UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra společenský věd
Bakalářská práce Jana Králová
Významné kapitoly dějin Svitavska v kontextu 2. světové války.
Olomouc 2012
vedoucí práce: PhDr. Pavel Kopeček, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci jsem vypracovala zcela samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Bystrém dne 30. května 2012 ……………………… Jana Králová
Poděkování Děkuji vedoucímu této bakalářské práce PhDr. Pavlu Kopečkovi za odborné vedení a vstřícné poskytování praktických rad.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1 Charakteristika Svitavska .................................................................................................... 8 1.1 Geografické vymezení a obecná charakteristika Svitavska .............................................. 8 1.2 Stručná historie Svitavska do 30. let 20. století................................................................ 9 2 Události předcházející II. světové válce od hospodářské krize roku 1929 ..................... 14 2.1 Vymezení území s německou většinou na Svitavsku ..................................................... 14 2.2 Henleinovské hnutí ......................................................................................................... 15 2.3 Sudetoněmecká krize v roce 1938 .................................................................................. 16 2.4 Mnichovská dohoda a její všeobecné důsledky.............................................................. 18 2.5 Důsledky Mnichovské dohody na Svitavsku.................................................................. 19 3 Významné události během válečných let 1939 – 1945 na Svitavsku ............................... 22 3.1 Perzekuce židovské menšiny .......................................................................................... 22 3.1.1 Proces arizace na území Svitavska .......................................................................... 22 3.1.2 Židovská komunita na Svitavsku ............................................................................. 24 3.2 Svitavsko součástí vládního obvodu v Opavě v rámci Říšské župy Sudety .................. 24 3.3 Mimořádná opatření na Svitavsku po napadení Polska 1. září 1939 .............................. 25 3.4 Zajatecké tábory na Svitavsku ........................................................................................ 26 3.5 Poslední měsíce války a pochody smrti .......................................................................... 27 4 Schindlerův koncentrační tábor v Brněnci ....................................................................... 28 4.1 Osobnost Oskara Schindlera........................................................................................... 28 4.1.1 Schindlerův seznam ................................................................................................. 29 4.2 Koncentrační tábor v Brněnci ......................................................................................... 29 5 Osvobození a poválečný vývoj na Svitavsku ..................................................................... 32 5.1 Osvobození českých zemí v roce 1945........................................................................... 32 5.2 Osvobození 1945 na Svitavsku ...................................................................................... 32 5.3 Protiněmecká opatření na Svitavsku .............................................................................. 34 5.4 Soustřeďování do táborů a následný odsun německého obyvatelstva ze Svitavska ...... 35 5.5 Důsledky 2. světové války na území Svitavska .............................................................. 37 Závěr ........................................................................................................................................ 39 Seznam použité literatury a zdrojů ....................................................................................... 40 Seznam použité literatury: .................................................................................................... 40 Internetové zdroje: ................................................................................................................ 41
Seznam příloh ......................................................................................................................... 43 Anotace .................................................................................................................................... 48
Úvod Tématem mé bakalářské práce jsou významné kapitoly dějin Svitavska v kontextu druhé světové války. Toto téma jsem si zvolila zejména kvůli stále živé a aktuální problematice světové války, a také protože si myslím, že je dobré mít povědomí o historii regionu, kde žijeme. I přesto, že bylo téma druhé světové války na Svitavsku mnohokrát zpracováno, a to z mnoha odlišných pohledů, myslím si, že tato kapitola našich dějin je stále zajímavá, a proto si stále zaslouží naši pozornost. Za hlavní cíl si ve své práci kladu vytvořit pro čtenáře chronologicky ucelený obraz druhé světové války na území Svitavska, a to především jejích významných kapitol, které se k tomuto regionu váží. Budu se věnovat zásadním událostem druhé světové války, které se nějakým způsobem dotkly i území Svitavska a měly určitý vliv na jeho vývoj. Práce bude rozdělena do pěti kapitol. V první kapitole se pokusím stručně charakterizovat sledovanou oblast Svitavska z hlediska geografického i historického. V druhé kapitole se budu věnovat předválečným událostem, které následovaly po světové hospodářské krizi a měly důležitý vliv na vypuknutí druhé světové války. Zaměřím se především na předválečné českoněmecké vztahy obyvatel Svitavska. Třetí kapitola už bude zaměřena na události během druhé světové války, které se nějakým způsobem promítly i na území Svitavska. Budu se věnovat židovské perzekuci na území Svitavska, zajateckým táborům a dalším významným kapitolám, které se na sledovaném území během války projevily. Čtvrtá kapitola bude patřit osobnosti Oskara Schindlera a jeho koncentračnímu táboru v Brněnci na Svitavsku. Pokusím se osvětlit, jak jeho osobnost, tak okolnosti související se vznikem tábora v Brněnci. V páté kapitole se zaměřím na osvobození a následný poválečný vývoj Svitavska. Krátce zde shrnu důsledky válečného období na sledovaném území. Ve své práci jsem čerpala především z „Kroniky města Svitavy“, která byla vydána Městem Svitavy spolu s Městským muzeem a galerií Svitavy a na které se podíleli dva významní historici, kteří se zabývají převážně tímto regionem. Dalším důležitým zdrojem pro mě byl rozsáhlý sborník „Moravskotřebovsko, Svitavsko“, který vydala Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Na vytvoření tohoto sborníku se podílelo 209 autorů. Jedná se o velice zdařilou práci. Tato podrobná publikace se věnuje regionu, jak z hlediska historického, tak i z hlediska přírodních poměrů, kulturního i společenského vývoje. Dále jsem čerpala z publikací autorů, kteří se zabývají tématy spojenými s druhou světovou válkou nebo vztahy mezi českými a německými obyvateli na Svitavsku. Mezi tyto autory patří Milan Skřivánek, 6
Radoslav Fikejz, Vladimír Velešík nebo Stanislav Konečný. Práce těchto autorů jsou velice různorodé, zabývají se sice podobnými tématy, ovšem z různých úhlů pohledu. Některé publikace se zaměřují přímo na určitou část regionu, jiné na konkrétní kapitoly v období druhé světové války, například odsun Němců nebo období mnichovské krize. Hodně zpracovávané je téma českoněmeckých vztahů. Práce se také hodně odlišují dobou svého vzniku.
7
1 Charakteristika Svitavska 1.1 Geografické vymezení a obecná charakteristika Svitavska Okres Svitavy je v současnosti součástí Pardubického kraje spolu s dalšími třemi okresy (Chrudim, Ústí nad Orlicí, Pardubice). Sídlem okresu je město Svitavy. Rozloha okresu je 1379 km², počet obyvatel se pohybuje kolem 106 000 osob. V okrese Svitavy se nachází 116 obcí, z toho pouze 7 měst a 1 městys. Okres Svitavy je okresem vnitrozemním, který současně sousedí s Olomouckým krajem, Jihomoravským krajem a krajem Vysočina. Okres Svitavy se převážně rozkládá na Svitavské pahorkatině, k níž náležejí podcelky Loučenská tabule a Českotřebovská vrchovina. Jihozápad okresu Svitavy tvoří Českomoravská vrchovina. Na východě se rozkládá Moravskotřebovská pahorkatina a Malá Haná. Nadmořská výška okresu se pohybuje od 270 do 778 m. 1 Svitavsko je velice bohaté na přírodní i historické památky. Nalezneme zde řadu lidových staveb. Součástí okresu je také renesanční zámek v Litomyšli, zařazený mezi české památky UNESCO. K dalším atraktivním místům patří hrad Svojanov, středověké opevnění města Poličky, renesanční jádro Moravské Třebové nebo oblast Toulovcových Maštalí. Nejzápadnější část okresu byla zařazena do Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.2 Okres se do nynější podoby zformoval v r. 1960 sloučením čtyř bývalých okresů: Litomyšl, Moravská Třebová, Polička a Svitavy. Okres tak zahrnul část severovýchodních Čech, severozápadní
Moravy
spolu
s dílem
starého
německého
jazykového
ostrova,
tzv. Hřebečska.3 Se Svitavskem je spjata také řada významných osobností. Mezi ty neznámější patří Bedřich Smetana, rodák z Litomyšle, Bohuslav Martinů, rodák z Poličky, Tereza Nováková, která v okrese pobývala. K dalším významným jménům spojených s tímto okresem patří také Jaroslav Vrchlický, Božena Němcová, Alois Jirásek a řada dalších. 4
1
Charakteristika okresu Svitavy [online]. [cit. 10.2.2012]. Dostupné na Internetu:
. 2 SKŘIVÁNEK, M. Svitavsko. Červený Kostelec: Exprint, 1992. s. 8.; Charakteristika okresu Svitavy [online]. [cit. 10.2.2012]. Dostupné na Internetu: . 3 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s.5. 4 Charakteristika okresu Svitavy [online]. [cit. 10.2.2012]. Dostupné na Internetu: .
8
1.2 Stručná historie Svitavska do 30. let 20. století První pozůstatky člověka na území Svitavska se objevily už ve starší době kamenné. Na Svitavsku byly nalezeny pozůstatky z paleolitu, stopy kultury halštatské i keltského osídlení. V době keltského osídlení se na území okresu Svitavy uvádí důležitá obchodní stezka vedoucí z Moravy do Kladska a dále na sever, která vedla přes Malou Hanou a Moravskotřebovsko a byla nazývána Jantarovou cestou. V 6. století n. l. přišli na území Svitavska Slované. Vznikaly trasy významných zemských cest. Významnou úlohu při slovanské kolonizaci východních Čech sehrála především Trstenická stezka, důležitá obchodní komunikace. U těchto cest vznikaly první slovanské osady, které většinou dostávaly jména po svých zakladatelích (Jaroměřice, Křenov, Svojanov, Radkov, Budislav, Jarošov, Biskupice) nebo po porostu či charakteristice místa (Březina, Březová, Borová, Chrastová, Slatina, Jedlová, Benátky, Trnávka, Pustá Rybná).5 Významným vojenským a správním střediskem se na Svitavsku stalo strategické hradisko u Mařína, které ovládalo vstup na Moravu z Čech a Kladska a poskytovalo ochranu obyvatelstvu Malé Hané. Tamější nálezy keramiky svědčí o jeho osídlení v 9. století, případně již na konci 8. století. Ostatní hradiska, tvrze a pomezní hrad v Litomyšli sloužily k ochraně lidských sídlišť a bezpečnosti cest. Velkou oporou královské moci se stal hrad Svojanov.6 V osídlování kraje v rámci první etapy kolonizace sehrál od poloviny 12. století důležitou roli premonstrátský klášter v Litomyšli. Po roce 1250 se Litomyšl, Svitavy, Polička, Moravská Třebová a Jevíčko utvářely jako městské obce v právním slova smyslu.7 Českou ves litomyšlských premonstrátů na levém břehu řeky Svitavy s kostelem sv. Jiljí, Starou Svitavu, osadil kolem roku 1250 olomoucký biskup Bruno německými přistěhovalci. Roku 1256 byla vystavena zakládací listina města Svitavy, ve které se hovořilo přímo o Svitavách. Listina řeší územní spor mezi olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu a litomyšlským premonstrátským klášterem. Podle listiny tehdy existovaly dvoje Svitavy, a to stará osada u kostela sv. Jiljí a městečko založené olomouckým biskupem. Svitavy se tedy staly městem podřízeným olomouckým biskupům. Roku 1265 založil Přemysl Otakar II. Poličku, jedno z věnných měst českých královen. Král Václav II. ji později upsal své manželce Elišce Rejčce. V druhé etapě kolonizace, kolem roku 1270, byla založena Moravská Třebová. 5
FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 10-11. 6 GLOSER, J. Východočeský kraj: Svitavsko. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1980. s. 51. 7 SKŘIVÁNEK, M. Svitavsko. Červený Kostelec: Exprint, 1992. s. 10.; FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 15.
9
Kulturním a duchovním střediskem kolonizovaného kraje měl být augustiánský klášter v Koruně, založený roku 1267, který byl ovšem během husitského hnutí zničen. Na druhé etapě kolonizace se také podíleli lidé ze středního Německa, kteří byli zvýhodnění zákupním právem. Na odlehlých místech postavili dlouhé zemědělské osady. Řadu slovanských obcí dosídlili a postupně poněmčili. Osidlování Svitavska bylo do konce 13. století ukončeno. Proces osídlení neprobíhal pouze ve směru pozitivním, tj. v růstu počtu vesnic a rozšiřování obdělávatelných ploch, ale také ve směru negativním, který byl spojen se zánikem sídlišť.8 Zatímco Svitavsko bylo od poloviny 13. století až do husitských válek majetkem olomouckého biskupství, Moravskotřebovsko se r. 1325 stalo majetkem krále Jana Lucemburského. Od poloviny 14. století rostl na Svitavsku vliv litomyšlského biskupství, které ale zaniklo v husitských válkách. Na Svitavsku bylo také významné působení jednoty bratrské.9 Již v předhusitském období se prohlubovaly sociální rozpory ve městech, jelikož patriciát měl v rukou cechy, obchod a samosprávu a vládl nad řemeslníky a chudinou. K tomu přistupovaly politické, národnostní a náboženské spory, které vyústily v husitské revoluční hnutí. Východní Čechy byly nazývány krajem arcihusitským. Poté, co z měst odešel německý patriciát, upadla hospodářská moc církve a český živel ovládl města spolu s jejich správou. Český vliv byl posílen v mnoha městech včetně Svitav. V dubnu roku 1421 se spojená husitská vojska objevila ve východních Čechách, kde si podrobil Poličku a Litomyšl Jan Žižka se svým vojskem a ve městech začali vládnout husitští hejtmané.10 V 16. století se stala Litomyšl jedním z nejvýznamnějších kulturních středisek v zemi a v roce 1547 se přidala k odboji proti králi Ferdinandovi I. Po Habsburkově vítězství však postihla králova pomsta šlechtický rod Kostků z Postupic, kterému byla Litomyšl odňata. O mnoho lépe na tom nebyla ani Polička, která za účast na odboji na určitý čas přišla o svá privilegia a majetek. V čele protihabsburského odboje na Moravě v letech 1618-1620 stál Ladislav Velen z Žerotína, mocný moravskotřebovský šlechtic a zemský hejtman. Porážka stavovského povstání, která byla zpečetěna již první velkou bitvou třicetileté války na Bílé hoře 8. listopadu 1620, pro české země znamenala politické, náboženské, ale i kulturní změny a rozhodujícím způsobem ovlivnila osud českého státu. Svitavské panství se dostalo 8
Historie města [online]. [cit. 6.3.2012]. Dostupné na Internetu: .; NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 126129. 9 SKŘIVÁNEK, M. Svitavsko. Červený Kostelec: Exprint, 1992. s. 11. 10 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 30.
10
do rukou radikálních vedoucích vykonavatelů habsburské politiky. Moravskou Třebovou ovládli Lichtenštejnové, Svitavy a Březovou kardinál z Ditrichštejna, Litomyšl Trautmannsdorfové, Bystré Hohenembsové. Světská a církevní vrchnost trápila své poddané robotou, naturálními a peněžitými platy a omezovala je v pohybu a rozhodování. V roce 1621 odmítli bysterští poddaní dobrovolně vykonávat robotu Vilému Jindřichu Bezdružickému z Kolovrat. Proti zvýšení roboty a porušování privilegií se postavili v 17. století také poddaní jevíčské klášterní vrchnosti.11 Třicetiletá válka v letech 1618-1648 zpustošila celý kraj. Zejména se zhoršilo postavení vesnických poddaných a také měšťanů. Začala systematická rekatolizace. Habsburkové během třicetileté války vyhnali ze země tisíce českých obyvatel. Hromadný odchod postihl především území Litomyšlska a Poličska. Usedlosti zůstávaly pusté nebo vypálené, řada osad úplně zanikla. Co nestihly zničit švédské nebo císařské regimenty, dokončily epidemie, zhoubné požáry a povodně. Třicetiletá válka skončila vestfálským mírem roku 1648, ale následky konfliktu Svitavsko i celé území českých zemí pociťovaly ještě několik desetiletí.12 Hospodářská moc měšťanstva částečně upadla a výrazně byl posílen německý vliv. Po ukončení třicetileté války, kdy se v českých zemích zhoršovaly společenské poměry, se ve městech a vesnicích začalo projevovat baroko. Baroko mělo být stylem přístupným pro všechny vrstvy obyvatel díky jeho přístupnosti. Po Bílé hoře začali Habsburkové v českých zemích upevňovat katolictví, se kterým baroko úzce souviselo. Začaly se objevovat barokní věže kostelů a kaplí, sochy a malby a baroko tak výrazně podporovalo katolickou víru.13 Důležité bylo také litomyšlské povstání roku 1680 proti zvůli vrchnosti. Nevolnické bouře a litomyšlské události roku 1680 nezůstaly bez ohlasu na sousedních českých ani na moravských panstvích. Poličská městská vrchnost potlačila vzpouru poddaných proti robotě a přinutila je k poslušnosti. K významnému lidovému hnutí došlo také roku 1775, kdy poddaní odmítali vykonávat robotu a požadovali vyhlášení Zlatého patentu.14 Ohlasy pařížské revoluce v roce 1848 a zprávy o revolučních bouřích, které se rozšiřovaly po státech Evropy, dosáhly i do Svitav. Hlavní myšlenkou revoluce bylo zrušení feudálního systému a vydobytí si občanských práv. Jako ohlas roku 1848 byla ve Svitavách sepsána petice, která zahrnovala čtrnáct bodů. Mezi nejdůležitější body patřilo zrovnoprávnění 11
GLOSER, J. Východočeský kraj: Svitavsko. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1980. s. 52-53. FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 58-59.; SKŘIVÁNEK, M. Svitavsko. Červený Kostelec: Exprint, 1992. s. 15. 13 GLOSER, J. Východočeský kraj: Svitavsko. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1980. s. 53-54. 14 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 154-156. 12
11
náboženství, návrh na zlepšení stavu školství nebo požadavek na zrušení poddanství. Nejradikálněji si vedla vesnická chudina. Část svitavských dělníků požadovala rovnost majetku. Vlastenecké vrstvy národa podporovaly pražskou revoluci. Revoluce roku 1848 přinesla zrušení roboty a poddanství.15 Po uvolnění cechovních řádů v 19. století nastal rozvoj kapitalistické výroby. S rozvojem kapitalistické výroby ubývalo domáckých tkalců a jejich práci postupně nahrazovaly tkalcovny a přádelny, soustředěné v Moravské Třebové, Svitavách a v jižní části okresu. V druhé polovině 19. století náležely Svitavy k nejprůmyslovějším městům v rakouské monarchii. Levnou přepravu surovin a zboží umožňovalo od roku 1851 železniční spojení s Brnem a Českou Třebovou, které urychlilo i dopravu osob. Železniční síť rozšířily na přelomu století lokální trati.16 Organizované dělnické hnutí na Svitavsku se rozvíjelo od 60. let 19. století, ovlivňováno vývojem v Brně a ve Vídni. Roku 1872 se konaly první stávky za zlepšení pracovních podmínek v Březové a Moravské Chrastové. Dělnické hnutí v té době procházelo složitým vývojem. Socialisté byli pronásledováni, vězněni a došlo k národnostní roztříštěnosti. Hnutí za všeobecné volební právo vyvrcholilo v roce 1905 pod výrazným vlivem ruské revoluce. V Moravské Třebové, Svitavách, Poličce, Litomyšli a Březové došlo ke stávkám a demonstracím.17 Po sarajevském atentátu na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, který se uskutečnil 28. června 1914, byla 28. července 1914 vyhlášena rakousko-uherskou monarchií válka Srbsku. První světová válka ovlivnila politické a sociální klima i na území Svitavska. Válka sebou přinesla i oslabení ekonomiky, nastalo zdražování základním potravin, objevily se problémy se zásobováním. Většina podniků přešla na válečnou výrobu.18 Český lid projevoval otevřený odpor proti špatnému zásobování a proti válce. Vznik Československa 28. října 1918 byl na Svitavsku přijat rozdílně u českého i německého obyvatelstva. Němečtí obyvatelé Hřebečska považovali Rakousko-Uhersko za svoji vlast a Německo za spojence. Němečtí zástupci požadovali v souladu s Wilsonovými body právo na národní sebeurčení s nabytím politických a občanských práv, čehož by se jim v nově vytvořeném státě 15
NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 163-164. FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 108.; NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 164. 17 GLOSER, J. Východočeský kraj: Svitavsko. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1980. s. 57. 18 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 170-171. 16
12
Čechů a Slováků nemuselo dostávat. Ve Svitavách a Moravské Třebové německá buržoazie nevzala na vědomí vznik československého státu a dál projevovala snahy o připojení k Deutsch-Österreich, tedy zbytkovému Německému Rakousku. Vyhlášení Československa 28. října 1918 bylo ve Svitavách ignorováno a město se 31. října 1918 oficiálně přihlásilo k novému útvaru Deutsch-Österreich. Byla ustanovena Národní rada pro Svitavy a okolí, která měla dohlížet na dodržování zákonů. Občané německých obcí na Svitavsku byli zmíněnou radou 2. listopadu 1918 vyzýváni, aby dodržovali platné zákony, ale nemuseli se považovat za podřízené československému státu. Na rozdíl od německých měst v českých městech jako byla Polička, Litomyšl, Česká Třebová a Jevíčko vznikaly v prvních popřevratových dnech české národní výbory. Zástupci německých rad se sešli 3. listopadu 1918 v Moravské Třebové a rozhodli se vytvořit celek Hřebečsko jako uzavřené jazykové území, v němž česká menšina neměla mít žádná práva. Hřebečsko mělo zahrnovat německé obce, které patřily do soudních okresů Svitavy, Moravská Třebová, Jevíčko, Mohelnice, Uničov, Štíty, Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Polička a Litomyšl. Vzpouru německých nacionalistů potlačila československá armáda postupným obsazováním německých obcí. 10. prosince 1918 byly obsazeny Svitavy a během prosince 1918 je následovaly i další německé obce.19 Pozemková reforma z roku 1924 nevyřešila požadavky drobných rolníků a zemědělského proletariátu. Na pozemkové reformě vydělali statkáři. Statkáři a zámožní zemědělci ovládali drobné rolníky prostřednictvím kapitalistického družstevnictví. V době velké hospodářské krize na konci 20. let 20. století zasáhla Svitavsko značná nezaměstnanost.20
19 20
NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 185-187. GLOSER, J. Východočeský kraj: Svitavsko. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1980. s. 59.
13
2 Události předcházející II. světové válce od hospodářské krize roku 1929 2.1 Vymezení území s německou většinou na Svitavsku Na Svitavsku k území s německou většinou patřila především oblast Hřebečska. Oblast Hřebečska se stala významnou oblastí rozsáhlého německého jazykového ostrova s městy Svitavy, Moravská Třebová a Lanškroun. Hřebečsko můžeme vymezit spojnicí měst Mohelnice, Polička, Litomyšl, Česká Třebová, Ústí nad Orlicí, Lanškroun a Zábřeh.21 Na území Hřebečska bylo prokazatelně již od poloviny 13. století silně zastoupeno německé obyvatelstvo, což především souviselo s městskou a vesnickou kolonizací, která v některých místech moravské části Hřebečska probíhala mj. pod silným vlivem olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka. Koncem 19. století a začátkem století 20. bylo také Hřebečsko obydleno převážně Němci. Kulturním centrem Hřebečska byla Moravská Třebová. Hřebečsko s celkovou délkou hranice 280 km zahrnovalo celkem 6 měst a 142 obcí, ve kterých žilo v roce 1939 asi 126 000 obyvatel. Počet německy hovořících obyvatel na tomto území v roce 1939 tedy byl 84%. Oblast Hřebečska byla výrazným etnografickým a kulturním celkem i v rámci tzv. Sudet.22 Sudety bylo označení pro pohraniční oblasti Čech a Moravy obývané převážně Němci. Název Sudety se začal pro většinu pohraničních oblastí českých zemí užívat ve 20. a 30. letech 20. století, kde až do let 1945-1946 žila početná německá menšina. Národní uvědomění tzv. sudetských Němců jako skupiny se začalo plně vyhraňovat se vznikem samostatného Československa roku 1918, kdy došlo k řadě konfrontačních střetů s politikou našeho státu. Sudetští Němci vznesli politické požadavky na národní sebeurčení. Rozhodnutí pařížské mírové konference, které bylo ve prospěch Československa a jeho požadavků na hranice v rozsahu Koruny české, pak vedlo u sudetských Němců k pocitu křivdy z násilného začlenění do nechtěného státu. Právě pohraniční území pak bylo od roku 1929 nejvíce postiženo hospodářskou krizí, což vedlo k vyostření vztahů mezi Čechy a českými Němci. V pohraničních oblastech se nacházel významný podíl republikového těžebního, chemického, textilního 21
KONEČNÝ, S. Polička za Mnichovské krize. Litomyšl : Státní okresní archiv, 2003. s. 12-13.; FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 13. 22 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 9-10.
14
a sklářského průmyslu. V důsledku hospodářské krize se tedy v pohraničí ocitlo bez práce mnohem více lidí než ve vnitrozemí.23
2.2 Henleinovské hnutí K nacionálnímu smíru mezi Čechy a Němci bylo počátkem 30. let daleko a naděje na klidné soužití Čechů a Němců se od vypuknutí velké hospodářské krize stále zmenšovaly. Sociálních potíží začaly využívat nacionalisticky orientované strany a hnutí, které měly oporu v narůstajícím fašistickém a nacistickém proudu v Německu. Organizace německé socialistické dělnické strany (Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei – DNSAP), která sídlila na Svitavsku v Mladějově, tak začala vyvíjet aktivní činnost i na Hřebečsku.24 1. října 1933 se Konrád Henlein postavil do čela nového sudetoněmeckého politického hnutí – Sudetoněmecké vlastenecké fronty. Toto hnutí mělo nahradit zakázané strany jako například DNSAP, které se otevřeně hlásily k nacismu a odmítaly existenci Československa. V prosinci 1933 se ve Svitavách uskutečnila schůze Sudetoněmecké vlastenecké fronty (Sudetendeutsche Heimatsfront - SHF). Nejvíce příznivců SHF bylo na Svitavsku v okolí města Svitavy a Moravské Třebové. Již v únoru 1935 fungovalo na okrese Moravská Třebová 14 místních skupin Sudetoněmecké vlastenecké fronty, která sdružovala asi 850 členů. V únoru 1935 se také konalo velké veřejné shromáždění SHF ve Svitavách, kterého se zúčastnilo asi 700 lidí, kde vystoupil Stefan Jandl, sociální demokrat a politický oponent M. Budiga, J. Höniga a H. Höniga, což byly členové SHF. Ovšem proti jednoznačné početní převaze příznivců SHF neměly Jandlovy argumenty žádnou šanci na úspěch. K nárůstu počtu členů SHF na Hřebečsku napomohl v dubnu 1935 přechod poslance ze strany německých agrárníků dr. Franze Hodiny. Henleinovci potom získávali úspěch za úspěchem.25 Vrcholem úspěchů Henleinova hnutí, přejmenovaného na Sudetoněmeckou stranu (Sudetendeutsche Partei – SdP), bylo vítězství v parlamentních volbách r. 1935. Strana získala nejvyšší počet hlasů, a to 1 249 530 hlasů (15,2 % všech odevzdaných hlasů). Tento výsledek udělal z SdP vítěze voleb z hlediska počtu odevzdaných hlasů. Jen díky složité volební matematice nakonec SdP získala v Národním shromáždění Československa o jeden mandát 23
Československo mezi světovými válkami [online]. [cit. 13.2.2012]. Dostupné na Internetu: .; GEBHART, J. Velké dějiny zemí Koruny české. 1938 – 1945. 1. vyd. Litomyšl : Paseka, 2006. 24 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 14. 25 Tamtéž s. 203.; Sudetoněmecká strana do roku 1938 [online]. [cit. 12.2.2012]. Dostupné na Internetu: .
15
méně než strana agrární. SdP především požadovalo autonomii tzv. Sudet a ekonomické reformy. SdP výrazně spolupracovala s nacisty v Německu. Straně se podařilo získat poměrně silné zastoupení na Moravskotřebovsku a na Poličsku, kde se centry staly německé obce Jedlová, Modřec a Limberk. Místní henleinovci si získali velkou oporu převážně v německých Svitavách, kde v čele SdP stál Julius Hönig. Za Svitavy byl do parlamentu po volbách v květnu 1935 zvolen dr. Max Budig (SdP) a do senátu brněnský kandidát Gotfried Krzal. Mezi českými Němci jednoznačně zvítězila SdP. Ve Svitavách získala SdP 3 327 hlasů (47,3 %), němečtí křesťanští sociálové získali 1 643 hlasů, němečtí sociální demokraté 1 207 hlasů a čeští sociální demokraté 352 hlasů. 26 Henleinovo hnutí získávalo nadšené stoupence převážně mezi mládeží. 20. září 1936 se uskutečnilo v Moravské Třebové územní setkání Sudetoněmecké strany s Konrádem Henleinem.27 Československé orgány odhalily, že místní skupiny SdP obdržely pokyn, aby od počátku ledna 1936 projevovaly systematickou nespokojenost se všemi opatřeními vlády a se zákonnými úpravami. Měly se vytvořit předpoklady pro revoluční hnutí sudetských Němců proti Československé republice a pro pozdější násilné odtržení území obývaného Němci (Sudet) od Československé republiky a připojení k Německu. V roce 1937 uskutečnila SdP májové oslavy ve Svitavách a v Moravské Třebové.28 SdP na Hřebečsku vyrostla začátkem r. 1937 určitá konkurence v Die deutsche Arbeiterpartei a v tzv. Die SdP – Opposition, reprezentované Stephanem Zientekem z Brna.29
2.3 Sudetoněmecká krize v roce 1938 Roku 1938 sudetoněmecká krize vyvrcholila. Hitlerova řeč z 20. února 1938 velmi posílila sebevědomí příslušníků SdP. Henleinovci se navenek příliš neprojevovali, ale bylo zřejmé, že očekávali ozbrojený vpád z německé říše do Československa. V případě, že tomu
26
SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 15-16.; Sudetoněmecká strana do roku 1938 [online]. [cit. 12.2.2012]. Dostupné na Internetu: .; SKŘIVÁNEK, M. Pomezí Čech a Moravy: sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy. Litomyšl: Státní okresní archiv, 1997. 27 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 164. 28 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 17. 29 Tamtéž s. 18.
16
tak nebude, plánovali sudetští Němci vykonávat tlak na československou vládu, aby dosáhli svého programu.30 Na schůzi německých křesťanských sociálů konané 11. března 1938 v Moravské Třebové upozorňoval poslanec Hans Lokscha na válečné záměry Mussoliniho a Hitlera. Téhož dne hovořil ve Svitavách na schůzi německé sociální demokracie senátor Jindřich Müller z Ústí nad Labem. Ve dnech 12. - 13. března 1938 proběhl anšlus Rakouska. Tímto krokem se ještě prodloužily společné hranice Československa s Německem. Anšlus Rakouska navíc přinesl zastavení československého vývozu do Rakouska, což místním firmám přineslo značné hospodářské problémy.31 Ve dnech 23. a 24. dubna 1938 se konal sjezd SdP v Karlových Varech, kde byly formulovány tzv. Karlovarské požadavky. Konrád Henlein tam přednesl v osmi bodech autonomistický program sudetských Němců, který konzultoval s Hitlerem. Mezi požadavky se objevilo například zrovnoprávnění sudetoněmecké národnostní skupiny s českým národem, vytvoření ohraničeného německého území v rámci ČSR, jeho samospráva nebo svoboda pro nacistickou propagandu.32 1. května 1938 uspořádala SdP mohutné manifestace. Tábora v Moravské Třebové se zúčastnilo asi 10 000 osob, ve Svitavách dokonce 15 000. Na obou manifestacích, které proběhly na Svitavsku, promluvil senátor Gottfried Krczal z Brna. Částečná mobilizace, která byla vyhlášena 21. května 1938, u nacionalistických Němců vyvolala značnou nervozitu.33 Na přelomu května a června 1938 se uskutečnily obecní volby. Zatímco ve vnitrozemí si demokratické síly udržely svoje pozice, v pohraničí tomu bylo naopak a zvítězily tam převážně nacionalistické strany. Zejména na Hřebečsku skončily volby drtivým vítězstvím SdP. Strana v některých obcích získala dokonce přes 90% hlasů. Již v parlamentních volbách v roce 1935 získala SdP ve Svitavách celkem 3 327 hlasů (47,33 %), v obecních volbách roku
30
KONEČNÝ, S. Polička za Mnichovské krize. Litomyšl : Státní okresní archiv, 2003. s. 13.; SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 18 31 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 18. 32 Československo mezi světovými válkami [online]. [cit. 10.2.2012]. Dostupné na Internetu: . 33 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 19.
17
1938 to bylo již 5 779 hlasů (79,78 %) a 29 mandátů a tím i místo starosty. K 31. květnu 1938 bylo ve Svitavách evidováno celkem 4 283 členů SdP.34 Z uvedených záznamů z června 1938 vyplývá, že více než polovina obyvatel byla na území Svitavska organizována v SdP. V srpnu 1938 v okolí Svitav začali někteří branci překračovat ilegálně hranice z důvodu vyhnutí se vojenské službě. Svoji činnost značně rozvíjela i zpravodajská služba SdP. 10. září 1938 po projevu tehdejšího prezidenta Beneše došlo v Moravské Třebové k výtržnostem. Hitlerův rozhlasový projev z 12. září 1938 z Norimberka, který byl ostře namířen proti Československu a prezidentu Benešovi, odstartoval ve dnech 12.-13. září 1938 vzpouru henleinovců. 12. září 1938 bylo na Svitavsku nařízeno poslouchat rozhlas, který vysílal pokyny důležité pro další postup úřadů a bezpečnostních orgánů. Členové SdP se pokusili o provedení státního převratu. Československá vláda vyhlásila v 16 politických okresech stanné právo, ale moravskotřebovský okres mezi ně nepatřil. Odvetou za stupňování boje proti republice byla 16. září 1938 SdP rozpuštěna.35
2.4 Mnichovská dohoda a její všeobecné důsledky Podepsání Mnichovské dohody předcházela řada okolností s tím souvisejících. 15. září 1938 se v Berchtesgadenu setkal Chamberlain s Hitlerem, kde Hitler pronesl svůj požadavek na odstoupení československého pohraničí. Velvyslanci Velké Británie a Francie následně v jejich zájmu doporučili Československu přistoupit na Hitlerovy podmínky, a tedy vzdát se pohraničí. V případě, že se tak nestane, pohrozili Československu vypovězením spojeneckých smluv. V důsledku tohoto nátlaku nakonec československá vláda britskofrancouzské ultimátum přijímá.36 Československá vláda vyhlásila z popudu Velké Británie dne 23. září 1938 všeobecnou mobilizaci. Ve snaze zachovat v Evropě mír podepsali zástupci západních velmocí v Mnichově 29. září 1938 Mnichovskou dohodu o odtržení rozsáhlých a hospodářsky významných pohraničních území Československa a jejich následnému připojení k Německu.37
34
FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 205. 35 SKŘIVÁNEK, M. Pomezí Čech a Moravy: sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy. Litomyšl: Státní okresní archiv, 1997. s. 144. 36 FILÍPEK, J. Mnichov 1938: Hra o Československo. Praha: Eduard Grégr a syn, 2001. s. 21-30. 37 Československo mezi světovými válkami [online]. [cit. 10.2.2012]. Dostupné na Internetu: .; FILÍPEK, J. Mnichov 1938: Hra o Československo. Praha: Eduard Grégr a syn, 2001. s. 35-37.
18
V Mnichově se sešli zástupci čtyř zemí, a to Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie), kteří se dohodli, že Československo musí do 10. října 1938 postoupit pohraniční území obývaná Němci (tzv. Sudety) Německu.38 Tento krok byl obhajován jako součást ústupků Hitlerovi, tzv. politiky usmiřování. Zachování míru ale nebylo z dlouhodobého hlediska Hitlerovým cílem, jak se prokázalo již v průběhu několika dalších měsíců po Mnichovu. Jak je známo, Mnichovská dohoda nezachránila mír, ale naopak zajistila Hitlerovi několik měsíců navíc na přípravu války, která vypukla o jedenáct měsíců později napadením Polska 1. září 1939. Po podepsání Mnichovské dohody byly Sudety přičleněny k Německu a část pohraničí připadla i Maďarsku a Polsku. Československá republika ztratila přibližně třetinu svého území a prezident Edvard Beneš abdikoval na funkci prezidenta. Pro Československo podepsání Mnichovské dohody znamenalo ztrátu obyvatelstva i průmyslu. Byla také značně narušena dopravní síť.39
2.5 Důsledky Mnichovské dohody na Svitavsku Podmínky vyklizení území měl podrobně určit mezinárodní výbor, složený ze zástupců Německa, Británie, Francie, Itálie a Československa. V důsledku Mnichovské dohody byla vymezena čtyři pásma, která byla postupně obsazována nacistickými vojsky. Sporným se stalo vymezení tzv. pátého pásma, kam spadalo i Svitavsko. Adolf Hitler při jednáních důrazně trval na přičlenění Svitavska, konkrétně Hřebečska, Německu. Důvod tohoto rozhodnutí bylo hlavní železniční spojení mezi Čechami a Moravou, které tato oblast přerušovala na několika místech. Dne 5. října 1938 byla mezinárodním výborem přijata demarkační linie okupace této oblasti. Byl určen i rozsah záboru tzv. pátého pásma, do kterého patřily také Svitavy. 6. října 1938 začalo stěhování českých úřadů ze Svitav. Již počátkem října 1938 se také začali čeští obyvatelé Svitavska stěhovat mimo plánované území Sudet.40 Po podpisu Mnichovské dohody z území odstoupeného Říší nastala evakuace československých škol, úřadů. Čeští úředníci se společně s policií vystěhovávali ze svých úřadů a na jejich místech je nahradili Němci. Mnichovská dohoda na území Svitavska přinesla vzrůstající projevy německých radikálů, zvyšovaly se provokace a rostl teror vůči Čechům. 38
FILÍPEK, J. Mnichov 1938: Hra o Československo. Praha: Eduard Grégr a syn, 2001. s. 20. Tamtéž s. 40-42..; Mnichov 1938 [online]. [cit. 14.2.2012]. Dostupné na Internetu: < http://www.modernidejiny.cz/clanek-mnichov-1938-730/ >. 40 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 213. 39
19
Odtržení hrozilo i městu Polička, které bylo ovšem ryze české. Polička byla nakonec počátkem října 1938 skutečně krátce obsazena a byla uvolněna až na zásah mezinárodní komise. 10. října do měst Moravské Třebové a Svitav přitáhla německá armáda, která byla ovšem většinou obyvatel nadšeně vítána, na rozdíl od většiny ostatních obcí na Svitavsku. Je zarážející, že i osoby duchovního stavu tuto událost pozdravily s nadšením. V důsledku toho se hned druhý den po obsazení, 11. října 1938, konaly v kostelích v Moravské Třebové děkovné bohoslužby.41 Území Svitavska, které bylo zásluhou Mnichovské dohody odtrženo, připadlo k tzv. sudetské župě. Správu nad tímto územím vykonával landrát v Moravské Třebové a ve Svitavách. Život na odtrženém území se plně určoval politikou a ideologií nacismu.42 Po mnichovské zradě západních spojenců a se souhlasem československé vlády tedy obsadilo 10. října 1938 bývalý moravskotřebovský okres, část Poličska, Litomyšlska a Jevíčska německé vojsko. Tato území se stala součástí Německa. Na některých místech došlo i k zabrání českých obcí. Město Svitavy se stalo sídlem německých správních úřadů. Na obsazeném území vládla fašistická strana NSDAP, gestapo a příslušníci SS. V místních závodech se vyráběly zbraně pro armádu. Ve městech a obcích Bělá nad Svitavou, Brněnec, Březová nad Svitavou, Čtyřicet Lánů, Dětřichov, Dolní Rudná, Moravská Třebová, Svitavy, Třebářov, Vendolí a Víska u Jevíčka byly po vypuknutí války umístěny koncentrační a zajatecké tábory a věznice.43 Do 10. října 1938 bylo obsazeno téměř celé území Svitavska včetně města Svitavy. Jedinou českou neobsazenou obcí tehdejšího soudního okresu Svitavy, která zatím nebyla začleněna do tzv. pátého pásma, byla Moravská Chrastová. Moravská Chrastová se stala hraniční obcí, kde se usadila Stráž obrany státu i československé vojsko. Dne 10. října byly obsazeny další české obce, které nebyly v původním plánu, Pacov a Přední Arnoštov. Další obce byly zabrány 12. října, a to obce Chrastavec, Vítějeves, Starý Svojanov a Rohozná. O připojení české obce Moravská Chrastová usilovali nacisté až do 24. října, kdy bylo vydáno povolení hraniční komise k zabrání.44
41
SKŘIVÁNEK, M. Pomezí Čech a Moravy: sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy. Litomyšl: Státní okresní archiv, 1997. s. 144.; SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 20-21. 42 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 22. 43 GLOSER, J. Východočeský kraj: Svitavsko. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1980. s. 60. 44 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 222-223.
20
Ale ani obsazení území našeho státu dostatečně neuspokojilo svitavské henleinovce. Svitavská skupina pod vedením okresního vůdce SdP Julia Höniga se v noci z 30. na 31. října 1938 podílela na přepadení českého území kolem Moravské Chrastové. Přestože byl útok odražen, některé vesnice byly dodatečně začleněny do Říše. Konkrétně se jednalo o Moravskou Chrastovou, Chrastovou Lhotu, Půlpecen až po Rozhrání.45 Z Moravskotřebovska bylo do tzv. Sudet zabráno 55 obcí. Obsazením Moravské Chrastové s Chrastovou Lhotou bylo 24. listopadu 1938 dokončeno odtržení území celého bývalého soudního okresu Svitavy. Československu byly ještě k témuž dni vráceny některé dříve zabrané české obce, například Korouhev, Starý Svojanov, Manova Lhota, Rohozná, Chrastavec, Vítějeves a město Polička. Dne 4. prosince 1938 se konaly doplňovací volby do Říšského sněmu. Ve volebním okrese Moravská Třebová z celkového počtu odevzdaných hlasů 55 882 hlasovalo pro SdP 55 205 voličů, proti bylo 552 voličů a 125 hlasů bylo neplatných. Ve volebním okrese Svitavy, kam se řadily i německé obce z bývalých okresů Polička a Litomyšl, z celkového počtu odevzdaných hlasů 32 313 hlasovalo pro SdP 32 265, proti 17 a 31 hlasů bylo neplatných.46
45
Po Mnichovu [online]. [cit. 4.2.2012]. Dostupné na Internetu: < http://www.gruntova.cz/druha-svetovavalka/po-mnichovu >. 46 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 21.
21
3 Významné události během válečných let 1939 – 1945 na Svitavsku Dne 15. března 1939 obsadilo Německo zbývající území českých zemí a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava v čele se státním prezidentem Emilem Háchou, který měl minimum reálné moci. Protektorát Čechy a Morava bylo území Československa okupované Německem. Protektorát byl formálně autonomní součástí Velkoněmecké říše a byl vnitřně neschopný samostatně existovat. Exilová vláda Československa sídlila v Londýně a byla vedená Edvardem Benešem. Ve městech na Svitavsku bylo rozhodnutí o vzniku Protektorátu Čechy a Morava oznámeno 15. března 1939. Občané byli vybízeni k naprostému klidu a rozvážnosti dle přání prezidenta republiky. V Poličce na Svitavsku byli lidé žádáni starostou Vencovským o utlumení jakékoli snahy o výtržnosti či vzpouru.47
3.1 Perzekuce židovské menšiny Důležitým nástrojem perzekuce židovské menšiny se staly norimberské zákony. Norimberské zákony byly německé rasistické zákony, vyhlášené na Říšském sněmu NSDAP v Norimberku 15. března 1935. Šlo především o dva ústavní zákony německého Říšského sněmu, a to zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti. Staly se podkladem pro legální vyloučení Židů z německé společnosti a zároveň vytvořily půdu pro oficiální provádění protižidovské politiky.48 Platnost norimberských zákonů byla automaticky rozšířena i na nově získaná území Sudet. Od 1. ledna 1939 vešly v platnost na obsazeném území obnovené rasistické norimberské zákony. Od 1. března 1939 zde platily i říšské trestní zákony. Postupně byly v okupovaném území zavedeny i další říšské právní normy.49
3.1.1 Proces arizace na území Svitavska Od roku 1938 po tzv. křišťálové noci, která proběhla 9. - 10. listopadu 1938, platily norimberské rasové zákony omezující účast Židů na hospodářském životě (tzv. arizace) a další diskriminační opatření ve společenské, kulturní a vzdělávací oblasti. Během tzv. křišťálové noci byly ničeny židovské obchody a byty a židovští muži byli odváděni do koncentračních 47
KONEČNÝ, S. Polička za Mnichovské krize. Litomyšl : Státní okresní archiv, 2003. s. 178-179. FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 219. 49 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 231. 48
22
táborů. Oběťmi protižidovského pogromu se staly především židovské synagogy a modlitebny. Dne 10. listopadu 1938 byla zapálena i židovská synagoga ve Svitavách.50 V důsledku norimberských zákonů došlo především k vyvlastnění majetku osob židovského původu a jeho následnému převedení nežidovským majitelům. Arizace židovského majetku byla jedním z hlavních bodů okupační politiky. Tato opatření vedla k úplné hospodářské germanizaci protektorátu. Prostřednictvím arizace měly zkonfiskované podniky a obchodní firmy sloužit k posilování hospodářských jistot místních Němců. Arizace židovského majetku zcela změnila poměr sil mezi českými a německými hospodářskými subjekty. Ve zprávě vypracované v dubnu 1940 o kapitálovém propojení mezi říší a protektorátem bylo konstatováno, že arizace se stala nejúčinnějším prostředkem pro likvidaci českých hospodářských pozic. Arizace probíhala ve třech etapách, kdy první proběhla bezprostředně po 15. březnu 1939. Druhá etapa byla zahájena 21. června 1939, kdy začaly norimberské zákony platit i na území protektorátu. Třetí etapa byla zahájena v říjnu 1941 v souvislosti s hromadnou deportací židovského obyvatelstva do terezínského ghetta.51 Arizovány byly i akciové společnosti, a to i při minoritním podílu židovského kapitálu. Arizace se ve Svitavách dotkla několika podniků. Především lnářský podnik Heinrich Klinger a spol. koupila již po obsazení Rakouska v roce 1938 vídeňská firma Spojené textilní závody K. H. Barthel a spol. Továrna se zaměřila na export, ale během války přešla na zbrojní výrobu a zaměstnávala především zajatce a totálně nasazené. Firma Bergmann a Bondy ve Čtyřiceti Lánech vyloučila židovského podílníka a připojila se k místní textilní firmě J. H. Bergmann. Další zdejší továrna Siegl byla přičleněna roku 1940 k továrně J. Budig a synové, kde se vyráběly textilní produkty. Obohatila se i svitavská firma Bratři Ettlové, která získala v rámci arizace tkalcovnu Fischel a Engel v Kynšperku. Arizovány byly i menší firmy. Arizováno bylo kromě podniků i několik malých živností a obchodů. Zkonfiskování židovského majetku se týkalo textilních závodů v Moravské Třebové a továren v dalších místech Hřebečska. Kromě židovských živnostníků a obchodníků byla zakázána také činnost židovské inteligence, což se týkalo především advokátů a lékařů.52
50
FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 215. 51 Arizace [online]. [cit. 3.4.2012]. Dostupné na Internetu: . 52 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 221.
23
3.1.2 Židovská komunita na Svitavsku Židovské osídlení hrálo v minulosti ve svitavském regionu poměrně výraznou roli, jak hospodářskou, tak kulturní. Židé se nesmazatelně zapsali do dějin měst a obcí na Svitavsku. V Jevíčku existovalo židovské osídlení již od 14. století. Původně jevíčští židovští obyvatelé nebydleli v ghettu, ale v polovině 17. století se do ghetta museli přesunout. V Jevíčku byla ve druhé polovině 17. století postavena synagoga. V Litomyšli existovalo židovské osídlení již v 15. století. Židé zde neměli svoji vlastní oddělenou obec, ale byli rozptýleni v různých částech města. Židům v Litomyšli patřila řada obchodů, řemeslnických dílem i menších továren. Ve městě Litomyšl byla roku 1910 vybudována i židovská synagoga. Židovská náboženská obec se nacházela i ve městě Polička, a to již od roku 1872.53 Ve Svitavách se nacházela významná židovská komunita. Židovská náboženská obec ve Svitavách byla ustavena roku 1888 a patřila k nejmladším na Moravě. Židovská náboženská obec ve Svitavách byla přiřazena do roku 1890 do boskovického rabinátu, až poté se osamostatnila. Židovská komunita ve Svitavách však rychle sílila.54 Při sčítání lidu za první republiky se většina Židů ve Svitavách přihlásila k německé národnosti. V případě přiznání náboženského vyznání se v roce 1921 ve Svitavách k židovskému vyznání přihlásilo 177 osob, v roce 1930 potom 168 osob. Roku 1938 ve Svitavách žilo přes 70 židovských rodin. Mnohým Židům se během let 1938-1939 podařilo odejít do ciziny. Během války zahynulo v koncentračních táborech 152 svitavských Židů. Svitavská židovská náboženská obec zanikla 10. října 1946. Důvodem byl nízký počet jejich původních členů, který se do Svitav po válce vrátil.55
3.2 Svitavsko součástí vládního obvodu v Opavě v rámci Říšské župy Sudety 25. března 1939 byl vytvořen politický útvar Říšská župa Sudety. Sudetská župa byla rozdělena na tři vládní oblasti, a to Liberec se sídlem v Liberci, Cheb se sídlem v Karlových Varech a Opava se sídlem v Opavě. Jednotlivým vládním obvodů podléhaly jednotlivé okresy neboli landráty. V říjnu 1938 byl Adolfem Hitlerem do funkce komisaře civilní správy jme53
Židovské památky na Svitavsku [online]. [cit. 10.5.2012]. Dostupné na Internetu: . 54 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 215. 55 Tamtéž. s. 215.
24
nován Konrád Henlein. Henlein se stal župním vedoucím NSDAP. Říšská župa Sudety byla vytvořena jako vzorová pro celou velkoněmeckou říši. Svitavy patřily pod vládní obvod v Opavě. V čele obvodu Opava (tzv. východních Sudet) stál vládní prezident Friedrich Zippelius, jemuž podléhaly jednotlivé landráty. Svitavy patřily mezi tzv. venkovské okresy, které byly obvody státní správy i samosprávnými korporacemi. Spravovali je landráti, kdy landrát jmenoval starostu obce a členy obecní rady. Významným landrátem Svitav se 4. října 1939 stal dr. Adalbert Hartmann. Úřad landráta měl ve Svitavách 14 služeben. V rámci vládního obvodu Opava byl vytvořen landrát Moravská Třebová (v letech 1938-1945 sem příslušelo 49 obcí) a landrát Svitavy (příslušelo sem 40 obcí).56
3.3 Mimořádná opatření na Svitavsku po napadení Polska 1. září 1939 Po napadení Polska 1. září 1939 byla vydána mimořádná opatření. Mezi nejdůležitější patřil zákaz poslechu zahraničního rozhlasu. Mezi další patřila řada opatření k převedení výroby na válečnou ekonomiku a říšské zákony, které omezovaly dosavadní stav v životě obyvatel na Svitavsku. Postupně se přecházelo k vázanému hospodářství. V rámci přídělového systému se kromě potravinových lístků zavedly i odběrní poukazy na různé zboží a poukázky na textil a obuv. Na Hřebečsku se projevilo válečné údobí po napadení Polska příchodem zajatců z Polska a později z Francie.57 Mezi důležité opatření po napadení Polska bylo uspořádání nacistického bezpečnostního aparátu. Svitavsko spadalo do působnosti venkovské služebny gestapa v Lanškrouně. Nacistický bezpečnostní aparát tvořila pořádková policie, která se dělila na ochrannou policii, četnictvo a obecní výkonnou policii, dále na bezpečnostní policii, která byla od 1. září 1939 společně s bezpečnostní službou řízena Říšským hlavní bezpečnostním úřadem. Obecnou kriminalitou se zabývala kriminální policie, která ve Svitavách zřídila služebnu od 1. července 1939 a od stejného data působila ve Svitavách také služebna ochranné policie. Ve městě bylo také oddělení německého četnictva, které pracovalo již od 1. dubna 1939.58 Jako další opatření Německa byl k 1. září 1939 v rámci Sudetské župy zakázán spolek Svědků Jehovových, jehož členové byli poté pronásledováni a mnozí z nich skončili v koncentračních táborech. Mezi další přísně hlídané složky patřily církve. Spolu s růstem 56
FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 220. 57 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 21. 58 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 220.
25
nacismu v našich zemích autorita církve rostla, čehož se nacistický režim obával. Hřebečsko bylo územím s nábožensky založeným obyvatelstvem a byli to právě duchovní, kteří na Hřebečsku patřili mezi nejvíce postižené nacistickou perzekucí.59
3.4 Zajatecké tábory na Svitavsku Muži, kteří splňovali dané podmínky, museli narukovat do armády a postupně se dostávali na frontu. V důsledku odvedení německých mužů do armády ubylo pracovních sil v místních továrnách, zemědělství i v dalších odvětvích. Tento úbytek řešili nacisté zřizováním pracovních táborů, kde soustřeďovali nuceně nasazené zahraniční dělníky a válečné zajatce. V obcích Víska u Jevíčka, Třebařov, Městečko Trnávka, Dětřichov u Starého Města, Rozstání i v Moravské Třebové a Jevíčku byly už roku 1939 vybudovány pracovní tábory pro české, německé a francouzské dělníky, kteří pracovali na výstavbě dálnice Vratislav – Vídeň, která nakonec nebyla dokončena a spojení mezi Vídní a Vratislaví bylo nakonec zabezpečováno pomocí železnice přes Českou Třebovou a Brno. Zajatecké tábory vznikaly postupně na více místech Svitavska a Moravskotřebovska. V roce 1939 byl zřízen první tábor ve Svitavách. Táborů ve Svitavách postupně přibývalo.60 V táboře nucených prací ve Vísce u Jevíčka byli soustředěni polští Židé. Po odvlečení židovských vězňů byli do tábora ve Vísce umístěni váleční zajatci z východní fronty. Podle odhadu prošlo zajateckým táborem během války asi 1800 sovětských zajatců. Tábor byl zrušen roku 1942. V Rozstání byl zřízen tábor, kde byli soustřeďováni dělníci, kteří pracovali na stavbě dálnice. Tábor v Rozstání byl někdy označován jako malíkovský vzhledem ke své poloze v blízkosti obce Malíkov. V roce 1942, když byly práce na stavbě dálnice zastaveny, objekt sloužil k jiným účelům. Nejdříve k léčení nemocných východních dělníků a k porodům sovětských a polských žen, nasazených na práci především na severní Moravě, včetně Svitavska. Do tábora v Rozstání přicházely i rodiny odvlečené z okupovaných východních území. V roce 1943 byla porodní část tábora přemístěna do tábora v Dětřichově. Zajatecký tábor v Moravské Třebové byl zřízen roku 1940 a sídlil v objektu bývalého vojenského gymnázia. Tábor s označením Offlag VIII/F sloužil pro důstojníky francouzské armády, kteří sem byli převezeni z táborů v Itálii, důstojníky jugoslávské armády, ale i britské důstojníky. Přibýval
59 60
NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 232-234. Tamtéž s. 232-233.
26
i počet zajatců a totálně nasazených, k 31. prosinci 1944 bylo ve jen ve Svitavách 2947 zajatců a k 30. březnu 1945 dokonce 7201.61
3.5 Poslední měsíce války a pochody smrti Koncem ledna 1945 byli obyvatelé Svitavska svědky nacistických zvěrstev. V těchto dnech přes území Svitavska proudily skupiny uprchlíků, kteří utíkali ze Slezska a dál na západ, ale i tzv. pochody smrti válečných zajatců. Koncem ledna a počátkem února 1945 přešlo přes Svitavsko několik transportů vězňů a válečných zajatců, kteří byli oděni pouze v lehkém trestaneckém oblečení. Kdo nemohl jít dál, byl nemilosrdně zastřelen a hozen do příkopu. Mrví tak byli pohřbeni na hřbitovech nebo na mrchovištích. Dnešním okresem Svitavy procházely mnohatisícové kolony zajatců během února 1945. Přicházely od Olomouce a Šumperka odkud pokračovaly na Svitavy a Litomyšl. Byly to zajatci různých národností. Pěšky šli z Horního Slezska z uhelných dolů a továren, kde pracovali. Když zajatci procházeli přes německé obce, zažili spoustu zlého od místních obyvatel. Z tohoto únorového transportu se zachoval také hromadný hrob, který se nachází v Opatově u Svitav. Transporty zajatců šly po silnici přes Moravskou Třebovou, přes Dětřichov u Moravské Třebové, Staré Město, Dětřichov u Svitav, Opatov a dále pokračovaly na Gajer, Janov a do Litomyšle.62 Spíše ke konci války se v českých zemích začínají objevovat různá partyzánská hnutí. Jednalo se o formu ozbrojeného konfliktu, kdy se její členové zaměřovaly na menší přepadové akce. Na jihu Svitavska do německých vesnic pronikaly při zásobovacích akcích příslušníci partyzánského oddílu Jermak. K bojovému střetnutí mezi oddílem Jermak a německou armádou došlo 15. dubna 1945 u osady Petrůvka, když si chtěli v místním obchodě partyzáni rozebrat cukr pro svoji potřebu. Boj mezi partyzány a německou jednotkou byl velmi intenzivní. Diverzní akce na železniční trati v úseku Svitavy – Letovice prováděli partyzáni z oddílu Dr. Miroslav Tyrš. Až k hranici protektorátu, tj. k Letovicím a Březové, působila odbojová skupina Malá Haná.63
61
NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 232-234. FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 228. 63 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 241-242. 62
27
4 Schindlerův koncentrační tábor v Brněnci 4.1 Osobnost Oskara Schindlera Oskar Schindler je jedna z nejkontroverznějších postav naší historie. Oskar Schindler je svitavský rodák, který se do historie Svitavska zapsal především tím, že na jeho území za 2. světové války zřídil pracovní tábor, ve kterém soustředil více než tisíc Židů, které přesunul z polského koncentračního tábora a tím je zachránil před smrtí. Pro jednu skupinu lidí se Schindler stal hrdinou a pro druhou to byl válečný zločinec, který po válce unikl trestu.64 Oskar Schindler se narodil 28. dubna 1908 ve Svitavách, kde žil až do roku 1938. Ve škole nepatřil k excelentním žákům. Po dokončení měšťanské školy nastoupil na Vyšší reálné gymnázium ve Svitavách, z kterého byl pro padělání školních výsledků v roce 1924 vyloučen. Poté pracoval jako cestující obchodní zástupce. Později začíná drobně podnikat. Mezi jeho velký zájem patřily motocykly a automobily. Roku 1928 se oženil s Emílií Pelzlovou. Emilíe byla později při většině Schindlerových důležitých rozhodnutích a dokázala Schindlera usměrnit, i přestože se manželství v podstatě rozpadlo. S Aurelií Schlegelovou ze Svitav měl Schindler dvě nemanželské děti. Ve 30. letech 20. století v důsledku hospodářské krize musel Schindler opustit firmu, ve které pracoval, protože zkrachovala a později musel několikrát měnit zaměstnání. V roce 1935 vstoupil Schindler do SdP. Existují také důkazy (členská karta NSDAP), že byl členem NSDAP. Přestože byl Schindler československým občanem, začal za peníze pracoval pro německou rozvědku Abwehr. K protistátní činnosti proti Československé republice ve službě abwehru se Schindler sám doznal. Roku 1938 byl za svoje aktivity zatčen, ale po Mnichovské dohodě byl jako politický vězeň propuštěn. Již koncem října 1938 se Schindler objevil u přepadu obcí Moravská Chrastová a Rozhraní s cílem připojit je k Německu. Roku 1939 odjíždí do polského Krakova, kde se stává vlastníkem továrny na smaltované nádobí. Ve své továrně začal zaměstnávat levnou pracovní sílu – židovské dělníky. Továrna začala mít pověst útočiště před perzekucí ze strany SS a nacistické správy krakovského ghetta. Roku 1943 bylo krakovské ghetto zlikvidováno a jeho obyvatelé byli přesunuti do pracovního tábora v Plašově. V roce 1944 se přibližovala východní fronta a měly být zlikvidovány koncentrační, vyhlazovací a pracovní tábory v její blízkosti a vězni pracující v továrnách byli odváženi do jiných velkých vyhlazovacích táborů k fyzické likvidaci.
64
FIKEJZ, R. Oskar Schindler. 1. vyd. Svitavy: Městské muzeum a galerie, 1998. s. 16.
28
Schindlerově továrně také hrozila likvidace, a tak bylo rozhodnuto o přesunutí do bezpečí vnitrozemí.65
4.1.1 Schindlerův seznam Schindler společně s přípravami vybudování tábora v Brněnci, kam chtěl poslat židovské dělníky z polského Plašova, zadal práce na zhotovení seznamu asi tisíce židovských vězňů určených k transportu. Sestavením seznamu byl pověřen Žid Marcel Goldberg, který za zapsání jmen na seznam bral úplatky, za což byl také po válce odsouzen. Díky Goldbergově přístupu se na seznam dostala i jména bohatých táborových židovských funkcionářů. Goldberg některá jména vyškrtával a posléze je nahrazoval jinými. Schindler si kolem sebe utvořil skupinu Židů, která měla dohlížet na sestavení seznamu, aby byla do seznamu zapisována jména lidí bez ohledu na jejich postavení. Na seznam byly zapisovány děti, další rodinní příslušnici, nemocní i staří. V konečné fázi seznam obsahoval asi 1 100 jmen Židů. Schindlerův seznam je dnes uložen v památníku Yad Washem v Jeruzalémě. Není to ovšem jediný seznam vězňů, který se stal pramenem pro další výzkum. K dispozici je i seznam vězňů z 21. října 1944, který je uložen v památníku Terezín, stejně jako seznam vězeňkyň z 12. listopadu 1944.66
4.2 Koncentrační tábor v Brněnci Schindler požadoval přemístit továrnu z Plašova i s jejími dělníky, kteří si říkali Schindlerjuden. Schindler přemístil více jak tisíc Židů do Protektorátu Čechy a Morava, blízko svého rodného bydliště, do textilní továrny v Brněnci. I přes odpor obyvatel Brněnce, kteří se stavěli spíše negativně k přesunu židovských dělníků, se Schindler rozhodl pro koupi bývalé místní Löw Beerovy textilní továrny. Poloha tábora byla velice výhodná, nedaleko ní se nacházela muniční továrna v Poličce. Nádraží Březová-Brněnec bylo nedaleko železniční trati Brno-Svitavy-Česká Třebová. Pracovní tábor byl postaven podle požadavků SS. Strojový park a vybavení bylo dováženo z Krakova. Musely být připraveny prostory továrny pro převezené vězně a postaven pracovní tábor v objektech továrny. Tábor v Brněnci byl zabezpečo-
65
Oskar Schindler [online]. [cit. 6.3.2012]. Dostupné na Internetu: < http://www.ksbnl.cz/historie5.htm>.; FIKEJZ, R. Oskar Schindler. 1. vyd. Svitavy: Městské muzeum a galerie, 1998. s. 19-22.; GRUNTOVÁ, J. Legendy a fakta o Oskaru Schindlerovi. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2002. s. 15-25. 66 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 162-163.
29
ván 30 strážci SS, kteří byli ovšem z 90% považováni wehrmachtem za neschopné vojenské služby. Tito strážníci ale neměli do továrny přístup. 67 Bylo rozhodnuto, že přesun z Polska se uskuteční ve dvou fázích. Muži měli být převezeni do tábora Gross Rosen a ženy do Osvětimi. 15. září 1944 byl z Polska vypraven první transport mužů. Muži měli být odvezeni do koncentračního tábora Gross Rosen ve Slezsku, pod který administrativně patřil i tábor v Brněnci. Muži byli převáženi v osmi vagónech, kdy prvních sedm vagónů tvořili Schindlerovi dělníci a osmý vagón měl zůstat v Gross Rosen. Převoz z Plašova do Gross Rosen trval 20 hodin. Muži prošli v Gross Rosen selekcí. Protože nebyl spolu s transportem poslán seznam, musel být vytvořen seznam nový, který je datován k 21. říjnu 1944. Muži dorazili do Brněnce 22. října 1944. Transport se ženami přijel do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde ženy prošly selekcí a byly označeny jako náhradní skupina pracovních vězňů. Transport s 300 ženami z Osvětimi přijel do Brněnce v listopadu 1944. Tábor a dílny v Brněnci mohly zahájit svoji výrobu. Významnou roli zde hrála Schindlerova žena Emílie, která pro vězně obstarávala léky, potraviny a ošacení. V továrně v Brněnci se vyráběla munice a nábojnice. Nelze říci, že by tábor v Brněnci byl ostrovem bezpečí, ale podmínky zde byly podle výpovědí snesitelnější než v ostatních koncentračních táborech. 12. listopadu 1944 bylo v brněneckém táboře evidováno 985 osob, z toho 687 mužů a 298 žen.68 Život v táboře byl určován táborovým řádem, který rozlišoval práci v táboře na dva okruhy. Prvním okruhem byly práce uvnitř tábora a druhým služby mimo tábor. V prvním okruhu se rozlišovaly dvě pracovní směny, a to denní a noční. Pracovalo se tam 11 hodin denně, tábor byl hlídán strážemi a zároveň ohrazen ostnatým drátem. 69 V lednu 1945 přijel do Svitav transport židovských vězňů z Gollenschau, který byl určen pro svitavskou firmu K. H. Barthel. Vlak i s vězni ale zůstal stát na svitavském nádraží. Oskar Schindler později rozhodl o převezení vlaku do Brněnce, i přesto asi 20 lidí z tohoto transportu zemřelo v důsledku chladného počasí a nevyhovujících podmínek.70 Koncentrační tábor Brněnec byl osvobozen sovětskými oddíly 9. května 1945. Někteří vězni odjížděli z tábora hned po osvobození, ale zvláštní vlak, který byl vypraven až 25. květ67
NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 239.; FIKEJZ, R. Oskar Schindler. 1. vyd. Svitavy: Městské muzeum a galerie, 1998. s. 96-97. 68 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 163. 69 FIKEJZ, R. Oskar Schindler. 1. vyd. Svitavy: Městské muzeum a galerie, 1998. s. 112-113. 70 Biografie [online]. [cit. 10.3.2012]. Dostupné na Internetu: < http://www.muzeum.svitavy.cz/stale-exp/oskarschindler/biografie/44-1/>.
30
na 1945, odvezl vězně do Polska. Definitivní konec tábora je datován na 25. květen 1945, kdy byl tábor rozpuštěn sovětskou repatriační komisí. Zbylé stroje a materiál přebírala Rudá armáda a začala je převážet do Sovětského svazu. 17. prosince 1945 byla Zemským národním výborem v Brně nařízena likvidace bývalých brněneckých německých zbrojních firem. 71 Ocenění Schindlerova činu, záchrany Židů, se mu dostává v 60. letech 20. století. Jako jediný nacista byl jmenován Spravedlivým mezi národy a obdržel významná ocenění z Vatikánu, od vlády Spolkové republiky Německo a mírovou cenu Martina Bubera. 72
71 72
FIKEJZ, R. Oskar Schindler. 1. vyd. Svitavy: Městské muzeum a galerie, 1998. s. 137-139. Schindler [online]. [cit. 6.3.2012]. Dostupné na Internetu: < http://www.ksbnl.cz/historie5.htm>.
31
5 Osvobození a poválečný vývoj na Svitavsku 5.1 Osvobození českých zemí v roce 1945 Situace na konci války byla na českém území složitá. Střetávaly se zde zájmy Východu a Západu. Americké a sovětské jednotky chtěly postoupit co nejdále. Mezi jeden z hlavních cílů Německa patřilo odolat Rudé armádě co nejdéle. Němci především chtěli těžit z rozporů mezi Sověty a Američany. Na konci války hrálo významnou roli také partyzánské hnutí. Vrcholným orgánem domácího hnutí odporu se stala Česká národní rada, která se začala utvářet již na podzim 1944. Česká národní rada se stala vedoucí odbojovou organizací a postavila se do čela květnového povstání. Významný vliv na Českou národní radu měla komunistická strana.73 Dne 5.4.1945 vznikl dokument Košický vládní program. Byl to programový dokument první vlády Československa po 2. světové válce. Košický vládní program v 16 kapitolách nasměroval budoucí vývoj československého státu. Program především proklamoval zahraničně politickou orientaci na SSSR nebo zrovnoprávnění vztahů mezi Čechy a Slováky. Dotýkal se všech základních otázek hospodářské, politické, sociální a kulturní obnovy poválečné republiky. Zvláštní pozornost byla věnována koncepci státní správy, především na vznik národních výborů.74
5.2 Osvobození 1945 na Svitavsku Po podepsání Mnichovské dohody zůstalo v Moravské Třebové asi 80 Čechů. Někteří z nich se stali členy ilegální organizace Sdružení československých vlastenců, které vzniklo již v roce 1941. Tato organizace pomáhala při partyzánských akcích. Na území Moravskotřebovska operovaly partyzánské skupiny, které se snažily zajistit optimální podmínky pro převzetí Moravské Třebové do české správy. Ve Svitavách existovala asi tři měsíce před koncem války německá antifašistická odbojová skupina, která byla složená z komunistů a sociálních demokratů. V čele této skupiny stál komunista Jan Huška a sociální demokrat Julius Klaschka, kteří navázali spojení s četařem Wehrmachtu Rudolfem Haackem.75 73
Květnové povstání 1945 [online]. [cit. 3.4.2012]. Dostupné na Internetu:. 74 Košický vládní program [online]. [cit. 3.4.2012]. Dostupné na Internetu: . 75 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 31.
32
Během roku 1945 do Svitav postupně stěhovaly své registratury nacistické úřady z vyklizované Opavy, usídlila se zde venkovní služebna gestapa a zbrojní velitelství, dále se sem přemístil i štáb bezpečnostní policie z Horního Slezska. Na přelomu dubna a května 1945 byly Svitavy přeplněny válečnými uprchlíky a kolonami ustupujících německých vojáků. Město bylo bombardováno, přičemž bylo zraněno několik osob. Mezi obyvateli zavládla nejistota z toho, co bude následovat.76 Rychlý ústup nacistických armád také přinesl osvobozování koncentračních táborů na území okresu (Svitavy, Březová nad Svitavou, Dětřichov, Malíkov-Rozstání) a zajateckých táborů (Svitavy, Čtyřicet Lánů, Vendolí, Horní Rudná, Třebařov, Moravská Třebová, Městečko Trnávka).77 Již 5. května 1945 se začal ve Svitavách formovat revoluční národní výbor, v jehož čele stál Josef Dědič. Německé velení prohlásilo 5. května 1945 Moravskou Třebovou za pevnost. Ilegální pracovníci obsadili různé budovy a zmocnili se zbraní. 7. května 1945 odjela ze Svitav do Poličky delegace ve složení Dědič, Mauer, Kinský, Jurásek s požadavkem o pomoc a zejména o vyslání stráží. Polička ale pomoc odmítla s odůvodněním, že jako město ležící v Čechách se nechce vměšovat do záležitostí na Moravě. Pomoc neposkytla ani další města, Letovice nebo Česká Třebová.78 Z 8. na 9. května 1945 obsadili ilegální pracovníci organizace Sdružení československých vlastenců město Moravská Třebová, zajistili policii a kontrolovali továrny. Moc v Moravské Třebové převzal revoluční národní výbor. Jiná verze tvrdí, že klíčovou úlohu při osvobození Moravské Třebové sehrál partyzánský oddíl Hrom. Partyzáni se podíleli na zatýkání aktivních nacistů, zrádců a nespolehlivých osob a na zajišťování německého majetku. Německý majetek byl partyzány zabavován bez jakéhokoli seznamu, což vedlo k jejich osobnímu obohacování. Obdobně jako skupina Hrom postupovala i skupina Jermak pod vedením Ladislava Měřila a skupina Čagan pod vedením Václava Komendy.79 Do Svitav přijely sovětské obrněné a motorizované jednotky 9. května 1945. V době osvobození se ve Svitavách utvořil národní výbor, který se však 13. května 1945 v souladu se zákonnými předpisy změnil v místní správní komisi. Svitavy a jeho okolí spravovala ještě 76
FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 230. 77 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 256. 78 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 31. 79 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 257-258.
33
oblastní správní komise, která pracovala až do srpna 1945. Ze Svitav pokračovala Rudá armáda na Poličku a Litomyšl. Obě tato okresní města byla převážně česká, ale asi polovina jejich okresu byla německá. V litomyšlském zámku byl zřízen přechodný tábor německých zajatců.80 V prvních dnech osvobození docházelo ve Svitavách k rabování německého majetku, vykrádání obchodů a rozbíjení výloh. Docházelo i k násilí na místním obyvatelstvu. Na těchto zločinech se podíleli vojáci Rudé armády, cizí dělníci i členové Revoluční gardy z Rohozné, v neposlední řadě příslušníci strážního oddílu z Litomyšle, kterým velel poručík Čáp. Ve Svitavách v měsíci květnu 1945 bylo evidováno 335 obětí poválečného násilí.81 Podle statistických údajů ze srpna roku 1945 žilo v době příchodu Rudé armády v soudním okrese Svitavy asi 59 000 obyvatel. Z tohoto počtu až 34 000 Němců, 12 000 cizích dělníků a zajatců a 4 000 Rusů. Během května 1945 dobrovolně odešlo nebo bylo Rudou armádou odvezeno asi 8 000 Němců, odsunovalo se asi 10 000 – 11 000 cizinců. Naopak přišlo do okresu kolem 15 000 italských a francouzských zajatců. Již na začátku června 1945 bylo na území okresu už jen asi 26 000 Němců.82
5.3 Protiněmecká opatření na Svitavsku V květnu 1945, hned po příchodu Rudé armády, bylo ve Svitavách zatčeno asi 112 osob. Byla založena vyšetřovací komise složená z pěti členů, která začala pracovat od června 1945. Díky dr. Traubovi z Brna, který asi jeden měsíc komisi předsedal, se zmírnil počátečný drsný způsob vyšetřování.83 Již v prvních dnech svobody začaly ustavující se orgány české veřejné správy ve městě přijímat opatření zaměřená na omezení práv původního německého obyvatelstva. Němci byli označováni bílými páskami, ale sovětský velitel města Svitavy byl proti tomu, a proto Sověti Němcům pásky strhávali. Později čeští funkcionáři rozhodli, že označení Němců bílou páskou vyžadovat nebudou, jelikož to připomíná nacismus a je to lidsky nedůstojné. Čeští radikálové si později vynutili, že vedoucí bezpečnostního referátu štkpt. Brauner znovu zavedl označení ve formě písmene N v bílém čtverci na prsou, ale kladnou odezvu to nevzbudilo.
80
SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 33. 81 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 256. 82 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 33. 83 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 258.
34
Němci mohli na ulicích pobývat pouze do 9 hodin večer, nakupovat směli kdykoliv, ale měli zakázán přístup na taneční zábavy, zákaz návštěvy kina, hospod, cukráren, úředně nesměli dostávat žádný alkohol, neměli nárok na plnohodnotné příděly potravin, byli vyloučeni z veřejné dopravy. Dostali příkaz odevzdat rádiové přístroje, zákaz používat polní cesty mimo přesunu na polní práce. Od 29. září 1945 platil zákaz dodávky plynu pro Němce a byla omezena možnost získat elektrické žárovky. Byly odstraněny veškeré německé nápisy z budov a hřbitovů, což bylo spojeno s přejmenováním názvů ulic.84
5.4 Soustřeďování do táborů a následný odsun německého obyvatelstva ze Svitavska Odsun Němců z českého pohraničí znamenal největší poválečnou vnitrostátní proměnu Československa. Myšlenka o vyřešení problematiky národnostních vztahů byla potvrzena rozhodnutím Postupimské konference, která se konala 7. července – 2. srpna 1945 za účasti tří velmocí. Sovětský svaz zastupoval J. Stalin, Spojené státy H. Truman a Spojené království W. Churchill.85 Vzhledem k tomu, že Rudá armáda ještě v květnu 1945 okupovala všechny vhodné objekty, nemohli být Němci soustřeďováni do táborů. Tzv. koncentrace začala až počátkem června 1945, kdy ve Svitavách byly zřízeny 4 sběrné tábory a 1 ghetto. Přesunout se sem měli především provinilí Němci s rodinami. Němci byli rozděleni do pěti skupin a poté byli internováni v různých táborech, které měly charakter táborů pracovních, evakuačních, koncentračních a sběrných. Do svitavských táborů byli soustřeďováni i někteří němečtí obyvatelé z okolních vesnic. K 26. září 1945 se ve svitavských táborech nacházelo 2 174 lidí. Kromě táborů ve Svitavách mezi další tábory na území dnešního okresu Svitavy patřily tábory v Březové nad Svitavou, Jevíčku, Litomyšli, Městečku Trnávka, Moravské Chrastové, Moravské Třebové, Opatově (údaje pro okres Polička chybí).86 Začátkem června 1945 se do Svitav dostavili důstojníci 30. pěšího pluku z Vysokého Mýta a dali příkaz okamžitě odsunout německé obyvatelstvo z okresu. Zároveň důstojníci
84
FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 235. 85 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 33.; FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 244. 86 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 264-265.; SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 3537.
35
požadovali seznamy Němců. Svitavští funkcionáři podali námitku, že tento postup bude znamenat pro Svitavsko velké hospodářské škody, která nebyla brána v potaz. S ohledem na okolnosti vzrostla sebevražednost Němců. Úsilí o upevnění poměrů ve Svitavách a jejich okolí narušily zprávy o násilném odsunu z Brna a odjinud. Násilný odsun z německých obcí byl proveden i na sousedních okresech Litomyšl a Polička, a to především ve dnech 25. - 28. června 1945. Z litomyšlského okresu bylo v posledních červnových dnech odsunuto kolem 9 000 Němců. Z okresu Polička se mělo odsunout 2 335 německých obyvatel z celkového počtu 7 500 německých obyvatel žijících na okrese. Nátlak byl činěn i na svitavské představitele, aby dali souhlas k nepřipravenému a urychlenému odsunu.87 Ve Svitavách byl také zřízen „Úřad pro Němce“ jako podřízené oddělení bezpečnostního referátu okresní správní komise. Úřad začal pracovat 3. července 1945, ale jeho existence neměla žádný právní podklad. Byl rozdělen na tři oddělení, a to evakuační, sociální a právní. V čele úřadu stál Karel Haas. Úřad se neustále rozšiřoval a vznikala nová oddělení (bytové, pátrací, finanční). Postupně docházelo k poklesu jeho výkonnosti a rozkrádání německého majetku při konfiskacích, které probíhaly bez jakékoliv evidence. Při soustřeďování německých obyvatel byli mnohdy internováni nevinní a antifašisté, zatímco funkcionáři a členové NSDAP, zůstávali doma a nebyli ohroženi. Úřad byl zrušen v srpnu 1945.88 Ústavním dekretem prezidenta republiky z 2. srpna 1945 č. 33/1945 Sb. O úpravě československého občanství osob národnosti německé a maďarské národnosti byli zbaveni československého občanství všichni občané německé a maďarské národnosti, kteří se za války stali německými či maďarskými státními příslušníky. Tento dekret s dalším dekretem č. 16/1945 Sb. O potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech vytvořil první rámec k odsunu Němců a Maďarů z území republiky. Dekrety prezidenta republiky, tzv. Benešovy dekrety, mimo jiné legalizovaly majetkové konfiskace, nucené práce pro německé a maďarské obyvatelstvo zbavené československého občanství, pracovní tábory pro Němce, ale také zrušení německých institucí, škol s spolků.89 Ještě před zahájením organizovaného odsunu došlo v pohraničních oblastech včetně Svitav k tzv. divokému odsunu, který byl provázen celou řadou násilností a nezákonností. Odsun německého obyvatelstva se nejprve týkal převážně osob, které se na Svitavsko přestě87
SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 41. 88 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 235. 89 NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. s. 261.
36
hovaly až po 1. říjnu 1938. Hlavní stanicí transportů německého obyvatelstva se staly Svitavy, kde se soustřeďovali Němci z celého regionu. V první fázi odsunu, tj. od května 1945, bylo do druhé srpnové dekády 1945 z celého soudního okresu Svitavy odsunuto asi 10 500 Němců. K 15. srpnu 1945 zbývalo přímo ve městě Svitavy ještě 10 000 Němců. Hromadné vysidlování německého obyvatelstva a jejich soustřeďování do táborů bylo zahájeno 10. října 1945. K 30. říjnu 1945 bylo ze svitavského sběrného a odsuvného střediska odsunuto 5 338 osob na různá místa v Německu. Zpočátku odsun organizoval místní Úřad pro Němce. Němci byli rozděleni do pěti kategorií: podle věku, využitelnosti k práci, odbornosti, případně podle toho, jestli se jednalo o antifašisty. Organizovaný odsun začal počátkem roku 1946 a probíhal už mnohem humánnějším způsobem než tzv. odsun divoký. Od ledna do října 1946 odjelo ze Svitav, z hlavního odsuvného střediska Svitavska, 31 transportů. V každém z transportů bylo průměrně 1 200 osob německé národnosti. Během roku 1946 odjelo asi 1 709 antifašistů v 6 transportech. Celkově bylo ze střediska ve Svitavách v roce 1946 odsunuto 37 231 osob německé národnosti a 1 709 německých antifašistů. K tzv. dodatečnému odsunu došlo v letech 1947 – 1948, kterým se slučovaly roztržené rodiny.90 Svitavy byly nejprůmyslovějším městem na území Svitavska. Již na konci války se zde nacházelo 26 velkých textilních továren, 4 pily, pivovar, elektrárna, tabáková továrna a kolem 500 živností, ale jelikož čeští odborníci chyběli, zastávali jejich místo němečtí specialisté. Za těchto okolností se tedy odsun Němců výrazně promítl do života regionu.91
5.5 Důsledky 2. světové války na území Svitavska Svitavsko nebylo, až na výjimky, příliš postiženo válečnými akcemi. Tudíž škody na majetku způsobené válečnými operacemi byly poměrně malé, v celostátním srovnání zanedbatelné. Většina místních průmyslových podniků byla již během prvních let války přinucena přejít alespoň částečně na válečnou výrobu. Původní stroje z podniků byly převezeny do jiných budov, takže došlo k jejich poškození, popřípadě ztrátě. V uvolněných výrobních prostorech v některých případech otevřely náhradní výrobu zbrojařské firmy. Došlo ke ztrátě dobytka, koní, zásoby potravin a krmiv. Nejvíce hmotných škod bylo způsobeno armádami a jejich přesuny v květnových dnech roku 1945. Bylo zasaženo především zemědělství, a to 90
FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 244. 91 SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. s. 42.
37
konkrétně zemědělské porosty. Město Svitavy uvádělo, že poškození luk v jeho okolí dosahovalo až 50 %. Mezi další poškozené patřily městské parky. Škody zaznamenaly také řemeslné podniky a průmyslové živnosti, kterým byly odcizeny téměř všechny dopravní prostředky, většina náhradních dílů, peníze a cenné předměty. Objevil se naprostý nedostatek pohonných hmot, uhlí a jiných paliv. Velké ztráty na majetku jsou spojeny s působením partyzánských skupin, Národní bezpečnostní stráže a některých oddílů československého vojska. Ztráty majetku jsou většinou spojovány se zabavováním majetku Němců na území Svitavska. 92
92
FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 231.
38
Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo shrnout důležité kapitoly dějin Svitavska v kontextu druhé světové války a vytvořit tak ucelený obraz významných událostí ve spojitosti s tímto regionem. V první kapitole jsem charakterizovala území Svitavska. Geograficky jsem vymezila sledované území a stručně vyložila historii okresu, která předcházela světové hospodářské krizi. Ve druhé kapitole jsem se zabývala událostmi, které předcházely druhé světové válce od vypuknutí hospodářské krize. V této kapitole jsem vymezila území s německou většinou na Svitavsku, Hřebečsko, a věnovala se vzestupu sudetoněmeckého politického hnutí. Zahrnula jsem zde události související s Mnichovskou dohodou, její důsledky a následné obsazení území. Třetí kapitola podává stručný výklad nejdůležitějších událostí, které se udály během druhé světové války v Československu, ale převážně na Svitavsku. Vyložila jsem zde vládní obvod Říšské župy Sudety, jehož součástí byla i část Svitavska. Zabývala jsem se židovskou perzekucí, a to především procesem arizace na sledovaném území. Dále jsem se zmínila o zajateckých táborech, které se na území okresu nacházely. Čtvrtá kapitola patří osobnosti Oskara Schindlera, která je s tímto regionem úzce spjata, a zejména jeho pracovnímu táboru v Brněnci na území Svitavska. Charakterizovala jsem zde osobnost Oskara Schindlera, popsala koncentrační tábor v Brněnci a okolnosti, které s jeho existencí souvisely. Pátá kapitola pojednává o osvobození českých zemí a sledovaného regionu a jeho následném poválečném vývoji. V této kapitole jsem se zaměřila především na poválečné vztahy mezi Čechy a Němci, dotkla jsem se situace německého obyvatelstva a jejich podmínek, které měli po osvobození na Svitavsku včetně jejich následného odsunu. Spousta důležitých událostí, kterých jsem se v práci dotkla jen okrajově, by se daly rozvést mnohem více. Mezi témata, která by si zasloužila větší pozornost patří život židovské menšiny během války. Toto téma není téměř vůbec podrobněji zpracováno v jiných regionálních publikacích. Dalším tématem, které je velice rozsáhlé a dalo by se zpracovávat podrobněji jsou partyzánská hnutí, která působila i na území Svitavska. Přiblížit by se dal i život českého obyvatelstva na území Svitavska v období druhé světové války. Téma druhé světové války je velice obsáhlé a lze jej zpracovávat z různých úhlů pohledu. Už jen šíře tématu si sama žádá dalšího zpracování.
39
Seznam použité literatury a zdrojů Seznam použité literatury: BARTOŠ, J., SCHULZ, J., TRAPL, M. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960: Svazek V. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1976. FIKEJZ, R. Oskar Schindler. 1. vyd. Svitavy: Městské muzeum a galerie, 1998. FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy; Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. ISBN 80-239-7488-2. FILÍPEK, J. Mnichov 1938: Hra o Československo. Praha: Eduard Grégr a syn, 2001. 172 s. ISBN 809020239X. GEBHART, J., KUKLÍK, J. Velké dějiny zemí Koruny české XV. b. 1938 – 1945. 1. vyd. Litomyšl : Paseka, 2006. ISBN 80-7185-582-0. GLOSER, J. Východočeský kraj: Svitavsko. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1980. GRUNTOVÁ, J. Legendy a fakta o Oskaru Schindlerovi. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2002. KOHOUTKOVÁ, H., KOMSOVÁ, M. Dějepis na dlani. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2005. ISBN 80-7346-057-2. KONEČNÝ, S. Polička za Mnichovské krize. Litomyšl : Státní okresní archiv, 2003. NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. ISBN 80-7275-026-7. SKŘIVÁNEK, M. Odsun Němců ze Svitavska 1945 - 1947. 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub, 1995. SKŘIVÁNEK, M. Pomezí Čech a Moravy: sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy. Litomyšl: Státní okresní archiv, 1997. SKŘIVÁNEK, M. Svitavsko. Červený Kostelec: Exprint, 1992. VELEŠÍK, V. Osídlování Svitavska v letech 1945 – 1947. In: Pomezí Čech a Moravy. Litomyšl: Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 2000. KARTOGRAFIE PRAHA. Školní atlas československých dějin. Praha: Kartografie, 1971.
40
Internetové zdroje: Po Mnichovu [online]. [cit. 4.2.2012]. Dostupné na Internetu: . Karlovarské požadavky [online]. [cit. 12.2.2012]. Dostupné na Internetu: . Československo mezi světovými válkami [online]. [cit. 14.2.2012]. Dostupné na Internetu: . Charakteristika okresu Svitavy [online]. [cit. 14.2.2012]. Dostupné na Internetu: . Historie města [online]. [cit. 6.3.2012]. Dostupné na Internetu: < http://www.svitavy.cz/cs/m31-historie-mesta/>. Oskar Schindler [online]. [cit. 6.3.2012]. Dostupné na Internetu: . Biografie [online]. [cit. 10.3.2012]. Dostupné na Internetu: . Arizace [online]. [cit. 3.4.2012]. Dostupné na Internetu: . Košický vládní program [online]. [cit. 3.4.2012]. Dostupné na Internetu: . Květnové povstání 1945 [online]. [cit. 3.4.2012]. Dostupné na Internetu: . Židovské památky na Svitavsku [online]. [cit. 10.5.2012]. Dostupné na Internetu: . Svitavsko popis regionu. [online]. [cit. 15.4.2012]. Dostupné na Internetu: . Hřebečsko. [online]. [cit. 15.4.2012]. Dostupné na Internetu: .
41
Správní rozdělení NSDAP na území Čech a Moravy. [online]. [cit. 10.5.2012]. Dostupné na Internetu: .
42
Seznam příloh Příloha č. 1: Mapa současného okresu Svitavy Příloha č. 2: Historická mapa Hřebečska v období mezi 14. a 20. stoletím Příloha č. 3: Mapa Protektorátu Čechy a Morava a území začleněné k jednotlivým říšským župám Příloha č. 4: Mapa českých zemí s vyznačením záboru 1938
43
Příloha č. 1: Mapa současného okresu Svitavy
Svitavsko popis regionu. [online]. [cit. 15.4.2012]. Dostupné na Internetu: . 44
Příloha č. 2: Historická mapa Hřebečska v období mezi 14. a 20. stoletím
Hřebečsko. [online]. [cit. 15.4.2012]. Dostupné na Internetu: . 45
Příloha č. 3: Mapa Protektorátu Čechy a Morava a území začleněné k jednotlivým říšským župám
Správní rozdělení NSDAP na území Čech a Moravy. [online]. [cit. 10.5.2012]. Dostupné na Internetu: . 46
Příloha č. 4: Mapa českých zemí s vyznačením záboru 1938
KARTOGRAFIE PRAHA. Školní atlas československých dějin. Praha: Kartografie, 1971. s. 41. 47
Anotace Jméno a příjmení:
Jana Králová
Katedra:
Katedra společenských věd
Vedoucí práce:
PhDr. Pavel Kopeček
Rok obhajoby:
2012
Název práce:
Významné kapitoly dějin Svitavska v kontextu 2. světové války
Název
Significant chapters of the history of Svitavsko in the context of the
v angličtině:
second world war Práce se zabývá významnými událostmi v kontextu 2. světové války
Anotace práce:
především na území Svitavska. Popisuje zásadní historické momenty, které měly vliv na další vývoj okresu.
Klíčová slova:
Anotace v angličtině: Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci:
Svitavy, Moravská Třebová, druhá světová válka, odsun německý obyvatel, Hřebečsko, Mnichovská dohoda, The work deals with important events in the context of the second world war in Svitavsko. The work describes important historical moments that have influenced on the further developmet of the district. Svitavy, Moravská Třebová, second world war, transfer German inhabitant, Hřebečsko, Munich agreement Mapa současného okresu Svitavy, historická mapa Hřebečska, mapa Protektorátu Čechy a Morava a území začleněné k jednotlivým říšským župám, mapa českých zemí s vyznačením záboru 1938
Rozsah práce:
42
Jazyk práce:
čeština
48