Základy ekonomie II Téma č. 2: Agregátní poptávka, agregátní nabídka, hospodářská politika státu Petr Musil
Agregátní poptávka Agregátní poptávka (AD, Aggregate Demand) =
součet všech zamýšlených nákupů při dané úrovni cenové hladiny AD = C+I+G+NX AD je tím vyšší čím vyšší jsou výdaje na spotřebu, investice, vládní nákupy či čistý export pro tuto chvíli uvažujeme pouze dvousektorovou ekonomiku (domácnosti + firmy), tedy AD = C+I
Agregátní nabídka Agregátní nabídka (AS, Aggregate Supply) =
součet všech zamýšlených prodejů při dané úrovni cenové hladiny AS závisí na produkčních možnostech dané ekonomiky (produkční funkci) AS je tím větší, čím více VF je zapojeno do výroby a čím efektivněji jsou VF využívány velikost produktu značíme Y
Ekonomická rovnováha nastává, pokud AD = AS, neboli, pokud
C+I+G+NX=Y
Rovnovážný výstup v LR odpovídá rovnosti AD a Y při dosažení
potenciálního produktu ekonomiky, tedy: pokud AD = Y* dlouhodobě ekonomika dosahuje úrovně potenciálního produktu (Y*) potenciální produkt = maximální dlouhodobě udržitelný výstup ekonomiky (závisí na produkčních možnostech země – viz PPF)
Rovnovážný výstup v SR je ovlivňován především velikostí agregátní
poptávky v SR platí: rovnovážný výstup ekonomiky je tím větší, čím větší je AD, neboli: čím více domácnosti, firmy, vlády a zahraniční subjekty nakupují naši produkci, tím většího rovnovážného výstupu bude dosaženo
Model AS-AD a neoklasická syntéza Model AS-AD má tzv. „klasické pole“ a tzv.
„keynesiánské pole Nutno rozlišovat krátkodobou AS (SAS) od dlouhodobé (LAS) Dlouhodobá AS na úrovni potenciálního produktu – v dlouhém období platí závěry klasického modelu Krátkodobá AS je relativně hodně cenově pružná pod úrovní potenciálu a cenově relativně nepružná nad úrovní potenciálu
Neoklasická syntéza v modelu AS-AD LAS
P
SAS
P* AD
klasické pole
keyn.pole
Y*
Y
Vysvětlení tvaru SAS v klasickém poli V klasickém poli se růst AD promítne relativně více
do nárůstu cenové hladiny než do nárůstu produkce: proč? Výkon je již nad svým potenciálem – již málo dodatečných volných kapacit – jakýkoli růst AD pak sice vyvolá růst Y (dodatečná pracovní síla je ochotna pracovat), ale více se promítne do růstu cenové hladiny (práce je ochotna pracovat více, ale jen za větší mzdu)
Vysvětlení tvaru SAS v keynesiánském poli V keynesiánském poli se růst AD projeví relativně více
v přírůstku produktu než ve zvýšení cenové hladiny: proč? Výstup je pod potenciálem – nezaměstnanost – hodně volných výrobních kapacit Růst AD pak vede k tomu, že pracovní síla je ochotna pracovat více, avšak není nutné příliš zvyšovat mzdy (pracovní síla je ráda, že vůbec našla práci), proto není nutné, aby produkce tolik zdražovala
Role státu v ekonomice a hospodářská politika
Co rozumíme pod pojmem stát? stát = ta část hospodářství, kterou netvoří
soukromý sektor... ...stát = vláda (včetně podniků s účastí státu) + centrální banka + samosprávy (obce, města, kraje) + ostatní veřejné či veřejnoprávní subjekty (školy, ČT, ČRo)
Vývoj role státu v ekonomice starověk: stát jako subjekt, zajišťující obranu vůči agresi zvnějšku +
zajišťující expanzi daného národa (Řecko, Řím) středověk: rozmělnění moci státu, v popředí spíše církev merkantilismus: nárůst role státu v ekonomice – snaha státu dosáhnout cílů merkantilistické doktríny (akumulace zlata v zemi) průmyslová revoluce – konec 19. století: období hospodářského liberalismu, role státu minimalizována od konce 19. století: postupný nárůst státního intervencionismu – zesíleno dojmem z Velké hospodářské krize 30. let po WW II: obecně zvyšování role státu v hospodářství (keynesiánství) 70. a 80. léta: renesance liberalismu – ale již nikdy „návrat ke kořenům“ klasického liberalismu specifikum CPE (centrálně plánovaných ekonomik): stát převzal de facto všechny hospodářské funkce – centrálně plánováno co, kolik a pro koho vyrábět současnost: tzv. „smíšená ekonomika“ – vedle sebe stát i trh
Příčiny nárůstu státního intervencionismu 19. století – reálné ekonomiky se blížily podmínkám
dokonalé konkurence... ...tzv. „kapitalismus volné soutěže“ – minimální bariéry pro přelévání kapitálu mezi odvětvími reálné trhy fungují velice efektivně – podmínky jim v efektivním fungování nebrání postupně: narůstání překážek pro efektivní fungování trhů – odbory, dlouhodobé pracovní smlouvy, sociální systém – vliv především na trh práce reálné projevy: zkracování hospodářských cyklů a prohlubování amplitudy cyklu – recese častější a hlubší
Příčiny nárůstu státního intervencionismu tzv. „diskuse 20. let“ – proti sobě Joan Robinsonová –
teorie nedokonalé konkurence (+další); a Ludwig von Mises a Friedrich August von Hayek – neoliberálové spor o příčiny porušení schopnosti tržní samoregulace obecný nárůst víry v nutnost regulovat trhy státem, ale: ...pravá příčina právě ve státním intervencionismu 30. léta: Velká krize – zrod keynesiánství po WW II – neokeynesiánství jako hlavní proud (nárůst role státu v ekonomice – jako nikdy předtím) východní blok: centrální plánování – extrémní forma státního intervencionismu (ideologické důvody)
Funkce státu v ekonomice stabilizační – cílem je zajistit vnitřní a vnější
stabilitu ekonomiky redistribuční – cílem je zmírnit sociální tvrdosti alokační – náprava tržních selhání (externality, nedoko., veřejné statky) jakým způsobem stát tyto funkce plní?
hospodářská politika
Hospodářská politika HOPO = přístup státu k ekonomice = soubor nástrojů, jimiž nositelé hospodářské politiky dosahují vytyčených hospodářsko-politických cílů moderní HOPO – formování ve 30. letech jako důsledek Velké hospodářské krize anglo-americký vs. kontinentální proud anglo-americký: HOPO jako krátkodobá konjunkturální politika kontinentální: HOPO jako systémotvorná činnost státu
Cíle hospodářské politiky OBECNÉ CÍLE: udržení (popř. nastolení)
svobody a demokracie, spravedlnost, jistota, pokrok, blahobyt TRADIČNÍ CÍLE: hospodářský růst a
hospodářská rovnováha
Tradiční cíle hospodářský růst – růst potenciálního produktu hospodářská rovnováha – rovnováha trhu práce
(míra UNE), stabilita cen a měny (míra inflace), vnější rovnováha (platební bilance) skloubení růstu a rovnováhy:
DYNAMICKÁ ROVNOVÁHA
Dynamická rovnováha (přiměřený hospodářský růst)
Hospodářská rovnováha
Nízká míra UNE
Nízká míra inflace
Hospodářský růst
Vnější eko. rovnováha
MAGICKÝ ČTYŘÚHELNÍK
Magický čtyřúhelník slouží k posouzení úspěšnosti HOPO vzhledem k jejím
cílům – sleduje: tempo růstu HDP (g), poměr salda BÚ ku HDP, míru inflace (π) a míru nezaměstnanosti (u) g (%)
ČR: ‒‒ 2007 ‒‒ 2008
6,1 2,5
u (%)
4,4
5,3
-3,2
-0,6
BÚ (%)
6,3
2,8 π (%)
čím ostřejší úhel, tím úspěšnější HP u daného cíle, čím větší plocha, tím vyšší celková úspěšnost HP
Nástroje hospodářské politiky dle úrovně působení: makroekonomické,
mikroekonomické dle charakteru vlivu: přímé, nepřímé dle oblasti působení: měnové, fiskální dle způsobu ovlivňování: globální selektivní dle působení na vztahy účastníků trhu: systémové (kvalitativní), běžné (kvantitativní)
Nositelé (tvůrci) hospodářské politiky = subjekty, které se podílí na procesu formování, provádění a kontrole HOPO decizní sféra – subjekt s politickým mandátem, tj. ten, kdo skutečně rozhoduje (vláda, parlament, centrální banka) vlivová sféra – subjekt, který se snaží ovlivnit subjekty decizní sféry (firmy, odbory, zájmové skupiny, lobbisté, svazy, komory atd.) nadnárodní organizace – subjekty, ovlivňující vnější podmínky HOPO rozhodování – integrační celky, mezinárodní organizace, nadnárodní firmy
Členění HOPO MAKROEKONOMICKÁ: rozpočtová (fiskální),
měnová (monetární), vnější (mezinárodní), důchodová MIKROEKONOMICKÁ: pol.ochrany hospodářské
soutěže, strukturální, rozdělování a důchodová, sociální
Makroekonomická politika rozpočtová (fiskální) politika – využívání nástrojů
státního rozpočtu k ovlivňování hospodářského výkonu a zaměstnanosti (provádí ji vláda) měnová (monetární) politika – využívání nástrojů k ovlivňování nabídky peněz, míry inflace a hospodářského výkonu (provádí centrální banka) vnější HOPO – využití nástrojů obchodní politiky (někdy i měnové) k ovlivňování vnější rovnováhy ekonomiky (provádí především vláda) důchodová politika – využití nástrojů z oblasti fiskální politiky ke stabilizaci hospodářského cyklu (vestavěné stabilizátory) – provádí vláda
Mikroekonomická politika politika ochrany hospodářské soutěže – cílem je
dosažení určitého stupně konkurence na trzích, popř. zamezení zneužívání dominantního postavení – provádí příslušný úřad (u nás ÚOHS) strukturální politika – napomoci při strukturálních změnách ekonomiky důchodová a politika rozdělování – zmírňování nerovnosti v rozdělení důchodů sociální politika – zajištění sociální sítě v případě nepříznivé sociální události
Hospodářsko-politické koncepce Základní proudy v HOPO: liberalní vs. intervencionistický proud směry liberální HOPO: fyziokratismus (Quesnay, Turgot), klasický liberalismus (Smith, Say, Ricardo, Mill), neoliberalismus (Mises, Hayek, Friedman, Lucas, Eucken, Erhard, ...) směry intervencionistické HOPO:
merkantilismus (Mun, Colbert, Montesqieu,...), keynesiánství (Keynes, Samuelson, ...), plánování (Lange)
Liberální HOPO a role státu stát má zajistit vnější a vnitřní bezpečnost dbát na dodržování (Smith), případně tvorbu
(Eucken) stabilních (Lucas, Sargent) pravidel ostatní ponechat na tržních silách v praktické HOPO důraz na stabilitu cenové hladiny a měny (viz friedmanovský monetarismus) – vychází z MV=PY nízké daně motivují k ekonomické aktivitě (Laffer) nízký stupeň přerozdělování
Intervencionistická HOPO a role státu trh se vyčišťuje jen, má-li k tomu podmínky pokud ty nejsou, stát má intervenovat, tj.: stimulovat agregátní poptávku (Keynes) eliminovat hospodářský cyklus – např. progresivním
zdaněním důraz na dosahování plné zaměstnanosti v praktické HOPO zvyšování G (důraz na fiskální politiku), snižování úrok.měr (měnová politika jako podpůrná) v nejtvrdší formě – centrální plánování
Hospodářská politika
intervencionistická koncepce
liberální koncepce směry praktické HOPO
intervencionistický (keynesiánský) -New Deal -keynesiánská etapa -indikativní plánováni v JPN -skandinávský model, francouzský model atd.
konzervativní (monetaristický) -thatcherismus -reaganomika -sociálně tržní hospodářství -Kohlova éra -Klausovy transformační vlády
Ukazatele velikosti státu v ekonomice podíl vládních výdajů (G+TR) na HDP podíl daňových příjmů na HDP – jednoduchá či
složená daňová kvóta den daňové svobody
Podíl vládních výdajů na HDP v USA (1902 – 2010)
Podíl vládních výdajů na HDP v ČR
Zdroj: MF ČR
Struktura vládních příjmů v ČR, složená daňová kvóta
Zdroj: MF ČR
Den daňové svobody v ČR
Zdroj: Liberální institut (2010)
Den daňové svobody ve vybraných zemích
Zdroj: Liberální institut (2010)
