UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA
KATEDRA DIVADELNÍCH, FILMOVÝCH A MEDIÁLNÍCH STUDIÍ Bakalářské prezenční studium
TRILOGIE ELSINOR HAMLETOVSKÉ VARIACE VE SPOLKU KAŠPAR
The Elsinor Trilogy Hamlet variation in the theatre company Kaspar
Bakalářská diplomová práce
Autor: Eva Hronková Obor: Teorie a dějiny dramatických umění Vedoucí práce: Mgr. Jitka Šťávová
Olomouc 2009 1
Prohlašuji, vypracovala
ţe
samostatně
jsem a
svoji ţe
jsem
diplomovou v ní
uvedla
bakalářskou veškerou
práci
pouţitou
literaturu.
V Praze ……………………………
……………………………………………………………………………
2
Děkuji Mgr. Jitce Šťávové za odbornou pomoc při psaní mé práce, trpělivost a vstřícnost. Dále děkuji Mgr. Janě Soprové za cenné rady a informace k tématu mé práce. Mé poděkování patří téţ všem, kteří mě podporovali.
3
OBSAH
I.Úvod……………………………………………………………………………………………………………………………5 II. Divadelní spolek Kašpar……………………………………………………………………7 II. 1. Stručná historie divadelního spolku Kašpar………7 II. 2. Dramaturgie spolku, reţie a herectví………………………8 II. 3. Cílové obecenstvo a postavení spolku Kašpar vůči ostatním praţským divadlům malých forem………………………………………………………………………………………………………12 III. Analýzy inscenací Trilogie Elsinor…………………………………14 III. 1. Analýza inscenace Hamlet…………………………………………………15 III. 2. Analýza inscenace Claudius a Gertruda………………20 III. 3. Analýza inscenace Rosentcrantz a Guildenstern jsou mrtvi……………………………………………………25 IV. Charakteristika postavy Hamleta v jednotlivých inscenacích a vývoj jeho vztahu k ostatním elsinorským postavám……………………………………………………………………………………………………………………29 IV. 1. Hamlet v shakespearovském titulu………………………………29 IV. 2. Hamlet Jiřího Stránského a Jakuba Špalka…………34 IV. 3. Stoppardův Hamlet………………………………………………………………………39 V. Závěr……………………………………………………………………………………………………………………46 VI. Seznam pramenů a literatury ……………………………………………………48 VII. Obrazová příloha…………………………………………………………………………………50
4
I. Úvod Téma mé bakalářské práce zní Triloge Elsinor – Hamletovské variace ve spolku Kašpar. Během let 2005 – 2007 uvedl praţský divadelní
spolek
Kašpar
tři
hry
odehrávající
se
na
pozadí
dánského hradu Elsinor známého ze Shakespearovy hry
Hamlet,
která je zároveň první hrou trilogie. Druhou uvedenou částí byla hra Toma Stopparda Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, do třetice byla zinscenovaná hra Jiřího Stránského Claudius a Gertruda, napsaná speciálně pro potřeby spolku Kašpar. Tomuto tématu se chci věnovat z důvodu, ţe myšlenka uvést trilogii,
která
v současných
rozpracovává
hrách,
je
podle
světoznámé
mého
názoru
drama
projekt,
Hamlet jenţ
je
v kontextu dramaturgie ostatních praţských divadel ojedinělý. Svoji práci jsem se rozhodla rozdělit do tří hlavních částí. První
kapitolu
věnuji
popíši
jeho
historii,
divadelnímu především
spolku se
Kašpar,
ale
budu
stručně věnovat
charakteristice jeho dramaturgie, reţii a stylu herectví. Ve druhé
kapitole
podle
jednotlivých
kapitolu
budu
následně
analyzovat sloţek,
věnuji
ze
inscenace kterých
trilogie
se
charakteristice
Elsinor
skládají.
postavy
Třetí
Hamleta
a
ostatních elsinorských postav, poté popíši vztahy mezi nimi. Cílem
mé
práce má
být
zjištění,
zda
má
smysl postavu
Hamleta přenášet do jiných – v tomto případě současných -
her
a dojít k odpovědi, ve které z nich téma Hamletovy postavy funguje
nejlépe.
Na
základě
analýzy
inscenací
a
charakteristiky postav chci osvětlit důvod, proč se divadelní spolek Kašpar rozhodl inscenovat právě tuto trilogii, případně jakou interpretaci do trilogie Elsinor vloţil. Ve své práci budu často zmiňovat termíny „motiv“ a „téma“. Povaţuji literatury
proto
za
jejich
vhodné významy,
vysvětlit aby
bylo
zde
s pomocí
zřetelné,
na
odborné jakou
problematiku odkazuji. 5
„Motiv“
není
primárně
divadelní
pojem.
Jde
o
termín
vypůjčený z literární vědy označující vícekrát se opakující abstraktní
„jednotku
vyprávění“1,
analyzovat
například
typ
„Motiv
můţe
určité
na
jejímţ
postavy,
základě
v tomto
lze
případě
Hamleta.
postavy
být
úzce
(motiv
spjat
lakomce,
s určitým
typem
misantropa.)…Jeho
rozměry mohou být různé: od obecného motivu díla (hlavní motiv, který shrnuje hru, např. motiv pomsty v Hamletovi) po individuální motiv jedné scény či jednoho dialogu.“2 „Téma“
je
strukturovaného
shrnutí celku.
základní Vyjmutí
myšlenky „tématu“
děje
do
jednoho
hry
je
vlastně
z
vyjmutí obsahu zbaveného formy. Tím, ţe se jednotlivá témata snaţíme analyzovat, docházíme k jejich vlastní interpretaci. „Motivy jsou abstraktní a obecné koncepty (motiv zrady),
zatímco
individualizované
témata
jsou
motivy
konkretizované
(téma
zrady,
jíţ
a se
dopouští Faidra vůči svému muţi).“3 „Motiv“ a „téma“ jsou tedy dva prvky fabule, na jejichţ základě dochází k dramaturgickému uchopení dramatického textu. Během mé práce budu, kromě odborné literatury, vyuţívat divadelní
texty
zmiňovaných
titulů,
recenze
inscenací,
publikované rozhovory a informace získané při osobním setkání se členy spolku Kašpar.
1
PAVIS, Patrice: Divadelní slovník. Divadelní ústav, Praha: 2003, str. 269. Tamtéž, str. 270. 3 Tamtéž, str. 401. 2
6
II. Divadelní spolek Kašpar II. 1. Stručná historie divadelního spolku Kašpar Divadelní spolek Kašpar vznikl těsně po revolučním roce 1989 - jeho historie se počítá od roku 1990. Zaloţení v tu dobu generačního spolku Kašpar lze pokládat za reakci na dění v listopadu 1989, na kterém se ředitel spolku Kašpar Jakub Špalek aktivně účastnil. Během prvních let existence vystřídal spolek
několik
míst
svého
působení,
od
původního
prostoru
Divadla v Řeznické, v letech 1991 – 1994 působil v Divadle Rokoko, s Jakubem divadla
aţ
se
nakonec
Špalkem, v Celetné
v roce
která
1994
přesídlila
ulici.
Tento
oddělila do
sál
část
současného v
v čele prostoru
Manhardtském
domě
v Celetné ulici 17 fungoval jako divadlo jiţ v polovině 18. století. „Dům
i
sál
tehdy
vlastnil
šlechtic
Johann
Friedrich Manhardt. Šlo původně o 2 sály nad sebou, pak byl strop zbourán a vznikl prostor, jak jej známe dnes.“4 Divadlo projektu
bylo
Miroslava
znovu
otevřeno
v roce
1992.
trvala
přibliţně
rok,
Maleny
Přestavba na
jejímţ
konci vzniklo nové divadlo pod názvem Divadlo Manhardtský dům. V tomto prostoru původně působilo Divadlo France Kafky, v roce 1993
se
sem
přemístilo
studentské
divadlo
Disk
při
DAMU,
následně spolek Kašpar, sloţený především ze studentů praţské divadelní
akademie.
rekonstrukci
vedené
V říjnu
1994
Divadelním
bylo
ústavem
divadlo společně
po se
další spolkem
Kašpar otevřeno jiţ jako Divadlo v Celetné. Divadelní spolek Kašpar získal tento prostor do celoročního pronájmu. Nejprve zde sídlil sám, posléze se přidal nově vzniklý spolek CD 1994. Poslední rekonstrukce divadla proběhla ve dvou etapách v létě 2003 4
a
2004,
během
níţ
bylo
divadlo
přestavěno
jako
ŠPALEK, J.: Historie divadla, http://www.divadlovceletne.cz/o-divadle/historie-divadla/. 15. 11. 2009.
7
bezbariérové. Od té doby divadlo funguje nejen jako domovská scéna spolku Kašpar, ale působí zde i spolky Veselé skoky, CD 2002, The divadlo a další5. Pořádají se zde dětská víkendová představení, na hostování jsou zváni stálí hosté - Divadlo Petra Bezruče či Aréna z Ostravy, Činoherní studio z Ústí nad Labem
či
Západočeské
divadlo
z Chebu.
zajišťuje
společnost
Gaspar
s.r.o.
Všechnu
tuto
zastupovaná
činnost Jakubem
Špalkem. Ta se od spolku Kašpar liší v tom, ţe si neklade ţádné Divadla
„umělecké
ambice“6,
v Celetné,
shání
je
pouze
dotace,
jakýmsi
ţádá
o
provozovatelem
granty
na
provoz
tohoto prostoru. Divadelní spolek Kašpar je v současné době zastupován osobou Jana Potměšila. „Divadlo
v Celetné,
kde
sídlíme,
má
určitý
program, za rok odehraje přes 400 představení a spolek Kašpar se jen podílí na programu. Takţe musí být někdo, kdo obstarává celé divadlo, jeho nájem
a
zajišťuje
následné i
přísun
pronájmy dotací
a -
hostovačky a
to
je
a
právě
společnost Gaspar s r.o.“7
II. 2. Dramaturgie spolku, režie a herectví Dramaturgie spolku Kašpar by se dala rozdělit do několika základních
linií.
Přesto
je
nutné
zmínit,
ţe
repertoár
divadelního spolku Kašpar často vzniká neplánovaně a náhodně. Pokud některý ze tří kmenových reţisérů (Jakub Špalek, Filip Nuckolls,
Alexandr
Minajev)
či
kdokoli
ze
souboru
přijde
5
Pohybové divadlo Veselé skoky bylo založeno v roce 2003, zaměřuje se na taneční představení. První uvedenou inscenací byl projekt Na hlavu!, posléze vznikaly další - Ve stanici nelze, Baby box a Edgar Allan Pú/Havran. Divadelní spolek CD 2002 je odnoží bývalého spolku CD 1994, který se rozpadl v roce 2002. Jedna jeho část odešla do Švandova divadla, druhá se rozhodla pokračovat v činnosti v prostorách Divadla v Celetné. Nynější seskupení uvádí především komedie (Tři mušketýři, Lékařem proti své vůli, Prokletí rodu Baskervilů…). The divadlo/čti to divadlo je spolek, zakládající si na původní tvorbě ovlivněné spojením filmu a divadla (Star trek, Lost in the theatre). Skládá se především ze členů z jiných spolků – zejména spolku Kašpar. 6 SOPROVÁ, J.: Jakub Špalek: Zásadně neděláme střední proud, ale je to ode zdi ke zdi... Http://archiv.scena.cz/index.php?page=casopis&o=1&c=6714, 19. 11. 2009. 7 Tamtéž.
8
s nějakým
návrhem
na
zajímavý
text,
často
bývá
vyslyšen
kladně. Naposledy se tak stalo v případě inscenace Don Juan v Soho od Patrika Marbera, kterou pro divadlo objevil jeho hlavní protagonista Martin Hoffman. „Rozhodně
se
nechci
ocitnout
v roli
arbitra,
který bude sám rozhodovat. Tvrdím, ţe pokud si bude chtít u nás Filip Nuckolls a Saša Minajev udělat nějakou věc, přijmu ji - věřím, ţe vědí, proč
chtějí
konkrétní
titul
dělat
a
proč
ho
chtějí dělat právě tady.“8 Tou nejvýraznější a v současné době i nejvíce rozvinutou linií
je
uvádění
současného
her
repertoáru
současných spolku
autorů.
Kašpar,
jde
Vycházím-li o
hry
ze
Vasilije
Sigareva Černé mléko a Detektor lţi, zmiňovanou Marberovu hru Don Juan v Soho, znovunastudovanou hru Michaela Frayna Kodaň či
komorní
drama
Ingmara
Villqista
Helverova
noc.
Do
této
linie by se dala pro svoji současnost přiřadit i hra Toma Stopparda volně zařazená do trilogie Elsinor – Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Nejdéle
hraná
hra
ve
spolku
Kašpar
Růţe
pro
Algernon
prozaisty Daniela Keyese, která se dočkala jiţ více neţ šesti set
repríz,
Claudius
a
stejně Gertruda,
tak
poslední
patří
do
část
linie
trilogie
takzvaných
Elsinor, „vlastních
dramatizací“9. Shakespearův
Hamlet,
Richard
III.
či
dříve
uvedené
Náměstíčko Carla Goldoniho, Rostandův Cyrano z Bergeracu10 či Komenského Labyrint světa a ráj srdce jsou zařazeny do skupiny klasické dramaturgie.
8
SOPROVÁ, J.: Jakub Špalek, Kam míří Kašpar? Http://archiv.scena.cz/index.php?page=casopis&o=1&c=10501. 19. 11. 2009. 9 ŠPALEK, J.: Kašpar, http://www.divadlovceletne.cz/kaspar/. 24. 11. 2009. 10 Ve spolku Kašpar je tento titul uveden pouze pod názvem „Cyrano“.
9
Divadelní spolek Kašpar přichází kaţdoročně s letními a vánočními „speciály“, kdy uvádí převáţně vlastní dramatizace a přepracování vzpomínka
známých
Trumana
her
Capotea
–
Májový
Shakespeare,
či
Kašparova
sláva
Vánoční
vánoční.
Za
zmínku jistě stojí dříve uváděný cyklus „12 a dost“, ve kterém se inscenace na domovské scéně sehrála pouze dvanáctkrát a vysadila se z repertoáru. V tomto speciálu byly uvedeny méně známé
hry
Ornitologie
českých A.J.
a
světových
Stroganova,
dramatiků,
Je
to
jako
v čase
například
Davida
Ivese,
(později uvedena pod názvem To nemá chybu) či tři krátké hry Václava Havla (Chyba, Audience, Ztíţená moţnost soustředění) uváděné pod jedním názvem
Na Havla.
V současné době se
na
repertoár divadla vrací i Malá noční představení – takzvané „Nočníky“ – coţ jsou krátké hry či jednoaktovky, pásma poezie nebo scénická čtení. „Na listopad chystá premiéru malého představení Tomáš
Karger,
souvislosti rádi
s
uvedli
mělo irským
scénické
by
to
být
svátkem. čtení
V
uvedeno
v
lednu
bychom
hry
Jiřího
nové
Stránského. Do konce sezóny by se měla objevit ještě
nějaká
poezie,
kterou
chystají
kluci
v
pánské šatně. Odpověď tedy zní, třikrát do roka bychom rádi vyprázdnili kapsy své energie tímto směrem, pokud to stihneme.“11 V současné době se spolek Kašpar soustřeďuje především na zmiňovanou
současnou
pojmenoval
podle
dramatiku,
proto
znovunastudované
hry
letošní Igora
sezónu Bauersimy
norway.today - Kašpar.today. „Uţ
delší
dobu
uvádíme
premiéry,
které
jsou
v českém nebo praţském divadle ojedinělé. Tou kampaní říkáme, ţe se současných autorů nebojíme
11
Tamtéž.
10
a
Kašpar.today
to
chce
dát
divákům
jasně
najevo.“12 V divadelním spolku Kašpar, jak jiţ bylo zmíněno, působí tři kmenoví reţiséři. V první řadě je to zakladatel a ředitel společnosti Jakub Špalek, jehoţ reţie se vyznačuje především zacílením na detailní zachycení podstaty příběhu. Ještě před začátkem nejvíce
zkoušení informací
si
o
nově
z doby,
vznikající
kdy
vznikala,
inscenaci za
načte
jakých
co
podmínek
byla hra napsána, a hledá v ní poselství, které do ní mohl autor vloţit. K samotnému zkoušení pak přistupuje jiţ se zcela promyšleným který
plánem
klade
a
důraz
jasnou
vizí.
především
na
Špalek
je
typ
reţiséra,
práci
s hercem.
V jeho
inscenacích se herci nevtělují do svých charakterů, pouze sami za
sebe
interpretují
sdělení
postav.
Oproti
Špalkovi
Filip
Nuckolls nechává herce vtělovat do postav, klade však důraz na civilnost jejich projevu. Přichází s méně známými a nehranými díly, často se nebojí experimentovat se scénou, své postavy zasazuje
do
neobvyklých
prostředí.
Herce
vede
více
k přirozenosti vlastního projevu. Třetím působícím reţisérem je Alexandr Minajev, který díky svému ruskému původu vkládá do své práce více vášnivosti a ţivelnosti, coţ se odráţí i ve výsledné procítěnosti hereckého projevu. Divadelní
spolek
Kašpar
nemá
stálý
herecký
soubor.
Bezprostředně po zaloţení spolku šlo o generační druh divadla, v současné době můţeme na jevišti Divadla v Celetné však vídat i herecké osobnosti jako je Bořivoj Navrátil, Miloš Kopečný, Marta
Vančurová
či
Milena
Steinmasslová.
Spojujícím
prvkem
spolku Kašpar je důraz na „rodinný aspekt“. Jiţ na zaloţení spolku se kromě Jakuba Špalka podílela i jeho matka Helena Skoumalová a sestra Petra Špalková. Další přibývající členové a
spolupracovníci
přicházeli
na
základě
známostí
a
dobrých
vztahů. 12
Tamtéž.
11
Co
se
herectví,
týká
hereckého
vycházející
projevu,
z jednotlivých
převaţuje hereckých
osobnostní individualit
tohoto spolku. „Pojem
‚osobnostní
herectví‘
je
pojmenováním
typicky českým a nenajdete jej nikde v cizině nebo jiné divadelní kultuře. To ale neznamená, ţe
jinde
nevědí,
ţe
tento
fenomén
i
u
nich
existuje, neboť souvisí s vývojem evropského a poté
i
století.
amerického
herectví
Zástupných
od
počátku
pojmenování
je
20.
mnoho:
individualismus, věcnost, úsilí o celostný akt, performativnost, nehrát a ‚být sebou‘ atd.“13 Několik herců, působících ve spolku Kašpar, nevystupuje na ţádné
jiné
Celetné
české
scéně.
proslavilo
nejen
oblasti
(Martin
televizní Zoubková).
V poslední
stává,
diváci
ţe
Mnoho
době
z nich
v divadelní,
se ale
Hoffman,
Petr
se
i
přicházejí
tedy na
díky
působení
i
filmové
Lněnička,
v Divadle
herecké
v
v či
Monika Celetné
osobnosti,
známé
z televizních obrazovek, coţ je sice do jisté míry v rozporu s původním zacílením
tohoto
spolku14,
divadlu
ovšem
tato
popularita pomáhá nejen zaplňovat prořídlé řady v hledišti, ale i finančně zajišťovat provoz divadla.
II.
3.
Cílové
obecenstvo
a
postavení
spolku
Kašpar
vůči
ostatním pražským divadlům malých forem Popularita divadelního spolku Kašpar neklesá ani po téměř dvacetiletém působení. Spočívá především na otevřeném vztahu diváka s herci. Jde o jedno z mála praţských divadel, kde mají diváci přímý kontakt s herci před i po představení a kde jsou 13
HYVNAR, J.:Několik poznámek k osobnostnímu herectví. In: Sborník z kolokvia Osobnostní herectví a cesta k němu. Praha, DAMU: 2009, s. 31. 14 Viz následující podkapitola.
12
jeho členové vstřícní k jakékoli diskuzi. Uváděné „speciály“ jsou postavené především na této otevřené komunikaci, během představení
koluje
hledištěm
občerstvení,
v hledišti
nikdy
není úplná tma, aby byl oţivován pocit rovnosti mezi hledištěm a jevištěm. Repertoár uváděný v tomto divadle počítá s přizpůsobivým divákem. Recipientovi jsou často stylem reţie i dramaturgickým uchopením
her
předávány
experimenty,
se
kterými
však
stálý
divák jiţ počítá. Divadlo v Celetné se zaměřuje i na dětského diváka, o víkendech jsou pravidelně uváděna dětská představení hostujících souborů. Dříve se na tomto repertoáru podílel i spolek
Kašpar.
Poslední
Loutky
v Celetné,
na
dva
roky
kterém
se
se
zde
odehrává
představují
festival
soubory
z celé
republiky hrami nejen pro děti. Divadelní spolek Kašpar se na veřejnosti prezentuje jako nezávislý divadlo.
spolek, To
podobně
znamená,
ţe
jako si
například nezakládá
praţské na
Dejvické
pověsti
plně
profesionálního divadla, ale jedná se spíše o skupinu lidí věnující
se
divadlu
zájmově,
bez
jakéhokoli
výdělečného
záměru. Na jevišti je moţné spatřit i nevystudované herce, coţ se
v ostatních
praţských
divadlech
stává
jen
zřídka.
Kvůli
finančním problémům15, se kterými se v posledních letech spolek Kašpar i celé Divadlo v Celetné potýká, lze říci, ţe jde spíše o jakousi zájmovou organizaci uzavřené skupiny lidí, která do této instituce investuje nejen svůj volný čas, ale často i vlastní finanční prostředky. Spolek Kašpar má stálou diváckou základnu,
kterou
si
udrţuje
například
znovunastudováním
divácky úspěšných jiţ jednou uvedených her (Norway.Today, To nemá
chybu,
Kodaň)
či
stálým
opakováním
svých
„speciálů“,
letním hotováním na hradě Kašperk a nyní i na vodní tvrzi ve Vlksicích.
15
Tímto odkazuji na projekt „Za Prahu kulturní“, jehož jedním z iniciátorů byl právě Jakub Špalek.
13
III. Analýzy inscenací Trilogie Elsinor Uvádění v antice
trilogií
bývalo
v
zvykem
divadle při
má
dlouhou
slavnostech
historii.
uvádět
hry
Jiţ
v těchto
trojdílných cyklech. Ačkoli nešlo o hry se stejným námětem, vţdy
je
spojoval
vytvářel
určitý
plasticitu
přenesl
i
do
motiv
pohledu
současné
na
doby.
například
Vladimír
Morávek
provázku.
Výjimkou
není
či
téma,
uváděné
který
hry.
Vícedílných uvádění
divákovi
Tento cyklů
v brněnském
ani
v
zvyk se
divadle
se
ujímá
Husa
na
Shakespearových
her
v různých variacích či parafrázích. V roce 1976 Evald Schorm v Divadle Na Zábradlí uvedl inscenaci W. Shakespeare: Hamlet, Macbeth, kde herci přecházeli mezi těmito tituly16.
O další
variaci na Hamleta se v devadesátých letech pokusil reţisér Jan
Nebeský
Komedie.
Při
improvizovaný
s Davidem
Prachařem
projektu text
Hamlet
s pohybem
na
v hlavní
part
II
hudbu
roli
v Divadle
spojili
dohromady
Petra
Fajta.
S další
hamletovskou variací navázal Egon Tobiáš ve hře Solingen (rána z milosti), na které spolupracoval rovněţ s Janem Nebeským. Myšlenka na uvedení trilogie Elsinor vznikla po premiéře první
z inscenací.
Zinscenování
Shakespearova
Hamleta
bylo
právě oním odrazovým můstkem, poté se připojil Filip Nuckolls se stoppardovským titulem a následně se Jiří Stránský společně s Jakubem Špalkem pustili do práce na textu ke hře Claudius a Gertruda. všechny
Divadelní
spolek
Kašpar
tři
inscenace
v jeden
navazujících
večerech,
a
to
a
Gildenstern
Hamlet
a
Rosencrantz
jiţ
den,
v pořadí
či
několikrát ve
třech
Claudius jsou
a
mrtvi.
sehrál po
sobě
Gertruda, Vzhledem
k tématu mé bakalářské práce, vycházející především z motivu postavy
Hamleta,
povaţuji
za
vhodnější
začít
s analýzou
inscenace Hamlet, jelikoţ je hlavním hybatelem děje na hradě Elsinor
a
teprve
z ní
se
odvíjejí
ostatní
dva
příběhy.
16
Při tomto projektu byl využit překlad Milana Lukeše, který vycházel z „falešného kvarta“, údajně textu zapsaného během představení v shakespearovské době. Jazyk hry byl díky tomu divadelnější a úspornější.
14
Inscenace Claudius a Gertruda byla uvedena v rámci trilogie jako poslední, zařadím ji ovšem v analýze na místo druhé, tedy za rozbor inscenace Hamlet. Kromě toho, ţe děj hry Claudius a Gertruda
předchází
zmiňovanému
shakespearovskému
příběhu,
vychází hlavně z jeho děje a zároveň je nastudována ve stejné reţii,
obsazení
i
výpravě.
Povaţuji
proto
za
vhodné
uvést
nejprve hru Hamlet, která je příčinou vzniku zbylých dvou her Claudius a Gertruda a Rosencrantz a Gildenstern jsou mrtvi.
III. 1. Analýza inscenace Hamlet Na českých jevištích byla Shakespearova tragédie Hamlet uvedena jiţ mnohokrát. Poprvé tomu tak bylo v roce 1776 ještě v německém
jazyce
v Divadle
v Kotcích.
První
překlad
do
češtiny opatřil Josef Jakub Tandler, jehoţ verze se hrála ve Vlastenském sezóny
divadle,
1790/1791
přebásnění
ze
tehdejší
přesunula
do
Shakespearova
Boudě, Divadla
originálu
odkud U
se
na
Hybernů.
došlo
o
přelomu K prvnímu
půl
století
později. Josef Jiří Kolár kromě překladu zároveň ztvárnil i roli Hamleta. „To přebásnění mělo jediný účel: připravit půdu pro zdařilou exhibici titulní postavy. Nebylo to však
samoúčelné
titánsky
čnící
zbabělého, revoluci rukavici
-
pojetím
nad
malostí
přikrčeného 1848)
herec
totálního
Hamleta
jako
Elsinoru
okolí hodil
po
osoby
(rozuměj prohrané
demonstrativně
znechucení
době
a
společnosti.“17 Po Kolárovi se této role ujal Karel Šimanovský, následně Jakub Seifert. Nejslavnějším Hamletem na českých jevištích se stal Eduard Vojan, deklamující Hamletův part s ironií průběţně
17
JUST, V.: Hamlet na českých jevištích. Časopis Reflex 22/2008. str. 68-71.
15
mezi roky 1905 – 1920 v reţii Jaroslava Kvapila. Posléze si tuto nelehkou úlohu vyzkoušelo mnoho předních českých herců: Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Miloš Nedbal, Radovan Lukavský či z pozdější generace v reţii Miroslava Macháčka František Němec a Jaromír Hanzlík. Za zmínku jistě stojí ostravská verze Hamleta v titulní roli s Richardem Krajčem. Tím, ţe se stal jedním
z nejmladších
představitelů
Hamleta
na
českých
jevištích, promlouval především ke svým vrstevníkům, coţ bylo záměrem inscenátorů Divadla Petra Bezruče. V divadelním
spolku Kašpar
byl
Hamlet
uveden
v rámci
klasické dramaturgické linie, kam také patří o pět let dříve uvedená Shakespearova historická hra Richard III. Při práci na konečném scénáři
pracoval
Jakub Špalek
s jeho překladatelem
Milanem Lukešem, který text, určený pro potřeby spolku Kašpar, upravil. Oproti jiným známým překladům Hamleta pouţil Lukeš současný
jazyk,
často
aţ
balancující
na
hranici
hovorové
češtiny. „Běţ do kláštera, běţ, sbohem. Anebo jestli se chceš
uţ
mermomocí
vdávat,
vem
si
nějakého
pitomce, protoţe rozumný chlap dobře ví, co za zrůdy
z něj
naděláte.
Do
kláštera
běţ,
a
honem.“18 Přestoţe je Hamlet nejdelší Shakespearovou hrou, působí Lukešovo podání velice zkratkovitě, coţ ovšem spíše přispívá ke
srozumitelnosti
děje.
Jak
Milan
Lukeš
zmínil
v programu
k inscenaci, sám Shakespeare hru několikrát přepisoval. Text se měnil i zásluhou divadelníků, kteří Hamleta v průběhu let uváděli. Proto verze, která se dochovala do dnešní doby, má s původní verzí Hamleta, sepsanou pravděpodobně v roce 1600, jen pramálo společného.
18
SHAKESPEARE, William: Hamlet. III. 1, Praha: 2008, str. 23.
16
„Ze staré tragédie pomsty je rázem drama o její nemoţnosti,
vlastně
nesmyslnosti:
závěr,
to
královské (vy)vraţdění, je vskutku katastrofa, lidská i politická.“19 Jelikoţ je Hamlet jednou z nejhranějších Shakespearových her, není jeho uvedení dramaturgicky i reţijně snadné. Text působí
nadčasově,
proto
je
jeho
výklad
v kaţdé
době
zcela
jiný. „V Hamletovi je mnoho problémů: politika, násilí a morálka…je v něm tragédie milostná, rodinná, státní…A
krvavá
fabule,
a
souboj,
a
velké
krveprolití. Můţeme si vybrat. Ale musíme vědět, proč a k čemu si vybíráme.“20 Jakub Špalek inscenačně příliš neodbočil. Hamleta se ujal jako
klasického
původní
doby
dánském
hradě
a
shakespearovského kontextu,
Elsinor.
Ve
tedy
asi
titulu. 12.
zmiňované
či
Děj 13.
inscenaci
zasadil
do
století
na
divadelního
spolku Kašpar jde tedy čistě o přenesení textu divákovi, bez jakýchkoli postranních smyslů či významů. „Zvolili jsme klíč – klást si otázky a jít po příběhu, neţ abych řešil niterní pocity, abych se dojímal nebo drásal. Myslím, ţe to je velký klad. Jakub chtěl potlačení osobních proţitků a skutečně jen příběh.“21 Přesto i v tomto uvedení lze najít vlastní interpretaci, například právě jiţ u samotné postavy Hamleta (Petr Lněnička). Ten je nám představen jako mladý muţ krátce po návratu do své rodné země. Oproti ostatním postavám však působí jako člověk z „naší“ doby, nejen kvůli svému kostýmu, který působí velice 19
ŠPALEK, J.: Hamlet. Inscenace divadelního spolku Kašpar, program k premiéře 10. 9. 2005. KOTT, Jan: Shakespearovské črty. Praha: 1964, str. 72. 21 MESZÁROS, Josef: Nejen o Hamletovi a bodu zlomu. Petr Lněnička: Snažil jsem se, aby Hamlet byl co nejcivilnější. Http://casopis.scena.cz/index.php?o=1&r=3&c=5251. 15. 11. 2009. 20
17
civilně a moderně, ale především kvůli naprosto přirozenému, osobnímu a současnému projevu. Lze tedy zpětně interpretovat jeho
postavu
zjistit, postav Postavy
jako
co je
se
opravdu
jiţ
dělí
královského
jakéhosi na
podle
dle
ze
Elsinoru
klasického
jejich
rodu
posla
však
původu
nechává
současnosti,
který
děje.
ztvárnění
Další
shakespearovského na
vysoké
často
a
klíče.
nízké,
komunikovat
má
členy
s měšťany.
Veškerý děj se odehrává jen na jednom místě, a to za hradbami hradu Elsinor. Pokud jde o veřejné projevy krále Claudia (Jan Potměšil), tedy projevy určené pro širokou veřejnost mimo zdi Elsinoru, jsou přenášeny pomocí videoprojekce na plátno, coţ opět
evokuje
současné,
nejen
politické
projevy
a
vstupy,
multimediálně přenášené do celého světa. V tomto případě nelze Špalkovi upřít invenčnost. Jde ovšem o prvek, který se v inscenaci
opakuje
neopodstatněně
a
jen
vyznívá
dvakrát,
coţ
bezdůvodně.
působí
Při
velice
zkoušení
a
během
prvních repríz byl na jevišti ještě jeden moderní prvek, který by nápad s videoprojekcemi odůvodňoval, a to telefon. Ten byl následně pro neopodstatněnost z inscenace odebrán. Jak Elsinor ţelezné
jiţ
bylo
v Dánsku.
Ten
konstrukce,
inscenaci Richard úpravami dánský
zmíněno,
hrad.
děj
je
v tomto
která
jiţ
III.
proměnila
celý
Scéna
odehrává
případě
nabízí
jako
Libuše
vypadající
na
pomocí
scéna
Josefy
ji
prostor
několik
hradě
ztvárněn
slouţila
Scénografka
v chladně
se
v
však
evokující
výškových
poloh,
představujících především hradby a místa, ze kterých Hamlet pozoruje
a
komentuje
dění
na dánském
hradě.
Konstrukce
je
členěna i na menší části, rozdělené pomocí závěsů a šál, které představují
domov
konstrukce
jako
Ofélie celek,
a
Polonia,
coţ
nebo
je
představuje
vzatá
prostory
do
hry
hradu.
Scénograficky zajímavá je scéna s hrobníky, kteří kopou hrob pro
Ofélii.
odděluje
Ta
prostor
se pod
odehrává povrchem
na
schodech,
země
a
na
coţ jejím
vertikálně povrchu.
Jednající postavy sestupují do vykopaného hrobu, kde následně 18
Hamlet
nalézá
Yorikovu
lebku.
Naopak
ve
scéně,
kdy
nechá
Hamlet sehrát hru o zavraţdění svého otce před královnou a Claudiem, usedají tito fiktivní diváci do skutečného hlediště, čímţ
porušují
běţné
členění
divadla
na
prostor
jeviště
a
prostor hlediště. Kostýmy Vladislavy Prudičové výrazně podtrhují atmosféru doby. Svými decentními současnými prvky v nich lze opět hledat náznak výkladu tvůrců na funkčnost Hamleta v dnešní době. Za zmínku v inscenaci Hamlet divadelního spolku Kašpar stojí i barevné
řešení
skladbě
barev
pokřivenosti
kostýmů. na
povah
Vlastní
kostýmech a
tragické
interpretací
jednotlivých ironie
osudu
nacházím
postav za
ve
výklad
elsinorskými
zdmi. Celkově převaţuje hnědá, pouze hlavní představitelé jsou odlišeni barvami, podle kterých by se dal rozklíčovat jejich charakter. útulnost,
Hnědá také
barva
charakterizuje
rodinné
vztahy,
coţ
stabilitu, koresponduje
bezpečí
a
v přesném
kontrastu s událostmi, které se na Elsinoru odehrávají. Hamlet je oblečen do modré barvy, tedy znaku svobody a volnosti, kde lze opět spatřovat zpětné vazby k dánskému království. „Dánsko
je
ţalář.
Má
mnoho
cel,
samotek
a
temnic.“22 Oranţová barva na kostýmu Horacia (Martin Hofmann) svědčí o optimismu, veselí a radosti ze ţivota. Jenţe právě on je ten, který předává dál zprávu o dánské tragédii. „Kdyţ uţ jste přišli zrovna v ten čas krve, rozkaţte
vystavit
ta
mrtvá
těla
vysoko
na
pódium. Mne pak nechte vylíčit světu, který neví nic, jak k tomu všemu došlo.“23
22 23
SHAKESPEARE, William: Hamlet. II, 2, Praha: 2008, str. 17. SHAKESPEARE, William: Hamlet. V, 2, Praha: 2008, str. 45.
19
Ve své poslední scéně před smrtí má na sobě Ofélie (Eliška Boušková/
Markéta
Coufalová)
bílé
šaty.
Bílá
je
symbolem
nových začátků, ji však čeká jen konec. Hudbu pro inscenaci vytvořil Petr Malásek, pracující spíše s náladotvornými a reálnými zvuky podtrhujícími atmosféru děje (příjezd ducha
koně,
starého
mystická
atmosféra
Hamleta).
Inscenací
na se
hradbách prolíná
při
zjevení
jeden
hudební
motiv, nabalující na sebe houstnoucí atmosféru Elsinoru. Jiţ po premiéře působila inscenace Hamlet velice současně a moderně, jak díky jazyku a nevtíravým a přirozeným hereckým výkonům, tak díky komornímu prostředí, které Divadlo v Celetné nabízí.
Ovšem
po
uvedení
třetí
části
trilogie,
inscenace
Claudius a Gertruda, jako by se jiţ počítalo s tím, co známému shakespearovskému příběhu předchází právě v této hře, proto je nyní
inscenace
Hamlet
více
zahalena
tajemstvím
a
spousta
významů je zde jen nastíněna a důsledně nevysvětlena.
III. 2. Analýza inscenace Claudius a Gertruda Po uvedení prvních dvou inscenací, Hamlet a Rosencrantz a Guildenstern
jsou
mrtvi,
se
Jakub
Špalek
společně
s Jiřím
Stránským rozhodli napsat hru, která by zmíněné dvě spojila v ucelený celek a dodala jim tak význam na konečném výkladu trilogie, opírající se o jedno společné téma – v tomto případě o motiv postavy Hamleta. Největším problémem při psaní textu ke hře Claudius a Gertruda bylo, zda má vůbec cenu navazovat na tak precizní a jazykově
vytříbenou
hru,
jakou
je
Hamlet,
textem
novým
–
současným. A pokud ano, jakou formou by text měl být napsán, aby původní dílo oslavoval. Kdyby se autoři snaţili napodobit Shakespearův
jazyk
–
tedy
blankvers
s občasnými
záblesky
prozaické řeči - mohl by celý text vyznít jako parodie na 20
Hamleta,
coţ
sloţením
příběhů
(1150-1220) v Gesta
rozhodně s
z dánské
původní
Danorum
vytištěné
nebylo
kroniky
legendou
(latinsky
v Paříţi
jejich
v roce
o
záměrem. autora
1516),
Saxa
princi
sepsané
tedy
Grammatica
Amletovi
sepsané
z 12.
století,
dílo
Pátým
Nakonec
Svazkem
Histories
tragiques z díla Francoise de Belleforesta, vytištěného rovněţ v Paříţi v roce 1576, který se inspiroval původním Ur-Hamletem (1580-90) a především původním nápadem Johna Updikea, románem Gertruda
a
Claudius,
vznikl
text
otevírající
v původní
shakespearovské hře nové významy: „…hra o 22 obrazech, která končí chvíli předtím, neţ začne hra Hamlet od Williama Shakespeara, a začíná o dva měsíce dříve…“24 Jak je patrné jiţ z názvu hry, zaměřuje se především na dvojici
Gertruda
(Milena
Steinmasslová)
a
Claudius
(Jan
Potměšil). Rozvíjí jejich vztah v minulosti s přesahy do děje hry
Hamlet.
otázka,
zda
Claudius
a
Po
odkrytí
má
vůbec
Gertruda.
úplně smysl
Po
nového
děje
Hamleta
dále
jejím
zhlédnutí
ve
mně
uvádět se
vyvstává bez
všechny
hry
známé
postavy ukazují v úplně novém světle, rozkrývají nové příběhy a ty staré převracejí a vysvětlují. Na mysl tak mohou tanout otázky, kdo je vlastně Hamlet, zda jen mladý váhavý muţ, který chce pomstít svého otce, nebo rozlítaný student, který své rodiče dosud neznal a k Dánsku nemá ani pramalé mnoţství citu, jaký je skutečný vztah Hamleta k Ofélii, jaký byl starý král Hamlet a podobně. Jelikoţ je inscenace Claudius a Gertruda uváděna ve stejné reţii jako Hamlet, tedy i se stejnou výpravou a obsazením, povaţuji za vhodnější analyzovat hru jako takovou, její děj a nově otevřené vztahy, prolínající se a předem navazující na ty ze hry Hamlet. 24
ŠPALEK, J.: Claudius a Gertruda. Inscenace divadelního spolku Kašpar, program k premiéře 7. 12. 2007.
21
Příběh
začíná
ve
chvíli,
kdy
král
Hamlet
(František
Kreuzmann) píše dopis svému synovi Hamletovi na univerzitu do Wittenbergu. Prosí ho o jeho návrat, protoţe mu chce předat královskou korunu: „Král
Hamlet:
Opravdu
nastal
čas
pro
Tvůj
návrat, Hamlete, dánský princi. Chci ti předat 25
korunu této země. Teď ty budeš dánský král.“
Tuší totiţ, ţe je mu jeho ţena královna Gertruda nevěrná s
bratrem
Gertruda
Claudiem.
je
V tu
provdána
za
chvíli
vyplouvá
Hamleta
jen
na
kvůli
povrch, jejímu
ţe otci
Rorikovi, přitom mezi nimi doposud nebyl jediný náznak citu a vztahu: „Claudius:
Byl
jsi
schopen
všeho,
aby
Rorik
chtěl pro Gertrudu jen a jen tebe. Viděl jsem, kolik úsilí ji stálo netřást se odporem, kdyţ král spojoval vaše ruce.“26 Král Hamlet zklamal nejen jako manţel, ale i jako otec. Při hádce se svým bratrem mu předává lahvičku s jedem, aby rozhodl o jeho osudu. Neţ se Hamlet stačí vrátit, král za nejasných
podmínek
umírá.
Princ
Hamlet
si
po
příjezdu
do
Dánska uvědomuje, ţe ke svým rodičům, stejně tak i k rodné zemi, nikdy nic necítil: „Hamlet: Narodil jsem se matce, která mě snad ani
nechtěla
bojácné
štěně.
a
otec
mě
Elsinor
odvrhl pro
mě
jako
slabé,
znamená
jen
povinnost a strach z toho, co se jednoho dne stane!“27 Proto
se
rozhodne,
ţe
královskou
korunu
nepřijme
a
přenechá ji svému strýci Claudiovi, ke kterému ještě v tuto 25
STRÁNSKÝ, J., ŠPALEK, J.: Claudius a Gertruda. 1. obraz, Praha: 2007, str. 2. Tamtéž, 3. obraz, str. 7. 27 Tamtéž, 7. obraz, str. 13. 26
22
chvíli cítí úctu a povaţuje ho za vhodného nástupce na dánský trůn. Mezitím se Hamlet tajně v noci setkává s Ofélií, coţ se dozví její bratr Laertes (Lukáš Jůza/Marek Němec), do té doby jeho přítel ze studií. V tuto chvíli dochází k vysvětlení jeho negativního vztahu k Hamletovi v předchozí hře: „Laertes: …A s mojí sestrou, s tou si dej velký pozor - tam narazíš! Vychoval jsem ji po matčině smrti a stráţil ji. Já jsem její táta, její máma, její vypravěč velkých příběhů a nikomu ji nedám. Slyšíš, nikomu ji nedám…“28 Dánská země se otřásá po výroku prince Hamleta, který odmítá přijmout královskou korunu. Claudius, ačkoli není hoden královského stavu, ji přijímá. Hamlet si stále více získává jeho důvěru. Gertruda se ovšem nechce smířit s tím, ţe by o Claudia přišla. Rozhodne se jejich dosud tajně udrţovaný vztah uvést ve veřejný společnou svatbou, s čímţ se nejprve svěří Ofélii, kterou povaţuje za svoji budoucí nástupnici na dánském trůně. Pošle ji společně s Laertem do Wittenbergu na Hamletovu promoci a začne zařizovat vše na bleskovou svatbu s Claudiem. Přípravami
pověří
Polonia
(Miloš
Kopečný/Pavel
Zatloukal),
který se postupně doznává k lásce ke Gertrudě: „Polonius: Boţe! Nikdo není jako ona… A tolik mě potřebuje!
Moje
kmotřenka!
Moje
milovaná
kmotřenka… při křtu jsem ji drţel v náručí… Byl jsem mladý a silný a… a mocný… Ano! Rorik si mě vybral za kancléře uţ při mé plnoletosti… On byl zase mým kmotrem! A Gertrudu mi slíbil! A já ji tolik miloval!….“29 Závěr svatby,
28 29
hry kdy
Claudius nový
a
král
Gertruda
se
s královnou
odehrává plánují
v předvečer společnou
Tamtéž, 12. obraz, str. 19. Tamtéž, 21. obraz, str. 31.
23
budoucnost.
Ţijí
v naději,
ţe
jejich
druhá
polovina
ţivota
bude lepší a šťastnější. Netuší však, ţe Hamletovi se jiţ v tuto chvíli něco nezdá na jejich vztahu: „Gertruda:
Druhá
polovina
ţivota
je
mnohem
krásnější neţ ta první, protoţe se z té první poučila…
Bude
se
nám
krásně
ţít,
Claudie
-
miláčku… Jsem tak šťastná, tak šťastná… Boţe, děkuji ti.“30 Jak je tedy z děje patrné, příběh se opět odehrává na Elsinoru. Tentokrát se na malý moment přesune i mimo jeho zdi, a to na dánské pobřeţí, při scéně Hamleta s Ofélií, a před Viborgský sněm, kde Hamlet promlouvá o svém rozhodnutí nestát se dánským králem. Časově je děj zasazen do dvou měsíců před tím, neţ začíná příběh hry Hamlet. Ţádná z postav vystupující v této hře, bez ohledu na rozsah jejich textu, není oproti jiným upozaděna. Postava Hamleta je zde dokreslována především přes
postavy
ţen
–
Ofélie
a
Gertrudy,
které
v této
hře
získávají mnohem více prostoru neţ u Shakespeara. Samotný text hry
Claudius
a
zaloţen
jen
na
Hamlet.
Stránský
Gertruda
však
rozehrávání se
Špalkem
vyznívá
příběhu se
vykonstruovaně.
známých
snaţili
postav
objasnit
a
ze
Je hry
rozvést
jejich příběh a jakoby zapomněli na pravidlo, ţe „méně, je někdy více“. Myšlenku na rozpracování Shakespearovy hry jim však nelze vytknout, jen kdyby se v některých dějových liniích nesnaţili všechny situace vysvětlit, zanechali více nejasností a tajemství, se kterými se v Hamletovi pracuje, setkal by se jejich
text
s větší
oblibou
a
především
věrohodností
v jednotlivých odehrávajících se událostech. Inscenace Claudius a Gertruda působí mnohem komorněji neţ další dvě analyzovaná díla. A to především kvůli tomu, ţe hlavním
30
tématem
hry
jsou
mezilidské
vztahy
a
tajemství
Tamtéž, 22. obraz, str. 32.
24
jednotlivých postav. Na scéně se většinou objevují jen dvě postavy
najednou,
coţ
celkovou
komorní
atmosféru
ještě
podtrhuje. Inscenace se hraje ve stejné výpravě jako Hamlet, pouţívají se stejné kostýmy. Vyuţívá se táţ hudba, i obsazení v jednotlivých rolích je stejné jako v inscenaci Hamlet. Tuto hru jako jedinou nelze uvádět samostatně. O téma Hamleta se pouze neopírá jako hra Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, ale
vysvětluje
všechny
události,
odehrávající
se
ve
hře
Hamlet, coţ by bez její znalosti samostatně nefungovalo.
III.
3.
Analýza
inscenace
Rosencrantz
a
Guildenstern
jsou
mrtvi Hra
Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi je původně
koncipovaná
jako
lehce
absurdní
drama
o
dvou
elsinorských
postavách, které se v Hamletovi na scéně vyskytují jen zřídka. Stoppard zašel dál a rozvinul jejich příběh na pozadí děje na hradě
Elsinor.
inspirovaný
Jde
kromě
tedy
o
parafrázi
Shakespearova
na
Hamleta
světoznámý
příběh,
také
Samuela
hrou
Becketta Čekání na Godota. V divadelním spolku Kašpar se ho tvůrci ujali více neţ třicet let po jeho napsání, čímţ lehce ztratil
na
absurditě
kvůli
nyní
jiţ
zcela
pozměněným
představám o absurdním dramatu. Aktuálnost jeho textu mu však nelze upřít, jiţ díky filozofickému poslání, které jako by navazovalo
a
rozvíjelo,
zároveň
však
posouvalo
do
komické
roviny myšlenky Hamleta v původní hře, coţ překlad Jaroslava Kořána ještě zvýrazňuje. „Stoppardovy hry v sobě unikátně spojují zábavu a váţně míněné výzvy k vzájemnému porozumění. Stoppard
vymýšlí
vtipy
a
komické
výstupy
a
zároveň píše o morální odpovědnosti, o dobru a o
25
našem
vědeckém,
matematickém
či
filozofickém
chápání reality.“31 Myšlenka Guildenstern Stoppardovy
na
spojení
jsou hry,
mrtvi a
her
byla
to
na
Hamlet
pouţita
a
jiţ
divadelním
Rosenkrantz
těsně
festivalu
po
a
napsání
v Edinburgu
v roce 1966. Na českých jevištích se tak událo v libereckém Divadle F. X Šaldy v období let 1966-81. Stejně jako při inscenaci Hamlet i tentokrát dramaturg Jakub Špalek s reţisérem inscenace Filipem Nuckollsem původní text
zkrátili
a
v
tomto
případě
i
zredukovali
počet
jednajících postav. V původní verzi by ve hře měly vystupovat všechny
elsinorské
eliminovány
jen
charaktery,
na
dva
ve
spolku
hlavní,
tedy
Kašpar
jsou
Rosencrantze
a
Guldensterna, dále uţ se na scéně objevuje jen skupina tří herců
mířících
udělal
Nuckolls
na
Elsinor
změnu
a
Hamlet.
v tom,
ţe
Oproti
jediný
originálu
výstup
zde
Hamletovy
postavy - příchod na forbínu, odplivnutí si a návrat zpátky do děje
hry
Hamlet
coţ
by
mohlo
být
povaţováno
za
reakci
na
notoricky známou větu „Je něco shnilého ve státě Dánském!“ je zaměněn za jakousi hru. Hamlet prochází velice pomalu po jevišti
a
čte
Guldensterna,
knihu,
kteří
se
čímţ
stupňuje
před
ním
napětí
schovávají,
Rosencratze coţ
a
v divákovi
evokuje dětskou hru na schovávanou. Ostatní postavy jsou nám pak představeny jen stínohrou a nahrávkou dialogů, vedených v inscenaci Guildenstern
Hamlet,
do
zasahují,
kterých čímţ
čas
oba
od dva
času
Rosencrantz
příběhy
spojují
a a
objasňují. Aby došlo k úplnému zacyklení dějů, je tento příběh zasazen do kulis pouţitých v Hamletovi a následně i ve hře Claudius
a
Gertruda,
v této
inscenaci
ovšem
otočených
zády
k divákům. Ve spolku Kašpar se tedy skutečně hraje o tom, co
31
NUCKOLLS, F.: Rosencrantz u Guildenstern jsou mrtvi. Inscenace divadelního spolku Kašpar, program k premiéře 11. 1. 2006.
26
se děje za scénou hry Hamlet. Tento fakt je ještě umocněn rekvizitami a kostýmy z předchozích dvou inscenací, které jsou rozházeny po scéně a evokujícími tak divadelní šatnu. Dalo by se tedy říci, ţe třetí hra trilogie v divadelním spolku Kašpar je jakousi hrou na Hamleta, coţ nám však dochází aţ zpětně při sledování všech tří inscenací dohromady. Inscenace tomu,
ţe
je
Rosencrantz celý
příběh
a
Guildenstern
zaloţen
a
jsou
rozvíjen
mrtvi
kvůli
především
na
dialogu hlavních hrdinů, neoplývá bohatou výpravou. Téměř do poloviny
hry
se
děj
přispívá
k nevědomí
odehrává hlavních
před
spuštěnou
postav
o
cíli
oponou, jejich
coţ
cesty,
stejně tak o neznámém místě, na kterém se nyní nacházejí. Po odstranění opony, při příchodu skupiny herců je na scéně, jak jiţ
bylo
výše
plachtou, otočená stínohru
zmíněno,
vyuţívaná zády a
konstrukce
v předchozích
k divákům.
projekce
ţelezná
na
Toto
dvou
řešení
plátno,
které
potaţená
zezadu
inscenacích, vytváří jsou
prostor
opět
ovšem pro
vypůjčené
z inscenace Hamlet. V druhé polovině hry, tedy po přestávce, se konstrukce přesune do středu jeviště a stává se lodí, na které Rosencrantz s Guildensternem vezou Hamleta do Anglie. Stejně
tak
kostýmy,
především
u
ústřední
dvojice,
jsou
obyčejné. Oba dva jsou oblečeni do hnědé barvy připomínající prach cesty, na které se nacházejí a mají na sobě batohy, coţ jejich putování ještě zvýrazňuje. Rekvizity
vyuţívané
skupinou
potulných
herců
jsou
zkarikované a nadnesené (plyšová koruna, ţenské šaty, umělí motýli). Jsou pouţívány i loutky elsinorských postav (zde je vyuţit vozík, se scénou pohřbu krále Hamleta, na kterém jsou všechny elsinorské postavy, tedy i Claudius, na scéně Divadla v Celetné ztvárněn handicapovaným
Janem Potměšilem; s
tímto
faktem je počítáno i v případě loutky, sedící na invalidním vozíku). Postava Hamleta, která se na scéně objeví jen jednou, má na sobě stejný kostým jako v předchozích dvou inscenacích. 27
Hlavní hudební motiv z inscenací Jakuba Špalka je vyuţit i v tomto
případě,
v podání
jen
hlavních
jsou dvou
do
něj
zasazeny
představitelů
moderní
songy
Rosencrantze
a
Guildensterna. V tomto ohledu je nutné zmínit jejich dialogy, které
jsou
celou
dobu
vedeny
ve
sviţném
tempu,
coţ
svojí
zvukomalebností evokuje hudební partituru. „GUILDENSTERN: smysl?
Jaký
má
vůbec
tohle
všechno
ROSENKRANTZ: Netušíte? GUILDENSTERN: To říkáte mně? ROSENKRANTZ: Je tady snad někdo jiný? GUILDENSTERN: Kdo? ROSENKRANTZ: Jak to mám vědět? GUILDENSTERN: Proč se ptáte? ROSENKRANTZ: To myslíte váţně? GUILDENSTERN: To byla řečnická otázka?“32
V celkovém
vyznění
trilogie
Elsinor
je
inscenace
Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi nejkomičtější, jak díky ţánru
textu,
tak
výkonům
hlavních
dvou
představitelů
Marka
Němce a Martina Hoffmanna. Pokud by měla být tato inscenace z trilogie oddělena, působila by naprosto stejně komicky i bez předchozího
diváckého
záţitku
s Hamletem
a
hrou
Claudius
a
Gertruda.
32
STOPPARD, Tom: Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Praha: 2006, str. 16.
28
IV. Charakteristika postavy Hamleta v jednotlivých inscenacích a vývoj jeho vztahu k ostatním elsinorským postavám "... je nutno inscenovat Hamletův monolog, být či nebýt tak, aby divák výše uvedených otázek prchl hrůzou z divadla a zůstal v něm jen ten, kdo chápe, ţe v této scéně se projednává otázka jeho celého ţivota. Buď umře, anebo se rozhodne ţíti.
Rozhodne-li
se
zůstati
ještě
naţivu
po
naší scéně, je nutno, aby pracoval s námi k tomu, aby svět zlepšil a my s ním."33 Citace Hamleta proto
Karla
„trápí“
pokusím
Hugo
Hilara
divadelníky
rozklíčovat,
Shakespearovy hry,
po kdo
odkazuje
k tomu,
staletí.
V této
je
vlastně
ţe
postava
kapitole
Hamlet
jaký má vztah ke svému okolí
známý a
se ze
posléze
pojmenovat i vztahy ostatních elsinorských postav mezi sebou a k němu. Další část této kapitoly věnuji proměnám Hamleta v trilogii Elsinor divadelního spolku Kašpar.
IV. 1. Hamlet v shakespearovském titulu Ve hře Hamlet34 se poprvé s postavou Hamleta setkáme ve druhém
obrazu
prvního
dějství,
kdy
sedí
vedle
královského
trůnu a zoufá si nad smrtí svého otce. Poznáváme ho tedy jiţ v dramatické situaci. Je nám představen jako vystudovaný mladý muţ připraven na královskou funkci, ovšem stále jako chlapec, který zrovna ztratil svého otce, čemuţ zatím nerozumí. Jeho chování nám však asociativně prozrazuje, ţe nechce dát navenek znát svůj smutek a především nejistotu, kterou ke svému okolí chová.
Petr
Lněnička
jako
Hamlet
ve
spolku
Kašpar
rozvíjí
tento fakt ještě tím, ţe se začne po jeho úvodním rozhovoru s královnou Gertrudou a jeho strýcem Claudiem navenek chovat 33 34
HILAR, K. H., Hamlet na českých jevištích. Časopis Reflex 22/2008, str. 68. Vycházím z překladu Milana Lukeše, upraveného pro divadelní spolek Kašpar.
29
naprosto
přirozeně
a
nedá
na
sobě
zpočátku
znát
ţádná
podezření na podivná jednání a události na Elsinoru. Ke své matce se chová velice uctivě, aniţ by k ní vyjadřoval jakýkoli hlubší vztah, protoţe věří, ţe stále trpí ztrátou manţela. Stejně tak ona předpokládá, ţe Hamletova podezíravost je pouze ozvěnou smrti jeho otce. Pro své okolí vystupuje jako muţ vychovávaný od dětství k následnictví dánského trůnu. Působí vyrovnaně
a
především
„normálně“,
o
jeho
nejistotě
se
dozvídáme teprve aţ z jeho vnitřních monologů, pronášených na forbíně či z rozhovorů s Horaciem. Ve chvíli, kdy se od ducha svého otce krále Hamleta dozvídá, ţe jeho smrt nebyla pouhou náhodou, obrací Hamlet své chování spíše na ironickou vlnu: „Polonius: Copak to čtete, princi? Hamlet: Slova, slova, slova. Polonius: O co se jedná, princi? Hamlet:
O samé pomluvy. Ţe starci mají šedivé
vousy a vrásčité tváře; z očí ţe jim prýští sliz a smůla jako ze švestky, ţe se vyznačují krajním nedostatkem stehny.
rozumu,
Tomu
jakoţ
všemu,
i
pane,
velice já
vyhublými
věřím,
ale
nepokládám za slušné takhle to vypisovat! Neboť vy
sám,
pane,
moh
byste
být
starý
jako
já,
kdybyste jako rak dokázal lézt pozpátku.“35 Jeho jednání utvrzuje okolí v tom, co si o něm jiţ hodnou chvíli
myslí
a
to,
ţe
se
zbláznil.
On
však
pouze
jako
studovaný člověk bravurně odráţí kladené naráţky. Jako by se tedy namísto Hamleta zbláznili lidé, kteří se pohybují okolo něj. Královna nechá poslat pro jeho dva spoluţáky Rosencratze a Guildensterna, aby zjistili příčinu jeho zvláštního chování, Hamletovu nejvěrnější přítelkyni Ofélii také zláká k výzvědám.
35
SHAKESPEARE, W.: Hamlet. II.2, Praha: 2008, str. 16.
30
Všechna tato jednání Hamlet povaţuje za další část zrady svého strýce a jím zmanipulované matky. Následkem nekonfliktního a naprosto klidného chování prince Hamleta je na Claudia vyvíjen psychický nátlak, který přeroste aţ v závěrečnou tragédii. Na tomto v divadelním pravdivých herectví.
místě
je
spolku
Kašpar
hereckých To
je
herců
Hamleta
tedy
je
výkonech
zaloţeno
jednotlivých lze
důleţité
na
ve
svých
říci,
ţe
zmínit, postaveno
a
rolích.
Ve
herectví
především
takzvaném
individualismu
k nám
ţe
a
osobnostním přirozenosti
vztahu
promlouvá
na
s postavou
především
jeho
představitel Petr Lněnička s reţisérem Jakubem Špalkem přes vypůjčená dramatikova slova. „Dělal jsem roli s tím, co jsem zaţil jak osobně tak
profesně,
a
také
s
tím,
jak
mě
vedl
reţisér.“36 Král
Claudius
je
zpočátku
představen
jako
nástupce
dánského trůnu smutnící nad smrtí svého bratra, zároveň však jako moudrý politik, který státnické záleţitosti povznáší nad ty osobní. Takto lidem obdivovaný panovník nevytváří jediný důvod k jeho podezírání za jakoukoli špatnost. Proto je jeho vztah k ovdovělé královně Gertrudě opravdu povaţován za náhlý projev citu. Jan Potměšil ztvárňující tuto roli na jevišti Divadla v Celetné na sobě nikdy před okolím nenechá znát svůj neustále narůstající vnitřní nepokoj. Teprve aţ z jeho výčitek svědomí se dozvídáme, jak moc mu vraţda jeho bratra „straší“ v hlavě: „Claudius: Můj sprostý zločin hnusně páchne k nebi. Prvotním prokletím je poznamenán: zabil jsem bratra! Nesvedu se modlit, i kdyţ mé chtění zajedno je s vůlí. Zločin je za mnou. Jak se mám 36
MESZÁROS, Josef: Nejen o Hamletovi a bodu zlomu. Petr Lněnička: Snažil jsem se, aby Hamlet byl co nejcivilnější. http://casopis.scena.cz/index.php?o=1&r=3&c=5251. 19. 11. 2009.
31
však
modlit,
abych
si
pomoh?
„Odpusť
mi
mou
vraţdu?“ To nemůţu; vţdyť jsem si ponechal to všecko, proč jsem vlastně zavraţdil: královnu, postavení, korunu.“37 Tato postava je Hamletovi největším protihráčem. On je příčinou jeho nepokoje jiţ od samého počátku hry. Ovšem ve chvíli, kdy má šanci pomstít smrt svého otce, toho zanechává: „Hamlet: Tak a teď pojď a udělej, co máš! On takhle umře, a ty se tak pomstíš. - To není pomsta, to je odměna! Kdyţ on zabíjel, otec v hříchu spal - kdoví, jak obstál před nebeským soudem! A já, já zabiju ho teď, zrovna kdyţ čistí si svou duši na cestu k bohu? Ne, vytasím meč aţ bude klít, zpíjet se do němoty, anebo slastně smilnit v posteli, aţ zastihnu ho při něčem,
v
čem
není
chuť
spásy.
Pak
ho
teprv
podrazím, aţ paty vykopne aţ do nebe.“38 Z citace vyplývá, ţe Hamlet Claudia nezabije z důvodu jeho silných
morálních
přesvědčení.
Poté,
co
ale
bez
okolků
zavraţdí Polonia stojícího za závěsem, ve mně vyvstává otázka, zda
pomstu
skutečně
jen
odkládá
či
jde
o
projev
jeho
slabošství. Zapotřebí je zmínit, ţe Claudius je v Divadle v Celetné upoután na invalidní vozík, coţ ovšem ani v nejmenším neubírá na
jeho
přesnému
převáţně hereckému
negativním projevu
výkladu. jeho
V divákovi
-
díky
představitele
-
ani
v nejmenším nevzbuzuje pocit lítosti nad jeho handicapem. Ve vztahu Hamleta k jeho matce jde čistě o zdvořilost. S přihlédnutím k minulosti postavy Hamleta tomu ani není divu, kdyţ většinu svého dětství a studijních let trávil mimo svoji 37 38
SHAKESPEARE, W.: Hamlet. III.3, Praha: 2008, str. 28. Tamtéž.
32
zemi. Ona se k němu ovšem chová s upřímnou rodičovskou láskou a starost o svého syna, na rozdíl od jejího nového manţela Claudia, Kašpar
je
je
upřímná.
nám
V inscenaci
královna
Gertruda
Hamlet
divadelního
představena
spolku
především
jako
ţena a matka neţ jako královna. Její dobrosrdečnost ji nenechá ani
jedinkrát
chvíli,
kdy
zapochybovat Hamlet
o
Claudiově
neúmyslně
zabije
vině. Polonia
Teprve
aţ
ve
stojícího
za
závěsem se v ní probudí na malý okamţik nedůvěra ke svému synovi: „Královna:
Hamlete,
rozťal
jsi
mi
srdce
v půli!“39 Její vztah k Ofélii je ovšem stejně vřelý jako k vlastnímu synovi. To je však pochopitelné, jelikoţ v celé hře Hamlet se vyskytují pouze dvě ţenské postavy, a to právě Gertruda a Ofélie. Jde tedy o jakési nevyřknuté spojenectví. Zároveň je také moţné, ţe se Gertruda snaţí Ofélii nahradit matku, o kterou
v dětství
přišla.
Ofélie
prochází
příběhem
hry
jako
postava jednoznačně kladná a nezkaţená. Její vztah k Hamletovi je čistě přátelský, a jak z kontextu vyplývá, trvá jiţ velmi dlouho. V celém dánském království jsou jen Ofélie s Horaciem Hamletovi jedinou oporou. Ovšem ve chvíli, kdy prozradí, ţe jí princ posílá milostné dopisy a následně se Hamlet o jejím vyzrazení dozví, zatratí jeho přátelství a s ním i jedinou podporu,
kterou
na
Elsinoru
měla.
Její
bratr
Laertes,
ke
kterému je velice citově upnuta, jiţ na začátku hry odjel do Francie, proto se nemá na koho se svým trápením obrátit. Po tom, co Hamlet zabije jejího otce Polonia, dostává psychický stav
Ofélie
nejkrutější
ránu,
jejímţ
následkem
přichází
o
rozum. I kdyţ je postava Laerta aţ doposud kladná, není divu, ţe kdyţ se po svém návratu do Dánska dozví o tom, co se za jeho
39
nepřítomnosti
s rodinou
odehrálo,
přísahá
Hamletovi
Tamtéž, III. 3, str. 31.
33
pomstu. Otec Laerta a Ofélie Polonius slouţil celý ţivot jako královský sluha a rádce, vţdy mu však nejvíce záleţelo na rodině.
V příběhu
prostoru,
jde
hry
však
Hamlet
o
nedostává
charakter,
který
jeho
postava
svojí
smrtí
příliš rozhýbe
závěrečné události Shakespearova příběhu. Postava
Hamletova
důvěrníka
Horacia
je
jediná,
která
elsinorskou tragédii přeţije. Horacio upozorňuje na přízrak, který se mu a stráţím objevil na hradbách, tedy ví, ţe je Hamletovo
zvláštní
chování
opodstatněno.
Pomáhá
princovi
odhalit vraha jeho otce, zinscenovat divadlo o smrti krále a na závěr mu slibuje, ţe jeho tragický příběh ponese dál lidem
pro
uchopována příběhu,
výstrahu.
Postava
rozporuplně.
jindy
pouze
Horacia
Někdy
je
Hamletovým
bývá
při
vypravěčem
sluhou,
inscenování elsinorského
který
své
počínání
přizpůsobuje výši platu. Představitel Horacia ve spolku Kašpar Martin
Hoffman
se
role
ujal
tak,
ţe
její
zdánlivou
nepodstatnost povýšil na jednu z hlavních rolí svým přístupem k titulní
postavě
Hamleta,
kterého
si
váţí
nejen
jako
„nadřízeného“, ale především jako přítele. Inscenace
Hamlet
divadelního
spolku
Kašpar
v Divadle
v Celetné je především zaloţena na nestylizovaných hereckých výkonech, které nejsou poznamenány obvyklým tragickým patosem, který se do Shakespearových her často vkrádá. Tato komorní verze
hry
neokázale,
Hamlet
o
nepřichází
deseti
hercích
s novým
působí
výkladem,
velice
coţ
však
lehce
a
přispívá
k její originalitě.
IV. 2. Hamlet Jiřího Stránského a Jakuba Špalka Hra
Claudius
a
Gertruda
vypráví
o
tom,
kdo
jsou
ve
skutečnosti postavy, které známe ze Shakespearovy hry a jak se liší od jejích předchozí verzí. Počet jednajících postav je v tomto případě sníţen na sedm hlavních, přičemţ Hamlet není 34
postavou ústřední. Na jeho místo je postavena, jak jiţ vyplývá z názvu hry, dvojice Gertrudy a Claudia. Oproti hře Hamlet zde přibývá
postava
krále
Hamleta,
ztvárněná
Františkem
Kreuzmannem, jelikoţ děj se odehrává ještě před jeho smrtí. Právě on je ten, který nechá prince Hamleta zavolat zpátky do Dánska, aby mu předal jeho královské povinnosti. Král kvůli svému
věku
zjišťuje,
začne jak
hodnotit
moc
miluje
dosavadní svoji
ţivot.
manţelku,
Teprve stále
nyní
krásnou
královnu Gertrudu, a jak hrozný ţivot jí svým vysněným sňatkem připravil. „Král Hamlet: Zamiloval jsem se do tebe… Aţ teď. Teď.
Poprvé
vlastně
je…
v ţivotě Najednou
jsem vidím,
poznal, jak
jaké
jsem
se
to ti
nevěnoval, nemluvil s tebou a byl na tebe moţná i hrubý a zlý…“40 Uvědomuje si, ţe nebyl svému synovi dobrým otcem, jelikoţ ho jiţ ve velmi nízkém věku poslal na studia do Německa a od té
doby
se
o
něj
nestaral,
coţ
v následujících
slovech
potvrzuje i princ Hamlet: „Laertes: Bude ti chybět? Král a otec? Hamlet: Nikdy mi vlastně nechyběl. Ani nevím, jestli jsem ho někdy měl doopravdy rád…“41 Králi Hamletovi ve hře Claudius a Gertruda ovšem není věnováno
příliš
prostoru,
proto
nelze
jeho
vztah
k okolí
podrobněji analyzovat. Vše, co se o jeho postavě dozvídáme, máme tedy zprostředkováno z promluv ostatních postav. Gertruda si svého muţe váţí jako panovníka, ovšem jako manţela nikoli. Jeho místo uţ dávno přenechala Claudiovi, tedy bratrovi krále Hamleta. Z jejích replik se dozvídáme, ţe byly
40 41
STRÁNSKÝ, J., ŠPALEK, J.: Claudius a Gertruda. 2. obraz, Praha: 2007, str. 3. Tamtéž, 7. obraz, str. 13.
35
doby, kdy nesnášela nejen svého muţe, ale i svého syna, a to pro důvod, jakým ho počala: „Gertruda: Nenáviděla jsem tě za způsob, jakým si mě oplodnil naším synem…Nenáviděla jsem sebe a nenáviděla jsem Hamleta.“42 Na pozadí tohoto příběhu poznáváme historii dánského krále Hamleta,
který
většinu
svého
ţivota
věnoval
alkoholu
a
radovánkám, místo toho aby se staral o svoji rodinu. Po tom, co se královna dozvídá o smrti svého muţe, netouţí po ničem jiném neţ se setkat se svým synem – princem Hamletem. V tuto chvíli se upevňuje její rodičovské pouto, které k Hamletovi chová v předchozí analyzované hře Hamlet: „Gertruda:
Chci
vidět
svého
syna.
Zburcuj
stráţe! Ať ho najdou a přivedou sem ke mně – ještě teď v noci. Budu čekat.“43 Postava Gertrudy je ve hře Claudius a Gertruda představena mnohem
více
Hamleta.
Po
jako smrti
panovnice svého
neţ
muţe
jako
musí
ţena
sama
a
matka
připravit
prince vše
pro
nástup nového krále Hamleta na trůn. Ten se však po návratu na Elsinor skrývá, setkává se pouze se svým přítelem Laertem, se kterým má v tuto chvíli ještě kladný vztah a Ofélií, kterou stále povaţuje za nejmilejší přítelkyni. Kontaktu s matkou se vyhýbá zřejmě proto, ţe chce nejprve všechny podrobnosti o smrti
svého
otce
dánského
krále
slyšet
od
nezaujatých
vypravěčů. Zajímavý prvek Stránský44 vloţil do rozhovoru Ofélie s Hamletem, kde je nastíněn i příběh královského šaška Yorika, kterého ze hry Hamlet známe jen jako onu známou lebku, kterou hrobníci vykopou ze země:
42
Tamtéž, 2. obraz, str. 4. Tamtéž, 6. obraz, str. 12. 44 Autorem textu hry Claudius a Gertruda je Jiří Stránský, Jakub Špalek mu byl při práci jen poradcem. 43
36
„Ofélie: Yorik o vás často vyprávěl – jak jste hltal knihy! Jednou vám prý půjčil Homéra … A za dva dny jste ráno přiběhl – rozčepýřené vlasy, kruhy pod očima a prý – další! Půjč mi další! … Stýskalo se mu po vás. Hamlet mi chybí jako přední zub, říkával.“45 Vztah Ofélie k Hamletovi je zaloţen na vzájemné důvěře a zčásti naivitě. Ona se mu svěřuje se vším, tedy i s věcmi, které jí její bratr zakázal komukoli říkat. Není mezi nimi ani náznak
jakéhokoli
sexuálního
okouzlení.
Ofélie
si
ani
v nejmenším nepřipouští, ţe by se po boku Hamleta měla někdy stát
příští
Laertes
dánskou
dozvídá
o
královnou. jejich
Po
tom,
společných
co
se
nočních
její
bratr
schůzkách,
přehodnocuje svůj dosavadní vztah k princi Hamletovi. Nejpatrnější
rozdíl,
který
se
týká
vztahů
mezi
elsinorskými postavami ve hrách Hamlet a Claudius a Gertruda, vzniká mezi Hamletem a Claudiem. Princ ještě netuší, ţe za smrtí jeho otce stojí právě králův bratr Claudius, proto mu přenechává dánský trůn s absolutní podporou. Svěřuje se mu se vzpomínkami na Wittenberg, místo, kde aţ do této doby Hamlet strávil podstatnou část svého ţivota. Claudius se mu naopak zmiňuje
o
svých
studentských
letech.
Je
mezi
nimi
tedy
rozvíjen velice kladný vztah, ve kterém jako by si Hamlet hledal náhradu za svého nedokonalého otce. Na závěr hry se ze slov
Gertrudy
dozvídáme,
ţe
se
Hamlet
po
oznámení
jejího
zasnoubení s Claudiem začal chovat podivně, coţ jiţ předpovídá vývoj jeho chování a vztahů ve hře Hamlet: „Gertruda:
Nejsem
si
jenom
jista,
jestli
schvaluje náš sňatek. Od okamţiku, kdy jsem mu to oznámila, se mi zdá uzavřený.“46
45 46
Tamtéž, 9. obraz, str. 14. Tamtéž, 22. obraz, str. 31.
37
Jistě
nejzajímavější,
zároveň
však
nejméně
věrohodnou
dějovou linií rozvíjenou na pozadí Shakespearova příběhu, je výpověď
Polonia.
Ten
se
přiznává
k tomu,
ţe
byl
za
mlada
kancléřem Gertrudina otce Rorika, který mu slíbil její ruku. Nakonec však musel schválit Gertrudin sňatek s králem Hamletem pro dobro Dánska. Zajímavé je, ţe o tomto vztahu ve hře Hamlet není ani nejmenší zmínka. Miloš Kopečný v roli Polonia ještě posunuje příběh do jiné významové roviny. Svým jednáním z něho dělá
lehce
senilního
starce,
který
na
své
ţivotní
trápení
zapomíná jedině tajným nočním zpěvem a hrou na loutnu: „Ofélie: Tatínek je hodný, tak neskonale hodný. A
je
tajnůstkář.
Dělá
a
umí
spoustu
věcí,
kterých nikdo neví! Rád zpívá, hraje na loutnu a skvěle
tančí.
zatáhneme
Občas
okno,
v noci
zhasneme
zavřeme
většinu
dveře,
svíček,
pak
dveře utěsní dekou, vytáhne z truhly loutnu a začneme zpívat.“47 Hamlet tedy ve hře Claudius a Gertruda není tím věčně zamyšleným mladíkem, který hloubá nad otázkou bytí či nebytí. Je to mladý muţ, který si musí opět zvyknout na Dánsko a královské zvyky. „Hamlet:
Dánsko je země, kterou neznám. Elsinor
ano, Dánsko ne.“48 Je
veselým
bavičem
svého
okolí,
stejně
tak
vzdělaným
člověkem bravurně se vyjadřujícím k otázkám kralování. „Hamlet: Ono řešení je někdo, kdo má všechno, co dnes král Dánska potřebuje.! A nejen to…! Má mnohem víc! Zná vzdělaný svět a za jeho vlády by tak
47 48
Dánsko
mohlo
přijít
aţ
k historickému
Tamtéž, 9. obraz, str. 14. Tamtéž, 7. obraz, str. 12.
38
rozkvětu – je to bratr zesnulého krále a můj strýc. Je to vévoda Claudius.“49 Z analýzy jednotlivých charakterů hry Claudius a Gertruda ještě
zřetelněji
vyplývá,
ţe
tento
původní
příběh
Jiřího
Stránského působí v konfrontaci se Shakespearovou hrou Hamlet spíše jako karikatura. Věrohodně působí pouze linie postavy Hamleta, která má své opodstatnění v ději Shakespearovy hry. Další příběhy jsou plně vykonstruované, proto působí naprosto nepřirozeně, Teprve
po
Špalka,
často
jeho
tedy
i
aţ
směšně,
zinscenování, reţiséra
čímţ pod
tento
příběh
reţijním
inscenace
Hamlet,
degradují.
vedením jsou
Jakuba
rozvíjené
příběhy a dějové linie scénicky opodstatněny, coţ je ještě zveličeno
obsazením
stejných
herců
do
charakterů,
které
ztvárňují i v inscenaci Hamlet.
IV. 3. Stoppardův Hamlet Třetí část trilogie Elsinor - Rosencrantz a Gildenstern jsou mrtvi – je pro analýzu jednotlivých charakterů, především toho Hamletova, nejobtíţnější. Je to především z důvodu, ţe po celou dobu hry jsou jednajícími postavami jen dva spoluţáci Hamleta - Rosencrantz a Guildenstern. Pouze na málo okamţiků vstupují
do
neposouvají,
děje jen
potulní
herci,
ozvláštňují.
kteří
Ostatní
ovšem
příběh
elsinorské
nijak
charaktery
jsou v inscenaci Filipa Nucollse zobrazeny jen jako stíny a jejich hlasy jsou pouštěny ze zvukových záznamů vypůjčených z inscenace Hamlet. Při prolínání příběhů her Rosencrantz a Guldenstern
jsou
mrtvi
a
Hamlet
se
i
tyto
dva
hlavní
představitelé stávají stínovými loutkami. Postava
prince
Hamleta
je
nám
představována
jen
prostřednictvím dialogu hlavních postav:
49
Tamtéž, 14. obraz, str. 22.
39
„ROSENKRANTZ: Hamlet je k nepoznání, po těle i po duchu. Musíme zjistit důvod jeho trápení. GUILDENSTERN: Je - zasmušilý. PRVNÍ HEREC: Zasmušilý? ROSENKRANTZ: Šílí. PRVNÍ HEREC: Jak šílí? ROSENKRANTZ: Aha. Jak šílí? GUILDENSTERN: Je spíš nerudný, neţ ţe by šílel. PRVNÍ HEREC: Zasmušilý. GUILDENSTERN: Rozladěný. ROSENKRANTZ: Náladový. PRVNÍ HEREC: Namrzelý. GUILDENSTERN: Zatvrzelý. A přesto.(…) ROSENKRANTZ: Mluví sám k sobě, coţ by svědčilo o šílenství. GUILDENSTERN: Kdyby nemluvil rozumně, coţ mluví. ROSENKRANTZ: Coţ svědčí o opaku. PRVNÍ HEREC: Čeho? (Krátká pauza.) GUILDENSTERN:
Myslím,
ţe
jsem
na
to
přišel.
Člověk, který mluví rozumně sám k sobě, není o nic šílenější neţ člověk, který vykládá nesmysly jiným.“50 Ve
chvíli,
kdy
Hamlet
vejde
na
jeviště
jako
reálná
postava, očekáváme, ţe se příběh začne odvíjet jiným směrem, on však pouze přejde přes scénu. Jeho jednání si lze odůvodnit 50
STOPPARD, T.: Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Praha: 2006, str. 28.
40
hloubavostí
a
častým
filozofováním,
zmiňovaným
jak
ve
hře
Hamlet, tak ve hře Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. To je ještě podpořeno tím, ţe drţí v ruce knihu, tedy symbol moudrosti, ale zároveň také introverze. Postav
Rosencrantze
a
Guldensterna
se
ujali
oproti
předchozím dvěma inscenacím představitelé Laerta a Horacia – Marek
Němec
a
Martin
Hoffman.
Jejich
charaktery
jsou
zaměnitelné, ani oni dva přesně neví, který je který a svá jména na několika místech v textu zaměňují. „ROSENKRANTZ: Já jsem Guildenstern a zde ten je Rosenkrantz.
(Guildenstern
s
ním
krátce
promluví. Bez rozpaků.) Pardon - on se jmenuje Guildenstern a já jsem Rosenkrantz.“51 „GUILDENSTERN: Guildensterne! ROSENKRANTZ: Co je? GUILDENSTERN: Neţádám neţ důslednost!“52 „GUILDENSTERN: Rosenkrantzi... ROSENKRANTZ: Co je? GUILDENSTERN: Guildensterne... ROSENKRANTZ: Co je?“53 Ani jeden se nevyznačuje jakýmkoli nápadným či jedinečným charakterovým rysem, coţ lze povaţovat za Stoppardův projev smyslu pro humor. Postav se chopil přesně tak plošně, jak jsou představeny u Shakespeara: „Hamletovi kamarádi z dětství, zradí jej a on je pošle na smrt.“54
51
Tamtéž, str. 6. Tamtéž, str. 18. 53 Tamtéž, str. 21. 52
41
Jejich charaktery jsou všude zmiňovány společně, nikdy se ve
hře
Hamlet
nemluví
Guildensternovi. v Shakespearově Gertrudy
za
o
samotném
Rosencrantzovi
s někým
komunikují,
Pokud hře
pouze
přítomnosti
postava
jejího
Hamleta
nového
chotě
či
pouze
coţ
nebo
je
královny
Claudia,
stojí
vedle sebe a vţdy jeden z nich za oba odpovídá na poloţenou otázku. „Guild. a Ros.: Urozený princi! Hamlet:
Coţe,
Rosencrantz
a
Guildensterne?
Jakpak se, chlapci, máte? Rosenkrantz: Knoflík na čapce Štěstěny zrovna nejsme. Ale její podráţky taky ne. Guildenstern: To ne. Rosenkrantz: Zkoušíme se jí zabydlet kolem pasu, v lůně její přízně. A poznat se s ní intimně. Hamlet: Pravda, je to běhna. Co máte nového? Rosencrantz: Nic, princi. Hamlet:
Copak
jste
Štěstěně
provedli,
ţe
vás
posílá sem do ţaláře? Rosencrantz: Do ţaláře, princi? Hamlet: Dánsko je ţalář. Má mnoho cel, samotek a temnic.“55 Zajímavé je, ţe ve hře Hamlet na dotazy vţdy odpovídá Rosencratz
a
Guildenstern
mu
pouze
přitakává.
Budí
tedy
otevřenější dojem. Naopak ve hře Rosencrantz a Guildenstern jsou
mrtvi
pronáší
monology
především
Guildenstern
a
Rosencrantz je mu posluchačem. Guildensternova slova jsou více 54 55
DUNTON-DOWNEROVÁ,L.,RIDING, A.: Shakespeare a jeho svět. Hamlet, str. 326, IKAR, Praha, 2006. STOPPARD, T.: Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Praha: 2006, str. 22.
42
zaloţena
na
filozofickém
obsahu.
Stále
hodnotí
pojmy
relativity56, reality a pravděpodobnosti, coţ se ve spleti jeho slov a vět za chvíli stane nepřehledné. „GUILDENSTERN Nemám ţádných přání. Nechci nic. Přijel posel... ano, správně. Poslali pro nás. Druhý
sylogismus:
Za
a)
pravděpodobnost
je
faktor, který působí v mezích přirozených sil. Za b) pravděpodobnost nyní jako takový faktor nepůsobí. Čili za c) jsme v moci nepřirozených, protipřirozených
nebo
nadpřirozených
sil.
Přejděme k diskusi...“57 S rozvíjejícím se příběhem i Rosencrantz častěji zasahuje do děje svými replikami, které jsou oproti Guildensternovým mnohem více materialistické a opírající se o realitu. „ROSENKRANTZ Já to vidím takhle. Jednoho dne nás dva, Rosenkrantze a Guildensterna, kteří jsme s ním proţívali mladé dny, vzbudí jezdec stojící v třmenech - poslali pro nás. Přikvačíme tedy a dostaneme příkazy, abychom zjistili důvod jeho trápení a zkusili ho zlákat k zábavě, například k
činohře,
jeţ
však
pohříchu
vyústí
v
jistý
zmatek, který je dluţno přičíst určitým nuancím přesahujícím naši chápavost, coţ má mezi jinými důvody krom jiných důsledků za následek, ţe se Hamlet
divoce,
pročeţ
ho
v
neřkuli
jeho
krveţíznivě,
vlastním
zájmu
rozběsní,
odváţíme
do
Anglie.“58 Postavy tří herců objevujících se několikrát během děje hry, nedostávají od Stopparda příliš prostoru. Jde o chudou
56
Pojem relativity a vůbec vědeckého bádání je typickým prvkem ve hrách Toma Stopparda, viz Arkadie. Tamtéž, str. 3. 58 Tamtéž, str. 45. 57
43
kočovnou skupinu, která - jak tvrdí - je schopna zahrát v tomto komorním obsazení vše: „První herec: …úmrtí a veřejná odhalení, příběhy běţné
i
neslýchané,
nevyhnutelná,
rozuzlení
melodramata
nečekaná,
všeho
druhu,
leč od
srdcebolných po košilatá. Přeneseme vás do světa intrik a iluzí... do světa šašků, a bude-li vám libo, třeba i vrahů... předvedeme vám reje duchů a velké bitvy v komorním provedení, udatné roky, mrzké
padouchy,
láskou
zţírané
milence
-
zavedené kusy v poetickém rouše; gejzíry vtipu, jenţ pobaví i kouše; cizoloţné paní a zmrhané panny...„
59
Putují Dánskem a za malý poplatek hrají lidem příběhy na přání. Jméno známe pouze u jednoho člena skupiny, toho, který ztvárňuje všechny ţenské role. Právě Alfréd si stěţuje, ţe se mu
jeho
povolání
nelíbí,
protoţe
ho
principál
společnosti
často prohrává. Druhý herec nepromluví během hry vůbec. Ačkoli tato trojice sehrává ve hře Hamlet podstatnou úlohu na ději, zde
se
jen
objeví
a
nenese
kromě
motivu
hry
s sebou
nic
podstatného. Nevíme, kam vede jejich další cesta či zda tuší, kdo je princ Hamlet. Ostatní elsinorské postavy nejsou ve hře Rosencrantz a Guildenstern
jsou
mrtvi
představeny
vůbec.
O
Ofélii
se 60
jedenkrát ústřední dvojice zmiňuje jako o „starcově dceři“ , dále je zmíněna jen postava královny Gertrudy a jejího chotě krále Claudia. Postava Hamleta se tedy v poslední hře trilogie Elsinor jiţ stává jen pouhým motivem a pokud by se její jméno zaměnilo za jakékoli jiné, hra by neztratila na svém humoru, který je
59 60
Tamtéž, str. 7. Tamtéž, str. 29.
44
dle
mého
názoru
jejím
hlavním
tématem.
To,
ţe
se
tento
absurdní příběh odehrává na pozadí Shakespearovy hry Hamlet, je
jen
jakýmsi
dodatkem,
který
zmiňovaný
humor
pouze
znásobuje.
45
V. Závěr V mé bakalářské diplomové práci jsem se zabývala tématem Shakespearova Hamleta nejen v jeho hře, ale i ve hrách Jiřího Stránského Claudius a Gertruda a Toma Stopparda a Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Jak jsem zmínila v úvodu práce, mým cílem bylo zjistit, zda má smysl přenášet postavu Hamleta do jiných,
v tomto
případě
současných
her.
Dále
jsem
chtěla
zjistit, zda je téma či motiv Hamleta stále současný a ve které z her trilogie Elsinor působí nejpravdivěji. Na
základě
pojmenování
analýzy
vztahů
mezi
jednotlivých jednotlivými
inscenací
a
elsinorskými
následně postavami
k postavě Hamleta jsem došla k závěru, ţe variace na postavu Hamleta jsou jako motiv stále plně funkční a tedy i vhodné k jejich rozvíjení v ostatních hrách. Je samozřejmé, ţe hra Hamlet,
která
je
primárním
sděluje
toto
téma
nositelem
nejvýrazněji,
Elsinorského
ovšem
ani
příběhu,
v dalších
dvou
zmiňovaných hrách není nepatřičné. Ve hře Claudius a Gertruda je
postava
rozvíjí
Hamleta
další
děj.
tématem Nově
hlavním,
vzniklé
na
situace
jehoţ jsou
základě
se
postaveny
na
rozpracování předchozího příběhu, proto tato hra nemůţe být uváděna samostatně bez hry Hamlet. V případě Stoppardovy hry je Hamlet pouhým motivem, na kterém děj nikterak nestojí, je pouze jedním z jeho rozvíjejících prvků, který ovšem působí mnohem přirozeněji neţ ve Stránského hře. Co se týká samotné postavy Hamleta, vyskytuje se ve druhé i třetí části trilogie, ale ve hře Claudius a Gertruda je jednou z ústředních postav, tedy hybatelem děje. Ve hře Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi Hamlet naopak děj zastavuje, z čehoţ vyplývá, ţe jde o prvek pouze ozvláštňující. Po
celkové
analýze
těchto
tři
inscenací
jsem
došla
k závěru, ţe se inscenátoři ve spolku Kašpar rozhodli zobrazit běţného dnešního člověka na pozadí zvláštních událostí, které jsou známé ze Shakespearovy hry. Tuto vlastní interpretaci si 46
odůvodňuji především díky znamenitým hereckým výkonům, které v této trilogii povaţuji za hlavní inscenační sloţku. Trilogii Elsinor v divadelním spolku
Kašpar
proto nazývám výjimečným
projektem, který si jistě zaslouţí své místo na současné české divadelní scéně.
47
VI. Seznam pramenů a literatury
VI. I. Prameny
Divadelní hry SHAKESPEARE, W.: Hamlet, verze textu upravená pro potřeby divadelního spolku Kašpar, překlad Milan Lukeš, Praha: 2008. Uloţeno v archivu spolku Kašpar. STRÁNSKÝ, J., ŠPALEK, J.: Claudius a Gertruda, verze textu upravená pro potřeby divadelního spolku Kašpar, Praha: 2007. Uloţeno v archivu spolku Kašpar. STOPPARD, T.: Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, verze textu upravená pro potřeby divadelního spolku Kašpar, překlad Jaroslav Kořán, Praha: 2006. Uloţeno v archivu spolku Kašpar.
Divadelní programy k inscenacím ŠPALEK,
J.:
Hamlet.
Inscenace
divadelního
spolku
Kašpar,
program k premiéře 10. 9. 2005. ŠPALEK, J.: Claudius a Gertruda. Inscenace divadelního spolku Kašpar, program k premiéře 7. 12. 2007. NUCKOLLS, F.: Rosencrantz u Guildenstern jsou mrtvi. Inscenace divadelního spolku Kašpar, program k premiéře 11. 1. 2006.
Internetové zdroje http://časopis.scena.cz www.divadlovceletne.cz www.kultura.idnes.cz www.narodni-divadlo.cz
48
www.nazabradli.cz www.novinky.cz/kultura www.prakomdiv.cz http://www.psychoterapie.estranky.cz/stranka/barvy-coznamenaji_ www.reflex.cz www.wikipedia.cz
VI. II. Literatura
DUNTON-DOWNEROVÁ,L.,RIDING, A.: Shakespeare a jeho svět. IKAR, Praha: 2006. HOŘÍNEK, Z.: Drama, divadlo, divák. JAMU, Brno: 2008. HYVNAR, J.: Několik poznámek k osobnostnímu herectví. In: Sborník z kolokvia Osobnostní herectví a cesta k němu. DAMU, Praha: 2009. KOTT, J.: Shakespearovské črty. Čs. spisovatel, Praha: 1964. LUKEŠ, M.: Základy Shakespearovské dramaturgie. Univerzita Karlova, Praha: 1985. PAVIS, P.: Divadelní slovník. Divadelní ústav, Praha: 2003. PAVLOVSKÝ, P.: Základní pojmy divadla: Teatrologický slovník. Libri, Praha: 2004.
49
VII. Obrazová příloha
Plakát k trilogii Elsinor
Petr Lněnička Špalek.
jako
Hamlet
v inscenaci
Hamlet,
reţie
Jakub
50
Petr Lněnička jako Hamlet, Martin Němec jako Laertes a Martin Hoffman jako Horacio v inscenace Hamlet, reţie Jakub Špalek.
Jan Potměšil jako Claudius, Milena Steinmasslová jako Gertruda v inscenaci Claudius a Gertruda, reţie Jakub Špalek.
51
Jan Potměšil jako Claudius, Milena Steinmasslová jako Gertruda, Petr Lněnička jako Hamlet a Miloš Kopečný jako Polonius v inscenaci Claudius a Gertruda, reţie Jakub Špalek.
Marek Němec jako Rosencrantz a Martin Hoffman Guildenstern v inscenaci Rosencrantz a Guildenstern mrtvi, reţie Filip Nuckolls.
jako jsou
52
