UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a ţurnalistiky
Pavla Vraspírová
Rok 2010 – Počítáme s dětmi v České televizi: Vysílání pro děti a mládeţ
Diplomová práce
Praha 2011
Autor práce: Bc. Pavla Vraspírová Vedoucí práce: Mgr. Radim Wolák
Rok obhajoby: 2011
Bibliografický záznam VRASPÍROVÁ, Pavla. Rok 2010 – Počítáme s dětmi v České televizi: Vysílání pro děti a mládeţ. Praha, 2011. 154 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Mgr. Radim Wolák.
Abstrakt Diplomová práce „Rok 2010 – Počítáme s dětmi v České televizi: Vysílání pro děti a mládeţ“ se zabývá vysíláním pro děti a mládeţ v České televizi a zaměřuje se především na produkci cyklických pořadů. Přináší přehled pořadů tohoto typu od počátku existence České televize do současnosti, tedy od roku 1992 do 2010. Autorka zároveň naznačuje vnitřní strukturu producentských center, která se tvorbou pořadů pro děti a mládeţ v České televizi zabývala a zabývají. Předmětem práce je analýza programové strategie Počítáme s dětmi v České televizi, jeţ navázala na předchozí projekty Osudové osmičky v našich dějinách a Rok svobody. Součástí analýzy je přehled stávajících, nově vysílaných i původně plánovaných pořadů, přehled vývoje objemu pořadů pro děti a mládeţ a vývoje sledovanosti České televize v kategoriích 4–9, 10–14, 15–24 let a 15+. Není opomenuta ani role televize v ţivotě dětí a mládeţe včetně údajů o jejich preferencích. Dále autorka nástrojem sémiotické analýzy zjišťuje míru sociální konvence a výrazové prostředky, jeţ se pouţívají při zobrazení reálných a fiktivních postav ve vzdělávacím cyklu Vzduchoplavec Kráčmera, který se v roce 2010 začal vysílat. V závěrečné části práce je stručně naznačena současná situace vysílání pro děti a mládeţ v České televizi.
Abstract The diploma thesis “The Year 2010 – Pocitame s detmi v Ceske televizi: Programmes for Children and Youth in the Czech Television” deals with broadcasting for children and youths on Czech Television and focuses on the production of cyclic programmes. It summarizes the production of these programmes since the beginning of Czech Television in 1992 until 2010. The author also describes the structure of production centers
in Czech Television that used to produce and are still producing those programmes. Furthermore, the author analyzes the strategy Pocitame s detmi v Ceske televizi which followed the previous projects – “Osudove osmicky v nadich dejinach” (the Fateful Eights in our history) and “Rok svobody” (the Year of Freedom). The analysis consists of an overview of existing, new cyclic and also planned programmes which Czech Television started or planned to broadcast during this strategy. The thesis provides quantitative conclusions such as the amount of all the programmes for children and youths broadcast during the existence of Czech Television, average time spent by children, youths and adults watching TV and especially Czech Television and the share of audience that was watching Czech Television. The author uses the tool of semiotic analysis to examine what means of expression are used to display real and fictional characters in the learning cyclic programme Vzduchoplavec Kracmera, one of the new programmes published during the strategy. In the final part the author briefly outlines the current situation of programmes for children and youths in Czech Television.
Klíčová slova Děti, mládeţ, Česká televize, vysílání, média, Vzduchoplavec Kráčmera, sémiotická analýza, konvence, Počítáme s dětmi, Rok dítěte
Keywords Children, youths, Czech Television, broadcasting, programmes, media, Vzduchoplavec Kracmera, semiotic analysis, conventions, Pocitame s detmi, The Year of Children Rozsah práce Vlastní text práce bez anotací, poznámek pod čarou a příloh má 179 221 znaků s mezerami, tj. 100 normostran.
Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu 2. Dále prohlašuji, ţe tato práce nebyla pouţita k získání jiného vysokoškolského titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia.
V Praze dne
Pavla Vraspírová
Poděkování Děkuji konzultantovi této práce Radimu Wolákovi za přátelský přístup při konzultacích a za konstruktivní rady a připomínky, Otakaru Šoltysovi za konzultaci ohledně sémiotické analýzy a Ivu Cicvárkovi Olze Janků, Kateřině Krejčí, Kateřině Fričové, Kateřině Hajnovské, Šárce Mouralové a Monice Štanglové za poskytnutí informací o vysílání pro děti a mládeţ v České televizi, interních materiálů a statistik vysílání. Velký dík patří samozřejmě také mým blízkým za podporu a pomoc, zejména při dokončování práce.
Institut komunikačních studií a ţurnalistiky UK FSV Teze MAGISTERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT: Příjmení a jméno diplomanta: Razítko podatelny: Vraspírová Pavla Imatrikulační ročník diplomanta: 2008 E-mail diplomanta:
[email protected] katedra mediálních studií IKSŢ UK FSV Studijní program/studijní obor: Mediální a komunikační studia/ k rukám Doc. PhDr. Jana Jiráka, Ph.D. Mediální studia – navazující magisterské studium Předpokládaný název práce v češtině: Rok 2010 - Počítáme s dětmi v České televizi: Vysílání pro děti a mládeţ Předpokládaný název práce v angličtině: 2010 - "Počítáme s dětmi v České televizi": Programmes for Children and Youth in the Czech Television Předpokládaný termín dokončení (semestr, školní rok – vzor: ZS 2012) (diplomovou práci je moţné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí, tedy teze schválené v LS 2010/2011 umoţňují obhajovat práci nejdříve v LS 2011/2012):
LS 2010/2011 Pedagog, s nímţ byly teze konzultovány (příjmení, jméno, pracoviště – vzor: Mocnář, Karel, KMS IKSŽ UK FSV): Wolák, Radim, KMS IKSŢ FSV UK Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (rozsah do 1800 znaků): V diplomové práci "Rok 2010 - Počítáme s dětmi v České televizi: Vysílání pro děti a mládeţ" se chci zabývat vysíláním pro děti a mládeţ v České televizi z několika úhlů, stěţejním tématem však bude analýza programové strategie Počítáme s dětmi v České televizi. Tuto akci podrobně popíšu a následně na základě podkladových materiálů a porovnání změn ve vysílacím schématu (např. rozšíření oken vzdělávacích pořadů na hodinu a jejich přesun na ČT1) zanalyzuji a zhodnotím. Tato strategie je rozdělena do dvou podsekcí (pro děti a pro dospělé) - pořady pro děti uvádí slogan Počítejte s námi. Dále uvedu seznam původních pořadů pro děti a mládeţ pravidelně vysílaných Českou televizí s důrazem na ty, které se začaly vysílat v roce 2010. Poté přistoupím k analýze jednoho z pořadů, který je součástí projektu Počítáme s dětmi - populárně-vzdělávacího vlastivědného cyklu pro mládeţ Vzduchoplavec Kráčmera. Pro komplexní přehled o vývoji vysílání pro děti a mládeţ dále uvedu, jak se měnil procentuální podíl vysílací plochy pořadů pro děti a mládeţ vůči celkové vysílací ploše ČT v průběhu posledních let. Dosavadní studie, které se vztahem médií a dětí zabývají, se věnovaly především vlivu médií, zaměřovaly se tedy spíše na diváky neţ na mediální obsahy jim určené. Tématem takových prací bývá vliv násilí, reklamy apod. Studií, které se věnují mediálním obsahům pro děti a mládeţ, není mnoho, výjimkou je práce Petra Macka, který v roce 2000 publikoval přehled pořadů pro děti a zabýval se
především psychogickými aspekty těchto pořadů. Při rešerši literatury k tématu jsem došla k závěru, ţe popisem televizních pořadů pro děti a mládeţ se ţádná závěrečná práce nezabývala, na rozdíl od pořadů rozhlasových, navíc je většina publikací v angličtině. Předpokládaný cíl diplomové práce, původní přínos autora diplomové práce ke zpracování tématu, případně formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (rozsah do 1800 znaků): Práce se bude zabývat pořady pro děti a mládeţ s důrazem na pořady nové, vzniklé během roku 2010 díky nové programové strategii. Kaţdému pořadu bude věnována stručná anotace včetně dalších informací např. o sledovanosti, tvůrcích apod., čímţ vznikne dosud nezpracovaný komplexní přehled o aktuálním vysílání České televize pro děti a mládeţ. Navíc bude detailně analyzován vlastivědný cyklus Vzduchoplavec Kráčmera - právě kvůli tomu, ţe je součástí zmiňovaného projektu. Základní výzkumnou otázkou diplomové práce tedy je, zda rok 2010, který je věnován dětem, opravdu přispěl k rozvoji vysílání pro děti a mládeţ (na základě krátkých rozborů jednotlivých pořadů, informací o sledovanosti, změn vysílacího schématu apod.). Je samozřejmé, ţe úspěšnost tohoto projektu nelze nijak přesně definovat - základem pořadů pro děti je totiţ přiměřenost, postupnost a dlouhodobé působení, coţ v období jednoho roku nelze spolehlivě prokázat, proto půjde především o nehodnotící, daty podloţenou analýzu. Cílem práce je vytvořit komplexní obraz vysílání České televize pro děti a mládeţ a popsat a analyzovat akci "Rok 2010 - Počítáme s dětmi v České televizi". Z uvedených důvodů se připravovaná diplomová práce bude od prací dosavadních lišit jak z hlediska obsahového, tak metodologického a navíc se bude zabývat aktuálním tématem. Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): 1. Vysílání pro děti a mládeţ (obecná charakteristika dětského diváka a televizních ţánrů, popis konkrétní situace v určitých časových obdobích, vývoj procentuálního podílu vysílací plochy v průběhu let atd.) 1.1 Psychologické aspekty dětského diváka (rozdělení podle věku, případný zásadní vliv určitých pořadů na děti a mládeţ, základy pedagogické psychologie, která s tvorbou pořadů pro děti a mládeţ úzce souvisí) 1.2 Televizní ţánry (se zaměřením na pořady pro děti a mládeţ) 1.3 Vysílání v letech 1993 - 2000 1.4 Vysílání v letech 2000 - 2009 2. Rok 2010 - "Počítáme s dětmi v České televizi" (plány a záměry tvůrců, nové pořady, analýza změn vysílacího schématu) 2.1 Popis akce (na základě podkladových materiálů) 2.2 Záměr tvůrců 2.3 Průběh akce během roku 2.4 Analýza změn vysílacího schématu 2.5 Shrnutí 3. Přehled současných pořadů pro děti a mládeţ (stručná anotace původních pořadů)
4. Sémiotická analýza (teoretická a metodologická východiska analýzy, popis kódů typických pro televizní pořady apod.) 5. Analýza vybraných dílů cyklu Vzduchoplavec Kráčmera 6. Shrnutí Vymezení podkladového materiálu (např. analyzované tituly a období, za které budou analyzovány) a metody (techniky) jeho zpracování: V první části práce budu čerpat především z literatury, jiţ publikovaných studií, ročenek České televize, periodik, jako např. ČT+, tiskových zpráv a rozhovorů s dramaturgy a dalšími tvůrci pořadů pro děti a mládeţ. Jako podkladový materiál pro sémiotickou analýzu budou slouţit vybrané díly z cyklu Vzduchoplavec Kráčmera zaznamenané na DVD. Metodou výzkumu bude tedy sémiotická analýza. Základní literatura (nejméně 10 nejdůleţitějších titulů k tématu a metodě jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): BIGNELL, Jonathan. An Introduction to Television Studies. 2nd edition. New York : Routledge, 2008. 356 s. (Tato kniha poskytuje úvod do televizních studií, nabízí jak historii, tak zakotvení televize v různých systémech a zemích, zabývá se teorií televizních ţánrů a narativních postupů, produkcí a reprezentací pomocí televize. V rámci kaţdé kapitoly je uvedena case study.) BUCKINGHAM, David. Children Talking Television : The Making of Television Literacy. London : The Falmer Press, 1993. 315 s. (Kniha se zabývá přímým vztahem dětí a televize, navíc se věnuje mediální, konkrétně televizní gramotnosti. Popisuje např. to, jak se celá rodina včetně dětí dívá na televizi, narativní postupy, vzdělávací funkci televize atd. Kniha je doplněna výzkumy či postřehy rodičů.) BUTLER, Jeremy G. Television : Critical Methods and Applications. Mahwah, NJ : Lawrence Erlbaum Associates, 2007. 511 s. (Tato kniha se zabývá především sémiotickými aspekty televizního vysílání, polysémií, heterogenitou, kontradikcí, narativitou apod. Dále jsou zde informace o moţných stylech natáčení - úhel pohledu, framing, barva apod.) ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Sémiotika. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 363 s. ISBN 807178-832-5. (Kniha poskytuje základní informace o sémiotice jakoţto ustaveném oboru - vykládá strukturu a vlastnosti znaků podle Saussura a Peirce, věnuje se i strikturální sémantice, kódům, které se objevují při mluvené řeči, mýtu apod.) DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. 159 s. ISBN: 80-7178-566-0. (Příručka přináší pohled na sémiotiku ze dvou úhlů - teoretického a praktického. V části teoretické je sémiotika popsána i s ohledem na její historický vývoj, v části praktické jsou uvedeny příklady z kaţdodenní komunikace.) HARTLEY, John. Understanding News. London : Routledge, 1995. 203 s. (Tato kniha se zabývá mj. sémiotickými aspekty televizního vysílání, popisuje typologii kódů, paradigma, syntagma, navíc všechny teoretické pojmy aplikuje přímo na televizní vysílání, většinou i s příklady.)
JORDAN, Amy B., JAMIESON HALL, Kathleen . Children and Television. London : Sage periodical press, 1998. 200 s. (Tato kniha popisuje např. potřeby dítěte, které jsou sledováním televize uspokojovány - např. informační či vzdělávací, soustředí se tedy i na aspekty divácké.) MACEK, P. Televizní vysílání pro děti a mládeţ - psychologický pohled. Pedagogika, 2000, roč. L., č. 3, s. 246-255. (Tato studie se zabývá psychologickými aspekty televizního vysílání pro děti a mládeţ - popisuje zvláštnosti vysílání pro určité věkové skupiny. Dále srovnává stav vysílání pro děti a mládeţ v České republice s dalšími evropskými zeměmi.) MANLEY-CASIMIR, Michael E., LUKE , Carmen. Children and Televison : A Challenge for Education. New York : Praeger Publishers, 1987. 307 s. (Kniha se zabývá vztahem dětí a televize, poukazuje na vzdělávací a kognitivní funkci televize, charakterizuje roli televize např. jako vzdělavatele, vychovatele, chůvy atd. Dále popisuje dětské televize v USA a Kanadě.) PIAGET, Jean; INHELDEROVÁ, Bärbel. Psychologie dítěte. Vyd. 3. Praha: Portál, 2000. 143 s. ISBN: 80-7178-407-9. (Tato kniha shrnuje hlavní výsledky práce ţenevské psychologické školy. Jean Piaget zde se svou studentkou Bärbel Inhelderovou podává syntetický obraz o vývoji dítěte od narození do adolescence.) ROSE , Brian G., ALLEY, Robert S. TV Genres : A Handbook and Reference Guide. Westport, CT : Greenwood Press, 1985. 365 s. (Kniha se soustřeďuje především na rozdělení a popis televizních ţánrů, pro tuto práci bude stěţejní kapitola 17 a 18, kde se autoři zabývají programováním pro děti a vzdělávacími pořady.) SINGER, Dorothy G., SINGER, Jerome L. Handbook of Children and the Media. London : SAGE Publications, 2001. 765 s. (Tato kniha se zabývá rolí televize v dětském ţivotě - na příkladě teorie uţití a uspokojení, dále popisuje účinky televizního vysílání na děti - strach, agrese apod.) Diplomové a disertační práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) CIGÁNKOVÁ, Klára. Televizní Večerníček a jeho proměna v čase. [s.l.], 2009. 46 s. Univerzita Karlova. Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Vedoucí bakalářské práce Šoltys Otakar. ČMELINSKÁ, Tereza. Studio Kamarád a problém předávání kulturní paměti. [s.l.], 2007. 57 s. Univerzita Karlova. Fakulta humanitních studií . Vedoucí bakalářské práce Pinc Zdeněk. KOCOURKOVÁ, Zuzana. Děti, mládeţ a televize : analýza televizních pořadů pro děti a mládeţ. [s.l.], 2006. 73 s. Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Vedoucí diplomové práce Havlík Radomír. Datum / Podpis studenta 5. 2. 2010
………………………
TEZE JE NUTNO ODEVZDAT VYTIŠTĚNÉ (včetně části, kterou vyplňuje institut!), PODEPSANÉ A VE DVOU VYHOTOVENÍCH DO TERMÍNU UVEDENÉHO V HARMONOGRAMU PŘÍSLUŠNÉHO AKADEMICKÉHO ROKU, A TO PROSTŘEDNICTVÍM PODATELNY UK FSV. PŘIJATÉ TEZE JE NUTNÉ SI VYZVEDNOUT V SEKRETARIÁTU PŘÍSLUŠNÉ KATEDRY A NECHAT VEVÁZAT DO DIPLOMOVÉ PRÁCE.
TUTO ČÁST VYPLŇUJE INSTITUT: Vyjádření IKSŢ: Vedení IKSŢ teze projednalo Schváleno na svém zasedání dne …………………. s tímto výsledkem: Neschváleno Důvody případného neschválení práce Téma je jiţ zpracované Špatně formulované téma a cíl Špatně zvolená metoda práce Nedostatečná rešerše literatury Nevhodně zvolené prameny Nedostačující úroveň tezí Jiné ……………………………………………….. …………………………………………………….. …………………………………………………….. Navrţený vedoucí Souhlas vedoucího Příjmení a jméno Datum /Podpis práce práce navrţeného vedením institutu ………………………… ………………………… Návrhy na konzultanty (v případě, ţe takové Příjmení a jméno Příjmení a jméno návrhy z jednání vedení IKSŢ vyplynou) ………………………… ………………………… Schválené teze převzal/a student/ka Příjmení a jméno Datum /Podpis Návrhy na oponenta: Vedení IKSŢ na svém zasedání dne …………………. navrhlo, aby předloţenou práci oponoval/a:
………………………… ………………………… Příjmení a jméno …………………………
Obsah ÚVOD .......................................................................................................................................................... 4 VZTAH K TEZÍM ........................................................................................................................................... 5 ZHODNOCENÍ POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ .................................................................................................. 7 1
2
3
4
5
VÝKLAD POJMŮ A POSTUP PRÁCE ................................................................................................... 10 1.1
VÝKLAD POJMŮ DĚTI A MLÁDEŽ ............................................................................................................ 10
1.2
CYKLICKÝ POŘAD PRO DĚTI A MLÁDEŽ ..................................................................................................... 14
ROLE TELEVIZE V ŽIVOTĚ DĚTÍ A MLÁDEŽE ....................................................................................... 16 2.1
PŘEDŠKOLNÍ DĚTI A TELEVIZE ............................................................................................................... 16
2.2
ŠKOLNÍ DĚTI A MLÁDEŽ A TELEVIZE ........................................................................................................ 18
2.3
DOSPĚLÍ VERSUS DĚTI A MLÁDEŽ A TELEVIZE ............................................................................................. 19
TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ ........................................................................................ 20 3.1
VYSÍLÁNÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ V TELEVIZI VEŘEJNÉ SLUŽBY ............................................................................ 20
3.2
KONKURENCE: SOUKROMÉ TELEVIZE, TELEVIZNÍ STANICE PRO DĚTI ................................................................ 21
3.3
TELEVIZNÍ ŽÁNRY PRO DĚTI A MLÁDEŽ .................................................................................................... 22
PŮVODNÍ CYKLICKÉ POŘADY PRO DĚTI A MLÁDEŽ V LETECH 1992–2009 V ČESKÉ TELEVIZI............. 26 4.1
ZROD ČESKÉ TELEVIZE ........................................................................................................................ 26
4.2
ROK 1992, POŘADY PRO DĚTI A MLÁDEŽ NA F1 A ČTV .............................................................................. 27
4.3
ČESKÁ TELEVIZE DĚTEM V LETECH 1993–2001 ........................................................................................ 29
4.4
ČESKÁ TELEVIZE DĚTEM V LETECH 2002–2009 ........................................................................................ 39
4.5
PRVNÍCH OSMNÁCT LET ČESKÉ TELEVIZE – SHRNUTÍ ................................................................................... 45
ROK 2010 – POČÍTÁME S DĚTMI V ČESKÉ TELEVIZI ........................................................................... 46 5.1
POČÍTÁME S DĚTMI ČI ROK DÍTĚTE ( DĚTÍ)? .............................................................................................. 46
5.2
NÁVAZNOST NA PŘEDCHOZÍ PROJEKTY .................................................................................................... 47
5.3
ZÁMĚR AUTORKY PROJEKTU................................................................................................................. 48
5.4
PŘÍNOS JEDNOTLIVÝCH CENTER ČESKÉ TELEVIZE ........................................................................................ 50
5.5
PŮVODNÍ POŘADY PRO DĚTI A MLÁDEŽ VYSÍLANÉ V ROCE 2010 .................................................................... 53
5.6
PRŮBĚH AKCE BĚHEM ROKU ................................................................................................................ 73
5.7
ZMĚNY VE VYSÍLACÍM SCHÉMATU .......................................................................................................... 74
5.8
DIVÁCKÝ OHLAS A OBJEM ODVYSÍLANÝCH POŘADŮ .................................................................................... 75
1
6
7
SÉMIOTICKÁ ANALÝZA CYKLU VZDUCHOPLAVEC KRÁČMERA .......................................................... 89 6.1
SÉMIOTICKÁ ANALÝZA ........................................................................................................................ 90
6.2
ANALÝZA POSTAV ZTVÁRNĚNÝCH TOMÁŠEM ŠULAJEM ............................................................................... 92
6.3
SHRNUTÍ ...................................................................................................................................... 101
BUDOUCNOST VYSÍLÁNÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ V ČESKÉ TELEVIZI .................................................... 103
ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 104 SUMMARY .............................................................................................................................................. 107 PRAMENY ............................................................................................................................................... 109 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................................................. 111 SEZNAM GRAFŮ ...................................................................................................................................... 119 SEZNAM TABULEK ................................................................................................................................... 120 SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................................................... 121 PŘÍLOHY .................................................................................................................................................. 123
2
„Děti je třeba vnímat jako největší menšinu na světě. Mají vlastní jazyk, vlastní úroveň chápání a svůj vlastní pohled na svět dospělých. Slova a obrazy, které se pouţívají při komunikaci s dospělými, ne vţdy fungují při komunikaci s dětmi. Tyto odlišné úrovně, potřeby a práva se musí respektovat a opečovávat.“ Cy Schneider
3
Úvod Sledování televize je nejčastější volnočasovou aktivitou dětí a mládeţe do osmnácti let a za nejdůleţitější médium ji povaţují děti ve školce1 a na prvním stupni základní školy. S přibývajícím věkem sice role televize klesá a nahrazují ji mobilní telefony a počítače,2 ale stále v ţivotě dětí a mládeţe hraje nezanedbatelnou roli. Česká televize je jako jediná tuzemská televizní stanice povinna věnovat zvláštní pozornost dětským divákům a vyrábět a vysílat vzdělávací pořady a pořady pro děti a mládeţ. 3 I proto je zároveň hlavním a jediným stálým producentem této televizní tvorby u nás. Právě tvorba a vysílání původních pořadů pro děti a mládeţ v České televizi je tématem této diplomové práce. V roce 2010 navíc probíhala v České televizi tematická kampaň Počítáme s dětmi v České televizi, která podle slov generálního ředitele Jiřího Janečka kladla velký důraz na vysílání pro děti a o dětech.4 Tato kampaň navázala na dvě předchozí roční strategie, Osudové osmičky v našich dějinách a Rok svobody. V této diplomové práci se budu zabývat produkcí České televize pro děti a mládeţ od jejího vzniku v roce 1992 do roku 2010 včetně změn ve struktuře producentských center, která se tvorbou těchto pořadů zabývala a zabývají. Právě analýza strategie Počítáme s dětmi v České televizi bude stěţejní částí práce. Nemohu opomenout ani roli televize v ţivotě dětí a mládeţe a samozřejmě popsat vlastnosti tak heterogenní kategorie, jakou děti a mládeţ bezesporu jsou. Přestoţe nelze úspěšnost či efektivnost kampaně přesně kvalitativně definovat, protoţe základem pořadů pro děti a mládeţ je přiměřenost, postupnost a dlouhodobé působení, jsou v kapitole o této strategii popsány cíle autorky projektu Kateřiny Fričové a přínos
1
LUŠTINEC, Ondřej. Mediální návyky dětí ve věku 5-6 let. Praha, 2010. 111 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Radim Wolák. s. 92 2 JANKOVSKÁ, Zuzana. Aktuální vývoj spotřebního chování českých dětí a mládeţe. Z výzkumu Czech Kids and Teens 2008 (powerpointová prezentace poskytnuta společností Millward Brown). 3 Podle Zákona o České televizi a Kodexu České televize, viz dále. 4 Česká televize. Česká televize 2010 [online]. Praha : Česká televize, Tiskový útvar, 2010 [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW:
. ISBN 978-80-7404-046-7.
4
jednotlivých producentských center. Velký prostor je věnován všem původním cyklickým pořadům – stávajícím i novým, které se v roce 2010 vysílaly. Díky analýze změn vysílacího schématu, informacím o sledovanosti a vysílaném objemu všech pořadů pro děti a mládeţ lze zjistit, jaké mnoţství těchto pořadů bylo vysíláno oproti předchozím letům a také jak na kampaň zareagovali diváci. Přestoţe bude důraz kladen na výsledky v kategorii dětských diváků (ve věku od čtyř do čtrnácti let) a v kategorii 15–24, uvedu pro srovnání také data o sledovanosti v kategorii 15+. Jedním z cyklů, který se v roce 2010 začal vysílat, je vlastivědný pořad Vzduchoplavec Kráčmera, díky němuţ diváci poznávají historii a současnost českých měst. Tento pořad se od ostatních liší především tím, ţe postavy, které v jednotlivých dílech vystupují, ztvárňuje pouze jeden herec. Proto je třeba charakteristické znaky představovaných osobností zdůraznit a zobrazit tak, aby diváci věděli, o kterou osobu jde. Způsob zobrazení těchto postav je předmětem sémiotické analýzy v závěru práce, díky této metodě lze zjistit, na základě jaké předlohy je konkrétní postava zobrazena, coţ úzce souvisí s tématem stereotypizace, či jaká je míra sociální konvence, která se při představě a následně i tvorbě těchto postav uplatňuje. Vzhledem k tomu, ţe pořad je primárně určen pro děti a mládeţ, je otázka zobrazování stereotypů, tedy opakovaných představ o společenských skupinách, velmi aktuální. V závěrečné části práce je stručně naznačena současná situace ve vysílání pro děti a mládeţ v České televizi a případné směry jejího budoucího vývoje.
Vztah k tezím Původním záměrem této diplomové práce, který jsem uvedla v tezích, bylo především analyzovat kampaň Počítáme s dětmi v České televizi, jeţ v době přípravy tezí začínala, a najít odpověď na výzkumnou otázku, zda tato strategie přispěla k rozvoji vysílání pro děti a mládeţ. Strategie měla být analyzována na základě souvisejících podkladových materiálů, při rešerši jsem však zjistila, ţe k dispozici je pouze jedna tisková zpráva. Proto bylo třeba čerpat informace o kampani především z rozhovorů se zaměstnanci České televize – s dramaturgyní Kateřinou Krejčí a Art Directorkou Kateřinou Hajnovskou a autorkou projektu Počítáme s dětmi v České televizi Kateřinou Fričovou, bývalou programovou ředitelkou. Jako materiál pro analýzu vysílacího schématu a původních 5
cyklických pořadů slouţil především televizní program v časopise Týdeník Televize a data poskytnutá Oddělením výzkumu programu a auditoria České televize. Při studiu pramenů a odborné literatury jsem zjistila, ţe pojem „vysílání pro děti a mládeţ“ neodpovídá přesně zamýšlenému vymezení této práce – vysílání zahrnuje totiţ jak pořady vlastní produkce, tak pořady nakoupené, tedy veškeré vysílané pořady. Proto je třeba objasnit, ţe se zde budu zabývat pouze pořady, které vyrobila a následně i vysílala Česká televize, navíc kvůli omezenému rozsahu práce ponechám s výjimkou roku 2010 stranou dramatické pořady (pohádky, televizní povídky či filmy). Při analýze Počítáme s dětmi v České televizi tyto formáty zmiňuji, aby nebyly zkresleny výsledky analýzy, a tedy i odpověď na základní výzkumnou otázku. U anotací současných cyklických pořadů jsem původně plánovala uvádět údaje o sledovanosti jednotlivých pořadů, tato data mi však nebyla Českou televizí ani Asociací televizních organizací poskytnuta a veřejně přístupná nejsou. Aby bylo moţné lépe porovnat historii a současnost vysílání pro děti a mládeţ v České televizi, rozhodla jsem se věnovat se detailněji i historii vysílání cyklických pořadů pro děti a mládeţ v České televizi od roku 1992 do roku 2009, které mělo původně tvořit pouze dvě podkapitoly. Navíc jsem v této části práce zmínila, jak se vyvíjel celkový objem vysílání pro děti a mládeţ (místo původně zamýšleného vývoje procentuálního podílu vysílací plochy pořadů pro děti a mládeţ vůči ostatnímu vysílání). Jako materiál pro sémiotickou analýzu vlastivědného cyklu Vzduchoplavec Kráčmera měly původně slouţit vybrané díly, které by byly k práci přiloţeny na DVD. Protoţe v tezích nebyl uveden konkrétní předmět zkoumání, po zhlédnutí všech dílů cyklu vysílaných v roce 2010 a po konzultaci jsem došla k závěru, ţe se budu zabývat zobrazením postav, které ztvárňuje herec Tomáš Šulaj. Proto do přílohy DVD s vybranými šesti díly, v rámci nichţ analyzuji deset postav, nepřikládám, ale v textu i v příloze jsou vloţeny fotografie.
6
Zhodnocení pouţité literatury a pramenů Vysílání pořadů pro děti a mládeţ v České televizi nebylo na rozdíl od vysílání Českého rozhlasu v ţádné z bakalářských či diplomových prací zpracováno, např. Zuzana Kocourková se ve své diplomové práci Děti, mládeţ a televize5 zabývala vysíláním pro děti a mládeţ, avšak prováděla kvantitativní analýzu ve vysílání České televize, Novy a Primy, tudíţ nezmiňovala konkrétní pořady. Psycholog Petr Macek publikoval článek Televizním vysílání pro děti a mládeţ - psychologický pohled6, tato stať byla však původně zpracována pro Radu České televize a nepopisovala tehdejší stav vysílání, ale obsahovala spíše doporučení, čím by se měli tvůrci pořadů zabývat. Rozhlasovým vysíláním pro děti a mládeţ se ve svých bakalářských pracích zabývali např. Daniel Košťál (Současné vysílání pořadů pro děti a mládeţ Českého rozhlasu 2 - stanice Praha7) nebo Lubor Štramberk (Rozhlasové vysílání pro děti a mládeţ v letech 1989-2004 se zaměřením na stanici Český rozhlas 2 - Praha8). Vznikly však bakalářské práce o jednotlivých pořadech České televize, např. o Večerníčku - Večerníček jako dramaturgické specifikum v televizní tvorbě pro děti a mládeţ9 Terezy Hunkařové, Český Večerníček – analýza komunikační strategie nejoblíbenějšího televizního pořadu10 Anety Hronové či Televizní Večerníček a jeho proměna v čase 11 Kláry
5
KOCOURKOVÁ, Zuzana. Děti, mládeţ a televize : analýza televizních pořadů pro děti a mládeţ. Praha, 2006. 73 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, katedra občanské výchovy a filozofie. Vedoucí práce Radomír Havlík. 6 MACEK, Petr. Televizní vysílání pro děti a mládeţ - psychologický pohled. In Pedagogika. Praha : PedF UK, 2000. ISSN 3330-3815, 2000, vol. 50, no. 3, s. 246-255. 7 KOŠŤÁL, Daniel. Současné vysílání pořadů pro děti a mládeţ Českého rozhlasu 2 - stanice Praha. Praha, 2008. 53 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, katedra ţurnalistiky. Vedoucí práce Josef Maršík. 8 ŠTRAMBERK, Lubor. Rozhlasové vysílání pro děti a mládeţ v letech 1989-2004 se zaměřením na stanici Český rozhlas 2 - Praha. Praha, 2004. 45 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, katedra ţurnalistiky. Vedoucí práce Josef Maršík. 9 HUNKAŘOVÁ, Tereza. Večerníček jako dramaturgické specifikum v televizní tvorbě pro děti a mládeţ. Brno, 2000. 49 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Marika Kupková. Dostupné z WWW: . 10 HRONOVÁ, Aneta. Český Večerníček : Analýza komunikační strategie nejoblíbenějšího televizního pořadu. Brno, 2009. 141 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a ţurnalistiky. Vedoucí práce Jaromír Volek. Dostupné z WWW: .
7
Cigánkové. Populárně-naučnou knihu o historii Večerníčku napsala bývalá dramaturgyně Marie Kšajtová12. Dalším pořadem, který byl analyzován v akademických pracích, bylo např. Studio Kamarád, a to v práci Studio Kamarád a problém předávání kulturní paměti13 od Terezy Čmelinské. Alena Klocová provedla ve své práci jazykový rozbor pořadu Studia Rosa (Jazykový rozbor televizního vysílání pro děti: analýza pořadu Studia Rosa14). O vztahu dětí a médií vyšlo mnoho publikací, zde je však třeba mít na paměti odlišnost kulturních prostředí, kde vznikly. Proto jsem v části o roli televize v ţivotě českých dětí a mládeţe vycházela z výsledků českých výzkumů, a to jak marketingových, tak provedených v rámci akademických prací. Nakonec jsem nepouţila všechny zamýšlené publikace, které jsem po prvotní rešerši literatury uvedla v tezích, avšak čerpala jsem z knih jiných, které se ukázaly být vhodnějšími. Jak jiţ bylo řečeno, ani historie televizního vysílání pro děti a mládeţ nebyla nikde zpracována, proto bylo nutné vytvořit tento přehled z informací v televizních časopisech a ročenkách České televize. Vzhledem k tomu, ţe časopisy publikují sdělení, která jim poskytli tvůrci pořadů za účelem propagace a případného zvýšení sledovanosti, můţe jít o typ textu, který ukazuje, jak se vidí tvůrci sami a co si sami myslí o vlastních pořadech. Ročenky České televize měly primárně slouţit k poskytnutí objektivních informací jak o vysílání, tak o hospodaření, přičemţ pro tuto práci je důleţité první hledisko. V roce 2002 vyšla publikace (Prvních) 10 let České televize 15, která čerpala informace z ročenek, ale přinesla i údaje nové. V archivu České televize jsem pracovala ve vyhledávacím systému PROvys (vyhledávala jsem především data vysílání a údaje o tvůrcích). O kampani Počítáme s dětmi v České televizi nebyly překvapivě vydány ţádné materiály, jedinými veřejně přístupnými dokumenty byly zprávy v internetových denících (na základě
11
CIGÁNKOVÁ, Klára. Televizní Večerníček a jeho proměna v čase (sémiotická analýza). Praha, 2009. 46 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií. Vedoucí práce Otakar Šoltys. 12 KŠAJTOVÁ, Marie. Velký příběh Večerníčku : Historie nejslavnějšího televizního pořadu u nás. Praha : Albatros, 2005. 93 s. ISBN 80-00-01664-8. 13 ČMELINSKÁ, Tereza. Studio Kamarád a problém předávání kulturní paměti. Praha, 2007. 57 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Zdeněk Pinc. 14 KLOCOVÁ, Alena. Jazykový rozbor televizního vysílání pro děti: analýza pořadu Studio Rosa. Praha, 1994. 66 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra českého jazyka. Vedoucí práce Marie Dohalská. 15 Česká televize. (Prvních) 10 let České televize. Praha : Česká televize, 2002. 372 s. ISBN 80-85005-37-9.
8
stejné tiskové zprávy) a krátké upozornění v časopise České televize ČT +. Proto bylo potřeba provést analýzu vysílacího schématu na základě televizního programu. Časopis ČT + navíc přestal vycházet v březnu 2010, tedy v průběhu této kampaně. Kvůli popisu a analýze kampaně Počítáme s dětmi jsem také hovořila s některými současnými zaměstnanci České televize (Kateřinou Hajnovskou a Kateřinou Krejčí) 16 a také bývalou programovou ředitelkou ČT Kateřinou Fričovou 17, autorkou projektu. Se dvěma dramaturgy jsem komunikovala elektronickou poštou (Ivo Cicvárek a Milan Vacek). Vzhledem ke skutečnosti, ţe na webových stránkách www.ivysilani.cz je moţné přehrát velké mnoţství pořadů, při tvorbě anotací současných pořadů i analýz cyklu Vzduchoplavec Kráčmera jsem pracovala s těmito záznamy.
16 17
Hajnovská a Krejčí informace pouţité z rozhovorů autorizovaly, viz Příloha č. 2. Přepis rozhovoru viz Příloha č. 1.
9
1 Výklad pojmů a postup práce V této části popíšu různé pohledy na kategorii dětí a mládeţe a uvedu, které rozdělení jsem vybrala pro účely své práce. Dále vysvětlím, jakými pořady se budu zabývat a také jaké pořady povaţuji za pořady nové.
1.1 Výklad pojmů děti a mládeţ Zaměření pořadů na děti a mládeţ je z úhlu pohledu vývojové a sociální psychologie a psychologie osobnosti velmi širokým, nepřesným a heterogenním vymezením. Na dětské diváky a mládeţ nelze pohlíţet komplexně, je třeba tuto kategorii dále rozdělit. Zde neexistuje ţádné univerzální řešení, různí autoři navrhují různou klasifikaci, uvedu tedy několik příkladů moţných rozdělení této heterogenní vývojové etapy. Je však třeba mít na paměti, ţe dětství není určeno pouze věkem, tedy formálně, ale zároveň obsahově, tzn. tím, co se v dětském věku odehrává a co jej odlišuje od jiných věků člověka. 18 1.1.1
Děti a mládeţ pohledem práva
Pro účely Úmluvy o právech dítěte, dokumentu Organizace spojených národů, se dítětem rozumí „kaţdá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenţ se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaţeno dříve“.19 Podle programu Evropské unie Youth in Action 2007–2013 (Mládeţ v akci) na podporu neformálního vzdělávání se za mládeţ povaţují lidé ve věku od 13 do 30 let, v předchozím programu Youth (Mládeţ) šlo o kategorii 15–25 let.20 1.1.2
Děti a mládeţ pohledem výzkumných agentur
Asociace televizních organizací (ATO), zabývající se mj. zjišťováním sledovanosti televize21, za dětské diváky povaţuje děti ve věku od 4 do 14 let, tedy kategorii 4–14
18
HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí : Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. Praha : Portál, 2004. 228 s. ISBN 80-7178-888-0. s. 87. 19 Úmluva o právech dítěte [online, cit. 2011-03-15]. Dostupné z . 20 Executive Agency, Education, Audiovisual and Culture [online]. 2011-03-25 [cit. 2011-05-03]. Youth in Action. Dostupné z WWW: .
10
(s případným rozdělením na 4–9 a 10–14). Starší kategorie se označuje jako 15+ a je moţné ji také dále rozdělit (podle věku: 15–24, 25–34, 35–-44, 45–54 a 55+ a samozřejmě podle dalších sociodemografických faktorů). Společnost Millward Brown, která od roku 2004 ve dvouletých intervalech provádí výzkum českých dětí a mládeţe (Czech kids and teens), rozděluje tuto skupinu na tři kategorie, a to 7–10 let, 11–14 let a 15–18 let.22 V jiných mediálních krajinách se samozřejmě na tuto problematiku pohlíţí odlišně, např. ve Velké Británii se za dětské diváky povaţují osoby ve věku 4–15 let. Máire Messengerová Daviesová k tomu dodává: „Oficiální dětské publikum ve věku od 4 do 15 let zároveň zahrnuje velmi širokou škálu lidského vývoje a zkušeností. Čtyřleté dítě se od patnáctiletého velmi liší, stejně jako se liší od dítěte pětiletého, které ve Velké Británii jiţ začalo chodit do školy, a proto tedy lépe porozumí pořadu, který je zaloţen na školním prostředí, jako např. Grange Hill.“ 23 S nástupem dítěte do školy souvisí také vytvoření nového rytmu strukturování času. Ve zcela novém proţívaném významu se vyčleňují všední dny a víkendy, vyčleňuje se čas na hru, na odpočinek, na úkoly a samozřejmě také např. na sledování televize. Autorka uvádí, ţe rozdělení dětských diváku do menších podskupin je třeba zejména v oblasti produkce, tedy aby tvůrci pořadů přesně věděli, jakou cílovou skupinu oslovit a jakými prostředky. Při snaze zaujmout co největší část dětského publika často nastane situace, ţe mladší děti sledují pořady, které pro ně nejsou určeny a kterým nerozumí, zatímco starší děti pořady pro mladší nesledují. Tyto pořady nemusí být pro mladší děti vhodné ani srozumitelné. 24 Podobná situace nastává v kategorii 15–24, kdy se divácké preference ţáků
21
Tyto výzkumy jsou realizovány společností Media Research, ve spolupráci s výzkumnou agenturou STEM/MARK společností Elvia a softwarovou společností Lerach. 22 To znamená, ţe společnost Millward Brown ignoruje kategorii předškolních dětí. 23 V originále: „...the official child audience of 4-15 year olds also encompasses a very wide range of human development and experience. A 4 year old is a very different person from a 15 year old. He or she is also a different person from a 5 year old, who, in Britain, will already have started full-time school, and will therefore, for instance, have more understanding of what a school-based drama programme like Grange Hill is about.“ MESSENGER DAVIES, Máire. 'Dear BBC' : Children, television storytelling and the public sphere. Cambridge : University Press, 2001. 280 s. ISBN 052178077. s. 32. 24 Tamtéţ.
11
deváté třídy základní školy liší od studentů středních škol či vysokých škol, kteří do této kategorie také patří. 1.1.3
Děti a mládeţ pohledem psychologů a sociologů
Existuje mnoho moţných definic a dělení dětí a mládeţe do kategorií, pro tuto práci jsem však pro ilustraci vybrala dvě – podle psychologa Petra Macka a podle švýcarského biologa a psychologa Jeana Piageta, protoţe obě dělení souvisejí s médii. Mackovo rozdělení bylo publikováno v článku Televizní vysílání pro děti a mládeţ - psychologický pohled a Piagetův způsob klasifikace lze aplikovat jak na dětské vnímání okolního světa, tak i na vnímání televizního vysílání, resp. lze podle toho odvodit, jaké kódy je jiţ dítě schopno vnímat. Petr Macek rozlišuje ve svém článku děti a mládeţ do těchto podskupin: Období mladšího (předškolního) věku – 3 aţ 6 let, období školního dětství – 6 aţ 10 let, časná adolescence (prepubescence, pubescence) – 11 aţ 14 let a střední a pozdní adolescence – 15 aţ 18 (resp. 22) let. Jean Piaget se společně se svou ţákyní Bärbel Inhelderovou v knize Psychologie dítěte při popisu jednotlivých etap vývoje dítěte nedrţí striktně kategorizace dle věku, ale zaměřuje se na jednotlivé úrovně vývoje, které navíc slouţí jako pojmenování těchto etap. První z nich je senzomotorické stadium (přibliţně do dvou let věku, na konci tohoto období se u dětí objevuje sémiotická funkce 25, která má zásadní význam pro vývoj pozdějšího jednání). Další fází je stadium přechodu od činnosti k operacím, které zahrnuje velmi dlouhé období, a to dobu od dvou aţ tří do jedenácti aţ dvanácti let, kdy dítě myslí egocentricky a učí se chápat a pouţívat jazyk a posléze je jiţ schopno logicky uvaţovat a pochopit stálost a neměnnost určitých jevů (např. při matematických operacích). V období kolem tří let se děti začínají vyptávat na příčiny a následky nejrůznějších jevů typickou otázkou „A proč?“. Kolem sedmého roku 26, tedy v době, kdy české děti začínají chodit do školy, končí přípravná (či organizační) fáze a v následujících letech dosahují
25
Sémiotická funkce spočívá ve schopnosti představit si něco prostřednictvím něčeho jiného. Patří sem řeč, symbolické gesto, obrazná představa apod. 26 Piaget toto dlouhé období přímo nerozděluje, avšak uvádí, ţe kolem sedmého roku se z fáze předoperační stává fáze konkrétních operací.
12
vrcholu konkrétní operace. Posledním stadiem je stadium formálních operací, kdy dítě jiţ dokáţe myslet abstraktně, s tím souvisí ukončování dětství a příprava k adolescenci. Hlavní charakteristikou adolescence je tedy podle Piageta vymanění se z konkrétního a obrat k nereálnému a k budoucnosti. Je třeba zdůraznit, ţe pořadí popsaných období je stálé, avšak v závislosti na prostředí se můţe měnit průměrný věk, který tato stadia charakterizuje. 27 Situace při definování samostatné kategorie mládeţe je poněkud sloţitější, např. autor publikace
Adolescence Petr
Macek uvádí,
ţe označení adolescenti28
(typické
pro psychologii) se v českém jazyce volně zaměňuje s označením dospívající nebo dorost, které je typické pro lékařské vědy, a také s širším označením mládeţ, které je charakterističtější pro sociologii a pedagogiku. Macek se přiklání k periodizaci, podle které se adolescencí označuje období mezi dětstvím a dospělostí. Toto období lze podle něj dále rozdělit na tři fáze (časnou, střední a pozdní adolescenci). Časná adolescence je v časovém rozmezí přibliţně od deseti aţ jedenácti do třinácti let, střední adolescence je vymezena intervalem přibliţně od čtrnácti do šestnácti let a pozdní adolescence od sedmnácti do dvaceti let, případně déle, protoţe podle Macka se zhruba polovina vysokoškoláků ve věku od devatenácti do 24 let cítí být spíše adolescenty neţ dospělými. 29 Petr Sak, autor sociologické publikace Proměny české mládeţe, označuje jako mládeţ jedince ve věku od ukončení základní školní docházky do věku ukončení sociální zralosti, převzetí všech rolí dospělých a získání plnohodnotného občanského statutu. Podle Saka je tedy moţné za mládeţ povaţovat skupinu lidí ve věku od 15 do 30 let, s tím, ţe horní hranice se nachází v období mezi 26 aţ 30 lety. 30 1.1.4 Děti a mládeţ pohledem České televize Česká televize v interním vyhledávacím systému v archivu pořadů rozlišuje cílové skupiny relevantní pro tuto práci na děti ve věku od čtyř do patnácti let a mládeţ. První kategorie je
27
PIAGET, Jean; INHELDER, Bärbel . Psychologie dítěte. Praha : Portál, 1997. 143 s. ISBN 80-7178-407-9. V evropské psychologii se adolescence tradičně oddělovala od pubescence (dospívání). Pubescence se pak obvykle ohraničuje časovým intervalem 11-15 let, někteří autoři ji ještě dále vnitřně diferencují. Pro účely této práce však povaţujeme diváky ve věku do 14 let za děti. 29 MACEK, Petr. Adolescence. Praha : Portál, 2003. 141 s. ISBN 80-7178-747-7. s. 10 30 SAK, Petr. Proměny české mládeţe. Praha : Petrklíč, 2000. 291 s. ISBN 80-7229-042-8. s. 13 28
13
dále členěna na děti předškolního věku, mladší ţáky 1.–4. ročníku ZŠ a starší ţáky 5.–8. ročníku ZŠ a mládeţ se dělí na středoškoláky a učně. 31 1.1.5
Děti a mládeţ pro účely této práce
Po uvedení různých pohledů na tuto heterogenní kategorii budu pro účely této práce za děti a mládeţ povaţovat diváky v kategorii 4–14 a 15–24, aby bylo moţné na základě dat o diváckém ohlasu posoudit, jak tyto dvě kategorie reagovaly na strategii Počítáme s dětmi. Je však jisté, ţe na některé pořady pro děti a mládeţ se dívají dospělí a naopak, zejména mládeţ se jiţ cítí být dosti zralá na sledování pořadů určených dospělým.
1.2 Cyklický pořad pro děti a mládeţ Označení televizní pořad je komplexní pojem, předmětem této práce jsou však především pořady cyklické, tzn. cykly. Jde o takové pořady, které se vysílají pravidelně – např. vzdělávací pořady či komponované magazíny či hitparády. Na konkrétní typy cyklických pořadů lze pohlíţet ze dvou úhlů – je komponovaný pořad (jako např. nedělní dopolední cykly pro děti a mládeţ) jedním celkem, nebo je to několik samostatných pořadů propojených pouze moderátorským vstupem? Mnohdy je v přehledu uveden pouze název komponovaného pořadu bez rozlišení jednotlivých pořadů, coţ ztěţuje situaci rodičům, kteří nevědí, kdy televizi svým dětem zapnout. Pokud se chtějí dívat např. na pořad pro nejmenší děti, můţe se stát, ţe se zrovna bude vysílat seriál, který není pro malé děti určen.32 Tento problém částečně mizí u komponovaných pořadů určených konkrétní věkové skupině (např. Kuřátka, Vega či Magion). V některých případech je v televizním programu uveden alespoň přehled pořadů, které jsou součástí komponovaného pořadů, avšak konkrétní vysílací čas znám není. 33 Tento problém
31
Toto rozdělení je však zřejmě zastaralé, jak je vidět uţ z označení ţáků základní školy od páté do osmé třídy a ignorování třídy deváté. 32 Neuvádění přesných časů vysílání jednotlivých pořadů v rámci bloků vadí i bývalé programové ředitelce Kateřině Fričové, z rozhovoru s Kateřinou Fričovou [2011-04-05], viz Příloha č. 1 33 Pokud se divák nedívá na pořady přímo v televizi, ale později na internetových stránkách České televize v i-vysílání, lze si vybrat nejen jednotlivé pořady, ale i tematické moderátorské vstupy. Avšak pokud pořad není vyroben Českou televizí, kvůli autorským právům není do i-vysílání zařazen, potom se tedy můţe stát, ţe komponovaný pořad v i-vysílání je sloţen pouze z moderátorských vstupů. Archiv i-vysílání lze sledovat na stránkách www.ceskatelevize.cz/ivysilani.
14
nastává i u tzv. dopoledních či odpoledních bloků, příkladem můţe být odpolední blok pořadů Smajlík, uváděný v letech 2007–2010. Protoţe se v této práci zabývám pouze pořady vyrobenými Českou televizí, je moţné dívat se na komponovaný pořad jako na výsledek dramaturgické tvůrčí práce, a tedy povaţovat celek za jeden pořad. Jednotlivé seriály, které se vysílají v rámci Večerníčku, za samostatné cyklické pořady nepovaţuji, od roku 1965, kdy se Večerníček začal vysílat, totiţ vznikl velký počet seriálů. Proto povaţuji za cyklus přímo pořad Večerníček, u něhoţ kromě vysílacích časů či počtu vysílání denně nedocházelo ke změnám, které by byly pro tuto práci relevantní. Stejně tak postupuji i u ranní obdoby Večerníčku – Raníčku. V rámci analýzy strategie Počítáme s dětmi se však budu konkrétními novými pohádkami zabývat, v ostatních případech budu uvádět změny jen v případě, ţe je konkrétní pohádka něčím výjimečná. Pokud je do vysílání uvedena dětská verze cyklického pořadu pro dospělé, povaţuji ho zde také za pořad pro děti a mládeţ (např. AZ-kvíz Junior). 1.2.1 Kdy je cyklický pořad povaţován za novinku? Podle vedoucího dramaturga vzdělávacích pořadů v České televizi Milana Vacka je důleţité poloţit si otázku, kdy je konkrétní pořad novinkou. Vzdělávací pořady se podle něj připravují i několik let, např. pro cyklus Kostičky se natáčelo pouze pět dílů ročně, aby vznikla jedna část pro kaţdý týden. Je tedy pořad novinkou ve chvíli, kdy je vymyšlen? Nebo kdyţ se točí? Nebo kdyţ se začne vysílat? Nebo kdyţ se reprízuje po delší době? 34 Pro účely této práce budu za novinku pořad povaţovat ve chvíli, kdy se začal vysílat, mj. z důvodu moţného strategického posunutí premiérového vysílání, jako tomu bylo kvůli strategii Počítáme s dětmi v České televizi u pořadu Dějiny udatného českého národa či seriálu Ať ţijí rytíři35. V části práce věnované roku 2010 je třeba zmínit i pořady, které se pro tento rok připravovaly, avšak vysílány nebyly – Být v obraze a Škola snů.
34 35
Z e-mailové konverzace s Milanem Vackem [2010-02-03]. Z e-mailové konverzace s Kateřinou Krejčí [2011-03-14].
15
2 Role televize v ţivotě dětí a mládeţe V této části práce se budu zabývat tím, jakou roli hraje televize u dětí a mládeţe a jaký k ní mají vztah. Pro zřetelnější rozdíl mezi jednotlivými skupinami diváků uvedu v části o vztahu k televizi a způsobu výběru pořadů také výsledky z ostatních věkových kategorií. O účincích médií na publikum vzniká velké mnoţství odborné literatury, tato práce má však nemá za cíl popisovat pořady z hlediska dětí a mládeţe, ale spíše z hlediska produkce. Přesto je třeba se o roli televize a její důleţitosti v kaţdodenním ţivotě dětí a mládeţe alespoň zmínit.
2.1
Předškolní děti a televize
Velmi oţehavou otázkou mezi psychology a pedagogy je sledování televize předškolními dětmi. Členové Americké pediatrické akademie (American Academy of Pediatrics) zveřejnili doporučení, kterými by se pedagogové a rodiče předškolních děti měli řídit. Podle nich by se předškolní děti měly na televizi dívat maximálně hodinu aţ dvě denně a neměly by mít televizi v pokojíčku. Rodiče by měli mít přehled o tom, na co se jejich děti dívají, a pokud moţno by se měli dívat s nimi a společně o mediálním obsahu hovořit. Zároveň by měli vyuţívat i kontroverzních pořadů k tomu, aby mohli zahájit diskuzi o rodinných a společenských hodnotách, násilí, sexu apod. Děti mladší dvou let by se podle Americké pediatrické akademie neměly na televizi dívat vůbec.36 Podle Statistické ročenky 2008 bylo ve školním roce 2006/2007 v českých mateřských školách 22 307 dětí mladších tří let 37, bylo by tedy jistě zajímavé provést studii o době strávené sledováním televize v mateřské škole u těchto dětí. Dívají se ve školce na televizi se staršími dětmi nebo se nedívají vůbec? Navíc celkové počty dětí v mateřských školách se rok od roku zvyšují, takţe předškolní vzdělávání má vliv na stále víc dětí. 38 Televize pro děti Bebe TV (od 1. ledna 2011 Duck TV) je podle svých internetových stránek určena
36
American Academy of Pediatrics. Children, Adolescents, and Televison. Pediatrics [online]. 2001, 2, 107, [cit. 2011-03-16]. Dostupný z WWW: . 37 Obecná problematika MŠ [online, cit. 2011-03-14]. Dostupné z ., aktuálnější data nejsou dostupná. 38 Statistická ročenka České republiky 2010 [online, cit. 2011-03-14]. Dostupné z .
16
pro děti od tří měsíců do tří let 39, coţ je právě věk, kdy by se podle Americké pediatrické akademie děti na televizi dívat neměly. Výzkum v rámci diplomové práce Ondřeje Luštince Mediální návyky dětí 5–6 let ukázal, ţe u předškolních dětí mají média své pevné místo, ale děti je ve volném čase nevyhledávají, navíc z rozhovorů s rodiči dětí vyplynulo, ţe předškolní děti sledují televizi výrazně méně, neţ je v populaci běţné. Z rozhovorů s dětmi bylo patrné, ţe důleţitou roli pro ně mají i nadále klasické hračky, hra se sourozenci, malování a sportovní aktivity. Co se však týče médií, je televize nejoblíbenější. Pokud např. děti dostaly obrázky reprezentující šest médií (rádio, notebook, časopis, kniha, mobilní telefon a televize), 24,6 % dotazovaných (z toho 64,3 % dívek a 35,7 % chlapců) si vybralo televizi. 40 Podle Jaromíra Volka je televize velmi důleţitou součástí procesu dětské socializace, díky televizi má totiţ dítě šanci pronikat více do světa dospělých, testovat jej a hodnotit. V době, kdy neexistoval rozhlas nebo televize, byly děti, které neuměly číst, odkázány jen na několik zdrojů informací, které je bezprostředně obklopovaly. A také na to, co jim rodiče přečetli. Právě komplexita tištěného kódu vylučovala děti z širší komunikace a de facto izolovala do jisté míry děti a dospělé navzájem. Televizní kód však dětské diváky nijak nevylučuje, díky jeho ikonické povaze totiţ věci označují samy sebe a lidé mluví lidským hlasem. 41 Účinky televizního vysílání na předškolní děti se zabývali např. Eva Trnková v diplomové práci Násilí zobrazované v televizi a jeho moţné účinky na děti předškolního věku42
39
Duck tv [online]. 2010 [cit. 2011-03-16]. Why ducktv. Dostupné z WWW: . 40 LUŠTINEC, Ondřej. Mediální návyky dětí ve věku 5-6 let. Praha, 2010. 111 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Radim Wolák. s. 92 41 VOLEK, Jaromír. Televize jako spolutvůrce domova a extenze rodiny. In Sociální studia. Brno : Fakulta sociálních studií MU Brno, 1999. s. 17-40. Dostupné z WWW: <socstudia.fss.muni.cz/pristup.php?soubor=080227134945.pdf>. s. 22, 23 42 TRNKOVÁ, Eva. Násilí zobrazované v televizi a jeho moţné účinky na děti předškolního věku. Praha, 2000. 85 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Fakulta sociálních věd. Vedoucí diplomové práce Michal Černoušek.
17
či Michal Vocetka v bakalářské práci Vliv diváckého násilí na chování dětí předškolního věku43.
2.2
Školní děti a mládeţ a televize
Podle výzkumu České děti a mládeţ 200844 provedeného agenturou Millward Brown volnočasovým aktivitám školních dětí a mládeţe televize dominuje, následuje čas trávený s kamarády a sport45. Role televize je nejdůleţitější pro mladší děti (ţáky prvního stupně ZŠ), s přibývajícím věkem její role klesá a její místo zaujímá mobil a internet (počítač). Z výsledků výzkumu navíc vyplývá, ţe třetina českých dětí má televizi přímo ve svém pokoji, coţ Sonia Livingstone a Moira Bovill označují jako novou loţnicovou či pokojíčkovou kulturu46. Za poslední dva roky roste obliba internetu a sociálních sítí, kdeţto důleţitost televize klesá. Televize je nejdůleţitějším médiem u dětí v kategorii 7–10 let, kde ji tak bere padesát procent. Naopak v poslední kategorii, mládeţe ve věku 15–18 let, je televize nejdůleţitějším médiem pouze pro deset procent dotazovaných, na úkor televize roste obliba mobilních telefonů a internetu. 47 Výzkum společnosti Mediaresearch z roku 2009, kterého se zúčastnily tzv. „internetové domácnosti“ (tj. domácnosti, ze kterých se v průběhu posledního měsíce někdo připojil alespoň jednou na internet) ukázal, ţe 97 % dětí ve věku 4–14 let sleduje televizi denně nebo alespoň několikrát týdně, navíc tři čtvrtiny dětí ve věku 4–9 let sledují několikrát
43
VOCETKA, Michal . Vliv diváckého násilí na chování dětí předškolního věku. Zlín, 2008. 50 s. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií. Vedoucí bakalářské práce Aleš Sekot. 44 Kvantitativní analýza reprezentativního vzorku 1000 respondentů (500 dívek a 500 chlapců) ve věku 7-18 let, prezentace poskytnuta společností Millward Brown. 45 1. Televize (81 %), čas trávený s kamarády (74 %), sport (67 %), hudba (62 %), rodina (56 %), počítačové hry (51 %), hra s kamarády (50 %), internet (48 %) 46 V originále: a new bedroom culture (LIVINGSTONE, Sonia; BOVILL Moira. Children and Their Changing Media Environment : A European Comparative Study. Mahwah, New Jersey : Lawrence Erlbaum Associates, Inc., Publishers, 2001. 383 s. s. 180.) 47 JANKOVSKÁ, Zuzana. Aktuální vývoj spotřebního chování českých dětí a mládeţe. Z výzkumu Czech Kids and Teens 2008 (powerpointová prezentace poskytnuta společností Millward Brown).
18
týdně DVD či video. Celkově více času tráví sledováním televize ty děti, které mají v pokoji televizi. 48 Podle Asociace televizních organizací strávily děti ve věku 4–14 let loni 113 minut oproti 155 minutám z roku 1997.49 Celkově tráví děti u televize více času v prvním a čtvrtém čtvrtletí50 kaţdého sledovaného roku (od zavedení TV-metrů v druhém pololetí roku 1997).51 Lidé ve věku 15–24 mají k televizi v rámci kategorie 15+ nejslabší vztah, často ji pouţívají pouze jako zvukovou kulisu pro práci na počítači a v televizi sledují pouze vybrané seriály. Denně tráví u televize přes hodinu a půl. Přestoţe je televize součástí jejich denního rytmu, několik týdnů by se bez ní obešli, protoţe pořady můţou sledovat online, navíc někteří z nich povaţují televizi za zastaralou a lepší je podle nich internet. Také proto nazývá At Media tuto kategorii Net Generation.52
2.3
Dospělí versus děti a mládeţ a televize
Tento výzkum dále např. ukázal, ţe diváci z kategorie 35–44 tráví u televize dvakrát více času neţ skupina 15–24 (3 hodiny a deset minut), tento rozdíl se ještě prohlubuje ve srovnání všedních dnů a víkendů (přibliţně hodina a půl denně u 15–24 ve srovnání s více neţ čtyřmi hodinami v kategorii 35–44).53
48
Mediaresearch [Česká republika]. Volnému času českých dětí vládnou televize, počítač a zájmové krouţky [online]. 11.8.2009 [cit. 2011-03-15]. Dostupné z . 49 Informace poskytnuté Oddělením elektronického výzkumu České televize, TN Sofres - ATO/ATOMediaresearch. 50 To můţe být spojeno s obdobím Vánoc a Velikonoc, kdy se vysílá větší mnoţství pořadů pro děti a mládeţ, i s ročním obdobím, protoţe v zimních měsících děti nemohou trávit tolik volného času venku. 51 Denní průměr doby strávené sledováním TV (ATS) Děti 4-14 let [online]. 2009 [cit. 2011-03-15]. Dostupné z . 52 At Media [Česká republika]. Generation 1 2 3. Duben 2010. (powerpointová prezentace poskytnutá společností At Media). 53 Tamtéţ.
19
3 Televizní vysílání pro děti a mládeţ V této kapitole nejprve stručně porovnám vysílání a produkci pořadů pro děti a mládeţ v televizi veřejné sluţby a v televizích komerčních a poté se budu zabývat tím, jak by podle teoretiků měly vypadat pořady pro děti a mládeţ, a zmíním oblíbené ţánry dětí a mládeţe.
3.1 Vysílání pro děti a mládeţ v televizi veřejné sluţby Česká televize jako televize veřejné sluţby (na rozdíl od televizí soukromých) má ze zákona povinnost vyrábět a vysílat zejména zpravodajské, publicistické, dokumentární, umělecké, dramatické, sportovní, zábavné, vzdělávací a pořady pro děti a mládeţ. 54 Také v Kodexu České televize jsou pořady pro děti a mládeţ zmíněny, dětskému divákovi je věnován celý článek č. 2 – Zvláštní pozornost dětskému divákovi. Česká televize si je vědoma, ţe je v tuzemsku hlavním a prakticky jediným stálým producentem televizní tvorby pro děti a mládeţ. Podle kodexu k dětskému divákovi přistupuje především s cílem pomoci mu objevovat a přijímat za vlastní nejrůznější společenské hodnoty. Česká televize zároveň ví, ţe pokud pořad dítě nezaujme, není moţné tento cíl splnit. Nabízí především zprostředkování tradice české i světové pohádky, filmy pro děti a mládeţ, soutěţe, vzdělávací a výchovné pořady. Rovněţ přispívá ke kulturní orientaci a popularizaci sportu. V kodexu je také uvedeno, ţe pokud jsou bezprostředně před pořadem pro děti a mládeţ či po něm zařazeny komerční části programu, Česká televize nedopustí uvedení obsahu, který by mohl nepříznivě působit na jejich vývoj nebo by v nich mohl vyvolávat pocity méněcennosti v případě, ţe nezískají propagované zboţí. Totéţ se týká nekomerčních upoutávek či upoutávek na vlastní pořady, které by mohly nepříznivě působit na vývoj dětí či nezletilé mládeţe.55
54
Zákon o ČT 483/1991 Sb., [online, cit. 2011-03-16]. Dostupné z . 55 Kodex ČT [online, cit. 2011-03-16]. Dostupné z .
20
Pořady pro děti a mládeţ v České televizi do konce roku 2010 vyráběla především dvě praţská producentská centra – Centrum tvorby pro děti a mládeţ (CTDM) a Centrum vzdělávacích pořadů (CVZP), které se v lednu 2008 oddělilo od Centra publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání. Úkolem CVZP bylo vytvářet vzdělávací pořady v různých ţánrech a koordinovat pořady se vzdělávacími prvky. To znamená, ţe toto centrum nevyrábělo pouze pořady pro děti a mládeţ, ale celkově vzdělávací pořady určené všem věkovým kategoriím. Přesto však byly pořady pro děti a mládeţ jeho významnou součástí. Od roku 2011 se však CTDM a CVZP v rámci restrukturalizačních změn spojilo a nyní fungují pod názvem Centrum dětských a vzdělávacích pořadů.56 V Televizním studiu Brno není pro tvorbu pořadů pro děti a mládeţ zřízeno speciální centrum, tyto pořady vytváří např. Centrum zábavné tvorby nebo Centrum náboţenské tvorby a v Televizním studiu Ostrava Centrum hudby, zábavy a tvorby pro děti a mládeţ.
3.2 Konkurence: Soukromé televize, televizní stanice pro děti Protoţe v České republice funguje duální systém televizního vysílání, je třeba krátce zmínit i ostatní televize, které zde vysílají pořady pro děti a mládeţ. Většinou však vysílají pořady převzaté jako animované či hrané pohádky, filmy, seriály apod. Televize Nova i Prima vysílají převzaté seriály, jednou z výjimek je např. původní pořad Stahovák na Nově či dříve vysílané Eldorádo na Primě. Těmito pořady ani vysíláním Novy a Primy se zde nebudu více zabývat, cílem bylo pouze ukázat, ţe konkurence České televize spočívá především ve vysílání převzatých pořadů. Další digitální kanály vysílají také pořady pro děti, např. v dopoledních či podvečerních blocích. Příkladem můţe být Animáček na TV Barrandov, v rámci kterého se vysílají převzaté animované seriály. V České republice vysílají také televize pro děti57, jejichţ program je určen výhradně dětem a mládeţi. Stanicemi pro děti se podrobně zabývala Olga Slavíková v bakalářské
56
Z rozhovoru s dramaturgyní bývalého Centra vzdělávacích pořadů Olgou Janků vyplynulo, ţe tyto změny byly spíše formální a ţe restrukturalizace center neměla na jejich práci téměř ţádný vliv. Tvorba vzdělávacích pořadů a ostatních pořadů pro děti a mládeţ je totiţ i nadále oddělena. Z rozhovoru s Olgou Janků [2011-03-11]. 57 Často se uţívá i pojem dětská televize, to je však poněkud zavádějící, protoţe můţe odkazovat k televizi vytvářené dětmi, jako je např. Dětská televize, která má v České republice 15 redakcí (www.detskatelevize.cz)
21
práci Dětské televize v České republice58, kde se věnuje především analýze kanálů Disney Channel a Minimax. Dalšími stanicemi pro děti, které v roce 2010 vysílaly, byly např. Bebe TV (od r. 2011 pod názvem Duck TV), Animax, Jim Jam nebo hudební kanály či stanice o ţivotním stylu Óčko nebo MTV Czech.
3.3
Televizní ţánry pro děti a mládeţ
V této podkapitole velmi stručně uvedu charakteristické rysy pořadů pro děti a mládeţ a také jejich preference. Čerpala jsem především z Mackova článku Televizní vysílání pro děti a mládeţ - psychologický pohled a jeho postřehy jsem doplňovala informacemi z publikací věnujících se vztahu dětí a médií. 3.3.1 Jak by měly vypadat pořady pro děti? Tuto část jsem záměrně pojmenovala tázací větou. Je totiţ velmi těţké určit konkrétní vlastnosti pořadů pro děti, aby splňovaly svůj účel – tedy aby se líbily a zároveň aby byly uţitečné a ne škodlivé. Podle Petra Macka totiţ nastává problém i v hodnocení pořadů pro děti a mládeţ. I kdyţ se psycholog snaţí o pohled a hodnocení zevnitř, tedy z pozice dětských a dospívajících diváků („to chceme, to se nám líbí“), nevyhne se střetu představy o dětském přání s přáním experta („to je správné“). Děti a mládeţ totiţ mívají jiný (obvykle odlišný) názor neţ experti – zda se jim pořad líbí či nelíbí lze poznat podle toho, ţe si jej zapínají spontánně. To je tedy primárním vodítkem jak pro tvůrce pořadu, tak pro psychology i vychovatele. 59 Podle Macka by základem pozitivního poselství pro předškolní děti mělo být přesvědčení, ţe svět, ve kterém dítě ţije, je bezpečné místo. Základem jistot dítěte je v souvislosti s televizním vysíláním to, co je vizuálně prezentováno. V ţádném jiném věku totiţ dítě tolik nevěří tomu, co vidí. Vliv televize je zde tedy maximální. Navíc je podle něj vhodné, aby to, co děti v televizi vidí, bylo zároveň diskutováno s dospělými, proto by pořady určené předškolním dětem měly být vysílány v dobu, kdy se na televizi můţou dívat
58
SLAVÍKOVÁ, Olga. Dětské televize v České republice. Praha, 2011. 52 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Vedoucí práce Radim Wolák. 59 MACEK, Petr. Televizní vysílání pro děti a mládeţ - psychologický pohled. In Pedagogika. Praha : PedF UK, 2000. ISSN 3330-3815, 2000, vol. 50, no. 3, s. 246-255. s. 246-247
22
s dětmi i rodiče.60 Marie Kšajtová v tomto smyslu popisuje i vztah dětí a rodičů k vysílání Večerníčku: „Zhruba do šesti let má malý člověk většinou přebohatou fantazii, která se, jak dítě stále víc a víc poznává reálný svět, postupně vytrácí. Ale i větší děti a dospělí se do ztraceného ráje fantazie rádi alespoň na čas vracejí.“61 I proto se jako základní ţánr ve vysílání pro předškolní děti uplatňuje pohádka s jednoduchou strukturou, s jasně profilovanými postavami na dobré a zlé, s řádem a normami, které platí a které podporují dobro a šťastný konec. Nevhodné jsou pohádky (hrané či animované), ve kterých je agresivita zdrojem zábavy, právě kvůli tomu, ţe děti v tomto věku zcela nerozlišují, co je reálné a co ne. Za další vhodnou formu pořadu pro předškolní děti Macek povaţuje krátké aktivizující pořady, které děti vybízejí k nejrůznějším činnostem – cvičení, kreslení, zpívání apod. Celkově by bloky pořadů neměly být dlouhé, protoţe vyţadují delší soustředění, čehoţ ještě tyto děti nebývají schopné. Vysílání pro předškolní děti by mělo být veselé a barevné. Podobný názor má i Patti M. Valkenburgová, podle níţ by pořady pro děti do dvou let měly obsahovat jasné barvy, hudbu a pohybující se objekty a pořady pro děti do pěti let by měly přinášet přátelské postavičky a rodinný kontext. S Mackem se navíc shoduje v tom, ţe dětská fantazie je nejsilnější právě v předškolním věku a ţe předškolní děti se nevydrţí dlouho koncentrovat, Valkenburgová uvádí, ţe předškolní dítě udrţí pozornost maximálně osmnáct minut. K charakteristickým vlastnostem pořadů vhodných pro tuto věkovou kategorii navíc přidává přítomnost ţenského hlasu.
62
Aletha Hustonová a John
Wright ve svém článku Educating children with TV uvádějí, ţe předškolní děti se velmi soustředí na ţenský hlas, avšak ztrácí koncentraci, kdyţ uslyší hlas muţský. 63
60
Tamtéţ KŠAJTOVÁ, Marie: Velký příběh Večerníčku : Historie nejslavnějšího televizního pořadu u nás. Praha : Albatros, 2005. 93 s. ISBN 80-00-01664-8. s. 7 62 VALKENBURG, Patti M. Children‘s Responses to the Screen : A Media Psychological Approach. Mahwah, New Jersey : Lawrence Erlbaum Associates, Inc., Publishers, 2004. 164 s. ISBN 0-8058-4763-4. s. 17-27 63 HUSTON, Aletha C.; WRIGHT, John C. Educating Children With Television : The Forms of the Medium. In ZILLMANN, Dolf; BRYANT, Jennings; HUSTON, Aletha C. Media, Children, and the Family : Social Scientific, Psychodynamic, and Clinical Perspectives. Hillsdale, New Jersey : Lawrence Erlbaum Associates, Inc., Publishers, 1994. s. 73-84. ISBN 0-8058-1415-9. s. 78 61
23
Pro školní děti je podle Macka důleţité vědomí, ţe někam patří a ţe si jich okolí cení. Tyto děti mají velmi široký záběr ve sledování pořadů – uplatňují se zde v podstatě všechny ţánry. Vysílání by podle něj mělo obsahovat moţnost proţívat příběh s postavou, která alespoň symbolicky realizuje to, co diváci nemohou zaţít v reálném ţivotě, moţnost identifikace s vrstevnickým hrdinou apod. Macek dále navrhuje, ţe by některé pořady pro tuto věkovou kategorii měly být rozděleny na dívčí a chlapecké. 64 Valkenburgová ve svém výčtu uvádí, ţe diváci v této kategorii upřednostňují dobrodruţství. 65 Pro diváky přibliţně od jedenácti do patnácti let je podle Macka charakteristická nestabilita a rozptyl individuálních postojů – od averze ke všem televizním pořadům aţ po určitou závislost na televizi. Přibliţně od dvanácti let si diváci začínají více vybírat, co budou sledovat. Navíc se u nich můţe projevovat potřeba infantilizace, tudíţ sledují pořady pro nejmenší, nebo naopak vyhledávají pořady pro dospělé. Pro tuto kategorii Macek navrhuje vzdělávací, kontaktní a kreativitu podporující pořady.66 Oblíbené pořady dětí Společnost Millward Brown uvádí ve výstupu z výzkumu Czech Kids and Teens 2008 příklady pořadů, které jednotlivé skupiny oslovují a zajímají – u dětí 0–4 let je to Večerníček či Tom a Jerry, děti ve věku 3–10 let zajímá Jen počkej či pohádky od Disneyho a Warner Bros, skupinu 9–12 let oslovují pořady typu SuperHeroes či Asterix a Obelix a poslední kategorie, děti starší 13 let, mají v oblibě seriály jako Simpsonovi nebo Southpark.67 Valkenburgová mezi oblíbenými pořady dětí ve věku 5–8 let zmiňuje Teenage Mutant Ninja Turtles (Ţelvy Ninja) či Pokémon. 68
64
MACEK, Petr. Televizní vysílání pro děti a mládeţ - psychologický pohled. In Pedagogika. Praha : PedF UK, 2000. ISSN 3330-3815, 2000, vol. 50, no. 3, s. 246-255. s. 250-251 65 VALKENBURG, Patti M. Children‘s Responses to the Screen : A Media Psychological Approach. Mahwah, New Jersey : Lawrence Erlbaum Associates, Inc., Publishers, 2004. 164 s. ISBN 0-8058-4763-4. s. 27 66 MACEK, Petr. Televizní vysílání pro děti a mládeţ - psychologický pohled. In Pedagogika. Praha : PedF UK, 2000. ISSN 3330-3815, 2000, vol. 50, no. 3, s. 246-255. s. 252 67 Millward Brown [Česká republika]. Děti, televize a reklama. 4.3.2010. (powerpoinotvá prezentace poskytnutá společností Millward Brown) 68 VALKENBURG, Patti M. Children‘s Responses to the Screen : A Media Psychological Approach. Mahwah, New Jersey : Lawrence Erlbaum Associates, Inc., Publishers, 2004. 164 s. ISBN 0-8058-4763-4. s. 29
24
3.3.2 Jak by měly vypadat pořady pro mládeţ? Rozsáhlý výzkum, který provedli Petr a Karolína Sakovi a který navazuje na Sakovu publikaci Proměny české mládeţe, mj. zjišťoval vztah české mládeţe 69 k médiím a zkoumal nejen jejich sledovanost, poslechovost či čtenost, ale také očekávání, která mladí lidé od uţívání médií mají. V roce 2002 byla nejdůleţitějším důvodem sledování televize zábava, následovalo zjišťování informací o České republice a o světě a třetím důvodem bylo odreagování. 70 V roli televizních diváků se podle Macka adolescenti (15–22 let) příliš neliší od dospělých, avšak pořady (především v televizi veřejné sluţby) by podle něj měly obsahovat vzdělávací prvky, mohlo by jít např. o navozování netypických situací, které by rozvíjely jejich komunikační schopnosti. Navíc je podle něj důleţité, aby v roli moderátora byl autentický vrstevník, ne neosobní hvězda či „dokonalý“ moderátor.71 Oblíbené pořady mládeţe Podle výzkumu společnosti At Media jsou nejoblíbenějším ţánrem diváků z kategorie 15–24 komedie a sitcomy (54 %), filmy (51 %), zpravodajské pořady (22 %), seriály a soap opery (22 %) a horory (21 %). Dětské pořady a pohádky se na pomyslném ţebříčku oblíbenosti nacházejí nízko, se sedmi procenty. 72
69
Jak jiţ bylo uvedeno, Sak povaţuje za mládeţ jedince ve věku 15-30 let, s touto věkovou kategorií pracoval i i během tohoto výzkumu. 70 SAK, Petr; SAKOVÁ, Karolína. Mládeţ na křiţovatce : Sociologická analýza postavení mládeţe ve společnosti a její úlohy v procesech evropeizace a informatizace. Praha : Svoboda Servis, 2004. 240 s. ISBN 80-86320-33-2. s. 99 71 MACEK, Petr. Televizní vysílání pro děti a mládeţ - psychologický pohled. In Pedagogika. Praha : PedF UK, 2000. ISSN 3330-3815, 2000, vol. 50, no. 3, s. 246-255. s. 253-254 72 Generation 1 2 3. Duben 2010. (powerpointová prezentace poskytnutá společností At media).
25
4 Původní cyklické pořady pro děti a mládeţ v letech 1992–2009 v České televizi Pro tuto kapitolu jsem čerpala informace především z časopisů, které se věnují či věnovaly televiznímu vysílání – konkrétně z Týdeníku Televize (do roku 1992 vycházel jako Československá televize) a z časopisu České televize ČT +, který vycházel od ledna 2007 do března 2010. Opět je třeba podotknout, ţe tento typ materiálů byl určen k prezentaci vysílání, informace o pořadech pocházejí přímo z České televize, a mohou být tedy psány za účelem propagace. Jde o způsob, jakým vidí konkrétní pořady přímo jejich tvůrci. Z tohoto důvodu jsem se snaţila vyhledat alespoň některé díly zmiňovaných pořadů, a přinést tak méně zaujatý pohled. Pro ověření údajů o vysílání jsem pouţívala vyhledávací systém České televize PROvys a především databázi poskytnutou Výzkumem programu a auditoria České televize. Dalším důleţitým zdrojem informací byla publikace (Prvních) 10 let České televize a ročenky České televize z vybraných let. Přestoţe tyto publikace byly vydány Českou televizí, povaţuji je za objektivnější zdroj neţ výše uvedené časopisy, neboť nebyly psány s persvazivním záměrem.
4.1 Zrod České televize Samostatná Česká televize byla ustavena zákonem č.483/1991 Sb. 7. listopadu 1991. Myšlenka na vznik takovéto instituce veřejné sluţby zrála jiţ od listopadu 1989, postupně byly zformulovány tři cíle, které určovaly vývoj v první porevoluční etapě vývoje: demonopolizovat rozhlasové a televizní vysílání, federalizovat stávající centralistický systém organizace vysílání a přeměnit státní organizace Československého rozhlasu a Československé televize v nezávislé vysílací instituce veřejné sluţby. 73 Vzniku České televize předcházelo rozdělení mediálních kompetencí mezi Českou a Slovenskou republiku v březnu 1991, v květnu byla jako samostatná instituce z Československé televize zákonem Slovenské národní rady vyčleněna Slovenská televize
73
Česká televize. (Prvních) 10 let České televize. Praha : Česká televize, 2002. 372 s. ISBN 80-85005-37-9, s. 9
26
(Slovenská televízia). V říjnu 1991 Federální shromáţdění přijalo zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Tento zákon vytvořil podmínky pro zrod duálního vysílání (umoţnil vysílání soukromým vysílatelům na základě licence, definoval provozovatele ze zákona apod.), o týden později byla Českou národní radou zaloţena Česká televize. Česká televize začala vysílat 1. ledna 1992 jako ČTV, v tomto roce tedy společně se Slovenskou televizí přispívala svou programovou tvorbou do federálního okruhu F1. To znamená, ţe pořady pro děti a mládeţ vysílané na F1 vytvářela Česká nebo Slovenská televize, proto v této práci zmíním i pořady, které nebyly vysílané přímo na ČTV, ale byly součástí její tvorby74.
4.2
Rok 1992, pořady pro děti a mládeţ na F1 a ČTV
Podíváme-li se do televizního programu z roku 1992, pořady pro děti a mládeţ lze najít na všech třech vysílacích okruzích, které v Československu vysílaly – F1, ČTV a ST. Některé pořady, jako např. pohádky na dobrou noc (od roku 1992 pouze pohádky české a slovenské produkce), se objevovaly na ČTV i F1, ale to byla spíše výjimka. Od prvního dubna se na ČTV a F1 začaly tyto seriály uvádět s diferencovaným zaměřením na pohádky pro děti niţšího školního věku (Večerníček75 kaţdý den v 19:10 na F1) a na pohádky pro nejmenší (Dobrý večer, děti76 v 17:50 také denně na ČTV). Dvojí vysílání si podle dramaturgyně pořadů pro děti Marie Kšajtové děti i dospělí velmi oblíbili. Kdyţ nestihli první vydání Večerníčku, mohli se dívat na pozdější.77
74
To se týká pouze roku 1992, protoţe od roku 1993 jiţ vysílala pouze ČT (ČT1, ČT2 a ČT3) a ST. Večerníček se vysílá od roku 1965, autorem myšlenky, znělky i několika scénářů byl Milan Nápravník. Vedoucím televizního vysílání pro děti a mládeţ byl v té době Vladimír Kovářík. Tyto pohádky na dobrou noc se původně jmenovaly Stříbrné zrcátko, po roce vysílání jiţ získaly nám známý název Večerníček a dodnes vysílanou znělku. Po ustavení České televize došlo k poslední změně ve znělce – na posledním listě, který postavička Večerníček odhodí, je logo České televize. 76 V Ročence České televize 1992 je uveden název Dobrou noc, děti, přesto v textu uvádím název Dobrý večer, děti, jak je uveden v televizním programu v Týdeníku Televize z roku 1992 a v přehledu vysílaných pořadů poskytnutém Oddělením výzkumu programu a auditoria. 77 KŠAJTOVÁ, Marie. Velký příběh Večerníčku : Historie nejslavnějšího televizního pořadu u nás. Praha : Albatros, 2005. 93 s. ISBN 80-00-01664-8. s. 43. 75
27
Pro nejmenší děti vysílala Česká televize dopolední pořad Kuřátka (součástí tohoto pořadu byl např. cyklus Tatrmani, jehoţ autorkou byla Věra Provazníková). Pro děti, které chodily do školy, byl připraven blok Televizního vysílání pro školy (TVŠ), který se vysílal dopoledne nebo odpoledne. Kaţdý díl souvisel s konkrétním školním předmětem a byl určen pro konkrétní ročník základní školy (např. pořad Povídání o dobru a zlu nebo Princezna a král hledají princezny byly podpůrným materiálem pro výuku prvouky, Rosnička Sonička či Kvaky, kvaky, kvak, jak počítáš, jak? pro výuku matematiky, Noţky stonoţky Boţky či Písně kosmické pro český jazyk nebo Rallye smysly pro výtvarnou výchovu. Starším dětem byl určen pořad Gaudeamus Igitur, který souvisel s výukou dějepisu, či Pavouci bez sítí pro výuku přírodopisu). Kaţdé všední odpoledne se na ČTV vysílaly cyklické pořady pro starší děti – v pondělí to byl brněnský Suterén a Kontakt, v úterý komponovaný pořad Vega, ve středu opět Kontakt, ve čtvrtek Magion (filmy a zajímavosti pro malé i velké diváky) a v pátek Kontakt a Oáza, pořad připravený brněnským studiem. Oáza obsahovala např. kurz jógy, české a moravské pověsti v provedení historických loutek, Toulky krajem, tábornickou soutěţ Bobří stopou aj. Moderátory Oázy byli Eva Brettschneiderová a Petr Horký. Od září se vysílal čtrnáctideník Studio Kontakt. Další změnou po letních prázdninách bylo zavedení soutěţního pořadu Hip, hap, hop, který se poprvé vysílal 5. září na F1. Soutěţ připravovalo brněnské studio, reţíroval ho Eugen Sokolovský ml. a moderoval Roman Svoboda, kterého po prázdninách vystřídal Petr Horký.78 Soutěţila zde tři druţstva, červení, ţlutí a modří, a to v disciplínách vědomostních i sportovních. V tradici nedělního komponovaného Studia Kamarád, které se vysílalo od roku 1980 do 1991, pokračovalo dvouhodinové Studio Rosa, uváděné od osmi hodin ráno na F1. Společně s Janem Rosákem se na moderování podílela ţlutá loutka Ptáka Čau. Tento pořad v průběhu let několikrát změnil název a koncepci, jak uvedu na dalších řádcích práce.
78
Česká televize. Ročenka České televize 1994. Praha : Česká televize – styk s veřejností, tiskové a informační středisko ČT, 1995. 225 s. ISBN 80-85005-05-0. s. 106, 107
28
V roce 1992 se navíc do pořadu vrátily další postavičky, např. Jů a Hele, Harry Šoumen, Muf nebo Šamšula79. V sobotu dopoledne se na F1 vysílal další komponovaný pořad, ŠUS – Šoky, Úlety, Srandy a stálicemi byly také pořady Zpívánky a Hodina zpěvu (zábavná vyučovací hodina se Zdeňkem Svěrákem a Jaroslavem Uhlířem a jejich písničkami, která se vysílá jednou ročně od roku 1989 dodnes). V České televizi na tvorbě pořadů pro děti a mládeţ pracovaly dvě praţské tvůrčí skupiny v rámci Producentského centra uměleckých pořadů. Tvůrčí skupina č. 1, jejíţ vedoucí byly Jarmila Turnovská a Ivana Průchová, se věnovala hrané a animované dramatické tvorbě a Tvůrčí skupina č. 2 pod vedením Dagmar Kotmelové a Hany Justinové se zabývala především tvorbou cyklických pořadů. V televizním studiu Brno pořady pro děti a mládeţ vyráběla Tvůrčí skupina pořadů pro děti a mládeţ Jiřího Stejskala a v Ostravě Tvůrčí skupina Aleše Jurdy, od druhého pololetí byla vedena Karlem Spurným. 80
4.3
Česká televize dětem v letech 1993–2001
Od roku 1993, jak jiţ bylo řečeno, zanikl s československým státem také federální kanál F1, a Česká televize tak byla po celý rok 1993 jediným provozovatelem vysílání na všech třech pozemních frekvencích, spravovala tedy kanály ČT1, ČT2 a ČT3. 4.3.1 Rok 1993, nové komponované pořady pro dívky a chlapce V roce 1993 se tvorbou pro děti a mládeţ v praţském studiu zabývaly opět dvě tvůrčí skupiny Tvůrčí skupina č. 1 (od 1. dubna Kateřina Krejčí a Ivana Průchová) vyráběla filmy a seriály a Tvůrčí skupina č. 2 (od 1. února Jiří Chalupa) vyráběla především cyklické pořady.81 K personálním změnám na vedoucích pozicích došlo také v Brně a Ostravě. V květnu vystřídal v brněnské tvůrčí skupině pořadů pro děti a mládeţ Miladu
79
Tyto loutky vytvořil Stanislav Holý v roce 1979, kdy se začalo s vysíláním dětských pásem. „Objevil se nápad vytvořit loutky, které nestárnou a zůstávají i pro další generace věčně mladé. Vznikl maňásek, nejlacinější rekvizita, okamţitý aktér, který můţe hned hrát.“ (Studio Rosa. Týdeník Televize, 1992, 45, s. 10.). 80 Česká televize. Ročenka České televize 1992. Praha : Oborové dokumentační a informační středisko ČT, 1993. 233 s. s. 103 81 Česká televize. Ročenka České televize 1994. Praha : Česká televize – styk s veřejností, tiskové a informační středisko ČT, 1995. 225 s. ISBN 80-85005-05-0. s. 83-85
29
Maitnerovou Robert Fuksa. V ostravském studiu Janu Dreiseltovou vystřídala Radmila Muschálková. Tato skupina však do konce roku své pořady ukončila nebo je předala jiným tvůrčím skupinám a ukončila svou činnost.82 Od ledna 1993 se rozšířila nabídka pořadů pro mladší a starší děti, v případě starších dětí byl dokonce vysílán zvláštní pořad pro dívky a chlapce. Pro nejmenší děti bylo určeno ostravské Klubíčko. „Pořad vychází především z tvorby dětí samých, nechybějí v něm samozřejmě ani pohádky, písničky, hádanky a soutěţe.“83 Chlapcům byl věnován Klub kečup, který uváděl Radek Kuchař, pro dívky se vysílal Klub marmeláda s Lucií Vondráčkovou. Oba pořady byly patnáctiminutové a obsahovaly rozhovory, písničky a reportáţe. Klub kečup a Klub marmeláda se vysílaly pouze rok, poslední vydání Klubu kečup bylo 27. prosince 1993 a Klub marmeláda skončil 29. prosince. Na ČT3 se začalo v sobotu a v neděli dopoledne vysílat Baby studio, které původně uvádělo OK3, a po něm následovaly hudební pohádky z ostravské produkce – V pohádce šaška Bumbáce. Pokračovalo vysílání pořadů jako Suterén, Vega (100 minut), Magion (130 minut), Kontakt, Studio Rosa, Oáza aj., a ve čtvrtek před Klubem marmeláda se začala vysílat Medúza – hudební magazín. Dalším novým hudebně zaloţeným pořadem byl Vidím se, slyším se, coţ byl týdeník o „hudebně i jinak nadaných dětech“. Oba tyto pořady pocházejí z ostravské produkce. Pro nejmenší děti pokračovalo vysílání Kuřátek a pro školní děti cyklus TVŠ. Došlo také ke sjednocení názvu u pohádek na dobrou noc, na ČT1 i na ČT2 se vysílal Večerníček, na ČT1 v 19:10 a na ČT2 v 18:00. V průběhu roku se vysílací čas na ČT2 změnil na 18:30. V sobotu odpoledne se vysílala dětská verze hry Tutovka – Dětská Tutovka.
82
Česká televize. (Prvních) 10 let České televize. Praha : Česká televize, 2002. 372 s. ISBN 80-85005-37-9, s. 64, 66 83 Klubíčko. Týdeník Televize, 1993, 2. s. 17
30
4.3.2 Rok 1994, přichází konkurence – TV Nova Tehdejší generální ředitel ČT k počátku duálního systému v Ročence České televize 1994 napsal: „Dne 4. února 199484 nastala v České republice nová mediální situace: v televizním vysílání začal fungovat plnohodnotný duální model. Jiţ v roce 1993 začala sice vysílat regionální středočeská soukromá stanice Premiéra TV, ale ta teprve v roce 1994 získala licenci vysílat celostátně. [...] Rázem jsme se tak ocitli v ‚normálním‘, avšak pro Českou republiku zcela novém prostředí, po němţ jsme volali, poukazujíce i na to, ţe jako monopolní provozovatelé televizního vysílání musíme v rámci svého programového servisu alespoň zčásti suplovat neexistující kanály komerční.“85 Co se týče kanálů, které v předchozím roce Česká televize spravovala, na síti vysílačů ČT3 začalo simultánní vysílání programové nabídky ČT2 a byl zaveden systém pouze dvou okruhů – univerzální ČT1 a komplementární a alternativní ČT2, kde se právě pořady pro děti a mládeţ zejména reprízovaly, v premiéře se na ČT2 dětské pořady vysílaly zřídkakdy. Nadále se vysílaly pořady jako ostravský čtrnáctideník Studio Kontakt (poslední vydání tohoto magazínu bylo 22. srpna 1994), praţský týdeník Kontakt, týdeníky Vega, Magion, brněnská Oáza aj. U Vegy a Magionu došlo k výraznému zkrácení stopáţe, v případě Vegy to bylo zkrácení o 45 minut (původně 100 minut, nyní 55), u Magionu bylo zkrácení ještě větší – o 75 minut na stejnou stopáţ jako má Vega či Oáza. Navíc se o prázdninách vysílaly
speciály – Vega
o
prázdninách
a
Magion
o
prázdninách.
Novým
čtrnáctideníkem pro mládeţ, který však ve vysílání vydrţel jen půl roku, bylo brněnským studiem připravované Bifé (poslední vydání 29. srpna). Na konci letních prázdnin skončily další dva pořady pro mládeţ - Studio Kontakt, a Kontakt. Na ČT2 se začal vysílat čtyřicetiminutový publicistický týdeník Těkání a Toulky krajem, připravované brněnským studiem. Brněnské studio dále vysílalo rychlý kvíz pro mládeţ Ypsilon.
84
Dne 4. února 1994 v pět hodin ráno zahájila své vysílání TV Nova a jiţ v dubnu přesáhla průměrná sledovanost TV Nova průměrnou souhrnnou sledovanost obou okruhů ČT. 85 Česká televize. (Prvních) 10 let České televize. Praha : Česká televize, 2002. 372 s. ISBN 80-85005-37-9, s. 76
31
Pro nejmenší děti se nadále připravovala Kuřátka (podle Jiřího Chalupy, vedoucího Tvůrčí skupiny č. 2, která Kuřátka připravovala, tento pořad stabilně dosahoval největší divácké spokojenosti ze všech pořadů, které tato skupina připravovala) 86 a Klubíčko se začalo vysílat ve čtvrtek před Magionem. Došlo opět ke změně vysílacího času Večerníčku na ČT2 – z 18:30 se přesunul na dřívějších 17:45, coţ souvisí s inovovanou strukturou zpravodajských pořadů. V neděli ráno se tradičně vysílalo Studio Rosa. V rámci Studia Rosa se mj. vysílala rubrika Klub chytrých dětí. V pořadu pravidelně účinkoval např. Jan Kanyza, který připravoval povídání o procházkách starou Prahou či Pavel Šrut se školičkou básnictví pro nejmenší. 87 4.3.3 Rok 1995, otázky kolem Večerníčku V praţské Tvůrčí skupině č. 2, která připravuje zejména magazíny a programová pásma pro děti a mládeţ, začala spolu s Jiřím Chalupou pracovat druhá producentka Magdalena Sedláková. 88 Stejně jako v předchozích letech se ve všední dny odpoledne vysílaly pořady děti a mládeţ. Kuřátka, která byla doposud uváděna dopoledne, se přesunula na pondělní odpoledne a jejich stopáţ se prodlouţila na 40 minut, v úterý se jiţ tradičně vysílala Vega a původně čtvrteční Magion se přesunul na středu. Jiří Chalupa pro Týdeník Televize uvedl, ţe stáli před rozhodnutím oba pořady změnit, ale nakonec se tak nerozhodli.89 V původním vysílacím čase Magionu začalo vysílání ostravského pořadu Mini-maxi (s Lucií Vondráčkovou a Ondřejem Matulou), jehoţ součástí se stal hudební magazín Medúza. V pátek odpoledne zůstala na programu brněnská Oáza. V sobotu dopoledne pokračovalo vysílání Hip, hap, hop. Zásadní změnou bylo zrušení Večerníčku na ČT2 – „Kdyţ se dvojí vysílání v devadesátých letech zrušilo, kvůli změně profilu programového okruhu ČT2, přišlo
86
Česká televize. Ročenka České televize 1994. Praha : Česká televize – styk s veřejností, tiskové a informační středisko ČT, 1995. 225 s. ISBN 80-85005-05-0. s. 75. 87 Tamtéţ. 88 Tamtéţ, s. 94 89 Chalupa pro děti. Týdeník Televize, 1995, 22, s. 16.
32
do dramaturgie velké mnoţství dopisů od rozezlených rodičů. A nebyli to jen ti, kteří byli líní svým dětem před spaním něco přečíst nebo jim pohádku vyprávět.“90 Nejen důsledkem těchto dopisů se v pondělí 5. září začala na obrazovkách opět objevovat dvě vydání Večerníčku, avšak obě na ČT1 – pohádka pro menší děti se vysílala v 17:50 a původní Večerníček, který se na ČT1 jiţ vysílal, se o pět minut posunul – na čas 19:15. Podle Kateřiny Krejčí tzv. Večerníček pro nejmenší zohledňoval specifika animace a stavby příběhu pro nejmenší diváky. „Experiment proběhl úspěšně a vysílání nepokračovalo jen díky faktu, ţe udrţet kaţdodenní vysílací osu v tak exponovaný čas, je nesmírně obtíţné. Mimo to se znovu ukázalo – stejně jako pohádkovým podvečerem, ţe podvečerní stabilní čas věnovaný dětem se vţdy úspěšně zavede jako čas rodinného sledování televize.“ 91 Během letních prázdnin se vysílala dětská verze soutěţe Pyramida. 4.3.4 Rok 1996, Jůhele neděle, nové nedělní pásmo V roce 1996 pokračovaly ve vysílání stejné magazíny jako v předchozím roce – Kuřátka, Magion, Vega, Oáza a Mini-maxi a soutěţ Hip, hap, hop. Od 17. března se nedělní dopolední pásmo vysílalo pod názvem Jůhele neděle, zde se vysílal např. vzdělávací pořad Návštěva u paní Hudby nebo krátké ankety mezi dětmi. V letech 1994 aţ 1996 zjišťovala Česká televize informace o diváckém chování dětí a adolescentů z měsíčních výstupů Děti – mládeţ – tendence od společnosti ImasMarCon. Tato společnost sbírala data od přibliţně šesti set respondentů ve věku 4 aţ 15 let ve třech věkových kategoriích - předškolní věk (4 aţ 6 let), mladší školní věk (7 aţ 10 let) a starší školní věk (11 aţ 15 let). Avšak po zavedení elektronického měření sledovanosti v roce 1997 (TV-metry, tzv. peoplemetry) přestaly být údaje od ImasMarConu porovnatelné, protoţe TV-metry pracovaly pouze se dvěma věkovými kategoriemi (4–9 a 10–14).92
90
KŠAJTOVÁ, Marie: Velký příběh Večerníčku : Historie nejslavnějšího televizního pořadu u nás. Praha : Albatros, 2005. 93 s. ISBN 80-00-01664-8, s. 43 91 Česká televize. (Prvních) 10 let České televize. Praha : Česká televize, 2002. 372 s. ISBN 80-85005-37-9, s. 344 92 Tamtéţ, s. 129
33
4.3.5 Rok 1997, peoplemetry a rozšíření produkce pro děti V sobotu 4. ledna se na ČT1 poprvé vysílal dvouhodinový blok „pro děti a správné rodiče“ Ano, je sobota ráno, který se skládal např. z pořadů Zprávičky ze světa, Rekordy a kuriozity, Návštěva u paní Hudby, Ať svět balí malí, Tykadlo, Navštívenka, nové soutěţe Bludiště či Pomáhejme si. Pořad Pomáhejme si „je o dětech, které potřebují pomoc, i o těch, kdo jim pomáhají. Ať uţ jde o problémy tělesného, nebo duševního rázu. Hovoříme s nimi o vztazích mezi lidmi, o pomoci dospělých dětem, ale také o pomoci dětí přírodě nebo zvířatům. Vysíláme ho především pro děti mezi osmým a čtrnáctým rokem věku.“93 Podle Jiřího Pittermana, tehdejšího ředitele programu, se vytvořením tohoto dopoledního bloku ČT1 začala pokoušet o rozbití tvůrčích a diváckých stereotypů. Uvádí, ţe ke zřetelným pozitivům tohoto bloku patřila zejména diskuze Tykadlo.94 Začalo také vysílání měsíčníku pro mládeţ Paskvil a z ostravského hudebního magazínu Medúza se stala dětská hitparáda, ve které diváci soutěţili prostřednictvím počítačové hry o ceny, pořad moderovaly Andrea Grossmanová a Viola Gebauerová. 95 O dva dny později začalo vysílání pořadu pro předškolní děti Kostičky s klaunem Kostkáčem a nadále se vysílala i Kuřátka, v jejichţ moderování se střídaly Štěpánka Haničincová, Naďa Konvalinková a Dagmar Patrasová. Od května se kaţdou neděli ráno před komponovaným pásmem vysílal pořad Dobré ráno s Dádou.96 V brněnském televizním studiu byla ustavena nová tvůrčí skupina č. 37, kterou vedl Pavel Aujezdský a jejíţ doménou se staly především pořady pro děti. 97 4.3.6 Rok 1998, dlouhodobé projekty: Zlatý oříšek a Diktát Novým generálním ředitelem se stal Jakub Puchalský, který ve svém úvodním prohlášení uvedl z 1. dubna 1998: „Mým cílem bude rovněţ rozšiřovat nabídku původní dramatické tvorby a její tematické zaměření na současnost, orientovat se více neţ dosud
93
O cestách mezi lidmi. Týdeník Televize, 1999, 50, s. 11. Česká televize. Ročenka České televize 1997. Praha : Česká televize – Public Relations, ediční oddělení, 1998. 271 s. ISBN 80-85005-17-4. s. 73 95 Tamtéţ, s. 121 96 Tamtéţ, s. 88 97 Česká televize. (Prvních) 10 let České televize. Praha : Česká televize, 2002. 372 s. ISBN 80-85005-37-9, s. 154. 94
34
na nízkorozpočtové projekty a v pořadech pro děti a mládeţ více dbát na rozlišení mezi jednotlivými věkovými kategoriemi a na citlivější vnímání znalostí a potřeb současného dětského diváka.“98 V říjnu 1998 se sloučily dvě praţské tvůrčí skupiny (Tvůrčí skupina č. 1 a č. 2) a vznikla Tvůrčí skupina č. 25 Jury Kavana. Také v roce 1998 se v sobotu v dopoledních hodinách vysílaly pořady pro děti a mládeţ, tento blok pořadů se skládal z Raníčku, Ať svět balí malí, Zpráviček ze světa, soutěţe Hip hap hop, Tykadla, Bludiště a Medúzy. Dne 1. září byl poprvé uveden pořad Diktát, který je určen jak pro školáky, tak pro dospělé, kteří si chtějí vyzkoušet své vědomosti z pravopisu. Diktoval Zdeněk Svěrák a pořad se stal tradicí – vysílá se dodnes na začátku i na konci školního roku a v pololetí. Novým soutěţním pořadem pro děti byl Baťoh, který prověřoval zeměpisné znalosti týmů z různých škol. Vysílal se na ČT2 a moderovali jej Magda Reifová a Aleš Cibulka. Dalším novým pořadem na ČT2 bylo Co mám dělat, kdyţ..., který radil dětem a mládeţi, jak se mají vypořádat s nejrůznějšími problémy. V tomto roce se navíc zrodil projekt Zlatý oříšek – ocenění pro děti, které dokázaly něco výjimečného. Inspirací tomuto projektu byl švédský ceremoniál napodobující předávání Nobelových cen deseti dětem. Předávání ceny Zlatý oříšek proběhlo 1. ledna. 4.3.7 Rok 1999, nové magazíny a soutěţe V roce 1999 do programové skladby České televize přibylo několik nových pořadů pro děti a mládeţ - v neděli 3. ledna se poprvé vysílal devadesátiminutový komponovaný pořad Ţi-ra-fa, který byl určen „dětem bez rozdílu věku“ a který nahradil Jůhele neděle. Dramaturg Jiří Chalupa o novém pořadu a jeho názvu řekl: „Hledat názvy pro nové pořady, to je pro televizní tvůrce asi ta nejtěţší disciplína vůbec. Hned zpočátku jsme si
98
Úvodní prohlášení Jakuba Puchalského na setkání s novináři u příleţitosti nástupu do funkce generálního ředitele České televize. [online] 1.4.1998 [cit. 2011-02-12]. Dostupné z
35
stanovili, ţe nechceme titul, který by aţ příliš vyjadřoval smysl pořadu. Nejdřív nás napadla ţirafa jako zvíře. Je vysoké, má rozhled, nadhled a moudré, tmavé oči. Nápad udělat z tohoto slova zkratku ‚ţivě, radostně a s fantazií‘ přišel aţ posléze.“ 99 Dramaturgyně Jarmila Baláţová uvedla, ţe „Ţi-ra-fa na rozdíl od ostatních pořadů, které dřív pro děti existovaly, obsahuje daleko víc publicistických prvků, aktuálností a soutěţí, na které děti velmi vstřícně reagují.“100 V pondělí a ve středu odpoledne se začala vysílat Kouzelná školka – pořad pro nejmenší děti, který navazuje na Kuřátka a který moderovali Michal Nesvatba, Magda Reifová, Libuše Havelková a Dáda Patrasová (tito moderátoři se střídali po týdnu). Podle dramaturgyně pořadu Markéty Vaněčkové je Kouzelná školka určena pro předškolní děti, ale do redakce píšou i děti dvanáctileté.101 Dalším novým pořadem pro děti a mládeţ byl magazín Kometa, který nahradil Studio Oáza, ale ve vysílání vydrţel pouze rok a půl. „Kometa se objevuje náhle a s velkou energií kolem nás prolétá, aby přinesla nejen záţitek, ale mnohdy také dobrou zprávu a impuls pro další ţivot,“102 zdůvodňují tvůrci název pořadu. Kaţdou sobotu se vysílaly Zprávičky ze světa, které připravovala Redakce zpravodajství. Fanouškům počítačových her byl určen pořad Game Page a vznikla soutěţ www.eXtravýzva.cz, kde soutěţila druţstva středních škol. Tento pořad navíc vyuţíval připojení k internetu – „Ne snad ţe by v soutěţním pořadu šlo o Internet jako takový, v tom smyslu, ţe by soutěţící soutěţili v disciplínách týkajících se Internetu či souvisejících s ním. To nikoliv. Internet je zde pouţit jen jako další z prostředků kontaktu s divákem, a to vedle jiţ tradičních a osvědčených prostředků, zejména telefonu.“103
Pořad měl totiţ i své
internetové stránky a kaţdá škola, která se soutěţe účastnila, musela poskytnout odkaz na vlastní internetové stránky. Aby diváci mohli školám přidávat hlasy, museli se zúčastnit online pexesa, a získat tak body, které následně mohli přidělit vybranému druţstvu. Zařazení těchto dvou pořadů lze povaţovat za pokrok, neboť se zabývají pro mládeţ aktuální problematikou.
99
Ţivá ranní fantazie pro všechny děti. Týdeník Televize. 1999, 10, s. 11. Patero řemesel Jarmily Baláţové – Moderátorkou z neposednosti. Týdeník Televize, 2000, 13, s. 10. 101 Kdo bude kouzlit v Kouzelné školce?. Týdeník Televize, 1999, 9, s. 11. 102 Přilétla Kometa. Týdeník Televize, 1999 , 14, s. 10 103 Earchiv : archiv článků a přednášek Jiřího Peterky [online]. [cit. 2011-03-26]. Www.eXtravýzva.cz - nový pořad ČT, s internetovým supportem. Dostupné z WWW: . 100
36
Soutěţ Baťoh, která se původně vysílala na ČT2, se přesunula na ČT1. 4.3.8 Rok 2000, Dětská encyklopedie světa Kouzelná školka se začala vysílat třikrát týdně, v tomto roce byly dokončeny Kostičky (vysílaly se i nadále, ale uţ se netvořily nové díly). Celkem jich bylo v letech 1995 aţ 2000 natočeno 58, pořad reţíroval Ivan Látal a klauna Kostkáče hrál René Krupanský. 104 Ivan Látal o pořadu pro Týdeník Televize uvedl: „Netočíme ţádný naučný slovník. Je to pokus o obraz světa, který děti obklopuje. Snaţíme se podat ho barvitý a přívětivý, aby zanechal v dětských očích i duších hezký dojem [...] Náš hrdina je malinko nemotorný, ale je zvědavý a umí dělat legraci.“105 Poprvé se vysílala populárně-naučná pětiminutová Dětská encyklopedie světa, která měla 21 dílů a seznamovala děti s různými tématy, např. s náboţenstvími, s přírodními materiály či s přírodou obecně. Ve vysílání se nadále objevovaly diskuzní pořady Pomáhejme si a Tykadlo, soutěţe jako Baťoh nebo Bludiště či komponovaný magazín Kometa. V úterý 5. září se poprvé vysílal Barvál, pořad, který Kometu nahradil. Ve vysílání však dlouho nevydrţel ani on, skončil 19. prosince téhoţ roku. Na rozdíl od Komety byl určen pro starší „náctileté“ a uváděl ho Ondřej Matula. V praţském Producentském centru uměleckých pořadů byla v květnu zrušena Tvůrčí skupina č. 25 Jiřího Kavana, která se původně věnovala pořadům pro děti a mládeţ obecně, a místo ní byly zřízeny dvě nové skupiny – skupina 29 v čele s producentem Dušanem Kukalem, která se zaměřila na dramatické pořady pro děti a mládeţ, a skupina 30 zaměřená na publicistické pořady pro děti a mládeţ, kterou vedla Miroslava Kaňková.106
104
Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-03-17]. Kostičky. Dostupné z WWW: . 105 Klaun, který objevuje svět. Týdeník Televize, 2000, 27, s. 11 106 Česká televize. (Prvních) 10 let České televize. Praha : Česká televize, 2002. 372 s. ISBN 80-85005-37-9, s. 247
37
4.3.9 Rok 2001, konec prvního desetiletí České televize Pro předškolní děti se nadále vysílaly Kostičky (přestoţe nové díly se jiţ nenatáčely, viz výše) a Kouzelná školka. Pro starší diváky tu byly jiţ tradiční pořady jako Tykadlo, Pomáhejme si, Medúza, Baťoh aj. Novým magazínem pro mládeţ, který se vysílal od 2. ledna 2001 kaţdý všední den kolem páté hodiny na ČT1, bylo Letadlo. Kaţdý den byl zaměřen na jiné téma – v pondělí na hudbu, v úterý na vztahy mezi lidmi, ve středu na nové objevy v oblasti vědy, ve čtvrtek na sport a páteční vysílání bylo věnováno tipům na víkend. Diváci mohli posílat do studia e-maily nebo na internetových stránkách chatovat. Během letních prázdnin se Letadlo nevysílalo a od září se přesunulo na ČT2, čas vysílání byl ale zanechán. Opět byla změněna koncepce i název nedělního dopoledního komponovaného pořadu – místo Ţi-ra-fy se od 7. ledna vysílala Pohádková půda. „Hlavním cílem při vytváření ranního bloku bylo udělat z něj jakousi ‚bezpečnou zónu‘, do níţ budou děti moci utíkat od stále nebezpečnějšího a stále více nástrah skrývajícího světa, plného násilí, agrese a bolesti.“107 Podle Kateřiny Krejčí během prvních deseti let existence České televize cyklickým pořadům dominovaly skládané pořady na nedělní dopoledne (Studio Rosa, poté Jůhele neděle, Ţi-ra-fa a Pohádková půda. Krejčí z hlediska výtvarného preferovala Jůhele neděle a z hlediska obsahového Ţi-ra-fu, která podle ní však trpěla rozporem mezi vstupy a uváděnými pořady vzhledem k věkovému zaměření. Navíc by se podle ní o víkendu uplatnily dva magazíny – jeden pro předškoláky a druhý pro raně školní věk. Kuřátka či Kouzelná školka podle ní takový magazín nenahradí, ledaţe by si vyprofilovaly ještě víkendové speciály. „Česká televize vypěstovala na desetiletém poli tvorby pro děti a mládeţ nepochybně dobrou ţeň [...] Co tedy ve sklizni chybí? Více příběhů, kontaktní cyklické pořady pro pubescenty, dokumenty jako takové – nebyly a nejsou (kromě polohraného dokumentu O zlém snu Pavla Štingla), animovaný seriál pro dospívající,
107
Pohádková půda. Týdeník Televize, 2001, 1, s. 64
38
animované či loutkové seriály pro nejmenší, okénko animovaného filmu pro dospívající (a dospělé). A také odvaha k porušení vţitých stereotypů.“108
4.4
Česká televize dětem v letech 2002–2009
Rokem 2001 bylo dovršeno první desetiletí existence České televize, následující část práce mapuje druhé desetiletí, které končí letos, v roce 2011. Rokům 2010 i 2011 bude věnována samostatná kapitola. 4.4.1 Rok 2002, pokračování Kostiček: Moudronos I v roce 2002 se vysílaly pořady pro nejmenší děti – Kostičky a Kouzelná školka, navíc se začal vysílat Moudronos, coţ bylo volné pokračování Kostiček, avšak na rozdíl od Kostiček, které byly určeny předškolním dětem, je Moudronos věnován především malým školákům. Moudronose připravoval stejný tým jako Kostičky (scénář připravil a pořad reţíroval Ivan Látal a klauna hrál René Krupanský). 109 Po letních prázdninách se začal vysílat pořad o ekologii spojený se soutěţí Hra na zelenou, který byl určen pro druţstva ţáků základních škol. Dalšími soutěţemi byly např. Baťoh či Bludiště a z diskuzních pořadů se nadále vysílalo Tykadlo a Pomáhejme si. 4.4.2 Rok 2003, nové nedělní pásmo V tomto roce pokračovalo vysílání pořadů pro nejmenší diváky – Kostičky, Moudronos a Kouzelná školka (s Michalem Nesvatbou, Magdou Reifovou, Libuší Havelkovou a loutkami, např. skřítkem Františkem), pořadů pro školáky – Dětská encyklopedie světa i pořadů pro starší děti a mládeţ – diskuzní pořady Pomáhejme si a Tykadlo, soutěţe Hra na zelenou a Bludiště, pořad Game Page či hitparáda Medúza aj. Moderátor Medúzy Richard Krajčo v rozhovoru pro Týdeník Televize uvedl: „Publikum se nám hodně proměnilo, od dětí, které se v našem vysílacím čase uţ tolik nedívají, se přesunulo k divákům od šestnácti do třiceti šesti. Děti máme v jejich řadách pořád, ale je dobře,
108
Tamtéţ, s. 343 Česká televize [online]. 2011 [cit. 2011-03-29]. Moudronos. Dostupné z WWW: . 109
39
ţe jsme přitáhli i starší, coţ je vzhledem k tomu, jakou chceme prezentovat muziku, jedině dobře.“110 Došlo k další změně názvu a koncepce nedělního dopoledního komponovaného pořadu – z Pohádkové půdy se stala Pohádková neděle, která se o letních prázdninách vysílala pod názvem Pohádkové léto. Z dokumentů pro děti mládeţ je třeba připomenout týdeník Nehasit, hořím! o talentovaných dětech z různých oborů. Tvorba pro dospělé se podobně jako v předchozích letech přiblíţila i dětem, od září se vysílal pořad Děti v Kufru – dětská verze soutěţe Kufr. 4.4.3 Rok 2004, opět nové nedělní pásmo V roce 2004 byl rozšířen vysílací prostor Kouzelné školky na čtyři dny v týdnu (od pondělí do čtvrtka), pokračovalo vysílání Kostiček, Raníčku a pořadu Moudronos. Ostatní pořady, které se vysílaly v předchozím roce, se objevovaly na obrazovkách i nadále (Tykadlo, Pomáhejme si, Medúza, Hra na zelenou apod.). Na ČT2 se začal vysílat hudební magazín Poprask a novým magazínem o ţivotním stylu byl Pomeranč s Martinem Zellerem, který se zpočátku vysílal ve středu vpodvečer na ČT1. Stejně jako v předchozím roce se změnil název nedělního komponovaného pořadu pro děti a mládeţ, od neděle 21. března se namísto Pohádkové neděle začal vysílat Edův pohádkový balík (během letních prázdnin pod názvem Pohádkové prázdniny). 4.4.4 Rok 2005, čtyřicet let Večerníčku V rámci České televize začal 2. května vysílat další kanál – zpravodajská ČT24, která vysílá po internetu a prostřednictvím digitálního satelitního vysílání.
110
Medúza Týdeník Televize, 2003, 44, s. 10.
40
Pro nejmenší děti se nadále vysílala Kouzelná školka, jejíţ součástí byl např. cyklus S Hurvínkem k lékaři, pokračovalo také vysílání Raníčku či pořadů Kostičky a Moudronos. Na ČT2 se vysílal blok Televizního vysílání pro školy. Další pořady, které se vysílaly v předchozích letech (např. Pomáhejme si, Tykadlo či Game Page) se ve vysílání objevovaly dál. Magazín Pomeranč se ze středečního podvečera přesunul na sobotní dopoledne na ČT1, ale po letních prázdninách se začal vysílat na ČT2 po poledni. Na ČT1 vznikla další dětská verze soutěţního pořadu pro dospělé AZ-kvíz Junior, který se vysílal od září kaţdou sobotu a neděli dopoledne. Soutěţit mohly děti starší dvanácti let V Centru publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání vznikl dokumentární cyklus Malé velké hry a události, který diváky během deseti dílů seznamoval s historickými událostmi od roku 1945 do roku 1989 očima odborníků a také pohledem známých osobností, tehdejších náctiletých. Kaţdý díl byl věnován konkrétnímu období a vystupoval v něm jeden z pamětníků (např. Zdena Hadrbolcová, Jan Vodňanský, Marek Eben či Aleš Cibulka). V roce 2005 slavil Večerníček čtyřicáté výročí vysílání. Jiţ během první poloviny roku se chystalo pět premiér, coţ je jindy podle dramaturga Miloše Zvěřiny mnoţství za celý rok.111 K příleţitosti 40. výročí byla uspořádána estráda, ve které vystupovaly osobnosti, které jsou s Večerníčkem a vysíláním pro děti spojovány – např. Jiřina Bohdalová, Barbora Hrzánová, Lucie Vondráčková či Josef Dvořák ale také postavičky samotné. Česká televize zároveň vyhlásila anketu o nejoblíbenější pohádku z Večerníčku a prvních sedm seriálů112 v pořadí postupně během jednoho týdne uváděla – vţdy jeden díl kaţdý den. 113 4.4.5 Rok 2006, 5 od Zellera - nová hitparáda V tomto roce byl spuštěn další kanál České televize – ČT4 Sport, který vysílá od 10. února 2006.
111
Jak k večerníčku přišel. Týdeník Televize, 2004, 23, s. 11. Šlo např. o Krkonošskou pohádku, Krtečka, Boba a Bobka, Spejbla a Hurvínka nebo Pata a Mata 113 Místo dortu jednu revui. Týdeník Televize, 2005, 48, s. 8,9. 112
41
V roce 2006 se nadále vysílaly pořady jako Kouzelná školka, Kostičky, Bludiště, AZkvíz Junior, Tykadlo, Pomáhejme si, Poprask, Medúza, Game Page aj. V loňském roce vysílaný
půlhodinový
magazín
o
ţivotním
stylu
Pomeranč
se
přejmenoval
na SuperPomeranč a jeho stopáţ se prodlouţila na 60 minut. K původnímu obsahu pořadu přibyla hitparáda 5 od Zellera a dramaturgyně pořadu Monika Rychlíková o změnách v pořadu řekla: „Změnami jsme chtěli vyjít vstříc našim divákům, kteří si čas od času posteskli, ţe všechny televize omílají stále dokola stejné klipy. Také přibyla spousta nových a zajímavých tipů na reportáţe. Zakládáme si na tom, ţe Pomeranč není jen hudební pořad, a proto nabízíme širší škálu příspěvků. Do ní přibyla například nová rubrika Home video, kam mohou diváci posílat své maximálně tříminutové příspěvky na VHS nebo DVD.“114 Tvůrci pořadu o něm diskutovali se studenty některých středních škol, kteří vyplňovali dotazníky o tom, co by v pořadu chtěli vidět. Od září se nedělní komponovaný pořad Edův pohádkový balík přejmenoval na Hřiště 7. Centrum publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání vytvořilo nový cyklus Děti v Čechách, kde se diváci mohli seznámit s dětmi různých národností či různého původu, které ţijí v České republice. Začal se také vysílat netradiční křesťanský magazín pro mládeţ Exit316 - netradiční křesťanský magazín pro mládeţ, na jehoţ výrobě Česká televize spolupracovala, pořad se vysílal do roku 2009. 4.4.6 Rok 2007, nové a dodnes aktuální pořady V tomto roce přibylo do vysílání několik nových pořadů, např. soutěţ Věříš si? pro čtyři chlapce a dívky, která prověřuje jejich vědomosti, kondici i nejrůznější dovednosti, součástí je i disciplína, při které děti hrají virtuální počítačovou hru. Věříš si? se vysílá dodnes, původně jej moderovala Marta Ondráčková, nyní Kamila Zetelová. Pořad Šikulové se vysílá dodnes a přináší dětem nápady na výtvarnou činnost, moderují jej Jana Zajacová a Ivo Marták z Divadla loutek Ostrava. Podle dramaturgyně Kateřiny
114
Nový a čerstvý. Týdeník Televize, 2006, 12, s. 21.
42
Ondřejkové pomáhají Šikulové rozvíjet rodinné vztahy, protoţe děti připravují výrobky společně se sourozenci nebo rodiči. 115 Od března se na ČT1 vysílá týdenní vlastivědný cyklus Záhady Toma Wizarda, jehoţ autorkou je Hana Slavíková a vyrábí jej brněnské studio. Tom Wizard byl ve skutečnosti Tomáš Holub, kterého hrál Václav Hanzl, v průběhu roku jej nahradil Jan Adámek, jenţ představuje Honzu Vrabce. Smyslem pořadu je poskytnout divákům odlišný pohled na českou historii, neţ jak ji obvykle znají z hodin dějepisu.116 4.4.7 Rok 2008, vzdělávací pořady z nového centra V roce 2008 ve vysílání pokračovaly jiţ tradiční pořady, avšak v tomto roce opět přibyly pořady nové. Od září se vysílal Futuroskop, zábavný pořad o vědě a technice, jehoţ autory byli Alena Müllerová a Jaroslav Veis. Cyklus moderovala Eva Holubová, které dvojčata Adam a Karolína společně se starším kamarádem Stevem a odborníky vysvětlovali nejrůznější novinky a vynálezy, se kterými se lidé setkávají v běţném ţivotě. Novou soutěţí pro studenty bylo utkání středních škol, které se vysílá pod názvem Za školu a připravuje ho TS Brno. Od předchozích soutěţí pro ţáky a studenty se liší především tím, ţe se nenatáčela ve studiu, ale přímo v prostředí jednotlivých škol. „Rozjezd kaţdé nové soutěţe je vţdycky docela nervák, navíc se v tomto případě jedná o koncept, který se velmi blíţí pojetí reality show. Pracujeme v reálném prostředí s reálnými kulisami,“117 řekl o pořadu dramaturg Ivo Cicvárek. Od čtvrtfinále, kam
postoupilo
osm
nejúspěšnějších
týmů,
se
však
soutěţilo
mimo
školy,
např. ve skanzenu, na zámku, v dole apod. Nově vzniklé Centrum vzdělávacích pořadů přineslo několik nových pořadů - dalším z nich byl soutěţní pořad pro školáky Případy detektiva Packala, kde se vţdy dva týmy snaţily Packalovi pomoci vypátrat, kam inţenýr Šílený ukryl součástku potřebnou
115
Prostřeno se Šikuly, Týdeník Televize, 2008, 38, s. 19., tento typ pořadu by tedy odpovídal Mackovu doporučení, ţe malé děti by se měly na televizi dívat s dospělými. 116 Za tajemstvím do minulosti, která nenudí . ČT+, 2007, 16, s. 20. 117 Pojďte s námi za školu. Týdeník Televize, 2008, 47, s. 19.
43
k výrobě nebezpečného stroje. V roli detektiva Packala pořadem provázel Zdeněk Eška, kaţdý případ se řešil v jiné lokalitě a týmy obdrţely např. notebooky, GPS navigace pro snadnější orientaci v terénu nebo kamery. Česká televize tento pořad připravuje ve spolupráci s Centre for Modern Education (Centrum moderního vzdělávání). 118 V rámci bloku Brána poznání se vysílaly i nové vzdělávací pořady – např. Záhady starého Egypta, tento pořad byl určený pro ţáky 2. stupně základních škol a byly v něm pouţity záběry z archivu ČT, Českého egyptologického ústavu a Kulturní agentury LA BON. O rok později byly Záhady starého Egypta zařazeny do bloku pořadů Zábavná škola. Dalším novým vzdělávacím pořadem byl osmiminutový cyklus Příběhy z přírody, ve kterém zvířata proţívala lidské osudy. 4.4.8 Rok 2009, Zábavná škola Česká televize vyrobila a uvedla v rámci informování o českém předsednictví Evropské unii animovaný cyklus Evropské pexeso, který se skládal z osmadvaceti tříminutových dílů. Ty diváky seznamovaly s jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie. Autorka a reţisérka Maria Procházková o projektu pro Týdeník Televize řekla, ţe nechtěli děti zavalit příliš velkým mnoţstvím faktografických a historických údajů, ale spíše zdůraznit zajímavosti, odlišnosti a typické znaky jednotlivých zemí. Zároveň se snaţili propojit práci co nejvíc výtvarníků a reţisérů tak, aby vznikla pestrá mozaika. 119 Komentáře četly malé děti – Dorota Dědková a Matouš Kratina. Novým blokem pořadů byla Zábavná škola, v rámci které se vysílaly pořady jako např. Záhady starého Egypta, Děti v Čechách či nové pořady Opera nás baví a Dětská záchranka v akci, kterým provázela Martina Vrbová. V rámci posledního jmenovaného pořadu se děti v terénu učily základům první pomoci pod dohledem profesionálů, na konci kaţdého dílu byly stručně shrnuty důleţité body a postupy první pomoci při konkrétním problému, jako např. tonutí, zlomenině, astmatickém záchvatu apod. Opera nás baví ve spolupráci s Národním divadlem seznamovala děti zábavnou formou s klasickou hudbou a hudebními skladateli. Přímo na malém jevišti mohli diváci sledovat úryvky
118
S Packalem případu na stopě. Týdeník Televize, 2008, 27, s. 19., Pod lupou detektiva. Týdeník Televize, 2008, 6, s. 19. 119 Pojďte na pexeso. Týdeník Televize, 2009, 5, s. 22.
44
z opery ztvárněné Dětskou operou Praha. Kaţdý díl byl věnován jiné opeře, např. Rusalce, Prodané nevěstě či Carmen. Novým dokumentárním cyklem pro děti a o dětech byl pořad Tak to vidím já. Česká televize na svoje internetové stránky umístila devět hraných pohádek přetlumočených do znakového jazyka. 120
4.5 Prvních osmnáct let České televize – shrnutí V průběhu osmnácti let se vysílalo velké mnoţství původních cyklických pořadů pro děti a mládeţ, z nichţ se některé vysílají dodnes. Jde např. o hitparádu Medúzu, která se ve vysílání poprvé objevila v roce 1993, či diskuzní pořady Tykadlo a Pomáhejme si a soutěţ Bludiště vysílané od roku 1997. Pořad o videohrách Game Page a pásmo pro předškolní děti Kouzelná školka se vysílají od roku 1999. Od roku 2007 se dodnes vysílá soutěţ Věříš si? a magazíny Šikulové a Záhady Toma Wizarda. Dalším aktuálním pořadem je soutěţ Za školu uváděná od roku 2008. Během této doby došlo několikrát ke změně koncepce a názvu nedělního komponovaného pořadu, od roku 1980 do 1991 se vysílal pod názvem Studio Kamarád a v průběhu osmnácti let se vysílal pod názvem Studio Rosa, Jůhele neděle, Ţi-ra-fa, Pohádková půda, Pohádková neděle, Edův pohádkový balík a Hřiště 7. S názvem se měnila také koncepce, moderátoři i spolumoderující loutky.
120
V době vzniku této práce jsou na stránce www.ceskatelevize.cz/pohadkyproneslysici k dispozici stejné pohádky: Předeme, předeme zlatou nitku (1981), Chytrá princezna (1984), Chán Sulejmán a víla Fatmé (1985), O Popelákovi (1986), Berenika (1989), Zlatá princezna (2001), Poklad na Sovím hrádku (2004), Křesadlo (2004) a Kdo hledá, najde (2007).
45
5 Rok 2010 – Počítáme s dětmi v České televizi Strategie Počítáme s dětmi v České televizi, Rok dítěte či Rok dětí (dále jen Počítáme s dětmi), byla původně celoroční tematická kampaň doprovázená v televizním vysílání tzv. identy (krátkými upoutávkami, které se jednoznačně vztahují k projektu a které mají za cíl připomínat divákům jak právě probíhající kampaň, tak např. i roční období apod.). V následující části práce se budu zabývat právě touto programovou strategií, pořady, které se v rámci ní vysílaly a také diváckým ohlasem v roce 2010. Na internetu či v tištěných médiích nebyly o této kampani téměř ţádné informace, publikované články vycházely z jediné tiskové zprávy a tzv. press kitu121 České televize. Z tohoto důvodu bylo nutné kontaktovat některé zaměstnance České televize, čímţ se na jednu stranu mohla sníţit objektivita a bylo nutné opustit naprosto nezaujatý pohled zvenku, avšak díky rozhovorům a interním materiálům (jako např. zmíněnému press kitu či přehledu vysílaných pořadů pro děti a mládeţ) jsem získala důleţité informace především o záměru a cílech tvůrců. Kromě zaměstnanců ČT jsem kontaktovala i autorku kampaně, bývalou programovou ředitelku ČT Kateřinu Fričovou.
5.1 Počítáme s dětmi či Rok dítěte (dětí)? Při rozhovorech pouţívali tvůrci pořadů i autorka projektu pro strategii většinou označení Rok dítěte, popř. Rok dětí, avšak identy i logo nesly název Počítáme s dětmi v České televizi. Rok dítěte či dětí byl totiţ pracovním názvem a Počítáme s dětmi v České televizi tedy oficiálním. Pořady pro děti a mládeţ navíc byly uvozovány znělkou Počítejte s námi a pořady o dětech a rodině sloganem Počítáme s vámi. Přesto se však kampaň v nominaci na cenu PromaxBDA122 označuje jako The Year of Children (Rok dětí), a to samozřejmě i z toho důvodu, ţe oficiální název je srozumitelný pouze v českém jazyce a kulturním prostředí.
121
Press kit je označení pro sadu propagačních materiálů. Promax bývá přirovnáván k filmovým Oscarům, jde však o cenu za kreativitu v oblasti elektronických médií. 122
46
5.2 Návaznost na předchozí projekty Počítáme s dětmi nebylo první tematicky zaměřenou kampaní v České televizi. Bývalá programová ředitelka České televize Kateřina Fričová jiţ při svém návratu123 do České televize v roce 2007 na tiskové konferenci řekla, ţe se chce zaměřit zejména na vylepšení skladby pořadů a další úpravy konceptu programového schématu. Navíc za jednu z priorit povaţovala dětskou dramatickou tvorbu a chtěla synergicky pracovat se všemi čtyřmi programovými okruhy České televize. 124 Kromě toho jejím záměrem bylo to, aby kaţdý rok byl nějak tematicky zakotven a aby se tím Česká televize odlišila od stanic komerčních.125 Hned pro další rok, rok 2008, byla vytvořena strategie pod názvem Osudové osmičky v našich dějinách, tzv. Osmičkový rok, která odkazovala především na události v letech 1918, 1938, 1948 a 1968, ale vracela se i do vzdálenější minulosti, např. k roku 1348 nebo 1648. Osmičkový rok vyvrcholil rekonstrukcí událostí ze srpna 1968 pod názvem Srpnová noc. Podle Kateřiny Fričové se toto téma přímo nabízelo, stejně jako téma roku následujícího.126 Rok 2009 byl věnován vzpomínce na rok 1989 a strategie se jmenovala Rok svobody. Podle Aleny Müllerové, šéfdramaturgyně tehdejšího Centra vzdělávacích pořadů, se Česká televize tématem listopadu 1989, svobody a pádu totality zabývala od začátku roku, ale nejvíce pořadů přímo k 20. výročí listopadu 1989 se vysílalo na podzim. 127 Na počátku roku se ČT ve vysílání věnovala upálení Jana Palacha v roce 1969 a březnovému obsazení Československé republiky nacistickými vojsky v roce 1939. Vyvrcholením Roku svobody byl Přímý přenos z minulosti.
123
Fričová pracovala v České televizi do roku 1993, poté působila např. v Tv Nova, Tv Prima či TOP TV. Novou programovou ředitelkou ČT se stala Kateřina Fričová. Radiotv [online]. 6 .6. 2007 [cit. 2011-0324]. Dostupný z WWW: . 125 Z rozhovoru s Kateřinou Fričovou [2011-04-05], viz Příloha č. 1. 126 Tamtéţ. 127 Česká televize připomene na podzim 20. výročí pádu ţelezné opony. Regiony24.cz : Pardubicko [online]. 8.8.2009 [cit. 2011-03-24]. Dostupný z WWW: . 124
47
Téma Roku svobody se projevilo také v pořadech pro děti a mládeţ – do Hřiště 7 byl zařazen cyklus dětských anket o listopadu 1989, Berlínské zdi, Václavu Havlovi apod. nebo publicistický cyklus Co moţná nevíte, v rámci kterého se vysílaly studiové rozhovory o roce 1989 či o zakázaných autorech.128 Přestoţe hodnocení ani analýza těchto dvou kampaní nejsou předmětem této práce, je třeba se zmínit alespoň o tom, ţe za podzimní část Roku svobody (identová kampaň Kroky svobody – Steps of Freedom) získalo Centrum vizuální prezentace ocenění PromaxBDA Europe129 2010 v kategorii Best Themed Campaign. Pro následující rok programová ředitelka ČT Kateřina Fričová se svými spolupracovníky připravila strategii věnovanou dětem, která je předmětem této práce, Pro rok 2011 byla zamýšlena kampaň věnovaná mezigenerační sounáleţitosti a toleranci, jeţ měla vyjadřovat plynulé pokračování Roku dítěte. Přestoţe nakonec kvůli odchodu Fričové z České televize nebyla realizována, určité prvky odkazující na mezigenerační vztahy jsou v identech roku 2011 patrné (např. ident s dítětem, kolem kterého rychle pobíhají dospělí, či naopak ident v hlavní roli s babičkou, která začne tancovat podle mladých lidí). To, ţe identy z roku 2011 do jisté míry obsahují myšlenky z původně zamýšleného tématu, potvrzuje i Art Directorka Centra vizuální prezentace ČT Kateřina Hajnovská. 130 5.3
Záměr autorky projektu
Hlavním záměrem Kateřiny Fričové bylo poskytnout divákovi to, co mu privátní stanice nepřinášejí. „Snaţíme se zabývat cílovými skupinami, o které privátní sektor nemá zájem. Rok 2010 jsme nazvali Rokem dětí proto, ţe právě ony jsou na pokraji zájmu komerčních televizí. Není pochyb o tom, ţe tato společnost zaţívá krizi rodiny, proto v rámci Roku dětí přineseme řadu pořadů napříč schématy a ţánry, a to jak pro děti, tak i pro dospělé.
128
Česká televize. Ročenka České televize 2009. Praha : Česká televize, tiskový útvar, 2009. 71 s. ISBN 97880-7404-037-5. s. 20. 129 PromaxBDA [online]. 2011 [cit. 2011-03-24]. Congratulations to the 2010 PromaxBDA Europe Award Winners. Dostupné z WWW: . 130 Z rozhovoru s Kateřinou Hajnovskou [2011-03-23].
48
I v tom vidíme svou úlohu: přispět k harmonizování vztahů mezi lidmi,"131 uvedla Fričová na tiskové konferenci k této programové strategii. Během plánování projektu a přípravných porad byla oslovena producentská centra, aby nabídla pořady, které by mohly být určeny pro děti nebo by s dětským světem souvisely. Tyto pořady byly posléze opatřeny logem kampaně. Dalším autorčiným záměrem bylo vysílat pořady v rámci Počítáme s dětmi i v hlavním vysílacím čase - podle Kateřiny Krejčí se Fričová zaslouţila např. o vysílání seriálu Ať ţijí rytíři v hlavním vysílacím čas. Rozhodla totiţ o natáčení jak původně zamýšlených půlhodinových dílů (pro zařazení do pásem), tak nově i sedmi dílů se stopáţí přibliţně 60 minut pro premiérové uvedení tohoto seriálu v pátečním hlavním vysílacím čase, kdy se na televizi nejspíš dívají rodiny s dětmi. 132 V rámci Počítáme s dětmi bylo plánováno také spuštění dětského internetového portálu České televize, který v sobě podle press kitu měl kombinovat zábavnou, osvětovou a vzdělávací funkci. Stránky měly být rozděleny podle věkových kategorií dětí do tří částí: 4–7, 7–11 a 11–14 let. Cílem tohoto projektu mělo být posílení informační gramotnosti dětí a jejich orientace v internetovém prostředí. Obsah měl být zaloţen právě na pořadech určených pro zmíněné věkové kategorie. Dětský webový portál mělo pro Českou televizi vytvořit mj. Centrum moderního vzdělávání. Ve dnech, kdy vzniká tato práce, Centrum moderního vzdělávání na přípravě dětského webu stále pracuje.133 Podle Kateřiny Fričové byl jedním z důvodů, proč portál nebyl spuštěn, odchod obchodního ředitele Pavla Krumpára, který byl tomuto projektu velmi nakloněn. 134 Portál bude podle Kateřiny Krejčí spuštěn 1. června k příleţitosti Mezinárodního dne dětí. 135 Programová ředitelka Fričová se navíc se svým kolegou Petrem Sedláčkem snaţila o bliţší propojení České televize s vysokými školami. Usilovala o to, aby se studenti mohli podílet
131
ČT24 [online]. 30.12.2009 [cit. 2011-03-09]. Rok 2010 bude v ČT Rokem dětí. Dostupné z WWW: . 132 Z rozhovoru s Kateřinou Krejčí [2011-04-06]. 133 Centre for Modern Education [online]. 2010 [cit. 2011-04-06]. Dětský portál České televize. Dostupné z WWW: . 134 Z rozhovoru s Kateřinou Fričovou [2011-04-05], viz Příloha č. 1. 135 Z rozhovoru s Kateřinou Krejčí [2011-04-06].
49
např. na rozboru zpravodajství či právě pořadů pro děti a mládeţ. Díky tomu chtěla získat pohled mladých lidí, a sníţit tak případně podle ní vysoký věkový průměr diváků. 136
5.4 Přínos jednotlivých center České televize Jak jiţ bylo řečeno, producentská centra České televize byla vyzvána, aby ze svého archivu či připravovaných pořadů vybrala ty, které by mohly být určeny dětem nebo obsahují dětskou tematiku. V následujícím zmíním ta centra, jejichţ cyklické pořady se premiérově vysílaly právě v roce 2010 a také centrum, které se zabývalo tvorbou identů. 5.4.1 Produkce Centra vizuální prezentace Následující část práce jsem zpracovala podle interních materiálů České televize: prezentací pro programové oddělení, jednotlivých návrhů identů, identů samotných a také na základě osobního rozhovoru s Art Directorkou Centra vizuální prezentace Kateřinou Hajnovskou, která mi také poskytla výtvarné návrhy jednotlivých identů a videosoubory se všemi identy137, které se v průběhu roku 2010 vysílaly. Centrum vizuální prezentace začalo pracovat na prezentaci kampaně Počítáme s dětmi v polovině roku 2009. Autory identů byli Kateřina Hajnovská, reţisér Uroš Trefalt, kameraman Petr Hojda a hudbu sloţil Petr Stýblo. Všichni se řídili pracovním heslem „očima dítěte“ - to podle Hajnovské znamenalo, ţe by identy měly obsahovat to, na co dospělí zapomínají, co uţ nevidí – aby byly upoutávky zajímavé i pro dospělé a aby zároveň děti nenudily. Cílem tedy bylo poskytnout dětský pohled na svět dospělých a ukázat vzpomínky evokující dětství. Identy měly ukázat, ţe se s dětmi ve světě dospělých počítá, ţe se počítá s jejich, fantazií naivitou a smyslem pro asociace, coţ jsou vzácné hodnoty, které dospělí ztrácejí a zapomínají. Hlavními prvky byly dětské ruce, které evokovaly subjektivní dětský pohled na svět. Tyto ruce vţdy do reálného obrazu něco přidaly či přikreslily.
136 137
Z rozhovoru s Kateřinou Fričovou [2011-04-05], viz Příloha č. 1. Viz Příloha č. 31.
50
Důleţitou součástí propagace bylo také logo kampaně 138, jímţ byly označovány všechny pořady, které byly pro děti nebo o dětech a rodině, a jehoţ autorem je Štěpán Malovec. Připravovalo se pět sad identů (změna identů kaţdé tři měsíce je nepsaným pravidlem Centra vizuální prezentace) – šlo o zimní, jarní, letní, podzimní a vánoční sadu. Počet identových sad si Centrum vizuální prezentace stanovilo při zadání kampaně. Jak se měnila roční období, rostlo i virtuální dítě v identech, tím se pozměňoval jeho pohled na svět a způsob, jakým ho dotvářelo. Identová kampaň navíc získala dvě nominace na ocenění PromaxBDA – v kategoriích Best Image Campaign a Best On-Air Ident (In-House). Slavnostní vyhlášení ročníku 2010 se konalo 12. dubna 2011 v Berlíně. Ocenění však nezískala. První etapa – zima Hlavní myšlenkou první etapy139 byla představa, ţe malé dítě se dívá na svět z vlastní perspektivy a ţe jeho pohled na svět je omezen na dosud zjištěné poznatky a zároveň vysokou míru fantazie. I proto byly hlavní součástí identů první etapy hračky – autíčka, vláčky, baletka, ţraloci a „igráčci“. Bílá barva podle Hajnovské symbolizovala nevinnost. Druhá etapa - jaro V další etapě140 jiţ bylo dítě, jehoţ očima se výtvarníci i diváci dívali, starší. Identy proto byly více reálné a dětské ruce si chtěly všechno osahat a vyzkoušet. Dětský svět se prolínal s reálným a hračky zobrazované v prvních identech byly srovnávány s reálnými věcmi – „igráček“ na koni nahradil jezdeckou sochu, dětský vláček nahradil skutečný vlak a hračky do vody se zvětšily a hrály si nimi v bazénu děti. Třetí etapa - léto Pro letní etapu141 byla důleţitá představa nudícího se dítěte na dovolené s rodiči. Výtvarníci se proto snaţili různé stavby a památky přetvořit nástrojem dětské kresby v něco jiného, dítěti bliţšího. Z Eiffelovy věţe se tak stala ţirafa, z Vítězného oblouku
138
Obrázek loga viz příloha č. 3. Snímky z identů viz příloha č. 4. 140 Snímky z identů viz příloha č. 5. 141 Snímky z identů viz příloha č. 6. 139
51
obličej, z Berlínské zdi zeď zarostlá květinami, z holandských větrných mlýnů kolotoč s labutěmi, z Atomia luční kytice, ze Staroměstské radnice vesmírná raketa, ze Ţďákovského mostu přístavní městečko a z pláţových převlékáren ptačí budky. Čtvrtá etapa – podzim Na podzim jiţ byly zobrazované děti ve věku školou povinných a identy142 se na rozdíl od předchozích vytvářely jinak – herci leţeli na zemi a kamera je snímala seshora tak, aby divákovi nebylo hned jasné, co je na záběru zvláštního. Jednotlivé krátké příběhy se inspirovaly typickými podzimními činnostmi – např. prací na zahradě, houbařením či prvním školním dnem. Po odchodu Kateřiny Fričové z České televize se upustilo od vysílání loga ke kampani Počítáme s dětmi a místo něj se v identech objevovalo číslo 1, které odkazovalo k ČT1. Poslední etapa – Vánoce Vánoční identy143 se vysílaly s heslem Rozbalte si své sny. Tyto identy se natáčely stejným způsobem jako předchozí sada, tedy seshora. 5.4.2 Produkce Centra vzdělávacích pořadů Centrum vzdělávacích pořadů nadále připravovalo cyklické pořady, které se vysílaly i v loňském roce, ale zároveň vytvářelo pořady nové, jako např. Devatero řemesel, Vzduchoplavec Kráčmera či EduArt (přehled nových pořadů viz níţe). 5.4.3 Produkce Centra tvorby pro děti a mládeţ Podle Kateřiny Krejčí se přímo pro kampaň v Centru tvorby pro děti a mládeţ ţádný pořad nepřipravoval, vysílací schéma bylo naplněno pořady, které byly ve výrobním plánu 144. To znamená, ţe pořady, které se v roce 2010 vysílaly, by se vysílaly i kdyby kampaň Počítáme s dětmi neprobíhala. Ze strategických důvodů se však premiérové vysílání
142
Snímky z identů viz příloha č. 7. Snímky z identů viz příloha č. 8. 144 Výrobní plán je přehled naplánovaných pořadů, které se budou v daném roce vyrábět. 143
52
některých nových pořadů (cyklus Dějiny udatného českého národa nebo seriál Ať ţijí rytíři!) odsunulo na rok 2010. Kateřina Krejčí navíc uvedla, ţe ne přímo díky strategii Počítáme s dětmi, ale díky programové ředitelce Kateřině Fričové se do výrobního plánu podařilo zařadit zmíněné Dějiny udatného českého národa, Králíkovu čítanku a Evropské pexeso (to se však vysílalo premiérově v roce 2009. Jeho pokračováním je České pexeso, které by mělo být uvedeno v roce 2011).145 5.4.4 Produkce ostatních producentských center Praţské Centrum publicistiky a dokumentu vytvořilo cestopisný dokument Na cestě za dětmi, který byl volně propojen s cyklem Na cestě a vysílal se pouze v roce 2010. Centrum aktuální publicistiky připravovalo sobotní patnáctiminutový zpravodajský magazín pro děti Zprávičky, který se vysílá i v roce 2011. Centrum náboţenské tvorby TS Brno vyrobilo křesťanský magazín Za obzorem, poslední díl cyklu se vysílal v červenci 2010. Ostravské Centrum publicistiky a dokumentu pro rok 2010 připravilo vlastivědný cyklus Kde bydlely princezny a dokumentární cyklus Děti točí hrdiny.
5.5 Původní pořady pro děti a mládeţ vysílané v roce 2010 Následující text je přehledem původních pořadů pro děti a mládeţ, které se vysílaly v průběhu roku 2010 či se strategií Počítáme s dětmi souvisely. Pořady, které se v roce 2010 vysílaly, jsou rozděleny do dvou kategorií – na ty, které se vysílaly jiţ dříve a jejich tvorba tedy pokračovala i v roce 2010, a pořady, které se začaly vysílat v rámci Počítáme s dětmi. Je třeba znímit také pořady, které se, přestoţe byly vyrobeny a plánovány do vysílání pro rok 2010, nevysílaly. Za účelem vytvoření anotace k jednotlivým pořadům jsem zhlédla vţdy minimálně dva díly kaţdého pořadu na internetových stránkách ivysilani.cz, odkud jsem čerpala i další informace o pořadech. U těch, které se v roce 2010 nevysílaly, avšak původně se vysílat měly, jsem vycházela také z údajů na internetových stránkách, jeden z nich se vysílal v roce 2011, tudíţ bylo moţné jej zhlédnout.
145
Z rozhovoru s Kateřinou Krejčí [2011-04-06].
53
Na rozdíl od přehledu původní tvorby pro děti a mládeţ v letech 1992–2009, kde jsem se
kvůli
omezenému
rozsahu
práce
nevěnovala
původní
dramatické
tvorbě,
se o ní v souhrnu pořadů vysílaných v roce 2010 zmíním, neboť je důleţitou součástí programové strategie Počítáme s dětmi. 5.5.1 Cyklické pořady, které se vysílaly jiţ dříve V roce
2010
pokračovalo
vysílání
soutěţí,
dokumentů,
populárně-naučných,
komponovaných i diskuzních pořadů pro děti a mládeţ. Mezi pořady, které se vysílaly nejdelší dobu, patří hitparáda Medúza, soutěţ Bludiště a diskuzní pořady Pomáhejme si a Tykadlo. Bludiště Ostravský soutěţní pořad pro druţstva ze základních škol či víceletých gymnázií se vysílá od 1997, od roku 1998 jej moderuje Roman Pastorek. V kaţdém díle soutěţí dvě čtyřčlenná druţstva sloţená z dívek či chlapců ve věku 13–15 let. Součástí je krátká reportáţ o městě či vesnici, odkud jednotlivá druţstva přijela. Soutěţ prověřuje jak fyzickou kondici a obratnost, tak i spolupráci a vědomosti soutěţících, za vítězství v jednotlivých úkolech získávají druţstva body zvané Bludišťáci. Vítězové jednotlivých vydání pořadu postupují do dalších dílů, zúčastnit se mohou nejvíce třikrát. Dramaturg pořadu Jaromír Vrlík o koncepci pořadu řekl: „Někdo má víc v hlavě, někdo víc ve svalech. Tímto způsobem se vlastně vzájemné handicapy soupeřících muţstev srovnávají a soutěţ je vyrovnanější a napínavější. Navíc si myslíme, ţe je Bludiště v tomto hávu pro diváka i pro soutěţící úsměvnější a zábavnější.“146 Dětská záchranka v akci Tento vzdělávací pořad připravovalo praţské Centrum vzdělávacích pořadů a poprvé se vysílal 6. listopadu 2007. Do 27. dubna 2010 se pětidílná série odvysílala čtyřikrát a od 4. května 2010 se vysílalo pět nových dílů: Popáleniny a opařeniny, Dušení, Poţití
146
Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Bludiště. Dostupné z WWW: .
54
jedovaté kapaliny, Epileptický záchvat a Záchrana tonoucího. Pořadem provázela Martina Vrbová a diváci se tu učili základy první pomoci. Účinkující děti pod dohledem profesionálů ošetřovaly zraněné a na konci kaţdého dílu byly stručně shrnuty důleţité body a postupy první pomoci při konkrétním problému. Evropské pexeso Osmadvacetidílný animovaný cyklus tříminutových dílů, které diváky seznamovaly s jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie, připravilo v roce 2008 a 2009 praţské Centrum tvorby pro děti a mládeţ ve spolupráci s 4 kids s.r.o. Kaţdý díl byl věnován jednomu členskému státu a poslední díl se zabýval myšlenkou spojené Evropy. Téměř kaţdý díl byl jinak výtvarně zpracován. Autorkami scénářů byly Maria Procházková a Michaela Bergmanová a reţisérkou celého cyklu Maria Procházková. Komentáře četly malé děti – Dorota Dědková a Matouš Kratina. Game Page První český pořad o videohrách se vysílá od roku 1999 na ČT2 a připravuje jej Centrum vzdělávacích pořad. Původně se vysílal jednou měsíčně a od roku 2001 je uváděn kaţdý týden. Prvním moderátorem byl Roman Zach, kterého vystřídala Šárka Ulrichová. 147 Hřiště 7 Komponovaný nedělní pořad pro děti a mládeţ má dlouhou tradici. Od roku 1992 došlo několikrát ke změně koncepce, názvu, moderátorů, spolumoderujících loutek apod. Pod názvem Hřiště 7 se vysílá od 5. března 2006. 148 V roce 2010 se na moderování podílely loutky Jů (mluví Jiří Lábus), Hele (Ota Jirák) a Muf (Zuzana Skalníková). Součástí pásma byly např. animované a hrané seriály, písničky a samozřejmě moderátorské vstupy. Novými cykly, které se začaly vysílat v roce 2010 v rámci pásma Hřiště 7, byly např. Škola kouzel Pavla Koţíška, Pohlednice aneb Jů (Hele) tube, kam děti posílaly svá videa natočená na mobilní telefon, fotoaparát
147
Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Game Page. Dostupné z WWW: . 148 Od ledna 2011 se tvůrci vrátili k názvu Studio Kamarád, který byl pouţíván v letech 1980-1991.
55
či videokameru, Magazín Jů a Hele – Pouštní spoušť či Co dělat (cyklus o tom, jak se zachovat při přírodních katastrofách či nehodách, Mufovi radil Filip Cíl). Kouzelná školka Pásmo pro předškolní a mladší školní děti se vysílá od 4. ledna 1999, kdy navázalo na komponovaný pořad Kuřátka. Původně se vysílalo dvakrát týdně, od roku 2000 jiţ třikrát týdně a od roku 2004 do současnosti pětkrát týdně – od pondělí do pátku. V roce 2010 se v moderování pásma střídali Michal Nesvatba, Magdalena (Majda) Reifová, Lubomír (Lubínek) Kostelka, Jana Hlaváčová a Jitka Molavcová a loutky – skřítci František a Fanynka. Medúza Hitparáda s telefonickou soutěţí, kterou připravuje ostravské studio, se vysílá od roku 1993, kdy se vysílala jako samostatný pořad s hudební tematikou. Poté se od roku 1995 do roku 1997 vysílala v rámci pásma Mini-Maxi a poté opět samostatně. V roce 1998 vystřídali původní moderátorskou dvojici Andreu Grossmanovou a Violu Gebauerovou Aleš Juchelka a Richard Krajčo. Na podzim roku 1999 se koncepce pořadu změnila, důraz byl kladen na aktuálnost a více informací. „Dáváme větší prostor hudební publicistice, nejčerstvějším informacím o ţebříčcích, zpěvácích, kapelách i věcech, které s hudbou neodmyslitelně
souvisejí
–módě, hudebních
profesích, zákulisí vzniku
videoklipů
a podobně,“149 řekl o změně scenárista a producent Medúzy Marek Dohnal. Od roku 2008 se vysílá přehled nejúspěšnějších videoklipů – Zlatá Medúza. V roce 2009 jiţ pořad uváděl sám Juchelka a od roku 2010 Klára Vytisková. V roce 2010 navíc přibyly do pořadu nové rubriky – Periskop, Horká linka či Divácký tip. V roce 2011 se pořad přestěhoval na ČT2. Nehasit, hořím! Dokumentární seriál o
výrazných mladých
osobnostech připravovalo
Centrum
vzdělávacích pořadů a Centrum dramatické tvorby TS Brno. První řada se vysílala v roce
149
Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Medúza – o pořadu. Dostupné z WWW: .
56
2003, druhá v roce 2006 a třetí série se začala vysílat 6. ledna 2010 a odvysílalo se deset dílů. Opera nás baví Tento vzdělávací pořad vznikl ve spolupráci s Národním divadlem a seznamoval děti s klasickou hudbou a hudebními skladateli. Přímo na malém jevišti mohli diváci sledovat úryvky z opery, ztvárněné Dětskou operou Praha. Kaţdý díl se věnoval jinému skladateli. Pořad se vysílá od roku 2009 a od 6. září se reprízovalo deset dílů, na které navázalo šest dílů nových, např. o Richardu Wagnerovi či Petru Iljiči Čajkovském. Pomáhejme si Diskuzní pořad o dětech, kterým je třeba pomoci nebo které pomáhají těm, kdo to potřebují, připravuje od roku 1997 praţské studio. První díl se vysílal 11. ledna 1997 a po týdnu se ve vysílání střídal s diskuzním pořadem Tykadlo. Moderátorem pořadu, který je určen především pro děti od osmi do čtrnácti let a řídí se heslem „Dokázal jsem to já, zvládneš to také. Nevzdávej to, my ti pomůţeme!“ 150, je jiţ od začátku vysílání Petr Vacek a do znakové řeči jej tlumočí Jaroslav Švagr. Pomáhejme si je tak jediným cyklickým pořadem pro děti a mládeţ, který je simultánně tlumočen do znakové řeči. V roce 2010 se v rámci Pomáhejme si zpracovávala např. témata jako kyberšikana, domácí násilí, rakovina či nadváha. Případy detektiva Packala Dobrodruţná soutěţ pro ţáky základních škol, kterou připravovalo praţské Centrum vzdělávacích pořadů, se poprvé vysílala 5. ledna 2008 a do 28. srpna 2010, kdy se vysílala naposledy, vzniklo 42 dílů.151 Pořad moderoval Zdeněk Eška, který představoval detektiva Packala, a vţdy dva čtyřčlenné týmy ze základních škol mu pomáhali dostihnout inţenýra Šíleného a najít jeho trezor, kde schovává záškodnické předměty. Druţstva pro plnění úkolů dostala k dispozici např. notebooky, GPS navigace, fotoaparáty či videokamery.
150
Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Pomáhejme si. Dostupné z WWW: 151 Formát v roce 2009 koupila Slovenská televize, která jej vysílá pod názvem Prípady detektíva Kulmena.
57
Na otázky ověřující znalosti soutěţící odpovídali přímo do notebooků. Druţstvo, které zvítězilo v dílčím úkolu, získalo tzv. Štístko a indicii k nalezení a otevření trezoru inţenýra Šíleného. Jedním z úkolů bylo např. zjistit a zaznamenat co nejvíce informací o městě, kde se daný díl odehrával, nebo nastudovat informační materiály či naopak odhalit nesprávné informace, které jim podala průvodkyně. Autorem projektu byl Radim Wolák, dramaturgyní Olga Janků a reţisérem Petr Burian a na pořadu spolupracovalo Centrum moderního vzdělávání. V době vysílání fungovaly internetové stránky www.packal.cz, které však nyní jiţ neexistují. Raníček s Dádou Krátký ranní pořad, který moderuje Dagmar Patrasová, se v roce 2010 vysílal v sobotu, neděli a pondělí ráno. Pásmo se s přestávkami vysílalo od roku 1997, nejprve pod názvem Dobré ráno s Dádou. Tak to vidím já Dokumentární cyklus o dětech, který jiţ čítá tři řady, připravovalo společně s PLUM PRODUCTION s.r.o. praţské Centrum tvorby pro děti a mládeţ a vedoucí projektu byla Monika Rychlíková. V rámci kaţdé série bylo odvysíláno sedm dílů. První řada byla natočena v roce 2008 a vysílala se od 18. března 2009, druhá řada se vysílala od 6. ledna 2010 do 17. února a třetí od 17. listopadu 2010 do 29. prosince 2010. Tykadlo Diskuzní pořad o aktuálních tématech připravovaný praţským studiem se začal vysílat 4. ledna 1997 a ve vysílání se střídal s pořadem Pomáhejme si. Děti (ţáci druhého stupně základních škol či niţšího stupně víceletých gymnázií) si ve studiu povídaly s moderátory a odborníky na konkrétní téma. Moderátorkami pořadu byly např. Jaroslava Baláţová či Zora Jandová. V roce 2010 Tykadlo moderovala Michaela Maurerová a příleţitostné Daniel Sobotka. Jiţ se nenatáčelo ve studiu, ale přímo na základních školách. V průběhu roku
58
se diskutovalo např. o image, uniformách ve škole, muţích na mateřské dovolené, předvolebních bojích, nevěře či dětské agresivitě. Věříš si? Brněnský soutěţní pořad Centra zábavné tvorby, ve kterém soutěţí ţáci pátých aţ sedmých tříd základních škol či prim a sekund víceletých gymnázií, se poprvé vysílal 8. ledna 2007 v rámci bloku Smajlík a původně jej moderovala Marta Ondráčková, kterou v roce 2008 nahradila Kamila Dvorská, provdaná Zetelová. V kaţdém vydání soutěţí čtyři děti - dvě dívky a dva chlapci. Jak vyplývá z názvu, jde v soutěţi i o sebevědomí, protoţe před třemi ze čtyř disciplín je třeba vsadit body, a odhadnout tak svoje schopnosti. První kolo je zahřívací a testuje vědomosti, druhé kolo (triatlon) pohybové dovednosti a fyzickou kondici, třetí kolo je opět vědomostní a v poslední disciplíně soutěţící hrají virtuální hru. Vítěz z kaţdého dílu postupuje do velkého finále. V rubrice Seznamte se se děti mohou pochlubit svými zájmy a úspěchy. Dramaturgyní soutěţe je Petra Špičková a reţisérem Eugen Sokolovský ml. Šikulové „I malé ruce dokáţí velké věci! A kdyţ máš nápad, je to hračka!“ Ostravský magazín pro děti, který moderují Jana Zajacová a Ivo Marták, se vysílal jednou týdně. Poprvé byl pořad uveden 3. ledna 2007 v rámci bloku Smajlík. Autorem projektu je Petr Koţušník a dramaturgyní Kateřina Ondřejková. Součástí kaţdého dílu je několik návodů na dárky, které si děti mohou vyrábět společně se Šikuly. Za školu „Jeden za všechny, všichni za školu!“ Vědomostně-dovednostní soutěţní pořad Za školu se vysílá od 21. listopadu 2008 a je připravován Centrem zábavné tvorby v rámci brněnského televizního studia. V roce 2010 se vysílala čtvrtá série, pořad pokračuje i v roce 2011. Moderuje ho Ondřej Havlík, dramaturgem je Ivo Cicvárek, scenáristou Radim Wolák a reţisérem Petr Ryšavý.
59
Tvůrcům jde podle internetových stránek www.zaskolu.cz hlavně o zábavu pro diváky i soutěţící, rozvoj kreativity soutěţících, týmovou spolupráci, uplatnění vědomostí, napětí, akci a schopnost se rychle rozhodnout.152 Jeho součástí je také divácká soutěţ. V první sérii pořadu soutěţilo 16 tříčlenných týmů (dvě dívky a chlapec či dva chlapci a dívka) ze středních škol. V prvních kolech se vţdy dvě vybrané školy utkaly dvakrát – nejprve na domácí půdě první školy a poté ve škole druhé. Do čtvrtfinálových kol, která se jiţ konala na zajímavých místech České republiky, ne přímo ve školách, postoupilo osm týmů. Po semifinálových dílech následoval střihový pořad, který shrnoval dosavadní klání. Finále se konalo v brněnské Zbrojovce a vítězové získali mj. poukaz na zahraniční stipendijní pobyt.153 Ve druhé řadě se jiţ utkání mezi dvěma školami nekonala na dvou místech, ale druţstva se potkala vţdy jen jednou, upustilo se tedy i od reálného prostředí středních škol a všechna kola se konala na různých místech České republiky. K systému odvet se však tvůrci vrátili ve čtvrtfinále. Finále se konalo opět v Brně, v hale Bongo. Třetí řada měla stejná pravidla jako druhá, finále proběhlo v brněnské Zbrojovce. Čtvrtá řada soutěţe Za školu, která probíhala v roce 2010, měla opět stejné herní schéma jako dvě předchozí série, finále se konalo přímo v budově České televize v Brně. V připravované publikaci nejen o pořadu Za školu tvůrci popisují cíle soutěţe: „Bylo nám jasné, ţe chceme vytvořit soutěţ, která by v kaţdém dílu přinesla zcela nové překáţky. Ţe se nebudeme snaţit o jednu dokonalou rekvizitu, s níţ by zápolili hráči mnohokrát po sobě, ale budeme pracovat s principy, které budeme pokaţdé naplňovat trochu pozměněným obsahem. Ţe slovnímu spojení ‚za školu‘ dáme nový nádech – nepůjde rozhodně o ţádné ulejvání, ale o pořádný boj za svou školu! Ţe budeme ukazovat školu ‚za školou‘ a pokusíme se vnést do prostředí, která většina z nás má v paměti jako trochu suchopárné místo (kde to frčelo hlavně o přestávkách), akci, jeţ dá úctyhodným budovám novou dimenzi. Ne, nemysleli jsme si, ţe ‚objevujeme Ameriku‘. Vţdyť právě obrovské
152
Za školu [online]. 2008 [cit. 2011-03-31]. Za školu. Dostupné z WWW: . 153 Za školu [online]. 2008 [cit. 2011-03-31]. Rekapitulace dílů, první řada. Dostupné z WWW: .
60
mnoţství pedagogů se v minulých letech zaslouţilo o rozvoj záţitkové pedagogiky, z jejíchţ principů jsme při konstrukci soutěţe alespoň maličko čerpali. A nakonec jsme nezůstali jen na školách, ale přenesli hru i do muzeí, hradů, skanzenů, jeskyní, bazénů a jiných inspirativních míst.“154 Záhady Toma Wizarda Třináctiminutový týdenní vzdělávací cyklus Záhady Toma Wizarda se vysílá od 5. března 2007 a připravuje jej Centrum zábavné tvorby TS Brno. Původně hlavního hrdinu, Tomáše Holuba, hrál Václav Hanzl, od poloviny roku 2007 začal pořad uvádět Jan Adámek, který hraje průvodce Honzu Vrabce dodnes. Autorkou cyklu je Hana Slavíková a v průběhu let na jeho vzniku pracovalo několik dramaturgů, např. Irena Kocí, Štěpánka Sekaninová či Ivo Cicvárek. Honza Vrabec, který píše pod pseudonymem Tom Wizard články o záhadách, seznamuje diváky se zajímavými okamţiky české minulosti a snaţí se vysvětlovat nejrůznější záhady – v průběhu roku 2010 šlo např. o nahlédnutí do okolností prvního televizního vysílání v Tanvaldu, pátrání po tajemství Vontů či zjišťování podrobností o vraţdě posledního Přemyslovce. Podle dramaturga cyklu Iva Cicvárka jsou úţeji vymezenou cílovou skupinou pořadu děti od devíti let se zájmem o dějepis a jejich rodiče. 155 Zpívánky Cyklus krátkých pořadů, během nichţ se děti mohly naučit lidovou písničku, se pod tímto názvem vysílá jiţ od roku 1984 a během let vzniklo na třicet dílů. Od roku 2008 se natočilo dalších šestnáct částí. 156
154
Z připravované publikace CICVÁREK, Ivo ; WOLÁK, Radim. Za školu. nevydáno. Text mi laskavě poskytl jeden z autorů, Ivo Cicvárek. 155 Z e-mailové konverzace s Ivem Cicvárkem [2011-03-30] 156 Staronové zpívánky. ČT +, 2009, 1, s. 24.
61
5.5.2 Cyklické pořady, které se začaly vysílat v roce 2010 Nyní následuje přehled pořadů, které byly buď připraveny přímo v rámci projektu Počítáme s dětmi, nebo byly připraveny jiţ dříve, ale začaly se vysílat v roce 2010, jako např. cyklus Kde bydlely princezny, s jehoţ uvedením Česká televize záměrně počkala na rok 2010. Devatero řemesel Dvacetiminutový pořad, který seznamuje diváky s řemesly, která, přestoţe jsou tradiční, mohou být jiţ mnohými zapomenutá, připravovalo praţské Centrum vzdělávacích pořadů. Poprvé se vysílal 2. ledna 2010 a do 10. července se odvysílalo 26 dílů 157. Cyklem prováděl Vojtěch Bernatský a kaţdý díl byl věnován jednomu řemeslu, které si vyzkoušela známá osobnost. Diváci tak mohli sledovat např. herce Romana Vojtka, jak se učí kominickým dovednostem, houslistu Jaroslava Svěceného, jak se snaţí pracovat jako knihař, moderátorku Jolanu Voldánovou coby kuchařku či meteorologa Pavla Karase jako včelaře. Hostovi vţdy pomáhal učeň, který dané řemeslo studoval, a diváci nahlédli i přímo do škol, případně i do zákulisí oborových zkoušek. Nakonec si vţdy učeň i host ověřili nabyté dovednosti v praktickém úkolu. Na internetových stránkách pořadu158 se uţivatelé mohou dozvědět o řemeslech zpracovaných v rámci pořadu více informací poskytnutých Národním ústavem odborného vzdělávání. Dějiny udatného českého národa Stodílný tříminutový animovaný cyklus se začal vysílat v sobotu 2. ledna 2010 před Večerníčkem a obsahově i výtvarně vychází ze stejnojmenné knihy Lucie Seifertové. Vypravěčem krátkých příběhů je Český lev, jemuţ propůjčil hlas Jiří Lábus. Podle tvůrců dokáţe forma kreslené animace výborně spojit informaci a zábavu v humorné nadsázce. Pohled na naše dějiny je tak úsměvný a mírně, byť laskavě, ironizující. Seriál výtvarně zpracovala autorka předlohy Lucie Seifertová a reţíroval jej Pavel Koutský. Cyklus má
157
Podle scenáristy Radima Woláka se nyní připravují další díly tohoto cyklu. Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Devatero řemesel. Dostupné z WWW: 158
62
vlastní internetové stránky159, kde mohou uţivatelé soutěţit, zhlédnout videobonusy či si poslechnout část pořadu Toulky českou minulostí primárně vysílané na Českém rozhlase. Stránky navíc obsahují interaktivní časovou osu s událostmi zpracovanými v cyklu, které si můţe uţivatel přehrát. Děti, pozor Tento cyklus hraných příběhů o násilí, strachu a nebezpečí připravovalo Centrum tvorby pro děti a mládeţ ve spolupráci s Praţským experimentálním studiem Zdeňka Všelichy a v roce 2010 se odvysílalo 12 dílů. Pořad se vysílal od 20. ledna do 24. března kaţdý týden a byl rozdělen na tři tematické celky – Nechte mě bejt, Zpackaný ţivoty a Já chci domů. Jednotlivé příběhy byly např. o znásilnění či situaci v diagnostickém ústavu. Děti točí hrdiny Šestnáctidílný cyklus dokumentů, který připravuje Centrum publicistiky a dokumentu TS Ostrava, představuje šestnáct nejlepších snímků soutěţe Bojovníci proti totalitě očima dětí pro ţáky základních a středních škol. Soutěţ pořádala Česká televize ve spolupráci s občanským sdruţením Kaspara Malesia, úkolem bylo natočit čtrnáctiminutový dokument o někom, kdo bojoval proti totalitě.160 Vítězný dokument Vůle ţít se vysílal 6. září 2009 a následovalo patnáct zbývajících dílů, které se vysílaly kaţdý týden. EduArt Třídílný vzdělávací cyklus EduArt vyrobilo praţské Centrum vzdělávacích pořadů v roce 2010 a vysílal se jednou týdně od 2. do 16. září. Jednotlivé sedmnáctiminutové díly diváky seznamovaly s tvořivostí, obrazností a také je učily, jak zacházet s obrazem. Pořadem provázeli Zuzana Ďurdinová, Zdeněk Eška a Jaroslav Vančát, reţírovala jej Kateřina Mikulcová a dramaturgovala Ivana Sovišová. Tvůrci spolupracovali s Národním muzeem a pouţívali jak obrazy, tak fotografie ze jeho sbírek. Pořad se inspiroval strukturou
159
Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Dějiny udatného českého národa. Dostupné z WWW: 160 Bojovníci proti totalitě [online]. 8. 4. 2010 [cit. 2011-04-26]. 3. ROČNÍK SOUTĚŢE !!! - Děti točí hrdiny. Dostupné z WWW: .
63
projektu
EduArt
Centra
pro
tvořivou
výuku
a
pro
vyuţití
informačních
a komunikačních technologií ve škole.161 Jak to vidí děti Dvouminutová anketa, ve které děti mluvily vţdy o jednom tématu, se vysílala kaţdý pátek od 1. ledna 2010 do 24. prosince 2010 a připravovalo ji praţské Centrum tvorby pro děti a mládeţ. Témata byla aktuální či obecná, např. sociální sítě, studium v zahraničí, barva pleti, nezaměstnanost či posmrtný ţivot. Kde bydlely princezny Třináctidílný vlastivědný cyklus, který divákům představoval místa známá z českých filmových pohádek, vyrábělo ostravské Centrum publicistiky a dokumentu. První díl se vysílal 23. října 2010, poslední 16. ledna 2011. Moderátor Jakub Wehrenberg a jeho „dcera“ Hana Vítová, členka Kühnova dětského sboru postupně navštívili místa, která jsou ve správě Národního památkového ústavu a s kastelány si povídali o historii i současnosti konkrétních hradů či zámků. Pořad byl prokládán záběry z pohádek a také rozhovory s herci či reţiséry. Na hradě Křivoklátu tak moderátoři potkali Pavla Trávníčka z pohádky Třetí princ, na Hluboké Miloše Nesvatbu z Pyšné princezny a na Červené Lhotě reţisérku Zlatovlásky Vlastu Janečkovou. Postupně tak diváci společně s moderátory navštívili Hlubokou, Milotice, Buchlov, Červenou Lhotu, Vranov, Pernštejn, Telč, Bouzov, Křivoklát, Krakovec, Ţleby, Raduň a Veselý Kopec (poslední tři jmenované díly se vysílaly jiţ v roce 2011). Dramaturgem pořadu byl Vladimír Švrtňa, reţírovali jej Petr Lokaj, Marcel Petrov a Radka Lokajová. Námět pořadu vytvořil moderátor Jakub Wehrenberg.
161
Centrum pro tvořivou výuku a pro vyuţití informačních a komunikačních technologií ve škole [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. O projektu EduArt. Dostupné z WWW: < http://casopis.eduart.cz/home.asp/>
64
Králíkova čítanka Sedmidílný animovaný „cyklus české poezie 19. století (nejen pro děti)“ 162 připravilo praţské Centrum tvorby pro děti a mládeţ v roce 2010. První díl se vysílal 17. listopadu 2010 a poslední 29. prosince. Během tříminutových dílů recitoval Jan Vondráček vybrané úryvky z významných básnických děl, jako např. Máchova Máje, Nerudovy básně Jak lvové bijem o mříţe či Epigramů Havlíčka Borovského. Přednes byl doprovázen hudebním podkresem na motivy děl českých skladatelů a v animacích se objevovaly i obrazy českých malířů, např. Josefa Mánesa či Adolfa Kosárka. Česká televize při tvorbě pořadu spolupracovala např. s Národní galerií v Praze, Památníkem národního písemnictví či Pedagogickým muzeem J. A. Komenského. Na scénáři, výtvarné podobě a reţii se podíleli Milada Sukdoláková a Lubomír Dušek. Tvůrci pořadu zvolili formu animovaného filmu kvůli jeho hravosti a dynamice. Básníci z 19. století a jejich básně, přestoţe se s nimi děti setkají během školní docházky několikrát, nevypadají jako něco, co by mohlo patřit do dětského světa. Autoři pořadu se snaţili vyloţit básně zábavně, srozumitelně a tak, aby mohly být dětem blízké. „Usilovali jsme o to, aby Králíkova čítanka byla malým vzorkem nejen z velkého díla vybraných básníků, ale i z celé rozmanité a dětem moţná málo známé kultury 19. století. Moţná, ţe děti pohled do světa básní a výtvarného umění 19. století pobídne, aby jej prozkoumaly důkladněji – konec konců i kdyţ je cyklus laděn spíše pocitově a hravě, jeho hlavní cíl je edukativní a domníváme se, ţe by se mohl stát i svého druhu učební pomůckou.“163 Na cestě za dětmi Krátký cestopisný dokument, který se vysílal vţdy v neděli před Večerníčkem, připravovalo Centrum publicistiky a dokumentu. První díl byl uveden 3. ledna 2010 a během roku bylo odvysíláno 43 částí. Cyklus byl volně propojen s cestopisným
162
Toto označení je pouţito v úvodní znělce pořadu. Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Králíkova čítanka. Dostupné z WWW: 163
65
magazínem Na cestě a autorem projektu byl Mojmír Kučera. V tomto pětiminutovém medailonku tvůrci zmapovali i všední a sváteční dny dětí. Vzduchoplavec Kráčmera Přibliţně patnáctiminutový vlastivědný cyklus Vzduchoplavec Kráčmera připravovalo praţské Centrum vzdělávacích pořadů v průběhu roku 2009. První díl se vysílal 5. ledna 2010 a v roce 2010 bylo odvysíláno 12 dílů. Natáčení nadále pokračuje, mělo by vzniknout dalších dvacet dílů a cyklus se vysílá i v roce 2011. Autorem námětu je Petr Mikšíček, který k pořadu vytvořil i legendu o Franzi Aloisovi Kratschmerovi, který na začátku dvacátého století objevoval českou zemi ze vzduchu díky horkovzdušnému balonu, navíc byl prvním vzduchoplavcem z povolání. Z jeho devítiletého putování se zachoval deník plný zápisů, fotografií a kreseb. Kratschmera zemřel roku 1946 a jeho deník byl dlouhá léta uloţen v knihovně, aţ ho našel jeho pravnuk František Kráčmera, který se rozhodl vydat po jeho stopách a porovnat, nakolik se česká krajina změnila od doby, kdy ji prozkoumal jeho pradědeček. Cestovní deník však po tak dlouhé době nebyl kompletní, a tak František musí mnoho informací zjistit od místních lidí. 164 Průvodcem pořadu je herec Tomáš Šulaj, který představuje Františka Kráčmeru, pradědečka Kratschmeru a další postavy. Pořad dramaturgovala Olga Janků a reţíroval Petr Skalický. Cyklus je součástí stejnojmenného vzdělávacího projektu financovaného Evropskou unií (Evropský sociální fond ČR, Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR), do něhoţ je zapojeno 32 českých základních škol a gymnázií (2400 ţáků) – ve školním roce 2009/10 to bylo osm škol, v roce 2010/11 čtrnáct škol a v příštím školním roce to bude deset škol. Cílem projektu je podpora rozvoje druhotné čtenářské gramotnosti ţáků, podpora zavádění metod aktivního učení a samozřejmě natáčení pořadu Vzduchoplavec Kráčmera s navazující metodikou a výukovými materiály zaměřenými na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět. V rámci projektu by měla vzniknout i učebnice vlastivědy a pracovní listy s příběhy
164
Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-05]. Vzduchoplavec Kráčmera. Dostupné z WWW:
66
mikroregionů. Nositelem projektu je občanské sdruţení Antikomplex a partnery občanské sdruţení JOB a samozřejmě Česká televize. 165 Za obzorem Křesťanský týdeník pro mládeţ, který připravilo Centrum náboţenské tvorby TS Brno ve spolupráci s AWR studio a občanským sdruţením Hope media, se poprvé vysílal 3. ledna 2010 a měl 26 dílů. Podle úvodních slov moderátora Matouše Rumla se Za obzorem snaţí o nový pohled na věci kolem nás. Spolu s Rumlem pořadem provázel kazatel a hudebník Jindřich Černohorský. Seriál měl dva scenáristy i dva reţiséry (Bedřich Jetelina a Martin Ţalud) a dramaturgoval jej Petr Raus. Kaţdý díl byl věnován konkrétnímu tématu, např. krása, vztah, závislost, krize či bible. Součástí kaţdé epizody byly krátké rozhovory a reportáţe, zamyšlení kazatele Černohorského a videoklipy, které byly opatřeny českými titulky. Kaţdý díl vţdy uzavírá netradiční biblický pohled na dané téma. Zprávičky Od 2. ledna se kaţdou sobotu vysílá patnáctiminutový zpravodajský magazín pro děti a jejich rodiče, který připravuje Centrum aktuální publicistiky.. Děti se zde mají dozvědět, co zajímá ostatní školáky, a dospělí, co zajímá děti. Součástí pořadu je např. rubrika Miniparlament, kde čtveřice dětí hovoří o aktuálním tématu, snaţí se argumentovat a vymyslet smysluplné řešení problému a o svých návrzích následně hlasují. Další rubrikou je Aktualita týdne, kterou připravuje Petr Kopecký, Splněné přání či Vzpomínka, v rámci které známé osobnosti vzpomínaly na svá školní léta. Ve Zprávičkách se vysílají i reportáţe a ankety. Pořadem provází Zuzana Šimůnková. 5.5.3 Cyklické pořady, které byly vyrobeny, ale nevysílaly se Přestoţe byly v press kitu České televize ke strategii Počítáme s dětmi uvedeny další dva vzdělávací pořady, v roce 2010 se nevysílaly.
165
Vzduchoplavec Kráčmera [online]. nedatováno [cit. 2011-04-05]. O projektu. Dostupné z WWW:
67
Být v obraze Přestoţe se tento vzdělávací pořad zatím nevysílal, na internetových stránkách jiţ informace o jednotlivých dílech jsou. Pořad vyrobilo praţské Centrum vzdělávacích pořadů a je věnován mediální výchově. V jednotlivých dílech se diváci budou seznamovat s jednotlivými médii – např. s novinami, rozhlasem či televizí. Pořad v roce 2010 připravili Karel Strachota, Radim Wolák a Jan Skalický. Podle šéfdramaturgyně Centra dětských a vzdělávacích pořadů Aleny Müllerové stále čeká na odvysílání a bohuţel zároveň zastarává.166 Škola snů První díl tohoto pořadu se vysílal 6. ledna 2011, přestoţe byl původně plánován na rok 2010. Během 25 minut pedagoţka Nina Rutová simuluje vyučovací hodinu s novými vzdělávacími metodami (interaktivní tabule, tablety atd.) a přináší různé nápady jak pro studenty, tak pro pedagogy. Vyučovací hodiny ve Škole snů se účastní studenti ve věku 10–26 let, kteří se zamýšlí nad tím, jak by měla vypadat škola snů, jaká je role pedagogů atd. Autorkou námětu je Nina Rutová a dramaturgyní Barbara Hansen Čechová. Pořad vyrobilo v roce 2010 Centrum vzdělávacích pořadů. 5.5.4 Premiérové díly Večerníčků V roce 2010 se premiérově vysílalo sedm pohádkových seriálů, které byly zařazeny do cyklu Večerníčku. Byly vyrobeny jak seriály nové, tak pokračování seriálů jiţ vytvořených. Tři prasátka Při tvorbě tohoto animovaného seriálu byla poprvé v historii Večerníčku pouţita technologie 3D loutkové animace, praţské Centrum tvorby pro děti a mládeţ jej vyrobilo ve studiu Alkay Animation Prague. Autorem, výtvarníkem i reţisérem je Michal Ţabka a hudbu k pohádkám sloţil Ivan Doleţálek. Postavičkám propůjčili hlasy Yvetta Blanarovičová a Petr Rychlý. První díl Tří prasátek se vysílal 4. ledna 2010 a odvysílalo
166
Z rozhovoru s Kateřinou Fričovou [2011-04-05], viz Příloha č. 1.
68
se sedm dílů: Nečekaná návštěva, To bude cirkus, nenadálá pomoc, Havajský tanec, Zvlčilí únosci, Zimní překvapení a Vítězná jízda. Ţíţaláci Výtvarníkem a reţisérem tohoto seriálu, jehoţ postavičky jsou vyrobeny z plastelíny, je Jaromír Gál. Pohádku vyrobilo praţské Centrum tvorby pro děti a mládeţ ve studiu Hafan Film s.r.o. Seriál se v rámci Večerníčku jiţ vysílal v roce 2009, 1. května 2010 se začal reprízovat a od 7. května se vysílaly díly nové, vyrobené v roce 2010. Celkem bylo v roce 2010 odvysíláno 13 dílů (Stavitelé, Sportovci, Sochaři, Zahradníci, Akrobati, Kamarádi, Sněhuláci a šest dílů nových: Kominíci, Závodníci, Muzikanti, Lovci, Na podzim a O Vánocích). Doktor Animo V roce 2010 se premiérově vysílala třetí řada tohoto animovaného seriálu, která vznikla v roce 2008. Celkem má seriál 26 částí a výtvarníkem a reţisérem je Pavel Koutský a autorem hudby Petr Skoumal. Všechny postavy namluvil Jiří Lábus. Od 7. září 2010 se vysílala nejdříve nová série a od 20. září na ni navázaly starší díly. V rámci nové třináctidílné řady se vysílaly díly Jak nechtěl ptáček létat, Jak chtěl bobřík motorovou pilu, Jak malý hraboš nechtěl hrabat, Jak nechtěl gepard běhat, Jak čáp nechtěl stavět hnízdo, Jak se ţabička nechtěla potápět, Jak nechtěl vlček výt, Jak nechtěl lední medvídek chytat ryby, Jak nechtěl datlík klovat, Jak house nechtělo samo létat, Jak nechtěl klokánek skákat, Jak nechtělo káče plavat a Jak nechtěl slavíček zpívat. Princezna z Kloboukových hor Autorem této třináctidílné animované série je Lubomír Dušek a reţisérkou Milada Sukdoláková. Oba tito tvůrci se podíleli i na výtvarné stránce pohádky. Centrum tvorby
69
pro děti a mládeţ sérii vyrobilo v Animačním studiu České televize. Komentář čte Robert Nebřenský a autorem hudby je Jan Hrubý. 167 Prvních sedm dílů se vysílalo jiţ v roce 2008 a 2009, od 27. září 2010 se tato série vysílala potřetí a od 4. října bylo uvedeno šest premiérových dílů: Pohádka ze Sombrera, Pohádka z Kulichu, Pohádka z Ptačího klobouku, Lampionová slavnost, Pohádka z Hudebního klobouku a Květinový klobouk. Berta a Ufo Autorem scénáře k tomuto kreslenému seriálu je Miroslav Adamec, autorkou výtvarného pojetí Jitka Petrová a reţisérem Ivo Hejcman. První třináctidílná řada seriálu z roku 2006 se vysílala v roce 2007, od 23. října 2010 se vysílala nová, taktéţ třináctidílná řada. 168 Druhá řada, která byla vyrobena v roce 2008, obsahovala díly Ztracený bráška, Na fotbale, Berta záchranářkou, Tatínek brankářem, U lékaře, Schovávačka, Houslový koncert, Dědečkův rybník, Nečekaná návštěva, Vesmírný dudlík, Dobrodruţství v ZOO, Ušmudlaná planeta a Ufo z pouti. Karlík, zlatá rybka Autorem a reţisérem tohoto třináctidílného loutkového seriálu je Jan Balej, se kterým na scénáři spolupracoval Ivan Arsenjev, autorem hudby je Jaroslav Svoboda a skupina Traband. Úvodní píseň nazpíval a postavy namluvil Vladimír Javorský. Série byla vyrobena ve studiu Hafan Film s.r.o. První díl se vysílal 18. listopadu 2010 a odvysílalo se všech třináct dílů: Dědeček generál, Divoká dovolená, Zpívající měsíc, Ţabí duch, Vykutálený televizor, Velký pletač, Mexický sen, Hlídači, Ţabí princ, Hrdina, Budoucnost, Ţabí erb a Vánoce.
167
Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Princezna z Kloboukových hor. Dostupné z WWW: . 168 Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Berta a ufo. Dostupné z WWW: .
70
Strašidla na Kulíkově Tento třináctidílný ploškový169 seriál vznikl podle literární předlohy Stanislava Havelky a Petra Chvojky, kteří jsou autory např. seriálů Jája a Pája nebo O zvířátkách pana Krbce, v roce 2008. Hudbu sloţil Petr Skoumal, seriál reţíroval Jiří P. Miška, autorem výtvarné koncepce je Vladimír Renčín a všem postavám propůjčil hlas Josef Abrhám. 170 První díl, Bílá paní je první, se vysílal 8. prosince 2010. Dalšími díly byly: Přichází bezhlavý rytíř, Noční návštěva, Ohnivý pes, Nepodařený únos, Plivníci, Návštěvníci z Transylvánie, Dárek pro Bílou paní, Jeskyňka a pacholíček Kokeš, Kokeš hejtmánkem, Kastelán musí mít přehled a Tři sudičky. 5.5.5 Vlastní dramatická tvorba vysílaná v roce 2010 Poste Restante Pro Televizní studio Brno natočil tento sedmidílný seriál Karel Smyczek podle scénáře Marka Epsteina a Jana Gogoly. První díl byl uveden na ČT1 26. února ve 20:00, a nahradil tak ve vysílání seriál Ať ţijí rytíři. 171 Škola princů Komediální pohádku, kterou podle scénáře Miroslava Adamce natočil Roman Vávra, vyrobila Česká televize v roce 2010 a vysílala ji 25. prosince ve 20:00 na ČT1.
169
Ploškový film či seriál je druh animovaného díla, který v sobě obsahuje principy loutkového a animovaného filmu. Dvojrozměrností a plošností oţivených postav a předmětů se přibliţuje filmu kreslenému, avšak způsob animace (mechanické fázování pohybu) spíše odpovídá filmu loutkovému. Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Profese a pojmy - Animovaný film. Dostupné z WWW: . 170 Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Strašidla na Kulíkově. Dostupné z WWW: . 171 Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Poste Restante. Dostupné z WWW: .
71
Vodník a Karolínka Pohádka Jaroslava Hovorky se podle scénáře Miroslava Oščatky natáčela v září 2010 ve studiích České televize a v exteriérech u rybníka Brzina, v Obděnicích na Sedlčansku a v prostředí historického mlýna v Hoslovicích. 172 Na ČT1 se vysílala 26. prosince v 15:50. Kouzelná tetička Valentýnka Televizní pohádku, jejíţ scénář napsala Jarmila Turnovská, reţírovala Zuzana Zemanová. Byla natočena jiţ v roce 2008 na zámcích Dětenice a Hořovice a ve studiích České televize173. Vysílala se 24. prosince v 17:30 na ČT1. 5.5.6 Koprodukční dramatická tvorba vysílaná v roce 2010 Ať ţijí rytíři Film a zároveň sedmidílný seriál vznikl v koprodukci České televize a Three Brothers Production. Byl určen jak pro vysílání v hlavním vysílacím čase, tak v rámci pásem. Autorem námětu je Boris Krištof, scenáristou a reţisérem Karel Janák. První díl se vysílal v pátek 8. ledna v hlavním vysílacím čase. Kdopak by se vlka bál Film Marie Procházkové vyrobil Bionaut Films v koprodukci s Českou televizí. Podle producenta Vratislava Šlajera je to film pro dospělé, který mohou sledovat s dětmi. Přestoţe se ve filmu řeší závaţnější rodinná témata, je prý srozumitelný a zábavný pro všechny, protoţe je vyprávěn pohledem šestileté holčičky. Film není směřovaný k dětskému divákovi, ale ideální je, kdyţ jej sledují rodiče s dětmi. 174 „Některé menší se ale trochu bály, zápletka je napínavá a místy i strašidelná. Na druhou stranu hodně dětí označilo jako nejsympatičtější postavu vlka, který je právě tím strašidelným elementem.
172
Česko-Slovenská filmová databáze [online]. 2001-2011 [cit. 2011-04-08]. Vodník a Karolínka. Dostupné z WWW: . 173 Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Kouzelná tetička Valentýna. Dostupné z WWW: . 174 Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Kdopak by se vlka bál. Dostupné z WWW: <.http://www.ceskatelevize.cz/specialy/kdopakbysevlka/film.php>.
72
Ukázalo se, ţe film je ideální pro děti od 7 let výš … nebo i pro menší, které se rády bojí.“175Na ČT1 se vysílal 1. ledna ve 20:00. Kozí příběh – Pověsti staré Prahy První 3D CGI (computer generated images) animovaný film, který vznikal od roku 2003, se vysílal na ČT1 4. dubna 2010 ve 20:00. Výtvarníkem, kameramanem a reţisérem je Jan Tománek Jako koproducenti se na filmu podílely Centrum tvorby pro děti a mládeţ, Visions In Technology - Petr Vít a D production - Dana Procházková. Vznikl v Art And Animation studio. Peklo s princeznou Komediální koprodukční pohádku natočil podle scénáře Miroslava Buberleho a Marie Poledňákové Miloslav Šmídmajer v roce 2009. Vysílala se 24. prosince v 19:00.
5.6 Průběh akce během roku V lednu se začalo vysílat nejvíce nových pořadů v porovnání s ostatními měsíci roku 2010. Šlo o cyklické pořady Devatero řemesel, Dějiny udatného českého národa, Děti, pozor, Jak to vidí děti, Na cestě za dětmi, Vzduchoplavec Kráčmera, Za obzorem a Zprávičky. Byla uvedena nová řada dokumentárního cyklu Nehasit, hořím a seriály Ať ţijí rytíři! a Večerníček Tři prasátka. Z koprodukčních filmů se vysílal film Kdopak by se vlka bál. Od února se vysílal Smyczkův rodinný seriál Poste Restante, který nahradil ve vysílání seriál Ať ţijí rytíři!. V květnu se vysílaly nové díly vzdělávacího cyklu Dětská záchranka v akci a Večerníčku Ţíţaláci. V září byl uveden vzdělávací cyklus EduArt, nová řada Večerníčku Doktor Animo a cyklus minidokumentů Děti točí hrdiny.
175
Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Pro koho je film určen. Dostupné z WWW: <.http://www.ceskatelevize.cz/specialy/kdopakbysevlka/prokoho.php>.
73
V říjnu se vysílalo pokračování Večerníčku Princezna z Kloboukových hor a Berta a Ufo a nové díly vzdělávacího cyklu Opera nás baví. V listopadu se začaly vysílat nové díly z dokumentárního cyklu Tak to vidím já, nový Večerníček Karlík, zlatá rybka a do programu byl uveden další vzdělávací cyklus Králíkova čítanka. V prosinci se začal vysílat Večerníček Strašidla na Kulíkově a během Vánoc se odvysílaly televizní pohádky, které vyrobila Česká televize, i díla koprodukční.
5.7
Změny ve vysílacím schématu
Změn ve vysílacím schématu proběhlo několik, uţ kvůli nutnosti zařadit nové pořady. Navíc však vznikly „stripy“176 (ucelené řady pravidelně řazených cyklů) před Večerníčkem a došlo k přesunu některých tematických oken. Důleţitou změnou bylo podle Kateřiny Krejčí právě zařazení krátkých pořadů určených dětem před Večerníček – ten se totiţ vysílá ve velmi prestiţním čase, a na tyto stripy se tedy dívá více diváků. Od čtvrtka do neděle se tak v 18:40 vysílaly tyto krátké formáty s týdenní periodicitou: ve čtvrtek francouzský animovaný seriál Minuta v muzeu, který dětem přibliţoval významná díla výtvarného umění, v pátek ankety Jak to vidí děti, v sobotu animované Dějiny udatného českého národa a v neděli cestopis Na cestě za dětmi (začátek vysílaní v 18:35). V roce 2009 se přibliţně půlhodinové vzdělávací okno pod názvem Zábavná škola vysílalo v úterý odpoledne (mezi 15:00 a 16:00177) na ČT1 a reprízovalo se následující pondělí na ČT2 (mezi 12:30 a 13:30). V roce 2010 bylo okno vzdělávacích pořadů prodlouţeno přibliţně na hodinu (mezi 15:00 – 16:15), jiţ se nevysílalo na ČT2, ale v úterý a ve středu na ČT1. Vzdělávací pořady
176
Pojmenování strip vychází z grafické podoby vysílacího schématu, kdy stejný typ pořadů vysílaných ve stejnou dobu kaţdý den vytvoří prouţek, anglicky strip. 177 Vysílací čas půlhodinového bloku se pohyboval v tomto časovém intervalu.
74
se však nevysílaly pouze v bloku s názvem Zábavná škola. Ostatní vzdělávací pořady, které ve vysílání na Zábavnou školu navazovaly (např. Věda je zábava, Hrůzostrašný dějepis) se vysílaly v rámci bloku Smajlík. Přestoţe během letních prázdnin pokračovalo vysílání vzdělávacích pořadů, nebyly zařazeny do bloku Zábavná škola, která se od září opět vysílala, a to v pondělí a v úterý. V pondělí se vysílaly Příběhy z přírody, Opera nás baví a Vodní ptáci a v úterý Příběhy o telátku. Odpolední okno pořadů pro děti a mládeţ Smajlík bylo do vysílacího schématu roku 2010 zařazeno stejně jako v roce 2009 – na ČT1 v pondělí odpoledne přibliţně od půl čtvrté do půl páté, v úterý, ve středu, ve čtvrtek a v pátek od čtyř do půl páté a na ČT2 ve středu a v pátek mezi jednou a třetí hodinou odpolední. V rámci Smajlíku se vysílalo např. Bludiště, Medúza, Šikulové, Věříš si?, Pomáhejme si, Tykadlo aj. Od července 2010 ČT2 vysílala v pátek přibliţně 45minutové vzdělávací okno s názvem Brána poznání (byly vysílány pořady Futuroskop a Zeměpis světa a od srpna Neţádoucí průvodci člověka). Od 1. září se Brána poznání vysílala i ve středu (zařazen byl cyklus O vědě a vědcích, od října se okno rozšířilo na dva pořady, přibyl cyklus Přeţiješ mládí?), ve čtvrtek (EduArt, od října Videoatlas naší přírody) a v úterý (Vítejte v Tate galerii). Okno vzdělávacích pořadů Brána poznání bylo do vysílání zařazeno jiţ v roce 2007, od roku 2009 se vysílalo kaţdé úterý a pátek a poté pouze ve středu na ČT2. Bylo třeba zařadit i nové pořady, které se nevysílaly v rámci ţádného tematického bloku. Příkladem můţou být Zprávičky, které byly uváděny v sobotu o půl desáté dopoledne.
5.8 Divácký ohlas a objem odvysílaných pořadů Úspěšnost či efektivnost této kampaně nelze přesně kvalitativně definovat, protoţe základem pořadů pro děti a mládeţ je přiměřenost, postupnost a dlouhodobé působení, proto nyní přistoupím k porovnání údajů kvantitativních. Díky informacím o vysílaném objemu všech pořadů pro děti a mládeţ popíšu, jaký prostor Česká televize těmto pořadům věnovala především v roce 2010 a jaký podíl na tomto vysílání měla ČT1 a ČT2.
75
Údaje o sledovanosti bývají důleţitější pro stanice komerční, ale pro účely porovnání diváckého chování v roce 2010 a předchozích letech jsou tato statistická data vhodná. Přestoţe bude důraz kladen na výsledky v kategorii dětských diváků (ve věku od čtyř do čtrnácti let) a v kategorii 15–24, uvedu pro srovnání také data o sledovanosti v kategorii 15+. Na základě zmíněných informací se tedy pokusím analyzovat, zda byla kampaň úspěšná. Půjde především o to, zda se oproti předchozím letům zvýšila sledovanost České televize v kategorii dětských diváků (pro větší podrobnost jsem pouţila data o skupině 4–9 a 10–14 let), diváků v kategorii 15–24 let a 15+ a jestli se zvýšil objem odvysílaných pořadů pro děti a mládeţ. Pro přehlednost budu související grafy vkládat přímo do textu a tabulky s podrobnými údaji budou součástí přílohy. V tabulkách jsem pro větší názornost zvýraznila data v jednotlivých sloupcích pomocí nástroje barevné škály podle jejich hodnoty – nejvyšší hodnota je vţdy podbarvena zeleně a nejniţší červeně, tudíţ lze jednoduše vysledovat charakteristiku vybraného roku vůči letům ostatním. 5.8.1 Objem odvysílaných pořadů pro děti a mládeţ v roce 2010 Díky přehledu poskytnutému Oddělením odvysílaných pořadů České televize je zde moţné uvést celkový objem pořadů pro děti a mládeţ od vzniku samostatné České televize do současnosti. Tato data lze povaţovat za směrodatná, neboť jejich sběr byl prováděn stejnou metodou. Do výběru se pořady dostaly, pokud splňovaly alespoň jednu podmínku z následujících: byly vyrobeny jakýmkoliv producentským centrem (příp. redakcí) České televize, které se zabývá tvorbou pro děti a mládeţ, cílovou skupinou byly děti a mládeţ či rodina (dle EBU178) a forma pořadu byla např. animované drama či krátká pohádka. Zde je však třeba zdůraznit, ţe do celkové doby jsou započítány všechny pořady pro děti, tzn. zahraniční i české seriály a filmy, magazíny (včetně znělky, spojovacího vysílání, moderátorského vstupu a všech dalších součástí), pohádky, ankety atd. – ať premiérově vysílané či reprízované. Pro analýzu strategie Počítáme s dětmi je totiţ porovnání celkového objemu vysílaných pořadů pro děti a mládeţ objektivnější.
178
European Broadcast Union, cílové skupiny: děti, předškolní, první stupeň, druhý stupeň, náctiletí, rodina.
76
Graf č. 1 – pořady pro děti a mládeţ v ČT 1992–2010
Z grafu č. 1
179
je patrné, ţe nejvíce hodin pořadů pro děti a mládeţ bylo odvysíláno v roce
2008, kdy se na ČT1, ČT2 a ČT4 vysílalo 2660,8 hodin pořadů tohoto typu. V roce 2010, kdy probíhala strategie Počítáme s dětmi, byl vysílání pro děti a mládeţ věnován druhý nejvyšší počet hodin v historii samostatné České televize, a to 2651,8 hodin. Na ČT1 se vysílalo o 37,5 hodin méně neţ v roce 2009, avšak na ČT2 bylo odvysíláno o 323,8 hodin více (1061,5 hod.), coţ je zároveň nejvíce v historii. Oproti tomu nejmenší objem pořadů pro děti a mládeţ se vysílal hned v roce 1992, v prvním roce vysílání České televize, bylo to 1339,2 hodin. Z hlediska vysílaného objemu pořadů pro děti a mládeţ tedy kampaň splnila jeden ze svých cílů – kladla na ně velký důraz. K devatenácti stávajícím cyklickým pořadům pro děti a mládeţ na ČT1 a ČT2 se začalo vysílat dvanáct nových. Šlo např. o ankety, dokumenty, vzdělávací pořady, cestopisy, pořad s náboţenskou tematikou či zpravodajsko-publicistický magazín. Vznikly jak přímo v producentských centrech České televize v Praze, Brně a Ostravě, tak i ve spolupráci s různými společnostmi.
179
Tabulka viz Příloha č. 9.
77
Díky změně ve vysílacím schématu se některé pořady pro děti a mládeţ vysílaly v atraktivnějším čase v rámci stripů před Večerníčkem. V průběhu roku se v rámci samotného Večerníčku vysílalo sedm nových seriálů. 5.8.2 Podíl odvysílaných pořadů pro děti a mládeţ
Graf č. 2 – procentuální podíl na vysílání pro děti a mládeţ v ČT
Z těchto dat lze také odvodit procentuální podíl ČT1, ČT2 a ostatních okruhů na vysílání pro děti a mládeţ, a tedy jejich přínos. 180 V roce 2010 se ČT1 na vysílání pořadů pro děti a mládeţ podílela přibliţně šedesáti procenty, coţ je po 37 procentech v roce 1992 druhý nejmenší podíl tohoto okruhu. Oproti tomu ČT2 se v roce 2010 podílela 40 procenty, coţ je po roce 1992 druhý největší podíl. Ostatní okruhy se na vysílání těchto pořadů podílely také. Šlo především ČT3, na kterém bylo v roce 1993, jediném roce jeho existence, uvedeno přibliţně osm procent z celkového vysílaného objemu pořadů pro děti a mládeţ. ČT24 v roce 2006 přispěla 1,5 procenty. Celkově je ale přínos ostatních okruhů spíše marginální, jak je vidět z grafu č. 2 (křivky ČT1 a ČT2 jsou téměř inverzní).
180
Tabulka viz Příloha č. 10.
78
5.8.3 Porovnání průměrné doby strávené sledováním České televize Na základě analýzy sledovanosti České televize lze také popsat průměrnou dobu strávenou sledováním (ATS181) České televize za den. Z grafů182 vloţených níţe v textu je patrná celková průměrná doba strávená u televize a doba strávená u České televize 183 v kategoriích 4–14 (4–9 a 10–14), 15–24 a 15+ od roku 1997, kdy bylo zavedeno elektronické měření sledovanosti.184 Kategorie 4–9 let
Graf č. 3 – průměrná doba strávená sledováním TV v kategorii 4–9 let
V roce 2010 děti ve věku od čtyř do devíti let strávily kaţdý den sledováním České televize nejkratší dobu od roku 1997, oproti roku 2009 se průměrná doba, kterou děti věnují ČT1 a ČT2, zkrátila přibliţně o půl minuty. Doba strávená u ČT1 se zkrátila na 23,6 minuty, avšak u ČT2 došlo k prodlouţení na 3,77 minut. Poslední tři roky byly z hlediska průměrné doby strávené sledováním České televize dětmi do devíti let nejslabší,
181
ATS – Average Time Spent – vyjadřuje průměrnou dobu sledování všech respondentů z cílové skupiny v daném úseku daného programu.. 182 Tabulky viz Příloha č. 11, 12, 13,14 a 15. 183 Vzhledem k tomu, ţe hodnoty u okruhů ČT24 a ČT4 jsou zanedbatelné (pod jednu minutu), v grafu ani v tabulkách je neuvádím. Dalším důvodem je fakt, ţe pořady ke strategii Počítáme s dětmi byly uváděny pouze na ČT1 a ČT2. 184 Od roku 2006 dochází vlivem postupující digitalizace k přerozdělení publika směrem k neceloplošným stanicím, proto je situace např. v roce 2010 jiná neţ v roce 1997, kdy měl divák na výběr pouze z veřejnoprávní České televize a komerční Novy a Primy.
79
jak je patrné i z barevné škály v tabulce s daty. Z grafu č. 3 lze dále vyčíst, ţe diváci věnují ostatním stanicím více času na úkor České televize. Kategorie 10–14 let
Graf č. 4 – průměrná doba strávená sledováním TV v kategorii 10–14 let
Přestoţe se děti v tomto věku řadí do stejné kategorie s předchozí skupinou, lze zde vysledovat některé rozdíly. Např. v porovnání s dětmi do devíti let věnují České televizi tito diváci průměrně kratší dobu, ale celkově se naopak dívají na televizi více. V roce 2010 tyto děti sledovaly Českou televizi nejkratší dobu od roku 1997 – 16,2 minuty, přičemţ ČT1 věnovaly necelých třináct minut a ČT2 necelé čtyři minuty denně. U této kategorie došlo oproti roku 2009 k poklesu průměrné strávené doby jak u ČT1, tak u ČT2.
80
Kategorie 4–14 let Průměrná doba strávená sledováním televize dětmi od čtyř do čtrnácti let dlouhodobě klesá a klesá zároveň i doba strávená sledováním konkrétně České televize. Nejdelší čas strávený sledováním televize těmito dětmi byl zaznamenán v roce 1992, kdy šlo o 149 minut denně, z toho České televizi děti věnovaly 43 minut. Do roku 2005 se tato doba s výjimkou dvou let drţela nad čtyřiceti minutami a od roku 2005 se zkracuje, přičemţ nejkratší čas věnovaly děti České televizi právě během kampaně Počítáme s dětmi, a to 22 minut (přičemţ u ČT1 to bylo necelých devatenáct minut a v případě ČT2 necelé čtyři minuty).
Graf č. 5 – průměrná soba strávená sledováním TV v kategorii 4–14 let
Děti tedy v roce 2010 trávily sledováním České televize nejméně času za posledních čtrnáct let, kdy probíhá elektronické měření sledovanosti, proto lze říci, ţe strategie Počítáme s dětmi z tohoto hlediska nenaplnila svůj cíl a děti na nové pořady ani na nárůst vysílaného objemů pořadů jim určených nijak nereagovaly. ČT1 věnovaly denně o dvě minuty méně neţ v roce 2009, na ČT2 se dívaly opět čtyři minuty. Děti do devíti let sledovaly ČT1 přibliţně 24 minut, kdeţto děti od deseti do čtrnácti necelých třináct.
81
Kategorie 15–24 let
Graf č. 6 – průměrná doba strávená sledováním TV v kategorii 15–24 let
Průměrná doba strávená u televize se v kategorii 15–24 od roku 1997 zkrátila o více neţ jednu hodinu, z původních 156 minut na 91 minut. U České televize trávili tito diváci v roce 1997 41 minut a v roce 2010 pouze dvanáct minut denně. Během strategie Počítáme s dětmi věnovali diváci ČT1 osm minut a ČT2 čtyři minuty denně. Po porovnání hodnot pomocí barevné škály je patrné, ţe od roku 2007 se průměrná doba strávená u České televize (jak u ČT1, tak u ČT2) nachází pod dlouhodobým průměrem a v roce 2010 diváci věnovali oběma stanicím nejméně času od zavedení elektronického měření sledovanosti. Zde je však třeba připomenout, ţe diváci v kategorii 15–24 nejspíš televizní pořady sledují na internetu, protoţe si je tam mohou spustit kdykoliv a nemusí být vázáni na televizní program. Tyto statistiky však ivysilani.cz, kde je moţné pořady České televize sledovat, nezahrnují. Na zmíněném serveru je moţné pouze zjistit počet zhlédnutí jednotlivých pořadů, coţ však není průkazné, neboť vyšší hodnoty lze dosáhnout pouze aktualizováním stránky. Navíc se zde nezachytí ani divákův věk. Tuto věkovou kategorii pro účely své práce povaţuji za mládeţ, proto lze říci, ţe kampaň Počítáme s dětmi v České televizi ji nezaujala, neboť i tito diváci věnovali České televizi méně času neţ v roce předchozím – oproti roku 2009 se průměrná doba strávená sledováním ČT1 zkrátila o tři minuty, kdeţto u ČT2 zůstala stejná. Navíc zájem o přímé televizní vysílání i konkrétně o Českou televizi u této kategorie dlouhodobě klesá. 82
Kategorie 15+
Graf č. 7 – průměrná doba strávená sledováním TV v kategorii 15+
V kategorii 15+ došlo během strategie Počítáme s dětmi oproti roku 2009 ke zvýšení průměrné doby strávené sledováním televize o jednu minutu, avšak doba strávená sledováním České televize klesá jiţ od roku 2007. Českou televizi (ČT1 a ČT2) v roce 2010 diváci průměrně sledovali 46 minut, z toho 35 minut věnovali ČT1. To je opět nejméně za sledované období. Přestoţe tedy Česká televize v rámci strategie Počítáme s dětmi vysílala i pořady pro dospělé, které byly o dětech, diváci v této kategorii se na Českou televizi dívali méně času neţ v letech předchozích.
83
5.8.4 24hodinový podíl České televize na publiku Jakou pozornost věnovali v roce 2010 diváci České televizi a ostatním programům, lze zjistit také z přehledu 24hodinového podílu (share185) na publiku. Uvádím zde výsledky u stejných kategorií186 jako výše. Kategorie 4–9 let
Graf č. 8 – 24hodinový podíl na publiku v kategorii 4–9 let
Z dětí do devíti let, které měly zapnutou televizi, se v roce 2010 na Českou televizi díval nejmenší počet (podíl) od zavedení elektronického měření sledovanosti, na Českou televizi se podle výsledků dívalo kaţdé čtvrté dítě z této kategorie. Došlo však ke zvýšení podílu ČT2, konkrétně o 0,25 procenta. Za poslední tři roky se hodnoty 24hodinového podílu České televize nacházejí pod dlouhodobým průměrem, jak je patrné z tabulky v příloze. Tyto výsledky vypovídají o tom, ţe děti, které se na televizi dívají, dávají stále větší přednost pořadům na jiných stanicích.
185
Share vyjadřuje rozdělení diváckého zájmu o jednotlivé televizní programy, je to tedy podíl sledovanosti daného stanice na sledovanosti celkové, udává se v procentech, součet všech hodnot je 100 %, 24 hodinový podíl na publiku se vypočítává z průběhu tzv. televizního dne, tzn. od 6:00 do 6:00 hod. 186 Tabulky viz Příloha č. 16, 17, 18, 19 a 20.
84
Kategorie 10–14 let
Graf č. 9 – 24hodinový podíl na publiku v kategorii 10–14 let
24hodinový podíl na publiku v kategorii starších dětí, tedy v kategorii 10–14, byl na ČT1 i ČT2 v roce 2010 nejniţší od roku 1997. Během strategie Počítáme s dětmi se na jeden z těchto dvou okruhů díval jen kaţdý sedmý divák, který měl zapnutou televizi. Divácký podíl ČT1 se nachází pod dlouhodobým průměrem jiţ od roku 2005. Zároveň se však kaţdý padesátý divák díval na ČT4 Sport, na které se však ţádné pořady v rámci strategie Počítáme s dětmi nevysílaly. 187
187
Pro zanedbatelné procento podílu není v grafu uvedeno.
85
Kategorie 4–14 let
Graf č. 10 – 24hodinový podíl na publiku v kategorii 4–14 let
V kategorii 4–14 let byla tedy v roce 2010 zaznamenána nejniţší hodnota podílu na publiku České televize (součet podílů ČT1 a ČT2) od roku 1997, stejně jako v předchozím případě, tedy u průměrné doby strávené sledováním televize. Z toho tedy plyne, ţe z dětí, které se na televizi dívají, se dívají na Českou televizi stále méně a pozornost věnují jiným programům. Do roku 2007 byl podíl na publiku České televize vyrovnaný, pohyboval se kolem třiceti procent, avšak od roku 2007 klesá, v roce 2010 byl podíl ČT na dětském publiku 19,65 %. Z tabulek je opět díky nástroji barevné škály patrné, ţe poslední dva roky byly z hlediska 24hodinového podílu na publiku 4–14 nejméně úspěšné, tzn. ţe hodnoty podílu byly nejniţší. Navíc od roku 2008 se hodnoty pohybují pod dlouhodobým průměrem. Děti do devíti let věnují České televizi větší pozornost, pokud měly v roce 2010 zapnutou televizi, na ČT1 či ČT2 se díval kaţdý čtvrtý divák, kdeţto v kategorii starších dětí kaţdý sedmý.
86
Kategorie 15–24 let
Graf č. 11 – 24hodinový podíl na publiku v kategorii 15–24 let
V roce 2010 byla zaznamenána nejniţší hodnota 24hodinového podílu České televize (ČT1 + ČT2) na publiku v kategorii 15–24 od zavedení elektronického měření, přesto však podíl ČT2 oproti roku 2009 vzrostl o 0,3 procenta. ČT1 však ztratila více neţ dvě procenta diváků, kteří sledovali televizi. V tomto případě není relevantní hovořit o tom, ţe by diváci sledovali vysílání České televize na internetu, neboť podíl je vypočítán pouze z těch diváků, kteří sledovali jakékoliv vysílání přímo v televizi, resp. měli televizi zapnutou. Pokles podílu je však moţné vysvětlit odlivem diváků k jiným televizním stanicím.
87
Kategorie 15+
Graf č. 12 – 24hodinový podíl na publiku v kategorii 15+
Celodenní podíl České televize v kategorii 15+ od roku 2007 také klesá, avšak v roce 2010 došlo oproti roku 2009 k vzestupu o více neţ dvě procenta, přičemţ podíl ČT1 byl totoţný, tudíţ se zvýšil podíl na publiku u ČT2. Od roku 2001 do roku 2008 se 24hodinový podíl na publiku 15+ pohyboval stejně jako v kategorii 4–14 kolem třiceti procent, v roce 2010 to bylo 22,97 %. 5.8.5 Shrnutí V roce 2010 podle diváckého ohlasu trávily děti sledováním České televize nejméně času a zároveň jí při sledování televize věnovaly nejméně pozornosti, resp. pokud měly zapnutou televizi, dívaly se spíše na jiné programy, přestoţe byl odvysílán druhý nejvyšší počet hodin pořadů jim určených. Děti do devíti let se na ČT1 a ČT2 dívaly průměrně 27 minut denně, kdeţto děti od deseti do čtrnácti let o jedenáct minut méně. Diváci z kategorie 15–24 věnovali České televizi také nejkratší dobu denně od roku 1997 – pouze dvanáct minut a také průměrný 24hodinový podíl byl nejniţší, přesto však podíl ČT2 vzrostl. Také u diváků v kategorii 15+ byla zaznamenána nejkratší doba strávená sledováním ČT1 a ČT2 od roku 1997 a pokud měli tito lidé zapnutou televizi, na ČT1 či ČT2 se díval kaţdý třetí. Paradoxně jde o jedinou kategorii, kde podíl na publiku vzrostl, coţ ale jistě neovlivnili diváci z podkategorie 15-24, ale starší. 88
6 Sémiotická analýza cyklu Vzduchoplavec Kráčmera Následující část práce si klade za cíl detailněji analyzovat jeden z cyklických pořadů, které se v rámci strategie Počítáme s dětmi v České televizi vysílaly v roce 2010, vzdělávací cyklus Vzduchoplavec Kráčmera. K prozkoumání výrazových a významových prostředků bude pouţita jedna z kvalitativních metod – sémiotická analýza. Tato metoda je navíc aplikovatelná na text či sdělení, které obsahuje více znakových systémů (např. vizuální zobrazení, hudba, text, zvuk, fotografie), coţ je pro analýzu televizního díla velmi důleţité. Jednotlivé díly obsahují velké mnoţství kódů – např. prostřednictvím starých fotografií a záběrů ze současnosti je srovnáván nynější a dřívější ráz krajiny, do hrané obrazové sloţky je animován létající balon či dochází k prolínání fiktivní narace a informativní sloţky. Navíc cyklus obsahuje mnoho skladebných výrazových prostředků jak ve sloţce obrazové (různé druhy přechodů mezi záběry, různé úhly pohledu kamery, zrychlení apod.), tak i zvukové (zrychlení hudebního motivu, zvukové znamení upozorňující na změnu v ději). Výrazným rysem, který tento cyklus odlišuje od jiných vzdělávacích pořadů České televize, jsou také setkání a rozhovory průvodce Františka Kráčmery s postavami z minulosti, a to jak reálnými (např. Tomáš Baťa, Jan Karafiát, Jan Amos Komenský, Gustav Mahler, Antonín Mánes), fiktivními (Šárka z Jiráskových Starých pověstí českých) i obecnými (kovář, Valach, ţid, vinař, poustevník). V kaţdém díle se objevuje Kráčmerův pradědeček Franz Alois Kratschmera, kterého lze povaţovat za konkrétní fiktivní postavu, ale zároveň i za zobrazení obecného typu – člověka z doby Rakouska-Uherska. Z tohoto důvodu jej nezařadím do ţádné ze zmíněných kategorií, ale budu jej charakterizovat samostatně. Vzhledem k tomu, ţe všechny tyto postavy ztvárňuje představitel Františka Kráčmery, herec Tomáš Šulaj188, je pro rozlišení hlavní postavy od postav vedlejších téměř nezbytné,
188
Podle Šulaje vznikl nápad, ţe by mohl ztvárňovat pradědečka a ostatní postavy, náhodou: „Pradědeček, to, jak vypadá a jaký je, se zrodil úplnou náhodou při natáčení prvního dílu v Uherském Hradišti. Pršelo, a nebylo to vůbec příjemné natáčení, a tak jsme si zkracovali chvíli a dělali si legraci z různých nářečí. A já najednou začal mluvit lámanou češtinou s německým přízvukem, a praděda byl na světě. Od té doby hodně vyzrál, je vtipný, komický, kritický k vnukovi, někdy i směšný a vůbec nerozumí dnešní době.“ Česká
89
aby byly jejich vlastnosti, vzhled i jazykový projev příznakové, tedy odlišné a charakterizující právě zobrazovanou osobu. Tato problematika úzce souvisí se stereotypním zobrazováním osob a skutečností v médiích. V rámci analýzy charakterizuji deset postav, které se v cyklu objevily, a aplikuji na jejich zobrazení Peircův systém triadické klasifikace znaku. Na základě toho bude moţné popsat, zda jsou postavy zobrazovány podle reálného vzoru či podle představy, která o jejich vlastnostech
vznikla
konvenčně,
společenskou
dohodou.
Vycházím
zároveň
z postmoderního pojetí sémiotiky dle Umberta Eca, které se vyznačuje niţší mírou strukturalismu.
6.1 Sémiotická analýza Sémiotická analýza je nástroj, který se opírá o teoretické zázemí sémiotiky. Sémiotika se zabývá studiem znaků a znakových systémů a podle Jarmily Doubravové má charakter oboru i metody.189 Znaky mohou fungovat pouze v případě, ţe je vnímatel kompetentní, tzn. ţe zná jeho význam či smysl či předpokládá, ţe by nějaký význam mohl mít. Jde tedy zároveň o zkoumání vztahů jak k zastupovaným skutečnostem, tak k vnímateli (jde o porozumění a komunikaci). Sémiotická analýza úzce souvisí se semiózou. „Semióza je proces, při němţ přiřazujeme k některému pojmu, předmětu, jevu, události nebo osobě příslušný znak. V zásadě se můţe jednat o pojmenování190 nebo označování191[...] O semióze můţeme mluvit jednak jako o procesu, v němţ se určitý znak poprvé vytváří, jednak jako o procesu, při němţ pouţíváme uţ hotov ý systém znaků.“192 Sémiotickou analýzou rozumíme proces, při kterém se zpětně analyzuje, proč určitému pojmu, předmětu, jevu, události nebo osobě byl přiřazen konkrétní znak a zároveň jak
televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-26]. Otázky pro Tomáše Šulaje. Dostupné z WWW: . 189 DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi : Proměny a stav oboru do konce 20. století. Praha : Portál, 2002. 159 s. ISBN 80-7178-566-0. s. 28. 190 Zpravidla jde o znak jazykový, tj. pojmenování něčeho pomocí určitého výrazu přirozeného jazyka 191 Můţe jít o přiřazení nějakého znaku (symbolu, signálu, obrázku apod.) k čemukoliv 192 ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Sémiotika. Praha : Portál, 2004. 363 s. ISBN 80-7178-832-5. s. 16.
90
to ovlivnilo celý komunikát. Lze tedy říci, ţe sémiotická analýza se snaţí také zpětně určit záměr tvůrčího počínání. 6.1.1 Triadické pojetí znaku Koncepce triadického pojetí znaku byla v průběhu 20. století popisována v dílech Charlese Sanderse Peirce, jehoţ rozdělení znaku je nástrojem této analýzy, Charlese Kaye Ogdena a Ivora Armostronga Richardse a Charlese Williama Morrise. Peircova koncepce je zaloţena na vztahu objektu, znaku (representamenu) a interpretanta, semiózu lze tedy popsat jako vzájemné působení těchto tří faktorů. Representamen pro někoho něco zastupuje, popisuje daný objekt, a vytváří tak znak v mysli interpreta. Objekt je prvek, jenţ je označován, a interpretant je chápán jako význam získaný dekódováním znaku, tedy myšlenka a představa, kterou znak v interpretovi vyvolal. Peirce dále dělí zmíněné sloţky do tří ontologických kategorií: primárnosti, sekundárnosti a terciálnosti (firstness, secondness a thirdness, příp. také prvost, druhost a třeťost, více viz tabulka níţe). Tyto kategorie spolu navzájem souvisí, jak uvádí Bohumil Palek, nějaké druhé předpokládá prvé, a nějaké třetí tedy předpokládá druhé a tím rovněţ prvé.193 Prvé není na ničem závislé, druhé nese informace o něčem, tedy o minulém a implikuje budoucí, a třetímu vţdy nutně přiřazujeme druhé a druhému první. Representamen Primárnost Kvalisignum Sekundárnost Sinsignum Terciálnost Legisignum
Vztah k objektu Index Ikon Symbol
Vztah k interpretantu Réma Dicent Argument
Tabulka 1: Peircova trichotomie
Členění základního typu znaku, representamenu, spočívá v rozdělení na kvalisignum, sinsignum a legisignum. Pro analýzu postav objevujících se v cyklu Vzduchoplavec Kráčmera by bylo relevantní především sinsignum a legisignum, neboť sinsignum zhmotňuje vlastnosti a legisignum bývá zpravidla stanoveno na základě konvencí.
193
PALEK, Bohumil. Sémiotika. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-356, s. 8. V originále prvé, druhé a třetí psáno velkými počátečními písmeny.
91
Znaky ve vztahu k označovanému objektu Peirce rozdělil na ikony, indexy a symboly. Ikony jsou znaky ontologicky primární a jsou s označovaným předmětem zaloţeny na vztahu podobnosti – např. obrazy, fotografie, piktogramy, diagramy, chemické vzorce, metafory a zvukomalebné výrazy. Indexy jsou s označovaným předmětem spojeny vztahem souvislosti – např. stopy v písku odkazující na předchozí chůzi, kouř odkazující na hořící oheň a zároveň také příznaky choroby jako je horečka, bolest či zarudnutí. Poslední kategorií jsou symboly, které s označovaným předmětem spojuje konvence, znak je tedy předmětu přiřazen. Jde např. o státní vlajku, hymnu, matematické a logické symboly, symboly uţívané v umění či výrazy v cizích jazycích označující určitou skutečnost. Je však třeba brát v úvahu, ţe existují i znaky smíšeného charakteru, u nichţ převládá jeden typ, ale mohou se u nich vyskytovat prvky všech tří typů znaků. Příkladem můţe být kříţ – je symbolem křesťanství, avšak má i prvky ikonického znaku, neboť připomíná kříţ, na kterém byl ukřiţován Jeţíš. 194 Pro analýzu cyklu Vzduchoplavec Kráčmera je toto rozdělení velmi vhodné, protoţe např. fotografie v průvodcově deníku jsou ikonami, neboť jsou obrazem skutečnosti (ať současné či minulé), vlastnosti postav mohou být ikonické, indexické i symbolické (na základě nich zařazuje autor i divák postavu do konkrétní kategorie). Navíc analýza postav představuje v zásadě analýzu vztahu znaku k objektu, tedy ke vzoru, podle kterého byla postava vytvořena. Poslední trichotomie vyjadřuje vztah k interpretantovi - réma reprezentuje svůj objekt pouze v jeho rysech, dicentní znak reprezentuje objekt s přihlédnutím ke skutečné existenci, znamená tedy něco existujícího, a argument je znak, který reprezentuje svůj objekt jakoţto znak.
6.2 Analýza postav ztvárněných Tomášem Šulajem Pro analýzu jsem vybrala deset postav ze šesti dílů, které jsem podle jejich charakteru rozdělila do jiţ zmíněných kategorií tak, aby byly zastoupeny v případě skupiny reálných osob postavy z různých historických období a v případě obecných typů aby bylo zastoupeno povolání, příslušnost k církvi, k národu (či oblasti) a k zájmové skupině.
194
ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Sémiotika. Praha : Portál, 2004. 363 s. ISBN 80-7178-832-5. s. 27
92
6.2.1 Průvodce pořadu František Kráčmera František Kráčmera195 provází diváky celým cyklem, hovoří jazykem, který je cílové skupině blízký, má na sobě letecké oblečení – koţenou bundu, čepici a na čele letecké brýle. S sebou neustále nosí pradědečkův deník a předčítá z něj informace o navštívených místech. Divákovi je nejspíš na první pohled jasné, ţe jde o postavu, která má něco společného s letectvím – je tedy jako celek zpracována po vzoru reálných letců, bylo by moţné ji celou povaţovat za ikonickou – odkazuje na reálný vzhled dřívějšího letce či v tomto případě vzduchoplavce na základě podobnosti, nesouvisí ale s ţádnou konkrétní postavou, avšak s obecnou charakteristikou této skupiny. Co se týče deníku, ten se stal symbolem tohoto vlastivědného cyklu a obsahuje ikonické znaky – fotografie odkazující na zobrazovaná místa na základě podobnosti – přestoţe se staré snímky od aktuální skutečnosti liší (odkazovaly totiţ na označovaná místa v době, kdy fotografie vznikly). 6.2.2 Pradědeček Franz Alois Kratschmera Kráčmerův pradědeček196, který se podle legendy vytvořené Petrem Mikšíčkem narodil v roce 1876 v česko-německém městě Duchcov, byl po první světové válce penzionován a zemřel roku 1946 ve Vídni. Šulaj má na sobě v této roli bílou košili s vínovým motýlkem, světle hnědé sako, krátké kalhoty, tmavě hnědé podkolenky a na hlavě tmavou čapku. Pod nosem má nahoru zatočený knír a zjevuje se po krátkém cinknutí, většinou kdyţ chce poupravit informace, které říká sám Kráčmera. Kratschmera při vyjadřování pouţívá německé výrazy jako tchuss, fertig , ale především velice silný německý přízvuk a ráčkování, např. „Já ti tám ty kluku jeden... taty se dífat na nějaké ty frtulníky.“ Vzhled i způsob mluvy této postavy jasně odkazuje na dobu i místo, kde podle legendy Kratschmera ţil, jde tedy o zobrazení ikonické (zaloţené na podobnosti). Obdobný způsob
195 196
Fotografie Františka Kráčmery viz Příloha č. 21. Fotografie Franze Aloise Kratschmery viz Příloha č. 22.
93
mluvy pouţívali Milan Šteindler a David Vávra v lekcích německého jazyka Alles Gute, můţe tedy jít o zobrazení zaloţené na podobnosti s touto předlohou. Vzhledem k tomuto faktu je třeba podotknout, ţe zobrazení podobných postav – Němců, kteří mluví i česky, je stereotypní – navíc jejich zobrazované vlastnosti jsou velmi typické, a tedy publiku srozumitelné. Příjmení Kratschmera vychází z českého Kráčmera a vyjadřuje německý původ. 6.2.3 Konkrétní reálné postavy Jan Amos Komenský – z dílu Nad Stráţnicí, 9. 3. 2010 Příkladem konkrétní reálné postavy, kterou Šulaj ztvárnil, je Jan Amos Komenský197. V záběru stál přímo u pomníku J. A. Komenského ve Stráţnici a hovořil s Kráčmerou a místními dětmi, které jej nepoznaly. Šulaj na sobě má dlouhý tmavý plášť, přes něj červenou šálu a na hlavě černou hranatou pokrývku hlavy198, jeho šedivé vlasy a vousy odpovídají podobizně Komenského. Aby se Komenský představil a aby ozřejmil, kdo je, zmiňuje při své promluvě jak učebnice dějepisu, tak i své označení Učitel národů a vtipně odkazuje na Školu hrou: „Ţáku Františku, vítaj ve Stráţnici! Nu, coţ mě nepoznáváš? A přitom jsi podobenku mou viděl nejednou v učebnicích dějepisu. Nu, ani tato bystrá pacholata mě nepoznávají? Rákosku na vás! No, sice jsem napsal Škola hrou, ale myslel jsem to jinak. Vy si totiţ teď místo učení jen hrajete, a tak ani nepoznáte svého Učitele národů.“ Komenský mluví spisovně, pouţívá archaismy a mluví velmi pomalu, jeho dikce připomíná dikci učitele. Dále mluví o svém působení ve Stráţnici a vrací se k tomu, ţe ho nikdo z dětí nepoznal: „V letech 1604 aţ 1605 jsem zde navštěvoval vyšší bratrskou školu, bydlel jsem tehdy u své tety Zuzany Koměnské, dnes se tato ulice zove po jakémsi Masarykovi. Pak jsem tady byl ještě jednou, inkognito. A jak tak koukám, dnes jsem tady taky inkognito. Nepoznaný!“ (hrozí) Tato postava byla zobrazena ikonicky, Šulaj ztvárňoval Komenského podobně, jako jej známe z portrétů, a tím tedy jeho ztvárnění mělo odpovídat i postavě reálného
197 198
Fotografie postavy J. A. Komenského viz Příloha č. 23. Podle portrétů nosil Komenský jinou pokrývku hlavy.
94
Komenského (v případě, ţe by jeho podobizny nezobrazovaly jeho vzhled přesně, zobrazení by bylo symbolické, přestoţe bylo původně zamýšleno jako ikonické, neboť tento znak by byl objektu, tedy Komenskému, přiřazen). Při zobrazení Komenského nejen v tomto cyklu, ale i v jiných, např. v Českém nebi Divadla Járy Cimrmana, jako předloha slouţí právě Komenského portréty, ne reálná postava. Společnost si Komenského představuje tak, jak bývá vyobrazován např. v učebnicích, je tedy třeba dodrţovat zobrazování charakteristických znaků (vlasy, vousy, pokrývka hlavy), aby publikum vědělo, o jakou postavu se jedná. Pokud by však divák nevěděl, koho Šulaj ztvárňuje, důleţitým prvkem v záběru byl Komenského pomník. Označení Učitel národů je metonymické (antonomatické - zastupuje Komenského jméno), bylo mu přiřazeno na základě souvislosti, avšak dohodou, je tedy symbolické. Jan Karafiát – z dílu Nad Valašskem, 26. 1. 2010 Šulaj zde ztvárňuje postavu spisovatele Jana Karafiáta199, o němţ pradědeček Kratschmera v deníku uvedl, ţe měl duši stejně voňavou jako jméno. Tato část dílu se odehrává ve Velké Lhotě, kde Karafiát v letech 1875 aţ 1895200 slouţil jako evangelický farář201, a je věnována jeho knize Broučci. Šulaj má na sobě černý farářský talár s bílými krajkovými „tabulkami“ a kulaté brýle, které podle fotografií Karafiát nosil. Mluví spisovně a téměř bezpříznakově, pouţívá však infinitivní koncovku –ti. Kráčmera Karafiáta zastihl, kdyţ pozoroval v zahradě u evangelického kostela hmyz pomocí lupy202. Kráčmera si však myslel, ţe Karafiát něco ztratil. „Co bych ztrácel, pozoruji drobný hmyz, tu titěrnou boţí havěť. Víš, hochu, snaţím se napsati knihu z hmyzí říše, ale stále se nemohu rozhodnouti, který druh si vybrat. A taky uţ na to vůbec nevidím.“
199
Fotografie postavy Jana Karafiáta viz Příloha č. 24. Podle Mikšíčkovy legendy by se zde Kratschmera v těchto letech s Karafiátem setkat nemohl. 201 Zlínský kraj [online]. 2010 [cit. 2011-04-26]. Naučná stezka Jana Karafiáta. Dostupné z WWW: . 202 Kráčmerovo chování můţe připomínat scénu z filmu Jára Cimrman leţící, spící, kdy Cimrman radil ostatním, jak vylepšit jejich vynálezy, nebo byl shodou okolností přítomen právě v pravou chvíli, kdy k objevu došlo. 200
95
Karafiát během této části přímo mluvil o Broučcích a vyjmenoval hlavní postavy svého díla: „Počkej, hochu, nehýbej se... uţ to mám! Budou to Broučci! Broučku, Broučínku, kmotříčku, Janinko...“ Zobrazení této postavy je opět ikonické. Navíc Karafiátovo oblečení (symbolické, protoţe církevní oděvy byly vytvořeny konvenčně) souvisí s jeho farářským působením. Do příběhu je vloţena narace o vzniku Broučků, neboť Broučci se postupem času stali Karafiátovým symbolem, jenţ mu byl přiřazen na základě společenské konvence. Metoděj – z dílu Nad Uherským Hradištěm, 5. 1. 2010 Postava odkazuje na Metoděje203, jednoho z věrozvěstů, kteří v devátém století přišli na základě pozvání kníţete Rostislava na Velkou Moravu. Šulaj má v této roli na sobě světlé kněţské roucho a mitru s kříţem. Jeho pohyby připomínají pohyby duchovních, rozpaţuje ruce při vítání, při zmínce o modlení pokyne k nebi. Jeho dikce je příznaková, mluví spisovně a pouţívá archaismy, např.: „Vítám tě, poutníče, co svedlo kročeje tvé do míst, kde jsme s bratrem Cyrilem rozjímali, k Bohu se modlili, ale i pracovali.“ nebo „Jen se rozhlíţej, zvídavý jinochu.“ či „A nyní buď s bohem, peláším napsati list svému bratru Cyrilovi. Do Říma“ Se způsobem Metodějovy promluvy kontrastuje ţenský hlas, který se ozve na konci této části dílu: „Metoději, poď dom!“ Protoţe postavy Cyrila a Metoděje nemají jasně definovaný vzhled, tvůrci nejspíš vycházeli z toho, ţe Metoděj byl křesťanským věrozvěstem, proto zvolili církevní roucho a mitru. To však pravděpodobně stačilo k tomu, aby divák poznal, o jakou historickou postavu jde. Jiţ církevní roucho a mitra jsou znaky symbolickými, církevním hodnostářům byly přiřazeny na základě konvence stejně jako v případě předchozím. Přestoţe je tedy zobrazována konkrétní reálná postava, její podoba je závislá na společenské dohodě a také na všeobecné představě.
203
Fotografie postavy Metoděje viz Příloha č. 25.
96
6.2.4 Konkrétní fiktivní postavy Šárka – z dílu Nad Prahou, 16. 3. 2010 Jedinou fiktivní postavou, která se v první řadě cyklu objevila, byla Šárka 204 ze Starých pověstí českých. Kráčmera ji potkal v části Prahy, která nese její jméno – Divoká Šárka. Kromě toho byla Šárka také jedinou ţenskou postavou, kterou v cyklu Šulaj ztvárnil. Ke svému mytickému charakteru i přímo k pověsti se Šárka vyjadřuje: „Však také snad patřím do slovanského mytického nebe!“ a „Coţpak je opět nutné povstat za práva ţen?“ Šárka má na sobě (přes fialové tričko, které má v tomto díle také Kráčmera) jednoduché bílé šaty přepásané širokým pásem. Paţe a zápěstí jí zdobí kovové náramky a v dlouhých vlnitých vlasech má čelenku. Celkově připomíná postavu ze seriálu Pra pra pra či divadelní hry Dívčí válka, z čehoţ také vyplývá, ţe vzhled této a podobných postav byl vytvořen na základě společenské dohody, postava Šárky je navíc karikaturou na slovanskou svůdnici. Mytické postavy jiných národů jsou zobrazovány jinak, zobrazení i představa o vzhledu postav z české mytologie je tedy příkladem terciálnosti. Výrazným znakem je Šárčino objemné poprsí, na které ještě sama upozornila při promluvě: „Konečně tady máme starý dobrý matriarchát!“ – při vyřčení slova matriarchát se za vycpaná ňadra chytila. Navíc se část jejího poprsí objevuje i v záběrech, kde hovoří Kráčmera. Šulaj zde napodobuje ţenský hlas i chichotání, jeho postoj taktéţ připomíná ţenský styl. Mluví zároveň útočně a sebejistě. Bojovnost a odhodlanost zdůrazňuje nůţ, který má za pasem a při promluvě o přírodním divadle a Rusalce jej vytasí: „Zatím tam alternuje jenom kolegyně Rusalka. Snad na mě taky přijde řada. A jestli ne, tak se s ní domluvím!“ Feminismus a útočnost je zřejmý také ze Šárčiny poslední věty, kdy Kráčmera utíká, protoţe se jí bojí: „Saláte! ... Ctirad byl jenom jeden!“
204
Fotografie postavy Šárky viz Příloha č. 26.
97
6.2.5 Postavy obecného charakteru Ţid - z dílu Nad Jihlavou, 23. 2. 2010 Jednou z obecných postav byl ţid205, který Kráčmerovi v ţidovské čtvrti v Polné vyprávěl o hilsneriádě, Kráčmera navíc naznačil i další události týkající se ţidů. Šulaj má v roli ţida na sobě dlouhý černý plášť a široký černý klobouk, vypadá tedy jako rabín. Má dlouhé šedivé vousy a mluví chraplavým hlasem spisovně, pomalu a s dramatickými pauzami. Přibliţuje Kráčmerovi a divákům téma hilsneriády a svou víru projevuje vztáhnutím rukou k nebi. Při slovech: „To ví jenom nejvyšší“ jej ale zabolí v zádech, coţ komentuje takto: „Je, teď se nenarovnám, to nemůţu dělat, tohle.“ „Milý Františku, kdyţ tvůj praděda Polnou navštívil, bylo téma hilsneriády ještě velmi ţivé a bolestné. V Jihlavě a okolí ţila velmi početná komunita ţidů, ale neměli jsme nikdy zrovna na růţích ustláno... Krátce předtím, neţ tvůj děda tady přistál, se tady v okolí stala podivná vraţda. Jednou o Velikonocích našli v nedalekém lese mrtvou devatenáctiletou dívku, Aneţku Hrůzovou, vykrvácela širokou ranou krku. Na místě činu však bylo údajně zjištěno málo krve, a tak vznikla domněnka, ţe se stala obětí rituální vraţdy. Z činu byl viněn jistý Leopold Hilsner.“ Při loučení s Kráčmerou pouţil hebrejský výraz shalom: „Takţe, shalom, hochu! (je, ty záda zlobí teda)“ Ţid byl zobrazen ikonicky, na základě podobnosti s obecným vzhledem členů ţidovské obce. Původně bylo však např. odění ţidovských hodnostářů dáno konvenčně, stejně jako pozdrav shalom. Valach – z dílu Nad Valašskem, 26. 1. 2010 Na začátku dílu se objevuje Valach206, který si uţ zdálky zpívá píseň Beskyde, Beskyde. Z jeho zpěvu je patrná mírná opilost, coţ dotvrzuje větou: „Kurňa. To sém se lekl, koš, co léce, a chlap pod ním. Šak sem měl slivovičku jenom jednu.“
205
Fotografie postavy ţida viz Příloha č. 27.
98
Šulaj je zde oblečen do hnědých kalhot a bílé košile s volnými rukávy a hnědou vázankou. Na hlavě má tmavěhnědý klobouk se světlou stuhou. Pod paţí nese soudek a v druhé ruce svírá hůl. Mluví nářečím, pouţívá výrazy typické pro moravská nářečí (toţ), především však pro nářečí středomoravské (kaţdó minutó, s tó ţinčicó). Během své promluvy odkazuje také na valašské produkty, např. ţincici – „Uţ se nikdy nebudu muset palicovat s tó ţinčicó.“ Závěrečná věta této části ukazuje otevřenost a přidrzlost: „Noţe aj toho druhého ogárka poznávám. Však vim. On tady vychlastal šecku ţinčicu a pak nám to tady šecko...“ Upozorňuje také na vychytralost a zároveň chamtivost – „Kurňa. Četníci ti tajnůstkáři. Kurňa ale, toţ kdyţ ho četníci lapli, a eště tu nikde nésů, toţ to má šecko nakradené u sebe. Jaj, Ferdišů, toţ to je příleţitost pro tebe!“ Přestoţe postava na sobě nemá valašský kroj, z ostatních znaků je zřejmé, o koho se jedná – díky úvodní písni Beskyde, Beskyde, moravskému přízvuku a výrazům, náklonnosti k alkoholu (konkrétně slivovici) si divák tuto postavu s Valašskem jistě spojí. Co se týče jednotlivých znaků, pokud např. izolujeme moravský přízvuk a výrazy jako jediný znak, lze říci, ţe se jedná o znaky indexické (vztah na základě souvislosti – díky těmto výrazům si poté interpret spojí postavu s Moravou, či přímo Valašskem), avšak napodobování přízvuku za účelem zobrazení Valacha je ikonické (na základě podobnosti). V této části je příznaková i hudba – záběry jsou podkresleny dynamickou hrou na housle. Vinař – z dílu Nad Stráţnicí, 9. 3. 2010 Další obecnou postavou byl vinař 207, který na sobě měl světlemodrou volnou košili s tmavomodrou vestou, tmavé kalhoty a světlou zástěru a na hlavě měl čapku. Nesl na zádech nůši, zpíval si píseň Vinohrady, Vinohrady a při chůzi tancoval. Přestoţe Šulaj v roli vinaře nepouţíval ţádné nářeční výrazy, jeho přízvuk měl napodobovat přízvuk moravský. Kráčmerovi vysvětloval, co znamená horenské právo: „No, hora je vlastně vinohrad. Vinice bývají vţdycky v jedné trati a té se říká hora,
206 207
Fotografie postavy Valacha viz Příloha č. 28. Fotografie postavy vinaře viz Příloha č. 29.
99
to proto, aby se lépe ochránily před zloději a před zvěří. Prostě máme o nich lepší přehled!“ Pokud by divák nemohl vycházet z kontextu, nevěděl by, ţe se tento díl natáčel ve Stráţnici, a nevnímal by sdělení, které postava říká, nebylo by jasné, o jakou postavu jde. Identifikoval by pouze, ţe je z moravského venkova. To je způsobeno tím, ţe všeobecná představa o fyzických či psychických vlastnostech vinařů není tak stereotypně zakotvena jako např. v případě prvním, kdy šlo především o společenskou dohodu (ţid), nebo v případě předchozím (Valach), kdy fyzické vlastnosti Valacha je moţné vyjádřit snáze. Skaut – z dílu Nad Ţeleznými horami, 12. 1. 2010 Ve druhém díle cyklu se objevila postava skauta208, který šel po lesní cestě a hledal Strádovské peklo. Společně se skautem šly také děti, které byly Kráčmerovými průvodci v tomto díle. Šulaj zde měl na sobě světlehnědý skautský kroj s krátkými kalhotami a tmavěhnědými podkolenkami, kolem krku píšťalku a šátek, na hlavě klobouk, přes ramena tašku a u pasu mošnu. Šel rychlým krokem a oslovil Kráčmeru příznakově: „Bratře, nevíš, kudy se dostanu do Strádovského pekla? Hledám Palouk u velkého kamene pod Sekerkovým lesem.“ Kráčmera na to reaguje, jako by toto skautské označení neznal: „No to nevím, a taky nevím nic o tom, ţe bychom my dva byli bratři.“ Skaut Kráčmerovi oslovení vysvětluje a zmiňuje další skautskou tradici, Jamboree (skautské setkání): „Ale ne, bratři si říkáme my, skauti. Prý je tam dneska Jamboree. Mladí skauti jdou na setkání skautů.“ Při vyřčení slov „My, skauti,“ si Šulaj pyšně poklepal na nášivku na pravém rameni, kde se na skautském kroji nachází lile, symbol skautů. Kráčmera poté čte informace z pradědečkova deníku a jedna z dívek upozorňuje, ţe některé oblasti jsou jiţ „zatopený“. Kvůli tomu se skaut oboří: „Zatopený... zatopený? Jak to mluvíš!“ Na konci této části skaut vyzývá ke zpěvu trampské písně: „Hm, tak uţ zbývá jen Temně hučí Niagara. Bratře, zapěješ si s námi?“ a začíná zpívat. Skaut je zobrazen ikonicky – na základě podobnosti jsou vyjádřeny jak fyzické vlastnosti a vzhled, tak také vlastnosti psychické. Má na sobě kroj (na základě společenské dohody je
208
Fotografie postavy skauta viz Příloha č. 30.
100
tedy jasné, k jaké skupině patří), navíc si poklepává na pravé rameno, kde se nachází symbol skautů. Oslovení bratře je taktéţ konvenční.
6.3 Shrnutí Ve ztvárnění postav převaţovalo ikonické zobrazení, avšak v některých případech bylo nutné zobrazit osobu na základě přiřazení, a to u fiktivní postavy Šárky. Zde však jako předloha slouţila nejspíš divadelní hra Dívčí válka či seriál Pra pra pra, neboť Šárčin vzhled se podobal zobrazení mytických postav právě v těchto dílech. Vzhledem k této předloze šlo o znak ikonický. V tomto případě je třeba zdůraznit, ţe jde o ontologickou kategorii terciálnosti, vlastnosti i vzhled byly této postavě přiděleny na základě konvence, a pokud by tedy byla zobrazována v jiném kulturním prostředí, s velkou pravděpodobností by byla zobrazena jinak, podle tamních zvyklostí. Postava Šárky je navíc karikaturou na slovanskou svůdnici. Zároveň pokud by došlo k zobrazení mytických postav z jiného kulturního prostředí v českém diskurzu, nejspíše by byly zobrazeny podle českých zvyklostí. Kráčmerův pradědeček se s Šárčiným duchem na rozdíl od jiných postav nesetkal V případě postav obecného charakteru byly zdůrazňovány charakteristické rysy dané skupiny, docházelo ke stereotypizaci (starý rabín, opilý Valach, čestný a slušný skaut apod.). Co se týče terciálnosti, a tedy míry sociální konvence, skauti jsou v českém prostředí
více
spojováni
s trampstvím,
představa
o
ţidových
vlastnostech
by se pravděpodobně lišila např. v německém či v jakémkoliv mimoevropském prostředí. Postava Valacha by byla zobrazena jinak, ztvárňoval-li by jej např. přímo obyvatel Valašska. Navíc tato postava je úzce vázána na české kulturní prostředí. Poslední obecnou postavou byl vinař, u nějţ byl velmi příznakový jeho přízvuk, avšak otázkou zůstává, jak by tvůrci zobrazili, pokud by nebyl zařazen do dílu věnovaného moravskému městu. Pradědeček Kratschmera se setkal se všemi těmito postavami. U reálných postav převaţovalo ikonické zobrazení, neboť u Komenského i Karafiáta bylo moţné napodobit jejich vzhled díky dobovým kresbám a fotografiím. Navíc bylo moţné tyto osobnosti přiblíţit i názvy jejich děl či označením (Učitel národů). V případě Metoděje to bylo obtíţnější, ale oproti zmíněným dvěma postavám bylo zobrazení Metoděje stereotypní, proto bylo divákovi zřejmě jasné, o jakou postavu jde.
101
Na základě vykonané analýzy lze říci, ţe reálné postavy byly zobrazovány podle předpokladu podle reálné předlohy (kresba, fotografie) a při zobrazení postav obecného charakteru, k nimţ je nyní moţné zařadit i Franze Aloise Kratschmeru, byly zdůrazňovány typické vlastnosti členů těchto skupin.
102
7 Budoucnost vysílání pro děti a mládeţ v České televizi Od 1. ledna 2011 bývalé Centrum vzdělávacích pořadů a Centrum tvorby pro děti a mládeţ pracují společně v Centru dětských a vzdělávacích pořadů, které řídí šéfdramaturgyně vývoje Alena Müllerová, bývalá vedoucí Centra vzdělávacích pořadů. Tehdejší Centrum tvorby pro děti a mládeţ povaţovalo podle Kateřiny Krejčí strategii Počítáme s dětmi za vlaštovku, která by mohla přinést lepší podmínky pro vytváření pořadů pro děti a mládeţ, a to jak v přístupu k vysílání pro děti a mládeţ, tak i po stránce finanční. 209 Navíc by se tyto pořady mohly více objevovat na ČT2, a učit tak děti, ţe i na ČT2 lze najít zajímavé mediální obsahy. Avšak nyní, v roce 2011, se situace nijak nezlepšila, spíše naopak – od 1. ledna 2011 se navíc pořady pro děti a mládeţ přesunuly z ČT2 na ČT1, protoţe byla zavedena funkce ředitelů programů jednotlivých okruhů a nový výkonný ředitel ČT2 Jan Mrzena a jeho zástupce Vlastimil Jeţek rozhodl o nové koncepci ČT2. Letos se připravuje pouze jedna pohádka, coţ je podle Krejčí oproti předchozím rokům velmi málo – „nejlepší časy“ tvorba pro děti a mládeţ v České televizi podle ní zaţila v letech 2006 a 2007. Ze čtrnácti cyklických pořadů, které se začaly vysílat v rámci strategie Počítáme s dětmi, pokračují v době, kdy vzniká tato práce, ve vysílání pouze dva – cyklus Vzduchoplavec Kráčmera a zpravodajský magazín Zprávičky. Vzniklo nové odpolední pásmo pro děti Planeta Yó, které se vysílá od pondělí do pátku. Kateřina Krejčí vidí budoucnost vysílání pro děti a mládeţ v České televizi ve vytvoření samostatného televizního kanálu, který by byl určen dětem, moţností by podle ní bylo rozdělení takového kanálu na vysílání pro děti a mládeţ přes den a ve večerních hodinách by se vysílalo umění. To vše je však podle Krejčí zatím nemoţné. 210 Jak bylo patrné z rozboru vývoje diváckého ohlasu v kategorii 4–14 od roku 1997 do roku 2010, klesá jak průměrná doba strávená sledováním televize celkově, tak i konkrétně České televize, stejně jako klesá podíl na publiku České televize.
209 210
Z rozhovoru s Kateřinou Krejčí [2011-06-04]. Tamtéţ.
103
Závěr Cílem této diplomové práce bylo přinést dosud nezpracovaný pohled na vysílání pro děti a mládeţ v České televizi. Její součástí je přehled cyklických pořadů vyrobených Českou televizí, které se vysílaly od roku 1992 do roku 2010. Roku 2010 byla věnována hlavní část práce, neboť v tomto roce probíhala tematická strategie Počítáme s dětmi v České televizi, v rámci níţ se vysílal i cyklus Vzduchoplavec Kráčmera, jehoţ postavy a jejich zobrazení jsou sémioticky analyzovány v závěrečné části práce. Během dvacetileté historie samostatné České televize se vysílalo velké mnoţství původních cyklických pořadů, z nichţ se některé vysílají dodnes, tedy do roku 2011. Nejstarším současným pořadem je hitparáda Medúza, která byla poprvé uvedena v roce 1993, poté se od roku 1995 vysílala jako součást pořadu Mini-maxi a od roku 1997 dodnes se vysílá samostatně. V roce 1997 se začaly vysílat tři cyklické pořady, které jsou také ve vysílacím schématu dodnes – diskuzní pořady Pomáhejme si a Tykadlo a soutěţ Bludiště. Pořad Pomáhejme si je jediným cyklickým pořadem pro děti a mládeţ, který je tlumočen do znakového jazyka, navíc jej uvádí stále stejný moderátor. V roce 1998 si diváci poprvé mohli ověřit své znalosti pravopisu v pořadu Diktát. Od roku 1999 se vysílá magazín o videohrách Game Page a pásmo pro malé děti Kouzelná školka, které bylo původně uváděno dvakrát týdně, nyní se vysílá pětkrát týdně. Kromě cyklu pro mladší školní děti Moudronos se pořady, které se začaly vysílat mezi lety 2000 a 2006, nyní jiţ nevysílají, avšak v roce 2007 přibyly tři dodnes aktuální pořady – soutěţ Věříš si? a magazíny Šikulové a Záhady Toma Wizarda a v roce 2008 soutěţ Za školu. Jak je patrné z předchozích řádků, vysílání pro děti a mládeţ v České televizi má dlouhou tradici, některé pořady, které se vysílaly jiţ v devadesátých letech, se vysílají dodnes, u některých pořadů zůstává vysílací čas a mění se koncepce a název, některé pořady ve vysílání končí po krátké době, avšak neustále vznikají pořady nové. Základní výzkumnou otázkou bylo, zda rok 2010, který byl v České televizi věnován dětem, přispěl k rozvoji vysílání pro děti a mládeţ. Protoţe však úspěšnost či neúspěšnost strategie
nelze
přesně
kvalitativně
definovat,
většina
závěrů
byla
vyvozena
z kvantitativních údajů o diváckém ohlasu a ze statistiky vysílání České televize v roce 2010. 104
Z hlediska počtu nových cyklických pořadů, které se v rámci strategie začaly vysílat, byl tento rok výjimečný – k devatenácti stávajícím cyklickým pořadům určeným dětem a mládeţi přibylo dvanáct nových, z nichţ však ve vysílání v roce 2011 pokračují pouze dva, a to cyklus Vzduchoplavec Kráčmera a magazín Zprávičky. Přestoţe se původně měly vysílat další dva cyklické pořady, jeden z nich (Škola snů) se začal vysílat aţ v roce 2011 a druhý (Být v obraze) zatím vůbec uveden nebyl. Zároveň bylo v roce 2010 odvysíláno druhé největší mnoţství hodin pořadů pro děti a mládeţ v historii České televize, přičemţ téměř 40 procent těchto pořadů vysílala ČT2. Od roku 2011 se však většina pořadů pro děti a mládeţ, které se vysílaly na ČT2, přesunula na ČT1. Na tvorbě nových cyklických pořadů se podílela všechna tři televizní studia – praţské, brněnské i ostravské. Pořady pro děti navíc vyráběla i centra, jejichţ náplní produkce pro tuto cílovou skupinu obvykle není – např. Centrum aktuální publicistiky, Centrum náboţenské tvorby TS Brno či Centrum publicistiky a dokumentu praţské i ostravské. Došlo k několika změnám ve vysílacím schématu, např. před Večerníčkem se vysílaly krátké tematické stripy či byly do sobotního dopoledne zařazeny Zprávičky. Pořady určené dětem či o dětech byly opatřeny logem strategie Počítáme s dětmi a kampaň byla doprovázena identy, které se vysílaly v průběhu dne. Pro propagaci bylo vytvořeno pět sad identů, které souvisely jak s vývojem vnímání světa dětskýma očima, tak s ročními obdobími, kdy se tyto spoty vysílaly. Identová kampaň získala nominaci na ceny PromaxBDA. Na základě analýzy sledovanosti České televize v roce 2010 lze konstatovat, ţe dětští diváci na kampaň nezareagovali – děti do devíti let průměrně věnovaly ČT1 či ČT2 pouze 27 minut denně, přičemţ ČT1 sledovaly necelých 24 minut, coţ je nejméně od roku 1997, kdy se sledovanost začala měřit elektronicky. Děti od deseti do čtrnácti let sledovaly v roce ČT1 pouze necelých třináct minut a ČT2 přibliţně tři a půl minuty denně. Z dětí, které měly zapnutou televizi, se na ČT1 či ČT2 díval přibliţně kaţdý čtvrtý divák od čtyř do devíti let a kaţdý sedmý ve věku od deseti do čtrnácti let. Celkově tedy děti od čtyř do čtrnácti let věnovaly sledování ČT1 a ČT2 nejkratší dobu denně a byl zaznamenán také nejmenší 24hodinový podíl na publiku od roku 1997. Diváci v kategorii 15–24 se na Českou televizi během strategie Počítáme s dětmi dívali stejně jako diváci dětští nejkratší dobu denně od roku 1997, oproti roku 2009 jí věnovali o tři minuty 105
denně méně. Na ČT1 se dívali pouze osm minut a na ČT2 čtyři minuty denně, coţ neodpovídá stopáţi ţádného cyklického pořadu. Zde je však moţné, ţe diváci své oblíbené pořady sledují na internetu, kdy nejsou vázáni na přesný čas jako v případě televize. Z diváků v této kategorii, kteří se na televizi v roce 2010 dívali, sledoval Českou televizi přibliţně kaţdý sedmý, ČT2 však pouze kaţdý 23. divák. V další části práce byla provedena sémiotická analýza způsobu zobrazování postav v cyklu Vzduchoplavec Kráčmera. Jejím cílem bylo zjistit, na základě jakých pravidel jsou zobrazovány historické či současné postavy, jeţ hraje průvodce pořadu a představitel Františka Kráčmery – Tomáš Šulaj. Ve většině případů byly postavy zobrazeny na základě podobnosti a zdůraznění typických znaků, avšak u některých bylo nutné osobu zobrazit na základě přiřazení, tedy na základě společenské dohody. Vzhledem k tomu, ţe zdůrazňování typických znaků můţe vést ke stereotypizaci, je třeba při zobrazování postav najít správnou míru, zvláště proto, ţe je cyklus určen dětem a mládeţi. Tvorba cyklu je od roku 2011 součástí vzdělávacího projektu financovaného Evropskou unií, do něhoţ je zapojeno 32 českých základních škol a gymnázií. Bylo by proto jistě zajímavé porovnat první řadu cyklu s řadou druhou, která jiţ byla součástí projektu. Vzhledem k počtu nově uvedených vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládeţ je však nutné říci, ţe Česká televize díky strategii Počítáme s dětmi více naplnila svůj úkol uvedený v Zákonu o ČT a Kodexu ČT a věnovala zvláštní pozornost dětskému divákovi. Díky tomu i více naplnila funkci televize veřejné sluţby. Přestoţe v roce 2010 došlo v kategorii dětských diváků a v kategorii 15-24 k poklesu průměrné doby strávené sledováním České televize i podílu na publiku, otázkou zůstává, zda by bez Počítáme s dětmi nebyl pokles ještě výraznější. Rok 2010 byl v České televizi věnován dětem, na které podle slov Kateřiny Fričové ostatní televize zapomínají. Nezapomínají však děti na Českou televizi? Aktuální data o sledovanosti tomu nasvědčují, aby však bylo moţné odpovědět na tuto otázku, bylo by jistě třeba provést kvalitativní výzkum spojený s dotazováním dětí a jejich rodičů jakoţto publika České televize a zjistit jejich preference a důvody, proč je Česká televize dlouhodobě ztrácí. Přestoţe Česká televize vysílala téměř největší objem pořadů určených dětem a mládeţi ve své historii, tito diváci jí věnovali nejmenší pozornost za posledních čtrnáct let. 106
Summary The main question of this diploma thesis was whether the year 2010, which was according to the strategy “Pocitame s detmi v Ceske televizi” dedicated to the children, has contributed to the development of programmes for children and youths. Furthermore, all the cyclic programmes aired since 1992 were described and an educational programme was examined in detail. The success or failure of the strategy can not be precisely defined, most of the conclusions are inferred from data on audience response and the statistics of Czech Television in 2010. Regarding the new programmes, Czech Television started to air twelve programmes but only two of them continue to be aired in 2011. During the strategy “Pocitame s detmi” Czech Television aired, furthermore in 2010 the second largest amount of programmes for children and youth in its history since 1992. There were also several changes in the schedule, for example so-called strips were aired before the bedtime story called Vecernicek. All the programmes dedicated to the children of the family were provided with the logo and motto. Furthermore, for promotion of this campaign, five sets of identification were created, this set was nominated for the PromaxBDA awards in 2011. In spite of the amount of programmes, children aged from 4 to 14 didn„t pay much attention neither to CT1 nor CT2. In comparison to the previous years, these children spent the shortest average time watching CT1 and CT2. They dedicated 22 minutes to those TV stations, while 4 to 9-year-old children spent 27 minutes watching CT1 or CT2 and 10 to 14-year-old children only 16 minutes. The audience share in this category was also the lowest in the history of Czech Television, while watching TV, only every fifth child watched CT1 or CT2. In addition, the similar situation can be seen in the category of youths – a part of the category 15+. These people spent nearly 12 minutes watching CT1 or CT2 which is in comparison to the year 2006 two times less. Furthermore, only every seventh person of this age watched these stations while watching TV. In the next section the educational programme called Vzduchoplavec Kráčmera was examined through the tool of semiotic analysis. The aim was to determinate which means 107
were used for the representation of the characters which are performed by only one person. Peirce‟s triadic conception of the sign, especially its way of denoting the object, was used for this part. In most cases, iconic mode was used as it is necessary to emphasize qualities both internal and external, so this type of representation is connected to the concept of stereotyping very closely. In the case of the mythical character of Sarka, representation based on the social convention was used.
108
Prameny Televizní pořady Vzduchoplavec Kráčmera – Nad Uherským Hradištěm, vysíláno 5. 1. 2010 Vzduchoplavec Kráčmera – Nad Ţeleznými horami, vysíláno 12. 1. 2010 Vzduchoplavec Kráčmera – Nad Valašskem, vysíláno 26. 1. 2010 Vzduchoplavec Kráčmera – Nad Jihlavou, vysíláno 23. 2. 2010 Vzduchoplavec Kráčmera – Nad Stráţnicí, vysíláno 9. 3. 2010 Vzduchoplavec Kráčmera – Nad Prahou, vysíláno 16. 3. 2010
Periodika Týdeník Televize (rok 1992 – 2010) Chalupa pro děti. Týdeník Televize, 1995, 22, s. 16. Jak k večerníčku přišel. Týdeník Televize, 2004, 23, s. 11. Kdo bude kouzlit v Kouzelné školce?. Týdeník Televize, 1999, 9, s. 11. Klaun, který objevuje svět. Týdeník Televize, 2000, 27, s. 11. Klubíčko. Týdeník Televize, 1993, 2. s. 17. Medúza Týdeník Televize, 2003, 44, s. 10. Místo dortu jednu revui. Týdeník Televize, 2005, 48, s. 8,9. Nový a čerstvý. Týdeník Televize, 2006, 12, s. 21. O cestách mezi lidmi. Týdeník Televize, 1999, 50, s. 11. Patero řemesel Jarmily Baláţové – Moderátorkou z neposednosti. Týdeník Televize, 2000, 13, s. 10. Pod lupou detektiva. Týdeník Televize, 2008, 6, s.19. Pohádková půda. Týdeník Televize, 2001, 1, s. 64 109
Pojďte na pexeso. Týdeník Televize, 2009, 5, s. 22. Pojďte s námi za školu. Týdeník Televize, 2008, 47, s. 19. Prostřeno se Šikuly, Týdeník Televize, 2008, 38, s. 19. Přilétla Kometa. Týdeník Televize, 1999, 14, s. 10. S Packalem případu na stopě. Týdeník Televize, 2008, 27, s. 19. Sobotní hádání. Týdeník Televize, 2004, 39, s. 10. Studio Rosa. Týdeník Televize, 1992, 45, s. 10 Ţivá ranní fantazie pro všechny děti. Týdeník Televize. 1999, 10, s. 11. ČT + (rok 1997 – 2010) Staronové zpívánky. ČT +, 2009, 1, s. 24. Za tajemstvím do minulosti, která nenudí. ČT +, 2007, 16, s. 20.
Interní materiály České televize DVD s identovou kampaní Počítáme s dětmi v České televizi Výtvarné návrhy loga Počítáme s dětmi v České televizi Powerpointové prezentace návrhů Centra vizuální prezentace pro Kateřinu Fričovou Vysílací plány Televizního vysílání pro školy 2005 – 2009 z Centra vzdělávacích pořadů Výzkum programu a auditoria České televize, oddělení databáze odvysílaných pořadů
110
Pouţitá literatura Publikace BIGNELL, Jonathan. An Introduction to Television Studies. 2nd edition. New York : Routledge, 2008. 356 s. ISBN 0-415-41917-4. BUTLER, Jeremy G. Television : Critical Methods and Applications. Mahwah, NJ : Lawrence Erlbaum Associates, 2007. 511 s. CASEY, Bernadette; CASEY, Neil; CALVERT, Ben; FRENCH Liam; LEWIS, Justin. Television Studies : The Key Concepts. London : Routledge, 2002. 291 s. ISBN 0-415-17236-5. CASTELLÓ MAYO, Enrique. La producción mediática de la realidad. Madrid : Laberinto, 2004. 187 s. ISBN 84-8483-160-4. CICVÁREK, Ivo; WOLÁK, Radim. Za školu. nevydáno. ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Sémiotika. Praha : Portál, 2004. 363 s. ISBN 80-7178-832-5. Česká televize. (Prvních) 10 let České televize. Praha : Česká televize, 2002. 372 s. ISBN 80-85005-37-9. Česká televize. Ročenka České televize 1992. Praha : Oborové dokumentační a informační středisko ČT, 1993. 233 s. Česká televize. Ročenka České televize 1993. Praha : Tiskové a informační středisko ČT, 1994. 279 s. Česká televize. Ročenka České televize 1994. Praha : Česká televize – styk s veřejností, tiskové a informační středisko ČT, 1995. 225 s. ISBN 80-85005-05-0. Česká televize. Ročenka České televize 1995. Praha : Česká televize – styk s veřejností, ediční a dokumentační oddělení, 1996. 255 s. ISBN 80-85005-09-03. Česká televize. Ročenka České televize 1997. Praha : Česká televize – Public Relations, ediční oddělení, 1998. 271 s. ISBN 80-85005-17-4. Česká televize. Ročenka České televize 1998. Praha : Česká televize-Public Relations a mezinárodní vztahy, ediční a dokumentační oddělení, 1999. 187 s. ISBN 80-85005-20-4. Česká televize. Ročenka České televize 1999. Praha : Česká televize – Public Relations & Promotion, 2000. 132 s. ISBN 80-85005-27-1. Česká televize. Ročenka České televize 2000. Praha : Česká televize – edice Public Relations & Promotion, 2001. 127 s. ISBN 80-85005-33-6. Česká televize. Ročenka České televize 2001. Praha : Česká televize – edice PR a Promotion, 2003. 187 s. ISBN 80-85005-40-9. 111
Česká televize. Ročenka České televize 2002. Praha : Česká televize – edice útvaru Komunikace, 2003. 185 s. ISBN 80-85005-47-6. Česká televize. Ročenka České televize 2003. Praha : Česká televize – Obchod a komunikace, 2004. 153 s. ISBN 80-85005-51-4. Česká televize. Ročenka České televize 2004. Praha : Česká televize, tisková sluţba – edice útvaru Obchod a komunikace, 2005. 157 s. ISBN 80-85005-56-5. Česká televize. Ročenka České televize 2009. Praha : Česká televize, tiskový útvar, 2009. 71 s. ISBN 978-80-7404-037-5. DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi : Proměny a stav oboru do konce 20. století. Praha : Portál, 2002. 159 s. ISBN 80-7178-566-0. FISKE, John; HARTLEY, John. Reading Television. London – Routledge, 2003. 176 s. HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí : Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. Praha : Portál, 2004. 228 s. ISBN 80-7178-888-0. HUSTON, Aletha C.; WRIGHT, John C. Educating Children With Television : The Forms of the Medium. In ZILLMANN, Dolf; BRYANT, Jennings; HUSTON, Aletha C. Media, Children, and the Family : Social Scientific, Psychodynamic, and Clinical Perspectives. Hillsdale, New Jersey : Lawrence Erlbaum Associates, Inc., Publishers, 1994. s. 73-84. ISBN 0-8058-1415-9. KŠAJTOVÁ, Marie. Velký příběh Večerníčku : Historie nejslavnějšího televizního pořadu u nás. Praha : Albatros, 2005. 93 s. ISBN 80-00-01664-8. LAZO, Carmen, Marta. La televisión en la mirada de los niños. Madrid : Editorial Fragua, 2005. ISBN 84-7074-172-1 LIVINGSTONE, Sonia; BOVILL Moira. Children and Their Changing Media Environment : A European Comparative Study. Mahwah, New Jersey : Lawrence Erlbaum Associates, Inc., Publishers, 2001. 383 s. MACEK, Petr. Adolescence. Praha : Portál, 2003. 141 s. ISBN 80-7178-747-7. MACEK, Petr. Televizní vysílání pro děti a mládeţ - psychologický pohled. In Pedagogika. Praha : PedF UK, 2000. ISSN 3330-3815, 2000, vol. 50, no. 3, s. 246-255 MESSENGER DAVIES, Máire. 'Dear BBC' : Children, television storytelling and the public sphere. Cambridge : University Press, 2001. 280 s. ISBN 052178077. PALEK, Bohumil. Sémiotika. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-356. PIAGET, Jean; INHELDER, Bärbel . Psychologie dítěte. Praha : Portál, 1997. 143 s. ISBN 80-7178-407-9. SAK, Petr. Proměny české mládeţe. Praha : Petrklíč, 2000. 291 s. ISBN 80-7229-042-8.
112
SAK, Petr; SAKOVÁ, Karolína. Mládeţ na křiţovatce : Sociologická analýza postavení mládeţe ve společnosti a její úlohy v procesech evropeizace a informatizace. Praha : Svoboda Servis, 2004. 240 s. ISBN 80-86320-33-2. SCHNEIDER, Cy. Children‘s Television : How it works and its influence on children. Lincolnwood : NTC Business Books, 1989. 228 s. VALKENBURG, Patti M. Children‘s Responses to the Screen : A Media Psychological Approach. Mahwah, New Jersey : Lawrence Erlbaum Associates, Inc., Publishers, 2004. 164 s. ISBN 0-8058-4763-4.
Elektronické zdroje American Academy of Pediatrics. Children, Adolescents, and Televison. Pediatrics [online]. 2001, 2, 107, [cit. 2011-03-16]. Dostupný z WWW: . Bojovníci proti totalitě [online]. 8. 4. 2010 [cit. 2011-04-26]. 3. ROČNÍK SOUTĚŢE !!! Děti točí hrdiny. Dostupné z WWW: . Centre for Modern Education [online]. 2010 [cit. 2011-04-06]. Dětský portál České televize. Dostupné z WWW: . Centrum pro tvořivou výuku a pro vyuţití informačních a komunikačních technologií ve škole [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. O projektu EduArt. Dostupné z WWW: < http://casopis.eduart.cz/home.asp/>. Česká televize. Česká televize 2010 [online]. Praha : Česká televize, Tiskový útvar, 2010 [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-7404-046-7. Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Berta a ufo. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Bludiště. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Devatero řemesel. Dostupné z WWW: Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Dějiny udatného českého národa. Dostupné z WWW: .
113
Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Game Page. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Kdopak by se vlka bál. Dostupné z WWW: <.http://www.ceskatelevize.cz/specialy/kdopakbysevlka/film.php>. Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-03-17]. Kostičky. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Kouzelná tetička Valentýna. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Králíkova čítanka. Dostupné z WWW: Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Medúza – o pořadu. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-03-29]. Moudronos. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-26]. Otázky pro Tomáše Šulaje. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-03-17]. Pohádky pro neslyšící. Dostupné z WWW: <www.ceskatelevize.cz/pohadkyproneslysici>. Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-04]. Pomáhejme si. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Poste Restante. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Princezna z Kloboukových hor. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Pro koho je film určen. Dostupné z WWW: <.http://www.ceskatelevize.cz/specialy/kdopakbysevlka/prokoho.php>. Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Profese a pojmy - Animovaný film. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-08]. Strašidla na Kulíkově. Dostupné z WWW: . Česká televize [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-05]. Vzduchoplavec Kráčmera. Dostupné z WWW: . 114
Česká televize připomene na podzim 20. výročí pádu ţelezné opony. Regiony24.cz : Pardubicko [online]. 8.8.2009 [cit. 2011-03-24]. Dostupný z WWW: . Česká televize [online]. 4.11.2010 [cit. 2011-04-05]. ČT1: Jů a Hele slaví 30. narozeniny na Hřišti 7 – v neděli 7. listopadu. Dostupné z WWW: . Česko-Slovenská filmová databáze [online]. 2001-2011 [cit. 2011-04-08]. Vodník a Karolínka. Dostupné z WWW: . ČT24 [online]. 30.12.2009 [cit. 2011-03-09]. Rok 2010 bude v ČT Rokem dětí. Dostupné z WWW: . Denní průměr doby strávené sledováním TV (ATS) Děti 4-14 let [online]. 2009 [cit. 201103-15]. Dostupné z . Dětská televize [online, cit. 2011-03-16]. Dostupné z Duck tv [online]. 2010 [cit. 2011-03-16]. Why ducktv. Dostupné z WWW: . Earchiv : archiv článků a přednášek Jiřího Peterky [online]. [cit. 2011-03-26]. Www.eXtravýzva.cz - nový pořad ČT, s internetovým supportem. Dostupné z WWW: . Executive Agency, Education, Audiovisual and Culture [online]. 2011-03-25 [cit. 2011-0503]. Youth in Action. Dostupné z WWW: . Kodex ČT [online, cit. 2011-03-16]. Dostupné z . KUDELOVÁ, Gabriela. Televize.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-31]. V říši pohádek. Dostupné z WWW: . Mediaresearch [Česká republika]. Volnému času českých dětí vládnou televize, počítač a zájmové krouţky [online]. 11.8.2009 [cit. 2011-03-15]. Dostupné z . Novou programovou ředitelkou ČT se stala Kateřina Fričová. Radiotv [online]. 6.6.2007 [cit. 2011-03-24]. Dostupný z WWW: . Obecná problematika MŠ [online, cit. 2011-03-14]. Dostupné z . 115
PromaxBDA [online]. 2011 [cit. 2011-03-24]. Congratulations to the 2010 PromaxBDA Europe Award Winners. Dostupné z WWW: . Statistická ročenka České republiky 2010 [online, cit. 2011-03-14]. Dostupné z . Úmluva o právech dítěte [online, cit. 2011-03-15]. Dostupné z . Úvodní prohlášení Jakuba Puchalského na setkání s novináři u příleţitosti nástupu do funkce generálního ředitele České televize. [online] 1.4.1998 [cit. 2011-02-12]. Dostupné z . Vzduchoplavec Kráčmera [online]. nedatováno [cit. 2011-04-05]. O projektu. Dostupné z WWW: Zákon o ČT 483/1991 Sb., [online, cit. 2011-03-16]. Dostupné .
z
Za školu [online]. 2008 [cit. 2011-03-31]. Za školu. Dostupné z WWW: . Za školu [online]. 2008 [cit. 2011-03-31]. Rekapitulace dílů, první řada. Dostupné z WWW: . Zlínský kraj [online]. 2010 [cit. 2011-04-26]. Naučná stezka Jana Karafiáta. Dostupné z WWW: .
Akademické práce ALBRECHTOVÁ, Eva. Srovnávací sémiotická analýza titulních fotografií časopisu Týden a Newsweek. Praha, 2010. 80 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. CIGÁNKOVÁ, Klára. Televizní Večerníček a jeho proměna v čase (sémiotická analýza). Praha, 2009. 46 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií. Vedoucí práce Otakar Šoltys. ČMELINSKÁ, Tereza. Studio Kamarád a problém předávání kulturní paměti. Praha, 2007. 57 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Zdeněk Pinc. HRONOVÁ, Aneta. Český Večerníček : Analýza komunikační strategie nejoblíbenějšího televizního pořadu. Brno, 2009. 141 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a ţurnalistiky. Vedoucí práce Jaromír Volek. Dostupné z WWW: 116
. HUNKAŘOVÁ, Tereza. Večerníček jako dramaturgické specifikum v televizní tvorbě pro děti a mládeţ. Brno, 2000. 49 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Marika Kupková. Dostupné z WWW: . KLOCOVÁ, Alena. Jazykový rozbor televizního vysílání pro děti: analýza pořadu Studio Rosa. Praha, 1994. 66 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra českého jazyka. Vedoucí práce Marie Dohalská. KOCOURKOVÁ, Zuzana. Děti, mládeţ a televize : analýza televizních pořadů pro děti a mládeţ. Praha, 2006. 73 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, katedra občanské výchovy a filozofie. Vedoucí práce Radomír Havlík. KOŠŤÁL, Daniel. Současné vysílání pořadů pro děti a mládeţ Českého rozhlasu 2 stanice Praha. Praha, 2008. 53 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, katedra ţurnalistiky. Vedoucí práce Josef Maršík. LUŠTINEC, Ondřej. Mediální návyky dětí ve věku 5-6 let. Praha, 2010. 111 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, Katedra mediálních studií. Vedoucí práce Radim Wolák. SLAVÍKOVÁ, Olga. Dětské televize v České republice. Praha, 2011. 52 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Vedoucí práce Radim Wolák. ŠTRAMBERK, Lubor. Rozhlasové vysílání pro děti a mládeţ v letech 1989-2004 se zaměřením na stanici Český rozhlas 2 - Praha. Praha, 2004. 45 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, katedra ţurnalistiky. Vedoucí práce Josef Maršík. TRNKOVÁ, E. Násilí zobrazované v televizi a jeho moţné účinky na děti předškolního věku. Praha, 2000. 85 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce Michal Černoušek. VOCETKA, Michal . Vliv diváckého násilí na chování dětí předškolního věku. Zlín, 2008. 50 s. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Aleš Sekot.
117
Výstupy z výzkumů At Media [Česká republika]. Generation 1 2 3. Duben 2010. (powerpointová prezentace poskytnutá společností At Media). Ato [Česká republika]. Denní průměr doby trávené sledováním TV (ATS) děti 4-14 let. [online, cit. 2011-04-27]. Dostupné z . JANKOVSKÁ, Zuzana. Aktuální vývoj spotřebního chování českých dětí a mládeţe. Z výzkumu Czech Kids and Teens 2008 (powerpointová prezentace poskytnutá společností Millward Brown). Millward Brown [Česká republika]. Děti, televize a reklama. 4.3.2010. (powerpoinotvá prezentace poskytnutá společností Millward Brown). TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
Rozhovory či e-mailové konverzace E-mailová konverzace s Ivem Cicvárkem [2011-03-30]. E-mailová konverzace s Milanem Vackem [2010-02-03]. Rozhovor s Kateřinou Fričovou [2011-04-05]. Rozhovor s Kateřinou Hajnovskou [2011-03-23]. Rozhovor s Kateřinou Krejčí [2001-04-06]. Rozhovor s Olgou Janků [2011-03-11].
118
Seznam grafů Graf č. 1 – pořady pro děti a mládeţ v ČT 1992–2010...................................................... 77 Graf č. 2 – procentuální podíl na vysílání pro děti a mládeţ v ČT .....................................78 Graf č. 3 – průměrná doba strávená sledováním TV v kategorii 4–9 let ............................ 79 Graf č. 4 – průměrná doba strávená sledováním TV v kategorii 10–14 let ........................ 80 Graf č. 5 – průměrná soba strávená sledováním TV v kategorii 4–14 let ........................... 81 Graf č. 6 – průměrná doba strávená sledováním TV v kategorii 15–24 let ........................ 82 Graf č. 7 – průměrná doba strávená sledováním TV v kategorii 15+ ................................. 83 Graf č. 8 – 24hodinový podíl na publiku v kategorii 4–9 let ............................................. 84 Graf č. 9 – 24hodinový podíl na publiku v kategorii 10–14 let ......................................... 85 Graf č. 10 – 24hodinový podíl na publiku v kategorii 4–14 let ......................................... 86 Graf č. 11 – 24hodinový podíl na publiku v kategorii 15–24 let........................................ 87 Graf č. 12 – 24hodinový podíl na publiku v kategorii 15+ ................................................ 88
119
Seznam tabulek Tabulka 1: Peircova trichotomie ....................................................................................... 91
120
Seznam příloh Příloha č. 1 :Rozhovor s Kateřinou Fričovou, 5. 4. 2010 (přepis rozhovoru) Příloha č. 2: Kopie e-mailů potvrzujících autorizaci rozhovorů (e-mail) Příloha č. 3: Logo kampaně Počítáme s dětmi v České televizi (obrázek) Příloha č. 4: Snímky ze sady zimních identů pro kampaň Počítáme s dětmi (obrázek) Příloha č. 5: Snímky ze sady jarních identů pro kampaň Počítáme s dětmi (obrázek) Příloha č. 6: Snímky ze sady letních identů pro kampaň Počítáme s dětmi (obrázek) Příloha č. 7: Snímky ze sady podzimních identů pro kampaň Počítáme s dětmi (obrázek) Příloha č. 8: Snímek ze sady vánočních identů pro kampaň Počítáme s dětmi (obrázek) Příloha č. 9: Celkový objem vys. pořadů pro děti a mládeţ od roku 1992 (tabulka) Příloha č. 10: Podíl na vysílání pro děti a mládeţ v ČT od r. 1992 (tabulka) Příloha č. 11: Průměrná doba strávená sledováním ČT v kategorii 4-9 od r. 1997 (tabulka) Příloha č. 12: Průměrná doba strávená sledováním ČT v kategorii 10-14 od r. 1997 (tabulka) Příloha č. 13: Průměrná doba strávená sledováním ČT v kategorii 4-14 od r. 1997 (tabulka) Příloha č. 14: Průměrná doba strávená sledováním ČT v kategorii 15-24 od r. 1997 (tabulka) Příloha č. 15: Průměrná doba strávená sledováním ČT v kategorii 15+ od r. 1997 (tabulka) Příloha č. 16: 24hodinový podíl ČT na publiku v kategorii 4-9 od roku 1997 (tabulka) Příloha č. 17: 24hodinový podíl ČT na publiku ČT v kategorii 10-14 od r. 1997 (tabulka) Příloha č. 18: 24hodinový podíl ČT na publiku v kategorii 4-14 od r. 1997 (tabulka) Příloha č. 19: 24hodinový podíl ČT na publiku v kategorii 15-24 od r. 1997 (tabulka) 121
Příloha č. 20: 24hodinový podíl ČT na publiku v kategorii 15+ od r. 1997 (tabulka) Příloha č. 21: Fotografie postavy Františka Kráčmery (obrázek) Příloha č. 22: Fotografie postavy Franze Aloise Kratschmery (obrázek) Příloha č. 23: Fotografie postavy J. A. Komenského (obrázek) Příloha č. 24: Fotografie postavy Jana Karafiáta (obrázek) Příloha č. 25: Fotografie postavy Metoděje (obrázek) Příloha č. 26: Fotografie postavy Šárky (obrázek) Příloha č. 27: Fotografie postavy ţida (obrázek) Příloha č. 28: Fotografie postavy Valacha (obrázek) Příloha č. 29: Fotografie postavy vinaře (obrázek) Příloha č. 30: Fotografie postavy skauta (obrázek) Příloha č. 31: DVD s identy Počítáme s dětmi (DVD)
122
Přílohy Příloha č. 1: Rozhovor s Kateřinou Fričovou, 5. 4. 2010 (přepis rozhovoru) Rok dětí navázal na Rok osmiček a Rok svobody... Uţ kdyţ jsem přišla zpátky do České televize, jsem chtěla, aby byl kaţdý rok nějak tematicky zakotven a hlavně odlišný od komerčních televizí. Osmičky se nabízely, protoţe roků, které byly tak trochu osudové a zároveň končily osmičkou, bylo opravdu hodně. No a Rok svobody se taky nabízel, tam byla hodně dobrá i ta identová kampaň, kaţdý v ní viděl, co chtěl a šla dál, nezůstávala jen u konkrétních obrazů. No a kdyţ jsem přemýšlela nad dalším tématem, napadly mě hned děti, protoţe v čem se veřejnoprávní televize liší od těch komerčních? Hlavně v tvorbě pro děti, protoţe musí. Takţe jsme se chtěli odlišit a zároveň upozornit na to, ţe děti jsou pro nás taky důleţití diváci. A pro rok 2011 jsem měla vymyšlené téma mezigenerační sounáleţitosti nebo tolerance, nebylo by to přímo zaměřené na seniory, ale bylo by to takovým plynulým pokračováním – děti a potom mezigenerační tolerance. Přemýšlela jsem i nad roky 2012 a 2013 a něco konkrétního uţ jsem měla připravené, ale nakonec na to nedojde. Jaký je tedy správný název? V identech je Počítáme s dětmi, ale většinou se mluví o Roku dítěte nebo dětí... i v nominaci na PROMAX je napsáno The Year of Children. Rok dětí nebo dítěte byl spíš pracovní název, proto to asi všude kolem slyšíte. Oficiálně to bylo Počítáme s dětmi, ale hlavně kvůli tomu, ţe to bylo ještě rozděleno na Počítejte s námi, coţ bylo před dětskými pořady, a pořady o dětech a rodině byly uvozeny znělkou Počítáme s vámi. Do angličtiny by se to ale překládalo špatně, hodně špatně, takţe Rok dítěte. Je to zmatené. S kým jste strategii připravovala? Těch porad bylo několik, první jen takové povídací, kdy kaţdý řekl něco a hlavně jsme hledali nápady, potom uţ to začalo být konkrétnější a někdy na podzim uţ to muselo být skoro vyrobené – mluvím hlavně o identech. Myslím si, ţe identy jsou hodně důleţité, jak pro tvář celé televize, tak pro kaţdou kampaň. Navíc za vánoční identy myslím z roku 2008 získala Česká televize PROMAX, za Rok svobody taky a teď má dvě nominace. Jinak v tom týmu byla třeba Alena Müllerová, Kateřina Krejčí... K jakým konkrétním změnám tedy došlo? Přímo pro Počítáme s dětmi vznikly hlavně Zprávičky a krátké ankety Jak to vidí děti a potom jsme měli uţ vytvořené pořady, u kterých jsme si řekli, ţe je necháme na příští rok – jako třeba Kde bydlely princezny. Potom byli taky tvůrci vyzváni, aby vymýšleli nové náměty na pořady. Ale zásadní byly Zprávičky a ty ankety. A pořad Být v obraze, který se ještě nevysílal, ale uţ je natočený? Ten se nevysílal? (ověřuje si to prostřednictvím sms šéfdramaturgyni Centra dětských a vzdělávacích pořadů Aleny Müllerové, která jí vzápětí odepisuje : „Ještě ne a teď jsou s tím problémy, ţe je to zastaralé. Slibují ale, ţe to přesto zařadí, někdy“) Tak máte pravdu. 123
A víte, co mě ještě mrzí? Ţe Mrzena (nový ředitel programu ČT2) a Jeţek (zástupce ředitele programu) vyřadili všechny tyto pořady ze dvojky na jedničku. A na dvojce prostě nic pro děti prý nesmí být. Sport vyřadili z dvojky, děti vyřadili z dvojky, co tam vlastně teď vysílají? Plánovalo se také, ţe by se spustil dětský web České televize... Ano a bohuţel k tomu nedošlo a to mě strašně, strašně mrzí. Ono došlo k další změně, ţe odešel Pavel Krumpár, obchodní ředitel před Robertem Kvapilem, a ten tomu hodně fandil. A Kvapil uţ to potom nevzal za své, takţe se to pořád odkládalo a odkládalo, aţ to nakonec nebylo vůbec. Potom se na to sháněl i grant, vypadalo to, ţe i ten bude, potom se to zamotalo... a ţe to nevzniklo, to povaţuju za velkou škodu. A kdyţ uţ jsme u toho, já jsem se na Kavkách snaţila na základě nápadu Petra Sládečka, po dohodě s různými vysokými školami, ţe by studenti chodili na vybrané porady programového úseku, s tím, ţe by se udělal třeba rozbor zpravodajství nebo právě dětských pořadů atd. a ţe by fakulta za to dala studentům kredity – ţe by to bylo zadáno jako seminární práce. Potom jsme to s Petrem Sedláčkem dotvářeli, udělali jsme si i seznam témat, která by mohla zajímat televizi i ty školy. Já jsem to vnímala tak, ţe by to bylo výhodné pro všechny strany, studenti by měli pocit, ţe jejich práce se dostane někam dál, a mohli by třeba i zaujmout v televizi. A na druhou stranu pro televizi je moc důleţité vědět, co si myslí dvacetiletí. Jedním z problémů České televize totiţ je, ţe věkový průměr diváků je vyšší. To je potom i vidět na tom, ţe je problém sehnat mladé dramaturgy, hlavně pro hranou tvorbu. V dětské redakci nebo v dokumentu tom ještě jde, ale v hrané tvorbě chtějí všichni psát scénáře a dramaturgii nechce dělat nikdo. Navíc uţ to skoro nikdo neumí. Měla jste na tiskovkách pocit, ţe by o kampaň měla ostatní média zájem? Upřímně řečeno, je to sice smutné, ale zároveň pravdivé, ale většinou novináře zajímá jen to, co je v České televizi špatně. A u těch pozitivních věcí vţdycky jen vyjde tisková zpráva ze strany České televize a oni ji převezmou. Co pro Vás vlastně znamená kategorie děti a mládeţ? Já jsem vţdycky chtěla, aby u Hřiště 7 a takových pořadů byly rozepisovány časy, co kdy bude. Bohuţel ne všechny programy to vezmou, i kdyţ dneska na internetu to problém není. A třeba teď u Planety Yó nevím, pro jak staré děti to je určené. Někdy jsou ty vstupy jako pro pětileté a potom to skočí tak, ţe tam jsou docela nesrozumitelné věci, určené třeba tak pro kategorii 10-12 let. Navíc mi říkali lidi z Kavek, ţe podle grafů sledovanost při těch moderátorských vstupech klesá. Ono to hodně souvisí s tím, co jsme v televizi taky hodně diskutovali, ţe děti nejsou 4-14, jak to měří peoplemeter. V podstatě se to potom rozděluje ještě na 4-9 a 10-14, takţe to uţ je trochu lepší, ale 4-9 je stejně moc. Čtyřleté a devítileté dítě... to je úplně něco jiného. Já bych to moţná rozdělila na 4-6 jako starší předškolní věk a potom mladší školní a starší školní. A potom si osobně myslím, ţe v té další kategorii je uţ jedno, jestli je divákovi patnáct nebo pětadvacet.
124
Příloha č. 2: Kopie e-mailů potvrzujících autorizaci rozhovorů (e-mail) Kateřina Hajnovská RE: Prosba o autorizaci informací v diplomce, 9. 5. 2011 dobrý den, za mě v pořádku, jen autorem loga je Štěpán Malovec:) moţná k poslední větě: "rostly i jeho ruce", pozměnit na: rostlo i virtuální dítě v identech, tím se pozměňoval jeho pohled na svět a způsob, jakým ho dotvářelo. počet identových sad jsme si stanovili při zadání celoroční programové kampaně. děkuji k.
Kateřina Krejčí RE: Prosba o autorizaci informací v diplomce, 11. 5. 2011 Já se omlouvám, byla jsem týden Luzernu a tak to pak všechno na mně spadlo...ano, dávám autorizaci, Kateřina Krejčí
125
Příloha č. 3: Logo kampaně Počítáme s dětmi v České televizi (obrázek)
zdroj: Prezentace poskytnutá Centrem vizuální prezentace ČT
126
Příloha č. 4: Snímky ze zimní sady identů pro kampaň Počítáme s dětmi (obrázek)
127
Příloha č. 5: Snímky z jarní sady identů pro kampaň Počítáme s dětmi (obrázek)
128
129
130
Příloha č. 6: Snímky z letní sady identů pro kampaň Počítáme s dětmi (obrázek)
131
132
133
134
Příloha č. 7: Snímky z podzimní sady identů pro kampaň Počítáme s dětmi (obrázek)
135
136
Příloha č. 8: Snímek z vánoční sady identů pro kampaň Počítáme s dětmi (obrázek)
zdroj všech předchozích snímků: DVD s identy poskytnuté Centrem vizuální prezentace ČT
137
Příloha č. 9: Celkový objem vys. pořadů pro děti a mládeţ od r. 1992 (tabulka)
1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Celkem
ČT1
ČT2
ČT3
494,9 1247,1 1145,2 1331,3 1283,0 1205,3 1255,2 1339,4 1382,9 1510,9 1359,9 1590,2 1661,8 1800,7 1600,7 1354,8 1874,7 1627,4 1589,9 26655,2
844,2 581,2 521,1 215,5 106,8 327,2 437,9 701,3 511,1 695,6 520,8 597,0 587,2 592,9 679,3 880,0 784,7 737,7 1061,5 11383,0
** 169,3
ČT24
ČT4
1,5 35,2 4,7 0,0 0,4 41,9
169,3
1,5 1,0 2,4
ostatní ČT 0,0 169,3 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 1,5 35,2 4,7 1,5 1,0 0,4
ČT celkem 1339,2 1997,6 1666,3 1546,8 1389,8 1532,5 1693,0 2040,7 1893,9 2206,5 1880,7 2187,2 2249,0 2395,1 2315,3 2239,5 2660,8 2366,1 2651,8 38082,5
zdroj: Oddělení výzkumu a auditoria ČT
Příloha č. 10: Podíl na vysílání pro děti a mládeţ v ČT od r. 1992 (tabulka)
1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 průměr
ČT1
ČT2
36,95 % 62,43 % 68,73 % 86,07 % 92,32 % 78,65 % 74,14 % 65,63 % 73,02 % 68,47 % 72,31 % 72,70 % 73,89 % 75,18 % 69,14 % 60,50 % 70,46 % 68,78 % 59,96 % 69,96 %
63,04 % 29,09 % 31,27 % 13,93 % 7,68 % 21,35 % 25,87 % 34,37 % 26,99 % 31,53 % 27,69 % 27,30 % 26,11 % 24,75 % 29,34 % 39,29 % 29,49 % 31,18 % 40,03 % 29,49 %
ostatní ČT 0,00 % 8,48 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,06 % 1,52 % 0,21 % 0,06 % 0,04 % 0,02 % 0,55 %
zdroj: Oddělení výzkumu a auditoria ČT
138
Příloha č. 11: Průměrná doba strávená sledováním ČT v kategorii 4-9 od r. 1997 (tabulka) TV celkem
ČT1+ČT2
ČT1
ČT2
ostatní TV
1997
133,38
46,22
40,93
5,28
87,16
1998
135,85
47,52
41,68
5,83
88,33
1999
108,95
41,12
35,35
5,77
67,83
2000
103,48
38,48
33,45
5,03
65
2001
114,43
39,92
35,23
4,68
74,51
2002
125,53
42,23
35,88
6,35
83,3
2003
121,5
43,57
37,13
6,43
77,93
2004
122,57
46,95
39,08
7,87
75,62
2005
122,47
46,92
39,38
7,53
75,55
2006
109,4
42,63
34,55
8,08
66,77
2007
100,82
37,52
30,42
7,1
63,3
2008
108,12
31,35
26,1
5,25
76,77
2009
109,62
27,68
24,22
3,47
81,94
2010
110,17
27,37
23,6
3,77
82,8
průměr
116,16
39,96
34,07
5,89
76,20
zdroj: TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
Příloha č. 12: Průměrná doba strávená sledováním ČT v kategorii 10-14 od r. 1997 (tabulka) TV celkem
ČT1+ČT2
ČT1
ČT2
ostatní TV
1997
172,33
39,7
33,87
5,83
132,63
1998
162,32
39,35
32,27
7,08
122,97
1999
157,07
39,35
31,9
7,45
117,72
2000
146,4
36,15
28,53
7,62
110,25
2001
138,38
35,25
28,03
7,22
103,13
2002
144,85
36,43
27,02
9,42
108,42
2003
143,12
37,2
28,1
9,1
105,92
2004
150,4
40,08
29,07
11,02
110,32
2005
152,9
35,38
26,7
8,68
117,52
2006
131,77
31,25
22,12
9,13
100,52
2007
117,63
26,92
19,82
7,1
90,71
2008
121,32
22,88
16,5
6,38
98,44
2009
116,35
18,53
14,77
3,77
97,82
2010
116,68
16,2
12,67
3,53
100,48
průměr
140,82
32,48
25,10
7,38
108,35
zdroj: TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
139
Příloha č. 13: Průměrná doba strávená sledováním ČT v kategorii 4-14 od roku 1997 (tabulka) TV celkem
ČT1+ČT2
ČT1
ČT2
ostatní TV
148,82
42,78
37,3
5,48
106,04
1998
144,6
43,48
37,03
6,45
101,12
1999
131,55
40,28
33,73
6,55
91,27
2000
123,57
37,37
31,13
6,23
86,2
2001
125,67
37,72
31,85
5,87
87,95
2002
135,03
39,38
31,52
7,87
95,65
2003
132,28
40,4
32,63
7,77
91,88
2004
137
43,4
33,9
9,5
93,6
2005
138,55
40,83
32,68
8,15
97,72
2006
121,2
36,62
27,98
8,63
84,58
2007
109,48
32,05
24,95
7,1
77,43
2008
114,67
27,15
21,33
5,82
87,52
2009
112,85
23,3
19,68
3,62
89,55
2010
113,17
22,23
18,57
3,67
90,94
průměr
127,75
36,21
29,59
6,62
91,53
1997
zdroj: TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
Příloha č. 14: Průměrná doba strávená sledováním ČT v kategorii 15-24 od r. 1997 (tabulka) TV celkem
ČT1+ČT2
ČT1
ČT2
ostatní TV
1997
156,12
41,34
1998
149,25
40,71
32,07
9,27
114,78
30,63
10,08
108,54
1999
126,9
36,68
28
8,68
90,22
2000
122,27
34,05
25
9,05
88,22
2001
127,65
35,9
26,53
9,37
91,75
2002
139,87
38,72
26,15
12,57
101,15
2003
130,98
34,98
25,35
9,63
96
2004
128,4
33,7
22,35
11,35
94,7
2005
129,18
29,37
20,3
9,07
99,81
2006
112,35
26,7
16,32
10,38
85,65
2007
99,05
21,4
13,53
7,87
77,65
2008
103,18
18,17
11,85
6,32
85,01
2009
97,7
14,39
10,57
3,82
83,31
2010
90,8
11,78
7,95
3,83
79,02
průměr
122,41
29,85
21,19
8,66
92,56
zdroj: TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
140
Příloha č. 15: Průměrná doba strávená sledováním ČT v kategorii 15+ od r. 1997 (tabulka) TV celkem
ČT1+ČT2
ČT1
ČT2
ostatní TV
1997
210,67
74,02
59,37
14,65
136,65
1998
213,37
72
56,43
15,57
141,37
1999
197,05
63,49
49,57
13,92
133,56
2000
194,12
60,78
46,28
14,5
133,34
2001
202,2
58,85
43,58
15,27
143,35
2002
225,07
67,35
47,85
19,5
157,72
2003
214,45
63,51
47,33
16,18
150,94
2004
214,18
65,06
45,43
19,63
149,12
2005
215,92
64,28
46,83
17,45
151,64
2006
206,3
63,64
44,17
19,47
142,66
2007
194,05
59,51
43,98
15,53
134,54
2008
197,02
56,64
41,72
14,92
140,38
2009
198,73
50,08
38,03
12,05
148,65
2010
200,22
46
34,6
11,4
154,22
průměr
205,95
61,80
46,08
15,72
144,15
zdroj: TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
Příloha č. 16: 24hodinový podíl ČT na publiku v kategorii 4-9 od roku 1997 (tabulka) ČT1
ČT2
ČT1+ČT2
1997
30,68
3,96
34,64
1998
30,69
4,29
34,98
1999
32,45
5,29
37,74
2000
32,32
4,86
37,18
2001
30,79
4,09
34,88
2002
28,58
5,06
33,64
2003
30,56
5,3
35,86
2004
31,89
6,41
38,3
2005
32,16
6,16
38,32
2006
31,58
7,39
38,97
2007
30,17
7,04
37,21
2008
24,15
4,85
29
2009
22,09
3,17
25,26
2010
21,42
3,42
24,84
průměr
29,25
5,09
34,34
zdroj: TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
141
Příloha č. 17: 24hodinový podíl ČT na publiku v kategorii 10-14 od r. 1997 (tabulka) ČT1
ČT2
ČT1+ČT2
1997
19,65
3,39
23,04
1998
19,88
4,36
24,24
1999
20,31
4,75
25,06
2000
19,49
5,20
24,69
2001
20,26
5,21
25,47
2002
18,65
6,50
25,15
2003
19,63
6,36
25,99
2004
19,33
7,33
26,66
2005
17,46
5,68
23,14
2006
16,79
6,94
23,73
2007
16,84
6,03
22,87
2008
13,60
5,27
18,87
2009
12,69
3,24
15,93
2010
10,86
3,03
13,89
průměr
17,53
5,24
22,77
zdroj: TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
Příloha č. 18: 24hodinový podíl ČT na publiku v kategorii 4-14 od r. 1997 (tabulka) ČT1
ČT2
ČT1 + ČT2
1997
25,04
3,77
28,81
1998
24,61
4,27
28,88
1999
25,64
4,98
30,62
2000
25,19
5,04
30,23
2001
25,35
4,67
30,02
2002
23,35
5,82
29,17
2003
24,67
5,87
30,54
2004
24,74
6,94
31,68
2005
23,58
5,88
29,46
2006
23,09
7,13
30,22
2007
22,79
6,48
29,27
2008
18,61
5,07
23,68
2009
17,44
3,2
20,64
2010
16,41
3,24
19,65
průměr
22,89
5,17
28,06
zdroj: TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
142
Příloha č. 19: 24hodinový podíl ČT na publiku v kategorii 15-24 od r. 1997 (tabulka) ČT1
ČT2
ČT1+ČT2
1997
20,54
5,94
26,48
1998
20,52
6,75
27,27
1999
22,06
6,84
28,90
2000
20,45
7,40
27,85
2001
20,78
7,34
28,12
2002
18,69
8,99
27,68
2003
19,36
7,35
26,71
2004
17,40
8,83
26,23
2005
15,72
7,02
22,74
2006
14,52
9,24
23,76
2007
13,66
7,94
21,60
2008
11,49
6,12
17,61
2009
10,82
3,90
14,72
2010
8,76
4,22
12,98
průměr
16,77
6,99
23,76
zdroj: TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
Příloha č. 20: 24hodinový podíl ČT na publiku v kategorii 15+ od r. 1997 (tabulka) ČT1
ČT2
ČT1 + ČT2
1997
28,44
7,11
35,55
1998
26,45
7,29
33,74
1999
25,16
7,07
32,23
2000
23,85
7,47
31,32
2001
21,56
7,55
29,11
2002
21,56
8,67
30,23
2003
22,07
7,55
29,62
2004
21,21
9,17
30,38
2005
21,69
8,08
29,77
2006
21,41
9,44
30,85
2007
22,66
8,01
30,67
2008
21,18
7,58
28,76
2009
17,28
3,4
20,68
2010
17,28
5,69
22,97
průměr
22,27
7,43
29,71
zdroj: TN Sofres - ATO/ATO-Mediaresearch
143
Příloha č. 21: Fotografie postavy Františka Kráčmery (obrázek)
Příloha č. 22: Fotografie postavy Franze Aloise Kratschmery (obrázek)
144
Příloha č. 23: Fotografie postavy J. A. Komenského (obrázek)
Příloha č. 24: Fotografie postavy Jana Karafiáta (obrázek)
145
Příloha č. 25: Fotografie postavy Metoděje (obrázek)
Příloha č. 26: Fotografie postavy Šárky (obrázek)
146
Příloha č. 27: Fotografie postavy ţida (obrázek)
Příloha č. 28: Fotografie postavy Valacha (obrázek)
147
Příloha č. 29: Fotografie postavy vinaře (obrázek)
Příloha č. 30: Fotografie postavy skauta (obrázek)
zdroj všech snímků z cyklu Vzduchoplavec Kráčmera: www.ivysilani.cz, konkrétní díly viz prameny
148