Nade vším tady vévodí (opravdu vévodí, a to po vévodech Eggenberských) tamhle nahoře zámek a hlavně věž, jedna z nejvěžovatějších věží, jaké jsem kdy viděl, řekl bych, že věže jsou česká specialita, protože nikde nemají takové divné báně, bachraté cibule, makovice, lucerny, přilepené věžičky a galerie a špičky jako u nás, každé staré české město má svou zvláštní věž, podle které se pozná, že tohle je Hradec a tohle Brno a tohle Budějovice a tohle Český Krumlov. Karel Čapek
Český Krumlov, poutní Kájov a Kleť 25. – 26 .3. 2015 výlet nejen za památkami Ve čtvrtek 12. března večer jsem sledoval v TV zajímavý pořad o překrásném historickém městě Český Krumlov. Po jeho odvysílání jsem se rozhodl, že se tam opět vydám. Stále si říkám, že život je takový, jaký si ho uděláme. Když se nám nelíbí, máme možnost ho změnit. Když je člověk dospělý, rozhoduje o sobě sám, neboť jsme svobodní lidé. Nemusíme se chovat stále tak, jak jsme si kdysi usmysleli a i já se mohu místo na horách toulat po překrásných městech či vískách, když mám zrovna chuť. A proto jsem odjel do Jižních Čech se kochat krásou výtvorů našich předků. Ve čtvrtek jsem odjel vlakem z Jičína v 5.23 hodin přes Nymburk a Prahu do Českých Budějovic a odkud náhradním autobusem do Českého Krumlova, neboť je zde dlouhodobá výluka z důvodů elektrizace tratě v Národním parku Šumava. Český Krumlov, ČD (492) – město 1.5 km - Zámecká zahrada 2.5 km – město 7.5 km – Č. Krumlov, ČD 9 km - Kájov, ČD – Kájov, kostel 10.5 km – Kájovská hospoda 13 km. 1
Český Krumlov je město plné staré slávy a zašlého kouzla, malebné a nezvykle krásné. V českých zemích bychom stěží hledali dvě místa, která skýtají na první pohled tolik podob jako je Český Krumlov a Praha. Historickými centry obou měst protéká řeka Vltava, na jednom břehu se v obou případech rozprostírá kouzelné staleté město, které neztratilo svůj středověký ráz, na druhém břehu českokrumlovské šlechtické sídlo se zachovalým městem tvořící podmanivý ostrůvek starých časů. Kouzlo tohoto jihočeského šperku ke všemu podtrhává vsazení do malebné krajiny. Řeka Vltava se zde několikrát točí, což vytváří
řadu
meandrů.
Od vlakového nádraží jsem asi 20
minut
sestupoval
k dominantě
města,
gotickému hradu, renesančně přestavěnému
na
s barokní
zámek zahradou
s francouzskou
a
anglickou
zahradní úpravou, kaskádovou fontánou 2
a
zámeckým
jezírkem.
Před
nádvořím
zámku jsem minul zaniklou Schwarzenberskou
gardu
(bývalá kasárna) a stoupal s mnoha turisty z Japonska, Číny a studenty z Itálie do
překrásných
zahrad
nad
městem, odkud jsou úžasné výhledy na celé město, které je uloženo
v kotlině
obehnané
masivem Blanského lesa.
Ze
všech stran je
zámecká věž, čnící 35 m nad zemí. Neméně významný je most, který spojuje zámkem.
zámeckou Město
zahradu
se
s velebně
působícím kostelem sv. Víta spolu s komplexem hradu a zámku tvoří jedinečnou dominantu celého okolí. 3
vidět
V zámecké zahradě je
divadlo s otáčivým
hledištěm,
které
čeká
na
rekonstrukci.
Po
prohlídce
zahrad
jsem sestoupil na
náměstí Svornosti, kde je kamenná kašna, uprostřed morový mariánský sloup a za ní v dálce gotický trojlodní kostel sv. Víta. Na náměstí je renesanční radnice a mnoho zachovalých
městských
domů,
renesančních, gotických a několik i
barokních.
Z náměstí
paprskovitě uličky
rozutíkají
lemované
měšťanskými
domy.
se
křivolaké půvabnými Atmosféru
dávných časů jsem nasával z fasád mnoha domů, z nichž
jsem
fotil
např. domovní štít s rožmberským trubačem Gregorem.
4
Na sgrafitové výzdobě v Panské ulici na náměstíčku Na louži je na rohu překrásný starý restaurant Jakub se sgrafity a na jeho druhé straně je iluzivní malba oken a v jednom z nich je opička; na stejném náměstí je Wax
museum,
kde
vystavují voskové figuríny.
5
Znovu
jsem
se
vrátil
na
náměstí ke kašně, za kterou vyčnívá věž kostela sv. Víta.
Na zámeckých schodech na jednom domě je vyobrazen medvěd, což bylo domovní znamení. Dlouho a s chutí jsem bloudil spletitými středověkými uličkami mezi řadou domků v podhradí zámku zvaném Latrán, kde
převažují gotické a barokní domy. Dnes v nich jsou obchůdky se suvenýry, kavárny a hospůdky, a v nich převažující zahraniční turisté. 6
Další menší věž patří bývalému špitálu, nemocnici chudých. Vedlejší dům na rohu ulic má název přímo „Dům Latrán“ a na vedlejším velmi starém domě jsou sgrafita
s rožmberským
jezdcem.
Bezpočet průčelí krumlovských domů zdobí
nejen
typická
sgrafita,
ale
i
nápaditá, až vtipná malířská výzdoba.
Jen pár metrů odtud se dokončuje oprava kláštera minoritů a dále středověký klášter
klarisek,
nepřístupný.
7
zatím
Latrán obklopují městské hradby a zachovaná je pouze Budějovická brána. Čtvrť za řekou Latrán je spojena
s městem
Lazebnickým
mostem. Nakonec jsem se ještě
vrátil
pivovaru, Eggenberg,
ke
dnes proti
starému s názvem kterému
stojí stará rotunda a na ní nápis „Penzion“.
Krátce jsem navštívil městskou knihovnu, abych vyřídil několik mailů. Bohužel jedna zpráva byla velmi nepříjemná; Jitka mi sdělila, že dnes ráno zemřel můj spolužák a kamarád Petr, s kterým jsem se stýkal 60 let a kterého jsem před třemi dny ještě navštívil v Hradci Králové. Jel jsem za ním v pondělí odpoledne na kole, což bylo tam a zpět 111 km. Takový je také život.
8
S konstatováním,
že
Český
Krumlov je drahocenná perla, jsem se vrátil posmutnělý na vlakové nádraží a odjel do blízkého Kájova, kde jsem měl předem
zajištěné
ubytování
v Kájovské hospodě naproti nádraží. Teprve zde se obloha trochu
zatáhla
začalo
drobně
Nevadilo
mi
to
a
k večeru mrholit. v prohlídce
poutního kostela Nanebevzetí
Panny Marie
ve
stylu
jihočeské
poutní gotiky, kde bydlí jeptišky. Kdybych měl spacák, mohl jsem v útulku
pro
pocestné
možná
u
jeptišek i přespat . Jde o nejstarší mariánské poutní místo v Čechách. Nedaleko od kostela je sousoší sv. Josefa, sv. Tadeáše a sv. Antonína. Poté jsem využil blízké restaurace Konibar, kde jsem doplnil tekutiny Plzeňským a klábosil s místními staříky. V obci celý den nešel proud a tak Kájovská hospoda měla dnes zavírací den. Na dveřích však byl velký nápis: „p.Pírko – ubytování volat:“ a č. telefonu, a tak jsem zavolal. 9
Autem přijel mladý chlapec a předal mi klíče od pěkného, až moc vytopeného pokoje s příslušenstvím. Večer jsem trávil při TV a brzo usnul opojen Tramínem červeným s přáním ráno se probudit před pátou hodinou a odjet prvním vlakem na Zlatou Korunu, kde je cisterciácký klášter; čekal mne výstup na horu Kleť. 27. 3. pá Zlatá Koruna, ČD – Pod Granátníkem (682) 2 km – Kokotín, hájovna (653) 3 km – Terezina cesta, křižovatka 5 km – Kleť (1084) 7 km – Český Krumlov 14 km – výpadovka Č. K. 15 km – České Budějovice 17 km – Praha 18 km Vstal jsem před pátou hodinou, posnídal
a
v 5.30
hod.
jsem
nastoupil do autobusu, který byl přistaven jako náhradní doprava přímo
před
putování
po
penzionem. červené
Pěší
turistické
značce jsem začal poblíž stanice vlaku ve Zlaté Koruně za drobného mrholení.
Cesta
stále
stoupala 10
smrkovým lesem k hájovně Kokotín, kde ještě
byla
další hospodářská stavení.
Od
pamětního kamene s nápisem „Cesta kněžny Terezie“ drobný déšť ustal a na zemi ležel slabý poprašek sněhu a také se stoupající výškou se ochladilo. Poslední už velmi strmá část na Kleť vedla po
namrzlých
kamenech, kde to velmi Nejdříve
klouzalo. jsem
minul observatoř a poté
přišel
k horské
chatě
s nejstarší
kamennou
rozhlednou v Blanském lese, ale hustá mlha neumožňovala vyhlídku do krajiny na zámek Hluboká nebo na klášter ve Zlaté Koruně. Proto jsem se rychle vrátil po zelené turistické značce dolů na nádraží v Českém Krumlově. 11
Vlak však odjížděl až za dvě hodiny a tak jsem se vydal na výpadovku na České Budějovice. Jen dvě minuty jsem čekal, než mi zastavila menší dodávka značky Fiat s mladším řidičem,
který
mne
odvezl
do
centra Českých Budějovic, do ulice Česká, kde jsem mu pomohl vyložit soudky
s pivem
do
restaurace
„Potrefená husa“, a kde jsme se rozloučili. Na náměstí Přemysla Otakara II., zakladatele města, které slaví letos 750 výročí, má být 28. října odhalena jeho socha z mrákotínské žuly, s čímž mnozí
už
dnes
obyvatelé
nesouhlasí,
nelíbí
se jim jak návrh sochy,
tak
její
zamýšlené umístění.
Nejprve
jsem si prohlédl radnici s bustou T. G. Masaryka, který zde byl uvítán 12
v roce 1918 po návratu do vlasti. velkého
Poté
uprostřed
náměstí,
kde
probíhaly velikonoční trhy, jsem
fotil
Samsonovu
kašnu, kterou někdo den předem
pomaloval
nečitelnými
nápisy.
Samsona
má
Socha oficiálně
s povolením navlečený
radnice hokejový
dres
(před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji u nás). 13
Volný čas do odjezdu rychlíku do Prahy jsem využil
k prohlídce
překrásných
fasád
domů, jako je Obchodní galerie, hotel Zvon a mnoho dalších včetně Černé věže. Pohodlná byla cesta vlakem přes Prahu a Nymburk do Jičína, kam jsem se vrátil v půl šesté večer. Těšil jsem se na další den, kdy půjdu s Jitkou a přáteli na Slavnosti vína v zámku a v zámeckém sklepení v Lomnici nad Popelkou. V Jičíně 28. 3. 2015
Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2015
14
