Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Metodika vyšetřování drogové kriminality
2012
Michaela Střechová
Konzultant: RNDr. Petr Štourač
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 15. 6. 2012
Podpis
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 1 Část první – obecná část ................................................................................................. 2 1. Charakteristika drogové problematiky .................................................................... 2 1.1 Úvod do problematiky ............................................................................................ 2 1.2 Slangové výrazy ...................................................................................................... 3 1.3 Historie zneužívání návykových látek .................................................................... 4 2. Rozdělení drog a jejich účinky (drogové spektrum)................................................ 7 2.1 Hlediska rozdělení drog .......................................................................................... 7 2.2 Opiáty...................................................................................................................... 7 2.3 Stimulační drogy (Psychostimulancia) ................................................................... 9 2.4 Cannabinoidy ........................................................................................................ 12 2.5 Halucinogeny ........................................................................................................ 14 2.6 Těkavé látky (inhalanty) ....................................................................................... 15 2.7 Psychofarmaka ...................................................................................................... 16 3. Propojování zneužívání návykových látek se zločinem a snaha o regulaci negativních dopadů ....................................................................................................... 17 4. Vývoj a situace v oblasti výroby a užívání drog v České republice ..................... 20 4.1 Situace do roku 1989 ............................................................................................ 20 4.2 Situace od roku 1989 ............................................................................................ 21 4.3 Současný stav ........................................................................................................ 22 5. Tuzemské orgány působící v oblasti problematiky drog ...................................... 26 6. Legislativa v oblasti drogové trestné činnosti......................................................... 28 6.1 Vývoj právní úpravy týkající se drogové trestné činnosti na území ČR .............. 28 6.2 Mezinárodní smlouvy a dohody v oblasti drogové problematiky závazné pro ČR ... 30 6.3 Nástin stavu legislativy v zemích EU ................................................................... 31 Část druhá – Metodika vyšetřování drogové kriminality ......................................... 33 1. Obecně metodika vyšetřování daného druhu trestného činu ............................... 33 2. Kriminalistická charakteristika .............................................................................. 35 2.1 Typické způsoby páchání drogové kriminality ..................................................... 36 2.1.1 Trestné činy spojené s výrobou, držením a distribucí drog ............................. 37 2.1.2 Trestné činy spojené s dovozem, vývozem nebo průvozem drog ................... 38 2.1.3 Trestné činy páchané pod vlivem drog a za účelem jejich získání .................. 39 2.2 Pachatelé drogové kriminality .............................................................................. 40 3. Typické stopy............................................................................................................. 43 3.1 Stopy trestných činů spojených s výrobou, držením a distribucí drog ................. 43
3.2 Stopy trestných činů spojených s dovozem, vývozem a průvozem drog ............. 43 3.3 Stopy trestných činů spáchaných pod vlivem drog a za účelem jejich získání .... 44 4.Typické vyšetřovací situace....................................................................................... 45 4.1 Zajištění toxikomana............................................................................................. 45 4.2 Zajištění výrobce................................................................................................... 46 4.3 Zajištění distributora ............................................................................................. 46 4.4 Zajištění drogy při kontrole osob a věcí ............................................................... 46 5. Zvláštnosti podnětů k vyšetřování........................................................................... 48 6. Zvláštnosti předmětu vyšetřování ........................................................................... 50 7. Zvláštnosti prvotních vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů .................... 51 7.1 Ohledání místa činu .............................................................................................. 51 7.2 Ohledání věci a dopravních prostředků ................................................................ 52 7.3 Domovní prohlídka, prohlídka jiných prostor, pozemků ...................................... 53 7.4 Ohledání těla živé osoby ....................................................................................... 53 7.5 Ohledání těla mrtvoly ........................................................................................... 54 7.6 Zadržení ................................................................................................................ 55 7.7 Zjištění ovlivnění drogami .................................................................................... 55 7.8 Odposlech a záznam telekomunikačního provozu................................................ 56 7.9 Zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování ........................................ 57 8. Zvláštnosti vyšetřovacích verzí, organizace a plánování vyšetřování .................. 58 8.1 Vyšetřovací verze ................................................................................................. 58 8.2 Organizace vyšetřování a plánování vyšetřování ................................................. 59 9. Zvláštnosti následné etapy vyšetřování................................................................... 60 9.1 Výslech ................................................................................................................. 60 9.1.1. Výslech obviněného ........................................................................................ 62 9.1.2 Výslech svědka ................................................................................................ 63 9.1.3 Výslech výrobců a distributorů ........................................................................ 64 9.2 Konfrontace .......................................................................................................... 65 9.3 Rekognice ............................................................................................................. 66 9.4 Odborná vyšetření a expertizy .............................................................................. 66 9.4.1 Toxikologická expertiza (chemická, biologická) ............................................. 66 9.4.2 Psychiatrická a psychologická expertiza ......................................................... 67 10. Zvláštnosti zapojení veřejnosti do vyšetřování a kriminalistická prevence ...... 68 10.1 Prevence .............................................................................................................. 68 10.1.1 Primární prevence .......................................................................................... 69 10.1.2 Sekundární prevence…………………………………………………… 70 10.1.3 Terciární prevence ......................................................................................... 70 Závěr .............................................................................................................................. 71
Seznam zkratek: ............................................................................................................ 74 Seznam použité literatury a pramenů: ....................................................................... 75 Seznam příloh ............................................................... Chyba! Záložka není definována. Přílohy ........................................................................... Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 1: Heroin ................................................ Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 2: Kokain …………………………………………………………………79 Příloha č. 3: Pervitin…………………………………………………………………79 Příloha č. 4: Extáze ....... ……………………………………………………………….. Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 5: Marihuana . …………………………………………………………………………………………79 Příloha č. 6: Hašiš……………………. ................. Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 7: Halucinogenní houby…………………………………………………. 80 Příloha č. 8: LSD…………………………………………………………………….Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 9: Ilegální pěstírna marihuany ............... Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 10: Přehled limitů pro nejobvyklejší drogyChyba! Záložka není definována. Příloha č. 11: Počet zadržených pachatelů za rok 2011 podle státní příslušnosti ............................................................................... Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 12: Přehled o četnosti vybraných trestních činů spáchaných v souvislosti s požíváním a distribucí OPL ke dni 31. 12. 2011. .. Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 13: Tranzity drog přes Balkán ............... Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 14: Statistické údaje o drogové trestné činnosti za rok 2011 – česká národnost/ostatní .................................................... Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 15: Statistické údaje o drogové trestné činnosti za rok 2011 – muži/ženy ............................................................................... Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 16: Celkové množství zajištěných vybraných drog v ČR s ohledem na předchozí léta ......................................................... Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 17: Vize vytvořená pod vlivem LSD ..... Chyba! Záložka není definována. Resumé .......................................................................... Chyba! Záložka není definována. Abstract......................................................................... Chyba! Záložka není definována.
Úvod Téma mojí diplomové práce „Metodika vyšetřování drogové kriminality“ jsem si zvolila z důvodu dlouhodobého zájmu o tuto problematiku. Užívání drog a jeho negativní důsledky jsou závažným globálním problémem zasahujícím celou populaci. Proto považuji toto téma za velice aktuální. Setkávám se s názory, že lidé považují toxikomany za lidi ocitající se na samém dně společnosti, za „kriminální živly“. Proto v práci zmiňuji i některé známé osobnosti, které se se závislostí potýkají nebo potýkali, abych poukázala na skutečnost, že závislými mohou být i lidé na vysoké společenské úrovni, jde tedy o problém vztahující se na všechny bez rozdílu věku, rasy, vzdělání či společenského postavení. Při zpracování jsem vycházela především z knižních publikací a platných právních předpisů, které jsem doplnila informacemi z internetových zdrojů a odborných článků a dále vlastními poznatky. Práci jsem rozdělila na dvě části. Obecnou část začínám úvodem do problematiky a seznámením s některými používanými výrazy a dále pokračuji pasážemi popisujícími jednotlivé drogy a jejich účinky, historický vývoj, orgány zabývající se danou problematikou a také vnitrostátní i mezinárodní legislativu. Ve druhé části jsem se zaměřila na samotnou metodiku vyšetřování, přičemž vycházím z obecně užívaného rozdělení metodiky včetně prevence. V závěru jsem celou problematiku stručně shrnula a pokusila se naznačit svůj pohled na věc včetně možných východisek. Vzhledem k určitému limitu délky celé práce jsem některé kapitoly zestručnila, například pasáže o vývoji v oblasti užívání drog, o vývoji legislativy jak na poli vnitrostátním, tak i mezinárodním, zejména v rámci Evropské unie či část o prevenci. Zde vidím značné rezervy, jejichž využitím by ovšem došlo k neúměrnému prodloužení celé práce. Citace z literárních a internetových zdrojů a odkazy uvádím pod čarou s číselným označením a také v seznamu použité literatury zařazeným za diplomovou prací. Mezi přílohy, na něž odkazuji v průběhu práce, jsem zařadila fotodokumentaci a statistické údaje. Práce je ukončena k datu 5. června 2012, tedy tomuto datu odpovídá i stáří údajů z internetových zdrojů a právní stav.
1
Část první – obecná část 1. Charakteristika drogové problematiky Vzhledem k tomu, že problém zneužívání drog a drogové kriminality není ani zdaleka fenoménem jen současné doby, chtěla bych v první kapitole čtenáře seznámit s historií vzniku návykových látek, aby tak mohli lépe pochopit souvislosti této problematiky. Dále uvádím některé pojmy specifické pro oblast drogové problematiky.
1.1 Úvod do problematiky V oblasti drogové problematiky neexistuje ustálená terminologie. Vzhledem k neustálému vývoji vznikají stále nové pojmy a definice. Slovo droga pochází z arabského označení „durana“, což v původním smyslu znamená léčivo. V dnešním slova smyslu označuje pojem droga léky a látky užívané a zneužívané ke změnám nálady, povzbuzení či tlumení duševních a tělesných funkcí a vyvolávání mimořádných zážitků (halucinací, iluzí apod.). Drogovou definici tedy splňuje i káva, čaj či tabák. Podle stanoviska komise expertů Světové zdravotnické organizace z roku 1969 je droga jakákoliv látka, která je-li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více jeho funkcí. Drogy jsou do roku 1971 v odborné terminologii označované jako omamné látky, od té doby jako omamné a psychotropní látky. Za OPL označuje ZNL, látky, u nichž vzniká nebezpečí chorobného návyku nebo psychických změn nebezpečných pro společnost nebo pro toho, kdo je opakovaně bez odborného dohledu užívá, a jsou vedeny v příslušných seznamech látek. V českém NTZ nenalezneme ustanovení, které by obsahovalo pojem droga, užívá se pojem návykové látky, který byl zaveden novelou TZ č. 175/1990 Sb. a je obsažen v ustanovení § 130 NTZ. Podle tohoto ustanovení se návykovou látkou rozumí alkohol, OL, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. V § 2 písm. a) ZNL jsou pak za návykové látky označeny OPL uvedené v přílohách č. 1 až 7 tohoto zákona.
2
Drogovou závislost (toxikomanii, narkomanii) rozlišujeme fyzickou (tělesnou) a psychickou (duševní). Fyzická závislost je stavem organismu vzniklým zpravidla po dlouhodobějším a častém užívání drogy. Psychická závislost je duševní stav vzniklý konzumací drogy, který se projevuje touhou drogu opět požívat. Termín drogová kriminalita můžeme vykládat v užším či širším smyslu. První případ zahrnuje trestné činy obsažené v § 283 až 287 NTZ, uvedené v hlavě sedmé zvláštní části, označené jako trestné činy obecně nebezpečné. V širším smyslu se pak jedná o veškerou trestnou činnost, v níž hrají právně relevantní roli drogy, tedy např. případy majetkových, násilných aj. trestných činů, spáchaných pod vlivem OPL.
1.2 Slangové výrazy Zájem o drogy a s tím spojená podobná životní filosofie je určitým pojítkem mezi toxikomany. Komunikují mezi sebou specifickým jazykem. Avšak troufám si říct, že většina výrazů je v současnosti již natolik rozšířená, že jsou běžně srozumitelné pro každého. Tento slang se začal vytvářet již za minulého režimu, avšak s otevřením země po roce 1989 přibyla řada nových výrazů. Výrazný vliv má zejména angličtina. V předchozí podkapitole jsem se snažila vysvětlit některé základní odborné výrazy, nyní pro ilustraci uvádím některé běžně užívané slangové výrazy: absťák – abstinenční příznaky při nedostatku drogy, bejt v rauši/bejt vysmátej – být omámený drogou, blecha – stopa po injekční aplikaci drogy, bouchnout si – injekčně si aplikovat drogu, čichat – inhalovat těkavé látky, čistej – člověk, který nebere drogy, čórka – krádež většinou motivovaná snahou opatřit si prostředky na nákup drog, dát si zlatou ránu – předávkovat se, depka – deprese, dojezd – stav při odeznívání účinků drogy, fetovat – užívat drogy, flešbek (flashback) – návrat stavu jako po požití drogy, i když droga byla požita dlouhý čas předtím, halušky – halucinace, ježíšek – toxikoman, který poskytuje drogy zdarma, jízda – stav pod vlivem drogy, nádobíčko – pomůcky k aplikaci drogy, nájezd – stav po aplikaci drogy, nástup jejího účinku, peříčko/píchačka/práskačka – injekční stříkačka, potrubí – žíly, psaníčko – malá obálka s drogou, užívaná k pouliční distribuci, sjet se – aplikovat si drogu, smažba – být pod vlivem drogy, stíha – paranoidní psychóza, toxík – osoba závislá na drogách, toxikoman, trubky – žíly, udělat peníze – opatřit si jakýmkoliv způsobem peníze, var – produkt pokoutní výroby drog, často pervitin, vercajk – pomůcky k aplikaci drog, zobat – orálně aplikovat drogu, zrní –
3
označení pro farmaka (drobné tablety). 1 Další slangové výrazy uvádím v kapitole druhé jako součást popisu jednotlivých druhů drog.
1.3 Historie zneužívání návykových látek Od pradávna jsou drogy lidmi užívány k léčebným a duchovním účelům, ale také pro útěchu či povzbuzení. „Užívání drog bylo vždy spojeno s celou řadou lidských činností, jako je sport (doping), sexuální orgie, prostituce, krádeže, ale i válečné konflikty nebo terorismus“ 2 Například opojné vlastnosti máku jsou lidstvu známy asi šest tisíciletí. Byl pěstován již v dobách starých Sumerů, později se pěstování rozšířilo na Dálný východ, do Indie a Číny. Evropským koloniálním vlivem došlo ke zneužívání jeho omamného účinku ve větší míře až od konce 18. století. Jednou
z nejstarších
kulturních
rostlin
lidstva
je
i
konopí
pocházející
pravděpodobně z centrální Asie, odkud se rozšířilo do Afriky a do Číny. První zmínky o konopí nalezneme v čínských knihách o léčivech, kde se doporučuje jako lék proti zácpě či revmatickým bolestem. V Indii bylo konopí využíváno k léčbě nespavosti a bolestí hlavy. Do Evropy ho přinesli Napoleonovi vojáci. V Africe, zejména v Egyptě se využívalo jako léčivý prostředek a k různým náboženským obřadům. Náboženské využití konopí a jeho psychotropních účinků dosáhlo největšího významu pravděpodobně v oblastech Himaláje a tibetské náhorní plošiny. Buddha (Siddhártha Gautama) při překonávání šesti stupňů askeze, které vedly k jeho osvícení, jedl pouze jedno konopné semínko denně, takže konopí bylo u zrodu nejstaršího univerzálního náboženství budddhismu. Africké kmeny Khoinů a Mfengů ho dodnes používají proti hadímu uštknutí. Ženy jihoafrického kmene Sutů ho kouří ke zmírnění porodních bolestí. Konopí se stalo mezinárodním lékem a jeho vědecký výzkum získal světové rozměry. Koncem devatenáctého století se konopí často používalo při nechutenství,
1
NOŽINA, M. Svět drog v Čechách. 1. vydání. Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 1997, s. 235 - 238 KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 7 2
4
nespavosti, bolestech, migrénách, neutišitelném kašli a jako lék zmírňující symptomy morfinismu a alkoholismu. 3 I psychoaktivní účinek látek obsažených v listech koky znali lidé již před čtyřmi tisíci lety, pozornost Evropanů zaujala již v roce 1531. Když Španělé dobývali říši Inků, všimli si, jak domorodci dobře snášejí tělesné vypětí a hladovění díky tomu, že žvýkají jakési listí. Zatímco Indiáni Jižní Ameriky žvýkali po celá staletí lístky koky, v Arábii je po celá tisíciletí známo žvýkání khatu. Evropané kathu jedlou znovu objevili až v 18. století. 4 Důležitou součástí dějin náboženství tvoří halucinogenní drogy. Houbový kult indiánů střední Ameriky je zhruba 4000 let starý a částečně přežívá dosud (třeba „božské maso“ lysohlávky Psilocybe mexicana). Mezi tradiční halucinogeny patří např. také mexický kaktus Peyotl (Lophophora williamsi - obsahuje meskalin). Zlou pověst měly i tzv. drogy nočních stínů (kořen mandragory, bobule rulíku zlomocného, semena blínu či durmanu atd.).5 „Z 15. a 16. století jsou dochovány zápisy o přípravách čarodějnických nápojů a mastí. V těchto případech se ovšem nepoužívaly klasické drogy, ale především alkaloidy (jedy) z různých rostlin. Nápoje s vyšším obsahem alkoholu (destiláty) se objevily až v 11. století, kdy Arabové vynalezli proces destilace a dali alkoholu název. Umění destilace se postupně rozšířilo, takže v 15. století bylo známo v celé Evropě. Od roku 1570 se začíná v Evropě pěstovat tabák a jeho kouření se šíří jako lavina.“ 6 „Teprve s dobou velkých objevů v 19. století, s rozvojem farmaceutického výzkumu a průmyslu dochází k opravdu masovému rozšiřování drog zejména v Evropě a Severní Americe. V 19. století byly izolovány alkaloidy např. morfin (1805), kofein (1820), nikotin (1828), atropin (1833), kokain (1859), efedrin (1887). Celá řada těchto látek se začala záhy komerčně vyrábět - např. morfin (firma Merck od 1828), kokain (firma Merck od 1862), heroin (firma Bayer od 1898 - prostředek proti kašli a k 3
KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 9-12 4 NOŽINA, M. Svět drog v Čechách. 1. vydání. Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 1997, s. 24, 28 5 http://old.lf3.cuni.cz/drogy/articles/zavislost_ol.htm 6 KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 7-8
5
uklidnění). Farmaceutický průmysl se postupně automatizuje a rozšiřuje po světě léčiva s obsahem zmíněných OL, včetně konopí a alkoholu. K automatizaci dochází např. i v průmyslu tabákovém, který uvádí v polovině 19. stol. na trh cigarety. V polovině 19. století podle odhadů pravidelně užívaly drogy stovky milionů lidí. Další dosud neznámé rozměry účinků některých drog přinesl převratný vynález injekční jehly (1853). Takže opět původně léčebné využití intravenózní aplikace látek zároveň také rozšiřuje možnosti a bohužel i nebezpečnost zneužívání drog. Na přelomu století a ve dvacátých letech pak pozorujeme další nárůst drogových závislostí. Současně prudce narůstají i společenské komplikace a dopady zdravotní i sociální. V této době se začínají mezinárodní jednání o narkotikách (opiové konference v Šanghaji - 1909, Haagu - 1912 a Ženevě - 1925) a postupně vznikají v jednotlivých zemích protidrogové zákony. Postupně dochází k nárůstu ilegálních překupnických mezinárodních organizací, k ilegální syntéze řady nových drog (zejména nové halucinogeny a stimulancia). V roce 1961 byla uzavřena mezinárodní jednotná dohoda OSN o zákazu všech drog lidem škodlivých posílená dalšími pozdějšími dohodami.“ 7
7
http://old.lf3.cuni.cz/drogy/articles/zavislost_ol.htm
6
2. Rozdělení drog a jejich účinky (drogové spektrum) V této kapitole bych čtenáře ráda seznámila s hledisky rozdělení drog, ale především s popisem, původem a účinky jednotlivých drog.
2.1 Hlediska rozdělení drog Drogy můžeme rozdělovat podle různých kritérií. Podle míry rizika a nebezpečnosti na měkké a tvrdé drogy, podle skupenství na kapalné, pevné a plynné. Nejčastěji užívané je dělení na alkohol, těkavé látky, tlumivé látky, opiáty, halucinogeny, stimulační drogy a konopí a jeho produkty. Další možné dělení je dle postoje společnosti na drogy společensky tolerované (legální) a společensky netolerované (nelegální). Mezi společensky tolerované, akceptovatelné a legální drogy, jejichž negativní účinky a bezprostřední rizika spjatá s jejich zneužíváním jsou často podceňována nebo opomíjena patří alkohol, tabák a kofein. Možným hlediskem dělení je také způsob, jakým vnikají drogy do lidského těla: vdechováním (inhalací), injekcí, kouřením, vstřebáváním sliznicí apod. Z hlediska původu, neboli toho, zda k výrobě potřebujeme chemikálie či nikoli dělíme drogy na přírodní, polosyntetické a syntetické. Do skupiny drog přírodních řadíme konopí, listy keře koka, různé druhy kaktusů, hub apod., což jsou všechno drogy vyskytující se přirozeně ve formě rostlinné. Způsoby užití jsou různé – žvýkání, kouření, pití odvarů atd. Do skupiny drog polosyntetických řadíme drogy, jejichž výchozí surovina je rostlinného původu, účinné látky jsou z rostlinného materiálu extrahovány a dále zpracovány chemickou cestou. Jde například o kokain vyráběný z listů keřů koky nebo heroin vyráběný z opia, získaného z makovic máku setého, popř. LSD. Drogy syntetické jsou vyráběny chemickou cestou. K jejich výrobě jsou nutné prekurzory a pomocné chemické látky. Jde například o stimulanty amfetaminového typu nebo PCP, atd.
2.2 Opiáty K rozšíření opiátů přispěla velkou měrou věda. Řadíme mezi ně především opium, heroin, morfin, kodein, metadon či v českých podmínkách brown.
7
Opium se získává z máku setého (Papaver somniferum). Je to bílá šťáva vytékající z nařezaných makových hlavic, která na vzduchu houstne a tmavne. Mák pěstovaný za účelem získávání opia se nijak neliší od máku pěstovaného v ČR, ale vzhledem k používaným odrůdám a podnebí má vyšší obsah morfinu (11-15%). Odrůdy pěstované v České republice obsahují 0,5-1% morfinu. Pěstování tohoto máku je nejvíce rozšířeno v Asii. Pro tyto účely se pěstuje v tzv. Zlatém trojúhelníku (Barma, Laos, Thajsko), dále v zemích zlatého půlměsíce (Afghánistán, Pákistán, Írán) a státech vzniklých na území bývalého Sovětského svazu, malá část produkce pocházíí z Mexika, Libanonu a Kolumbie. Ročně se ve světě vyrobí cca 3300 – 4600 t opia. V ČR není distribuováno, avšak byly zaznamenány případy plenění makových polí a pěstování máku za účelem získání opia. 8 Získávání opia z máku setého je zakázáno § 15 písm. e) zákona č. 167/1998 Sb. Surové opium pro konzumaci není vhodné. Upravované, např. vařením, kvašením, lze jíst, pít, kouřit nebo v podobě roztoku použít intravenózně. Při užívání dochází ke změně vědomí, spojené se ztrátou pocitu bolesti jak tělesné, tak i duševní. Heroin (háčko, král, eič, kůn) se vyrábí z opia v tzv. rafineriích na principu reakce s vodou, chloridem amonným a acetanhydridem. Většina rafinerií se nachází v Turecku, dále Sýrii a Libanonu, legálně je největší produkce v Indii, která nejvíce exportuje do USA a Japonska. Celkem je ve světě vyrobeno cca 450 t heroinu ročně, avšak pouze 3-4% bývá zachyceno represivními orgány.
Průměrné ceny v EU se
pohybují kolem 60 €/gram, v ČR je pak cena cca 30 až 40 € / gram. Do Evropy je heroin pašován zejména po Balkánské cestě pozemní cestou – kamiony a osobními vozy. Menší množství je pašováno i letecky – kurýry z Turecka na letiště v Západní Evropě. 9 Na nezákonném trhu s drogami se heroin objevuje ve dvou hlavních formách, jako bílý prášek, který se podobá hladké mouce a jako „hnědý cukr“ v podobě malých rudohnědých granulí. (viz. Příloha č. 1) Často dochází k jeho ředění např. křemičitanem hořečnatým, strychninem, jedlou sodou, omítkou ze zdí, cukrem, sádrou, pracími prostředky apod. Užívání způsobuje snižování potřeby jídla a sexu, křeče, u žen poruchy menstruace, dále úpadek fyzické kondice, zvýšená citlivost na nepohodlí a 8
KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 23-25, 53 9 KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 26-27
8
bolest, časté návaly úzkosti spojené s intenzivními emocionálními konflikty, zhoršování osobních, pracovních a společenských vztahů, apatie, nespavost. Dále hrozí nejrůznější infekce, získané cestou infikovaných injekčních stříkaček při nitroděložní aplikaci, a to jak virového, tak i bakteriálního původu, které mohou mít závažné důsledky. Rozšířené jsou např. virová hepatitida (zánět jater) či bakteriální endokarditida (zánět výstelek srdečních dutin). Nejzávažnějším typem onemocnění je AIDS. Morfin (morfinum) je alkaloid obsažený v opiu, tvoří přibližně 10% surového opia. Malá část se využívá jako utišující prostředek v nemocnicích (při rakovině, po operacích, při popáleninách). V konečném stádiu morfinismu dochází k celkovému úpadku tělesných i duševních sil, nastane smrt, způsobená obvykle některou běžnou chorobou,
které
však
oslabený
organismus
nedovede
vzdorovat.
„Jedním
z nejznámějších morfinistů byl díky svému lékaři Adolf Hitler.“ 10 Kodein (metylmorfin) je přírodní derivát opia. Je užíván ve farmakologii, zejména k omezování kašle pacientů s těžkými plicními chorobami. Metadon se užívá především pro substituční léčbu závislosti na opiátech. Vznikl počátkem 1. světové války, kdy německá armáda trpěla nedostatkem morfinu, který byl podáván zraněným vojákům. Později byl německými chemiky na poctu Adolfu Hitlerovi pojmenován Adolphine.
11
Brown je droga pojmenovaná podle své sytě hnědé barvy. Byl typickou českou drogou, náhražkou heroinu, vyráběnou z léků obsahujících kodein.
2.3 Stimulační drogy (Psychostimulancia) Stimulační drogy jsou návykové látky, jejichž společnou vlastností je stimulační efekt, odstranění únavy a všeobecné povzbuzení. Řadíme sem kokain, crack, pervitin, amfetamin a některými svými účinky například i extázi. „Nejméně rizikovými a společensky přijatelnými drogami této skupiny je káva, čaj a kakao.“12 10
KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 12, 56 11 KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 15 12 JURÁKOVÁ, I. Trestněprávní postih toxikomanů. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 16
9
Kokain (viz. Příloha č. 2) je bílý krystalický prášek, hořké chuti, bez zápachu. Nejčastěji se aplikuje vdechováním prášku nosními dírkami (šňupání, sniffing). Typickým rysem zneužívání kokainu je celková tělesná sešlost s výrazným poklesem hmotnosti. Osoba je ve stavu trvalého neklidu, má lesklé oči a rozšířené zornice. Kokain vyvolává pocity radosti a povzbuzení, větší schopnost reagovat na vnější podněty a zvýšenou představivost. Mizí pocity únavy, zvyšuje se srdeční aktivita a fyzické schopnosti, redukuje se potřeba spánku. Kokain se vyrábí z rostliny koka rostoucí především v Kolumbii, Bolívii a Peru. Ze tří tun kokových listů je možno vyrobit 4 až 7 kg kokainu. Často bývá propašován kurýry známými jako „muly“. Je běžné, že mula například spolyká kondomy naplněné kokainem, které po příjezdu do cíle vyloučí z těla. Listy se společně s hašeným vápnem balí do kuliček, které se pak žvýkají, nebo se z listů dělá kokový čaj. Meziproduktem při zpracovávání listů koky na kokain je tzv. pasta z koky, která mívá koncentraci 40-50% kokainu. Látka byla původně užívána pro své anestetické účinky. Na nelegálním trhu se kokain prodává ve formě bílého prášku, složeného z malých vloček. V minulosti patřil mezi drogy „vyvolených“. Jeho konzumenti pocházeli převážně z řad smetánky a umělců, avšak vyhledávaly ho také prostitutky. „Pokusy s kokainem na sobě prováděl např. Sigmund Freud, který si všiml, že po něm znecitliví kůže a sliznice. Nejznámějším kokainistou z literatury je detektiv s úžasným logickým myšlením Sherlock Holmes.“
13
Malé množství kokainu
obsahovala kdysi i coca cola, v 19. století původně prodávaná jako mozkové tonikum a lék na nervové potíže. V roce 1904 lékaři varovali před možnou návykovostí a droga byla z nápoje odstraněna. 14 Průměrná cena kokainu na nelegálním trhu v EU je 70 €/g, v ČR se gram prodává v průměrné ceně 75 € 15 Crack („krek“) je slangový název pro volnou bázi kokainu. Název údajně vznikl podle praskavého zvuku, který vzniká při zahřívání cracku při jeho kouření. Prodává se ve formě bělavých krystalků. Kouří se ve zvláštních dýmkách či cigaretách ve směsi s tabákem nebo konopím. Hrozí vysoké nebezpečí předávkování, protože je obtížné odhadnout množství aktivní látky v prodávaných „řezaných“ dávkách. Uživatelé trpí 13
KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 14 14 LUNDE, P. Organizovaný zločin. 1. české vydání. Mladá fronta, 2004, s. 32 15 KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 29
10
v pokročilejším stadiu přeludy a halucinacemi, mění se jejich chování, vážně se zhoršuje fyzický stav. Amfetamin patří do skupiny syntetických stimulačních látek. Jedná se o jednoduchou sloučeninu, známou též jako tzv. „budivý amin“. Tento název dostal proto, že byl poprvé užit v medicíně ve 30. letech k léčbě narkolepsie (poruchy projevující se nekontrolovatelnými záchvaty spánku). Psychóza způsobená amfetaminy je velmi podobná pravé schizofrenii. Často se amfetaminy užívají k neutralizaci účinků alkoholu nebo sedativ, nebo naopak k jejich umocnění. Vyskytly se i případy dopingu u sportovců. Konzumace vede k větší sdílnosti a urychlení řeči, ve vyšších dávkách ke stavu intenzivní emoční hypertrofie, veškeré vjemy jsou neobyčejně silné a jasné, čas jako by plynul pomalu. Užívání amfetaminů přiznali například i hvězdy jako Beatles, Rolling Stones či Eric Clapton.16 Pervitin (metamfetamin) je bílá krystalická látka (viz. Příloha č. 3), která se užívá inhalováním, šňupáním nebo injekčně. Slangově bývá nazýván například péčko, perník, piko. Vyrábí se z efedrinu, který lze získat z různých léků nebo z chvojníku (Ephedra vulgarit). Po užití dochází k celkovému povzbuzení, odstranění únavy, pocitu zlepšené psychické a fyzické výkonnosti, celkovému zrychlení psychických procesů, euforizaci, zvýšené empatii (tedy schopnosti vcítit se do problémů druhých), uvolnění zábran. Prakticky u každého konzumenta pervitinu dochází k zásadním proměnám psychiky. Zdá se mu, že ostatní ho chtějí nejrůznějším způsobem „podrazit“, stává se nedůvěřivým a ostražitým. Východiskem bývá často i sebevražda. Jde o nemocnění velmi podobné schizofrenií. Toxikomané mají pro tyto stavy slangový výraz „stíha“. K dosažení požadovaného účinku musí být množství zvyšováno. Užívané dávky mohou být i několiksetkrát vyšší než dávky počáteční. Pervitin byl poprvé syntetizován v roce 1888 v Japonsku. Byl užíván mimo jiné japonskými sebevražednými piloty kamikadze za druhé světové války a také německými parašutisty. Oproti ostatním drogám je pervitin domácí drogou, která se dokonce z našeho území distribuuje do okolních zemí. Vzhledem k jeho stimulačním účinkům, dostupnosti a ceně je pervitin v České republice již řadu let nejoblíbenější stimulační drogou.
16
http://www.drogy-info.cz/index.php/info/ilegalni_drogy/stimulancia/stimulancia_podrobne
11
Česká republika patřila mezi tři největší výrobce efedrinu ve světě. Vyráběl se ve VÚAB v Roztokách u Prahy. Produkce VÚAB se pohybovala od 100 až 160 tun efedrinu za rok. Vzhledem k tomu, že domácí spotřeba byla řádově kilogramy, většina efedrinu se exportovala. Následovníkem „penicilinky“ byl podnik se zahraniční účastí ICN Česká republika, a.s. V roce 2004 došlo k ukončení jeho výroby firmou ICN v Roztokách u Prahy. Současným zdrojem u malých výrobců jsou především volně prodejné léky. Ze strany státních orgánů je snaha tento prodej omezovat. U organizovaných skupin vyrábějících pervitin ve velkém je organizován nelegální dovoz efedrinu ze zemí bývalé Jugoslávie a Bulharska a lékařského efedrinu ze SRN. Efedrin se dříve prodával na černém trhu za 50 000 Kč/kg. Současná aktuální cena efedrinu se pohybuje v rozpětí 180 000 – 250 000 Kč/kg, což zajišťuje značný finanční profit osobám, zabývajícím se organizováním dovozu a prodeje efedrinu v ČR. 17 Extáze (MDMA) je uměle připravená droga vypadající jako pilulka. (viz. Příloha č. 4) Má stimulační i halucinogenní účinky. Tato droga je užívána zejména na diskotékách. Může mít různé barvy a tvary s nejrůznějšími motivy. Její prvotní využití bylo jako prášek na hubnutí, v 60. letech 20. století byla znovuobjevena jako tzv. „droga lásky“. Způsobuje změny vědomí, zdůrazňují se emoce a smyslové vnímání, umožňuje přehřát se, což je největším nebezpečím této drogy. Uživatelé mohou později litovat, že pod vlivem extáze odhalili své důvěrnosti. Největším nebezpečím je poškození mozku. Cena jedné tablety se pohybuje kolem 300,- Kč.18
2.4 Cannabinoidy Látky kannabisového typu jsou získávány z konopí setého (Cannabis sativa). Jedná se o nejrozšířenější psychotropní drogu. Konopí je pěstováno pro průmyslové účely tradičně i u nás. Umělé osvětlení, vytápění a zalévání umožňuje optimální růst rostlin a více sklizní v roce. Konopí je nejčastěji zneužíváno ve formě marihuany, hašiše a hašišového oleje. Nejběžnější formou konzumace je kouření, při kterém účinné látky pronikají do plic a krve. Účinky se dostaví zpravidla již po třech vdechnutích, jejich maximum se dostaví cca po dvaceti minutách, většina účinků odezní asi po třech 17
KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 42-44 18 CHMELÍK, J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Plzeň:Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s. 239
12
hodinách. „Při pokusech na leteckých trenažérech byla prokázána zhoršená výkonnost 24 hodin po vykouření jediné cigarety marihuany. Obsah rakovinotvorných látek je v marihuaně 16 x vyšší než v tabáku.“.
19
Dochází k bezdůvodné veselosti provázené
neztišitelným smíchem, k tomu přistupuje pocit naplněné radosti. Vizuální pocity jsou intenzivnější, živější, kontrast a intenzita barev se zvyšují, čas je subjektivně zpomalen. Mohou se rozvinout halucinace, zpomaluje se myšlení i krátkodobá paměť. Poruchy paměti mohou přetrvávat i týdny po vysazení drogy. Konopí má mimo psychotropního efektu i další zajímavé a potenciálně využitelné vlastnosti, užívá se například při zvládání obtíží s nevolnostmi u AIDS, při chemoterapii nádorových onemocnění, u terapie Alzheimerovy choroby. Perspektivní se jeví i užití v neurologii (roztroušená skleróza, migréna či Parkinsonova choroba), či v očním lékařství (terapie glaukomu, kdy THC snižuje nitrooční tlak). „V minulosti to byla záležitost především USA a Holandska, později došlo k rozšíření i do dalších států EU. Dobrá práce Policie ČR a Celní správy ČR na tržnicích a při likvidaci nelegálních tabákových továren má za následek, že se vietnamská komunita rozhlíží po nových výnosných aktivitách, což je např. právě pěstování konopí, které je méně rizikové a dobře vynáší. Marihuana nebo hašiš prodávaný v Evropě pochází z Nigérie, Maroka, Kolumbie nebo Pákistánu.“ 20 Marihuana (marijánka, maruška, mařena) vzniká smíšením usušených a rozmělněných listů a vrchní rostlinné okvětní části konopí. Uživatelé jí říkají tráva, což je přesné vystižení jejího vzhledu (viz. Příloha č. 5). Další obdobou je gandža, která se získává ze speciálně pěstovaných samičích rostlin konopí. Marihuana se kouří buď samostatně, nebo s tabákem v ručně stočených cigaretách (tzv. joint), případně v dýmkách. Také se přidává do nápojů, cukrovinek či pečiva. Hašiš (viz. Příloha č. 6) je získáván z pryskyřice z květů a listů v horních částech rostliny, která je sbírána a hnětena do formy kvádrů, tablet, koulí nebo kostek a před vyschnutím se balí do listů anebo celofánu. Zabarvena je do různých odstínů hnědi. Hašiš se kouří s tabákem ve speciálních dýmkách, polyká s jídlem anebo v nápojích, vyrábí se z něj hašišová kořalka. Hlavním centrem produkce je oblast Středního východu. Koncentrace THC v hašiši je přibližně pětkrát vyšší než v marihuaně. Účinek 19
KOMOROUS, J. Lovci smrti. Praha: NAŠE VOJSKO, s.r.o., 2009, s. 132 KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 38-39 20
13
závisí na množství, způsobu, frekvenci užívání a také fyzických a psychických dispozicích uživatele. Z důvodu vysokého obsahu dehtu v ručně balených cigaretách a tendence kuřáků zadržovat vdechovaný kouř dlouhou dobu v plicích, může pravidelné užívání vést k nemocem dýchacího traktu. Nebezpečné je užívání v těhotenství, kdy ohrožuje vývoj plodu. „Již v roce 1843 osobnosti, jako byli Dumas, Hugo, Baudelaire nebo Gautier, zakládají první hašišový klub v Evropě (LE CLUB DES HACHICHINS). Na světových výstavách od roku 1860 až do počátku 20. století byla vždy velkou atrakcí expozice tureckého kouření hašiše ve vodních dýmkách a ve stejné době se v Americe běžně prodávala neškodná a doporučovaná sladkost Heesheesh candy, hašiš kandovaný v javorovém sirupu. Kuřárny hašiše byly otevřeny ve většině větších měst Ameriky a přetrvaly až do konce 20. let minulého století.“21 „Cena hašiše se na černém trhu pohybuje podle druhu a kvality v rozmezí 200 až 500 Kč za gram.“ 22
2.5 Halucinogeny Halucinogenní drogy jsou látky se silnými psychoaktivními účinky. Patří mezi ně například meskalin, psilocybin, durman, LSD či PCP („andělský prach“). Deformují vnímání objektivní reality, je porušeno vnímání směru, vzdálenosti a času, nastávají problémy s koordinací pohybů. Uživatel může popisovat, že „slyší barvy a vidí zvuky“. Mezi příznaky patří halucinace nebo deziluze (např. přesvědčení nemocného jedince, že je špehován – stihomam). Účinek nastává během první hodiny po požití. Zkreslené vnímání reality může vyvolat nebezpečné chování, jako například pokus létat. Celou dobu trvání účinku nemá člověk potřebu spánku a odpočinku. Charakteristické jsou tzv. flashbacks – zlomkovité zpětné návraty ke stavu, kdy byl člověk pod vlivem drogy, které se mohou objevit i měsíce po posledním užití. V českých podmínkách je známa muchomůrka tygrovaná a muchomůrka červená či durman obecný. „Mezi asi 500 000 druhy pozemské flóry je dnešnímu člověku známo dosud přibližně 150 rostlin, které mohou být užity jako omamné halucinogenní prostředky. Na východní polokouli je takových rostlin sotva 20 druhů.“ 23
21
KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 11 22 CHMELÍK, J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Plzeň:Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s. 233 23 KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010, s. 81
14
Meskalin je psychoaktivní složkou různých druhů kaktusů, které rostou na americkém kontinentu. Získává se z dužnatých částí vylisováním ve formě rostlinného oleje, jenž se přidává do nápojů. Je možné rovněž zpracování do práškové podoby. Psilocybin je účinná látka obsažená v houbách z rodu Psilocybe (lysohlávky – slangově houbičky). Mezi příznaky otravy patří bolest hlavy, malátnost, třes, pocení, křeče, pocit na zvracení, změny nálady, deprese, halucinace, apod. Nejzávažnějším hrozícím následkem je smrt, a to jak z předávkování, neboť každá houba obsahuje jiné množství účinné látky, nebo v důsledku sebepoškození při bouřlivém psychickém prožívání otravy. (viz. Příloha č. 7) Lysergamid (LSD) je halucinogenní droga, která byla nejprve užívána pro vyvolávání modelové psychózy podobné schizofrenii, aby pomohla odhalit příčiny tohoto onemocnění. Experimenty s LSD proslul i světově známý psychiatr českého původu Stanislav Grof. Nevypočitatelnost účinků a riziko vzniku tzv. latentní psychózy (teorie o možné existenci jakéhosi skrytého „nespuštěného“ psychického onemocnění, kde právě intoxikace LSD může být spouštěcím faktorem choroby, která by jinak nenastala) vedla k zastavení výroby a ukončení experimentů v oficiální psychiatrii. LSD je užíváno ve formě tablet, tenkých čtverečků želatiny nebo absorpčních papírků, tzv. tripů označených poutavými obrázky a názvy.
24
(viz. Příloha č. 8) „Tripy jsou užívány
vložením pod jazyk a jejich cena na černém trhu se pohybuje v rozmezí 200 až 500 Kč za kus.“ 25
2.6 Těkavé látky (inhalanty) K objevům těkavých látek přispěl zejména rozvoj chemie na přelomu 18. a 19. století. Mezi těkavé látky užívané v lékařství patří anestetické plyny jako éter, vazodilatátory (prostředky rozšiřující cévy), bronchodilatátory (prostředky využívané při léčení astmatu) aj. Dnes se běžně setkáváme např. s benzínem, toluenem, rajským plynem, éterem, lepidly, barvami, laky, čisticími prostředky či rozpouštědly. Vdechují se z igelitových pytlíků, do nichž je vložen kus tkaniny nebo vaty namočené v těkavé látce. Těkavé látky nejvíce zasahují játra, srdce, plíce a ledviny. Okamžité psychické 24 25
NOŽINA, M. Svět drog v Čechách. 1. vydání. Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 1997, s. 39 CHMELÍK, J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Plzeň:Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s. 235
15
účinky se projevují vzrušením, povznesením nálady, nepřítomností duchem. Zároveň se objevují závratě, poruchy vidění a rovnováhy, problémy s artikulací slov, apod. Postižený je pobledlý, je mu špatně, častá je vyrážka kolem úst a nosu. Dlouhodobější zneužívání těkavých látek vede k destrukci osobnosti projevující se nezájmem o okolní svět, lenivostí, zanedbáváním školní docházky apod.
2.7 Psychofarmaka Mezi léky obsahující tlumivé látky patří analgetika (proti bolestem), hypnotika a barbituráty (na spaní), sedativa a anxiolytika (proti úzkosti). Jejich hlavním společným účinkem je útlum centrální nervové soustavy. Po užití dochází k ospalosti, otupělosti, k celkovému útlumu. Mezi léky s možným vznikem závislosti patří například Nitrazepam, Rohypnol, Neurol, Diazepam či Fenmetrazin. „Zneužívání, či přesněji nadužívání, léků je časté zvláště u lidí dlouhodobě vystavených stresovým situacím. Tímto případem byl např. i generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Leonid Iljič Brežněv, který se od poloviny 70. let až do své smrti v oce 1982 potýkal se závislostí na sedativech.“ 26
26
NOŽINA, M. Svět drog v Čechách. 1. vydání. Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 1997, s. 45
16
3. Propojování zneužívání návykových látek se zločinem a snaha o regulaci negativních dopadů K většímu rozšiřování nabídky a distribuce drog dochází teprve ve druhé polovině 19. století v souvislosti s rozvojem přírodních a technických věd. Během 20. století začalo být užívání, výroba a obchodování s psychoaktivními látkami ve většině států světa kriminalizováno. Příkladem může být prohibice v Spojených státech amerických, kde bylo třináct let zakázáno užívání alkoholu. Přesto se objevovaly nové drogy, jež ještě nebyly kriminalizovány, například amfetaminy nebo LSD. Negativní účinky drog, včetně obchodování s nimi, bylo potřeba regulovat v mezinárodním měřítku. Vytvoření současného mezinárodního kontrolního systému dohlížejícího na nakládání s OPL nebylo snadné. Tento proces neskončil a neustále se vyvíjí, velkou roli v něm hrají především integrační tendence v rámci EU. Roku 1909 proběhla První mezinárodní konference na potírání drog v Šanghaji (Čína). Jedná se o vůbec první konferenci, která se zabývala drogovou problematikou. Jejím předmětem byla hlavně otázka zamezení dovozu britského opia do Číny, nedošlo však k přijetí žádného právně závazného dokumentu. V roce 1912 byla v Haagu sjednána první celosvětová mezinárodní smlouva – Mezinárodní úmluva o opiu. Jejím cílem bylo omezit dopravu OL určených výlučně pro lékařské použití. V roce 1925 byla v Ženevě sjednána Mezinárodní opiová úmluva, která mj. vytvořila pro zákonný mezinárodní obchod s OL systém dovozních a vývozních povolení. Roku 1931 došlo v Ženevě k sjednání Úmluvy o omezení výroby a úpravě distribuce OL. Cílem bylo omezit světovou výrobu OL pouze na množství nutné pro zajištění potřeb pro lékařské účely a potřeby výzkumu. Roku 1936 byla opět v Ženevě podepsána Úmluva pro potlačení nezákonné dopravy nebezpečných látek. Byla první výzvou mezinárodního společenství k přísnému trestání osob účastnících se nezákonné dopravy drog. Následovalo vydání tří protokolů. Prvním byl Protokol 1946 podepsán v Lake Success, jehož cílem bylo převést funkce kontroly OL do působnosti OSN, také byla vytvořena Komise OSN pro OL. V New Yorku byl podepsán Protokol 1948, na jehož základě byly do seznamu OL zařazeny poprvé i synteticky připravované OL a Protokol o opiu (Protokol o omezení a regulaci pěstování máku, jeho produkci, mezinárodnímu obchodu, nákupu a používání opia), který se
17
zabýval omezením užívání opia a obchodu s ním pouze pro lékařské a vědecké účely. Jmenovitě uváděl pouze 7 států oprávněných produkovat opium pro vývoz (Bulharsko, Írán, Indie, Jugoslávie, Řecko, Sovětský svaz, Turecko). Opět v New Yorku pak byla podepsána Jednotná úmluva o OL. Cílem bylo sjednotit všechny dříve podepsané mezinárodní úmluvy v této oblasti. Přílohou byly Seznamy OL, rozdělené do 5 skupin. V roce 1972 byl ve Vídni podepsán Protokol o změnách Jednotné úmluvy o OL. Posílil úlohu Mezinárodního úřadu pro kontrolu OL, rozšířil povinnosti států v oblasti odhadů spotřeby OL. Dále vstoupila roku 1976 v platnost Úmluva o psychotropních látkách podepsaná ve Vídni. Do té doby byly předmětem mezinárodní kontroly pouze OL, od nynějška i látky psychotropní. V roce 1987 se konala Mezinárodní konference o boji se zneužíváním omamných prostředků a jejich nezákonným obchodováním, po níž byla přijata Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s OPL, podepsaná roku 1988 opět ve Vídni. Úmluva je první mezinárodní úmluvou na úseku kontroly nakládání s drogami náležející do sféry tzv. mezinárodního práva trestního. V roce 1990 byl ustaven Program OSN pro mezinárodní kontrolu drog, jenž zahájil svou činnost v roce 1991 a koordinuje všechny činnosti OSN související s kontrolou drog. „V současné době jsou v platnosti poslední tři uvedené mezinárodní úmluvy tvořící základní pilíře mezinárodního systému na kontrolu drog (včetně Protokolu doplňujícího Jednotnou úmluvu z roku 1961). Lze vyslovit závěr, že mezinárodní smluvní aparát v této podobě je funkční a zřejmě i dostačující. Tento názor dokládá i fakt, že od roku 1988 nebyla přijata žádná nová mezinárodní úmluva zabývající se čistě kontrolou drog. Výjimku do jisté míry představuje Úmluva proti nadnárodnímu organizovanému zločinu zabývající se také nelegálním obchodem s drogami, která byla přijata v roce 2000 v Palermu a v roce 2003 nabyla účinnosti. Avšak v odborné veřejnosti se objevují názory, že výše uvedené mezinárodní úmluvy by měly být podrobeny revizi, neboť byly přijaty v době, jež se vyznačovala úplně jiným historickým, sociálním a politickým klimatem, než jaké ve světě panuje nyní. Dnešní aktivity na poli kontroly drog se vedle konání odborných sympozií soustředí zejména na přijímání akčních plánů a strategií v boji proti drogám, které jsou konstruovány na určitá období. Bývá v nich formulováno množství cílů, kterých má být dosaženo. Jejich základní rysy lze však shrnout do několika následujících bodů: snížení poptávky po OPL, snížení nabídky těchto látek, otázka
18
mezinárodní spolupráce.“27 V rámci EU byla schválena Evropskou radou mnohaletá komplexní Protidrogová strategie EU na období 2005 až 2012 poskytující rámec pro Akční plán EU boje proti drogám na období 2009 až 2012. V dnešní době se výrobou tvrdých drog zabývá především organizovaný zločin, někdy nazývaný narkomafie. V některých náboženstvích jako Native American Church je užívání ilegálních drog státem povoleno z důvodu náboženské svobody.
27
HRUŠKA, J. Mezinárodní historické mezníky a východiska v boji proti drogové trestné činnosti. Trestní právo 2/2009. Praha: Novatrix, s.r.o. 2009, s. 14-15
19
4. Vývoj a situace v oblasti výroby a užívání drog v České republice V této kapitole popisuji vývoj v oblasti výroby a užívání drog na území ČR, a to jak situaci před rokem 1989, tak i změny, které přineslo období po roce 1989. Závěrečná podkapitola je pak věnována současnému stavu.
4.1 Situace do roku 1989 Jak v Československu, tak i v celé Evropě bylo po první světové válce, v důsledku prohlubujících se hospodářských a sociálních problémů, příznivé klima pro nárůst zneužívání drog. Mezi tanečníky, umělci, herci a rovněž pražskou smetánkou se stalo módou zneužívání kokainu. Experimentovaly s ním například takové osobnosti českého filmu, jakými byly Hugo Haas, Lída Baarová, Ljuba Hermanová či Adina Mandlová. Kokain byl rovněž rozšířen v prostředí pražských prostitutek, jímž sloužil jako „droga zapomnění“ a sexuální stimulátor. V poválečných letech se v Praze objevilo i kouření opia. Ve 30. letech pak zneužívání konopných preparátů, avšak zůstalo omezeno pouze na několik případů v hlavním městě. Nezákonný obchod s drogami se v Československu rozvinul zejména v letech 1920-1925. Zdroj drog na nelegálním trhu byl v podstatě dvojí – úniky z lékáren a pašování. Nelegální obchod s drogami se soustřeďoval do Prahy a severních Čech, kde se pašovaly drogy jak z německého, tak i na německé území, dále pak na sever Moravy a do Slezska. Dále k nám pronikaly drogy ilegálními cestami z Rakouska, Maďarska a Bulharska. I přes pouze oslabené pronikání západního drogového boomu a alternativních kultur u nás vznikla drogová scéna, ovšem díky specifickým společenským podmínkám poznamenaná mnoha zvláštnostmi. Podíl na tom měl i celkový nedostatek alkoholu a drog během a krátce po ukončení světového konfliktu. Toxikomanie se vyskytovala zcela výjimečně, a to zejména u osob přicházejících do styku s drogami ve své odborné práci, např. u zdravotníků. Se společenským uvolněním a přílivem nových myšlenkových směrů koncem 60. let se u nás objevilo rozšířené užívání konopí. Sovětská invaze a následná normalizace spojená s tvrdou represí je však opět zatlačila do pozadí. Čeští toxikomani, pověstní svou vynalézavostí, záhy objevili často velice důmyslné způsoby, jak získat semena konopí, např. vytříděním semínek ze směsi ptačího zobu, dodávaného k nám z Indie a
20
distribuovaného v běžné maloobchodní síti. Na přelomu 60. a 70. let u nás došlo také ke značnému rozšíření čichání prchavých látek, po přechodném ústupu nás nová vlna zasáhla v polovině 80. let. V Československu se v ohromné míře rozmohlo zneužívání těkavých látek, jako jsou éter, chloroform, trichloretylen (známý jako čisticí prostředek Čikuli), toluen, aceton, benzín, čpavek, stejně tak sprejů. Většina těchto látek byla snadno dostupná a za minimální ceny. Negativní roli zde sehrál i zákon. Zatímco mladistvý nedostal bez problémů v restauraci ani sedmistupňové pivo, těkavé látky získal v drogerii bez obtíží. Až po velice rozvleklých jednáních u nás došlo k zastavení prodeje Čikuli a Okeny (prostředku na čištění oken). Největšího rozšíření dosáhlo v Československu zneužívání léků, způsobené stavem v zemi uzavřené za „železnou oponou“, zastávající politiku bezplatného zdravotnictví, a tím i přidělování léčebných prostředků. 28 Až do konce 80. let bylo území ČR pro svou výhodnou polohu užíváno převážně k tranzitu drog směřujících do západní Evropy. Nedostatek klasických drog si naši toxikomané nahrazovali zneužíváním drog vyráběných či upravovaných podomácku z běžně dostupných látek (pervitin, brown).
4.2 Situace od roku 1989 Devadesátá léta ve znamení nástupu demokracie s sebou přináší nejenom rozvoj, svobodu a prosperitu, ale i takové jevy, jako jsou organizovaný zločin, praní špinavých peněz či drogy. Po roce 1989 došlo v ČR v oblasti drogové problematiky k podstatným změnám. Krátce po změně společenského zřízení byla vyhlášena plošná amnestie, která do ulic vrátila značné množství lidí zabývajících se výrobou a distribucí drog. Drogy distribuované na českém trhu pocházejí ze zdrojů tuzemských i zahraničních. Nejsou pouze dováženy k nám, avšak i české drogy a látky nezbytné k jejich výrobě jsou vyváženy do zahraničí. Například pervitin pod názvem čeko získal popularitu především v SRN, Itálii, Nizozemí, Švýcarku či Rakousku. Kdysi dominantní zneužívání léků ustoupilo, neboť léky obsahující psychotropní látky jsou již v ČR k dostání pouze na lékařský předpis. Vytvořila se otevřená drogová scéna, zneužívání drog se rozšířilo do všech regionů v ČR, většina výrobců byla zároveň i konzumenty, věková hranice 28
NOŽINA, M. Svět drog v Čechách. 1. vydání. Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 1997, s. 54-57, 98102
21
uživatelů i distributorů drog se snížila (vysoký podíl osob do 15-ti let). Od počátku 90. let k nám začaly pronikat organizované skupiny zločinců z bývalého Sovětského svazu a Balkánu – zejména Jugoslávie, ale i Bulharska, Rumunska, Albánie, Turecka, Řecka, později z Itálie a arabských států. V poslední době má velmi silný vliv asijský organizovaný zločin.
4.3 Současný stav Druhá polovina devadesátých let a přelom tisíciletí byly obdobím, kdy česká mládež ve zvýšené míře objevovala nelegální drogy. „Situaci v ČR z hlediska drogové problematiky popisuje Výroční zpráva o stavu ve věcech drog, kterou každoročně publikuje Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. ČR za rok 2009 vykazuje dlouhodobě nejvyšší míru užívání konopných drog u mladistvých v porovnání s dalšími zeměmi EU. 35 % českých studentů má zkušenost s konopnou drogou, oproti 16 % v zemích EU. I v užívání legálních drog, především alkoholu u mladistvých se ČR pohybuje na předních příčkách v porovnání s dalšími zeměmi EU. Dle výsledků studie ESPAD zkušenost s jakýmkoli užitím alkoholu má 98,4 % 16-ti letých studentů. 48 % 16-ti letých Čechů v posledním roce bylo alespoň jednou opilých, zatímco celoevropský průměr činil 39 %. Stejně vysoké jsou i údaje týkající se tabákových výrobků: 57 % šestnáctiletých již okusilo během
svého
života
první
cigaretu.
U experimentálního užívání drog nedošlo k nárůstu, údaje se nicméně zastavily na vysokých hodnotách (36,5 % z celkové populace dospělých osob a 36,2 % mladistvých do 16 let, dle výsledků v roce 2008, zkusilo během svého života nelegální drogu). Dle údajů Národního monitorovacího střediska se odhaduje, že celkový počet problémových uživatelů drog (tzn. počet uživatelů pravidelně aplikujících drogy nitrožilně) byl v roce 2008 32500, z toho 2/3 tvořili uživatelé pervitinu. Odhady týkající se problémových uživatelů konopných drog hovoří až o 60 000. Počet problémových
uživatelů
drog
v
ČR
v
posledních
letech
mírně
stoupá.
Příznivá situace je v otázce výskytu viru HIV u injekčních uživatelů drog – v roce 2009
22
se promořenost virem nacházela hluboko pod 1 %. Mírně vzrůstá výskyt virových hepatitid typu B a C.“ 29 „V České republice zůstává i nadále největším problémem masová nelegální výroba
metamfetaminu
v domácích,
tzv.
„kuchyňských“
laboratořích.
Oproti
předchozím letům se progresivně zvýšil podíl zapojení vietnamských zločineckých uskupení do velkoobjemové výroby a distribuce metamfetaminu, jejíž produkce je orientována i na pokrytí zvýšené poptávky v příhraničních oblastech se SRN. Alarmujícím jevem je setrvalý vzestupný trend průmyslového pěstování netechnického konopí tzv. „indoor“ technologiemi (viz. Příloha č. 9), jehož produkce se vyznačuje stabilní kvalitou sklizně a obsahem účinné látky THC v rozpětí 12-20%. V součastné době probíhá legislativní proces, na základě kterého by mělo dojít k legalizaci využití léčebných účinků marihuany za státem stanovených zákonných podmínek. Tato skutečnost přispěje k možnosti využití konopí jako léku osobám, které by byly jinak trestně postižitelné, pokud by se snažily marihuanu nelegálně získat na černém trhu. Tradičním a přetrvávajícím problémem zůstává organizovaný dovoz heroinu ze zemí západního Balkánu, který se na území ČR dostává ve víceletém srovnání stále častěji méně kvalitní. V oblasti pašování a distribuce heroinu na území ČR stále dominují zločinecké struktury etnických Albánců, zejména z Kosova a Makedonie. Čistota heroinu distribuovaného v ČR při pouličním prodeji se pohybuje zpravidla v rozmezí 510% s tím, že droga je nejčastěji ředěna paracetamolem a kofeinem. Obdobná situace je v případě kokainu, který získává na oblibě zvýšenou dostupností a příznivější cenou, jež je většinou vykoupena masivním ředěním kokainu různými, často i zdraví ohrožujícími látkami. Na pašování a distribuci kokainu se na území ČR stále významnou mírou podílejí západoafrické zločinecké struktury. Zejména osoby původem z Nigerie, se zabývají jak pašováním kokainu z producentských zemí Jižní Ameriky do Evropské unie, tak i následným dovozem kokainu ze zemí EU do ČR a v neposlední řadě také distribucí kokainu v ÈR. Jako kurýři kokainu jsou i nadále najímání občané ČR, zejména ze sociálně slabších poměrů. V meziročním srovnání lze pozorovat opětovný výskyt tabletovaných syntetických drog s účinnou látkou MDMA, i když stále v rámci taneční scény převládají tabletované drogy s účinnými látkami ze skupiny piperazinů či výskyt psychoaktivních látek označovaných jako nové syntetické drogy, které velmi 29
http://www.mvcr.cz/clanek/kriminalita-146433.aspx
23
často nepodléhají zákonné regulaci. Fenoménem v oblasti drog posledních let jsou nové syntetické drogy, tzv. designer drugs. Především přelom let 2010 a 2011 byl pro tyto látky v České republice opravdovým boomem. Došlo nejen k rozšíření internetových obchodů (Smart shops, Amsterdam shops, apod.), ale také jejich kamenných poboček po celém území republiky. Počátkem roku 2011 bylo na území republiky identifikováno téměř 20 kamenných prodejen, napojených především na distributory z Polska, kteří se do České republiky přesunuli po přijetí restriktivních legislativních opatření přijatých polskou vládou. Tyto prodejny byly zřízeny převážně v severomoravském regionu, konkrétně v Olomouci, Ostravě a Českém Těšíně. U většiny nových syntetických drog nejsou známy farmakologické a toxikologické účinky na lidský organismus. Postupně se podařilo rozbít několik sítí distributorů a zahájit trestní stíhání jejich majitelů, především pro trestný čin šíření toxikomanie podle ust. § 287 trestního zákoníku. Na základě intenzivních jednání v rámci pracovní skupiny Early Warning System a také poměrně značného mediálního tlaku se podařilo v rekordním čase přijmout novelu ZNL, a zařadit na seznam zákonné kontrole podléhajících látek celkem 33 nových substancí. Novela byla zveřejněna zákonem č. 106/2011 s účinností od 22. dubna 2011. Od tohoto data okamžitě přestali prodejci tyto látky nabízet jak v kamenných prodejnách, tak na internetu. Přes veškerou snahu postihnout legislativními opatřeními nejvíce rizikové látky, jsou tyto nahrazovány novými substancemi, které zákonné kontrole nepodléhají. Z pohledu vymáhání práva stále výrazně převažuje stíhání osob pro kvalifikované skutkové podstaty drogových trestných činů nad skutky, které souvisí s držením drog pro vlastní potřebu. Úroveň vymáhání práva v oblasti drogových přestupků je v evropském srovnání stále velmi nízká a výrazně přispívá k zvyšování subjektivní vnímané dostupnosti některých druhů drog a podporuje vysokou společenskou a mediální toleranci rizikového užívání zejména konopných drog. „30 Protidrogová politika v ČR je založena na uplatňování vyváženého přístupu ke snižování nabídky drog a poptávky po drogách. Protidrogovou politiku staví ČR na čtyřech základních pilířích, a sice primární prevenci, léčbě a sociálním začleňování, snižování rizik a snižování dostupnosti drog. Ročně jsou u nás vydávány ohromné sumy
30
http://www.policie.cz/clanek/vyrocni-zpravy-annual-reports-jahresbericht.aspx - Výroční zpráva 2011, s. 3, 11, 16, 19, 22
24
za boj s drogovou kriminalitou. „V roce 2008 dosáhly výdaje z veřejných rozpočtů na protidrogovou politiku 597,3 mil. Kč.“31
31
MRAVČÍK, V. Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v ČR v roce 2008. Praha: Úřad vlády ČR: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 2009, s. 4
25
5. Tuzemské orgány působící v oblasti problematiky drog Koordinaci a řízení protidrogové politiky zajišťuje Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky (RVKPP), která je součástí Úřadu vlády ČR. Do její kompetence spadá také mezinárodní spolupráce a zastoupení ČR v mezinárodních drogových úřadech OSN, EU, Rady Evropy a podle potřeby též na regionální či bilaterální úrovni. Klíčovým koncepčním dokumentem vlády ČR a zároveň programovým vyjádřením záměrů a postupu vlády při řešení problému užívání drog je Národní strategie protidrogové politiky na období 2010 až 2018 , která byla schválena dne 10. května 2010 usnesením vlády č. 340. Nástrojem pro realizaci Národní strategie je Akční plán realizace národní strategie protidrogové politiky pro období 2010 – 2012, který byl schválen 19. ledna 2011 usnesením vlády č. 47. Od r. 2001 se v ČR zpracovávají Výroční zprávy o stavu ve věcech drog. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, které plně spolupracuje s Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost v Lisabonu, zajišťuje sběr, analýzu a zpracování dat v drogové oblasti. Za realizaci opatření na resortní úrovni zodpovídají příslušná ministerstva, uvolňování vládou schválených prostředků ze státního rozpočtu pak zajišťuje ministerstvo financí. Kontrolním orgánem pro oblast legálního zacházení s OPL i prekurzory ve smyslu ZNL je Inspektorát OPL zřízený v roce 1995 ministerstvem zdravotnictví, který také odpovídá za zpracovávání statistických hlášení pro OSN. Celní správa MF působí v oblasti potlačování nedovolené nabídky drog a odhalování nelegálních zásilek z a do zahraniční a zapojuje se do řady mezinárodních organizací, informačních systémů a pracovních skupin, zabývajících se kontrolou nedovoleného obchodu s OPL a prekurzory. Za realizaci opatření v oblasti potlačování výroby a nabídky drog, dodržování zákonných norem upravujících prodej legalizovaných drog (alkohol, tabák), za bezpečnost a potírání kriminality páchané v souvislosti s užíváním drog zodpovídá Policie ČR, především NPC, která plní úkoly zejména v odhalování a potírání organizovaného drogového zločinu a má též své pevné místo v řadě mezinárodních policejních drogových útvarů a skupin, spolupracuje s Europolem a Interpolem. Při realizaci protidrogové strategie je také významná spolupráce s justiční institucí Eurojust. „Českým specifikem je, že již od počátku 90. let hlavní aktivity v oblasti léčby a prevence drogových závislostí převzaly namísto státních institucí nevládní iniciativy. Lví podíl na tom měla i existující situace ve
26
zdravotnictví, jež donutila řadu vynikajících protidrogových specialistů odejít do soukromého sektoru. Tak vznikla i v současné době nejznámější česká nadace pro léčbu drogových závislostí a AIDS – Drop In. Velkou výhodou nevládních iniciativ je skutečnost, že všeobecně požívají mezi toxikomany vyšší důvěru než oficiální státní instituce tohoto typu.“ 32
32
NOŽINA, M. Svět drog v Čechách. 1. vydání. Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 1997, s. 291
27
6. Legislativa v oblasti drogové trestné činnosti V poslední kapitole obecné části se budu věnovat vývoji právní úpravy týkající se drogové trestné činnosti na našem území, zmíním se o mezinárodních smlouvách a dohodách závazných pro ČR a na závěr nastíním stav legislativy v zemích EU.
6.1 Vývoj právní úpravy týkající se drogové trestné činnosti na území ČR V Československu se nezákonný obchod s drogami rozvinul po první světové válce, v letech 1920-1925, kdy se Československo stalo vzhledem ke své centrální poloze v Evropě významnou tranzitní a cílovou zemí. Tehdejší zákon upravoval ilegální obchod pouze
jako přestupek.
Značný význam
z hlediska právní
úpravy
psychoaktivních látek mělo přijetí tzv. opiového zákona č. 29/1938 Sb. z. a n. v roce 1938. Opiovým zákonem bylo dokončeno zavádění mezinárodních úmluv do československého právního řádu. Základ trestněprávní úpravy nedovolené výroby a držení drog obdobné dnešní úpravě obsahoval trestní zákon č. 86/1950 Sb. Tato ustanovení byla jen s malými úpravami přejata do TZ. Úprava, která umožňovala také postih přechovávání omamných látek pro vlastní potřebu, platila beze změny až do r. 1990, kdy zákonem č. 175/1990 Sb. byl odstraněn trestní postih přechovávání pro sebe, přechovávání poté muselo být vykonáváno pro jiného. S účinností od r. 1999 novela TZ (zákon č. 112/1998 Sb.) znovu zavedla trestnost držení drogy pro vlastní potřebu. Další právní úprava je obsažena v zákoně, který byl přijat v r. 1948 jako zákon o potírání alkoholismu č. 87/1948 Sb. Ustanovení týkající se nealkoholových drog nebyla ani součástí zákona č. 120/1962 Sb. o boji proti alkoholismu z r. 1962. Teprve zákon č. 37/1989 Sb, o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, zahrnul do jednoho zákona právní úpravu opatření vůči alkoholu a ostatním psychoaktivním látkám. Zákon č. 37/1989 byl nahrazen novým zákonem až v r. 2005. Jde o dosud platný zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Nová právní úprava vymezila mj. systémová opatření zasahující zejména do prevence a snižování škodlivých účinků užívání návykových látek, zdravotní péče a systému sociálních služeb. Platnost TZ skončila až v r. 2009. Od 1. 1. 2010 vstoupil v účinnost NTZ, který byl připraven v rámci reformy české justice. Došlo i ke změně ustanovení o drogových trestných činech.
28
Trestné činy spojené s držením, výrobou, nakládáním OPL, nedovoleným pěstováním, šířením toxikomanie apod. jsou obsaženy v § 283 až § 288 NTZ (§ 283 Nedovolená výroba a jiné nakládání s OPL a s jedy, § 284 Přechovávání OPL a jedu, § 285 Nedovolené pěstování rostlin obsahujících OPL, § 286 Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě OPL, § 287 Šíření toxikomanie). Pod č. 455/2009 Sb. bylo publikováno Nařízení vlády, kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující OPL a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu NTZ (viz. Příloha č. 10). Č. 467/2009 Sb. pak patří Nařízení vlády, kterým se pro účely NTZ stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u OPL, přípravků je obsahujících a jedů. Zákonem upravujícím přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi je PřeZ, jenž tak činí v § 30. ZNL je jedním z hlavních předpisů, které upravují nakládání s legálními a nelegálními drogami. Po vstupu ČR do EU v roce 2004 byl ZNL novelizován, čímž se uvolnil se obchod s prekurzory v rámci EU. Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, upravuje mj. zacházení s léčivy, registraci, výrobu a dovoz léčivých přípravků ze třetích zemí, povolování výroby léčivých přípravků apod. Dále bych uvedla například zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, který obsahuje řadu ustanovení zejména procesní povahy či např. ustanovení upravující umístění osoby pod vlivem návykové látky do cely dle § 31 odst. 1. Povinnost občanů nepožívat návykové látky pak ukládá například zákon č. 361/2000 Sb., o provozu po pozemních komunikacích v § 5 odst. 2 písm. a), b) ve vztahu k silničnímu provozu. Závazný pokyn policejního prezidenta č.12/1999, kterým se upravuje postup příslušníků Policie ČR při odhalování protiprávních jednání souvisejících s toxikomanií, definuje pojmy jako toxikomanie, návykové látky, toxikoman, toxikomanie alkoholová
29
a nealkoholová, apod., stanoví příslušnost Policie ČR při vyšetřování těchto skutků odkazem na zákon o Policii ČR, stanoví okruh trestných činů, které Policie ČR odhaluje, odkazuje na právní předpisy uvádějící vymezení množství malého/většího než malého. Novelou provedenou zákonem č. 189/2008 Sb. bylo do zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních vloženo ustanovení § 21a, které vymezuje odbornou způsobilost k výkonu povolání adiktologa, který vykonává činnost v rámci preventivní, léčebné a rehabilitační péče v oboru adiktologie, tj. prevenci a léčbu závislosti na návykových látkách a dalších závislostí. V otázce drogových trestných činů mnohokrát rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Při vyhledávání na stránkách Nejvyššího soudu a po zadání výraz „ohrožení pod vlivem návykové látky“ najdeme k datu 5.6.2012 třicet tři rozhodnutí.
6.2 Mezinárodní smlouvy a dohody v oblasti drogové problematiky závazné pro ČR První mezinárodní úmluva upravující drogovou problematiku, ke které Československo přistoupilo, byla Mezinárodní úmluva o opiu. Stalo se tak dne 24.3.1922, úmluva byla vyhlášena pod č. 159/1922 Sb. z. a n. – Mezinárodní opiová konvence. O pět let později, 11.4.1927, se Československo stalo smluvní stranou Mezinárodní opiové úmluvy, kterou vyhlásilo jako
Druhou opiovou konvenci č.
147/1927 Sb. z. a n. Dne 12.4.1933 byla pod č. 173/1933 Sb. z. a n. vyhlášena Úmluva o omezení výroby a úpravě distribuce OL. Dále Československo přistoupilo dne 28.9.1949 k Protokolu 1946. ČR je signatářem tří úmluv OSN, které jsou hlavními nástroji mezinárodněprávního systému kontroly drog. Jde o Jednotnou úmluvu o OL 1961 (doplněnou Protokolem o změnách Jednotné úmluvy), Úmluvu o psychotropních látkách 1971 a Úmluvu OSN proti nedovolenému obchodu s OPL 1988. Jsou součástí českého právního řádu jako vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 47/1965 a 62/1989 a sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 458/1991 a 462/1991. Československá republika také uzavřela smlouvy s jinými státy v oblasti obchodu s OPL, jde o úmluvu č. 44/2001 Sb.m.s. mezi ČR a Lotyšskou republikou o
30
spolupráci v boji proti terorismu, nedovolenému obchodu s OPL a organizovanému zločinu, č. 110/2002 Sb.m.s. mezi ČR a Chorvatskou republikou spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, nedovolenému obchodu s OPL, terorismu a dalším druhům nebezpečné trestné činnosti, č. 33/2003 Sb.m.s. mezi ČR a Rumunskem o spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, nedovolenému obchodu s OPL a prekurzory, terorizmu a další závažné trestné činnosti a č.116/2004 Sb.m.s. mezi vládou ČR a vládou Moldavské republiky o spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, nedovolenému obchodu s OPL, terorismu a dalším druhům závažné trestné činnosti. Do výčtu úmluv jsem zařadila pouze ty, které se týkají přímo drogové problematiky. Mimo to je ČR vázána mnoha úmluvami týkajících se obecně práva trestního, právní pomoci, vydávání osob apod.
6.3 Nástin stavu legislativy v zemích EU Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) provozuje databázi European Legal Database on drugs (ELDD), která obsahuje informace o drogové legislativě, týkající se členských zemí EU a Norska a postupně jsou vkládány i informace týkající se kandidátských zemí EU. Informace za ČR jsou do databáze poskytovány Národním monitorovacím střediskem pro drogy a drogovou závislost. Mezi státy, které rozlišují drogy z hlediska jejich škodlivosti a schopnosti vyvolat závislost na „měkké“ a „tvrdé“, patří například Nizozemsko, Irsko, Itálii, Španělsko, Švédsko a Finsko. Velká Británie dokonce rozlišuje tři úrovně nebezpečnosti drog. Státy jako Belgie, Dánsko, Francie, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Řecko a také naše republika v trestní legislativě drogy dle jejich tvrdosti nerozlišují. Některé státy disponují možností nahrazovat trest léčením nebo jej s ním kombinovat. Například Španělsko má dobrovolnou léčbu. Irsko, Rakousko, Řecko či Španělsko mají léčbu povinnou. Ve většině států neexistuje mezi subjekty vzájemná ohlašovací povinnost. Například ve Francii a Itálii je však legislativně upravena povinnost hlášení zdravotnímu úřadu, ve Velké Británii pak ministerstvu vnitra. Většina států trestá držení drog nad tzv. osobní spotřebu, existují však i právní úpravy postihující jakékoliv nezákonné držení drog, přičemž není diferencován motiv jejich
31
držení, tak je tomu například ve Francii, Finsku, Belgii či Dánsku. Ve většině států obsahuje legislativa ve věcech nedovoleného obchodu s drogami zpřísnění trestů s ohledem na osobnost pachatele (organizovanost, profesionalita) i na osobnost adresáta (nezletilost, míra ohrožení zdraví apod.) Základním trestem u nedovoleného obchodu s drogami je odnětí svobody doprovázené peněžitými pokutami, například Belgie a Lucembursko ale trestají některé činy nucenými pracemi. 33 Nejoblíbenější nezákonnou drogou v Evropě je konopí, druhé místo zaujímá kokain. V mnoha zemích zůstává nejběžněji užívanou stimulační drogou amfetamin či metamfetamin. Největší podíl na nemocnosti a úmrtnosti v EU má užívání heroinu.34 V EU působí řada zločineckých organizací. Převážná část nelegálního pěstování opiového máku probíhá v Afghánistánu, Mynmaru a Laosu. Většina heroinu se do Evropy dostává po balkánské cestě (začíná v Turecku a je rozdělena na několik větví, z nichž severní trasa vede přes Českou republiku), po hedvábné cestě (začínající v Afghánistánu, dále přes středoasijské státy, Ruskou federaci do Evropy). Jižní Amerika (Peru, Bolívie, Kolumbie) zásobuje Evropu kokainem. Nejrozšířenější droga konopí pochází vesměs z Maroka, ale i Nigérie a Albánie. 35 Vývoj legislativy v jednotlivých zemích probíhá jednak uvnitř a jednak navenek ve vztahu k ostatním zemím. V rámci procesu harmonizace legislativy v EU dochází postupně ke sladění úprav týkajících se zneužíváním drog.
V roce 2005 vznikla
Protidrogová strategie EU pro léta 2005-2012, která se soustředí na zesílení spolupráce v oblasti vymáhání práva, boj proti výrobě a mezinárodnímu ochodu s drogami, proti únikům prekurzorů, praní špinavých peněz, kriminálním strukturám operujícím v mezinárodním měřítku a na prevenci trestné činnosti spojené s drogami tím, že má za cíl zlepšit využívání společných vyšetřovacích týmů, evropského zatýkacího příkazu, Europolu a Eurojustu.
33
BREJCHA, B., ŠTABLOVÁ, R. Drogy vybrané kapitoly. 1. vydání. Praha: Policejní akademie České republiky, 2005, s. 43-46 34 EVROPSKÉ MONITOROVACÍ CENTRUM PRO DROGY A DROGOVOU ZÁVISLOST. Výroční zpráva za rok 2010: Stav drogové problematiky v Evropě. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010, s. 15-17 35 ŠTABLOVÁ, R. Proměny české drogové scény na přelomu tisíciletí. Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. 1. vydání. Uspoř. Gřivna, T., Novotný, O., Vanduchová, M. Praha: Aspi, 2008, s. 375
32
Část druhá – Metodika vyšetřování drogové kriminality 1. Obecně metodika vyšetřování daného druhu trestného činu Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů je zvláštní částí kriminalistiky, jejíž potřeba vyplývá z velké variability trestné činnosti a stop. Kriminalistická věda se snaží poskytnout v praxi rychle aplikovatelné metody potřebné k vyšetřování určité skupiny trestných činů, neboť časový faktor je při vyšetřování mimořádně důležitý. Vytvářet tyto metody je možné proto, že samotné trestné činy a jejich stopy lze seskupovat na základě podobnosti. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů zkoumá zákonitosti vzniku stop určitého druhu trestných činů a na jejich základě modifikuje obecné kriminalistické metody tak, aby vyhovovaly podmínkám odhalování, vyšetřování a prevence jednotlivých druhů trestných činů. Metodika vyšetřování má dvě funkce, poznávací a formativní. Poznávací funkce spočívá v tom, že studuje jednotlivé skupiny trestných činů a popisuje jejich kriminalistickou charakteristiku, typické stopy vznikající při jejich páchání a typické vyšetřovací situace utvářející se při jejich vyšetřování. Formativní funkce metodiky spočívá v tom, že vytváří kriminalistické metody vhodné pro vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. Jde o typové modely činnosti vyšetřovatele, tedy systémy doporučovaných metod a operací. Takový návod ulehčuje a zrychluje postup vyšetřovatele. Koordinaci činnosti velkého počtu orgánů a osob (policie, záchranných služeb, znalců atd.) je třeba zajistit předem připraveným a detailním programem kroků. O metodikách vyšetřování jako celku však platí, že mají povahu doporučení, jenž musí vyšetřovatel přizpůsobovat konkrétním podmínkám. Metodika vyšetřování se musí měnit a přizpůsobovat změnám trestné činnosti, zejména způsobu jejího páchání, ale také musí reagovat na změny v legislativě, vědeckém poznání, technologickém pokroku a na proměnlivou strukturu policejních orgánů. Jednotlivé metodiky vyšetřování trestných činů se skládají z těchto komponentů: 1. typová kriminalistická charakteristika daného druhu trestných činů,
33
2. stopy typické pro daný druh trestných činů, 3. vyšetřovací situace typické pro vyšetřování daného druhu trestných činů, 4. zvláštnosti předmětu vyšetřování, 5. zvláštnosti podnětů k vyšetřování, 6. zvláštnosti prvotních vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů, 7. zvláštnosti kriminalistických verzí, plánování a organizace vyšetřování, 8. zvláštnosti následné etapy vyšetřování 9. zvláštnosti zapojení veřejnosti do vyšetřování a zvláštnosti kriminalistické prevence.
34
2. Kriminalistická charakteristika Na prvním místě mezi komponenty metodiky vyšetřování stojí kriminalistická charakteristika. Trestné činy jsou sdruženy do jednotlivých skupin podle toho, které trestné činy zanechávají shodné stopy a které lze proto vyšetřovat shodnými metodami. Třídícím kritériem je tzv. kriminalistická charakteristika. Trestné činy se shodnou kriminalistickou charakteristikou jsou seskupeny do stejné skupiny a pro ni je vytvořena samostatná metodika. Typová kriminalistická charakteristika představuje popis typických kriminalisticky relevantních znaků, které podstatně ovlivňují tvorbu stop, ale i proces odhalování a vyšetřování daného druhu trestných činů. Kriminalistická
charakteristika
je
značně
komplikovaná
a
v počátcích
vyšetřování, kdy se vyšetřovatel rozhoduje, podle které metodiky by měl vyšetřovat konkrétní trestný čin, nezná jeho celou kriminalistickou charakteristiku, ale pouze některé její znaky. Proto i při vytváření metodik vyšetřování je vhodnější, aby za základ třídění trestných činů byl vzat některý dominující znak, který zvlášť výrazným způsobem vymezuje tvorbu stop a tím i postup vyšetřování. Takovým znakem může být například motiv trestného činu, osobnost pachatele nebo lokalita trestného činu. Toxikomanie s sebou nese nedozírné škodlivé účinky jak na jedince, tak i na celou společnost. Na prvním místě kriminalistické charakteristiky drogové trestné činnosti je třeba zmínit zdravotní i sociální důsledky užívání drog, ale i jejich výroby a distribuce. Jednotlivé skupiny drog poškozují různé tělesné orgány (játra, ledviny, srdce). Konzumace sama pak způsobuje postupnou ztrátu sociálně funkčních hodnot. Podle údajů zveřejněných Světovou zdravotnickou organizací byla v roce 1991 v ČR u 5 546 osob zjištěna závislost na drogách nebo jejich zneužívání. Různí experti již v té době odhadovali jejich skutečný počet na troj až desetinásobek.36 V současné době se počet registrovaných toxikomanů pohybuje kolem 40 - 45 000, ve skutečnosti se jejich počet odhaduje až na desetinásobek. 37
36 37
NOŽINA, M. Svět drog v Čechách. 1. vydání. Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 1997 http://casopis.mensa.cz/reakce_na_akce/business_club_navsteva_plk_judr_jiriho_komorouse.html -
35
Charakteristickým znakem drogové trestné činnosti je její latentnost. Drogová kriminalita bývá spojena s jinými druhy trestné činnosti, zejména majetkovou, násilnou a mravnostní, málokdy bývá páchána samostatně. Dalším charakteristickým rysem je výroba a distribuce drog ve formě organizovaného zločinu a stále intenzivnější zapojení cizích státních příslušníků do této trestné činnosti, zejména osob z Albánie, zemí bývalé Jugoslávie, Bulharska, Izraele, zemí bývalého Sovětského svazu, Afghánistánu, Turecka, Maroka, Vietnamu, Nigérie a dalších. (viz. Příloha č. 11) S růstem poptávky roste nabídka drog a počet trestných činů páchaných v souvislosti s jejich výrobou, distribucí a požíváním. (viz. Příloha č. 12) Motivem k výrobě a distribuci drog je na prvním místě vysoký zisk. „Drogové trestné činy představují dlouhodobě cca 1 % všech u nás policií registrovaných trestných činů. Podíl osob, odsouzených v ČR za drogovou kriminalitu, na celkovém počtu odsouzených osob, činí cca 2 %.“38 Ze statistických údajů zveřejněných na webu neziskové organizace Amicia vyplývají šokující údaje. ČR zaujímá 2. místo v EU ve spotřebě alkoholu a drog mezi mladistvými. Průměrný věk prvního styku s drogou je 12,8 let. 47,6% mládeže mezi 14 – 19 lety má zkušenosti s drogou, 22,3% populace zkusilo drogu alespoň jednou v životě. Nejčastějšími drogami jsou u nás marihuana a pervitin. Silný narkoman utratí měsíčně za drogy 20 – 50 000 Kč, celková útrata za drogy v ČR se pohybuje ročně kolem 6,5 miliardy Kč. Na protidrogovou prevenci a základní léčbu narkomanů padne kolem 200 miliónů Kč ročně.39
2.1 Typické způsoby páchání drogové kriminality Drogová kriminalita byla v ČR do konce roku 2009 postihována podle čtyř ustanovení TZ. Šlo o trestné činy nedovolené výroby a držení OPL a jedů podle § 187, § 187a a § 188 tr. zák., a trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a tr. zák.
38
TRÁVNÍČKOVÁ, I., ZEMAN, P. Kriminální kariéra pachatelů drogové kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010, s. 16 39 http://amicia.webnode.cz/projekty/statisticke-udaje/
36
NTZ, účinný od 1. ledna 2010 obsahuje novou úpravu, která do určité míry vychází z dosavadních skutkových podstat drogových trestných činů. Drogové trestné činy jsou systematicky řazeny v hlavě sedmé mezi trestné činy obecně nebezpečné. Trestné činy páchané v souvislosti se zneužíváním drog můžeme rozdělit do tří skupin: 1. trestné činy spojené s výrobou, držením a distribucí drog, 2. trestné činy spojené s dovozem, vývozem nebo průvozem drog a 3. trestné činy páchané pod vlivem drog a za účelem jejich získání.
2.1.1 Trestné činy spojené s výrobou, držením a distribucí drog Mezi trestné činy spojené s výrobou, držením a distribucí drog řadíme trestné činy nedovolené výroby a jiného nakládání s OPL a jedy (§ 283), přechovávání OPL a jedu (§ 284), nedovoleného pěstování rostlin obsahujících OPL (§ 285), výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě OPL a jedu (§ 286) a šíření toxikomanie (§ 287). NTZ nově stanoví rozdílné trestní sazby za neoprávněné přechovávání drogy pro vlastní potřebu v množství větším než malém u konopných drog a u ostatních OPL. Nižší trestní sazba je tak stanovena pro osoby, které přechovávají pro vlastní potřebu v množství větším než malém konopné drogy. Dále například co se týče nedovoleného pěstování rostlin obsahujících OPL, zákon stanoví, že pěstování malého množství konopí, hub nebo jiných rostlin pro vlastní potřebu nebude podléhat trestněprávní regulaci a bude postihováno podle PřeZ (§ 30). Totéž platí o pěstování v malém množství rostlin nebo hub obsahujících OPL. Limity upřesňují samostatná nařízení vlády: č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely NTZ mimo jiné stanoví, jaké je množství větší než malé u OPL, přípravků je obsahujících a jedů a č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely NTZ stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující OPL a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu NTZ. Seznam OPL je upraven v ZNL. Seznam látek vychází z mezinárodních úmluv, jimiž je ČR vázána.
37
Z akcí NPC z roku 2011 zaměřených proti trestné činnosti spojené s výrobou, držením a distribucí drog bych zmínila například akci GRAMEN, při níž byla zadržena organizovaná skupina 15 ti osob původem z ČR, Vietnamu, Kanady a Bosny a Herzegoviny, jež se zabývala „indoor“ pěstováním konopí a následnou výrobou marihuany. Při provedených domovních prohlídkách, prohlídkách jiných prostor a pozemků bylo nalezeno a zajištěno celkem 10 kompletních velkokapacitních pěstíren konopí s minimálně 3 000 ks rostlin konopí v různých fázích růstu, 15 kg sušené marihuany, dále 5 motorových vozidel v hodnotě cca 2 500 000,- Kč, finanční prostředky ve výši cca 1 000 000,- Kč a 2 velkoobchodní sklady s kompletní technologií pro vybavení pěstíren v celkové hodnotě cca 30 000 000,- Kč. Další zajímavou akcí byla kupříkladu akce DOMINIKA, při níž byla zadržena skupina 13 ti osob zabývajících se dovozem kokainu z Dominikánské republiky do zemí Evropské unie. Z celkového množství 7 kg kokainu mohli pachatelé získat přibližně 12 000 000,- Kč. 40
2.1.2 Trestné činy spojené s dovozem, vývozem nebo průvozem drog Tato kategorie trestných činů spadá mezi nedovolené jednání označované jako podloudnictví (pašeráctví). Existuje systém mezinárodních legislativních opatření proti zneužívání, nezákonnému šíření a obchodu s OL. V rámci OSN bylo založeno několik orgánů, jejichž úkolem je sledovat a kontrolovat obchod s OL a bojovat proti jejich zneužívání (Komise OSN pro OL, Mezinárodní kontrolní úřad pro OL). Dalším mezinárodním orgánem je Fond OSN pro OL. Hlavní oblasti, odkud proudí do ČR drogy, jsou Jihovýchodní Asie a Střední východ. Přes naše území vede tzv. Balkánská cesta (viz. Příloha č. 13) začínající v Laosu a Barmě, která se u nás dělí na dvě větve – jedna vede do Německa, Anglie a Francie, druhá vede přes Polsko do Skandinávie. Druhá, tzv. letecká cesta vede z Nigérie přes Sofii, Moskvu a Prahu do Frankfurtu. Způsoby přepravy drog jsou velmi rozmanité. Drogy jsou ukrývány v zavazadlech, v různých dutinách v konstrukci motorových vozidel, v palivových nádržích motorových vozidel, v náhradních pneumatikách, v úkrytech v oděvu, 40
http://www.policie.cz/clanek/vyrocni-zpravy-annual-reports-jahresbericht.aspx - Výroční zpráva 2011, s. 12, 17
38
v drobných příručních zavazedlech, v hračkách apod. Specifickým úkrytem jsou tělní dutiny, ve kterých pašeráci převážejí drogy zabalené většinou do několika kondomů. Právní úprava těchto trestných činů vychází především z ustanovení § 283 NTZ, přičemž jde o ustanovení postihující společně jednání spojené s výrobou OPL. Mezi nejznámější případy zadržených českých přepravců drog patří například Radek Hanykovics a Emil Novotný. Hanykovics byl odsouzen v roce 1996 v Thajsku za pašování heroinu k 50 letům vězení. Novotný byl v Thajsku odsouzen v roce 1995 ke stejnému trestu také za pašování heroinu. V závažných případech hrozí v Thajsku pašerákům drog i trest smrti. Na základě několika amnestií thajského krále byl oběma trest několikrát zkrácen. V roce 2000 ČR a Thajsko podepsaly dohodu o předávání pachatelů trestných činů a o spolupráci při výkonu trestních rozsudků Díky českothajské dohodě z roku 2002, která umožnila předávání již odsouzených pachatelů k výkonu trestu ve státě, jehož jsou občany, byli nakonec oba převezeni v roce 2004 do ČR. Novotný dostal v roce 2008 od prezidenta Václava Klause milost. Prezident přihlédl k tomu, že Novotný vykonal převážnou část trestu v podmínkách thajského vězení. Radku Hanykovicsovi soud v roce 2005 přerušil výkon trestu kvůli vážné nemoci. Během pobytu na svobodě se věnoval drogové osvětě, vystupoval proti drogám v médiích i ve školách, kde varoval mládež. V září 2006 představil svou knihu „Pro drogy nemá smysl umírat“. V lednu 2007 podlehl rakovině plic.
2.1.3 Trestné činy páchané pod vlivem drog a za účelem jejich získání Mezi nejčastější formy trestné činnosti páchané pod vlivem drog patří prostituce, šíření pohlavních nemocí, poškozování zdraví a zejména násilná mravnostní a majetková trestná činnost. Vzhledem k tomu, že drogy ovlivňují nervovou soustavu a člověk ztrácí zábrany a neovládá zcela své jednání, dochází pod jejich vlivem k páchání násilných trestných činů, především loupeží, při nichž si pachatelé snaží zajistit finanční zdroje pro nákup dalších drog.
Může však dojít i k vloupání do lékáren či
zdravotnických zařízení, když se toxikoman snaží opatřit si drogu přímo. Při zadržení toxikomana se často shledáváme s útoky na veřejné činitele, když se brání. Mravnostní delikty jsou páchány většinou mezi skupinou toxikomanů. Celkově se i tyto trestné činy vyznačují brutalitou a nepřiměřenými reakcemi za použití násilí. V poslední době stále
39
častěji se setkáváme s případy dopravních nehod způsobených řidičem pod vlivem omamných látek. V této souvislosti se mi vybavuje případ z roku 2008, kdy opilý a zfetovaný pětadvacetiletý mladík najel na chodník a smetl malou ženu s tříletým synem, kteří na místě zemřeli. Několikrát soudně trestaný muž, který ani nikdy nevlastnil řidičský průkaz, byl odsouzen na pět let odnětí svobody.41
2.2 Pachatelé drogové kriminality „Jak známo, člověk je nejsložitějším systémem ze všech živých i neživých systémů, které známe. Zejména velmi složitá je jeho centrální nervová soustava a z jejích funkcí opět nejsložitější a nejméně poznané jsou ty, které patří k osobnosti.“42 Mnohdy není snadné rozlišit, zda určité osobnostní rysy vznikly jako následek konzumace drog, nebo zda je konzumace drog jen zvýraznila. Pachatele trestných činů páchaných v souvislosti se zneužíváním drog je třeba rozdělit do dvou skupin: a) pachatelé - toxikomani, b) pachatelé, kteří nejsou toxikomany. Sociálně deviantní vývoj kriminálních toxikomanů se projevuje již od školního věku nejrůznějšími poruchami. Žijí ve funkčně dezorganizovaných rodinách. Již během školní docházky se objevuje záškoláctví, útěky z domova, později absence v zaměstnání a konflikty s nadřízenými a spolupracovníky. Takovýto jedinci se většinou nevyučí a často ani nedokončí základní školu. Tyto poruchy vyplývají jednak z neschopnosti řešit problémy, vyrovnat se se zátěžovými situacemi, jednak z nedostatečné motivace k výkonu anebo ze snížených rozumových schopností. Dochází k rezignaci před problémy. Nicméně setkáváme se i s takto se chovajícími dětmi a mladistvými, kteří žijí v uspořádaných bezproblémových rodinách, dobře finančně i společensky situovaných. S rozvojem návyku dochází i ke změnám osobnosti toxikomana. Objevují se i poruchy vývoje mentálního, jenž se projevuje podprůměrnými rozumovými schopnostmi, poruchami osobnosti a poruchami sociálně významných složek osobnosti, kterou je
41
http://zpravy.idnes.cz/za-usmrceni-matky-a-ditete-na-chodniku-dostal-sofer-bez-ridicaku-pet-let-1n2/krimi.aspx?c=A080902_122313_krimi_cen 42 JURÁKOVÁ, I. Trestněprávní postih toxikomanů. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 33
40
např. sebehodnocení, především ve smyslu sebepřecenění. Užívání drog také výrazně narušuje partnerské vztahy. Z Výroční zprávy NPC za rok 2011 vyplývá, že převážná většina pachatelů drogové kriminality je české národnosti (89%). (viz. Příloha č. 14) Převládají muži, podíl žen činí pouze 15%. (viz. Příloha č. 15) Výrobci jsou většinou středoškoláci. Zpravidla sami drogu nekonzumují, protože ji vyrábějí pro zisk. Pokud konzumují, pak mají stabilní zdroj drogy pro vlastní potřebu a přebytky prodávají překupníkům nebo dealerům. Dealeři se rekrutují již z řad osob s nejnižším vzděláním. Sami často bývají konzumenty. Zpravidla jsou článkem v organizaci, která zajišťuje distribuci drog ke konečnému spotřebiteli. Dealeři jsou zpravidla nejsnadněji odhalitelní, neboť se pohybují ve známých prostředích konzumentů drog, jak na veřejně přístupných místech, tak v interiérech veřejně přístupných provozoven (hospody, bary, veřejné záchodky apod.). Jako kurýrů bývá využíváno jednak osob, které často cestují v rámci svého povolání, tudíž nejsou tak nápadní (řidiči nákladní přepravy nebo obchodní cestující), jednak osob předstírajících turistiku, často pochází z rozvojových zemí. Využívají nejrůznější způsoby úkrytu drog, až po jejich pašování v zažívacím traktu vlastního těla. Mají při sobě žaludeční a střevní léky a různé prostředky na snížení kyselosti žaludku. Po celou dobu přepravy se musí vyvarovat jídla, pití a kouření. Do skupiny pachatelů drogové kriminality řadíme i ty osoby, které se zabývají výrobou předmětů určených k nedovolené výrobě OPL. Užívání drog zaznamenáváme i mezi odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody. Již samotné uvěznění představuje pro většinu odsouzených značnou psychickou zátěž, v drogách pak nalézají úlevu. Letos v červnu se například objevila aféra pronášení drog do jedné z nejpřísnějších věznic v ČR ve Valdicích. Na pronášení drog a dalšího nelegálního zboží se měli podílet sami dozorci. Ministerstvo
41
spravedlnosti na základě této kauzy chystá koncepční změny, které by měly do budoucna podobným případům zabránit.43 V souvislosti s tématem popisu pachatele drogové kriminality mne velice zaujal časosběrný dokument režisérky Heleny Třeštíkové „Katka“, který měl premiéru v únoru roku 2010. Film dostal mimo jiné dvě ocenění na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Kanadě, dále byl nominován na cenu Prix Europa za nejlepší celovečerní televizní dokument. Dokument začíná v roce 1996 a mapuje čtrnáct let života mladé narkomanky Kateřiny Bradáčové (dále jen „Katka“) a jejího marného zápasu se závislostí. Již na začátku dokumentu Katka říká, že drogy začala brát proto, že se chtěla lišit, nebýt stereotypní. Později prozrazuje, že její další dvě sestry také braly drogy a poznamenal ji i vztah s otčímem, o kterém sice nechce mluvit, avšak naznačuje, že negativně ovlivnil její vztah k mužům. Důvodem propadnutí drogám tedy můžou být i problémy v rodině a snaha uniknout od nich. V devatenácti letech žije v terapeutické komunitě Sananim, plánuje obyčejný život, chce mít přítele i děti. Rok od roku Katka klesá více ke dnu. Objevují se krádeže pro obstarání peněz na drogu, prostituce, fyzické útoky přítele, bydlení ve squatu. Stále však má své plány a uvědomuje si, že s každou dávkou riskuje smrt. Chce s drogami skoncovat, chvílemi se zdá, že se jí to i podaří, avšak drogy pokaždé zvítězí. Z krásné černovlasé dívenky se během pár let stává na kost vyhublá zestárlá postava s propadlými tvářemi a nepřítomným výrazem připomínající chodící mrtvolu. Ve třiceti letech Katka otěhotní a naskytne se jí tak životní motivace. Po porodu se několikrát odhodlá podstoupit tzv. detox s cílem dostat se s maličkou Terezkou do terapeutické komunity na Karlově a poté začít normální život. Situaci ale nezvládá a pokaždé předčasně odchází. Nakonec je zbavena rodičovských práv. Na konci dokumentu je poslední rozmluva s nyní dvaatřicetiletou Katkou, která již zhlédla film o sobě. Je jí položena otázka: „Nechceš říct něco Terezce?“ Katka stroze odpovídá: „Že se jí omlouvám.“
44
Toto je jen jeden příklad
osudu lidí, kteří v důsledku nepříznivých životních okolností propadli drogám a ocitli se tak na samém okraji společnosti a na pokraji svých sil s drogou bojovat.
43
http://zpravy.idnes.cz/sef-valdicke-veznice-kvuli-pronaseni-drog-konci-f5y /domaci.aspx?c=A110806_075618_domaci_taj
44
TŘEŠTÍKOVÁ, H. Katka. Česká televize, 2010
42
3. Typické stopy Na začátku vyšetřování je vhodné poskytnout vyšetřovateli informace o tom, jaké stopy pro daný druh trestné činnosti mohou existovat a kde se mohou nacházet, neboť je většinou k dispozici jen malá část stop. Stopy dělíme dle jejich trvanlivosti a důkazní síly, čemuž je vhodné přizpůsobit pořadí v jakém stopy vyhledávat a zajišťovat. Trestné činy páchané v souvislosti se zneužíváním drog se vyznačují celou řadou typických stop. Většinou se jedná o stopy materiální, ale i paměťové.
3.1 Stopy trestných činů spojených s výrobou, držením a distribucí drog Typickými stopami u výrobců drog jsou především zásoby již vyrobené drogy v množství, které neodpovídá množství pro vlastní potřebu, zásoby výchozích látek a surovin včetně tzv. prekursorů (látek, které mají charakter pomocných chemických sloučenin používaných při výrobě drog – různá ředidla, kyseliny, rozpouštědla apod.), léky. Důležitou stopou jsou i různé chemické aparatury, laboratorní a chemické sklo, včetně kompletních sestav aparatur sloužících k výrobě drog. Z těchto sestav a jejich uspořádání lze dovozovat i odbornou úroveň výrobců, ale i jaké množství drog jsou schopni vyrobit a v jaké kvalitě. Podpůrnými stopami jsou nálezy odborné literatury, návody na výrobu drog. Kromě toho výrobce mívá i zařízení na dávkování vyrobené drogy, jako např. různé typy vah, obalové materiály, skleněné nádobky či cigaretové papírky, dále pak i aplikační pomůcky v podobě injekčních stříkaček, sad jehel, kovové lžičky, apod.
3.2 Stopy trestných činů spojených s dovozem, vývozem a průvozem drog Nejtypičtější způsoby přepravy jsou v přepravních prostředcích (osobních automobilech, dodávkách, nákladních automobilech, kamionech, autobusech, osobních i nákladních vlacích, ale i lodí či letadel) nebo jsou využíváni ad hoc přepravci, kteří za úplatu přepravují menší množství drog ve svých zavazadlech, nebo v tělních dutinách. Ti zpravidla využívají leteckých spojů, přičemž bývají nápadní tím, že odmítají jakékoliv občerstvení a lze na nich často pozorovat nervozitu nebo i příznaky zdravotních obtíží. Přepravci se vždy snaží maskovat i pach drogy, např. balením do
43
kondomů, plastických či voskových pouzder. Významným znakem mohou být objemná zavazadla, zejména když jejich vnitřní objem zřejmě neodpovídá vnějším rozměrům. Dále silné parfémování osob i věcí, které může mít za cíl překrytí pachu drog. Drogy mohou být ukryty i v dětských hračkách větších rozměrů nebo i v uměle zvětšených proporcích ženského těla. Meze fantazie se, co se týče rafinovaných úkrytů, opravdu nekladou. Například při akci NPC Babylon bylo v roce 1994 při prohlídce kamionu odhaleno půl tuny nejkvalitnějšího a nejvýše ceněného hašiše vylisovaného do formy čokoládových čertů. Šlo o zboží za zhruba osm milionů korun.45
3.3 Stopy trestných činů spáchaných pod vlivem drog a za účelem jejich získání Významně se mohou uplatnit paměťové stopy, zejména co se týče vzhledu, mluvy a jednání toxikomana. Typické jsou různé poruchy řeči, opožděné reagování apod. Výrazný může být i zanedbaný vzhled, tělesný zápach, špinavý oděv apod. V okolí se mohou nacházet obaly s alkoholickými nápoji, ale i s různými těkavými prostředky používanými pro čichání. Na místech, kde dochází k aplikaci drog, jsou velmi často nalézány injekční stříkačky a jehly či zbytky obvazového materiálu (často s krevními stopami).
45
KOMOROUS, J. Lovci smrti. Praha: NAŠE VOJSKO, s.r.o., 2009, s. 207-208
44
4.Typické vyšetřovací situace „Specifika vyšetřovacích situací se týkají hlavně stupně informační určitosti, který je u různých druhů trestných činů velmi rozdílný v závislosti na povaze vznikajících stop, na způsobu utajování, na rychlosti oznamování, na postojích pachatele, oznamovatele a svědků atd. Je velmi užitečné zabývat se v metodikách především tzv. počátečními vyšetřovacími situacemi (vznikajícími bezprostředně po získání prvních informací o trestném činu), protože na jejich úspěšném zvládnutí závisí úspěch dalšího vyšetřování. Přednostní pozornost je třeba věnovat též tzv. nepříznivým vyšetřovacím situacím (jejich představiteli jsou informačně neurčité neboli problémové vyšetřovací situace a konfliktní vyšetřovací situace). „ 46 Lze předpokládat, že vyšetřovací situace se budou prolínat, nelze je tedy od sebe striktně oddělit. Vyšetřovací proces bývá velmi komplikovaný, neboť vždy lze očekávat, že osoby, které se drogovou trestnou činností zabývají, nemají sebemenší zájem na tom, aby spolupracovaly při objasňování vlastní trestné činnosti, natož trestné činnosti ostatních. Překupníci jsou silně finančně motivováni a pozorně sledují, aby nedocházelo k únikům informací. Odhalit celou síť od výrobce až po konzumenty je tedy značně obtížné. Často dochází k tomu, že po odhalení některého z článků řetězce ostatní mění svá místa působení, aby po sobě zanechávaly co nejmenší počet stop. Policejní specialisté se proto zaměřují především na vyšší patra drogové kriminality a na distribuční cesty, aby ochromili výrobu a distribuci drog a snížili tak šanci pro její prodej a konzumaci. Statisticky je dokázáno, že vynaložené úsilí v boji proti drogové kriminalitě má asi 40% účinnost.47 Vyšetřovací situace vychází vždy ze skutečností, které byly zjištěny v počátečních fázích vyšetřování. Situací, s nimiž se policisté mohou setkat při řešení drogové kriminality, je značné množství. V následujících podkapitolách popíši několik nejdůležitějších.
4.1 Zajištění toxikomana Dojde-li k zajištění toxikomana, u kterého je nalezena omamná látka nebo je zjištěna její přítomnost v těle, je třeba zjistit, o jakou drogu se jedná, její množství, stupeň čistoty a zejména původ. Zde je několik možností: buď si toxikoman sám drogu vyrobil, koupil od dealera nebo přímo od výrobce. Spolupráce s toxikomanem bývá 46
MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 415 47 STRAUS, J. a kol. Kriminalistická metodika. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2006, s. 167
45
velmi obtížná, neboť on sám nemá zájem na tom, aby vyzradil zdroj, z něhož získává drogu. Vyžaduje speciální přístup v podobě využití expertů z oborů psychologie, psychiatrie, toxikologů apod. Cílem vyšetřování není sám toxikoman, nýbrž odhalení zdrojů, z nichž drogu čerpá.
4.2 Zajištění výrobce Při odhalení výrobce drog, případně zařízení k výrobě OPL bývají nalezeny prostředky a suroviny pro výrobu. V takových případech je situace relativně jednoduchá, neboť od počátku existují důkazy o výrobě drog, je znám výrobce, lze zajistit prostředky i suroviny k výrobě drog, může být zajištěna další dokumentace o distribuci drog a finanční toky, zda majitel se na výrobě podílel sám, nebo zda zaměstnával výrobce. Obtížnější je však dokumentovat zdroje surovin pro výrobu drog a výrobních prostředků, které lze nakoupit legálně. Obtížně se prokazuje spojení s distribuční sítí. Je třeba spolupráce s experty z několika oborů a policejních složek, které se podílí na odhalování a dokumentování drogové kriminality. Cílem je zjistit od výrobce jak a komu byly drogy distribuovány, kde a komu byly prodávány a kdo se na všech činnostech organizované skupiny podílel a jakou měrou.
4.3 Zajištění distributora Je-li zadržen dealer (distributor, nebo překupník), který zpravidla bývá mezičlánkem mezi výrobcem a konzumentem drog, pak pozornost musí být zaměřena na to, jaké místo dealer v systému distribuce drog zastává. Zde je nezbytná mezinárodní spolupráce policistů zabývajícími se drogovou kriminalitou. Vyšetřování je třeba orientovat na odhalení překupnické sítě s cílem zajistit v konečné fázi na distributorech závislé toxikomany a především výrobce. Cílem je vždy možnost rozbití, nebo i likvidace této organizované činnosti a znemožnění další nelegální výroby drog.
4.4 Zajištění drogy při kontrole osob a věcí Poslední možností je nález drog při běžných kontrolách osob nebo prostor dopravních prostředků orgány celní správy. (viz. Příloha č. 16) K těmto drogám se většinou nikdo nehlásí. V takovém případě je třeba zjistit místo, kde mohla být droga do opravního prostředku vpravena a typovat, do kterého místa měla být dopravena a kdo by měl možný přístup k úkrytu drogy. Vychází se z toho, o jaký druh drogy se jedná, zda má zahraniční nebo tuzemský původ, zda byla nalezena v dopravním prostředku
46
s možností mezinárodního pohybu, zda byla nalezena při vjezdu do republiky nebo při výjezdu z ní. Po vstupu ČR do EU a zrušení hraničních kontrol se možnost kontrol značně omezila. Nyní se kontroly zaměřují především na leteckou přepravu a vozidla z nečlenských států. Velmi důležitá je spolupráce s policejními orgány ostatních států, a také s institucí Europol.
47
5. Zvláštnosti podnětů k vyšetřování Podněty k vyšetřování se u jednotlivých druhů trestných činů značně odlišují. Vůči některým druhům trestných činů projevuje veřejnost vysokou citlivost, takže nejčastějším podnětem k zahájení vyšetřování bývá trestní oznámení, podávané nejčastěji u policejního orgánu. Státní orgány jsou povinny oznamovat trestné činy ex officio (§ 8 odst. 1 TrŘ). V metodice vyšetřování je potřebné uvést, se kterými specializovanými orgány může policie při obstarávání podnětů spolupracovat. Velmi obtížné bývá prověřování anonymních oznámení. Motivací anonyma může být např. snaha způsobit potíže nařčené osobě, vyhnout se pomstě označeného pachatele, „udělat si legraci“ z policie atd. U některých trestných činů se vyskytují sebeobvinění, která většinou bývají pravdivá. Lze se však setkat i s nepravdivými sebeobviněními, motivovanými např. snahou chránit skutečného pachatele. K zahájení vyšetřování případů drogové kriminality nejčastěji dochází na základě podnětů z operativně pátrací činnosti speciálních pracovišť Policie ČR. Drogová činnost je ze strany výrobců před veřejností pečlivě utajována. Výrobci nepoužívají pravé jméno a jen malá část odběratelů je s nimi v osobním kontaktu. Toxikomané se pohybují většinou na opuštěných, málo nápadných místech (sklepy, byty, stodoly apod.). Odhalí-li orgány činné v trestním řízení takové místo, nemusí být zároveň odhaleno místo vlastní výroby. Podněty při podloudné přepravě drog pocházejí od orgánů celní správy. Bývají konkrétní ke konkrétním osobám, které byly přistiženy při přepravě většího množství drog, a vyšetřování těchto případů nebývá komplikované. Přepravce však může tvrdit, že o droze ve vozidle nevěděl a vyšetřovatel tak musí prokazovat vztah přepravce k droze a k osobám, v jejichž zájmu je droga přepravována. Zdrojem podnětů k vyšetřování drogové kriminality mohou být i zdravotnická zařízení, která ošetřila toxikomana nebo osobu, u níž se během hospitalizace projevil abstinenční syndrom. Ojediněle přichází podněty z případů vloupání do lékáren, případně krádeží ve výrobních farmaceutických závodech a laboratořích. Vyloučit nelze ani podněty od osob, které se staly svědky trestné činnosti v souvislosti s drogovou kriminalitou, může
48
jít i o příbuzné toxikomanů. V posledních letech je rovněž výrazným podnětem zjištění nadměrného odběru elektrické energie v případě utajených pěstíren konopí.
49
6. Zvláštnosti předmětu vyšetřování V metodice je třeba důkladně analyzovat ty skutkové okolnosti daného druhu trestných činů, jejichž objasnění je zvlášť důležité, mimořádně obtížné nebo odchylné od jiných druhů trestných činů. Typickou zvláštností předmětu vyšetřování bývá skutečnost, že na počátku vyšetřování není zcela jasný rozsah, způsob a formy páchání drogové kriminality. Proto má zásadní význam určení stupně společenské nebezpečnosti, diferenciace pachatelů podle jejich postavení v organizaci, motivy trestního jednání a míra zavinění jednotlivých osob. Dále je třeba vycházet z objektivně daných stop a ze způsobu spáchání trestné činnosti, druhu, množství a kvality drog, z čehož lze dovodit i původ. Mnohdy lze dovodit i mezinárodní spolupráci pachatelů a postavení zadrženého v organizačním řetězci. Při vyšetřování je třeba počítat i s tím, že zadržení pachatelé budou ztěžovat objasnění záměrně nepravdivými výpověďmi s předem domluvenými údaji nebo, že se jedná o pachatele, jehož osobnost je změněna vlivem požívání drog. Všeobecně je pak třeba počítat s neochotou spolupracovat ze strany pachatelů drogové kriminality. Mezi typickou zvláštnost předmětu vyšetřování patří i zjištění, zda osoba byla v době činu pod vlivem drogy. Jde především o případy silničních dopravních nehod, při kterých lze přítomnost alkoholu zjistit orientační zkouškou, na základě níž je proveden odběr krve ke zjištění množství alkoholu v krvi. Existuje též možnost orientační zkoušky ke zjištění přítomnosti drog ze slin. Problematické je množství zajištěné drogy pro tzv. vlastní potřebu. Policisté mají k dispozici tabulky s uvedenými orientačními hodnotami, které ještě lze uznat jako množství pro vlastní potřebu nebo nikoliv.
50
7. Zvláštnosti prvotních vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů Počáteční vyšetřovací a operativně pátrací úkony závisí především na druhu stop, na něž jsou tyto úkony vázány, a proto bývají u různých druhů trestných činů rozdílné. Jejich cílem je co nejrychleji zajistit důkazní a jiné kriminalisticky relevantní informace a tím vytvořit podmínky pro účinný postih pachatele. Velká část prvotních úkonů patří mezi úkony neodkladné. Nejčastějším počátečním úkonem bývá ohledání. Často je třeba plnit v počátcích vyšetřování i jiné neodkladné úkony obecně bezpečnostního charakteru (např. poskytnutí první pomoci zraněným osobám, uhašení požáru, zajištění bezpečnosti silničního provozu). Tyto úkony jsou někdy tak naléhavé, tudíž je třeba jim dát přednost před důkazními vyšetřovacími úkony. Zpravidla jsou všechny tyto úkony skloubeny do programu tzv. prvního zásahu na místě činu.
7.1 Ohledání místa činu Ohledání se koná, mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere znalec. (§ 113 TrŘ). Jedním z nejdůležitějších úkonů je ohledání místa činu, zaměřené na zajištění důkazů a stop, které prokazují přítomnost OPL. Ohledání se provádí vždy na místech, o nichž se předpokládá, že na nich byly nebo jsou vyráběny drogy, skladovány drogy nebo suroviny pro jejich výrobu, případně míst, kde bylo nalezeno tělo toxikomana. Ohledávají se i místa, kde se toxikomani scházejí a konzumují drogy, jde často o byty, ale i nebytové prostory. Dále je ohledání zaměřeno na zjištění předmětů, které slouží k výrobě OL a předmětů, které mohou sloužit k jejich aplikaci. Místa činů, kde se trestné činnosti dopustil toxikoman, jsou typická neúměrnou devastací. Na místech, kde byly užívány halucinogeny, zpravidla nalézáme typické obrazové výjevy, kresby po zdech apod. (viz. Příloha č. 17) O výrobě drog svědčí řada stop. Především laboratorní sklo, chemické suroviny, lékovky nebo zbytky léků. Mohou být přítomny filtrační přístroje, návody na výrobu, obaly od chemických látek a surovin a další. Na místech, kde byly zneužívány drogy, nacházíme injekční stříkačky, jehly,
51
škrtidla, obvazy či jiné látky s biologickým materiálem, např. s krví. Typické jsou zvratky. Na místech, kde docházelo k aplikaci těkavých látek, jsou plechovky od ředidla, mikrotenové sáčky, přikrývky nasáklé těkavými látkami a opět různý biologický materiál. Při nalezení mrtvoly nalézáme mrtvolu zpravidla s mikrotenovým sáčkem na hlavě, nebo pod přikrývkou páchnoucí těkavou látkou (aplikace těkavých látek). Méně častá jsou místa, kde je třeba provádět ohledání mrtvoly, která zemřela z důvodu předávkování např. OPL morfinového typu. U takových osob nalézáme na těle typické vpichy se zanícenými ranami. Ohledání místa činu je prováděno i na překladištích nebo místech, kde je droga uschována. Zde je potřeba velmi pečlivě podchytit samotný objekt a přístupové cesty k objektu a popsat a označit všechny objekty, ve kterých jsou drogy přepravovány. Při ohledání jsou tyto předměty, ve kterých jsou drogy uschovány, zpravidla násilně otevírány. Tuto činnost je potřebné velmi pečlivě dokumentovat fotograficky, ale i videozáznamem. Zajištěné množství drogy je třeba přesně označit, změřit a zvážit. Vzorky drogy, které jsou odebírány k expertize, musí být také pečlivě zváženy a uvedeny do protokolu.
7.2 Ohledání věci a dopravních prostředků Definici věcných a listinných důkazů najdeme v § 112 TrŘ. Pokud se jedná o věc, kterou má někdo u sebe, musí jí na požádání předložit, může mu být i odňata (§ 78 TrŘ). Povahu zvláštního věcného důkazního prostředku má listina, jestliže je svým obsahem důležitá pro trestní řízení. Ohledání bude provedeno zpravidla již v přípravném řízení, musí být provedeno co nejlépe, opakovat jej není často možné. Protokol o ohledání musí být proto přesný, přikládají se fotografie, náčrty a jiné pomůcky (§ 113 odst. 2 TrŘ). K prohlídkám věcí a dopravních prostředků dochází nejčastěji na celnicích a hraničních přechodech. Provádějí je orgány celní správy a používají speciálně vycvičené služební psy a vybrané technické prostředky. Pachatelé se snaží psa zmást např. tím, že okolí, kde je pašovaná látka ukryta, silně naparfémují. Dále se zaměřují na barvení drog, aby na první pohled nebyly nápadné. Někdy jsou drogy baleny do originálních obalů potravin, drogistického zboží apod. Při prohlídkách těžko
52
přístupných prostorů dopravních prostředků se používá endoskopů a rentgenových přístrojů.
7.3 Domovní prohlídka, prohlídka jiných prostor, pozemků Podmínky nařízení domovní prohlídky jsou upraveny v § 82 a násl. TrŘ a úzce s ní souvisí i prohlídka jiných prostor a pozemků (§ 83a TrŘ.). Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků upravuje § 85 a násl. TrŘ. V souvislosti s drogovými delikty je třeba tyto procesní úkony zaměřit na zajištění OPL, přípravků obsahujících tyto látky, prekursorů a jedů, dále na zajištění předmětů určených k výrobě drog, léků, dále předmětů dokazujících, že došlo k užívání drogy (injekční stříkačky, jehly, zdravotnický materiál apod.), listinné důkazy (např. kontaktní adresy, lékařské recepty, odborné texty apod.). Při domovní prohlídce i prohlídce jiných prostor a pozemků je nutné všechny zajištěné věci řádně zadokumentovat, nejlépe prostřednictvím videotechniky.
„V případě pěstíren OPL
(konopí) dokumentovat (protokolárně, fotograficky, videozáznamem) technické zařízení sloužící k zavlažování, temperování a osvětlení, toto demontovat za případné účasti policejních znalců a zajistit je.“48
7.4 Ohledání těla živé osoby Mezi specifické úkony patří ohledání těla živé osoby. Prohlídku těla a jiné podobné úkony upravuje § 114 TrŘ. Prohlídka těla je důkazní prostředek, jehož účelem je zjistit, zda jsou na těle stopy nebo následky trestného činu. Není-li prohlídka prováděna lékařem, může ji provést jen osoba téhož pohlaví. Je-li k důkazu potřeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde povinna strpět, aby jí lékař nebo obdobný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný obdobný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Nelze li prohlídku vykonat pro odpor podezřelého nebo obviněného a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem 48
HLAVÁČEK, J., PROTIVINSKÝ, M. Praktická kriminalistika. Praha: Kriminalistický ústav Praha Policie ČR, 2006, s. 38
53
do tělesné integrity, je orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat. Při provádění prohlídky těla je třeba dbát na to, aby nebyla ohrožena lidská důstojnost (čl. 10 LZPS). Prohlídce je povinen se podrobit každý (poškozený, obviněný, svědek), i když má právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 1, 2 TrŘ) Nepodrobení se prohlídce je možno potrestat pořádkovou pokutou (§ 66 TrŘ.). Charakter prohlídky se volí podle toho, zda jde o toxikomana – konzumenta nebo o výrobce, překupníka, dealera, přepravce, kurýra apod. U výrobce, překupníka či dealera se hledají zbytky drog na oděvu, případně na povrchu těla. Přepravce či kurýr je podroben podrobnější prohlídce, a to i tělních dutin a zažívacího traktu, kde mohou být ukryty kontejnery s drogou. Toxikoman se podrobuje tělesné prohlídce za účelem zjištění a prokázání konzumace a způsobu konzumace drog. Jde především o stopy po vpichu injekčních jehel a jiné změny vzniklé na těle v důsledku užívání drog (hematomy, abscesy). Při konzumaci drog čicháním mohou být na sliznici nosu a úst již vytvořeny chorobné změny po působení drogy. Při prohlídkách je účelné odebrat vzorky moči a krve, ze kterých se zjišťuje přítomnost drogy v těle. Výskyt stop po drogách a jejich aplikace se dokumentují popisem do protokolu o prohlídce a záznamem na obrazové nosiče, případně i zvukovým záznamem, pokud se prohlížená osoba k věci vyjadřuje.
7.5 Ohledání těla mrtvoly Zvláštní druh prohlídky se provádí u zemřelých osob. Prohlídku a pitvu mrtvoly a její exhumaci upravuje § 115 TrŘ. Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Prakticky všechny osoby, které zemřou v souvislosti s akutním požitím drogy, by měly být pitvány na soudně lékařských odděleních. Všechna úmrtí v souvislosti s akutním požitím drog šetří Policie ČR. V případě, že podezření na požití drog vznikne až během pitvy, je lékař povinen pitvu přerušit a toto podezření oznámit policii, neboť požití drog vždy budí podezření, že smrt byla způsobena trestným činem a policie by měla nařídit soudní pitvu dle § 115 TrŘ.. V případě, že takovou pitvu nenařizuje, vyžaduje zpravidla výpis z pitevního protokolu.
54
Při zjištění drogy v organismu zemřelého přichází v úvahu tři možnosti: a) požitá droga je vlastní příčinou smrti, jedná se o otravu, b) droga mohla mít vliv na příčinu smrti násilné, c) přítomnost drogy v organismu pravděpodobně na příčinu smrti vliv neměla (např. úmrtí spolujezdce při havárii osobního automobilu).49
7.6 Zadržení Zadržení obviněného a podezřelého upravují § 75 až 77 TrŘ Jestliže je tu některý z důvodů vazby (§ 67 TrŘ) a pro neodkladnost věci nelze rozhodnutí o vazbě předem opatřit, může policejní orgán obviněného prozatím zadržet. Je však povinen provedené zadržení bezodkladně ohlásit státnímu zástupci a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení. Obviněný musí být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu. Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo ke zjištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu. Ihned po zadržení osoby je nutné zajištění OPL, aby nemohlo dojít k jejich odhození či zničení. Zadrženou osobu je třeba nespouštět z očí, nedovolit jí volný pohyb po objektu, zajistit její hlídání a doprovod, zejména na místech vykonávání osobní potřeby nebo oblékání (WC, koupelna), aby nedošlo k útěku nebo zničení důkazů.
7.7 Zjištění ovlivnění drogami V současné době existují kromě celé řady testů na alkohol (elektrochemické, polovodičové, atd.) i testy na drogy. Pomocí drogových testů jsou z orálního vzorku spolehlivě detekovány nezákonné drogy. Test má většinou podobu papírových proužků nebo destiček napuštěných sloučeninami, které reagují s určitou drogou. Stačí odebrání buď slin, krve nebo moči danému jedinci a použít (nakapat) na daný proužek testu. Test je velice jednoduchý, hygienický a bezpečný. Účinnost těchto testů je 95% - 98%, přičemž test je určen na jedno použití.
49
JURÁKOVÁ, I. Trestněprávní postih toxikomanů. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 112
55
Drogové testy využívá Policie ČR především u řidičů, u kterých je podezření na požití, či dlouhodobé užívání drog důsledkem nepřizpůsobení jízdy vozidla, či ohrožení ostatních účastníků silničního provozu, případně způsobení dopravní nehody. Testy se rozšířily i v různých organizacích a firmách ke kontrole zaměstnanců či ve školách. Drogy lze v organismu najít i po poměrně dlouhé době. Testy odhalí například THC (v moči po dobu 1 až 3 měsíce, v krvi 2 týdny), pervitin (v moči 3 až 7 dnů, v krvi 1 až 3 dny) či kokain (v moči cca 3 dny, v krvi do 5 hodin po použití). Z vlasů lze pak drogy detekovat až po třech měsících v závislosti na délce vlasů. 50 Problematikou testování na návykové látky se zabývá například usnesení Nejvyššího soudu 8 Tdo 449/2010, které obsahuje argumentaci jak vést dokazování v případech testování na návykové látky při kontrole Policií ČR. Jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti. Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak, zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž podle výsledků odběru krve, popř. moči, se stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení.
7.8 Odposlech a záznam telekomunikačního provozu Odposlech a záznam telekomunikačního provozu upravují § 88 a násl. TrŘ. Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz 50
http://www.extc.cz/testy-na-drogy.html
56
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie ČR.
7.9 Zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování Zadržení a otevření zásilek, jejich záměnu a sledování upravují § 86 a násl. TrŘ. Výslovnou zmínku o OPL najdeme v § 87a odst.1 TrŘ (záměna zásilky). V zájmu zjištění osob podílejících se na nakládání se zásilkou obsahující OL, psychotropní látky, prekurzory, jedy, radioaktivní materiál, padělané peníze a padělané cenné papíry, střelné nebo hromadně účinné zbraně, střelivo a výbušniny nebo jinou věc, k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení, věci určené ke spáchání trestného činu, anebo věci z trestného činu pocházející, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nařídit, aby byl obsah takové zásilky zaměněn za jiný a takto upravená zásilka byla předána k další přepravě. Záměnu provede policejní orgán. § 87b (sledovaná zásilka) pak umožňuje státnímu zástupci v přípravném řízení nařídit sledování zásilky, u níž je důvodné podezření, že obsahuje věci uvedené v § 87a.
57
8. Zvláštnosti vyšetřovacích verzí, organizace a plánování vyšetřování „Typická verze je hypotetický model typického průběhu trestného činu určitého druhu nebo model některého typického elementu trestného činu. Význam typických verzí spočívá v tom, že při nedostatku jiných specifických informací (zejména v počátku vyšetřování) slouží jako vodítko pro vytyčování konkrétních kriminalistických verzí. Mezi zvláštnosti plánování a organizace vyšetřování patří zejména tyto otázky: a) typické etapy vyšetřování, jejich proporce a závažnost, b) časová posloupnost úkonů, c) formy plánování, d) formy organizace práce, součinnost vyšetřovatele s jinými orgány.“ 51
Při vyšetřování takto rozsáhlé trestné činnosti se vytvářejí specializované týmy s přesným rozvržením úkolů. Je třeba spolupracovat i s mezinárodními policejními organizacemi – Interpol a Europol. Právní pomoc (vydávání a předávání osob, převzetí a předávání trestních věcí apod.) upravuje hlava dvacátá pátá TrŘ. Podle těchto ustanovení se postupuje jen tehdy, nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána, jinak.
8.1 Vyšetřovací verze Vyšetřovací verze se vytyčují především na základě poznatků učiněných v první fázi vyšetřování. Rozhodujícím kritériem je skutečnost, zda došlo k zajištění pachatele či nikoliv. Byl-li zadržen pachatel drogové kriminality, verze se budou vytyčovat ke způsobu spáchání, ke zjištění za jakých okolností pachatel získal OPL a v jakém množství, jak ji distribuoval, kdo je jeho spolupachatelem, zda je napojen na pašeráckou nebo distribuční síť či nikoliv. Pokud se pachatel pod vlivem OPL dopustil dalšího trestného jednání (např. krádeže, loupeže), bude třeba vytyčit i verze k motivu trestného činu. Došlo-li k zajištění OPL, případně bylo nalezeno tělo toxikomana, pak se vytyčují verze především ke zjištění původu OPL, jejího složení, k průkazu drogy 51
MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, str. 417
58
v těle, dále se vytyčují verze i k dalším osobám, které by mohly mít vztah k droze nebo zemřelému, a verze k možným výrobcům a distributorům. Realizuje se pátrání po pachatelích, a to na předem vytypovaných místech, kde se toxikomané scházejí. Lze využít i evidenci nebo informace z operativně pátracích zdrojů. Při vytyčování verzí je třeba brát v úvahu, že drogovou kriminalitu nepáchá osamoceně jeden pachatel, ale je zde vždy návaznost na výrobce, případně dovozce, distributory, překupníky, dealery až po samotné konzumenty. V tomto směru je třeba respektovat zásady a metodiky vyšetřování organizované trestné činnosti, případně s mezinárodním prvkem.
8.2 Organizace vyšetřování a plánování vyšetřování „Na základě vytyčených verzí je třeba orientovat i následné plánovací a organizační akty řízení vlastního vyšetřování tak, aby nedošlo k zániku stop či k úniku důležitých informací.
Pečlivě je třeba volit pořadí výslechu zúčastněných osob,
zejména podezřelých, případně svědků a osob, které zůstaly na svobodě. Zabránit možnosti dodatečné domluvy spolupachatelů a zabránit ovlivňování svědků ze strany podezřelých. Pátrat po dalších spolupachatelích, jak na území státu, tak i v zahraničí ve spolupráci s ostatními policejními sbory v rámci zemí zapojených do Interpolu. V případě zadržení podezřelých osob zajistit jejich výslech, ať již přímo nebo zprostředkovaně policisty země, kde k zadržení došlo. K tomu je třeba poskytnout potřebný rozsah informací a soubor otázek, na které by měla zadržená osoba odpovědět.“52
52
STRAUS, J. a kol. Kriminalistická metodika. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2006, s. 174
59
9. Zvláštnosti následné etapy vyšetřování Po realizaci prvotních úkonů a po vytyčení vyšetřovacích verzí následuje tzv. následná etapa vyšetřování, jejímž hlavním cílem je prověrka vyšetřovacích verzí. Úkolem metodik je rozpracovávat zejména zvláštnosti jednotlivých vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů v následné etapě vyšetřování. V metodikách se uvádí, co je cílem těchto úkonů (např. jaké typické otázky jsou kladeny vyslýchaným svědkům) a jaké jsou zvláštnosti taktiky jejich provádění. Mezi obvyklé důkazní prostředky při vyšetřování drogové kriminality patří výslech svědka, výslech podezřelého, konfrontace, rekognice a expertní činnosti.
9.1 Výslech Mezi nejdůležitější úkony následné etapy vyšetřování patří výslechy. Jde o nejobvyklejší důkazní prostředek při vyšetřování. U trestných činů spojených se zneužíváním drog je potřeba při výslechu volit odlišné postupy s ohledem na to, zda vyslýchanou osobou je toxikoman či ne. Při výslechu netoxikomana, ať jde o obviněného či svědka, můžeme použít obecné taktické postupy pro výslech. Zvláštní postup je třeba uplatnit při výslechu osob, které jsou pod vlivem drog nebo jsou na jejich užívání trvale závislé. Je třeba se důkladně seznámit s osobou toxikomana. Často jsou to komplikované osobnosti, které jednají agresivně nebo naopak netečně a odmítají jakoukoliv spolupráci. Je-li osoba pod vlivem drog, je třeba, pokud je to možné, se výslechu vyhnout. Především musíme zjistit, zda osoba užívá drogy ojediněle či pravidelně a jak dlouho, jaký druh drog užívá, stupeň závislosti a zda byla již léčena. Dále musí být výslech veden tak, aby bylo zjištěno maximum pravdivých údajů o vyšetřované události. U závislé osoby je těžké získat důvěru, vyslýchající musí mít znalosti z oblasti psychologie a psychiatrie. Další překážkou při výslechu toxikomana je změna schopnosti vnímat jevy kolem sebe při aplikaci drog. Nelze vyloučit, že osoba, která byla pod vlivem drog svědkem trestného činu, si jej skutečně nepamatuje. K takové okolnosti by se měl vyjádřit znalec.
60
Nedílnou součástí výslechu musí být i osobnostní charakteristika pachatele tak, jak on sám charakterizuje svou osobnost před tím, než drogu začal užívat i současný stav. Doporučené otázky jsou: -
„Co jej přivedlo k užívání drog (motiv) – zde by se měla promítnout např. zvědavost na účinek drog, experimentování, vliv party, řešení stresu nebo tíživé osobní situace, labilnost osobnosti apod.
-
Co očekával od drogy (jaké účinky, euforické stavy, řešení vzniklé osobní, rodinné situace apod.)
-
Zda a kým byl seznámen s účinky drog.
-
Zda se jeho očekávání naplnilo a jaká byla skutečnost.
-
Od které doby začal drogy užívat, v jakém množství, jakého druhu.
-
Jakým způsobem drogy aplikoval a za jakých pramenů způsob aplikace té které drogy zjistil.
-
Jak droga působila na jeho organismus.
-
Jak často drogu aplikoval a v jakých dávkách.
-
Zda a od kdy začal dávky zvyšovat a v jakém rozsahu.
-
Jakých maximálních dávek drogy dosáhnul a jaké byly jejich účinky na jeho organismus.
-
Zda se pokoušel abstinovat, a jaké měla abstinence důsledky na jeho organismus (co na sobě pociťoval, v důsledku abstinence po psychické i fyzické stránce – abstinenční příznaky).
-
Jak dlouho abstinoval.
-
Zda u něj došlo vlivem užívání drog ke změně nebo výkyvům nálady (jakým), k povahovým změnám (např. podrážděnost, výbušnost, samotářství, apatie, zklidnění osobnosti, potlačení úzkosti, zvýšení energie apod.).
61
-
Zda a od jaké doby začal na sobě pozorovat zdravotní potíže a jak na ně reagoval (např. častá nemocnost, jak se léčil, zda se u něj objevily suicidní nálady apod.).
-
Jakým způsobem drogy získával, kolik za ně platil a kde získával prostředky na drogy.
-
Co všechno byl ochoten obětovat pro získání drogy.
-
Zda užíval drogy ve skupině nebo sám.
-
Jak si drogu připravoval nebo zda si drogu a jakou i sám vyráběl.
-
Zda se podrobil léčení závislosti na droze, kdy, kde a s jakým výsledkem.
-
Zda byl již trestně stíhán pro trestný čin v souvislosti s výrobou nebo užíváním drogy pro vlastní potřebu.
-
Zda v době spáchání trestného činu byl pod vlivem drogy, zda se u něj projevoval abstinenční syndrom (podrobně popsat účinky a projevy).“53
9.1.1. Výslech obviněného Výslech obviněného upravuje § 91 a násl. TrŘ. Výslech obviněného mladistvého je upraven v § 57 odst.1 ZSVM, je nutno postupovat ohleduplně a šetřit jeho osobnost. U obviněného postupujeme podle toho, jakého jednání se dopustil. Jde-li o jednání uvedené v § 283 NTZ, je třeba orientovat výslech na zjištění podrobností, týkajících se způsobu výroby, získávání surovin, možností distribuce apod. Lze předpokládat, že vyslýchaný nebude mít zájem pravdivě vypovídat, bude předstírat, že je to jeho první setkání s drogou nebo že vůbec neví, jak se k němu droga dostala. Pak je vhodné předložit vyslýchanému důkazy zajištěné při ohledání místa činu, svědecké výpovědi nebo protokoly z domovní prohlídky, případně přistoupit ke konfrontaci. Je nutné zjistit, zda byl pachatel v době spáchání trestného činu nepříčetný (§ 26 NTZ) resp. zmenšeně příčetný (§ 27 NTZ). Musí být podroben psychiatrickému zkoumání, a to soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní psychiatrie. 53
CHMELÍK, J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Praha: Aleše Čeněk, 2005, s. 247-248
62
Jestliže orgán činný v trestním řízení, tedy policista či vyšetřovatel zjistí, že má před sebou pachatele, který je pod vlivem drogy, musí tomu přizpůsobit výslech. Musí jednat autoritativně a rázně, ne však agresivně a arogantně, ale klidně, bez emocí a nervozity. Je třeba dodržovat bezpečnou vzdálenost. Na počátku výslechu je důležité ověření časové a situační orientace vyslýchaného. Osoba pod vlivem drog je mnohem více
náchylná
k sugestivním
a
kapciozním
otázkám,
jejichž
důsledkem
je
neobjektivnost důkazu. Mnozí toxikomani si po dvou až třech dnech nejsou schopni uvědomit, že byli ve styku s policií. 54 Je třeba počítat s tím, že osoby zapletené v drogové kriminalitě profesionálně se na tyto situace připravují a budou svoji roli bagatelizovat, utajovat a současně budou sondovat, zda vyslýchající má o drogové scéně dostatečný přehled. Podle toho pak „hrají svoji roli“. Vyslýchající tak musí mít značnou trpělivost, musí mít vědomosti, které má každý toxikoman např. o účincích drog, jejich aplikaci či místech prodeje, aby mohl posoudit výpovědi toxikomana.
9.1.2 Výslech svědka Svědci jsou upraveni v § 97 a násl. TrŘ. Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Příbuzní obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh mají právo odepřít výpověď. Toto právo může svědek využít také v případě, že by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání tzv. osobě blízké. Toto ustanovení je v poslední době zákonodárci často diskutováno a volá po změně. U svědka je důležité zjistit jeho vztah k projednávané věci a k podezřelým osobám. Od toho se pak odvíjí taktika výslechu. Co se týče drogové kriminality, zpravidla jde o osoby, které mají blízko k osobě toxikomana a často jsou i oznamovateli trestné činnosti. Svědci, kteří se stali svědky tohoto druhu trestné činnosti jen náhodou, se vyskytují výjimečně. Většinou jde o svědky, poškozené, kteří oznámili případ, kdy se 54
CHMELÍK, J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Praha: Aleše Čeněk, 2005, s. 247
63
stali sami obětí trestné činnosti toxikomana, který si takto snažil obstarat prostředky na nákup drogy. Z výslechu je třeba zjistit, zda svědek zná okruh toxikomanů, schází se s nimi pravidelně či výjimečně, zda je mu znám původ drogy, její výrobce, způsoby výroby, atd.
9.1.3 Výslech výrobců a distributorů Osoby vyrábějící či přepravující drogy jsou na trestném činu vysoce finančně zainteresováni. Předem počítají s možným odhalením a mají připravena tvrzení, která jim mají poskytnout alibi. K překonání lživé výpovědi může přispět zajištění některého z jejich spolupachatelů a využití konfrontace. „K výslechu osob, které jsou důvodně podezřelé z výroby drog na složitých technologických zařízeních, musíme vždy přizvat odborníka chemika, znalého technologie výroby toxických látek. Klademe speciální otázky se zaměřením na: -
znalost technologie výroby OPL a jedů, kdy, kde a od koho je získal,
-
způsob získávání surovin k výrobě, nákupní cena surovin,
-
způsob získání technologického (výrobního) zařízení, jeho pořizovací hodnota,
-
způsob financování výroby OPL a jedů,
-
způsob a rozsah odbytu vyrobených OPL a jedů,
-
znalost osob, které se podílely na výrobě a v jakém rozsahu, rozdělení úkolů apod.,
-
zda byla výroba určena pro domácí nebo i zahraniční drogový trh, kdo ji zajišťoval,
-
v jakém rozsahu, do kterých teritorií, jak byla realizována přeprava OPL, kdo ji zajišťoval,
-
podíl jednotlivých osob na zisku,
64
-
podrobný popis výroby,
-
finanční náklady na výrobu,
-
zda sám vyrobenou OPL vyzkoušel, s jakými prožitky a účinky na jeho organismus,
-
od koho získával drogy k distribuci,
-
o kvalitě distribuovaných drog,
-
kde, komu a za jakou cenu drogy prodával,
-
řetězce distribuce drog, kdo jej organizoval, podíl jednotlivých členů,
-
informace související s odhalením zločinného spolčení, a další.“55
9.2 Konfrontace Dalším úkonem následné etapy je konfrontace, je upravena v § 104a TrŘ. Využívá se v případech, kdy výpovědi osob mezi sebou vykazují značné rozpory, které je třeba odstranit. Takové osoby jsou postaveny tváří v tvář. Ke konfrontaci mladistvých pachatelů lze přistoupit jen výjimečně a až v řízení před soudem pro mládež - § 57 odst.2 ZSVM. Konfrontace jako zvláštní forma výslechu s sebou nese zvýšení emocionálního napětí u konfrontovaných osob. Zvýšená psychická labilita toxikomanů přináší nebezpečí, že se nechá ovlivnit konfrontovanou osobou. Proto by měly být připraveny otázky tak, aby na ně bylo možné odpovídat pouhým ano, ne. Konfrontace by měla být co nejkratší. Vyslýchající musí udržet svoje vůdčí postavení a nesmí připustit, aby se konfrontované osoby nekontrolovatelně domlouvaly, případně napadaly.56 Neméně důležitá je následná správná interpretace a vyhodnocení výsledků konfrontace.
55 56
CHMELÍK, J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Praha: Aleše Čeněk, 2005, s. 249 STRAUS, J. a kol. Kriminalistická metodika. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2006, s. 176
65
9.3 Rekognice Rekognice je upravena v § 104b TrŘ. Koná se, je-li pro trestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. Lze ji využít pro účely identifikace prodejců a distributorů drog, osob, v jejichž společnosti byly drogy konzumovány apod. Zejména v případech prodejců drog může rekognice významně pomoci k jejich identifikaci, protože tyto osoby nejsou zpravidla známy svými skutečnými jmény. Osoby je možné identifikovat i podle fotografií a videozáznamů, příp. lze i identifikovat věci důležité pro vyšetřování drogové kriminality. V úvahu též přichází znovupoznání míst, na kterých došlo k nelegální činnosti s drogami (výroba, skladování, prodávání, konzumování apod.).
9.4 Odborná vyšetření a expertizy Zásadní význam při vyšetřování drogových trestných činů mají expertizy, především soudně lékařské a kriminalistické. Nejčastěji jsou přibírání znalci z oboru soudní psychiatrie a toxikologie. Dále se nařizují především chemické, farmakologické a biologické expertizy.
9.4.1 Toxikologická expertiza (chemická, biologická) Toxikologická expertiza je podstatnou a neoddělitelnou součástí trestních spisů obsahujících trestní stíhání pachatelů tzv. drogových deliktů. Soudy ji vyžadují zpravidla již při rozhodování o vazbě. Toxikologická expertiza se zabývá analýzou výrobků farmaceutického průmyslu, léčiv, OPL, přípravků tyto látky obsahujících, prekursorů a jedů. Úkolem je zjistit složení drogy, způsob její výroby, zemi původu, případně kvalitu. Provádí ji oddělení kriminalistické techniky a expertiz správ Policie ČR (OKTE). Zkoumání biologického materiálu provádí Kriminalistický ústav Praha, krajské toxikologické laboratoře, toxikologická a soudně lékařská pracoviště, Ústav pro toxikologii a soudní chemii Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a další. Při zkoumání vzorků v laboratořích se provádí tzv. screeningový test, při němž se látka zařadí do určité skupiny a poté se zvolí vhodná metoda, při níž se detailním
66
rozborem látka identifikuje. Poté se přistoupí k jednoznačné identifikaci zkoumané látky. Teprve takto získané výsledky mají charakter důkazu. I analýza biologického materiálu (krev, moč) probíhá ve dvou etapách, nejprve se provádí screening, na nějž navazují v případě potřeby přesně cílené analýzy.57
9.4.2 Psychiatrická a psychologická expertiza Úkolem psychiatrické a psychologické expertizy je především řešit duševní stav pachatele a stupeň závislosti na droze, stav pachatele v době spáchání trestného činu a jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, charakter zneužívaných drog, potřeba ochranného léčení. Soudní psychiatr může být přibrán i k jiným úkonům, například k výslechu. Expertiza má významnou roli při hodnocení výpovědí a posouzení věrohodnosti jejího obsahu. Vyšetření duševního stavu upravuje § 116 a násl. TrŘ a § 58 ZSVM. Soud může nařídit, aby obviněný byl pozorován ve zdravotnickém zařízení. Toto pozorování nesmí trvat déle než dva měsíce, lhůtu lze prodloužit maximálně o jeden měsíc. Pozorování duševního stavu mladistvého nemá trvat déle než měsíc, lhůtu lze rovněž prodloužit maximálně o jeden měsíc. Je možno také vyšetřit znalecky duševní stav svědka, jehož výpověď je pro rozhodnutí zvláště důležitá, jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není podstatně snížena jeho schopnost správně vnímat nebo vypovídat. Pozorování duševního stavu u svědka však není přípustné.
57
JURÁKOVÁ, I. Trestněprávní postih toxikomanů. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 122-123
67
10. Zvláštnosti zapojení veřejnosti do vyšetřování a kriminalistická prevence Hlavním účelem trestů jako součásti trestního práva je především tzv. generální prevence. Ta má za cíl odradit lidi od úmyslu páchat trestnou činnost vyvoláním strachu z potrestání. Trest musí být dostatečně přísný a neodvratný. V oblasti sekundární a terciární prevence pak působí ukládání alternativních trestů. Rozsah a forma spolupráce veřejnosti s orgány činnými v trestním řízení značně závisejí na specifických podmínkách vyšetřování a na ochotě občanů ke spolupráci, ty jsou u každého druhu trestných činů různé. Co se týče drogové kriminality, k účasti veřejnosti dochází pouze tehdy, pokud dojde k trestnému činu pod vlivem drog. V boji proti samotné toxikomanii se veřejnost angažuje jen sporadicky, přestože osoby závislé na konzumaci drog odsuzuje.
10.1 Prevence Protidrogová prevence je v ČR organizována na třech úrovních. Mezirezortní úroveň spočívá ve vytváření preventivní politiky vlády a koordinace preventivních činností jednotlivých resortů. Na rezortní úrovni působí jednotlivá ministerstva a na místní úrovni se zapojují orgány veřejné správy, policie, nevládní organizace a další instituce působící v obcích s ohledem na místní situaci, potřeby i možnosti. Sociální prevence představuje aktivity ovlivňující proces socializace a aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek, které jsou považovány za klíčové příčiny páchání trestné činnosti. Situační prevence je založena na faktu, že určité druhy kriminality se objevují v určité době, na určitých místech a za určitých okolností, snaží se tudíž kriminogenní podmínky minimalizovat. Nejefektivněji působí při omezování majetkové trestné činnosti. Těžiště odpovědnosti nesou především občané a obce a Policie ČR. Prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů je založena na konceptech bezpečného chování a psychickou připravenost ohrožených osob. V praxi se jedná o zdravotní, psychologické a právní poradenství, trénink v obranných strategiích a propagaci technických možností ochrany před trestnou činností.
68
Úroveň preventivních aktivit rozdělujeme na primární, sekundární a terciární. Tyto tři oblasti nelze oddělovat, zejména při vytváření dlouhodobých strategií protidrogové politiky je třeba koncipovat preventivní opatření systematicky a komplexně. V současné době je aktuální Národní strategie protidrogové politiky Vlády ČR na období 2010-2018.
10.1.1 Primární prevence Primární prevence zkoumá předpoklady, podmínky a příčiny jevů, jimž se má bránit, a hledá způsoby, jak jim předcházet. Bývá zaměřena na veškeré obyvatelstvo. V nejmladším věku působí především rodina.
Rizikovým faktorem jsou narušené
sociální vztahy mezi příslušníky rodiny (neúplné rodiny). S dětmi je zapotřebí mluvit o problematice, věnovat jim dostatek času, umět jim naslouchat, důvěřovat jim, ale i prověřovat a vést je k pozitivnímu vztahu k sobě samému, ale i k ostatním lidem. Velice důležité je vést děti ke smysluplným aktivitám ve volném čase. Nedostatek činností, pocit nudy a negativní působení party jsou nejčastějšími podněty k vyvolání zájmu o drogy. Dále se zapojují vzdělávací instituce a média, která by měla pracovat s odborníky. V oblasti primární prevence existují různé nízkoprahové kluby pro děti a mládež mající za cíl vytvářet vhodné programy využití volného času či tzv. peer programy, (např. vytváření a realizace preventivních programů pro třídní kolektivy). Další formou prevence je například činnost školních poradců. V posledních letech jsou rovněž velmi rozšířeny nejrůznější internetové drogové poradny (např. Sananim). Na základě dřívějších zkušeností byla učiněna opatření k omezení dostupnosti látek, které lze k toxikomanii zneužít přímo nebo po úpravě. Došlo k zastavení výroby některých čisticích prostředků obsahujících chlorované uhlovodíky (či-ku-li), iron, omezení možnosti prodeje toluenových ředidel osobám mladším 18-ti let apod. Opatření byla učiněna i v prodeji léčiv, která obsahovala návykovou látku (např. Alnagon).
58
STRAUS, J. a kol. Kriminalistická metodika. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2006, s. 178
69
58
10.1.2 Sekundární prevence Sekundární prevence se snaží nežádoucí jevy včas zachytit a bránit jejich prohlubování a šíření. Zaměřuje se na zvláště ohrožené skupiny, například mládež, menšiny nebo sociálně slabé. Hlavní úlohu v této oblasti představují různé poradny, linky důvěry, sociální pracovníci či školní poradci. V rámci mezinárodní spolupráce působí Evropské sdružení linek pomoci zamřených na drogové poradenství FESAT, které zastřešuje spolupráci linek pomoci v oblasti užívání drog z celé Evropy, sdružuje cca 50 poskytovatelů služeb.
10.1.3 Terciární prevence Terciární prevence se snaží zabránit opakování trestných činů či drogové závislosti a minimalizovat negativní dopady. Je zaměřena na osoby právě vyléčené, propouštěné z výkonu trestu a podobně. Jedná se o odbornou pomoc, následnou resocializaci (zapojení vyléčeného zpět do života, pomoc při hledání zaměstnání, ubytování, apod.) a eliminaci recidivy. V této oblasti působí řada institucí, jde zejména o léčebná zařízení či detoxikační centra, kde probíhá tzv. detox, kdy se organismus zbavuje drogy, zpravidla trvá 10 dní. K léčbě je ovšem zapotřebí především pevné vůle toxikomana s užíváním drog přestat a spolupracovat s lékaři. Jen málo toxikomanů však vyhledá pomoc dobrovolně. Poté probíhá resocializace v různých terapeutických komunitách či psychiatrických léčebnách, kdy se toxikoman učí znovu „normálně“ žít. Dále existuje způsob substituce, která funguje jako syntetická náhrada pro opiáty. U nás se provádí metadonem nebo subutexem. Narkoman je pod dohledem, časem se dávky snižují a provádí se neustálé kontroly. Obrovský kus práce odvádí tzv. streetworkers, pracovníci přicházející do kontaktu s lidmi přímo na ulici a poskytující jim pomoc. Drogově závislým distribuují stříkačky a jehly, vždy vymění kus za kus, čímž snižují riziko volně pohozených stříkaček. Dále existuje mnoho poraden, charitativních či občanských sdružení, kontaktních center či doléčovací centra s chráněnými byty. Značný význam mají i sdružení poskytující pomoc obětem trestné činnosti (např. síť poraden Bílého kruhu bezpečí).
70
Závěr Užívání i zneužívání drog je součástí naší společnosti již po staletí. Nejedná se pouze o problém postihující zdraví a sociální vztahy na úrovni jedince, avšak jde o záležitost nadnárodní, zasahující do sfér jako je kriminalita, zdravotnictví, hospodářství či politika. Statistiky nám ukazují stále se zvyšující spotřebu drog a s tím spojené rostoucí zisky drogových zločineckých struktur. Na boj s nimi státy vynakládají nemalé finanční prostředky. Vývoj naší drogové scény byl vždy poznamenán specifickými společenskopolitickými podmínkami. V poválečném Československu byla naše země uzavřena vůči Západu, čímž byla drogová scéna značně ovlivněna. Vytvořily se relativně uzavřené toxikomanské komunity, vyrábějící drogy pro uzavřený okruh lidí. Stát nebyl schopen přijmout účinnou protidrogovou legislativní koncepci, byly omezeny pravomoci orgánů restrikce. Změny ve společnosti po listopadu 1989 znamenaly i výrazné změny na poli české drogové scény. Došlo k prudkému nárůstu jak poptávky, tak nabídky drog. Drogový trh se začal orientovat především na mládež. Díky centrální poloze v Evropě a poměrně mírným drogovým zákonům jsme se staly významným překladištěm a odbytištěm drog. Na našem území se objevily zločinecké organizace napojené na Asii, Afriku i Latinskou Ameriku. Díky plošné amnestii po změně společenského zřízení se dostala na svobodu řada osob odsouzených za drogové delikty, které se znovu zapojily do drogové trestné činnosti. Vzrostl počet deliktů spáchaných v souvislosti s užíváním drog. Stát začal reagovat postupným zpřísňováním drogové legislativy. Postupně se vytvořila struktura operativních součástí policie stíhající drogovou kriminalitu, vzniklo Protidrogové oddělení Generálního ředitelství cel, NPC Policie ČR a Inspektorát OPL. Od roku 1989 se podařilo razantně zvýšit množství zadržených drog. Nejvyšší podíl na vyšetřování drogové kriminality má NPC, jež spolupracuje také s jednotkami jiných států a EUROPOLem. Za svou činnost již obdržela NPC řadu mezinárodních ocenění, čímž po letech bojů za svojí existenci zajisté dokázala, že má své místo v organizační struktuře státu a její činnost má smysl.
71
Při vyšetřování drogové kriminality se postupuje podle zavedené metodiky. Ta je specifická zejména v oblasti provádění výslechů toxikomanů, dále co se týče manipulace s nebezpečnými látkami během počátečních úkonů či na poli prevence, jež má velmi široký záběr. Je nutné, aby se metodika vyšetřování přizpůsobovala jak trestné činnosti, zejména způsobu jejího páchání, tak změnám v legislativě a technologickém pokroku. Pachatelé drogové kriminality nacházejí stále nové způsoby jak obejít nejen legislativu, ale i nové technologie využívané při detekci drog. Přesto, že tyto technologie byly v posledních letech značně vylepšeny, je potřeba na jejich vývoji stále pracovat. V současnosti je velmi diskutované téma rozlišování drog z hlediska jejich škodlivosti a schopnosti vyvolat závislost na „měkké“ a „tvrdé“.
Toto rozlišení
používají například Nizozemsko, Irsko, Itálie, Španělsko, Švédsko či Finsko. S tímto souvisí problematika legalizace některých druhů drog. Musíme ovšem rozlišovat dekriminalizaci určitých způsobů zacházení s některými drogami od legalizace drog. Jako příklady dekriminalizace lze uvést povolený prodej a konzumaci konopných produktů v tzv. coffee shopech v Holandsku či netrestnost držení drogy pro vlastní potřebu. Zastánci legalizace argumentují tím, že obrovské výdaje na kriminalizaci a represivní opatření zaměřená proti výrobcům, pašerákům a uživatelům nelegálních drog doposud nepomohla účinně omezit nabídku ani spotřebu drog a legalizace marihuany, případně i dalších drog by omezila vliv organizovaného zločinu. Legalizace by také způsobila přesun drogové problematiky z trestní sféry do oblasti veřejného zdraví. Dalším argumentem je i fakt, že například tabák je prakticky návykovější než ostatní drogy. Je třeba si ale uvědomit, že co se týče například konkrétně diskutovaného konopí, pak díky novým metodám pěstování obsahují rostliny mnohem vyšší procento THC než tomu tak bylo dříve, tedy kategorizace měkkých a tvrdých drog již nemusí být tak ostrá. Já osobně jsem zastáncem zpřístupnění medikamentů z konopí, případně podobných léčivých látek pacientům pod lékařským dohledem, ne však celkové legalizace. Stát by měl být garantem protidrogových aktivit nejen v oblasti legislativní, ale i co se týče prevence, léčby drogově závislých a resocializace. Měl by vytvářet
72
protidrogovou strategii a koordinovat činnost vládních a nevládních organizací. Ačkoliv drogová legislativa i služby v oblasti prevence prošly v ČR od roku 1989 značným zlepšením, hlavní aktivity v oblasti léčby a prevence drogových závislostí poskytují namísto státních institucí stále nevládní iniciativy. To má však i své velké výhody, neboť nevládní organizace vzbuzují u toxikomanů větší důvěru než oficiální státní instituce. Je zřejmé, že drogy a s nimi související negativní jevy se nikdy nepodaří zcela vymítit. Závisí na společnosti, jaké bude vytvářet protidrogové prostředí zejména sociálními, kulturními a ekonomickými podmínkami. Domnívám se, že v současnosti je celospolečenský postoj ke zneužívání drog velmi tolerantní. Úkolem policejních složek i ostatních institucí není tento problém zcela eliminovat, ale minimalizovat jeho dopady na společnost. Rizikovým faktorem je například hospodářský pokles a s tím rostoucí sociální nervozita a následná ztráta životních perspektiv některých skupin obyvatel. Nejohroženější skupinou je zejména mládež. Ač většinou mylně předpokládá, že užívání drog je trestné, strach z trestu ji od jejich aplikace neodrazuje. Trestné je však podání drogy osobě mladší 18-ti let. Osobně se domnívám, že tresty stanovené NTZ jsou dostatečně vysoké, aby odradily pachatele od páchání drogové kriminality. Avšak vysoké výdělky stále převažují nad hrozbou trestu.
73
Seznam zkratek: ČR – Česká republika ESPAD - Evropská školní studie o alkoholu, tabáku a nelegálních drogách EU – Evropská unie Eurojust – Jednotka evropské unie pro justiční spolupráci ( The European Union´s Judicial Cooperation Unit) Europol – Evropský policejní úřad (European Police Office) Interpol – Mezinárodní organizace kriminální policie (International Criminal Police Organization) LZPS – zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, který nabyl účinnosti 28. prosince 1992 NPC - Národní protidrogová centrála NTZ – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna 2010 OL – omamné látky OPL – omamné a psychotropní látky OSN – Organizace spojených národů PřeZ - zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který nabyl účinnosti dne 1. července 1990 TrŘ – zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), který nabyl účinnosti 1. ledna 1962 TZ – zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, který nabyl účinnosti 1. ledna 1962 VÚAB - Výzkumný ústav antibiotik a biotransformací ZSVM - zákon č. 218/2003 Sb, o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů zákon o soudnictví ve věcech
mládeže
ZNL - zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1999
74
Seznam použité literatury a pramenů: Monografické publikace: 1) BREJCHA, B., ŠTABLOVÁ, R. Drogy vybrané kapitoly. 1. vydání. Praha: Policejní akademie České republiky, 2005 2) CEJP, M. Pravděpodobný vývoj vybraných druhů kriminality. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001 3) HLAVÁČEK, J., PROTIVINSKÝ, M. Praktická kriminalistika. Praha: Kriminalistický ústav Praha Policie ČR, 2006 4) CHMELÍK, J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Plzeň:Aleš Čeněk, s.r.o., 2005 5) JURÁKOVÁ, I. Trestněprávní postih toxikomanů. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1999 6) KOMOROUS, J. Lovci smrti. Praha: NAŠE VOJSKO, s.r.o., 2009 7) KUBÁNEK, V., POLÍVKA, L. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Praha: Policejní akademie České republiky, 2010 8) LUNDE, P. Organizovaný zločin. 1. české vydání. Mladá fronta, 2004 9) MAREŠOVÁ, A. a kol. Drogy a česká vězeňská populace v kontextu drogové scény a trestněprávní legislativy. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003 10) MUSIL, J. a kol. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1992 11) MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H. Beck, 2004 12) NOŽINA, M. Svět drog v Čechách. 1. vydání. Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 1997 13) STRAUS, J. a kol. Kriminalistická metodika. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2006 14) STRAUS, J., VAVERA, F. Slovník kriminalistických pojmů a osobností. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2010 15) TRÁVNÍČKOVÁ, I., ZEMAN, P. Kriminální kariéra pachatelů drogové kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010
75
Články z periodika: 1) EVROPSKÉ MONITOROVACÍ CENTRUM PRO DROGY A DROGOVOU ZÁVISLOST. Výroční zpráva za rok 2010: Stav drogové problematiky v Evropě. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010 2) HRUŠKA, J. Mezinárodní historické mezníky a východiska v boji proti drogové trestné činnosti. Trestní právo 1/2009, 2/2009. Praha: Novatrix, s.r.o. 2009 3) MRAVČÍK, V. Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v ČR v roce 2008. Praha: Úřad vlády ČR: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 2009 4) ŠKAŘUPOVÁ, K. Zaostřeno na drogy 2/2010. Praha: Úřad vlády ČR, 2010 Statě ze sborníku: 1) MAREŠOVÁ, E. Zákonné zacházení s omamnými a psychotropními látkami. Česká republika ve světě drog. 1. vydání. Uspoř. Hlavatý, L., Nožina, M. Praha: KLP, 1995 2) ŠTABLOVÁ, R. Proměny české drogové scény na přelomu tisíciletí. Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. 1. vydání. Uspoř. Gřivna, T., Novotný, O., Vanduchová, M. Praha: Aspi, 2008
Internet: 1) Internetová poradna http://www.extc.cz/testy-na-drogy.html 2) Internetové stránky časopisu Mensa http://casopis.mensa.cz/reakce_na_akce/business_club_navsteva_plk_judr_jiriho _komorouse.html - článek Business Club – Návštěva plk. JUDr. Jiřího Komorouse. Helena Kolská, 2010 3) Internetové stránky Ministerstva vnitra ČR - www.mvcr.cz 4) Internetové stránky neziskové organizace Amicia – statistiky http://amicia.webnode.cz/projekty/statisticke-udaje/ 5) Internetové stránky Policie České republiky - www.policie.cz
76
6) Internetové stránky ústavu farmakologie 3. LF UK http://old.lf3.cuni.cz/farmakologie/ - článek Historie, příčiny a léčení drogových závislostí. PharmDr. Magdaléna Fišerová, CSc. 7) Internetové stránky vězeňské služby ČR www.vscr.cz – statistiky (Statistická ročenka vězeňské služby za rok 2011) 8) Internetové zpravodajství www.idnes.cz 9) Internetový informační portál www.drogy-info.cz Filmová tvorba : 1) TŘEŠTÍKOVÁ, H. Katka. Česká televize, 2010
77
