Anotace Tematický celek zaměřený na tvarosloví - přehled slovních druhů je zpracován do textového souboru, který lze použít pro více vyučovacích hodin k výkladu dané problematiky. Text seznámí žáky se slovními druhy a jejich náležitostmi. Tematické celky je vhodné doplnit kontrolními otázkami, popř. využít materiály DUM k tomu určené a zaměřené. Autor
Mgr. Petra Hrnčířová
Období tvorby
Leden 2013
Obory
Střední vzdělání s MZ, čtyřletý maturitní obor – 2. ročník
Tematická oblast
Český jazyk - tvarosloví
Klíčové pojmy
Číslovky, slovesa
Druh učebního materiálu
Výklad
Cílová skupina
Žák
Věková skupina
15 - 20 let
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
Číslovky □ vyjadřují kvantovost počítanou (určitou, vyjádřitelnou čísly) pět, pátý, pětkrát nebo nepočítanou (neurčitou, čísly nevyjádřitelnou) mnoho, málo, několik □ jsou jednak rodové (adjektivní druhý, -á, -é nebo substantivní - sto, milion), jednak bezrodé (s šesti kamarády, dívkami, děvčaty) □ ve větě mají platnost substantiv (pět, sto, tisíc, milion), adjektiv (první), adverbií (mnoho, málo) Druhy číslovek 1) základní - vyjadřují počet, pojmenovávají čísla otázka kolik? jeden, dva, oba, tři,.... deset, patnáct,.... dvacet jedna I jedenadvacet I jednadvacet,.... sto, sto jedna,.... dvě stě, dvě stě jedna, pět set, tisíc, milion, pět milionů dvě a/plus dvě jsou čtyři (2 + 2 = 4), pět bez dvou/minus dvě jsou tři ( 5 - 2 = 3), tři krát tři je devět ( 3 x 3 = 9), deset děleno dvěma je pět ( 1 0 : 2 = 5) □ spojují se se jménem počítaného předmětu: jeden míč, dva míče, pět míčů □ počet souborů: dvoje cigarety □ zlomky - velikost dílu a celku: třetina, polovina, čtvrtka, tři čtvrtiny, sedm osmin □ celek a díl -jeden a půl, půldruhého dne □ neurčitost - mnoho, málo, hovorově moře, fůra, hromada 2) řadové - vyjadřují pořadí otázka kolikátý? skloňování jako adjektiva první, dvacátý pátý, stý, tisící, miliontý, několikátý, poslední v ustálených spojeních po prvé/poprvé, posté, poněkolikáté - píšeme tečku 3) druhové - vyjadřují číselné označení počtu druhů otázka kolikerý? kolikero? několikerý užitek u pomnožných označují počet troje dveře (počet) x trojí dveře (druh), tj. venkovní, pokojové, koupelnové 4) násobné - vyjadřují počet opakování děje (třikrát, několikrát, mnohokrát opsat) násobenost (dvojitá podložka, dvojnásobné zatížení, mnohonásobný užitek) srovnání (dvakrát tak přesné než...) otázka kolikrát?, kolikanásobně?, kolikanásobný? 5) podílné - vyjadřují podílnost (dělem celku na díly) - po kolika? po jednom, dva a dva
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
m. 1. dva, oba 2. 3. 4. dva, oba
f. dvě, obě dvou, obou dvěma, oběma dvě, obě o dvou, obou dvěma, oběma
n. dvě, obě
dvě, obě
□ složené číslovky: dvacet jeden chlapec, dvacet jedna chlapců, jedenadvacet chlapců dvacet tři chlapci/chlapců, třiadvacet chlapců číslicemi v textu označujeme jen výrazy složitější (data, letopočty, počet, úkony, statistické údaje), jinak je vyjadřujeme slovy
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
Slovesa - slova dějového významu - vyjadřují děj, a to činnost {čtu, házím), stavy (ležím, stojím), změny stavu (usínám, stárnu); děj probíhající, přítomný (píši), děj, který proběhne, budoucí (budupsát), děj, který proběhl, minulý (psal jsem, napsal jsem) □ časují se □ vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob, slovesný rod (případně i jmenný), slovesný vid; zařazujeme je k slovesné třídě a vzoru □ ve větě plní slovesa v určitém tvaru funkci přísudku; slovesa v neurčitém tvaru mohou být různými věrnými Členy (doplňkem, podmětem, přívlastkem, předmětem) Typy sloves a) slovesa plnovýznamová - mají samostatný věcný význam b) slovesa pomocná - jsou ve spojení s jinými slovesy plnovýznamovými □ vlastní pomocná slovesa - být, bývat, mít, mívat (byl bych šel, mám napsáno) - otec je zdráv (sponové sloveso, podobně též bývat, stát se, stávat se - stal se nemluvným) a (přijít přišlo mu smutno) □ modální (způsobová) slovesa - spojují se s infinitivem plnovýznamového slovesa chtít, mít (povinnost), moct/moci, muset, smět (chci přijít); povinnost konat děj (mám, musím zpívat), možnost (mohu číst?) □ fázová slovesa - vyjadřují jednotlivé fáze děje významového slovesa začínat, začít, počít, přestat, ustat, zůstat např. začal jsem číst, přestal se učit Slovesné tvary a) určité (finitní) vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid = tvary oznamovacího, rozkazovacího a podmiňovacího způsobu neurčité (infinitní) přechodníky, infinitiv, příčestí minulé a trpné b) jednoduché - jen tvar plnovýznamového slovesa aktivní tvary indikativ prézenta (oznam, způsob času přitom.) futurum sloves dokonavých (budoucí čas) imperativ (rozkaz, způsob) přechodník přítomný a minulý příčestí minulé a trpné infinitiv složené - obsahují navíc pomocné sloveso indikativ préterita (oznam, způsob času min.) futurum sloves nedokonavých (budoucí čas) tvary opisného pasiva (opisné tvary trpné) kondicionál přítomný a minulý (podmiňovací způsob) pasivní tvary přechodníků infinitiv pasivní
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
Mluvnické kategorie sloves 1. Osoba (persona) je trojí: Č.j. já, ty, on/ona/ono Č.mn. my, vy oni/ony/ona 2. Číslo jednotné (singulár) čtu, čteš, čte množné (plurál) čteme, čtete, čtou □ posuny v kategorii osoby a čísla autorský plurál (plurál skromnosti) - zeslabení významu 1. osoby sg. použitím 1. os. plurálu (někdy označováno jako mykání) K tomu se ještě vrátíme. Zmíníme se o dalším problému. Přejdeme k výkladu (=já) plurál majestatikus - zesílení významu (slavnostní sloh panovníků) My, Karel I V , král český, jsme se rozhodli takto.
vykání (vyjadřování úcty) Buďte tak laskav a půjčte mi knihu. onkání (dříve dospělých k mladším, dnes archaické) Šel domů a trochu se vyspal. onikání (vyjádření společenské nadřazenosti, dnes archaické) Co ráčejí poroučet? Oni jsou moc velký dobrák.
□
3. Čas - časové zařazení slovesného děje vzhledem k okamžiku promluvy - tzv. časy objektivní (základní): přítomný, minulý, budoucí 4. Způsob - vyjádření vztahu děje ke skutečnosti (děj jako reálný, možný nebo nutný; skutečnost, hypotéza, apel) a) způsob oznamovací (indikativ) - vyjadřuje děj reálný v minulosti, přítomnosti i budoucnosti cestoval jsem, cestuji, budu cestovat {poběžíme) b) způsob podmiňovací (kondicionál) - vyjadřuje nereálnost obsahu (podmínka, přání, nejistota ap.) Kdyby byl poslechl, nic by byl nezmeškal. Kdybych si byl (býval) nechal poradit, bylo by to (bývalo) dopadlo jinak. c) způsob rozkazovací (imperativ) - vyjádření výzvy (apelu) – běž, přines 5. Slovesný rod - vyjádření vztahu mezi původcem (případně cílem) děje a podmětem věty - sloveso v rodě činném (aktivum) o podmět = původce děje (předmět = cíl děje); podmět něco dělá Žák píše.v rodě trpném (pasivum) o podmět = cíl děje; s podmětem se něco děje Žákje chválen. Druhy pasiva: a) pasivum opisné (pomocné sloveso být + příčestí trpné) - vyjadřuje stav, výsledek děje Obchody byly zavřeny, (sloveso dokonavé) b) pasivum zvratné (sloveso nezvratné + se) - vyjadřuje opakovanou činnost, děj Obchody se zavírají večer, (sloveso nedokonavé, pod-mět věcný) 6. Slovesný vid – dokonavý – nedokonavý (ohraničenost – neohraničenost děje)
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
7. Slovesné třídy a vzory a) třídění podle kmene přítomného 5 tříd podle tvaru 3. os. sg. přítomného času oznam, způsobu I. třída -e tvrdé vzory nese - nesl (před -1 je souhláska) bere - bral (v kmeni je tvrdá nebo obojetná souhláska, před -1 je samohláska a-) měkké maže - mazal vzory (v kmeni je měkká souhláska, před 1 je samohláska -a-); měkčení peče - pekl (péct, péci) tře - třel (před -1 je samohláska -e-) II. třída -ne vzor tiskne - tiskl (před -ne je souhláska) vzor mine - minul (před -ne je samohláska, slabikotvorné r, 1 hrne, klne; nebo jedna hláska hne, mne) vzor začne - začal III. třída-je □ kryje - kryl (kmen minulý bez přípony) kupuje - kupoval □ IV. třída -í prosí - prosil (v kmeni minulém přípona -i-) trpí - trpěl - trp! O 3. os. pl. trpí O trpící, přechodný trpě, trpíc, sází-sázel- sázej! í> 3. os. pl. sázejí/í o sázejíc přechodník sázeje, sázejíc V. třída-á dělá - dělal, v 1. os. sg. dělám vzor velmi frekventovaný (přechod i od sloves vzo bere, maže)
Zdroje: MUŽÍKOVÁ, O., MARKVARTOVÁ, B.: Odmaturuj z českého jazyka. Brno : DIDAKTIS, 2002. ISBN 8086285-36-7 SOCHROVÁ, M.: Český jazyk v kostce. Havlíčkův Brod : Fragment, 1996. ISBN 80-7200-041-1.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.