Historie voleb
Volby Volby jsou institutem, kterým občané vybírají reprezentanty státu, samosprávy a dalších orgánů a podílejí se tak na chodu země. Jejich historie spadá do samotných počátků lidské civilizace a vždy existovali jednotlivci a sociální skupiny, které je potlačovaly nebo deformovaly ve svůj prospěch.
Volební právo Volební právo pro všechny občany v novodobé historii je neodmyslitelně spjato s: - republikou jako formou státu Res publica – věc veřejná - demokracií jako formou vlády Demos - lid a kratein – vládnout tedy vláda lidu - liberalismem jako ideologií svobody Liber – svobodný
Liberalismus Objevil se ve 14.století, s rozvojem měst. Předstupněm byl protestantismus a osvícenectví. Navazoval na rozpad feudalismu a odrážel aspiraci rodící se buržoazie (střední třídy). Vyjadřoval zájem růstu bohatství městských horních vrstev, které byly omezovány panujícími vztahy (hl. omezení obchodu a volných pracovních sil) a odporem šlechty vidící v rostoucích městech konkurenci. Protiklad k zájmu panovníka. Zpochybňoval božské právo zakládající nárok na privilegia šlechty. Podporoval svobodu vyznání, opovrhoval církví. Pro liberální státy 19. století byl typický vysoký volební census, který podíl na moci umožňoval pouze majetným lidem, čímž zpochybňoval sám sebe.
Základy liberalismu
Individualismus
Přirozené právo
Universalismus-rovnost
Svoboda
Slabý stát
Společenská smlouva
Volný trh
Demokracie
Volební principy
všeobecné – každý svéprávný občan od určitého věku smí volit, bez ohledu na původ, pohlaví, náboženské přesvědčení, rasu a podobně; rovné – každý hlas váží stejně, nejsou voliči s větším vlivem na výsledek voleb; tajné – volič nemusí zveřejnit, komu odevzdal hlas; Přímé/nepřímé - voliči volí přímo jednoho z uchazečů o funkci, nebo nepřímé pokud vybírají volitele, kteří teprve provedou vlastní volbu
Volební systémy
Většinový - 1 nebo 2 kolové Poměrný - různé metody propočtu např. D'Hondtova metoda smíšený
Republiky v antice a středověku
Městské republiky antiky byly zpravidla ovládány rodinami nejbohatších obchodníků, pouze tito totiž mohli obsadit volené funkce. Lidové shromáždění - na forech se občané mohli svobodně vyjádřit, společně řešili obsah zákonů a řídili státní záležitosti za účasti většiny svých členů. Ve středověku omezené monarchistickým okolím, splňovaly všechny starší republiky podmínku otevřeného přístupu do vlády jenom nedokonale, neboť zatímco z definice republiky vyplývá, že vláda není v soukromém, nýbrž veřejném vlastnictví, a očekává se u republiky neodmyslitelná tendence k zavedení všeobecného volebního práva, ve všech tzv. „starých republikách“ byla účast na vládě vyhrazena relativně malé skupině „aristokratů“ a volební právo bylo omezeno minimálně jen na majetné. Některé funkce dokonce byly v těchto starých republikách dědičné.
Prvé republiky
Italské městské republiky – založeny na vládě několika rodin, málo společného s liberálním pojetí práv a svobod. Popisem jejich stavu se zabýval například Rousseau, který byl krátce diplomatem v Benátkách. Švýcarsko – tak jak ho známe dnes byly základy položeny v pol. 19 století – vliv kalvinismu, fran. revoluce a americké ústavy - 1848 nová federální ústava jako důsledek krátké války mezi kantony. Na rozdíl od ostatních republik ve světě většina Švýcarských kantonů si dlouhodobě uchovávala republikánské zřízení (od r. 1291) ovšem s charakterem „starých republik“, např v čele některých byla dědičně knížata nebo biskupové. Posledním knížectvím Neuchâtel do r. 1848. Nizozemí – první buržoazní revoluce, myšlenky liberálních práv potlačeny preferován obchod, hlava státu byla dědičná a navíc to byli šlechtici
Anglie Pojem republika po protektorátu Olivera Cromwella byl silně zdiskreditován,
„1653 vešel do britského parlamentu voják Oliver Cromwell, pronesl zoufalou obžalobu nemravnosti, korupce a neochoty se dohodnout v zájmu země a podpořen oddílem kyrysníků, poslance jednoduše z parlamentu vyhnal, aby se sám na pár let stal lordem protektorem a nejvyšším napravovatelem neřádů.“ většina evropských učenců té doby došla k názoru, že republiky vždy skončí buď v anarchii nebo jako tyranie. Například i Voltér(Voltaire) se k republice přiklonil až na sklonku života. První zákon o reformě 1832, umožnil dosud nezastoupeným městům zajistil zastoupení v parlamentě a počet voličů se zdvojnásobil (na 10 % mužské populace). V květnu 1867 dále snížen volební cenzus, čímž se počet voličů opět zdvojnásobil. A konečně v roce 1884 získali volební právo i dělníci z venkovských hrabství, ale opět bez žen. Jedním z pozůstatků feudalismu je dodnes sněmovna Lordů, kde podle úpravy z r 1999 je 92 členů dědičně, 24 církevních hodnostářů a 674 doživotně. "
Francie Za VFBR proběhlo několik voleb, ale byly vždy omezovací klauzule ohledně účasti. Byla sice přijata ústava se všeobecným volebním právem, ta ovšem byla „včas“ zrušena.
Výsledkem revolučního teroru a napoleonských válek nastala nová diskreditace republikánství v Evropě. Roku 1848 došlo k revoluci a obnově republiky. Tehdy proběhly v moderní době prvé volby parlamentu a prezidenta na základě všeobecného hlasovacího práva (mimo žen). A výsledek. Z několika set poslanců bylo sedm republikánů a jen tři socialisté. Prezidentem zvolen Ludvík Napoleon budoucí Napoleon III., který pomocí referenda zpočátku obcházel parlament, aby se nakonec opět pomocí referenda stal r. 1853 císařem. Na této cestě mu mezi dělníky získala jistou popularitu kniha Konec chudoby kde se vyslovil pro rozšíření dělnických práv, nebo i účast v hnutí karbonářů za revoluční sjednocení Itálie.
USA – Deklarace a Ústava Deklarace nezávislosti 1776 - „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svojí oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou.“
Ústava 1787 – první liberální ústava světa začíná „My, lid Spojených států...“ John Locke hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí. Hluboce ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení. Některé jeho názory se staly základem ústavy USA a dokonce byly použity volně citace z jeho děl. Ústava schválená 1787 pro Sněmovnu reprezentantů stanoví: Místa v této komoře a přímé daně se dělí mezi jednotlivé státy podle počtu jejich obyvatel. Tento počet je určen jako součet všech „svobodných osob“ a tří pětin všech ostatních osob kromě Indiánů neplatících daně (tj. především otroků - ustanovení bylo zrušeno 14. dodatkem Ústavy, přijatým roku 1868). Kdo je oprávněn volit však nestanoví a v pozdějších dodatcích je pouze stanoveno komu nesmí být právo volit odepřeno. Tedy jednotlivé unijní státy mohou odepřít právo volit z jiných důvodů.
USA dodatky Ústavy
14.(1868) „Všechny osoby narozené nebo naturalizované ve Spojených státech jsou občany Spojených států žádný stát nemá právo omezovat jejich svobody nebo výsady.“ 15. (1870): "právo občanů Spojených států, aby bylo možné hlasovat nesmí být odmítnut nebo zkrácenou Spojenými státy nebo kterýmkoli státem z důvodu rasy, barvy pleti, nebo předchozí stav otroctví." Některé státy však zachovali blokaci práva volit Irům a Aziatům. 19. (1920): "právo občanů Spojených států, aby bylo možné hlasovat nesmí být odmítnut nebo zkrácenou Spojenými státy nebo kterýmkoli státem z důvodu pohlaví." 24. Změna (1964): "právo občanů Spojených států volit ... nesmí být odmítnut ... z důvodu nezaplacení jakékoli daň z hlavy ani jiné daně. " 26. (1971): "právo občanů Spojených států, kteří mají osmnáct roků nebo starší, aby bylo možné hlasovat nesmí být odmítnut...z důvodu věku."
USA volby v číslech
Prezidentské volby v USA nejsou přímé, ale voliči nejdříve volí volitele a to podle podmínek které stanoví zákonodárství jednotlivých států USA, vůbec první proběhly r. 1789 za účasti 39 tis voličů (1:100) a prezidentem byl zvolen George Washington. Při druhých volbách 1792 byla dokonce účast jen 13300 (1:300). A další volby 1824 1:30, 1840 1:7,1880 1:5, 1920 1:4, 2012 1:2,5 Roku 1820 se voleb zúčasnilo 108359 voličů při 10 milionech obyvatel. Jen pro zajímavost 2 kola senátních voleb 2012 v ČR se voleb zúčasnilo 520 216 osob a to se konají jen ve třetině volebních obvodů.
USA – omezení volebního práva
V jednotlivých státech byly podmínky i značně rozdílné. Několik států mělo i náboženská omezení, vztahující se na nekřesťany nebo neprotestanty, tedy např. židy, katolíky, baptisty a kvakery. Poslední náboženské omezení padlo r. 1828 v Marylendu vůči židům. Od roku 1870, mnoho jižních států mělo přísné zákony voličské způsobilosti, včetně testů gramotnosti a daně z hlavy. Některé státy dokonce záměrně ztěžovaly možnost najít místo k registraci. Od roku 1890 do roku 1915, 10 jižních států mělo nové ústavy s ustanoveními, která zahrnovala testy gramotnosti , daně z hlavy a dědeček klauzule. Což omezovalo volební práva nejen černochů, ale i amerických mexičanů a chudých bílých. Bylo použito i násilí řadou organizací typu KKK, Bílá liga,... Podle odhadů bylo 150 černochů zabito v Severní Karolíně před volbami v r. 1876. I když se Indián narodil v USA, bylo mu odepřeno právo hlasovat, protože nebyl považován za občana ze zákona, což platilo v některých státech do r. 1924. Ve státu Louisiana, v roce 1900, se voleb zúčasnilo pouze 5320 černých voličů, ačkoli zahrnovali většinu populace státu. Roku 1910, bylo registrováno pouze 730 černochů, tedy méně než 0,5 procenta způsobilých černých mužů.
USA – omezení volebního práva
V r. 1965 přijat správní akt – omezení provádět testy gramotnosti V r. 1986 přijata Hlasovací akta osob žijících v zámoří – týkalo se ozbrojených sil a osob žijících v Portoriku, Americké Samoi aj. zámořských území, což umožnilo zhruba 5 mil Američanů účastnit se voleb Mnoho států stále vyžaduje se zaregistrovat stanovený počet dní před volbami, aby bylo možné hlasovat. Často i platí podmínka délky pobytu v místě (nikoliv státu). Bezdomovci v řadě států musí udat adresu, nebo musí dokazovat že skutečně žije v okresu. Stále je zneužívána složitost s identifikací ve volebních místnostech, jako doklad je řidičský průkaz. (neexistence OP a trvalého bydliště) Většina států má zákony, které zakazují odsouzeným zločincům hlasovat. Některé státy nadále dokonce uplatňují celoživotní popření právo volit všem občanům majících trestní záznam. Tyto omezení se týkali při volbách 2010 6 milionů Američanů a jejich počet rychle roste. Řada volebních prostor je nepřístupná pro tělesně postižené, v řadě států nemohou volit slepí a neexistují přenosné volební urny (jsou hlasovací stroje) pro nemocné.
USA závěr
Paradox – v historii USA miliony obyvatel byly zbaveny práva volit, přestože splňovali ústavní a zákonné podmínky stát se prezidentem či kongresmanem. Právo Američanů volit nedosahuje ani úrovně naší První republiky a to na to měli přes 2 století.
Volební právo žen
1893 Nový Zéland
1920 USA, Kanada, Maďarsko
1902 Austrálie
1921 Lotyšsko, Švédsko
1906 Finsko
1926 Turecko
1913 Norsko
1931 Španělsko
1915 Dánsko, Island
1945 Francie, Japonsko, Itálie
1917 Rusko
1948 Belgie
1918 Německo, Polsko, Velká Británie
1949 Čína, Indie
1952 Řecko
1958 Maďarsko
1919 Československo, Nizozemsko
1971 Švýcarsko (kantony 1958–1990)
Omezenost liberalismu
Oproti anarchizmu či komunismu vychází z potřeby státu, byť slabého. Právem na majetek, přesněji na výrobní prostředky a zisk, zůstávají otroky svého vlastnictví – vlastnictví zavazuje – nutno chránit, udržovat a množit. Člověk, který v liberálním systému nemá buď žádný, nebo jen velmi malý majetek, má možnosti výběru variant jednání a rozhodování omezeny , s rostoucím majetkem se rozšiřuje prostor svobodného jednání. Teoretická úroveň zakladatelů liberalismu je nesrovnatelně nižší oproti tvůrcům socialistické teorie – Marx
Budoucnost liberalismu
Liberálové prostřednictvím slabého státu nejsou schopni regulovat nadnárodní společnosti v době globalizace (viz Tominova daň a EU) a tím ani splnit jeho základní cíle Nadnárodní společnosti a finanční kapitál mají zájem na zachování liberálních států a stran, protože se nemusí obávat o své prostředky a případné zásahy státu budou jen kosmetické Liberalismus dál bude snadno oslovovat veřejnost svými jednoduchými, přijatelnými a i sobeckými hesly – svoboda, rovnost, individualismus, volný trh, konzum aj. Tedy ani nesplní očekávání a ani nezanikne
poznámka: nepleťme si silný stát s drahým státem to není totéž, i drahý stát může být slabý – přesněji zkorumpovaný
Poučení
Liberalismus nedokázal po celou dosavadní dobu svého panství splnit cíle, kterými se honosí. Spojené státy, které se prezentují liberální ústavou nepřetržitě přes dvě století, jsou toho vzorovým příkladem. Nástup liberalismu v jednotlivých zemích se vždy dal charakterizovat jako vláda korupce, prospěchářství, nemravnosti a nezájmu nad zájmy země viz. Anglie a Francie před nástupem revolučních diktatur. Výsledkem nemohlo být nic jiného, než názor, že republiky vždy skončí buď v anarchii nebo jako tyranie. Proč by socialismus na svém počátečním vývoji nemohl zažívat podobné ale i odlišné problémy, viz obviňování z totality.
Budoucnost postavení voličů Přesněji budoucnost vlády lidu a věci veřejné (demokracie a republik). Bezpochyby má-li lidská civilizace přežít, bude i přes nepříznivé zvraty, docházet k posilování těchto hodnot. Toho však nelze dosáhnout bez zvýšení regulační úlohy společnosti vůči kapitálu, posílení zespolečenštění výrobních prostředků a většího zapojení veřejnosti do správy společnosti.
Volby v Čechách
Do roku 1896 byli občané děleni do čtyř různých kurií - kurie velkostatkářské, kurie obchodních měst, kurie obchodních a živnostenských komor a kurie venkovských obcí. (týkalo se jen 10% populace starší 20 let) Roku 1896 proběhla reforma hraběte Badeniho, která zavedla pátou volební kurii, kam patřili všichni muži - občané starší 24 let. Roku 1907 byl tento systém zrušen a zaveden nový volební systém do Říšské rady, bylo tak uplatněno všeobecné, rovné a tajné volební právo, ale pouze pro muže. roku 1920 bylo zakotveno všeobecné, přímé, rovné a tajné volební právo včetně žen, účast omezena pouze členům ozbrojených sil.
Parlamentní volby v ČR
Počet kandidátů určuje pro každý kraj příloha č.2, pro JČ stanoveno 22, celkem 343 Ostatní otázky určení mandátu řeší § 48-51 Počet zastupitelů pro kraje se počítá tak, že celkový počet platných hlasů se vydělí počtem poslanců, tedy 200. Získá se tak tzv mandátové číslo. Mandátovým číslem se dělí počet hlasů odevzdaných v každém volebním kraji, tím se určí počet mandátů, které připadají jednotlivým krajům. Zbývající nerozdělené mandáty, připadnou těm krajům, které mají největší zbytek dělení. Např při volbách 2010 hlasovalo 5 230 859 a mandátové číslo bylo 26 154. V JČ odevzdáno 333 117 tedy počet mandátů 12,73 což umožnilo reálně získat 13 mandátů. Do parlamentu se dostanou strany, které získají minimálně 5% hlasů (respektive 10, 15, 20 u koalic)
Parlamentní volby v ČR
Skrutinium v každém kraji určuje kolik mandátů jednotlivé strany získají. Počet hlasů pro každou stranu se postupně dělí čísly 1; 2; 3 atd. (tzv. D'Hondtova metoda) Všechny podíly se seřadí sestupně podle velikosti a mandát získá tolik poslanců kolik náleží danému kraji. V rámci jednotlivých politických stran obdrží mandát kandidáti podle pořadí na hlasovacím lístku. Jestliže některý z kandidátů získal nejméně 5% přednostních hlasů připadne mandát přednostně tomuto kandidátovi. Je-li jich víc určí se pořadí podle nejvyššího počtu preferenčních hlasů.
Příklad Jižní Čechy
