Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Zánik manželství Bakalářská práce
Autor:
Pavla Guralová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Ladislav Soukup
Březen 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Českých Budějovicích dne 29. března 2013
Pavla Guralová
Poděkování: Ráda bych poděkovala Katedře práva, ţe mi umoţnila zpracovat bakalářskou práci na toto individuální téma. Dále bych chtěla poděkovat JUDr. Ladislavu Soukupovi, který mi poskytl cenné informace a konzultace v dané oblasti.
Anotace Práce se zabývá zánikem manţelství. V této souvislosti jsou zde uvedeny také podmínky vzniku manţelství. Oba tyto aspekty jsou popsány na základě českého práva a v náboţenském pojetí. Klíčová slova: manţelé, manţelství, vznik manţelství, zánik manţelství, rozvod
Annotation This thesis deals with the dissolution of marriage. In this context, there are also conditions of marriage. Both of these aspects are described under Czech law and religious concepts.
Key words: Husband and wife, marriage, formation of marriage, termination of marriage, divorce
Obsah
Úvod............................................................................................................................................6 1
2
3
4
Účel a definice manţelství dle českého práva ..................................................................... 7 1.1
Předpoklady a vznik manţelství ................................................................................ 11
1.2
Způsoby uzavření manţelství .................................................................................... 12
1.3
Práva a povinnosti manţelů ....................................................................................... 13
Zánik manţelství dle Českého práva................................................................................. 14 2.1
Zánik manţelství smrtí, prohlášením manţela za mrtvého ........................................ 14
2.2
Zánik manţelství rozvodem ....................................................................................... 14
2.3
Neplatnost a neexistence manţelství ......................................................................... 21
Vznik manţelství v náboţenském pojetí ........................................................................... 24 3.1
Vznik manţelství v římskokatolické církvi ............................................................... 24
3.2
Vznik manţelství v křesťanství ................................................................................. 25
3.3
Vznik manţelství v Islámu ........................................................................................ 26
3.4
Vznik manţelství dle ţidovského náboţenství .......................................................... 30
Zánik manţelství v náboţenském pojetí ........................................................................... 31 4.1
Rozvod dle římskokatolické církve ........................................................................... 32
4.2
Rozvod dle křesťanské církve .................................................................................... 35
4.3
Rozvod v Islámu ........................................................................................................ 37
4.4
Rozvod dle ţidovské církve ....................................................................................... 39
4.5
Rozvod v pravoslavné církvi ..................................................................................... 41
Závěr.........................................................................................................................................44 Seznam pouţité literatury.........................................................................................................48 Zadání
bakalářské
práce..............................................................................................50
Úvod Cílem práce je objasnit zánik manţelství dle českého práva a v náboţenském pojetí, ale také poukázat na odlišnosti současného legislativního stavu v oblasti rodinného práva, konkrétně zániku manţelství a práva náboţenského. K tomu, aby manţelství mohlo zaniknout, musí také vzniknout. Proto se v první a třetí části práce zabývá také vznikem manţelství, a to dle rodinného práva a práva jednotlivých církví, tak jak jsou v této třetí části popsány. Vznik a zánik manţelství je obsaţen v zákoně č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění zákona č.401/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen zákon o rodině). Kanonické právo je pak právem, podle kterého je vznik a zánik manţelství řešen v církevních manţelstvích. Práce se ve své první části zabývá účelem a definicí manţelství dle českého rodinného práva. Jsou zde zahrnuty předpoklady vzniku manţelství, způsoby vzniku manţelství a také práva a povinnosti manţelů. Všechny tyto oblasti řeší zákon o rodině. Ve druhé části práce jsou popsány způsoby, kterými dle zákona o rodině manţelství zaniká. Nejobsáhlejší je část o rozvodu manţelství. Tento způsob zániku manţelství je v naší společnosti nejčastější. Je zde popsán rozvod dohodnutý a rozvod, na kterém se manţelé nebyli schopni domluvit. Třetí část práce se zabývá vznikem manţelství dle náboţenského pojetí. Jedná se o římskokatolickou církev, křesťanství, islám a ţidovství. U kaţdého z těchto náboţenství jsou popsány podmínky, za kterých mohou snoubenci vstoupit do manţelství. V poslední čtvrté části se práce zabývá zánikem manţelství z pohledu několika rozdílných náboţenství. Jedná se o katolíky, křesťany, ţidy, islamisty a pravoslavnou církev. Práci jsem vytvořila formou rešerše. K tématu zániku manţelství dle českého práva jsem čerpala především ze zákona o rodině a další informace jsem získala z literatury a serverů zabývajících se tímto tématem. Všechna tato literatura je uvedena níţe.
6
1 Účel a definice manželství dle českého práva Problematiku manţelství, vztahů mezi rodiči a dětmi a částečně i výţivného, řeší zákon číslo 94/1963 Sb., zákon o rodině. Rodinné právo je stále samostatným odvětvím českého právního řádu. Zákon o rodině stanoví hlavní a nejdůleţitější pravidla pro rodinný ţivot, i kdyţ je jednotlivě nevyjmenovává. Jedná se především o rovnost manţelů, odpovědný přístup k mateřství, výchovu a vzdělávání dětí, které z manţelství vzejdou, jejich materiálního zabezpečení, stejně jako materiálního i kulturního zabezpečení celé rodiny jako kolektivu.1 Zákon o rodině není z nejobsáhlejších zákonů. Má 109 paragrafů, přesto se jedná o velmi zásadní normu především proto, ţe upravuje vztahy, které jsou pro nás všechny důleţité, a setkáváme se s nimi v kaţdodenním ţivotě. Většinu ustanovení zákona o rodině plníme a vykonáváme, aniţ bychom si to uvědomovali. Dodrţujeme všeobecné morální a etické kodexy, které nám byly předány.2 Vzhledem k tomu, ţe někteří tato všeobecná pravidla, kodexy a povinnosti porušují, je nutnost existence práva, které upravuje určité vztahy a zaručuje jejich vynutitelnost. 3 Zákon o rodině je hlavním pramenem rodinného práva. Se zákonem o rodině velmi úzce souvisí zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění zákona č.428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření (dále jen občanský zákoník), kde jsou řešeny majetkové otázky v rodině a vypořádání společného jmění manţelů pro dobu po rozvodu manţelství. Souvisí s ním i další předpisy. Například zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, dále například zákon č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Se zákonem o rodině souvisí i nařízení vlády, vyhlášky a úmluvy. Například Vyhláška Ministra zahraničních věcí č.14/1974 Sb., o Úmluvě o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyţivovací povinnosti 1
zákon č. 94/1963 Sb., o rodině ŠÍMA, Alexander a Milan SUK. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy 7. doplněné vydání, Praha: Nakladatelství C.H. BECK, 2006. ISBN 80-7179-500-3. 3 ŠÍMA, Alexander a Milan SUK. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy 7. doplněné vydání, Praha: Nakladatelství C.H. BECK, 2006. ISBN 80-7179-500-3. 2
7
k dětem, či Vyhláška Ministra zahraničních věcí č.132/1976 Sb., o Úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyţivovací povinnosti.4 Zákon o rodině je členěn na čtyři části. První část zákona o rodině řeší otázky manţelství. Hlava I této první části zákona pojednává o vzniku manţelství - podmínek za jakých můţe manţelství vzniknout, náleţitosti sňatku a to jak občanského, tak církevního. Hlava II se zabývá neplatností a neexistencí manţelství. Hlava III pojednává o vztazích mezi manţeli – tedy o povinnostech muţe a ţeny v manţelství. Hlava IV popisuje zánik manţelství smrtí, prohlášením manţela za mrtvého. Hlava V popisuje ukončení manţelství rozvodem. Druhá část tohoto zákona řeší vztahy mezi rodiči a dětmi. Člení se na pět hlav. První hlava upravuje rodičovskou zodpovědnost. Hlava II osvětluje výchovná opatření, stanovuje opatření omezující rodičovskou zodpovědnost, a pokud to vyţaduje zájem dítěte i způsoby jiné výchovy neţ rodičovské. Nařídit jinou neţ rodičovskou péči smí pouze soud. Hlava III se zabývá určením rodičovství. Kdo je matkou, otcem dítěte. Za jakých podmínek se určuje otcovství. O osvojení dítěte, jak vzniká, kdo jej navrhuje a rozhoduje o něm, za jakých podmínek k němu můţe dojít, pojednávají paragrafy v hlavě IV. Hlava V se věnuje a určuje podmínky, za kterých je moţné poručenství či opatrovnictví. Třetí část zákona o rodině pojednává o výţivném a je rozčleněna do šesti hlav. Tato část zákona určuje vyţivovací povinnost nejen mezi rodiči a dětmi, ale řeší i otázku vzájemné vyţivovací povinnosti mezi manţeli, dále také vyţivovací povinnost mezi ostatními příbuznými, výţivné rozvedeného manţela, příspěvek na výţivu a úhradu některých nákladů neprovdané matce. Poslední hlavou třetí části zákona o rodině jsou společná ustanovení. 4
ŠÍMA, Alexander a Milan SUK. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy 7. doplněné vydání, Praha: Nakladatelství C.H. BECK, 2006. ISBN 80-7179-500-3.
8
Ve čtvrté části zákona o rodině jsou závěrečná ustanovení.5 § 1, zákona o rodině říká, ţe manţelství je trvalé společenství muţe a ţeny zaloţené zákonem stanoveným způsobem. Nejedná se o manţelskou smlouvu. Manţelství je jediným právem uznaným vztahem mezi muţem a ţenou. Z toho vyplývá, ţe právní důsledky uzavření manţelství se netýkají jiných druhů souţití muţe a ţeny. Zákon tyto druhy souţití nezakazuje, ale neupravuje je. Novelizace z roku 1998 ponechala princip rodiny na zaloţení manţelství mezi muţem a ţenou. Nezahrnula do rodinného práva souţití homosexuálních dvojic, či souţití jako druh a druţka.6 § 2, zákona o rodině : “ Hlavním účelem manţelství je zaloţení rodiny a řádná výchova dětí“. Funkcemi manţelství jsou především biologická, výchovná a ekonomická funkce. Biologická funkce manţelství spočívá v tom, ţe manţelství je nejvhodnější institucí z hlediska uspokojení základních lidských potřeb, jako je cit či sexualita a z hlediska reprodukce.7 Ekonomická funkce vyplývá z § 18 a § 19, zákona o rodině. §18 „ Muţ a ţena mají v manţelství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni ţít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.“8 § 19, odst. 1 “ O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manţelé pečovat podle svých schopností, moţností a majetkových poměrů.“ Ustanovení tohoto odstavce zajišťuje všem příslušníkům rodiny stejnou ţivotní úroveň.9 Odstavec 2 „ Poskytování peněţních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti můţe být zcela nebo zčásti vyváţeno osobní péčí o společnou domácnost a děti.“ § 19, odst. 2 definuje moţnost náhrady finančních prostředků, tím ţe druhý manţel bude o rodinu a její domácnost pečovat. Náklady společné domácnosti jsou myšleny poplatky například za elektrickou energii, plyn, vodné a stočné, náklady spojené s dopravou, odvozem odpadků či koncesionářské poplatky.10
5
zákon č. 94/1963 Sb., o rodině HOLUB,Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině a předpisy souvisící 5. Aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1.8.2002, Praha: Linde Praha, a.s. právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2002, ISBN 80-7201-362-9. 7 § 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 8 § 18 a 19 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 9 § 19 odstavec 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 10 § 19 odstavec 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 6
9
Odstavec 3 „ Neplní-li jeden z manţelů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manţela ve věci soud.“11 Tento odstavec definuje řešení nerespektování § 18 a § 19 odst.1.12 Rodina je základním kamenem společnosti, základem pro spokojený ţivot a klíčovým prvkem při výchově dětí. To jsou obecné a rozšířené definice rodiny. Rodina je pro kaţdého jednotlivce ve společnosti, ale i pro společnost jako takovou nesmírně důleţitá. Je to staletími prověřený model chování lidí ve společnosti. Dnešní tvář manţelství a rodiny, kdy spolu trvale ţije muţ se ţenou a dětmi, případně ostatními příbuznými ve společné domácnosti a jejich vztahy upravuje právo, je důsledkem dlouhého vývoje. Manţelství prošlo zásadními a dlouhodobými proměnami, neţ k tomuto cíli došlo. V roce 1783 vydal císař Josef II. manţelský patent, jímţ přenesl rozhodovací právo o manţelství na státní soudy, zrušil církevní pravomoc v manţelských záleţitostech, která zde byla od 10. století a prohlásil své výlučné právo upravovat manţelské poměry. Některé myšlenky tohoto patentu se staly základem manţelského práva u nás a to aţ do roku 1919. V roce 1812 u nás začal platit a platil v podstatě celou etapu kapitalismu Všeobecný občanský zákoník, který stanovil majetkové právo manţelské, právní poměry mezi rodiči a dětmi, dále se zabýval poručenstvím a adopcí dětí. Tento Všeobecný občanský zákoník byl závazný pro všechny společenské vrstvy. Byla zde formulována svoboda uzavírání manţelství pro občany různé národnosti i vyznání. 4. prosince 1963 se Národní shromáţdění československé socialistické republiky usneslo na znění zákona o rodině číslo 94/1963 Sb. Tento zákona byl několikrát novelizován. Novelou provedenou zákonem č. 234/1992 Sb. byl zrovnoprávněn církevní a civilní sňatek. Za jednu z nejdůleţitějších novelizací je povaţována novelizace z roku 1998. Ta reagovala na názor, ţe zákon je jiţ zastaralý a poplatný své době. Tento názor byl pravdivý pouze zčásti. Vznik, zánik manţelství, rodičovství či osvojení nejsou poplatné politické situaci a ani situace společenská tyto ve větší míře neovlivňuje. Uvedené vztahy mají stálou, obecnou a trvalou platnost. Novelou byl upraven a umoţněn tzv. dohodnutý rozvod. Tedy situace, kdy se manţelé dohodnou na všech aspektech rozvodu, splní dané podmínky trvání manţelství 11
§ 19 odstavec 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
12
HOLUB,Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině a předpisy souvisící 5. Aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1.8.2002, Praha: Linde Praha, a.s. právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2002, ISBN 80-7201-362-9.
10
a odloučení a manţelství je rozvedeno bez průtahů. Úprava se týkala především paragrafů, které byly nejvíce poplatné tehdejší době a to například § 30 a § 31. V těchto paragrafech byly zakotveny povinnosti vést dítě k dodrţování pravidel socialistického souţití a to v nerozlučné jednotě s Československým svazem mládeţe a jeho pionýrskou organizací.13 Účelem manţelství je tedy především zaloţení rodiny a výchova dětí.
1.1 Předpoklady a vznik manželství Předpokladem uzavření manţelství je svobodné a dobrovolné rozhodnutí muţe a ţeny vstoupit do trvalého ţivotního společenství. Pokud by jeden ze snoubenců byl k tomuto prohlášení donucen fyzickým či psychickým násilím, pak manţelství vůbec nevznikne. Zákonem stanovené podmínky pro vznik manţelství mají vyloučit, aby k nedobrovolnému sňatku došlo.14 Snoubencům zákon o rodině v hlavě I ukládá poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav. Nesplnění těchto předpokladů nemá vliv na platnost manţelství, a to ani v případě, ţe druhý snoubenec byl uveden v omyl.15 Zákon zde ukládá další povinnost snoubenců, a to učinit prohlášení o uzavření manţelství před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci nebo před orgánem církve nebo náboţenské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem. Další náleţitostí, která je předepsána, je slavnostní forma obřadu se dvěma svědky. Funkce svědka je dobrovolná a není předepsána ţádná náleţitost, která by výběr omezovala. Vzhledem k tomu, ţe svědek také podepisuje zápis, musí být schopen vnímat a potvrdit uzavření manţelství.16 Snoubenci musí být zletilí. Pokud je jeden ze snoubenců nezletilý, ale starší 16 let, můţe soud na základě důleţitých důvodů povolit uzavření manţelství.
13
ŠÍMA, Alexander a Milan SUK. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy 7. doplněné vydání, Praha: Nakladatelství C.H. BECK, 2006. ISBN 80-7179-500-3. 14 ŠÍMA, Alexander a Milan SUK. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy 7. doplněné vydání, Praha: Nakladatelství C.H. BECK, 2006. ISBN 80-7179-500-3. 15 Hlava 1 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. 16 ŠÍMA, Alexander a Milan SUK. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy 7. doplněné vydání, Praha: Nakladatelství C.H. BECK, 2006. ISBN 80-7179-500-3.
11
Vyloučení okolností bigamie a příbuzenství jsou předmětem prohlášení, které snoubenci předkládají. Další a poslední takovou okolností je duševní porucha, která by způsobila zbavení způsobilosti u jednoho ze snoubenců. Zákon o rodině rozlišuje občanský a církevní sňatek. Podmínky pro uzavření manţelství stanovené v tomto zákoně platí i pro církevní sňatky. § 4 zákona o rodině řeší především ustanovení o místní a věcné příslušnosti a to jak u občanských, tak u církevních sňatků. V případě církevního sňatku je zde povinnost dle § 4b zákona o rodině: „ Církevní sňatek můţe být uzavřen aţ poté, kdy snoubenci předloţí oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehoţ vydání neuplynuly více neţ tři měsíce, o tom, ţe splnili všechny poţadavky zákona pro uzavření platného manţelství.“17 Dle § 4 odst. 3 a § 4a neplatí ustanovení o místní a věcné příslušnosti. Jedná se o případ, kdy je přímo ohroţen ţivot snoubence. V takovém případě můţe obřad provést orgán či církevní orgán bez ohledu na bydliště snoubenců, tedy kdekoli.18
1.2 Způsoby uzavření manželství Manţelství je moţné uzavřít nejen na území České republiky, ale i v cizině. §5 zákona o rodině: „ Občan České republiky můţe v cizině uzavřít manţelství téţ před zastupitelským úřadem České republiky oprávněným k tomu zvláštním předpisem.“
Tímto zvláštním
předpisem je Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě a konzulárních stycích. Jedná se o tzv. konzulární sňatek.19 Na základě § 7 odst. 2 zákona o rodině, lze uzavřít sňatek i před kapitánem lodi plující pod vlajkou České republiky, kapitánem letadla registrovaného v České republice nebo před kapitánem vojenské jednotky České republiky v zahraničí. A to v případě je-li alespoň jeden ze snoubenců státním občanem České republiky.20 Státní občan České republiky má moţnost uzavřít sňatek před orgánem cizího státu, který má pravomoc uzavírat manţelství.
17
§ 4b zákona č. 94/1963 Sb., o rodině § 4 odst.3 a §4a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 19 § 5 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině a Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě a konzulárních stycích 20 § 7 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 18
12
Na základně ustanovení § 9 odst. 1 zákona o rodině je výjimečným způsobem jak uzavřít manţelství způsob, kdy: “ Z důleţitých důvodů můţe okresní úřad povolit, aby prohlášení jednoho ze snoubenců, ţe vstupuje do manţelství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být písemná a podpis na ní musí být úředně ověřen. Druhý snoubenec, se kterým má být manţelství uzavřeno, musí být v ní přesně označen, jinak manţelství nevznikne.“21 Uzavření manţelství tímto způsobem je moţné pouze výjimečně. Důvody posoudí okresní úřad nadřízený orgánu obce, před nímţ má být sňatek uzavřen. Těmito důvody můţe být například nemoc nebo delší pobyt snoubence v cizině.
1.3 Práva a povinnosti manželů Práva a povinnosti manţelů a vztahy mezi manţely upravuje hlava III zákona o rodině.22 § 18 zákona o rodině: „ Muţ a ţena mají v manţelství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni ţít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.“23 V dalších § 19 aţ 21 se pojednává o povinnosti společně hradit náklady na domácnost, zajistit, aby všichni v rodině měli stejnou ţivotní úroveň. Náklady na společnou domácnost jsou zejména výdaje spojené s úhradou vodného a stočného, odvozu odpadků, plynu, s pořízením základního vybavení domácnosti, koncesionářskými poplatky na TV, rádio, výdaje na dopravu například do škol či zaměstnání.24 Manţelé mají o záleţitostech rodiny rozhodovat společně. Pokud se vyskytne taková záleţitost, na které se manţelé nejsou schopni dohodnout a je podstatného rázu, můţe v tomto případě rozhodnout soud. Těmito zásadními problémy mohou být například otázka spojená se sluţebním bytem nebo s převzetím hmotné odpovědnosti. Manţelé jsou téţ oprávněni se zastupovat
v běţných
záleţitostech
především
při
vyřizování
potřeb
domácnosti.
K zastupování v záleţitostech, které nejsou běţné, je zapotřebí plná moc druhého z manţelů.25
21
§ 9 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině Hlava III zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 23 § 18zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 24 § 19 aţ § 21 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 25 ŠÍMA, Alexander a Milan SUK. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy 7. doplněné vydání, Praha: Nakladatelství C.H. BECK, 2006. ISBN 80-7179-500-3. 22
13
2 Zánik manželství dle českého práva Většina z nás předpokládá, ţe manţelství bude trvat dlouhodobě, coţ je zásadní odlišení od podobných typů vztahů. Očekává se, ţe manţelství potrvá: „dokud nás smrt nerozdělí.“ Tato fráze odráţí naději, ţe manţelství by ideálně mělo skončit aţ smrtí jednoho z manţelů. V praktickém ţivotě je to ale jinak. Stále více manţelství je rozvedeno. Zánik manţelství řeší hlava IV zákona o rodině.
2.1 Zánik manželství smrtí, prohlášením manžela za mrtvého Zánik manţelství smrtí, prohlášením manţela za mrtvého řeší zákon o rodině v § 22. „1) Manţelství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manţela za mrtvého. Byl-li manţel prohlášen za mrtvého, manţelství zaniká dnem, kdy rozhodnutí o tom nabude právní moci. 2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manţelství, jestliţe mezitím manţel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manţelství nové“26 V případě zániku manţelství prohlášením jednoho z manţelů za mrtvého nastává zánik manţelství právní mocí soudního rozhodnutí. A to tehdy, kdy byl jeden z manţelů prohlášen za mrtvého z toho důvodu, ţe není moţno prokázat smrt ohledáním a vystavením úmrtního listu tak i v případě, kdy s ohledem na všechny okolnosti lze usoudit, ţe určitá osoba neţije. Při prohlášení za mrtvého, kdy se soud opírá o domnělou smrt, můţe dojít k tomu, ţe se prokáţe, ţe osoba ţije, nebo ţe zemřela v jiný den. Dále je moţné, ţe se prokáţe, ţe se nemohla doţít tohoto dne, nebo tento den přeţila. V těchto případech se provede usnesením oprava dne, který je uveden v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, jako den úmrtí. Pokud dojde ke zrušení rozhodnutí prohlášením za mrtvého a manţel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, neuzavřel nové manţelství, pak dojde k obnovení tohoto manţelství. Pokud však manţel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, jiţ znovu uzavřel manţelství, původní manţelství se neobnoví a to ani v tom případě, jestliţe toto následující manţelství jiţ také zaniklo, ať uţ rozvodem nebo úmrtím manţela.
26
§22 písm. a) a b) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
14
2.2 Zánik manželství rozvodem Vzhledem k současné vysoké rozvodovosti víme, ţe manţelství končí i šťastněji neţ smrtí. Můţe skončit, a to z různých příčin, i před ní: jedním z mechanismů jeho ukončení je rozvod. Rozvod, i kdyţ za různě daných podmínek, je dle českého práva, ale jiţ i v náboţenstvích bohuţel celkem běţnou záleţitostí. „Do roku 1949 zanikala manţelství buď rozvodem (bez moţnosti uzavřít další sňatek), nebo rozlukou, která další sňatek umoţňovala. Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném zavedl rozvod jako jedinou formu právního zániku manţelství za ţivota manţelů.“27 „Jiţ v období první republiky byla úroveň rozvodovosti v českých zemích povaţována za relativně vysokou. Po druhé světové válce stoupala křivka rozvodovosti jen mírně, její rychlejší nárůst se projevil aţ v polovině šedesátých let (po přijetí nového zákona o rodině v roce 1963, kterým byl při rozvodu zrušen princip viny, nepřipouštěl se však takzvaný smluvený rozvod. Novelou z roku 1965 byl pak umoţněn rozvod i bez souhlasu nevinného manţela, pokud spolu manţelé delší dobu neţili – v praxi to byla hranice tří let.)“28 Počátkem 50 let se jednalo zhruba o 10 000 rozvodu ročně. V roce 1955 došlo k první vlně zvýšení počtů rozvodů a v roce 1965 ke druhé vlně zvýšení tohoto počtu. Od této doby se počet rozvodů za rok začal pouze zvyšovat a v devadesátých letech se jednalo jiţ o trojnásobné zvýšení. V těchto letech však míra rozvodovosti stagnovala. Novela zákona o rodině č. 91/1998 Sb., která nabyla účinnosti 1. srpna 1998, novelizovala podmínky rozvodu a to tak, ţe zkomplikovala rozvody manţelským párům s malými dětmi. Bylo nařízeno, ţe soudním rozhodnutím musí být upravena práva a povinnosti rodičů pro dobu po rozvodu ještě před rozvodem a pokud by toto bylo v rozporu se zájmy dítěte, k rozvodu manţelství dojít nesmí. Dalším bylo zavedení nesporného rozvodu se zjednodušeným projednáváním. U tohoto typu rozvodu se nezjišťují jeho příčiny, a pokud manţelství trvalo alespoň jeden rok a manţelé spolu jiţ alespoň 6 měsíců neţijí, dohodnou-li se na vzájemných majetkoprávních vztazích a na poměru k nezletilým dětem, je toto manţelství rozvedeno. Dva roky od této novelizace však jiţ vzrostl počet rozvodů opět na 30 000, rozvodovost pokračovala na svém vzestupu, který byl v letech 1999 a 2000 dočasně mírně přerušen právě touto zmíněnou novelizací. Zajímavostí je, ţe i přes skutečnost, ţe v České republice jsou rovná zákonná 27
Český statistický úřad. Rozvodovost. czso.cz [online]. ©Český statistický úřad, 2013 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http//www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost 28 Český statistický úřad. Rozvodovost. czso.cz [online]. ©Český statistický úřad, 2013 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http//www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost
15
práva muţů a ţen ţádat o rozvod, ţádost o rozvedení manţelství podávají dlouhodobě ze dvou třetin ţeny.29 Právně lze manţelství ukončit rozvodem. Jeden z manţelů musí podat ţádost o rozvod a na základě této ţádosti dojde k rozhodnutí soudu. Soud můţe, ale i nemusí této ţádosti vyhovět. § 24 odst. 1 a 2 zákona o rodině: „1) Soud můţe na návrh některého z manţelů rozvést, jestliţe je manţelství tak trvale a hluboce rozvráceno, ţe nelze očekávat obnovení manţelského souţití, bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manţelství.“ „2) Mají-li manţelé nezletilé děti, nemůţe být manţelství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.“30 Dle tohoto paragrafu odstavce 1 soud přezkoumává důvody vedoucí k rozpadu manţelství a po jejich přezkoumání se rozhodne, zda manţelství bude jeho rozhodnutím rozvedeno či zda lze očekávat obnovení manţelského souţití a k rozvodu nedojde..31 Zvláštní důvody určující zájem dítěte na tom, zda manţelství rodičů bude rozvedeno či nebude, mohou být například ve zdravotním stavu dítěte, kdy invalidní dítě je velmi vázáno na oba rodiče, nebo v případě, ţe péče o nemocné dítě je tak náročná, ţe ji jsou schopni zajistit pouze oba rodiče. Rozvod nabude platnosti poté, co nabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. Toto rozhodnutí vydává soud péče o nezletilé.32 „V roce 2011 se v souvislosti s rostoucím zastoupením rozvodů dlouhotrvajících manţelství a také s poklesem plodnosti mladších věkových skupin dále sníţilo zastoupení rozvádějících se manţelů, kteří v době rozvodu měli nezletilé děti. Meziroční změnou o 1 procentní bod se jeho prozatím nejniţší úroveň z roku 2010 dále sníţila na 56,3 %. V roce 2011 bylo rozvedeno 15,8 tisíc manţelství, v nichţ přišlo o úplnou rodinu 23 716 nezletilých dětí. Z manţelství, která v roce 2011 skončila rozvodem a v nichţ v té době ţilo alespoň jedno nezletilé dítě, bylo většinou (56,5 %) právě jedno dítě, v 38,4 % dvě děti a 5,1 % rozvádějících mělo aktuálně v péči tři či více nezletilých. Tato struktura se dlouhodobě
29
Český statistický úřad. Rozvodovost. czso.cz [online]. ©Český statistický úřad, 2013 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http//www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost 30 §24 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 31 §24 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 32 HOLUB,Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině a předpisy souvisící 5. Aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1.8.2002, Praha: Linde Praha, a.s. právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2002, ISBN 80-7201-362-9.
16
významně nemění, v průměru na jednu rozvádějící se dvojici s nezletilými dětmi připadá 1,5 dítěte.“33 Novelou zákona z roku 1998 konkrétně zákonem 94/1998 Sb. se upravuje rozvod manţelství po vzájemné dohodě obou manţelů. § 24a odst. 1 zákona o rodině: „ 1) Jestliţe manţelství trvalo alespoň jeden rok, manţelé spolu nejméně šest měsíců neţijí a k návrhu na rozvod se druhý manţel připojí, má se za to, ţe podmínky uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manţelství rozvede, jsou-li předloţeny a) Písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyţivovací povinnost, a b) Pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.“34 Touto novelizací právní úpravy mají manţelé moţnost celkově se domluvit na zániku manţelství a upravit vzájemné vztahy dohodou, čímţ minimalizují konfliktní situace. To je velmi ţádoucí právě tam, kde jsou manţelé rodiči nezletilých dětí. Podmínka, kdy manţelství musí trvat alespoň jeden rok a oba manţelé ţádají rozvod manţelství je podmínkou, kterou se zákon snaţí o zamezení nezodpovědného přístupu k manţelství. Podobné je to i v případě, kdy manţelé spolu nejméně šest měsíců neţijí. Manţelé nemusí mít různá bydliště, ale vztahy mezi nimi jsou takové, ţe manţelství jiţ neplní svou funkci a to zejména po stránce osobní. Nutný je souhlas druhého manţela s podanou ţádostí o rozvod a s návrhem úpravy věcí pro dobu po rozvodu. Souhlas můţe druhý manţel vyjádřit jiţ v samotném návrhu na rozvod nebo později v průběhu řízení. Soud jiţ na základě tohoto § 24 a) a b) nezkoumá příčiny rozvratu manţelství a tím se liší od rozvodu dle § 24. Rozvedení manţelství je podmíněno předloţením písemných smluv s ověřenými podpisy manţelů o vypořádání společného jmění a pravomocně platné rozhodnutí soudu péče o nezletilé o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. Na základě písmene b) § 24 zákon vyţaduje soudně schválenou dohodu, ne rozhodnutí soudu o úpravě poměrů. Dohody, které manţelé soudu předkládají, soud neschvaluje, ale musí konstatovat, ţe dohody jsou pro rozvod mezi manţeli uzavřeny a ţe je manţelé soudu předloţili. Pak manţelství rozvede. Dohody soud neschvaluje, tím můţe dojít k tomu, ţe nebudou věcně správně. Účinnost dohod je odloţena na dobu 33
Český statistický úřad. Rozvodovost. czso.cz [online]. ©Český statistický úřad, 2013 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http//www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost 34 §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
17
po rozvodu manţelství. Soud péče o nezletilé, který svým rozsudkem schválí dohodu manţelů o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu a tento rozsudek jiţ nabude právní moci, tak i tento rozsudek se stane účinným aţ po právní moci rozsudku o rozvodu.35 § 25 zákona o rodině: „ Manţelství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu.“36 Jestli-ţe manţelé podají návrh na rozvod manţelství na základě § 24 a) a nepředloţí uvedené dohody, soud musí manţelství rozvést dle § 24 a zkoumat příčiny rozvodu. Vina na rozvodu manţelství se nezjišťuje a v samotném rozsudku se neuvádí. 37 Rozvod manţelství na základě § 24 b) se týká především nevyhovění soudu ţádosti o rozvod manţela, který rozvrátil manţelství a porušil manţelské povinnosti v případě, ţe druhý manţel s tímto návrhem o rozvod nesouhlasí z důvodu vysokého věku, zdravotního stavu nebo některého jiného závaţného důvodu, který je důvodem k zachování tohoto manţelství. Pokud spolu manţelé více neţ 3 roky neţijí, soud manţelství rozvede. Toto ustanovení chrání manţela, kterému by rozvod způsobil újmu ekonomickou v případě dlouholetého manţelství, ale i citovou, důchodovou či bytovou. Tento druh rozvodu manţelství se týká ve většině případů starších manţelů, tedy dlouholetých manţelství, kdy zde vzniká právo na podporu a ochranu pro dobu stáří.38 Znění § 24 b odst. 1 a 2 zákona o rodině „ 1) Návrhu na rozvod, s nímţ nesouhlasí manţel, který se na rozvratu manţelství porušením manţelských povinností převáţně nepodílel a jemuţ by byla rozvodem způsobena zvlášť závaţná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manţelství. 2) Jestliţe však manţelé spolu neţijí po dobu delší neţ tři roky, soud manţelství rozvede, jsou-li splněny podmínky § 24.“39 V odstavci 1 § 26 zákona o rodině se zákon věnuje a rozšiřuje ustanovení § 25. V dalších odstavcích řeší způsoby péče o dítě. Společná nebo střídavá péče vyţaduje od rodičů schopnost komunikace. Musí si být vědomi toho, ţe nejdůleţitější jsou zájmy nezletilého dítěte a v tomto se shodnout. 35
§24 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině §25 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 37 §24 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. 38 §24 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 39 §24 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 36
18
V rozvodovém řízení není moţná obnova řízení, dovolání ani prominutí zmeškání lhůty k odvolání v případě, ţe byl vysloven rozvod manţelství a to proto, ţe rozvodem si kaţdý z manţelů vytvoří nový osobní stav. Tento jiţ nesmí být zpochybňován. Nejdůleţitějším důvodem pro rozvod manţelství je nemoţnost společného souţití a rozvrat mezi manţeli.40 Ustanovením § 29 zákona o rodině můţe: „Manţel, který přijal příjmení druhého manţela do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, ţe přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě ţe upouští od uţívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího.“ Tento úkon nemůţe nijak ovlivnit příjmení dětí z tohoto manţelství. Příjmení dětí zůstává nezměněno a to i tehdy, pokud by se na změně příjmení rozvedení rodiče dohodli.41 Dle našeho právního systému se manţelství dá ukončit rozvodem. Rozvod není jednoduchou záleţitostí po právní ani po společenské stránce. Dotýká se několika právních oblastí. Ovlivní další ţivot rozvedených manţelů, jejich majetku. Ovlivní i děti, které spolu manţelé mají. "V roce 2011 bylo rozvedeno 28 113 manţelství, coţ bylo o 2,7 tisíce méně neţ v roce 2010. Od roku 1989 jde o nejvyšší meziroční pokles počtu rozvodů s výjimkou roku 1999, kdy se roční počet rozvodů sníţil o 8,7 tisíce ve srovnání s rokem 1998. V relaci k počtu sňatků, z nichţ pocházela rozvedená manţelství, se v roce 2011 sníţila úhrnná rozvodovost, která udává, jaký podíl manţelství by skončil rozvodem při zachování intenzit rozvodovosti podle délky trvání manţelství v daném roce. V roce 2011 dosáhla úhrnná rozvodovost 46,2 %, coţ představuje pokles z rekordní hodnoty 50,0 % v roce 2010. Průměrná délka trvání manţelství při rozvodu činila 12,9 let. Podíl ţádostí o rozvod, jejichţ navrhovatelkami jsou ţeny, se pohybuje dlouhodobě okolo dvou třetin.“42 V případě, ţe se manţelé na rozvodových podmínkách nejsou schopni dohodnout, můţe být rozvodové řízení velmi nepříjemné a bude trvat déle, neţ v případě, kdy se manţelé na rozvodových podmínkách dohodnou. V obou případech je předmětem rozvodu především rozdělení společného jmění manţelů. Prioritou je vyřešení otázky péče o nezletilé děti. Kdo z rodičů bude mít dítě či děti v péči a za jakých podmínek bude druhému manţelovi umoţněn styk s těmito dětmi. A v neposlední řadě i výše výţivného.
40
HOLUB,Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině a předpisy souvisící 5. Aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1.8.2002, Praha: Linde Praha, a.s. právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2002, ISBN 80-7201-362-9. 41 §29 odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 42 Český statistický úřad. Rozvodovost. czso.cz [online]. ©Český statistický úřad, 2013 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http//www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost
19
„I v 21. století pokračoval trend, jenţ započal jiţ na počátku 90. let 20. století, a sice zvyšování zastoupení rozvodů déletrvajících manţelství. V roce 2001 se po více neţ 20 letech od sňatku rozvedlo 19,3 % všech manţelství, která byla v tom roce rozvedena, a v roce 2011 představovala manţelství trvající více neţ 20 let uţ 30,1 % ze všech rozvodů. Podíl manţelství rozvedených po 15-19 dokončených letech právního trvání manţelství se během sledovaného období zdánlivě příliš nezměnil, kdyţ v roce 2001 představovala tato rozvedená manţelství 14,0 % z celkového počtu rozvedených párů a v roce 2011 to bylo 14,9 %, ale v letech 2005-2010 se jejich podíl pohyboval mezi 15 aţ 18 %. Manţelství, která trvala 10-14 dokončených let, představovala na začátku sledovaného období 22,0 % rozvedených párů, o deset let později jich bylo o více neţ 6 procentních bodů méně. Zastoupení manţelství, která byla rozvedena v 6. aţ 10. roce svého trvání, se sníţilo z jedné čtvrtiny v roce 2001 na jednu pětinu v roce 2011. Od začátku tisíciletí připadá na manţelství kratší 5 let 18-20 % rozvodů. Nejvyšší intenzita rozvodovosti byla v roce 2011 ve třetím aţ pátém roce trvání manţelství, kdy v kaţdém roce z těchto tří let skončilo 25 aţ 27 z 1 000 manţelství rozvodem. Stejně tomu bylo i v roce 2001, kdy se však ve třetím aţ pátém roce rozvedlo 29 aţ 31 z 1 000 manţelství. Rozvodovost lze sledovat také v závislosti na věku rozvedených, zde však je podstatně ovlivněna vývojem rozloţení a intenzity sňatečnosti podle věku. Intenzitní ukazatele, které vztahují počet rozvodů v daném věku k osobám, které se reálně mohou rozvést (tj. pouze k ţenatým, resp. vdaným), si i nadále udrţely svá maxima ve věkové skupině 20-24 let. Se zvyšujícím se věkem se intenzita rozvodovosti sniţuje, přičemţ mezi 30. a 40. rokem ţivota dochází jen k mírnému poklesu. Ve srovnání s rokem 2010 klesla intenzita rozvodovosti muţů a ţen ve všech věkových skupinách s výjimkou 55-59 letých ţen, kde došlo k mírnému nárůstu.“43 „Podíl opakovaných rozvodů se dlouhodobě udrţuje na úrovni okolo 20 % u muţů i u ţen a nejinak tomu bylo i v roce 2011. Téměř 81 % z celkového počtu rozvedených muţů a ţen v roce 2011 se rozvádělo poprvé. V 72 % případů šlo o první rozvod u obou manţelů, u 11 % rozvedených dvojic se jednalo o oboustranně opakovaný rozvod, zbylých 17 % připadá na kombinace, kdy muţ se rozváděl poprvé a pro ţenu to byl jiţ další rozvod, nebo se muţ rozváděl opakovaně a ze strany ţeny to byl první rozvod. Zastoupení opakovaných rozvodů se u muţů a u ţen liší v závislosti na dosaţeném vzdělání. Analýza rozvodů podle vzdělání je 43
Český statistický úřad. Rozvodovost. czso.cz [online]. ©Český statistický úřad, 2013 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http//www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost
20
však stále více ovlivňována moţností vzdělání neuvádět, resp. poskytovat tento údaj dobrovolně. V roce 2011 nejvyšší dosaţené vzdělání nebylo uvedeno u téměř 41 % muţů i ţen. Na obou stranách je obecně zastoupení opakovaných rozvodů nejvyšší u osob se základním vzděláním (v roce 2011 u muţů 22 %, u ţen 28 %). Mezi ţenami, které vzdělání uvedly, platí, ţe se zvyšujícím se stupněm vzdělání se sniţuje zastoupení opakovaných rozvodů (v roce 2011 u vysokoškolaček aţ k 14 %). I mezi muţi platí podobná závislost, ale není tak silná jako v případě ţen a s výjimkou výše zmíněného základního vzdělání se podíl opakovaných rozvodů u vyšších vzdělanostních skupin pohybuje na úrovni 18-20 %.“44
2.3 Neplatnost a neexistence manželství Pokud manţelství bylo uzavřeno a nesplňuje zákonem dané podmínky bude prohlášeno za neplatné, v určitých případech můţe být rozhodnuto o neexistenci manţelství. Soud zahajuje řízení o neplatnosti vţdy, kdyţ je jakkoli obeznámen s tím, ţe osoba uzavřela nové manţelství, aniţ by ukončila manţelství předcházející. V § 11 odst. 1 a 2 zákona o rodině se uvádí: “ 1) Manţelství nemůţe být uzavřeno se ţenatým muţem nebo vdanou ţenou, neplatnost manţelství vysloví soud i bez návrhu.“ Odstavec 2 stanovuje výjimku. Pokud původní manţelství bylo prohlášeno za neplatné či zaniklo, je zde moţnost, ţe pozdější manţelství – původně prohlášené za neplatné se zhojí a za neplatné jiţ nemůţe být prohlášeno. „2) K výroku o neplatnosti nedojde a takové manţelství se stane platným, jakmile dřívější manţelství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.“ O neplatnosti rozhodne okamţik zániku původního manţelství nebo právní moc rozhodnutí o neplatnosti.45 § 12 zákona o rodině “Manţelství nemůţe být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci, totéţ platí o příbuzenství zaloţeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost manţelství vysloví soud i bez návrhu.“ Manţelství se vylučuje mezi osvojencem a osvojitelem, osvojencem a předky, dětmi či sourozenci osvojitele, mezi osvojencem a jeho pokrevními příbuznými.46 Dalším důvodem prohlášení manţelství za neplatné je nezletilost jednoho ze snoubenců či obou snoubenců. Pokud snoubenec dosáhl věku 16 let, můţe podat ţádost k soudu o povolení uzavřít manţelství. Tento návrh podává sám nezletilec. Rodiče či zákonný zástupce je účastníkem takového řízení a druhý snoubenec je v řízení vyslechnut 44
Český statistický úřad. Rozvodovost. czso.cz [online]. ©Český statistický úřad, 2013 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http//www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost 45 §11 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 46 §12 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
21
jako svědek. Toto rozhodnutí vydává soud výjimečně v případech, kdy snoubenka je těhotná, nebo v případě, kdy uţ spolu dítě mají a ţijí spolu ve společné domácnosti či chtějí získat půjčku na zařízení vlastního bydlení. Soud prozkoumává, zda snoubenci jsou tělesně a hlavně duševně připraveni na uzavření manţelství, které by plnilo všechny předpoklady dle §1 zákona o rodině. Pokud by návrh na rozhodnutí o uzavření manţelství k soudu podala osoba, která nedosáhla věku 16 let, soud by takového navrhovatele na základě § 5 občanského správního řádu a § 13 odst. 1 zákona o rodině poučil, aby vzal tuto ţádost zpět, pokud by se tak nestalo, musel by soud tuto ţádost zamítnout. V § 13 odst. 2 zákona o rodině je řečeno, ţe pokud osoba v době uzavření manţelství byla nezletilá, ale jiţ dovršila osmnáctý rok nebo partnerka čeká dítě, pak je toto manţelství platné a nedojde k prohlášení o jeho neplatnosti. Zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům je další okolností, pro kterou je manţelství moţno prohlásit za neplatné, neexistující. Jestliţe by se u jednoho ze snoubenců objevila duševní porucha, která by vedla ke zbavení způsobilosti k právním úkonům, případně jiţ tato osoba byla zbavena těchto práv rozhodnutím soudu, manţelství nemůţe vzniknout a soud jej prohlásí za neplatné i bez návrhu. Návrhem je soud vázán v případě, ţe jiţ došlo k uzavření manţelství bez povolení soudu a duševní porucha u jednoho z manţelů je v takové fázi, ţe by tato osoba měla nebo mohla být prohlášena za nesvéprávnou. Na základě návrhu soud rozhodne o tom, zda je manţel postiţený duševní poruchou schopen plnit účel manţelství. Pokud ano, soud manţelství neprohlásí za neplatné a manţelství je zachováno. Pokud však osoba s duševní poruchou jiţ byla zbavena způsobilosti k právním úkonům, soud nevydá povolení k uzavření manţelství z toho důvodu, ţe tato osoba nemá způsobilost k právním úkonům a tudíţ nemůţe uzavřít ani manţelství.47 V případě, kdy osoba je zbavena způsobilosti k právním úkonům z důvodu nadměrného poţívání drog, alkoholu či jiných omamných látek, nemůţe dojít k prohlášení manţelství za neplatné. Nejedná se o duševní poruchu a není to v souladu s § 14 zákona o rodině. Ojedinělé jsou případy, kdy je manţelství prohlášeno za neplatné v důsledku výhrůţky nebo omylu týkajícího se totoţnosti jednoho ze snoubenců či povahy právního úkonu uzavření manţelství. Návrh můţe podat kterýkoli z manţelů, ne však třetí osoba. V tomto případě zákon určuje jednoroční propadnou lhůtu. Tato lhůta je závislá na čase, kdy tuto skutečnost
47
HOLUB,Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině a předpisy souvisící 5. Aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1.8.2002, Praha: Linde Praha, a.s. právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2002, ISBN 80-7201-362-9.
22
manţel zjistil. Většinou se jedná o předloţení falešných dokladů totoţnosti při uzavírání sňatku. Manţelství, které je na základě rozhodnutí soudu prohlášeno za neplatné, se povaţuje za neuzavřené do doby, kdy bylo neplatně uzavřeno. Z toho vyplývá, ţe manţelé dále uţívají svá původní příjmení, která měli před uzavřením neplatného manţelství. Příjmení dětí, které se v tomto manţelství narodily, se nemění a zůstávají stejná. Majetkové poměry takovýchto manţelství jsou vyrovnány podobně jako u manţelství rozvedených § 17 zákona o rodině. Zákon jasně stanoví, za jakých podmínek je moţné, aby manţelství vzniklo. Při jejich porušení rozhodne o neexistenci manţelství. Shrňme si tyto důvody: a) jeden či druhý manţel byl k uzavření manţelství donucen fyzickým násilím b) pokud manţelství uzavíral zástupce jednoho ze snoubenců a v plné moci nebyl přesně popsán, druhý snoubenec, který měl do manţelství vstoupit, dále pokud byla porušena formální úprava této plné moci a pokud na ní nebyly úředně ověřeny podpisy obou snoubenců c) v případě církevního sňatku snoubenci nepředloţili osvědčení ne starší tří měsíců, které jim bylo vydáno na matričním úřadě d) pokud církevní sňatek neproběhl před daným orgánem církve, tedy před církevně pověřenou osobou e) pokud občanský sňatek nebyl učiněn před zákonem určeným a pověřeným činitelem f) pokud bylo manţelství uzavřeno osobou nezletilou, tedy osobou, která nedosáhla šestnácti let „Analogií k anulaci manţelství v kanonickém právu je v českém právním řádu neplatnost a neexistence manţelství (zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, paragraf 11-17a), k vyslovení neplatnosti je oprávněn pouze soud. Český právní řád termín anulace manţelství nezná, ale za analogických podmínek hovoří o neplatnosti a neexistenci manţelství. V období mezi jeho uzavřením a prohlášením za neplatné se posuzuje, jako by platně vzniklo. Oproti tomu neexistující manţelství nevznikne vůbec. Manţelství nemůţe vzniknout, pokud alespoň jeden
23
ze snoubenců byl k prohlášení donucen fyzickým násilím nebo bylo uzavřeno nezletilým mladším 16 let nebo nebyly-li dodrţeny některé formální podmínky jeho uzavření.48
3 Vznik manželství v náboženském pojetí Zákon o rodině v § 4a, b, c a § 10 vymezuje zcela přesně podmínky, za nichţ je moţné uzavřít církevní sňatek. V zákoně č. 308/1991 Sb. je zakotvena svoboda náboţenské víry, postavení náboţenských společností a samotných jednotlivých církví, dle tohoto zákona jsou církve a náboţenské společnosti registrovány. Tento zákon také pověřuje osoby církve nebo náboţenské společnosti, před kterými je moţno církevní sňatek uzavřít. Zákon o rodině zaručuje a zachovává rovnoprávnost občanského a církevního sňatku. K uzavření sňatku je především pro katolickou církev nutno dodrţet právní ustanovení kanonického práva. Zde platí, ţe snoubenci jsou povinni se na manţelství připravit. V praxi to znamená, ţe musí dojít k zásnubám a poté k tzv. ohláškám, coţ je poučení manţelů. Samotný sňatek musí být uzavřen před církevním hodnostářem či orgánem, který je církví určen a má pravomoc k uzavírání sňatků. Dále musí být přítomni dva svědci. Stejně jako v ustanoveních zákona o rodině se podmínky uzavření sňatku mírně zjednodušují v případě, ţe jednomu ze snoubenců hrozí smrt. Tehdy je moţno uzavřít manţelství pouze před dvěma svědky. Velmi obdobné jsou i překáţky, pro které není moţno sňatek uzavřít. Jde o jednoduché řeholní sliby, příbuzenství a to jak zákonné, tak i pokrevní, různost náboţenství a rozdílnost vyznání, neukončené první manţelství, nezletilost, neschopnost k pohlavnímu styku či veřejný doţivotní řeholní slib.
3.1 Vznik manželství v římskokatolické církvi Manţelství je v římskokatolické církvi povaţováno za posvátné společenství muţe a ţeny. Jeden druhému udělují svátost manţelství. Kněz zde má funkci vyţadovaného svědka 48
SKUPNIK, Jaroslav. Antropologie příbuzenství:příbuzenství, manželství a rodina v kulturněantropologické perspektivě. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2010. ISBN 978-80-7419-019-3.
24
církevního aktu. Manţelé sloţí manţelský slib. Jestliţe nejsou známy jakékoli překáţky, pro které by nemohlo být manţelství uzavřeno, mohou všichni pokřtění tuto svátost přijmout. Manţelství je uzavíráno na celý ţivot, je ukončeno aţ smrtí některého z manţelů.49 Víc neţ kde jinde zde platí Kristovo „ Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Katolíci a křesťané jsou jiţ od dětství vedeni a připravováni na vstup do manţelství. Je zde tlak na manţele, aby byli svým dětem řádným příkladem, neboť ti, co ve své vlastní rodině nezaţili rodinnou pohodu a vstřícnost rodičů, nebudou moci ani umět toto dát své budoucí rodině, manţelce či manţelovi. Tedy jen vychovaní manţelé budou schopni splnit své těţké povinnosti při výchově dětí, ale i v samotném manţelství. To je takzvaná vzdálená příprava na manţelství.50 Příprava blízká je především pečlivý výběr partnera. A to z toho důvodu aby manţelé nemuseli celý ţivot trpět v nefunkčním vztahu. Měli by mít na paměti především Boha, svou spokojenost, spokojenost druhého manţela, dětí, které se narodí v manţelství, ale i blaho národa a společnosti. Dbej při volbě rady rodičů – při výběru partnera církev doporučuje dbát a poslechnout rady rodičů. Odvolává se zde na čtvrté Boţí přikázání, které je prvním přikázáním se zaslíbením, aby se Ti dobře vedlo a abys dlouho ţiv byl na zemi. Rodiče jsou zkušenější, mají mnoho ţivotních zkušeností, ze kterých mohou čerpat a předat je.
3.2 Vznik manželství v křesťanství Křesťanství má stejné podmínky pro uzavření manţelství jako výše uvedení katolíci. Manţelství je moţné uzavřít mezi ţenou a muţem, kteří tím vstoupí do tělesného a duševního společenství. I zde platí, ţe snoubenci si vstupem do manţelství udělují svátost. Udělení svátosti znamená, ţe se na jimi uzavřené manţelství pohlíţí jako na znamení milostiplné Boţí vůle. „O křesťanském manţelství pojednává čtvrtá kniha kodexu stať sedmá ve svých 111 kánonech. Po osmi úvodních kánonech je látka rozdělena do deseti hlav: 49
FILIPI, Pavel. Křesťanstvo: historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1996. ISBN 80-85959-10-0. 50 POLÁŠEK, František. Církevní manželství podle kanonického práva. Praha: Česká katolická Charita v Ústředním církevním nakladatelství, 1990. ISBN neuvedeno.
25
1. Pastorační péče a úkony předcházející uzavírání manţelství (kán. 1063-1072) 2. Vylučují překáţky obecně (kán. 1073-1084) 3. Vylučující překáţky jednotlivě (kán.1083-1094) 4. Manţelská souhlas (kán. 1095-1107) 5. Forma uzavření manţelství ( kán. 1108-1123) 6. Smíšená manţelství ( kán. 1124-1129) 7. Manţelství uzavírána tajně ( kán. 1130-1133) 8. Účinky manţelství ( kán. 1134-1140) 9. Odloučení manţelů ( kán. 1141-1155) 10. Zplatnění manţelství“51 Snoubenci by měli začít sexuálně ţít aţ po uzavření manţelství. Ti, kteří se začnou stýkat před uzavřením sňatku, se vystavují rozčarování, pokud dojde k rozchodu. Snoubenci, kteří se tímto chtějí poznat ve všech aspektech ţivota, mohou získat dojem, ţe pokud si rozumí po této stránce, budou si rozumět i v ostatních stránkách ţivota. To ale nebývá pravdou. Trvá zde tedy doporučení začít se sexuálním ţivotem aţ po uzavření manţelství.52 I zde platí, ţe snoubenci mohou do manţelství vstoupit pouze před osobou, která má pověření církve a před dvěma svědky. Manţelství je i zde doţivotním závazkem a není moţno jej rozvést. Snoubenci jsou dle zák. 94/1963 povinni předloţit potvrzení o splnění všech náleţitostí, které nesmí být starší tří měsíců. Podle Nového zákona je moţno nejenom uzavřít manţelství muţe a ţeny. Tento zákon umoţňuje a nabádá k moţnosti bezvýhradně se oddat Jeţíši. Toto je moţné buď bezţenským nebo celibátním způsobem ţivota.
3.3 Vznik manželství v islámu Stejně jako v jiných náboţenstvích je i v islámu manţelství povaţováno za posvátné. Korán uvádí, ţe muţ i ţena musí vstoupit do manţelství. Pokud by se tak nestalo, odporovali by tím 51
POLÁŠEK, František. Církevní manželství podle kanonického práva. Praha: Česká katolická Charita v Ústředním církevním nakladatelství, 1990. ISBN neuvedeno. 52 GRUBER, Jiří. Otázky a odpovědi (Evangelický katechismus pro mládež i dospělé, skupiny i jednotlivce). Praha: Kalich, 2004. ISBN 80-7017-961-9.
26
islámu. Při hledání manţelky musí muţ dodrţet několik podmínek. Tyto podmínky jsou uvedeny od těch nejpodstatnějších. Ţena musí být zboţná, chytrá, zdravá a charakterní, musí být schopna rodit děti, má být z dobré rodiny, panna a krásná. Můţe uzavřít manţelství i se ţenou, která jiţ byla jednou vdaná. Pokud má dle islámu vzniknou manţelství, je nutno dodrţet několik zásadních podmínek. Podobně jako u našeho rodinného práva je důleţité, aby sňatku nebránily ţádné překáţky. V podmínkách islámu to mohou být překáţky odstranitelné nebo neodstranitelné. Neodstranitelnou překáţkou je například to, ţe pokud ţena-muslimka chce uzavřít manţelství s muţem, který není muslimem, je takové manţelství povaţováno za neplatné. Tato překáţka je uvedena zcela konkrétně v Korán-u 2:220 „ Neprovdávejte dcery své za modlosluţebníky, pokud tito neuvěří, a věřící otrok je věru lepší neţ modlosluţebník, i kdyţ se vám tento více líbí.“ Odstranění této překáţky je moţné a to tehdy, pokud snoubenec, který není islamistou, přestoupí na tuto víru a stane se muslimem. Ale i muţ, který chce vstoupit do manţelství je limitován. Jeho ţena musí být muslimka, křesťanka nebo ţidovka. Pokud hovoříme o nutnosti, aby ţena byla muslimkou, je třeba uvést, ţe islám má několik právních škol. Muţ si musí vzít muslimku, avšak to, jaké právní školy je ţena členkou, jiţ není důleţité. V případě posledních dvou jmenovaných náboţenství hovoříme o ţeně z „lidu Knihy“. Muţi jsou však před tímto výběrem varováni. Jsou zde uváděny důvody jako jiný pohled na ţivot, jiný přístup k ţivotu a především k výchově dětí. Pokud se z takového manţelství narodí děti, jsou podle islámu po otci muslimy. V případě, ţe ţena není muslimka, je zde nebezpečí, ţe děti bude ovlivňovat v neprospěch islámu. Další neodstranitelnou překáţkou při uzavření manţelství je příbuzenství. I zde je manţelství od počátku neplatné. Jedná se o příbuzenství pokrevní, ale i o kojnou a soukojence. Odstranitelnou překáţkou uzavření manţelství je případ, kdy se muţ oţení s pátou manţelkou. Podle práva smí mít pouze čtyři manţelky. Tento sňatek je pak neplatný. Otázka věku, kdy můţe dojít k uzavření manţelství je pro Evropany nezvyklá. V případě děvčat je to věk 9 let. Zde se muslimové řídí podle Muhameda, tedy zakladatele islámu. Ten si vzal šestileté děvčátko, a kdyţ mu bylo právě devět let, začal s ním ţít jako s manţelkou. Takto nízký věk u nevěst je v Íránu. U chlapců je to čtrnáct let. Nízký věk je v této zemi dokonce uzákoněn.
27
Tradice neumoţňuje ţenám najít si manţela. Ţenu si hledá vţdy muţ. On musí oslovit rodiče a rodinu budoucí partnerky. Svatbu pak domlouvají rodiče. Ţena má právo muţe odmítnout, ale není to časté. V islámu se před uzavřením manţelství sepisuje svatební smlouva. Nedílnou součástí této smlouvy je obnos, který je nazýván mahr. Tento obnos obdrţí manţelka v případě, ţe muţ zemře nebo dojde k rozvodu. Rodiče nevěsty nebo jiný její zástupce se snaţí domluvit co nejvyšší částku mahru . Je nepřípustné, aby nevěsta sama řekla, jakou částku poţaduje.53 Tyto finanční prostředky jsou majetkem manţelky. První část mahr-u je ţeně vyplacena jako věno, tedy před sňatkem. Druhá část jí bude vyplacena v případě úmrtí manţela nebo v případě rozvodu.54 Tyto dvě částky nejsou stejné. Na sepsání a platnost smlouvy dohlíţí muslimský soudce. Po uzavření smlouvy se pronese krátká řeč a cituje se Korán.55 Zde se vyţaduje mít dva svědky, kteří musí být všemu přítomni.56 Na rozdíl od českého práva, kdy svědkem mohou být dva muţi, dvě ţeny, či muţ a ţena je v islámu dáno, ţe to musí být dva muţi. Toleruje se, pokud jednoho muţe nahradí dvě ţeny, potom svědčí jeden muţ a dvě ţeny. Případ, kdy by svědčily čtyři ţeny, je však nepřípustný. Otec nevěsty vysloví „Vdávám Tě.“ Ţenich musí odpovědět „Beru si jí.“ Vyslovením těchto formulí a podpisem smlouvy je manţelství právoplatně uzavřené.57 V Turecku, Jemenu nebo Tunisku se vyţaduje, aby manţelství bylo uzavřeno před státními zástupci.58 Zcela jiným typem manţelství je manţelství na přesně určenou dobu.59 Toto manţelství se v praxi uzavírá velmi omezeně. Jako moţnost ho vyuţívá ponejvíce větev šíítů v Íránu. Vzhledem k tíţivé finanční situaci tuto moţnost vyuţívají především mladší ovdovělé ţeny. Dědické právo zde upravuje nemoţnost dědění majetku. Případné narození dětí v takovém manţelství je velmi komplikovanou záleţitostí. Ve smlouvě není povinností tuto záleţitost
53
KŘIKAVOVÁ, A., M.MENDEL a Z.MÜLLER. Islám – Ideál a skutečnost. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-012-8. BAŘINOVÁ, Petra. Manţelství podle Islámu. Dingir. 2002, č.3 s.6. ISSN neuvedeno. 55 DENNY, Frederick. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 2003. ISBN 80-85190-96-6. 56 ABD AL-´ÁTÍ, Hammudah. Zaostřeno na Islám. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2010. ISBN 978-80-904373-6-4. 57 Islám info. Šaría - Manţelství. Pravdaoislamu.cz [online]. ©Islaminfo, 2007 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://info.pravdaoislamu.cz/index.php/2007/05/30/saia-manzelstvi/ 58 KŘIKAVOVÁ, A., M.MENDEL a Z.MÜLLER. Islám – Ideál a skutečnost. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-012-8. 59 NAQVI, Zuzana. Mé islámské manţelství. Dingir. 2003, č.1 s.33. ISSN neuvedeno. 54
28
upravit, coţ je často muţi vyuţíváno. Muţi nejsou v těchto případech povinni se o své potomky ani o svou dočasnou manţelku postarat.60 Tento typ manţelství je uzavírán především v případech delší nepřítomnosti muţe doma. Jeho ţena doma čeká a on se po dobu strávenou mimo domov oţení s jinou ţenou. Trvání tohoto sňatku se přesně stanoví ve smlouvě, stejně jako výše mahr-u. Po uplynutí stanovené doby přestane manţelství platit a manţel se vrací ke své původní ţeně domů.61 Pokud se jedná o ţenu, která jiţ v minulosti byla vdaná, nemusí muţ ţádat povolení rodičů. Pokud manţelství po dané době zanikne, smí se ţena opět provdat aţ po lhůtě pětačtyřiceti dnů.62 Takovéto manţelství je moţné také prodlouţit a to tím, ţe oba uzavřou novou smlouvu. Ţeny manţelstvím získávají finanční i hmotnou jistotu. Muţ je povinen ţivit nejenom ji, ale i své děti. Ţeně musí zajistit pohodlné bydlení. Také oděv, jaký ţena nosí, by měl mít určitou úroveň. Vzhledem k tomu, ţe muţ smí mít aţ čtyři manţelky, musí se ke kaţdé své manţelce chovat s respektem, váţností, spravedlností, laskavostí a úctou. Ţena je povinna se postarat především o děti, domácnost a o co největší pohodlí a spokojenost svého manţela. Islám je jedno z náboţenství, kde je povoleno mnohoţenství. Muţ se smí oţenit nejvíce se čtyřmi ţenami. V současnosti jiţ této moţnosti vyuţívá stále méně muslimů. Původ a důvod vzniku mnohoţenství, byl ve větším počtu ţen neţ muţů, coţ způsobovaly neustálé války.
63
Dnes je vyuţíváno především v případech, kdy je manţelství nefunkční. Ať uţ
pro neshody mezi manţeli či pro neplodnost manţelky. Manţel, který se k tomuto rozhodne, musí všechny své ţeny hmotně i finančně zabezpečit. S tím, ţe se chce muţ znovu oţenit, musí vyslovit souhlas jeho první manţelka. Manţel má ze zákona povinnost se ke všem svým ţenám chovat stejně, tedy neprotěţovat jednu na úkor druhé.64 Ve městě se tyto tradiční zvyklosti jiţ tak přesně nedodrţují. Muţ si hledá ţenu, ţena si hledá muţe a svatbu jiţ většinou nedomlouvají rodiče. Jiná situace je na venkově, kde se tradice dodrţují velmi přesně a urputně.
60
SPENCER, Robert. Islám bez závoje. Praha: Triton, 2006. ISBN 978-80-7254-761-6. BAŘINOVÁ, Petra. Manţelství podle Islámu. Dingir. 2002, č.3 s.6. ISSN neuvedeno. 62 HORYNA, Břetislav a Helena PAVLINCOVÁ. Judaismu, křesťanství, islám. Olomouc: Olomouc, 2003, ISBN 80-7182165-9. 63 KŘIKAVOVÁ, A., M.MENDEL a Z.MÜLLER. Islám – Ideál a skutečnost. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-012-8. 64 BAŘINOVÁ, Petra. Manţelství podle Islámu. Dingir. 2002, č.3 s.6. ISSN neuvedeno. 61
29
3.4 Vznik manželství dle židovského náboženství Stejně jako v jiných církvích je i v judaismu, tedy ţidovství, instituci manţelství přikládán zásadní význam. Svatba je jednou z nejvýznamnějších událostí v ţivotě ţidů. Vstoupit do manţelství a mít rodinu nařizují pravidla Tóry, pouze tak dojde k naplnění ţivota. Členové ţidovské komunity v Izraeli musí uzavřít pouze církevní ţidovský sňatek. Občanský či civilní sňatek zde není uznáván. Snoubenci, kteří chtějí uzavřít občanský sňatek, jej uzavřou v zahraničí. Izrael tato civilní manţelství uznává. Ortodoxní ţidovská komunita však ne. Podle ní není manţelství uzavřeno. Vedle právního řádu Izraele je zde systém církevních předpisů, které jsou jiné pro muslimy, křesťany i ţidy, tedy komunity ţijící na území Izraele. Manţelství je zde chápáno jako svobodné rozhodnutí muţe a ţeny vstoupit do tohoto svazku, který by měl skončit aţ smrtí jednoho z manţelů. Judaismus v první řadě vyţaduje po snoubencích, kteří se chystají vstoupit do manţelství, aby se stali přáteli, teprve potom přichází zplození a výchova společných dětí. Umoţnění studia Tóry, hlavně chlapcům je vrcholem rodičovské péče. Svobodné jedince společnost nevnímá kladně. Největším neštěstím v ţivotě ţidů je bezdětnost. Podmínky uzavírání manţelství jsou zde jiné. Věk pro uzavření manţelství je mezi šestnáctým a dvacátým čtvrtým rokem ţivota muţe. Výběr partnera výrazně ovlivňuje otec. I z tohoto důvodu je hranice uzavření manţelství nízká. V pozdějším věku se jiţ předpokládá „vlastní názor“ syna a tím i zvýšená moţnost neuposlechnutí otcova rozhodnutí.65 Muţ musí být schopen svou manţelku uţivit. Co se týká dívek, je to otec, kdo vybírá jejich partnera a domlouvá sňatek. A to do doby, kdy dívka dosáhne věku dvanácti let. Není přípustné, aby dívka byla provdána proti její vůli. Povinností je zabezpečit, aby se snoubenci před uzavřením sňatku viděli. V ortodoxní společnosti je naprosto zásadní role dohazovače - šiduch. Mládeţ z těchto ortodoxních rodin nemá moţnost najít si partnera ve společnosti vrstevníků, protoţe
65
ZOUFALÁ, Marcela. Judaismus a ženy v Izraeli. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2039-8.
30
do společnosti nesmí. Stojí za zmínku, ţe role dohazovače je vysoce ctěná a honorovaná velkými částkami. Před uzavřením instituce manţelství dochází k sepsání manţelské smlouvy - ketuby, ve které je zaneseno materiální, společenské a sexuální právo ţeny a v případě rozvodu či smrti manţela i podmínky jejího finančního zajištění. Ketuba – manţelská smlouva je právním dokumentem. Smlouva je podepisována ţenichem a dvěma svědky, nevěsta tento dokument nepodepisuje.66 Děje se tak před obřadem za přítomnosti rabína. Rabín se ještě před podpisem ujistí, zda ţenich všechny povinnosti vůči manţelce uznává. Ţenich pak tuto smlouvu předá své manţelce, která ji má v drţení a uchovává ji. Sepisování manţelské smlouvy je tisíciletá tradice. I v současné době obsahuje smlouva údaje o manţelčině finančním zabezpečení v případě úmrtí manţela nebo rozvodu manţelství. Tato finanční částka je rozdělena na dvě části. První část nevěsta investuje do manţelství a to nenávratně. S druhou částí můţe manipulovat i manţel a můţe být také investována do manţelství. V případě rozvodu však manţel musí tuto částku vyplatit své manţelce. Podle zvykového práva je to třetina majetku nebo částka, která by ţeně zajistila ţivot na jeden rok od ukončení manţelství. Samotný vstup do manţelství je rozdělen na dvě části. Jsou to zásnuby a pak samotný sňatek. Od zasnoubení by měl uplynout jeden rok, neţ snoubenci vstoupí do manţelství. Tato lhůta je jiţ dodrţována velmi zřídka. Sňatek je posvěcením. Manţelé do něj vstupují dobrovolně a muţ se nesmí nad ţenou povyšovat. Ta byla dosud v podřízenosti svého otce, nyní odchází za svým manţelem a je zcela podřízena jemu. Stává se členkou jeho rodu. Uzavření sňatku je důleţité především pro moţnost mít mnoho dětí, coţ je povaţováno za prestiţní. Samotný svatební obřad má daná pravidla. Od nesení svatebního baldachýnu symbolizujícího střechu nad hlavou manţelů, přes čtení svatební smlouvy, sedmero poţehnání a pití vína z poháru, aţ k rozbití talíře ţenichem.
4 Zánik manželství v náboženském pojetí Rozvod v církvích se neliší pouze podmínkami, za kterých je moţný, ale i jeho dosaţitelností. U římskokatolické církve je rozvod manţelství nepřípustný, manţelství je povaţováno za doţivotní svátost, kterou si udělují manţelé navzájem. V tomto případě je manţelství ukončeno aţ smrtí jednoho z manţelů. Pravoslaví rozvod manţelství připouští. Ve většině 66
KEENE, Michael. Světová náboženství. Praha: Kniţní klub, 2003. ISBN 80-242-0983-7.
31
náboţenství je rozvod snadnější pro muţe neţ pro ţeny. Na rozvedené osoby se pohlíţí s jistým despektem. A z určitých činností církve jsou vyjmuti. Jiţ Římané, kteří rozvod manţelství umoţňovali, se k ţeně, která nebyla nikdy rozvedená, chovali s velkou úctou. Hlavním důvodem zaloţení anglikánské církve, bylo neumoţnění zneplatnění manţelství Jindřichu VIII. Tudorovi římskokatolickou církví, protoţe nepředloţil dostatečné důvody. Ale i ve společenstvích, kde rozvod manţelství je nepřípustný, jsou moţnosti, jak manţelství ukončit.
4.1 Rozvod dle římskokatolické církve Katolické církevní právo nazýváme právem kanonickým. Kanonickým z řeckého slova kanón, coţ je měřidlo či norma. Církevní právo je členěno do kanonů, tedy odstavců. Obsahem církevního kanonického práva je lidské a boţské právo. Rozvod manţelství u katolíků se liší od občanského rozvodu manţelství dle rodinného práva. Rozvod je zde rozlukou manţelů, kdy po rozhodnutí církevních orgánů spolu manţelé neţijí a neplní manţelské povinnosti. Odloučení manţelé, jsou však i nadále sezdaní a nemohou uzavřít další manţelství. Manţelství je ukončené pouze smrtí jednoho z nich. Pokud je tedy katolík rozveden občansky, je rozveden před státem, ale před církví nikoli. Jestliţe chce uzavřít další církevní manţelství, musí poţádat o uznání neplatnosti manţelství předchozího. V případě, ţe církevní tribunál rozhodne, ţe manţelství nebylo v souladu s kanonickým právem, pak jej prohlásí za neplatné. Takové manţelství není zrušeno ani rozvedeno, ale je prohlášeno za neexistující. Toto prohlášení se však nijak nedotkne dětí, které z tohoto manţelství vzešly. Rozluka tedy umoţňuje oddělený ţivot manţelů, ale neumoţňuje jim uzavření nového – druhého sňatku. Rozluka v praxi manţelství neukončuje. Manţelství je bohem posvěcený svazek a „ Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“. Církev však rozluku odsuzuje. Avšak i v tomto případě existuje mechanismus, kterým je moţno manţelství ukončit. Tímto mechanismem je anulace. Nejdůleţitějším rozdílem mezi anulací a rozvodem je, ţe rozvodem je určitým datem, časem, ukončeno manţelství, které do tohoto data trvalo. Anulace je 32
prohlášení manţelství jako neexistující od jeho počátku. K anulaci manţelství lze dle kanonického práva dojít z mnoha důvodů. Kupříkladu díky bigamii nebo impotenci, ale také vstupu do manţelství z donucení. Důleţitou roli zde hraje i blízká příbuznost mezi manţeli. Nulita či anulace je převzatý pojem ze smluvního práva. Anulací nazýváme neplatnost smlouvy a odsud i přenesený význam na anulaci manţelství. Výstiţnější neţ anulace je prohlášení o neplatnosti manţelství. Jedná se o církevní akt, kterým je uzavřené manţelství prohlášeno za neplatné, nikdy neexistující. Je rozdíl mezi nulitou manţelství a právním aktem prohlášení nulity manţelství. Nulitu manţelství vyhlašuje soudní tribunál sloţený z kanonických právníků. Je to velmi závaţná záleţitost a vyšetřování, které tribunál vede a trvá velmi dlouho. Většinou déle neţ jeden rok. Vyhlášení nulity manţelství je veřejným a oficiálním aktem, ve kterém je potvrzena jiţ existující nulita manţelství. Manţelství je nulitní v prohlášení soudu, ale soud jej nulitním neučiní a samotné manţelství nijak nezmění. Pokud je manţelství nulitní, je takové jiţ od samotného počátku. Tento soudní tribunál je ovlivněn i limitován dnešní právní a teologickou situací. V případě, ţe tribunál neshledá manţelství nulitním, přesněji nevydá prohlášení o nulitě, mohou i přesto partneři dle svého nejlepšího vědomí před Bohem rozhodnout, ţe nulitní bylo. Tito partneři pak mohou věřit, ţe před Bohem jsou svobodní a mohu vstoupit do dalšího manţelství. Církev zůstává věrná svým zásadám. Uzavření manţelství znamená trvalý svazek muţe a ţeny, trvalý v tom smyslu, ţe má trvat do smrti manţelů. Pokud je manţelství hluboce a nenapravitelně rozvráceno, je jediným řešením rozchod manţelů v zájmu toho, aby se předešlo spáchání většího zla. Ţena dle Písma k manţelovi patří na celý ţivot a dle komentáře Origenese k Matoušovu evangeliu někteří církevní hodnostáři respektovali druhé sňatky ţen i přes skutečnost, ţe jejich první manţel stále ţil. „ Otec si nemusí rozumět se svým synem, dokonce ho můţe vydědit, ale nemůţe přestat být jeho otcem. Tak je to i s manţelkou a manţelem. Manţelství je natrvalo. Někdy můţe být za hrozných okolností nutné, aby jeden z manţelů druhého opustil pro své bezpečí a bezpečí dětí. Ale jejich původní svazek utvořený manţelským slibem daným před Bohem, trvá před Bohem bez ohledu na civilní zákony a ţádná strana není volná k uzavření nového sňatku. Jakýkoliv pokus o takové „nové 33
manţelství, je odsouzen samotným Jeţíšem jako smilstvo.“67 Je to rozpor, který byl učiněn právě v zájmu toho, aby se předcházelo horším způsobům ukončení manţelství například vraţdou Kanonické právo je ovlivněno současným právem civilním. Není odtrţeno od ţivota. Rozvodovost manţelství je velmi vysoká v civilním ţivotě. Ale nejsou ušetřena ani církevní manţelství. Stále více katolíků a křesťanů je rozvedených. Podstupují občanské rozvody a vstupují do druhých a dalších manţelství i přes skutečnost, ţe církev tyto sňatky stále ještě neuznává. I tito rozvedení stále mají v církevní komunitě cejch. „ Proto je příprava na křesťanské manţelství na všech úrovních víry a podpory manţelství prioritou. V této sluţbě církev zůstává stále spojena s Kristovými pokyny pro manţelství, a tedy i s jeho zákazem rozvodu. V podstatě to neznamená nic jiného, neţ vţdy hlásat tento směrodatný cíl a pomáhat ho uskutečnit. Toto přesvědčení nesmí zůstat něčím, čemu je pouze slavnostně vzdáván hold, ale musí být církví, jinými slovy jejími členy, proţíváno.“68 Druhé manţelství není před církví platné a těm, co do něj i přesto vstoupili, nepovoluje církev přístup ke svátostem. Přesto tito lidé nejsou z církve vyloučeni ani jim není zcela odmítnut bohosluţebný ţivot. Například pro křestní a biřmovací kmotrovství je nutné dodrţovat způsob ţivota dle Písma. Kněz, který spravuje farnost a tyto osoby zná, zná také jejich situaci, příčiny rozvratu a ukončení jejich prvního manţelství a je přesvědčen o tom, ţe ukončení manţelského svazku bylo jediným řešením jejich sloţité situace, respektuje tyto osoby a pouští je ke svátostem. Jedná se o jednotlivé situace a případy. Pravidla, podle kterých se řídí církevní i občanské právo, nevylučují vznik smutku a neštěstí pramenící z rozpadu a rozvodu manţelství, ale mohou předejít většímu neštěstí a nepořádku. Nastupují aţ ve chvíli, kdy je obnovení manţelství jiţ zcela nemoţné. “V období evropského středověku například byla anulace jedinou moţností ukončení manţelství ( s výjimkou ovdovění ). Pokud manţelé ( nebo jeden z manţelů ) chtěli dosáhnout anulace, museli demonstrovat některý zákonný důvod. Jednou z moţností bylo prokázat, ţe domnělí manţelé jsou si vzájemně příbuzní příliš nízkého stupně. To v Evropě na počátku
67
KIPPLEY, John. Manželství je natrvalo. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2001. ISBN 80-7266-075-6. KELLY, Kevin. Rozvod a druhý sňatek – tváří v tvář výzvě. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. ISBN 80-7266-075-6. 68
34
druhého tisíciletí vedlo k téměř masové produkci padělaných genealogií (rodopisů) dokazujících takovou blízkou příbuznost manţelů snaţících se ukončit své souţití.“69 Anulace, nulita či prohlášení manţelství za neplatné je stále významným mechanismem, Česko povoluje občanský rozvod i u manţelství uzavřených v římskokatolické církvi. Římskokatolická církev jiţ neumoţní uzavření druhého církevního sňatku. Odpověď na otázku, proč je ukončení nefunkčního a rozpadlého manţelství formou rozvodu církví nepřijatelné, nacházíme v myšlenkách sv. Tomáše Akvinského, který tvrdí, ţe Boha nemůţeme urazit víc, neţ kdyţ ubliţujeme a ničíme jeden druhého a sebe. Rozvod je velmi traumatizující záţitek, který se promítne na dlouhou dobu do mnoha ne-li všech částí ţivota rozvedeného člověka, to člověka velmi zásadně zraní a změní jeho postoje. Takový člověk trpí a to Boha uráţí. Bohu velmi záleţí na tom, aby lidé netrpěli. Tedy i v nefunkčním manţelství je člověku lépe, neţ kdyţ je rozvedený.
4.2 Rozvod dle křesťanské církve Kanonické právo určuje podmínky rozvodu manţelství i v případě křesťanů. Prohlášení manţelství za neplatné. Za neplatné je moţné povaţovat manţelství, které bylo uzavřeno s vylučující překáţkou. Dalším důvodem zneplatnění manţelství se můţe stát vada manţelského souhlasu. Poslední příčinou je, ţe manţelství bylo uzavřeno neplatně pro vadu týkající se formy, kterou pro tento účel předepisuje kanonické právo. Prohlásit manţelství za neplatné nemůţe muţ ani ţena nebo oba společně po vzájemné dohodě. Prohlášení manţelství za neplatné musí být v naprosté shodě s církevním právem a neplatnost vyhlašuje pouze soud. Církevní kodex rozlišuje tyto procesy. V první řadě je to řádný proces a dále zkrácený proces. Aby mohlo dojít k řádnému procesu, musí být dodrţeny úkony dle kanonického práva. Jde především o zavedení soudního řízení. V rámci zavedení soudního řízení se určí místní příslušnost soudu. Dále soudní vikář sepíše ţalobu, ta musí obsahovat všechny předepsané náleţitosti. Je zaloţen ţalobní spis, jehoţ náleţitosti jsou také pevně dány.
69
SKUPNIK, Jaroslav. Antropologie příbuzenství:příbuzenství, manželství a rodina v kulturněantropologické perspektivě. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2010. ISBN 978-80-7419-019-3.
35
Sepření stran – zahájení sporu. Jedná se o první soudní úkon. Soudce vyzve strany, aby se smířili, pokud k tomu nedojde je zahájeno řízení. Manţelé jsou předvoláni i se svými právníky. Při sepření stran se v podstatě stanoví předmět sporu. Pojmenuje se důvod rozvodu. Dalším krokem je instrukce záleţitosti. V tomto kroku se shromaţďují důkazy nutné k tomu, aby se odpovědělo na otázku předmětu sporu. Důkazy obecně. Jedná se o všechny důkazy, které jsou v soudním manţelském řízení pouţitelné. Takovými důkazy jsou především výpovědi manţelů a svědků. Svědci se mohou předvolávat i v průběhu řízení. Své svědky mohou přivolat obě strany. Jako důkazy se připouští mimo jiné i dopisy či jiné písemnosti. Důkazy z výpovědí svědků jsou soudcem prověřovány a to ze strany svědkova mravního postoje. Srovnává se, zda výpovědi svědka jsou stejné a nemění se. Prověří se i to, zda jsou tyto výpovědi potvrzeny dalšími svědky. Svědectvím kvalifikovaných svědků je svědectví duchovních, které manţele dobře znají. Soudní tribunál nezná ani manţele ani svědky. Svědectví kvalifikovaného svědka členům tribunálu usnadní jejich rozhodování. Důleţitý je způsob výslechu stran a svědků. I tento má své náleţitosti. Jedná se o určení místa výslechu, coţ je v místě sídla soudu. Samotný výslech obsahuje úvodní formality. Výpovědi jsou skládány pod přísahou. Po úvodních formalitách následuje samotný výslech, který vede vyšetřující soudce. Po výslechu notář vyhotoví protokol o něm. Pokud vyšetřující soud sezná, ţe materiál je jiţ dostačující, provede zveřejnění akt a závěr. Poté následuje příprava rozsudku a jeho vynesení. Po vynesení se rozsudek sestaví. Jeho text sepíše vyšetřující soudce. Jednotlivým stranám je předán buď přímo, nebo cestou jejich prokurátorů. Moţné je i zaslání rozsudku poštou. Odvolání mohou jednotlivé strany podat takzvanou apelací. Apelace je podávána k vyššímu soudu k přezkoumání všech náleţitostí i samotného rozhodnutí. Všechny tyto náleţitosti jsou spojeny s řádným procesem. Ten je velmi náročný jak časově, tak i z hlediska obtíţnosti. Křesťané mají moţnost vyuţít i zkráceného řízení. Zde jde o jednání, které se po rozhodnutí nedostane apelací k soudu druhé instance a tím se stává vydané rozhodnutí platným
36
a vykonatelným. Zneplatnění se zde opírá o písemnosti, proti kterým nemůţe být vznesena námitka a ani jinak nemohou být napadeny. Dalšími soudními řízeními jsou řízení odloučení manţelů v případě, ţe manţelství trvá nebo soudní řízení v případě, ţe se předpokládá smrt manţela. Také je zde soudní řízení pro uznané, ale nedokonané manţelství, kdy rozhoduje apoštolský stolec. Všechny podklady pro tento stolec sepisuje a připravuje biskup. Tomu pak apoštolský stolec zašle rozhodnutí, tedy dispens.70
4.3 Rozvod v islámu Islám je jedním z nejmladších náboţenství, nepochází ze starověku. Nejen v současné době má také velký politický vliv. Rodinné, tedy i manţelské právo, je regulováno podle výroků koránu. Korán je posvátná kniha, v níţ jsou sesbíraná vidění Muhameda, zakladatele islámu. Rozvod manţelství není islámem schvalován, ale je moţný.71 Rozvod v islámu v drtivé většině iniciuje muţ. Rozvod můţe být odvolatelný nebo konečný. Nejčastější formou rozvodu je zapuzení. Vţdy po měsíci musí muţ vyslovit „zapuzuji Tě“. Takto zapudit manţelku je nutno třikrát. Pokud nebylo manţelství funkční a manţelé spolu intimně neţili, je toto manţelství rozvedeno ihned a konečně. Tříměsíční lhůta je předepsána proto, aby se přišlo na případné manţelčino těhotenství. Ţena v tomto tříměsíčním období nesmí vstoupit do dalšího manţelství. Pokud by byla těhotná, manţel má na toto dítě právo a tříměsíční doba se pak odsunuje aţ po porodu. Pokud manţel zjistí, ţe rozvod nechce a to z jakýchkoli důvodů, můţe si v této tříměsíční době a za předpokladu, ţe slova „zapuzuji tě“ neřekl třikrát a manţelství je po intimní stránce funkční, manţelku ponechat. Pokud jiţ třikrát pronesl zapuzení, je rozvod konečný. V ţivotě však dochází i k situacím, kdy se rozvedené páry k sobě vracejí. Muţ se s bývalou ţenou můţe znovu oţenit pouze za předpokladu, ţe ona se mezitím opět vdala, opět došlo k jejímu rozvodu a ona je volná. Tento případ rozvodu však není častý.
70
POLÁŠEK, František. Církevní manželství podle kanonického práva. Praha: Česká katolická Charita v Ústředním církevním nakladatelství, 1990. ISBN neuvedeno. 71 HELLER, Jan a Milan MRÁZEK. Nástin religionistiky: uvedení do vědy o náboženstvích. Praha: Kalich, 2004, ISBN 807017-721-7.
37
Rozvod manţelství je moţný i dohodou. V tomto případě se manţelé dohodnou na rozvodu a vzdají se finančního vyrovnání. Jiným a pro ţenu neméně nevýhodným druhem rozvodu je případ, kdy se manţelka vzdá svého majetku, aby mohla být rozvedena. Muţ vykoná nezrušitelnou přísahu. Pak je manţelství rozvedeno. Dalším druhem rozvodu či druhem zániku manţelství je, kdyţ se muţ zřekne styku se svou manţelkou. Po čtyřech měsících od vyslovení zřeknutí se, je manţelství rozvedeno. Pokud by se jeden z manţelů rozhodl přejít na jinou víru a přestal vyznávat islám, je manţelství prohlášeno za neplatné. Ţeny v islámu, které se chtějí nechat rozvést, se nacházejí ve sloţitější situaci. Zapuzení manţela ani zřeknutí se ho v tomto případě není moţné. Ţena se musí obrátit na soud a soudu uvést důvody, proč chce, aby manţelství bylo rozvedeno. Důvodů pro rozvod manţelství je několik, tedy těch, které islám uznává. Jedná se o těţkou nemoc, špatné zacházení s ní, a to muţem nebo jeho rodinou, dále případ, kdy by byl muţ šílený, či nebyl schopen manţelku dostatečně zajistit. Pokud je manţelství rozvedeno a o jeho rozvedení ţádala ţena, má to pro manţela velkou výhodu a to v tom, ţe není povinen jí vyplatit mahr, coţ je částka uvedená ve smlouvě. Také děti jsou velkým a pro ţenu zásadním důvodem zůstat v nefunkčním manţelství. Po rozvodu jsou děti svěřovány do péče otce. Na rozvedenou ţenu se pohlíţí s despektem. Proto volí ten typ rozvodu, kdy se manţelé dohodnou a ţena se vzdá všech svých práv, které k ní její manţel má a prakticky zůstává bez prostředků. Povinnost ţivit ji pak přechází na ostatní muţe v rodině. Ţiví ji syn, bratr či otec. Stane-li se, ţe ţena ţádného příbuzného muţe nemá, pak je povinností státu, aby se o ni postaral. Stát se o ni stará formou vyplácení podpory, nebo ţeně zajistí práci. V případě, ţe k rozvodu jiţ došlo, začíná čekací doba. Ta trvá od tří měsíců do jednoho roku, kdy muţ ještě ţenu ţiví. Tento čas je určen k tomu, aby se manţelé utvrdili v tom, ţe opravdu chtějí manţelství ukončit. V průběhu čekací doby je moţné, ţe si manţelé rozvod rozmyslí a vrátí se k sobě. Po uplynutí čekací doby je manţelství definitivně ukončeno. Islám je velmi rozšířeným náboţenstvím a je ovlivňován jinými kulturami. Šaría je zakořeněná v zemích, jako je Súdán, Pákistán, Írán nebo Saudská Arábie. Provádění rodinného práva a rozvodů je závislé na reţimu, který panuje v té určité oblasti. V Evropě se
38
rozvody manţelství islamistů a rodinné právo vůbec přizpůsobily evropským právním normám.
4.4 Rozvod dle židovské církve Ţidé povolují rozvod manţelství. Ten probíhá podle přesně daných pravidel. Povolen je pouze tehdy, pokud je manţelství tak rozvráceno, ţe není ţádná naděje na jeho pokračování. Ţádost o rozvod řeší rabínský soud. Manţel musí manţelce předat rozvodový list, který má přesně danou formu. Tento rozvodový list jí předá osobně nebo pověří jeho předáním jinou osobu. Pokud ţena tento dokument odmítne převzít, má muţ další prostředek, jak docílit rozvodu. Poţádá o povolení stovky rabínů. O tento dokument muţ ţádá v situaci, kdy tím, ţe manţelka odmítla převzít rozvodový list, mu znemoţnila uzavření nového manţelství. Vydávání tohoto povolení je běţnou záleţitostí. Vydává jej náboţenský ţidovský soud. Po vydání a obdrţení povolení smí muţ i přes nesouhlas manţelky uzavřít nové manţelství. Ţena tohoto prostředku vyuţít nesmí. Muţ se se ţenou můţe rozvést i tehdy, pokud ona s tím nesouhlasí. Ţena se však s muţem rozvést můţe jen tehdy, dá-li jí muţ povolení. Jestliţe manţel toto povolení ţeně nedá, ze ţeny se stane ţena upoutaná k manţelství. Aby se ţena do takové situace nedostala, je v některých případech ochotná vzdát se všech finančních nároků i práv k dítěti případně k dětem. Soudní dvůr, před kterým se rozvodové řízení koná, se snaţí na manţela, který nechce manţelce povolení k rozvodu dát, vyvinout určitý nátlak, ale ten nemívá velký efekt. Ţena se stává upoutanou k manţelství tzv. agunou, i v případě, ţe manţel zemře před tím, neţ spolu mají dítě. Takovou bezdětnou vdovu by si podle nařízení knihy Genesis měl vzít manţelův nejstarší bratr. Toto manţelství je takzvané švagrovské manţelství. Spolu by měli zplodit syna a pojmenovat ho po zemřelém manţelovi. Jestliţe však manţelův bratr není zletilý nebo se nechce s vdovou oţenit, je zde ještě moţnost obřadu odstranění. Při něm zasedá soud, ţena před tímto sudem musí švagrovi vyzout pravou botu, odplivnout si před ním a pronést danou formuli. Pokud obřad proběhne přesně podle nařízení, ruší se status ţeny upoutané k manţelství, je volná, můţe uzavřít další manţelství a mít děti.
39
Status ţeny upoutané k manţelství je pro ni velmi traumatizující situací. Ze strany některých rabínů je snaha tuto situaci alespoň zmírnit. Schůdným řešení by pro ţeny bylo, mít jiţ v manţelské smlouvě uvedeno, ţe se nestane upoutanou k manţelství v případě, ţe jí manţel nevydá či nemůţe vydat rozvodový list. Někteří jiní rabíni by raději zvolili moţnost, kdy by povolení k rozvodu mohl na základě jemu daných pravomocí vynést pouze civilní soud. Nezvěstnost muţe je pro ţenu velice komplikovanou situací. Nemůţe zde dojít k rozvodu manţelství a ţena nesmí uzavřít manţelství nové. Na době nezvěstnosti nezáleţí. V případě, ţe by mohl být muţ mrtvý, musí tento fakt doloţit jeden svědek. Pokud takový svědek není, je ţena donucena ţít jako upoutaná k manţelství bez moţnosti mít ještě děti a znovu se vdát. Nerovné podmínky ţen jsou obsaţeny přímo v izraelském rodinném právu. Je otázkou, kdy se jimi začnou odpovědní ortodoxní činitelé zabývat a ţeny zrovnoprávní.72 Pokud se chce rozvést ţena s muţem, je nutné, aby uvedla důvody, které jí k tomuto kroku vedou. Jako důvod soudní dvůr uzná neschopnost sexuálního styku manţela, odmítání sexuálního styku ţeně nebo onemocnění manţela odpudivou nemocí. V neposlední řadě se mohla ţena dát rozvést z důvodu, ţe muţ vykonával odpudivé zaměstnání. Například sbíral mršiny. Cizoloţství se muţ v podstatě nemůţe dopustit. Pokud ţenatý muţ má potomka s jinou ţenou, která není vdaná, nedopustil se cizoloţství a dítě je legitimním potomkem tohoto muţe. Pokud se stýkal s ţenou vdanou, provinil se proti podváděnému manţelovi, proti vlastnímu manţelství – proti manţelce se neprovinil nijak. Ţena se však proviní vţdy proti vlastnímu manţelství a je cizoloţnicí. Počne-li vdaná ţena dítě s jiným, neţ svým muţem, je cizoloţnicí a dítě, které počne, levobočkem – mamzerem. V roce 2008 byla přijata novela zákona, která upravuje rozdělení majetku manţelů před rozvedením manţelství. Všechny popsané obřady nutné k uzavření manţelství i k rozvodu manţelství jsou v Izraeli v souladu s oficiální státní legislativou a jsou právně závazné pro celou populaci. Striktnost dodrţování ortodoxního judaismu se mění v závislosti na oblasti, ve které se člověk narodil a na škole, která tuto oblast ovlivňuje. Také ţidé, ţijící mimo Izrael, jsou ovlivněni prostředím země, ve které ţijí a některé zvyklosti jiţ přestávají dodrţovat.
72
ZOUFALÁ, Marcela. Judaismus a ženy v Izraeli. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2039-8.
40
4.5 Rozvod v pravoslavné církvi Východní pravoslavné křesťanství není centrálně organizováno. Skládá se z patnácti samostatných církví, které mezi sebou mají plné církevní společenství. Tato církev je rozšířena především na východě Evropy a Balkáně. Manţelství v pravoslaví je uzavřeno vzájemným slibem snoubenců před knězem, který manţelům k tomu, aby manţelství bylo povaţováno za uzavřené, musí udělit poţehnání. Také manţelství uzavřené v pravoslavné církvi je povaţováno za svátost a za nerozlučitelné, ale církev neodmítá moţnost uzavřít další církevní manţelství rozvedeným. Další sňatek můţe uzavřít ten z manţelů, který nezpůsobil rozvod prvního manţelství. Další sňatky povoluje pravoslavná církev jen velmi nerada. Ale je zde zastáván názor, ţe opuštěný, zrazený manţel, nemá být trestán za hříšné jednání svého partnera. Církev nechce dopustit, aby partner, který nezpůsobil zánik manţelství, ţil ve vynucené zdrţenlivosti. Druhé a další sňatky jsou dle Písma svatého ukázkou shovívavosti ke slabostem lidí a také se jimi předchází smilstvu. Svůj úkol zde hraje tzv. „ zásada ekonomie“, přičemţ by církev měla přistupovat ke svým věřícím s pochopením. Důvody, pro které je moţno povolit rozvod jsou: 1) Cizoloţství. Pokud cizoloţí jeden z partnerů je to důvodem k rozvodu pro toho druhého. 2) Bigamie. Pokud jeden z partnerů uzavře další sňatek, aniţ by došlo k ukončení prvního manţelství smrtí, rozvodem nebo zrušením, se dopouští bigamie. 3) Zlý úmysl. Zde se jedná o situaci, kdy jeden z partnerů jeví úmysl svého manţela usmrtit. 4) Silný otřes. Je chování a jednání, které je zlé a amorální – např. úmyslný potrat. 5) Opuštění manţela. Jde o jednání, při němţ jeden z partnerů odejde s úmyslem se vyvázat z manţelských povinností. 6) Rozhodnutí vést mnišský ţivot. Rozhodne-li se jeden z partnerů k mnišskému ţivotu, musí mít souhlas manţela. 41
7) Neschopnost vést pohlavní ţivot. Jestliţe neschopnost vést pohlavní ţivot byla před sňatkem utajovaná, trvala nějaký čas po sňatku a trvala i v době rozvodu, pak je důvodem k rozvodu manţelství. 8) Duševní choroby. Duševní choroba by musela zcela znemoţňovat ţivot manţelů a musela by být dlouhodobá. 9) Malomocenství. Vzhledem k vyspělosti dnešní medicíny, je tato nemoc jiţ dobře léčitelná a jiţ nemusí být uznána jako důvodu k rozvodu. V minulosti však byla závaţným důvodem k rozvodu. 10) Nezvěstnost. Pokud je partner či partnerka prohlášena za nezvěstnou. 11) Duchovní smrt. Jeden z manţelů opustí církev nebo setrvává v hříchu. Pokud dojde k rozvodu manţelství, je rozvedeným v rámci ekonomie povoleno uzavřít nové manţelství. Ekonomii tedy charakterizujeme jako láskyplné a časově omezené obejití nařízených pravidel. Tento odklon je v rámci spásy věřících. Církev i nadále nepřipouští rozvod manţelství. Je však schopna přihlédnout k tomu, ţe v ţivotě věřících jsou situace, kdy slepé dodrţování pravidel zakazujících rozvod můţe vést k daleko většímu neštěstí. Takové dodrţování pravidel můţe v neposlední řadě tyto věřící velmi negativně ovlivnit ve vztahu k víře a církvi samotné. Dojde-li k uzavření druhého nebo dalšího manţelství, je forma obřadu velmi odlišná od prvního manţelství. Jiţ se nejedná o obřad, ale o kající bohosluţbu, v rámci které oddávající manţelům ukládá pokání. Kající bohosluţba je stručnější, méně slavnostní a především má charakter kajícnosti. Uzavírání těchto dalších sňatků povaţuje církev za osobní selhání těch, kterých se to týká, tedy samotných rozvedených manţelů. Pokud však jeden ze snoubenců vstupuje do manţelství poprvé, pak proběhne slavnostní obřad a tento snoubenec je uváděn vţdy jako první. Přibliţně do 9. století nesměli osoby vstupující do dalších manţelství přijímat určité svátosti a to v závislosti na počtu sňatků. Např. druhý sňatek po rozvodu znamenal aţ dva roky pokání. Třetí sňatek aţ pět let.
42
ZÁVĚR Kaţdý, koho potká trpká zkušenost rozpadu manţelství, potvrdí, ţe je to jedna z nejvíce traumatizujících událostí v ţivotě. Já osobně jsem tento záţitek proţila dvakrát. Cílem práce je objasnit zánik manţelství dle českého práva a v náboţenském pojetí, ale také poukázat na odlišnosti současného legislativního stavu v oblasti rodinného práva, konkrétně zániku manţelství a práva náboţenského. Zánik manţelství není méně traumatizující zkušeností ani v tom případě, ţe se manţelé rozcházejí dle církevního práva. Vţdy jsou ovlivněni samotní manţelé, jejich děti, ale i širší rodina. V případě prvního rozvodu jsme s manţelem vyuţili moţnosti takzvaného dohodnutého rozvodu. Tento typ rozvodu popisuji ve druhé části práce. Z vlastní zkušenosti mohu říci, ţe tento typ rozvodu je pro partnery, kteří jsou schopni domluvit se na všech podmínkách rozvodu velmi příznivý. Situace, která je v rodině napjatá, je tímto usnadněna, je klidnější a má rychlý průběh. První podmínkou, která má být zachována je, ţe manţelství trvá déle neţ rok a manţelé spolu více neţ půl roku neţijí. Musí se především domluvit na péči o nezletilé děti. Je nutné, aby došlo k rozhodnutí, u kterého z rodičů bude dítě ve stálé péči a jak bude ošetřen styk s druhým rodičem. Tedy intenzita pobytu nezletilého dítěte u druhého partnera, případně dohoda o střídavé péči rodičů o nezletilé dítě. Dále musí dojít k dohodě o rozdělení společného majetku manţelů. Pokud se manţelé dohodnou na všech uvedených aspektech rozvodu, soud manţelství rozvede. Opět z vlastní zkušenosti mohu říci, ţe po předloţení
43
všech těchto náleţitostí bylo naše manţelství rozvedeno bez průtahu a v krátkém časovém horizontu. Druhé manţelství bylo rozvedeno, kdyţ jsme se s manţelem nebyli schopni domluvit na rozdělení společného majetku. I tento typ rozvodu je v práci popsán. Pokud se manţelé nejsou schopni domluvit, ať uţ na rozdělení společného majetku nebo na péči o nezletilé dítě, musí v těchto záleţitostech rozhodnout soud. Pro manţele je tento typ rozvodu zdlouhavější a nepříznivá situace v rodině se tím prohlubuje a negativně se odráţí na kvalitě ţivota všech zúčastněných. Tedy nejenom manţela a manţelky, ale i nezletilých dětí, širší rodiny, kolegů v zaměstnání. V případě, ţe se manţelé nedomluví na podmínkách rozvodu, soud nejprve řeší otázku nezletilých dětí a péče o ně pro dobu po rozvodu. Pokud je tato otázka dořešena a je vydáno rozhodnutí, můţe se v řízení pokračovat. Pokud manţelé předloţí smlouvu o rozdělení společného jmění manţelů, soud manţelství rozvede. Tato dohoda však k samotnému rozvodu manţelství není nutná. Manţelé se na rozdělení společního jmění pro dobu po rozvodu mohou dohodnout do tří let od samotného rozvodu a v tomto jednání mezi manţeli jiţ není nutné, aby byl zainteresován soud. Rozdělením společného jmění manţelů pro dobu po rozvodu se práce nezabývá. Je však jednou z důleţitých náleţitostí zániku manţelství. Pokud je manţelství ukončeno občanským rozvodem, je otázka majetku řešena výše nastíněným způsobem. Dojde-li k ukončení manţelství dle církevních zákonů, je otázka majetku řešena většinou jiţ ve smlouvách uzavíraných před vznikem manţelství. Pro páry, které uzavřeli manţelství občanským sňatkem, je situace v době, kdy se rozhodnou manţelství ukončit o něco přehlednější neţ u párů, které uzavřely sňatek církevní. Manţelé, kteří uzavřeli manţelství dle podmínek, které stanovují jejich náboţenství, ukončují manţelství občanských způsobem. Popsaná náboţenství sice ukončení manţelství tolerují, ale neschvalují jej. V římskokatolické církvi je ukončení manţelství před Bohem náročným a zdlouhavým právním úkonem. Vyuţití občanského rozvodu je pro tyto páry snadnějším způsobem jak manţelství ukončit. Ti, kteří tuto moţnost vyuţijí, však zůstávají před Bohem manţeli a uzavření druhého nebo dalšího manţelství církevním způsobem jiţ není moţné.
44
Kaţdá z popsaných církví má své dané a právem podloţené nároky na manţele, kteří chtějí ukončit manţelství. Opět se podmínky zániku manţelství mohou lišit svou razantností podle toho, v jaké zemi, v jaké oblasti země manţelé ţijí, jaké právo v této oblasti platí a jak jsou ve své víře radikální. Otázka oblasti, ve které manţelé ţijí a druhu práva, které je v této oblasti uplatňováno, je důleţitá především u islamistů, kteří rozlišují několik větví práva. Tyto větve se liší svou razantností nejen v případě vzniku a zániku manţelství, ale i v ostatních oblastech. Obecně mohu konstatovat, ţe ţeny jsou v situaci, kdy by chtěly poţádat o rozvod, vystaveny daleko nepříznivějším podmínkám vzhledem k jeho provedení. Také následky rozpadu manţelství jsou pro ţeny bolestnější a těţší neţ pro muţe. Na všechny tyto rozvedené osoby, ať muţe nebo ţeny, se po rozpadu jejich manţelství hledí s určitým despektem. Jejich komunita se jim sice snaţí pomoci, ale pouze na určitý čas, jsou jim upírány některé svátosti. Komplikovaná je situace islámských ţen. Jejich manţelé mají několik moţností, jak se rozvést, ale pro ţeny není rozvod dostupnou záleţitostí. Je evidentní, ţe podmínky se liší opět podle oblasti, ve které manţelé ţijí, s čímţ souvisí i radikálnost dodrţování všech právních norem islámu. Muslimové ţijící v zahraničí, jsou kulturami, ve kterých ţijí ovlivňováni a tím mají situaci o něco méně komplikovanou. Vznik a případný zánik manţelství řeší většinou jiţ podle právních norem země, ve které trvale ţijí. Věřící ţijící v České republice ukončují svá manţelství dle zákona o rodině, tedy občansky. Pro katolíky a křesťany je rozvod manţelství nepřípustný, ale jsou schopni manţelství uznat za rozvedené. Povolování druhých sňatků je komplikovanější, ale i to jiţ tato náboţenství akceptují a povolují. Jak jsem jiţ zmínila v úvodu, aby manţelství mohlo zaniknout, musí nejprve vzniknout. Vznik manţelství je ve všech popsaných a uvedených církvích zásadním rozhodnutím nejenom pro snoubence, ale i pro jejich nejširší rodinný okruh. Jsou malé odlišnosti v samotných oslavách po uzavření sňatku. Rozdíly jsou ale v samotném hledání partnerů. Tyto rozdíly se mohou zvětšovat opět podle oblasti, ve které se tak děje. Například u islamistů je velký rozdíl, zda se partneři poznají v radikální oblasti země nebo v oblasti méně radikální. Specifikem jsou manţelství uzavíraná dle jednotlivých náboţenství, ale v zemích, kde se většinově nepraktikují. Jiţ zmiňovaní islamisté, kteří ţijí například v Evropě, si partnera
45
hledají sami, coţ je v islámských zemích nepřípustné. Můţeme říci i to, ţe tito věřící jsou ovlivňováni kulturou, ve které ţijí a přizpůsobují se jí. Vznikem manţelství se práce zabývá v první části, kde je popsán dle českého práva. České právo nařizuje snoubencům znát svůj zdravotní stav, být starší 18 let. Je nutno vyloučit bigamii, dále se snoubenci musí pro vstup do manţelství rozhodnout svobodně a bez jakéhokoli psychického či fyzického nátlaku. Po splnění všech těchto podmínek mohou vstoupit do manţelství. Ve třetí části práce popisuje přístup některých církví ke vzniku manţelství. Jsou popsány podmínky vzniku manţelství. Tyto podmínky se liší. Zatímco katolíci a křesťané si mohou své partnery hledat sami, v islámu nebo ţidovství je i v 21. století běţnou normou, ţe výběr partnera provádí rodiče mladých lidí. Většina církví po snoubencích vyţaduje určitou přípravu na manţelství. Tato příprava u katolíků a křesťanů probíhá formou zásnub a ohlášek. U ţidů je příprava na sňatek zakořeněná jiţ v samotné výchově. Toto náboţenství trvá na faktu, aby se snoubenci nejdříve stali přáteli a teprve potom, co se poznají, spolu uzavřeli manţelství. Vstup do manţelství je brán jako nutnost. Jako naplnění ţivota. Na ţidy, kteří nejsou v manţelství, hledí společnost s nevolí. U islamistů je otázka přípravy na manţelství také zahrnuta ve výchově. V Íránu je moţné uzavřít manţelství pouze církevním způsobem. Občanský sňatek zde není uznáván. Ti, co přesto chtějí uzavřít občanský sňatek, musí tento sňatek uzavřít v zahraničí. V této radikální islamistické zemi je uzákoněn velmi nízký věk pro vstup do manţelství. Objasnění vzniku a zániku manţelství je sloţitou otázkou. Pro mne jako pro nevěřící je dodrţování některých církevních právních norem v těchto zásadních ţivotních otázkách nepochopitelné a omezující, avšak obdivuhodné.
46
Seznam použité literatury 1. ABD AL-‘ÁTÍ, Hammudah. Zaostřeno na Islám. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2010. ISBN 978-80-904373-6-4. 2. BAŘINOVÁ, Petra. Manţelství podle Islámu. Dingir. 2002, č.3 s.6. ISSN neuvedeno. 3. Český statistický úřad. Rozvodovost. czso.cz [online]. ©Český statistický úřad, 2013 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http//www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost 4. DENNY, Frederick. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 2003. ISBN 80-85190-96-6. 5. FILIPI, Pavel. Křesťanstvo: historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1996. ISBN 80-85959-10-0. 6. GRUBER, Jiří. Otázky a odpovědi (Evangelický katechismus pro mládež i dospělé, skupiny i jednotlivce). Praha: Kalich, 2004. ISBN 80-7017-961-9. 7. HELLER, Jan a Milan MRÁZEK. Nástin religionistiky: uvedení do vědy o náboženstvích. Praha: Kalich, 2004, ISBN 80-7017-721-7. 8. HOLUB,Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině a předpisy souvisící 5. Aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1.8.2002, Praha: Linde Praha, a.s. právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2002, ISBN 80-7201-362-9 9. HORYNA, Břetislav a Helena PAVLINCOVÁ. Judaismu, křesťanství, islám. Olomouc: Olomouc, 2003, ISBN 80-7182-165-9. 10. Islám info. Šaría - Manţelství. Pravdaoislamu.cz [online]. ©Islaminfo, 2007 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z:http://info.pravdaoislamu.cz/index.php/2007/05/30/saiamanzelstvi/ 47
11. KEENE, Michael. Světová náboženství. Praha: Kniţní klub, 2003. ISBN 80-242-0983-7. 12. KELLY, Kevin. Rozvod a druhý sňatek – tváří v tvář výzvě. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. ISBN 80-7266-075-6. 13. KIPPLEY, John. Manželství je natrvalo. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2001. ISBN 80-7266-075-6. 14. KŘIKAVOVÁ, A., M.MENDEL a Z.MÜLLER. Islám – Ideál a skutečnost. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-012-8. 15. NAQVI, Zuzana. Mé islámské manţelství. Dingir. 2003, č.1 s.33. ISSN neuvedeno. 16. POLÁŠEK, František. Církevní manželství podle kanonického práva. Praha: Česká katolická Charita v Ústředním církevním nakladatelství, 1990. ISBN neuvedeno. 17. SKUPNIK, Jaroslav. Antropologie příbuzenství:příbuzenství, manželství a rodina v kulturněantropologické perspektivě. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2010. ISBN 978-80-7419-019-3. 18. SPENCER, Robert. Islám bez závoje. Praha: Triton, 2006. ISBN 978-80-7254-761-6. 19. ŠÍMA, Alexander a Milan SUK. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy 7. doplněné vydání, Praha: Nakladatelství C.H. BECK, 2006. ISBN 80-7179-500-3. 20. ZOUFALÁ, Marcela. Judaismus a ženy v Izraeli. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2039-8.
48
