Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury
KONSTRUKCE A OVĚŘENÍ SPECIFICKÉHO ÚNAVOVÉHO PROTOKOLU U LEDNÍHO HOKEJE Diplomová práce (bakalářská)
Autor: Ondřej Schneider, TV-Mv Vedoucí práce: Mgr. Karel Hůlka Ph.D. Olomouc 2013
Bibliografická identifikace
Jméno a příjmení autora:
Ondřej Schneider
Název bakalářské práce:
Konstrukce a ověření specifického únavového protokolu u ledního hokeje
Pracoviště:
Katedra sportu
Vedoucí bakalářské práce:
Mgr. Karel Hůlka, Ph.D.
Rok obhajoby bakalářské práce: 2013 Abstrakt: Bakalářská práce je zaměřena na konstrukci a ověření specifického únavového protokolu v ledním hokeji. Cílem práce bylo analyzovat herní výkon v utkání ledního hokeje, zkonstruovat únavový protokol a ověřit reliabilitu měření. Výzkumný soubor tvořilo 24 hráčů ve věku 17,68 ± 1,52 let. Brankáři se měření neúčastnili. Testování proběhlo dvakrát v Moravské Třebové a dvakrát v Pardubicích. Časy sprintů byly naměřeny elektronickými branami a odpočinek ručními stopkami. Pro posouzení relativní reliability byl využit vnitrotřídní korelační koeficient ICC a 95 % interval spolehlivosti. K posouzení absolutní reliability byl použit variační koeficient (CV) a Bland-Altmanovy 95 % meze shody. ICC vykazuje výborné až přijatelné hodnoty, stejně tak CV. Tento test prokázal relativně vysokou reliabilitu a může být použit jako specifický test v ledním hokeji pro agility a opakované činnosti maximální intenzity na ledě.
Klíčová slova: lední hokej, vnější zatížení, vnitřní zatížení, RSA, reliabilita, testování
Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.
Bibliographical identification Author’s first name and surname:
Ondřej Schneider
Title of the master thesis:
Design and reliability of specific ice hockey Repeated-Sprint Ability test
Department:
Department of sport
Supervisor:
Mgr. Karel Hůlka, Ph.D.
The year of presentation:
2013
Abstract: The thesis is focused on the design and verification of specific fatigue protocol in ice hockey. The aim of the study was to analyze the gaming performance in the game of ice hockey, construct fatigue protocol and verify the reliability of the measurement. The sample consisted of 24 players aged 17.68 ± 1.52 years. Goalkeepers measurements did not participate. Testing took place twice in Moravská Třebová and twice in Pardubice. Sprint times were measured by electronic timing gates and the rest by hand stopwatch. To assess the relative reliability was used intraclass correlation coefficient ICC and 95% confidence interval. To assess absolute reliability was used coefficient of variation (CV) and Bland Altman 95% limits of agreement. ICC has excellent to acceptable levels, as well as CV. This test showed relatively high reliability and can be used as a specific test in ice hockey for agility and repeat-sprint ability on the ice.
Key words: ice hockey, external load, internal load, RSA, reliability, testing
I agree the thesis paper to be lent within the library service.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením Mgr. Karla Hůlky, Ph.D., uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky.
V Olomouci dne
……………………………
Děkuji Mgr. Karlu Hůlkovi, Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Dále děkuji p. Jiřímu Šejbovi a p. Radku Kršňákovi za vstřícné jednání při výzkumu.
OBSAH 1 ÚVOD .......................................................................................................................8 2 PŘEHLED POZNATKŮ ....................................................................................... 10 2.1 CHARAKTERISTIKA HERNÍHO VÝKONU .................................................. 10 2.1.1 Indikátory vnitřního zatížení ....................................................................... 12 2.1.1.1 Srdeční frekvence ................................................................................. 12 2.1.1.2 Spotřeba kyslíku ................................................................................... 13 2.1.1.3 ATP-CP systém .................................................................................... 14 2.1.1.4 Laktát ................................................................................................... 14 2.1.1.5 Intenzita metabolismu...........................................................................18 2.1.1.6 Bilance živin ......................................................................................... 18 2.1.1.7 Druhy svalových vláken ........................................................................ 18 2.1.2 Indikátory vnějšího zatížení ........................................................................ 19 2.2 TEORIE TESTOVÁNÍ ...................................................................................... 21 2.2.1 Vlastnosti testů............................................................................................ 22 2.2.1.1 Validita ................................................................................................ 22 2.2.1.2 Reliabilita ............................................................................................ 23 2.3 REPEATED SPRINT ABILITY(RSA) .............................................................. 27 3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ...................................................................................... 29 3.1 HLAVNÍ CÍL .................................................................................................... 29 3.2 DÍLČÍ CÍLE ......................................................................................................29 3.3 ÚKOLY PRÁCE ............................................................................................... 29 4 METODIKA ...........................................................................................................30 4.1 VÝZKUMNÝ SOUBOR ................................................................................... 30 4.2 METODY SBĚRU DAT ................................................................................... 30 4.2.1 Analýza herního výkonu v utkání ledního hokeje ........................................ 30 4.2.2 Specifický únavový protokol v ledním hokeji.............................................. 31
4.3 POSTUP PŘI ZÍSKÁVÁNÍ DAT ......................................................................33 4.4 STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ DAT ............................................................... 33 5 VÝSLEDKY A DISKUSE ...................................................................................... 35 5.1 ANALÝZA HERNÍHO VÝKONU V LEDNÍM HOKEJI.................................. 35 5.2 RELIABILITA MĚŘENÍ SPECIFICKÝM ÚNAVOVÝM PROTOKOLEM ..... 37 5.2.1 Změna průměru a variability ....................................................................... 38 5.2.1.1 Náhodná změna v průměru a směrodatná odchylka .............................. 38 5.2.2 Retestová korelace ...................................................................................... 38 5.2.2.1 Vnitrotřídní korelační koeficient (ICC) jako ukazatel relativní reliability ........................................................................................................................ 38 5.2.3 Mezisubjektová variace dat ......................................................................... 39 5.2.3.1 Koeficient variace (CV) ........................................................................ 39 5.2.3.2 Bland Altmanovy 95 % limity shody ..................................................... 40 5.2.4 Reliabilita proměnné „best time“ (BT) ........................................................ 40 5.2.3 Reliabilita proměnné „Total time“ ............................................................... 42 5.2.4 Reliabilita proměnné „index únavy“ ............................................................ 43 6 ZÁVĚRY................................................................................................................. 45 7 SOUHRN ................................................................................................................ 46 8 SUMMARY ............................................................................................................ 47 9 REFERENČNÍ SEZNAM ...................................................................................... 48 10 TABULKY A PŘÍLOHY ..................................................................................... 54
1 ÚVOD Lední hokej je nejrychlejší kolektivní hra na světě a v současné době jeden z nejpopulárnějších sportů na území České Republiky. Jeho popularitu mu zajišťují hlavně úspěchy našich reprezentantů na Mistrovství světa či Olympijských hrách. Ale také úspěchy a kariéra českých hokejistů působících v nejprestižnějších soutěžích světa, jako je „National Hockey League“ (NHL) a „Kontinental Hockey League“ (KHL), je bezesporu velikou motivací pro začínající hokejisty. V ledním hokeji nechybí tvrdé střety, týmová práce, vytrvalost, síla, obratnost a rychlost, ale také herní inteligence. Kombinace všech těchto dovedností a schopností dělají hokejistu hokejistou. Rok od roku se hranice výkonnosti u každého sportu posouvají výš a výš. Stejně je tomu i u ledního hokeje kde jsou nároky na hráče kladeny někdy až nad rámec možností. Díky velké popularitě ledního hokeje jsou v ČR bohaté hráčské základny. Rivalita mezi hráči nutí jedince podávat stále lepší výkony a být po celou sezónu v optimální fyzické kondici. Hráči by měli o své místo v sestavě bojovat tak, že budou tvrdě trénovat a podávat lepší a lepší výkony. Jen takovou cestou mohou dosáhnout svých vysněných cílů, jako např. hrát nejprestižnější hokejovou ligu světa – NHL. Bývalý obránce „Tre Kronor“ o kanadsko-americké NHL kdysi řekl: „Pokud mužstvo hraje na tři pětky, švédský hokejista očekává dvacet minut na ledě, kdežto Kanaďan nula. Ten čas, který bude hrát, si nejdříve musí zasloužit.“ Pro zlepšení fyzické připravenosti a herního výkonu dochází k neustálé inovaci a zdokonalování tréninkových procesů. K modernímu pojetí ledního hokeje je třeba sledovat budoucí hráčskou generaci a její připravenost formou různých druhů testů. Se svojí hráčskou kariérou jsem začínal před šestnácti lety, kde jsem hrál ve svém rodném městě Moravské Třebové. Zde jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V seniorské kategorii jsem odehrál necelé dvě sezóny. Dal jsem přednost studiu a nadále hraji lední hokej již jen rekreačně. Vždy mě ale zajímala oblast výkonnosti a kondiční připravenosti v ledním hokeji a proto jsem po dvě sezóny vypomáhal trenérům s letní kondiční přípravou mládežnických kategorií v Moravské Třebové. Toto téma mě zaujalo natolik, že jsem s výběrem tématu mé bakalářské práce 8
měl téměř jasno. Mgr. Karel Hůlka, Ph.D, vedoucí mé bakalářské práce, moji myšlenku upravil a z toho vzešel název mé práce – Konstrukce a ověření únavového protokolu u ledního hokeje. Při testování, jsem si vybral záměrně kategorii Juniorů, protože v tomto věkovém období dochází k největšímu svalovému růstu a velmi důležitým faktorem v této kategorii je rychlost a výbušnost. Měření probíhalo na dvou místech a ve dvou soutěžích. V mužstvu HC Slovan Moravská Třebová jsem měřil dvanáct hráčů a v mužstvu HC ČSOB Pojišťovna Pardubice jsem měřil taktéž dvanáct hráčů. Moravskou Třebovou jsem si vybral z toho důvodu, že jsem zde odehrál asi 16 sezón a Pardubice, protože tam hraje můj bratr. Proto byla i domluva s trenéry obou týmu s prováděním testů snazší. Zaměřením této práce je popsat aspekty podílející se na vnitřním a vnějším zatížení u hráčů ledního hokeje. Dalším důležitým aspektem, který v práci zmiňuji je RSA, tedy činnost opakované maximální intenzity, která je předmětem měření (testování).
9
2 PŘEHLED POZNATKŮ 2.1 Charakteristika herního výkonu Herní způsobilost, nebo umění hrát a podávat výkon, znamená dosažení vysokého stupně herních dovedností a jejich tvořivé uplatňování s využitím všech biomotorických a psychických kapacit. Míra takové herní způsobilosti se označuje jako herní výkon (Bukač & Dovalil, 1990). Šafaříková, Táborský a Kaplan (1994) charakterizují herní výkon jako realizovanou činnost hráče, skupiny, družstva v ději utkání charakterizovanou mírou splnění herních úkolů. Podle Hůlky (2012) je úroveň herního výkonu determinována faktory, které jsou určitým způsobem uspořádány v určitých vztazích. Tyto faktory jsou psychické, bioenergetické, biomechanické determinanty (Buzek, 2007; Dobrý, 1988). ElferinkGemser et al. (2004) pak dále mluví také o determinantě antropometrické. Bukač (2005) je pak nazývá adaptačními doménami psychickou, motorickou a orgánovou. Dobrý (1988), podobně jako Bukač a Dovalil (1990) rozděluje herní výkon na herní výkon jednotlivce - individuální herní výkon a herní výkon družstva - týmový herní výkon. Z fyziologického pohledu představuje lední hokej intervalový a přerušovaný typ pohybové činnosti, která vyžaduje široké spektrum motorických dovedností, reakčních a rozhodovacích schopností, kvalitu a souhru analyzátorů i vysokou úroveň celkové tělesné zdatnosti (rychlosti, síly a vytrvalosti). Fyziologické nároky se poněkud liší v závislosti na postavení hráče v mužstvu (útočník, obránce, brankář) i na úrovni a stylu hry. Pro lední hokej je typické střídání cyklických (bruslení) a acyklických pohybových činností (střelba). Bruslení s kotoučem i bez kotouče se střídá s krátkými úseky maximálního zrychlení a sprintů s osobními souboji, přihrávkou a střelbou (Pavliš et al., 1995). Mnohé studie naznačují, že schopnost opakovaných činností maximální intenzity je důležitým určujícím faktorem výkonu v intermitentních kolektivních sportech, jako je lední hokej (Rampinini et al., 2007; Spencer, Bishop, Dawson, & Goodman, 2005). 10
(Mujika et al., 2009) Podle Hůlky (2012) má v zahraniční literatuře definice intermitentní pohybové aktivity několik synonym, jejichž přehled podává Balsom (1995) ve své disertační práci:
interval running,
intermittent exercise of supramaximal intensity,
intermittent sprint exercise,
intermittent maximal exercise,
intense intermittent exercise,
repeated bouts of sprint running,
repeated bouts of maximum short duration exercise,
repeated maximal sprints,
repetitive brief maximal exercise,
multiple sprints,
start and go sports (Sharkey & Gaskill, 2006)
Hůlka (2012) uvádí, že interval zatížení a zotavení, tedy poměr střídání vysoko a nízko intenzivních činností, se pohybuje mezi 1:14 až 1:7 ve fotbale, 1:2 v rugby, 5:10 sekundám v badmintonu a 50:250 sekundám v ledním hokeji (Bangsbo, Mohr & Krustrup, 2006). Schopnost provést opakované úseky maximální nebo velmi vysoké intenzity cvičení s krátkými intervaly odpočinku typickými jen jako schopnost opakovaných činností maximální intenzity (RSA), je považována za důležitou nebo klíčovou složku fyziologického profilu hráče. V tomto důsledku, sportovní hry se liší na jednu stranu od vytrvalostních sportů, a na druhou stranu od rychlostních a silových sportů. Proto jsou tyto sportovní hry rozděleny jako „více-sprintové sporty“ (Balsom, Wood, Olsson, & Ekblom, 1999) nebo intermitentní sporty (Bangsbo, Iaia, Marcello, & Krustrup, 2008). Tak jako každý herní výkon, má i výkon hráče v ledním hokeji svou specifickou strukturu. Je to struktura vnitřních a vnějších faktorů.
11
2.1.1 Indikátory vnitřního zatížení Lední hokej vyžaduje široké spektrum kondičních pohybových schopností, zejména rychlost v kombinaci se sílou a vytrvalostí. Vyžadovány jsou taktéž specifické motorické dovednosti, rychlý postřeh a schopnost reagovat na danou situaci. V herním výkonu jednotlivce, hrají významnou roli tyto faktory:
srdeční frekvence,
intenzita metabolismu,
energetický výdej,
hladina laktátu v krvi,
bilance živin,
maximální využití kyslíku (VO2 max),
druhy svalových vláken,
adenosintrifosfát kreatinfosfát (ATP-CP) systém (Bukač, Dovalil, 1990).
Při utkání v ledním hokeji dosahuje srdeční frekvence asi 90 % maxima a ani na střídačce neklesá pod 120 tepů/min. Intenzita hry dosahuje asi 70 – 80 % VO2 max, intenzita metabolismu 3200 % nál. BM, energetický výdej asi 36 – 50 kJ/min a hladina laktátu v krvi 5 – 8 mmol/l (Heller & Pavliš 1998).
2.1.1.1 Srdeční frekvence Rytmus srdeční činnosti vyjadřuje srdeční frekvence (SF), u novorozenců dosahuje 140 min-1, u dětí 100 – 75 min-1, u dospělých 60 – 70 min-1, u trénovaných, zejména vytrvalců 40 – 50 min-1 i méně. U špičkových vytrvalců byly nalezeny hodnoty až 32 tepů za minutu, což ušetří značné množství energie. Maximální hodnoty SF jsou závislé spíše na věku než na trénovanosti. SF v klidu i při zatížení je u trénovaných nižší (Pavliš et al., 1995). V průběhu utkání se průměrná srdeční frekvence pohybuje přibližně na 90 % maxima (Cox et al., 1995; Green et al., 1976; Paterson, 1979). Podle Hellera & Pavliše (1998) dosahuje průměrná tepová frekvence v utkání 165 – 170 tepů za minutu. Hraniční hodnoty jsou ale až 190 – 200 tepů za minutu. Vlivem emočního zatížení
12
srdeční frekvence neklesá pod úroveň 120 tepů za minutu ani na střídačce. Klidový tep je u hokejistů 50 - 60 tepů za minutu (Heller & Pavliš, 1998). Srdeční frekvenci měříme sport-testery, kardiotachometry či elektrokardiografy, v terénu obvykle pohmatem na velkých tepnách, nejčastěji na arteria carotis communis nebo arteria radialis (Přidalová & Riegrová, 2002).
2.1.1.2 Spotřeba kyslíku Lední hokej je metabolicky jedinečný a fyzicky náročný a je klasickým příkladem intervalové nebo přerušované práce, vyžadující trénované aerobní a anaerobní energetické cesty. Je to aerobně náročné, vzhledem ke stálému trvání výkonu vyžadující vysoké VO2max (Green, 1978). V roce 1979, Patterson prokázal intenzivní kardiorespirační požadavky v ledním hokeji. Hlásal odhadovanou průměrnou intenzitu mezi 70 – 80 % VO2max. Johansson, Lorentzon a Fugl-Meyer (1989) a Reilly & Borrie (1992) zařadili lední hokej mezi sporty s 30 % aerobním a 70 % anaerobním podílem energetického výdeje. Léger, Seliger & Brassard (1979) podali zprávu, že hodnoty VO2max u hráčů ledního hokeje jsou v rozmezí 58,6 – 62,1 ml kg-1 min-1 a spojovali to s rychlejším tempem hry. V roce 1980 58 % vyšetřovaných hráčů mělo hodnotu VO2max menší než 55 ml kg-1 min-1, ale v roce 1991 pouze 15 % hráčů mělo hodnotu VO2max menší než 55 ml kg-1 min-1. Za posledních deset, patnáct let se hodnoty VO2max zvýšili z přibližně 55 ml kg-1 min-1 na 62,8 ml kg-1 min-1 (Hoff, Kemi & Helgerud, 2005). Obránci mají v průměru nižší hodnoty VO2max (okolo 50 ml kg-1 min-1) než útočníci (okolo 60 ml kg -1 min-1), navzdory jejich většího množství času stráveného na ledě. Možná kvůli větší tělesné hmotnosti, mají obránci spolu s brankáři nejnižší hodnoty VO2max (Twist & Rhodes, 1993; Snyder & Foster, 1994). V důsledku rychlých střídání cyklických a acyklických pohybových činností během zápasu jsou podmínky pro pravidelné dýchání ztíženy. Nedostatečný přísun kyslíku při hře (kyslíkový deficit) je splácen zrychleným dýcháním při přerušení hry nebo při odpočinku mezi střídáním jako tzv. kyslíkový dluh (Pavliš et al., 1995). Spotřeba kyslíku je základním informativním ukazatelem úrovně a diagnostiky kyslíkového (O2) systému. VO2max je maximální spotřeba kyslíku při maximální 13
intenzitě zatížení. Po funkční stránce je VO2max komplexním ukazatelem výkonnosti transportního systému pro kyslík od vdechnutí vzduchu, až po využití kyslíku ve svalových buňkách. Podle dosavadních zkušeností se dosažený aerobní výkon hráčů ledního hokeje hodnotí: nízký: 50 – 54, střední: 55 – 59, dobrý: 60 – 64, vynikající: vyšší než 65 ml.min-1.kg-1 (Bukač & Dovalil, 1990).
2.1.1.3 ATP-CP systém
ATP (adenosintrifosfát) je bezprostředním dodavatelem energie pro svalovou kontrakci. Zásoba ATP ve svalu je malá (asi 5 mol.g-1), pokrývá ale potřebu energie pro práci maximální intenzity trvající asi 3 s. Jeho koncentrace ve svalu však výrazněji neklesá. Energii k jeho obnově v prvních sekundách práce poskytuje CP (kreatinfosfát). Obsah CP ve svalu rychle klesá a po 20 s práce může být vyčerpán. Zásoba CP ve svalu je asi 11 – 18 mol.g-1. CP se obnovuje až při zotavení, nebo při výrazném snížení intenzity zatížení (Přidalová & Riegrová, 2002). Pohyb hráčů ve hře zabezpečují kosterní svaly. Potřebnou energii pro tuto činnost poskytuje štěpení ATP. ATP-CP systém představuje anaerobní způsob získávání energie z už přítomných energeticky bohatých fosfátů (Bukač & Dovalil, 1990). Vzhledem k přerušování hry a střídání intenzity zatížení je převážná část energie u hokejistů hrazena ATP-CP systémem.
2.1.1.4 Laktát
Hokej je hra, která kombinuje vysokou úroveň technické dovednosti s vysokou intenzitou přerušovaného cvičení. Pro velmi proměnlivý charakter, intenzitu a dobu trvání činnosti je obtížné přesně vymezit metabolické nároky tohoto sportu. Mnozí autoři se pokusili vyčíslit metabolické nároky ledního hokeje podle záznamů práce a 14
intervalů odpočinku, nebo na základě měření SF a hodnoty laktátu v krvi (BLa) v průběhu hry. Green et al. (1976) publikoval hodnoty BLa u vysokoškolských hráčů ledního hokeje, které byly získány po posledním střídání. Tyto vzorky krve byly odebrány 3 – 8 min po posledním střídání a pohybovaly se v rozmezí 1,2 – 8,9 mmol/l (Noonan, 2010). Ve snaze zabránit únavě, často říkají trenéři hráčům, aby dodržovali krátká střídání, zvláště v pokročilejší fázi hry. Tento návrh posilují předchozí studie, které prokázaly, že hodnoty BLa a únava - obojí se zvyšuje s rostoucí pracovní dobou a intervaly odpočinku se zkracují během střídavých cvičení vysoké intenzity (Noonan, 2010). V následující tabulce 1. je zaznamenána práce a odpočinek pro 6 útočníků (věk = 20,4 ± 1,8 let, tělesná hmotnost = 81,3 ± 8,7 kg) během první a třetí třetiny hokejového utkání. Toto bylo provedeno použitím jak videozáznamu, tak reálným sledováním hráčů. Na lavičce, během hry, byl výzkumník, který odebíral vzorky krve z prstu po každém střídání. Byly zaznamenány hodnoty BLa a vztah mezi délkou střídání a BLa (Noonan, 2010).
15
Tabulka 1. Hodnoty krevního laktátu a doby pohybu z utkání (podle Noonan, 2010) Celková Délka Odpočinek délka Odpočinek/práce střídání (s) práce (s) (s)
Třetina
Subjekt
Laktát mmol/l
1 1 1 1 1
1 2 3 4 5
9,8 12,4 9,6 4,5 8
86 86 42 45 45
49 49 49 33 33
0,57 0,57 1,167 0,733 0,733
135 135 91 78 78
1 1 1 1 1
2 1 6 4 4
13,7 12,4 9,7 4,5 4,5
94 94 67 67 57
31 31 0 0 0
0,33 0,33 0 0 0
125 125 67 67 57
1 1 1 1 1
5 6 2 1 3
7,8 5,6 10,6 8,4 12,5
57 57 72 58 58
0 0 57 57 57
0 0 0,792 0,983 0,983
57 57 129 115 115
1 1 1 1 1 1
4 5 6 2 1 3
5,5 4,8 4,4 7,6 5,2 9,3
29 29 29 60 60 55
48 48 48 0 0 0
1,655 1,655 1,655 0 0 0
77 77 77 60 60 55
3 3 3 3 3
3 1 4 5 6
7,2 9,4 6,9 10,8 10,4
94 102 64 64 64
44 44 0 0 0
0,468 0,431 0 0 0
138 146 64 64 64
3 3 3 3 3
2 3 1 4 5
12 7,7 9,2 6,6 10,5
90 92 98 42 60
0 0 0 37 37
0 0 0 0,881 0,617
90 92 98 79 97
3 3 3 3
6 2 3 1
5,7 7,6 5,6 5
70 65 65 58
37 0 0 0
0,529 0 0 0
107 65 65 58
8,15 (0,46)
65 (3,38)
22,5 (3,91)
Střední hodnoty
16
0,43
(0,09)
87,5 (4,8)
Vysvětlivky: Celková délka práce = součet všech intervalů práce bez střídání. Odpočinek = prostoje během hry bez střídání. Odpočinek / práce = interval odpočinku / celková délka práce. Délka střídání = délka celého střídání (celková délka práce + odpočinek).
120
Délka práce (s)
100 80 60 40
20 0 0
2
4
6
8
10
12
14
16
Hladina laktátku (mmol/l)
Obrázek 1. Bodový obrázek délky práce a hladiny laktátu (podle Noonan, 2010)
Laktát (LA) je konečným produktem anaerobního štěpení glykogenu. Hladina laktátu v krvi je obvykle vyšší u útočníků než u obránců. Hladiny laktátu při utkání obvykle kolísají mezi 5 – 9 mmol.l-1, vzácně dosahují i více. Ovšem vyšší koncentrace laktátu se negativně projevuje na rychlosti a přesnosti takticko-technických činností. Výzkumné studie u evropských hráčů popisují nižší hladiny laktátu než u hráču kanadsko-amerických (mívají nižší VO2max než evropští), což lze vysvětlit vyšším využíváním ATP-CP systému při několikasekundových startech a sprintech (Pavliš et al., 1995).
17
2.1.1.5 Intenzita metabolismu Energetický obrat k zachování životně důležitých funkcí je tzv. bazální metabolismus (BM). Pracovní metabolismus můžeme vyjadřovat v procentech náležitého bazálního metabolismu nebo přímo v kilojoulech (kJ). Utkání v ledním hokeji např. odpovídá 3140 % náležitého BM, což průměrně představuje asi 4000 kJ na jedno utkání. Energetický výdej v tréninku obvykle dosahuje asi 6000 – 6500 kj, to je asi 36 – 50 kJ/min (Pavliš et al., 1995).
2.1.1.6 Bilance živin Pro podání dobrého výkonu v utkání je třeba přizpůsobit příjem živin. Tabulka 2. Denní potřeba živin u hokejistů (podle Pavliš et al., 1995) Energie (kJ) Bílkoviny živočišné (g) Bílkoviny rostlinné (g) Bílkoviny celkem (g) Tuky živočišné (g) Tuky rostlinné (g) Tuky (g) Cukry (g)
Junioři 12 500 55 50 105 50 55 105 500
Dospělí 14 000 - 19 000 50 - 90 50 - 60 100 - 150 45 - 75 50 - 75 95 - 150 430 - 640
2.1.1.7 Druhy svalových vláken Ve svalu je zastoupení různých svalových vláken. Lze je podle struktur rozlišit na tři typy. Rychlá glykolytická (FG), rychlá oxidativně-glykolytická (FOG) a pomalá oxidativní (SO). FOG vlákna představují z funkčního i metabolického hlediska mezistupeň mezi rychlým a pomalým svalovým vláknem. SO vlákna jsou odolná vůči únavě. Naopak FG vlákna jsou rychle unavitelná. Analýza složení svalu se provádí odběrem malého vzorku svalové hmoty, tzv. biopsií (Heller & Pavliš, 1998). 18
U sportovců typicky silových a silově rychlostních disciplín se obvykle pozoruje hypertrofie, zbytnění, svalových vláken, zejména typu FOG, u vytrvalců bývají vlákna naopak výrazně tenčí. Svalová vlákna hráčů ledního hokeje však, podle dostupných bioptických studií, změny ve smyslu hypertrofie nevykazují (Pavliš et al., 1995). Heller a Pavliš (1998) uvádí, že poměr pomalých (SO) a rychlých (FG + FOG) vláken u hráčů ledního hokeje dosahuje cca 50% : 50% (Nohejl, 1993). Starší studie u našich hokejistů prokázala zastoupení pomalých (SO), přechodných (FOG) a rychlých vláken v rozsahu 52% : 15% : 32% (Seliger et al., 1980). Tabulka 3. Druhy svalových vláken a jejich charakteristika podle Pavliš et al. (1995) Označení
Úsilí
Čas zapojení
Rychlá glykolytická vlákna
FG
maximální 100 %
0 - 20 s
Rychlá oxidativní vlákna
FOG
submaximální 80 %
20 s - 3 min
Pomalá oxidativní vlákna
SO
střední 60 %
nad 3 min
2.1.2 Indikátory vnějšího zatížení Utkání v ledním hokeji má dvě fáze: rozcvičení a utkání. Při správném rozcvičení se užívá 2 – 4 min protahovací cvičení, bruslení nízké až střední intenzity s vloženými úseky bruslení vyšší intenzity (75 – 85 % VO2max). Tyto vložené úseky by neměly být delší než 15 s. Navazuje rozcvičení s kotoučem. Tato fáze trvá celkem 15 – 20 min. Cílem je dosáhnout na konci rozcvičení intenzity odpovídající vlastní hře. Doba zatížení během utkání je obvykle 40 až 60 vteřin, přerušována na asi 11 až 20 vteřinové úseky, které se střídají s přibližně 200 vteřinami odpočinku. Délka střídání se může pohybovat od pár sekund po hranici dvou minut. V průměru, čas strávený během jednoho střídání na ledě činí 91,2 – 126,3 s. To může být opakováno 4,5x – 5,8x 19
za třetinu a 13,5x – 17,4x během hry. Odpočinek mezi střídáními je 3 – 4 minuty. V jednom střídání je 5 – 7 sprintů (činností maximální intenzity) s průměrnou dobou trvání 2,0 – 3,5 s. Celkový čas sprintů během jednoho utkání je 4 – 6 minut (Thoden & Jette, 1975; Patterson, 1979; Minkhoff, 1982; Twist & Rhodes, 1993; Bracko, 2001; Spiering et al., 2003; Hoff, Kemi & Helgerud, 2005; Montgomery, 2006). U útočníků i obránců je přibližně časový poměr doby výkonu na ledě a doby odpočinku v poměru 1:5 uvádí Kazda (2010). Green et al. (1976) ale uvádí, že pro obránce je každé střídání kratší o 7,4 %. Na druhou stranu, Green (1978) tvrdí, že obránci stráví na ledě o 21 % delší dobu, než útočníci během jednoho střídání. Dále také, že obránci mají kratší dobu na zotavení mezi střídáními (-35%). Na rozdíl od Greenova (1978) tvrzení je tvrzení Légera, Seligera a Brassarda (1980) poněkud odlišné. Mají za to, že útočníci a obránci mají podobný hrací čas během jednoho střídání (88,5 : 84,9 s). Protože obránci tráví méně času mezi střídáními na lavičce, potom poměr času stráveného na střídačče : času stráveného na ledě je u útočníků 2 : 3 a u obránců 2 : 1. V průběhu jedné třetiny zápasu každý hráč střídá 5 až 6krát, během celého zápasu pak tedy 15 až 18 krát. Průměrně hráči během utkání nabruslí 5 až 6 kilometrů. (Kazda, 2010). Dlouhá (1998) uvádí, že hráč ujede 5 km a průměrně v jednom utkání stráví hráč na ledě 20 minut čistého času. Nahlášená vzdálenost nabruslená během hry se liší od 4860 – 5620 m (Czechoslovakian national team, Seliger et al., 1972), 5553 m (v průběhu 24 minut aktuální hrací doby, Green et al., 1976), do 6400 – 7200 m u špičkových hráčů (Montgomery, 1988). Kundrátek (2012) uvádí ve své bakalářské práci, že hráč během jednoho střídání vykonává typické krátké sprinty, v nichž se dosahuje rychlosti jízdy až 40 km/h, střelbu a množství osobních soubojů. Tyto intervaly zatížení jsou proloženy 2 – 5 minutami odpočinku mezi střídáními. (Cox, Miles, Verde & Rhodes, 1995; Green et al. 1976; Montgomery, 1988). Gilder & Grogan (1993) tvrdí, že hráč bruslí vpřed průměrně 56 km/h, vzad průměrně 24 km/h a rychlost jízdy dlouhým skluzem může být v průměru 24 km/h. Green et al. (1976) uvádí, že průměrná rychlost je relativně stálá v průběhu prvních dvou třetin a ve třetí třetině klesá o 5,2 %. Rychlost bruslení mezi 50 – 400 m/min (3 – 24 km/h) může být předpokládána během hry (nicméně univerzitní hráči v průměru pouze 13,62 km/h). Lední hokej je fyzicky velice náročný pro rychlé starty, obraty, časté změny směru pohybu, náhlá zastavení i vlastní rychlá a proměnlivá herní činnost s pukem.
20
Intenzita během utkání je kolísavá. K základním lokomočním činnostem v ledním hokeji řadíme bruslení (Grasgruber & Cacek, 2008). Biomechanická analýza bruslení rozlišuje fáze postoje, odrazu a skluzu. Pro dobrou techniku bruslení je charakteristický nízký postoj. Pro maximální odraz je ideální úhel 90° - 100° v kyčelním kloubu, 125° - 160° v kolenním kloubu a sklon trupu 10°-35°. Na fázi odrazu závisí budoucí rychlost pohybu hráče. Je tím účinnější, čím je větší odrazové úsilí, čím delší je dráha odrazu a čím menší je jeho úhel se směrem celkového pohybu hráče. Přičemž však nesmí být porušen úhel postavení brusle ve fázi odrazu, aby nedošlo k jejímu podklouznutí. Odraz začíná prudkým napnutím nohy v kolenním a kyčelním kloubu (Pavliš et al., 1995).
2.2 Teorie testování Test jako vědecká metoda ke zjištění znaku osobnosti s cílem (pokud možno kvantitativní) výpovědi o jeho úrovni (Lienert, 1969). Testy mohou být psychologické, didaktické, motorické, testy inteligence, alergenový text, atd. V souvislosti s tématem této práce je stěžejní motorický test. Motorickým testem rozumíme standardizovaný postup, jehož obsahem je pohybová činnost a výsledkem číselné vyjádření průběhu či výsledku této činnosti (Měkota, Kovář, & Štěpnička 1988). Motorické testy se vyznačují tím, že jejich obsahem je pohybová činnost vymezená pohybovým úkolem testu a příslušnými pravidly. Motorické testy dělíme na testy motorických schopností (např. silové, vytrvalostní) a testy motorických dovedností (např. plavecké). Podle místa, kde je test prováděn, rozlišujeme test laboratorní a terénní. Při diagnostikování motorické výkonnosti se nejčastěji využívají testy terénní, někdy označované jako kondiční testy nebo testy zdatnosti. Podle počtu osob rozeznáváme test individuální či skupinový. Měření různých svalových skupin nazýváme dynamometrií, měření reakčních časů se nazývá reaktometrií, goniometrie je měření úhlů, rytmometrií nazýváme testování rytmických schopností atd. (Měkota & Blahuš, 1983; Měkota et al., 1988; Měkota & Cuberek, 2007).
21
2.2.1 Vlastnosti testů Motorický test je jedna z nejčastěji užívaných diagnostických metod pro zjišťování úrovně motorických předpokladů. Tento test se od jiných testů odlišuje zejména
standardizací,
statistickým přístupem,
testovým skóre. Pod pojmem standardizace rozumíme zaručenou reprodukovatelnost testu, tzn.
vytvářet testovou situaci, která má být opakovatelná, používat standardizované pomůcky a minimalizovat vlivy prostředí. Musí být zajištěná autentičnost testu (hodnověrnost). Za nejdůležitější kritéria kvality testu se považuje reliabilita (spolehlivost) a validita (platnost) testu. Standardizovaný test také znamená, že je vypracovaný systém skórování pomocí testových norem. Statistickým přístupem rozumíme vyhodnocení výsledků s využitím statistického zpracování (Měkota, Kovář, & Štěpnička, 1988).
2.2.1.1 Validita Validita znamená spolehlivost a platnost získaných výsledků vzhledem ke skutečnosti. Je to „vypovídající hodnota testu podmíněná mírou přesnosti zobrazení určité motorické vlastnosti“ Měkota et al. (1988, 140). Hendl (2004, 48) uvádí, že „validita odkazuje na přiměřenost, smysluplnost a užitečnost specifických závěrů.“ Měkota a Blahuš (1983) tvrdí, že validita, tedy pravdivost nebo stupeň platnosti testu, je obecná vlastnost, která určuje, zda má vypovídající hodnotu, tedy zda zadané kritérium testu vyjadřuje přesně vymezený účel testování a přijaté měřítko toho, co se má testovat. Podle Měkoty a Cuberka (2007) jsou testy objektivním nástrojem, tedy dovolují vyjádřit progres nebo regres při opakovaném testování. Validita testů do značné míry závisí na tom, do jaké míry jejich obsah a testové prostředí koresponduje s pohybovým obsahem a prostředím v daném sportu či hře. Baumgartner et al. (2003) se ve své publikaci zmiňuje o staré a nové definici validity. Podle staré definice je test validní, pokud měří 22
to, co se předpokládá, že by měl měřit. Například, kliky jsou validním měřením síly a vytrvalosti paží a pletence ramenního, protože síla a vytrvalost svalů paže a pletence ramenního jsou potřebné pro provádění kliků. Nová definice validity je na úrovni interpretace testového skóre. Takže, interpretace založená na testovém skóre je to, co je validní. Z předchozího příkladu – interpretace jako množství síly paže a pletence ramenního založené na počtu kliků je to, co je validní. Koeficientem validity, tedy nějakou číselnou veličinou, se vyjadřuje validita. Pokud je tento koeficient v rozpětí od 0,80 až 0,85, potom jde o validitu, která je interpretována jako velmi dobrá. Při koeficientu validity nad 0,85 je validita výborná (Čelikovský et al., 1967). Validita úzce souvisí s dalším důležitým pojmem – reliabilitou.
2.2.1.2 Reliabilita
V nejobecnějším smyslu reliabilita (spolehlivost) vypovídá o přesnosti testu a vyjadřuje velikost chyb měření. Může být také definována jako přesnost, s jakou test postihuje to, co má měřit (Měkota, & Blahuš, 1983; Měkota et al., 1988). Podle Baumgartnera et al. (2003) je reliabilita velmi důležitou složkou kvality měření a spolehlivé měření souvisí s nezměněnou hodnotou po krátkém časovém úseku. „Výsledky testování by měly být co nejméně závislé na nahodilé chybovosti a reliabilita udává, do jaké míry je tento požadavek splněn.“ (Měkota et al., 1988, 132). Pokud je osoba, jejíž schopnosti se nezměnily, měřená dvakrát v průběhu jednoho dne těsně po sobě, potom budou obě skóre totožné (Baumgartner et al., 2003). Měkota et al. (1988) ovšem uvádí, že dvakrát opakovaný test by při úplné reliabilitě poskytl identické výsledky, pokud by se ovšem testovaná vlastnost nezměnila. Takový test však neexistuje. Podle Měkoty a Blahuše (1983) se vysoká reliabilita projevuje tím, že při opakovaném testování u stejných testovaných osob za stejných podmínek obdržíme velmi podobné výsledky. Výsledky testů jsou zatíženy náhodnými chybami, které mají různou příčinu a povahu. Ke vzniku těchto chyb dochází při změně podmínek vnějšího prostředí, nedokonalostí testů jako nástrojů měření, nestandardní prací nebo kolísání fyzického a psychického stavu testované osoby v době testování. Výsledek každého testu je zatížen
23
určitou náhodnou chybou. Pozorovaný výsledek X je vlastně součtem dvou komponent: skutečného výsledku a chyby testování. Pro výsledek X, skutečný výsledek (τ) a chybu testování (Δ) platí vztah: X = τ + Δ. Náhodné chyby působí ve směru kladném nebo záporném se stejnou pravděpodobností pro jednotlivé testované osoby (probandy). Rozptyl pozorovaných výsledků (Sx) je vždy větší než rozptyl skutečných výsledků (Sτ), protože je součtem rozptylu skutečných výsledků a rozptylu chyb (SΔ): Sx2 = Sτ2 + SΔ2. Koeficient reliability (rxx´) je podíl skutečného a pozorovaného rozptylu:
. Je
zřejmé, že čím větší bude podíl skutečného a celkového rozptylu, tím větší bude reliabilita testu (Měkota et al., 1988). Tabulka 4. Posouzení koeficientů reliability (Bös, 2001) Koeficient reliability ≥ 0,90 0,80 - 0,89 0,70 - 0,79 0,60 - 0,69 ≤ 0,60
Hodnocení Výborná Velmi dobrá Přijatelná Nepříliš dobrá Nízká
Podle Kynclové (2012) se mezi hlavní faktory ovlivňující reliabilitu testu řadí: porušení testových pokynů, délka a obtížnost testu, míra časového určení testu (rychlost), nestálost pomůcek a testovacích zařízení, a dále příčinami, které jsou již výše zmíněny. Když
mluvíme
o
reliabilitě,
poukazujeme
na
opakovatelnost
nebo
reprodukovatelnost měření. Populární, ale chybné konvence, neodkazují na reliabilitu měření, ale na reliabilitu testu, zkoušky nebo prostředku, který zajistí měření. Výzkumy odkazují na reliabilitu v různých směrech. Hopkins (2000) uvádí tyto tři důležité typy měření: „within-subject variation, change in the mean, and retest correlation“. 1. Mezisubjektová variace dat (Within-Subject Variation) – je nejdůležitějším typem měření reliability pro výzkumy, protože ovlivňuje přesnost odhadu změn v proměnné experimentální studie. Je to také nejdůležitější typ měření reliability pro trenéry, fyziky, vědce a ostatní profesionály používající testy pro monitorování výkonu nebo zdraví svých klientů. Snadná cesta k pochopení významu mezisubjektové variace dat je považovat to za náhodnou změnu 24
v měření, když je jedinec vícekrát testován. Statistika, která zachycuje tento pojem náhodné variability jednotlivých hodnot na opakovaném testování je směrodatná odchylka individuálních hodnot. Tato „within-subject“ směrodatná odchylka je spíše známá jako směrodatná chyba měření. Reprezentuje typickou chybu v měření. Ve většině situací, kdy je reliabilita problém, jsme zainteresovaní do jednoduché otázky reprodukovatelnosti jednotlivých hodnot získaných na stejných zařízeních stejným pozorovatelem. Tato metoda pro počítání typických chyb, které vyplývají z faktu, že odchylka rozdílu skóre (Sdiff2) je stejná jako součet odchylek zastupující typickou chybu v každém pokusu: Sdiff2 = s2 + s2, takže
. Pro mnohá měření ve sportovní
medicíně a vědě typická chyba narůstá úměrně s hodnotou měření (Hopkins, 2000). 2. Změna průměru (Change in the Mean) – toto měření reliability je jednoduše změna v průměrné hodnotě dvou studií testu. Tato změna se skládá ze dvou složek: z náhodné změny a metodické (systematické) změny (známější spíše jako soustavné tendence). Náhodná změna v průměru je také nazývána výběrová chyba. Tento druh změny vzniká čistě z náhodné chyby měření, která nevyhnutelně vzniká v každém pokusu. Náhodná změna je menší s větším vzorkem, protože náhodné chyby z každého měření mají tendenci se rušit, když se více měření sčítá dohromady pro výpočet průměru. Systematická změna v průměru není náhodná změna mezi hodnotami dvou studií, které se vztahují ke všem účastníkům. Systematická změna v průměru je důležitý problém, když dobrovolníci provádějí řadu zkoušek jako část monitorovacího programu. Dobrovolníci jsou obvykle sledováni pro stanovení účinku intervence (např. změna ve stravě nebo tréninku), proto je důležité provést dostatek pokusů k vytvoření vzdělávacího efektu, nebo jiné systematické změny zanedbatelné před použitím intervence. Systematické změny jsou zdánlivě méně důležité pro výzkumné pracovníky provádějící kontrolované studium, protože je to relativní změna v průměru pro obě skupiny, které poskytují důkazy o účinku. Nicméně, je pravděpodobné, že velikost systematické změny se mezi jednotlivci liší, a tyto jednotlivé rozdíly vytváří test méně spolehlivým. Proto výzkumníci musí volit
25
nebo navrhnout testy s malým efektem učení, nebo by měli dostat dobrovolníky k vykonávání pokusů za účelem snížit efekty učení (Hopkins, 2000). 3. Retestová korelace (Retest Correlation) – tento typ měření představuje, jak úzce spolu souvisí hodnoty jedné studie a sledované hodnoty jiné studie, když přesuneme naši pozornost od jednoho k druhému jedinci. Pokud má každý účastník stejnou hodnotu v obou studiích, potom má korelační koeficient hodnotu 1 a v obrázku hodnot dvou studií jsou všechny body na jedné přímce. Pokud náhodné chyby v měření zavalí skutečné měření, potom obrázek hodnot dvou studií ukazuje náhodný rozptyl bodů a korelační koeficient se blíží nule. Korelace (souvztažnost) také představuje, jak dobře se pořadí účastníků v jedné studii opakuje ve druhé. Čím více se blíží korelace hodnotě 1, tím lepší je replikace (opakovatelnost). Retestová korelace je jednoznačně dobrým měřítkem reliability. Hlavním problémem s retestem korelace je to, že hodnota korelace je citlivá na heterogenitu (rozpětí) hodnot mezi účastníky. Typická chyba zachycuje podstatu spolehlivosti testu a ne retestem korelace. Nelze srovnávat reliabilitu dvou měření pouze na základě jejich retestů korelace: horší měření (jedna z největších typických chyb) by mohlo mít vyšší retest korelace, pokud jeho reliabilita byla stanovena z různorodějšího vzorku. Autoři studií reliability někdy poukazují, co považují za přijatelné hodnoty. Například Kovaleski et al. (1997) a Shrout & Fleiss (1979) tvrdí, že přijatelné hodnoty korelace jsou 0,75 nebo 0,8. Ukazuje se, že Shrout & Fleis (1979) neposoudili užitečnost veličiny „retest correlation“. Atkinson & Nevill (1998) byly toho názoru, že nikdo zatím nedefinoval přijatelné veličiny retestu (opakovaného testu) korelace pro praktické využití, ačkoli citovali statistiky Hopkinse (2000) z internetové stránky pro vztah mezi retestem korelace a velikostí vzorku v experimentálních studiích (Hopkins, 2000). Kynclová (2012) ve své diplomové práci uvádí, že metody pro měření reliability jsou tyto tři: metoda test – retestová, metoda paralelního měření a metoda půlení. U metody test – retestové se koeficient reliability určuje jako korelační koeficient mezi prvním a druhým měřením. Tato metoda se používá tam, kde lze opakovat měření u stejného souboru a za stejných podmínek. U metody paralelního měření se pro výpočet reliability používá korelační koeficient mezi výsledky dvou paralelních testů a používá 26
se u těch měření, kde jsou k dispozici dvě formy téhož testu. Metodu půlení (split-halfreliabilita) použijeme u těch měření, kde se mohou výsledky testu rozdělit na dvě části a každá z nich se vyhodnocuje samostatně. Výsledky obou částí se navzájem korelují (Hendl, 2004).
2.3 Repeated Sprint Ability (RSA) V současné době dochází na základě vědeckých (výzkumných) poznatků ke změně uvažování trenérů nad podstatou a způsobem kondiční přípravy hráčů ve sportovních hrách. Při vytváření strategií tréninku se zdůrazňuje rozvoj specifické herní vytrvalosti. Pro její rozvoj je důležitá znalost herního výkonu a aplikace jeho požadavků do tréninku pro dosažení specifických adaptací organismu. Z tohoto důvodu je analýza zatížení hráčů v utkání jednou ze základních předpokladů umožňujících modelovat herní zatížení v utkání (Hůlka, 2012). Ze získaných poznatků plyne, že herní výkon je intermitentního charakteru. Hráči provedou během utkání mezi 100 až 250 činností maximální až supramaximální intenzity, které trvají mezi jednou až sedmi sekundami, tedy každých 12 - 30 sekund utkání. Tedy mezi jednotlivými činnostmi maximální až supramaximální intenzity jsou krátké intervaly (ne delších než 30 s) aktivního nebo pasivního zotavení (Spencer, Bishop, Dawson, & Goodman, 2005). Všechny sportovní hry nutí jedince zvládat takové zatížení po dobu jedné až čtyř hodin (Bishop, Lawrence, & Spencer, 2003). Únava během utkání je spojována s neschopností jedince reprodukovat další činnosti maximální intenzity. Díky nepředvídatelnosti herního děje se může totiž stát, že právě tato neschopnost může značně ovlivnit výsledek utkání při jejich akumulaci nebo na konci utkání (Wadley & Rossignol, 1998). Trenéři a odborníci v oblasti sportovních her nazývají kapacitu hráče opakovaně vykonávat činnosti maximální intenzitou s minimální dobou na zotavení jako „repeated sprint ability“ (RSA) a považují ji za limitující herního výkonu (Girard, MendezVillanueva, & Bishop, 2011; Spencer et al., 2005; Wadley & Le Rossignol, 1998) a to i
27
přesto, že sportovnímu výkonu dominuje technická a taktická připravenost (Girard, Mendez-Villanueva, & Bishop, 2011). Alizadeh, Hovanloo, & Safania (2010) uvádí, že relativně málo informací se ví o únavě a metabolických procesech během RSA a velmi těžko se tyto informace získávají z důvodu nepředvídatelnosti těch sprintů. Co se ví, že produkce energie a zotavení po sprintu je prováděno aerobní cestou. Tvrdí, že za poslední dobu byly nalezeny malé, střední i silné korelace mezi VO2max a RSA. Vše může být způsobeno rozlišnými protokoly měření-trvání sprintu, zotavení, počet, typ pohybu, úroveň. Bishop et al. (2003) uvádí výsledky korelace VO2max a RSA u hráčů. Tuto korelaci však u profesionálních hráčů nepotvrdil. Dále zjistil, že hráči, kteří lépe reagují na změnu v plazmě (vlivem H+) jsou lepší v RSA. Vyšlo mu u elitních hokejistů, že H+, nikoliv VO2max, jsou predikátory RSA. Takže zatímco v ostatních studiích se ukázalo, že VO2max je důležité u průměrných hráčů, tak u elitních už tomu tak není (Wadley & Le Rossignol, 1998). Edge, Bishop, Hill-Haas, Dawson, & Goodman (2006) uvádí, že zlepšení pufrovací kapacity (upravuje výkyvy pH) má vliv na samostatný sprint. Lepší pufrovací kapacita při RSA umožňuje delší zapojení glykolýzy, která tak vede k nárůstu laktátu, ale bez zvýšení H+. Podle Bishop et al. (2003) hráči, kteří mají menší H+ v relaci s laktátem mají lepší RSA.
28
3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 3.1 Hlavní cíl Hlavním cílem práce je konstrukce specifického únavového protokolu na základě analýzy herního výkonu hráčů v utkání ledního hokeje a jeho ověření.
3.2 Dílčí cíle 1. Analýza herního výkonu (vnějšího zatížení) v utkání ledního hokeje jako základ pro konstrukci únavového protokolu. 2. Konstrukce únavového protokolu. 3. Ověření únavového protokolu – reliabilita měření.
3.3 Úkoly práce 1. Pomocí pozorovací metody analyzovat indikátory vnějšího zatížení při utkání v ledním hokeji. 2. Realizovat výzkumné šetření. 3. Analyzovat získaná data.
29
4 METODIKA 4.1 Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvořili hráči ledního hokeje v kategorii Junior ve věku 17,68 ± 1,52 let. Jednalo se o hráče první a třetí nejvyšší republikové soutěže. Výzkumu se zúčastnilo celkem 24 hráčů, z toho 12 hráčů (4 obránci a 8 útočníků) z HC Slovan Moravská Třebová a 12 hráčů (6 obránců a 6 útočníků) z HC ČSOB Pojišťovna Pardubice. Hráči Slovanu s průměrnou výškou 180 cm, průměrnou tělesnou hmotností 74 kg a body mass index (BMI) = 22,7. Hráči Pardubic mají průměrnou výšku 182 cm, průměrnou váhu 82,6 kg a BMI = 24,9. Do výzkumu nebyli zařazeni brankáři z důvodu odlišné struktury herního výkonu. Druhou skupinu probandů tvořilo 10 hráčů PSG Zlín (juniorská extraliga). Tito hráči byli sledováni za účelem analýzy herního výkonu v utkání ledního hokeje.
4.2 Metody sběru dat 4.2.1 Analýza herního výkonu v utkání ledního hokeje Pro analýzu hry a analýzu herního výkonu v ledním hokeji jsem použil metodu pozorování s těmito vlastnostmi: •
kvantitativní,
•
zprostředkované,
•
evidované,
•
prosté,
•
adresné. Pro potřeby bakalářské práce bylo sledováno utkání HC Škoda Plzeň – PSG Zlín
jedním pozorovatelem a výsledky byly zaznamenávány do předem připravených záznamových archů (Příloha 2, 3, 4). Čas byl měřen ručními stopkami. Pohyb hráče byl kódován do tří různých kategorií, které byly definovány následovně
četnost lokomocí – doba strávená na ledě, jízda vpřed, jízda vzad, stání (Obrázek 2),
30
četnost a průměrná doba sprintů – počet a délka činnosti maximální intenzity (Obrázek 3),
poměr zatížení versus zotavení (Obrázek 4).
4.2.2 Specifický únavový protokol v ledním hokeji Účastníci dokončili patnácti minutové aktivní zahřátí před testováním a poté absolvovali pět úseků činnosti maximální intenzity krátkého trvání (délka hřiště). Pět minut zotavení s popisem testového protokolu pro účastníky. Účastníci dokončili 12 x 54 m činnosti maximální intenzity podle obrázku 5. Poměr pracovního odpočinku byl stanoven podle výsledků analýzy doby pohybu (Noonan, 2010), poměr práce/odpočinek = 0,43. Průměrná doba činnosti maximální intenzity byla 12,94 ± 0,78 s a přiměřený odpočinek byl stanoven na 30 s. Průměr jednoho krátkého sprintu byl od 2,0 po 3,5 s (Green et al., 1976) a tedy byly zvoleny dvě změny směru. Časy činností maximální intenzity byly měřeny časovými elektronickými branami a doba zotavení stopkami.
31
Obrázek 5. Schéma specifického únavového testu
Hráč startuje z polovysokého startu, projede brankou elektronických stopek, jede vpřed k modré čáře, brzda, přechod do jízdy vzad, na brankové čáře brzda, přechod do jízdy vpřed, na modré čáře krátký oblouk a jízdou vpřed do cílové branky elektronických stopek. Spočítali jsme tři proměnné z hrubých dat. První byl čas nejlepšího sprintu (BT) jako indikátor rychlosti a hbitosti (agility), index únavy (%) a celkový čas (s) jako indikátor opakované činnosti maximální intenzity. Index únavy (Sdec) byl vypočítán podle (Girard, Mendez-Villanueva, & Bishop, 2011): 32
, kde S1-10 byly časy jednotlivých sprintů, Sbest byl nejlepší čas z jednotlivých sprintů. Celkový čas byl vypočítán jako součet deseti časů jednotlivých sprintů.
4.3 Postup při získávání dat Výzkum byl proveden se souhlasem trenérů obou týmů, jak Jiřím Šejbou, tak Radkem Kršňákem. Všichni hráči byli seznámeni s průběhem měření a souhlasili s účastí, kterou stvrdili podpisem na připravený informovaný souhlas s měřením (Příloha 1 a 2). Brankáři se měření neúčastnili. Všichni účastníci podstoupili dvě opakovaná měření specifického testu činnosti maximální intenzity v ledním hokeji. Měli na sobě kompletní hokejovou výstroj. Obě měření byla provedena v jednom týdnu. Mezi měřeními měli účastníci den volna. Výzkum se konal po ukončené sezóně. Pokusy byly provedeny ve stejnou denní dobu, aby se minimalizoval účinek denních variant. Všichni zúčastnění měli volno celý den před každým měřením. Testované osoby byly instruovány, aby dvě hodiny před měřením nepožívali žádné jídlo. Všechna měření se konala na hokejovém stadionu se standardními rozměry hřiště (60 x 30 m).
4.4 Statistické zpracování dat Při statistickém zpracování dat byly využity statistické programy SPSS 17.0 (SPSS Inc., Chicago, IL), Statistica 10 (StatSoft Inc., Tulsa, OK, USA). Pro deskriptivní statistiku jsme vzhledem k počtu probandů zvolili následující charakteristiky:
Aritmetický průměr (x),
Směrodatná odchylka (s),
Minimum (Min),
Maximum (Max).
33
Pro stanovení hodnot relativní reliability byl spočítán vnitrotřídní korelační koeficient (ICC) jeho paralelní forma ve tvaru: , kde MSS = ‘mean square of subjects‘, MSE = ‘mean square of error‘. Úroveň absolutní reliability byla vyjádřena koeficientem variace (CV) podle Hopkins, Schabort, & Hawley (2001) jako procentní vyjádření typické chyby měření (TEM) vzhledem k průměru měření, kdy TEM = Sdiff / √2, kde Sdiff je směrodatná odchylka rozdílu obou měření. Dále jsme použili Bland a Altmanovy 95% limity shody (znázorněné také graficky) dvou opakovaných měření (podle Atkinson & Nevill, 1998 a 2001). Při volbě statistických metod jsme se opírali o teoretické práce Atkinson & Nevill (1998 a 2001), Hopkins et al. (2001) a Hopkins, 2000. Dále jsme vycházeli z výzkumů řešících stejný problém (Buchheit, Lefebvre, Laursen & Ahmaidi, 2011; Gabbett, 2010; Haj-Sassi et al., 2011; Spencer et al., 2006; Wragg, Maxwell & Doust, 2000).
34
5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Analýza herního výkonu v ledním hokeji V jedné třetině byli hráči průměrně pětkrát na ledě, kde strávili průměrně 217 sekund. Z 217 sekund na ledě hráči v průměru strávili 162 sekund v jízdě vpřed (74,65%), 38 sekund v jízdě vzad (17,51%) a 17 sekund stáli (7,39%). Průměrně, v jedné třetině, byli hráči na ledě 43,4 sekundy, 32,4 sekundy v jízdě vpřed, 7,6 sekundy v jízdě vzad a 3,4 sekundy stál. Při sledování útočníků jasně převažovala jízda vpřed. Při sledování obránců taktéž převažovala jízda vpřed, ale ne o tak markantní rozdíl, jak tomu bylo u útočníků. Jaké jsou poměry různých druhů lokomocí, můžeme vyčíst z obrázku 2. Další analýza se týká počtu sprintů v každém střídání a jejich průměrné doby. V jedné třetině jsem v průměru zaznamenal 21 sprintů s průměrnou dobou trvání 3,43 sekund. Průměrný počet a průměrnou dobu trvání sprintů za jednotlivá střídání nám přiblíží obrázek číslo 3. Z tohoto obrázku lze vysledovat, že při velkém počtu sprintů v jednom střídání je průměrná doba sprintů kratší, než v situacích kdy je během jednoho střídání menší počet sprintů. V další analýze jsem se zaměřil na poměr zatížení (sprint) versus zotavení (činnost střední a nízké intenzity a stoj na místě). Z obrázku číslo 4 můžeme vyčíst vysokou hodnotu zotavení v období pátého střídání. To vysvětluje skutečnost, že hráči v tomto období hráli přesilovou hru. Při hraní přesilové hry v soupeřově třetině je hra více statická, než při hře pět na pět.
35
60
50
40 doba na ledě (s) jízda vpřed (s)
30
jízda vzad (s) stání (s)
20
10
0 1. střídání
2. střídání
3. střídání
4. střídání
5. střídání
Obrázek 2. Průměrná četnost lokomocí použitých v jedné třetině 5 4 3
počet sprintů
2 průměrná délka sprintu (s) 1 0 1. 2. 3. 4. 5. střídání střídání střídání střídání střídání
Obrázek 3. Četnost a průměrná doba sprintů
50 40 30
zatížení (s)
20
zotavení (s)
10 0 1. střídání
2. střídání
3. střídání
4. střídání
5. střídání
Obrázek 4. Poměr zatížení versus zotavení 36
5.2 Reliabilita měření specifickým únavovým protokolem Reliabilita je teoretický pojem, který se používá k popisu kvality měřících nástrojů. Výzkumníci požadují důkazy o reliabilitě odůvodňující měřící přístupy, které se používají pro tréninkové ohodnocení a tréninkové cvičení. Cílem této práce bylo posoudit reliabilitu testu specifického únavového protokolu pro hráče ledního hokeje. V tabulce 5 jsou uvedeny kompletní výsledky reliability opakovaných měření specifickým únavovým protokolem. Tabulka 5. Přehled analýzy indikátorů reliability
Typ analýzy / indikátor
úroveň indikátoru pro TT (s)
Úroveň indikátoru pro BT (s)
úroveň indikátoru pro Sdec (%)
-1.68±2.25
-0.02±0.25
-0,70±1.15
ICC = 0.98
ICC = 0.98
ICC = 0.78
(0.960, 0.992)
(0.96, 0.99)
(0.50, 0.91)
1.31 %
1.52 %
19.3 %
±4.77 s
± 0.53 s
± 1.91 %
A. Změna v průměru Meandiff+Sdiff B. Retestová korelace Vnitrotřídní korelační koeficient (ICC) 95% interval spolehlivosti C. Mezisubjektová variace Variační koeficient (CV) 95% meze shody
37
5.2.1 Změna průměru a variability 5.2.1.1 Náhodná změna v průměru a směrodatná odchylka Sdiff je směrodatná odchylka rozdílu obou měření. Meandiff je náhodná změna v průměru, která vzniká z náhodné chyby měření, která vznikne v každém pokusu. Náhodná změna v průměru + směrodatná odchylka rozdílu obou měření pro proměnnou „total time“ (TT) je: -1,68±2,25 s. Průměr TT je 130,67 – 1,68±2,25 s. Průměr proměnné „best time“ (BT) je 12,44 - 0,02±0,25 s. Průměrná hodnota proměnné „index únavy“ (Sdec) je 5,07 %. Pokles v druhém měření je o 0,70±1,15 %. Pokles v druhém měření má za důsledek efekt učení u všech tří proměnných. Změna v průměru je minimální a negativní změnou ve všech proměnných. Výsledky změn v průměru naznačují, že hráči byli horší v druhém měření ve všech proměnných. Tato skutečnost může být způsobena předchozí zkušeností s testem (efekt učení). Přestože účastníci byli požádáni, aby dělali všechny sprinty v maximální intenzitě, tak pravděpodobně podvědomě šetřili energii. Seznamování se, by mělo být zahrnuto před testováním. Ale uvážili jsme změny v průměru jako velmi malé a přijatelné pro všechny proměnné.
5.2.2 Retestová korelace Tento typ měření nám ukáže, jak úzce spolu souvisí hodnoty prvního měření s hodnotami druhého měření. Korelace 1,00 představuje dokonalou shodu mezi testy, zatímco 0,00 nepředstavuje žádnou shodu.
5.2.2.1 Vnitrotřídní korelační koeficient (ICC) jako ukazatel relativní reliability ICC je používán pro stanovení hodnot relativní reliability. Podle tabulky 4, kde Bös (2001) uvádí posouzení koeficientů reliability a jednotlivé hodnoty kde řadí ≥ 0,90 pro výborné hodnocení, 0,89 – 0,80 jako velmi dobré hodnocení, 0,79 – 0,70 za přijatelné hodnoty, dále hodnoty 0,69 – 0,60 jako nepříliš dobré a ≤ 0,60 za nízké hodnocení. Podle jiných autorů jsou přijatelné hodnoty korelace 0,75 nebo 0,8 38
(Kovaleski et al., 1997; Shrout & Fleiss, 1979). Z tabulky 5 vidíme, že ICC pro proměnnou TT je 0,98, a pro proměnnou BT taktéž 0,98, což jsou výborné hodnoty. ICC pro proměnnou Sdec je 0,78, což jsou přijatelné hodnoty. 95 % interval spolehlivosti pro proměnnou TT je od 0,992 do 0,960, pro BT je interval od 0,99 do 0,96 a pro S dec je interval spolehlivosti od 0,91 do 0,50. Pro ICC jsou všechny hodnoty v tomto 95 % intervalu spolehlivosti. Relativní reliabilita vyjádřená prostřednictvím ICC ukazuje velmi úzký vztah mezi měřeními v proměnné BT. Věříme, že považujeme proměnnou BT za spolehlivý indikátor obratnosti, hbitosti a připravenosti hráčů, protože sprinty jsou založeny na výsledcích analýzy pohybu hráče v utkání a představují změny směru, rychlosti a lokomoce.
5.2.3 Mezisubjektová variace dat Je nejdůležitějším typem měření reliability. Volně přeloženo jako změna v subjektu, lze si ji představit jako náhodnou změnu v měření, když je jedinec vícekrát testován.
5.2.3.1 Koeficient variace (CV) CV je používán pro stanovení hodnot absolutní reliability. Kde CV byl 1,31 % pro proměnnou TT, 1,52 % pro BT a 19,3 % pro Sdec. Mezisubjektová variace dat, vyjádřená typickou chybou měření absolutní reliability a Bland Altmanovými 95 % limity shody, ukazují malou odchylku mezi dvěma měřeními a naznačuje to reprodukovatelnost tohoto protokolu jako agility test. Ale musíme vzít na vědomí typické chyby měření v průběhu interpretace výsledků. Toto zjištění umožnilo propojení dvou testů v jeden do spolehlivého času cvičení pro trénink. Podobně, reliabilita proměnné TT byla vysoká a uspokojivá bez ohledu na výsledky (Haj-Sassi et al., 2011), který získal 0,93 % pro RMAT test a (Spencer et al., 2006) 0,7 % pro test v pozemním hokeji. Navíc (Buchheit et al., 2011) nastavil CV < 5 % jako kritérium dobré reliability a citlivosti. Proměnná TT dosáhla tohoto kritéria jako ostatní výzkumy výše. Podobně výsledky relativní reliability ukazují vysoký vztah mezi oběma měřeními. Můžeme použít proměnnou TT tohoto testového protokolu pro měření
39
opakovaných činností maximální intenzity. Hodnota CV pro proměnnou S dec je poměrně vyšší (19,3 %) než ostatní proměnné v důsledku malého procenta indexu únavy, ale podobné jako (Gabbett, 2010; Spencer et al., 2006) a nižší než 38,7 % u (Glaister et al., 2009).
5.2.3.2 Bland Altmanovy 95 % limity shody Představují 95 % pravděpodobný rozsah pro rozdíl ve skóre u hráčů mezi testy. Relativně nízké byly zjištěny rozdíly mezi výsledky vyjádřenými Bland Altmanovými 95 % limitami shody, kde pro proměnnou TT ukazují hodnoty ±4,77s, pro BT ±0,53s a pro Sdec ±1,91 %.
5.2.4 Reliabilita proměnné „best time“ (BT) Není výkonový test, který by byl zkonstruován tak, aby uváděl RSA a používal agility parametry v průběhu činnosti maximální intenzity stejně jako v průběhu hokejového utkání. Proto jsme sestavili tento specifický test, abychom zjistili jeho reliabilitu s uvedením agility a RSA hráčů. Z hrubých dat počítáme BT jako indikátor rychlosti a agility.
40
14,00 1. měření 13,50 2. měření 13,00
12,50
12,00
11,50
11,00 1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
Vysvětlivky: Na hlavní svislé ose jsou hodnoty v sekundách. Na hlavní vodorovné ose jsou naneseny hodnoty, které představují jednotlivé hráče (1 – 24 měřených hráčů). Obrázek 5. Ukazatel proměnné BT pro první a druhé měření V Obrázku 5 jsou viditelné dvě křivky. Modrá představuje první měření a červená druhé měření. Křivky jsou ukazatelé nejlepších časů (BT) všech 24 hráčů v průběhu dvou měření. Každý hráč absolvoval dvě měření a v každém měření 10 úseků maximální intenzity. Z obrázku vidíme, že v prvním měření zaznamenali nejpomalejší (BT) časy hráči s pořadovým číslem 11 a 12 a nejlepší BT časy hráči s číslem 16 a 19. Při druhém měření zaznamenal hráč s číslem 11 opět nejpomalejší BT čas, a to ještě pomalejší než při prvním měření. S nejrychlejším BT časem se v průběhu druhého měření ukázal hráč s pořadovým číslem 19. Největší výkyvy nejlepších časů mezi prvním a druhým měřením můžeme vyčíst u hráče s číslem 9, který se v druhém měření zhoršil asi o 0,5s a hráč číslo 18, který se v druhém měření naopak zlepšil v nejlepším čase asi o 0,5s. Další výkyvy mezi prvním a druhým měřením můžeme vidět u hráčů s číslem 4, 5, 8, 11, 13, 15, 16, 20, 22, 23, 24, kteří se buď zhoršili v nejlepším čase, 41
nebo zlepšili, ale ne více než o 0,5s. U ostatních hráčů vidíme výkyvy mezi meřeními téměř nulové. Průměr proměnné BT u obou měření + směrodatná odchylka: 12,44±0,90.
5.2.3 Reliabilita proměnné „Total time“ Total time (TT) je suma všech deseti pokusů. TT je indikátor pro RSA. 155
150 1. měření 145 2. měření 140
135
130
125
120
115
1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
Vysvětlivky: Na hlavní svislé ose jsou hodnoty v sekundách. Na hlavní vodorovné ose jsou naneseny hodnoty,
které představují
jednotlivé
hráče (1 –
24 měřených hráčů). Obrázek 6. Ukazatel proměnné TT pro první a druhé měření V obrázku lze vidět dvě křivky. Modrá křivka je ukazatel sumy, tedy součtu všech deseti časů, během prvního měření a červená křivka je ukazatel součtu časů během druhého měření. U hráče s pořadovým číslem 11 můžeme vidět výrazně vysoký součet všech časů při prvním měření. U tohoto hráče lze také vidět největší extrém v rozdílu mezi prvním a druhým měřením (zlepšení zhruba o 8 s). Většina hráčů, podle obrázku, se v součtu všech časů zlepšila oproti prvnímu měření. Velké zlepšení sumy 42
při druhém měření můžeme vidět u hráčů s číslem 2, 7, 8, 12, 14, 21, kde tento rozdíl je okolo 4 s. U ostatních hráčů rozdíl TT mezi prvním a druhým měřením není tak velký.
5.2.4 Reliabilita proměnné „index únavy“ Proměnná „Sprint decrement“ Sdec (index únavy) je indikátorem RSA a výsledky se uvádí v procentech. Pro výpočet Sdec jsme použili vzorec podle (Girard, MendezVillanueva, & Bishop, 2011):
, kde S1-10 jsou
časy deseti jednotlivých sprintů, Sbest je nejlepší čas jednotlivých sprintů.
10,00 1. měření 9,00
2. měření
8,00 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
Vysvětlivky: Na hlavní vodorovné ose jsou naneseny hodnoty, které představují jednotlivé hráče (1 – 24 měřených hráčů). Na hlavní svislé ose jsou naneseny hodnoty v procentech (0% - 10%). Červená křivka představuje druhé měření a modrá křivka představuje první měření. Obrázek 7. Ukazatel proměnné Sdec pro první a druhé měření
43
U všech hráčů vidíme změnu v indexu únavy mezi měřeními. U většiny hráčů prokazuje první měření větší hodnoty než při druhém měření. U sedmi hráčů vidíme zvýšení hodnoty indexu únavy v druhém měření a u sedmnácti hráčů snížení. V prvním měření byla průměrná hodnota indexu únavy 5,41 ± 1,72 %. V druhém měření byla průměrná hodnota Sdec = 4,71 ± 1,30 %. Průměrná hodnota Sdec obou měření byla 5,07 ± 1,53 %. Lze si všimnout jistého rozdílu v průměrných hodnotách indexu únavy mezi prvním a druhým měřením. Hráči podstoupili po prvotním seznámení se s průběhem testu 10 úseků činnosti maximální intenzity a vzešla z toho průměrná hodnota indexu únavy 5,41 ± 1,72 %. Podle těchto údajů jsem očekával, že při druhém měření bude index únavy relativně stejný, ne-li vyšší. Opak byl pravdou a z druhého měření vyšla průměrná hodnota indexu únavy 4,71 ± 1,30 %. I přesto, že probandi byli před druhým měřením instruování, aby se snažili absolvovat každý úsek v maximálním úsilí, tak se hráči zřejmě podvědomě snažili střádat síly pro všech 10 sprintů. Musíme vzít v úvahu také skutečnost, že testování absolvovali podruhé a věděli, jak bude probíhat, tudíž se projevil efekt učení.
44
6 ZÁVĚRY Hlavním cílem práce bylo posoudit reliabilitu specifického motorického testu na ledě. Tento cíl byl splněn, náš RSA test dosahuje vysoké úrovně reliability a může být použit jako specifický test v ledním hokeji pro agility a opakované činnosti maximální intenzity na ledě. Dílčími cíly práce bylo zkonstruovat specifický RSA test. Tento cíl byl splněn na základě analýzy herního výkonu v utkání ledního hokeje. Dalším dílčím cílem bylo ověřit reliabilitu tohoto testu. Zjistili jsme, že vysoká reliabilita testu měření agility v ledním hokeji je vyjádřena proměnnou „best time“. Při analýze testu, jako specifického indikátoru RSA jsme stanovili proměnnou „total time“, která měla vysokou reliabilitu a dobrou citlivost. Na druhé straně proměnná „sprint decrement“ má menší indikátor reliability pro RSA, podobně jako studie ostatních RSA testů. V prvním měření deseti sprintů byla průměrná hodnota pro proměnnou TT = 129,83 ± 9,88 s, pro BT = 12,45 ± 0,89 s a pro index únavy = 5,41 ± 1,72 %. Ve druhém měření byly zjištěny průměrné hodnoty pro proměnnou TT = 131,50 ± 11,15 s, pro BT = 12,43 ± 0,91 s a pro index únavy = 4,71 ± 1,30 %. Cíl pro ověření reliability byl splněn prostřednictvím relativní a absolutní reliability. Testy vykazují vysokou úroveň relativní reliability na základě zjištěných hodnot ICC. Na základě hodnot CV, které vykazují taktéž vysokou úroveň, byl splněn cíl pro ověření absolutní reliability.
45
7 SOUHRN V české literatuře jsem našel jen minimální množství informací, které se zabývají RSA problematikou. Z tohoto důvodu bylo nutné získávat informace z elektronických databází, zejména z databáze SPORTDiscus a MEDLINE. Zaměřil jsem se na testování RSA, tedy schopností hráče opakovat krátké činnosti maximální intenzity s co nejvyšším nasazením co nejvíc krát. Hlavním cílem byla konstrukce a ověření specifického únavového protokolu na základě vnějšího zatížení podle analýzy herního výkonu hráčů v utkání ledního hokeje. Výzkumu se zúčastnilo 24 hráčů ledního hokeje (průměrný věk 17,68 ± 1,52 let), z týmů HC Slovan Moravská Třebová a HC ČSOB Pojišťovna Pardubice. Všichni hráči byli předem seznámeni s průběhem měření a stvrdili svou účast podpisem na předem připravený souhlas s měřením. Do výzkumu nebyli zařazeni brankáři z důvodu odlišné struktury herního výkonu. Všichni účastníci podstoupili dvě opakovaná měření specifického testu činnosti maximální intenzity v ledním hokeji. V průběhu testu měli na sobě kompletní hokejovou výstroj. Měření bylo prováděno pomocí časových elektronických bran a stopování odpočinku pomocí ručních stopek. Ve výsledcích shledávám test relativně spolehlivý a použitelný jako specifický test v ledním hokeji pro agility a činnosti opakované maximální intenzity na ledové ploše.
46
8 SUMMARY In Czech literature, I found only a minimal amount of informationts to deal with the issue of repeated-sprint ability (RSA). For this reason it was necessary to acquire information from electronic databases especially from the database SPORTDiscus and MEDLINE. I focused on testing RSA, the ability for players to repeat short maximal intensity activities with utmost dedication and as many times. The main aim was to design and verify specific fatigue protocol based on the external load by the analysis of gaming performance of players in the game of ice hockey. Research, there were 24 ice hockey players (average age 17.68 ± 1.52 years), the team HC Slovan Moravská Třebová and HC ČSOB Pojišťovna Pardubice. All players were informed in advance of the process of measurement and affirmed their participation by signing the prearranged agreement with measurements. Do the research were not included goalkeepers due to the different structure of the gaming performance. All participants underwent two repeated measurements of the specific test activities maximum intensity in ice hockey. During the test, were they wearing full hockey gear. Measurements were performed using electronic timing gates and stopping rests by handheld stopwatch. The test results find it relatively reliable and usable as a specific test in ice hockey for agility and RSA on the ice.
47
9 REFERENČNÍ SEZNAM Alizadeh, R., Hovanloo, F., & Safania, A. M. (2010). The relationship between aerobic power and repeated sprint ability in young soccer players with different levels of VO2 max. Journal of Physical Education and Sport, 27(2), 86-92. Atkinson, G., & Nevill, A. M. (1998). Statistical methods for addressing measurement error (reliability) in variables relevant to sports medicine. Sports Medicine, 26(4), 217-238. Atkinson, G., & Nevill, A. M. (2001). Selected issues in the design and analysis of sport performance research. Journal of Sport Sciences, 19(10), 814-827. Balsom, P. D. (1995). High intermitent exercise: Performance and metabolic responses with very high intensity short duration work periods. Doctoral thesis, Karolinska Institute, Stockholm. Balsom, P. D., Wood, K., Olsson, P., & Ekblom, B. (1999). Carbohydrate intake and multiple sprints sports: with special reference to football (soccer). International Journal of Sports Medicine, 20(1), 48-52. Bangsbo, J., Mohr, M., & Krustrup, P. (2006). Physical and metabolic demands of training and match-play in elite football players. Journal of Sport Sciences, 24(7), 665-674. Bangsbo, J., Iaia, F. M., Marcello, I., & Krustrup, P. (2008). The Yo-Yo Intermittent Recovery Test: A Useful Tool for Evaluation of Physical Performance in Intermittent Sports. Sports Medicine, 38(1), 37-41. Baumgartner, T. A., Jackson, A. S., Mahar, M. T., & Rowe, D. A. (2003). Measurement for evaluation in physical education & exercise science (7th ed.). New York: McGraw-Hill. Bishop, D., Lawrence, S., & Spencer, M. (2003). Predictors of repeated-sprint ability in elite female hockey players. Journal of Science and Medicine in Sport, 6(2), 199209. Bös, K. (2001). Handbuch Motorische Tests. Göttingen: Hogrefe.
48
Buchheit, M., Lefebvre, B., Laursen, P. B., & Ahmaidi, S. (2011). Reliability, Usefulness and Validity of the 30-15 Intermittent Ice Test in Young Elite Ice Hockey Players. Journal of Strength and Conditioning Research, 25(5), 14571464. Bukač, L., & Dovalil, J. (1990). Lední hokej: trénink herní dokonalosti. Praha: Olympia. Bukač, L. (2005). Intelekt, učení, dovednosti & koučování v ledním hokeji. Praha: Olympia. Buzek, M. (2007). Základní teoretická východiska. In M. Buzek (Ed.), Trenér fotbalu „A“ UEFA licence (pp. 26-27). Praha: Olympia. Cox, M. H., Miles, D. S., Verde, T. J., & Rhodes, E. C. (1995). Applied Physiology of Ice Hockey. Sports Medicine, (19), 185-201. Čelikovský, S., Štěpnička, J., & Teplý, Z. (1967). Empirické metody výzkumu v tělesné výchově. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství. Čelikovský, S., Měkota, K., Kasa, J., & Belej, M. (1985). Antropomotorika I. Košice: Rektorát Univerzity P. J. Šafárika. Dobrý, L. (1988). Didaktika sportovních her. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Dlouhá, R. (1998). Výživa (přehled základní problematiky). Praha: Karolinum. Edge, J., Bishop, D., Hill-Haas, S., Dawson, B., & Goodman, C. (2006). Comparison of muscle buffer capacity and repeated-sprint ability of untrained, endurance-trained and team-sport athletes. European Journal of Applied Physiology, 96(3), 225-234. Elferink-Gemser, M. T., Visscher, C., Lemming, K. A., & Mulder, T. (2004). Relation between multidimensional performance characteristics and level of performance in talented youth field hockey players. Journal of Sports Sciences, 22(11/12), 1053-1063. Gabbett, T. J. (2010). The Development of a Test of Repeated-Sprint Ability for Elite Women's Soccer Players. Journal of Strength and Conditioning Research, 24(5), 1191-1194. Gilder, K. A., & Grogan, J. (1993). Prevention of Ice Hockey Injures by Strength and Conditioning. Safety in Ice Hockey: Second Volume, ASTM STP 1212, In: 49
Castaldi, C. R., Bishop, P. J., & Hoerner, E. F. American Society for Testing and Materials, Philadelphia, 56-68. Girard, O., Mendez-Villanueva, A., & Bishop, D. (2011). Repeated-Sprint Ability - Part I Factors Contributing to Fatigue. Sports Medicine, 41(8), 673-694. Glaister, M., Hauck, H., Abraham, C. S., Merry, K. L., Beaver, D., Woods, B., & McInnes, G. (2009). Familiarization, reliability, and comparability of a 40-m maximal shuttle run test. Journal of Sports Science and Medicine, 8(1), 77-82. Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. Brno: Computer Press. Green, H. J., Bishop, P., Houston, M., McKillop, R., Norman, R., & Stothart, P. (1976). Time-motion and physiological assessments of ice hockey perfomance. Journal of Applied Physiology, 40(2), 159-163. Green, H. J. (1978). Glycogen depletion patterns during continous and intermittent ice skating. Medicine and Science in Sports, 10(3), 183-187. Haj-Sassi, R., Dardouri, W., Gharbi, Z., Chaouachi, A., Mansour, H., Rabhi, A., & Mahfoudhi, M. E. (2011). Reliability and Validity of a New Repeated Agility Test as a Measure of Anaerobic and Explosive Power. Journal of Strength and Conditioning Research, 25(2), 472-480. Heller, J., & Pavliš, Z. (1998). Využití anaerobní diagnostiky v ledním hokeji. Trenérské listy (Příloha magazínu Lední hokej), 16, 1-30. Hendl, J. (2004). Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál. Hoff, J., Kemi, O. J., & Helgerud, J. (2005). Strength and endurance differences between elite and junior elite ice hockey players. The importance of allometric scaling. International Journal of Sports Medicine, 26(7), 537-541. Hopkins, W. G. (2000). Measures of Reliability in Sports Medicine and Science. Sports Medicine, 30(1), 1-15. Hopkins, W. G., Schabort, E. J., & Hawley, J. A. (2001). Reliability of power in physical performance tests. Sports Medicine, 31(3), 211-234. Hůlka, K. (2012). Empirické údaje o výkonu basketbalisty v utkání jako základ plánování tréninkového procesu. Disertační práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. 50
Johansson, C., Lorentzon, R., & Fugl-Meyer, A. R. (1989). Isokinetic muscular performance of the quadriceps in elite ice hockey players. The American Journal of Sports Medicine, 17(1), 4-30. Kazda, D. (2010). Testování výkonnosti hráčů ledního hokeje. Diplomová práce, Masarykova Univerzita, Fakulta sportovních studií, Brno. Kovaleski, J. E., Heitman, R. J., Gurchiek, L. R., et al. (1997). Reliability and effects of leg dominance on lower extremity isokinetic force and work using the Closed Chain Rider System. Journal of Sports Rehabilitation, 6, 26-319. Kundrátek, M. (2012). Efekty kondičního tréninku u profesionálního hráče ledního hokeje: kazuistika. Diplomová práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. Kynclová, R. (2012). Analýza chyb měření testů podřep u stěny a chůze 2km modifikovaných pro sebehodnocení tělesné zdatnosti.
Diplomová práce,
Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. Léger, L. A., Seliger, V., & Brassard, L. (1979). Comparsions among VO2 max values for hockey players and runners. Canadian Journal of Applied Sport Science, 4(1), 18-21. Léger, L. A., Seliger, V., & Brassard, L. (1980). Backward extrapolation of VO2max values from the O2 recovery curve. Medicine Science of Sports Exercise, 12(1), 7-24. Lienert, G. A. (1969).
Testaufbau und Testanalyse.
Berlin, Basel,
Beltz:
Weinheim(/Bergstr.). Měkota, K., Blahuš, P. (1983). Motorické testy v tělesné výchově. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Měkota, K., Kovář, R., Štěpnička, J. (1988). Antropomotorika II. Olomouc: Univerzita Palackého. Měkota, K., Cuberek, R. (2007). Pohybové dovednosti, činnosti, výkony. Olomouc: Univerzita Palackého. Montgomery, D. L. (1988). Physiology of ice hockey. Sports Medicine, 5(2), 99-126.
51
Montgomery, D. L. (2006). Physiological profile of professional hockey players – a longitudinal comparison. Applied Physiology Nutrition and Metabolism., 31(3), 181–185. Mujika, I., Spencer, M., Santisteban, J., Goiriena, J. J., & Bishop, D. (2009). Agerelated differences in repeated-sprint ability in highly trained youth football players. Journal of Sports Science, 27(14), 1581-1590. Nohejl, J. (1993). Hokej lední. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1.díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 149-158. Noonan, B. C. (2010). Intragame Blood-Lactate Values During Ice Hockey and Their Relationships to Commonly Used Hockey Testing Protocols. Journal of Strength and Conditioning Research, 24(9), 2290-2295. Patterson, D. (1979). Respiratory and Cardiovascular Aspects of Intermittent Exercise with regards to Ice Hockey. Canadian Journal of Applied Sport Science, 4(1), 4345. Pavliš, Z., Janák, V., Čáslavová, E., Perič, T., Heller, J., & Jansa, P. (1995). Školení trenérů ledního hokeje. Praha: Český svaz ledního hokeje. Přidalová, M., & Riegrová, J. (2002). Funkční anatomie I. Olomouc: Hanex. Rampinini, E., Bishop, D., Marcora, S. M., Ferrari, Bravo, D., Sassi, R., & Impellizzeri, F. M. (2007). Validity of simple field tests as indicators of match-related physical performance in top-level professional soccer players. International Journal of Sports Medicine, (28), 228–235. Reilly, T., & Borrie, A. (1992). Physiology applied to field hockey. Sports Medicine, 14(1), 10-26. Seliger, V., Kostka, V., Grusová, D., Kováč, J., Machovcová, J., Pauer, M., Přibylová, A., & Urbánková, R. (1972). Energy expenditure and physical fitness of icehockey players. Internationale Zeitschrift fur Angewandte Physiologie, 30(4), 91283. Seliger, V., Léger, L., Melichna, J., Vránová, J., Havlíčková, L., & Bartůněk, Z., et al. (1980). Physical performance capacity of ice-hockey players. Acta Universitatis Carolinae Gymnica, 16(2), 49–66.
52
Sharkey, B. J., & Gaskill, S. E. (2006). Sport physiology for coaches. Champaign, IL: Human Kinetics. Shrout, P. E., & Fleiss, J. L. (1979). Intraclass correlations: uses in assessing rater reliability. Psychological Bulletin, 86(2), 420-428. Snyder, A. C., & Foster, C. (1994). Physiology and Nutrition for Skating. In Lamb, D. R. (Ed.) Physiology and Nutrition for Competitive Sport (pp. 181-219). Carmel: Cooper Publishing Group. Spencer, M., Bishop, D., Dawson, B., & Goodman, C. (2005). Physiological and metabolic responses of repeated-sprint activities - Specific to field-based team sports. Sports Medicine, 35(12), 1025-1044. Spencer, M., Fitzsimons, M., Dawson, B., Bishop, D., & Goodman, C. (2006). Reliability of a repeated-sprint test for field-hockey. Journal of Science and Medicine in Sport, 9(1-2), 181-184. Šafaříková, J., Táborský, F., & Kaplan, O. (1994). Vybrané pojmy z teorie tělesných her. Praha: FTVS UK. Twist, P., & Rhodes, T. (1993). A Physiological Analysis of Ice Hockey Positions. National Strength and Conditioning Association Journal, 15(6), 44-46. Wadley, G., & Le Rossignol, P. (1998). The relationship between repeated sprint ability and the aerobic and anaerobic energy system. Journal of Science and Medicine in Sport, 1(2), 100-110. Wragg, C. B., Maxwell, N. S., & Doust, J. H. (2000). Evaluation of the reliability and validity of a soccer-specific field test of repeated sprint ability. European Journal of Applied Physiology, 83(1), 77-83.
53
10 TABULKY A PŘÍLOHY Příloha 1. Informovaný souhlas pro experimentální skupinu Příloha 2. Informovaný souhlas s participací na měření Příloha 3. Záznamový arch pro četnost lokomocí Příloha 4. Záznamový arch pro četnost a průměrnou dobu sprintů Příloha 5. Záznamový arch pro poměr zatížení versus zotavení Příloha 6. Zdrojová tabulka dat prvního měření Příloha 7. Zdrojová tabulka dat druhého měření
54
Příloha 1. Vážení hráči, byli jste osloveni k účasti na výzkumu zaměřeného na konstrukci a ověření specifického únavového protokolu u ledního hokeje. Projekt je zaměřen na ověření spolehlivosti testu pro agility a opakované činnosti maximální intenzity, a to na základě unavitelnosti během dvou měření. Chceme zjistit, zda tento specifický test může být použit jako spolehlivý test pro agility a opakované sprinty na ledě. Každé provedení testu, které během šetření podstoupíte, bude vyžadovat Vaše plné fyzické i psychické nasazení ve snaze o dosažení maximálního výkonu. V opačném případě může dojít ke zkreslení výsledků a vyslovené závěry by tak byly zavádějící. Proto v případě, že byste neměli dostatečnou motivaci testy vykonávat, je lépe z testování odstoupit. Vaše účast na výzkumu je zcela dobrovolná a kdykoliv můžete účast na výzkumu ukončit. Osoby zapojené do výzkumného týmu se zavazují dodržovat veškeré etické principy. Všechny Vaše výsledky budou použity výhradně pro výzkumné účely, nebudou vyhodnocovány individuálně, ale vždy za celou skupinu vyšetřovaných osob. Pro zajištění anonymity dat Vám bude přiděleno číslo, pod kterým budou data zpracována. Svým podpisem na přiloženém archu (Příloha č. 2) prosím potvrďte, že jste byli seznámeni s průběhem celého výzkumu, a že se svou účastí na výzkumu souhlasíte. Vaše účast nám umožňuje získat nové poznatky v oblasti diagnostiky anaerobní výkonnosti v ledním hokeji. Velice si ceníme Vašeho vynaloženého úsilí a času, který nám věnujete. Proto Vám za všechny členy výzkumného týmu upřímně děkuji.
V Olomouci, dne _____________
Ondřej Schneider
Příloha 2.
Byl jsem seznámen s průběhem měření a souhlasím s účastí JMÉNO
PODPIS
Příloha 3.
Záznamový arch: pozorování utkání HC Škoda Plzeň - PSG Zlín ČETNOST LOKOMOCÍ HRÁČ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
DOBA NA LEDĚ (s)
JÍZDA VPŘED (s)
JÍZDA VZAD (s)
STÁNÍ (s)
Příloha 4.
Záznamový arch: pozorování utkání HC Škoda Plzeň - PSG Zlín ČETNOST A PRŮMĚRNÁ DOBA SPRINTŮ HRÁČ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
POČET SPRINTŮ
PRŮMĚRNÁ DOBA SPRINTU (s)
Příloha 5.
Záznamový arch: pozorování utkání HC Škoda Plzeň - PSG Zlín POMĚR ZATÍŽENÍ VERSUS ZOTAVENÍ HRÁČ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
ZATÍŽENÍ (s)
ZOTAVENÍ (s)
Příloha 6. HRÁČ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
1.ČAS 2.ČAS
3.ČAS
4.ČAS 5.ČAS
6.ČAS
7.ČAS
8.ČAS
9.ČAS
10.ČAS
12,67 13,20 12,98 13,03 13,42 12,97 13,67 13,77 13,48 13,62 14,33 14,23 12,29 11,90 11,92 11,81 11,39 11,63 11,45 11,64 11,99 11,99 12,13 12,47
13,09 13,23 12,82 13,06 13,99 13,41 14,53 15,02 14,12 14,99 17,26 16,69 12,57 12,62 11,97 11,97 11,95 11,95 12,35 12,81 12,43 12,33 12,53 12,41
13,09 13,14 12,78 13,02 14,31 13,45 14,58 14,98 13,30 14,07 15,83 15,25 12,46 12,46 11,89 11,74 12,25 11,96 11,59 11,45 12,58 12,52 12,69 12,50
13,47 13,51 13,56 13,71 14,23 13,61 14,92 14,87 13,52 14,15 15,68 15,00 12,61 12,46 11,95 11,75 11,86 11,91 11,40 11,50 12,21 12,40 12,59 12,49
13,51 13,89 13,59 13,64 13,63 12,71 15,62 15,52 13,04 13,54 15,85 15,72 12,68 13,73 11,98 11,12 11,95 11,71 11,61 11,70 12,95 12,81 12,85 12,61
13,15 13,20 13,85 13,90 14,10 13,53 17,00 16,32 13,22 14,03 15,27 14,98 12,67 12,72 11,34 11,68 12,19 12,24 11,69 11,93 12,68 12,58 12,26 12,55
13,26 15,58 13,60 13,93 13,98 13,31 15,48 15,63 12,57 14,20 15,49 15,21 12,76 12,66 11,65 12,01 12,01 11,86 11,97 12,22 13,27 12,79 12,48 12,48
12,90 13,29 13,78 13,49 13,64 15,29 15,15 15,15 13,53 13,96 15,19 14,90 12,93 12,89 12,54 12,57 12,32 11,84 12,17 12,36 13,20 13,72 12,26 12,50
12,43 12,77 13,10 13,00 13,59 13,02 14,05 14,15 13,53 14,40 13,80 13,80 12,60 12,36 11,39 11,63 13,20 11,86 12,67 12,92 12,76 12,80 12,43 12,38
13,17 13,22 13,19 13,24 13,92 12,81 14,65 14,89 13,17 14,27 15,33 14,99 12,52 12,47 11,94 11,75 11,87 11,82 11,11 11,21 13,11 12,96 12,75 12,85
Příloha 7. HRÁČ
1.ČAS
2.ČAS 3.ČAS 4.ČAS
5.ČAS 6.ČAS
7.ČAS 8.ČAS 9.ČAS
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
12,51 13,11 13,01 12,97 13,42 12,87 13,66 13,51 13,13 13,54 14,27 14,25 11,98 11,85 11,94 11,83 11,29 11,69 11,39 11,57 12,06 11,87 11,94 12,28
12,59 12,87 12,93 12,81 13,21 12,99 13,79 13,74 13,41 13,91 14,35 14,08 11,87 11,96 11,98 11,95 11,84 11,73 11,45 12,11 11,88 12,46 12,38 12,41
13,16 12,98 12,96 13,05 14,06 13,42 14,38 14,69 13,12 14,18 14,53 14,83 12,48 12,23 11,88 11,56 12,07 11,94 11,44 12,03 12,39 12,38 12,37 12,86
13,28 13,52 13,18 13,73 13,58 13,23 15,00 14,97 13,32 14,87 14,94 14,29 12,86 12,22 12,01 11,72 11,81 11,14 11,48 11,78 12,48 12,59 12,11 12,51
13,01 13,21 12,89 13,09 13,76 13,19 13,82 14,22 13,87 14,11 13,93 13,90 12,10 12,03 11,54 12,13 11,99 12,16 12,24 12,67 12,22 12,12 12,49 12,05
12,92 12,83 13,21 13,10 14,51 13,38 14,10 14,08 13,79 14,09 14,02 14,15 12,43 12,68 11,72 12,00 11,83 12,02 12,06 11,69 12,15 12,14 11,96 11,99
13,05 13,12 13,18 13,68 13,79 13,65 14,87 14,84 13,64 14,26 14,76 14,96 12,55 12,35 12,12 11,49 12,19 11,56 11,08 13,76 12,53 12,85 12,45 12,44
12,87 13,04 13,39 13,43 13,94 13,39 15,12 15,66 13,34 14,52 15,10 15,21 12,61 12,61 11,91 11,84 11,79 11,34 11,21 12,23 12,86 12,67 12,63 12,67
13,16 13,27 13,35 13,51 14,02 13,16 15,19 15,21 13,41 14,33 14,96 14,89 12,67 12,53 11,87 12,08 12,23 11,59 11,87 11,96 13,01 13,19 12,49 12,61
10.ČAS 12,97 13,48 13,54 13,58 14,13 13,67 15,38 15,28 13,59 14,56 15,21 15,23 12,79 12,78 12,22 12,32 12,27 12,01 11,79 12,24 13,22 13,27 12,81 12,69
