Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Katedra Agroekologie a biometeorologie
Porovnání klimatické regionalizace ČR Kurpelové a Končeka Bakalářská práce
Vedoucí práce: Dr. Ing. Jan Pivec Autor práce: Petra Pšeničková 2006
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Porovnání klimatické regionalizace ČR Končeka a Kurpelové vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiložené bibliografii. V Praze dne: …………………… podpis autora práce
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce Dr. Ing. Janu Pivcovi za odborné rady, pomoc při digitálním zpracování map a dále za jeho optimistický přístup k práci, kterým mě vždy motivoval.
Autorský referát Klimatická regionalizace má velký význam pro zemědělství z hlediska určování výrobních oblastí a zařazování plodin do osevních postupů. Toto agroklimatické rozdělení ČR předchází ekonomickým ztrátám, které by mohly být způsobené špatným zařazením pěstované plodiny do oblasti, která pro její pěstování není vhodná. K rajónování území na výrobní oblasti se využívají meteorologické ukazatele, které jsou sestaveny z meteorologických prvků jako např. teplota, srážky, rychlost větru, délka slunečního svitu apod. Výběr klimatických ukazatelů záleží na autorovi klasifikace, který je volí takové, aby co nejlépe vyhovovaly účelům klasifikace a vystihovaly vlastnosti území, které jsou pro daný obor stěžejní. Klimatická regionalizace ČR byla v minulém století detailně zpracována několika autory a autorskými kolektivy. V zemědělské praxi je často využívána Končekova klasifikace (Konček, Petrovič, 1957), která zpracovává soubor dat z let 1901 – 1950. Charakteristika klimatu Kurpelové (Kurpelová a kol., 1975) zpracovaná pro normálové období let 1931 – 1960 je zemědělci využívána podstatně méně, ačkoli byla vypracována právě pro agronomické účely. Při porovnání obou klasifikací vyšly najevo tyto rozdíly: Klimatická regionalizace Kurpelové používá jednoduchá kritéria pro dělení území. Teplotní sumu průměrných teplot za vegetační období (TS10) pro vymezení makrooblastí a oblastí, klimatický ukazatel zavlažení (K) pro měsíce červen až srpen pro vymezení podoblastí a pro určení klimatických okrsků používá průměr z absolutních ročních minim teplot vzduchu Tmin. Končekova klasifikace používá k vymezení klimatických oblastí jako ukazatel počet letních dní a 15°červencovou izotemu, dále Končekův index zavlažení k určení podoblastí a délku slunečního svitu a průměrné lednové teploty k určení klimatických okrsků. Jak je vidět, Konček používá pro dělení na klimatické jednotky více ukazatelů, dělení je tedy přesnější a podrobnější. Kurpelová užívá vždy pouze jeden ukazatel jako kritérium pro klimatickou jednotku. Klasifikace je tudíž méně podrobná, ale pro zemědělské účely dostačující. Oba autoři se shodují na tom, že nejteplejší je Polabská a Podunajská oblast, která je vhodná pro pěstování teplomilných plodin. Chladné oblasti se nacházejí na území hor a podhůří a pro pěstování zemědělských plodin se příliš nehodí. Zbytek republiky zaujímá mírně teplá oblast, která je vhodná pro pěstování obilnin.
Author's abstract Climatic regionalisation is very important for agriculture from view of growth areas determination and crop plants inserting into seeding scheme. This agroclimatic division of the Czech Republic prevents economic loses, which could be caused by wrong insertion of grown plant into an area which is not suitable for its growing. For regioning of territories into areas of production meteorological indicators are used, which are formed of meteorological elements such as temperature, rainfall, windspeed, length of sunshine, etc. The choice of climatic indicators depends on the author of classification, who chooses such ones, which suit the purpose of classification, and describe territory features pivotal for given branch. Climatic regionalisation of the Czech Republic was treated in detail by several authors and authors' bodies in the last century. Koncek's classification (Koncek, Petrovic, 1957), which handles set of data from the years 1901 – 1950, is often used in agriculture practice. Kurpel's climate characteristics (Kurpelova et all, 1975), processed for standard period of 1931 – 1960, is used by farmers considerably less, even though it was treated exactly for agronomic purposes. During the comparison of both the classifications these differences appeared: Kurpel's climatic regionalisation uses simple criteria for division of territories - thermal figures of average temperatures in vegetation period (TS10) for determination of makroareas and areas, climatic indicator of irrigation (K) from June till August for determination of subareas, and the average of absolute annual minimal air temperatures (Tmin) for determination of climatic districts. Koncek's classification uses number of summer days and 15° July isotherm as indicators for determination of climatic areas, then Koncek's index of irrigation for determination of subareas, and the lenght of sunshine and average January temperatures for determination of climatic districts. As we can see, for dividing into climatic units Koncek uses more indicators, which is therefore more exact and detailed. Kurpel uses always just one indicator as the criterion for a climatic unit. Her classification is therefore less detailed, but sufficient for agriculture purposes. Both authors agree on the fact that the warmest areas are along the Elbe and Danube, which are suitable for growing of the thermophilic crop plants. Cold areas can be found in mountain
and submountain regions, and are not too suitable for growing. Temperate area, which is suitable for growing corn, occupies the rest of the Republic.
Seznam příloh:
Příloha č. 11.1. Přehledná tabulka klimatické regionalizace M. Kurpelové Příloha č. 11.2. Přehledná tabulka klimatické regionalizace M. Končeka Příloha č. 11.3. Mapa agroklimatických oblastí M. Kurpelové Příloha č. 11.4. Mapa klimatických oblastí M. Končeka
Obsah: 1. Úvod......................................................................................................................................11 2. Materiál a metody .................................................................................................................12 3. Klima ČR a jeho vývoj .........................................................................................................13 3.1 Teplotní podmínky..........................................................................................................13 3.2. Srážkové poměry ...........................................................................................................14 3.3. Další klimatické prvky...................................................................................................15 4. Zemědělské výrobní oblasti a podoblasti..............................................................................15 4.1 Charakteristika zemědělských výrobních podoblastí .....................................................16 4.1.1 Zemědělské výrobní podoblasti kukuřičné:.............................................................16 4.1.2. Zemědělské výrobní podoblasti řepařské ...............................................................17 4.1.3. Zemědělské výrobní podoblasti obilnářské ............................................................19 4.1.4. Zemědělské výrobní podoblasti bramborářské .......................................................20 4.1.5. Zemědělská výrobní podoblast pícninářská............................................................21 5. Klimatická regionalizace ČR podle M.Kurpelové................................................................22 5.1 Teplotní podmínky..........................................................................................................23 5.2 Vláhové podmínky..........................................................................................................25 5.3 Podmínky přezimování ...................................................................................................26 5.4 Agroklimatické členění území ........................................................................................27 5.4.1 Agrolimatická makrooblast teplá.............................................................................28 5.4.2 Agroklimatická makrooblast mírně teplá ................................................................30 5.4.3 Agroklimatická makrooblast chladná ......................................................................32 5.4.4 Agroklimatické okrsky ............................................................................................33 6. Klimatická regionalizace ČR podle M. Končeka .................................................................34 6.1 Teplá oblast.....................................................................................................................36 6.2 Mírně teplá oblast ...........................................................................................................37 6.3 Chladná oblast.................................................................................................................38 7. Vlastní porovnání obou klasifikací .......................................................................................39 8.Výsledky a diskuse ................................................................................................................41 9. Závěr .....................................................................................................................................43 10. Seznam literatury : ..............................................................................................................44
10
1. Úvod Klimatická regionalizace má velký význam pro zemědělství z hlediska určování výrobních oblastí a zařazování plodin do osevních postupů. Toto agroklimatické rozdělení ČR předchází ekonomickým ztrátám, které by mohly být způsobené špatným zařazením pěstované plodiny do oblasti, která pro její pěstování není vhodná. Hlavními kritérii pro výběr správných plodin jsou, kromě typu půdy , meteorologické prvky jako např. teplota, srážky, délka slunečního svitu apod. Tyto prvky se používají k sestavení klimatických ukazatelů, podle kterých se území rozděluje na klimatické jednotky. Půda s klimatickými jednotkami samozřejmě úzce souvisí a jak můžeme vidět na souboru pedologických map Taxonomického klasifikačního systému půd ČR (Němeček, 2004) nejteplejší klimatické oblasti mají největší výskyt půd vhodných pro pěstování plodin. Jsou to černosoly, které zahrnují černozem a černici a vyskytují se převážně v teplých a mírně teplých přiléhajících oblastech kolem řeky Labe a Dyje. Naopak půdy, které se pro pěstování nehodí se nacházejí v oblastech, kde není příznivé klima tj. v horských oblastech. To jsou například podzosoly, které se dělí na kryptopodzoly a podzoly. Jejich rozmístění po ČR se téměř přesně shoduje s nejchladnější oblastí v pásmu hřebenů českých pohoří. Klimatická regionalizace ČR byla v minulém století detailně zpracována několika autory a autorskými kolektivy. V zemědělské praxi je často využívána Končekova klasifikace (Konček, Petrovič, 1957), která zpracovává soubor dat z let 1901 – 1950. Charakteristika klimatu Kurpelové (Kurpelová a kol., 1975) zpracovaná pro normálové období let 1931 – 1960 je zemědělci využívána podstatně méně, ačkoli byla vypracována právě pro agronomické účely. V této práci je tedy hlavním cílem porovnat obě zmíněné klasifikace, stanovit zásadní odlišnosti a zvýraznit vzájemné výhody a nevýhody obou přístupů vzhledem k zemědělskému využití.
11
2. Materiál a metody Nejprve jsem pořídila podkladové materiály k oběma klasifikacím. Po jejich důkladném prostudování jsem utřídila kritéria a vytvořila databázi podkladů. Dále bylo nutné převést mapy do digitální podoby a provést příslušné úpravy. Abych zjistila rozlohu jednotlivých oblastí ,použila jsem polárního planimetru Reiss (DDR) a z obou map jsem vždy planimetrovala plochu celé České Republiky třemi měřeními, jejichž aritmetický průměr byl použit jako základní údaj. Protože rozmístění oblastí jak teplých tak chladných je v ČR poměrně rozptýlené, další měření probíhala pouze jednou. Každá část oblasti byla změřena a následně byl proveden součet naměřených ploch. Tak jsem získala celkové plochy nejteplejších a nejchladnějších oblastí . Plochy mírně teplých oblastí jsem získala výpočtem rozdílu celkové ploch ČR a součtu teplé a chladné oblasti. V případě klasifikace Kurpelové se jedná o makrooblasti. Měřítko polárního planimetru Reiss je 1 : 1 tzn. že jednotka naměřená planimetrem se rovná 1 mm2 ve skutečnosti. Na závěr jsem tedy, pro lepší orientaci, převedla naměřené údaje na km2. Plochování regionů ČR: Kurpelová měření
měření
měření
celá ČR:
1637 chladná 339 teplá 1659 1644 průměr: 1646,667 339 plocha: 16466,67 mm2 3390 mm2 78866,00 km2 16236,18 km2
275 mírná 236 511 5110 mm2 24474 km2
7966,667 mm2 38155,82 km2
Plochování regionů ČR: Konček celá ČR: průměr: plocha:
měření 1793 chladná 262 teplá 5 mírná 1895 81 1894 201 1860,667 -23 18606,67 mm2 2620 mm2 2640 mm2 78866,00 km2 11105,01 km2 11189,87 km2
12
13346,67 mm2 56571,03 km2
3. Klima ČR a jeho vývoj Důkladnou zprávu o stavu a vývoji klimatu ČR podává Třetí národní sdělení České republiky (Ministerstvo životního prostředí České republiky, Český hydrometeorologický ústav, 2001).Tato zpráva zmiňuje meteorologické prvky jako: teplota, srážky, dobu trvání slunečního svitu atd. jako ukazatele klimatu v ČR.Teplota a atmosférické srážky jsou hlavní činitelé, ostatní prvky pak dokreslují celkové klima.
3.1 Teplotní podmínky Z Dynamicko-synoptického pohledu patří podnebí ČR k atlanticko-kontinentální oblasti mírného klimatického pásma severní polokoule. Průměrná roční teplota kolísá na území ČR v závislosti na geografických faktorech od 1,0 po 9,4°C, průměrné teploty jarní sezóny leží v mezích -0,1 až9,6°C, letní sezóny v rozmezí 8,8až 18,5°C. Průměrné teploty podzimní sezóny se pohybují od 2,0 do 9,6°C a zimní od -6,8 do 0,2°C. Ve všech případech se jedná o průměry za období 1961 – 1990. Nejnižší teplotní průměry se vyskytují v horských oblastech na severní, východní a jihozápadní hranici území. Nejteplejší oblasti jsou v nadmořských výškách kolem 200 m (nížiny na jihovýchodě území a Polabí). U průměrných ročních teplot a průměrných teplot jarní a podzimní sezóny plošně přebádají teploty kolem 7 – 8°C, u letní sezóny hodnoty 16 – 17°C a u zimní sezóny průměrná teplota -1°C. Specifickou oblastí je Praha, jejíž tepelný ostrov zvyšuje průměrnou roční teplotu cca o 1°C nad hodnoty odpovídající její geografické poloze. Lokální teplotní poměry závisí výrazně na nadmořské výšce, na geografických souřadnicích a na místních geomorfologických poměrech, zejména na expozici terénu. Prostorovou proměnlivost teploty lze nejlépe vyjádřit jako lineární regresní závislost na nadmořské výšce a jedné nebo obou geografických souřadnicích. Průměrná roční teplota klesá s rostoucí nadmořskou výškou (o 0,56°C/100m), zeměpisnou šířkou (o 0,33°C/deg) i zeměpisnou délkou (0,05°C/deg). V rozměrech republiky činí podle těchto gradientů rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší nadmořskou výškou 8,4°C. O 0,8°C klesne průměrná roční teplota od jihu k severu a o 0,34°C klesne od západu k východu. Nejméně výrazná je tedy závislost v zonálním směru. Všechny regresní závislosti jsou statisticky významné. Roční chod teploty vzduch na území ČR má tvar jednoduché vlny s minimem v lednu a maximem v červenci. Zpracování teplotních trendů v období 1961 – 1990 ukázalo, že vyjádříme-li chování teplotních řad v období 1961 – 1990 lineárním regresním modelem, pak většina sledovaných
13
českých stanic zaznamenala v tomto období růst ročních průměrů teploty, který v průměru představuje 0,22°C/10 let. Na cca 14% stanic lze tento růst teploty považovat za statisticky významný na hladině významnosti d = 0,05. Koeficienty determinace K2 jsou však velmi nízké, pouze na 20% stanic je K2 větší než 0,1 a pouze na dvou přesahuje hodnotu 0,2. Poslední 3 desetiletí 20. století přinesly citelný nárůst teploty vzduchu v ČR. Rok 2000 byl podle územních průměrů nejteplejším rokem v historii ČR a dekáda 1991 – 2000 byla nejteplejší v celé řadě měření sekulární stanice Praha Klementinum. Oteplení je patrné jak v teplé tak v chladné polovině roku, ale průměrné teploty zimního období překonávají všechna předcházející desetiletí s odstupem 1°C a více.
3.2. Srážkové poměry Atmosférické srážky patří k nejproměnlivějším klimatickým prvkům. Rozhodujícími činiteli pro srážkové poměry ČR jsou především geografická poloha místa vůči proudění přinášejícímu vláhu a četnost výskytu povětrnostních situací, při nichž padá větší množství srážek. Vydatné srážky se u nás vyskytují především při výskytu tlakových níží nad střední Evropou a při brázdách nad střední Evropou. To znamená, že jsou závislé zejména na četnosti výskytu tlakových níží, postupujících ze Středozemního moře na sever až severozápad. V letním období se někdy projevuje vliv výběžku azorské tlakové výše, který zpravidla znamená delší suché období. Na srážky nejchudší oblastí je závětří Krušných hor (mezi městy Most, Chomutov, Kadaň a Žatec) a dále pás táhnoucí se podél řeky Ohře na severovýchod a úzký pás podél řeky Dyje na západ od Mikulovských vrchů. Průměrný roční úhrn srážek v těchto regionech dosahuje hodnot pod 450 mm. K oblastem s největším množstvím srážek patří návětrné svahy Jizerských hor, Krkonoš a nejvýše položené oblasti Moravskoslezských Beskyd, s průměrnými ročními úhrny přes 1300 mm. Na Lysé hoře byl také zaznamenán nejvyšší průměrný Roční srážkový úhrn 1390 mm. Absolutně nejvyšší měsíční srážkový úhrn byl zaznamenán v srpnu 1972 na Lysé hoře 518 mm tj. 296% měsíčního průměru, nejnižší ve Starém Městě ( okr. Uherské Hradiště) v prosinci téhož roku – pouhé 0,3 mm, tedy pouze setina procenta průměrného měsíčního úhrnu na stanici. Už tyto hodnoty naznačují jak velká je proměnlivost srážek na území ČR. Roční chod srážek typický pro klima ČR v dřívějších obdobích, kdy míval tvar jednoduché vlny s maximem v červenci a minimem v únoru nebo v lednu se v průměrných úhrnech za sledované období prakticky neobjevuje. Roční chod má jedno nebo dvě maxima v letních měsících (červen nebo srpen) a v řade případů navíc lokální 14
maximum v listopadu. Minimální úhrny srážek připadají v Čechách nejčastěji na únor, případně na leden. Jen zcela výjimečně je nejnižší srážkový úhrn pozorován v říjnu nebo v prosinci. Vedlejší minimum srážek v měsíci říjnu je v období 1961 – 90 téměř pravidlem. Z dlouhodobého pohledu celkové srážkové úhrny vykazují v posledních desetiletích pokles, který se nejvíce projevil v nejteplejší nížinné oblasti jižní Moravy. Častěji se vyskytují extrémní srážkové úhrny, které se projevily i opakovaným výskytem povodní zejména po roce 1995.
3.3. Další klimatické prvky Z dalších klimatických prvků jsou pro informaci vybrány charakterizující trvání slunečního svitu a průměrnou rychlost větru. Na většině území ČR převládají četnosti směrů větru se západní složkou. Menší oblasti na východě a severu mají převládající četnost v jižním nebo severním sektoru a jen malé oblasti lze považovat za místa bez výrazně převládajícího směru větru. Rychlost věr závisí na geografických podmínkách, obecně je většinou vyšší ve vyšších nadmořských výškách, záleží ale velice významně na konfiguraci okolí stanice. Důkladný rozbor větroměrných dat ukázal, že trend v rychlosti větru v období 1961 – 90 na území ČR jako celku nelze prokázat, i když v časových řadách rychlostí větru většiny stanic v daném období lze najít statisticky významné trendy
4. Zemědělské výrobní oblasti a podoblasti (Český úřad zeměměřičský a katastrální, 1995): Zemědělské výrobní oblasti (ZVO) a podoblasti charakterizují výrobní podmínky a využití zemědělského půdního fondu ČR z hlediska půdně klimatických podmínek území bez ohledu na administrativní hranice vyšších územních celků (okresů, regionů). Tato kategorizace území vytváří třídící základnu katastrálních území a zemědělských podniků v nich hospodařících. Slouží pro účely zemědělské statistiky pro srovnávací hodnocení podnikatelských subjektů, analýzy jejich produkčních a ekonomických výsledků a k tvorbě a ověřování různých cenových a jiných ekonomických opatření, jakož i pro řešení základních opatření regionální politiky v zemědělství. Nové zemědělské výrobní oblasti a podoblasti byly zpracovány v roce 1996 na základě výsledků bonitace zemědělských půd ČR, jejich ocenění podle vyhlášky MF č. 178/1994 Sb.,
15
a vyhlášky MZe ČR č. 215/1995 Sb. Při vymezení ZVO bylo přihlíženo i k současným restrukturalizačním změnám, ke kterým došlo v zemědělství v období 1991 - 1995. Nové zemědělské výrobní oblasti a podoblasti nahrazují staré zemědělské výrobní oblasti z roku 1959 (vyhláška MZe č. 213/1959 Úř. listů), které do konce roku 1966 sloužily pro rozvržení sazeb zemědělské daně a do současnosti slouží pro účely statistické kategorizace zemědělského území (např. statistická ročenka půdního fondu České republiky). Soustava nových zemědělských výrobních oblastí a podoblastí člení zemědělsky využívané území České republiky do pěti výrobních oblastí a do 21 podoblastí. Z hlediska agroekologických a ekonomických předpokladů území jsou vymezeny následující zemědělské výrobní oblasti: •
zemědělská výrobní oblast kukuřičná (s označením K), typ kukuřično-řepařskoobilnářský,
•
zemědělská výrobní oblast řepařská (s označením Ř), typ řepařsko-obilnářský,
•
zemědělská výrobní oblast obilnářská, (s označením O), typ obilnářsko-krmivářský,
•
zemědělská výrobní oblast bramborářská (s označením B), typ bramborářsko-obilnářský,
•
zemědělská výrobní oblast pícninářská (s označením P), typ pícninářský s rozhodujícím zaměřením na chov skotu.
4.1 Charakteristika zemědělských výrobních podoblastí 4.1.1 Zemědělské výrobní podoblasti kukuřičné: K1 - zahrnuje území ve velmi teplém a suchém klimatu s jednoznačnou převahou nejproduktivnějších půd (černozemní a lužní půdy) v rovinném terénu (sklonitost do 3o) s nejvyšším stupněm zornění (nad 89 %) v nadmořské výšce do 200 m. Vyznačuje se optimálními produkčními předpoklady pro pěstování kukuřice na zrno (osivo), cukrovky, velmi kvalitních pekařských pšenic, sladovnických ječmenů a většiny teplomilných plodin. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků větších než 9 Kč/m2. Produkční schopnost půd je vyšší než 82 bodů. Rozhodující zastoupení je v okrese Břeclav a Znojmo. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 2,6 %. K2 - zahrnuje území ve velmi teplém a suchém klimatu s velmi výraznou převahou neproduktivnějších půd (černozemní a lužní půdy), ještě v rovinném terénu (sklonitost 0-3o)a s vysokým stupněm zornění (nad 85 %) v nadmořské výšce do 230 m. Vyznačuje se velmi dobrými produkčními předpoklady pro většinu plodin kukuřičné výrobní oblasti při vysoké 16
kvalitě. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků v rozmezí 8,- až 9,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 76 až 82 bodů. Rozhodující zastoupení je v okrese Břeclav, Znojmo a Hodonín. Na celkové výměře zemědělských půd ČR se podílí 1,9 %. K3 - zahrnuje území ve velmi teplém a suchém klimatu s průměrně produkčními půdami (černozemě, hnědozemě či slabě oglejené a nivní půdy glejové) s převahou rovinného terénu. Ještě s vysokým podílem zornění nad 85 % v nadmořské výšce do 230 m. Jsou zde průměrné podmínky pro většinu plodin pěstovaných v kukuřičné oblasti, ještě při vysoké kvalitě produkce. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků v rozmezí 7,- až 8,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 68 - 76 bodů. Rozhodující zastoupení je v okrese Znojmo, Hodonín a Břeclav. Na celkové výměře zemědělských půd ČR se podílí 1,3 %. K4 - zahrnuje území ve velmi teplém a suchém klimatu s mírnou převahou méně produkčních půd (hnědé půdy, rendziny a nivní půdy na píscích), obvykle s vyšším podílem svažitějších území (do 7o). Stupeň zornění je kolem 81 % v nadmořské výšce do 250 m. Pro plodiny na orné půdě jsou podmínky slabě podprůměrné až průměrné. Svažitější území bývá zpravidla využíváno speciálními kulturami - vinicemi i intenzivními ovocnými sady (meruňky, broskve). Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků v rozmezí 6,- až 7,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 62 až 68 bodů. Je zastoupena v okresech Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. Na celkové výměře zemědělských půd ČR se podílí 0,8 %. K5 - zahrnuje území buď ve velmi teplém a teplém klimatu s výraznou převahou málo produkčních půd nebo s vysokou svažitostí. Stupeň zornění je kolem 80 %. Téměř pro všechny zemědělské plodiny kukuřičné oblasti jsou málo příznivé produkční předpoklady. Jsou v ní zařazeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků nižší než 6,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je nižší než 62 bodů. Je zastoupena v okresech Břeclav, Hodonín a Znojmo. Na celkové výměře zemědělských půd ČR se podílí 0,1 %.
4.1.2. Zemědělské výrobní podoblasti řepařské Ř1 - zahrnuje území v teplém mírně vlhkém klimatu s převahou nejproduktivnějších řepařských půd - černozemního a hnědozemního charakteru na spraši a sprašových pokryvech v rovinném terénu (sklonitost do 3o) s nejvyšším stupněm zornění (nad 90 %), v nadmořské výšce do 250 m. Vyznačuje se optimálními předpoklady pro pěstování cukrovky, kvalitní 17
potravinářské pšenice a sladovnického ječmene, všech druhů polní zeleniny. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou pozemku v rozmezí 9,- až 13,40 Kč/m2. Produkční schopnost půd je nejvyšší v celé ČR v rozmezí 84 až 100 bodů. Rozhodující zastoupení je v okrese Prostějov, Olomouc, Přerov a Hradec Králové. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 8,4 %. Ř2 - zahrnuje území v teplém a vlhkém klimatu s výraznou převahou nejproduktivnějších řepařských půd - černozemního a hnědozemního charakteru v rovinném terénu (sklonitost do 3o) s nejvyšším stupněm zornění (nad 90 %), v nadmořské výšce do 250 m. Pěstitelské předpoklady jsou obdobné jako v podoblasti Ř1. Jsou v ní zařazeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků v rozmezí 8,- až 9,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 76 až 84 bodů. Převážně je zastoupena v okresech Kolín, Nymburk, Chrudim a Hradec Králové. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 3,1 %. Ř3 - zahrnuje území v teplém, mírně suchém až mírně teplém klimatu s průměrným zastoupením nejproduktivnějších řepařských půd se stupněm zornění kolem 87 % s převahou rovinného terénu, v nadmořské výšce do 300 m. Pěstitelské předpoklady jsou průměrné pro většinu plodin, pěstovaných v řepařské oblasti, ještě při vysoké kvalitě produkce. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků 7,- až 8,Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 68 - 76 bodů. Převážně je zastoupena v okresech Nymburk, Litoměřice a Louny. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 3,9 %. Ř4 - zahrnuje území ve všech typech teplého klimatu, často s mírnou převahou méně produkčních půd, místy s vyšším podílem svažitějších území (nad 3o sklonitosti), se stupněm zornění často pod 85 %, v nadmořské výšce do 350 m. Průměrné až slabě podprůměrné podmínky pro pěstování cukrovky. Dobré podmínky jsou pro pěstování řepky olejné, ve specializovaných oblastech pěstování chmele. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků v rozmezí 6,- až 7,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 62 až 68 bodů. Převážně je zastoupená v okresech Mělník, Nymburk, Litoměřice, Louny a Opava. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 4,7 %. Ř5 - zahrnuje území ve všech typech teplého klimatu s převahou málo produkčních půd nebo půd s vyšší svažitostí (do 7o sklonitosti) se stupněm zornění kolem 81 %, v nadmořské výšce do 350 m. Pěstitelské předpoklady pro intenzivní pěstování zemědělských plodin, zejména cukrovky, jsou často podprůměrné. Dobré podmínky pro pěstování řepky 18
olejné, ve specializovaných oblastech pěstování chmele. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků nižší než 6,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 48 až 56 bodů. Převážně je zastoupena v okresech Kladno, Mělník, Ml. Boleslav, Litoměřice a Louny. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 4,2 %. 4.1.3. Zemědělské výrobní podoblasti obilnářské 01 - zahrnuje území v mírně teplém, suchém až mírně vlhkém klimatu (MT1 a MT2) v nadmořské výšce 300 až 450 m. Významně jsou zastoupeny půdy na sprašových hlínách a svahovinách s převahou hnědozemních illimerizovaných a illimerizovaných půd, zrnitostně středně těžkých v rovinném až mírně zvlněném terénu (sklonitost do 7o). Stupeň zornění je nejvyšší z obilnářské výrobní oblasti, převážně nad 80 %. Pěstitelské předpoklady jsou velmi dobré pro pěstování obilovin, krmných plodin, luskovin a řepky olejné. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků nad 5,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je nad 56 bodů. Převážně je zastoupena v okresech Rakovník, Plzeň-jih, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Brno-venkov, Třebíč, Uherské Hradiště. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 7,7 %. 02 - zahrnuje území v mírně teplých klimatických regionech (MT1, MT2, MT3), v nadmořské výšce 350-500 m. Terénní podmínky jsou ještě příznivé - mírně zvlněný až svažitý terén (sklonitost přesahuje 7o). Převážně jsou zastoupeny půdy na svahovinách a středně těžké, hluboké půdy na krystaliniku. Hnědozemě a illimerizované půdy se vyskytují ostrůvkovitě. Stupeň zornění je kolem 76 %. Pěstitelské podmínky jsou průměrné, pěstování obilnin, krmných a technických plodin, především řepky olejné. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků v rozmezí 4,- až 5,Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 48 až 56 bodů. Převážně je zastoupena v okresech Písek, Tábor, Louny, Rakovník, Náchod, Svitavy. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 9,7 %. 03 - zahrnuje území s výraznou klimatickou heterogenitou (od MT2
do MCH)
v nadmořské výšce 400 550 m. Terénní podmínky jsou s vyšší členitostí a svažitostí (do 12o sklonitosti). Stupeň zornění je kolem 70 %. Převážně jsou zastoupeny půdy s vyšší skeletovitostí a půdy mělké na svahovinách a na krystaliniku. Pěstitelské podmínky jsou průměrné až podprůměrné pro pěstování obilnin, krmných plodin, řepky olejné. Ve vyšších polohách vhodné pro len. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků v rozmezí 3,- až 4,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je podprůměrná 19
v rozmezí 42 až 48 bodů. Převážně je zastoupena v okresech Beroun, Č. Budějovice, Jindř. Hradec, Cheb, K. Vary, Plzeň-sever, Tachov, Trutnov, Frýdek-Místek a Jeseník. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 13,8 %. 04 - zahrnuje území klimatický heterogenní (od MT3 do MCH) v nadmořské výšce 400 až 600 m. Charakteristickým rysem je výrazná členitost a svažitost území (až do 17o sklonitosti). Stupeň zornění obvykle pod 60 %. Vysoké zastoupení produkčně nejhorších půd, převážně na břidlicích, s vysokou skeletovitostí a půd mělkých. Pěstitelské podmínky jsou podprůměrné pro většinu zemědělských plodin. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků nižší než 3,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je podprůměrná až nízká pod 42 bodů. Převážně je zastoupena v okresech Semily, Šumperk, Jeseník, Bruntál a Zlín. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 9,3 %.
4.1.4. Zemědělské výrobní podoblasti bramborářské B1 - zahrnuje území v mírně teplém a vlhčím klimatu (MT2 a MT3), převážně v nadmořské výšce 400 až 550 m. Terén je převážně mírně zvlněný s malou horizontální a vertikální členitostí (sklonitost do 5o). Stupeň zornění je větší než 80 %. půdy jsou převážně hluboké až středně hluboké, písčitohlinité až hlinité, s malou skeletovitostí. Zpravidla hnědé půdy na svahovinách. Převažují půdy s průměrnou produkční schopností, vhodných pro pěstování obilnin, krmných plodin a řepky olejné, avšak nejvhodnější pro pěstování konzumních brambor. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků vyšší než 5,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je průměrná nad 50 bodů. Je výrazně zastoupena v okresech Havlíčkův Brod, Třebíč, a Pelhřimov. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 1,9 %. B2 - zahrnuje území převážně v mírně teplém, vlhkém a mírně chladném klimatu (MT3, MT4 a MCH) v nadmořské výšce 400 a 550 m. Terén je převážně mírně zvlněný a členitý, s poměrně nízkým zastoupením půd svažitých (do 7o sklonitosti). Stupeň zornění je poměrně vysoký kolem 80 %. Půdy jsou převážně hluboké až středně hluboké, slabě až středně skeletovité, hlinitopísčité až písčitohlinité. Vesměs jde o hnědé půdy na krystaliniku. Pěstební podmínky jsou ještě nadprůměrné pro pěstování konzumních a sadbových brambor a s průměrnými až slabě podprůměrnými podmínkami pro pěstování obilnin, krmných plodin a řepky olejné. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků v rozmezí 4,- až 5,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 44 až 50 bodů. Je výrazně zastoupena v okresech Benešov u Prahy, Pelhřimov, Jindřichův Hradec, Tábor, 20
Havlíčkův Brod, Uherské Hradiště a Žďár nad Sázavou. Na celkové výměře zemědělské půdy v ČR se podílí 6,0 %. B3 - zahrnuje území převážně v mírně teplém, vlhkém a mírně chladném klimatu (MT4 a MCH), v nadmořské výšce 400 až 600 m. Terén je výrazně členitý, s vyšším zastoupením výrazně svažitých půd (do 12o sklonitosti). Stupeň zornění je obvykle pod 70 %. Převažují půdy středně hluboké, často středně skeletovité až mělké, hlinitopísčité až písčitohlinité. Vesměs hnědé půdy na krystaliniku. Pěstební podmínky pro pěstování brambor ještě dobré, ve svažitých polohách z technologických důvodů méně vhodné. Pro pěstování obilnin, krmných plodin a řepky jsou podmínky až podprůměrné, ve vyšších polohách vhodné i pro len. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků v rozmezí 3,- až 4,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 36-44 bodů. Je zastoupena v okresech Příbram, Strakonice, Pelhřimov, Klatovy, Jihlava a Třebíč. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 6,2 %. B4 - zahrnuje území v mírně teplém, vlhkém až mírně chladném klimatu (MT4 a MCH) v nadmořské výšce 500 až 650 m. Charakteristickým rysem je výrazná členitost a svažitost území (až nad 12o sklonitosti). Stupeň zornění je kolem 60 %. Převažují půdy středně hluboké až mělké, středně až silně skeletovité až kamenité, hlinitopísčité až písčitohlinité. Převážně hnědé půdy kyselé a hnědé půdy kyselé na všech horninách (žulách, rulách, svorech i břidlicích). Pěstební podmínky pro většinu zemědělských plodin i pro brambory jsou podprůměrné až nevhodné. Jsou v ní zastoupeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků nižší než 3,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je podprůměrná až nízká pod 36 bodů. Je zastoupena v okresech Příbram, Klatovy, Havlíčkův Brod, Jihlava a Žďár nad Sázavou. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 4,4 %.
4.1.5. Zemědělská výrobní podoblast pícninářská P1 - zahrnuje nejproduktivnější část pícninářské oblasti v mírně chladném až chladném klimatu (MCH a CH), v nadmořské výšce nad 600 m. Terén je členitý se střední svažitostí (sklonitost až do 12o). Stupeň zornění je výrazně pod 50 %. Půdy jsou středně hluboké až mělké, méně skeletovité. Převažují půdy na krystaliniku. Pěstitelské podmínky pro většinu zemědělských plodin jsou podprůměrné, poměrné příznivé podmínky pro pěstování sadbových brambor a lnu. Jsou v ní zařazeny katastrální území s průměrnou úřední cenou
21
zemědělských pozemků větší než 1,50 Kč/m2. Produkční schopnost půd je větší než 34 bodů. Převážně je zastoupena v okresech Český Krumlov, Klatovy, Ústí nad Orlicí, Bruntál, Šumperk a Frýdek-Místek. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 5,4 %. P2 - zahrnuje území převážně v mírně chladném a chladném klimatu (MCH a CH), v nadmořské výšce nad 600 m. Terén je zpravidla se střední vertikální a horizontální členitostí (sklonitost až do 17o). Stupeň zornění je kolem 33 %. Převažují půdy skeletovité, často mělké. Pěstitelské podmínky pro většinu zemědělských plodin jsou podprůměrné až nevhodné. Jsou v ní zařazeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských pozemků v rozmezí 1,- až 1,50 Kč/m2. Produkční schopnost půd je v rozmezí 26 - 34 bodů. Převážně jsou zastoupeny v okresech Prachatice, Šumperk a Vsetín. Na celkové výměře zemědělských půd ČR se podílí 3,4 %. P3 - zahrnuje území v mírně chladném a chladném klimatu (MCH a CH) v nadmořské výšce nad 650 m. Terén s výraznou členitostí a svažitostí (často i nad 17o sklonitosti). Stupeň zornění je pod 20 %. Převažují půdy mělké a kamenité. Pěstitelské podmínky s výjimkou nejpříznivějších poloh jsou pro pěstování zemědělských plodin nevhodné. Jsou v ní zařazeny katastrální území s průměrnou úřední cenou zemědělských půd nižší než 1,- Kč/m2. Produkční schopnost půd je nižší než 26 bodů. Převážně je zastoupena v okresech Klatovy, Jablonec n. Nisou, Semily, Trutnov, Bruntál a Vsetín. Na celkové výměře zemědělské půdy ČR se podílí 1,2 %. (Jihomoravský kraj, Odbor regionálního rozvoje, 2005) 5. Klimatická regionalizace ČR podle M.Kurpelové Tato regionalizace byla sestavena RNDr. Margitou Kurpelovou a kolektivem (Kurpelové a kol., 1975). Je určena především pro agronomické účely. Při agroklimatické regionalizaci je nejdůležitější výběr vhodných agroklimatických ukazatelů, které by komplexně vyjádřily prostorové změny podmínek ve vztahu k zákonitým změnám ve vývoji a tvorbě úrody polnohospodářských kultur. Z komplexu klimatických faktorů je to především teplota, která v našich klimatických podmínkách určuje možnost pěstování dané kultury v dané oblasti. Jako osvědčený ukazatel se obvykle používá teplotní suma za období s průměrnou teplotou vzduchu větší nebo rovno 10°C. Pro účely agroklimatické regionalizace Kurpelová užívá uvedenou teplotní sumu, protože dobře charakterizuje vegetační podmínky příslušného místa.
22
Jako druhý důležitý činitel pro pěstování polnohospodářských kultur jsou vláhové podmínky, které do značné míry určují v příslušném místě možnost vývoje a růstu kultur a též vlhkost úrody při daných teplotních podmínkách. Pro charakteristiku podmínek zavlažení se používají různé ukazatele např.: úhrn srážek za příslušné období, suma sytostního doplňku, koeficienty zavlažení např. hydrotermický koeficient Seljaninova, bilance zavlažení a pod. V tomto rozdělení byl vybrán klimatický ukazatel zavlažení (K), který komplexní metodou potenciálního výparu podle M.I. Budyka vyčíslil pro území ČR J.Tomlain (40, 42). Podle tohoto ukazatele se podmínky zavlažení charakterizují rozdílem potenciálního výparu a srážek (E0 – R). Jeho hodnoty dobře vystihují vláhovou bilanci území a umožňují ji vyjádřit číselně v cm, což je jeho předností. Kladné hodnoty E0 – R charakterizují nedostatek a záporné nadbytek vláhy. Dalším kritériem jsou klimatické podmínky přes zimu. Ty jsou významným činitelem při pěstování ozimů a ovocných stromů. Pro jejich charakteristiku se používají různé teploty, jako : absolutní minimum, průměrná teplota nejchladnějšího měsíce, průměrné měsíční teploty za zimu, průměr ročních absolutních minim a pod. V agroklimatické regionalizaci je užíván průměr z ročních absolutních minim teploty vzduchu jako ukazatel podmínek přezimování polnohospodářských kultur v dané oblasti. Na základě těchto třech agroklimatických ukazatelů, tj. teplotní sumy za období s průměrnou denní teplotou ≥ 10°C (TS10), klimatického ukazatele zavlažení (K) a průměru z absolutních ročních minim teploty vzduchu (Tmin ) byly vyčleněny agroklimatické územní jednotky, které se mezi sebou liší tepelnými, vláhovými podmínkami a podmínkami přezimování.
5.1 Teplotní podmínky Jako určující faktor se užívají teplotní podmínky ve vegetačním období, které se staly kritériem pro vyčlenění nejvyšších agroklimatických jednotek – makrooblastí a oblastí. Podle zvoleného agroklimatického ukazatele – teplotní sumy za období průměrných denních teplot ≥ 10°C, můžeme na našem území rozlišit 8 oblastí, ve kterých jsou polnohospodářské kultury rozdílně zabezpečené teplotními sumami nutnými pro vývoj a zrání jednotlivých druhů odrůd. 1.Oblast s TS10≥3000° - V této oblasti jsou teplotní podmínky příznivé pro pěstování kultur, které jsou náročné na teplo. Velkou zabezpečenost (více než 90%) tu mají polorané odrůdy
23
kukuřice na zrno. Dostatečná TS10 je tu i pro polopozdní odrůdy (75 – 90%), pozdní odrůdy mají dozrání zabezpečeno na 60-70%. Podobně dostatek tepla tu je i pro rané odrůdy vinné révy (více než 90%) , pozdním odrůdám však hrozí ve 40 – 60% let nedozrání. V době po sklizni obilnin zůstává ještě do ukončení vegetačního období (konec období s průměrnou denní teplotou ≥ 10°C) 1600° – 1700°, což umožňuje pěstovat meziplodiny. 2.Oblast s TS10 3000 – 2800°- Zde dozrávají polorané odrůdy kukuřice na zrno v 60 – 70% let, rané odrůdy až v 80 – 90% let. Pro vinnou révu je to horní hranice výskytu, přičemž i rané odrůdy je možné pěstovat s 80% zabezpečeností dozrání v příznivých expozičních podmínkách. I u jiných teplomilných kultur, např. slunečnice, jsou i rané odrůdy zabezpečené z cca 80%. 3. Oblast s TS10 2800 – 2600° - Oblast s méně vhodnými podmínkami pro pěstování kukuřice na zrno. Teplotní nároky raných odrůd jsou zajištěné na 70 – 80%. Výbornou kvalitu a vysokou úrodu zde dosahuje cukrová řepa. Poměrně vysoké teploty přes letní měsíce (průměr denních maxim 24 – 26) jsou podobně jako v prvních dvou oblastech nepříznivé pro tvorbu dobré úrody u méně teplomilných kultur jako jsou brambory, oves a pod. 4.Oblast s TS 2600 – 2400°- V této oblasti končí zóna efektivního pěstování teplomilných kultur – kukuřice na zrno, cukrové řepy, meruněk. Rané odrůdy kukuřice na zrno tu mají jen na 50% zajištěné dozrání. Nastupují vhodné podmínky pro obilniny méně náročné na teplo, především pro ozimé žito. 5.Oblast s TS10 2400 – 2200°- Tato oblast je horní hranicí pro rentabilní pěstování ozimé pšenice. Začínají zde velmi vhodné podmínky pro pěstování ovsa a pozdních brambor, které nevyžadují příliš tepla a při nižších průměrných denních teplotách v létě dávají dobrou úrodu. Jejich teplotní zabezpečenost je na 80 – 95%. 6. Oblast s TS10 1800 – 1600°- V této oblasti začínají příznivé podmínky pro pěstování lnu, kterému vyhovují i nižší letní teploty (průměr denních maxim 20 – 22). Končí zde zóna vhodná pro pěstování ozimé žito. 7. Oblast s TS10 2000 – 1800°- Zde je zhruba horní hranice vhodných podmínek pro pěstování ozimého žita a pro brambory. 24
8. Oblast s TS10 1800 – 1600°- Tato oblast představuje především velmi vhodné podmínky pro len, méně vhodné podmínky pro brambory. V některých částech republiky se kryje izolinie s horní hranicí polnohospodářské výroby vůbec (750 – 800 m.n.m.)
5.2 Vláhové podmínky Jako druhý faktor při agroklimatické regionalizaci se užívají vláhové podmínky, které se staly kritériem pro vyčlenění nižších agroklimatických jednotek - podoblastí. Jako ukazatele byly zvoleny podmínky zavlažení přes letní měsíce červen – srpen, protože ty určují ráz polnohospodářství v krajině. Rozhodují především o tvorbě úrody u kultur jako jsou kukuřice, brambory, slunečnice a pod. Ty v tomto období procházejí reproduktivním vývojem s intenzivním růstem nadzemní hmoty a kořenového systému. V souvislosti s tím zvyšují požadavky na vláhu , proto její nedostatek, případně i přebytek způsobuje u těchto kultur snížení úrody. Podle zvoleného kritéria – klimatického ukazatele zavlažení za měsíce červen – srpen (KVI-VIII) můžeme v našem území rozlišit 7 podoblastí, ve kterých polnohospodářské kultury mají své požadavky na vláhu rozdílně zabezpečené. 1.Podoblast s KVI-VIII≥ 15cm je nejsušší, její vláhová bilance v dlouhodobém průměru i v jednotlivých letech je kladná. To znamená, že příjem vláhy v podobě srážek je přes léto menší než výdaj. Zásoba vláhy na začátku jara bývá v průměru 150 – 160 mm a v jarních měsících dubnu – květnu se při zvyšování radiační bilance a sytostního doplňku projevuje už nedostatek vlahy (60 – 90 mm). Teplotně podoblast charakterizuje ≥ 2800° teplotní sumy za období s průměrnou denní teplotou ≥ 10°C. 2. Podoblast s KVI-VIII 15 – 10 cm sahá v západní části republiky po izolinii TS10 2400°. Na konci zimy činí přebytek vláhy na České tabuli a v Dolnomoravském úvale 110 – 130 mm. V jarním období je nedostatek vláhy (okolo 50 – 70 mm) téměř stejný v západní i východní části republiky. 3. Podoblast s KVI-VIII 10 – 5 cm odpovídá zhruba oblasti s TS10 2400 – 2200°. V letních měsících v 2 – 3 letech z 10ti převyšuje příjem vláhy výdaj. Zimní zásoba vláhy je velmi proměnlivá a činí v závětrných a kotlinových polohách 110 – 130 mm, v návětrných polohách 25
150 – 160 mm. Nedostatek vláhy na jaře se v porovnání s předcházejícími podoblastmi zmenšil (okolo 50 – 60 mm). 4.Podoblast s KVI-VIII 5 – 0 cm je poslední, ve které v průměru výdaj vláhy převyšuje srážky. Pokud jde o jednotlivé roky, v 3 až 5ti letech z 10ti bývá v létě přebytek vláhy. Teplotně ji charakterizuje TS10 v rozpětí 2200 – 2000°. Pokles nedostatku vláhy v jarních měsících pokračuje a činí v průměru okolo 20 – 40 mm. 5.Podoblast s KVI-VIII 0 – 5 cm má jen 20 – 30% let s nedostatkem vláhy v letním období (do 10 cm), v průměru příjem vláh převyšuje výdaj – potenciální výpar. Izolinie KVI-VIII -5 se kryje s izolinií TS10 1800°v oblasti Šumavy a Krušných hor, místy 1600°.Zimní zásoba vláhy dosahuje 300 – 350 mm a jako v první podoblasti se v jarních měsících udržuje přebytek vláhy (okolo 20cm). 6.Podoblast s KVI-VIII -5 až -10 cm má v každém roce přebytek vláhy v letním období, přitom v 50% let až 10 – 25 cm. Její horní hranice se v oblasti Krkonoš shoduje s izolinií TS10 1800°, místy i 2000°, v oblasti Krušných hor a Šumavy povětšinou s izolinií 1600°. Zimní zásoba vláhy je v prostoru značně kolísavá (300 – 450 mm), což souvisí především s expozičními podmínkami. Podobně je to i s jarní vláhou, kdy její přebytek kolísá mezi 20 – 60 mm. 7. Podoblast s KVI-VIII < -10 cm má na celém území v každém roce nadbytek vláhy v letním období a v 20% let může dosáhnout více než 200 – 250 mm. V zimním období se nahromadí v průměru 350 – 520 mm vláhy, přičemž i v jarním období zůstává přebytek cca 50 až 90 mm.
5.3 Podmínky přezimování Podle zvoleného agroklimatického ukazatele – průměru z ročních absolutních minim teploty vzduchu (Tmin) byly vymezeny agroklimatické územní jednotky tzv. okrsky, které charakterizují podmínky přezimování a určují míru možného poškození ozimů a ovocných kultur především v důsledku vymrzání. Podle podmínek přezimování je možné vyčlenit 5 okrsků.
26
1.Okrsek s Tmin > -18°C má nejpříznivější podmínky pro přezimování kultur. Jen v 1 – 2 letech za 10tileté období se zde vyskytne absolutní minimum pod -20°C, které škodlivé pro ozimy a některé teplomilné ovocné druhy. Raně vegetujícím ovocným stromům hrozí však nebezpečí poškození ze střídavého výskytu teplých a mrazových období na konci zimy. 2. V okrsku s Tmin -18 až -20°C bývá na horní hranici absolutní minimum pod -20°C už každý druhý rok, takže vhodné podmínky pro pěstování teplomilných ovocných stromů – broskvoní a meruněk se nachází jen ve výhodných expozičních plochách. 3.V okrsku s Tmin -20 až -22°C je výskyt absolutního minima pod -20°C v 5 až 8mi letech z 10ti, což neposkytuje dobré podmínky pro přezimování teplomilných ovocných stromů. Absolutní minimum pod -25°C, které je kritické pro přezimování peckovitých druhů a hrušní se vyskytuje jen jednou za 10 let.Podmínky pro jejich přezimování jsou tedy dobré. 4.Okrsek s Tmin -22 až -24°C má průměrné až málo vhodné podmínky pro přezimování ovocných stromů. Výskyt absolutního minima pod -25°C je ,ožné očekávat třikrát za 10 let a pod -30°C dvakrát za 30 let. 5.Okrsek s Tmin <= -24°C je nevhodný pro pěstování ovocných stromů a ozimého žita.
5.4 Agroklimatické členění území Agroklimatické podmínky pěstování polnohospodářských kultur jsou na území ČR určované v podstatě horizontálními a vertikálními změnami klimatických faktorů. Horizontální změny se projevují zesilováním kontinentálních znaků se vzdáleností od oceánu, vertikální zase změnou klimatických faktorů se stoupající nadmořskou výškou. V případě výškové závislosti vystupuje v členitém reliéfu našeho území komplex geomorfologických podmínek, především tvar reliéfu a expozice, které značně modifikují průběh klimatických faktorů v krajině a přispívají k rozmanitosti klimatických podmínek. Tyto hlavní znaky našeho území tvoří bázi agroklimatického členění, které bylo tvořeno na základě hlavních klimatických faktorů – tepla a vláhy. Základním faktorem, který diferencuje polnohospodářskou výrobu na našem území, je teplota. Vláha, jako druhý důležitý činitel pro polnohospodářskou výrobu, nabývá význam
27
především v nížinách a ve středních výškových polohách.Z těchto skutečností bylo vycházeno při členění. Jako dominantní kritérium se používá teplota za vegetační období (teplotní suma za období s průměrnou teplotou ≥10°C) pro vymezení základních agroklimatických jednotek – makrooblastí a oblastí.V rámci nich se vyčleňují nižší agroklimatické jednotky – podoblasti na základě klimatického ukazatele zavlažení v letním období (KVI-VIII). Pro dlouholeté kultury – ovocné stromy a také pro ozimy jsou limitujícím faktorem zimní teploty. Jejich ukazatel – průměr ročních absolutních minim (Tmin) pomáhá blíže charakterizovat vyčleněné agroklimatické územní jednotky. Základem metody členění jsou průměrové mapy (období 1931 – 1960) vybraných agrokimatických ukazatelů – TS10, KVI-VIII a Tmin v měřítku 1:500000. Překrytím těchto map přes sebe se vyčlenily různě velké plochy s rozmanitou kombinací teplotních podmínek ve vegetačním i zimním období a vláhových podmínek v létě. Každá plocha je určená dvěma čísly. První číslo charakterizuje vyčleněnou územní plochu podle TS10 ve vegetačním období a Tmin v zimě, druhé číslo podle ukazatele zavlažení KVI-VIII. Potom pomocí hodnot v legendě mapy můžeme charakterizovat agroklimatické podmínky vymezených územních ploch. Agroklimatické makrooblasti jsou určené teplotními podmínkami ve vegetačním období podle TS10. Na území ČR je možné rozlišit tři agroklimatické makrooblasti (teplou, mírně teplou a chladnou). Zde jsou polnohospodářské kultury rozdílně zabezpečené teplotními sumami nevyhnutelnými pro vývoj a dozrání jednotlivých druhů a odrůd.
5.4.1 Agrolimatická makrooblast teplá TS10 v rozpětí 3100° až 2400° představuje příznivé podmínky pro pěstování kultur náročnějších na teplo, přičemž na její horní hranici končí zóna efektivního pěstování teplomilných kultur – kukuřice na zrno, cukrová řepa, meruňka. Regionálně se vyskytuje v Čechách na České tabuli, na Moravě v úvalech Dyjsko-svratecký, Dolnomoravském, Hornomoravském, dále v Ostravské pánvi a Oderské nížině. Tato makrooblast se člení na čtyři agroklimatické oblasti. Agroklimatická oblast velmi teplá s TS10 ≥ 3000° je u nás zastoupená pouze v malém výběžku v Dolnomoravském úvalu a v převážné části Podunajské nížiny. Podle podmínek zavlažení se v ní vyskytují 2 agroklimatické podoblasti:
28
Agroklimatická podoblast velmi suchá s KVI-VIII>15cm, přičemž značná část Podunajské nížiny má KVI-VIII>20cm a představuje naše nejsušší území v letním období. Agroklimatická podoblast převážně suchá s KVI-VIII 15-10cm. U nás se tato podoblast nachází ve výběžku Dolnomoravského úvalu. Agroklimatická oblast převážně teplá s TS10 3000 – 2800°C zahrnuje Dolnomoravský úval na Moravě, zbytek oblasti se nachází na Slovensku. Podle vláhových podmínek má 3 klimatické podoblasti: Agroklimatická podoblast velmi suchá s KVI-VIII > 15 cm je převážně zastoupená v severních výběžcích Podunajské nížiny. Agroklimatická podoblast převážně suchá s KVI-VIII 15-10 cm se nachází v Dolnomoravském úvalu. Agroklimatická podoblast mírně suchá s KVI-VIII 10-5 cm je malá a na území ČR se vůbec nevyskytuje. Na Slovensku se nachází jen v nízkém pásu v Košické nížině. Agroklimatická oblast dostatečně teplá s TS10 2800 – 2600° má v Čechách zastoupení v centrální části české tabule, na Moravě v souvislém pásu od Dyjsko-svrateckého úvalu přes vyškovskou bránu do Hornomoravského úvalu. V ní jsou, jako v předešlé oblasti převážně teplé, tři agroklimatické oblasti zavlažení: Agroklimatická podoblast velmi suchá s KVI-VIII > 15 cm se nachází v závětří některých pohoří s nízkým úpatím navazujícím na nížinný stupeň. Je to v západní části České tabule (část Dolnoohárecká), v závětří Českého středohoří, dále na rozhraní Vyškovské brány s Hornomoravským úvalem. Agroklimatická podoblast převážně suchá s KVI-VIII 15-10 cm má poměrně velké rozšíření na České tabuli, na Moravě od Dyjsko-svrateckého úvalu až do Hornomoravského úvalu. Agroklimatická podoblast mírně suchá s KVI-VIII 10-5 cm se nachází v horní části Hornomoravského úvalu. Agroklimatická oblast poměrně teplá s TS10 2600-2400° je poslední oblastí v rámci agroklimatické makrooblasti teplé. Zaujímá okrajové polohy předcházející oblasti dostatečně teplé, tj. České tabule a moravských úvalů. V této oblasti jsou už vlhčí poměry , o čem svědčí výskyt nové podoblasti – mírně vlhké , ve které už 30 – 50 % let bývá v létě přebytek vláhy.Jsou v ní čtyři agroklimatické podoblasti:
29
Agroklimatická podoblast velmi suchá s KVI-VIII > 15 cm se nachází v nepatrné části na západním okraji České tabule. Agroklimatická podoblast převážně suchá s KVI-VIII 15 – 10 cm má poměrně značné rozšíření v Čechách v Mostecké a Plzeňské pánvi, dále na okraji České tabule. Na Moravě se vyskytuje především v horní části Dyjsko-svrateckého úvalu. Agroklimatická podoblast mírně suchá s KVI-VIII 10 – 5 cm se vyskytuje v úzkém pásu ve východní části České tabule, v Třeboňské pánvi, v nejsvrchnější části Hornomoravského úvalu a v podhoří Vizovické vrchoviny. Agroklimatická podoblast mírně vlhká s KVI-VIII 5 – 0 cm se nachází v blízkosti Orlického pohoří, převážně však v Moravské bráně a Ostravské pánvi.
5.4.2 Agroklimatická makrooblast mírně teplá S TS10 24000 – 2000° zahrnuje vrchoviny , střední polohy strání pohoří a kotliny cca do 600 – 700 m.n.m. Jsou zde vhodné podmínky pro obilniny méně náročné na teplo, pro pozdní brambory a při horní hranici pro len. V Čechách do ní patří převážná většina území: Západní a Střední Sudety a Českomoravská vrchovina cca do 600 m.n.m., Středočeská a Plzeňská pahorkatina (s výjimkou Plzeňské pánve) a Krušnohorská pánev. Na Moravě zaujímá kromě Českomoravské vrchoviny a Východních Sudet (do 600 m.n.m.) brněnskou soustavu vrchovin a příslušnou část Západních Beskyd. Makrooblast mírně teplá se dělí na 2 agroklimatické oblasti: Agroklimatická oblast poměrně mírně teplá s TS10 2400 – 2200° je v Čechách zastoupená nejvíc v Plzeňské a Středočeské pahorkatině, dále v nižší části Českomoravské vrchoviny a na Moravě na úpatí všech pohoří. Podmínky zavlažení v letním období jsou v této oblasti velmi rozdílné od suchých ( 1-3 roky za 10 let je příjem vláhy vyšší než výdej ) až po převážně vlhké, kde jen 20 – 30 % let má nedostatek vláhy v letním období ( do 1000 mm ). Vyskytují se zde 4 podoblasti: Agroklimatická podoblast převážně suchá s KVI-VIII 15-10 cm má největší rozsah v Čechách na Ralské a Jičínské pahorkatině, v Českém středohoří a ve výběžcích Plzeňské pánve. Na Moravě se vyskytuje především na Drahanské vrchovině. Agroklimatická podoblast mírně suchá s KVI-VIII 10-5 cm je rozšířená v Čechách na Sokolovské pánvi, v podhůří Krkonoš, v Plzeňské a Středočeské pahorkatině a na okraji
30
Českomoravské vrchoviny. Na Moravě jsou to malé ostrůvky na Drahanské vrchovině a v dolinách Vizovické vrchoviny. Agroklimatická podoblast mírně vlhká s KVI-VIII 5-0 cm. Zatímco předcházející oblast se vázala na jižní polovinu ČR, tato vlhčí oblast se vyskytuje zas v severní části republiky. V Čechách jsou to návětrné polohy Jizerského a Orlického pohoří a Českomoravské vrchoviny, na Moravě úpatí východních Sudet a Podbeskydské pahorkatiny. Agroklimatické podoblast převážně vlhká s KVI-VIII 0 až -5 cm připadá převážně na na návětrných stranách Východních Sudet a Podbeskydské pahorkatiny. Agroklimatická oblast slabě mírně teplá s TS10 v rozpětí 2200 – 2000° zaujímá v Čechách polohy cca mezi 500 – 600 m.n.m. Nejvíce je rozšířena v Krkonošském, Orlickém a Šumavském podhůří, na Českomoravské vrchovině, Lužické pahorkatině a v Chebské pánvi. Na Moravě jsou větší plochy v oblasti Nízkého Jeseníku a v Boskovické brázdě. Z hlediska vlhkostních podmínek jde o oblast přechodnou kde jsou plochy, kde jsou plochy, které ve většině let, případně v každém roku mají v létě nadbytek vláhy. Zahrnuje však i oblasti, kde jsou sušší podmínky. Podle míry zavlažení rozlišujeme 6 agroklimatických podoblastí. Agroklimatická podoblast převážně suchá a KVI-VIII 15 – 10 cm se nachází jen v malých ostrůvcích v Děčínských stěnách a v Brdské vrchovině. Agroklimatická podoblast mírně suchá a KVI-VIII 10 – 5 cm má větší rozšíření. V Čechách připadá na závětrné polohy podhůří Západních Sudet, Krušných a Doupovských hor a Brdské vrchoviny. Dále se vyskytuje na závětrných stráních pohoří v jižní části Moravy. Agroklimatická podoblast mírně vlhká s KVI-VIII 5 – 0 cm se váže v Čechách na závětrné polohy Českomoravské vrchociny, Orlického a Šumavského podhůří. Na Moravě se tato podoblast nachází především na Drahanské a Vizovické vrchovině. Agroklimatická podoblast převážně vlhká s KVI-VIII 0 až -5 cm připadá převážně na severní část území t.j. Sudety, dále na Moravě Podbeskydské pahorkatinu a Hostýnské vrchy. Agroklimatická podoblast vlhká s KVI-VIII -5 až -10 cm se nachází v Čechách a na Moravě v orografických jednotkách jako předcházející podoblast,ale v plošně v menším rozsahu. Agroklimatická podoblast velmi vlhká s KVI-VIII < -10 cm se vyskytuje v malých plochách v Moravskoslezských Beskydách.
31
5.4.3 Agroklimatická makrooblast chladná S TS10 2000 – 1600° představuje okrajové území polnohospodářské výroby. Dělí se na dvě agroklimatické oblasti: Agroklimatická oblast mírně chladná s TS10 2000 – 1800°se nachází na okraji vysoko položených kotlin a na stráních pohoří do výše 650 – 750 m.n.m. Větší plochy v Čechách zaujímá tato oblast na Tepelské plošině, Doupovských horách a na Českomoravské vrchovině. Na Moravě také na Drahanské vrchovině a v Jeseníkách. Vláhově je tato oblast rozmanitá s mírně suchými až velmi vlhkými podmínkami. Dělí se na 5 agroklimatických podoblastí: Agroklimatická podoblast mírně suchá s KVI-VIII 10 – 5 cm se vyskytuje v malých ploškách v závětří Krušných hor. Agroklimatická podoblast mírně vlhká s KVI-VIII 5 – 0 cm se váže na východní závětrné polohy Krušných hor, Tepelské plošiny, Novohradského pohoří a Českomoravské vrchoviny. Agroklimatická podoblast převážně vlhká s KVI-VIII 0 až -5 cm se nachází v závětrných i návětrných polohách. V Čechách je rozšířena především na jižním úpatí Krkonoš a Šumavy. Na Moravě hlavně ve vrchní části Drahanské vrchoviny. Agroklimatická podolast vlhká s KVI-VIII -5 až -10 cm je rozšířená v severní části území. V Čechách začíná od Jizerských hor přes Krkonoše a Broumovskou vrchovinu k Orlickým horám. Na Moravě se vyskytuje hlavně na Hanušovické vrchovině a na stráních Jeseníků.V malé míře v Moravskoslezských Beskydách. Agroklimatická podoblast velmi vlhká s KVI-VIII < - 10 cm připadá v Čechách a na Moravě na stejné orografické jednotky jako předcházející podoblast, přičemž v Moravskoslezských Beskydách má tato podoblast větší výskyt. Agroklimatická oblast převážně chladná s TS10 1800 – 1600° se regionálně rozprostírá hlavně v údolích vyšších pohoří a na jejich stráních ve výškách 700 – 800 m.n.m. Podle podmínek zavlažení je možné v létě tuto oblast charakterizovat jako vlhkou, kdy i její nejméně vlhké místa mívají v 30 – 50% let přebytek vláhy. Rozlišujeme v ní 4 agroklimatické podoblasti: Agroklimatická podoblast mírně vlhká s KVI-VIII 5 – 0 cm je rozšířená na stráních okrajových pohoří v Jižních Čechách od Českého lesa až k Novohradským horám.
32
Agroklimatická podoblast převážně vlhká s KVI-VIII 0 až -5 cm zaujímá větší plochy v Krušných horách a na Šumavě. Agroklimatická podoblast vlhká s KVI-VIII -5 až -10 cm se yskytuje v Hrubém Jeseníku a na východních stráních Rychlebských hor. Agroklimatická podoblast velmi vlhká s KVI-VIII < -10 cmse rozprostírá na stráních severních okrajů pohoří – v Čechách v Sudetách a na Moravě v Moravskoslezských Beskydách.
5.4.4 Agroklimatické okrsky Doplňující charakteristikou agroklimatických podmínek vegetačního období je zimní období, jehož teploty jsou limitujícím faktorem pro pěstování ovocných stromů a ozimů. Zvolený ukazatel – průměr ročních absolutních minim (Tmin) umožňuje v našem území vyčlenit 5 agroklimatických okrsků, které charakterizují podmínky přezimování. Agroklimatický okrsek převážně mírné zimy s Tmin > -18° se nachází v Podunajské nížině s výběžkem do Ipelské kotliny, v západní části Záhorské nížiny s výběžkem do Dolnomoravského úvalu. Agroklimatický okrsek poměrně mírné zimy s Tmin -18 až -20° se v Čechách vyskytuje na České tabuli, v Mostecké a Sokolovské pánvi, na Moravě ve všech úvalech, v Ostravské pánvi a ve Středomoravských Karpatech. Agroklimatický okrsek mírně chladné zimy s Tmin -20 až -22°zaujímá největší plochu Čech a okrajových částí české tabule – především Plzeňskou a Středočeskou pahorkatinu s jihočeskými pánvemi. Na Moravě se sem řadí vrchoviny Brněnské soustavy, některé polohy Českomoravské vrchoviny, Moravská brána a příslušná část Oderské nížiny. Agroklimatický okrsek převážně chladné zimy s Tmin -22 až -24 se vyskytuje v Čechách na Českomoravské vrchovině a podhůří Krkonoš, Krušných hor a Šumavy. Na Moravě se tento okrsek váže na stráně Nízkého Jeseníku a na Podbeskydskou pahorkatinu. Agroklimatický okrsek studené zimy s Tmin < -24° připadá na okrajové polohy polnohospodářskévýroby.
33
6. Klimatická regionalizace ČR podle M. Končeka Při hledání kritérií pro stanovení přirozených klimatických regionů ČSSR dle Končeka (Konček, Petrovič, 1957) bylo zřejmé že nemohou být použity metody, kterými se rozlišují velké územní celky, a že budou muset být brány v úvahu speciální vlastnosti našeho území. Nejprve se zjišťoval vliv kontinentality na našem území a byla zpracována mapa průměrných zimních teplot. Následně se ukázalo, že zimní teploty u nás nemohou být charakteristikou kontinentality, protože západní část republiky reaguje na západní povětrnostní poměry a je tu vliv oceánu. Jako další kritérium se zkoušel použít poměr průměrů srážek za měsíce s maximem a minimem. Zde však vynikal vliv hor, takže při konečné klasifikaci nebyl použit. Dále byla zhotovena mapa letních dní za rok 1953. Zde se ukázalo, že v tomto roce se izolinie 75 letních dní přibližně shodla s kukuřičným typem podle mapy výrobních oblastí. Počet letních dní dobře ukázal i rozdíly kontinentality v našem státu, proto je jedním ze základních kritérií při vymezení teplé oblasti. Významný krok při vymezování přirozených oblastí je použití Končekova indexu zavlažení. Pro určení účinků zimy se zkoušelo použít i teplotní sumy denních průměrných záporných teplot, ale výsledek zhodnocení nepřinesl nový pohled. Dobře posloužily hodnoty od rajonizační komise pro zemědělství. Data o dozrávání obilnin podle červnových izoterm se ukázaly charakteristické, takže byly použity pro vyčlenění hlavních oblastí. Ukázalo se, že čára rentabilního pěstování pšenice souhlasí přibližně s 15°C červencovou izotermou. Tato izoterma byla zvolena jako další kritérium pro vymezení chladné oblasti. Zajímavé při této oddělující linii je, že se nachází přibližně ve stejné nadmořské výšce na celém území státu a to přibližně ve výšce 700 m.n.m. Z popsaného postupu hledání kritérií je vidět, že naše území bylo rozděleno na 3 hlavní oblasti podle teplotního kritéria a to na oblast teplou, mírně teplou a chladnou. Teplou oblast vymezuje izolinie počtu letních dní 50 ( s denním maximem 25° a více, období 1926 – 50) je to oblast vhodná pro pěstování plodin na teplotu nejnáročnějších jako je kukuřice a tabák. Tato izolinie přibližně souhlasí s izočarou začátku sklizně ozimého ječmene do 15. července (období 1926 – 40), a tak k vymezení teplé oblasti byla použita kombinace obou dvou izočar. Mírně teplou oblast vymezuje na jedné straně zmíněné izolinie letních dní a na druhé straně ji vymezuje 15° červencová izoterma. Je to oblast kde se daří zvláště obilninám. Chladná oblast je na místech, kde červencové teploty jsou pod 15°.
34
Jak už bylo zmíněno pro další dělení oblastí na menší podoblasti se zvolil jako kritérium Končekův index zavlažení: Iz = R/2 + Δr – 10 t – (30 + v2), kde R je úhrn srážek v mm za vegetační období duben až září, Δr je kladná odchylka množství srážek ve třech zimních měsících prosinci až únoru od množství 105 mm (záporné odchylky se neberou v úvahu), t je průměrná teplota celého vegetačního období ve stupních C, v je průměrná rychlost větru ve 14 hodin v m/s
v celém vegetačním období. Index
zavlažení podle Končeka dobře umožnil vymezit podoblasti , ve kterých je různá vláhová bilance. Tento index zavlažení dává úplně shodný obraz o příslušném území jako Thornthwaiteův index vlhka, přitom Končekova metoda výpočtu je jednoduchá. Dělení na podoblasti podle indexu zavlažení a jejich slovní označení však není ve všem stejné jako Thornthwaitovo třídění. Suchá podoblast - území kde je index zavlažení menší než -20 . Mírně suchá podoblast – je území od -20 do 0 Mírně vlhká podoblast – území s indexem zavlažení od 0 do 60. Vlhká podoblast - je od 60 do 120 a podoblast s indexem zavlažení větším než Velmi vlhká podoblast – je označena jako území s indexem zavlažení větším než 120. V podoblastech byly dále vyčleněny menší celky, které byly označeny jako klimatické okrsky. V některých podoblastech bylo možné ještě podrobnější dělení, když se vzaly v úvahu další klimatické prvky nebo tvárnost terénu. K dalšímu dělení byl použit sluneční svit, a to jeho průměrná délka za měsíce duben až září. Na další specifikaci byly použity lednové teploty, přičemž se vždy za mírnou zimu vyznačovaly případy kdy průměrná lednová teplota byla nad - 3°, za chladnou zimu když byl průměr teplot od - 3° do - 5°, za studenou zimu když byl průměr teplot pod - 5°. Při další charakteristice okrsků se vycházelo v některých případech z rozlišování krajů, přičemž se braly v úvahu nížinné polohy do 200 m.n.m., dále polohy pahorkatin do 500 m.n.m., polohy vrchovin do 1000 m.n.m. a polohy horské nad 1000 m.n.m. Toto dělení podle nadmořské výšky bylo užito proto, že se tvárnost terénu v průběhu prvků projevuje. Podle zmíněných kritérií se vyčlenilo celkem 6 klimatických okrsků v teplé oblasti, 10 klimatických okrsků v mírně teplé oblasti a 3 klimatické okrsky v chladné oblasti.
35
6.1 Teplá oblast Je charakterizována průměrným počtem 50 letních dnů a více, resp. Začátkem sklizně ozimého ječmene do 15. července. Shrnuje klimatické prvky, které jsou důsledkem dobrého vyhřátí krajiny.Velký počet letních dní a poměrně časná sklizeň jsou výsledkem zejména příznivých teplotních poměrů. Rychlé ohřívání pevniny v letním období je jedním ze znaků kontinentality. V Čechách zabírá teplá oblast jen pás podél Labe od Hradce Králové skoro po Litoměřice a s přibližnou výškou do 300 m.n.m. s výjimkou dolního Labe, kde od Českého Středohoří teplá oblast již nepokračuje. Malá oblast poblíž Blatnice od Protivína po Písek byla také vyznačena jako teplá. Tato lokalita v závětří Šumavy je položena výše než teplá oblast u Labe a sahá do výšek 400 m.n.m. na Moravě teplou oblast nacházíme podél řeky Moravy od Litovle směrem k jihu se rozšiřuje a ve středu Moravy zabírá pás od Brna po Uherský Brod s výjimkou oblasti hor Chříby a na jihu Moravy zabírá kraj od Znojma po Hodonín. Podle dalších kritérií se v teplé oblasti vymezilo 6 klimatických okrsků, které se nacházejí ve 3 podoblastech. 1.podobast suchá s Iz < -20 podle Končekova indexu zavlažení jsou vyznačené 2 suché okrsky: - okrsek A1 se nachází pouze na jižním Slovensku. - okrsek A2 se nachází v Čechách od Brandýsa na západ po Roudnici a v údolí dolní Ohře, na Moravě od Znojma po Hodonín.Tento okrsek je teplý suchý, s mírnou zimou (průměr lednových teplot nad -3°)CIT, sluneční svit je pod hranicí 1500 hodin za vegetační období. 2. podoblast mírně suchou s Iz -20 – 0 rozdělujeme opět na 2 okrsky, které se odlišují průběhem zimy. - okrsek A3 se nachází v Čechách v Polabí východně od Brandýsa, na Moravě je to okolí Brna až po Kroměříž. Dále úzký pás v Podunajské nížině. Je teplý, mírně suchý s mírnou zimou. - okrsek A4 se nachází pouze na východním Slovensku, liší se chladnější zimou. 3. podoblast mírně vlhká s Iz 0 – 60 se dělí také na dva okrsky. Ty se odlišují průběhem zimních teplot. - okrsek A5 se v Čechách vyskytuje jižně od Písku a na Moravě v okolí Litoveli směrem k Uherskému brodu.Tento okrsek je teplý, mírně vlhký, s mírnou zimou. -okrsek A6 se nachází na středním a východním Slovensku. Je charakteristický chladnou zimou a většími teplotními amplitudami.
36
6.2 Mírně teplá oblast Je charakteristická počtem letních dní v roce, kterých je u mírně teplé oblasti méně než 50.počtem letních dní se mírně teplá oblast liší hlavně od nížin teplé oblasti. Naproti tomu od horských oblastí se liší průměrnou červnovou teplotou, která je > 15°. Začátek sklizně ozimého ječmene je po 15.6. Mírně teplou oblast dělíme do 5ti podoblastí s celkem 10ti okrsky. Podoblast suchá s Iz < -20 se nachází v závětří Krušných hor. Tato podoblast má pouze jeden okrsek. Okrsek B1. Nachází se na Žatecku a pokračuje východním směrem přes Slaný až k Praze. Je mírně teplý, suchý s mírnou zimou. Podoblast mírně suchá s Iz -20 až 0 obklopuje suchou oblast Středních Čech. Také má jeden klimatický okrsek. Okrsek B2. V Čechách se nachází v oblasti Doupovských hor – zde je vyšší nadmořská výška a průměrná lednová teplota je méně než -3°. Na Moravě okrsek zaujímá území pod Českomoravskou vysočinou (ve srážkovém stínu) a severní část území od měst Znojma, Brna a Plumlova. Tento okrsek je mírně teplý, mírně suchý s převážně mírnou zimou. Podoblast mírně vlhká s Iz od 0 do 60. Tato oblast má velké rozšíření po celém našem území. Je dělená do 3 klimatických okrsků podle počtu letních dní < 50. Okrsek B3 se v Čechách nachází na několika místech: v oblasti Jižních Čech- Třeboňsko, sever Českých Budějovic podél Vltavy, v oblasti Severních Čech – oblast Děčína , Doks a dále východní oblast od Jičína po Choceň. Odtamtud se okrsek dále rozprostírá na západ až k Posázaví včetně. Je mírně teplý, mírně vlhký s mírnou zimou, pahorkatinný (s výškou do 500 m.n.m.). Průměr lednových teplot je > -3°. Okrsek B4 se nachází pouze na Slovensku a vyznačuje se průměrnými lednovými teplotami pod -5°. Okrsek B5 se vyskytuje na území celé republiky v místech kde je terén nad 500 m.n.m. Výjimkou tohoto okrsku je, že dělení neprobíhá podle průměrných lednových teplot jako doposud, protože na západu Čech se již projevuje vliv oceánu, tudíž průměrné lednové teploty nepřesahují -3°. Na Moravě a na Slovensku jsou vlivem kontinentálního počasí lednové průměrné teploty nižší než -3°. Do tohoto okrsku patří: v Čechách – část Karlovarské vrchoviny, Brdy, Středočeská vrchovina, západní výběžky Českomoravské vysočiny, na severu vyšší polohy Českého Středohoří. Na Moravě – jihovýchodní výběžky Českomoravské
37
vysočiny, Drahanská vrchovina, jižní a severovýchodní svahy Jeseníků a Hostýnské pohoří. V tento okrsek je mírně teplý , mírně vlhký a vrchovinný. Podoblast vlhká s Iz 60-120. Zde se podobně jako v předcházející oblasti nacházejí 3 klimatické okrsky. Okrsek B6. V Čechách se vyskytuje podél řeky Odry, dále v údolí Lužických hor z jižní strany směrem k Turnovu. Je mírně teplý, vlhký, s mírnou zimou, pahorkatinný anebo rovinný. Okrsek B7 se rozkládá převážně na Slovensku, pouze malá část zasahuje do východní Moravy. Je mírně teplý vlhký, ale odlišuje se chladnou zimou a častými inverzemi. Okrsek B8 se nachází podél severovýchodních svahů Českého lesa a Šumavy, ve vyšších polohách jihlavských vrchů a Českomoravské vysočiny, od hranic Rakouska až po Kladsko a také ve středních polohách Jeseníků. Tento okrsek je mírně teplý, vrchovinný, je pokračováním do hor předcházejícího okrsku B5. Odlišuje se od něj jen větším zavlažením. Podoblast velmi vlhká s Iz nad 120. Tato podoblast má 2 klimatické okrsky. Okrsek B9 je typický pro severní předhoří západních Beskyd na jih od Ostravy. Kromě toho jej ještě nacházíme ve frýdlantském výběžku na severních svazích Jizerských hor.Tento okrsek se vyskytuje na návětrné straně hor k převládajícím větrům, proto je velmi vlhký, přitom je nízko položený a má mírnou zimu. Okrsek B10 se vyskytuje na celém území našeho státu a nacházíme ho pod dolní hranicí chladné oblasti. Na severu Čech je to v předhoří Krkonoš kde v pásu obklopuje celé Krkonoše. Dále v centru Českomoravské vysočiny, ve vyšších polohách Českého lesa a ve středních polohách Šumavy. Na Moravě se vyskytuje na jižních svazích Jeseníků a na západních svazích Beskyd. Tento okrsek je mírně teplý, velmi vlhký a vrchovinný.
6.3 Chladná oblast V Čechách a na Moravě má dolní hranici vyznačenou průměrnou červencovou teplotou 15° C. Horní hranici nemá. Zahrnuje všechny vyšší horské polohy, které se nacházejí nad touto izotermou. V chladné oblasti nebyly vyznačeny podoblasti podle rozdílu v indexu zavlažení, protože ve vyšších polohách je vláhy relativně dostatek a kde o rázu krajiny a porostu rozhodují hlavně teplotní poměry. Pro vyznačení klimatických okrsků byly jako
38
kritéria použity jen červencové izotermy, které jsou charakteristické pro možnost růstu vegetace. Podle průběhu izoterem byly vyznačeny celkem 3 klimatické okrsky. Okrsek C1 se vyskytuje ve všech částech republiky v horských polohách nad 700 m.n.m. Nacházíme jej na velké ploše v Krkonoších, na Šumavě, ve středu Českomoravské vysočiny, v Jeseníkách a Beskydách.Je to klimatický okrsek, který je mírně chladný, a je v pásmu, kde jsou červencové teploty od dolní hranice oblasti o 12°průměrnou červencovou izotermu.Je zde ještě poměrně dlouhá vegetační doba a dozrává zde oves, takž plochy jsou vhodné pro horské zemědělství. Okrsek C2 najdeme ve vyšších horských polohách na území celého státu. V Čechách v Krkonoších, na Šumavě, na Moravě v Jeseníkách. Je chladný, horský a je vyznačený průměrnými červencovými teplotami od 12°do 10°. Je to pásmo kde je ještě souvislý les. Okrsek C3 se nachází pouze v nejvyšších horských polohách v Čechách na hřebeni Krkonoš okolo Sněžky. Je studený, horský, vymezený červencovou izotermou 10°, což je spodní hranice. Je to pásmo nad hranicí lesů, pásmo hor a skal.
7. Vlastní porovnání obou klasifikací Klimatické regionalizace ČR
podle Kurpelové a podle Končeka se liší ve
zpracovávaném souboru dat. Končekovo rozdělení je vypracováno z datového souboru z let 1901 – 1950, kdežto rozdělení podle Kurpelové je zpracováno z dat za normálové období 1931 – 1960. Obě tyto regionalizace byly vyhotoveny pro agronomické účely, avšak používají jiných kritérií. Oba autoři používají stejné dělení území na klimatické oblasti ( u Kurpelové se vyskytují i makrooblasti) , podoblasti a okrsky. Nejvýznamnější oblasti se v umístění v ČR téměř shodují, zejména pokud jde o oblast teplou a chladnou, ostatní oblasti a podoblasti se liší, což je dáno hlavně užitím rozdílných klimatických ukazatelů. Další rozdíl je poměru ploch oblastí ku celkové ploše ČR. U Kurpelové teplá makrooblast zaujímá 31 %, mírně teplá 48,4 % a chladná 20,6% z celkové plochy ČR. V Končekově klasifikaci se poměr ploch liší. Teplá oblast zaujímá pouze 14,2 % z celkové plochy ČR, mírně teplá oblast 71,8 % a chladná 14 %. Klasifikace Kurpelové je určena především pro agronomické účely, proto nejchladnější horské oblasti, které nejsou vhodné pro pěstování plodin, ani nehodnotí a v klasifikaci se neuvádějí.
39
Končekova klasifikace může mít i širší použití v oborech kde je potřeba klimatologického rajónování území. Pro rozdělení území ČR na klimatické oblasti používají oba autoři teplotu jako základní kritérium. Kurpelová používá teplotní sumy za období průměrných denních teplot ≥ 10°C . Rozděluje Českou republiku na 3 makrooblasti. Teplou, Mírně teplou a Chladnou. V první z nich se nacházejí 4 oblasti, v druhé 2 oblasti a třetí je rozdělena také na 2 oblasti. V Končekově klasifikaci jsou oblasti děleny podle počtu letních dní, což jsou dny kdy je denní maximum 25°C a více. Dělí území na 3 základní oblasti, které názvem odpovídají makrooblastem Kurpelové. Oba autoři se shodují v názoru, že druhým nejdůležitějším kritériem pro klimatologické dělení jsou vláhové podmínky. Každý z nich se soustředil na výběr takového ukazatele, který by nejlépe ukázal celkovou vláhovou bilanci (Konček), nebo v případě Kurpelové, zjišťoval pouze vláhovou zabezpečenost v letním období, která je nutná pro vývoj a růst rostlin. Pro agroklimatické dělení Kurpelové byl vybrán klimatický ukazatel zavlažení K VI-VIII, který podmínky zavlažení charakterizuje rozdílem potenciálního výparu a srážek za měsíce červen až srpen (E0 – R). V Končekově dělení je používán index zavlažení , který vychází z Thornthwaiteova indexu vlhka (Gregor, 1948). Končekův index zavlažení bere v úvahu jak srážky za letní a zimní období, tak i rychlost větru a průměrné teploty. Tyto ukazatele oba autoři použili k dělení našeho území na další jednoty – podoblasti. Kurpelová s použitím klimatického ukazatele KVI-VIII vymezila 7 podoblastí. V Končekově dělení bylo podle indexu zavlažení vytvořeno 5 podoblastí. Další klimatické jednotky, které se vyskytují v obou klasifikacích jsou klimatické okrsky. Každý z autorů pro vymezení klimatických okrsků vybírá zcela odlišné ukazatele a tím zde dochází k největším rozdílům mezi oběma regionalizacemi. Na výběru kritérií pro určení klimatických okrsků je také nejlépe vidět, že každá z těchto regionalizací byla vytvářena pro rozdílné účely. Kurpelová vybrala jako kritérium pro určení klimatických okrsků podmínky přezimování, protože je to důležitý faktor pro pěstování víceletých kultur a ozimů. Jako kritérium zvolila průměr z absolutních ročních minim teplot vzduchu Tmin. Takto vyčlenila 5 klimatických okrsků. V Končekově regionalizaci jsou pro vymezení klimatických okrsků používány tyto ukazatele: průměrná délka slunečního svitu za měsíce duben až září , lednové průměrné teploty a dále zohledňuje i nadmořskou výšku. Dle těchto kritérií Konček vyčlenil 6 okrsků v teplé oblasti, 10 v mírně teplé oblasti a 3 okrsky v chladné oblasti.
40
8.Výsledky a diskuse Jak již bylo zmíněno, obě klimatická dělení vznikla v minulém století především pro potřeby zemědělců. Zemědělská výroba se celosvětově rozděluje na produkci živočišnou a produkci rostlinnou. V produkci živočišné, až na výjimky, nehraje klima tak podstatnou roli jako je tomu u produkce rostlinné, proto jsou pro ni především využívána území, která se již nehodí pro pěstování zemědělských plodin. Jsou to například oblasti podhorské a horské. Pro rostlinnou produkci však má klimatologické rozdělení velký význam, především ekonomický. Je tedy třeba se rozhodnout podle jaké klimatické regionalizace postupovat, abychom dosáhli co nejlepších výsledků, v tomto případě výnosů, při zachování ekologické stability a co nejmenší spotřebě hnojiv a jiných prostředků ( pesticidy, fungicidy atd.), které jsou finančně nákladné a zatěžují životní prostředí. V porovnání obou klasifikací jsem uvedla, že každý autor užívá jiná kritéria pro dělení území. Nyní bych se chtěla zaměřit na vhodnost výběru těchto kritérií a na jejich vzájemné výhody a nevýhody. Oba autoři se shodují v tom, že hlavní kritérium pro dělení makrooblastí a oblastí je teplota. V klasifikaci Kurpelové byla jako ukazatel teplotního zabezpečení pro rostliny vybrána teplotní suma za období s průměrnou teplotou vzduchu větší nebo rovno 10°C. Toto kritérium pro klimatickou regionalizaci je velmi časté a můžeme se s ní setkat i u jiných autorů, kteří toto téma zpracovávali, například v klimatické regionalizaci Moravce a Votýpky (Moravec & Votýpka, 1998) nebo v klimatické regionalizaci Qitta (Quitt, 1971)..Tato teplotní suma se mi zdá vhodná pro agroklimatické dělení, protože celkem jednoduše dobře charakterizuje vegetační podmínky příslušného místa. Končekovo dělení používá jako teplotní ukazatel počet letních dní a 15° červencovou izotermu. Tyto ukazatele jsou méně obvyklé, avšak mají jisté výhody. Jeden z ukazatelů je počet letních dní. Tento ukazatel zdůrazňuje i vliv kontinentality v našem státě. Například hranicí 50 letních dní je vymezena nejteplejší oblast, která se hodí pro pěstování nejnáročnějších plodin na teplo, jako je kukuřice na zrno, tabák a pod. Protože se však tato oblast v ČR vyskytuje jen na malém území (14,2 %), zdá se mi užití tohoto ukazatele příliš podrobné a v našich klimatických podmínkách poněkud zbytečné. Další Končekův teplotní ukazatel je 15° červencová izoterma, ta se dobře shoduje se začátkem sklizně ozimých obilnin a dle mého názoru je pro zemědělskou regionalizaci vhodným ukazatelem. Na celém našem území se vyskytuje zhruba v 700 m.n.m. což přibližně odpovídá hranici chladné oblasti, kde je sklizeň téměř vždy posunuta. Proto zde pěstování obilnin není výhodné. 41
Druhým důležitým činitelem je vedle teploty zavlažení území. Jak uvádí Minář ( Minář, 1948) ve své práci, srážky na našem území jsou nepravidelně rozložené, proto je správný výběr tohoto kritéria důležitý. Podle odlišných ukazatelů zavlažení vymezují oba autoři klimatické podoblasti. Kurpelová ve své klasifikaci užívá klimatický ukazatel zavlažení (K). Tento koeficient zavlažení je charakterizován rozdílem potenciálního výparu a srážek a číselně se vyjadřuje v cm. V této klasifikaci je užíván KVI-VIII , tedy koeficient zavlažení za letní měsíce červen až srpen.V těchto měsících je zavlažení důležité pro reproduktivní vývoj a intenzivní růst rostlin. Bohužel zde nejsou brány v úvahu také jarní měsíce, kdy je pro rostliny vláha nezbytná pro úspěšné vzklíčení a vzejití. Proto se mi tento ukazatel nezdá příliš přesný a dávám přednost Končekovu indexu zavlažení, který dle mého názoru zahrnuje všechny důležité faktory vláhové bilance. Tento index zavlažení se shoduje s Thornthwaiteovým indexem vlhka, ale jeho stupnice je ještě třikrát citlivější. Vzorec je poměrně jednoduchý a zahrnuje všechny důležité faktory jako : úhrn srážek v mm za vegetační období duben až září, kladná odchylka množství srážek ve třech zimních měsících prosinci až únoru od množství 105 mm (záporné odchylky se neberou v úvahu), průměrná teplota celého vegetačního období ve stupních C, průměrná rychlost větru ve 14 hodin v m/s v celém vegetačním období. Jak je tedy vidět Končekův index zavlažení neopomíná období zimy a jara a dokonce bere v úvahu i vítr, který vlhkost odčerpává. Dalšími a posledními klimatickými jednotkami jsou klimatické okrsky. Kurpelová vybrala jako rozhodující činitel podmínky přezimování.Území rozděluje na okrsky podle průměru z ročních absolutních minim teploty vzduchu (Tmin).tak vzniká 5 okrsků, které jsou více či méně vhodné pro pěstování ovocných stromů, ozimých obilnin a dalších plodin, které přes zimu vymrzají. Myslím si, že tento ukazatel byl vybrán chytře, protože dobře a jasně charakterizuje účinky zimy a jejich dopady na zemědělskou výrobu. Konček pro dělení na okrsky používá opět 2 ukazatele. Jedním z nich je délka slunečního svitu a druhým jsou průměrné lednové teploty. Doba slunečního svitu se mi zdá jako dobrý ukazatel. Sluneční svit je pro rostliny důležitým zdrojem energie a má značný vliv na pěstování některých odrůd. Naproti tomu se mi průměry lednových teplot zdají být ukazatelem dosti nepřesným, protože zvláště v posledních letech, byly účinky zimy patrné v jiných zimních měsících než je leden. Ten je, jak je uváděno v Atlasu podnebí ČSSR (kolektiv autorů, 1958) sice stále v průměru nejchladnějším měsícem, ale pro vymrzání rostlin je charakteristický jak prosinec, tak únor a proto by tyto zimní měsíce neměly být opomínány.
42
9. Závěr Při porovnání obou klasifikací vyšly najevo tyto rozdíly: Klimatická regionalizace Kurpelové používá jednoduchá kritéria pro dělení území. Teplotní sumu průměrných teplot za vegetační období (TS10) pro vymezení makrooblastí a oblastí, klimatický ukazatel zavlažení (K) pro měsíce červen až srpen pro vymezení podoblastí a pro určení klimatických okrsků používá průměr z absolutních ročních minim teplot vzduchu Tmin. Končekova klasifikace používá pro vymezení klimatických oblastí jako ukazatel počet letních dní a 15°červencovou izotemu, dále Končekův index zavlažení k určení podoblastí a délku slunečního svitu a průměrné lednové teploty k určení klimatických okrsků. Jak je vidět, Konček používá pro dělení na klimatické jednotky více ukazatelů, dělení je tedy přesnější a podrobnější. Kurpelová užívá vždy pouze jeden ukazatel jako kritérium pro klimatickou jednotku. Klasifikace je tudíž méně podrobná, ale pro zemědělské účely dostačující. Oba autoři se shodují na tom, že nejteplejší je Polabská a Podunajská oblast, která je vhodná pro pěstování teplomilných plodin. Chladné oblasti se nacházejí na území hor a podhůří a pro pěstování se příliš nehodí. Zbytek republiky zaujímá mírně teplá oblast, která je vhodná pro pěstování obilnin. Tyto názory se shodují s publikacemi, které se tímto tématem zabývají (Atlas podnebí ČSSR, 1958., Podnebí ČSSR, 1969).
43
10. Seznam literatury : 1) Český úřad zeměměřičský a katastrální, 1995: Statistická ročenka půdního fondu ČR, Praha, ISBN 80-91212-6-8, ISSN 1210-4604 2) Gregor, A, 1948: Thornthwaitova metoda posuzování sucha a vlhka. Meteorologické zprávy, Praha, 2(3), s. 72-76 3) Jihomoravský kraj, Odbor regionálního rozvoje (on.line), c 2005. Strategie rozvoje Jihomoravského kraje – Zemědělství - Výrobní oblasti a podoblasti, dostupný z
4) kolektiv autorů, 1958: Atlas podnebí ČSSR. Ústřední správa geodezie a kartografie, Praha 5) kolektiv autorů, 1969: podnebí ČSSR. Hydrometeorologický ústav, Praha 6) Konček, M., Petrovič, Š., 1957: Klimatické oblasti Československa. Meteorologické zprávy, Praha, 10(5), s. 113-119 7) Konček, M. 1955: Index zavlaženia. Meteorologické zprávy, Praha, 8 (4), s. 96 – 99 8) Kurpelová, M., Coufal, L., Čulík, J., 1975: Agroklimatické podmienky ČSSR. Hydrometeorologický ústav, Príroda, Bratislava, s. 270 9) Kurpelová, M. 1977: agoklimatické podmienky pestovania a tvorby úrody kukuřice, cukrovej repy a zemiakov na Slovensku. Zborník prác HMÚ, 11, s. 59 – 93 10) Minář, M., 1948: Dešťové faktory v Československé republice, Praha 11) Ministerstvo životního prostředí České republiky, Český hydrometeorologický ústav, 2001: Třetí národní sdělení České republiky k rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, ISBN 80-7212-195-2, Praha 12) Moravec, D., Votýpka, J. (1998): Klimatická regionalizace České republiky. Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovy, Praha, vydání 1, 87 s 13) Němeček, J., Borůvka, L., Kozák, J., Macků, Němeček, K., Smejkal, J., Vokoun, J., (online),
c
2004:
Taxonomický
klasifikační
systém
půd
ČR,
dostupný
z
14) Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně, 73 s
44
Příloha 11.1. Přehledná tabulka klimatické regionalizace M. Kurpelové
makrooblast oblast velmi teplá převážně teplá teplá
dostatečně teplá
poměrně teplá
poměrně mírně teplá mírně teplá slabě mírně teplá
mírně chladná chladná převážně chladná
podoblast velmi suchá převážně suchá velmi suchá převážně suchá mírně suchá velmi suchá převážně suchá mírně suchá velmi suchá převážně suchá mírně suchá mírně vlhká převážně suchá mírně suchá mírně vlhká převážně vlhká mírně vlhká převážně vlhká vlhká velmi vlhká mírně suchá mírně vlhká převážně vlhká vlhká velmi vlhká mírně vlhká převážně vlhká vlhká velmi vlhká
Příloha 11.2. Přehledná tabulka klimatické regionalizace M. Končeka
oblast
podoblast suchá
teplá
mírně suchá mírně vlhká suchá mírně suchá mírně vlhká
mírně teplá vlhká
velmi vlhká
chladná
0
okrsek A1 teplý, suchý s mírnou zimou delší slun.svit A2 teplý suchý s mír.zimou, kratší slun.svit A3 teplý mírně suchý s mírnou zimou A4 teplý mírně suchý chladnou zimou A5 teplý mírně vlhký s mírnou zimou A6 teplý mírně vlhký s chladnou zimou B1 mír.teplý suchý s mír.zimou B2 mír.teplý mír.suchý s mír.zimou B3 mír.teplý mír.vlhký pahorkainný B4 mír.teplý mír.vlhký se studenou zimou údolný B5 mír.teplý mír.vlhký vrchovinonný B6 mír.teplý,vlhký phorkatinnný až rovinný B7mír.teplývlhký údolný s chladnou zimou B8 mír.teplý vlhký vrchovinný B9 mír.teplý s mír.zimou velmi vlhký pahorkatinný B10 mír.teplý velmi vlhký vrchovinný C1 mírně chladný C2 chladný horský C3 studený horský
Příloha 11.3.
Příloha 11.4.