TRÁVNÍKY 2012 TRÁVNÍKY z akládání a ošetřování low- input trávníků choroby a škúdci trav - 1 -

TRÁVNÍKY 2012

„  TRÁVNÍKY  2012“   zakládání a ošetřování low-input trávníků choroby a škúdci trav

-1-

TRÁVNÍKY 2012

EKOLOGICKÝ TRÁVNÍK – ZBOŽNÉ PŘÁNÍ NEBO REALITA ? ECOLOGICAL LAWN – OUR DEVOUT WISH OR REALITY ? Bohumír Cagaš Abstract Maintaining an ecological lawn with good resistance to biotic and abiotic stress is not easy and requires adopting a number of direct and indirect measures. Besides choosing appropriate varieties and their mixture it is important to ensure a good locality, acceptable pH and a good supply of nutrients. An important role in stress protection can also be played by common measures such as e.g. regular cutting or mulching. Indirect measures include using good compost, strengthening soil antagonists and application of suitable bio-agents. Direct measures may include application of bacteria and nematodebased bio-insecticides against insect pests. In the future protection against some weedy grasses may be facilitated by the use of mycoherbicides. Mechanical measures in ecological lawns are still important. Key words: ecological lawn; biopesticides; direct and indirect measures Úvod V souvislosti s omezováním přípravků na ochranu rostlin chemické povahy a snahou o zvýšení kvality životního prostředí, padají často úvahy o možnosti existence a zejména udržby ekologického, či spíše ekologicky udržitelného trávníku. Za velmi podobný termín lze považovat i „low-maintenance“ , tj. nízkoúdržbový trávník. Co lze současným intenzivně ošetřovaným trávníkům (zejména trávníky parterové a sportovní) vytknout ve vztahu k životnímu prostředí ? Oprávněně lze poukázat na malou biodiverzitu, zejména u intenzivně ošetřovaných trávníků (monokulturní jamkoviště, druhově chudé dráhy a rafy atd.) a potencionálně negativní vliv na okolí při aplikaci vysokých dávek minerálních hnojiv a chemických, často „experimentálně“ používaných pesticidů. Na druhé straně lze trávníky všech kategorií považovat za skupinu, která ve srovnání s intenzivně ošetřovanými zemědělskými kulturami působí jen nepatrně negativně na životní prostředí. V České republice není v současné době registrován žádný fungicidní přípravek a pouze několik herbicidů, které jsou používány pouze na části trávníkového „spektra“. Zda je to dobré je diskutabilní - povolení několika fungicidů, tedy preparátů z mnoha hledisek důkladně prověřených - vč. dopadu na životní prostředí, by zabránilo „zkoušení“ různých kombinací přípravků současnými správci veřejné zeleně.

-2-

V širším pojetí lze ekologicky udržitelný trávník chápat jako trávník bez chemie, tj. s vyloučením pesticidů na chemické bázi a minerálních hnojiv, v přísnějším pojetí pak jako travní porost, kde budou použity pouze odrůdy získané konvenčními metodami (nikoliv vytvořené za pomocí transgeneze, mutačního šlechtění, odrůdy polyploidní atd.).Hledání nových, dosud neužívaných druhů pro trávníkářské účely, či genotypů tolerantních k biotickému nebo abiotickému stresu (např. zastínění) je stále, díky obrovské diverzitě trav, reálné ( Watkins a Meyer 2005,Pronczuk a Pronczuk 2008 a ost.). Příslibem do budoucna může být i inkorporace vhodných genotypů endofytních hub rodu Neotyphodium (Cagaš a Macháč 2005 a ost.). Tvorba odrůd s vyšší odolností vůči biotickému stresu není jednoduchou záležitostí. Předpokládá, že šlechtitel má k dispozici širokou škálu výchozího šlechtitelského materiálu i možnost založit několikaleté polní i skleníkové pokusy (umělá infekce) na místech s rozdílnými půdními a klimatickými poměry. I po vytvoření tolerantního, resp. odolného rostlinného materiálu, je třeba počítat s postupnou erozí odolnosti v důsledku proměnlivosti patogena. Trávník představuje víceletý složitý systém vystavený mnoha negativním vlivům. K podstatným faktorům patří původci onemocnění, převážně houbového původu (ale i háďátka a bakterie) a plevele. Lze je eliminovat nechemickou cestou a udržet trávník v ekologicky přijatelném a udržitelném stavu při současné úrovni poznatků ? Zkušenosti ukazují, že řadou nepřímých ochranných opatření lze předejít mnoha následným problémům. Při zakládání trávníku jsou významnými faktory volba vhodné a stanovišti přizpůsobené směsi a volba stanoviště samého. Nezbytnou součástí této fáze je i dostatečné zásobení živinami a přijatelné půdní pH, které by se mělo pohybovat v rozmezí 5,5 – 7,0. Základní druhy ošetřování trávníku – sečení, mulčování a hnojení mohou sehrát i ochrannou funkci. U mulčovaných ploch jsme např. zjistili nižší výskyt a tedy i nižší napadení sněžnými plísňovitostmi (Monographella nivalis, Typhula incarnata) a zejména červenou nitkovitostí trav (Laetisaria fuciformis) oproti trávníkům sečeným (Cagaš et al. 2011). Seč je však ale, zejména v počátečních fázích vývoje trávníku, výrazným odplevelujícím, tedy důležitým ochranným

TRÁVNÍKY 2012 zásahem.Specifickým ochranným krokem je odstraňování rosy na jamkovištích, které v kombinaci s intenzivním sečením snižovalo výskyt drobné kulaté skvrnitosti (Delvalle et al 2011). Otázka hnojení ekologického trávníku je samostatnou kapitolou. Nedostatek základních živin však podporuje výskyt nežádoucích dvouděložných plevelů, je příčinou mnoha karenčních chorob trávníků, příčinou nedostatečné tvorby nadzemní hmoty a rovněž většího výskytu chorob houbového původu. Estetická hodnota porostu je zpravidla nízká. I ostatní zásahy obvyklé u intenzivně ošetřovaných trávníků (vertikutace, aerifikace, topdressing atd.)mohou mít ochranný charakter (odstranění plsti, omezení výskytu řas a mechů) a mohou výskytu mnoha problémů předejít. Zajímavé výsledky (ochrana proti drobné kulaté skvrnitosti) přinesly pokusy s aplikací přípravků na bázi křemíku (Nanayakkara et al 2009). K významným nepřímým ochranným opatřením nechemické povahy lze počítat i povrchovou aplikaci kvalitního , dobře uleželého kompostu. Ten dodá trávníku živiny, zvýší množství organické hmoty ve svrchní vrstvě půdy, zlepší půdní strukturu, sníží potřebu závlahy, redukuje tvorbu plsti, vyrovná povrchové nerovnosti trávníku, dodá příznivě působící půdní mikroorganizmy a redukuje zimní poškození trávníku. Může také omezit výskyt plevelů a je schopen snížit ztráty živin způsobené povrchovou vodou. Zajímavou myšlenkou je inokulace kompostu ochrannými agens biologické povahy za účelem zvýšení jeho účinnosti (Noble 2011). V ekologicky udržovaném trávníku budou mít své místo i přípravky na bázi arbuskulární mykorrhizy (Glomus spp.) Jejich působení na půdách lépe zásobených živinami může být ale někdy méně výrazné. Významnou roli v ochraně ekologicky vedeného trávníku mohou sehrávat půdní antagonisté. Podstatou je jejich fungistatické, případně fungicidní působení. Na tomto předpokladu staví biologická ochrana, které bude patřit v systému integrované ochrany trávníku stále významnější místo. K významným bakteriálním půdním antagonistům patří především druhy rodu Pseudomonas. Mikrobiální pesticid využívající kmen TX-1druhu Pseudomonas aureofaciens omezuje např. výskyt drobné kulaté skvrnitosti (Sclerotinia homeocarpa), listové skvrnitosti vyvolané houbou Bipolaris sorokiniana a dalších chorob. Podobné účinky mají i druhy Pseudomonas aeruginosa a Pseudomonas fluorescens. Komerčně je v USA využíván i Bacillus subtilis, antagonistické působení je známo též u druhu Enterobacter clocae. Dobré výsledky byly zaznamenány v pokusech s biologickým přípravkem EcoGuard (Bacillus licheniformis

-3-

SB3086) vůči drobné kulaté skvrnitosti. Z houbových antagonistů je zatím rozhodně „jedničkou“ Trichoderma harzianum. U této půdní mikroskopické houby (součásti přípravků Supresivit, Bio-Trek 22G) byla zaznamenána výborná účinnost vůči řadě fytopatogenních hub ohrožujících trávník. Podobně nadějné výsledky byly získány v pokusech s druhy Trichoderma hamatum a Typhul a pacorrhiza. Své pevné místo v biologické ochraně trávníku nachází i přípravek využívající Pythium oligandrum. Výrazné fungicidní účinky prokázal i nově vyvíjený přípravek na bázi mykoparazitických hub Clonostachys rosea a Trichoderma asperellum testovaný na různých typech trávníků. Na třech rozdílných stanovištích redukoval počet druhů parazitické a saprofytické mykoflóry o 28 – 48 % a snížil intenzitu jejich sporulace o 42,9 – 76,6 % ve srovnání s neošetřenou kontrolou (Ondřej et al 2012). V komplexu ochrany trávníku mají své nezastupitelné místo i zásahy přímé, které dosud plně převládají. Do skupiny zásahů biologické povahy patří především preparáty využívané v boji proti hmyzím škůdcům. Larvy osenic, tiplic, listokazů, chroustků a chroustů mohou v některých letech trávníky velmi vážně poškodit. Dílo zkázy pak druhotně dokončí ptačí predátoři, kteří larvy vyhledávají. Tyto preparáty, v zahraničí registrované, využívají jak půdní bakterie Bacillus thurigiensis israelensis, tak také houbu Beauveria brongniartii nebo háďátka Steinernema carpocapsae, Heterorhabditis bacteriophora a Heterorhabditis megidis. Za biopesticidy s přímým účinkem, potlačující výskyt některých původců mykóz (Fusarium culmorum, Fusarium solani) lze pokládat i rostlinné výtažky z řebříčku, přesličky, heřmánku jitrocele a pýru (Bogliova a Znoj 2003). K nechemickým perspektivním zásahům, směřujícím k potlačení rychle rostoucích C4 trav (ježatka kuří noha aj.), patří využití preparátů na bázi kukuřičné mouky, resp. lepku (užívané v zahraničí pod různým komerčním označením, např. Bio-weed aj. Jako perspektivní mykoherbicidy potlačující ježatku kuří nohu (Echinochloa crus-galli) se ukazují houby Curvularia lunata a Fusarium oxysporum (Jyothi et al 2010) a dále Exserohilum monoceras (Kadir et al. 2008). Mykoherbicidní účinky vykázal v trávníkářských pokusech také druh Xanthomonas campestris vůči lipnici roční. Nechemická ochrana proti nežádoucím dvouděložným rostlinám v již založeném trávníku bude rozhodně značným problémem. Jednou z možností je tolerovat některé druhy, které výrazně nenaruší užitnou i estetickou hodnotu trávníku, další variantou je jejich mechanické odstranění. Na skandinávských golfových trávnících probíhají pokusy s odstraňováním nežádoucích plevelů

TRÁVNÍKY 2012 tepelnou cestou. Ukazuje se, že trávy jsou mnohem odolnější vůči tomuto „vypalování“ než dvouděložné druhy Pokračuje též výzkum regulace dvouděložných plevelů pomocí hnojiv s různým stupněm acidity. Udržet trávník s vysokou užitnou a estetickou hodnotou bez chemických zásahů je v současné době zatím velmi obtížné. S rozšiřováním poznatků v biologické ochraně rostlin a a respektováním zásad integrované ochrany bude však existence trávníku pěstovaného v ekologickém režimu v blízkém budoucnu reálná. Souhrn Udržet ekologický trávník s dobrou odolností vůči biotickému a abiotickému stresu není jednoduchou záležitostí a předpokládá respektování řady přímých a nepřímých opatření. Mimo výběru vhodných odrůd a jejich směsi je třeba zajistit vhodnou lokalitu, přijatelné pH i zásobení živinami Důležitou úlohu v ochraně před stresem mohou sehrát i běžná opatření, jako např. pravidelné sečení či mulčování. K nepřímým opatřením patří také zapravení dobrého kompostu,posílení půdních antagonistů i aplikace vhodných bioagens. K přímým zásahům lze počítat aplikaci bioinsektidů na bázi bakterií a háďátek vůči hmyzím škůdcům. Vůči některým plevelným travám je perspektivou do budoucna ochrana pomocí mykoherbicidů. Mechanické zásahy jsou u trávníků v ekologickém režimu stále aktuální. Klíčová slova: ekologický trávník; biopesticidy; přímá a nepřímá ochranná opatření Literatura BOGLIOWA E., ZNOJ K., 2003: The effects of plant preparations on the growth of selected phytopathogenic fungi. Journal of Research and Applications in Agricultural Engineering, 43, 3: 24 – 27. CAGAŠ B., MACHÁČ R., 2005: Tolerance of perennial ryegrass (Lolium perenne L.) with and without infection with Neotyphodium spp. to abiotic stress. International Turfgrass Society Journal, 10: 841 – 844. CAGAŠ B., ŠEVČÍKOVÁ M., HRABĚ F., STRAKOVÁ M., HEJDUK S., JANKŮ L., KNOT P., LOŠÁK M., STRAKA J., 2011: Zakládání a ošetřování krajinných trávníků

-4-

a travnatých ploch veřejné zeleně. Certifikovaná metodika. Svaz zakládání a údržby zeleně, Křídlovická 68, Brno. DELVALLE T. C., LANDSCHOOT P. J., KAMINSKI J. E., 2011: Effects of dew removal and mowing frequency on fungicide performance for dollar spot kontrol. Plant Disease, 95, 11: 1427 – 1432. JYOTHI G., VIJAYAVANI S., REDDY K. R. K., SREENIVAS V., 2010: Pathogenicity of Fusarium oxysporum and Curvularia lunata as a mycoherbicide for the control of Echinochloa crusgalli (Barnyard grass). Journal of Biopesticides,3,3: 559 – 562. KADIR J., SAJLI M. H., JURAIMI A. S., NAPIS S., 2008: Effect of Exserohilum monoceras Leonard & Suggs on the competiveness of Echinochloa cruss/galli (L.) P. Beauv. Pertanika Journal of Tropical Agricultural Science,31, 1: 19 - 26. NANAYAKKARA U. N., UDDIN W., DATNOFF I. E., 2009: Soil silicon amendment for mantaining gray leaf spot of perennial ryegrass turf on golf courses in Pennsylvania. Canadian Journal of Plant Pathology, 31, 4: 415 – 426. NOBLE R., 2011: Risks and benefits of soil amendment with composts in relation to plant pathogens. Australasian Plant Pathology, 40, 2: 157167. ONDŘEJ M., CAGAŠ B., ONDRÁČKOVÁ E., NESRSTA M., 2012: Vliv biologického a fungicidně-biologického ošetření trávníků na redukci patogenní a saprofytické mykoflóry (v tisku). PRONCZUK M., PRONCZUK S., 2008: Search of Kentucky bluegrass (Poa pratensis) cultivars and ecotypes for low maintenance turf. Biuletyn Instytutu Hodowli i Aklimatyzacji Roslin, 248: 147 – 159. WATKINS E., MEYER W. A., 2005: Evaluation of tufted hairgrass germplasm as low-maintenance turf.International Turfgrass Society Research Journal, 10: 666 – 674. Adresa autora doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc. Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen Hamerská 698 756 54 Zubří

TRÁVNÍKY 2012

OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A NÍZKÝ ROZPOČET NA OŠETŘOVÁNÍ – DVA DŮVODY PRO „LOW INPUT“ TRÁVNÍKY Vladimír Černoch Úvod „Pod pojmem trávník rozumíme účelové rostlinné společenstvo složené převážně z travních druhů, případně s dílčím zastoupením bylin, výjimečně i vikvovitých druhů obvykle nízkého vzrůstu a vytvářející hustý, pružný a pevný drn, jehož zelená hmota většinou není využívána pro zemědělské účely“ (Hrabě a kol., 2009). Jako nový rozměr do této definice trávníků v posledních letech vstupují různé omezující podmínky z hlediska většího důrazu na snížení emisí (větší fixace CO2), nižší energetickou náročnost (redukce hnojiv a závlahy) a omezení chemických prostředků (pesticidy). V některých zemích jsou tato limitující opatření dána přímo zákonem (Dánsko), v ostatních případech jsou k tomu uživatelé trávníku vedeni ekonomicky - potřebou snižování nákladů. Když se řekne trávník, většina z nás si vybaví hustý, zelený, vzorně udržovaný porost typu golfového nebo fotbalového hřiště (Obr.1) případně intenzivní nízko sečený trávník v blízkosti rodinného domu. K vytvoření a udržování takových trávníků je však zapotřebí speciálně vyšlechtěných intenzivních odrůd, které jsou pěstovány v ideálních růstových podmínkách, uměle přizpůsobovaným požadavkům trávníků (voda, hnojení, mechanické ošetřování, chemická clona proti plevelům a chorobám). Na základě toho si můžeme položit otázku: „Jsme schopni docílit bezchybných trávníků i v podmínkách, kdy nemůžeme použít výše uvedených prostředků?“ Ještě před deseti léty bych jednoznačně odpověděl, že ne. Dnes již existuje pojem „low input“ trávník, který dokážeme udržovat při minimálních vstupech. Tyto trávníky se sice stále ještě kvalitou klasickým vysoce intenzivním trávníkům nevyrovnají, ale již se k ní přibližují, a v podmínkách s menšími nároky na intenzitu plně uspokojí požadavky uživatele. Vzhledem k rychlému rozvoji šlechtění a vývoji nových technologických metod (pod tlakem snižování nákladů a energie), se pravděpodobně již v druhé polovině tohoto desetiletí takové trávníky budou pěstovat běžně. Cesty vedoucí k „low input“ trávníkům: 1) Šlechtění druhů a odrůd rostoucích dobře i v méně příznivých podmínkách s větší efektivitou využití dostupných živin a vody 2) Využívání travních směsí se zastoupením takovýchto druhů a odrůd 3) Využívání nových technologií úpravy osiv, hnojiv a pesticidů, které zvyšují efektivitu jejich využití rostlinami i při nižších dávkách

-5-

Šlechtění Až donedávna se šlechtění trávníkových odrůd specializovalo na šlechtění hlavních trávníkových druhů – jílek vytrvalý, kostřava červená, lipnice luční se snahou o co největší hustotu drnu při nízkém sekání, které v ideálních podmínkách vytvářejí bezchybný vzhled trávníku. Tyto druhy budou důležité i v „low input“ trávnících, ale budou se využívat odrůdy, které dokážou udržet dostatečnou kvalitu i v méně příznivých podmínkách při vyšší efektivnosti využití vody a živin a s větší konkurenční schopnosti k plevelům. Vedle toho se šlechtitelé orientují i na druhy, které jsou pro trávníky v naších podmínkách nové, jako je jetel plazivý, kostřava rákosovitá, smělek štíhlý. Jednou z možností snížení nákladů na ošetřování, je využití trávníkových odrůd jetele plazivého. V současné době jsou v Evropě povoleny tři trávníkové odrůdy Piccolino, Pipolina a Pirouette. Kromě těchto speciálních trávníkových odrůd lze ještě do levnějších a extenzivních trávníkových směsí použít i řadu dalších odrůd jetele plazivého typu silvestris. Při šlechtění trávníkových odrůd jetele plazivého byl kladen důraz na zmenšení velikosti listu (obr. 2), snížení jeho konkurenční schopnosti k travám a redukci tvorby květních hlávek. Snížení konkurenční schopnosti jetele plazivého umožní rovnoměrné zastoupení trávy a jetele v trávníku a zabezpečí jeho homogenní vzhled. Jakou roli jetel plazivý sehrává v trávníku? 1) Hlízkové bakterie na kořenech rostlin jetele jsou schopny poutat vzdušný dusík, který se později uvolňuje do půdy a zabezpečuje rovnoměrné zásobení trav dusíkem. Využití vzdušného dusíku umožňuje přibližně 50% úsporu dusíkatých hnojiv, ale neznamená to, že by se jetelotravní trávník neměl hnojit dusíkem vůbec. Dusík je důležitý zejména před zásevem a v prvním roce života trávníku, kdy se pozvolna rozvíjí činnost hlízkových bakterií a uvolňování dusíku do půdy není ještě dostatečné. V pozdějších letech je důležité menší přihnojování dusíkem zejména na jaře. To omezí intenzivní růst jetele a udrží jeho zastoupení v trávníku v přijatelné míře mezi 30 a 40%. Hnojení fosforem, draslíkem a dalšími prvky zůstává stejné jako u normálního trávníku 2) Jetel plazivý je velmi dobře odolný k suchu a svou přítomnosti v trávníku zvyšuje také suchovzdornost trav. Jetelotravní trávníky proto

TRÁVNÍKY 2012 zůstávají zelené i v době letních přísušků a to významně snižuje požadavek na závlahu (obr. 3). 3) Kombinace rovnoměrné výživy s vyšší suchovzdornosti trávníků s jetelem plazivým zlepšuje zároveň i u trav jejich odolnost k houbovým chorobám a znamená úsporu v používání fungicidů 4) V klimatických podmínkách s mírnými zimami bez sněhu je jetel plazivý schopen růst i v zimě, takže zabezpečuje celoroční zelený vzhled trávníku. 5) Vyšší odolnost jetelotravních směsí ke stresovým podmínkám zvyšuje jejich hustotu a zlepšuje konkurenci k plevelům. To znamená další úsporu v používání herbicidů (obr. 4). Na základě předcházejících výpočtu vlastností, lze tedy shrnout, že používání jetele plazivého ve směsích znamená nejen úsporu v nákladech, ale je také šetrnější k životnímu prostředí a přitom zabezpečuje rovnoměrný pěkný vzhled trávníku po celou dobu růstu. Širší využívání jetele plazivého v trávníkových směsích postupně odhaliloi další jeho přednosti. Zjistilo se, že díky tvorbě nadzemních výběžků je odolný i k zatěžování a je možné ho použít i pro tvorbu fotbalových trávníků. Další jeho předností je možnost nízkého sekání, takže se uplatní i v nízkých na výšku 1cm intenzivně sekaných trávnících. Docela dobře roste dokonce i v golfových greenech při sekání na výšku kolem 6 mm. Jeho morfologická struktura listů však může mít vliv na rotaci míčku, takže o využití v greenech se zatím příliš neuvažuje. Na základě zkušeností získaných po přibližně deseti letech využívání v jetelotravních trávníků je možné konstatovat, že jetel plazivý se dá využít téměř ve všech trávníkových kategoriích. Dalším významným „low input“ druhem je kostřava rákosovitá. V současné době je hlavním trávníkovým druhem pro severní (chladnější) polovinu USA a na rychle se rozvíjejícím trhu Číny. Ve středozemní oblasti Evropy začíná z travních směsí vytlačovat jílky a jemnolisté kostřavy. Její velkou předností je zimní růst v podmínkách mírné zimy s omezenou sněhovou pokrývkou. Nově vyšlechtěné odrůdy s jemnějším listem se již svou strukturou travního drnu blíží vzhledu jílku vytrvalého. Původně se v našich podmínkách využívala v extenzivních krajinných směsích, ale s postupnou změnou klimatu se nové odrůdy začínají stále více používat i do směsí pro rekreační, okrasné a dokonce i profesionální sportovní trávníky. Kostřava rákosovitá se svým hlubokým kořenovým systémem dokáže růst v sušších podmínkách a snáší dobře i vyšší teploty. To umožňuje úsporu nákladů na zavlažování v letním období. Nižší konkurenční schopnost neumožňuje libovolně kombinovat kostřavu rákosovitou s ostatními trávníkovými druhy

-6-

ve směsích. Vhodným komponentem je pro ní zejména lipnice luční a v nižším procentickém zastoupení (do 20%), jílek vytrvalý nebo výběžkatá forma kostřavy červené. V blízké budoucnosti se může stát dalším „nízko nákladovým“ trávníkovým druhem smělek štíhlý. Velmi dobře se mu daří v sušších podmínkách, při nízké úrovní hnojení. Je to jeden z mála druhů, který snáší zasolené půdy s vysokým pH. Z důvodu stoupající teploty a nižších srážek se v Evropě rozloha zasolených půd zvyšuje. Zejména v jižních oblastech jejich zatravnění začíná působit stále větší problémy. Využití trávníkových směsí s tímto druhem přinese značnou úsporu v hnojení a zavlažování. Překážkou v jeho větším rozšíření je zatím vysoká cena osiva způsobená nízkým výnosem semene. Je však jen otázkou času, kdy si uživatelé trávníků uvědomí, že vyšší cena založení trávníku se může rychle vrátit snížením nákladu při jeho udržování. V současné době jsou povolené pouze dvě odrůdy - Barkoel a Barleria. Pro větší rozšíření smělku v trávníkových směsích bude také zapotřebí získat více praktických poznatků z jeho chování se v různých klimatických podmínkách a v kombinacích s dalšími trávníkovými druhy. Vzhledem k jeho slabší konkurenční schopnosti bude pravděpodobně dobře prosperovat s podobnými druhy jako kostřava rákosovitá, s níž se zatím využívá ve směsích do sucha. Trávníkové směsi se zastoupením nových druhů Zatímco složení trávníkových směsí pro jednotlivé typy trávníku je odzkoušené, uplatnění nových druhů v trávníkových směsích se zkouší a stále ještě nejsou známy veškeré vlivy a vztahy mezi starými a novými trávníkovými druhy v různých typech a intenzitách ošetřování trávníku. Ví se už, že například zastoupení jetele plazivého ve směsi by nemělo přesáhnout 3-5%, protože při větším zastoupení jetel plazivý ve směsi převládne. Ve střední Evropě se již používá například směs Ecomaster ve složení: jílek vytrvalý 20% kostřava červená 40% lipnice luční 35% jetel plazivý 5% Microclover® Přitom pro zajištění různorodosti a lepší adaptability pro různé růstové podmínky se používá dvou až třech odrůd od každého druhu. U kostřavy rákosovité je známo, že se ve směsích dost nesnáší s agresivními typy kostřavy červené, zejména trsnaté a krátce výběžkaté. Tyto typy ji mohou ve směsích potlačit, takže zůstanou jednotlivé trsy kostřavy rákosovité, které zmohutní a trávník se stane nehomogenním. Zásadou je, že z hlediska zastoupení by kostřavu rákosovitá měla

TRÁVNÍKY 2012 v trávníku převažovat. Lze ji například uplatnit v rekreační směsi do sucha: jílek vytrvalý 10% kostřava červená výběžkatá 10% lipnice luční 20% kostřava rákosovitá 60% Pro větší rozšíření těchto nových druhů však bude zapotřebí získat více znalostí o jejich chování v různých typech ošetřování trávníku a vztazích k ostatním druhům zastoupených ve směsích. Nové technologie Nové technologie při úpravě osiv a hnojiv jsou zaměřené na rychlejší založení travního porostu, jeho rychlejšího zapojení a vyšší využitelnost živin při nižších dávkách aplikovaných hnojiv. Rychlejší zapojení porostu znamená menší zaplevelení a tím i omezení použití pesticidů. Lepší a rovnoměrnější využitelnost živin společně s dalším mechanickým ošetřováním (provzdušňování porostu, vyčesávání stařina…) vede k rovnoměrnému vývoji kořenů i nadzemní části rostlin a tím k prodloužení růstu trávníku v době vegetace a k prodloužení věku trávníku bez nutnosti pravidelného dosévání. Je zjištěno, že kořeny poutají větší množství CO2 než nadzemní část rostlin a sekání na vyšší výšku zvyšuje spotřebu CO2 v nadzemní i podzemní části rostliny. U porostu trvá 25-30 let, než se kapacita poutání CO2 dostane na maximum. Všeobecně je možné konstatovat, uvolňování CO2 do ovzduší je nad přirozenými travními porosity mnohem nižší, než nad umělým trávníkem (Stahl et al, 2009). K moderním technologiím v oblastí hnojiv patří například používání tzv. dlouhopůsobících hnojiv. Dusík je zde vázán v různých mechanických a chemických vazbách, které zajišťují jeho pravidelné a postupné uvolňování do půdy a tím je zajištěna jeho vyšší využitelnost pro rostliny.

V průběhu postupného uvolňování totiž nedochází k dočasnému nadbytku dusíku v půdě a jeho vyplavování do spodních vod. Další novou technologií jsou například obalovaná osiva. Do obalů osiv mohou být přimíchána hnojiva, regulátory růstu i fungicidy. Využití hnojiv v obalovaném osivu je mnohem účinnější, protože může být bezprostředně využíváno mladou rostoucí rostlinkou. Zároveň je hůře dosažitelné pro klíčící rostliny plevelů. Výzkum (Gibcus, 2009, Nijenstein J.H., 2010) prokázal, že hnojivo aplikované v obalovaném osivu iSeed® přispívá ke vzcházení většího počtu rostlin, vytvoření hlubšího kořenového systému a menšímu zaplevelení (Obr. 5). Na rozdíl od šlechtění, které je dlouhodobou postupnou změnou genetiky u nových odrůd, technologie hnojení a úpravy osiv jsou využitelné v krátké době po jejich objevení. V podmínkách vyvolaných nutností šetření energii, vodou a náklady se „low input“ trávníky jeví řešením, které by mohlo pokrýt požadavek společnosti na ekologické zelené plochy. V krátké době by tento typ nízkonákladových trávníku mohl nahradit klasický intenzivní trávník samozřejmě s výjimkou vrcholných sportovních akcí. Literatura: - Gibcus B. (2009). Coating adds value to sports nutrition. Field Manager (1), 58-59. - Nijenstein J.H. (2010). Improved wear tolerance through breeding, higher seeding rates and ISED ® fertilization. ETSC 2010, Angers, France. - Stahl, H. Schüler & D. (2009). Ökobilanzieller Vergleidh Umweltauswirkungen von der Kunst-und Naturrasenspielfeldern. Vladimír Černoch: DLF – TRIFOLIUM Hladké Životice, s.r.o.

NA TENISOVÝCH KURTECH WIMBLEDONU ANEB ALL ENGLAND LAWN TENNIS CLUB OČIMA ČESKÝCH TRÁVNÍKÁŘŮ Jaroslav Martinek, Tereza. Králíčková Není to tak dávno, co jsme nad sklenkou vína v jedné pražské vinárně přemýšleli o místě, které bychom mohli navštívit a rozšířit tak obzory profesní i osobní. Neb naše finanční možnosti byly a stále jsou omezené, naše uvažování nepřekročilo hranice Evropy. Snad dobrým vínem nebo snad touhou po něčem výjimečném, začaly se naše myšlenky ubírat směrem k All England Lawn Tennis Clubu v Londýnském Wimbledonu. Hned druhý den, přes střízlivější náhled na věc a dávkou skepse, jsme zformulovali email s anglickou nonšalancí

-7-

a odeslali na kontaktní adresu kamsi do Wimbledonského klubu. Ještě ten den se nám ozval Eddie Seaward, hlavní greenkeeper klubu zodpovědný za hladký průběh a bezchybný stav kurtů během sportovních událostí s velmi vstřícnou odpovědí a pozváním. Plánování v ten moment dostalo zcela jinou úroveň. Z centra do čtvrti Wimbledon v jihozápadní části Londýna se lze snadno dostat metrem, od stanice si pak stačí k samotnému klubu udělat krátkou procházku skrz rezidenční čtvrť ve

TRÁVNÍKY 2012 Viktoriánském stylu s precizně ošetřenými zahradami. Historie Wimbledonu je hluboká a pýcha zaměstnanců, členů klubu i běžných Londýňanů je všudypřítomná. Klub byl založen v roce 1868 původně jako kriketový pod názvem All England Criquet Club na Worple Road. V roce 1875 byl klubu představen tenis a byl postaven jeden kurt, přičemž už o tři roky později zde byl odehrán první šampionát. Zajímavostí je, že cílem této události bylo financovat nákup a provoz válce poháněného poníkem k využití na kriketových plochách. V témže roce bylo změněno i jméno na The All England Criquet and Lawn Tennis Club a v roce 1882 byl kriket z názvu úplně vynechán neboť se stal tenis hlavním sportem. První dámská dvouhra a mužská čtyřhra zde byla odehrána v roce 1884, mezinárodní charakter však turnaj dostává až na přelomu století, v roce 1908 hostí areál i Olympijské hry. V roce 1922 dochází k expanzi „travnatého“ tenisu a přesunu do současné lokality na Church Road, kde je v tomto roce vybudován i centrální kurt pro 14 000 diváků (s dnešní kapacitou 15 000 míst). Během druhé světové války zůstal klub otevřený a sloužil pro záchranné složky a armádu, přičemž v roce 1940 byl centrální kurt zasažen 5 bombami a bylo zničeno okolo 1200 míst. Novou érou v prestiži, účastí hráčů a návštěvností diváků je rozmach komerční letecké dopravy a to zejména té zaoceánské v padesátých letech 20. století. V roce 1997 byl původní kurt č. 1 z roku 1928 přebudován, bylo zde vybudováno sezení pro 11 500 diváků, zázemí pro sportovce, novináře a televizní vysílání či oficiální členy klubu. Další významnou investicí dokončenou v květnu 2007 byla zatahovací střecha na centrálním dvorci, prostupná pro sluneční paprsky s rozlohou 5 200 m2. V roce 2009 byl stejně tak otevřen nový kurt č. 2 skýtající 4 000 míst pro tenisové fanoušky, stará „dvojka“ byla přejmenována na kurt č. 3 a byla také renovována. V současné době se klubu rozprostírá na zhruba 17 hektarech, a jak dodal náš průvodce Eddie Seaward, klub by se mohl dál rozvíjet, ale naráží na hustou zástavbu v okolí. Klub se skládá ze 41 travnatých tenisových kurtů (19 z nich je určeno pro šampionát, 22 pro trénink), 9 antukových a 5 krytých s umělým povrchem. Povrchy centrálního dvorce a kurtu číslo jedna mají rozlohu cca 900 m2 a teprve na ploše je možné si uvědomit, jak hluboko jsou umístěny pod tribunami. Stát na trávníku uprostřed dvorců, i když bez 15 000 diváků v zádech, je dech beroucí pocit a je třeba říci, že běžní návštěvníci jsou odkázaní na prohlídku z tribun. K vylepšení světelného režimu se využívá zářivkového posuvného osvětlení. Podobně se zlepšuje cirkulace vzduchu otvory v čelech kurtů, které přivádějí a odvádějí vzduch z povrchu kurtu a tím regulují i teplotu. Na kurtech je taktéž možné instalovat

-8-

konstrukci s připevnitelnou plachtovou střechou, pod kterou může personál nerušeně pracovat na přípravě kurtu i za nepříznivého počasí. Půdní profil je tvořen 25 cm hlinitopísčitou vegetační vrstvou - substrátem, více jak 5 cm propojovací – filtrační vrstvou, drenážní vrstva o síle 15 cm (jemný štěrk) a vyspádovaným základem s vysoušecími rýhami (štěrk 12 mm). Substrát je přitom tvořen velkým množstvím jemných částic, které dávají povrchu typické herní vlastnosti – malý a uniformní odskok balonu. Je složen z jílu, písku (velmi jemný, jemný, střední, hrubý, velmi hrubý), prachu, hrubého prachu a jemného štěrku. Substrát pro tenis je velmi podobný tomu kriketovému a obsahuje až 40% hlinitých částic. Jak říká Eddie, složení takového substrátu je pro Anglii přirozené a vyznačuje se nízkou úrovní vsakování a zároveň při vyschnutí, vysokou tvrdostí. Na travnatých kurtech je možné hrát od května do září, s tím že hlavní renovace povrchu se provádí právě v září. Zakládání trávníků je prováděno striktně výsevem, i když v minulosti se zkoušely dovážet dva roky staré předpěstované travnaté koberce o síle 12 cm ze severu země. Pro nákladnost se od toho řešení upustilo. Výsevní množství je 45g standardního osiva na m2, při hloubce výsevu 6-7 mm. Vzhledem k méně než třítýdenní pauze mezi posledním odehraným zápasem Wimbledonského turnaje v červenci 2012 a letní Olympiádou v témže roce, kterou Londýn hostí, bylo nutné urychlení renovace kurtů, a proto bylo použito nestandardně i předklíčeného osiva. Výška seče je odvislá od doby během roku, seče se na 15 mm v zimních měsících, 12 mm v březnu, 9 mm v dubnu, 6 mm před turnajem a během šampionátu je obvyklé sekat na výšku 8 mm. Původně byla kurtech pěstovaná směs jílku vytrvalého a kostřavy červené (70:30%), v roce 2001 byla nahrazena monokulturou jílku vytrvalého o několika odrůdách - v současné době jsou to odrůdy Pontiac (33%), Melbourne (33%) a Venice (34%). Od roku 1990, kdy do klubu přišel Eddie Seaward, se značně podařilo eliminovat lipnici roční (dnes do 1%) a to zejména pravidelnou obnovou trávníků přesevy a výběrem vhodných odrůd jílků. Ty jsou tím nejlepším, co vzešlo z náročného testování v Sport Turf Research Institute (STRI) v Yorkshire se kterým Eddie úzce spolupracuje a kde bylo zkoušeno přes 100 odrůd jílků v zátěžových testech. Tyto odrůdy jsou schopné vydržet i několik týdnů extrémní zátěže a zároveň si většinou udržet původní vzhled a to zejména v částech základních čar kurtu. Za zajímavost stojí, že 25 kilový pytel takového osiva přijde na 234-312 liber, což je při roční spotřebě kolem 1 tuny osiva celkem nezanedbatelná částka. Nicméně v porovnání s reputací a prestiží malá suma…

TRÁVNÍKY 2012 Hnojení trávníků bylo dříve prováděno granulovaným hnojivem, dnes jsou používána tekutá hnojiva s 5% N. Aplikaci hnojiva se provádí nejpozději 6 týdnů před samotným turnajem a to z důvodu, aby nedošlo k změnám charakteru listových čepelí a následně k hracím (odskokovým a kluzným) vlastnostem porostu. Pro zvýraznění barvy proto v období před turnajem používají doplňkovou aplikaci železem. K topdressingu se na kurtech používá kombinace jemných vysoce kvalitních, vyčištěných a sterilovaných jílů a zemin. Normálně je v klubu zaměstnáno 14 stálých pracovníků údržby trávníkových ploch, 2 mechanici strojového parku a obsluha závlahy. Během léta je tento počet navýšen na 28 sezónních pracovníků, brigádu zde nachází též až 180 studentů. Do teamu oddaně pracujících by se mohl počítat i sokol, který se v době turnajů pravidelně vypouští, aby zaháněl holuby. Mimo sezonu je okolo centrálního dvorce instalován elektrický ohradník, který naopak brání liškám, jejichž moč je trávě významně škodlivá. Rozpočet klubu je 300 tis liber, přičemž veškeré peníze jdou z klubu, který je získává převážnou částí z prodeje televizních práv, potažmo z reklam. Některé společnosti sponzorují provoz například dodávkou osiva, hnojiv, nebo jiných produktů. K ošetřování a renovaci kurtů slouží velmi dobře vybavený strojový park, zmiňme nejpodstatnější - vřetenové sekačky „singlovky walk behind“, triplexy, válce, čistící kartáče, závěsné zařízení Koro Field Top Maker, pro celkovou renovaci kurtů nebo pro mechanickou kontrolu lipnice roční či závěsná fréza BLEC – Harley Power Rake k přípravě profilu, atd. Manuál údržby trávníkových ploch Wimbledonského klubu čítá 33 stránek a hned v úvodu říká, že hrací povrch ovlivňuje tenis podstatně více jako jakýkoli jiný sport, přičemž tráva

VLIV MULČOVÁNÍ NA EXTENZIVNÍHO TRÁVNÍKU Josef Raus, Pavel Knot

musí tvrdě bojovat o místo na slunci s jinými umělými povrchy. Chyba v ošetřování trávníku by mohla znamenat zánik tohoto mezinárodně uznávaného povrchu. Každé ráno během turnaje vyběhne na každý z 19 kurtů mnoho greenkeeperů a odborných komisařů testujících měření míry poničení zátěží, odraz balonku, tvrdost povrchu, vlhkost substrátu, barvy trávníku. Jednou z metod měření odrazu balonku je jeho volný pád trubicí z výšky asi 2,5 m, přičemž tato procedura se opakuje 24 krát na každém kurtu každý den turnaje. Odraz na trávě je asi 80% odrazu na betonu. Pro našeho průvodce Eddie Seaworda bude Londýnská Olympiádu poslední velkou výzvou a událostí v jeho kariéře. Za službu pro All England Lawn Tennis Club mu byl udělen samotnou královnou Alžbětou II. titul Lord. Během své kariéry si vybudoval respekt a v trávníkářské rozsáhlé komunitě Velké Británie je velmi uznáván. Z jeho zápalu vyprávění o historii, současném stavu, slastech a strastech provázející každodenní management ošetřování trávníků se však nelze nevšimnout jeho elánu, pozitivní energie a víry ve svou práci. Odvážíme si z Wimbledonu jenom to nejlepší. Tímto bychom chtěli poděkovat Eddie Seawardovi za vlídné přijetí a nezapomenutelný zážitek. Kontaktní adresa Ing. Jaroslav Martinek Ph.D. Ing. Tereza Králíčková Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Katedra pícninářství a trávníkářství Kamýcká 129, 165 21, Praha 6 – Suchdol email: [email protected], [email protected]

VLASTNOSTI

Poděkování Příspěvek vznikl za finanční podpory Interní grantové agentury Agronomické fakulty Mendelovy Univerzity v Brně, projekt č. IP 21/2012 Vliv mulčování na půdní vlastnosti a kvalitu travního porostu. Abstract Effect of mulching on root system properties of lowcost turf Mulching is an alternative way of grassland

-9-

KOŘENOVÉ

SOUSTAVY

management. It allows minimizing costs on biomass transport and deposition as well as fertilization. This contribution deals with effect of mulching on root system properties of low-input turf. The trial was established in 2006 in Vatín, Vysočina Region, the Czech Republic. Roots from mulched and cut red fescue turfs were sampled in 2012 and analyzed with WinRHIZO software. Higher production of underground biomass was observed in cut sward – 1551.6 g/m2 compared to

TRÁVNÍKY 2012 1283.4 g/m2 in mulched one. Higher proportions of roots of cut turf were allocated in depths 0-2 cm and 2-10 cm; only 14 % of the total dried weight and 15 % of the total root length was found in depth 10-20 cm. Mulched turfs rooted deeper: 18 % of weight and 25 % of length was detected in horizon 10-20 cm. Keywords: mulching, red fescue, WinRHIZO, extenzivní trávník Úvod Za posledních deset let se výměra luk a pastvin v ČR zvýšila o 18,4 % na současných 985 859 ha (ČÚZK, 2011). Současně poklesly stavy skotu z 3,36 na 1,35 mil. ks. Předpokládá se, že současné stavy skotu, ovcí, koz a koní jsou schopny využít 50 -70 % travních porostů, primární funkce těchto porostů – produkce píce – již tedy z velké části není využívána (Kvapilík, 2010). K těmto nevyužívaným loukám a pastvinám je třeba připočíst další společenstva, která mají charakter trvalých travních porostů, ale nespadají do kategorie zemědělské půdy. Jedná se o lesní pozemky (palouky, lesní cesty), vodní plochy (břehové porosty, hráze) zastavěné plochy a nádvoří a zejména ostatní plochy, kam spadají sportoviště, rekreační plochy, parky, zeleň podél komunikací atd. Plocha těchto neprodukčních trávníků činí asi 171 tis. ha (Hrabě, 2009). Všechny travní porosty plní celou řadu mimoprodukčních funkcí (tzv. ekologických služeb), které spočívají zejména v ochraně půdy před erozí a v ochraně hydrosféry před znečišťováním nežádoucími látkami, především nitráty. Neméně významná je i jejich krajinotvorná a sociální funkce. Aby TTP mohly plnit tyto funkce, musí být obhospodařovány. Nevyužívané porosty naopak představují určité environmentální riziko. Jednou z alternativ minimalizace ošetřování extenzívních porostů je mulčování. Posečená biomasa je zpracována na mulč (drť 10 - 30 mm), který se ponechá na pokose, kde dojde k jeho rozkladu a mineralizaci. Vlivem mulčování, sečení, ponechání ladem a kombinacemi těchto opatření na pícninářské porosty se zabýval Fiala (2007). Sledoval zejména tato kritéria ekologické stability travních porostů: botanické složení, akumulace nadzemní rostlinné biomasy a kvalita podzemní vody. Z hlediska těchto kritérií doporučuje mulčování dvakrát nebo třikrát ročně, případně střídání mulčování a sklizně. Při dvousečném hospodářském využití (s exportem biomasy) docházelo k průměrné roční akumulaci nadzemní hmoty 0,15 t sušiny/ha/rok, u střídání sklizně a mulčování to bylo 0,46 t sušiny/ha/rok a u porostu ponechaného ladem 1,22 t sušiny/ha/rok. Nejmenší obsah minerálního dusíku byl zjištěn u třikrát ročně mulčovaného porostu (0,92 N/ha/rok) – rostlinná

- 10 -

hmota byla mineralizována průběžně. Hodnoty u ostatních variant se pohybovaly od 1,18 do 2,82 kg N/ha/rok u mulčování jednou za dva roky. Otázky vlivu mulčování a sečení v kombinaci s faktorem úrovně hnojení a druhem porostu (lipnice luční, jílek vytrvalý, kostřava červená, travní směska, jetelotravní směska) na charakteristiky extenzívních trávníků byly řešeny na Ústavu výživy zvířat a pícninářství MENDELU ve spolupráci s dalšími výzkumnými pracovišti (Agrostis Trávníky Rousínov a Osev Pro Zubří)v letech 2007-2010. Komplexní výsledky jsou publikovány v metodice (Cagaš et al., 2011b). Bylo zjištěno, že mulčované trávníky po seči rychleji obrůstají než porosty s exportem biomasy. Toto se projevilo u všech variant hnojení a druhu porostu (Knot et al., 2011). Je též patrný kladný vliv mulčování na celkovou hmotnost kořenů. Mulčování může též zvyšovat odolnost trávníku vůči některým houbovým chorobám. Na lokalitách Vatín a Zubří byl u monokultury kostřavy červený zjištěn vysoce průkazný rozdíl v napadení červenou nitkovitostí trav mezi variantou sečenou a mulčovanou. U porostů lipnice luční, jílku vytrvalého, travní a jetelotravní směsky, nebyly rozdíly tak výrazné, přesto byla situace lepší u mulčovaných porostů (Cagaš et al., 2011a). Rovněž výskyt sněžné plísňovitosti byl nižší u varianty mulčované (Cagaš et al., 2011b). Materiál a metody Pokus byl založen v roce 2006 na Výzkumné pícninářské stanici ve Vatíně (535 m n. m., průměrná roční teplota 6,3°C, průměrný roční úhrn srážek 737 mm). Mulčované i sečené porosty jsou sklízeny pětkrát ročně. V tomto příspěvku jsou hodnoceny nehnojené varianty porostu kostřavy červené. Vzorky kořenů byly odebrány při první seči sondou o délce 20 cm a průměru 5 cm. Očištěné kořeny byly naskenovány a snímky analyzovány pomocí programu WinRHIZO (Regent Instruments Inc.). Hodnoceny byly délka, povrch a objem kořenů v horizontech 0-2, 2-10, 10-20 cm. Následně byly kořeny vysušeny a zváženy. Výsledky byly zpracovány v programu Statistika. Vliv způsobu sklizně na vlastnosti kořenů byl hodnocen jednofaktorovou analýzou variance a Tukeyovým testem (P≤ 0,05). Výsledky a diskuse Celková délka kořenů činila u sečené varianty 225,9 km/m2, u mulčované 172,6 km/m2. Zajímavé je rozložení kořenů v jednotlivých horizontech. V hloubce 0-2 cm se nachází až 2 47 % (105,3 km/m ) z celkové délky kořenů sečeného porostu oproti 40 % (68,4 km/m2) u varianty mulčované, což představuje statisticky

TRÁVNÍKY 2012 významný rozdíl. V hloubce 2-10 cm je rovněž průkazně větší délka kořenů u sečené varianty – 85,6 km/m2 oproti 61,7 km/m2 což představuje 39 % resp. 35 % celkové délky kořenů. V horizontu 10-20 cm se nachází již jen 15 % délky kořenů sečeného porostu oproti téměř 25 % mulčovaného. Tento trend lze vysledovat i u dalších charakteristik (Graf 1) a patrně souvisí s rozdílnou distribucí živin a půdní vody. U hmotnosti kořenů byly zjištěny pouze neprůkazné rozdíly jak v celkové produkci, tak v jednotlivých hloubkách. Celková hmotnost kořenů

v suchém stavu byla vyšší u varianty s odstraněním biomasy 1551,6 g/ m2 oproti 1283,4 g/ m2 u mulčované varianty. Podle Vrzalové et al. (2010) je hmotnost kořenů mulčovaných trávníků nižší pouze u nehnojené varianty, zatímco u variant hnojených 50 a 100 kg N/ha/rok již mulčovaný porost vytváří více kořenové biomasy než sečený, zejména pak ve vrstvě 0-2 cm. Stejný jev zjistil i Knot et al. (2011) u porostu jílku vytrvalého, zatímco lipnice luční vykazovala nižší hmotnost kořenové biomasy mulčovaného porostu jak ve variantě, nehnojené, tak hnojené.

I: Vlastnosti kořenové biomasy sečeného a mulčovaného porostu (Vatín, 2012) Hloubka (cm)

Varianta

Délka (km/m2)

Povrch (m2/m2)

Objem (cm3/m2)

Hmotnost (g/m2)

0-2

Seč

105,3 a

245,8 a

2897,8 a

787,7 a

Mulč

68,4 b

207,8 a

1920,7 a

595,8 a

Seč

85,6 a

185,7 a

1792,3 a

551,7 a

Mulč

61,7 b

150,1 a

1530,4 a

460,0 a

Seč

34,9 a

125,5 a

687,3 a

212,2 a

Mulč

42,4 a

167,5 a

963,5 b

227,4 a

Seč

225,9 a

557,1 a

5377,6 a

1551,6 a

Mulč

172,6 a

525,5 a

4414,7 a

1283,4 a

2-10 10-20 0-20

1: Podíl z celkového množství kořenů v jednotlivých hloubkách (Vatín, 2012) Souhrn Mulčování představuje alternativu k tradičnímu managementu travních porostů. Pomocí mulčování

- 11 -

lze dosáhnout minimalizace nákladů na transport a uložení biomasy a hnojení. Tento příspěvek se zabývá vlivem mulčování na vlastnosti kořenové

TRÁVNÍKY 2012 soustavy extenzivního trávníku. Pokus byl založen v roce 2006 na Výzkumné pícninářské stanici ve Vatíně. Vzorky kořenů z mulčovaných a sečených porostů kostřavy červené byly odebrány na jaře 2012 a analyzovány pomocí programu WinRHIZO. Vyšší produkce podzemní biomasy byla zjištěna u sečeného porostu – 1551,6 g/m2 oproti 1283, 4 g/m2 u mulčovaného. Sečená varianta se v porovnání s mulčovanou vyznačuje alokací většího množství kořenů v hloubce 0-2 cm a 2-10 cm; pouze cca 14 % celkové hmotnosti kořenů a 15 % délky se nachází v hloubce 10-20 cm. Mulčované porosty zakořeňují hlouběji – asi 18 % hmotnosti a až 25 % délky kořenů se nachází v horizontu 10-20 cm. V rámci projektu IP 21/2012 probíhají další analýzy, které by měly objasnit tuto stratifikaci (měření vlhkosti půdy, stanovení obsahu živin a fyzikálních vlastností půdy). Klíčová slova: mulčování, WinRHIZO, low-input turf

kostřava

červená,

Literatura CAGAŠ, B., KNOT, P., JANKŮ, L. Impact of different management practices on the occurence of some biotic disorders in turf grasses, s. 320 – 322. In: POETSCH, E. M., KRAUTZER, B., HOPKINS, A. (Eds.): Grassland Farming and Land Management Systems in Montainous Regions. Groebming: Wallig Ennstaller Druckerei und Verlag Ges.m.b.H., 2011, 632 s. ISBN 978-3-902559-65-4. CAGAŠ, B. et al. Zakládání a ošetřování krajinných trávníků a travnatých ploch veřejné zeleně. Brno: Svaz zakládání a údržby zeleně, 2011, 65 s. ISBN 978-80-254-9834-7.

Český úřad zeměměřičský a katastrální. Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů Katastru nemovitostí České republiky. Praha, 2011. ISBN 978-80-86918-62-4. FIALA, J. Modifikovaná pratotechnika trvalých travních porostů – mulčování. Praha, VÚRV, v. v. i., 2007, 28 s. ISBN 978-80-87011-24-9. HRABĚ, F. et al. Trávníky pro zahradu, krajinu a sport. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2009, 335 s. ISBN 978-80-87091-07-4. KNOT, P., HRABĚ, F., VRZALOVÁ, J. Production of above ground phytomass of turf grass species during their extensive exploitation, s. 431 – 433. In: POETSCH, E. M., KRAUTZER, B., HOPKINS, A. (Eds.): Grassland Farming and Land Management Systems in Montainous Regions. Groebming: Wallig Ennstaller Druckerei und Verlag Ges.m.b.H., 2011, 632 s. ISBN 978-3-902559-65-4. KVAPILÍK, J. Využití trvalých travních porostů chovem krav bez tržní produkce mléka v měnících se ekonomických podmínkách, s. 24-36. In: KOHOUTEK, A. (Ed.): Kvalita píce z travních porostů a chov skotu v měnících se ekonomických podmínkách. ŠS Hladké Životice, s. r. o., 2010, 147 s. VRZALOVÁ, J., KNOT, P., HRABĚ, F. Rozdíly ve struktuře trávníkového drnu Festuca rubra sp. vlivem sečení, mulčování a úrovně trofismu, s. 599602. Úroda, 2010:12 Vědecká příloha. ISSN 01396013

VÝVOJ VÝUKY TRÁVNÍKÁŘSTVÍ NA ZF JU A K VÝVOJI TRÁVNÍKÁŘSTVÍ V OBLASTI JIŽNÍCH ČECH. Milan Kobes, R. Novotná Trávníky hrají významnou úlohu při každodenní relaxaci obyvatel. Téměř každý člověk, ať již uvědoměle či nikoli, pozoruje při cestě z práce i za jiným účelem trávník nebo travní porosty v okolí domů a komunikací. Vnímá jejich stav, výšku, barevné změny během roku, pohyb ve větru, druhovou skladbu. Pohled na zelené plochy šetří zrak a působí uklidňujícím dojmem. Plochy trávníků se tak těší v současné době rostoucí oblibě, což souvisí s jejich funkcí estetickou, rekreační a obytnou a biologicko-hygienickou (HRABĚ a kol., 2003). Výuka trávníkářství Trávníkářství jako obor lidské činnosti i jako vědní obor má v oblasti jižních Čech dlouhou tradici a stále širší uplatnění. Rozvoj trávníkářství

- 12 -

jako vědního oboru je zde soustředěn především na šlechtitelských stanicích a specializované vysokoškolské vzdělávání v tomto oboru je v oblasti jižních Čech soustředěno na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (www.zf.jcu.cz). Zemědělská fakulta byla v Českých Budějovicích založena v roce 1960, původně jako Provozně ekonomická fakulta Vysoké školy Zemědělské v Praze. Později bylo zaměření fakulty orientováno více na zemědělské a technologické disciplíny a fakulta byla změněna na Agronomickou fakultu, později Zemědělskou fakultu v Českých Budějovicích. V roce 1991 byla jednou ze dvou zakládajících fakult Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve druhé polovině 90. let se vytváří koncepce vzdělávací činnosti fakulty se zaměřením na komplexní management pro podnikatelské

TRÁVNÍKY 2012 prostředí ve venkovském prostoru. Jedná se zejména o přípravu absolventů pro manažerské funkce výrobní i obchodní sféry, kde vzdělávání je zaměřeno vedle řady fytotechnických a zootechnických disciplín na zakládání, údržbu a využívání nezemědělských, účelových, rekreačních a sportovních trávníků. Po založení fakulty v roce 1960 probíhala výuka fytotechnických předmětů na katedře biologie. 1. září 1963 byla založena katedra rostlinné výroby s výukou pícninářství v dvou-semestrovém rozsahu, zahrnujícím i problematiku travního semenářství a pěstování trav v trávníkových porostech. V roce 1966 vzniká na katedře samostatné oddělení pícninářství. Na doporučení vedení VŠZ v Praze a Akademika Antonína Klečky se prověřovaly možnosti vybudování experimentální báze pro studium biologických a ekologických problémů lučních a pastevních porostů v podhorské a horské oblasti Šumavy. V roce 1969 byl založen za účasti pícninářských kateder v Praze, v Brně a v Nitře pícninářský ústav při Agronomické fakultě v Českých Budějovicích se sídlem v Kaplici, kde probíhal výzkum v 70. až 80. letech. Akademik A. Klečka považoval zřízení této výzkumné báze za šťastnou myšlenku, která navazovala na uplatňování pícninářských snah v jižních a jihozápadních Čechách, rodících se již v začátku 20. století. V roce 1974 se stává vedoucím pícninářského ústavu a později i pedagogickým pracovníkem katedry Ing. František Klimeš. V roce 1971 byla na Agronomické fakultě založena samostatná katedra pícninářství pod vedením prof. Ing. Antonína Klesnila, CSc., která byla v roce 1975 opět spojena s katedrou rostlinné výroby, pod vedením prof. Ing. Františka Turka, CSc. V roce 1981 se katedra pícninářství stává opět samostatnou katedrou. Výzkum na katedře byl zpočátku orientován na pěstování intenzivních krmných plodin a jejich konzervaci. Nicméně již v 70. a 80. letech se katedra pícninářství podílela na vzdělávání, výzkumu a poradenství i v oblasti trávníkářství. Za zmínku stojí poradenství při zakládání a realizaci sportovních trávníků v oblasti jižních Čech (např. v 80. letech při zatravňování fotbalových hřišť v Kaplici, Č. Budějovicích aj.). Na ekologizaci a útlum intenzivní rostlinné výroby v 90. letech reagovala katedra pícninářství orientací na využití trvalých travních porostů, zakládání a údržbu účelových travních porostů v krajině a výzkumem mimoprodukčních funkcí TTP. Rozvíjela se výuka předmětů pícninářství, šlechtění rostlin, polní pokusnictví ve kterých je předmětná problematika spjata též s postupy v trávníkářství. V 90. letech se na katedře dále rozvíjí pícninářství

- 13 -

(s orientací na hodnocení kvality pícnin) a šlechtění pícnin a polních plodin pod vedením doc. Ing. Ludvíka Kuncla, CSc. a prof. Ing. Josefa Gramana, CSc. V roce 1994 se stal vedoucím katedry doc. Ing. František Klimeš, CSc., který se zasloužil o prohloubení pedagogické a vědecko-výzkumné činnosti především v oblasti lukařství a pastvinářství a pod jehož vedením se katedra rozvíjela do roku 2008. V roce 2010 byla katedra pícninářství v rámci restrukturalizace Zemědělské fakulty začleněna pod katedru rostlinné výroby a agroekologie do sekce pěstování rostlin. Rostoucí orientace společnosti na mimoprodukční ekologické funkce trvalých travních porostů, na využití travních porostů v rekreaci, sportu a agroturistice a rostoucí výměra nezemědělských travních porostů vedla k potřebě rozšířit vzdělání absolventů zemědělských fakult o znalosti v oboru trávníkářství a využití účelových travních porostů. Vzhledem k dlouholeté tradici ve výzkumu a výuce trávníkářství na zemědělských fakultách (Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně, Fakulta agrobiologie, přírodních a potravinových zdrojů ČZU v Praze) jsou a budou i nadále tyto fakulty předními a nosnými pracovišti v rozvíjení výzkumu a výuky trávníkářství v ČR. S ohledem na orientaci Zemědělské fakulty JU na hospodaření v podhorských a horských oblastech (marginálních oblastech) jižních Čech a na rozvoj venkova bylo zaměření ve výuce trávníkářkých disciplín přeorientováno na zakládání a údržbu ekologických travních porostů se zemědělským i nezemědělským využitím, travních porostů v podmínkách zvýšených ekologických požadavků (CHKO, NP, PR, PP, NPP, NPR), protierozních travních porostů, travních porostů v intravilánech obcí a v okolí komunikací. Již v 90. letech byla vedle výuky pícninářství zahájena výuka předmětu lukařství a pastvinářství. Na pícninářské předměty navázala výuka trávníkářsky orientovaných předmětů “Účelové travní porosty“ (od roku 2008, 2 hod. přednáška + 2 hod. cvičený týdně, 56 hod./semestr) a “Trávníkářství a okrasné zahradnictví“ (od roku 2010, 2 hod. přednáška + 2 hod. cvičený týdně, 56 hod./semestr). Nově je akreditován předmět “Zakládání a údržba travních porostů“ (2 hod. přednáška + 2 hod. cvičený týdně, 56 hod./semestr). Náplň předmětu se opírá nejen o poznatky z trávníkářství, ale též o poznatky z vlastního výzkumu fytocenologie horských luk a pastvin a travních společenstev chráněných území. Při výuce trávníkářsky orientovaných předmětů spolupracuje Zemědělská fakulta JU s vědeckovýzkumnou základnou na šlechtitelských stanicích (ŠS Větrov – Ing. Ivo Našinec, CSc., Hladké Životice – Ing. Ivan Houdek a Tagro Červený Dvůr – Ing. Jan Smrž).

TRÁVNÍKY 2012 Průměrný počet studentů Zemědělské fakulty je stabilně kolem 1600 (všechny obory) a počet absolventů se každoročně pohybuje kolem v rozpětí 300 – 350 bakalářů a zemědělských inženýrů (magistrů). Studenti mají možnost si volit trávníkářsky orientované předměty v bakalářském i navazujícím magisterském stupni vzdělání. Počet studentů, kteří si každoročně volí tyto předměty, se pohybuje kolem 115 posluchačů. Zájemci jsou tak připravováni vedle klasického zemědělského vzdělání též na práci nebo vedení ve firmách pečujících o údržbu veřejné zeleně a na práci ve šlechtitelských stanicích (propojení se šlechtitelskými disciplínami, vyučovanými rovněž na katedře). Trávníkářství v Jižních Čechách Trávníkářství v jižních Čech má dlouhou a bohatou tradici. Do jisté míry souviselo trávníkářství s pícninářskou orientací v této oblasti, ale mnohde se trávníky a trávníkářství uplatňovaly a rozvíjely i nezávisle na sobě. V současné době je již trávníkářství speciální vědní disciplínou. Neustále se rozvíjející požadavky na využití trávníků z pohledu dnešní moderní společnosti přinášejí řadu nových trendů v oblasti trávníků (HRABĚ a kol. 2009). Různé typy trávníků mají řadu funkcí a způsobů využití (ONDŘEJ, 1993). Jednou z významných funkcí trávníků v jižních Čechách je jejich funkce estetická, krajinný ráz zde vytváří mnohdy louky i pastviny – zejména v horských oblastech (Šumava, Novohradské hory, Českomoravská vrchovina, Středočeská vrchovina), tedy low input travní porosty – a dále travní porosty (trávníky) v okolí původních selských usedlostí a domů. Právě pro vysoký podíl luk a lesů je tato oblast velice ceněna a lze říci, že krása zdejší krajiny do značné míry spočívá v jejích porostech. Velký význam zde ale mají i kvalitní parkové, zahradní a sportovní trávníky, často využívané pro relaxaci a pohybové aktivity návštěvníků jihočeské krajiny. Na 1 obyvatele zde připadá více než 29 m2 trávníkových ploch (výměra čistě komunálních trávníků). Trávníky s nezemědělským využitím zaujímají v jižních Čechách výměru přes 30 tisíc ha. Neprodukční travnaté plochy tvoří ve své podstatě průnik mezi pícními loukami a pastvinami na jedné straně a intenzivními trávníky na straně druhé (CAGAŠ a kol., 2011). Přitom oblast jižních Čech je též pramennou oblastí řady významných řek pramení zde nejdelší česká řeka Vltava a řada jejích významných přítoků) a rezervoárem pitné vody. Zemědělské i nezemědělské travní porosty zde hrají významnou protierozní a hydrologickou funkci. To vše zde dává předpoklady k využívání travních porostů a trávníků a ke snaze šlechtitelů a pěstitelů

- 14 -

o jejich vhodnou údržbu, zakládání a zdokonalování. Sportovní využití trávníků má v oblasti jižních Čech letitou tradici, především při jejich využívání na fotbalových hřištích, zatravněny jsou zde i mnohé tenisové kurty. Významné jsou také trávníky jezdeckých drah pro koně a trávníky (často květnaté) sjezdových lyžařských tratí. V posledních desetiletích doznávají uplatnění nejkvalitnější trávníky golfových hřišť, kterých je v oblasti jižních Čech již více než 10. Mezi nejvýznamnější patří golfová hřiště Hluboká nad Vltavou, Nová Bystřice, Svachova Lhotka u Českého Krumlova, Bechyně, Kestřany u Písku, Lipno, Čertovo Břemeno u Tábora, Zvíkov u Lišova aj. Výzkum v oblasti trávníkářství vždy byl a je soustředěn především na šlechtitelské stanice, v menší míře pak na střední odborné školy a množitelské podniky a firmy pečující o komunální a sportovní trávníky. Velmi významnou šlechtitelskou stanicí s mnohaletou tradicí šlechtění a trávníkářským zaměřením je Šlechtitelská stanice Větrov, která šlechtila zemědělské plodiny a trávníkové i pícní druhy trav již od roku 1938 (založila ji Selecta jako horskou stanici). Historie ŠS Větrov začíná datem 1. 12. 1938. Společnost Selecta tehdy potřebovala pro rozšíření své šlechtitelské, množitelské a obchodní činnosti stanici ve vyšší nadmořské výšce BVO. Bezprostředně po převzetí pozemků a objektů dvora se začalo s výstavbou stanice pro šlechtění brambor, obilovin a trav. Rozpracované materiály ze Stupic přiváží na Větrov ing. Rudolf Peters, z nichž vznikají první větrovské odrůdy (bojínek luční, ovsík vyvýšený, srha laločnatá, kostřava luční, kostřava červená). U odrůd povolených v prvních poválečných letech (lipnice úrodná, trojštět žlutavý) už byl rozhodující podíl šlechtitelské práce vykonán na Větrově, i když výchozí šlechtitelské materiály byly ještě stupické. Od poloviny 50. let se stal Větrov součástí Osevy, Šlechtitelského a semenářského podniku Tábor. Pod vedením Ing. Jaroslava Našince se stanice úspěšně rozvíjela a získávala na věhlasu. Již od poloviny 60. let byly šlechtěny speciální odrůdy pro trávníkové účely a vyšlechtěny odrůdy kostřavy červené Extenza, psinečku tenkého Teno, jílku vytrvalého Sport, metlice trsnaté Meta (NAŠINEC, 1998). Významnou změnou bylo začlenění jako organizační jednotky do Osevy v r. 1976 a Výzkumného a šlechtitelského ústavu pícninářského v Troubsku. Po celou dobu svého trvání stanice úzce spolupracovala s předními genetiky a šlechtiteli u nás i v zahraničí. S tím souvisela i intenzivní činnost pracovníků stanice v širších šlechtitelských kolektivech i ve šlechtitelských radách. Pracovníci stanice také po celou dobu úzce spolupracovali se základním a aplikovaným výzkumem a výsledky

TRÁVNÍKY 2012 pohotově uplatňovali ve šlechtitelské a semenářské práci. Hlavním šlechtitelským odvětvím jsou pícní a trávníkové trávy. Stabilita větrovských odrůd je vysoká. V průběhu privatizace se Větrov stal součástí Osevy UNI a.s. Choceň. Tím došlo k propojení celého cyklu od šlechtění a množení odrůd až po výrobu travních směsí a jejich prodej. Šlechtitelská stanice vedle vlastního šlechtění testuje v parcelových pokusech domácí i zahraniční odrůdy a zkoumá jejich vhodnost v našich klimatických podmínkách. Šlechtitelská stanice také produkuje vlastní travní směsi, které každoročně inovuje podle nejnovějších poznatků a zkušeností (NAŠINEC, 1998). Pravděpodobně nejstarší šlechtitelskou stanicí s bohatou tradicí šlechtění je šlechtitelská stanice TAGRO Červený Dvůr. Počátky odborného šlechtění zemědělských plodin se zde tradují již od roku 1893, kdy vznikla při bývalé Hospodářské akademii v Táboře Stanice hospodářskobotanická pro pěstování a zušlechťování rostlin v Klokotech a později stanice pícní v Měšicích u Tábora. V roce 1922 byla zestátněna a vytvořena Státní výzkumná stanice zemědělská při Zemské vyšší škole v Táboře. K rozvoji šlechtění zde významně přispěl Ing. Josef Kolář, který vyšlechtil např. odrůdu kostřavy červené Táborská. V roce 1953, po vzniku Krajského výzkumného ústavu zemědělského (KVÚZ) bylo šlechtění z Měšic přeloženo na Červený Dvůr (od roku 1954 Výzkumná a šlechtitelská stanice Tábor-Červený Dvůr). V roce 1956 se šlechtitelská stanice Červený Dvůr stala organizační jednotkou Šlechtitelského a semenářského podniku v Táboře, v roce 1977 se stanice stala součástí Výzkumného a šlechtitelského ústavu v Troubsku u Brna. V této době zde byla vyšlechtěna řada významných odrůd pícních i trávníkových trav a pícních jetelovin.

V r. 1993 byla založena společnost TAGRO Červený Dvůr, která v roce 1995 koupila veškeré objekty související se šlechtitelskou činností včetně práv k odrůdám společnost TAGRO Červený Dvůr s.r.o. Rozšířilo se spektrum vyráběných travních směsí pro pícní a trávníkové použití. Byly povoleny další odrůdy trav a jetelů – kostřava červená výběžkatá Tagera a jetel zvrhlý (tetraploidní) Trend. Významné jsou déle zde vyšlechtěné novější odrůdy kostřavy červené Tradice, sveřepu bezbranného Tabrom, sveřepu horského Tacit, psárky luční Talope a trávníková odrůda lipnice hajní Tanemo. Obě šlechtitelaské stanice budou prosperovat i v budoucnosti a šlechtění trávníkových odrůd trav se zde bude dále rozvíjet. Oblast jižních Čech dává svými klimatickými podmínkami a malebností krajiny příležitost širokému využití řady typů trávníků i lučních a pastevních porostů. Využívání i pěstování trávníků zde má dlouholetou tradici a dobrý stav šlechtění a péče o travní porosty k této oblasti neodmyslitelně patří. Literatura CAGAŠ, B., a kol.: Zakládání a ošetřování krajinných trávníků a travnatých ploch veřejné zeleně. Certifikovaná metodika ÚKZÚZ. Svaz zakládání a údržby zeleně Brno, 2011, 65 s. ISBN 978-80-254-9834-7 HRABĚ, F.: Trávy a trávníky co o nich ještě nevíte. Vydavatelství Petr Baštan, 2003, 158 s. ISBN 80903275-0-8 HRABĚ, F. a kol.: Trávníky pro krajinu, zahradu a sport. Vydavatelství Petr Baštan, 2009, 335 s. ISBN 978-80-87091-07-4 NAŠINEC, I.: 60 let Šlechtitelské stanice Větrov z trávníkářského pohledu. In: Trávníky 1998. Agentura Bonus, 1998, s. 6 ISBN 80-902454-2-0 ONDŘEJ, J.: Trávníky kolem nás. Futura, Praha, 1993, 130 s. ISBN 80-85523-08-6

POZNATKY ZE 3. KONFERENCE EVROPSKÉ TRÁVNÍKÁŘSKÉ SPOLEČNOSTI. Ivo Našinec, Stanislav Hejduk Koncem června letošního roku se v norském Kristiensandu uskutečnila třetí konference Evropské trávníkářské společnosti nazvaná: Kvalitní trávník a efektivní využívání zdrojů. Konference se zúčastnilo téměř 150 zástupců universit, výzkumných ústavů, šlechtitelských a trávníkářských firem atp. Většina z nich pocházela ze zemí EU, ale překvapivě více než jednu třetinu tvořili výzkumníci z amerických universit. Jednalo se tedy o velmi reprezentativní vzorek, který umožnil získat představu o tom, jaká trávníkářská

- 15 -

problematika se ve světě na jednotlivých pracovištích řeší. Přes 60 přednášek a posterů bylo opublikováno ve sborníku z konference a ve zvláštním čísle časopisu Acta Agriculturae Scandinavica. Pro větší přehlednost byly prezentace rozděleny do devíti tématicky odlišných sekcí. V následujícím přehledu uvádíme velmi stručně některé z poznatků, které na konferenci zazněly:

TRÁVNÍKY 2012 Sekce I: Trávníkové druhy a odrůdy pro budoucnost Z výsledků rozsáhlého testování vhodnosti jednotlivých trávníkových druhů ve Skandinávii vyplývá, že při dodržování směrnic EU pro integrovanou ochranu rostlin (omezení pesticidů) bude prospěšné změnit skladbu porostů na greenech. Nejlepší výsledky vykazovaly trsnaté a krátce výběžkaté kostřavy červené a jejich směs by měla nahradit psinečky. Pouze v jižních oblastech jsou použitelné psinečky psí a výběžkaté (T.S.Aamlid, Norsko). Omezení vstupů (z ekonomických a ekologických důvodů) přimělo greenkeepery v USA testovat použití tenkolistých kostřav pro zásev férvejí a semirafů. Nejvyšší odolnost vůči sešlapávání prokázala kostřava červená trsnatá, následovaná kostřavou červenou výběžkatou. Kostřavy ovčí ani drsnolisté v testech neobstály (E.Watkins, USA). Hřišťové trávníky s převahou jílku vytrvalého ve Skandinávii často vyzimují, a to i když není sněhová pokrývka. Lipnice luční je sice odolná, ale pomalu se po výsevu vyvíjí a ve směsi s jílkem se obtížně prosazuje. Optimální metodou pro zakládání zatěžovaných trávníků se proto jeví pokládka předpěstovaného lipnicového trávníku s následným pravidelným doséváním jílku vytrvalého (T.S.Aamlid, Norsko) Ve středomořské oblasti se na golfových hřištích stále více prosazují teplomilné trávy s fotosyntézou typu C4. Na jaře a na podzim vykazuje velmi dobrou kvalitu trávníku Zoysia japonica, naopak v létě tvoří nejlepší trávník Cynodon dactylon. V nezavlažovaných testech se prokázala korelace mezi hloubkou či hmotností kořenů a kvalitou greenového trávníku v letním období (S.Macolino, Itálie). Sekce II: Produkce biomasy trávníkových trav a ukládání uhlíku Kosení trávníků je časově i ekonomicky nejnáročnější operací při ošetřování trávníků. Mezi produkcí biomasy a kvalitou trávníku přitom není korelace. Pro selekci méně vzrůstných materiálů by šlechtitelé mohli využít pokusem prokázanou pozitivní korelaci mezi produkcí hmoty a snadno měřitelnou výškou porostu (A.Altissimo, Itálie) Byla potvrzena pozitivní korelace mezi množstvím uhlohydrátů ukládaných do stolonů a rychlostí zapojování trávníku při jeho zakládání. Odrůdy troskotu prstnatého se výrazně liší v množství ukládaných uhlohydrátů a toho lze využít ve šlechtění (A.E.Nikolopoulou, Itálie). Sekce III: Zimní choroby trávníků

- 16 -

Microdochium nivale působí největší škody i při měnících se klimatických podmínkách. Jednotlivé travní druhy ale reagují na průběh zimy rozdílně. Např. psineček psí je po otužení (při postupném poklesu teplot před příchodem zimy) odolnější vůči vyzimování než psineček výběžkatý, ale bez otužení je tomu naopak a to brání jeho většímu rozšíření (T.Espevig, Norsko) Pozdně podzimní hnojení zvyšuje náchylnost k vyzimování u psinečku výběžkatého, ale naopak zlepšuje odolnost kostřavy červené výběžkaté. Oba tyto travní druhy se liší ve „strategii“ ukládání uhlohydrátů (K.Blomback, Švédsko). Průběh zimy bez sněhové pokrývky nesnižuje účinnost podzimní aplikace fungicidů Chlorothalonil a Iprodione, jejich fotodegradace je nepatrná, koncentrace účinné látky v rostlině by ale neměla klesnout pod 100 mg/kg (P.L.Koch, USA). Podařilo se prokázat, že dihydrofosforečnan draselný omezuje rozvoj tím, že zastavuje růst jeho mycelia (J.J.Dempsey, Anglie). Sekce IV: Udržitelný vodní management trávníků Hodnota evapotranspirace je značně závislá na managementu závlahy. V praxi to znamená, že každodenní zavlažování na plnou polní kapacitu vede ke zvýšení evapotranspirace (až třikrát oproti kontrole zavlažované dvakrát týdně) a k nadměrné spotřebě vody. Kostřava červená krátce výběžkatá a jílek vytrvalý spotřebují výrazně víc vody než lipnice luční a trsnatá kostřava červená. Důkladná závlaha na plnou vodní kapacitu 2x týdně je optimálním kompromisem mezi šetřením vodou a vytvářením kvalitního trávníku na běžných půdách (ne na písčitých substrátech) (T.S.Aamlid, Norsko). Frekvence zavlažování (na rozdíl od množství vody) ovlivňuje jak hloubku kořenů, tak odolnost trávníku vůči mechu. Každodenní závlaha omezuje hloubku kořenů nejvíce. Čtyřdenní interval závlahy je optimální – vlhké kořeny a suchý povrch trávníku omezují mech (E.M.Lyons, Kanada). Psineček psí vytváří nejvyšší hustotu odnoží ze všech trav, ale vyžaduje odlišný způsob pěstování: Kvalitu psinečkového greenu podstatně zlepšilo méně časté, vydatnější zavlažování, které podpořilo hloubku zakořenění a zvýšilo vsakování vody. Půdní substrát s 20% kompostu podstatně zvyšoval odolnost psinečku psího vůči plísni sněžné v porovnání s čistě pískovým substrátem (T.Espevig, Norsko). Sekce V: Ekologicky citlivé hnojení pro získání kvalitního trávníku Přihnojování trávníku řízené podle koncentrace dusíku v listech umožňuje udržovat růst trávníku v požadovaných mezích i při změnách

TRÁVNÍKY 2012 povětrnostních podmínek a navíc v souladu s ekologickým i ekonomickým hlediskem. Nejnižší koncentrace N v listech kostřav i psinečků, která neměla negativní vliv na zdraví a vitalitu rostlin, byla 3,1 – 3,5% sušiny (T.Ericsson, Švédsko). Přihnojování trávníku podle růstové křivky (klimatických podmínek) vedlo ke zvýšenému ukládání uhlohydrátů a tím ke zlepšení zimovzdornosti psinečků. Zvýšení výšky seče na 150% a přihnojení trávníku těsně před zimou zvýšilo u kostřavy červené zimovzdornost a zlepšilo její jarní stav. U psinečku výběžkatého se pozdně podzimní přihnojení projevilo zlepšením jarního stavu trávníku, na choroby nemělo vliv (A.Kvalbein, Norsko). Sekce VI: Kořenová zóna trávníků a regulace plsti Vedlejší produkty z výroby biopaliv jsou produkovány ve velkém množství (zuhelnatělé zbytky biomasy, sušené výpadky, pšeničný gluten aj.). Kvůli vysokým nákladům na jejich aplikaci se nepředpokládá jejich uplatnění v zemědělské výrobě, ale v zahradnictví a také v produkci trávníků může být jejich použití zajímavé, díky vyšší přidané hodnotě produkce a díky „ekologickým“ preferencím zákazníků. Je však nutný další výzkum této problematiky (E.H.Ervin, USA). Při konstrukci vegetační vrstvy při zakládání sportovních, zatěžovaných trávníků se využívá jako dominantní materiál křemičitý písek, který je obohacován o zlepšující materiály (rašelina, kompost, zeolity, hydroabsorbenty) pro vyšší poutání vody a živin. Bylo zjištěno, že nejlepší schopnost poutat vodu má bílá rašelina, nižší kompost a jen málo zvyšoval retenci vody zeolit. Důležité je zjištění, že stačí aplikovat zlepšující látky pouze v horní polovině vegetační vrstvy, aniž by se změnila retence vody v celé vegetační vrstvě. Tím lze dosáhnout významných úspor (S.Hejduk, Česká Republika). Psineček psí produkuje na greenech mnohem víc organické hmoty než psineček výběžkatý, omezování plsti je proto u něho prvořadým opatřením. Samotné použití groomingu nestačí, nutná je pravidelná vertikutace a topdressing (asi 14mm ročně) (T.Espevig, Norsko). Sekce VII: Trávník a společnost Golfové kluby by měly dbát na to, aby všichni golfisté chápali, že příroda je prvořadá. Navíc by se kluby měly orientovat na ekologicky šetrné zdroje a měly by vzdělávat hráče tak, aby chápali důsledky omezování pesticidů (odlišná kvalita trávníků) (A.M.D.Jensen, Dánsko). Naše životní podmínky jsou ovlivňovány naší schopností žít v ekosystémech a využívat je bez

- 17 -

toho, že bychom je likvidovali. Golfová hřiště zabírají ve skandinávských zemích více než 60.000ha (M.Strandberg, Švédsko). Sekce VIII: Dosévání trávníků a regulace plevelů Methiozolin je nový selektivní herbicid schopný při podzimní aplikaci omezovat lipnici roční v psinečkových greenech, jarní ošetření se ověřuje. Měl by být registrován v USA (W.J.Johnston, USA). Aplikace mesotrione + ethofumesete nejlépe omezovala lipnici roční v lipnici luční. Přihnojení porostu dusíkem těsně před aplikací mesotrione zvyšovalo účinnost tohoto přípravku na lipnici roční (C.T.Golob, USA). Pravidelná, častá aplikace vyšších dávek zelené skalice (FeSO4) výrazně omezila lipnici roční i dolarovou skvrnitost a mechy. Ověřování pokračuje. E.H.Ervin, USA Sekce IX: Kontrola trávníkových chorob Syntetické fungicidy propiconazole a chlorothalonil měly rychlejší a trvanlivější účinek na Sclerotinia homeocarpa (dolarovou skvrnitost) než Azoxystrobin (W.Marvin, USA). Houba S. homeocarpa je schopná kolonizovat semena trav a je přirozeně přítomná v malém procentu v komerčním osivu psinečku výběžkatého (R.RiouxJ). Byla vyvinuta šlechtitelsky využitelná metoda na vytváření genotypů trav rezistentních vůči rzi travní a rzi korunkaté, na inokulačních protokolech dalších chorob se pracuje. Aplikace dusičnanu draselného v dávce 4,9 kg.ha-1 v týdenních intervalech byla nejúčinnější metodou pro omezení antraknózy v greenovém trávníku (C.J.Schmid, USA). Výzkumný ústav BIOFORSK Součástí konference byla exkurze na pokusné plochy norského výzkumného ústavu Bioforsk v Landviku, na samotném jižním cípu Norska. Tento ústav byl založen pro podporu zemědělských a zahradnických produktů v těchto odlišných klimatických podmínkách. Značná pozornost je na této stanici věnována trávníkovým pokusům, ale také experimentům zaměřeným na travní a jetelové semenářství. Hlavními osobami, které jsou za tyto pokusy odpovědné jsou Dr. R. Aamlid, Dr. T. Espevig a Dr. A. Kvalbein. Tito tři výzkumníci byli současně organizátory konference a průvodci po pokusech. Vzhledem ke značnému rozsahu pokusů, uvedeme jen základní popis těch, které nás nejvíce zaujaly: 1. Odrůdový pokus trav určených pro zakládání greenů v podmínkách Skandinávie

TRÁVNÍKY 2012 2. Hodnocení vlivu půdních smáčedel na kvalitu trávníků, spotřebu závlahové vody a na vyplavování pesticidů a nitrátů do podzemních vod či do drenáží 3. Biologická regulace Microdochium nivale, nejčastěší příčiny poškození trávníků ve Skandinávii 4. Možnosti přesevu golfových drah 5. Hledání optimálního managementu čistě kostřavových greenů 6. Způsoby zakládání a přesevů fotbalových trávníků z lipnice luční a jílku vytrvalého pro odlišné klimatické podmínky Norska 7. Použití mykorrhizních přípravků pro podporu kostřavy červené na greenech pro omezení lipnice roční. Pokusy byly vzorně vedeny a výsledky jsou pravidelně publikovány na konferencích i ve vědeckých časopisech, ale slouží zejména pro školení skandinávských greenkeeperů a správců hřišť. Trávníkářský výzkum je ve Skandinávii financován zejména z příspěvku, kteří platí všichni golfoví hráči (c. 0,5 EUR/rok). další část představují pokusy zadané šlechtitelskými a chemickými firmami.

Přibližně polovinu rozpočtu na provoz stanice kryje příspěvek norské vlády. Během konference se prezentovala řada firem, které byly současně sponzory této akce (Barenbrug, TPI – producent travních koberců, Everris, Aquatrols, Syngenta, DLF, Richter Rasen a Compo). U všech byl patrný zájem o trvalou udržitelnost trávníkářství (omezení pesticidů, snížení emisí CO2 při ošetřování trávníků, úspora závlahové vody, použití hnojiv z čistírenských kalů a jiných odpadních produktů atd.). Na závěr je třeba vyzvednout vysokou úroveň konference jak z hlediska odborného, tak i z hlediska organizačního. Délka přednášek byla hlídána s minutovou přesností a novinkou byla krátká (jednominutová) prezentace posterů na konci příslušných sekcí. Nezbývá, než věřit, že příští konference ETS, která se bude konat pravděpodobně v Německu v roce 2014 bude stejně úspěšná.

PODZIMNÍ VÝSEVY TRÁVNÍKOVÝCH DRUHŮ Hejduk Stanislav, Ambruz J Úvod Zakládání trávníků výsevem je možné během celého vegetačního období. Nejčastější způsob zakládání trávníků v klimatických podmínkách České republiky je výsev v jarním období. Pokud není k dispozici pravidelná závlaha, jsou vzcházející rostliny často ohroženy nedostatkem půdní vlhkosti a vysokými teplotami. Jednou z možností, jak zvýšit pravděpodobnost úspěšného založení trávníků v teplých oblastech, které trpí nedostatkem srážek je podzimní termín setí (září a říjen). V tomto období dochází, díky nižší teplotě vzduchu i půdy a kratším dnům, k omezení výparu a vyseté druhy se lépe vyvíjí. Před příchodem zimního období vytváří rostliny menší množství nadzemní biomasy, ale dobře zakoření a na jaře snáší přísušky bez poškození i bez závlahy. To platí zejména pro druhy s pomalým počátečním vývojem, jako je například lipnice luční. Při příliš pozdním termínu výsevu a při výskytu tuhé zimy bez sněhové pokrývky však hrozí odumření nedostatečně vyvinutých rostlin. Vzhledem k tomu, že jednotlivé trávníkové druhy vzchází a vyvíjí se různě rychle, často se při výsevu v období vysokých teplot a sucha stává, že převládnou rychle se vyvíjející druhy s velkými

- 18 -

obilkami (jílek vytrvalý, kostřava rákosovitá) i při jejich nízkém podílu ve směsi. Optimální teploty pro klíčení jsou u většiny trav mírného pásma mezi 16 a 25 °C. Minimální teploty pro klíčení leží mezi 2,5 – 3,6 oC a maxima jsou přibližně 35 °C (VALVERDE et MINNER, 2008). Podobná situace je i u jetelovin s tím rozdílem, že vzchází rychleji než trávy a vyžadují delší období pro počáteční vývoj před příchodem zimy. Cílem tohoto experimentu bylo porovnat vhodnost podzimních termínů výsevu u deseti druhů trav a jetelovin používaných pro zakládání trávníků v klimatických podmínkách nížinné oblasti České republiky. Podrobnější výsledky lze najít v publikacích Ambruz a Hejduk (2011) a Ambruz (2011). Materiál a metody Pokus byl založen na lokalitě Baťov – Otrokovice. Dlouhodobý roční úhrn srážek stanoviště je 711 mm, průměrná roční teplota vzduchu 8,5 oC. V letech 2009 a 2010 bylo třech podzimních termínech (počátek září, října a listopadu) vyseto osm druhů trav a dvě jeteloviny.

TRÁVNÍKY 2012 Použité druhy a odrůdy: 1. Lolium perenne (jílek vytrvalý, Polarstar) 2. Festuca rubra ssp. commutata (kostřava červená, trsnatá, Barborka) 3. Festuca rubra ssp.trichophylla (k.č. krátce výběžkatá, Viktorka) 4. Festuca rubra ssp. rubra (k.č. dlouze výběžkatá Barustic) 5. Festuca ovina (kostřava ovčí, Štěpánka) 6. Poa pratensis (lipnice luční, Harmonie) 7. Agrostis capillaris (psineček obecný, Vítek) 8. Festuca arundinacea (kostřava rákosovitá, Barfelix) 9. Trifolium repens (jetel plazivý, Klement) 10. Medicago lupulina (tolice dětelová, Ekola) Před výsevem byl aplikován ledek amonný s vápencem v dávce 4 g m-2 N. Velikost parcel byla 1 m2, každá parcela byla založena ve čtyřech (výsevy 2009) nebo ve třech (2010) opakováních. Po výsevu byla půda uválena a zavlažena. Závlaha byla prováděna do vzejití nejpomaleji vzcházejícího druhu. Měřené parametry Hodnocení rychlosti vzcházení: pokusné plochy byly sledovány každý den po výsevu dokud nevzešly všechny druhy. Doba vzcházení byla určena jako počet dnů od výsevu, kdy se semenáčky objevily na 50% plochy parcely. Úspěšnost přezimování: pokryvnost parcel byla hodnocena na počátku vegetace po přezimování (duben) aby bylo možno zjistit rozdíly mezi jednotlivými druhy a termíny výsevu. Statistické hodnocení Data byla zpracována pomocí programu Statistica vers. 8.0. Rozdíly mezi variantami byly hodnoceny jednofaktorovou analýzou variance (ANOVA) s následným testováním podle Tukeye (p < 0.95). Výsledky a diskuse Hodnocení rychlosti vzcházení

Výsevek (g m-2) 25 25 25 25 25 15 10 30 4 4

S poklesem teploty vzduchu a půdy a se zkracováním délky dne se prodlužuje doba vzcházení (LARCHER, 2003). SKINNER (2005) zjistil, že polní vzcházivost trav a jetelovin dosahovala pouze 20 - 41% v závislosti na teplotě a vlhkosti půdy. Při výskytu stresových faktorů během klíčení a počátečního vývoje se zvyšuje podíl prázdných míst a následně podíl plevelů. Nejkratší doba vzcházení v průměru všech termínů výsevu byla zjištěna u obou zkoušených jetelovin (9 dnů), u jílku vytrvalého (14) a u kostřavy rákosovité (17). Na druhé straně nejpomaleji vzcházela lipnice luční (23), u kostřavy červené krátce výběžkaté (22) a kostřavy ovčí (21). Rostliny vyseté v září vzcházely v průměru všech druhů za 10 dnů, říjnové výsevy potřebovaly 12 dnů a listopadové výsevy vzešly až po 29 dnech. Vzhledem k tomu, že lipnice luční je často používána ve směsích s jílkem vytrvalým (zejména na fotbalových hřištích), LARSEN et al. (2004) navrhují etapovité zakládání těchto trávníků s tím, že čistá lipnice je vyseta tři týdny před tím, než je do ní přiset jílek vytrvalý. Tímto způsobem lze zajistit trávník s vysokým podílem lipnice luční i při nízkém výsevku.

Tabulka I: Rychlost vzcházení jednotlivých trávníkových druhů (počet dnů od výsevu, průměrné hodnoty za roky 2009 a 2010) Druh / Termín výsevu

Září

Říjen

Listopad

Průměr*

Trifolium repens

4.4

4.6

17.3

8.8a

Medicago lupulina

4.3

4.7

17.3

8.8a

Lolium perenne

7.3

8.0

26.9

14.0b

Festuca arundinacea

7.1

12.0

31.7

17.0c

F. rubra ssp. rubra

12.1

13.1

29.6

18.3d

F. r. ssp.commutata

13.1

14.7

30.6

19.5e

Agrostis capillaris

13.7

13.6

21.1

19.8e

F. ovina

13.7

15.1

34.0

21.0f

- 19 -

TRÁVNÍKY 2012 F. r. trichophylla

12.9

20.9

30.9

21.5f

Poa pratensis

14.4

15.6

37.7

22.6g

Průměr*

10.3a

12.2b

28.8c

17.1

* hodnoty označené odlišnými písmeny označují průkazně odlišné rozdíly Úspěšnost přezimování Sledovaná zimní období se od sebe významně lišily průběhem povětrnostních podmínek a následně i úspěšností přezimování vysetých trávníkových druhů. Během zimy 2009/10 byla půda pokryta sněhovou pokrývkou, která chránila mladé rostliny před rychlými změnami teplot během slunečných dnů a mrazivých nocí a zamezila vytahování nedostatečně zakořeněných rostlin z půdy a jejich následnému vysychání. Naopak v během zimního období 2010/11 byla půda v lednu a v únoru bez sněhové pokrývky a v obou měsících kolísaly teploty vzduchu v rozmezí –10.1 oC až +

11.1 oC. Mrazuvzdornost rostlin byla snížena překročením minimální teploty pro vegetativní růst. Holomrazy a střídání kladných a záporných teplot vzduchu i půdy způsobilo v předjaří 2011 vyhynutí pozdních výsevů jetelovin a snížení pokryvnosti u trav. Průměrná pokryvnost všech trávníků na jaře 2011 byla snížena o 20,1 % ve srovnání s předchozím rokem (27.5 vs. 47.6%). Výsledky pokryvnosti trávníků jsou uvedeny v tabulce II. Nejvyšší pokryvnost půdy byla zjištěna u termínu výsevu v září. Rozdíly v pokryvnosti mezi zářiovými a listopadovými výsevy jsou výrazné (57,7 vs. 8,8%).

Tabulka II: Hodnocení pokryvnosti půdy vysetými druhy [%], (průměr obou zimních období, hodnoceno 19.4. 2010 a 18.4. 2011) Druh / Termín výsevu

Září

Říjen

Listopad

Průměr*

Lolium perenne

80.7

77.9

18.6

59.0 a

Festuca rubra ssp.commutata

71.4

69.3

22.9

54.5 a

F. rubra ssp. rubra

67.1

54.3

13.0

44.8 b

Festuca arundinacea

64.3

50.7

13.6

42.9 b

F. ovina

60.0

56.4

11.4

42.6 b

Poa pratensis

51.4

42.9

1.9

32.0 c

F. r. trichophylla

43.1

40.0

4.7

29.3 c

Trifolium repens

50.0

37.4

0

29.1 c

Agrostis capillaris

42.1

40.7

1.9

28.2 c

Medicago lupulina

47.1

34.7

0

27.3 c

Průměr*

57.7 a

50.4 b

8.8 c

39.0

* hodnoty označené odlišnými písmeny označují průkazně odlišné rozdíly Nejlépe snášela pozdní termín výsevu trsnatá forma kostřavy červené, jílek vytrvalý a kostřava rákosovitá. Výhodou těchto druhů je nízká základní teplota potřebná pro klíčení. Ta činí podle VALVERDE a MINNER (2008) 3.6 oC pro jílek vytrvalý a 3.2-3.6 oC pro kostřavu rákosovitou. Pro lipnici luční byla zjištěna nejnižší základní teplota klíčení (pouze 2.6 oC), ale jak vyplývá z tab. 1 a 2, největším nedostatkem lipnice luční při zakládání

- 20 -

trávníků není pomalé vzcházení, ale její pomalý počáteční vývoj. Podle VALVERDE a MINNER (2008) představují vhodný parametr pro porovnání jednotlivých termínů a let tzv. growing degree days (GDD – sumy efektivních teplot). Jsou to teplotní jednotky, které představují sumu denních teplot nutnou pro dosažení určité růstové fáze (většinou se odeččítá základní teplota nutná pro zahájení růstu). Druhy, které jsou schopné klíčit za nízkých teplot

TRÁVNÍKY 2012 a mají nízkou hodnotu GDD jsou vhodnější pro pozdní termíny výsevu. Termín výsevu v září byl vhodný pro všechny zkoušené druhy, ale při listopadovém výsevu řada druhů přezimovala velmi špatně nebo vůbec. Listopadový termín výsevu snášely nejlépe kostřava červená trsnatá (23% pokrytí půdy v dubnu příštího roku) a jílek vytrvalý (19%). Toto pozdní termín byl zcela nevhodný pro jeteloviny (nepřežily žádné rostliny ani v jednom pokusném roce) a pro lipnici luční a psineček obecný (pouze 1,9% pokryvnost). VALVERDE et MINNER (2008) popisují možnost tzv. “dormantních výsevů” trávníků pro oblasti, kde jsou stabilní povětrnostní podmínky během zimního období (bez opakovaných period oblev a mrznutí) a v létě se pravidelně projevuje výrazné sucho. Dormantní výsev je prováděn na zmrzlou půdu a osivo začíná klíčit při návratu teplot nad minimální hranici pro nutnou pro zahájení fyziologických pochodů. STIER et al. (2008) však nedoporučují dormantní výsevy pro lipnici luční. Zjistili, že nejvhodnějším termínem pro její výsev je konec srpna, kdy je zajišťována nejvyšší kvalita trávníků. Závěry Ačkoliv je jarní termín výsevu trávníků doporučován v České republice jako nejvhodnější, v suchých a teplých oblastech je snadnější a spolehlivější metodou pro založení kvalitního trávníku pozdně letní až časně podzimní termín (konec srpna až počátek října). V září a v říjnu je, díky nižším teplotám a kratší délce dne, snížen výpar a vyseté rostliny se lépe vyvíjí a nevyžadují častou a pravidelnou závlahu. Při výsevu deseti trávníkových druhů trav a jetelovin v postupných termínech v září, říjnu a listopadu v letech 2009 a 2010 byly zjištěny průkazné rozdíly v rychlosti vzcházení i v úspěšnosti přezimování jak mezi termíny výsevu tak i mezi druhy. Při pozdnějších termínech se prodlužovala doba vzcházení, neboť klesala teplota vzduchu i půdy a doba slunečního svitu. Nejrychleji vzcházely jeteloviny a z trav jílek vytrvalý. Nejpomaleji vzcházela lipnice luční, kostřava červená krátce výběžkatá a kostřava ovčí. Jeteloviny byly mnohem citlivější na pozdní termíny výsevu

než trávy a v obou zimních obdobích při listopadovém termínu výsevu nepřežily do jarního období. Výsevy v září lze doporučit pro všechny testované druhy trav i jetelovin. Nejpozdnější termíny v listopadu nejlépe toleroval jílek vytrvalý, trsnatá forma kostřavy červené a kostřava rákosovitá. Poděkování Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Použitá literatura: AMBRUZ, J., HEJDUK, S., 2011:. Autumn terms of sowing of turf grasses and legumes and their initial development. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 59 (6):9-16 AMBRUZ, J., 2011: Výzkum problematiky zakládání a ošetřování komunálních trávníků. Doktorská disertační práce, Mendelova univerzita v Brně. 163 s. LARCHER, W., 2003: Physiological Plant Ecology. Springer, 4th edition, Berlin, 513 pp. LARSEN, S.U., ANDREASEN, Ch., KRISTOFFERSEN, P., 2004: Differential swing time of turfgrass species affects the establishment of mixtures. Crop Sci. 44:13151322 STIER, J.C., KOERITZ, E.J., GARRISON, M., 2008: Timing the Establishment of Kentucky Bluegrass : Perennial Ryegrass Mixtures for Football Fields. HortScience, 43 (1):240-244 VALVERDE, F.J., MINNER, D.D., 2008: Determination of high-risk seeding times for Kentucky bluegrass, tall fescue, and perennial ryegrass when established in autumn at LAT 40 degrees midwest, USA. In: Stier JC; Han L; Li DY (Eds.): 2nd International Conference on Turfgrass Management and Science for Sports Fields. Beijing, 24-29.6., 2007. Acta Horticulturae, 783, pp. 67-76

VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA FYTOCENOLOGICKOU DYNAMIKU, TRÁVNÍKOVÉ FUNKCE A FYTOPATOLOGICKÉ ASPEKTY HORSKÝCH TRAVNÍCH POROSTŮ. THE INFLUENCE OF MANAGEMENT ON PHYTOCENOLOGICAL DYNAMICS, LAWN FUNCTIONS AND PHYTOPATHOLOGICAL ASPECTS OF MOUNTAIN GRASS STANDS. - 21 -

TRÁVNÍKY 2012

M. Kobes, B. Voženílková, R. Novotná, L. Jílková Abstract In the yaers 2000 – 2011 were evaluated phytocenological dynamics, the occurence of pathogenic microrganisms – fungi diseases on grasses and host plant and lawn functions of permanent grassland in mountain area of central Šumava mountains (localities Zhůří – Hoťská Hora – 1160 m a.s.l. and Horská Kvilda – 1060 m a.s. l.). In the course of experimental period distingquished by different management and by abandonment of management the stand types from one with dominant Festuca rubra and Agrostis capillaris, association Agrostideto-Festucetum rubrae to three stand types: Agrostideto-Deschampsietum in mown stand, Deschampsietum in mulched stand and Holcetum molli in fallow stand. It was evaluated agent of fungi disease - Monographella nivalis and Fusarium solani. The most extensive development of Fusarium fungi was detected in fallow stand, where was Festuca rubra so suppressed. By contrast the lowest fungal attack of dominant grass species was detected on mown stand. The lowest fungal attack was evaluated on Deschampsia caespitosa. Productive (fodder) and lawn functions of grasslands were more favourable in mown stand in comparison with mulched stand and fallow stand, so mowing of swards once a year can be recommended. Key words: permanent grasslands, montain meadows, management, mowing, mulching, botanical composition, phytopatological aspect, fungal diseases, phytocenological dynamics, biodiversity, lawn functions Úvod Trvalé udržení bezlesí a travních porostů ve vyšších až horských polohách je závislé na pravidelném a vhodném způsobu péče o travní porosty. V horských polohách Jižních Čech, zejména na Šumavě, je vysoký podíl lesních porostů (v polohách nad 1000 m 80 – 95 % ploch) a plochy bezlesí zde výrazně zvyšují biologickou diverzitu i estetické funkce rostlinného krytu, respektive krajiny. Trvalé travní porosty se zde podílí na tvorbě krajinného rázu a jsou předmětem jeho ochrany. Typické trávníky zde mají jen minimální rozlohu a jsou většinou v bezprostředním okolí rekreačních objektů. Luční a pastevní porosty mají v horských polohách vlivem klimatických podmínek odlišnou porostovou skladbu, jsou nižší a hustší a mají tak vedle produkčních funkcí i mnohé vlastnosti extenzivních trávníků. Představují zde low – input travní porosty s minimálními náklady na jejich údržbu. V souvislosti s poklesem stavu

- 22 -

polygastrických zvířat dochází k řadě rizik, kdy zejména při vypuštění pravidelné sklizně či při mulčování nevyužívaných travních porostů dochází k degradaci jejich porostové skladby a zároveň k oslabování multifunkčního uplatnění těchto cenóz. Travní porosty (bezlesí vyšších poloh) jsou tvořeny řadou porostových typů, které je podle míst výskytu a ovlivnění vodním režimem možné rozdělit do dvou rámcových skupin. První jsou travní porosty na lokalitách ovlivněných pouze srážkovou vodou (náhorní a svahové louky) a druhá skupina je ovlivněna výrazněji též podzemní vodou (nivní a prameništní louky). Zejména první skupina porostů je náročná na údržbu, bez které většinou rychle dochází ke zhoršení porostové skladby a k náletu dřevin. Přitom údržba trvalých travních porostů v horských polohách je spojena s pastvou polygastrických zvířat, případně s kosením biomasy a její konzervací pro zimní období. Louky a pastviny zde dosahují často nižších výnosů, jejich porostová skladba a druhová diverzita je vzhledem k nižším obsahům živin v půdách a tedy mezooligotrofnímu až oligotrofnímu stupni výživného režimu často vysoká. Horské louky tak připomínají v současnosti mnohde zaváděné a doporučované botanické trávníky a některé jsou modelem a inspirací pro doplňování směsí pro botanické trávníky. Příznivá druhová skladba trvalých travních porostů horských poloh ovšem závisí na vhodném způsobu obhospodařování a na zdravotním stavu travní komponenty v porostu. Fytocenologická dynamika trav v horských polohách je ovlivněna výskytem řady patogenních mikroorganismů (zejména houbových chorob) a při poškození a úbytku kulturních trav v porostech pak dochází k nadměrnému šíření nehodnotných trav nebo plevelných či dokonce jedovatých druhů v porostech. Materiál a metody. V letech 2000-2011 byly v horské oblasti centrální Šumavy (Zhůří – Huťská hora, 1160 – 1180 m n.m., Horská Kvilda, 1040 - 1060 m n.m.) sledována fytocenologická dynamika, výskyt patogenních mikroorganismů – houbových chorob u trav a hostitelských rostlin a trávníkové funkce trvalých travních porostů. Na lokalitě Zhůří u původně jednoho porostového typu s dominantní kostřavou červenou (Festuca rubra) a psinečkem tenkým (Agrostis capillaris), porostový typ Agrostideto-Festucetum rubrae byl sledován vliv kosení, mulčování a ponechání porostu ladem. Původní porost byl do roku 2000 1x ročně kosen v červenci 1x ročně mulčován v září.

TRÁVNÍKY 2012 Na lokalitě Horská Kvilda byl doplňkově sledován vliv pastvy ovcí (honový systém pastvy 2x – 3x ročně) na stav a vývoj travního porostu. Pokusný travní porost Zhůří s celkovou výměrou 17,5 ha se nachází v horní části Huťské hory na mírném až středním svahu (svažitost 10,5 – 16,5o) s orientací na západ. V této ploše byly vyčleněny 3 bloky o výměře 3,5 ha, které jsou koseny nebo mulčovány běžnou zemědělskou technikou (1 blok ponechán ladem) a v rámci těchto bloků jsou vlastní pokusné parcely (3 opakování na každou variantu, velikost jedné parcelky - opakování 34 m2). Je tedy minimalizován okrajový efekt jak s ohledem na šíření semen (diaspor) vyšších rostlin, tak s ohledem na výskyt a šíření patogenních hub. Při hodnocení produkce biomasy byla u koseného a mulčovaného porostu vážena biomasa z celé parcelky, u porostu ponechaného ladem byla vysečena plocha 1 m2 ve 3 opakováních každý rok v jiném místě parcelky. Vlastní pokusné parcelky byly sklízeny maloparcelkovou lištovou sekačkou Vari – Honda a mulčovačem Vari – Tajfun. Výška mulčování odpovídala provozním plochám (strniště 7 – 9 cm). Sledování výskytu houbových chorob na travách a hostitelských rostlinách bylo prováděno ve třech termínech v každém roce: v první a druhé dekádě května, poslední dekádě července a v první dekádě v říjnu. Sledování druhové skladby, fytocenologického vývoje a trávníkových funkcí travních porostů (ověřovaných způsobů ošetřování) bylo prováděno vždy před sečí v poslední dekádě v července. Jako pícninářské a trávníkové funkce byly posuzovány výška porostu, produkce biomasy, zbarvení porostu, výskyt plevelných nebo jedovatých bylin, podíl jetelovin, nálet dřevin a orientačně též množství stařiny v porostech. U doplňkově sledovaného porostu na lokalitě Horská Kvilda bylo sledováno druhové složení, výška porostu a jeho celkový stav. Získaná data byla tabulkově zpracována a vyhodnocena s ohledem na potřebné funkce travinného bezlesí centrální Šumavy. Výsledky. V průběhu pokusného období došlo vlivem odlišného obhospodařování, nebo vlivem ponechání porostu ladem k diferenciaci porostových typů z původně jednoho typu s dominantní kostřavou červenou (Festuca rubra) a psinečkem tenkým (Agrostis capillaris), asociace AgrostidetoFestucetum rubrae, na tři porostové typy. Při kosení porostu 1x ročně v poslední dekádě července se udržely v dominantním zastoupení kostřava červená a psineček tenký (tab. I), postupně se zvýšila také pokryvnost metlice trsnaté (Deschampsia caespitosa) – vznikl porostový typ AgrostidetoDeschampsietum. Přechodně (v letech 2003

- 23 -

a 2004) se zvýšila i pokryvnost medyňku měkkého (Holcus mollis), který z porostu později ustoupil. V jednosečném porostu se udržují v malé míře též jeteloviny (2 – 14 % D), převážně jetel plazivý (Trifolium repens). Pokryvnost trav se postupně snižovala s výjimkou metlice trsnaté (grafy 1, 2) a současně se zvyšovala pokryvnost dvouděložných bylin a jetelovin, což svědčí o poklesu obsahu dostupných živin v půdě. Z dvouděložných bylin byla nejvíce zastoupena třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), pryskyřník prudký (Ranunculus acer), ptačinec trávolistý (Stellaria graminea) a řebříček obecný (Achillea millefolium). Počet druhů vyšších rostlin se v jednosečném porostu udržel na téměř stejné úrovni – z původních 26 druhů cévnatých rostlin (v roce 2000) vykazoval na konci období sledování (rok 2010) porost 27 druhů cévnatých rostlin. Z pícninářského hlediska udrží kosení porostu 1x ročně v nadmořské výšce nad 1000 m průměrně kvalitní až mírně podřadný porost. S ohledem na výskyt třezalky tečkované a zvýšení pokryvnosti metlice trsnaté by bylo eventuálně vhodné provést ještě 2. seč nebo mulčování porostu v září. V okolí vlastních pokusných parcel docházelo u koseného porostu v některých letech k nadměrnému zvýšení pokryvnosti třezalky tečkované. Z hlediska trávníkářského byla porostová skladby 1x ročně kosené horské louky na pokusné lokalitě Zhůří dosti příznivá. Dominantní druhy trav (kostřava červená, psineček tenký, metlice trsnatá) jsou trávníkářsky cenné, porost působil po celé desetileté období vyrovnaným a dosti estetickým dojmem. Výška porostu se pohybovala v rozmezí 15 – 40 cm. Množství stařiny v porostu nebylo v průběhu pokusného období vysoké a druhová skladba se zastoupením dvouděložných druhů se částečně podobala některým pestřejším lučním směsím nebo botanickým trávníkům. V letním aspektu zde zakvétají barevné byliny: violka trojbarevná (Viola tricolor), knotovka lesní (Melandrium rubrum), jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum). Produkce biomasy byla u horské louky vzhledem k vysoké nadmořské výšce nízká (tab. IV) a odpovídala velmi extenzivním trávníkům. Při mulčování horské louky 1x ročně v červenci došlo k poklesu pokryvnosti kostřavy červené a psinečku tenkého a ke zvýšení zastoupení metlice trsnaté (z výchozích 14 % D na 23 – 30 % D) a medyňku měkkého (tab. II, graf 2). Porost lze hodnotit jako porostový typ metlicový nebo medyňku měkkého a metlice trsnaté (Deschampsietum, nebo Holceto-Deschampsietum). Jeteloviny vykazovaly v porostu proměnlivé, většinou velmi nízké zastoupení. Pokryvnost trav celkově mírně klesala a podíl bylin se slabě zvyšoval (graf 1). Z dvouděložných bylin byla nejvíce

TRÁVNÍKY 2012 zastoupena třezalka tečkovaná. Výška porostu se pohybovala v rozmezí 20 – 60 cm. Z pícninářského hlediska došlo ke zhoršení porostu (dominantní podřadné druhy metlice trsnatá a medyněk měkký, úbytek jetelovin). Též z trávníkového hlediska se jeví mulčování porostu 1x ročně jako málo vhodné. Porost metlice trsnaté vykazoval vyšší výšku porostu (patro listové i patro květní), mohutné trsy zhoršovaly průchodnost terénu a v porostu bylo vyšší množství stařiny. Estetický dojem z porostu byl průměrný, jen přechodně před mulčováním v červenci světlá barva květenství metlice pěkně kontrastovala se zelení okolních lesů (při malém zastoupení takových ploch by vznikal dojem původního nesklízené vlhčí louky). Počet druhů cévnatých rostlin v porostu se udržel ve shodné výši jako před zahájením mulčování. Obdobně jako u koseného porostu docházelo u mulčovaného porostu v některých letech k nadměrnému zvýšení pokryvnosti třezalky tečkované. Produkce biomasy byla vyšší v porovnání s 1x koseným porostem, vlivem návratu živin a vlivem větší reziduální listové plochy po mulčování porostu (tab. IV). Při ponechání porostu ladem došlo již v průběhu prvních pěti let k výraznému zhoršení porostové skladby (tab. III). Pokryvnost dominantní kostřavy červené se snížila až o 36 % D, pokryvnost psinečku tenkého o 4 – 7 % D (graf 2). Z porostu ustupuje též metlice trsnatá a výrazně se zvyšuje pokryvnost medyňku měkkého (až o 32 % D). Vznikl tak porostový typ medyňku měkkého Holcetum molli. Jedná se o nehodnotnou trávu zvyšující v porostu množství stařiny a prázdných míst, pokrytých jen stařinou, kde docházelo nejdříve k náletu dřevin (smrk ztepilý, javor klen). Pícninářské vlastnosti i trávníkové funkce byly u porostu ponechaného ladem výrazně zhoršené. Došlo k úplnému vymizení jetelovin, ke zvýšení podílu třezalky tečkované a k úbytku počtu druhů v porostu (o 2 – 6 druhů). Výška porostu byla značně variabilní. Estetické funkce porostu byly zhoršené, porost byl nerovnoměrný s výskytem prázdných míst. Produkce biomasy zpočátku vzrostla, v závěru období (2010, 2011) ale klesala s hromaděním stařiny a řídnutím porostu (úbytek fotosynteticky aktivní plochy, málo vzrůstný medyněk měkký). Kulturní druhy trav z porostu ustoupily též vlivem vyššího výskytu patogenních hub, úbytek pokryvnosti kostřavy červené úzce koreloval s výskytem fusarióz (plísně sněžné) Monographella nivalis a Fusarium solani a nárůstem pokryvnosti medyňku měkkého. V porostu horské louky byl sledován zdravotní stav a stupeň napadení dominantních druhů trav plísní sněžnou (Monographella nivalis) při různém

- 24 -

způsobu obhospodařování travního porostu a při jeho ponechání ladem v interakci s fytocenologickou dynamikou travního porostu a jeho pícninářskými i trávníkovými funkcemi. Z uvedených experimentálních studií, prováděných v rámci maloparcelkových exaktních pokusů (fytopatologická sledování ve 3 termínech a opakováních) se ukazuje, že u sledovaných druhů trav (Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Holcus mollis) byl zaznamenán největší rozvoj hub rodu Fusarium u nesklízeného porostu, kde byla takto výrazně potlačována kostřava červená, což značně zhoršuje podmínky pro následné pícninářské využití porostů. Naopak nejmenší napadení dominantních druhů trav bylo zjištěno u porostu koseného. Nejmenší škodlivý výskyt fuzarióz byl zaznamenán u metlice trsnaté, a naopak nejzávažnější poškození vykázala kostřava červená. Z hlediska časové dynamiky rozvoje fuzarióz byl zaznamenán největší rozvoj onemocnění na počátku druhé (roky 2001, 2005, 2006, 2009) a prvé (roky 2000, 2002, 2003, 2004, 2007, 2008, 2010) dekády měsíce května. U ověřovaných dominant byl určen původce houbového onemocnění - Monographella nivalis a Fusarium solani. V letním a podzimním termínu byl zaznamenán nižší výskyt houbových chorob. Houbové choroby byly zaznamenány i na dvouděložných bylinách. V letních měsících (červenec) bylo zjištěno napadení kontryhele obecného (Alchemilla vulgaris) rzí kontryhelovou (Trachyspora intrusa (Grev.) Arthur , Syn. Trachyspora alchemillae Fuckel). Na psárce luční byla u všech variant pozorována při podzimním hodnocení (říjen) rez psárková - uredio stadium (Puccinia perplexans Plow.). Vyšší výskyt byl zaznamenán v kosené variantě s vyšším výskytem psárky luční. V jarním období (květen) byla na lokalitě Zhůří zjištěna v některých letech i na mezihostitelské rostlině pryskyřníku prudkém (Ranunculus acer) její aecidiostadia (aecidie). Tyto houbové choroby měly na pokryvnost trav v porostech již menší vliv. Na lokalitě Horská Kvilda se při spásání porostu ovcemi udržovala příznivá porostová skladba. V dominantní pozici v porostu byly po celé období sledování psineček tenký, lipnice luční a kostřava červená. Porost vykazoval příznivou druhovou skladbu z pícninářského i trávníkářského hlediska. Podíl jetelovin (jetel plazivý) se udržoval v rozpětí 11 – 23 % D. Počet druhů byl v porovnání s lokalitou Zhůří nižší (19 – 23), avšak plevelné druhy byly zastoupeny jen minimálně. Pícninářské vlastnosti i trávníkové funkce (estetický dojem) porostu se jevily jako příznivé.

TRÁVNÍKY 2012

VÍTÁME VÁS V PARKU STROMOVKA. Park Stromovka byl jako historicky utvářený prostor zeleně, kde jsou soustředěny estetické a přírodní hodnoty, vyhlášen v roce 1992 podle zákona č.1 14/1992 Sb., o ochraně přírody. jako významný krajinný prvek. Plošně největší park města Ceských Budějovic o výměře 68 ha s charakterem lesoparku či přírodně krajinářského parku byl založen v 50. až 60. letech 20. století. Byly vysazovány rychle rostoucí dřeviny a založeny cesty. Archivní materiály již v 18. století dokládají plochu rozsáhlých luk rozprostírajících se v podmáčeném prostředí Budějovické pánve v záplavovém pásu řeky Vltavy. Pro vodní režim území byly důležité četné stoky. Největší z nich byla Zlatá stoka. spojující Vltavu od Stecherova mlýna. napájející městské sádky, městské zahradnictví a odváděna zpět do řeky Vltavy u Dlouhého mostu. Zlatá stoka je vynikajícím historickým vodním dílem. V letech 2000 až 2002 byla obnovena původní část Zlaté stoky a zajištěn tak přívod vody do vodní nádrže Bagr. V srpnu 2002 utrpěl celý areál Stromovky velké škody při povodni. proto byla zahájena hygienizace meliorační soustavy, obnova porostů a současně byl realizován projekt simulace přirozených biotopů českobudějovického regionu. Předmětem celého projektu je vybudování naučně odpočinkového areálu s možností využití ve výuce ochrany přírody, ekologie, dendrologie a botaniky na všech stupních škol i mimoškolní výchově. Na konci 20. století je využíván park jako rekreační oblast pro obyvatele města ajeho sídlišť. Opravené cesty pro pěší využívají bruslaři, cyklisti, instalují se lavičky. hřiště a dětská řiště. Od roku 1993 zde probíhá již tradiční Dřevosochařské sympozium, jehož díla zůstávají v parku a zvyšují jeho estetickou úroveň. Při zakládání Stromovky bylo použito krátkověkých, rychle rostoucích dřevin, zejména topolu. vrby. břízy a olše. Většina původně založených porostů. u nichž téměř 30 let chyběla údržba, se ocitla na konci 20. století na hranici své životnosti. Od poloviny 80. let byly proto systematicky rekonstruovány a doplňovány novou výsadbou cílových dřevin (duhu, buku. lípy. javoru. platanu ajilmu. borovice, smrku), která zároveň ve větší míře respektuje hlediska ekologická a krajinně estetická. Luční porosty ve Stromovce mají na části plochy dosud přirozený charakter. Na středně vlhkých stanovištích se vyvinul typ ovsíkových luk, v nichž převažují trávy lipnice luční, kostřava luční, psárka luční a trojštět žlutavý. z doprovodných květnatých druhů zde rostou zejména zvonek rozkladitý. lomikámen zrnatý, chrastavec rolní,

- 25 -

pampeliška srstnatá a kohoutek luční. Typ bezkolencových luk na střídavě vlhkých stanovištích je charakterizován zvýšeným zastoupením totenu lékařského. rdesna hadího kořene a výskytem bukvice lékařské, svízelu severního a chrpy luční. V jihozápadní části Stromovky zůstaly zachovány menší p‘ochy mokřadního lučního společenstva s dominantní ostřicí trstnatou. která je v rámci CR považována za bezprostředně ohroženou. V roce 1993 bylo orientačním botanickým průzkumem zjištěno celkem 135 bylinných druhů cévnatých rostlin. Zlepšující se stav dřevinných a lučních porostů se odráží i na zvyšujícím se počtu zjištěných hub. V roce 1987—70 druhů, v roce 1988— 135 druhů. V roce l993 —223 druhů, v roce 1995 — 277 druhů. Stromovka je také území s bohatou avifaunou. Při průzkumu 1997 bylo v době hnízdění zjištěno přes 60 druhů ptáků, z čehož asi 53 druhů zde i hnízdilo. Nejhojnějšími ptáky ve Stromovce jsou především druhy lesní a lesních okrajů. což odráží strukturu vegetace parku. Z těchto druhů je nejpočetněji zastoupena pěnice čern:hlavá, kos černý. budníček černý, pěnkava obecná a sýkora koňadra. Vedle těchto běžných druhů zde hnízdí i druhy, které jsou v prostředí městských aglomerací vzácnější nebo se nevyskytují vůbec, například holub hřivnáč, drozd kvíčala. Pravidelně zde hnízdí i několik párů chráněné žlůvy hajní, strakapouda malého, žlůny zelené a dlaska tlustozobého. Několik vtroušených jehličnatých stromů poskytuje podmínky pro existenci nejmenšímu evropskému ptačímu druhu — králíčku ohnivému. Pro existenci nelesních druhů vytvářejí příznivé podmínky, zejména neudržované zamokřené luční porosty v západní části parku. Hojně se zde lze setkat s rákosníkem zpěvným, cvrčilkou říční, cvrčilkou zelenou. Vyskytuje se zde i t‘uhýk obecný. V křovinách hnízdí vedle pěnice černohlavé i pěnice pokřovní, řidčeji pěnice slavíková a pěnice hnědokřídlá. Z biogeografícky významných druhů na tomto místě hnízdí i několik párů čečetky zimní. Malé přírodní rybníčky v západní části parku umožňují hnízdění i několika párů vodních ptáků. Zjištěno bylo hnízdění i kachny divoké, slípky zelenonohé, lysky černé a potápky malé. Ptactvo Stromovky není bohaté jen do počtu hnízdících ptačích druhů, vysoká je i početnost ptactva. Na ploše 68 ha bylo v roce 1997 zjištěno téměř 400 hnízdících párů.

TRÁVNÍKY 2012 Péči o park na pozemcích státu provádí město České Budějovice. Park je volně přístupný, využívaný hlavně pro krátkodobou rekreaci.

Václav Straka, České Budějovice

TRÁVNÍKY 2012, sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 10. – 11. září 2012 v Českých Budějovicích, ve spolupráci s Jihočeskou universitou v Českých Budějovicích, který se koná pod záštitou Mgr. Juraje Tomy, primátora statutárního města České Budějovice Editor: Ing. Milan Kobes, Ph.D., - katedra rostlinné výroby a agroekologie ZF JU Vydala Ing.Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel.: 602 175 664) Tisk: Ing.Jaroslav Popelka Publikace neprošla jazykovou úpravou. C Agentura BONUS

ISBN 978-80-86802-18-3

Agentura BONUS

- 26 -