EXPERIMENTÁLNÍ TEXTY
Jiří Barborka, 8. A - PÁTRÁNÍ PANA PAVELCE Pan Pavelec pátral po panu Podlešákovi pouze po polední pauze. Panu Pavelcovi pomáhal pátrat pomalý pes Pajda. Pan Pavelec povídal pomalému psu: "Pospěš, Pajdo, pátrání po Podlešákovi pokračuje." Pan policajt Pavelec podal Pajdovi pamlsek. "Proč poleháváš pod peřinou, Pajdo?" Pajda přichytil pana Podlešáka při pěkném podvodu. Po přečtení příruček případ pozastavili pro pomalé pátrání. Přátelé pochvalovali Pajdu při policejní práci.
Jan Čada, 8. A - PAN ŠVEJK NA VSI Pan Švejk šel na ves, kde měl úl. Med mu z něj hned sněd zlý kůň, jenž šest piv za den pil a rum za dvě stě. Pak pan Švejk šel dál vsí a zřel, jak mu bejk sněd špek, a tak mu dal len plít. Pak šel dál zas vsí a zhlíd, jak pták na dům slít a šel mu prejt jíst. Tak pan Švejk šel dál a zřel psa, jenž byl žid a chtěl míč. Pan Švejk mu dal míč a pes mu dal klíč od vrat. Pan Švejk mu dal mák a drak, co pro něj kos krad len, mu dal frak, co rok plet. Když pan Švejk šel pryč, tak ho had hryz. A Švejk radš šel ze vsi pryč na vždy.
Eva Černá, 8. A - HROB A DUCH Tam dál hrad stál a u zdi hrob, co lid se ho bál. Noc je teď a hle, pes zlý tam a s ním duch. Muž, co dřív zdráv a pln sil byl, teď duch jen po něm zbyl. On žít jen chtěl a na lov se dal, však šíp jen link, jed v krev se dal. Co pak? Smrt už jen. Duch z něj stal se zlý a strach zbyl pro lid. On vždy svůj meč měl a jak kat krk sťal těm, co by šli na hrob. Sto let tam ten hrob stál a duch při něm, až pak chlap pln sil tam byl. Bác tam, bác sem, zub ven, však muž vzal ten meč a sťal mu krk jak kat a duch zmiz.
Anna Homoláčová, 8. A - DĚD JAN A PES REK Žil děd Jan, ten měl dům, byl tam však sám. Ten děd les měl rád, a tak vzal koš, nůž a šel v les. Koš měl, však hub nic moc. Jde a jde, tu hle, pes! "Co ty tu? Kde je tvůj pán, že ty jsi tu tak sám?" A pes hned žal svůj dal mu znát, že zlý pán ho v les dal. "Co teď?" I vzal děd nůž a fik a pes skok a hop, tak byl rád! A děd si řek: "Nu což, ne hub, tak pes, však je to fuk, já si psa chci vzít v dům a tam jíst a pít mu chci dát. A on mě chce mít rád. Já už dost byl sám. A tak děd se psem chce žít, jak žít se má. Už ne žal a pláč, jen smích a huf haf haf. Děd Jan a pes Rek jsou pár, co má se rád.
Petra Marková, 8. A - SAD S 5 P Sad měl svých 5 P, svých pět krás. Šel v ten sad kůň, by se tam pás. Pes šel tam též, kam kůň. Pes štěk a kůň se lek. V sad lez šnek, i kos tam byl. Kos pěl jak bůh. Kos pěl, kůň šel pro vůz, by ho táh pln zrn pro zvěř. Kos sed na vůz, by si zob. Pes skok před vůz, pán křik, pes byl hned pryč. Pán vzal bič: "Kůň, jeď hned dom!" A to je vše.
Ivana Račáková, 8. A - PÁN A PES Žil byl pán a ten psa měl. Nu a on byl zlý, ten pán. A ten pes by jen jed a pil. Rád měl med. Co? Pes že má rád med? Ne! Ale ano, i tak to jde. Pán psa bil, když pes vyl, snad že hlad má. Pak pán na dvůr kost dal a šel zas dál. Pes však štěk, že chce jen med. Pán šel a šel zas dál. Pes však svou si ved. Že prý chuť má jen na med. Pán šel v dům a pes zas klel. Pes se zved, kost již sněd a zas si leh. A spal. Zdál se mu sen, že pán má med. Pak pán vstal a ven kost dal a šel zas v dům. Pak vstal pes, skok a už je tu. Pán se ho lek. Pes zas skok. Pán spad a pes se do něj dal, pes vyl a rval. Křik a ryk, pán chce pryč. Je tu však pes. Pán pak boj vzdal. Na zem klek a pod ním krev. To už pes v dům se dal. Med že prý je tam. Ach ne! Kde je med? To pán ho sněd! A pes zas ven vběh. Pán však je fuč! Co to? Kde zas pán je? Snad med si vzal a šel. Pes zas vyl a pán byl pryč.
Petr Stulík, 8. A - DVAKRÁT P Paní Procházková pekla pětileté Petrušce perníčky. Přišla paní Petříková, přinesla paní Procházkové párky. Povídaly, povídaly... Paní Procházková připálila plech plný pěkných perníčků. Paní Procházková pozdvihla paže: "Pěkná paseka pro pouhé povídání!" Příště pošlu Petrušku pro perník pekaři Pokornému. Procházkovi poté pojedli pouze párky. Poslouchali přitom písně Petra Páleného. Pan Polonis potká pana Pěnkavu. "Pane Pěnkavo, před panelák přijela policie." "Pročpak?" "Protože paní Pokornou porazil policejní peugeot." "Pane Polonie, přeháníte! Policie porazila postarší paní?" "Přesně," přitakává pan Polonis. Paní Pokorná přežila, pohotovost potvrdila poranění pravé paže. Paní Pokorná požaduje přísné pokárání. Policisté prosí o prominutí postihu. Příslušníky policie postihne pokuta. Příště, páni policisté, pojedete pěkně pomalu!
Vojtěch Stulík, 8. A - DĚD A PES Byl děd a ten měl psa. Ten pes měl hlad, tak si vzal kost, měl ji rád, ta kost však křach a pes hned štěk a děd se lek a vzal psu kost, neb se o psa bál. Šel se psem pro kost a pes si ji vzal a šel kus dál, kde si s ní hrál. Kost však pak křach a pes zas hned štěk a děd se zas lek. Děd vzal zas kost a pes na to štěk, tak mu děd dal zas kost, pes si s ní dál hrál a pak zas křach. Tak děd vzal psu tu kost. Od těch dob už pes smí mít jen co je fajn a ne zlé.
Barbora Boubínová, 8. B – PÁN, PES A KŮŇ Ve vsi žil chlap, ani stár, ani mlád. Rád jed med. Žil s ním pes. Pes byl kmet, dá se říct, že děd. Pán šel ven, s ním pes i kůň. Pán řek: „ Pse, pojď sem.“ Pes štěk a kůň se lek. Pán řek: „Kam jen šel ten kůň?“. Pán a pes šli na hrob a tam kůň již stál. Pán si krk, pes hrk a kůň jen mrk. O kus dál stál již les. Les byl běs, šel z něj děs. Byl tam vlk a ten měl srst jen šeď. O kus dál tam stráň, na ní had se hřál a za ním věž, kde žil děd. Byl snad sto let stár, žil tam rád a byl zdráv. Náš pán znal strach, ale měl chuť na med. Kde les, tam úl. Šel přes stráň, kde kvet mák. Šel s ním pes i kůň. Vzal si med a šel zpět.
Klára Buriánková, 8. B - KRÁL Žil kdys byl král. A ten král měl hrad, co tam byl vrch. A ten král byl bloud. Když šel ven, vzal si luk a šíp. Luk táh, šíp pal, král kuk a kos bum. Král měl psa, a ten pes byl zlý. Škub mu pár bot, jež král měl rád. Král vzal hůl a psa hnal. Pes fií, už je pryč. Teď zas šel sem kůň. "Má co žrát?" řekl král. "Ne, dám mu žrát." Kůň žral, jo, však plášť, co král měl. A už zas král bral hůl a hnal ho pryč. Kůň vžum. Už je fuč. Jen smrk tam stál. Tak též i hrad, co tam byl. A král byl sám. To je vše.
Jitka Doláková, 8. B - LEV DAN Žil byl lev Dan a ten jen spal a řval. Spal a řval moc, moc rád. Když spal, tak spal pět let a když řval, tak řval šest let. Měl to moc rád. Nic víc a nic míň, jen sem a tam s ním spal pes Jan. Už jak mlád se s ním znal. Ten pes byl ale obr pes. Chtěl jen spát, řvát a jíst. Co si přál, tak hned měl. To, co řek, tak hned sněd. Přál si jen spát, pít a jíst. Ale když chtěl jíst, tak spal, když chtěl spát, tak pil, když chtěl pít, tak řval a tak to šlo dál a dál.
Michal Doležal, 8. B - KRÁL A SMRK Žil kdys král, ten měl kdes hrad a ten hrad byl rád, že stál. Ten král měl též smrk a ten smrk měl rád jak hrad. Král je rád, že má co jíst, je chud. A tu si král řek: "Vždyť děd můj měl důl a já chci ho zpět." Za důl dal ten smrk. Má důl, ne však smrk. A o ten svůj smrk je chud. Tak pak řek: "Dej mi zpět ten smrk a já ti dám důl zpět." Ale on mu řek: "Nech si důl, já chci smrk." Král šel dom a sen mu vnuk mít psa. Ten pes byl Haf. Pes Haf měl hlad, a tak mu král dal jíst. A pak si šli hrát. A tak byl král, co měl důl, psa a hrad.
Augustin Fusko, 8. B – PES REK Byl pes Rek a ten měl hlad. Pán mu řek: „Když máš hlad, vem si kost, ty můj pse.“ Rek štěk: „Jo.“ Pes si vzal kost, Rek chrup a kost křup. Pán řek: „Máš už dost?“ Rek řek: „Ne, dej mi kost.“ Pán řek: „Ne.“ Pes Rek chrup a kloub křup. „Au,“ pán se lek, pes Rek mňam. Pán řek: „Pse, jdi pryč.“ Pes Rek šel pryč a dál už nic.
Nikola Gronová, 8. B - ZLÝ KRÁL Byl kdys král a ten se rád smál. Král však chtěl, by se ho lid bál. Tak víc než smích zní pláč a řev. lid sní svůj sen. Mír a klid. Kdy zní smích? Ví bůh a lid.
Jiří Křesák, 8. B - MUŽ, PES A KŮŇ Žil kdes kdys muž. Dá se říct chlap. Chlap i muž byl sám. On měl jen psa. Muž byl Sam, pes byl Rek. Rek měl vždy dost hlad. Sam jí dost, Rek však ne. Sam na psa řval. Rek řek si: "Dost!" Zved se a šel pryč. Šel dál a dál. Šel a šel. Kop a je tu les. Dál jen les a les. Rek si leh a spal jen. Už to jsou dva dny a tři noci, co Rek spal. Den pryč byl a noc jde sem. Když tu hned, kde se vzal, tu se vzal - kůň. Už jsou dva, pes a kůň. "Pojď si hrát," řekl kůň. Pes se zved a šel si hrát, pes i kůň. Hra, již ti dva jdou hrát, je zlá. Přec kůň už měl dost té hry. Štval se čím dál víc a víc. Rek hrál, kůň však jen stál. Pes řek: "Kůň chce hrát, je však dost zlý na mě." Kůň mu řek: "Pojď hrát hru, jež je jak ta, co chci hrát já." A pryč šli ti dva. Strach měl pes, kůň však ne. Kůň mách hned, pes spad jak plod, jenž má keř. Kůň se smál a šel pryč, pes však spal. To je šlůs.
Marek Masopust, 8. B – PETRA Petra Procházková pádí pro pečivo. Po páté přiváží pekař poslední posolené pletenky! Prší. „Péťo, přines pláštěnku,“ povykuje Petra po předsíni. Péťa přináší potrhanou pláštěnku. Petra pospíchá. Propadá panice: „Proboha, přijdu pozdě! Protivné počasí!“ Před prodejnou pokuřuje podsaditý policista pochůzkář Purkrábek. Provokativně pohupuje pistolí pověšenou pod pasem. Potají popíjí pivo. „Pěkný podvečer, pane Purkrábku!“ pozdraví Petra. „Pěkný, pěkný…“ papouškuje pravděpodobně podnapilý padesátník Purkrábek. Poživačným pohledem přejíždí Petřinu perfektní postavu, převážně pozadí. „Pěkná prdelka,“ pomlaskává. „Pěkný prasák,“ procedí potichu Petra. „Pět pletenek po pětikoruně, prosím, pořádně posolených,“ požádá protivnou prodavačku Pletichovou. Pletichová podává Petře pytlík pletenek. Petra připravuje peněženku plnou pětikorun. Platí příšerně předražené pletenky příjemné pokladní Pánkové. Pečlivá Pánková pilně počítá pětikoruny, „Pouze patnáct?“ pokladní Pánková protahuje pusu. „Přidat,“ požaduje. Petra přidává pětikoruny. „Přesně pětadvacet,“ pokyvuje Pánková. Před papírnictvím potkává Petra posmutnělou plavovlasou přítelkyni Pavlu Pospíšilovou. Postávají před pomníkem Palackého. „Petro, podělaná práce, prostě průšvih,“ povídá Pavla. „Prosím, pomoc!“ Petra projevuje podivení: „Proč průšvih? Pracuješ přece Pod Petřínem. Prestižní privátní poliklinika… Pacienti pozdě platí? Povídej, přeháněj!“ pobízí Pavlu. Pavla pláče: „Prožívám peklo! Podnikatel Paleček polikliniku prodal! Pitomec! Propouštějí polovinu personálu! Potřebuju práci, prachy, pořešit problémy, posílit paměť, pobavit, povzbudit… Prokletá personální politika! Prestiž profese pokulhává! Petra poslouchá, přemýšlí, přikyvuje: „Panečku, pěkná polízanice! Pavla potřebuje především psychologickou podporu!“ Posléze prohlásí: „Počkej, Pavlo, proč propadat pesimismu, poradím. Potřebnou pomoc poskytuje profesionální psychologická poradna. Pavla potěšeně poděkuje. Plánuje promptně poradnu použít. Příjemný poklid prořízne podivné plesknutí. Petra pozdvihne pohled. Podívej, Pavlo, pták právě po… Palackého. Pojď, půjdeme.“ Prochladlé přítelkyně přecházejí přes přechod. Pojídají posolené pletenky. Pusto. Pořád prší. Prach poletuje prázdným průjezdem.
Iveta Pourová, 8. B - SUP A RYS Žil byl sup a ten měl krk a na něm sem tam i brk. Sup měl hlad, a tak šel přes mez, les a ves. Jak tak šel, zřel ho rys, co měl jen zub a chlup a na něm i veš. A tak šli přes ves až na mez. Tam byl had. Rys by jed, však jak by moh, vždyť má jen zub! Sup se měl, ten měl svůj zob. A měl hlad i chuť. Mňam, rys se kouk a kde je ten had? Sup jen mlask a rys přec má jen ten zub, pil jen krev. Vtom je zřel vlk a zmlk, má přec též chuť. Rys je syt, sup je syt. Vlk má hlad. A co sup a rys? To by byl mls! Vlk vtom hup, sup a rys jsou pryč, had je pryč. Vlk má hlad, že by sám i svůj chvost jed. To je vše a co teď?
Tereza Slavíčková, 8. B - POVIDLOVÝ PERNÍK Pan Pavel Průcha přišel před pražské panorama. Poté přišel i pan Petr Pokorný. Pozdravil pana Pavla. Pak projeli Prahou, protože pan Pavel Průcha potřeboval pokoupit potraviny. Poté prošli Prahu pěšky. Protože paní Patricie Průchová potřebovala péct povidlový perník. Po poledni přišla paní Patricie Průchová, pozdravila pana Petra. Pak přišla paní Pavla Pokorná, protože paní Patricie potřebovala pomoct péct povidlový perník. Perník pekla paní Patricie přesně podle postupu. Pak přišla paní Petra Prokopová perník pochválit. Pospolu perník pochvalovaly. Paní Patricie pěknou pochvalu přijala.
Michal Šatra, 8. B - BYL KDYS KDES JAN A REK Byl kluk Jan a ten žil sám. Žil tam i zlý pes Rek. Když měl Rek zlost, tak vždy štěk, štěk a štěk. Kde se vzal, je tu Jan. Jan stál před psem. Pes Rek hned zlost a štěk. Jan však vzal špek a kost. Rek na něj ať mu dá ten špek a tu kost, Jan mu dal špek i kost a Rek to hned sněd, má to rád. Jan si vzal psa a je jim good.
