Eurorando 2016 – Plzeňský kraj 1 Čeňkova Pila – vodní elektrárna Vydra 2 Čeňkova Pila – malá vodní elektrárna Čeňkova Pila leží na soutoku říčky Křemelné s řekou Vydrou v Šumavských pláních. Soutokem Křemelné a Vydry tu vzniká řeka Otava. Kdysi skutečná pila byla pojmenovaná podle obchodníka se dřevem Čeňka Bubeníčka, který zde pilu v letech 1863-70 postavil. Dřevo se tehdy vázalo do vorů a plavilo po řece Otavě. Místo je rovněž známé pobytem Bedřicha Smetany, který sem v létě roku 1867 zavítal na návštěvu k majiteli pily. Na pravém břehu Otavy stojí tzv. Smetanův smrk, který tam Smetana zasadil. Dnes se v osadě nachází funkční vodní elektrárna Čeňkova pila a vodní elektrárna Vydra z let 1934-1938. Elektrárny jsou technickou památkou. V elektrárně Vydra je muzeum s veřejně přístupnou expozicí "Šumavská energie", která zahrnuje historii hydroenergetiky na Šumavě, model elektrárny na Černém jezeře, model elektrárny Vydra, model Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu a přívodního potrubí k elektrárně Vydra. V případě příznivého počasí je možnost prohlídky strojovny Čeňkovy pily.
3 Vchynicko – Tetovský kanál – plavební kanál Významná technická památka. Kanál pro plavení dřeva vybudovaný v letech 1799 - 1801 inženýrem J.Rosenauerem jako spojnice řek Vydry a Křemelné. Kanál měl za úkol překonat nesplavný tok Vydry u Antýglu. Délka kanálu je 14,4 km a výškový rozdíl 190 metrů. Umělé koryto je místy až 5 metrů široké. Na některých místech je kanál překlenut mostky. Do roku 1958 byl kanál částečně využíván až po obec Rokytu. Dnes kanálem proudí pouze přebytečná voda, protože od rozvodny v Mosau je voda již vedena podzemním potrubím do akumulační nádrže Sedelský vrch.
4 Dobřív – funkční vodní hamr V Dobřívě se železo vyrábělo od počátku 14. do poloviny 20. století. Existovaly zde prvotní výhně na přímou výrobu železa z rud, vysoké pece (od r. 1614 do r. 1817), zkujňovací hamry (do 60. let 19. stol.), pudlovna a válcovna v období technické revoluce (do r. 1903) a konečně i nářaďový hamr (v provozu do r. 1949). Horní hamr je největší a nejvýznamnější památka svého druhu v ČR s expozicí přístupnou v turistické sezóně. Dnešní zděná budova byla postavena začátkem 19. století na místě starších dřevěných hamrů z let 1658 a 1701. Bohaté strojní vybavení pochází z 19. století, z r. 1901 a z části i z pozdější doby. Původně se v hamru zkujňovalo vysokopecní surové železo a z něj se vykovávaly tyčové polotovary. Po rozšíření modernější ocelářské technologie přešel hamr koncem 60. let 19. stol. na výrobu těžkého kovaného nářadí. V obci se dále nachází budova bývalé válcovny z r. 1856, vodoenergetické příslušenství hutí, správní budova železáren, most z 2. poloviny 18. století se sochami sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého a architektonicky hodnotné zemědělské usedlosti a dělnické domy. V blízkém
objektu Staré hospody je pamětní síň Jindřicha Mošny. Ve vodním hamru se každoročně v květnu konají „hamernické dny“ s ukázkami prací uměleckých kovářů a doprovodným programem.
5 Techmania Plzeň – Science center Plzeňské Science center Techmania je v České republice ojedinělým projektem, experimentální stanicí pro zvídavé, která představuje ideální syntézu mezi platformou neformálního vzdělávání a populární turistickou destinací. Cílem Techmanie je napomáhat veřejnosti, zejména žákům, studentům a rodinám s dětmi nacházet a rozvíjet osobní vztah k vědě a technice a v obecné rovině objevovat možnosti lidského poznání. Science center - stovky interaktivních exponátů na sedmi tisících metrech čtverečních, pravidelné show, staré lokomotivy a unikátní trolejbus! Poznejte svět kolem nás prostřednictvím hry. Objevujte přírodní zákony, říši zvířat, historii průmyslu a techniky nebo energii ukrytou v obnovitelných zdrojích. Expozice jsou určené dětem od tří let. Planetárium 3D - první české planetárium promítající 3D filmy! Vydejte se na cestu do hlubin vesmíru, poznávejte kosmické programy, cizí planety nebo historii souhvězdí zvěrokruhu. Expozice Vesmír představuje nejen dějiny dobývání kosmu. Dalšími lákadly jsou gyroskop, unikátní interaktivní globus Science On a Sphere nebo promítání na mlžnou stěnu.
6 Koloveč – muzeum techniky a řemesel s mlýnem na přemílání starých bab Muzeum techniky a řemesel s výstavní plochou 1000 m2 a více než 7500 exponáty patří mezi největší a nejobsáhlejší muzea svého druhu v Česku. V expozicích jsou zastoupena všechna tradiční řemesla a živnosti, které se nacházely na vesnici. V současnosti se v muzeu nachází 67 kompletních řemeslných dílen a živností a dalších 12 technických expozic. Návštěvníci mohou shlédnout např. dílny – řeznickou, cukrářskou, vlásenkářskou, bednářskou, sedlářskou, kloboučnickou, kartáčnickou, kamenickou, hřebenářskou, hodinářskou. Ze živností zaujme holičství a kadeřnictví, hostinec, koloniální obchod, řeznický obchod, tkalcovna i ordinace dentisty s laboratoří. Dále je k vidění expozice hodin a hracích strojků, kočárků a hraček, elektropřístrojů, zařízení kuchyně, pasti na zvířata, zpracování mléka i hasičská zbrojnice. K zajímavostem patří i světoznámý kolovečský větrný mlýn na přemílání starých bab na mladá děvčata.
7 Dožice – větrná elektrárna Jediná větrná elektrárna v Plzeňském kraji o výkonu 0,8 MW byla postavena v roce 2013 u obce Dožice v okrese Plzeň – jih. Náboj je umístěn ve výšce 50 metrů. Výrobcem je Enercon
8 FVE Letkov – fotovoltaická elektrárna FVE Letkov s výkonem 10 MW se nachází poblíž obce Letkov. Je rozdělena na dvě části – 5 a 5 MW. Svým výkonem se řadí na 11 místo v ČR. Do distribuční sítě byla připojena v prosinci 2010.
9 FVE Stříbro – fotovoltaická elektrárna FVE Stříbro byla od svého zprovoznění v prosinci 2009 až do zprovoznění FVE Vepřek v září 2010 největší sluneční elektrárnou v ČR. Má instalovaný výkon 13,6 MW. Napojena je do rozvodné sítě ČEZ Distribuce.
10 Třemešné – naučná stezka Milíře a vodní mlýny Snahou naučné stezky „Milíře a vodní mlýny“ je přilákat návštěvníky a seznámit je s trochou historie horní části Bezděkovského potoka a lehce se zmínit o tom, co vše je možné spatřit v klikatícím se potoce či v jeho okolí. Malebnost a rozmanitost údolí Bezděkovského potoka nejednoho milovníka přírody přiměje k tomu, aby se sem vrátil. Vždyť každé roční období je v tomto údolí nádherné a pokaždé nabízí pozorovateli něco jiného. Trasa naučné stezky, jejíž část pojednává o mlýnech na Bezděkovském potoce, začíná v Třemešném, odkud pokračuje souběžně s modrou turistickou značkou na Svatou Apolenu, potom uhýbá do Málkova a pokračuje údolím Bezděkovského potoka zpět do Třemešného. Při návratu do Třemešného jsou místy v lese pod cestou ještě poznat dnes již zarostlé náhony, kterými byla přiváděna voda z potoka k prvnímu ze čtyř mlýnů v Bezděkově. Celková délka trasy je 11,5 km.
11 České údolí – přehradní nádrž a MVE Přehradní nádrž České údolí (též zvaná Litická nebo Borská přehrada) leží na řece Radbuze v Plzni. První studie o stavbě VD byla zpracována již v roce 1959, vlastní výstavba probíhala v letech 1969 až 1972. Dokončena byla v roce 1973. Hráz je sypaná, zemní, s návodním betonovým těsnícím štítem. Má obloukový půdorys. Do roku 2004 vedla po hrázi silnice, výpadovka na Klatovy. Nyní je spojnice s dálničním obchvatem Plzně vedena po samostatném mostě vysoko nad údolím. Délka hráze je 106 metrů, výška v koruně 14 metrů. Součástí stavby je i malá vodní elektrárna.
12 Hracholuská přehrada – přehradní nádrž nádrž a MVE Hracholusky jsou přehradní nádrž o rozloze 490 hektarů na hranicích okresů Tachov a Plzeň – sever. Přehrada vznikla vybudováním sypané hráze v roce 1964 a zaplavením malebného údolí
řeky Mže. Součástí vodního díla jsou dva významné přítoky – Úterský a Žebrácký potok. Přes přehradu vedou dva mosty – železniční a silniční. Přehrada je určena k rekreaci, je u ní několik kempů. Po přehradě jezdí v sezóně parník. V hrázi je zabudována malá vodní elektrárna o výkonu 2,55 MW.
13 Nýrsko Nýrsko – přehradní nádrž a MVE Vodní nádrž Nýrsko byla vybudována v roce 1966 nad městem Nýrskem na řece Úhlavě. Má rozlohu 126 hektarů. Podhorská nádrž je zásobárnou pitné vody. Její součástí je malá vodní elektrárna o výkonu 0,354 MW.
14 Černé jezero –
přehradní nádrž
a přečerpávací MVE Přečerpávací vodní elektrárna na Šumavě mezi přírodním Černým jezerem a údolní nádrží u obce Hamry. Je osazena třemi turbogenerátory (2x Peltonova, 1x Kaplanova turbína, výkon 1,5 MW), využívajícími i odtokové vody z vyrovnávací nádrže. Elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1930 jako první přečerpávací elektrárna v ČR.
15 Lučina – přehradní nádrž a MVE Vodní nádrž Lučina pojmenovaná podle zatopené vesnice byla vybudována v roce 1975 nad Tachovem na řece Mži. Slouží jako zásobárna pitné vody. Její součástí je i malá vodní elektrárna o výkonu 0,15 MW.
16 Plzeň - Bukovec – MVE Malá vodní elektrárna Bukovec stojí na konci obnoveného derivačního kanálu řeky Berounky v Plzni. Je průtočná a využívá hydrostatický potencionál řeky vytvořený pevným jezem na hranici katastrů plzeňských předměstí Bukovec a Bolevec. Vtok do derivačního kanálu je cca 700 m před elektrárnou a je osazen hrubými česly a stavidly. Vlevo od nich je vtok do rybího přechodu, jehož obloukové koryto ústí do podjezí. Na vtocích obou turbín elektrárny jsou jemná česla, z nichž zachycené pláví vymetají dva čistící stroje do žlabu ústícího do sběrného kontejneru. Vedle budovy je bazénkový rybí přechod. Elektrárna je energeticky bezobslužná s automatickým provozem. Dvě Kaplanovy horizontální a plně regulovatelné turbíny mají společný instalovaný výkon 630 kW. Projektovaná roční průměrná výroba elektřiny je 2 400 000 kWh.
17 Heřmanova Huť – vodárenská věž jako rozhledna Rozhledna byla vybudována v roce 2011 z pivovarského vodojemu stojícího v Zahradní ulici. Vodojem byl postaven v roce 1908 pro potřeby pivovaru ve Vlkýši. Německý nápis na něm zůstal dodnes. Nádrž nese 6 sloupů s centrálním válcovým dříkem o průměru 1,2 metru. Po zániku pivovaru byla nádrž využívána pro zemědělskou produkci do roku 1960. K vodojemu bylo přistavěno venkovní schodiště a dostal novou fasádu. Vyhlídková plošina je ve výšce 16 metrů a vede k ní 75 schodů. Je z ní výhled na Brdy a Český les.
18 Plzeň – vodárenská věž Na počátku 16. století se město Plzeň v souvislosti s existencí velkého množství studní dostalo při poklesu spodní vody do potíží se zásobováním vodou. Městská rada proto rozhodla o výstavbě nového vodovodu. V první polovině 16. století tak byla vystavěna vodárenská věž s vodním strojem, který pomocí etážových pump vyháněl vodu do olověné nádrže a odtud dřevěným potrubím do kašen na náměstí. Vodárenská věž byla také začleněna do hradebního systému. Věž je čtyřpatrová hranolová, završená lomenou stanovou střechou s makovicí a korouhví. Hranolové tělo stavby je do výše čtvrtého patra zděno z lomového kamene, s ojedinělými cihelnými vysprávkami. Nad portálem je osazena klasicistní kovová pamětní deska. Vodárenská věž je kulturní památkou. Nejstarší zpráva o vodárenské věži pochází z roku 1532. Vedle funkce městské vodárny plnila i funkci obrannou. Pozdně gotická stavba byla přestavěna a zvýšena po roce 1822. Jako
vodárna sloužila až do roku 1913, kdy byly provedeny rovněž dílčí úpravy, zejména v interiéru.
19 Prazdroj Plzeň – pivovarská vodárenská věž Pivovarská věž v Plzeňském pivovaru patří k nejzajímavějším technickým památkám Plzně. Věž byla dostavena v roce 1907. Je vysoká 50 metrů a uvnitř kopule je jedna nádrž pro pramenitou vodu ze studní na Roudné a jedna nádrž pro vodu užitkovou. Věž je postavena na nejvyšším bodě v pivovarském areálu. Tento bod je zároveň bývalým popravčím vrchem, kde byl mimo jiné popraven Jan Sladký Kozina. Vzhled věže inspirovaly holandské majáky. Středem nádrží procházel válec se schodištěm, které vedlo až do vrcholku kopule s vyhlídkou. Vodárna sloužila do roku 2005, ale vodárenský rozvaděč v suterénu se využívá stále. Věž byla vydána na poštovní známce, kde je vodárenská věž s nákresem vodních čerpadel s vývěvou. Je doplněna textem Vodárenská věž, Plzeň.
20 Kalikovský mlýn – vodní mlýn, MVE, restaurace Historie tohoto místa na řece Mži, pár minut chůze od historického jádra města Plzně, sahá až do roku 1409. Po staletí se zde zpracovávalo obilí a vyráběla kvalitní mouka. V průběhu mnoha let se zde vystřídala velká řádka majitelů a mlynářů a časy byly dobré i zlé. Snad nejtěžší období zažil Kalikovský mlýn v roce 1883, kdy celou budovu zachvátil mohutný požár a zcela ji zničil. Na spáleništi zbyly pouze ohořelé obvodové zdi. Roku 1886 koupil celý objekt pan Hermann Kussi se synem a vše zrekonstruoval a zmodernizoval. V dalších letech byly přistavovány další části až do dnešní podoby. Kalikovský mlýn plnil svou funkci až do roku 2003, kdy už ovšem sloužil pouze jako sklad mouky. V roce 2004 koupila celý areál akciová společnost Comfort a po nezbytné projektové přípravě byla v lednu roku 2005 zahájena demontáž stávající mlýnské technologie pocházející ze 70. a 80. let 20. století. Hlavním záměrem investora bylo přetvořit tuto historickou budovu na multifunkční sportovní centrum při maximálním možném využití všech původních stavebních prvků a designu. Především se jednalo o vnitřní dřevěné nosné konstrukce, které až po odstranění mnohaletých nánosů barev a laků odkryly svou krásu a mohutnost.. V neposlední řadě investor kladl značný důraz na vnější vzhled celého objektu, kde byly opraveny všechny fasádní prvky včetně designu oken tak, aby co nejvíce odpovídaly stavu z roku výstavby, tzn. z roku 1886. Největší překážkou a současně výzvou na cestě rekonstrukcí objektu bylo železobetonové obilné silo umístěné v jižním křídle hlavní budovy. Silo se skládalo ze dvanácti samostatných buněk, které se vypínaly od přízemí až po 6.NP. Po pečlivé práci statika bylo v červenci 2005 přistoupeno k demolici sila. Vzhledem k tomu, že bylo nutné zachovat obvodové stěny budovy, byla zvolena varianta postupného rozřezávání jednotlivých
železobetonových stěn za pomoci kotoučových a lanových diamantových pil na panely o rozměrech 2,5 x 5 m. Tyto panely pak byly dopravovány věžovým jeřábem přes demontovanou sedlovou střechu na nádvoří objektu, odkud je nákladní automobily odvážely na skládku. Celkem bylo rozřezáno a odvezeno na 650 m3 železobetonu. Sportovní centrum bylo slavnostně otevřeno v dubnu 2006. V roce 2007 byl Kalikovský mlýn vyhlášen stavbou roku 2006 Plzeňského kraje.
21 Podveský mlýn – vodní mlýn, penzion Podveský mlýn, jehož historie sahá až do 18. století, je nyní k dispozici jako rodinný penzion s restaurací. Podveský mlýn leží 6 km od Domažlic mezi chodskými vesnicemi Mrákov a Tlumačov. "Okolo lesa pole lán, přijeďte všichni honem k nám. Pokojík máte připravený, kuchyně voní po koření. Rybník je plný rybiček, ve stáji stojí koníček. To vše čeká na tebe a personál je tu pro tebe. Rádi Vás přivítáme a občerstvíme u nás v Podveském mlýně."
22 Zábrodský mlýn – vodní mlýn, naučná stezka Hvížďalka Trasa naučné stezky zavede do údolí říčky Bradavy mezi Spáleným Poříčím a Hořehledy až k rybníku Hvížďalka, který dal celé stezce jméno. Vycházka má 8 zastavení a seznámí návštěvníky s technickými památkami, historií a přírodními zajímavostmi této oblasti. Její celková délka je 4 km. Jednou ze zajímavostí je i zrekonstruovaný Zábrodský mlýn. Pozornost návštěvníka nesporně zaujme dokonale zrekonstruované mlýnské kolo na horní vodu i kamenné vantroky, přivádějící na kolo vodu z výše položeného Zámeckého rybníka, napájeného náhonem z rybníku Hvížďalka. Pro technicky orientované návštěvníky je vyobrazení a popis konstrukce mlýna se všemi technickými daty opravdovou lahůdkou.
23 Zámecký - Husmanův mlýn – vodní mlýn Ke zdařile opraveným památkám města Tachova náleží barokní mlýn založený majitelem Tachova Janem Filipem Husmannem z Namédy a Riolsburku v roce 1645. Rekonstruovaný objekt s renesančními štíty je doplněn mlýnským kolem. V současné době je mlýn využíván ke kulturním účelům – je zde zkušebna a zázemí pro Tachovský dětský sbor.
24 Čoubův mlýn – vodní mlýn na řece Střele Čoubův mlýn leží pod Strážištěm na řece Střele na východním úpatí skály, která se nazývá Chocholatá, ve výšce 484 m nad mořem. Pod tímto mlýnem se Manětínský potok vlévá do řeky Střely. První písemné zprávy pochází z roku 1476, kdy Václav z Rabštejna na Hrádku „ze Sychrova“ v pátek po sv.Jiřím Božím mučedlníku prodal mlynáři Petru Čížkovi, mlynáři pod Vysočany, pole. V roce 1783 drží mlýn Jakub Zimmerhakl a po něm pravděpodobně jeho syn Josef Zimmerhakl po roce 1830. Z tohoto mlýna vychází starý mlynářský rod Zimmerhaklů. První z rodiny Zimmerhaklů přišel do Čech z Bavor. Jeho synové se potom usazovali na sousedních mlýnech, na Nučickém mlýně na Střele, na obecním mlýně v Manětíně a na dalších mlýnech v okrese. Socha Jana Nepomuckého stála původně u panského mlýna – Hermühle. Tuto barokní sochu koupil mlynář Zimmerhakl za 10 zlatých a přestěhoval ji poblíž Čoubaova mlýna, kde byl později postaven most. Stalo se to zřejmě roku 1892. Čoubův mlýn vždy patřil do obce Vysočany a proto měl být ve smutném podzimu roku 1938 také zabrán a jen pro zoufalý odpor mlynáře se tak nestalo. Pavel Zimmerhakl, poslední majitel a mlynář na Čoubově mlýně, umírá na chrlení krve, když šel na sanitku do Štichovic dne 17.1.1964. Na mlýně zůstává sám Vladimír Zimmerhakl, který po těžkém úrazu, kdy přišel o nohy, žil na invalidním vozíčku, ze kterého jako náruživý rybář chytal také ryby. Manželka Pavla Zimmerhakla, Anna, prodává potom později objekt bez stodoly, kůlny a pily Plzeňským papírnám, které tento objekt opravují. Velký zájem však o něj nový majitel neprojevil a tak jej divocí trampové postupně devastují a část mlýna také vyhořela. Později se tato stará mlynářská usedlost dostává do správných rukou, je opravena a slouží jako soukromý objekt s občerstvením.
25 Nemanský mlýn – vodní mlýn, penzion Restaurace a penzion Nemanský mlýn se nachází na okraji příměstské obce Havlovice, v malebném, romantickém a klidném prostředí plzeňského kraje, 2 km od okresního města Domažlice. Základy penzionu jsou datovány již z 18. století. Starý mlýn byl s velkou péčí přestavěn na penzion se stylovým restaurantem, kterému dominují velká kamna. Při přestavbě objektu byla snaha o maximální zachování původní architektury s vytvořením podmínek pro pohodlnou a příjemnou dovolenou v kterémkoliv ročním období.
26 Mešenský – Pouskův mlýn – vodní mlýn Výměrem C.K. Okresního hejtmanství v Plzni ze dne 23. dubna 1879 č. 1552 bylo uděleno povolení ku zřízení mlýna v Mešně Alexiusovi Pouskovi, toho času mlynářem na mlýně pod
Těnovicemi č.p. 29. Mlýn prý tam stával od pradávna, první písemná zpráva o něm je z roku 1394. V roce 1879 začal Alexius Pouska stavět Mešenský mlýn z nepálených cihel „vepříků“, mlýn byl původně malý, nízký, poháněn pouze venkovním vodním kolem o průměru 4,30 metrů na vrchní vodu. Mletí se provádělo nejprve na mlýnských kamenech, až za majitele Karla Pousky po roce 1906 se mlecí kameny vyměňují za čtyři jednopárové válcové stolice, neboť 17. září 1906 přebírá mlýn syn Alexiuse, Karel Pouska narozen roku 1881 a Aloisie, rozená Šmolíková z Hořehled č.p. 7. Právě za Karla Pousky se mlýnu dostává největšího rozmachu. V roce 1907 se mlýn přestavuje, v roce 1914 se přistavuje i patro na obytné části. Vodní kolo je obestavěno zdí (lednicí) a zdi vystavěny až do výše stávajícího mlýna. V Mešně Karel Pouska provozuje mlynářskou živnost do 3. dubna 1941, kdy mlýn pronajímá ke mletí Františku Vébrovi, narozenému 1900 v Krašovicích. Dne 7. ledna 1943 se stává majitelem mlýna v Mešně syn Karla a Aloisie Jindřich Pouska, narozen 1914. Rokem 1949 je vyměněn naftový motor za elektromotor, je přiveden elektrický proud ke mlýnu. Po roce 1948 však nastává jiná doba a to se projevuje i na chodu mlýna. V roce 1958 se připravuje znárodnění mlýna, je sepsán veškerý inventář. Ke znárodnění však již nedošlo, neboť 31. prosince 1958 je mlýn uzavřen. V roce 1990 dostal bývalý mlýn i obytná část novou fasádu. Od roku 1997 je majitelem bývalého mlýna syn Jindřicha a Marie Pouskových Jindřich Pouska, narozen 1948. Ten nakonec mlýn vyklízí a provádí v něm prohlídky s výkladem.
27 Podviniční mlýn – vodní mlýn, penzion Podviniční mlýn ve Skelné Huti na Manětínsku je prvním /nejvyšším/ mlýnem na Starém pstruhovém potoce. Žádost ke stavbě obilního mlýna podal Jan Hummer 12. června 1878. Mlýn na svrchní vodu byl poháněn vodou z potoka, která byla přiváděna náhonem. Na jeho konci byl přes potok založen práh s výřezem pro převádění vody v době, kdy mlýn nebude v provozu. Nad mlýnem na pravém břehu je svah, kde snad bývala vinice. Pravděpodobně od ní se odvozuje název mlýna: Viniční nebo Pod vinicí. Mletí na tomto mlýně končí rokem 1943. Od roku 1945 se v mlýně již nemele a zemědělská usedlost slouží pouze k bydlení a později k rekreaci. Dnes je trvale osídlen a slouží jako malý pension s hospůdkou.
28 Hornický skanzen Stříbro – těžební stroje Dne 10.9.2005 byl slavnostně otevřen Hornický skanzen s venkovní expozicí důlní techniky ve Stříbře. V celém areálu je možno shlédnout různou důlní techniku používanou v minulosti jak ve stříbrském revíru, tak i v ostatních revírech celé České republiky. Důlní vozy, vrtací kladiva, různé typy okovů, hydraulický a mechanický výklopník, důlní nakladače různých typů, vrtací soustavy a mnoho dalších již historických exponátů doplňuje funkční důlní lokomotiva a
replika štoly, kde je možno názorně shlédnout použití zmíněné techniky při těžbě. Dále se v areálu nachází i vstup do tzv. průzkumné štoly (bývalého skladiště trhavin), ve které se návštěvník seznámí se způsoby těžby v období středověku, ale i v průběhu 19. a 20. století. Veškeré nainstalované exponáty jsou opatřeny informačními tabulemi o způsobu použití zmíněné techniky. Hornicko-historický spolek Stříbro průběžně (dle finančních možností) doplňuje prostory skanzenu novými exponáty a má za cíl vytvořit v areálu i tzv. malý geologický parčík s názornou ukázkou základních hornin z oblasti Stříbrska. V roce 2009 členové spolku dokončili výstavbu muzejní povrchové důlní trati v délce 325 metrů kolem řeky Mže. Součástí skanzenu je i ústí Královské dědičné štoly Prokop. Tato štola byla ražena jako páteř všech hlavních rudných žil v centrálním stříbrském revíru na žíle Bohaté požehnání.
29 Křižíkovo muzeum Plánice – elektrická energie Dr.Ing. František Křižík, narozen: 8.července 1847 Plánice u Klatov, zemřel: 22.ledna 1941 Stádlec u Tábora. Elektrotechnik, vynálezce, podnikatel. Návštěva světové výstavy v Paříži v roce 1878 přivedla Křižíka k problematice elektrického osvětlení. Začal pracovat na zdokonalení tzv. Jabločkovovy obloukovky. Vyrobil nový elektromagnetický regulátor. V Plzni vstoupil do společenství s podnikatelem Ludvíkem Piettem, který Křižíkovi umožnil experimentovat ve své továrně na papír. Z této spolupráce vznikla vlastní konstrukce obloukové lampy systému Piette - Křižík, patentovaná v roce 1880. Finanční zisk z patentů a výroby obloukovek umožnil vynálezci zřídit si vlastní podnik v Plzni, kde začal pracovat v oboru elektrotechniky. Protože podnikání bylo úspěšné, rozhodl se Křižík pro přestěhování firmy do Prahy - Karlína. K velkým zakázkám v této době patřilo elektrické osvětlení prezentační budovy Žofína (Praha). Vybudoval elektrárny a městské osvětlení v četných městech (Písek, Jindřichův Hradec, Žižkov, Karlín a další) V roce 1891 se uskutečnila v Praze tzv. Jubilejní výstava, konaná na památku 100. výročí první průmyslové výstavy v Praze. František Křižík patřil k předním organizátorům, pořadatelům a vystavovatelům. Na výstavišti ve Stromovce zařídil osvětlení, postavil světelnou fontánu a vybudoval první elektrickou dráhu spojující výstaviště s Letnou. V 90. letech 19. století se zasloužil o zavedení elektrické tramvajové dopravy v Praze. V roce 1903 uvedl Křižík do provozu první meziměstskou elektrickou železnici v českých zemích mezi Táborem a Bechyní. K tomu patřilo nejen dodání elektrických vozů, ale také výstavba elektrárny, která zásobovala elektrickou energií město Tábor. Zrekonstruovaný rodný domek Františka Křižíka, slavného rodáka Plánice, byl slavnostně znovuotevřen 25. června 2010. Dovršilo se tak tříletého úsilí řady odborníků, skupiny dobrovolníků i vedení města. Od roku 1956 to byla první celková a opravdu konzervující rekonstrukce celého objektu od sklepení až po půdu.
30 Zámek Luhov – muzeum bicyklů Zámek Luhov patří k typickým ukázkám sídla venkovské šlechty. Prošel dlouhým stavebním vývojem. Po létech „hospodaření“ státního statku byl značně zpustlý, až jej koupil v roce 1996 pan Němec z Prahy a zrestauroval ho. Větší část přízemí zabírá rozsáhlá sbírka historických bicyklů Františka Babického z Rokycan. Až na repliku dřevěné draisiny to jsou všechny originály. Některé jsou známé i z českých filmů, např. Postřižiny nebo ze seriálu Bylo nás pět.