Hospodářská politika - VŠFS
Jiří Mihola,
[email protected] , 2010 www.median--os.cz, www.akwww.median www.ak-ol.cz
Téma 1
Ekonomické teorie a jejich vliv na hospodářskou politiku.
Obsah 1 Ekonomické teorie a jejich vliv na hospodářskou politiku. 2 Hospodářská politika jako teoretická a praktická disciplína. 3 Cíle, nositelé a nástroje hospodářské politiky, pouţívané pojmy a jejich obsah. 4 Koordinace ekonomiky a hospodářské koncepce. 5 Hospodářsko-politické rozhodování. 6 Politika hospodářské soutěţe, stabilizační politika, vnější hospodářská politika. 7 Strukturální politika, sociální politika, integrační procesy a hospodářská politika.
Cíl kurzu A
Cílem kurzu je pochopit vazbu cílů hospodářské politiky na vládní politiku a rizika státních zásahů do tržních systémů, vyplývajících z rozhodovacích procesů na úrovni státní administrativy a zpoždění při zavedení jednotlivých opatření do praxe
Cíl kurzu B
Cílem kurzu je vysvětlit složení hospodářské politiky z řady konkrétních politik a jejich sčítání za účelem zajištění trvalého ekonomického růstu a prosperity státu.
Praktické zaměření předmětu
Diskuse vybraných problémů z literatury, sledování otevřených zdrojů či prožitku dopadu uplatnění makroekonomických nástrojů hospodářské politiky do konkrétních mikroekonomických situací firemních či rodinných rozpočtů.
Vazba na jiné předměty
Hospodářská politika ilustruje využití mikroekonomických a makroekonomických poznatků v praxi řízení státu, resortů i podniků.
Hospodářská politika
souhrn všech prostředků státu nebo od něj odvozených instutucí na ovlivňování ekon. dění. Zaměřuje se na jedné straně na vytvoření a zajištění určité struktury hosp. a ekonomického řádu (např. politika na podporu konkurence v tržní ekonomice), zasahuje však i do průběhu ekonomického procesu.
Základní typy nástrojů hospodářské politiky Vytváření podnikatelského prostředí
• legislativní • institucionální • státní sektor • monetární, rozpočtová a fiskální pol.
Direktivní zásahy, podnikání vlády
Nepřímé cíle hospodářské politiky
• • • • •
stabilita cenové hladiny, plná zaměstnanost, rovnováha platební bilance, ekonomický růst příležitostně také spravedlivé rozdělování příjmů.
Nepřímé cíle hospodářské politiky
Intervenční (tržně konformní) opatření vytvářejí pro celou ekonomiku podmínky, kterým se tržní mechanismus může přizpůsobit, dirigistická opatření ho však částečně ochromují.
Členění hospodářských politik
• • • • • •
politika zemědělská, průmyslová, dopravní, energetická, zahraničního obchodu, strukturní,
• • • • •
konjunkturní, rozdělovací, sociální, investiční, politika na podporu ekonomického řádu, • průběhu ekonomického růstu.
Vyuţívání modelů v hospodářské politice nástroje řízení
vstupy
vstupy
Hospodářskou politiku lze vnímat jako: •
Přístup státu k ekonomice své země (vždy se jedná o záměrnou, praktickou činnost státu) - vláda navrhuje státní rozpočet, který schvaluje parlament - vláda navrhuje daně a mění sazby stávajících daní - centrální banka s ohledem na inflaci a vývoj kurzu měny upravuje základní úrokové sazby a ovlivňuje kurz měny - antimonopolní úřad zasahuje v případě porušení hospodářské soutěže.
•
Teoretická disciplína
Hospodářská politika jako teoretická disciplína
• Analýza jevů • Návrhy opatření • Řešení pomocí konkrétních jevů
O tom jakých nástrojů bude použito rozhoduje především to, z jakého teoretického zázemí daná vláda (stát) čerpá.
Hospodářská politika – příklad
Došlo k deficitu veřejných financí.
K jeho anulování lze použít a) zvýšení daní b)snížení b) snížení veřejných výdajů c) kombinace a) a b)
Hospodářská politika váţe na
• • • •
politiku politologii právo veřejnou zprávu
Cíle hospodářské politiky
určuje ústava a vláda státu jako zmocněnec občanů. • •
Ekonomie zajišťuje ekonomickou efektivnost trajektorie dosaţení těchto cílů Ekologie zajišťuje dosaţení těchto cílů při co nejmenších škodách na našem ţivotním prostředí především na přírodě.
Hospodářská politika - hlediska
• ekonomie zkoumá moţnosti realizace zájmů jednotlivých ekonomických subjektů
• politologie vytváří komplexní a ucelený hospodářsko--politický systém hospodářsko
Hospodářská politika - historie Formovala se ve 30. letech min. století • Anglo Anglo--americký proud HP jako krátkodobá konjunkturální politika (J.M.Keynes) • Kontinentální proud HP jako konstitutivní systematická činnost státu (W. Eucken; L.Erhard)
Hospodářská politika - kontinentální
Walter Eucken (1891 – 1950) Prof. ekonomie v Tübingenu a Frieburgu, ortoliberalizmus (volný trh se státním dozorem nad monopoly) Učení o ideálních typech: • Svobodné tržné hospodářství • Centrálně řízené hospodářství
Sociálně trţní ekonomika A. MülleraMüllera-Armacka: STE je ekon. řád, který prohlašuje právo na soukromé vlastnictví, osobní zodpovědnost a ochotu postoupit riziko za základní předpoklady svobodného tržního hospodářství, spojeného se systémem soc. ochrany především institucionálním zajištěním konkurence (zabránění zneužití moci kartely a monopoly), zajištěním plné zaměstnanosti a stabilní hodnoty peněz, soc. přerozdělením příjmů. V rámci státem stanoveném má však trh zásadně rozhodovat o nabídce, poptávce a hospodářském
Hospodářská politika - kontinentální
Ludwig Erhard (1897 – 1977) Německý národohospodář, spolkový ministr hospodářství, vícekancléř a kancléř Německa Tvůrce „německého hospodářského zázraku“ Napsal: Blahobyt pro všechny Německá hospodářská politika
Hospodářská politika
Je na pomezí • Ekonomické teorie • Hospodářské praxe
Determinanty hospodářské politiky Politicko ekonomický vývoj
Vývoj ekonomických
teorii
Praktická hospodářská politika
Institucionální prostředí HP vzniklo na základě: • • • • • • • •
tradic náboţenského vnímání sociálního cítění převaţujících zvyklostí kultury historického vývoje zkušeností konvencí
Institucionální prostředí HP Soustavu institucionálních podmínek tvoří: • hospodářský systém (uspořádání ekonomiky) • politický systém • byrokracie • velké sociální skupiny • nadnárodní a mezinárodní organizace
Hospodářský systém Typy koordinačních systémů:
• dědičné přinucení • tržně cenový • organizačně příkazový
Politický systém Ekonomický systém
Duchovní systém
Politický systém
Společnost
Znaky politického systému
• • • •
svrchovanost podmíněnost společenské prostředí relativní samostatnost
Prvky politického systému
• • • • •
státní orgány a instituce, politické strany, zájmová sdružení, jednotlivci politické vztahy
Politické systémy jsou
• demokratické, (pluralizmus) • nedemokratické, (jedna vládnoucí složka)
Formy vlády • • • •
absolutní monarchie (panovník) dualistická monarchie (panovník, parlament) konstituční monarchie (omezení panovníka) parlamentní republika (parlament parlament,, prezident, vláda)
• prezidentské republika (přímo volený prezident)
Formy vlády • absolutní monarchie – carské Rusko • dualistická monarchie – Saudská Arábie, Kuvajt, Jordánsko, Brunei
• konstituční monarchie – Velká Británie, Norsko, Švédsko, Dánsko, Belgie, Španělsko
• parlamentní republika – Itálie, Německo, Rakousko, Irsko, ČR
• prezidentské republika – USA, Rusko, Mexiko, Francie (neoprezidentský)
Politika
• Správa věcí veřejných • Plánovaná, organizovaná a cílevědomá činnost zaměřená na vybudování, udržení nebo změnu společenského zřízení
Struktura politiky
• Myšlení, názory a politické ideje • Praktická činnost • Politické instituce
Politické názory Nositeli politických názorů jsou politické strany: • deklarované cíle • hospodářsko hospodářsko--politický program • preferované nástroje realizace
Politické vyjednávání Hlavním nástrojem politického vyjednávání jsou všeobecné volby. Mechanizmus politické demokracie má mnoho společného s tržním mechanizmem.
Politické vyjednávání Hlavním nástrojem politického vyjednávání jsou všeobecné volby. Mechanizmus politické demokracie má mnoho společného s tržním mechanizmem.
Pozitiva všeobecných voleb • projeví se názor většiny • kultivují se názory na zdokonalení nár. hospodářství • může docházet k urovnání konfliktů • kolize usměrňuje zájem většiny
Negativa všeobecných voleb • nemusí se prosadit společný zájem (Arrowův paradox) • koalice jsou založeny na ústupcích a „výměně“ hlasů • heterogennost společnosti někdy vede k tomu menší skupiny mají velký vliv
Existence byrokracie • rozhodnutí volených orgánů se realizuje hierarchickými příkazovými strukturami • ten „nemusí“ při nedostaečné kontrole respektovat potřeby těch kterým slouží • nenese náklady svých rozhodnutí
Existence byrokracie • rozhodnutí volených orgánů se realizuje hierarchickými příkazovými strukturami • ten „nemusí“ při nedostaečné kontrole respektovat potřeby těch kterým slouží • nenese náklady svých rozhodnutí
Škola veřejné volby
Pro člověka je typický: • egoizmus • maximalizace užitku • racionalita
Škola veřejné volby
Úředník preferuje: • maximalizaci naturálních výhod • zvýšení prestiže • zvýšení moci
Vyhledávání renty spočívá :
• v legislativní úpravě • veřejné kontrole • vytváření společenského klimatu (sdělovací prostředky)
Ochrana před byrokracií Je založeno na monopolu držby:
• včasné získání důležité informace • hájení zájmu třetí strany za protislužbu
Velké zájmové skupiny
• odbory • zaměstnanecké svazy • neziskový sektor
Nadnárodní a mezinárodní organizace • mezinárodní obchod Světová obchodní organizaceů; Světová banka; Mezinárodní měnový fond; Evropská banka
• nadnárodní organizace OSN; UNIDO; UNASCO
Institucionální prostředí a korupce
Korupce se nejčastěji vyskytuje na rozhraní soukromého a veřejného sektoru.
Vymezení korupce Korupce je jakákoliv nabídka, slib nebo poskytnutí jakékoliv neoprávněné výhody v něčí prospěch za určitou formu odměny, kdy tato nemusí být pouze finanční, ale může se jednat o dar, protislužbu, poskytnutí informací apod.
Transparency International IT Největší mezinárodní nevládní organizace pro boj proti korupci. Vznikla v Berlíně v roce 1993 Bobočka v ČR vznikla jako občanské sdružení v roce 1998. www.tranparency.cz
Druhy korupce IT rozlišuje korupci • drobnou • vysokou Světová banka rozlišuje korupci: • administrativní • vlivovou • k ovládnutí státu
Měření korupce Spočívá na měkkých datech. Nejznámější je Index vnímání korupce CPI od roku 1995, jednou ročně, škála 0 až 10 0…zcela zkorumpovaná země 10…země bez korupce V roce 2004 145 zemí; 18 institucí
a Index plátců korupce BPI
IPC v ČR Rok
CPI
Umístění
Počet zemí
1998
4,8
37
85
1999
4,6
39
99
2000
4,3
42
90
2001
3,9
47
91
2002
3,7
52
102
2003
3,9
54
133
2004
4,2
51
145
2005
4,3
47
159
2006
4,8
46
163
2007
5,2
41
179
2008
5,2
45
180
2009
4,9
52
180
Příčiny korupce • • • • • • • •
Udělování exkluzivních práv Složitá daňová soustava; nízké platy spr.daní Způsob udělování vládních zakázek Financování politických stran Mzdy ve veřejném sektoru Poskytování urč.statků za nižší ceny než tržní Privatizace státního majetku Složitost zákonů, regulací a postupů
Důsledky korupce
• Politické (ztráta důvěry vlády, země, …) • Společenské (demoralizující cesta …) • Ekonomické
Ekonomické důsledky korupce • • • • • • • • • •
Neefektivnost v rozdělování Zvyšování počátečních nákladů Dopad na růst HDP (investice, zdravotnictví; vzdělávání) Omezení přílivu a zahraničních investic Neschopnost vlády dosahovat svých cílů Zhoršení kvality prostředí soukromého sektoru Růst administrativních nákladů Úbytek produktivního úsilí Nárůst veřejných výdajů Neúčinnost pomoci zemím třetího světa
Ţebříček zemí dle CPI v roce 2009
CPI
poč. průz kum ů
1 New Zealand
9,4
6
17 United Kingdom
7,7
6
2 Denmark
9,3
6
19 United States
7,5
8
3 Singapore
9,2
9
20 Barbados
7,4
4
3 Sweden
9,2
6
21 Belgium
7,1
6
5 Switzerland
9,0
6
22 Qatar
7,0
6
6 Finland
8,9
6
22 Saint Lucia
7,0
3
6 Netherlands
8,9
6
24 France
6,9
6
8 Australia
8,7
8
25 Chile
6,7
7
8 Canada
8,7
6
25 Uruguay
6,7
5
8 Iceland
8,7
4
27 Cyprus
6,6
4
11 Norway
8,6
6
27 Estonia
6,6
8
12 Hong Kong
8,2
8
27 Slovenia
6,6
8
12 Luxembourg
8,2
6
49 Poland
5,0
8
14 Germany
8,0
6
52 Czech Republic
4,9
8
14 Ireland
8,0
6
53 Lithuania
4,9
8
16 Austria
7,9
6
179 Afghanistan
1,3
4
17 Japan
7,7
8
180 Somalia
1,1
3
po řa dí
země
poř adí
země
CPI
poč. průz kum ů
Nositelé hospodářské politiky • Zákonodárné instituce (parlament) • Vládní instituce (vláda, ministerstva, celní a daňové orgány, živnostenské úřady apod.)
• Emisní banka (měnová politika) • Dohled nad tržním prostředím (protimonopolní úřady)
• Soudní instituce • Ostatní (odbory, zaměstnavatelské svazy, politické strany)
Nositelé hospodářské politiky • Decizní sféra • Vlivová sféra Dle procesu HP • Proces formování HP • Proces provádění HP • Proces kontroly
Nástroje hospodářské politiky • makro – a mikroekonomické • přímé a nepřímé • podle oblasti působení (měnové, fiskální)
• podle způsobu ovlivňování selektivní, plošné • systémotvorné; běžné
Vztah nástrojů a cílů HP Nástroje na dosažení cílů musí být
systémově konformní tj. jsou se systémem v souladu, nenarušují jej.
Vztah nástrojů a cílů HP Euckenovo pravidlo co největší
stálost HP
nejde o strnulost ale o předvídatelnost a „průhlednost“ pro ek. subjekty
Opatření HP se člení na • Systémově nutná • Sytém podporující • Souběžná, systému odpovídající • Systém zhoršující • Systém narušující
Tinbergenovo pravidlo
Je nutno disponovat tolika nástroji HP, kolik si HP stanoví cílů.
Mundellův princip
Každému cíli je přiřazen takový nástroj, který má na něj největší vliv.
Mundellův princip zodpovědnosti. Za každý makroekonomický cíl by měla být zodpovědná jediná státní instituce, ta která má na daná nástroj největší vliv.
Teoretický seminář VŠFS
Jiří Mihola
[email protected] www.medianwww.median-os.cz
Děkuji za pozornost.
