ÚPRAVY PROSTREDÍ PRO SAMOSTATNÝ A BEZPEČNÝ POHYB NEVIDOMÝCH A SLABOZRAKÝCH LIDÍ Viktor Dudr
Laik, natož pak odborník, třeba z oboru stavebnictví, si umí docela dobře představit, jak lze upravit prostředí umožňující pohyb lidí s pohybovým omezením. Je jen pak věcí příslušných technických předpisů standardizace potřebných parametrů, jako jsou maximální příčné a podélné sklony ramp a pěších komunikací vůbec, minimální průjezdní profily, minimální rozměry např. WC, kabin výtahů, výšky ovládacích prvků nejrůznějších zařízení i pro uživatele invalidních vozíků. Také užívání takto vhodně upraveného prostředí (vžilo se říkat „bezbariérového") nedělá pak zásadní problémy. V případě osob s vážně poškozeným zrakem nebo osob zcela nevidomých je taková představa zřejmě složitější. Povědomí o tom, že by se slepec mohl pohybovat samostatné a při tom dostatečně bezpečně, vůbec není běžné. To, že je možno technickými prostředky vytvořit pro takový samostatný pohyb nevidomých a slabozrakých lidí lepší orientační podmínky, není známo prakticky vůbec, přestože právě v naší republice je v této oblasti dosaženo určitých zcela konkrétních výsledků.
Důvodů pro to je asi více. Rozhodující však zřejmě bude pochopení rozdílu mezi vnímáním informací potřebných pro pohyb zrakem (tedy distanční a integrální) od lokálního a parciálního získávání informací slepcem náhradními způsoby, tedy zbývajícími smysly. Dalším důvodem bude např. i podstatná role samotného subjektu - nevidomého či slabozrakého člověka. Prvořadé je, jak se konkrétní jedinec s nemožností užívat zrak vyrovná. Problém akceptace vady je obecnější a je dostatečně zkoumán. Teprve v okamžiku vyrovnání se s vadou může nastoupit, a také obvykle zcela přirozeně nastoupí velice individuální proces, tzv. sociální rehabilitace. V našem případě jde o výuku samostatného pohybu - získávání potřebných dovedností a návyků pro tuto, pro vidícího tak banální činnost. Přirozený pud sebezáchovy zabrání vlastním nepředloženým experimentům. Nabídka kvalifikované pomoci ve výuce prostorové orientace a samostatného pohybuje v naší republice dostatečná a na dobré úrovni. První motivační podněty může později osleplý získat na vhodně zaměřeném tzv. rekondičním pobytu pořádá-
ném spolkovými částmi Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky (SONS). V každém případě by pak měl následovat vhodný kurz, ať již individuální, jak jej nabízí např. 12 oblastních ambulantních středisek Tyfloservisu SONS, nebo internátní v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku SONS na Dědině v Praze 6. Pro nevidomé z mládí je výuka samostatného pohybu a prostorové orientace v současné době již dostatečně kvalitně a kvalifikovaně zajištěna v systému speciálních škol pro nevidomé i speciálně pedagogickými centry pro nevidomé žáky a studenty na běžných školách. Teprve vybaven dostatečnými návyky, dovednostmi a zkušenostmi může nevidomý člověk „vyjít" samostatně na ulici a případně využít i úpravy prostředí, které usnadňují samostatný pohyb poslepu. Pro úplnost si musíme znovu připomenout, že při absenci zraku nebo při značném omezení zrakových schopností je možno k získávání informací potřebných pro pohyb využít zbývajících smyslů, především hmat (zprostředkovaný i bílou slepeckou holí a nášlapem), sluch, řidčeji čich, snad i chuť. Shrňme si v tomto článku situaci, jaká v naší republice v této oblasti je, jak pro pouhou informaci, tak pro využití těmi, kdo s výcvikem slepců mají profesně co dělat. Stručně z historie Teprve po roce 1990 byly v tehdejší České unii nevidomých a slabozrakých formulovány možnosti úprav prostředí pro
samostatný a bezpečný pohyb nevidomých a slabozrakých lidí. V oblasti hmatových prvků pro slepeckou hůl a nášlap (vodící linie, signální a varovné pásy) se vycházelo z informací získaných od výrobců dlaždic určených k těmto účelům v SRN. Jednoduché a laciné zařízení s přijatelnými uživatelskými vlastnostmi pro akustickou signalizaci na přechodech pro chodce nabídl český výrobce. Systém dálkově ovládaných akustických orientačních majáků je zřejmě originální českou cestou. Proto mu v tomto článku věnujeme největší pozornost. Vhodná soustava hmatových značek pro snadnou orientaci v interiérech budov nebyla dosud úspěšně vyřešena tak, aby tvořila využitelný systém. Reliéfní plánky a mapy, itineráře slovní na magnetofonové kazetě i ve slepeckém Brailleově písmujsou záležitostí, kterou se zabývají podle místních potřeb a finančních možností nižší organizační články naší slepecké organizace (SONS), jiné humanitární spolky a speciální slepecké školy. Do budoucna je vyvíjena aktivita k tomu, aby elektronické informační systémy, zvláště v dopravě, mohly sloužit i nevidomým a slabozrakým osobám. Ve spolupráci s některými dalšími občanskými sdruženími zdravotně postižených a prostřednictvím Vládního výboru pro zdravotně postižené občany se podařilo prosadit nutnost uplatňování některých úprav prostředí v přiměřené míře do stavebních předpisů. V současnosti se totéž daří i v oblasti dopravy. Malé kvantum potřeby materiálů a zařízení k úpravě prostředí pro nevidomé
a slabozraké způsobuje nezájem výrobců, nebo, v lepším případě, často vysokou cenu takových výrobků. Systém dálkově ovládaných akustických orientačních majáků (AOM) pro nevidomé Akustická lokalizace orientačního bodu se ukázala jako dostatečně vhodná z těchto důvodů: - Určení polohy zdroje zvuku je pro tento účel dostatečně přesné co do směru, i co do vzdálenosti. - Aplikace majáků je možná i jako dodatečná na stavbu již provozovanou. - Akustický orientační maják umožňuje pouhý orientační zvukový signál, ale i v případě potřeby další informaci hlasovou frází. - Akustické majáky lze používat jednotlivě i jako celé orientační akustické systémy. - Náklady na vývoj AOM a dalších podobných akustických zařízení jsou nízké, neboť se využívá běžně známých principů a poznatků z radiotechniky, elektroniky a z oblasti počítačových technologií. Ceny hotových zařízení jsou pak, na rozdíl od jiných zařízení a materiálů, též relativně nízké. - Praxe ukázala, že zácvik v užívání tohoto způsobu akustické orientace není u drtivé většiny zkušenějších nevidomých nutný. Pro začátečníky nebo další zájemce je výuka užívání akustických majáků zařazena do programu příslušných kurzů. - Relativně malá četnost užíváni neobtěžuje okolí zbytečným hlukem.
Popis funkce: Na orientační bod (vchod do budovy, schodiště do podchodu, odbočku v podchodu a pod.) se umístí akustický orientační maják. Nevidomý chodec v případě potřeby vyšle ze svého dálkového ovladače - vysílačky elektromagnetický (radiový) kódovaný impuls, který uvede maják v činnost. Maják vydá vhodný zvukový signál - „trylek" - podle něhož se uživatel sluchem orientuje. Trylek může doplnit hlasová fráze, která orientační informaci doplní podle místní situace slovním komentářem. Vyzařovací diagram antény není ani na straně přijímače ani na straně vysílače ovlivňován, je tedy v podstatě kruhový. Směrový účinek by omezoval „vyhledávání" majáku. Povel dálkového ovladače -vysílačky nevidomého chodce tedy maják „objeví" v okamžiku, kdy se dostane do jeho dosahu. Dosah vysílačky je zaručen minimálně na 40 m. Skutečný dosah až 100 m (podle členitosti okolí) je v některých případech určitou nevýhodou. Dosah lze ovlivnit (zvýšit či snížit) na straně přijímače podle konkrétní situace. Možná provedení majáků a jejich služby V základním provedení se AOM ozve zvukovým signálem - trylkem, který je v podstatě libovolný. Praxe ukázala potřebu použití pouze dvou až tří typů těchto zvukových signálů. Pokud je v dosahu vysílačky více než jeden AOM, je možno požadovat libovolný časový odstup jejich signálů. Osvědči-
lo se, že optimální je odstup po cca 1 s, nejvýše však 5 s. Dále je možno volit provedení AOM, v němž může být programem nastavena jeho nepřetržitá funkce po nastavitelnou denní dobu, kdy v nastaveném intervalu opakuje svůj trylek bez povelu slepecké vysílačky. Na vysílačku pochopitelně reaguje i v tomto režimu. Reálný čas je v tomto případě možno nastavovat a korigovat mezinárodním radiovým signálem (podchod stanice Muzeum pražského metra) - odpadá pak nutnost čas od času ručního nastavování. Provedení AOM s hlasovou frází umožňuje ovládat nezávisle na sobě (tedy dvěma různými povely vysílačky) dvě fráze: První, základní - stručná: identifikuje blíže orientační bod. Druhá, rozšiřující podrobnější: obsahuje obvykle popis situace, např. nabídka služeb obchodního domu, nebo zdravotnického zařízení v jednot! ivých poschodích budovy nebo popis trasy k dalšímu orientačnímu bodu apod. Zvláštní modifikací je v tomto případě nastavování druhé fráze ručně, např. dozorčím v metru - v tomto případě hlásí zvláštní situaci: např. „Stanice je mimo provoz!" Potřeby si vynutily i vývoj AOM nad nástupními hranami eskalátorů (zatím jen v některých stanicích pražského metra). Mimo orientační zvuk gongu maják ohlásí aktuální režim chodu jednotlivých ramen eskalátoru: „Pravý eskalátor jede dolů, prostřední jede nahoru, levý stojí." Správné fráze automaticky nastavuje řidiči počitač pohonu.
Podstatným kvalitativním skokem je povelová souprava pro nevidomé do vozidel MHD vyvinutá firmou APEX Praha, spol. s r. o. Mimo hlášení jednotlivých zastávek do salónu vozidla pro všechny cestující z "digitálního" magnetofonu oznámí z reproduktoru u předních dveří vozidla na povel slepecké vysílačky číslo linky a směr jízdy („konečnou"). Jiným povelem vysílačky je řidič informován o úmyslu nevidomého nastoupit. Dalšími zařízeními z tohoto programu firmy APEX sloužícími již pouze dopravci jsou systémy pro sledování vozidel pomocí družicové navigace GPS s využitím současné fónické rádiové sítě nebo s využitím GSM pro vozidla MHD, radiokomunikační adaptéry, které jsou určeny pro obousměrnou datovou a hlasovou komunikaci mezi vozidlem MHD a řídicím centrem atd. Miniaturní akustický majáček PPN 05 je individuální pomůckou určenou ke zlepšení orientace nevidomého v místnostech a otevřených prostorách - označí místo (sedadlo) ve vlaku nebo restauraci, kam se potřebuji vrátit, dá se upevnit na obojek vodícího psa apod. Funguje obdobně jako AOM. Majáček PPN 05 lze díky jeho malým rozměrům (58 x 38 x 21 mm) umístit téměř na libovolném místě položením nebo pověšením za poutko, které zároveň funguje jako přijímací anténa. Majáček je možné aktivovat vysílačem VPN 01 nebo VPN 03 - reaguje dvojitým krátkým pípnutím. Majáček PPN 05 je n a p á j e n v n i t ř n í m a k u m u l á t o r e m 2,4 V a jeho doba provozu na jedno nabití
baterie je jeden až dva dny podle četnosti pípání. Jeho hmotnost je pouze 45 g. Dálkový ovladač - vysílačka pro nevidomé Dálkový ovladač AOM nevidomého je k dispozici ve dvou provedeních: - VPN 01: krabička rozměrů 85 x 40 x x 12 mm se šesti ovládacími tlačítky a reliéfní hmatovou značkou pro orientaci na klávesnici poslepu. - VPN 03: zabudovaná v horním dílu kovové slepecké skládací hole ing. Svárovského se třemi ovládacími tlačítky (některé povely jsou v tomto případě sdružené do jednoho tlačítka). K dispozici jsou tyto služby - povely (podle ovládacích tlačítek na typu VPN 01): Tlačítko č. 1: Režim vyhledávání - spouští stabilní akustické orientační majáky, u AOM s hlasovou frází spouští základní frázi. Po stisku tlačítka delším než 1 s vysílačka vysílá opakovaně ovládací impulsy každé 3 s po dobu jedné minuty. Stiskem kteréhokoliv jiného tlačítka se tento režim ruší. Tlačítko č. 2: spouští rozšiřující hlasovou frázi AOM. Tlačítko č. 3: Tento povel spouští hlášení čísla linky a směru jízdy vozidel MHD (tramvaje, městského autobusu nebo trolejbusu) z vnějšího reproduktoru u předních dveří vozidla. Slepec má tedy opět k dispozici jak informaci orientační - kde se tyto pro něj nejbezpečnější dveře nacházejí, tak v tomto případě nutnou informaci další. Tlačítko č. 4: Povel informuje řidiče vozidla MHD hlasovým signálem z pří-
poslechového reproduktoru o úmyslu nevidomého cestujícího nastoupit či vystoupit. Tomu tak odpadá nedůstojné hledání tlačítka předvolby otevírání dveří uvnitř i vně vozidla. Do budoucna: nově vyvíjená vozidla pražského metra M1 a příměstská souprava 471 Českých drah („pantograf') budou na tento povel reagovat analogicky. Tlačítko č. 5: Tímto povelem si nevidomý chodec na ulici aktivuje (spouští) na krátkou dobu 2 až 10 min., podle místních podmínek, akustickou signalizaci na přechodech pro chodce (známé „tikání" semaforů) tam, kde je to tak upraveno. Je to v místech, kde by nepřetržitá činnost této signalizace obtěžovala okolí. Tlačítko č. 6: Je rezervní pro případ, že by v budoucnu bylo možno dálkově ovládat ještě další služby pro nevidomé. Tento povel je již využit v orientačním systému v hale letiště Praha - Ruzyně, aby se akusticky „nepřekrývaly" dvě různé trasy. Jako perspektivní se jeví spouštění tímto povelem hlasových výstupů elektronických informačních systémů zvláště v dopravě. Oba typy vysílačů VPN 01 i VPN 03 jsou vybaveny akustickou indikací vyslání povelu a stavu baterií. Tato indikace se vyvolá při každém stisku libovolného tlačítka. Dvojí „pípnutí" ukazuje na správnou funkci a dobrý stav baterií, jedno „pípnutí" upozorňuje na snížení vysílaného výkonu a nutnost v nejbližší době vyměnit baterie. Stisknutí, které nevyvolá akustickou
odezvu, ukazuje na vybití baterií nebo jiné závady, a tedy nefunkčnost vysílače. Ještě několik technických detailů: Napájecí napětí obou zmíněných typů vysílaček je 3 V a odběr proudu při vysílání povelu je asi 20 mA, přičemž doba trvání vysílání povelu je asi 100 ms - zkrátka napájecí články ve vysílačce vydrží bez výměny velmi dlouho. Přijímače PPN K dispozici je řada provedení přijímačů typu PPN k zabudování do AOM a podobných zařízení nebo do povelové soupravy pro nevidomé do vozidel MHD. Nabídka pokrývá všechny požadavky týkající se napájecího napětí i potřebných výstupů. Na přijaté povely mohou přijímače reagovat s využitím čtyř výstupů typu otevřený kolektor OC1 až OC4 a jednoho přepínacího kontaktu relé - sepnutím po dobu 100 ms. Současný stav V současnosti je na území ČR v provozu více než 1500 stabilních AOM. Orientační systémy vytvořené soustavou AOM slouží na mnoha místech - podchodech, autobusových a železničních nádražích. Jejich počet podle místní potřeby rychle narůstá. Aktuální přehled AOM je k dispozici v redakci slepeckého časopisu ZORA (AOM v Praze) a na OAS Tyfloservisu SONS Olomouc (Morava). Ve větších městech je však rozšíření AOM takové, že je pohodlnější čas od času si vysílačkou „zkusit", zda na místě, kam poslepu směřuji, je maják. V Praze je mobilními AOM vybaveno prakticky 100 % vozidel MHD. V Brně,
Olomouci a Ústí nad Labem instalace povelových souprav pro nevidomé do vozidel MHD zdárně pokračuje. V několika dalších větších městech se o zavedení této služby vážně uvažuje. Nevidomí uživatelé mohou podle platných předpisů v oprávněných případech získat příspěvek na pořízení vysílačky jako kompenzační pomůcky od okresního úřadu. Náznakem zvýšení zájmu veřejnosti, zvláště odborné, jsou ocenění, získaná při prezentaci problému nevidomých na ulici a v dopravě. Na veletrhu REHA-PROTEX '97 na brněnském výstavišti získala povelová souprava pro nevidomé do vozidel MHD firmyAPEX nejvyšší ocenění Zlatou Rehu. Souprava na vytváření akustických orientačních systémů pro nevidomé firem ELVOS a APEX obdržela na stavebním veletrhu 1999 rovněž v Brně zlatou medaili ve skupině technického vybavení staveb. Akustická signalizace pro nevidomé na přechodech pro chodce Tato akustická signalizace je mimořádně důležitým prvkem bezpečného pohybu nevidomého či slabozrakého po ulici. Akusticky identifikuje červenou a zelenou, která je na světelné signalizaci, o akustickém navedeni k přechodu ani nemluvě. Prozatím neřešenou (a technicky i legislativně řešitelnou) je otázka bezpečného přecházení nevidomého či slabozrakého (upřímně řečeno pro každého, nejen
zrakově hendikepovaného) při režimu blikající žluté. Tento režim je na některých trasách a dlouhých ulicích spouštěn hlavně večer, v noci či o víkendech. Zde by pomohla možnost alespoň některé vybrané přechody (třeba vysílačkou nevidomého) převést do několika cyklů (nebo alespoň jednoho) červená - zelená. Rozhodujícím požadavkem na legislativu je povýšení akustické signalizace pro chodce na stejnou úroveň, jakou má signalizace optická. T a j e nedílnou součástí funkce systému řízení (řadiče) přechodu, křižovatky. Toto opatření by umožňilo řešit i orientačně velice složité křižovatky s dělenými přechody tak, aby byly uživatelné i nevidomými a slabozrakými. Od r. 1992 je schválena výroba, používání a montáž akustického zařízení SZN 1. Zařízení umožňuje nevidomému, který přistoupí ke sloupku, na kterém je zařízení světelné signalizace pro chodce, bezpečně sluchem rozlišit, svítí-li červené nebo zelené světlo ve směru, kterým chce přejít. Akustické zařízení se instaluje jednoduchým způsobem na stožár světelné signalizace na vnější stranu krytu jeho světel, případně i do ampule a elektricky se zapojí do svorkovnice světelné signalizace. Chod zařízení je trvalý, akusticky je signalizována červená (pomalé „tikání") i zelená (rychlé „tikání"). Kromě nevidomých je tento zvuk dobrou doplňkovou informací pro další velké skupiny chodců, např. pro staré lidi. Zvláštní pozornost je třeba věnovat tzv. děleným přechodům. Na středním dělícím
pruhuje buď jediný sloupek světelné dopravní signalizace společný pro oba dopravní pásy, nebo sice sloupků více, ale v bezprostřední vzájemné blízkosti (4 m a méně). V tom případě je nutno doplnit elektrické zapojení chodeckými tlačítky a umožnit nevidomému na středním dělícím pruhu akustickou signalizaci ovládat. Pokud je sloupek světelné dopravní signalizace vybaven chodeckým tlačítkem s tzv. výzvou, tato funkce s ovládáním akustické signalizace nevidomým. Pokud sloupek touto výzvou opatřen není, doplní se tlačítky pouze pro nevidomé. Příslušná výrobková základna je pro tento účel schválena včetně případné dálkové aktivace vysílačkou nevidomého. Navíc lze doporučit, aby tlačítka akustické signalizace na děleném přechodu byla na horní nebo dolní stěně doplněna hmatovou značkou (např. hlavičkou nýtu) a měla též odlišnou (modrou) barvu a byla označena nápisem „POUZE PRO NEVIDOMÉ" nebo alespoň piktogramem slepce. Rovněž umístění tlačítkové skříňky na sloupku vždy průčelně ve směru další chůze pomáhá slepému chodci v orientaci na přechodu. Z výše uvedeného popisu vyplývá, že si nevidomý chodec na středním dělícím pruhu, nebo v místě kde je více sloupků semaforů v bezprostřední blízkosti, tlačítkem vypne ten signál, který ho už nezajímá. Je při tom jedno, zdaje příslušné tlačítko určeno všem na výzvu (přivolání zelené), nebo jen pro něj. Chová se tedy jako každý jiný chodec, jen s tím rozdílem, že tlačítko drží zmáčknuté tak dlou-
ho, až se mu ozve „zelená" pro další část přechodu. Zde je na místě důrazně připomenout nezbytnost signálních a varovných pásů v dlažbě (viz níže) zvláště na středním dělícím pruhu! Orientačně komplikované křižovatky vyžadují pro zřízení akustické signalizace konzultaci odborníků na výcvik mobility nevidomých. Vodící linie, signální a varovné pásy Trvalé vyznačení orientačních bodů a jejich propojení lze realizovat úpravami dlažby pěších komunikací - jak chodníků v parteru města, tak v interiérech rozhlehlých veřejně přístupných budov - pro hmat zprostředkovaný slepeckou bílou holí a nášlapem. Jedná se o úpravy stavební, tedy nákladné a lze s nimi počítat hlavně u nových staveb a přestaveb, kde to ukládají příslušné stavební předpisy. Přesto se s umělými vodícími liniemi a hlavně pak se signálními a varovnými pásy pro nevidomé setkáváme stále častěji na ulicích, zastávkách MHD, nástupištích metra i železnice. Vodicí linie pro nevidomé a slabozraké spojují jednotlivé orientační body s jednoznačnými a pro celou linii stejnými charakteristickými orientačními znaky. Vodící linie pro samostatný pohyb a orientaci představují základní a nejdůležitější prvek. S vodící linií musí nevidomý prostřednictvím bílé hole udržovat nejen stálý kontakt, ale také si od ní musí udržet i určitý odstup, který průběžně kontroluje. Do vodících linií nesmějí zasahovat
žádné překážky trvalého charakteru, zásah dočasných překážek by měl být omezen na minimum. Rozhodně není správné takové umísťování reklam, které vede k zásahu do vodící linie. Vodící linie jsou dány na sebe navazujícími orientačními body, které jsou součástí bezprostředního okolí trasy nevidomého. Tyto přirozené orientační body s charakteristickými orientačními znaky tvoří hlavně stavby a jejich části. Příkladem zde může být styk stěny domů a roviny chodníku. Obrubník pěší komunikace na rozhraní s trávníkem a rozhraní dvou výrazně hmatově odlišných struktur dlažby jsou dalšími příklady vodící linie přirozené. V žádném případě není vodící linií obrubník chodníku na hraně vozovky! V místě, kde není přirozená vodící linie a přechodová vzdálenost mezi dvěma orientačními body je příliš velká, volí se vodící linie umělá. Dalším důvodem pro zřizování vodící linie umělé jsou bezpečnostní požadavky na orientaci a pohyb na nástupištích celostátních drah, metra apod. Umělá vodící linie je pás speciální dlažby široký obvykle v interiéru 300 mm, v exteriéru 400 mm a má podélné žlábky hloubky cca 3 až 5 mm, šířky 8 až 12 mm s roztečí cca 25 až 40 mm. Příčný řez může být vlnitý, nebo s žlábky tvaru rovnoramenného lichoběžníku. V exteriéru je nutná hloubka žlábků i jejich rozteč poněkud větší. Varovný pás je využit obecně k vyznačení vstupu do nebezpečného místa. Musí být jednoznačně a nezaměnitelně zjistitelný hmatově dlouhou bílou holí a nášlapem.
Varovné pásy se užijí jen výjimečně tam, kde nelze překážku zajistit jinak zarážkou pro slepeckou hůl a pevnou zábranou (zábradlím). Signální pás označuje orientačně důležité místo: zastávku MHD, vchod do budovy s velkou frekvencí slepců, přechod pro chodce. Struktura signálního pásu musí být zjistitelná holí a také nášlapem. Signální pásy označují nevidomému nebo slabozrakému orientačně důležité místo, které potřebuje přesně identifikovat, např. z důvodů nástupu do vozidla hromadné dopravy, přecházení ulice, vchodu do budov zvláště často používaných (slepecká knihovna, centra sociální a pracovní rehabilitace, speciální školní zařízení, úřady, zdravotnická zařízení apod ). Užití signálních pásů k navedení na přechod pro chodce (v kombinaci s varovným pásem na rozhraní chodník - vozovka) řeší správné nasměrování nevidomého chodce na přechod, životně důležité je to zejména v případě jejich situování do oblouků. Signální pás musí být vždy veden ve směru osy zebry přechodu! Pro signální pás se volí vhodná dlažba s výstupky, jejichž charakter je dán použitím v interiéru (výjimečně - rozlehlé haly) nebo exteriéru. Síře signálních pásů musí být minimálně 800 mm a situovány by měly být zásadně kolmo na směr chůze v daném místě přes celou šířku pěší komunikace nebo průchozího profilu. V exteriéru tvoří povrch signálních pásů dlaždice s výrazně hmatově odlišným povrchem od okolní dlažby,
např. s výstupky tvaru kulových úsečí s průměrem 20 až 25 mm a výškou cca 5 mm s roztečí výstupků 50 až 100 mm - například některé typy zámkové nebo parketové dlažby. Řešení signálních (a varovných) pásů v památkově chráněné dlažbě vyžaduje zatím řešení případ od případu vzhledem k vlastnostem povrchu signálního či varovného pásu a jeho okolí. Praxe ukázala, že signální pásy mají zvlášť významnou úlohu pro usnadnění orientace a na pěších komunikacích navíc podstatně zvyšují bezpečnost. Jejich maximálně možné rozšíření je oprávněným požadavkem všech samostatně se pohybujících nevidomých a slabozrakých. Varovné pásy označuji místa vstupu do nebezpečného prostoru, kde se nevidomý může setkat se situací, kterou není možné vyhodnocovat jen kontaktně - hmatově bílou holí. Je zde nutné i distanční hodnocení (to běžně provádí člověk bez poškození zraku vizuálně) vzhledem k proměnlivosti této situace. Příkladem je příjezd vozidla hromadné dopravy do zastávky nebo přecházení vozovky. Proto se s varovnými pásy setkáváme v dopravních stavbách a na komunikacích. Šířka varovných pásů je pro interiér minimálně 300 mm, pro exteriér minimálně 400 mm, varovný pás, který je nedílnou součástí bezpečnostního pásu stanic metra, má šíři 150 mm. U varovného pásu, který označuje snížený obrubník bezbariérových přechodů přes vozovku, má strukturu povrchu stejnou, jako u signálních pásů.
Trvalé překážky Sem patři například sloupy veřejného osvětlení a trakčního vedení, reklamní sloupy, zastávkové sloupky hromadné dopravy s přístřešky v jejich blízkosti, poštovní schránky, prodejní automaty, telefonní budky, zábradlí, lavičky, oplocení atd. Obecně platí, že překážka musí být vyznačena tak, aby její celý půdorys byl nevidomým či slabozrakým vnímatelný. Proto musí být překážka vyznačena při zemi buď soklem do výše cca 100 mm, nebo jinou zarážkou do výše 250 mm (obruba tvoří zarážku pro slepeckou hůl) a pevnou zábranou ve výši 1100 mm - toto označení musí být kontrastní proti pozadí. Stejné principy jako pro trvalé překážky platí i pro části staveb (sloupy u vchodu, portikus, schodiště zasahující do komunikace, prostorová schodiště, zábradlí apod.), které musí při svém samostatném pohybu nevidomý obcházet. Znovu je třeba zdůraznit, že při běžném pohybu podél přirozených i umělých vodících linií je obcházení trvalých překážek jen zcela nezbytnou výjimkou. Nejvýznamněji se na počtu trvalých překážek podílí městský mobiliář. U něj se také nejčastěji vyskytují zásadní a hrubé závady ve vztahu ke zrakově postiženým, a to ať již šeroslepým, slabozrakým či zcela nevidomým. Podstatným problémem jsou především boční stěny přístřešků, nevhodné umísťování světelných reklam, chybná řešení odpadkových košů. Velice často se vyskytují s nevyhovujícím řešením vlastního mobiliáře i závady při jeho umísťování. Jsou to zásahy do vodících linií, vytváře-
ní nepřehledných a kontaktním způsobem nerozeznatelných orientačních situací v parteru i jinde. Informace hmatového charakteru Informační štítky v Brailleově písmu slouží k detailnější informovanosti nevidomého a slabozrakého. Bývají na nich uvedeny informace o návazné dopravě číslo linky, směr jízdy, koncová stanice, dále základní informace o okolí či o prostoru, do kterého nevidomý vstupuje. Zásadním problémem je standardní umístění těchto štítků, aby je uživatel našel bez zbytečného ohmatávání stěn a předmětů. Zkušenosti říkají, že tyto nápisy jsou nejvhodnější na madlech zábradlí po pravé straně při výstupech z nástupišť metra, podchodů apod. Pokud je mezi madlem a stěnou dosti místa, nalepí se štítky na zadní stranu madla na začátku schodiště vzhůru nohama (pro pohodlné čtení ukazováčkem levé ruky). Dodavatel madel zábradlí by měl počítat s vhodnou rovnou ploškou na správném místě pro upevnění takových štítků. Individuální výroba těchto štítků z vhodně povrchově upraveného plechu nebo termoplastové destičky je levná. Možnáje i improvizace pomocí samolepících folií popsaných slepeckým psacím strojem. Na formulaci stručných výstižných informačních textů by měl spolupracovat zkušený nevidomý člověk nebo instruktor mobility nevidomých. Podobně mohou být vybaveny i zastávkové sloupky městské i dálkové dopravy, nástupiště na autobusových nádražích, příchody na peróny vlakových nádraží i jiná
místa, jak je to např. v mezipatře se službami na nádraží ČD v Olomouci. Orientaci v budovách, včetně obytných domů, mohou zlepšit: Reliéfní označení čísly, případně piktogramy (WC) na dveřích v hotelích, úřadech, zdravotnických zařízeních a v jiných veřejně přístupných budovách. Čísla, písmena a piktogramy tohoto značení se umístí ve výši cca 1500 mm vedle zárubně dveří na straně kliky. Umístění označení na křídlo dveří je nevhodné vzhledem k možnému otevření dveří v době „hmatového čtení". Vhodná výška písmen je 15 až 50 mm, tloušťka „čar" 2 až 5 mm, výška reliéfu 1 až 3 mm. - Na madlech zábradlí je možno reliéfně vyznačit podlaží nebo i další orientační informace, postačí vhodné symboly, např. podlaží se na madle vyznačí správným počtem výstupků. - Ovládací panely výtahů: Zde musí být reliéfní označení reliéfními číslicemi a piktogramy „ZVONEK", případně i „STOP" vedle ovládacích tlačítek. Reliéfní znaky musejí být doplněny číslicemi a nápisy v Brailleově písmu. Výjimečně postačí reliéfně označit na panelu polohu tlačítka pro volbu základní stanice pro nástup. Samotná ovládací tlačítka musí být dostatečně hmatná, tzn. vystouplá alespoň 1 mm nad rovinu tabla. Ovládání tzv. senzory, znaky gravírované, vybrušované, ryté či frézované - to vše je zcela nepoužitelné. Tato opatření ukládá pro nové stavby a přestavby příslušná sta-
vební vyhláška. Na panelu tlačítka přivolávače výtahu je vhodné reliéfní arabskou i Brailleovou číslicí vyznačit číslo podlaží. Pokud je na stěnách chodeb budovy užito ochranné a vodící lišty, je možno tyto informační a reliéfní znaky umístit na ni. - Zvonkové tablo u vstupních dveří, číselné označení zvonků a číslo domu v reliéfu by pomáhalo nejen nevidomým a slabozrakým, ale i ostatním například večer. Pak by odpadlo svícení si sirkami a podobné operace, které musíme čas od času všichni podstupovat. Tady je velký dluh výrobců vůči všem, nejen nevidomým. Hmatová označení jsou levnou, účinnou a snadno aktualizovatelnou informací, která by měla být využívána daleko více, než bývá, a to i svépomocí. Problém slabozrakých K problematice slabozrakých jen stručně - široké spektrum různých těžších vad zraku a nejrůznější stupně těchto poškození nelze v opatřeních pro usnadnění pohybu slabozrakých lidi v různých prostředích v celé šíři respektovat. Vyplývají z toho v podstatě jednoduché kompromisní zásady, ne vždy dosud podložené objektivním zkoumáním, natož pak legislativou: - Všechny překážky, orientační místa, obrysy musí být dostatečně kontrastní proti pozadí a za snížené viditelnosti dostatečně a rovnoměrně osvětlené a při tom nesmí oslňovat. Jedná se o sloupy, okraje chodníků, hrany nástu-
pišť a jejich bezpečnostní pruhy, nástupní a výstupní stupně schodišťových ramen, kontrastní označení velkých prosklených stěn a dveří, kontrastní vybavení chodeb a schodišť podélnými kontrastními liniemi (lemovkami) atd. -
Informační nápisy a informační systémy vůbec musí se slabozrakými lidmi počítat umístěním, velikostí a charakterem písma a znaků, jeho kontrastem proti pozadí a dostatečným rovnoměrným osvětlením za všech okolností. Při respektování zmíněných zásad je dobré si uvědomit, že podstatným omezením zrakových schopností trpí poměrně značné procento lidí, zvláště vyššího věku. Výše uvedené požadavky nemusí být v rozporu s estetickým řešením staveb, je-li s nimi počítáno již v prvotních návrzích a koncepci. Dodatečná řešení mohou být problémová. Závěrem Cílem článkuje seznámit čtenáře tohoto časopisu s možnostmi úpravy prostředí pro samostatný pohyb nevidomých a slabozrakých, poukázat na současný stav a naznačit nejbližší perspektivy v této oblasti. Rovněž je na příslušných místech poukázáno na možnosti svépomoci. Článek není v tomto rozsahu vyčerpávající. Proto je uvedena i literatura.
Literatura: APEX. Firemní materiály, 1998. CERHA, J. : Rady průvodcům nevidomých. Praha, SONS 1990. DUDR, V. - LNĚN1ČKA, P Metodické poznámky k vytvářeni podmínek pro samostatný a bezpečný pohyb nevidomých a slabozrakých lidí. Praha, SONS 1998. ELVOS. Firemní materiály, 1997. JESENSKÝ, J. a kol.: Organizace a řízení rozvoje prostorové orientace a samostatného pohybu nevidomých a slabozrakých. Praha, Svaz invalidů 1982. JESENSKÝ, J. a kol.: Studijní materiály k prostorové orientaci a samostatnému pohybu nevidomých a slabozrakých. Praha, Svaz invalidů 1976. KARASEK, P Prostorová orientace nevidomých a slabozrakých - úpravy prostředí. Bakalářská práce, Brno, MU 1996. MAXA, M. - SKOPEC, J. a kol.: Stavby bez bariér. 2. vydání, Praha, SONS 1994. WIENER, P.: Prostorová orientace a samostatný pohyb nevidomých a slabozrakých. Praha, Avicernum 1986. Zákon č. 197/98 Sb., Vyhlášky 131/98 Sb., 132/98 Sb., 137/98 Sb.
