UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ. Diplomová práce. Pedagogika správní činnost

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Historické proměny elementárního školství ve Skrbeni

Diplomová práce

Autor práce:

Jana Vítková

Obor:

Pedagogika – správní činnost

Vedoucí práce: Mgr. Pavel Neumeister, Ph.D.

Olomouc 2010

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury v ní uvedených. Olomouc, únor 2010

………………… podpis

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat panu Mgr. Pavlu Neumeisterovi, Ph.D. za vstřícné rady, připomínky a odborné vedení mé diplomové práce.

OBSAH 1. Úvod

5

Teoretická část 2. Historie obce Skrbeň

8

Praktická část 3. Obecná historie školství

15

3.1. do roku 1918

15

3.2. 1918 – 1939

17

3.3. 1939 - 1945

17

3.4. 1945 – současnost

19

3.5. Celkové shrnutí historie, statistika počtu škol od r.1881 – 1896/Čechy, Morava, Slezsko/

4. Elementární školství ve Skrbeni

20

27

4.1. do roku 1918

27

4.2. 1918 – 1938

34

4.3. 1939 – 1945

40

4.4. 1945 – 1989

46

4.5. 1990 - /současnost/

51

4.6. Zhodnocení perspektiv malých škol v obcích

55

5. Medailony učitelů

57

6. Závěr

64

7. Poznámky

65

8. Prameny

67

9. Přílohy 10. Fotodokumentace

1. ÚVOD „Co se učit má, konáním se učí“ J.A.Komenský

V této diplomové práci jsem se zaměřila na elementární školství v jedné malé vesničce, která se nazývá Skrbeň. Umístěna je asi 10 km směrem na severozápad od okresního města Olomouc v úrodné oblasti Litovelského Pomoraví, při řece Moravě. Předmětem je zpracování vývoje školství od roku 1918 až po současnost.

Touha přivést na světlo historii této skrbeňské školy mě velmi lákala a proto jsem se rozhodla nasměrovat své kroky do míst, časů, kde již doba minulá probíhala a zároveň mílovými kroky běží i současnost. A právě o tomto a ještě o mnohém víc bude má závěrečná práce.

Historie skrbeňského školství je starší něž samotná místní škola, která teprve v roce 1993 oslavila své 100 výročí. Do historických školních zdí se tedy vtěsnala více jak staletá historie, při jejíž zkoumání se člověku až tají dech. Školní budova, jakožto mlčící svědek doby, která zažila mnoho změn, jejíž popsané stránky nám dovolují odhalit nejen osudy žáků, ale také učitelů a

celého učitelského sboru. Nastiňují

celkovou atmosféru určité doby, ve které byla ta či ona zpráva napsána. Ve své práci nepíši jen o elementárních školství ve Skrbeni, ale pokusím se nastínit historii obce Skrbeň a také obecný vývoj školství v českých zemích. Tyto dvě záležitosti jen budou dokreslovat toto téma a tím hlavním je tedy elementární školství v této obci. Pro svou práci jsem čerpala z několika různých zdrojů, prostudovala jsem materiály, které jsou uloženy v Okresním archívu v Olomouci, dále potom z brožury, která byla vydána ke 100 výročí školy, ze školní kroniky, z katalogových listů, z inspekční a výroční zprávy školy, ze slovníků a jiného dostupného materiálu např. z internetu. Pro bližší seznámení se s historií obce a školy jsem se opírala a podněty z obecní kroniky vesnice Skrbeň a o paměti obce, které byly vydány u příležitosti 825 letého výročí.

Hlavním cílem mé diplomové práce je pokus o rekonstrukci historických proměn elementárního vzdělávání v obci Skrbeň a to v kontextu obecných a kulturních dějin regionu. 5

Dosažení hlavního cíle práce je podmíněno naplněním dílčích cílů, jimiž jsou především:

-

shromáždit, analyzovat a kriticky vyhodnotit dostupné prameny a literaturu k problematice mikroregionu Skrbeňska a vývoji školství v tomto mikroregionu

-

formulovat základní teoretická východiska diplomové práce, tedy určit základní kategorie, na nichž je možné nejlépe charakterizovat historické proměny školství.

-

prezentovat klíčové vývojové procesy elementárního školství ve Skrbeni v kontextu jeho lokálních specifik.

Svou práci jsem rozdělila do několika kapitol, témat. Jako první začíná stručná historie obce Skrbeně, následuje obecný vývoj školství v Čechách. Však největší díl této závěrečné práce tvoří historie elementárního školství, jejíž vývoj je přiblížen a nastíněn v jednotlivých časových úsecích, souvisejících také s vývojem politického dění v zemi. Na závěr jsem se pokusila začlenit do této práce perspektivy a náhledy na malotřídky na vesnicích a medailon nejvýznamnějšího učitele té doby, kterým pro mě byl pan učitel František Král, kteří stál u zrodu školy a vlastně ji zakládal. Délky jednotlivých kapitol se různí, některé jsou obsáhlejší, něž jiná. Hlavním důvodem je ztráta školní kroniky od jejího prvopočátku do znovuobnovení školy roku 1991, kdy byla založena kronika nová. K daným časovým úsekům vývoje školy nebo obce nebyly jiné podklady než zápisky politických činitelů, či jiné nepodstatné události. Po pročítání stránek kronik jsem se hluboce ponořila do této problematiky, naprosto oslněna touto dobou, kde jsem cítila dramatičnost a složitost, nelehké rozhodování a také potom např. nemalé následky. Pro dokreslení celé situace elementárního školství jsem zařadila do své práce seznam učitelů a jiné materiály, které jsou právě spojeny s vývojem školy a obce.

6

TEORETICKÁ ČÁST

7

2. HISTORIE OBCE SKRBEŇ •

stručný popis

Obr. 1 - logo Skrbeň

Název obce má neznámý původ, ale přesto v záznamech se vyskytují tyto podoby: • latinsky – Scriben (1174), Skrbyn (1263) • česky - Skrbeň (1438) • německy – Khurwein, Kirbein (1521), Kirwein (1771)1 Dále pod heslem Skrbeň v naučném slovníku Diderot najdeme: severní Moravě, okres Olomouc, 1031 obyvatel (1998), založena 1174.“2

„Obec na

Skrbeň leží cca 10 km směrem na severozápad od okresního města Olomouc v úrodné rovinaté Hané, nedaleko chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, při řece Moravě. Stará obecní pečeť měla uprostřed koňskou hlavu a na okraji německý nápis: „S DER GEMEIN ZV KIRWEIN“.

Území kolem obce bylo osídleno již na sklonku pravěku, byla zjištěna nepřetržitá řada osídlení (mladší doby kamenné) až do doby Velkomoravské říše (9. stol. n.l..) První písemná zmínka je z roku 1174, kdy „vladyka Sedleck synů nemaje daroval ves Skrbeň katedrálnímu kostelu v Olomouci. Z tohoto roku pochází o Skrbeni první písemná zpráva. Během následujících století byla obec neustále kupována a zase prodávána. V roce 1263 nabývá obec vladyka Donon ze Skrbeně. Roku 1329 držel část obce se dvorem vladyka Markvart z Unčovic a ten ji téhož roku prodal markraběti Janovi. Vladyka Filip držel největší část Skrbeně, jednu část prodal roku 1368 měsťanovi Heindlichovi z Olomouce a druhou daroval své ženě a třem synům. Ti roku

1 2

Článek historie, [online]. 2009. [cit. 2009-7-1]. Dostupné z http:// www.skrben.cz/historie.do Diderot. Praha: Těšínská tiskárna, a.s., Český Těšín, 1999, s. 1342

8

1373 prodali tuto část i s vinicemi, které založil tehdejší český král Karel, markraběti Joštovi. Ten pak skoupil celou obec a daroval ji roku 1382 Lackovi z Kravař. Ten toku 1391 Alšovi a Václavovi z Doloplaz. Po jejich smrti se majiteli stávají bratři Frank, Jan a Václav. Účastní se aktivně husitských válek, za kterých je obec několikrát vypleněna. Důsledkem nájezdů byla celková chudoba obce, která byla v pol. 15. století prodána Ondřejovi Znatovi z Ojnic. Za válek

českého krále Jiřího z Poděbrad s jeho zetěm uherským králem

Matyášem se vesnice zmocnilo město Olomouc (1481 – 1490). Do té doby spadají i časté spory s vladykou Petrem z Horky. Roku 1532 se odkazem Markéty z Ojnic dostává ves do držení jejího vnuka Jana z Kříště. O rodě je také zmínka v Naučném slovníku Diderot:

„Skrbenští z Hříště, moravský šlechtický rok, doložený od 13. století. Vlastnili statky na Moravě. Rod zbohatl především na konci 16. století. 1659 byl povýšen do panského stavu. Lev Skrbeňský z Hříště byl v letech 1899 – 1916 pražským arcibiskupem“ 3 Bratr Jana, Jaroslav, založil ve Skrbeni v roce 1550 pivovar. Bylo to pro obec výhodnější, než prodávat zemědělské produkty v královských městech. Tím se ale pro tato města, Skrbeň, stala konkurencí, které se královská osídlení bránila. Proto i Olomouc vedla se skrbeňským pánem spor o místní pivovar, který konkuroval olomouckému pivu. Spor o „mílové právo“ vyhrála nakonec Skrbeň, ale nebylo jí to však příliš platné, protože roku 1579 byla obec prodána městu Olomouci za 21.000 zlatých, v jehož majetku se nacházela až do zrušení poddanství (1848). V 16. století měla mimo jiné Skrbeň také užitek z několika rybníků: ze Starého rybníku se ročně vylovilo až 150 kop kaprů, z rybníku Okošín 200 kop kaprů a z Nového rybníku 100 kop. Již v tomto století byl v Horce městský kamenolom. U skrbeňského dvora bylo mnoho roboty – sedláci totiž museli také obstarávat dovoz dřeva do pivovaru. Panský pivovar ve Skrbeni vařil ročně 4800 várek piva. V 17. století zpustošila celou zemi třicetiletá válka (1618 – 1648). Mnoho lidí uteklo, bylo zabito, zemřelo na nakažlivou nemoc (mor, cholera), či hladem. Velké množství domů a vesnic bylo opuštěných. I ve Skrbeni po ukončení války byla třetina obydlí pustá. Roku 1657 zde bylo: 16 sedláků, 3 zahradníci (chalupníci), 5 domkařů bez

3

Diderot. Praha: Těšínská tiskárna, a.s. Český Těšín, 1999, s. 1342 (pozn. Autora: Lev Skrbeňský z Hříště žil v letech 1863 - 1938. V letech 1916 – 1926 byl olomouckým arcibiskupem).

9

pole. Následující období pak sice obyvatelstvo prožívalo v míru, ale neúměrně rostly jeho robotní povinnosti vůči vrchnosti. Ta využila poválečné situace a zabrala si pro sebe opuštěná pole i louky. Potřebovala pak někoho, kdo by jí je obdělal. Proto rostlo pracovní i finanční zatížení prostých lidí a robota na panském se v 18. století stala obávanou metlou. V 18. století byly ve Skrbeni – pivovar, dvůr, chmelnice, sady, luka, rybníky. Byla to prosperující obec, což se projevilo i na jejím růstu. V r. 1837 už dle záznamů měla 101 domů s 650 obyvateli, na konci 19. století zde žilo 994 obyvatel. Popis tehdejší obce nám alespoň vzdáleně přiblížil první kronikář František Král, který zapsal vzpomínky starých lidí a začlenil je do obecní kroniky.4 Událostmi 19. století, jež měly význam pro celou obec, byla stavba místní školy, kostela s farou a také zahájení provozu na železnici (1. března 1883). Dějiny školy jsou v této práci probrány na jiném místě, takže jen stručně: na poč. 19. stol. zde byla tzv. exkurentní škola – děti docházel učit učitel z farní školy z Křelova. Prvním učitelem byl Matouš Mrtýnek (1789 – 1860), který učil děti na chalupě č. 88 (dnes pan Plachý). Poněvadž chaloupka potřebám a počtu žáků nestačila, byla zbudována tzv. stará škola (r. 1854) s pobytem pro učitele. Později, po vybudování nové školy, zde byla ubytovna pro chudé. S existencí tzv. staré školy je bytostně spjata práce učitele Františka Malovaného (v letech 1858 – 1893). V roce, kdy skončil, byla otevřena nová velká dvojtřídní budova, která dětem slouží dodnes a jejíž stavba od položení základního kamene trvala necelých pět měsíců. V ní se třídním učitelem stal Samuel Mikulka, muzikant tělem i duší. Za slovem božím museli Skrbeňáci docházet do Křelova. Původně byla jedna část obce přidělena ke Křelovu, druhá část k Náklu. V obci byla r. 1832 stavitelem Vincencem Aulichem z Olomouce vystavěna kaple, v níž se jednou ročně, na svátek sv. Floriána, konala bohoslužba. Když se ale stav křelovského kostela stal havarijním, museli zase naopak křelovští chodit na mši do Skrbeně. Toto „pohodlí“ se skrbeňským líbilo a proto se rozhodli vybudovat si v obci vlastní kostel s farou. Kostel, postavený v roce 1869 byl zasvěcen sv. Floriánovi a prvním farářem se stal Ignác Vrba, do té doby kooperátor ve Vrahovicích. V 70. letech pak ve Vídeňském Novém Městě byly ulity zvonařem I. Hitzerem zvony, zasvěcené sv. Cyrilu a Metodějovi, sv. Janu

4

Obecní kronika, I. díl, str. 40 - 41

10

Nepomuckému a sv. Florianovi a P. Marii. Za 1. světové války byly tyto zvony roztaveny pro potřeby armády. 5 V posledních letech 1. světové války a těsně po ní se v obci událo mnoho změn. Nejprve byla vydlážděna Hlavní ulice od hřbitova až k nádraží, která byla dříve v období dešťů bezedným blátem. Současně s tím byla provedena také kanalizace a začala se stavět silnice mezi Skrbení a Horkou nad Moravou. Nedostatek petroleje urychlil zavedení elektrického osvětlení nejen do domů, ale i do ulic. Dále pak byla položena dlažba na Vyhnálov, vybudována kanalizace od kostela kolem fary a Podvrbí, provedeno osázení ovocných stromů. První světová válka neprošla Skrbeni bez toho, aniž by nezanechala zřetelné stopy. Ze Skrbeně odešlo na frontu několik desítek mužů, z níž se jich 29 nevrátilo. V obci byl obětem války postaven pomník, odhalený r. 1919. U pomníku byla vysazena lípa Svobody a pod její kořeny umístěna láhev s popisem celé slavnosti. Nadešel konečně okamžik osvobození a 28. října vznikla samostatná Československá republika. Nadšení se projevilo ve slavnostním průvodu obcí. V prvních volbách kandidovaly tyto strany: republikánská strana ČS Lenkova (dostala 9 mandátů) a strana sociálně-demokratická, která dostala 6 mandátů. Starostou byl zvolen František lakomý, stolař. V roce 1925 v září byla otevřena na zdejší poště telefonní a telegrafní ústředna. Bylo provedeno elektrické osvětlení a na stavbu silnice mezi Horkou a Skrbeni se ve velkém množství lámal kámen ve Skále. Dne 16. října 1927 vyhráli volby do obecního zastupitelstva republikáni. Starostou byl zvolen František Izák, rolník. Na pozemku, který právě patřil tomuto rolníkovi, byla později při orbě vyorána hliněná nádoba, naplněná stříbrnými mincemi v počtu asi 60 ks, které pochází z doby kolem 1550 – 1620. Na konci roku 1930 bylo provedeno s obci sčítání obyvatel s výsledkem 998 občanů. V lednu roku 1931 postihla obec nepříjemná nemoc a tou byla slintavka. Opět ve volbách byl zvolen František Izák a řídícím učitelem se stal František Král, školu tehdy navštěvovalo 99 žáků. První automobil si ve Skrbeni pořídil tehdy majetný Rudolf

5

Obecní kronika, I. díl, str. 28

11

Dostál. Hasiči si postavili novou Zbrojnici vedle staré školy. S prohlubující se světovou hospodářskou krizí byla vysoká nezaměstnanost.6 V den pohřbu T.G. Masaryka 21. září 1937 byla ve Skrbeni smuteční tryzna. Koncem roku přestává psát pan učitel František Král obecní kroniku. Jak sám řekl, že pravdu by psát nesměl a lhát dalším, příštím generacím nechtěl. Kronika byla u něho uložena až do roku 1940, kdy přišel příkaz z Okresního úřadu v Olomouci, že kronika musí být do tří dnů odvezena. Během těchto tří dnů přepsal pan František Král osudy Skrbeně do kroniky podobné. Odevzdána tedy byla kopie a originál byl uschován nejprve na zahradě domu č. p. 2, později v kostele. Za heydrichiády, kdy byly kostely prohlíženy, putovala kronika opět zakopána a to na zahradu domu č.p. 9. Odtud byla vyjmuta dne 17. května 1945, právě v den pohřbu jejího zakladatele pana řídícího učitele Františka Krále. Dále v kronice pokračoval Stanislav Záruba, který ji musel velmi zdlouhavým procesem vysušit, aby mohl v psaní v ní pokračovat. Dostala v té době i koženou vazbu, aby mohla dále sloužit pro ostatní a to svému účelu. Obyvatelé Skrbeně v roce 1938 ani netušili, že stojí na prahu událostí, které tak hluboce změní nejen osudy jednotlivců, ale osudy celého národa. Kupily se mraky plné bolestí, utrpení a velkého násilí. Sice byly známy provokace německých spoluobčanů, ale „ti přece nemohli proto naší silné demokracii nic dělat…“ V květnu proběhla částečná mobilizace a začaly se konat kurzy protiletecké obrany. Dne 22. září 1938 ve 22. hodin byla vyhlášena mobilizace. Oficiálně byla ve Skrbeni sdělena vylepením vyhlášky a vybubnována obecním poslem Josefem Sedláčkem. Všichni muži do 40 let a důstojníci do 60 roků museli narukovat. Celý národ měl v budoucnu krvácet a to díky zradě našich spojenců. Sudety byly obsazeny, čeští občané prchali do vnitrozemí. I do Skrbeně se přistěhovalo hodně takových nešťastníků. Den 5. březen 1939 se stal dnem potupy a ponížení českého národa. Obsazení německými vojsky probíhalo na všech místech republiky, Rachot vojenské techniky předcházel postupující armádě okupantů. Dne 21. června 1941 dostal tehdejší starosta obce pan Zlámal přípis z Okresního úřadu, kterým byl zbaven funkce a byl nahrazen němcem Konrádem Mikulschkem. Zatýkání, popravy, persekuce. Toto jsou nejsmutnější řádky. Obětmi těchto napáchaných činů byli také někteří ze skrbeňských občanů. K jiným byl ale osud pozitivně nakloněn, vrátili se domů, jiní bohužel to štěstí neměli. 6

Obecní kronika, I. díl, str. 45 Byla uspořádána sbírka pro nezaměstnané. Bylo vybráno 315 kg brambor, 137 kg mouky, 47 bochníků chleba. Tato sbírka se opakovala ještě v roce 1933, kde bylo vybráno ještě navíc 200 Kč, které byly odevzdány škola na tzv. mléčnou akci pro děti nezaměstnaných rodičů.

12

V květnu, roku 1945 projížděla spousta německých vojáků směrem na Šternberk. Další den měl být dnem skrbeňských hodů, na které si tentokrát ani nikdo nevzpomněl. Pilně se pracovalo na posledních úpravách krytů. Později přišla zpráva, že na horecký mlýn a okolní domy začaly padat bomby. Německá vojska ustupovala a vesnicí projížděly tanky a dělostřelectvo. V každém době byly nějaké německé jednotky se zbraněmi, tanky stály v průjezdech. Nastal ústup a asi kolem 7. hodiny ranní vesnici opustily poslední vojenské zbytky. Také uprchl starosta obce Konrád Mikulaschek, který byl však brzy vypátrán a zajištěn. Dne 8. května, kdy už hořely okolní vesnice, Horka, Břuchotín, Křelov, začala nad vesnicí létat ruská letadla. Nálety se několikrát opakovaly. Ve vesnici se objevili první ruští vojáci. Po utišení palby se dal do práce obecní úřad, který byl ustanoven již v době okupace a učinil přípravy k zahájení své činnosti. Předsedou se stal Josef Špunda, jeho hlavní starostí bylo postarat se o bydlení těch rodin, kterým bylo obydlí zničeno. Zorganizovala se dodávka mléka z Olomouce, opravovaly se silnice, elektrické vedení, odstraňovaly se nevybuchlé bomby, sháněl se stavební materiál. O kulturní život se ve vesnici staral spolek Sokol, který uspořádal několik divadelních představení. Jelikož obec leží v oblasti úrodné Hané, tvořilo zemědělství hlavní součást obživy. K významným změnám zemědělského charakteru obce a k zásahům do vlastnictví půdy došlo po roce 1945. Z městského dvora se stal Státní statek, JZD vzniklo v obci v rámci kolektivizace roku 1956. Družstvo se později sloučilo se statkem. Roku 1968 vznikl jezdecký oddíl, jehož svěřenci vozili v 70. letech vavříny z mnoha závodišť. Také v 70. letech bylo zřízeno hlavní autobusové spojení se Skrbeně do Olomouce. Mezi lety 1981 až 1990 nebyla Skrbeň samostatnou obcí, spadala totiž pod tzv. střediskovou obec Horka nad Moravou. Samostatnost obec opět získala dne 1. ledna 1991. Volby do zastupitelstva se konaly dne 24. listopadu 1990, kde starostou byl zvolen pan Tomáš Spurný, který tento post vykonává až do dnešního dne. Rozjíždí se výstavby vodovodu, kanalizace, plynofikace, opravuje se škola aj. A na závěr? Jaké budou asi další proměny této malé vesničky nedaleko Olomouce. Doufejme a věřme, že jen pozitivní. 7

7

Obecní kronika, I. díl

13

PRAKTICKÁ ČÁST

14

3. OBECNÁ HISTORIE ŠKOLSTVÍ 3.1 DO ROKU 1918

S příchodem křesťanství, zvláště Konstantina a Metoděje, podnítily rozvoj vzdělanosti na území tehdejší Velkomoravské říše. První školy vznikaly při klášterech a vyučovacím jazykem byla zpočátku staroslovenština, hlavně se učilo latinsky. V klášterech se vzdělávali šlechtici a budoucí příslušníci řádu, kterým škola patřila. Také jim vlastně poskytovaly elementární vzdělání potřebné právě při bohoslužbách. Od 13. století vznikají vedle škol církevních ve městech i školy světské, nižší a vyšší. Městské byly přípravou pro městské úředníky, světské ty poskytovaly částečné vzdělání. V roce 1348 je obrovský rozvoj našeho vzdělávání a kultury vůbec. Českým králem a císařem svaté říše římské, národa německého, Karlem IV. byla vydána zakládající listina první univerzity ve střední Evropě – Univerzity Karlovy. Univerzita poskytovala nižším školám své absolventy – bakaláře, jako první kvalifikované učitele. Pyšnila se čtyřmi fakultami:nižší artistickou (filosofickou) a vyšší teologickou, právnickou a lékařskou. Vyučovalo se latinsky. Studenty této univerzity byli nejen Češi, Slováci, ale také Poláci, Němci, obyvatelé rakouských zemí. Také doba husitská, ve snaze přiblížit více vzdělání prostému člověku, umožnila rozšíření učení, čtení a psaní na nižších školách v českém jazyce. Pozvolný růst obecné vzdělanosti byl podpořen vynálezem knihtisku, významnou ediční činností humanistů 16. století i relativní náboženskou tolerancí vrcholící za vlády podivínského, ale vzdělaného císaře Rudolfa II. V době pobělohorské získali vládu nad školami jezuité a po zrušení jezuitského řádu roku 1773 byla v Rakousku zavedena všeobecná školní povinnost. Tak vznikly národní školy všeobecně povinné, které se staly základním článkem školské soustavy a základem lidového vzdělání. Na přání císařovny Marie Terezie vypracoval zaháňský opat Ignác Felbiger „Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech rakouských dědičných zemích“, který byl schválen a úředně vyhlášen roku 1774 a ovlivňoval školství dalších 100 let.8

8

KAŠPAR, O. Stručný přehled dějin a kultury českých zemí a Slovenska. I. vyd. Pardubice:KORA,1997 s. 89

15

Přelom 18. a 19. století byl dobou reakce na josefínské reformy. Roku 1805 byl vydán nový organizační řád obecného školství – tzv. Schulkodex. Dozor nad základním školstvím se znovu dostal plně do rukou církve, což byl krok zpět, na venkově začali opět učit řemeslníci nebo vysloužilci. V absolutistickém Rakousku v té době sehrála negativní roli dvorská studijní komise, která ze strachu z pokrokových idejí zamítala a brzdila návrhy na zdokonalení školství. Její dny byly sečteny 23. března 1848, kdy bylo místo ní zřízeno ministerstvo vyučování. V obecných a středních školách byly oba jazyky – český a německý – uznány za rovnoprávné. Obecná škola byla uznána za ústav národní, v němž jazykem vyučovacím byl jazyk mateřský. Na podzim roku 1848 byla v Praze otevřena hlavní škola. Ředitelem byl jmenován dr. Karel Amerling. Uzavřením smlouvy mezi papežem a císařem z roku 1855 se všechno národní školství opět podřídilo církvi.9 Další školní zákon vyšel roku 1869 a zaručoval všem dětem základní vzdělání. Místo škol triviálních vznikly školy obecné, školy hlavní se změnily na měšťanské. Učitelé se vzdělávali na čtyřletých učitelských ústavech, zlepšily se sociální poměry učitelů, měli zaručenou penzi. Učitelské povolání mohly vykonávat i ženy, ale jen do doby, než se provdaly. Především zásahem církve se v roce 1883 podařilo prosadit školskou reformu, která omezila celkem pokrokový zákon z roku 1869. Na venkovských školách se vyučovalo pouze polodenně, aby děti mohly pomáhat ještě na poli, učitelům byly sníženy platy a naproti tomu mnohdy až neúměrně zvýšen počet žáků ve třídě. Od vydání novely ke školnímu zákonu z roku 1883 nedošlo v organizaci školství k hlubším změnám. Na konci 19. století byly na našem území dvě hlavní skupiny škol: školy veřejné a školy soukromé. Povinnost návštěvy měšťanských škol měli ti žáci, kteří bydleli v jejím obvodu. Žáci obce, která nebyla v obvodu měšťanské školy, plnili osmiletou školní docházku v obecné škole. Po vypuknutí války v roce 1914 trpělo vše živé i neživé. Střepinám se neubránily školní budovy, ani vzdělávání samotné. Školy byly většinou zabrány vojskem, učitelé pak povolání a nasazení v armádě. Nedostatkem učitelů byly počty hodin na školách značně zredukovány, poklesla školní docházka, neboť žactvo muselo

9

KÁDNER, O. Dějiny pedagogiky II.Praha: Nákladem Dědictví Komenského, 1910.s. 251-252

16

vykonávat doma různé práce. V zimě byly často uhelné prázdniny, ale i jiné vlivy brzdily vývoj školství, ve kterém působila rozvrácenost poměrů, nejistota, hlad a drahota.

3.2 OD ROKU 1918 – 1938 Po vzniku samostatné Československé republiky převzalo vrchní správu nad českým školstvím nově vytvořené ministerstvo školství. Ve školské organizaci nedošlo k podstatným změnám. V platnosti byla ponechána stará školská soustava a základní školský zákon z roku 1869, i když se neshodovaly s požadavky republikánského zřízení. Pro české děti se zřizovaly v jazykově smíšeném území české školy, na kterých se vyučovalo mateřským jazykem. Církev byla zbavena vlivu na školství, byla zrušena povinná účast školních dětí a učitelů na náboženských úkonech. Celibát učitelek byl odstraněn a učitelky byly právně i služebně zrovnoprávněny s muži – učiteli.

Na

středních i měsťanských školách byla zaváděna koedukace, ženy směly studovat na vysokých školách a tím jim bylo tedy umožněno dosáhnout vyššího vzdělání. Až teprve roku 1922 vyšel Malý školský zákon, kterým byla soustava školství na Slovensku upravena jako v českých zemích. Byla zavedena osmiletá školní docházka, počet vyučovacích hodin byl rozšířen o občanskou nauku, ruční práce chlapecké a nauku o vedení domácnosti pro dívky. Rostl zájem o lidové vzdělání, byly zakládány nové měšťanské školy. 10 Za významný lze považovat zákon z roku 1935 o újezdních měšťanských školách, který umožnil zřizovat měšťanské školy i v menších obcích, z nichž děti nemohly z různých příčin docházet do měšťanské školy ve městě. Tyto školy se později staly předpokladem pro vytvoření jednotné školy druhého stupně.

3.3 OD ROKU 1939 – 1945 Naše země byla obsazena německými vojsky a nastalo období okupace, strachu,bezmoci, ale i svítající naděje. Stalo se to v březnu roku 1939. Nacistická 10

MORAVEC, F.V. Česká politika obecnoškolská. In.Česká politika.5. díl. Praha:Nákladem Jana Lichtera, 1913, s. 198

17

okupace Čech a Moravy v letech 1939 – 1945 zasáhla takřka do všech sfér života. Nejinak tomu bylo i se školstvím, vždyť vychovávat nový, čistý národ byl jedním z cílů Říše. Němci se snažili hned od počátku okupace potlačit české školy a omezit a omezit úroveň vzdělání českého národa. Dne 17. listopadu 1939 byly násilně uzavřeny všechny vysoké školy a také počet středních škol se snížil. Do všech tříd se ve velkém počtu zaváděla němčina a vyučování českého jazyka se omezovalo, stejně jako vyučování dějinám literatury, dějepisu a zeměpisu. V roce 1940 vydala vláda nařízení, kterým bylo zavedeno vyučování němčině i na obecných školách, počínaje třetím postupným ročníkem. Na všech českých školách v Protektorátě Čech a Moravy bylo zavedeno vyučování němčině jako povinný předmět výnosem ze dne 26. září 1940, číslo 394 Sb. Tímto vládním nařízením byl také doplněn Malý školský zákon. Měšťanské školy se staly školami výběrovými a žáci, kteří nebyli přijati, museli splnit povinnou školní docházku na obecních školách. Žáci vyšších tříd středních a odborných škol byli nasazování do válečné výroby. Pro ideologické působení na mládež zřídili nacisté tzv. Kuratorium pro výchovu mládeže. Vládním nařízením z 8. srpna 1941 bylo voleno členstvo a představenstvo školních rad přímo okresním hejtmanem. Výnosem ze září 1941 byla stanovena normální vyučovací povinnost pro učitele obecných škol na 30 hodin, pro učitele hlavních škol na 28 hodin a pro učitelky na hlavní škole 26 hodin týdně. Dále byly vyloučeny obrazy, které neodpovídaly státoprávním změnám. Vyhláškou říšského protektora byla od 27. září 1942 zrušena pravoslavná církev, takže došlo i ke zrušení vyučování tohoto náboženství. Opatření okupantů směřovala k omezení vlivu českého školství. Všechny spisy s protiněmeckou tématikou byly odstraněny a závadná místa v učebnicích začerněna a

přelepena. Třídy byly vyzdobeny protektorátními znaky a obrazy A. Hitlera

a dr. E. Háchy. V posledních měsících války bylo vyučování na školách rušeno častými nálety a žáci byli často z vyučování posíláni domů 11

11

MORAVEC, F.V. Česká politika obecnoškolská. In.Česká politika.5. díl. Praha:Nákladem Jana Lichtera, 1913, s. 198

18

3.4 OD ROKU 1945 PO SOUČASNOST V roce 1945 a to po osvobození Československa se začala budovat nová školská soustava a napravovat škody, které byly způsobeny německou okupací. Bylo třeba ukončit školskou reformu podle demokratických zásad jednotné školy. Prvním krokem k této reformě byly nové školské osnovy, které sblížily obsah vzdělání měšťanských a nižších tříd gymnázia. Aby se mohly měšťanské školy považovat za čtyřtřídní, byly k nim připojeny v roce 1945 jednoroční učební kurzy a náklad na ně převzal stát. Touto změnou byl vytvořen další předpoklad pro utvoření jednotné školy druhého stupně. V dubnu roku 1948 byl přijat zákon o jednotné škole, povinné pro všechnu mládež od 6-15 let. O výchovu mládeže se staraly mateřské školy a tři stupně škol. Školy prvního stupně, tzv. národní, s 1.-5. postupným ročníkem, školy druhého stupně /střední/ s 6.-9. postupným ročníkem a školy třetího stupně /základní odborné a výběrové školy/.

Zákon o školské soustavě a vzdělání učitelů ze dne 24. dubna 1953 uzákonil osmiletou školní docházku a upravil soustavu středního školství. Školskou soustavu tvořila mateřská škola, osmiletá střední škola, jedenáctiletá střední škola a odborné školy. Za sedm let spatřil světlo světa další školský zákon. Dne 15. prosince 1960 se do školského systému začlenil zákon o soustavě výchovy, vzdělání, který stanovil 9-ti letou školní docházku a nově vymezil organizaci školství.12

Školskou soustavu tvořily: •

jesle a mateřské školy

•

školy prvního cyklu: základní 9-ti letá škola, školy pro mládež se zvláštní péčí, školy hudební a taneční

•

školy druhého cyklu: odborná učiliště, učňovské školy, střední školy pro pracující, střední všeobecně vzdělávací školy, odborné školy a konzervatoře

• 12

vysoké školy univerzitního směru

KOVAŘÍČEK, V. Materiály k dějinám pedagogiky 1. vyd. Olomouc : UP, 1970. s 68

19

V roce 1979 vyšel nový Školský zákon, jehož hlavním úkolem bylo vytvořit ve školské soustavě podmínky pro postupné zavádění středního vzdělání veškeré mládeže. V roce 1984 bylo dalším školským zákonem zavedeno osm ročníků základní školy, přičemž I. – IV. ročník tvořil 1. stupeň a V. – VIII. 2. stupeň. Čtyřleté střední školy byly členěny na střední odborná učiliště, gymnázia a střední odborné školy. Současný stav našeho školství určuje Zákon o soustavě základních, středních a vyšších odborných škol z roku 1990, kdy byla povinná školní docházka stanovena na 9 let. Vyučuje se v českém jazyce. Vedle škol, které patří do soustavy škol základních a středních se vyučuje bezplatně. Dále existuje řada škol soukromých, církevních, kde se platí školné. Současný Školní řád se řídí zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a podle vyhlášky MŠMT ČR č. 13/2005 Sb. a č. 48/2005 Sb., který vymezuje

např. práva a povinnosti žáků,

zákonných zástupců, povinnosti žáků, atd. 13

3.5 Celkové shrnutí historie školství , statistika počtu škol od r. 1881 – 1896 Povinnost zřizovat a provozovat školu stanovil obcím říšský zákon ze dne 14. května 1869, pokud bylo v obci v pětiletém průměru více než 40 dětí, které by jinak musely docházet do školy vzdálené nejméně 4 km (případně by škola byla vzdálena hodinu chůze). Zákon zároveň prodloužil povinnou školní docházku již na celých 8 roků a současně požadoval, aby docházka byla nejen přísně kontrolována, ale i vyžadována. Aby mohly zákon dodržet, muselo tehdy mnoho obcí postavit na své náklady nové školy. Nebude proto nezajímavé podívat se na počty obecných škol z této doby a porovnat je se současným stavem. Ve školním roce 1995/96 bylo v České republice celkem 4212 základních škol (z toho 1422 málotřídních). Do školního roku 2002/3 klesl již počet základních škol na 3961 (přičemž 1506 mělo pouze první stupeň), počet škol málotřídních poklesl jen na 1410. Statistické údaje z 19. století nám sice

13

KOVAŘÍČEK, V. Materiály k dějinám pedagogiky 1. vyd. Olomouc : UP, 1970. s 68

20

14

neposkytují informaci o tom, kolik bylo tehdy málotřídních škol, zato však pečlivě

specifikují školy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V porovnání se současným stavem

se jedná o až překvapivě vysoká čísla. V roce 1871 bylo například jen

v Čechách 4195 obecných škol, na Moravě 1866 škol a ve Slezsku 433 škol. Prudký nárůst počtu škol v dalších letech je možné dokumentovat následujícími údaji: • Čechy měly v roce 1881 4814 škol, v roce 1891 5242 škol a v roce 1896 5518 škol. • Morava měla v roce 1881 2063 škol, v roce 1891 2399 škol a v roce 1896 2509 škol. • Slezsko mělo v roce 1881 508 škol, v roce 1891 540 škol a v roce 1896 555 škol. Je nepochybné, že početní nárůst škol (s nímž samozřejmě souvisely i výrazně stoupající počty učitelů), který se objevil v návaznosti na školský zákon z roku 1869, přinášel vážné ekonomické problémy. Ty se snažil řešit návrh na jeho novelu v roce 1883, kdy byl mnohými poslanci výrazně prosazován požadavek na zkrácení povinné školní docházky na dřívějších šest roků. Zkrácení školní docházky prosazoval velmi emotivně i Palackého zeť F.L.Rieger, který byl považován za vůdčí a autoritativní osobnost českých poslanců ve Vídni. Ve své řeči zdůrazňoval, že zkrácením docházky by nebyly cíle školy nijak poškozeny, protože žáci přece nejsou tak neschopní, aby se do svých 12 let nenaučili všemu potřebnému a že i mnozí milionáři a úspěšní továrníci si neodnesli ze školy víc, než základní znalosti čtení, psaní a počítání... Velkou pozornost věnoval i ekonomickému přínosu, který by zkrácení školní docházky přineslo. Argumentoval tím, že by se nemuselo stavět takové množství škol, mnohé by mohly být menší a stát by ušetřil i tím, že by nemuselo být takové množství učitelů. Neváhal použít ani argumentaci, že zkrácení školní docházky by bylo i ekonomickým přínosem pro rodiny, protože děti by se mohly o dva roky dříve zapojit do domácího hospodářství. Jeho slova o vhodnosti dětské práce a o tom, že dětský organismus je daleko lépe přizpůsoben určitým polním pracím než organismus dospělého, vyvolala nejen nevoli, ale i demonstrativní odchod části poslanců ze sálu. Novela zákona byla nakonec prosazena, ale ve výrazně pozměněné formě. Školní docházka zkrácena nebyla, v posledních dvou letech však mohli mít žáci

14

Učitelské noviny, [online]. 2009. [cit. 2009-9-11]. Dostupné z : http: // www. Ucitelské noviny.cz/clanek/ucitele/prehled/

21

z pravidelné docházky nejrůznější úlevy. V souvislosti s těsným výsledkem hlasování při letošním přijetí školského zákona v Poslanecké sněmovně nepostrádá zajímavost, že i tato novela byla přijata jen velmi těsnou většinou. Pro novelu hlasovalo 170 poslanců, proti bylo 167 poslanců. Z českých poslanců hlasoval proti novele pouze jeden. V posledních desetiletích 19. století projevovaly prakticky všechny obce, na které přešla povinnost zřizovat a vydržovat školy, o své školy maximální péči. Obecně je také možné konstatovat, že běžně existovalo to, co bychom dnes nazvali „vícezdrojovým financováním“. Na výstavbě školních budov se v obcích podíleli prakticky všichni místní podnikatelé a řemeslníci (poskytováním materiálu, povozů s koňmi, finančními prostředky i vlastní odbornou prací), škola zcela běžně dostávala větší či menší dary pro svoji knihovnu, jednotlivé kabinety, tělocvičné nářadí, sazenice pro školní zahradu apod. A protože provoz škol se řídil zemským zákonodárstvím, existovaly i určité odlišnosti v jejich financování. Zatímco v Čechách musely obce hradit provozní náklady a základní vybavení škol, moravským školám musely obce hradit ve výrazně větší míře i učební pomůcky. Zajímavá situace byla v průmyslovém Slezsku, kde povinnost přispívat na provoz školy vyplývala ze zákona i jednotlivým továrnám. Platy učitelů, které se poměrně dlouho stanovovaly podle velikosti obce, vyplácel okres, na kterém se soustřeďovaly i poplatky za povinné školné. To se vybíralo i na obecných školách a oficiálně zrušeno bylo až v roce 1908. Řada obcí ho však již v 90. letech sama iniciativně zrušila, protože jeho vybírání v rámci povinné školní docházky považovala za přežilý anachronismus.15

Nespokojenost obcí Bezprostředně po přijetí školského zákona v roce 1869, kterým byla přenesena povinnost zřizovat a vydržovat školu na obce, docházelo samozřejmě v řadě míst k určitému nesouhlasu a protestům. Ze strany obcí byl zákon kritizován především proto, že sice na zemské úřady a obce přenesl řadu nových a finančně náročných povinností, neposílil však tomu odpovídajícím způsobem jejich rozhodovací práva.

15


22

Situace byla komplikovaná i politicky, protože zákon (jeden z nejmodernějších školských zákonů našich dějin, který ve svých základech platil až do roku 1948) byl 16

přijatý v době pasivní rezistence českých poslanců, kteří se dlouhodobě po řadu let

neúčastnili parlamentních jednání. Byl proto považován za zákon přijatý v protičeské Vídni, která nebrala dostatečně v úvahu české politické zájmy. V řadě míst - především míst s českým zastupitelstvem - byl zákon nejrůznějším způsobem kritizován, zpochybňován a bojkotován. Řada českých učitelů byla tehdy také za kritiku a bojkot zákona přeložena na horší služební místo, mnozí byli postihováni i disciplinárně. Nejvýrazněji se bojkot zákona projevil v tom, že čeští učitelé odmítali vysílat své zástupce do okresních školních rad, které měly podle zákona vznikat. Teprve po několika letech, když viděli rychlý početní nárůst německých měšťanských škol, které okresní školní rady prosadily oproti školám českým, poznali čeští učitelé svoji chybu.

Jedna obec však zvolila pro vyjádření svého nesouhlasu se zákonem zcela specifický přístup. A nešlo o obec malou či bezvýznamnou. Jednalo se o Karlín, který byl tehdy jednou nejbouřlivěji se rozvíjejících obcí v bezprostřední blízkosti pražských městských hradeb. V Karlíně dlouho nebyla žádná školní budova a obec si k výuce pronajímala různé místnosti. Zastupitelstvo proto již před přijetím školského zákona rozhodlo o postavení školy. Protože nechtělo zatížit obyvatele zvýšením daní, rozhodlo se získat finanční prostředky jinak. Pořádalo proto na ostrově Velké Benátky (dnešní Štvanice) taneční zábavy, jejichž výtěžek byl věnován na stavbu školy. Současně rozhodlo o tom, že na dobu 8 roků budou zvýšeny veškeré poplatky z alkoholických nápojů, které se Karlínem (ležel na hlavní silnici do Prahy) provážely. Souhlas občanů s těmito rozhodnutími získalo zastupitelstvo na veřejných schůzích. V roce 1864 byla školní budova vysvěcena a zahájena v ní výuka. O pět let později se na výraz nesouhlasu se školským zákonem karlínské zastupitelstvo rozhodlo, že za obecní prostředky postavenou školní budovu nedá pro školní výuku k dispozici. Pronajalo budovu soukromé firmě, která okamžitě začala se stavebními úpravami probouráváním zdí mezi učebnami.Zemská školní rada tehdy zasáhla nejen rychle, ale i značně


23

razantně. Zajímavé přitom bylo, že pro své rozhodnutí umně použila i českou gramatiku. Prohlásila totiž, že školní budovy nejsou majetkem „obecním“, nýbrž 17 majetkem „obecným“. Nařídila budovu uvést do původního stavu, zahájit v ní urychleně výuku a pohrozila přísným trestním stíháním všem obcím, které by chtěly karlínské napodobit. Zajímavým dovětkem celé příhody bylo, že ve škole probourané zdi museli zazdít zedníci, které karlínská radnice pracně hledala daleko za hranicemi své obce. Místní zedníci totiž odmítli takovou práci udělat.

Výkladní skříně obcí Vzájemné vztahy škol a obcí v závěru 19. století a na počátku století 20. by se daly vyjádřit slovy našich babiček, které říkaly, že škola stojí na kopci. A protože je na ni vždycky dobře vidět, měla být i opravdovou ozdobou každé obce. Nejen výstavnou budovou a upraveným okolím, ale i tím, co pro obec svojí činností znamenala. Jistě k tomu přispívala i skutečnost, že učitelé tehdy obvykle v příslušné obci bydleli, s obcí a svými žáky žili a neodjížděli z ní do svého bydliště po skončeném vyučování. Učitel také byl obecně váženou a uznávanou osobou a obec si svých učitelů také patřičně vážila. Projevovalo se to nejen jejich důstojným postavením v místní hierarchii, ale i snahou obcí, aby pro svoji školu získaly kvalitní a zanícené učitele. Není bez zajímavosti, že zcela mimořádný zájem o kvalitu „svých učitelů“ projevovala Praha, která usilovala o to, aby pražské školy byly nejen důstojnými školami hlavního města království (a pak i republiky), ale aby na jejích školách učili i nejlepší učitelé. Pražští radní tehdy vycházeli z filozofie, kterou formulovali slovy, že „učitel v Praze musí více věděti, více učiti, lépe se nositi a drahotu větší snášeti“. Tu pak realizovali v praxi nejen náročnými konkursy na volná místa, ale i starostlivou péči o celý chod městského školství a nejrůznějšími příplatky učitelům k tarifnímu platu přímo z městské pokladny. Ale i mentalita učitelů byla tehdy jiná, než je dnes. Začínalo to již jejich přípravou. Učitelé byli v tehdejších středoškolských učitelských ústavech připravováni po teoretické i praktické stránce důsledně na výkon učitelského povolání. Pedagogické sbory učitelských ústavů dobře věděly, že připravují budoucí učitele, protože maturita

17


24

na učitelském ústavu nedávala žádnou jinou kvalifikaci než učit. Nepociťovaly žádnou nutnost (a nebyly k tomu ani nejrůznějšími akreditacemi nuceny) hrát si před svými žáky na jakési katedrové vědce. Na učitelských ústavech také prakticky nebyli studenti, kteří by neměli rádi děti, či které by pouhý pohled na skupinku živých dětí stresoval a kteří by v budoucnu nechtěli učit. Na své učitelování se již v letech studia těšili, od samého vstupu na ústav pociťovali hrdou sounáležitost s učitelským stavem a měli i představu, že působení na škole v malé obci je nejen opravdovým a smysluplným naplněním jejich profese, ale i významným národním úkolem učitele ve prospěch celé společnosti.

Místní školní rady V letech předmnichovské republiky pak v obcích sehrávaly významnou úlohu místní školní rady, které byly ve školních obcích zřizovány. Obvykle byla v obci pouze jedna místní školní rada, pouze v případě menšinových škol nebo při rozdělení větší obce na několik školních obvodů bylo rad více. Počet členů rady závisel na velikosti obce, závazné však bylo, aby počet zástupců občanů byl dvojnásobný oproti zastoupeným učitelům. Zástupce občanů volila místní zastupitelstva, zástupce učitelů učitelské konference. Z učitelů mohl být do školní rady ale zvolen pouze ten, kdo mohl být zvolen i do obecního zastupitelstva. Musel tedy být starší 26 let a alespoň jeden rok bydlet v jedné obci (nemuselo ale jít o obec, v níž měl být členem rady). Funkční období místní školní rady bylo čtyřleté, členství bylo čestné a neplacené. Zvolený zástupce však nemohl funkci odmítnout - v případě odmítnutí byl potrestán pokutou ve výši 500 korun. Stejnou pokutu dostával i tehdy, když měl dvě neomluvené absence na zasedáních rady, případně odmítl složit slib věrnosti republice, nebo měl k textu slibu výhrady. Součástí povinného slibu byly formulace o povinnosti zachovávat platné zákony a nařízení a vždy mít na zřeteli především zájmy a prospěch školy.18 K základním povinnostem místní školní rady patřila správa majetku školy, starost o nejrůznější opravy školní budovy, sestavování rozpočtu, vedení seznamu školou povinných dětí. Rada rozhodovala o přijetí přespolních žáků, posuzovala

18


25

způsobilost dětí ke školní docházce a sledovala docházku a chování žáků školy. Její členové se mohli zúčastňovat výuky, nesměli však do ní žádným způsobem zasahovat. K přijetí jakéhokoliv rozhodnutí postačovala nadpoloviční většina hlasů. Předseda, kterého si rada volila ze svého středu, hlasoval pouze v případě rovnosti hlasů. Dozor nad činností místní školní rady vykonávali zemští a okresní inspektoři. Radu mohl rozpustit - z vážných důvodů v zájmu státu či ku prospěchu školy - pouze ministr školství.

Důležitou pravomocí místní školní rady bylo právo rozhodovat o místních úpravách časového rozvrhu vyučování. Příslušný předpis jí přímo stanovil, že při svém rozhodování má přihlížet jak k místním poměrům, tak i „k menší otužilosti menších dítek“. Na podkladě rozhodnutí místní školní rady proto v mnoha obcích začínalo ráno vyučování později, odlišně od ministerstvem úředně stanoveného začátku v osm hodin.

Místní školní rada měla i jisté pravomoci, kterými zasahovala do personálního složení pedagogických sborů. Ty spočívaly v tom, že při obsazování volných míst vybírala tři nejvhodnější kandidáty. Skutečnost, že v minulosti - jak v letech rakouskouherské monarchie, tak i v období předmnichovské republiky - se stát přičinil a dokázal, aby i malé obce měly na požadované úrovni své školy a že těch škol bylo i v tehdejší složité ekonomické situaci

takové množství, se v

porovnání se současnými

a spíše pouze statisticko-ekonomickými pohledy na problematiku vzájemného vztahu škol a obcí může jevit jako malý a téměř neskutečný zázrak z doby našich předků.19

Toto je jen krátké nastínění obecného školství v jednotlivých letech,

jejich

historický vývoj až po vlastní současnost. Ve své závěrečné zprávě se dále zaměřím na hlavní téma této práce a tou je zpracování elementárního školství ve vesničce Skrbeň.

19


26

4. ELEMENTÁRNÍ ŠKOLSTVÍ VE SKRBENI Nově upravená budova školy se nachází směrem po silnici od vesnice Horka nad Moravou. Budova, stojící více než jedno století, zaznamenala celou řadu změn, jednak na svém zevnějšku, tak i v interiéru. Stále přicházeli, odcházeli noví žáci, měnili se učitelé, metody a způsoby vyučování, pomůcky, názory aj. I za všech těchto okolností budova školy stojí a bude stát i po další století. Svou myšlenkou a svým smyslem je stále stejná, neměnná. Pomáhá vytvářet vědomosti, dovednosti, obzory, myšlenky Všem nově příchozím a tím je zařazuje a posouvá do tohoto světa, do vlastního života, aby v něm byl člověk užitečný a úspěšný.

4.1 DO ROKU 1918 Od poloviny 19. století se začíná rozvíjet školství ve Skrbeni, přesně od roku 1834. Tehdy Skrbeň vlastnila obecnou školu, ale neměla pro ni samostatnou budovu. V roce 1771 měla vesnice učitele – řemeslníka, stejně jakou sousední Břuchotín a Příkazy. Tito učitelé byli placeni ještě hůře než školmistři na již stávajících školách ve větších obcích (Horka, Křelov aj.). Dostávali jen školné, ponejvíce naturální od mála žáků, kteří do vyučování chodili skoro jen v době zimní. Neměli ovšem žádné vzdělání, předávali žákům jen jednoduché praktické zkušenosti ve čtení, psaní a počítání, znalosti nejdůležitější pro venkovského člověka. V roce 1774 vstoupil v platnost nový školní řád, tzn. Schulordnung, vypracovaný opatem Janem Ignácem Felgigerem, kterým bylo školství prohlášeno za součást státní organizace a základní školství bylo zásadně reformováno. Byly zavedeny tři druhy elementárních škol: jednotřídní či dvojtřídní triviální školy v sídlech far, školy farní v krajských městech a v hlavních městech monarchie byly normální. Na triviálních školách se vyučovalo čtení, psaní, náboženství, počítání a základy polního hospodářství as učilo se na nich česky. Kolem roku 1780 bylo na Moravě již 753 takovýchto škol. Skrbeň není na seznamu triviálních škol olomouckého okresu, pořízeném v roce 1775 uvedena. Spolu s Hynkovem, který k ní patřil, byla přiškolena do Nákla. To souviselo rovněž s podvojnou církevní správou Skrbeně. Větší část obce byla přidělena do Křelova, ale téměř polovina do Nákla. Toto rozdělení trvalo do roku 1776, kdy Skrbeň přešla zcela do správy křelovské fary. Děti školou povinné musely tedy chodit o roku 1776 do farní školy v Křelově, vzdálené asi necelou hodinu chůze pěšky. Toku 1805 byl vydán nový organizační řád obecného školství, tzv. Schulkodex, kdy se opět k dozoru nad školstvím hlásí církev a kdy na venkově začali také opět učit řemeslníci nebo vysloužilci. To ale nebyl případ Skrbeně, 27

kde na počátku 19. století vznikla tzv. exkurendní škola, do které chodíval vyučovat učitel nebo podučitel z jiné vesnice. Skrbeňské děti se nejprve shromažďovaly v chalupě č.p. 54, pak žáky vyučoval pan Matouš Mrtýnek, podučitel a rodák ze Skrbeně, ve své chalupě č.p. 88. Od roku 1854 má obec Skrbeň vlastní budovu pro školu, ve které už pan Mrtýnek pro slabost a stáří nevyučoval. Na novou školu nastoupil podučitel Josef Kopka, rodák z Polonína, který se po několika letech učitelského povolání vzdal a na jaře r. 1858 odešel vojsku. Do konce školního roku suploval Libor Janák z Ivanovic a od l. září 1858 nastoupil pan František Malovaný, jehož mnohaleté působení jako správce skrbeňské školy znamenalo především kvalitativně novou a velmi hodnotnou éru. Škola ve Skrbeni náležela olomouckému děkanátu, ale v roce 1865 byla přidělena k děkanátu cholinskému. Každoročně se ze přítomnosti děkana odbývala výroční zkouška žáků. V roce 1868 byla na základě říšského zákona ze dne 25. května 1868 převedena správa školství z rukou církve do správy c.k. politického úřadu. Dohled nad školami byl svěřen c.k. okresním školdozorcům, V čele c.k. okresní školní rady byl c.k. okresní hejtman. Dozorčí pravomoc přešla na místní školní rady. Prvním jejím předsedou ve Skrbeni byl zvolen pan Gabriel Zlámal (1838 – 1922), rolník na č.p. 20. Dne 10. května 1881 slavil sňatek korunní princ Rudolf s princeznou Stefanií, dcerou belgického krále. Školní budova posloužila jako vhodný prostor k vyjádření projevu radosti a úcty a tomuto vznešenému páru byl vzdán hold pověšením praporů ze školních oken. Večer byla škola slavnostně osvětlena a v den slavnosti se shromáždili žáci, místní školní rada, farář i zbytek významných i méně významných skrbeňáků u kostela, kde byla správcem školy Fr. Malovaným vysazeny dvě lípy. Ve škole pak byla slavnost ukončena slavností řeší, národní hymnou. Dne 31. srpna 1887 projížděl lokální drahou přes Skrbeň na vojenské cvičení císař František Josef I. a děti ho i při jeho zpáteční cestě dne 4. září 1887 slavnostně zdravily. 2. prosince 1888 se František Josef I. dožíval 40-ti letého výročí, byla uspořádána velká oslava, žákům byly rozdávány obrázky císaře, do školy byl zakoupen velký obraz. Zapsáno: 20

20

100 let nové školy ve Skrbeni. Skrbeň: SPSŠ, 1993

28

Rok

Chlapci

Děvčata

Celkem

1889

51

52

103

1890

44

55

99

1891

44

57

101

1892

49

65

114

Z těchto čísel nám jasně vyplývá , že jednotřídka opravdu plně nedostačovala a proto bylo rozhodnuto postavit novou školu. Zemřel pan učitel Malovaný a proto na podzim roku 1892 bylo nutno získat nového správce školy. Dne 12. dubna 1893 se odpoledne začaly kopat základy pro novou školu a práce pokračovaly velmi rychle, že do konce května byla střecha pokryta břidlicí. Stavbu provedla firma Kabeláč a Wittner z Olomouce na 14.000 zlatých. Dne 27. srpna 1893 byla provedena kolaudace. Nová budova byla vysvěcena děkanem Josefem Vykydalem z Choliny a škola byla předána k užívání.21

Průběh slavnosti zachytila školní kronika perem učitele Malovaného takto:

„Slavnost sama konána v následujícím pořádku: Dne 2. září na večer osvětlení. Průvod vyšel od obecního hostince s hudbou a asi 40 lampiony ku staré školní budově. Učiněno zastaveníčko panu učiteli na odpočinek odcházejícímu. Vzdán mu dík, jak od místní školní rady, tak také od zastupitelstva obce Skrbeňské za 35 leté působení na škole této. Když se pan učitel poděkoval, hnul se průvod s hudbou dále a prošel celou vesnicí – zastavil se před novou školní budovou. Zde provolána sláva J.V. císaři a pak se průvod rozešel. Dne 3. září budíček. O 9. hod. do půldne shromáždily se školní dítky, družičky, 24 ustrojených hanaček, spolek vysloužilých vojínů a ostatní obecenstvo před novou školní budovou. Odtud šli průvodem do kostela na slavnou mši svatou, kterou sloužil důstojný Pán P. mgr. Josef Vykydal, děkan z Choliny. Po mši svaté šlo se ve vzorném průvodu k nové školní budově. Po vykonaném svěcení držel řeš důstojný Pán Ignát Wurm, vikář z Olomouce. Po ukončení svěcení vrátil se

21


29

průvod zase ve vzorném pořádku za zpěvu: „Bože, chválíme Tebe“ do kostela, uděleno svaté požehnání a takto slavnost svěcení školy byly ukončena“. 22

Nová budova již odpovídala požadavkům, kladeným tehdy na školská zařízení: byla jednopatrová,

měla 3 učebny, byt správce, byla také vybavena nezbytným

hospodářským zařízením. Ve škole byly vybudovány 2 kabinety, hlavní a příruční, sborovna a šatna. Dne 7. září 1893 zde nastoupil nový učitel Samuel Mikulka. Do té doby byla ve škole jen jedna třída a od 28. září 1893 bylo povoleno otevřít třídu druhou. Bylo zapsáno 130 dětí, z toho 59 chlapců a 71 děvčat. Samuel Mikulka přijel z Čechovic, kde byl správcem jednotřídky. 9. října 1893 byl ustanoven správcem skrbeňské školy a zůstal jím plných 28 let. Byl také velmi nadaným hudebníkem. Všeobecně se tvrdilo, že v okolí nežije lepší muzikant, přesněji řečeno varhaník. Při svých studiích v Praze hrával během odpoledních bohoslužeb v kostelích, čímž se zdokonaloval a což také zároveň přišlo k jeho pozdější skladatelské činnosti. Prozatimním podučitelem byl ustanoven Josef Matouček, do té doby působící v Němčících.

Rok

Chlapci

Děvčata

Celkem

1894-95

66

68

134

1895-96

68

73

137

V roce 1897 byla zřízena tělocvična. V roce 1899 nastoupil nový učitel pan Vyhnálek. Z učebnicí se používal v prvním ročníku Slabikář a Jursova čítanka a pro druhý ročník byla čítanka Lepařova. Z dovůdu velkého počtu nastupujících žáků byla otevřena tzv. paralelka, kde vyučoval podučitel Stanislav Vyhnálek. Opakované žádosti o zřízení třetí třídy byly zamítnuty. Pro školu byly zakoupeny některé pomůcky: parní stroj a tlakoměr. V následujících třech letech byl průměrný počet žáků 159, všichni se hlásili k římskokatolickému vyznání. V roce 1909 bylo opětně zamítnuto zřízení třetí třídy a byla pouze ponechána pobočka při druhé třídě. Téhož roku byla provedena drobná úprava školní budovy – nátěry, což stálo 520,70 korun.

22


30

Výnosem c.k. školní zemské rady ze dne 6. dubna 1910 bylo konečně povoleno rozšíření dvojtřídní školy na trojtřídku. Dále bylo zřízeno místo nadučitele, učitele I. třídy a učitele II. třídy, III. třída byla otevřena počátkem školního roku 1909/1910. Zapsáno v té době bylo 168 žáků, z toho 77 chlapců a 91 děvčat. Správcem školy byl Samuel Mikulka. •

Stupnice známek za tehdejší škole ve Skrbeni:

•

Stupeň: 1,2,3,4,5

•

Mravy: chvalitebné, uspokojivé, zákonné, méně zákonné, nezákonné

•

Pilnost: vytrvalá, náležitá, dostatečná, nestálá, nepatrná

•

Prospěch: velmi dobrý, dobrý, dostatečný, sotva dostatečný, nedostatečný

•

Vnější úprava písemných prací: velmi úhledná, úhledná, méně úhledná, neúhledná, nedbalá

•

Předměty: Mravy, pilnost, náboženství, čtení, psaní, jazyk vyučovací, počty a měřičské tvaroznalství, přírodopis, přírodozpyt, zeměpis, dějepis, kreslení, zpěv, tělocvik, ženské ruční práce, německý jazyk.

V roce 1910 -1911 navštěvovalo:

Žáci 158 žáků CelkemTřída tyto tři třídy navštěvovalo 1 56 2 49 3 53

Tř. učitel/ka Dvořáková Mikulka Vyhnánek

Do české reálky nebo gymnázia jezdilo vlakem ze Skrbeně 9 chlapců. Všichni byli římskokatolického vyznání. V roce 1910 bylo napočítáno ve Skrbeni 999 obyvatel. 23

23


31

1911 – 1912 Třída 1 2 3

Žáci 49 46 55

Tř. učitel/ka Dvořáková Mikulka Vyhnánek

Celkem tyto tři třídy navštěvovalo 140 žáků.

1912 - 1913 Třída 1 2 3

Žáci 51 45 72

Tř. učitel/ka Dvořáková Vyhnánek Mikulka

Celkem tyto tři třídy navštěvovalo 168 žáků.

1913 – 1914 Třída 1 2

Žáci 43 48

Tř. učitel/ka Kramářová Vyhnánek

Celkem tyto dvě třídy navštěvovalo 151 žáků

Pro ukázku uvádím seznam třídního inventáře ve druhé třídě: 1 kříž, obraz císaře pána, rozvrh hodin, teploměr, tabule, věšák na křídy, stůl, skříň, židle, umývadlo, kamna, věšák na klobouky, 2 stojany na klobouky a šaty, 13 lavic 24

24


32

1914 – 1915 Třída 1 2 3

Žáci 43 46 62

Tř. učitel/ka Kramářová Hrubá Mikulka

Celkem tyto tři třídy navštěvovalo 151 žáků

Dne 28. července 1914 vypověděla rakousko - uherská monarchie válku Srbsku. Z ní potom vznikla válka celosvětová. Kronika uvádí: „Sbor učitelský zaséval do srdcí žáků svých vroucí lástku k vlasti, předváděl jin obrany znázorňující velikost Rakouska v dobách minulých, líčil rekovné skutky našich dní, vypravoval o vítězstvích a bojích našich chrabrých vojsk na severu, východě a jihu. Ve školních síních se ozývaly básně opěvující vlast a zazpívány písně velebící řeky její… 25 V roce 1914 byla třída v přízemí dána k dispozici vojsku, tzn. jednoročákům, 8. dělostřeleckému pluku k zajištění dělostřelecké výuky. Na dveřích byl nápis „Militar Schule“ a vůbec celá škola byla poznamenána přítomností vojáků. Ubylo dětí, kteří v těžké válečné době museli více pomáhat na poli, ubylo také učitelů. Po určitý čas musel

nadučitel Samuel Mikulka vyučovat sám, jednu třídu dopoledne, druhou

odpoledne. Nebyly také učebnice, staré byly zakázány a na vydání nových nezbýval čas ani peníze. Za války byla II. třída přeměněna na školu vojenskou. Výnosem vyšších školních úřadů mohli žáci pomáhat na polích a tím také vzrostlo procento nepřítomných na 28,3.

25

Rok

Celkem

1915 - 1916

164

1916 - 1917

164

1917 - 1918

171

1918 - 1919

96

100 let nové školy, Skrbeň: SPSŠ, 1993

33

Dne 19. září 1918 byla znovu otevřena III. třída, ale nebyla z nějakého důvodu zaznamenána. V polovině roku 1918, od 22. srpna do 10. září se škola stala útočištěm 40 vojínu a 9. dělostřeleckého pluku za vrchního velení setníka Kvíčaly. Okupovali celé první poschodí, totiž I. a III. třídu. Škola byla otevřena ve dne v noci. Protesty správce školy byly bezvýsledné. Na vizitu přijel dne 10. září vrchní velitel k Krakova, gen. Benigni, který už ale našel třídy bez mužstva. Třídy byly zpustošeny tak, že museli být ihned povolání zdeníci, stolaři, kováři, sklenáři. Pracovalo se rychle a od 16. září byly třídy opět provozuschopné.

A jak píše kronika školy:….“vše dáno do pořádku a čekalo se pouze na žactvo, kteréž ovšem na sebe dlouho čekati nedalo.“26

4.2 OD ROKU 1918 – 1938 Úřední mocnosti byly poraženy a první světová válka skončila výsledkem, jaký tehdy asi málokdo čekal. Z popela a trosek rozpadnuvšího se Rakouska – Uherska vzniklo několik nových států. Mezi nimi i Československo s prezidentem T.G. Masarykem. Školství se ocitlo v novém ovzduší a bylo stavěno na nové základy.

Dne

2. 12.1918 se oslavoval příjezd pana prezidenta T.G.Masaryka do vlasti. Byla uspořádána školní slavnost, při níž se poukazovalo na prezidentovy významné zásluhy, na jeho práci v legiích, které svou odhodlaností a vlastenectvím upozorňovaly cizí mocnosti na náš boj a touhy. Svou prací T.G.M. položil základ naší samostatnosti a demokracii. V roce 1919 a to v lednu musela být škola pro nedostatek paliva, uhlí na 6 týdnů uzavřena. Také v roce 1919/20 nebyly nové čítanky. Problémy ustupovaly a panovalo všeobecné nadšení ze svobody. Za pomoci žáků a učitelského sboru byla dne 25. května zasazena lípa Svobody, aby si ji obyvatelé Skrbeně mohli navždy připomínat jako boj

26

Kronika školy, uložena ve Skrbeni.

34

za svobodu. V řadách žáků se rozvíjel sokolský život, pořádaly se různé dobročinné sbírky. V té době, tj. v roce 1921 odchází na odpočinek Samuel Mikulka, který působil ve Skrbeni 28 let a dnes jej pokládáme za jednoho z nejvýznamnějších skrbeňských učitelů. Zemřel náhled v březnu roku 1941, téměř 80-ti letý. V roce 1921 byl zatím správcem školy Josef Chudoba, od roku 1922 Antonín Stratil, do té doby působící v Bělkovicích. Ve Skrbeni podnítil zřízení záložny, ale do historie samotné školy se nijak výrazněji nezapsal. Dne 30. června 1925 bylo zasláno správě trojtřídní obecné školy usnesení obecního zastupitelstva ze schůze ze dne 2. 11. 1923, aby si škola ponechala obecní pozemek za domkem pana Bartoloměje Vlčka, č.p. 92 pro školní potřebu, zejména však na ovocnou školku. Pozemky ležely u dráhy a měřily: první 7 x 80m2 a druhy 2 x 56 m2. Dne 1. února 1927 odešel řídící učitel Stratil do Dolan a na jeho místo nastoupil Theodor Buriánek z Hynkova. Ten přešel 1. prosince 1931 do Olomouce – Řepčína a místo řídícího učitele převzal František Král , další legenda zdejší obce a školy. Byl skrbeňským rodákem a s polu s Ludmilou Prokopovou, provdanou roku 1932 za Jana Vymětala, rolníka z č.p. 9, tvořili dvojici dobrých učitelů, rodinně spjatých s obcí, jejíž mladou generaci měli vychovávat. Dalo se předpokládat, že nastává dlouhodobé období příznivého rozvoje školy v podmínkách masarykovské demokracie. Ale vývoj šel jiným směrem. Přišla nemoc, na místo řídícího učitele byl vypsán konkurz, který vyhrál Rajmund Vyplel, řídící z Rakové a potom vše zásadně změnila II. světová válka Na dalších stránkách mé závěrečné zprávy uvádím podrobné tabulky počty žáků s členy učitelského sboru v jednotlivých školních rocích v období mezi dvěmi světovými válkami.

1921 – 1922 Učitelský sbor: R. Králová, J. Chudoba, M. Slámová Rok 1915 - 1916 1916 - 1917 1917 - 1918 1918 - 1919

Celkem 164 164 171 96

35

Třída 1 2 3

Chlapci 24 23 25

Děvčata 22 16 31

Celkem 46 39 56

V roce 1921 – 1922 navštěvovalo školu celkem 141 žáků . 1922 – 1923 Učitelský sbor: A. Stratil, R. Králová, J. Chudoba Třída Chlapci Děvčata 18 18 1 28 22 2 28 26 3

Celkem 36 50 24

V roce 1922 – 1923 navštěvovalo školu celkem 140 žáků .

1923 – 1924 Učitelský sbor: A. Stratil, R. Králová, Fr. Král Třída Chlapci Děvčata 17 29 1 28 22 2 20 26 3

Celkem 46 48 39

V roce 1923 – 1924 navštěvovalo školu celkem 133 žáků. 1924 – 1925 Učitelský sbor: A. Stratil, R. Králová, Fr. Král Třída 1 2 3

Chlapci 13 18 20

Děvčata 22 20 18

Celkem 35 38 38

V roce 1924 – 1925 navštěvovalo školu celkem 111 žáků.

1925 - 1926 Učitelský sbor: A. Stratil, Fr. Král, M. Boková Třída 1 2 3

Chlapci 12 13 22

Děvčata 23 17 9


36

Celkem 35 30 31

1926 – 1927 Učitelský sbor: A. Stratil, Fr,. Král, M. Boková Třída Chlapci Děvčata 13 25 1 14 10 2 15 17 3 V roce 1926 – 1927 navštěvovalo školu celkem 94 žáků.

Celkem 28 24 33

1927 – 1928 Učitelský sbor: Th. Buriánek, Fr. Král, M. Boková Třída Chlapci Děvčata 20 25 1 11 17 2 9 17 3 V roce 1927 – 1928 navštěvovalo školu celkem 99 žáků.

Celkem 45 28 26

1928 – 1929 Učitelský sbor: Th. Buriánek, Fr. Král, L. Prokopová Třída 1 2 3

Chlapci 21 12 3

Děvčata 22 18 15

Celkem 43 30 18


1929 – 1930 Učitelský sbor: Th. Buriánek, Fr. Král, L. Prokopová Třída 1 2 3

Chlapci 21 17 4

Děvčata 25 20 14

Celkem 46 37 18


1930- 1931 Učitelský sbor: Th. Buriánek, Fr.Král, L. Prokopová Třída 1 2 3

Chlapci 16 20 5

Děvčata 18 24 16 37

Celkem 34 44 21


1931 – 1932 Učitelský sbor: Th. Buriánek, Fr. Král, L. Prokopová Třída Chlapci Děvčata 18 21 1 22 21 2 10 11 3 V roce 1931 – 1932 navštěvovalo školu celkem 103 žáků.

Celkem 39 43 21

1932 – 1933 Učitelský sbor: Fr. Král, L. Vymětalová, Kantorová Třída Chlapci Děvčata 20 18 1 20 18 2 12 20 3 V roce 1932 – 1933 navštěvovalo školu celkem 108 žáků.

Celkem 38 38 32

1933 – 1934 Učitelský sbor: Fr. Král, L. Vymětalová, Kantorová Třída 1 2 3

Chlapci 24 15 15

Děvčata 15 21 18

Celkem 39 36 33


1934 – 1935 Učitelský sbor: Fr. Král, L. Vymětalová, J. Hloušková Třída Chlapci Děvčata 18 20 1 17 16 2 14 17 3 V roce 1934 – 1935 navštěvovalo školu celkem 102 žáků.

38

Celkem 38 33 31

1935 – 1936 Učitelský sbor: R. Vyplel, Fr. Král, L. Vymětalová Třída 1 2 3

Chlapci 24 22 11

Děvčata 23 16 20

Celkem 47 38 31


1936 – 1937 Učitelský sbor: R. Vyplel, Fr. Král, L. Vymětalová Třída Chlapci Děvčata 25 19 1 15 29 2 15 17 3 V roce 1936 – 1937 navštěvovalo školu celkem 120 žáků.

Celkem 44 44 33

1937 – 1938 Učitelský sbor: R. Vyplel, Fr. Král, L. Vymětalová Třída 1 2 3

Chlapci 18 22 18

Děvčata 15 25 17

Celkem 33 47 35


1938 – 1939 Učitelský sbor: R. Vyplel, Fr. Král, L. Vymětalová Třída Chlapci Děvčata 17 23 1 24 21 2 13 20 3 V roce 1938 – 1939 navštěvovalo školu celkem 111 žáků.

39

Celkem 33 45 33

1939 – 1940 Učitelský sbor: R. Vyplel, Fr. Král, L. Vymětalová Třída 1 2 3 3.B

Chlapci 17 20 14 5

Děvčata 23 14 15 15

Celkem 40 34 29 20


4.3 OD ROKU 1939- 1945 Vlajky před budou škol a obrazy prezidentů na stěnách učeben jsou jen špičkou ledovce propagandy, která se vrývá hluboko do duší a mysli učitelů a především jejich žáků. Škola, nejen skrbeňská je jednou z institucí, ve kterých se zřetelně zrcadlí obraz dané politické situace státu. S příchodem německých přesídlenců vznikaly tendence zakládat i v ryze českých obcích německé školy. Ve Skrbeni žádná německá škola zřízena nebyla a proto skrbeňské děti musely chodit do vedlejší vesnice a to do Příkaz. Byly zrušeny místní školní rady, řídící učitel Rajmund Vyplel byl penziován a nucen po celou dobu v roce 1942 pracovat jako nádeník ve zdejším velkoskladu. Učitelka Ludmila Vymětalová složila zkoušku z němčiny a do konce války byla pověřena správou školy. Stín politiky Protektorátu padl také na skrbeňskou školu. Říší byly zavedeny mimo jiné nové státní svátky, jejichž dodržováním byl zatížen i běžný chod zdejší školy. Mezi tyto události patřily i narozeniny říšského vůdce A. Hitlera, který připadal na 20. dubna a zřízení Protektorátu Čechy a Morava (16. března). V tyto tzn. slavnostní dny probíhaly připomínkové akce, kdy řídící učitel pronesl řeč před nastoupenou školou a průběh celého dění byl zaznamenán do červeného rámečku ve školní kronice. Je těžké se vžít do jednání tehdejších učitelů a objektivně zhodnotit nebo v lepším případě jen skončit s učitelským povoláním. Nicméně škola ve Skrbeni fungovala i v této nelehké době a uskutečňovala své prvotní poslání.27

27

100 let nové školy, Skrbeň: SPSŠ, 1993

40

Škola, stejně tak jako celá obec, s blížícím se koncem války se dostávala opět do varu. Ustupující fronta se ke Skrbeni blížila nemilosrdnými kroky. 11. února 1945 byly všechny školní místnosti zabrány pro zákopníky. Při bombardování obce ruskými letadly dne 8. května 1945 byla značně poškozena i škola a to ze strany od silnice. V těsné blízkosti školy vybuchly dvě těžké bomby a trhlina ve zdivu byla donedávna ještě patrná. Silně poškozená sousední budova staré školy z roku 1854, v níž od počátku století byli ubytováni obecní chudí obyvatelé, nestála za opravu a byla roku 1946 zbourána. Následky poškození byly odstraňovány s obtížemi a poškození školy mrzelo dvojnásob, protože v letech 1940 – 1942 prodělala škola generální opravu nákladem 60.000 korun. Malá okna byla tehdy vyměněna za nová, propouštějící dostatek světla. Budova je nově omítnuta a získala tím novou tvář, jakou si zanechala vlastně až do renovace v polovině 90 . let.

ŠKOLNÍ ROK 1940 – 1941 Řídící učitel Rajmund Vyplel začíná psát novou kroniku Obecní školy ve Skrbeni a to z důvodu výnosu

Okresního školského

výboru Olomouc – venkov,

oznámil škole výnosem č. 432/1-VII ze dne 29.6. 1940 toto:

„podle sdělení předsednictva ministerské rady zaslal úřad pana říšského protektora panu předsedovi vlády dopis ze dne 1.června 194O, čísl. I-1 a 9446. Uvedl ve znění: Tento výnos pak doplněn výnosem okresního školního výboru čís. 1222/VII ze dne 3O. Července 194O (s odvoláním na výnos zemské rady čís. 757 /pres./ takto: „Školní kroniky až včetně do roku 1939/4O buďtež zabaleny, zapečetěny a uloženy jako závadné knihy. Školním rokem 194O/41 počínajíc buďtéž založeny a vedeny nové školní knihy.28

Ve Skrbeni 2. září 194O

28

řídící učitel: R. Vyplel

Okupační kronika, I. díl

41

1940 - 1941 Učitelský sbor: R. Vyplel, Fr. Král, L. Vymětalová Třída 1 2 3

Chlapci 11 17 24

Děvčata 21 18 13

Celkem 32 35 47

V roce 1940 –1941 navštěvovalo školu celkem 114 žáků.

Učitel Čestmír Hron, který vyučoval ve skrbeňské škole až do prázdnin v roce 1940, byl přeložen do Příkaz. Vysoký počet žáků byl způsoben tím, že všichni žáci byli zapsáni do měšťanských škol v Olomouci, byli podle úředního nařízení odmítnuti a na počátku školního roku se tedy přihlásili do školy obecné. Od 1. října počet žáků poklesl, protože rodiče přemístili některé děti do měšťanských škol v Nákle nebo v Náměšti. Celkem tedy v roce navštěvovalo celkem 106 žáků. Ručním pracem vyučovala Fr. Hrbková

z Křelova.

Římskokatolické

náboženství

učil

farář

Vojtěch

Zajíc.

Českomoravské náboženství vyučoval farář Josef Němeček. K vyučování německého jazyka se přihlásilo 32 dětí, Žádost o povolení tohoto vyučování byla kladně vyřízena zemskou školní radou, která výnosem ze dne 2. října 1940, č. 56.393/40 povolila vyučování ve dvou odděleních od 3. postupného ročníku. Bylo povoleno vyučovat v jedné skupině a to 3 hodiny týdne. Sbíraly se odpadní hmoty, měsíčně se vybralo přes 100 kg starého železa, asi 10 kg kostí a něco starého papíru- Vánoční prázdniny byly prodlouženy do konce ledna 1941 a konec prvního pololetí byl posunut na 15. února 1941. Zavedly se dvojjazyčné názvy místností a byl vyvěšen dvojjazyčný orientační pán školy. Zemřel Samuel Mikulka, řídící učitel ve výslužbě ve věku téměř osmdesáti let. Po tři desetiletí vedl zdejší školu a jeho slavný pohřeb se konal za odborné účasti obyvatelů Skrbeně, jeho bývalých žáků, Sokolů a hasičů. Dne 4. března 1941 bylo Okresním školním výnosem č. 344/1-VII nařízeno ihned provést zapečetění obou školních knihoven. Podle nařízení byl školní sklep upraven na protiletecký a protiplynový kryt. Na oknech byly dřevěné okenice a kryt byl vybaven veškerým předepsaným nařízením. V roce 1940 – 1941 proběhla také ošacovací akce, kde bylo ošaceno celkem 74 žáků a to za celkovou sumu 1.466,- korun. V jarních měsících byla provedena zubní kontrola. Žákům byl opraven chrup a náklad přesáhl 2.000 korun. 42

Ministerstvo veřejných prací vyhovělo v měsíci březnu žádosti místní školní rady o příděl železa na opravu školy a ta obdržela příděl 4 tuny. V měsíci květnu škola zakoupila ocelové nosiče. Dne 30. června 1941 začala firma provádět opravu. Škola také obdržela 100 korun od pana Jana Maťchy, rolníka z Topolan, který tento dar věnoval k uctění zemřelého řídícího učitele ve výslužbě Samuela Mikulky. Školní rok byl ukončen dne 28. června 1941, kde počet žáků činil 105. Po ukončení povinné školní docházky odešlo ze školy 13 žáků. 29

ŠKOLNÍ ROK 1941 - 1942 Dosavadní řídící učitel Rajmund Vyplel byl propuštěn Zemskou školní radou 30

v Brně koncem června 1941. Poslední práci, kterou pro školu vykonal bylo zřízení

generální opravy školní budovy. Obstarával materiál, dohlížel na vykonanou práci a díky němu byla včas oprava dokončena. Zastupováním řídícího učitele byl pověřen František Král, zároveň se však dál hledal učitel na místo zatímního řídícího učitele. Tím se nakonec stal Čestmír Hron, učitel z Příkaz. Začátek školního roku připadal na 1. září 1941. 1941 – 1942 Učitelský sbor: L. Vymětalová, Fr. Král, Č. Hron Třída 1 2 3

Chlapci 16 12 28

Děvčata 19 25 19

Celkem 35 27 37


Do měsťanské školy chodilo 10 chlapců a 16 dívek. Do středních škol chodily

29

Okupační kronika, II. díl

30


43

2 dívky. V červnu roku 1941 obdržela škola za hubení plevele od Správy zdejší velkostatku finanční odměnu ve výši 336 korun. Škola byla již 19. července 1941 na všech průčelních oknech vyzdobena červenými písmeny V, tj. Victoria – vítězství. Škola se zapojila do sběru léčivých bylin, byl prováděl sběr odpadních hmot. Školní rok byl ukončen dne 9. července 1942.¨

ŠKOLNÍ ROK 1942 – 1943 Byl zahájen 1. září 1942. Bylo zapsáno:

Učitelský sbor: Fr. Král, L. Vymětalová

Třída 1 2

Chlapci 23 19

Děvčata 28 35

Celkem 51 54

V roce 1942 – 1943 navštěvovalo školu celkem 105 žáků. Škola se zapojovala opět do sběru léčivých bylin a odpadních hmot. Skladiště bylo umístěno ve školním dvoře a o odvoz se staral obecní úřad. Vánoční prázdniny byly od 18. prosince do 12. ledna. Fr. Král musel od 1. ledna 1942 odcestovat na zdravotní dovolenou. Prozatímní řídící učitelskou byla Ludmila Vymětalová. Na zdejší školu byl přidělen výpomocný učitel Josef Kellnar, který převzal vyučování v 1. třídě. Kronika píše, že zdejší žáci obecné školy šetřili a ukládali své peníze za sběr do místní Občanské záložny. Probíhala též ošacovací akce, ve které deset žáků dostalo celkem 500 korun. Výpomocný učitel J. Kellnar byl povolán k pracovní službě a na jeho místo byla přidělena výpomocná učitelka Josefa Najbrtová, která tedy vedla vyučování v první třídě jako třídní učitelka. Zdravotní dovolená Fr. Královi byla prodloužena do 30. září 1943. Dne 13. dubna 1943 provedl inspekci školy Okresní školní inspektor M. Stejskal, který označil školu za vzornou. Žáci také na jaké vypomáhali statku s drobnými polními pracemi. Školní rok byl ukončen 15. července 1943.31

31


44

ŠKOLNÍ ROK 1943 – 1944

Začíná dne 3. září . Do školy přichází nové složení učitelského sboru a správou byl pověřen Josef Korhoň.

Učitelský sbor: J. Korhoň, L. Vymětalová

Třída 1 2

Chlapci 28 18

Děvčata 25 32

Celkem 53 54

V roce 1934 – 1944 navštěvovalo školu celkem 103 žáků. Dne 14. března 1944 bylo ve Skrbeni zřízeno Kuratorium pro východu mládeže. Ve škole dále proběhla tzv. vitamínová akce, ve které byly žákům přidělovány přípravky bohaté na vitamíny a byla jim doporučena návštěva poradny proto tuberkulóze. Podle nařízení Ministerstva školství ze dne 16. listopadu 1943 č. 302 Sb. byly zrušeny místní školní rady. Úkoly skrbeňské školní rady převzal starosta K. Mikulasachek. Učitel Fr. Král byl 4. listopadu 1943 uvolněn pro nemoc. Školní rok byl ukončen dne 13. července 1944.32

ŠKOLNÍ ROK 1944 – 1945

Začíná dne 5. září 1944. Po provedení zápisu byla podána žádost o povolení pobočky při 2. třídě a výnosem Zemského úřadu v Brně ze dne 7. srpna 1944 byla škola od počátku školního roku organizována jako trojtřídní.

32


45

Učitelský sbor: J. Korhoň, L. Vymětalová, Č. Hron

Třída 1 2 3

Chlapci 16 18 12

Děvčata 23 18 28

Celkem 29 36 40

V roce 1944 – 1945 navštěvovalo školu celkem 105 žáků. Na konci školního roku 1945 se počet žáků snížil na 77. Následkem šetření paliva byly vánoční prázdniny prodlouženy do 18. ledna 1945. Od 19. ledna byly žákům týdně dávány domácí úkoly z němčiny, českého jazyka, počtů a psaní. Od 11. února byly všechny třídní školy zabrány pro zákopníky a domácí úkoly žáci dostávali v místním útulku, a to fary. Konec pololetí byl odsunut na 15. února. V tomto místě, období veškeré dostupné informace končí. V kronice je napsán dodatek z 3. března 1946 Rajmundem Vyplelem: „ Podle výnosu Zemské školní rady v Brně, č. 35.562/45 ze dne 3. října, byla tato kronika, založená v roce 1940 z nařízení okupantů, uzavřena a uložena jako dokument doby ve školním archívu. Český učitel v této době nemohl vésti zápisy podle pravdy a podle vnitřního přesvědčení, musel naopak uvádět údaje okupanty vynucené.“33

4.4 OD ROKU 1945 – 1989

Škola ve Skrbeni začala vstřebávat svěžest mírových dnů a nově nabyté svobody. Vše bylo způsobeno a zasaženo II. světovou válkou. Svobodné doby se též dožil, byť nemocný i bývalý řídící učitel František Král, i když se z ní radoval jen krátce. Zemřel týden po osvobození a jeho pohřeb se stal manifestací za těžce vybojovanou svobodu i výrazným projevem úcty celé obce k této významné osobnosti. Správcovství opět vřevzal Rajmund Vyplel a vedl ji do roku 1948, kdy byl přeložen do Blatce. Ve Skrbeni působil celkem 12 let a zemřel v Olomouci v roce 1986 ve věku 92

33

Okupační kronika, str. 20

46

let. V prosinci 1945 také zemřela velmi oblíbená a dodnes vzpomínaná učitelka Růžena Králová. Škola zaznamenala úspěšný rok ve sběru kaštanů, ale odvoz si žáci museli uskutečnit sami. Jak je v kronice školy dále uvedeno, tak za 50 kg kaštanů dostala 30 korun a za tyto peníze nebyl nikdo ochoten zajíždět až na hlavní nádraží v Olomouci. Vedení školy neustále nabádalo žáky k opatrnosti, neboť v okolí obce se dalo na každém kroku zakopnout o nevybuchlou munici. V kronice naštěstí není popsán žádný případ neštěstí, tzn. že si žáci vzali upozornění k srdci. Ve škole se zavedlo používání ručníku pro každého žáka a proto byl rozšířen i počet umývadel. Výuka čtení probíhala z čítanky Sluníčko. Do 1. třídy chodilo v roce 1947 – 1948 18 chlapců, 19 dívek, do 2. třídy 16 chlapců a 13 dívek. Školu tedy navštěvovalo celkem 66 žáků. Od 1. září 1948 vstoupil v platnost nový školský zákon o jednotném školství. Dosavadní obecná škola byla zaměřena na školu národní – školu I. stupně. Co se týká drobných oprav budovy, tak během prázdnin měla být přestavěna školní žumpa, ale protože nebyl obstarán cement, nemohla se oprava uskutečnit. Byly provedeny opravy omítek na záchodech. II. třída byla umístěna do 1. poschodí, byla vymalována a ve škole byly celkově opraveny všechny malby.

Byla také provedena oprava školní

zahrady. Po jednání s Místním národním výborem byl zadán nátěr oken celé školy z venkovní strany. Ke konci prázdnin byla celá škola pečlivě uklízena nákladem 900 korun. Tehdy se škola nemusela obávat uhelných prázdnin, neboť již měla zásoby topiva na celé zimní období. Během roku byla zvolena školní samospráva. Byla zřízena šatna, kde se děti konečně mohly přezouvat a převlékat, neboť trendem doby bylo dbát na osobní hygienu žáků. Celá škola byla vyzdobena obrazy a různými pomůckami. Ve školním roce 1948 – 1949 nastoupil v září nový učitel Ladislav Kobylka, který učil v 1. třídě 26 žáků, z toho 13 chlapců a 13 dívek. Druhou třídu a v ní celkem 47 žáků vyučovala Ludmila Vymětalová. Ve škole se tedy učilo celkem 73 dětí. Škola odebírala pro děti různé časopisy jako doplňkovou četbu /Domov a svět, Ogoňok, Jiskry/. Začátkem roku 1949 bylo zavedeno podávání přesnídávky všem dětem, když pro ně byly z mezinárodního fondu přiděleny různé potraviny. Vyučování bylo opět rozděleno do dvou tříd, přičemž 1. až 3. ročník vyučoval ředitel L. Kobylka a 4. 5. postupný ročník Ludmila Vymětalová. Školu navštěvovalo celkem 78 žáků. Do střední školy v Horce nad Moravou chodilo 38 studujících. Na začátku 50 let škola reagovala na výzvu prezidenta Kl. Gottwalda o šetření potravinami. Závazek žáků byl úzkostlivě hlídán a dodržován. Ve školním roce 1950 – 47

1951 byla zavedena jako novinka klasifikace žáků každého čtvrt roku. Byly zavedeny žákovské knížky pro žactvo od 3. postupného ročníku. Všechny známky, které žáci dostali při hodnocení svých projevů a které byly zapsány do žákovských knížek, byly jednou týdně prohlíženy a potvrzovány rodiči.34 Škola odebírala časopisy, např. Nová škola, Komenský, Předškolní výchova, Společenské nauky ve škole, Tělesná výchova a Výtvarná výchova. Se změnou politického režimu souviselo také založení pionýrské organizace a první vedoucí pionýrů se stala učitelka Ludmila Vymětalová. Po nové reformě v roce 1953 uspořádal sběr neplatných mincí a skrbenští školáci odevzdali Státní spořitelně 83 kg bezcenných penízků. Polovina 50 let se projevila zvýšeným počtem žáků a následným rozšířením školy na trojtřídku. 1. třída byla umístěna v přízemí, 2. a 3. třída v prvním patře. Na pravidelných měsíčních pedagogických radách učitelé přednášeli střídavě jednak referáty, týkající se pedagogických otázek a jednak časově politického dění. Za tímto účelem jim bylo doporučeno studovat v odborných časopisech Komenský a Pedagogika. Všichni učitelé se dále měli zúčastňovat porad metodického sdružení na osmileté střední škole v Horce nad Moravou. Ve školním roce 1954 – 1955 již fungovalo trojtřídní vyučování, kam do 1. třídy, tzn. přípravné, chodilo celkem 25 dětí. Do 2. třídy, která byla tvořena 2. a 3. postupným ročníkem chodilo 34 žáků, 3. třída, skládající se ze 4. a 5. postupného ročníku vychovávala 31 dětí. Škola se také starala o mimoškolní a mimotřídní zaměstnání svých žáků a tak vznikl kroužek mladých pěstitelů, dobrovolná tělesná výchova, Pionýr, nacvičování recitace, zpěvu a tance. V rozpočtu na rok 1955 byla naplánována částka 4.234,- Kč na zřízení rozhlasu do tříd, zakoupení psacího stroje a malé registračky pro kancelářské potřeby. Z hygienických důvodů bylo zapotřebí instalovat splachovací záchody, přistavit a zařídit koupelnu v bytě ředitele školy. Pro tělesnou východu se používalo hřiště TJ Sokol, protože tělocvičnu škola neměla. Veškerá výchova měla být zaměřena ke zvýšení ideově politické úrovně, zvláště v jazyku mateřském, ruském, což bylo pro tuto dobu příznačné. Žáci se učili poznávat život v práci sovětského lidu, hrdinný boj Sovětskéhosvazu za trvalý mír a šťastný život pracujících po celém světě. K tomuto účelu také sloužily nástěnky plné obrázků

34


48

a výstřižků z novin. Žáci poslali zdravici nově založenému JZD se závazkem výpomoci dle svých sil. Tento závazek dodrželi sbíráním mandelinky bramborové a žáci 3. třídy odpracovali 140 hodin v lesní školce. Ve třídě vznikl zdravotnický kroužek. Kronika se zmiňuje také o tom, že ve škole ještě nebyla zřízena družina mládeže a že by budova potřebovala opravit trhlinu z války, zřídit ústřední topení a splachovací záchody. Na školní zájezdy věnovalo SRPŠ 1.050,- Kč. Na základě přednášky prof. Weisera o významu dodržování hygienických zásad nechala škola během prázdnin vymalovat nejen třídy, ale i chodby, které následně vyzdobila obrázky žáků. V zájmu nácviku úhledného psaní třídní učitelé zvykali žáky na pravidelné čištění per, slušné zacházení se sešity a pečlivé opisování poznámek. Škola chtěla svým žákům poskytovat i různé kulturní zážitky a tak navštěvovali dvakrát Krajské oblastní divadlo v Olomouci. Za příznivého počasí žáci chodili na procházky. Na závěr roku žáci předvedli tanečky za doprovodu dechové hudby. 35 Roku 1957 odešel ředitel Kobylka do Křelova a na jeho místo přišel nový učitel Jan Prokop, který nebydlel ve Skrbeni, ale dojížděl z Náměště na Hané. Volného bytu využila pro svou činnost mateřská škola. V zápise o převzetí školy dne 23. srpna 1957 si pan Prokop, nový ředitel, stěžoval na trhlinu ve zdivu v pravém rohu budovy. Byla také zaslána žádost o opravu okapových rour na stavení podnik Údržba. Na přelomu 50. a 60. let začal ředitel Prokop jako dopisovatel popularizovat skrbeňskou školu v regionálním tisku. Rok 1958 se vyznačoval také drobnými opravami, kterými byl pověřen Stavební podnik Bělidla, Prokopa Holého 9. Ředitel Prokop si nicméně stěžoval na zdlouhavý postup práce. Byly opraveny komíny, kůlny, ale vrata opraveny nebyly. V roce 1959 byla škola rozšířena na čtyřtřídní, ale tato změna měla jen přechodný charakter. Škola měla vlastní vodovodní zdroj s pitnou vodou a vlastní vodovod, vytápělo se kamny, plyn zaveden nebyl, rozhlas také ne. V budově stále nebyly místnosti pro školní družinu, stravování, dílnu a ani tělocvičnu. Proto ředitel školy Jan Prokop podal ve zprávě z 23. července 1959 návrh na zřízení tělocvičny. Po postavení přístavby chtěl pak zrušit dosavadní bytovou jednotku a upravit ji na učebnu. Dosavadní byt pro učitele byl vlastně přepažená třída o rozměrech 10 x 7 x4 m, byl nadměrně veliký, neútulný a kromě toho potřeboval ještě generální opravu z doby po osvobozovacích bojích. Měl trhlinu, která se kvůli živému provozu 35


49

na silnici rozšiřovala. Prokop chtěl tedy pro učitele byt zvlášť, v přízemí chtěl tělocvičnu , případně místnost pro družinu, v pří stavbě pak dílnu nebo místnost pro pionýrskou organizaci. V rámci osvojení návyku čtení odebíralo ve šk. roce 1960 – 1961 dvacet pět žáků časopis Ohníček a 25 žáků Mateřídoušku. Škola pak odebírala pro žáky časopis Pionýr a ruský Murzilka. Zdejší škola měla družbu se ZDŠ v Goliánově, okres Nitra, jejíž žáci navštívili skrbeňskou školu v květnu roku 1960. Zájezd skrbeňáků se z finančních důvodu odložil a tak se jen dopisovali. Dva žáci si také dopisovali s dětmi ze Sovětského svazu. Začátkem léta roku 1960 byla provedena inventura školy a školních pomůcek. Na konci školního roku 1960 – 1961 odešla do důchodu učitelka Vymětalová, která ve škole vyučovala 34 let. Vychovala 2 generace, ale ani pak nezůstala v pozadí, vždyť škole různě vypomáhala ještě do poloviny 70 let. Zemřela roku 1979 ve věku 73 let. Dále v roce 1961 byly provedeny některé úpravy a to v rámci tzv. akce „Z“. Byl zmenšen a cihlovou zdí obehnán školní dvůr, ve škole byla zřízena umývárna pro mateřskou školu. Byl vysazen nový park. K roku 1965 se ještě vztahuje pasáž z obecní kroniky, která píše:

“ V tomto roce se škola zaměřila na oslavy našeho „Dvacetiletí“. Žáci ve škole besedovali s politickým vezněm Josefem Husičkou, ředitelem ZDŠ v Olomouci, o partyzánském odboji jim vyprávěl Jar. Merta, ředitel ZDŠ v Hynkově, který bojoval na Bouzovsku, a o kronice a životě obce s nimi besedoval kronikář Josef Stejskal. Pro žáky uspořádala škola tyto výlety: na Rešovské vodopády u Rýmařova, k prohlídce zámku ve Šternberku, skláren v Rapotíně ….“. 36

V roce 1969 onemocněl ředitel Prokop , který se již do činné služby nevrátil a po 14 letech působení na skrbeňské škole odešel do důchodu. Vedení školy se ujal učitel Josef Motal, který zde působil již od roku 1962. V průběhu sedmdesátých let opět škola doznala značných stavebních úprav. Ve třídách byly položeny parkety, vyměněny dveře, do tříd byla zavedena voda. Od roku 1974 pak byla škola vytápěna ústředním topením. Nové mateřské školy se dočkala Skrbeň v roce 1976, kdy byla slavnostně otevřena.

36

Obecní kronika, díl II. str. 34

50

V roce 1977 J. Motal předal vedení školy Věře Pejšové. Poslední ředitelkou byla od roku 1978 Ludmila nepožitková. Už od poloviny 70 let počet žáků pomalu klesal a podle nové koncepce vzdělání /I. stupeň: 1. – 4. ročník, II. stupeň : 5.- 8. ročník/ chodily ve Skrbeni od roku 1977 jen do čtvrté třídy a pátou pokračovali již v Horce nad Moravou. Počet dětí ve čtyřech ročnících byl 60 a od školního roku 1980 – 1981 zbyly ve Skrbeni jen dva ročníky se zhruba 40 dětmi. Během integrace obcí se i školství čím dál víc snažilo o snižování počtu tříd a od roku 1982 bylo podřízení skrbeňské školy ředitelství ZŠ v Horce nad Moravou. Skrbeňská škola, byla i přes protesty rodičů, postupně rušena a od školního roku 1986 – 1987 již všichni skrbenští žáci museli dojíždět do školy v Horce nad Moravou. Ekonomická situace přispěla k uzavření této malé dědinské skrbeňské školy. Místní podnik SEMPRA chtěl budovu využít jako ubytovnu pro sezónní zaměstnance, ale od 1. května 1988 byla bývalá škola bezúplatně převedena na Státní vědeckou knihovnu v Olomouci, která zde zřídila svůj depozitář. Byla zde uložena zakázaná literatura z roku 1968, ale především vzácná knihovna z premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Na údržbu budovy však Státní vědecká knihovna peníze neměla, a tak budova chátrala. V přízemí popraskaly vodovodní trubky a z mokrých zdí opadávala omítka. Vše nasvědčovalo k tomu, že se dveře školy již nikdy pro své skrbeňské žáky již nikdy neotevřou.

4.5 OD ROKU 1990 – současnost Pokládám si otázku, zda bylo správné a moudré, že škola byla uzavřena. Čím to bylo způsobeno? Špatná ekonomická situace školu dovedla tedy k její krachu, k jejímu uzavření. Člověk opravoval to, co se mu hroutilo pod rukama. S nástupem svobody se člověku vlila do žil nová touha a chuť dělat vše, co mu bylo dříve znemožněno. Takže také zbývá něž poděkovat době minulé, že dovedla školu do havarijního stavu, aby se doba dnešní postarala o její znovuzrození. A právě mezi prvními, kteří rozvířili už několik let stojaté vody skrbeňského školství byli Jiří Bodlák a Tomáš Spurný. Mezi lidmi v obci byla provedena anketa a z ní vyplynulo, že občané Skrbeně na školu nezapomněli a žádají o její nově otevření. Pro nové otevření se vyslovilo kladně 259 občanů, 10 lidem to bylo jedno a l byl proti. Kladný výsledek ankety podpořil také zrod Spolku přátel školy, který začal fungovat od podzimu roku 1990. Členem spolku se mohla stát osoba starší 15 let, nejen z řad rodičů. Jako prvořadým úkolem však mělo být uvést školu opět do chodu. Rada tehdejšího 51

MNV Horka, kam patřila Skrbeň žádost schválila a nadřízené orgány se vyslovily k jejímu znovuzřízení kladně. Musely se najít vhodné prostory pro dosud ležící knihy Státní vědecké knihovny v Olomouci. Nebylo to zrovna jednoduché, konečně se našel prostor v kasárnách Prokopa Holého po Sovětské armádě, psal se rok 1991 a od l. ledna téhož roku, byla sepsána zakládající listina ZŠ se školní družinou, už uběhlo dost času. Sen o otevření školy v září stejného roku se zdál být neuskutečnitelný. Spolek měl ale štěstí, že našel ochotného partnera v nově zvoleném zastupitelstvu obce. Na jaře roku 1991 začaly organizované brigády a mohly se konečně vyklízet knihy, kterých se

odvezlo

37

6 nákladních aut na určené místo a musely být uloženy do regálů. Dne 27. června 1991 byla budova předána ze strany Státní vědecké knihovny opět obci Skrbeň. V průběhu jara, kdy byly práce v plném proudu, byla konkurzem vybrána na obsazení místa ředitelky školy Anna Kořínková a na místo učitelky Mgr. Jarmila Kulatá, skrbeňská rodačka a občanka. Obě pedagožky řídily poslední fáze obnovy školy, zejména úklid a vybavení školy. Ze současného stavu školy je jasné, že tato povzbuzující myšlenka nebyla jen prázdnou frází či neuskutečnitelným snem, ale také díky obětavosti rodičů, občanů, pochopení obecního zastupitelstva a nadšení členů Spolku přátel skrbeňské školy mohla být tedy dvojtřídní škola ve Skrbeni 1. září 1991 slavnostně znovuotevřena a nový školní rok v ní mohl opět začít. V 1. oddělení, skládajícím se z 1. a 2. třídy bylo vyučováno celkem 24 žáků, ve druhém oddělení, které bylo složeno z 3. a 4. třídy se vyučovalo 37 dětí. Znovuotevřená škola se opět stala součástí obce. Děti se opět zúčastňovaly kulturních akcí, přispívali svými výrobky pro zvelebování obce. Velkým problémem bylo vybavení školy přímo pro výuku. Učebnice a školní pomůcky bylo z větší části možné zakoupit, ale kabinety zely prázdnotou. Velké množství bylo vráceno ze školy z Horky nad Moravou, kam byl přestěhován celý kabinet ze skrbeňské školní budovy. Pomocky byly však zastaralé a nevhodné pro vyučování.

Přístrojové vybavení financoval školský úřad a při získávání dalších

pomůcek se projevila solidarita ostatních škol okresu Olomouc. ZŠ dostala bezplatným

37

Obecní kronika, díl II. str. 34 - 36

52

převodem nábytek, tabule, vybavení tělocvičny a mnoho dalších potřebných věcí k výuce. Ve školním roce 1992 – 1993 nadále zůstává ve funkci ředitelky školy Anna Kořínková. Organizace vyučování byla uspořádána do dvou oddělení, stejně tak, jakpo minulý rok. Celkem tedy ve školním roce 1992 – 1993 navštěvovalo školu celkem 44 žáků. Ve škole pracoval výtvarný kroužek pod vedením Jaroslavy Vymětalové, zást. školy v Senici na Hané. Nejdůležitější událostí tohoto roku však byla oslava 100 letého výročí skrbeňské školy, která začala již 12. dubna tedy v den, kdy před 100 klety bylo započato s výstavbou školy.

Upomínkou na tuto událost bylo zasazení lípy před

budovou školy. Škola byla vyzdobena, její okolí upraveno, samotní učitelé chystali se žáky bohatý program a SRPŠ organizoval pozvání všech bývalých žáků, rodáků i pedagogů. Hlavní oslavy proběhly 5 – 6. června 1993. Organizace vyučování i samotní učitelé zůstali v následujícím školním roce 1993 – 1994 stejní. Celkem školu navštěvovalo 43 dětí. Byl opět uspořádány jednodenní výlety rodičů s dětmi, ale také víkendové výlety, např. do Velkých Karlovic. Ve školním roce 1994 – 1995 došlo ke změně organizace ve škole. Původní dvojtřídka se změnila na trojtřídku, přičemž nová třída byla zřízena v místní školní družině. Prostor pro školní družinu byl vytvořen v malém kabinetě v přízemí. Výtvarný kroužek jezdil za vyučováním do Horecké školy a vznikl nový kroužek anglického jazyka. Děti odjíždí na návštěvu hlavního města ČR a to do Prahy, shlédnou hrad Křivoklát a Karlštějn. Do 5. třídy v Horce nad Moravou odchází 9 žáků. Počátkem roku 1995 – 1996 se koná konkurz na místo ředitele tamější školy. Zvítězila a novou ředitelkou se stala Mgr. Jarmila Kulatá. 1. třídu navštěvovalo 12 žáků, 2. třídu 19 žáků, 3. a 4. navštěvovalo celkem 26 žáků. Nově na škole začaly probíhat hodiny logopedie pro všechny potřebné žáky. Velmi důležitou akcí, která zasáhla do průběhu školního roku, byl začátek generální opravy školní budovy.

Plán oprav

zahrnoval novou krytinu střechy, výměnu okapů a oken, byla zhotovena nová fasáda podle návrhu ing. arch. Pospíšila z Olomouce i opravena zídka u předzahrádky. Ještě v roce 1995 byl do školy zaveden plyn. Školní rok úspěšně ukončili všichni žáci, 15 žáků ve 4. ročníku odešlo do Horky. Ve školním roce 1996 – 1997 dochází ke spojení 1. a 2. ročníku, kde se celkem učilo 21 žáků pod vedením Mgr. Kulaté. Do 3. třídy nastoupila nová učitelka Vl. Vrbková a vyučovala 17 dětí. Ve 4. třídě učila A. Kořínková a měla celkem 11 dětí k výuce. Na Skrbeňské škole se tedy vzdělávalo celkem 49 žáků. Ve škole bylo 53

otevřeno jedno oddělení školní družiny, které bylo pouze v provozu v odpoledních hodinách, ranní družina otevřena nebyla. Ve školní družině se výrazně změnilo vybavení, byly zakoupeny nové hračky, pomůcky. V průběhu školního roku, škola uspořádala mnoho významných akcí. Školní rok byl ukončen karnevalem. Školní rok 1997 – 1998 zde bylo zapsáno do 1. ročníku 23 žáků, a celkem se na škole vzdělávalo 56 dětí. Ředitelství školy udělilo 17 pochval, většinou za reprezentaci školy při různých akcích.

38

V následujícím školním roce 1998 – 1999 byly provedeny některé drobné úpravy, hlavně před budou školy a ve školním parku. Ve škole se toho roku učilo 51 žáků. Žákům byla nabídnuta výuka náboženství, které se konalo pod patronací cholinské farnosti. Škola se opět činila v pořádaní různých akcí, přibylo sobotní lyžování. Během školního roku 1999 – 2000 čtyři ročníky navštěvovalo celkem 52 žáků. Stávající pedagogický sbor zůstává nezměněn. 1. a 3. ročník zůstává samostatný, spojen byl 2. a 4. ročník. To ovlivnilo počty

žáků v jednotlivých třídách s ohledem na

vzdělávání žáků se specifickými výukovými problémy (např. sluchově integrovaní žáci, lehká mozkový dysfunkce, poruchy chování ..). Od roku 2000 po současnost nedochází k žádným velkým změnám, školu v malé vesničce Skrbeň vede ředitelka Mgr. Jarmila Kulatá. Ve škole se stále vyučuje podle vzdělávacího programu – Základní škola, č.j. 16847/96-2. Vyučovací cizí jazyk je jazyk anglický. Žáci mají stále možnost využívat konzultačních hodin u jednotlivých vyučujících. Ujasňují si učivo, kterému neporozuměli v průběhu výuky, v rámci dalšího vzdělávání, výchovy a osvěty je pozornost hlavně věnována oblastem v poskytování potřebným znalostí a dovednosti, které žákům umožní získávat potřebné informace o vztazích člověka k přírodě a životnímu prostřední. Žáci jsou stále zapojeni do celoroční péče o školní prostředí a prostředí třídy, sběru starého papíru, léčivých bylin aj. Škola se stále snaží vytvořit dostatečné podmínky pro vhodné využití volného času svých žáků a to formou bezplatných zájmových kroužků pro žáky pod vedením učitelů a výchovných pracovníků.

38

Obecní kronika, díl II. str. 34 - 38

54

4.6 ZHODNOCENÍ – PERSPEKTIVY ŠKOL V MALÝCH OBCÍCH

Diskuse okolo existence a perspektivy škol v malých obcích se stává jedním z vážných problémů současného školství. Protože celý problém je při posuzování nahlížen nejen z odlišných a v podstatě protikladných stanovisek, stává se i vážným názorovým střetem.39 Zatímco obecný pohled preferuje spíše ekonomičnost školského systému (argumentem nejsou přitom jen nízké a klesající počty dětí, ale hovoří se i o efektivitě výuky v malých školách), pohled mnoha obcí je zcela odlišný. Obce, které jsou zřizovateli škol, zdůrazňují při své argumentaci o významu školy v místě především to, že zrušení školy by se negativně promítlo nejen do celého života, ale především do perspektiv obce. Mnohdy jsou proto ochotny vyčlenit na provoz školy i nadstandardně vyšší finanční prostředky. Argumentují i nevhodností dojíždění malých dětí do vzdálených škol, přátelštější atmosférou a větší individuální péčí o žáky v malých školách, která se projevuje nejen ve vzdělávacích výsledcích, ale i v pozitivním výchovném působení a v přípravě žáků na další vzdělávání i život. Rušení škol v malých obcích je mnohdy považováno za jeden ze základních problémů současného školství. V podstatě ale nejde o izolovaný problém školského resortu, či především o problém školství. Základní a neoddiskutovatelnou skutečností je totiž to, že se jedná o určitý odraz a průnik demografického problému do současného školství. Základním problémem jsou především současné možnosti místního rozvoje. Významný je i geografický faktor. Zatímco řada obcí má s naplněním dosud existujících škol vážné problémy (mnohdy jde o obce, z nichž je „všude daleko“), v řadě dalších míst kapacity současných škol počtu dětí nepostačují. Asi nám v současných hospodářských a demografických podmínkách nezbývá jiná možnost, než některé z obecních škol uzavřít. Dokonce i s vědomím, že uzavření místní školy bude výrazně limitovat i existenci a další život celé obce. V žádném případě by se však nemělo jednat o rušení škol výhradně a pouze na podkladě zdánlivě objektivních ekonomických či statistický údajů. Mimo jiné i proto, že celý školský systém byl v našich dějinách


55

dlouhodobě budován především tak, aby vyhovoval svou širokou sítí škol nejen rodičům v malých obcích, ale dokonce i na horských boudách40

40


56

5 MEDAILON UČITELE FRANTIŠKA KRÁLE (9. dubna 1882 Skrbeň – 15. května 1945 Skrbeň)

Obr. 2 - Fratišek Král

Narodil se ve Skrbeni v rolnické rodině, na obecné škole jej učil Stanislav Vyhnánek a Samuel Mikulka, který měl na nadaného chlapce nepochybně takový vliv, že jej podnítil v jeho pozdější touze být rovněž učitelem. Následovala měšťanka ve Velké Bystřici a učitelský ústav v Kroměříži, kde maturoval roku 1912. Učitelskou dráhu započal v Suchonicích, pak působil v Bohuňovicích, ale přišla 1. světová válka a musel narukovat. Byl až na rumunské frontě, útrapy přečkal bez úhony a převrat jej zastihl v Olomouci. Vrátil se do Bohuňovic, kde se roku 1919 oženil s učitelkou Růženou Trnkovou. Ta byla vzápětí přeložena do Skrbeně, on učil ještě v Chomoutově a v Horce, konečně od roku 1922 ve Skrbeni. Zde se jim narodila dcera Jiřina (1920 – 1959( a syn Milan (1923 – 1995). František Král si své žáky uměl získat, uměl to s nimi jak po výchovné, tak i po odborné a lidské stránce. Vychovával je v duchu demokratických Masarykových zásad, kladl důraz na kulturní i tělesný rozvoj dítěte. Hrál na housle, propagoval divadlo a sborový zpěv, oboje aktivně provozoval. Roku 1931 se stal řídícím učitelem, ale pro nemoc nějakou dobu vůbec nevyučoval, byl vypsán konkurz a správcovství převzal učitel Rajmund Vyplel. František Král učil pak ještě do roku 1942, kdy byl z důvodu těžké nemoci předčasně penziován a zemřel v květnu 1945, přece jen do dočkav svobody. František Král měl však daleko širší záběr své aktivity, než jen pole pedagogické. Dlouhá léta pracoval na obci jako pokladník, byl funkcionářem místní záložny. Jako výborný řečník se zúčastnil téměř všech veřejných akcí. V rámci Sokola, jehož byl starostou i členem výboru, režijně vedl divadelní představení. Vědecky choval včely a propagoval včelařství, odborně se věnoval ovocnářství, ale i okrasnému 57

zahradnictví. Účastnil se i archeologického bádání, zejména na Hradisku, kdy se školními dětmi nasbíral množství střepů, které pak čistil, třídil a později odevzdával ve Vlasteneckém muzeu v Olomouci.

Zásluhou jeho paní začal do Skrbeně zajíždět

k návštěvám Petr Bezruč a přátelské styky s rodinou Králových trvaly až do jeho smrti. Velice významná byla Králova činnost kronikářská, protože …

pravdu bych psát

nesměl a překrucovat skutečnost a tak lhát příštím pokolením, to nechci“. Úřadům za okupace byl odevzdán padělek a originál kroniky musel pod zem, odkud byl vykopán právě v den pohřbu autora, 17. května 1945. Po právu je na učitele Krále vděčně vzpomínáno žáky i občany, protože jeho vynikající pedagogické a zároveň veřejné působení nebylo nikým překonáno.41

41

100 let nové školy ve Skrbeni

58

MEDAILON UČITELE FRANTIŠKA MALOVANÉHO (8. listopadu 1831 Císařov – 22. prosince 1895 Skrbeň)

Studoval na vzorné hlavní škole v Olomouci, absolvoval pololetní učitelský kurs a již 1. září 1848 byl ustanoven podučitelem v Horním Štěpánově. V letech 1848 – 1858 působil jako podučitel ve Slatinicích. Dne 1. září 1858 byl ustanoven prozatímně pro skrbeňskou školu, kam se sám hlásil a teprve dekretem z 14. června 1859 byl stanoven samostatným učitelem. Učil zde do 31. srpna 1893, tedy plných 35 let. Jako jediný učitel na škole vyučoval všem tehdy povinným předmětům, i ženským ručním pracím. Bydlel s manželkou Josefou, rozenou Mendlíkovou ve škole, č.p. 102, kde se jim narodila dcera Otilie /zemřela dvouletá v roce 1864/ a syn Josef /1864 – 1925/, později ženatý ve Slatinicích, kterému otec údajně zakoupil tamní lázně. Aby se mohl věnovat zahradnictví a sadařství, koupil si učitel Malovaný chalupnickou usedlost č.p. 54, kde také včelařil a dokonce pěstoval bource morušového. Jako většina vesnických kantorů byl též výkonným hudebníkem a vykonával ještě funkci obecního tajemníka. Pouhé dva roky mu bylo dopřáno užít si zaslouženého odpočinku. Zemřel před vánocemi r. 1895 a vděční žáci mu vypravili slavný pohřeb, kde

„nad rakví zdobenou krásnými věnci zapělo učitelstvo okresu Olomouckého dojemné sbory“. 42

42


59

MEDAILON UČITELE SAMUELA MIKULKY (27. května 1864 Breznica – 6. března 1941 Skrbeň)

Narodil se v Breznici ve Slovinsku, kde byl jeho otec u vojska, ale pocházel z Křelova /a původně vlastně ze Skrbeně, odkud přišel jeho praděd/, kde chodil do obecné školy. Měšťanku vychodil u Sv. Štěpána v Praze, vyšší reálnou školu tamtéž a naposledy učitelský kurz. Od roku 1880 byl mladším učitelem na čtyřtřídce v Cerhovicích, po roce přešel do Nenakonic, kde působil dva roky. Po složení učitelských zkoušek roku 1 883 byl ustanoven definitivním podučitelem v Křelově a roku 1885 správcem jednotřídní školy v Cerhovicích, kde zůstal do roku 1893. Roku 1890 se oženil ve Velké Bystřici s Amálií Elsnerovou, ale děti neměli. V letech 1893 – 1921 byl správcem skrbeňské školy dvojtřídní, od roku 1910 trojtřídní. Nevšední bylo jeho hudební nadání. Na varhaníka a učitele hudby se vzdělával u Františka Skuherského, Ferdinanda Hellera a Josefa Nešvery. Téměř třicet let byl ředitelem kůru skrbeňského kostela, varhaníkem a skladatelem. Jeho vánoční mše byla několikrát provedena na místě, složil ovšem více hudebních děl, některé jeho práce byly zveřejněny v časopise Česká hudba v Kutné Hoře. I na odpočinku se věnoval vyučování hry na piano a housle, zpěvu i skladbě.

Mimo hudbu se zabýval hrou v šachy

a v mladších letech rád cestoval. Jeho zachované deníky z cest po Čechách, Rakousku i Francii odrážejí jeho zájem o okolní svět a touhu po poznání. Byl rovněž veřejně činný jako člen výboru čtenářského spolku Havlíček a sirotčího spolku pro okres Olomouc, jaké předseda odboru Ústřední matice školské. Stál u zrodu Sokola ve Skrbeni a byl jeho místopředsedou. Za nesporné zásluhy byl prý jmenován čestným občanem. Zemřel náhle dne 6. března 1941, téměř osmdesátiletý. Dnes jej pokládáme za jednoho z nejvýznamnějších skrbeňských učitelů, jehož téměř padesátileté osvětové působení dalece přesáhlo rámec obce.43

43


60

Na dalších řádcích této závěrečné zprávy se přeneseme o několik desítek let po proudu času do doby, ve které se začínají psát nejnovější dějiny skrbeňské školy. Dne 1. září 1991 přivítala nové žáky znovuotevřená škola a ředitelkou byla ustanovena paní Anna Kořínková. Do kapitoly medailonů jsem zařadila i ten její, který je ale jen vzpomínkový na tuto školu.

61

UČITELKA ANNA KOŘÍNKOVÁ (narozena r. 1940 v Olomouci)

Anna Kořínková, první ředitelka ve znovuotevřené škole ve Skrbeni se narodila roku 1940. Vystudovala Pedagogickou školu s maturitou v Olomouci a na závěrečné souvislé praxi se tehdy poprvé seznámila s učebním plánem malotřídní školy. Po více než 30-ti leté praxi, během níž učila na čtyřech olomouckých školách, vyhrála na jaře roku 1991 vypsaný konkurz na obsazení místa ředitele školy ve Skrbeni. Školu viděla poprvé až v červnu. S lehkým úsměvem říká: „byl to pro mě šok, škola vypadala hrozně“. Vědecká knihovna se o budovu nestarala, dokonce aby zajistili nosnost patra a šířku stropu, tak vyvrtali díry do podlahy. Celkově byla škola ve velmi špatném stavu. Říká, že lidé se chodili sami ptát, coby mohli pomoci. Cítili v sobě křivdu z odebrání školy a to bylo jejich hnacím motorem. Školu jsme na slavnostní otevření vyzdobili a mohlo se začít s vyučováním. Ze začátku nám nezvonilo, vyučovací doba byla dlouhá podle potřeby učitele. S paní učitelkou Kulatou jsme si rozdělily žáky do dvou oddělení. První školní rok rodiče ještě škole tolik nedůvěřovali, ale v dalším školním roce nastoupili do skrbeňské školy všichni školou povinni prvňáčci. Mezi hlavní zájmy učitelky patřila hudba a turistika. Obě aktivity se jí podařilo zakořenit do skrbeňské školy. Vedla kroužek hry na flétnu, ale čím se škola uvedla také ve skvělém světle byla spousta mimoškolních aktivit, hlavně množství výletů. Patřily sem výlety na Karlštejn, do Velkých Karlovic nebo do Rožnova pod Radhoštěm. Škola už tehdy fungovala na plné obrátky a ona vzpomíná, jak ji hasiči při oslavách sta let školy málem vyrazili dech: „Večer za mnou přišli a věnovali škole tisíc korun, které vydělali pečením ryb“, říká s úsměvem. V roce 1995 se přihlásily roky důchodového věku. Novou ředitelkou se stala Mgr. Jarmila Kulatá, která vede školu dodnes. Učitelka Kořínková zůstala ve škole ještě další dva roky. Dále potom pracuje srovnání a říká :44

44


62

ve škole v Bystročicích, ale nebrání se

„ Ve Skrbeni to bylo jiné. Starosta a vlastně celá obec se o školu starala a nedá na ni dopustit. Mohly se samozřejmě dělat jiné věci, ale že se zvelebila škola, to je skvělá věc“. A na samotný závěř říká, že na skrbeňskou školu nedá dopustit a ráda na ni vzpomíná. Je velmi ráda, že právě na této škole zakončila svou kariéru. 45

45


63

6. ZÁVĚR V této diplomové práci jsem se pokusila nastínit, shrnout, popsat elementárního školství ve Skrbeni. Konfrontovala jsem pozadí událostí, které ovlivňovaly jak historii obce, tak vývoj školství v zemi a následně vývoj od roku 1918 ve Skrbeni až po současnost. Školství na venkově, tedy na vesnicích, mělo složitější pozici než školství ve městech. Při pročítání třídních zápisů jsem několikrát narazila na zpovědi rodičů třídnímu učiteli, že jejich potomkovi bude čtení nebo psaní na poli zbytečné. Tyto a jim podobné názory se v dnešní, uspěchané, hektické době již vytratily a školství ve Skrbeni prožívá období plné síly a rozkvětu. Jen co námahy a úsilí bylo vynaloženo do znovu zprovoznění této malotřídní školy. Uvědomila jsem si, že zdejší lidé, na rozdíl od jiných pochopili, že investice, která byla vložena do vzdělání se jednou bohatě vrátí. Škola je křižovatkou minulosti a budoucnosti, mísí se v ní směry již zaběhlé s myšlenkami a procesy inovačními, v duchu moderní doby a jejího rychlého vývoje. Bill Gates, zakladatel softwarového gigantu Microsoft, řekl, že koncem tohoto tisíciletí bude počítač v každé domácnosti. V západním světě se jeho smělá myšlenka stala skutečností. Skutečností se stala i v dnešním světě naší republiky, v našich školách, kde každá škola je bezmála vybavena několika desítkami počítačů. Počítače nám otevírají brány do celého světa. Učme se o sobě a o svých znalostech dávat vědět. Škola není uzavřeným mikrosvětem, který žije pouze svým životem, je nutné se plně otevřít širokému okolí. Škola se také stává centrem kulturního i sportovního dění.

Svou práci do dovolím zakončil motem místní školy:

„ Směřujeme k životnímu nadšení z učení a poznávání“.

64

7. POZNÁMKY

1. Diderot. Praha: Těšínská tiskárna, a.s., Český Těšín, 1999, s. 1342. 2. Diderot. Praha: Těšínská tiskárna, a.s., Český Těšín, 1999, s. 1342. (pozn. Autora: Lev Skrbeňský z Hříště žil v letech 1863 – 1938. V letech 1916 – 1926 byl olomouckým arcibiskupem). 3. Obecní kronika, I. díl, str. 6-7 Sedlák – daně a činže o sv. Bartoloměji, Jiřím, Michalu, Havlu, Martině a o Vánocích naturálie 4 slepice, 2 kopy vajec práce od sv. Jiří do sv. Václava – 1 člověk, 4 dny v týdnu + 2 koně Pololáník – daně a činže o sv. Bartoloměji, Jiřím, Michalu, Havlu, Martině a o Vánocích naturálie o sv,. Martině, 18 vajec o Vánocích práce jaro: 1 člověk 4 dny v týdnu zima: 1 člověk 3 dny v týdnu Zahradník daně a činže – stejné jako sedlák Naturálie 2 slepice, 7 vajec Práce jaro. 1 člověk 4 dny v týdnu zima: 1 člověk 3 dny v týdnu Domkaři, podruzi: 1 člověk pracoval celý rok 1 den v týdnu 4. Obecní kronika, I. díl, str. 40 – 41. Skrbeň měla v té době většinou dřevěné domy, omazané blátem, některé už byly postavené z cihel, tzv. vepřovic /nepálené/. Štíty na domech nebyly, střecha byla tzv. dochová, ze slámy. Cesty vesnicí byly neurovnané, blátivě, močůvka vytékala z domů na náves, nejčastěji do valů, což byly příkopy přes celou vesnici a začínaly ve větší šířce u dvora, tenkrát ještě u pivovaru. Byly značně široké a hluboké, že se v nich i koně mohli plavit. Skrbeň byla obklopena poli. Pěstovalo se zde obilí, konopí, len, hojně také luštěniny, čočka a hrách. Po žních se zasévala řepa pro dobytek, ale i zelí, které se strouhalo do sudů na jídlo v zimě. Nástroje byly dřevěné, hlavně se používal rýč a motyka. Louky tehdy byly levné, proto i chudí mohli chovat vepře a krávy. Svítilo se dubovými loučemi, lněným olejem, lojem. Oheň se rozdělával křesáním kamenů, později sirkami z Loštic. Lněný olej se tlačil na gruntě č. 41 u Špručků a 65

proces to byl docela složitý. Sedm výstupů na tlučení semene bylo zdviháno koněm, semeno se pak třelo, pražilo a teprve potom se olej lisoval.

5. Obecní kronika, I. díl, str. 28 Vojenskou správou byl v roce 1915 odebrán zvon Umíráček, který pocházel z roku 1835 a vážil 35 kg. V roce 1916 byly odebrány další 2 zvony o váze 298 a 135 kg. Vojenští činitelé nezapomněli ani na poslední čtvrtý zvon, který si odvezli v roce 1917. K vojenským účelům bylo také odebráno 7 píšťal a 3 svícny, celkem 17 kg. Kronika uvádí, že to vesnici roztrpčilo a lidé se chovali jako nepříčetní. 6. Obecní kronika, I. díl, str. 45. Ve Skrbeni byla uspořádána sbírka pro nezaměstnané. Bylo vybráno 315 kg brambor, 137 kg mouky, 47 bochníků chleba a 120 Kč. Tato sbírka se opakovala ještě v roce 1933, kdy bylo vybráno kromě poživatin ještě 200 Kč, které byly odevzdány škole na tzv. mléčnou akci pro děti nezaměstnaných rodičů. 7. Obecní kronika, I. díl, str. 11. Složení celé školní rady známe až z roku 1888, kdy do ní byli zvoleni: Florian Nová, půlláník č.p. 11 – předseda, František vyhlídal, půlláník č. p. 46 – místopředseda, Jan Vymětal, chalupník č.p. 31, Josef Mikulka, chalupník č.p. 52, Jan Dostál, chalupník č.p. 53. 8. Učitelské noviny, [online]. 2009. [cit. 2009-9-11]. Dostupné z : http: // www. Ucitelské noviny.cz/clanek/ucitele/prehled/ 9. 100 let nové školy ve Skrbeni. Skrbeň: SPSŠ, 1993 10. 100 let nové školy, Skrbeň: SPSŠ, 1993 11. Kronika školy, uložena ve Skrbeni. 12. Okupační kronika, I. Díl 13. Okupační kronika, str. 20 14. Obecní kronika, díl II. str. 34 15. 100 let nové školy ve Skrbeni 16. 100 let nové školy ve Skrbeni 17. 100 let nové školy ve Skrbeni 66

18. PRAMENY

1.

Kronika obce Skrbeně. Díl I. Uložena na Obecním úřadě ve Skrbeni.

2.

Kronika obce.. Díl II. Uložena na Obecním úřadě ve Skrbeni.

3.

Kronika obce Skrbeně. Díl IV. Uložena v Okresním archívu v Olomouci.

4.

Katalogové listy, č. O5 – 126. Uloženy v Okresním archívu v Olomouci.

5.

Okupační kronika školy (1940 – 1945(. Uložena v Okresním archívu V Olomouci

6.

Kronika školy (1990 – 2000). Uložena ve škole ve Skrbeni.

7.

100 let nové školy ve Skrbeni. Skrbeň: SRPŠ, 1993.

8.

Diderot. Těšínská tiskárna, a.s., Český Těšín. Praha, 1999.

9.


10. Skrbeň, [online]. 2009. [cit. 2009-06-22]. Dostupné z : http:// www.skrben.cz/historie.do 11. KAŠPAR,O. Stručný přehled dějin a kultury českých zemí a Slovenska. 1. vyd. Pardubice: KORA, 1997, s. 89 12. KÁDLER, O. Dějiny pedagogiky II. Praha: Nákladem Dědictví Komenského, 1910. s. 251 – 252. 13. MORAVEC, F. V. Česká politika obecnoškolská. In. Česká politika, 5. díl, Praha: Nákladem Jana Laichtera, 1913, s. 198 14. KOVAŘÍČEK, V. Materiály k dějinám pedagogiky, 1. vyd., Olomouc: UP 1970, s. 68

67

19. PŘÍLOHY

•

Seznam správců, nadučitelů, řídících učitelů skrbenské školy

•

Fotodokumentace:

SEZNAM SPRÁVCU, NADUČITELÚ, ŘÍDÍCÍCH, A ŘEDITELU SKRBEŇSKÉ ŠKOLY

• Do r. 1854

Matouš Mrtinek

• 1854 – 1858

Josef Konopka

• Do r. 1858

Libor Hanák

• 1858 – 1893

František Malovaný

• 1893 - 1921

Samuel Mikulka

• 1921 – 1922

Josef Chudoba

• 1922 – 1927

Antonín Stratil

• 1927 – 1931

Theodor Buriánek

• 1931 – 1936

František Král

• 1936 – 1942

Rajmund Vyplel

• 1943 – 1945

Ludmila Vymětalová

• 1945 – 1948

Rajmund Vyplel

• 1948 – 1957

Ladislav Kobylka

• 1957 – 1969

Jan Prokop

• 1969 – 1977

Josef Motal

• 1977 – 1978

Věra Pejšková

• 1978 – 1982

Ludmila Nepožitková

• 1982 – 1986

Stanislava Černá

• 1991 – 1995

Anna Kořínková

• 1995 – dosud

Jarmila Kulatá

10. FOTODOKUMENTACE •

Školní budova – 1893, (publikace 100 let nové školy ve Skrbeni).

•

Školní budova – současný stav (osobní archiv)

• Publikace 100 let nové školy ve Skrbeni.

• Kopie rukopisu žáků skrbeňské školy z roku 1869

• Kronika školy- Okresní archiv Olomouc

• Skrbeň - mapa

ANOTACE Jméno a příjmení:

Jana V í t k o v á

Katedra:

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce:

Mgr. Pavel Neumeister, Ph.D.

Rok obhajoby:

2010

Název práce:

HISTORICKÉ PROMĚNY ELEMENTÁRNÍHO ŠKOLSTVÍ VE SKRBENI

Název v angličtině:

HISTORICAL CHANGES OF ELEMENTARY IN SKRBEŇ

Anotace práce:

Problematika historických proměn elementárního školství ve Skrbeni, historie obce Skrbeň, historie školství v českých zemích.

Klíčová slova:

Škola, školství, elementární, Skrbeň, žák, učitel, vývoj

Anotace v angličtině:

Problems historical changes of elementary in Skrbeň, historical community Skrbeň, historical Education in the Czech Lands

Klíčová slova v angličtině:

School, Education, Elementary, Pupil, Skrbeň, Teacher, Developments

Přílohy vázané v práci:

CD

Rozsah práce:

67

Jazyk práce:

Český jazyk

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ. Diplomová práce. Pedagogika správní činnost

Recommend Documents