2. číslo Léto 2015
Úvodník Milý čtenáři, čas nezadržitelně plyne a po jaru nám začíná radostné léto. Budeme se moci vyhřívat na terase našeho domova a těšit se chladivým nápojem či dobrou zmrzlinou. Jako sociální pracovník jsem do našeho domova nastoupila teprve v únoru a popravdě řečeno se mi terasa moc atraktivně nejevila. Byly zde uskladněny stavební materiály a mnoho dalších věcí. Nevěřila jsem, že se z terasy v létě stane tak krásné místo pro relaxaci a odpočinek. To vše díky šikovným lidem, kteří se o květiny a okolí terasy s láskou starají. I narozeninové oslavy budou mnohem zajímavější na naší krásné rozkvetlé terase. Také letní Grébovka a další parky v okolí našeho domova lákají k procházce, posezení, odpočinku či relaxaci. K létu však neodmyslitelně patří nejen parné počasí, ale také letní bouřky, které nám od horka alespoň na chvilku uleví. S příchodem krásného počasí se nám otevírají nové možnosti trávení volného času. Nemusíme se omezovat na skupinové aktivity v budově našeho domova, ale mnoho akcí budeme přesouvat ven na čerstvý vzduch. Jako každý rok se můžete těšit na výlety organizované našimi aktivizačními pracovníky. Na začátku června jsme již navštívili Dendrologickou zahradu, kde byla k vidění celá řada známých i neznámých rostlin. A v září se můžete těšit na výlet parníkem po řece Vltavě. Doufám, že si nadcházející léto společně užijeme.
Mgr. Dana Drnovcová Sociální pracovník
Jak jsme trávili jaro Rychle plynoucí čas nám přináší další číslo Vinohradského věstníku. Doufáme, že si díky němu zavzpomínáte na jaro a snad se i trochu pobavíte. Máme za sebou jaro, které nám rozhodně nedovolilo odpočívat. V dubnu jsme stihly hned dva výlety, a to do kostela svaté Ludmily za naším otcem Pavlem a na Vyšehrad. Hezké počasí vylákalo obyvatele na terasy obou domovů a naopak deštivé dny jsme využili k promítání filmů a opery, oslavě narozenin s tombolou či setkání s kocourkem Charlesem. V květnu k nám opět zavítali bratři Pobudové s milými písničkami, ke kterým jsme na terase přikusovali bramboráky a zapíjeli je pivem. K dalším návštěvám pak patřil pěvecký sbor Gabriel či děti ze základní školy Integrál, které s námi trávily odpoledne hraním společenských her. Proběhlo také další sezení ,,u kulatého stolu“, kde společně s vedoucími pracovníky klienti domovů probírali možnosti zlepšení našich služeb. V červnu jsme navštívili dendrologickou zahradu a proběhla také diskusní beseda na téma ,,příběh čaje“. Nyní nastalo chladnější období, ale určitě se na nás léto brzy usměje a poskytne nám ideální počasí pro prázdninové výlety.
Skupina Flamenko na terase Naše obyvatele domova Jana Masaryka 34 potěšila návštěva tanečnic za skupiny Flamenco. Jejich vystoupení, které jsme uspořádali na vyhřáté terase, bylo plné temperamentního tance, ladného pohybu a překrásných stylových kostýmů. Na chvíli jsme měli dojem, že jsme přímo ve slunném jižním Španělsku. Se skupinou dorazila i vynikající houslistka, která svou jímavou hrou dojala všechny příznivce živé klasické hudby. Také oslava narozenin se nesla v rodinném duchu a nikomu se ani po skončení této společné akce nechtělo jít pryč.
Návštěva dendrologické zahrady Dendrologická zahrada v Průhonicích je bezesporu klenotem mezi parky. Přitom je to autem od našich domovů necelých dvacet minut. Záplava barevných, vonících květin dokáže jako kouzelným proutkem každého návštěvníka omámit a rozzáří oči snad každého vnímavého člověka. Poklidná procházka mezi exotickými druhy stromů a keřů nás nakonec zavedla i k místnímu rybníku, kde jsme na pár chvil jen mlčky a s úžasem pozorovali jímavé panoráma připomínající svou poklidnou atmosférou jižní Čechy. Na tento báječný výlet budeme všichni vzpomínat hodně dlouho.
Náš nový terapeut Dovolte, abych se Vám představil, mé jméno je Dakota Rivet a jsem čivava canisterapeut-pes, který svou láskou pomáhá léčit duše lidí. Narodil jsem se 30.1.2014 jako 14,5cm velký pes nedopatřením mamince Dotty, zachráněné z množírny, a taťkovi Geronimovi Lary z útulku. Jak říká panička, jsem štěně z lásky a jedno z mála štěňat, které neopustí rodinu ani rodiče. Do naší velké rodiny, mimo koní, králíků a dalších zvířat patří křiženka Indiena Uzurpator, která je šéfkou smečky, čivavčík (čivavka x jezevčík) z množírny Minnesota Hafo a velká křížena (kavkaz x retriever), kterou chtěli zlí lidé sníst, jménem Cassidy Smích, též canisterapeutka. S Cassidy jsem od dvou měsíců začal navštěvovat její postižené klienty v CDS-ZVONEK a též děti v Mš Krteček. Díky tomu jsem se začal učit poznávat různé lidi, neobvyklé zvuky i pachy. Tak jsem se začal vzdělávat pro tuto práci, která je pro nás psy náročná, ale záslužná. Zkoušky jsem skládal, stejně jako Cassidy i Vám velmi dobře známí Stuart paní Soni, u organizace Pes Partner,o.s zabývající se výcvikem asistenčních, signálních, vodicích i terapeutických psů. Já, vzhledem k velikosti, jsem vhodný pro seniory a ležící klienty, díky čemuž nás Soňa se Stuartem pozvali sem k vám do CSSP2,abychom jim pomohli rozdávat Vám radost. Haf, Vaše éro Dakota
Výprava za tajemstvím na bájemi opředený Vyšehrad Jaro už dávno pominulo, ale jednoho krásného slunečného dne jsme se ho mohli konečně dotknout, ucítit a nabažit se ho plnými doušky. Tento báječný výlet na Vyšehradské hradby se podařil díky našim dobrovolníkům a kamarádovi Karlovi z recepce. Prošli jsme se v parku, který byl plný rozkvetlého zlatého deště a svěží jarní zeleně. O trochu déle jsme se pak zastavili na vyhlídce, abychom se kochali krásným výhledem na Prahu. Ten den bylo celkem jasno, takže jsme si mohli prohlédnout Prahu od Braníku až po Staré Město. Nejvíc nás ovšem zajímalo, ve kterém místě bájný Šemík se svým pánem Horymírem přeskočil hradby?! To jsme se ovšem nedozvěděli, ale i tak jsme si tento první letošní výlet náležitě užili! Tajemný bájemi opředený Vyšehrad nás svou jarní atmosférou okouzlil a domů jsme všichni odjížděli s lehkostí v srdci.
Zpívání s dětmi Na začátku května nás do Máchovy ulice přišly potěšit svým zpěvem dětičky z Domova dětí a mládeže Prahy 2. Paní vychovatelka nám na začátku prozradila, že toto vystoupení je pro děti premiéra. I přes svůj nízký věk (3 – 6 let) celé vystoupení zvládly na jedničku z hvězdičkou. Společně s nimi jsme si zazpívali známé lidové písně, které děti šikovně doprovázely na různé nástroje. Budeme se na ně těšit zase někdy na podzim, kdy k nám snad opět zavítají.
Kavárna na terase v Jana Masaryka Bylo krásně, a tak jsme se všichni na domově dohodli, že strávíme svůj čas na naší sluncem vyhřáté terásce. Chvilku jsme poslouchali klasickou hudbu od Franze Schuberta, ale nakonec jsme se zapovídali o životě a vůbec vzpomínali na věci krásné a libé. Bylo nám spolu tak hezky, že jsme se tehdy ani nechtěli rozloučit a odejít. Všem taková milá setkávání doporučujeme.
Divadelní vystoupení žáků ZŠ Jana Masaryka Naši malí kamarádi ze základní školy Jana Masaryka si pro nás opět po roce připravili divadelní představení. Jak trefně poznamenala jedna naše obyvatelka " ...rostou nám ty naše děti jako z vody". Děti nám zahrály pohádku "O veliké řepě" od Františka Hrubína. Jen na konci místo řepy vylezl ze země krtek a smál se na celé kolo. Byla to vskutku povedená taškařice. Jako přídavek nám účinkující přednesli i krásné a neznámé básničky. Potom následovala veselá taneční písnička o životě bobrů a na konec všem na domově rozdali vlastnoručně vyrobené keramické misky a světýlka s píšťalkou. I naši obyvatelé na oplátku podarovali děti nádhernými malovanými kočkami. A to ještě nebylo všechno. Každý ochutnal lahodné a voňavé koláčky ve tvaru růžiček, které pro tuto příležitost již dopoledne upekla naše nová a milá kolegyně Irina spolu s klienty. Moc Vám za vše děkujeme naši malí kamarádi a až zase budete mít nějakou novou divadelní hru, opět vás u nás srdečně a rádi uvítáme.
O našich aktivitách – Dílny Aranžování ze suchých květin Shodli jsme se, že naše stolečky na místech k posezení by si zasloužili rozveselit. Povedlo se! Procvičili jsme si estetické cítění a zároveň jsme všem udělali radost. Ubrousková technika – decoupage Objevili jsme techniku, která nás baví a vypadá to, že časem ubrousky oblepíme celý domov. Nazdobili jsme plechovky, které lze využít jako „krabičky na cokoliv“. Ruličky z papíru Další činnost, které jsme téměř propadli, jako již mnoho lidí před námi, je příprava ruliček z novinového papíru. Takže se z nás stali „motalinky“. Tak si totiž lidé, kteří pletou z papíru, sami říkají. Pletení Sice nejsme pohádkové ovčí babičky, ale přesto každou středu rády a pilně pleteme zásoby oblečení na zimu. Kytičky Abychom si zdokonalili jemnou motoriku rukou, chopíme se občas jehly, nitě, čtverečků látky a ušijeme kytičky. Škoda, že jim nejde přišít i vůně. Kytiček není přece nikdy dost, a tak je vyrábíme i ze zmuchlaného papíru, organzy či krepového papíru. Posezení, povídání nad šálkem kávy a šikovné ruce, to je to, co nás spojuje a baví. Lenka z aktivizace
Pro inspiraci – závin se špenátem a nivou Potřebujeme: 3 stroužky česneku 1 menší cibule 300 g mraženého listového špenátu 3 lžíce smetany ke šlehání sůl 150 g rozdrobené nivy listové těsto 1 vejce
Postup: Na másle opečeme pokrájený česnek a cibuli pokrájenou na kostičky. Přidáme listový špenát, smetanu, lehce osolíme a chvíli podusíme. Prochladlou náplň promícháme s rozdrobenou nivou. Vyválíme listové těsto, náplň rozložíme rovnoměrně na plát těsta a svineme jako závin. Potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme v předehřáté troubě na 200 °C dozlatova. Dobrou chuť!
Od našich klientů Mé jméno je Anna Benýšková, od 4. listopadu 2014 ležím v domově pro seniory Praha Vinohrady. Ještě v říjnu jsem běhala po Svaté Hoře v Příbrami, ale bohužel po několika osobních křivdách jsem ochrnula na dolní končetiny. Původně pocházím z krásného města růží, z Blatné. V Blatné a okolí je překrásná příroda plná květin. Najdeme zde také 52 rybníků, ze kterých jsou jen tři ve městě. A také zámek, na kterém se točila řada pohádek, například Šíleně smutná princezna, Bílá paní nebo Čest a sláva. Pochází odsud také řada známých osobností, např. Karel Strakatý, který jako první zazpíval ,,Kde domov“ můj ve hře Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka. Nejraději vzpomínám na to, jak jsme v létě každou neděli v 5 hodin vyjeli s naší partou na kolech na Zvíkov a Orlík, po cestě jsme nevynechali žádnou příležitost vykoupat se v jednom z rybníků v okolí. V zimě jsme zase hráli ochotnické divadlo, chodili do Sokola a večer jsme váleli sudy ve sněhu v městském parku. Byla to velmi hezká doba, na kterou ráda vzpomínám, mám na toto období i špatné vzpomínky, ale na ty se snažím nemyslet a nepřipomínat si je.
Pro pobavení - Různé příhody z kanceláří : Ne vždy potrefená husa kejhá…. Takový kolektiv, o kterém se tu zmiňuji, je snad snem každého úředníka. Byla to tak dobrá parta, že společně se zúčastňovali i se svými rodinami různých oslav, návštěv divadel či sportovních akcí. Navzájem si nezáviděli a i ty tři ženy se v tomto mužském kolektivu kupodivu dobře snášely. K sekretářce se vcházelo přes malou předsíňku, ve které stála mimo kopírky i lednička, která sloužila všem. Bylo to tak proto, aby zůstala přístupná, když sekretářka byla mimo úřad a její kancelář musela být z bezpečnostních důvodů zamčena. Dveře do předsíňky byly vždy otevřeny, takže i ti, kteří museli zůstat přesčas si tam mohli dojít pro svou vychlazenou minerálku či džus. Sem si taky dávali své balíčky se šunkou, salámem, uherákem, vlašským salátem či jinými dobrůtkami, co si koupili na odpolední svačinu. Takhle to probíhalo bez problémů dva roky – když tu jednou odpoledne si zaběhla Věrča pro svou šunku…a ta nikde. Přehrabala balíčky – ale šunka tam prostě nebyla. Nakoukla do všech kanceláří s otázkou: „Nevzali jste si náhodou omylem mou šunku?“ Když ji všichni ujistili, že ne, zakroutila nad tím hlavou, mávla rukou a zakousla se do suché housky a jablíčka. Další den postrádal svůj balíček Honza, pak Petr… Nejprve mizel vždy jen jeden balíček, ale pak už i dva či tři. To snad ani není možné? KDO by to dělal? Tady se přeci nikdy nic neztratilo… a tak po vzoru slavného detektiva Hercule Poirota či slečny Jane Marplové z detektivek Aghaty Christie začali přemýšlet, KDO to dělá a PROČ. No proč? To je jasné! Protože je hladový - to je bez debat. Jakmile byla vypuštěna z úst jednoho kolegy tato věta, hned všem vytanula před očima nepřítomná uklízečka Jarmila, starší paní, a jak si jí někdy potají dobírali – širší než delší – ale velká pečlivka a s jejím úklidem byli vždy nadmíru spokojeni. Pro svou veselou a
upovídanou povahu byla oblíbená a často zvaná i na oslavy narozenin – a tam si nikdo nemohl nevšimnout, jaká kvanta jídel byla schopna spořádat. No jo – ale počkejte – abychom jí nekřivdili – přeci už tu uklízí pět let a nikdy se nic neztratilo, proč by až teď? ……. Helena byla maminka dospívajícího syna, který žral jako nezavřený, bavila kolegy tím, co toho její synek spořádá k obědu – obrovský talíř polévky, k ní tři chleby, 20 knedlíků, půlku pečeného kuřete s omáčkou, a ještě byl schopen sežrat pekáč buchet a už se rozhlížel co ještě dobrého by slupl – no – Otesánek hadr. A přitom byl vysoký a štíhlý jak topol. Tak tato maminka Helena se najednou do ticha ozvala – a co údržbář Mirek? Jo, jo – to by bylo možné…Mirek byl jedním z těch, kteří měli také přístup do kanceláří, byl to tichý uhrovitý mladík, který v podniku pracoval od vyučení a jeho vysoká vychrtlá postava budila v těch třech ženách takový soucit, že mu nosily buchty, koláče a jiné dobroty a Mirek to spořádal vždy s chutí – ale pořád byl hubený jako ta nudle… No jo, ale to je stejné, jako s Jarmilou – proč až teď, když tu pracuje tři roky bez problémů???? „No nic, ráno moudřejší večera – doma si o tom podumejte a něco musíme vymyslet, jak chytit toho „žravce“ co nám vyjídá ledničku“ – rozhodl Honza. Pečlivka Helena si Honzova slova vzala k srdci a doma si s tím lámala hlavu tak dlouho, až na to přišla a ráno seznámila kolegy se svým plánem. „Uvědomte si, že ráno přijdeme všichni do práce, dáme si balíčky do ledničky, a protože je tu dopoledne živo na chodbě, v předsíňce u kopírky i v kanceláři sekretářky – nikdo by si asi netroufl v tomto šrumu něco vzít“ – hovořila ke kolegům. O sobě byli stoprocentně přesvědčení, že mezi nimi ten pažravec určitě není. Takže to musí být jedině v době mezi 12. a 13. hodinou. V tomto rozmezí chodili na oběd do vedlejší hospody. Takže plán byl takový – půlka kolegů šla na oběd jako vždy a druhá se namačkala v kanceláři Heleny, která ji
měla přímo proti dveřím sekretářky – tedy i předsíňky, kde stála ta zpropadená lednička. Zatím co si jedni nacpávali svá bříška, druhá parta se střídala u dveří, oko přilepené na klíčovou dírku, aby přistihli toho, kdo jim ujídal svačiny… Po půlhodině, kdy už byli vystřídání druhou partou – najednou právě Honza, který klečel a už bolavým okem koukal tou malou škvírkou vidí, jak mu ji zaclonila známá postava …zvedl se od dveří a s úžasem zašeptal: „Kluci – tomu neuvěříte – víte KDO to je?????“. No ano – byl to ten, do kterého by to nikdy nikdo neřekl – náměstek František, distinguovaný pán, slušňák, vždy jako ze škatulky i když jeho postava se léty pěkně kulatila. „Ale blbost – je to přeci náš oblíbený náměstek…no jo, ale co by tam jinak dělal?“ Na chvíli zkoprněli úžasem. Pak všichni vyrazili na chodbu, a když otevřeli dveře do předsíňky, naskytl se jim pohled jako pro bohy. Náměstek František stál u otevřené ledničky a měl v ruce balíček s uherákem, který hltavě pojídal…Když viděl ty užaslé tváře svých podřízených, upustil ponížený a pokořený František z chvějící se ruky zbytek uheráku na zem, zrudl jako rak, dosedl ztěžka na jedinou židli, která stála u kopírky, sklopené oči, zlomená postava, a skomírajícím hlasem jim řekl důvod… Jeho krásná žena Marta, se kterou žil spokojeně už patnáct let byla velmi akční, milovala sport a nutila Františka běhat, jezdit na kole a provádět i jiné činnosti, které mu „lezly na nervy“. František byl totiž rád, když si v klidu mohl zalézt s knížkou do křesla a číst. Jednoho dne, když mu žena pošívala už podruhé knoflíky na saku řekla: „A dost! Podívej se, Františku, jak vypadáš, roste ti bříško a za chvíli z tebe bude tlustý strejc, nedá se nic dělat, budeš držet dietu“.
Jak rozhodla, tak také hned činila. Kdo jste viděli film „Sedm hladových“ si umíte jistě představit ty snídaně a večeře. Ke snídani měl sklenici džusu, trojúhelníček sýra, vejce a dva knackebroty. Takže do práce vyrážel hladový jako pes. Na oběd nechodil, ten mu s sebou dávala jeho Martička v umělohmotných miskách - pár kousků kuřecího masa – jednou s dušenou mrkvičkou, jindy s kedlubnami, které si ohříval v mikrovlnce, nebo jen rybu a k tomu mističku salátu. František to slupl jako malinu a měl stále hlad. Na večeři se nemohl těšit, protože buď musel chroupat oloupanou mrkev, nebo salátovou okurku, či jen salát s rajčaty, takže i spát chodil hladový. Ale co by pro milovanou Martu neudělal. Když si jednou v polední době šel do ledničky pro minerálku a viděl tam ty balíčky – neodolal, rozbalil hned první – a tam se na něj smála šťavnatá, růžová a voňavá šunčička…než bys řekl švec, měl jí v sobě, a teprve pak se vyděsil, co to proboha udělal?? Ale už se stalo, a tak prostě věčně hladový František, s jazykem hlady vyplazeným jako vlčák, jim vyjídal jejich zásoby. Přeci je jen pravdivé, staletími ověření přísloví, že „s jídlem roste chuť“, takže jeden balíček už mu nestačil… Jak už bylo na začátku psáno – tato parta byla báječná. Když si každý živě představil, co hladový František prožíval za útrapy s dietou, navíc ještě ničen výčitkami svědomí – rádi mu odpustili, odmítli jakoukoliv peněžní náhradu a ve vedlejší hospůdce, kde seděli nad pivem a František nad sklenicí neperlivé vody, se všemu už jen smáli……ale jako praví gentlemani nedali tuto historku k dobru kolegům z jiných oddělení. Od té doby se už nikdy nic z ledničky neztratilo a František, kterému pak celé osazenstvo fandilo, se už nikdy nezpronevěřil dietě, kterou zavedla jeho žena – a podařilo se mu ke své spokojenosti, a hlavně jeho ženy Marty, zhubnout. Takže z toho plyne poučení, že i potrefená husa někdy zakejhá – a vyplatí se jí to…
Procvičme si paměť Najděte ve větách skrytá česká města 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
EVA VEN NEPŮJDE, BOLÍ JI HLAVA. MÁME NA ZAHRADĚ ČÍNSKÉ ZELÍ. JSI JAKO LÍNÁ VEŠ. LEPÍ SE KOLMO KE STĚNĚ. PAN UČITEL ČEKAL NA STUDENTY. CUKROVÍ ROZDÁM OSTATNÍM. OBČAS JSOU LIDÉ ZLÍ NEBO HLOUPÍ. LOĎKU PŘENES OKOLO VODY.
Škrtněte jedno písmeno tak, aby vzniklo jiné slovo 1. KŘEČ 2. SLÁVKA 3. POLICIE 4. MOLO 5. PELÍŠEK 6. KOST 7. VRATA 8. HOUSLE 9. LAMPA 10. MATRIKA 11. STUŽKA 12. RŮŽE 13. KOMPARS
Výsledky procvičování paměti Najděte ve větách skrytá česká města: 1. Jihlava 2. Děčín 3. Kolín 4. Písek 5. Telč 6. Most 7. Zlín 8. Sokolov Škrtněte jedno písmeno: 1. Řeč 2. Lávka 3. Police 4. Mol 5. Plíšek 6. Kos 7. Vata 8. House 9. Lama 10. Matika, Marika 11. Tužka 12. Růž 13. Kompas Tímto děkujeme všem, kteří se na tvorbě našeho časopisu podílejí či nás k jeho tvorbě inspirují. Přejeme krásné léto a dny plné pohody. Hodně radosti a zdraví Vám přejí Lenka Ratajová, Dana Drnovcová, Radek Hušek, Gabriela Zunová a Karolina Tumlířová.