V Brně dne 19. října 2011 Sp. zn.: 1036/2011/VOP/EHŠ
Zpráva o průběhu šetření ve věci podnětu paní M. Š.
A Obsah podnětu Na základě podání paní M. Š., bytem D., učiněného v jejím zastoupení paní K. C., N., bylo ve smyslu ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zahájeno šetření postupu odboru sociálních věcí Městského úřadu T. (dále také „OSPOD“) a odboru sociálních věcí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále také „krajský úřad“ nebo „KÚ“) při výkonu sociálněprávní ochrany a kolizního opatrovnictví a zprostředkování náhradní rodinné péče nezl. syna paní Š. T. Š. (nar. 15. 4. 2003). Paní Š. (dále také „stěžovatelka“ nebo „matka“) v podání uvedla, že jejímu synovi byla nařízena ústavní výchova, při jejímž výkonu pravidelně docházel na dlouhodobé návštěvy do hostitelské rodiny, která je žadatelem o zprostředkování náhradní rodinné péče – osvojení, nikoliv však pěstounské péče, která by dle názoru stěžovatelky byla pro syna vhodnější vzhledem k možnosti zachovat styk a kontakt s biologickou rodinou (i podle psychologického posudku je pro syna údajně vhodná pěstounská péče). V tomto aspektu stěžovatelka spatřuje pochybení Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, který je zprostředkovatelem náhradní rodinné péče. Stěžovatelka dále sdělila, že Městský úřad T. podal soudu návrh na zbavení její rodičovské zodpovědnosti, o čemž bylo pravomocně kladně rozhodnuto v únoru 2011. Stěžovatelka uvádí, že ji OSPOD nijak nepodporoval v její snaze o kontakt se synem, naopak ji sociální pracovnice přesvědčovaly o tom, že v hostitelské rodině bude synovi lépe. Stěžovatelka má obavy, že jelikož byla zbavena rodičovské zodpovědnosti a syn je v hostitelské rodině, která usiluje o jeho osvojení, je zde riziko, že syn bude osvojen a jí bude znemožněn kontakt s ním.
B Skutková zjištění O zahájeném šetření byla informována tajemnice Městského úřadu T. Mgr. A. T. a ředitel Krajského úřadu Moravskoslezského kraje PaedDr. J. S., CSc. Dne 24. 3. 2011 bylo na Městském úřadě v T. a Krajském úřadě Moravskoslezského kraje v Ostravě provedeno místní šetření pověřenými pracovnicemi Kanceláře veřejného ochránce práv. Z poskytnuté spisové dokumentace, z níž uvádím pouze vybrané nejdůležitější informace, a vyjádření OSPOD a KÚ zjišťuji, že s matkou byla orgánem sociálně-
právní ochrany dítěte navázána spolupráce již v době před narozením nezl. T.. V té době matka bydlela v Domově pro matky s dětmi v T.. Matka byla po porodu opakovaně navštěvována, její péče byla kontrolována OSPOD. Dne 25. 11. 2003 podala matka k okresnímu soudu žalobu o určení otcovství, dne 9. 6. 2004 ji vzala zpět. Jelikož matka potvrdila, že tak učinila na žádost žalovaného, byla žaloba o určení otcovství podána znovu dne 29. 6. 2005, a to Městským úřadem T. jako opatrovníkem. Tato byla následně rovněž vzata zpět a řízení zastaveno, tudíž otec nezl. T. zůstal neurčen. Matka zpočátku s OSPOD spolupracovala, nechala si poradit jak ve věci péče o dítě, tak i ve věci určení otcovství, dodržovala řád domova pro matky s dětmi, dbala pokynů jeho zaměstnanců. Postupně však začala domov často opouštět i s nezl. T., kdy většinou pobývala u své matky, paní V. L.. Začala mít výhrady k ubytování v domově a ke spolubydlícím a z domova se odhlásila. Od listopadu 2003 pobývala i s nezl. u svého strýce, pana M. H.. Dne 4. 11. 2003 byla matka zadržena Policií ČR, kdy se v samoobsluze pokoušela ukrást láhev alkoholu. Byla převezena na protialkoholní záchytnou stanici, jelikož byla silně podnapilá, a nezl. T. byl umístěn na dětském oddělení Nemocnice T.. Následně vyšlo najevo, že v době před porodem byla matka opakovaně (pětkrát) umístěna na protialkoholní stanici. Od strýce poté matka odešla opět ke své matce a odsud opět do Domova pro matky s dětmi v T., kde pobývala od srpna do října 2004. V listopadu 2004 se znovu nastěhovala ke svému strýci. Následně, dne 28. 11. 2005, uzavřela nájemní smlouvu na byt v T.. Zde si mezi sousedy získala špatnou pověst. Dne 13. 6. 2007 bylo v místě bydliště matky zjištěno, že se zde cca jeden měsíc nezdržuje a průběžně se stěhuje do bytu na ulici L. o velikosti 1+kk. Dne 15. 6. 2007 ve 23:14 hod. přijala Městská policie T. oznámení, že na ul. K. leží silně podnapilý muž, vedle sebe má malé dítě. Během zásahu městské policie se k dítěti dostavila jeho matka − stěžovatelka. Byla v mírně podnapilém stavu, načež byla vyzvána, aby se s dítětem odebrala domů. Následující den 16. 6. 2007 bylo znovu oznámeno, že se v restauraci na ul. K. nachází žena s malým dítětem, a to již od dopoledních hodin. Při zásahu bylo zjištěno, že se jedná o stěžovatelku, tato byla silně podnapilá a celý den dítěti nezajistila stravu. Na místo byla proto povolána i služba OSPOD a nezl. T. byl umístěn na dětském oddělení Nemocnice T., kde si ho matka vyzvedla dne 17. 6. 2007 v 19:45 hod. Dne 18. 6. 2007 bylo provedeno šetření v novém bydlišti matky na ulici L., sociálním pracovnicím otevřel sám nezletilý, matka a další dvě osoby v bytě byly silně podnapilé, agresivní. Bylo zjištěno, že matka nemá v lednici pro nezl. ani základní potraviny. Po vyhodnocení situace byla k asistenci přivolána Městská policie T. a nezl. T. byl opět umístěn v Nemocnici T.. Dne 19. 6. 2007 bylo okresním soudem na návrh OSPOD vydáno usnesení o předběžném opatření, na základě něhož byl nezl. T. umístěn v dětském domově v F.. Dne 19. 9. 2007 byl vydán rozsudek, kterým byla u nezletilého nařízena ústavní výchova a zároveň zamítnut návrh babičky (matčiny matky) V. L. na svěření nezl. do její výchovy, neboť tato v minulosti nezajistila řádnou výchovu svých dětí a neměla zajištěny ani vyhovující podmínky pro bydlení s nezletilým (právní moci rozsudek nabyl dne 6. 11. 2007). V průběhu pobytu nezletilého v ústavní péči si matka nijak neupravovala své poměry, pobývala mimo T. a brigádně až do roku 2009 pracovala v J., s OSPOD 2
nespolupracovala. O syna projevovala zájem pouze sporadicky, v dětském domově ho navštívila ve dnech 27. 7. 2007, 13. 9. 2007, 26. 9. 2007, 31. 1. 2008, 14. 5. 2008 a 12. 9. 2008. Dne 15. 1. 2008 poslala nezl. dopis a dne 8. 12. 2008 mu telefonovala. Nezletilému byl povolen krátkodobý pobyt u matky ve dnech od 22. 2. do 2. 3. 2008 a od 19. 3. 2008 do 24. 3. 2008, přičemž ve druhém případě matka nezl. do zařízení nevrátila ve stanovenou dobu, ale až dne 25. 3. 2008. S nezl. nepobývala v T., tak jak měla povoleno, ale odjela s ním do Z.. Na základě této zkušenosti již matce krátkodobý pobyt povolen nebyl. V termínu od 23. 12. do 27. 12. 2008 pobýval nezletilý se souhlasem OSPOD u své babičky (matčiny matky) V. L., rovněž tak od 8. 4. do 13. 4. 2009, kdy však matka syna z bytu babičky odvedla a do pozdních hodin v jeho přítomnosti požívala s dalšími osobami v bytě strýce alkohol. Následně babička požádala OSPOD o krátkodobý pobyt v červnu 2009, načež jí bylo sděleno, že s ohledem na předchozí incident a vzhledem k tomu, že nezl. již navázal kontakt s hostitelskou rodinou, pobyt v termínu 15. 6. – 21. 6. 2009 povolen nebude. Babička uvedla, že pokud by šel nezl. do rodiny, nebude mu situaci komplikovat a přestane jej navštěvovat a žádat o povolení pobytu ve své domácnosti. V roce 2009 pobývala matka s nezl. v dubnu, když měl povolen krátkodobý pobyt u babičky. Poté v srpnu 2009 telefonovala do dětského domova, kde jí bylo sděleno, že syn je v hostitelské péči. Nevěděla tedy, kde syn pobývá, proto ho nekontaktovala, až v lednu 2010 se písemně obrátila na okresní soud se žádostí o sdělení jeho adresy, neobdržela ovšem odpověď. Na konci března 2010 se tedy obrátila přímo na OSPOD se žádostí o kontakt se synem a v dubnu 2010 podala soudu návrh na zrušení ústavní výchovy nezletilého. V době, kdy byla u nezl. nařízena ústavní výchova, proběhlo u něj na žádost dětského domova psychologické vyšetření o posouzení vhodnosti umístění do pěstounské péče, jehož výsledkem bylo doporučení umístit nezl. do pěstounské péče (blíže viz zpráva Pedagogicko-psychologické poradny F. o výsledku psychologického posouzení ze dne 11. 9. 2008). Dne 1. 12. 2008 byla spisová dokumentace dítěte, jemuž by měla být zprostředkována pěstounská péče, postoupena OSPOD Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje (poté, co OSPOD v říjnu 2008 tuto možnost nastínil babičce a informoval ji o možnosti zachování kontaktů s nezl. a následně v lednu 2009 hovořil s matkou o možnosti náhradní rodinné péče, tato zpočátku nesouhlasila, poté však sama uznala, že nemá vhodné podmínky k převzetí nezl. do své péče). Dne 28. 1. 2009 byl případ nezl. T. projednáván na poradním sboru, vybrány byly dvě pěstounské rodiny, které byly osloveny, ale chlapce si do péče převzít netroufly. Dne 11. 3. 2009 byl nezl. T. opět zařazen na jednání poradního sboru, ovšem ani další dvě vybrané pěstounky chlapce do péče nepřevzaly. Vzhledem k tomuto neúspěšnému zprostředkování poradní sbor doporučil najít rodinu z řad osvojitelů a projednat s nimi svěření dítěte do pěstounské péče. Takto byli krajským úřadem vybráni manželé K. z H., kteří následně o pěstounskou péči neprojevili zájem, měli zájem pouze o osvojení, a rozhodli se proto na doporučení krajského úřadu nezl. T. nabídnout hostitelskou péči. Následně KÚ telefonicky OSPOD sdělil, že poradní sbor vybral pro nezl. T. vhodné osvojitele s tím, že nemá vhodné pěstouny a že ze spisu je patrné, že matka nejeví zájem, a proto by bylo vhodné v zájmu dítěte podat podnět k zahájení řízení o zbavení matky rodičovské zodpovědnosti. 3
Po telefonických urgencích krajského úřadu ze dne 1. 4. 2009 a 6. 4. 2009 podal OSPOD dne 7. 4. 2009 k okresnímu soudu podnět k zahájení řízení o zbavení matky rodičovské zodpovědnosti. Následně, v květnu 2009, navštívili krajským úřadem vybraní manželé Š. a P. K. T. v dětském domově a v červnu 2009 podali v dětském domově žádost o povolení krátkodobého pobytu nezl. T. ve své domácnosti, načež OSPOD T. po prošetření souhlasil s pobytem nezl. v domácnosti manželů K. a od 15. 6. 2009 byl pobyt nezl. u manželů K. na základě jejich opakovaných žádostí prodlužován. Hostitelská péče tedy probíhala nepřetržitě od 15. 6. 2009. Magistrát města H., odbor sociálních věcí, prošetřil prostředí u K. a zjistil, že tito v místě bydliště mají dobrou pověst, žijí spořádaným způsobem života a mají vhodné podmínky. Péče hostitelů je hodnocena jako vzorná, příkladná, děti (starší adoptovaná V. a nezl. T. Š.) žijí ve velmi pěkném, klidném a harmonickém prostředí. V září 2009 matku náhodně oslovil třinecký občan pan R. M. a nabídl jí svoji osobní pomoc a podporu při řešení osobních problémů. Od 13. 11. 2009 do 19. 3. 2010 matka prodělala protialkoholní léčbu, abstinuje údajně od října 2009. Dne 26. 3. 2010 se na OSPOD dostavila matka s panem M., s tím, že ji bude pan M. ve všech záležitostech zastupovat (OSPOD předložil plnou moc v červenci 2010, matku rovněž zaměstnal, resp. Farní sbor Slezské evangelické církve v T., jehož je pan M. členem), a projevila zájem o styk se synem. Bylo jí vysvětleno, že první styk by měl proběhnout za účasti odborníka, proto OSPOD matku i hostitele objednal v Centru psychologické pomoci v K. k psycholožce PhDr. M., aby všechny strany byly na styk připraveny. Hostitelé se dostavili dne 5. 5. 2010, matka dne 6. 5. 2010. Asistované styky matky se synem zde proběhly dne 12. 7. 2010, 17. 8. 2010 a 4. 10. 2010 (matka přišla vždy v doprovodu svého zmocněnce p. M.). Dne 15. 12. 2010 se z plánovaného termínu dalšího styku omluvili hostitelé, že se nemohou dostavit z důvodu sněhové kalamity. Styk proto proběhl v náhradním termínu dne 20. 12. 2010 na OSPOD Magistrátu města H.. Z podnětu OSPOD T. se dne 26. 1. 2011 měl uskutečnit styk matky s nezl. na MěÚ T. za účelem vyřízení cestovního pasu, matka však odmítla součinnost a styk i z důvodu nemoci nezletilého neproběhl. Mimo tyto styky matka zaslala nezl. dopis prostřednictvím OSPOD, a to dne 20. 9. 2010 a 3. 11. 2010 a rovněž v roce 2011. PhDr. M. vypracovala dne 30. 6. 2010 písemnou zprávu, v níž jako nejvhodnější doporučila pěstounskou péči s asistovanými styky s biologickou matkou, a v září 2010 doplnila, že s ohledem na dítě je potřeba dodržovat model doprovázených setkání na neutrální půdě o frekvenci max. 4 setkání ročně. V únoru 2011 na žádost OSPOD sdělila, že nelze doporučit víkendové pobyty u biologické matky. Na základě těchto doporučení OSPOD matce zamítl její žádosti o povolení pobytu se synem, když matka mj. navrhovala pobyt s nezl. v pronajatém apartmá. Dne 12. 1. 2011 matka se svým zmocněncem a pracovnicemi Fondu ohrožených dětí Ostrava (dále také „FOD Ostrava“) navštívila Centrum psychologické pomoci v K., kde byla nastíněna možnost svolání případové konference. Dne 31. 1. 2011 během šetření v novém bydlišti, kam se matka přestěhovala v listopadu 2010, byla matka OSPOD informována, že se na doporučení Centra psychologické pomoci připravuje na den 9. 2. 2011 případová konference za účasti všech zainteresovaných stran a odborníků (ředitel Centra psychologické pomoci PaedDr. Z. M., psycholožka PhDr. J. M., ředitelka Dětského domova a Školní jídelny F. Mgr. J. K., hostitelé manželé K.) a že budou mimo jiné 4
projednány termíny a místa jejích dalších styků se synem. Matka počátkem února 2011 požádala OSPOD, aby se případové konference společně s ní mohli zúčastnit R. M., vedoucí kontaktního centra Šance podaná ruka, a PhDr. J. V., vedoucí pobočky FOD Ostrava. Matce bylo písemně sděleno, z jakého důvodu se konference svolává a že pro dosažení konstruktivního výsledku konference je nezbytné, aby se jí osobně zúčastnily osoby, jichž se věc bezprostředně týká. I přes toto sdělení se však dne 9. 2. 2011 dostavil pouze zástupce matky, pan R. M., a předložil plnou moc k zastupování u případové konference. Následně se zúčastnění shodli na tom, že případová konference bez matky postrádá smysl, a proto se neuskuteční. Pokud jde o zbavení matky rodičovské zodpovědnosti, dne 7. 4. 2009 podal OSPOD k okresnímu soudu podnět a dne 31. 8. 2009 byl vyhlášen rozsudek, podle něhož se matka zbavuje rodičovské zodpovědnosti. Matka podala dne 4. 11. 2009 odvolání, nato Krajský soud v Ostravě dne 31. 3. 2010 rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 30. 7. 2010 byl vyhlášen okresním soudem rozsudek, dle kterého se matka zbavuje rodičovské zodpovědnosti. OSPOD jakožto kolizní opatrovník navrhoval doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví – psychiatrie, zda se již matka vypořádala se závislostí na alkoholu, a z oboru psychologie, zda matka chápe, co je to mít rodičovskou zodpovědnost. Soud návrhy zamítl a vynesl rozsudek o zbavení rodičovské zodpovědnosti, proti němuž matka opět podala odvolání. Dne 15. 2. 2011 byl rozsudek odvolacím soudem potvrzen a matka byla zbavena rodičovské zodpovědnosti. Následně matka podala dovolání k Nejvyššímu soudu a rovněž ústavní stížnost Ústavnímu soudu. Ihned v únoru 2011 podala také návrh na navrácení rodičovské zodpovědnosti. Při šetření v červnu 2011 matka uvedla, že v roce 2011 v kontaktu se synem není, zasílá mu však prostřednictvím OSPOD dopisy, má zájem o postupné navázání kontaktu s nezletilým a v budoucnu by se chtěla ujmout osobní péče o něj. V červenci 2011 by chtěla nastoupit na pobyt do T. v Š. minimálně na tři měsíce, kde se bude vyučovat křesťanství a kde se vyrovná se svou minulostí a hříchy. V červnu 2011 požádala OSPOD o umožnění kontaktu se synem, načež jí OSPOD sdělil, že rozsudek o zbavení rodičovské zodpovědnosti nabyl právní moci dne 5. 4. 2011, kdy zbavením rodičovské zodpovědnosti nemůže rodič svou rodičovskou zodpovědnost vůbec vykonávat, proto nelze její žádosti aktuálně vyhovět. V případě navrácení rodičovské zodpovědnosti lze znovu započít v asistovaných kontaktech s nezl. T.. Co se týká hostitelů jako potencionálních osvojitelů, dne 7. 4. 2010 jim bylo telefonicky sociální pracovnicí OSPOD sděleno, že matka dosud nebyla zbavena rodičovské zodpovědnosti a že se domáhá styku se synem. Protože nezl. T. byl nahlášen OSPOD jako dítě, jemuž by měla být zprostředkována pěstounská péče, byli manželé K. vyzváni, aby se dostavili na OSPOD k vyjasnění situace. Dne 30. 6. 2010 se osobně dostavili manželé K. na OSPOD s tím, že trvají na osvojení a že v žádném případě nechtějí pěstounskou péči. Dne 30. 7. 2010 se opětovně dostavila paní K. i se svým právním zástupcem a znovu a podrobně byla seznámena s celou záležitostí. Manželé K. průběžně prezentovali svoje stanovisko, že mají zájem o péči o nezl. T., dobře se u nich adaptoval, oslovuje je mami, tati, na jeho výchově by se chtěli podílet dál, vyčkají, zda bude matka zbavena rodičovské zodpovědnosti, aby mohli pokračovat v režimu osvojení. O pěstounskou péči nejeví zájem, trvají na osvojení. Celou situaci probírali i v Centru psychologické pomoci v K. s psycholožkou
5
PhDr. M. a rovněž dne 9. 2. 2011 na OSPOD poté, co na tento den svolaná případová konference byla pro neúčast matky zrušena. Poté, co byla matka dne 15. 2. 2011 soudem zbavena rodičovské zodpovědnosti, bylo manželům K. doporučeno jednat o poručnictví, což zprvu odmítali, posléze však na tuto možnost přistoupili. Následně tedy OSPOD podal návrh na jejich ustanovení poručníky nezletilého. Okresní soud dne 29. 6. 2011 (právní moc 29. 7. 2011) rozhodl o zrušení ústavní výchovy nezletilého a jeho poručníky byli ustanoveni manželé K.. Poručníci dne 10. 8. 2011 přihlásili nezletilého T. k trvalému pobytu na svoji adresu.
C Právní hodnocení Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Nemohu se zabývat tím, co je či bylo předmětem soudního řízení, proto se nevyjadřuji k postupu a rozhodnutí opatrovnického soudu. Mým úkolem je hodnotit postup Městského úřadu T. a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, vůči nimž bylo zahájeno šetření výkonu sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví a zprostředkování náhradní rodinné péče nezl. T. Š.. Listina základních práv a svobod (dále také „Listina“) zaručuje pro ochranu veškerých oprávněných zájmů nezletilých zvláštní ochranu a rodičům, kteří pečují o dítě, právo na pomoc státu. V článku 10 odst. 2 zakotvuje právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, což je ve sféře vztahů mezi rodiči a dětmi konkretizováno v čl. 32 odst. 4 Listiny, podle něhož péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Také evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 8 chrání právo na respektování soukromého a rodinného života. Stalo se již součástí konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, že základním prvkem rodinného života je vzájemné soužití rodiče a dítěte. Neopominutelný význam má i Úmluva o právech dítěte z roku 1989 a její známá 3 P – protection, promotion, participation, tedy ochrana, podpora a rozvoj a účast. Tyto základní premisy nacházejí odraz i v našem vnitrostátním právním řádu. Z právních předpisů upravujících rodinné právo a sociálně-právní ochranu dětí jednoznačně vyplývá, že jedním z prvořadých zájmů dítěte je vyrůstat ve funkční rodině. Podle ustanovení § 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSPOD), se sociálně-právní ochranou dítěte rozumí mj. ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí je postaven na koncepci, že hlavním způsobem řešení situace ohroženého dítěte má 6
být ozdravění rodinného prostředí neboli sanace vlastní rodiny dítěte [ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) zákona]. Působit směrem k obnovení narušených funkcí rodiny je podle zákona povinností orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Naopak vědomé opomíjení této povinnosti lze interpretovat jako nečinnost OSPOD, a tím i porušení zákona. Předním hlediskem sociálně-právní ochrany dětí je podle ustanovení § 5 citovaného zákona zájem a blaho dítěte. Úmluva o právech dítěte stanoví v čl. 3 zásadu, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. V článku 9 stanovuje, že smluvní státy zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Mezinárodní zakotvení práva dítěte na kontakt s rodiči a rodičů na kontakt s dětmi zabezpečuje čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, podle nějž státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Za zmínku v této souvislosti stojí i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci W. proti Spojenému království (1987), podle něhož při rozhodování ve věcech péče o dítě musí příslušné orgány (tedy i zejména OSPOD) zjišťovat názory rodičů na řešení věci a věnovat jim vážnou pozornost. Rodičovská zodpovědnost Pojem rodičovská zodpovědnost je v českém právním řádu zakotven v ustanovení § 31 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“), který jej vymezuje jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zastupování nezletilého a dále i práva a povinnosti související se správou jeho jmění. Zajištění řádné výchovy dětí někdy vyžaduje, aby byla provedena opatření zasahující do rodičovské zodpovědnosti. Jsou jimi pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti, její omezení nebo zbavení. Jedná se o velmi vážný zásah do rodinného života, tedy i do základních lidských práv, a proto je nutno k němu přistupovat s tímto vědomím, tzn. velmi obezřetně. Podle ustanovení § 44 odst. 3 zákona o rodině jestliže rodič zneužívá svou rodičovskou zodpovědnost nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví. Zbavení rodičovské zodpovědnosti vysloví soud pouze v případech, kdy rodiče vykonávají rodičovskou zodpovědnost proti zájmům dítěte, v rozporu s cíli výchovy nebo zanedbávají své povinnosti závažným způsobem. Pro zbavení rodičovské zodpovědnosti je rozhodující intenzita takového chování, které musí být závažné a zaviněné. Za závažné zanedbávání rodičovských povinností, resp. rodičovské zodpovědnosti, se dle konstantní judikatury považuje zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy 7
(viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2873/2005). Aby popsaný zásah do vztahu mezi rodiči a dítětem byl odůvodněný, nestačí jen ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče, ale zneužívání či zanedbávání rodičovské zodpovědnosti takového stupně, že zbavení rodičovské zodpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte. Pro rozsudek o zbavení rodiče rodičovské zodpovědnosti je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Obecně proto platí, že nelze zbavit rodiče jeho rodičovské zodpovědnosti z důvodů, které již pominuly, jestliže došlo k podstatné změně v jejich postoji k výchově dítěte, která není pouze účelová. O zbavení rodičovské zodpovědnosti nelze rozhodnout na základě skutečností, které nastaly před několika lety a v době vyhlášení rozsudku již dlouhodobě neexistují. Pokud jde o právo rodiče na styk s dítětem, zůstává toto zachováno i v případě, kdy došlo k omezení nebo ke zbavení rodičovské zodpovědnosti k dítěti (pokud soud nevysloví současně s rozhodnutím zákaz styku). Stejně tak při zbavení rodičovské zodpovědnosti nezaniká ani vyživovací povinnost rodiče k dítěti. Odpadnou-li důvody, pro které došlo ke zbavení rodičovské zodpovědnosti, je podle judikatury možné její obnovení, pokud ovšem u dítěte nedošlo v mezidobí k osvojení. Výroku o obnovení rodičovské zodpovědnosti brání rozhodnutí o nezrušitelném osvojení dítěte, protože na jeho základě zanikl právní vztah mezi rodičem a dítětem. Podmínkou je, že došlo k trvalé změně poměrů, která připouští obnovení rodičovské zodpovědnosti v souladu se zájmy dítěte, to znamená, že rodiče změnili své chování a způsob života a poskytují záruku, že rodičovskou zodpovědnost budou nadále řádně vykonávat. Na základě svých poznatků však musím konstatovat, že k obnovení rodičovské zodpovědnosti v praxi dochází jen výjimečně, a to z důvodu, že k zásahům do rodičovských práv dochází jen v případech závažných, a dále z důvodu, že v mezidobí bylo dítě osvojeno. Jestliže rodiče dítěte byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, ustanoví soud dítěti poručníka. Pokud jde o vztah poručníka a dítěte, zákon o rodině odkazuje na přiměřené použití ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí. Poručník, pokud je jím fyzická osoba, vykonává v podstatě úkoly, které jinak přísluší rodičům, nenahrazuje však péči rodičů plně. Poručník nemá například vyživovací povinnost k dítěti a podléhá kontrole ze strany soudu a potřebuje k jakémukoliv rozhodnutí v podstatné věci týkající se dítěte schválení soudem, zatímco u rodičů soud zasahuje jen v případě zjištění závad v rodičovské péči. Obecně platí, že poručník je nadán nejširším souhrnem práv a povinností vůči dítěti po institutu rodičovské zodpovědnosti. Toto postavení se svým rozsahem blíží rodičovské zodpovědnosti, a to zejména v tom, že v sobě zahrnuje tři základní složky, totiž péči o osobu dítěte, péči o majetek dítěte a jeho zastupování. Konstatuji, že ve spisu nenacházím žádné skutečnosti, které by tak radikální, a ve většině případů nevratné, zpřetrhání přirozených rodinných svazků, jako je zbavení rodičovské zodpovědnosti, ospravedlňovaly. Rozhodnutí o natolik závažném zásahu, jakým je zbavení rodičovské zodpovědnosti, je věcí posouzení soudu, jehož rozhodování nejsem oprávněn nikterak hodnotit. Soud však jedná na podnět výlučného navrhovatele, jímž je OSPOD a který nese značnou odpovědnost za podněty a stanoviska předkládaná soudu jako výsledky své činnosti. Mám za to, 8
že matka o nezletilého po dobu nařízené ústavní péče jevila zájem, ač sporadický, a nad rámec toho se s nezl. vídala i po dobu jeho krátkodobých pobytů u babičky (naposledy právě v dubnu 2009, v kterémžto měsíci byl podán návrh na zbavení její rodičovské zodpovědnosti). I sám OSPOD v záznamu z tel. hovoru z 10. 3. 2009 uvádí, že byl tel. kontaktován krajským úřadem, zda již podal návrh na zbavení rodičovské zodpovědnosti, načež krajskému úřadu sdělil, že nikoliv, že matka o nezletilého příležitostně jeví zájem, viděla se s ním přes vánoční svátky v prosinci 2008. KÚ nato sdělil, že nemá dostatek pěstounů, kteří by chtěli děti za účasti biologických rodičů. OSPOD uvedl, že podání návrhu zváží, nebude-li se matka o nezl. delší dobu zajímat. Následně byl OSPOD počátkem dubna 2009 krajským úřadem telefonicky urgován a tyto aktivity KÚ vyústily skutečně v podání návrhu na zbavení rodičovské zodpovědnosti matky OSPOD. Na obranu OSPOD tak musím říct, že skutečným iniciátorem tohoto závažného opatření byl krajský úřad. Z časové souslednosti jednotlivých kroků (březen 2009 – pro nedostatek pěstounů vybráni zájemci z řad osvojitelů, duben 2009 – návrh na zbavení matky rodičovské zodpovědnosti) se nemohu zbavit dojmu, že zbavení rodičovské zodpovědnosti bylo krajským úřadem vykonstruováno tak, aby dítě mohlo být následně osvojeno (k tomu blíž viz níže). Celá věc na mě působí tak, že OSPOD a KÚ si vytvořily svou představu o zájmu a blahu dítěte, do níž biologická matka, bohužel, nezapadá, jednaly manipulativně a účelově ve prospěch vybraných osvojitelů − hostitelů. Matka byla pro svou minulost a problémy s alkoholem úřady „stigmatizována“ a automaticky diskvalifikována z péče o dítě či minimálně z možnosti styku s ním, a to dle mého názoru již samotným podáním návrhu na zbavení rodičovské zodpovědnosti. Rovněž pak tím, že OSPOD následně nepodal návrh na navrácení její rodičovské zodpovědnosti, když mu bylo známo, že u matky došlo ke změně poměrů, a že přes vědomí o návrhu matky na obnovení rodičovské zodpovědnosti zamítl její žádost z června 2011 o umožnění styku se synem s odůvodněním, že její žádosti nelze aktuálně z důvodu zbavení rodičovské zodpovědnosti vyhovět a že v případě navrácení rodičovské zodpovědnosti lze znovu započít v asistovaných kontaktech s nezl. T.. OSPOD tak v rozporu se svým základním posláním a s koncepcí sociálněprávní ochrany dítěte nepůsobil k obnovení narušených funkcí rodiny a postupoval v rozporu s tím, co jsem uvedl již výše – totiž že právo rodiče na styk s dítětem zůstává zachováno i v případě zbavení rodičovské zodpovědnosti, pokud soud nevyslovil zákaz styku. Dlouhodobá absence kontaktů mezi synem a matkou zcela zřejmě ztíží obnovení vztahu syna k matce. Pokud jde o zamítnutí žádostí matky o krátkodobý pobyt podávaných v průběhu roku 2010 a 2011, k tomuto nemám výhrady, neboť OSPOD zcela vycházel z doporučení psycholožky PhDr. M. a kontakt probíhal formou asistovaných styků v Centru psychologické pomoci v K.. V této souvislosti bych rád zmínil, že nikterak nepopírám, že péče matky v minulosti nebyla řádná (což ostatně dle mého názoru správně vyústilo v nařízení ústavní výchovy) a že naopak péče v hostitelské rodině, resp. toho času u poručníků, je ku prospěchu nezletilého. Připouštím tedy, že motivem jednání úřadů mohl být zájem dítěte vyrůstat v harmonickém prostředí, nemohu se však ztotožnit s upřednostňováním hostitelské rodiny před rodinou biologickou a eliminováním matky z kontaktů se synem (a rovněž tak babičky). Na mém názoru nemohou nic změnit ani následné proklamace OSPOD, že je do budoucna ochoten být matce nápomocen a doporučí zavedení sociální aktivizační služby pro rodiny s dětmi. 9
OSPOD by měl reagovat pružně a pomáhat svou sociální prací matce např. právě umožněním styku se synem a s tím souvisejícím upevňováním, resp. budováním, jejich vzájemného vztahu již v současné době (pominu-li dobu minulou), nikoliv až v budoucnu, pokud jí třeba bude navrácena rodičovská zodpovědnost. Právě s ohledem na možné navrácení rodičovské zodpovědnosti je třeba kontakty nepřerušovat a tyto podporovat v případě, že rodič projevuje snahu o kontakt s dítětem a je to v zájmu dítěte. Dále mám za to, že OSPOD porušil svou povinnost jako kolizní opatrovník podávat soudu příslušné návrhy, v tomto případě konkrétně návrh na navrácení rodičovské zodpovědnosti matce, neboť OSPOD měl všechny indicie svědčící o změně poměrů matky a jejím dlouhodobém zájmu o péči o syna, nehledě k tomu, že sám OSPOD několikrát vyslovil domněnku, že matka soudem rodičovské zodpovědnosti zbavena nebude, neboť došlo ke změně okolností podstatných pro rozhodování soudu (viz např. záznam o jednání s hostiteli po zrušené případové konferenci dne 9. 2. 2011). Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 485/2010 jakmile je prokázána existence rodinného vztahu, musí orgány veřejné moci v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem (Kutzner proti Německu či nález sp. zn. II. ÚS 838/07), přičemž k těmto pozitivním povinnostem se řadí vedle aktivní pomoci s osobními, sociálními, zdravotními či majetkovými obtížemi i povinnost rodiče informovat a řádně poučit o možných následcích jeho jednání (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci W. proti Spojenému království), podle čehož OSPOD ani KÚ v tomto případě nepostupovaly a matku na možnost zbavení její rodičovské zodpovědnosti neupozornily, resp. postupovaly proti tomuto postulátu a přijaly opatření nikoliv za účelem sloučení rodiče s dítětem, nýbrž za účelem jeho úplného vyloučení. Jak uvedl Ústavní soud, rodina představuje primárně biologickou vazbu, pak sociální institut, který je teprve následně anticipován právní úpravou. Při výkladu těchto pojmů je proto třeba zohledňovat biologickou vazbu a pak i sociální realitu rodiny a rodinného života, která ovšem v posledním století prošla zásadními proměnami. Respekt k rodinnému životu vyžaduje, aby biologická a sociální realita převážila nad právní domněnkou. Ideálním stavem, který však není vždy dosažitelný, je soulad mezi stavem právním a biologickým, přičemž důraz na zohledňování posledně uvedeného je možné vyčíst např. z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (např. Kroon vs. Nizozemí, Mikulic vs. Chorvatsko, Paulik vs. Slovensko) a rovněž z rozhodnutí Ústavního soudu – srov. II. ÚS 568/06, část III. B. V posledně uvedeném rozhodnutí, s odvoláním se na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bronda vs. Itálie, Ústavní soud vyslovil, že na vztahy dětí a jejich prarodičů, s nimiž určitou dobu žily, lze vztáhnout stejnou ochranu jako na vztah mezi rodičem a dítětem. Nelze totiž pominout ani skutečnost, že o kontakt s nezl. T. měla zájem i jeho babička (matčina matka) a až do započetí hostitelské péče žádala o krátkodobé pobyty nezl. u ní. Realizací hostitelské péče s úmyslem nezl. do budoucna osvojit však byly zpřetrhány i tyto vazby nezl. s babičkou. Každý člověk, ať nezaviněně či svým přičiněním, se ve svém životě může dostat do situace, kterou není s to sám vyřešit a která mu dočasně zabraňuje řádně pečovat o své dítě. Vedle rodiny a institucí občanské společnosti je to pak především stát, který má v takových případech klíčovou roli a má a musí činit aktivně kroky ke znovuobnovení svazku mezi biologickým rodičem a jeho dítětem. Vždy je třeba 10
dovodit povinnost státu rodiče nejen informovat o možnostech řešení jeho tíživé osobní situace a formách případné pomoci, ale také ho upozornit na následky jeho chování, včetně možnosti omezení či zbavení rodičovské zodpovědnosti. Pokud tedy shrnu tuto problematiku, důvody pro nařízení ústavní výchovy a následně pro její zrušení a umístění dítěte do náhradní rodinné péče (a to výlučně pěstounské za účasti biologické rodiny) dle mého názoru skutečně existovaly, nikoliv však již pro zbavení matky její rodičovské zodpovědnosti, o čemž ostatně ani nebyla informována. Náhradní rodinná péče Náhradní rodinná péče je institut sociálně-právní ochrany dětí určený dětem, které z různých důvodů nemohou vyrůstat ve vlastní biologické rodině. Jejím účelem je poskytnout těmto dětem přechodnou či dlouhodobou péči co nejvíce se podobající péči rodinné. Výraz „náhradní“ znamená, že má nastoupit teprve tehdy, kdy jsou práva dítěte ohrožena do té míry, že jim musí ustoupit právo dítěte vyrůstat v rodinném prostředí i právo rodičů rozhodovat o výchově vlastního dítěte a podílet se na ní. Vzhledem k tomu, že dítě požívá zvláštní ochrany státu, má tento povinnost v takovém případě zasáhnout a dítě odebrat. Zásada je taková, že se vždy hledají vhodní náhradní rodiče pro děti, nikoli naopak. Jednotlivé formy náhradní rodinné péče jsou: pěstounská péče, osvojení, výkon osobní péče o dítě poručníkem a svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče podle ustanovení § 45 zákona o rodině. Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do pěstounské péče, pokud osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy dítěte a se svěřením dítěte souhlasí. Předně však musí být zaručeno právo dítěte na kontakt s rodiči. Dojde-li k umístění dítěte do pěstounské péče, je OSPOD povinen svou součinností zajistit kontakt dítěte s rodiči, zejména být nápomocen při zprostředkování dohody mezi rodiči a pěstouny ohledně jejich styku s dítětem. Zásada podpory styku dítěte s biologickou rodinou musí být vždy respektována. Pěstoun o dítě osobně pečuje a vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Souhlas rodičů se svěřením jejich dítěte do pěstounské péče není nezbytný, rozhodující pro umístění dítěte je soudně nařízená ústavní výchova. Pěstounská péče zajišťuje dětem chybějící rodinné prostředí, vazby dítěte na biologickou rodinu nejsou zpřetrhány. Rodiče zůstávají zákonnými zástupci dítěte, pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti v běžných věcech, pro důležitá životní rozhodnutí se žádá souhlas zákonného zástupce dítěte (např. vycestování do zahraničí, operace). Vyživovací povinnost k dítěti svěřenému do pěstounské péče náleží nadále rodičům. Pěstounská péče umožňuje přijetí do rodiny dětem, které nejsou „právně“ volné, tzn., které není možné z právního hlediska osvojit. Nejčastěji jsou do pěstounské péče umísťovány děti s různými zdravotními či psychomotorickými obtížemi, výchovnými obtížemi, děti starší, početnější sourozenecké skupiny a děti jiného etnika. Jak jsem již uvedl, děti žijící v péči pěstouna mohou být kontaktovány svými biologickými rodiči, pokud soud nestanoví jinak. Pokud jsou rodiče dítěte zbaveni rodičovské zodpovědnosti, pak pěstounská péče probíhá bez účasti biologických rodičů.
11
Osvojení (neboli adopce) je považováno za nejvhodnější typ náhradní rodinné péče, použitelný především tehdy, kdy je naděje na ozdravení rodiny do takové míry, aby se do ní dítě mohlo bezpečně vrátit, malá. Má za úkol vytvořit mezi osvojitelem a osvojencem trvalý vztah, jenž má charakteristiku vztahu mezi rodičem a dítětem a který pro rozvoj dítěte vytvoří stejně příznivé podmínky, jaké za normálních okolností poskytuje biologická rodina, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele vytváří poměr příbuzenský. Osvojení tak konstruuje fikci biologického vztahu mezi osvojencem a osvojitelem a příbuznými osvojitele. Osvojitelé mají stejnou rodičovskou zodpovědnost jako při výchově vlastního dítěte. Právní mocí osvojení zanikají všechna vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou. Důvodem, proč bývá osvojení považováno za tak vhodný způsob náhradní výchovy, je to, že nejlépe napodobuje rodinné prostředí, které je podle současných vědomostí stále nejvhodnějším prostředím pro vývoj dítěte. Osvojení je formou náhradní rodinné péče o děti tzv. právně volné. Znamená to, že jejich rodiče: - dali předem souhlas s osvojením svého dítěte bez vztahu k určitým osvojitelům, - soud určil tzv. absolutní nezájem rodičů o dítě, jelikož po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka, - soud určil tzv. kvalifikovaný nezájem rodičů o dítě, tzn., že rodiče neprojevili o dítě opravdový zájem po dobu nejméně šesti měsíců, - soud zbavil rodiče rodičovské zodpovědnosti, - rodiče dítěte zemřeli. Pokud není dítě „právně volné“, vyžaduje se souhlas rodiče s osvojením. Domnívám se, že v dané situaci bylo vhodné uvažovat o svěření nezl. T. do pěstounské péče, právě již s ohledem na možnost zachování vazeb na biologickou rodinu. OSPOD správně situaci vyhodnotil a nezl. vedl v evidenci dětí vhodných ke svěření do pěstounské péče a jako takovou v prosinci 2008 postoupil krajskému úřadu ke zprostředkování náhradní rodinné péče spisovou dokumentaci nezletilého. KÚ se však pro nedostatek pěstounů rozhodl oslovit i zájemce z řad osvojitelů nemajících zájem o pěstounskou péči a aby mohl být nezl. osvojen, z pozice metodického orgánu požadoval, aby OSPOD podal návrh na zbavení rodičovské zodpovědnosti matky. V tomto postupu KÚ spatřuji hrubé pochybení. Správně v praxi v zájmu dítěte dochází k opačné časové souslednosti a ke zprostředkování osvojení dochází u dítěte, které je již „právně volné“, což by v tomto případě znamenalo, že nejprve by mělo dojít ke zbavení rodičovské zodpovědnosti a až následně by mohli být osloveni vhodní osvojitelé. Nevhodně zvolenou časovou chronologií jednotlivých kroků došlo k tomu, že do případu byly zainteresovány další osoby, které měly zájem o osvojení dítěte a ihned započaly v navazování kontaktů s ním. Nemohu se oprostit od emocionální stránky této situace a jsem nucen vyslovit politování, že vývoj ve věci za převážného přispění právě krajského úřadu zašel tak daleko, že hostitelé si na nezletilého zvykli, od června 2009 jej de facto vychovávají, avšak díky vlastní zkreslené představě KÚ o zájmu a blahu dítěte se i přes formální ustanovení poručníky ocitli v právně nejistém postavení. A to i pro futuro, neboť je zde reálná možnost, že matce bude rodičovská zodpovědnost navrácena či rozsudek o jejím zbavení bude zrušen a matka bude postupně schopna zcela převzít péči o nezletilého, což ostatně již vícekrát deklarovala. Hostitelé, t. č. již poručníci, v důsledku toho utrpí značnou emocionální újmu a bude to také zejména nezl. T. 12
jenž se nové situaci bude obtížně přizpůsobovat. Nemohu ani vyloučit, že došlo k možná již neodčinitelnému zásahu do vztahu mezi matkou a dítětem. Mám za to, že k urychlenému zprostředkování osvojení krajským úřadem nebyla žádná indikace. Krajský úřad tak nesprávně vyhodnotil skutečnosti rozhodné pro zprostředkování náhradní rodinné péče, potažmo pro právní uvolnění nezletilého k osvojení, ačkoliv v tel. hovoru z března 2009 byl OSPOD informován o příležitostném zájmu matky o syna. Svým rozhodnutím krajský úřad de facto suploval rozhodnutí soudu o zbavení práv matky a širší rodiny (babičky) na kontakt s T.. Jak jsem již výše vyslovil svou domněnku, nemohu se zbavit dojmu, že jednání KÚ bylo záměrné a jednoznačně upřednostňující potencionální osvojitele, aniž by matka byla o krocích OSPOD či KÚ informována. Postup krajského úřadu tak považuji za neetický. V zájmu dítěte jednoznačně je, aby jeho poměry byly upraveny stabilně a aby v budoucnu nedocházelo k tomu, že pro nemožnost osvojit dítě, které není právně volné, je toto po určité době v krajním případě navráceno do ústavní výchovy či opět mění výchovné prostředí. Na potencionální osvojitele zcela jistě nelze, pokud jde o umožnění kontaktů s biologickou rodinou, klást tytéž nároky jako na pěstouny. Samotný institut osvojení toto dokonce svým pojetím zcela vylučuje. Obdobným situacím se předchází právě tím, že nejprve je vyhledáno dítě již právně volné a až poté lze uvažovat o adopci. Pokud krajský úřad argumentuje tím, že nenalezl vhodné pěstouny, nemusel situaci řešit neprodleně hledáním vhodných osvojitelů, a mohl ještě nějaký čas vyčkat, než se najdou další vhodní pěstouni nebo než T. bude právně volný. V případě, že KÚ pro nedostatek pěstounů vybíral z řad osvojitelů, měl jejich stanovisko k možné pěstounské péči zjišťovat předem, a vyhnout se tak komplikacím, které nastaly. Hostitelská péče Pojem hostitelská péče není zákonným termínem, což však neznamená, že by tento institut nebyl upraven ustanoveními zákona. Jsou jimi ustanovení § 30 a § 42 odst. 4 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., ustanovení § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, a ustanovení § 48 odst. 4 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Hostitelskou péči lze charakterizovat jako zvláštní formu péče, kdy děti z dětských domovů jezdí na návštěvy (víkendy, prázdniny) do rodin. Tyto návštěvy umožňují dětem, kterým z nějakého důvodu není zprostředkovávána náhradní rodinná péče a jejichž návrat do původní rodiny je nepravděpodobný (ve většině případů jsou to děti staršího věku, děti, které nejsou „právně volné“ a udržují kontakt se svými biologickými rodiči, avšak méně častý), aby navázaly nové přátelské vztahy a osvojily si standardy rodinného života. Pobyt je dětem umožňován rozhodnutím ředitele dětského domova na základě souhlasu OSPOD příslušného podle trvalého bydliště dítěte. OSPOD by rovněž měl provést sociální šetření v místě, kam má být dítě propuštěno, či požadovat před vydáním souhlasu další podklady. Souhlas může vydat až po vyjádření obecního úřadu příslušného podle trvalého bydliště rodiny. Při realizaci pobytu dítěte v hostitelské rodině za spolupráce OSPOD je třeba neopomíjet, že hostitelská péče je vhodná zejména pro děti školního věku, které jsou
13
již schopny pochopit, že se bude jednat pouze o dočasné pobyty. Totéž si musí rovněž uvědomit rodiny, které nabízejí tuto formu pomoci. Uvedená koncepce hostitelské péče byla v případě nezl. T. zcela popřena, když navíc po celou dobu do doby rozhodnutí o poručnictví de facto suplovala svěření do pěstounské péče (nezl. byl v péči u hostitelů nepřetržitě od 15. 6. 2009 dosud), což jistě není smyslem a účelem hostitelské péče a což je v rozporu se zákonem. Tento stav umožnil OSPOD svými opakovanými souhlasy se žádostmi hostitelů o krátkodobý pobyt nezl. v jejich domácnosti, čímž se dopustil pochybení. Skutečným iniciátorem hostitelské péče však byl opět krajský úřad, jenž ji vybraným osvojitelům doporučil. Rovněž tak podotýkám, že i v tomto případě došlo ke špatné časové souslednosti jednotlivých kroků, neboť z pojetí hostitelské péče vyplývá, že tato bývá nejprve realizována jako krátkodobý pobyt a až poté následně může případně dojít např. k osvojení či svěření do pěstounské péče, pokud hostitelé o takovou formu náhradní rodinné péče projeví zájem. V případě nezl. T. však nejprve byli vybráni osvojitelé, kterým byl následně nezl. svěřen do opakovaně prodlužované, de facto nepřetržité hostitelské péče, a to z důvodu nemožnosti jeho osvojení a nezájmu hostitelů o svěření do pěstounské péče.
D Závěr Na základě výše uvedených skutečností shrnuji šetření postupu dotčeného Městského úřadu T. a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v předmětné věci s tím, že jsem v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv v průběhu šetření shledal pochybení, kterými se dotčené orgány dopustily porušení právních předpisů a principů dobré správy. Úřady si dle mého názoru vytvořily vlastní představu o zájmu a blahu dítěte, do níž biologická matka nezapadá, jednaly účelově ve prospěch vybraných osvojitelů – hostitelů, aniž by matku o zamýšlených krocích a opatřeních dostatečně informovaly. Pochybení OSPOD spatřuji i v tom, že OSPOD nepodal návrh na navrácení rodičovské zodpovědnosti matce, když mu bylo známo, že u ní došlo ke změně poměrů, a že zamítl žádost matky z června 2011 o umožnění styku se synem. OSPOD tak v rozporu se svým základním posláním a s koncepcí sociálně-právní ochrany dítěte nepůsobil k obnovení narušených funkcí rodiny. Krajský úřad pochybil, když se pro nedostatek pěstounů rozhodl oslovit i zájemce z řad osvojitelů a když z důvodu, aby mohl být nezl. osvojen, požadoval z pozice metodického orgánu, aby OSPOD podal návrh na zbavení matky rodičovské zodpovědnosti. Krajský úřad tak nesprávně postupoval při zprostředkování náhradní rodinné péče a nesprávně vyhodnotil skutečnosti rozhodné pro zprostředkování náhradní rodinné péče, potažmo pro právní uvolnění nezletilého k osvojení. V neposlední řadě byla v případě nezl. T. Š. zcela popřena i základní koncepce a pojetí hostitelské péče, která po celou dobu de facto suplovala svěření do pěstounské péče, což není jejím smyslem a účelem. Tento stav umožnil OSPOD svými opakovanými souhlasy se žádostmi hostitelů o krátkodobý pobyt nezl. v jejich domácnosti, čímž se dopustil pochybení. Skutečným iniciátorem tohoto protiprávního stavu však byl krajský úřad, jenž hostitelskou péči vybraným osvojitelům doporučil.
14
Tato zpráva shrnuje poznatky z šetření, které budou po vyjádření vedoucích dotčených úřadů podkladem pro závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý veřejný ochránce práv
15
