Změny v postavení ratingových agentur a úpravy ratingu v souvislosti s finanční krizí Ing. Jana Meluzínová Fakulta podnikatelská,Vysoké učení technické v Brně, Kolejní 2906/4, 612 00 Brno
[email protected]
Abstract This paper deals with problem of rating. It is focused on changes in position of rating agencies and rating improvements in the context of financial crisis. The paper presents complex literature overview in this area. Discussion solves the changes in rating eveluation that ware implemented by rating agencies themselves.
Key words Financial market, crisis, rating, rating agency, change
Abstrakt Příspěvek se zabývá tématikou ratingu. Soustředí se na změny v postavení ratingových agentur a úpravy ratingu v souvislosti s finanční krizí. Přináší ucelený přehled literatury. V diskuzi jsou řešeny změny v ratingu, ke kterým přistoupily samotné ratingové společnosti.
Klíčová slova finanční trh, krize, rating, ratingová agentura, změna
Úvod a cíle výzkumu Předložený příspěvek se zabývá tématikou ratingu. Soustředí se na změny v postavení ratingových agentur a úpravy ratingu v souvislosti s finanční krizí. Přináší ucelený přehled světových a českých autorů, kteří se této problematice věnují, a komparuje jejich názory a stanoviska. V diskuzi jsou řešeny změny v ratingu, ke kterým přistoupily samotné ratingové společnosti. Výstupem práce je kritické zhodnocení vývoje postavení ratingu a ratingových agentur, zejména v souvislosti s nedávnou finanční krizí. Cílem je zhodnotit význam a postavení ratingových společností s důrazem na změny v souvislosti s hospodářskou krizí. Článek se zabývá ratingem a jeho postavením z pohledu regulátora trhu a z pohledu regulovaného subjektu. Na počátku byl rating používán jako nástroj regulace v různých oblastech (bankovnictví, pojišťovnictví, atd.). V důsledku finanční krize se postavení ratingových agentur výrazně změnilo a jejich činnost se stala předmětem regulace především ze strany státu. Vzhledem k výrazným odlišnostem na americkém a evropském trhu, je tato problematika řešena ve dvou úrovních. Nejprve analyzuje vývoj na americkém kontinentě, tj. Spojené státy, a po té v Evropské unii (dále jen EU).
Použité metody a výsledky výzkumu Podstatou výzkumu na toto téma je literární rešerše odborných publikací a vědeckých článků od českých a světových autorů. Jejich názory jsou mezi sebou komparovány. Příspěvek také zaznamenává vyjádření samotných ratingových agentur. V celém článku se uplatňuje analýza získaných dat a následná syntéza k vyvození závěrů. Již před vypuknutím finanční a následné světové ekonomické krize v roce 2008 (případně 2007 – počátkem byla krize na americkém hypotéčním trhu) byly rating a ratingové agentury vystaveny kritice. Dle České národní banky (2005, dále jen ČNB) byly podnětem skandály kolem společností Enron v roce 2001, Worldcom v roce 2002 a Parmalat v roce 2003. Uvedené společnosti jsou spojovány s finančními podvody a dluhy. Kritika na ratingové agentury se snesla především z toho důvodu, že včas neodhalily pokles úvěrové kvality dlužníků a nesnížily rating. Dle Valové (2010) jsou slabým místem ratingu především tři faktory: metodika hodnocení - může mít už z podstaty svého nastavení určité mezery a nedostatky. Devine (2011) se staví kriticky k principu ratingových modelů, které jsou postaveny na historických výkonech skupin aktiv za účelem předpovědi jejich výkonu v budoucnosti. Dle Sůvové et al. (2005) je navíc problémem transparentnost metod. Většina agentur zveřejňuje podstatu svých ratingových metod, ale tyto metody se mohou mírně lišit případ od případu. nezávislost hodnocení - je často zpochybňováno z důvodu možného střetu zájmů, protože pracovníci agentur se se zaměstnanci a představiteli hodnocených společností osobně znají. množství a kvalifikace pracovníků agentur - adekvátní množství a kvalifikace pracovníků je podmínkou kvalitního externího hodnocení. Dle Perky (2007) může nepřesnost ratingu způsobit také jeho časová náročnost při zpracování, tj. 10 týdnů, a zveřejnění, tj. 12 týdnů. Dle Vinše a Lišky (2005) je průměrná doba trvání ratingového procesu 90 dní. Dle Sůvové et al. (2005) lze také doplnit nedostatek konkurence na trhu, který svoji strukturou odpovídá nedokonalé konkurenci, přesněji řečeno oligopolu. Dle ČNB (2005) bylo navzdory nedostatků ratingu rozhodnuto ponechat regulaci ratingových agentur beze změny. V rámci EU doporučil Výbor evropských regulátorů pro obchodníky s cennými papíry „dát trhu šanci“ a případné zavedení regulace zvážit později. Navíc samotné agentury se regulaci bránily. Dle Shortera a Seitzingera (2009) se americké Komise pro cenné papíry a burzy1 (dále jen SEC) a Evropská komise rozhodla reagovat bezprostředně po vypuknutí hypotéční krize ve Spojených státech a následné globální finanční krize a zavést regulatorní opatření činnosti ratingových agentur.
1
U.S. Securities and Exchange Commission.
V únoru 2009 SEC přijala řadu reformních návrhů, které vstoupily v platnost v dubnu 2009. Změny se dotýkají především čtyřech oblastí: transparentnost - zvýšit transparentnost ratingových metod skupiny s licencí „celonárodně uznávané statistické ratingové agentury2“ (dále jen NRSRO), tj. S&P, Moody’s a Fitch. objem údajů - zvýšit objem údajů zahrnutých do ratingu přiděleným skupinou NRSRO, střet zájmů - zakázat skupině NRSRO činnosti, které vytvářejí střet zájmů, záznamy a zprávy - posílit povinnost vést záznamy a podávat zprávy ve skupině NRSRO, za účelem pomoci SEC při výkonu své kontrolní funkce. Dle Sůvové (2009) reagovala Evropská komise na finanční krizi v listopadu 2008 zveřejněním návrhu nařízení zavádějící plnou regulaci a dohled nad ratingovými agenturami na úrovni EU. Regulatorní opatření vycházejí z poznatků o nedostatcích činnosti ratingových agentur: střet zájmů - předcházení střetu zájmů při činnosti agentury a jejich odpovídající řízení, ratingový proces - proces udělování ratingu a jeho pravidelná aktualizace, transparentnost - „zprůhlednění“ ratingového procesu s důrazem na specifické emitenty nebo nástroje (např. strukturované financování, pro které by nově měly mít ratingové agentury odlišnou ratingovou stupnici, nebo by je měly označit nějakým speciálním symbolem, aby se odlišily od ostatních ratingů). Dle Valové (2009) došlo k dalším podstatným změnám: povinná registrace agentur - pro agentury působící na území EU. V případě provedení ratingu agenturami, které působí mimo EU, musí přidělený rating schválit registrované ratingové agentury, zveřejňování metodiky, modelů - a dalších předpokladů, ze kterých se při procesu hodnocení vychází, poradenské služby - nelze poskytovat hodnoceným subjektům a hodnocení mohou provádět pouze za předpokladu, že mají dostatečné množství relevantních informací, výroční zpráva - týkající se transparentnosti je povinně zveřejňována. Konečná podoba tohoto návrhu byla uzákoněna v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1060/2009, o ratingových agenturách (dále jen nařízení) v září 2009. Dle Valáška (2010) nařízení vstoupilo v ČR v platnost adaptačním zákonem č. 160/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách. Smyslem tohoto legislativního opatření je snadnější adaptabilita nařízení. Provedeným změnám v rámci regulace ratingových agentur v EU se také věnuje Shorter a Seitzinger (2009), ale nepřináší další komentáře.
2
Nationally Recognised Statistical Rating Organisation.
Z uvedených opatření je zřejmá snaha státních orgánů zabránit tomu, aby se situace znovu opakovala. Lze říci, že kritika činnosti agentur byla po dlouhé době vyslyšena. Otázkou však zůstává, zda právě regulace, omezení činnosti a nastavení nových limitů pro agentury povede k žádoucímu výsledku. V souvislosti s hledáním odpovědí na tyto otázky nelze přehlednout studie mezinárodních institucí, které uvádí Sůvová (2009). Dle Sůvové (2009) upřednostňují některé studie tržní řešení a samoregulační opatření, nežli monitorování činnosti agentur, jiné zase zpochybňují úspěšnost zavedení dalších zákonů a předpisů. Dále je nutné také upozornit na „slepé“ přebírání ratingů a nabádat k prověření metodiky samotného procesu. Dalším problémem v budoucnu může být zakonzervovanost současných ratingových postupů a zamezení inovací v důsledku přijetí regulací na základě současné praxe. Je také dobré dívat se na rating z globálního hlediska, protože územní regulace může způsobit potíže při uznávání ratingů z jiných zemí. Další otázkou, která se nabízí, je, zda právě ratingové agentury jsou samotnými viníky krize a mají být jako jediní potrestáni. Dle Válové (2010) jsou příčinou krize také bankovní instituce, protože podcenily řízení rizika. Předpokládaly neustálý růst ceny nemovitostí, a proto poskytovaly úvěry v hodnotě, která byla vyšší než cena nemovitosti. Důsledkem bylo poskytnutí hypotéčních úvěrů vysoce rizikovým klientům.
Diskuze Dle Shortera a Seitzingera (2009) přiznaly tři největší ratingové společnosti pochybení při hodnocení strukturovaných produktů. Jejich reakcí na vědomé selhání bylo zavedení interních změn: Due Diligence3 - reforma procesu Due Diligence společnosti, analytické metody - zvýšení účinnosti analytických metod a podpora objektivního měření výkonnosti společnosti, výhody a omezení ratingů - přijetí opatření, která vedou k lepšímu pochopení výhod a omezení ratingů ze strany investorů, ochránce práv - zřízení veřejného ochránce práv za účelem předcházení střetu zájmů. Z uvedeného je zřejmá snaha agentur o reakci na vzniklou situaci a tím jejich částečné přiznání viny. Zavedením interních změn se snaží předejít opakování se situace. Otázkou je, zda by agentury přistoupily k dalším úpravám své činnosti (pokud ano, tak do jaké míry), kdyby tento úkol za ně nepřevzal stát, tzn. SEC a Evropská komise. Nicméně rating byl a je dlouhodobě velmi vážené hodnocení bonity dlužníka, nebo dluhu. Tento respekt si získal díky svému přesnému postupu, kterému se věnuje následující část práce.
3
Dle Veselovského a Aschenbrennerové (2010) je Due Diligence proces zjišťování informací pro podporu investičního rozhodnutí.
Závěr Rating vyhodnocuje riziko nesplnění závazku dlužníka v celé výši a včas, kterému se vystavuje věřitel. Ratingové hodnocení se aplikuje také při hodnocení dluhu samotného a to z důvodu možnosti jeho různého zajištění emitentem. Výsledkem ratingu je ratingová známka, která odpovídá bonitě dlužníka, případně dluhu. Pro svoji jednoduchost se stal rating velmi oblíbeným regulačním nástrojem investic v celém světě. Ve Spojených státech se objevily první snahy regulovat rating v roce 1975, kdy SEC vytvořila skupinu NRSRO. Avšak agentury tím v podstatě získaly výsadní postavení, protože stát vlastně podpořil jejich dobrou vypovídací schopnost, takže trh začal na rating spoléhat ještě více a např. v oblasti bankovnictví to povzbudilo proces sekuritizace4 bankovních úvěrů. V roce 2006 byl přijat zákon o reformě ratingových agentur, který znamenal další neúspěšný pokus řídit činnost ratingových agentur. Při pohledu na postavení ratingu v EU lze říci, že EU projevila výrazně víc tolerance k činnosti agentur. Přes veškeré kritické připomínky na adresu ratingových společností doporučil Výbor evropských regulátorů pro obchodníky s cennými papíry prozatím ponechat jejich činnost bez regulace. Navíc v roce 2004 byly aktivity agentur podpořeny zavedením BASEL II v oblasti bankovnictví. V důsledku vypuknutí hospodářské krize v roce 2008 se zvedla vlna kritiky ratingu a činnosti agentur jak ve Spojených státech, tak v EU. Předmětem kritiky byly hlavně ratingové metody, nezávislost agentur, nedostatek konkurence na trhu a časová náročnost zpracování ratingu, jehož výsledkem je nepřesná vypovídací schopnost udělené ratingové známky. V následujícím roce byla jak se Spojených státech, tak v EU přijata řada opatření týkající se činnosti agentur. V EU jsou tato opatření shrnuta v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1060/2009, o ratingových agenturách. Jejich podstata vychází především z kritických připomínek v minulosti. Usilují o větší transparentnost metod, zveřejňování ratingových modelů a předcházení střetů zájmů agentury a klienta. Agentury samotné přiznaly pochybení, a tím jistou část odpovědnosti za vznik krize, a proto zavedly další reformní opatření. Je zřejmé, že postavení agentur se po krizi značně změnilo. Zprvu to byly ony, jejichž hodnocení fungovalo jako regulační nástroj trhu, ale po krizi se situace zásadně změnila. Otázkou zůstává, zda všechna nově přijatá opatření, jak na straně státu, tak agentur, mohou předejít dalšímu hospodářskému propadu. Nebo naopak povedou k zaostalosti systému a posílení černého trhu?
4
Dle Bučkové (2010) je sekuritizace proces, při kterém je kreditní riziko (např. nesplacení úvěru) převedeno na jiné subjekty prostřednictvím moderních finančních instrumentů.
Použité zdroje Knihy Vinš, P. a Liška, V. Rating. Praha: C. H. Beck, 2005. 109 s. ISBN 80-7179-807-X. Další dokumenty Bučková, V. Sekuritizace – novodobý globální trend s následky krize [online]. 2010 [cit. 2011-04-30]. Dostupné z < http://www.finance.cz/zpravy/finance/261776-sekuritizace-novodoby-globalni-trend-s-nasledky-krize/>. Česká národní banka. Externí úvěrový rating [online]. 2005 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z
. Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 1060/2009 ze dne 16. září 2009 o ratingových agenturách. Perka, M. The Applicability of Merton’s Credit Risk Model in the Czech Republic [online]. 2007 [cit. 2011-0429]. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze. Available at < ies.fsv.cuni.cz/default/file/download/id/5596>. Shorter, G. and Seitzinger, M. V. Credit Rating Agencies and Their Regulation [online]. 2009 [cit. 2011-04-25]. Available at . Sůvová, H. Regulace ratingových agentur [online]. 2009 [cit. 2011-04-27]. Dostupné z < http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2009/cl_09_090408a.html>. Sůvová, H. et al. Eligibility of External Credit Assessment Institutions [online]. 2005 [cit. 2011-04-28]. Available at . Valášek, T. Rating v evropském a českém právu [online]. 2010 [cit. 2011-04-28]. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Dostupné z . Valová, I. Řízení rizik v intencích BASILEJE II [online]. 2010 [cit. 2011-04-27]. Disertační práce. Masarykova Univerzita. Dostupné z . Valová, I. Regulace externích ratingových agentur se stává realitou [online]. 2009 [cit. 2011-04-26]. Dostupné z . Veselovský, O. a Aschenbrennerová, H. Finanční Due Diligence [online]. 2010 [cit. 2011-04-24]. Dostupné z .