Československá psychologie 2014 / ročník LVIII / číslo 6
VIRTUÁLNÍ REALITA JAKO MOŽNOST LÉČBY ÚZKOSTNÝCH PORUCH JAN ŠMAHAJ, ROMAN PROCHÁZKA Katedra psychologie FF UP, Olomouc AB ST R AC T Vi r t u a l r e a l i ty as alte rn ativ e fo r a n x i e t y d i so r d ers trea tme n t J. Šmahaj, R. Procházka The study provides an overview of articles about the use of virtual reality exposure therapy (VRET) in the treatment of anxiety disorders. Authors defined the basic concepts as anxiety disorders, cyberspace, virtual reality and VRET. The aim of article is to map the specific research studies, their analysis and interpretation. Authors focused on the effect size of VRET in the fear of flying, acrophobia and social phobia treatment. They close that VRET has demonstrable effect on effectiveness of anxious disorders treatment.
key words: virtual reality, virtual reality exposure therapy, cognitive behaviour therapy, cyberspace, anxiety disordes klíčová slova: virtuální realita, expoziční terapie virtuální realitou, kognitivně-behaviorální terapie, kyberprostor, úzkostné poruchy
ÚVOD
Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější duševní poruchy. Mezi typické příznaky zařazujeme úzkost, strach, obavy a vegetativní příznaky ze situací, kterých se běžně lidé nebojí (Praško, 2005). Rozsáhlá epidemiologická studie zaměřená na prevalenci duševních poruch v Evropě (European Study of the Epidemiology of Mental Disorders) poukazuje na celoživotní prevalenci úzkostných poruch 13,6 %, přičemž prevalence za poslední rok činila 6 % (Alonso et al., 2004). Autoři předkládaného přehledového článku se zaměřují na studium účinnosti expoziční terapie virtuální realitou (dále VRET – Virtual reality exposure therapy) u sociální fobie a specifických fobií (konkrétně strach z létání, akrofobie). Možnost využití VRET v rámci kognitivně-behaviorálního přístupu vhodně doplňuje mnohdy nedostatečnou schopnost imaginace u klientů a expozici in vivo. Poukazujeme na možnosti využití VRET v případech, kdy klient nedostatečně těží léčebný prospěch z expozice v imaginaci nebo expozice in vivo není reálně dostupná (např. strach z létání, strach z nástupu do letadla). Z hlediska účinnosti behaviorálních a kognitivních terapeutických postupů dochází k částečnému upozadění psychoanalytických přístupů v této oblasti (Praško, 2005). Na přelomu 20. a 21. století své místo zaujímá i farmakoterapie, a tak je u nekomplikovaných klientů s úzkostnými poruchami dosahováno obdobné účinnosti, jako u psychoterapeutických přístupů.
Došlo: 9. 8. 2013; J. Š., Katedra psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc, Vodární 6, 779 00 Olomouc; e-mail:
[email protected]
Předběžná sdělení
/ 571
Vymezení úzkostných poruch Úzkostné poruchy lze zjednodušeně vymezit jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím (Praško, 2005; Praško, Možný, Šlepecký, 2007). Úzkost se nejčastěji projevuje náhle při určitých situacích, nebo také jako trvalý fluktuující stav, který má dopad na pracovní život, rodinné soužití či prožívání osobní pohody jedince. Dochází k ovlivnění tělesných funkcí (probíhajících procesů a jejich regulace), vnímání, emočního stavu a kognice. Z evolučního hlediska jsou úzkost i strach pro člověka přirozenou reakcí. Problém však nastává, když se objevují hodně často, trvají velmi dlouho a jejich intenzita je vzhledem k situaci, která je spustila, příliš velká nebo se objevují v nepřiměřených situacích (Praško, 2005). Kyberprostor – internet – virtuální realita Virtuální realitu lze vymezit jako počítačem vytvořenou simulaci reality, se kterou může uživatel vstoupit do interakce (Baños, Guillen, 2011; Čermák, Navrátil, 1997; Holcnerová, Novák 2010). McCloy a Stone v roce 2001 vymezili virtuální realitu jako jakýkoliv soubor zařízení, která umožňují lidem efektivní interakci využívající jejich smysly a dovednosti. Neustálý vývoj technologií rozšiřuje definici VR v oblastech interakce člověk-počítač (human-computer interaciton) a rozšířené/pohlcující reality (augmented/immersive reality), kdy dochází k propojení reálného světa a virtuální reality. Současná definice v Encyklopedii Britannica (2014) popisuje virtuální realitu jako „použití počítačového modelování a simulace umožňující člověku interakci s umělým trojrozměrným (3-D) vizuálním či jiným smyslovým prostředím“. Od roku 2000 zaznamenáváme zvýšené experimentální využití virtuální reality (dále VR), a to jak v oblasti neurověd, tak i v terapii. Autoři Glanz, Rizzo a Graap (2003) publikovali přínosnou prognózu pro možné využití VR, její vývoj a uplatnění v oblasti virtuálních expozic v psychoterapii. Později na ni navázal Riva (2005) svou přehledovou studií s názvem Virtuální realita a psychoterapie, kde uvádí zvyšující se číslo studií dokazujících, že VR se stala důležitým nástrojem v psychoterapii. VR umožňuje simulaci reálných události a sociálních interakcí. Terapeuti taktéž těží z pokroku VR technologie, která zajišťuje vysoký stupeň kontroly nad terapeutickými zkušenostmi (Bohil, Alicea, Biocca, 2011; Meyerbröker, Emmelkamp, 2010; Opriş et al., 2012). Senzorické podněty tak mohou prostřednictvím VR přicházet v různých formách, nejčastěji vizuální a auditivní, tj. prostřednictvím brýlí či virtuální přilby. Rozšířená forma VR (immersive VR) simuluje fyzikální prostředí, ve kterém se jedinec fyzicky pohybuje. Taktilní stimuly zahrnují pocit síly, tlaku, povrchu či textury u objektů, se kterými je jedinec virtuálně v kontaktu. Využití VR umožňuje vytvořit interaktivní, multimodální senzorické stimuly. Společně se zobrazovacími metodami umožňuje použití VR vyšší stupeň ekologické validity a nabízí nový přístup ve výzkumu a následné aplikaci poznatků (Bohil, Alicea, Biocca, 2011). Dnes si své místo VR vydobyla především v kognitivně-behaviorální terapii (dále VRKBT) při léčbě úzkostných poruch (sociální fobie, akrofobie, strach z létání, strach z řízení automobilu, klaustrofobie, agorafobie, arachnofobie), stejně tak jako u mnoha dalších duševních poruch (posttraumatická stresová porucha, poruchy příjmu potravy, zvládání bolesti, sexuální dysfunkce) (Krijn et al., 2004; Parsons, Rizzo, 2008; Riva, 2005; Wallach, Bar-Zvi, 2006; Wallach, Saffir, Bar-Zvi, 2009). Níže v tabulce poukazujme na nejčastěji uváděné výhody a nevýhody využití VR v terapii.
572 / Předběžná sdělení
Tab.1 Výhody a nevýhody využití virtuální reality v terapii Nevýhody
Pořizovací náklady
I přes technický vývoj je cena komplexních a propracovaných zařízení stále vysoká.
Využití VR klade zvýšené nároky na technické znalosti a dovednosti terapeutů, zahrnující specializační vzdělání z různých oborů. I přes neustálou Velikost miniaturizaci a využití a mobilita bezdrátových technologií zařízení je klient částečně omezován v pohybu. Edukativní a desenzibilizační Vliv a role proces zahrnuje celou terapeuta škálu nových informací a podnětů. Terapeutické působení Přímá práce klient-terapeut je rozšířeno s klientem o příslušné zařízení. Kritická otázka adaptace v terapeutickém procesu a tréninkových situacích Nevolnost či v čase. Výskyt nevolnosti jiné obtíže založené na konfliktu (cybersickness) dynamického vizuálního virtuálního pohybu s vnímanou statickou polohou těla a naopak Nutno rozpracovat etické otázky Etický rozměr příslušné spojené s využitím VR v terapii Specializované technologické dovednosti
Vytvoření reálné senzorické iluze
Výhody Poskytuje nový rozměr při léčbě výše uvedených psychických poruch. Cílem je podpořit mozek a odezvy v chování ve virtuálním světě, které jsou obdobné těm, které se vyskytují v reálném světě.
Využití u těžko konkrétních dostupných expozic in Simulace (let letadlem vivo a v případech, kdy situací apod.) selhává imaginace Výzkumná možnost VR nabízí maximální manipulace s intenzitou kontrolu nad a různorodostí podnětů multisenzorickými podněty. Přesný záznam a analýza reakcí na podněty
Zachycení v reálném čase (EEG, EMP, EDA aj.)
Přizpůsobení a programovatelnost VR
Umožňuje modifikovat situaci dle stupně a povaze obtíží klienta.
Snížení předčasného ukončení terapie ze strany klienta
Studie prokazují vyšší motivovanost a zájem klienta o průběh terapie.
Experimentální využití
Využití v rámci primárního výzkumu napříč obory
Problematika virtuálně expoziční terapie v oblasti anxiózních poruch Jak jsme již uvedli výše, VR, resp. expoziční terapii virtuální realitou (dále VRET) lze zařadit mezi nové metody léčby nejen anxiózních poruch. Pomocí počítačem vytvořeného virtuálního prostředí je možné léčebně působit na člověka. V expoziční léčbě anxiózních poruch daného jedince ve virtuálním prostředí vystavujeme úzkostným stimulům za účelem prožití osy senzibilizace-habituace-desenzibilizace. To znamená, že klientovi vysvětlíme křivku prožívané úzkosti. Nejprve je fáze senzibilizace, kdy je úzkostná reakce na fobický podnět ve svých projevech velmi prožívána, následně však po nějaké době dochází k její stabilizaci, dále již nepokračuje
Předběžná sdělení
/ 573
a nastává fáze habituace (přivykání si). Poslední fází je desenzibilizace, kdy je fobický podnět vnímán jako méně ohrožující a úzkost klesá. Kontrakt s klientem a jeho definice problému by měl vždy předcházet samotné léčbě. Důležité je, že stanoveným kontraktem a individuálně nastaveným prostředím ve virtuálně expozičních sezeních by se výsledky zlepšení měly objevit také v oblasti klientova reálného života (Meyerbröker, Emmelkamp, 2010). Metanalýzy zaměřující se na studium účinnosti virtuální expozice vůči expozicím in vivo se s rostoucím pokrokem v oblasti počítačové techniky, virtuální reality a modelačního softwaru objevují ve výzkumných příspěvcích stále častěji. V současnosti lze také sledovat, že se nabídky VRET nejčastěji vztahují k léčbě strachu z létání, arachnofobie, akrofobie, agorafobie, panické poruše, sociální fobii a posttraumatické stresové poruše (Opris et al., 2012). Povaha výzkumů prováděných v této oblasti je založena na porovnávání efektu účinnosti VRET oproti expoziční terapii in vivo či v imaginaci. Níže se zaměříme na studium účinnosti VRET u vybraných anxiózních poruch, tj. sociální fobie a ze specifických fobických poruch na strach z létání a akrofobii. Účinnost VRET u strachu z létání Jako příklad výzkumu účinnosti VRET u strachu z létání uvádíme studie (Rothbaum et al., 2000; Rothbaum et al., 2002). Výzkumný soubor u obou studií byl tvořen N = 30, a dále rozdělen do tří skupin. První skupina absolvovala VRET. Druhá skupina podstoupila expoziční terapii in vivo. Třetí skupina byla na „čekacím listu“ a pojmenována jako skupina kontrolní. Klienti z první a druhé skupiny absolvovali celkem osm sezení. První čtyři sezení byla zaměřená na analýzu úzkostného chování. Poslední čtyři sezení byla již zaměřená na metody VRET a expoziční terapii in vivo. V rámci metody VRET byly použity vizuální a akustické signály, které byly prezentovány pomocí virtuální helmy se souběžným použitím vibrací v sedadle. Expoziční terapie v sobě zahrnovala čekání na letišti a reálnou předletovou kontrolu (vyřízení palubních míst, odevzdání zavazadel, sezení v nepohybujícím se letadle). Po ukončení léčby klienti vyplnili Dotazník vyhýbavého chování a zúčastnili se reálného letu. Ze závěrů této studie vyplývá signifikantní zlepšení u skupin s VRET a s expoziční terapií in vivo oproti kontrolní skupině. Stabilitu zlepšení výzkumníci sledovali dále po šesti a dvanácti měsících. Další výzkumy se zaměřovaly na sledování rozdílu účinnosti mezi lidmi, kteří v rámci léčby strachu z létání podstoupili VRET, a dalšími, kteří se zúčastnili skupinové relaxace (Mühlberger et al., 2001). Jedna skupina se tedy zúčastnila terapie pomocí VRET (v jednom dlouhém sezení trvajícím 140 minut klienti prošli čtyřmi simulovanými lety) a druhá skupina prováděla relaxační a dechová cvičení. Výsledky této studie na základě vyplněných dotazníků zaměřujících se na sebeposouzení strachu z létání a vyhýbání se létání prokazují, že VRET byla signifikantně účinnější než samotné relaxační cvičení. Limitací této studie však může být rozdílná délka sezení (zatímco u VRET byla délka sezení 140 minut, u relaxace 60 minut). Další zajímavá studie se na základě pouze jednoho terapeutického sezení zaměřovala na délku stability referovaného zlepšení strachu z létání s odstupem času (Mühlberger et al., 2006). Každý jedinec ze souboru N = 30 absolvoval čtyři virtuální lety po 18 minutách. Poté následoval reálný let v letadle, kterého se buď zúčastnil, nebo nezúčastnil terapeut. Výzkumníci sledovali, zda bude mít přítomnost terapeuta vliv na lepší subjektivní hodnocení zvládání letu. Výsledky ukázaly, že přítomnost terapeuta v průběhu letu neprokázala signifikantní vliv na zvládání letu u zkoumaných osob. Po dvanácti měsících po jednom VRET sezení bylo 70 % zkoumaných osob schopno absolvovat
574 / Předběžná sdělení
znovu bez potíží let. Stručně lze zmínit i porovnání účinnosti VRET s expozicí v imaginaci, kdy se po osmi realizovaných sezeních VRET oproti imaginačním expozicím signifikantně prokázala VRET jako účinnější (Wiederhold, Wiederhold, 2003). V oblasti biofeedbacku se prokazuje jeho výhodné spojení s VRET, což znamená, že sezení spojená s VRET a současně s biofeedbackem jsou účinnější a efektivnější, než samotné expozice pomocí virtuální reality (Wiederhold et al., 2002). Na základě výše uvedených studií je patrné, že VRET lze považovat za efektivní způsob léčby strachu z létání. Jako důležité se ovšem jeví jeho propojení s kognitivně behaviorální terapií, která svým svébytným způsobem uchopuje klientovy potíže včetně funkční behaviorální analýzy a analýzy kognitivní. O ty se pak terapeut může lépe opřít, když v terapeutickém vztahu s klientem promýšlí a nastavuje léčebný plán. Přehled dostupných výzkumů týkajících se účinnosti VRET na strach z létání stručně shrnujeme níže v tabulce. Tab.2 Přehled studií sledujících účinnost VRET u strachu z létání (Opris et al., 2012) (doplněno a upraveno autory) efekt účinku po léčbě efektu efekt účinnosti číslo účinnosti (Cohenovo d) na studii
studie
porucha
klinická skupina
kontrolní skupina
N
Rothbaum et al.
strach z létání
VRE+KBT
IVE+KBT
30
0,1
2
Rothbaum et al.
strach z létání
VRE+KBT
ČL
30
0,64
2
Wiederhold et al. strach z létání
VRE+BT
IMEX
30
0,46
2
Mühlbeger et al. strach z létání
VRE+KBT
KBT
37
1,28
2
Rothbaum et al.
strach z létání
VRE+KBT
IVE+KBT
54
-0,06
2
Rothbaum et al.
strach z létání
VRE+KBT
ČL
54
0,47
2
Krijn et al.
strach z létání
VRE+BT
KBT
45
0,41
2
Matlby et al.
strach z létání
VRE
Placebo
10
0,71
2
Poznámka: VRE+BT - behaviorální terapie rozšířená o expozici virtuální realitou; VRE+KBT – kognitivněbehaviorální terapie rozšířená o expozici virtuální realitou; KBT – kognitivně-behaviorální terapie; IVE – in vivo expozice; ČL – čekací list; IMEX – imaginativní expozice; GrKBT – skupinová kognitivně-behaviorální terapie; kategorie Cohenovo d: bez efektu (0,2-0,5), střední efekt (0,5-0,8), a velký efekt (> 0,8).
Účinnost virtuální expoziční terapie u akrofobie V rámci akrofobie se výzkumy zaměřovaly na studium efektivity VRET oproti dalším metodám. První studie, která se zabývala efektivitou VRET u akrofobie, byla realizovaná na souboru N = 20, kdy zkoumané osoby byly prvně léčeny pomocí VRET (2 sezení) a poté metodou expozice in vivo (2 sezení) s výsledkem, že expozice ve virtuální realitě byly hodnoceny jako efektivnější (Emmelkamp et al., 2001). Další studie se stejně jako předchozí zaměřovala na porovnání míry účinnosti VRET a expozice in vivo u zkoumaného souboru N = 33. Výsledky po šestiměsíčním odstupu prokázaly, že obě metody mají prokazatelný efekt na akrofobii. Dále na základě vyhodnocení sebeposuzujících dotazníků mapujících úzkost a vyhýbavé chování došlo u zkoumaných osob ke generalizaci expozičního nácviku ve virtuální realitě do reálného světa (Emmelkamp et al., 2002). Míru efektu účinnosti VRET u akrofobie shrnujeme v následující tabulce.
Předběžná sdělení
/ 575
Tab.3 Přehled studií sledujících účinnost VRET u akrofobie (Opris et al., 2012) (doplněno a upraveno autory) kontrolní skupina
N
Emmelkamp et al. Akrofobie VRE+BT
IVE
33
0,24
2
Krijn et al.
ČL
28
1,11
2
Emmelkamp et al. Akrofobie VRE
IVE
20
nesledováno
Krijn et al.
ČL
37
nesledováno
studie
porucha
klinická skupina
efekt účinku po léčbě efekt účinnosti číslo efektu (Cohenovo d) účinnosti na studii
Akrofobie VRE+BT
Akrofobie VRE
Poznámka: VRE+BT – behaviorální terapie rozšířená o expozici virtuální realitou; IVE – in vivo expozice; ČL – čekací list; kategorie Cohenovo d: bez efektu (0,2–0,5), střední efekt (0,5–0,8), a velký efekt (> 0,8).
Účinnost expoziční terapie pomocí virtuální reality u sociální fobie V této kapitole se zaměříme na účinnost VRET u sociální fobie. Sociální fobii považujeme za mnohem komplexnější úzkostnou poruchu, která se svou dynamikou a symptomatologií významně odlišuje od specificky zaměřených fobií. Výzkumně se sledoval rozdíl v účinnosti mezi VRET a skupinovou KBT (Klinger, Bouchard, Legeron, 2005). Výzkumníci disponovali výzkumným souborem N = 36, který byl rozdělen na dva soubory podle věku a pohlaví. Celkem proběhlo 12 sezení. Efektivita obou přístupů byla měřena pomocí sebeposuzovacích dotazníků. Výsledky ukázaly, že skupinová terapie měla v daném hodnocení vyšší efekt než VRET. Toto autoři vysvětlují tak, že skupinová terapie, právě sociálním kontaktem s druhými lidmi, více umožňuje klientům se vystavovat obávaným situacím. Další studie se zaměřovaly na zkoumání součástí sociální fobie a to především strachu z mluvení na veřejnosti. Tento krok se zdá být logický, protože v celém komplexu dynamiky sociální fobie nelze prozatím uspokojivě virtuální svět modelovat. Proto se projevy sociální fobie, kterými jsou zabezpečování, vyhýbání a udržující faktory, zmapují a následně se stanoví seznam potíží, jimž se klient postupně vystavuje. V oblasti strachu z mluvení na veřejnosti byl realizován výzkum, který porovnával účinnost KBT a KBT s VRET oproti kontrolní skupině (Wallach, Safir, Bar-Zvi, 2009). Celkový soubor byl tvořen N = 88. Počet individuálních sezení byl 12. V těchto skupinách, mimo skupinu kontrolní, bylo u zkoumaných osob realizováno kognitivně behaviorální vyšetření a následně edukace klientů o povaze behaviorální a kognitivní analýzy potíží. Výsledky prokázaly stejný pozitivní efekt u KBT s VRET i u samotné KBT. Autoři však uvádí, že i když oba přístupy měly stejný efekt, tak u samotné KBT docházelo k významně častějšímu předčasnému ukončování terapie ze strany zkoumaných osob oproti KBT s VRET. Na základě získaných výsledků autoři po jednom roce zrealizovali kontrolní sezení s výsledky, že zlepšení bylo u zkoumaných stabilní (Safir, Wallach, Bar-Zvi, 2012). VRET jako nástroj k léčbě může velmi pozitivně působit na daného klienta, je to něco nového, zajímavého apod. Z toho lze vyvodit úvahu, zda mimo prokazovanou účinnost VRET se dále neprojevují další modifikující faktory jak z hlediska terapeuta, tak i klienta. Současný stav poznání pootevírá problematiku léčby sociální fobie pomocí VRET a vyžaduje další a podrobnější výzkumné studie. Níže v tabulce odkazujeme na studie zabývající se touto problematikou.
576 / Předběžná sdělení
Tab. 4 Přehled studií sledujících účinnost VRET u sociální fobie (Opris et al., 2012) (doplněno a upraveno autory) klinická skupina
kontrolní skupina
studie
porucha
Klinger et al.
sociální fobie VRE+KBT IVE+GrKBT 36
Wallach et al.
sociální fobie VRE+KBT IMEX+KBT
Wallach et al.
sociální fobie VRE+BT
ČL
N
58
efekt účinku po léčbě číslo efektu efekt účinnosti účinnosti na (Cohenovo d) studii -0,18
1
0,34
3
58
0,85
3
Robillard et al. sociální fobie VRE+KBT IVE+KBT
30
0,12
4
Robillard et al. sociální fobie VRE+KBT ČL
29
1,34
4
Poznámka: VRE+BT – behaviorální terapie rozšířená o expozici virtuální realitou; VRE+KBT – kognitivněbehaviorální terapie rozšířená o expozici virtuální realitou; KBT – kognitivně-behaviorální terapie; IVE – in vivo expozice; ČL – čekací list; IMEX – imaginativní expozice; GrKBT – skupinová kognitivně-behaviorální terapie; kategorie Cohenovo d: bez efektu (0,2-0,5), střední efekt (0,5-0,8), a velký efekt (> 0,8).
D iskuze a záv ě r
Na základě výše uvedených studií lze konstatovat, že VRET dosahuje významných výsledků na poli léčby u vybraných anxiózních poruch. Virtuální realita se stala běžným pomocníkem v lékařství, psychologických oborech aj. Současné využití virtuální reality je při nácviku chirurgických operačních výkonů, tréningu speciálních jednotek vojsk a dokonce nácviku terapeutických dovedností. Spektrum využití virtuální reality nelze v rozmachu digitálního světa snad ani předvídat. Naše zkušenosti (autoři se realizují v KBT) s expozicemi v imaginaci jsou rozporuplné, protože se ne vždy našim klientům práce s imaginací daří. Zde se objevuje, kromě jiných psychoterapeutických směrů, prostor pro využití VRET. U VRET je výhoda, že ji lze uplatnit u fobií, které budeme obtížně s klientem realizovat v expozicích in vivo (např. let letadlem či u PTSD). Na druhou stranu je nutné uvést i některé možné nevýhody spojené s využitím VRET v terapeutickém procesu, kam spadají omezené možnosti technologií adaptovat se na změny (především z pohledu softwarové virtualizace potřebného prostředí) v psychoterapeutickém procesu (Holcnerová, Novák, 2010). Dále na vznik nevolnosti (tzv. cybersicness) (Krijn a kol. 2007) či jiných obtíží, které uvádějí Čermák a Navrátil (1997). Autoři článku však apelují na nutnost kritické odborné diskuse zmiňovaných limitů a to především s ohledem na dynamický vývoj technologií v čase a na nutnost zpracování etických otázek souvisejících s využitím VRET v terapii v České republice. Při shromažďování výše zmíněných studií jsme v jejich designech postrádali zkoumání vztahu mezi klientem a terapeutem. Terapeutický vztah považujeme za velmi důležitý a lze jej řadit mezi obecné účinné faktory psychoterapie. Studie (Mühlberger, Emmelkamp, 2008), která se kvalitou terapeutického vztahu souběžně s VRET zabývala, přinesla následující výsledky. Klienti v terapii hodnotili terapeutický vztah s VRET jako důležitý a přínosný pouze v léčbě jejich strachu z létání. V oblasti léčby akrofobie nebyla kvalita terapeutického vztahu pro klienty hodnocena významně. Toto zjištění však nelze zobecňovat, tzn., že kvalitní terapeutický vztah není potřeba nebo není důležitý. Terapeutický vztah je řazen mezi obecné účinné faktory psychoterapie. Domníváme se, že budoucnost analýzy terapeutického vztahu je založena v kvalitně metodologicky uchopených studiích, které jej dokážou společně s terapeutickými metodami zkoumat. Prakticky je ovšem velmi důležité, že VRET
Předběžná sdělení
/ 577
prokazatelně pozitivně působí na výše popsané anxiózní poruchy. Jsme přesvědčeni o potřebnosti dále zkoumat VRET na klinické populaci a hledat možnosti, jak ji využít v terapeutickém procesu. Autoři tohoto článku připravují výzkum a studium efektu účinnosti VRET u anxiózních poruch za přístrojové podpory ve vznikající psychofyziologické a virtuální laboratoři na Katedře psychologie FF UP v Olomouci. Souhlasně s uváděnými výzkumnými studiemi se přikláníme k názoru, že zaměření na studium VRET je přínosné z jak hlediska výzkumného uvažování, tak z hlediska praxe samotné. L I T E R AT U R A Al o n so , J. J. , A n g e rme y er, M . C . , Be rn e r t , S . S . , B r u ff a e r t s , R . R . , B r u g h a , T. S . , B r y so n , H. H. et al. (2004): Prevalence of mental disorders in Europe: Results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project. Acta Psychiatrica Scandinavica 109 (Suppl420), 21-27. B a ñ o s, R . M. , G u illen , A . , Q u ero , S . , García-Palácios, A., Alcaniz, M., B o t e l l a , C. (2011): A virtual reality system for the treatment of stress-related disorders: A preliminary analysis of efficacy compared to a standard cognitive behavioral program. International Journal of Human Computer Studies 69, 602-613. B o h i l , C . J . , A l i c e a , B . , B i o c c a , F. A. (2011): Virtual reality in neuroscience research and therapy. Nature Reviews Neuroscience 12, 12, 752-762. Č e r m á k , I . , N a v r á t i l , M. (1997): Vliv virtuální reality (VR) na psychiku jedince. Československá psychologie 41, 1, 55-65. E m m e l k a m p , P. M . G . , B r u y n z e e l , M . , D r o s t , L . , Va n D e r M a s t , C. A. P. G. (2001): Virtual reality treatment in acrophobia: A comparison with exposure in vivo. CyberPsychology & Behavior 4, 3, 335-339. E m m e l k a m p , P. M . G . , K r i j n , M . , H u l s b o s c h , A . M . , D e Vr i e s , S . , S c h u e m i e , M . J . , Va n D e r M a s t , C. A. P. G. (2002): Virtual reality treatment versus exposure in vivo: A comparative evaluation in acrophobia. Behaviour Research & Therapy 40, 5, 509-516. Encyclopædia Britannica: Virtual Reality (VR). Encyclopædia Britannica Online. (Vyhledáno 2.3.2014 na http://www.britannica.com/EBchecked/topic/630181/virtual-reality-VR/). G l a n t z , K . R i z z o , A . S . , G r a a p , K. (2003): Virtual reality for psychotherapy: Current realities and future possibilities. Psychotherapy: Theory, Research, Practice, Training 40, 5567. H o l c n e r o v á , P. , N o v á k , P. (2010): Online psychoterapie a psychologické poradenství. Psychoterapie 4, 3-4, 174-182.
578 / Předběžná sdělení
Klinger, E., Bouchard, S., Légeron, P., Roy, S., Laufer, F., Chemin, I., Nigues, P. (2005): Virtual reality therapy versus cognitive behavior therapy for social phobia: A preliminary controlled study. CyberPsychology & Behavior 8/1, 76-88. K rijn, M ., Emme lka mp, P. C ., O la fs son, R. P., Bouwman, M., Gerwen, L. V., Spinhoven, P., Van Der Mast, C. G. (2007): Fear of flying treatment methods: Virtual reality exposure vs. cognitive behavioral therapy. Aviation, Space & Environmental Medicine 78, 2, 121-128. K rijn, M ., Emme lka mp, P. G ., B ie mond, R., de Wilde de Ligny, C., Schuemie, M. J., van der Mast, C. G. (2004): Treatment of acrophobia in virtual reality: The role of immersion and presence. Behaviour Research and Therapy 42, 2, 229-239. K rijn, M ., Emme lka mp, P. M . G ., O la fsson, R. P., Biemond, R. (2004): Virtual reality exposure therapy of anxiety disorders: A review. Clinical Psychology Review 24, 259-281. M a ltby, N ., K irs c h, I., M a ye rs , M ., A llen, G. J. (2002): Virtual reality exposure therapy for the treatment of fear of flying: A controlled investigation. J Consult. Clin. Psychol.70, 1112-1118. McCloy, R., Stone, R. (2001): Science, medicine, and the future: Virtual reality in surgery. British Medical Journal 323, 7318, 912. Meyebröker, K., Emmelkamp, P. M. G. (2010): Virtual reality exposure therapy in anxiety disorders: A systematic review of process-and-outcome studies. Depression & Anxiety 27, 10, 933-944. M ühlbe rge r, A ., H e rrma nn, M . J . Wie demann, G., Ellgring, H., Pauli, P. (2001): Repeated exposure of flight phobics to flights in virtual reality. Behaviour Research and Therapy 39, 9, 1033-1050. Mühlberger, A., Weik, A., Pauli, P., Wiedemann, G. (2006): One-session virtual reality exposure treatment for fear of flying: 1-year follow-up and graduation flight accom-
paniment effects. Psychotherapy Research 16, 26-40. M ü h l b e rg e r, K . , E m m e l k a m , P. M. G. (2008): Therapeutic processes in virtual reality exposure therapy: The role of cognitions and the therapeutic alliance. Journal of CyberTherapy & Rehabilitation 3, 247-257 . Op r i ş, D. , P in tea , S . , G a rc ía -P a la c ios, A., Botella, C., Szamosközi, Ş., D a v i d , D. (2012): Virtual reality exposure therapy in anxiety disorders: A quantitative meta-analysis. Depression and Anxiety 29, 2, 85-93. P a r s o n s , T. D . , R i z z o , A. A. (2008): Affective outcomes of virtual reality exposure therapy for anxiety and specific phobias: A metaanalysis. Journal of Behavior Therapy and Experimental Psychiatry 39, 250-261. P r a š k o , J. (2005): Úzkostné poruchy: klasifikace, diagnostika a léčba. Praha, Portál. Praško, J., Možný, P., Šlepecký, M. (2007): Kognitivně behaviorální terapie psychických poruch. Praha, Triton. R i v a , G. (2005): Virtual reality in psychotherapy: Review. CyberPsychology & Behavior 8, 220-230. Robillard, G., Bouchard, S., Dumoulin, S . , G u i t a r d , T. , K l i n g e r, É. (2010): Using virtual humans to alleviate social anxiety: Preliminary report from a comparative outcome study. Annual Review Of Cybertherapy And Telemedicine, 846-848. R o t h b a u m , B . , A n d e r s o n , P. , Z i m a n d , E . , H o d g e s , L . , L a n g , D . , Wi l s o n , J. (2006): Virtual reality exposure therapy and standard (in vivo) exposure therapy in the treatment of fear of flying. Behavior Therapy 37, 1, 80-90. R o t h b a u m , B . O . , A n d e r s o n , P. L . , S m i t h , S . , H o d g e s , L . , P r i c e , L. (2002): Twelve-month follow-up of virtual reality and standard exposure therapies for the fear of flying. Journal of Consulting & Clinical Psychology 70, 2, 428-432.
Rothbaum, B. O., Hodges, L., Smith, S., Price, L. (2000): A controlled study of virtual reality exposure therapy for the fear of flying. Journal of Consulting & Clinical Psychology 68, 6, 1020-1026. Safir, M., Wallach, H. S., Bar-Zvi, M. (2012): Virtual reality cognitive-behavior therapy for public speaking anxiety: One-year follow-up. Behavior Modification 36, 2, 235246. Wallach, H. S., Bar-Zvi, M. (2006): Virtual reality assisted treatment of flight phobia. The Israel Journal of Psychiatry 44, 29-32. Wallach, H. S., Safir, M. P., Bar-Zvi, M. (2009): Virtual reality cognitive behavior therapy for public speaking anxiety: A randomized clinical trial. Behavior Modification 33, 3, 314-338. Wie de rhold, B . K ., J a ng. D . P., K im, S. I., Wiederhold, M. D. (2002): Physiological monitoring as an objective tool in virtual reality therapy. CyberPsychology & Behavior. 5, 1, 77-82. Wiederhold, B. K., Wiederhold, M. D. (2003): Three-year follow-up for virtual reality exposure for fear of flying. CyberPsychology & Behavior. 6, 4, 441-445. SOUHRN Studie uvádí přehled studií zaměřených na využití expoziční terapie virtuální realitou (VRET) v rámci léčby úzkostných poruch. Autoři vymezují základní pojmy z oblasti úzkostných poruch, kyberprostoru, virtuální reality a VRET. Jejich cílem bylo zmapování výzkumných studií, jejich rozbor a interpretace výsledků. Příspěvek se zaměřuje na efekt účinnosti VRET v léčbě strachu z létání, strachu z výšek a sociální fobie. Z analýzy výzkumných studií vyplývá, že VRET má prokazatelný efekt při léčbě anxiózních poruch.
Předběžná sdělení
/ 579
Copyright of Ceskoslovenska Psychologie is the property of Institute of Psychology of the Academy of Sciences and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use.