Stanovisko Rady MČ Praha Zličín ke slučování malých městských částí. Téma, o kterém bude pojednávat tato informace je velmi závažné a zásadním způsobem může ovlivnit život všech občanů tzv. malých městských částí. Hlavní město Praha jako celek má v současné době 57 městských částí, z čehož MČ 1 – 22 jsou označovány jako velké městské části a zbytek 35 MČ jako malé. Malé městské části vznikly jako nástupnické orgány tam, kde před rokem 1990 fungovaly místní národní výbory. Není to nic mimořádného, daleko menší města mají počet městských částí rovněž na první pohled vysoký, ale zřejmě odpovídající jejich potřebám – např. Brno 29, Ostrava 20. Celá záležitost odstartovala velmi nenápadně, v září roku 2011, kdy primátor hlavního města Prahy vyzval starosty městských částí, aby v termínu do 31. 10. 2011 zaslali své podněty k zefektivnění řízení města. Malé MČ, jak vyplynulo z pozdějších diskusí, shodně zpracovaly tento podnět v duchu posílení pravomocí úřadů především malých městských částí, což by zjednodušilo a zrychlilo jednání občanů s úřady. Na počátku října 2011 se pak objevila informace, že MČ Praha 6 ve svých připomínkách navrhuje pro zlepšení řízení města sloučení menších částí města do velkých celků v počtu cca 18. Starostové městských částí 23-57 reagovali dne 7.10.2011 společnou žádostí o pracovní schůzku s primátorem HMP s cílem vyjasnit situaci kolem daného tématu a zlepšit spolupráci magistrátu HMP s městskými částmi. Po řadě dopisů starostů z konce minulého roku, které zůstávaly ze strany MHMP bez odezvy, se podařilo vyvolat schůzku s primátorem MUDr. Svobodou dne 31. ledna 2012. Podle informace z jednání, kterou podali přítomní zástupci těchto městských částí se pan primátor od věci distancoval s tím, že záležitost je plně v gesci radního Mgr. Manharta. Zároveň byl odmítnut požadavek starostů na obnovení pravidelného sněmu starostů. Jak z konkrétní situace vyplynulo, nejednalo se tedy jen o pouhé úvahy a záměry, ale byly podnikány již i konkrétní kroky. Tyto úvahy zřejmě vyšly z dílny pražské TOP 09, která je od listopadu loňského roku společně s ODS v magistrátní koalici. Mediální tváří záměru se stal radní Mgr. Lukáš Manhart (TOP 09), předseda právní komise zastupitelstva. Konkrétní důvody, které novou koalici vedou k úvahám o slučování, prozatím nejsou zcela jasné. Radní Lukáš Manhart 27. ledna 2012 v rozhovoru pro deník E15 uvedl: „Prioritou je zefektivnit veřejnou správu v hlavním městě. Právě redukce počtu městských částí by mohla být silným nástrojem k dosažení tohoto cíle.“ Absurdní na celé záležitosti zůstává, že nositelem této myšlenky se na pražském magistrátu stala právě TOP 09, která sama vyrostla na výrazné celostátní podpoře právě menších obcí a jejich starostů. Primátor hlavního města Prahy MUDr. Bohuslav Svoboda pak v říjnu 2011 veřejné prohlásil, že má zpracovanou analýzu, ze které vyplývá, že v případě sloučení malých městských částí by se uspořilo 50 milionů korun. Pro upřesnění je třeba uvést, že např. v roce 2012 má hl. m. Praha plánované výdajem ve výši 43 miliard Kč a jde tedy o případnou úsporu 0,1 %(!), přičemž jsou zcela opomíjeny náklady spojené s vlastním slučováním. Za případným rušením a slučování městských částí tedy lze hledat spíše politické rozhodnutí než snahu o konkrétní úspory. Při posledním společném jednání starostů malých MČ s vedoucím představitelem pražské organizace TOP 09 poslancem Františkem Laudátem dne 25. 6. 2012 navíc vyplynulo, že reforma územního členění Hlavního města Prahy a případné návazné rušení a slučování malých MČ nebylo obsaženo v programu této politické strany. Lze proto důvodně pochybovat, zda tato strana má vůbec od svých voličů k takovým zásahům mandát a zda by obdržela hlasy voličů v případě, že by se podobné kroky v programu strany objevily. Názor voličů však v současné době (do konání dalších voleb jsou ještě více než dva roky) politické strany sdružené v koalici na MHMP nezajímá. S občany se nediskutuje a v pracovní skupině, která byla za tímto účelem sestavena a kterou vede radní Mgr.Lukáš Manhart, je vedle odborníků na veřejnou správu a ekonomů z 10 členů pouze jeden zástupce malých městských částí.
1
Položme si tedy na jednu stranu misky vah údajné výhody, které nové spořádání podle názoru HMP Praze přinese a na druhou stranu jeho zápory. a straně výhod lze uvést argument, který současné vedení města předesílá, že úřady malých MČ nejsou plně soběstačné a řadu činností pro ně v přenesené působnosti vykonávají právě velké MČ. Jak víte z vlastní zkušenosti, na ÚMČ Praha Zličín si nemůžete vyřídit občanský průkaz či stavební povolení, tyto činnosti pro nás vykonává Úřad MČ Praha 17, stejně jako např. záležitosti týkající se sociálního zabezpečení. Sloučením se proto podle HMP vyřeší problematika řešení záležitostí občanů z jednoho místa. dalším argumentem je stanovisko, které radní Mgr. Manhart vyjádřil na jednání pracovní skupiny, že totiž HMP nepovažuje za správné, aby menší část pražských obyvatel zastupovali jimi volení starostové a zastupitelstva, kteří jsou ochotni bránit do úpadu jejich zájmy, když občané ve velkých MČ tuto výhodu nemají. v neposlední řadě se HMP snaží samozřejmě zahrát i na strunu úspor veřejných prostředků v případě, že nebudou vynakládány finanční prostředky na provoz malých MČ. v současné době vyslalo město na 3 velké a osm malých MČ audit, jehož výsledky by měly být známy asi koncem září a které by měly tato stanoviska MHMP podpořit. a druhou stranu teď pokládáme zápory, které můžeme doložit fakty. • Samospráva se nahrazuje centrálním řízením. Jde o typický technokratický postup odborníků, kteří se zřejmě vyznají v ekonomii, prvky demokratického samosprávného řízení jsou jim však naprosto cizí. Nezpochybňujeme odborné vzdělání zainteresovaných účastníků, avšak již jen z pouhého pročtení životopisu např. radního Manharta lze vyvodit, že je sice zřejmě odborníkem na právní otázky, avšak zkušenosti s jakýmkoliv typem samosprávného řízení mu zcela chybí. • V případě, že dojde ke sloučení MČ, pravděpodobně zanikne (určitě z velké části) vliv nezávislých volebních hnutí, která dosud ve volbách v MČ kandidovala. Sehnat počet podpisů pod petici umožňující kandidaturu, bude ve většině případů nad síly občanů. Před minulými volbami musel být počet těchto podpisů 420 ( 7% z celkového počtu voličů MČ), v případě velké MČ by šlo o několik tisíc těchto podpisů. •
Zároveň je však možné, že jedním ze záměrů celé této akce je i posílit význam politických stran v malých MČ (politické strany podpisy na volebních peticích mít nemusí). Jejich vliv v současných podmínkách v celkovém počtu 35 malých MČ není nikterak výrazný. To zřejmě vyplývá z toho, že v malých MČ jde v prvé řadě přehnaně řečeno „ o kanalizace, chodníky, popelnice apod.“ a teprve potom o „velkou politiku“. Ze strany politických stran, které usilují o moc v celém státě, jde naopak o mocenský boj na prvém místě a k tomu se samozřejmě Praha jako velká aglomerace výborně hodí. Systém velkých MČ zcela eliminuje volební strany nezávislých kandidátů a nutí obyvatele, pokud se chtějí voleb účastnit, aby si vybrali pouze mezi několika málo velkými politickými stranami, mezi nimiž neustále probíhá boj o moc a příliš času na zájmy občanů jim nezůstává. To obzvláště v územní samosprávě může být jen na škodu.
• MČ, kterých by se mělo toto slučování dotknout, ve většině případů nejsou tak malé, aby nemohly uhájit samostatnou existenci. Za posledních deset let narostl vlivem intenzivní výstavby jejich počet oficiálně o polovinu a růst dále pokračuje. Ve skutečnosti je celkový počet obyvatel podstatně vyšší než uvádějí statistiky, především z těch důvodů, že do okrajových částí Prahy se v posledních letech stěhovala řada lidí z centra tak i z jiných oblastí ČR a tito občané často z různých důvodů nerealizovali přehlášení místa trvalého bydliště. Odhady skutečného počtu obyvatel 35 malých městských částí tak hovoří o 150 – 200 tisících osob. Podíl malých městských částí na celkové rozloze hlavního města činí dokonce 38 %. Velkou část tohoto území přitom tvoří dosud rozsáhlé rozvojové plochy určené k zástavbě a další lukrativní pozemky, které lze lehce úpravou územního plánu na pozemky stavební změnit.
2
• Hrozí reálný stav, že řada MČ v případě hrozícího nebezpečí ztráty samostatnosti se bude chtít, jak již avizovaly, úplně odtrhnout od hl.m.Prahy – tato situace by pak způsobila více škody než užitku především pro Prahu. • Výpočty úspor (které jsme zatím téměř neviděli) nejsou relevantní. Úřednický aparát malých MČ je většinou držen na nejnižší možné míře. Od roku 1998 se prakticky nezměnil počet zaměstnanců úřadu, přesto, že počet obyvatel podle počtu hlášených stoupl o 100 % a ve skutečnosti ještě podstatně více. V případě spojení s velkou MČ je nutné předpokládat, že její aparát by musel být posílen, aby se přizpůsobil nové situaci a dosažené úspory by se zcela rozplynuly, protože platy úředníků na velkých MČ budou zřejmě vyšší než platy úřadnického aparátu malých MČ. Náklady spojené s údržbou využívaných nemovitostí jsou vcelku zanedbatelné. Pokud se týká volených funkcionářů, má naše MČ jen jednoho uvolněného člena zastupitelstva, kterým je starosta. Částky měsíčních odměn pro členy zastupitelstva nebo komisí ve výši podle funkce od 627,- Kč do 1.482,- Kč, z nichž se ještě platí povinné srážky, jsou zcela zanedbatelné, vyšší částku v návaznosti na vyšší míru odpovědnosti dostávají jen místostarostové. Zatímco podle zákona o obcích lze v samostatných obcích všechny odměny za funkce sčítat (např. člen ZMČ + člen rady + předseda komise atd.), v Praze, která se řídí zákonem o hlavním městě Praze tento postup uplatnit nelze a občanovi je možné vyplácet jen jednu, nejvyšší odměnu, i kdyby zastával několik funkcí. • Úřady velkých MČ se po spojení jen vzdálí občanům, kteří budou muset za vyřízením běžných záležitostí ( např. poplatek za psa, ověřování listin, Czech POINT, apod.) putovat přes kus města a to co vyřídili ve volném čase v místě bydliště, budou muset v pracovní době nebo v době svého volna složitě vyřizovat na vzdálených institucích. • Problémy mohou vzniknout i v tak banálních záležitostech, jako je zimní údržba chodníků a sjízdnost našich silnic. V současné době TSK udržuje jen výjimečně hlavní tahy, ostatní jsou udržovány na náklady MČ. Od velké MČ lze toto těžko očekávat. • Zastupitelstva malých MČ jednají s důvěrnou znalostí konkrétních záležitostí a jsou podporována názory většiny občanů, kteří si je zvolili. Občané sami, alespoň u nás, se v daleko větší míře než dříve zapojují do řešení konkrétní problematiky při práci ve výborech, komisích, pracovních skupinách i příležitostných akcích. To zcela odpovídá i Evropské chartě místní samosprávy, k níž se naše republika přihlásila. Lze důvodně předpokládat, že tato iniciativa by po sloučení MČ vzala za své. Všichni si můžeme ověřit, jak většinou macešsky se velké MČ chovají k okrajovým částem svých území (Třebonice, Ruzyně). Za přečtení stojí i článek „Slučování městských částí. Co na to říká Spořilov?“ zveřejněný dne 01. 05. 2012 ( www. sporilov.info), ze kterého uvádíme: „Již nějaký čas na Magistrátu hlavního města Prahy probíhá diskuse o slučování městských částí. Téma je živé zejména v malých městských částech na okraji Prahy, nicméně je vhodné se na něj podívat optikou nejlepší pražské čtvrti Spořilova. Spořilov nikdy neměl svoji vlastní samosprávu a troufáme si tvrdit, že vždy na tento fakt doplatil, protože se rozhodovalo tak, aniž by se hledělo na zájmy spořilovských obyvatel. Za snad jediný okamžik, kdy by se dalo hovořit o nějaké možnosti ovlivnit místní dění, lze považovat zakladatelskou dobu celé zahradní čtvrti. *ásledovaly okamžiky, které spořilováci už neměli možnost ovlivnit - typu stavby dálnic kolem Spořilova, výstavby sídliště a podobně. Z hlediska této optiky lze proto snahy o slučování městských částí odsoudit. Anonymizace samosprávy by se navíc samozřejmě ve stávajícím (a nedávno prokázaném korupčním) prostředí hlavního města řadě politikům hodila. Plíživá snaha o tzv. zefektivnění a zlevnění provozu hlavního města může být proto jenom zástěrkou a rozhodně s ní nelze souhlasit.“. I když by se zástupci malých MČ dostali případně do zastupitelstev po sloučení, nelze se domnívat, že jejich hlas bude na tolik silný, aby proti zástupcům většiny měli šanci něco úspěšně prosazovat a
3
o jejich záležitostech pak budou rozhodovat zastupitelé, kteří o konkrétní problematice nemají žádné znalosti a navíc je ani příliš netíží. • Stejně tak by lze předpokládat, že by skončila podpora zájmových spolků a sportovních sdružení fungujících s podporou ze strany místního úřadu – tyto aktivity určitě nebudou patřit do priorit při zpracování rozpočtu velké MČ. • Z analýzy připravovaného řešení může vzniknout i podezření, že jde o pronikání lobbyingu do samosprávného řízení a vytváření korupčního prostředí v Praze. V malých MČ jsou stále zajímavé lokality, objekty atd. Veškeré rozhodování, které v současné době bylo podřízené kontrole širokého okruhu občanů, se soustředí pouze do rukou několika politiků. Vzhledem k tomu, že nově vytvořené celky budou odtrženy od konkrétních městských oblastí, dojde k vytvoření vakuového prostředí mezi samotnými občany a představiteli velkých MČ a výsledky jednání a samotná rozhodnutí se k občanům dostanou v okamžiku, kdy už nebude možné je zvrátit nebo účinně napadnout. Zastupitelstva velkých MČ nebudou schopna kontrolu sama zvládnout. Již ve starém Římě platilo, že nejsložitější problematikou bylo „kdo bude hlídat hlídače“ a tento problém nastane i v okamžiku slučování. Příliš velkou důvěru nevzbuzuje ani hospodaření velkých MČ, zejména v případech, kdy nedokázaly uhlídat ani vlastní stamiliony korun investované do problematických dluhopisů firem E-Side Property, Borsay a Via Chem Group – viz Praha 6. S tím se ovšem zřejmě nikdo nezabývá a o úspory v tomto případě zřejmě nejde. Na druhou stranu není nic jednoduššího než si projít webové stránky MČ a tiskové zprávy a zjistit, kolik problémů a malérů zaznamenaly velké MČ a kolik malé. Výsledek bude velmi jednoduchý – v malých MČ se problémy neoprávněného nakládání s majetkem MČ či rozhodování proti vůli samotných občanů prakticky nevyskytují – pod přísnou kontrolou občanů to ani není dost dobře možné. • Pokud se týká výsledků zadaného auditu, není zcela jasné, co má analýza podle zadaných kriterií přinést. Informace, které by měly tvořit analytický výstup, ať se již týká rozpočtů, movitého a nemovitého majetku, nabízených služeb a aktivit či organizační struktury regionu (např. počet přijatých usnesení radou či zastupitelstvem, dopravní dostupnost úřadů, počty kulturních aktivit apod.) má MHMP průběžně k dispozici z jiných zdrojů a materiálů. Zpracováním auditu je pověřena externí firma, což si vyžádá značné finanční náklady. Srovnávat nelze ani malé MČ mezi sebou, musely by se zřejmě rozdělit do skupin s odpovídajícími shodnými parametry Ve srovnání s velkými MČ to může přinést jediný výsledek – konstatování, že velké MČ mají daleko širší rozsah aktivit než malé MČ v závislosti na počtu obyvatel, katastrálním území a výši rozpočtů. To už ale víme teď a není to nic nového Rozdělení MČ na současný počet lze považovat za optimální výsledek vývoje samosprávných celků. Naopak jako hrubé porušování demokratických principů samosprávného řízení se jeví připravované „rozhodování shora“ bez ohledu na zájmy občanů a bez zájmu o jejich názory, prezentované starosty a zastupitelstvy malých MČ, případně samotnými občany na veřejných jednáních či v místních referendech. Snaha malé MČ připojit k velkým bez možnosti nechat vyjádřit samotné občany naznačuje spíše než snahu o finanční úspory snahu vzdálit rozhodování od samotných občanů, zneprůhlednit způsob projednávání problémů a zkomplikovat kontrolní mechanismy. Tento postup nelze považovat za odpovídající situaci ve které se hlavní město nachází, ale naopak za projev arogance moci a pohrdání s názory občanů, kterým je tak dáváno najevo, že politici je potřebují skutečně jen ve dnech voleb, jinak je lépe, když jim do karet nevidí Připravovaná úprava činí dojem, že záměrem je potlačení základních principů samosprávy – tedy likvidace původních záměrů, pro které se malé MČ budovaly a těmi byla především spoluúčast občanů na výkonu správy umožňující podílet se na přijímání, realizaci a především kontrole rozhodnutí buď přímo nebo prostřednictvím svých zástupců ve svém bezprostředním okolí a se znalostí věci. Čím více
4
se samospráva od občanů vzdaluje, tím více ztrácí na svém smyslu a je nahrazována technokratickým centralizovaným řízením Samozřejmě mohou se vyskytnout malé MČ, které budou mít zájem o spojení s vyšším celkem z různých osobních důvodů. Není žádná překážka v realizaci takového uspořádání, musí to však jednoznačně vyjít z iniciativy občanů, nikoliv z nařízení MHMP.
Když zvážíme všechna pro a proti, je jednoznačné, že miska vah se vychyluje na stranu proti slučování. Nechceme šířit poplašné zprávy. Protože se však informace o případném budoucím slučování objevily i v denním tisku, považujeme za nutné, aby naši občané dostali bezprostřední informace a k nim i jednoznačné stanovisko Rady MČ. Především by měl každý z občanů rozhodnout sám za sebe, co pro něj bude taková úprava znamenat a jestli to pro něj nebude znamenat více problémů než výhod. Nelze přistupovat na případné plané sliby, jak všechno bude lepší a jednodušší, pokud bude situace sladěna se zájmy velké politické strany, jak už je nám dnes v mnoha případech tvrzeno. Již v minulém období nám MHMP přislíbil peníze na vybudování nové základní školy, ale změnilo se vedení magistrátu a už se k těmto slibům nechce nikdo znát. Bylo by velmi naivní domnívat se, že tyto finanční prostředky získáme od velké MČ, která většinou potřebuje obsadit vlastní školy, aby je nemusela zavírat a je jim lhostejné, jak daleko budou muset naše děti cestovat. A stejná situace je v opravách komunikací, budování zastávek MHD, na které v konečné fázi musíme dávat vlastní finanční prostředky a tak bychom mohli pokračovat. Závěrem je tedy třeba si položit otázku cui bono? znamenající v čí prospěch? Důvodně lze pochybovat, že by připravované změny přinesly prospěch občanům. ikdo z nových zastupitelů či radních pravděpodobně nebude mít bydliště v naší MČ a tudíž nebude mít odpovědnost vůči své rodině či svým sousedům za to, jak to v místě, kde žije, vypadá. To, co v dnešní politice chybí, je osobní odpovědnost a tu získáte je tím, že budete těm, co vás volili nejblíže, například tím, že mezi nimi budete žít. Současní zastupitelé v MČ žijí a problémy MČ jsou i jejich problémy, problémy jejich blízkých a problémy jejich sousedů. Je naprosto špatné, aby za nás rozhodoval někdo, kdo v MČ v životě nebyl, pokud zrovna nejel nakupovat. emůže nás zastupovat někdo, pro koho je stranická idea výš než zájmy obyčejného anonymního občana, jednoho z mnoha. Malé a velké radnice jsou si před zákonem rovny a nelze je technokraticky rozdělovat podle počtu obyvatel. Hl.m.Praha plánuje, pokud se mu podaří záměr prosadit, změnit zákon o hlavním městě Praze a ke změnám by zřejmě mělo dojít do konce volebního období. Tomu by však mělo předcházet projednání s MČ a referendum. MČ udělá všechno proto, aby současný stav zůstal zachován. Stejný postoj zaujímají i ostatní malé MČ, jak můžete zjistit na jejich webových stránkách. Bez podpory občanů však MĆ nemůže účinně dosavadní uspořádání bránit. Začít by mohli občané (alespoň ti, kterým v tom nic nebrání), že se přihlásí k trvalému pobytu. Jejich trvalým pobytem na území MČ je totiž podmíněna i účast v případném referendu.
5
