Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení
Diplomová práce
SROVNÁNÍ SYSTÉMU SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE A V USA COMPARISON OF THE SOCIAL SECURITY SYSTEM IN THE CZECH REPUBLIC AND THE USA
Katrin Purgerová
2014/2015
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Srovnání systému sociálního zabezpečení v České republice a v USA zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. V Brně, 6. dubna 2015 ………………………...........
Katrin Purgerová 2
Ráda bych vyuţila tento prostor pro poděkování svému vedoucímu diplomové práce panu Mgr. Janu Horeckému, Ph.D. za odborné vedení, věcné připomínky a veškerou pomoc při psaní diplomové práce.
3
ANOTACE Tato diplomová práce se věnuje komparaci systému sociálního zabezpečení v ČR a v USA. První kapitola této práce se zaměřuje na systém sociálního zabezpečení v ČR v obecné rovině a jeho hlavní nástroje a instituce. Podobným způsobem se druhá kapitola zaměřuje na systém sociálního zabezpečení v USA. Třetí kapitola se pak věnuje srovnání obou zkoumaných systémů se zaměřením zejména na nejvýznamnější odlišnosti obou systémů. Čtvrtá kapitola se pak zabývá systémem dávek v případě těhotenství, porodu, mateřství v ČR a v USA a rovněţ jejich srovnáním. Pátá kapitola pojednává o sociálním zabezpečení cizinců v ČR, přičemţ opět je kladen důraz na sociální zabezpečení pro případ mateřství, a dále je tato kapitola částečně pojata jako případová studie vycházející z reálné situace.
KLÍČOVÁ SLOVA Systém sociálního zabezpečení, Česká republika, USA, zabezpečení cizinců, peněţitá pomoc v mateřství.
4
ABSTRACT This Master thesis is devoted to a comparison of the social security system in the Czech Republic and the USA. The first chapter of this paper focuses on the social security system in the Czech Republic and its main instruments and institutions. In a similar manner, the second chapter focuses on the social security system in the USA. The third chapter is devoted to a comparison of both systems examined with particular focus on the most important differences between the two systems. The fourth chapter deals with a system of benefits in case of pregnancy, childbirth, motherhood in the Czech Republic and the USA, as well as their comparison. The fifth chapter focuses on social security of foreigners in the Czech Republic, and again the emphasis is on social security in case of maternity, and this chapter is partly conceived as a case study based on real situations.
KEY WORDS The social security system, Czech Republic, USA, the social security of foreigners, maternity benefit.
5
OBSAH SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ............................................................................... 8 ÚVOD ............................................................................................................................... 9 1.
SYSTÉM SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V ČR .................................................. 12 1.1
Historie............................................................................................................... 12
1.2
Sociální zabezpečení jako nástroj sociální politiky státu v ČR ......................... 14
1.3
Hlavní nástroje sociálního zabezpečení v ČR.................................................... 15
1.3.1
Sociální pojištění......................................................................................... 15
1.3.2
Sociální podpora (zaopatření) ..................................................................... 16
1.3.3
Sociální pomoc a sluţby ............................................................................. 17
1.4
2.
Hlavní instituce sociálního zabezpečení v ČR ................................................... 18
1.4.1
Česká správa sociálního zabezpečení ......................................................... 18
1.4.2
Úřady práce ................................................................................................. 19
1.4.3
Obce a kraje ................................................................................................ 20
SYSTÉM SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V USA ............................................... 21 2.1
Historie............................................................................................................... 21
2.2
Sociální zabezpečení jako nástroj sociální politiky státu v USA....................... 24
2.3 Hlavní nástroje sociálního zabezpečení v USA .................................................... 26 2.3.1 Sociální (důchodové) pojištění ...................................................................... 26 2.3.2 Zdravotní pojištění ......................................................................................... 27 2.3.3 Pojištění pro případ nezaměstnanosti ............................................................ 30 2.3.4 Program přídavků na sociální zabezpečení .................................................... 30 2.3.5 Dočasná podpora sociálně slabým rodinám................................................... 31 2.3.6 Další typy dávek v USA ................................................................................ 31 2.4 Hlavní instituce sociálního zabezpečení v USA ................................................... 31 2.4.1 Státní instituce................................................................................................ 31 2.4.2 Soukromé instituce ........................................................................................ 32 6
3.
KOMPARACE OBOU SYSTÉMŮ ........................................................................ 33 3.1
Komparace historie ............................................................................................ 33
3.2
Komparace přístupu k sociálnímu zabezpečení ................................................. 33
3.3
Komparace organizace systému a jeho institucí ................................................ 36
3.4
Shrnutí ................................................................................................................ 37
4. SYSTÉM DÁVEK V PŘÍPADĚ TĚHOTENSTVÍ, PORODU, MATEŘSTVÍ......... 38 4.1 Dávky v ČR .......................................................................................................... 38 4.1.1 Dávky v těhotenství v ČR .............................................................................. 38 4.1.2 Dávky v případě porodu v ČR ....................................................................... 41 5.1.3 Dávky v případě mateřství v ČR.................................................................... 42 4.2 Dávky v USA ........................................................................................................ 52 4.3 Komparace ............................................................................................................ 54 5. SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ CIZINCŮ V ČR .......................................................... 57 5.1 Obecně o sociálním zabezpečení cizinců ze třetích zemí v ČR ............................ 57 5.2 Sociální zabezpečení občanů USA v ČR .............................................................. 58 5.3 Sociální zabezpečení občanek USA v ČR pro případ mateřství ........................... 61 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 63 Seznam pouţité literatury: .............................................................................................. 66 Monografie: ................................................................................................................ 66 Odborné články: .......................................................................................................... 67 Internetové zdroje: ...................................................................................................... 67 Právní předpisy: .......................................................................................................... 69 Judikatura: ................................................................................................................... 69
7
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ČR Česká republika ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečen EU Evropská unie OSSZ Okresní správa sociálního zabezpečení OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná USA Spojené státy americké
8
ÚVOD Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila srovnání systému sociálního zabezpečení v České republice a v USA. K volbě tohoto tématu mě vedla především skutečnost, ţe se jedná o téma, které se nejen v českých závěrečných pracích, ale ani v odborných studiích jiného druhu příliš často neobjevuje. Z tohoto důvodu se domnívám, ţe by moje práce mohla přinést nové poznatky a informace a nebude jen opakovat to, co jiţ bylo mnohokrát napsáno. Cílem této diplomové práce bude porovnat systém sociálního zabezpečení v ČR a v USA. Práce bude dále ověřovat následující hypotézu: Sociální zabezpečení cizinců v případě narození dítěte, jako sociální události, je v ČR dostatečné. Hypotézu, ţe sociální zabezpečení cizinců v ČR jsem formulovala právě v návaznosti na skutečnost, ţe ve srovnání s ČR, jsou právě například USA daleko méně sociálním státem a kladou větší důraz na individuální odpovědnost jedince v oblasti vlastního zabezpečení a zabezpečení své rodiny. Z tohoto důvodu se domnívám, ţe se hypotéza v práci více méně potvrdí. Sociální zabezpečení („social security“) můţeme povaţovat za základní institut sociální politiky. Výraz zabezpečení souvisí s pojmy bezpečnost a jistota. K vyjádření tohoto pojmu se pouţívají i jiné, obsahově širší pojmy, jako např. sociální bezpečnost, sociální ochrana, sociální péče, sociální právo. S ohledem na značnou šíři tématu jsem se rozhodla práci zaměřit právě na zabezpečení v období těhotenství, porodu a mateřství v obou systémech sociálního zabezpečení. Důvodem, proč jsem se rozhodla toto téma zaměřit především na zabezpečení ţeny v případě těhotenství, porodu a mateřství, je pak skutečnost, ţe tuto oblast povaţuji za velmi praktickou, neboť na rozdíl od celé řady sociálních událostí, se kterými se běţný člověk ve svém ţivotě nemusí v praxi vůbec setkat, mateřství je sociální událostí, se kterou se v průběhu ţivota setká většina ţen. Celá řada ţen přitom v dnešní době dlouhodobě ţije, pracuje a odvádí pojistné na sociální zabezpečení v zahraničí, není tudíţ výjimkou, ţe česká občanka působí v USA, nebo naopak občanka USA se dlouhodobě zdrţuje v ČR, coţ můţe vést k situacím, kdy je nutné řešit otázku zabezpečení ţeny pro případ mateřství v cizí zemi. Protoţe hypotéza je formulována poměrně obecně a prakticky není moţné téma v diplomové práci zcela vyčerpat, pokusím se v této práci ověřování hypotézy vztáhnout zejména (ale nikoli výhradně) na následující případ, kdy občanka USA, která se 9
dlouhodobě zdrţuje a pracuje v ČR, v nedávné době otěhotněla a potřebuje řešit své zabezpečení v období po narození dítěte, případně i v období ještě před narozením dítěte, pokud by např. ze zdravotních důvodů byla v těhotenství shledána dlouhodobě práce neschopnou. Bude tak zjišťováno na jaké dávky by zmíněná občanka USA měla mít v ČR nárok a za jakých podmínek. Tato práce by měla dále odpovědět na následující otázky: 1) Je zabezpečení cizinců v ČR pro případ mateřství jako sociální události obecně dostatečné? 2) Jaká doporučení lze formulovat či jaké změny právní úpravy lze de lege ferenda pro výše uvedenou situaci přijmout? Za účelem dosaţení uvedených cílů, se v první kapitole této práce zaměřím na systém sociálního zabezpečení v ČR v obecné rovině a jeho hlavní nástroje a instituce. Podobným způsobem se ve druhé kapitole zaměřím na systém sociálního zabezpečení v USA, kde budu opět analyzovat jeho nástroje a instituce. Třetí kapitola se pak bude věnovat komparaci obou zkoumaných systémů, přičemţ se zaměřím zejména na nejvýznamnější odlišnosti obou systémů. Čtvrtá kapitola se pak bude podrobně věnovat systému dávek v případě těhotenství, porodu, mateřství v ČR a v USA a rovněţ jejich srovnání. Pátá kapitola pak bude stěţejní kapitolou z hlediska ověření stanovené hypotézy, neboť bude pojednávat o sociálním zabezpečení cizinců v ČR, přičemţ opět bude kladen důraz na sociální zabezpečení pro případ mateřství a tato kapitola bude částečně pojata jako případová studie vycházející z reálné situace. Tato práce bude zpracována prostřednictvím metody synchronní komparace, která bude srovnávat současný systém sociálního zabezpečení a především zabezpečení v mateřství v ČR a v USA. Za účelem naplnění cíle práce bude pak vyuţita metoda analýzy dokumentů a právních předpisů ve vztahu ke konkrétní případové studii. Práce bude zpracována za pouţití relevantních právních předpisů obou srovnávaných států, dále bude vyuţita celá řada odborných publikací v českém i anglickém jazyce, nezbytným zdrojem informací budou rovněţ odborné články a relevantní judikatura. Diplomová práce je zpracována k datu 31. 3. 2015, bude tudíţ
10
vycházet z právní úpravy platné a účinné k tomuto datu, a rovněţ pouţitá literatura byla vydána před uvedeným datem.
11
1.
SYSTÉM SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V ČR
1.1
Historie Zabezpečení občanů v nepříznivých sociálních situacích způsobených sociálními
událostmi, jako jsou zejména nemoc, úraz, invalidita, mateřství, stáří a ztráta ţivitele, je problémem kaţdé společnosti; kaţdá společnost se jím musí zabývat a řešit ho. Ovšem forma a úroveň tohoto řešení jsou značně rozdílné, závisí především na stupni jejího rozvoje. S tím souvisí skutečnost, ţe vznik a významný rozvoj moderních forem sociálního zabezpečení nastal aţ v 19. století, coţ velmi úzce souviselo především se zrušením nevolnictví, ke kterému došlo v roce 1781, a rovněţ s následným stěhováním venkovského obyvatelstva do měst a rozvojem průmyslové výroby.1 V 19. století tak začaly vznikat svépomocné pokladny, coţ byly spolkové nemocenské pokladny, které tehdy do značné míry nahrazovaly opatření ukládaná podnikatelům, jeţ měla směřovat zejména k zajištění dělníků v případě nemoci. Aţ novelou ţivnostenského řádu č. 39/1883 ř.z. byla totiţ uloţena všem majitelům ţivnostenských podniků, kteří nenáleţeli k ţádnému společenstvu, povinnost zřídit závodní pokladnu nebo své dělníky alespoň k jiné jiţ existující pokladně přihlásit. Povinné sociální pojištění bylo pak v roce 1888 zavedeno pro rakouskou část RakouskaUherska, tj. i pro české země, které byly jeho součástí (jednalo se o tzv. Taafeho reformu). Zavedení povinného sociálního pojištění navázalo na jiţ výše zmíněné svépomocné pokladny, které fungovaly na principu dobrovolné vzájemnosti a v podstatě zabezpečovaly své členy způsobem pojištění proti mimořádným událostem, které měly za následek zhoršení ekonomické situace.2 Po rozpadu Rakouska-Uherska Československá republika v roce 1918 převzala právní předpisy ze sociální oblasti od Rakouska-Uherska a postupně byly přijímány rovněţ právní předpisy nové. Nejvýznamnější z nových právních předpisů byl zákon č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, který nabyl účinnosti dnem 1. července 1926. Přijetí tohoto zákona přispělo nejen k řešení některých naléhavých sociálních problémů, ale i k posílení demokratického vývoje v Československu. V roce 1925 byl schválen zákon č. 221/1925 Sb. z. a n., 1
TROSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení: 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-322-6. s. 25 a 28. 2 Ibidem, s. 29.
12
o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců. Vztahoval se především na civilní zaměstnance ve sluţbě státu, státních podniků a veřejných fondů státem spravovaných, dále na příslušníky četnictva, učitele obecných a občanských škol atd. Pojištění podle tohoto zákona prováděl Léčebný fond veřejných zaměstnanců se sídlem v Praze. Zabezpečení starších zaměstnanců bylo upraveno v roce 1929, kdy zákonem č. 43/1929 Sb. z. a n. byly zavedeny státní starobní podpory. Přiznávaly se československým státním příslušníkům z řad zaměstnanců i z řad samostatně výdělečně činných, jestliţe splňovali podmínky stanovené zákonem, tj. dovršili 65. rok věku, byli nemajetní a výdělku neschopní.3 Pojištění však bylo stále směřováno jen na vybrané skupiny obyvatelstva. Všeobecný systém sociálního pojištění pro všechny obyvatele země, tzv. národní pojištění navrhl aţ v roce 1942 W. Beveridge v Anglii, který ve své zprávě předloţené anglickému parlamentu právě v roce 1942 navrhl, aby byl vytvořen systém, který by všechny Angličany chránil proti pěti tzv. sociálním zlům (angl. Giant Evils): bídě (angl. Squalor), neznalosti, resp. nevzdělanosti (angl. Ignorance), potřebnosti (angl. Want), zahálce, resp. nezaměstnanosti (angl. Idleness) a nemoci (angl. Disease).4 V době II. světové války došlo v oblasti sociálního pojištění k některým změnám, jejichţ cílem bylo přizpůsobit naše sociální pojištění tehdejším politickým, hospodářským, sociálním a měnovým podmínkám. Po roce 1948 pak došlo k zásadním změnám ve vývoji československého sociálního zákonodárství, kdy byl přijat zákon, který byl do značné míry inspirován Beveridgem. Postupně byl opouštěn pojišťovací princip a byly přijímány nové předpisy, které vycházely ze sovětských zkušeností. Jednalo se v podstatě o jakési převzetí péče o občany státem jako výraz ideologie redistributivního pojetí socialismu, tedy od systému sociálního pojištění se přecházelo k systému sociálního zabezpečení. V roce 1950 následně došlo ke znárodnění zdravotnictví a o rok později byla správa nemocenského pojištění převedena na Revoluční odborové hnutí. 5
3
TROSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení: 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-322-6. s. 31. 4 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7400-474-2, s. 8. 5 TROSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení: 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-322-6. s. 33.
13
Po roce 1989 nastalo období velikých politických, hospodářských a společenských změn, které se nevyhnuly ani sociální ochraně. Jiţ v roce 1990 byl vládou vytvořen a Parlamentem vzat na vědomí Scénář sociální reformy, jejímţ cílem bylo transformovat sociální ochranu v moderní, pruţný a dobře fungující sociální systém. Ihned na počátku 90. let byla také vytvořena tzv. záchranná sociální síť, a to především prostřednictvím zákona č. 463/1991 Sb., o ţivotním minimu a zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, jakoţ i zavedením státního vyrovnávacího příspěvku, který byl poskytován kaţdé rodině. Smyslem této záchranné sociální sítě bylo zmírnit nepříznivé dopady nutných ekonomických změn na sociální situaci obyvatelstva a zabránit masovému propadu populace do chudoby.6
1.2
Sociální zabezpečení jako nástroj sociální politiky státu v ČR Sociální zabezpečení představuje jednu z nejvýznamnějších oblastí sociální politiky.
Je klíčovým nástrojem k realizaci jejích cílů. Od sociální politiky v moderní společnosti se právem očekává, ţe prostřednictvím sociálního zabezpečení poskytne předpoklady, podmínky, impulsy a motivaci pro rozvoj kaţdého jedince a tím i pro prosperitu celé společnosti. Základním cílem sociální politiky státu je vytvořit lidsky důstojné podmínky ţivota a zajištění rovných příleţitostí pro všechny jednotlivce. Předmětem sociální politiky jsou pak činnosti zaměřené na regulaci podmínek ţivota a práce člověka, organizování spolupráce jedinců ve sloţitých sociálních procesech a ochranu člověka před nepříznivými důsledky sociálních událostí v lidském ţivotě.7 Sociální zabezpečení je jedním z nástrojů k realizaci sociální politiky státu. Sociální zabezpečení je přitom pojem, jehoţ obsah je na jednu stranu dostatečně znám, ale definovat jej je na druhou stranu poměrně obtíţné. 8 V literatuře je tento pojem definován různým způsobem a lze říci, ţe jednotné definice doposud nebylo dosaţeno. Obecně lze říci, ţe se jedná o soubor institucí, zařízení a opatření, jejichţ prostřednictvím se zabezpečují občané pro případ nemoci, mateřství, výchovy dětí, stáří, invalidity či ztráty ţivitele. Z hlediska jednotlivce je sociální zabezpečení formou 6
KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7400-474-2, s. 19. 7 KOLIBOVÁ, Helena. Sociální systém: solidarita jako základ sociálně politických aktivit společnosti. Karviná: Slezská univerzita v Opavě: Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2011. ISBN 978-807248-706-6. s. 10. 8 TROSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení: 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-322-6. s. 7.
14
společenské pomoci, která ho buď finančně, nebo naturálně podporuje v určitých společností uznaných ţivotních situacích.9 Cílem sociálního zabezpečení v nejobecnější slova smyslu je regulace odpovědnosti občana za svou budoucnost prostřednictvím povinných pojistných systémů a stanovení míry a forem sociální solidarity mezi občany prostřednictvím povinných či dobrovolných transferů prostředků přes daňovou soustavu nebo prostřednictvím sponzorování.10 Při regulaci odpovědnosti jednotlivce za svou budoucnost je velmi důleţité uplatňování zásady subsidiarity. Tato zásada vychází z teorie, ţe kaţdý člověk je zodpovědný sám za sebe a v případě, ţe se o sebe není schopen sám postarat, nastupuje pomoc rodiny. V případě selhání všech těchto subjektů by měl pomoc poskytnout stát. Podstata sociálního zabezpečení jako nástroje sociální politiky státu spočívá v solidaritě. Solidarita je nezbytným prvkem uspořádání kaţdého sociálního systému. Je výrazem toho, ţe člověk je závislý na souţití ve společnosti, kterou rovněţ sám utváří, a která mu také poskytuje určitý prospěch. 11 Ve společnosti přitom rozlišujeme více druhů solidarity, jako například solidaritu zdravých s nemocnými, starých s mladými, jinak nazývanou mezigenerační, dále solidaritu zaměstnaných s nezaměstnanými nebo bohatých s chudými.
1.3
Hlavní nástroje sociálního zabezpečení v ČR Systém sociálního zabezpečení v ČR je realizován prostřednictvím tří hlavních
nástrojů, kterými jsou sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc a sluţby. 1.3.1
Sociální pojištění
Sociální pojištění je ze zákona povinný finanční systém, kterým se člověk sám, nebo prostřednictvím někoho jiného, povinně zabezpečuje pro případ budoucí sociální
9
VESELÝ, Jiří a kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha: Linde, 2013, ISBN 978-80-7201-915-1. s. 15-16. 10 TROSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení: 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-322-6. s. 9. 11 KREBS, Vojtěch. Solidarita a ekvivalence v sociálních systémech. Vysoká škola ekonomická [online]. 2009 [cit. 2015-01-16]. Dostupné z: http://kdem.vse.cz/resources/relik10/PDFucastnici/Krebs.pdf.
15
události tak, ţe odkládá část své osobní spotřeby. Základním principem tohoto systému je, ţe občan přispívá do systému na základě celospolečenské solidarity. Systémy sociálního pojištění zakotvují příspěvkové, nárokové dávky, které mají peněţitou formu. Většina systémů sociálního pojištění se vyznačuje tím, ţe jsou univerzální, tj. „účast na nich je určena všem obyvatelům příslušného státu, zpravidla v době, kdy jsou výdělečně činní.“12 Z časového hlediska dělíme sociální pojištění na krátkodobé (zabezpečení v nemoci, mateřství, nezaměstnanosti) a dlouhodobé (zabezpečení ve stáří, v invaliditě). V souladu s mezinárodní klasifikací se pak sociální pojištění v ČR dělí na tyto pojistné systémy: nemocenské pojištění, úrazové pojištění, zdravotní pojištění a důchodové pojištění.13 Sociální pojištění tedy jinými slovy řeší situace, na které se lze dopředu připravit. Jedná se např. o případ ztráty zaměstnání, která je v ČR řešen státním příspěvkem na politiku zaměstnanosti, coţ je ve své podstatě pojištění pro případ nezaměstnanosti, dále řeší případy jako ztrátu či poškození zdraví, které je řešeno ve formě zdravotního pojištění, krátkodobou ztrátu pracovní schopnosti, která je řešena nemocenským pojištěním,
dlouhodobou
pracovní
neschopnost
(invaliditu),
která
je
řešena
důchodovým pojištěním, stejně jako případy pracovních úrazů, které řeší úrazové pojištění.14 Právně je sociální pojištění v ČR zakotveno v celé řadě právních předpisů, mezi nimiţ za nejdůleţitější lze označit zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců či zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření a zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření. 1.3.2
Sociální podpora (zaopatření)
Státní sociální podpora (nebo také zaopatření) je forma sociálního zabezpečení, kterou se stát podílí na krytí nákladů na výţivu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje jim pomoc i při některých dalších sociálních situacích. Státní sociální 12
KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7400-474-2, s. 24. 13 Ibidem, s. 25. 14 ARNOLDOVÁ, Anna. Sociální zabezpečení I. Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80-247-3724-9, s. 9.
16
podpora se ve stanovených případech poskytuje v závislosti na výši příjmu. Příznačné pro státní sociální podporu je, ţe nárok na dávku vzniká splněním zákonných podmínek, mezi které ale nepatří povinnost přispívat předtím po určitou dobu do systému, například ve formě pojistného, jak je to typické u sociálního pojištění. Celý systém státní sociální podpory je financován ze státního rozpočtu.15 Ze systému jsou zpravidla poskytovány peněţité dávky.16 Tento systém sociálního zabezpečení má řešit situace, které stát obecně povaţuje za potřebné k řešení. Jedná se v zásadě o situace, mezi které patří zejména mateřství, výchova dítěte v rodině, péče o zdravotně postiţenou osobu v rodině, sociálněprávní ochranu dětí či sociální prevenci před patologickými jevy.17 Státní sociální podpora je v ČR upravena především v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a rovněţ zákonem č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu. 1.3.3
Sociální pomoc a služby
Systém sociální pomoci řeší situace sociální či hmotné nouze, přičemţ je nutné zmínit, ţe se vztahuje pouze na cca 4 % obyvatel.18 Sociální pomoc upravuje dávky, na které nevzniká právo přímo ze zákona, ale aţ úředním rozhodnutím. Právní nárok na dávku zde tedy není dán splněním zákonných podmínek, ale hodnotí se vţdy individuálně v závislosti na subjektu a okolnostech kaţdého případu. Tato pomoc se většinou poskytuje jedincům, kteří se ocitli v mimořádně tíţivé sociální situaci.19 Často se stává, ţe jsou společností vyčleňováni, například se jedná o osoby závislé na alkoholu a drogách, osoby bez domova, děti bez rodičů apod. V ČR je do této kategorie v současnosti řazena pomoc v hmotné nouzi, sociální sluţby a dávky poskytované zdravotně postiţeným.20 Do systému sociální pomoci tedy zařazujeme také sociální sluţby, které jsou poskytovány osobám, jejichţ soběstačnost – tedy schopnost 15
TROSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení: 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-322-6. s. 254-255. 16 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7400-474-2, s. 25. 17 ARNOLDOVÁ, Anna. Sociální zabezpečení I. Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80-247-3724-9, s. 10. 18 Ibidem, s. 11. 19 VESELÝ, Jiří a kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha: Linde, 2013, ISBN 978-80-7201-915-1. s. 20-21. 20 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7400-474-2, s. 27.
17
postarat se o sebe a svou domácnost je podstatně sníţena nebo zcela eliminována. V současnosti se do poskytování sociálních sluţeb zapojuje stále více soukromých nevládních organizací, jejichţ činnost můţe být dotována ze státního rozpočtu.21 Po finanční stránce se na financování podílí jak státní rozpočet, tak i rozpočty obcí v ČR.22 Pokud se týká právní úpravy, je obsaţena zejména v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách a v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.
1.4
Hlavní instituce sociálního zabezpečení v ČR Stát v sociálním zabezpečení můţe vystupovat jako nositel sociálního zabezpečení.
V takovém případě se jedná o institucionální řízení sociálního zabezpečení, při kterém stát vytváří určité instituce, které řídí, spravují a realizují celý systém sociálního zabezpečení, a určuje podmínky účasti na sociálním zabezpečení. Tato forma představuje státní záruku fungování systému sociálního zabezpečení a zaručuje plnění ze systému sociálního zabezpečení. Níţe budou představeny vybrané (nejdůleţitější) instituce sociálního zabezpečení v ČR, nicméně je nutné zmínit, ţe se zdaleka nejedná o jediné instituce sociálního zabezpečení v ČR.23 1.4.1
Česká správa sociálního zabezpečení
Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) je zvláštním orgánem státní správy, který v řízení o přiznání dávek důchodového pojištění zastupuje stát. ČSSZ spravuje důchodové pojištění a prostřednictvím svých územních sloţek – okresních správ sociálního zabezpečení – spravuje rovněţ pojištění nemocenské.24 ČSSZ „je největší a v rámci státní správy ČR zcela výjimečnou finančně správní institucí, která spravuje agendu zhruba 8,5 milionu klientů, z toho více než 2,9 milionu
21
TROSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení: 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-322-6. s. 285 a 298. 22 ARNOLDOVÁ, Anna. Sociální zabezpečení I. Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80-247-3724-9, s. 11. 23 Více např. TROSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení: 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-322-6. s. 337. 24 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7400-474-2, s. 48.
18
důchodců. Vyplácí přes 3,5 milionu důchodů a měsíčně kolem 200 tisíc dávek nemocenského pojištění.“25 ČSSZ tedy plní v rámci institucionální struktury sociálního zabezpečení v ČR především tu funkci, ţe jednak pravidelně vybírá prostředky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvky na státní politiku zaměstnanosti a dále rovněţ vyplácí starobní invalidní důchody, dávky z nemocenského pojištění a vypočítává jednotlivé dávky pro osoby, kterým na ně vznikl nárok. 26 ČSSZ plní také úkoly, které vyplývají z mezistátních úmluv o sociálním zabezpečení a podle koordinačních nařízení Evropské unie je ČSSZ styčným místem vůči zahraničním institucím pro peněţité dávky v nemoci a mateřství, důchody a peněţité dávky v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání.27 Pokud se týká organizační struktury, jedná se o orgán státní správy řízený Ministerstvem práce a sociálních věcí, který je tvořen ústředím ČSSZ, (regionálními) pracovišti ČSSZ, okresními správami sociálního zabezpečení, Praţskou správou sociálního zabezpečení a Městskou správou sociálního zabezpečení Brno a jejich územními pracovišti. 28 Zde je důleţité, ţe zatímco ČSSZ je nadána procesní právní subjektivitou, tedy můţe vlastním jménem vystupovat před soudem, okresní správy sociálního zabezpečení ţádnou formou subjektivity nedisponují, jsou tedy plně podřízeny ČSSZ.29 1.4.2
Úřady práce
Úřady práce jsou stejně jako ČSSZ také orgány státní správy. Tyto orgány působí v současnosti ve třech systémech sociální ochrany, a to v politice zaměstnanosti, ve státní sociální podpoře a v oblasti sociální pomoci, kde posuzují zdravotní stav. V oblasti politiky zaměstnanosti úřady práce zejména zprostředkovávají zaměstnání, a teprve v případě, ţe zaměstnání uchazeči o zaměstnání není moţné zprostředkovat, vyplácejí podporu v zaměstnanosti. V oblasti státní sociální podpory začaly úřady práce působit 25
ČSSZ. Profil organizace. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/profil-organizace/. 26 TROSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení: 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-322-6. s. 337. 27 ČSSZ. Profil organizace. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/profil-organizace/. 28 Ibidem. 29 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7400-474-2, s. 48.
19
relativně nedávno, konkrétně od 1. 4. 2004. Tuto kompetenci převzaly úřady práce od obcí s rozšířenou působností, které ji dočasně převzaly od zrušených okresních úřadů. Důvodem k přechodu kompetencí v oblasti státní sociální podpory na úřady práce byla především snaha o zefektivnění a větší hospodárnost v systému sociální ochrany. V oblasti sociální pomoci posuzují úřady práce zdravotní stav pro účely poskytnutí příspěvku na péči, posuzují tedy stupeň závislosti osoby na pomoci jiného.30 1.4.3
Obce a kraje
Obce a kraje, resp. obecní či krajské úřady také vykonávají např. státní správu v oblasti sociálních sluţeb podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Rovněţ rozhodování o jednotlivých dávkách sociální pomoci je svěřeno obecním úřadům, pověřeným obecním úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Dávky sociální pomoci jsou obecními úřady poskytovány v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti a peněţní prostředky na jejich výplatu jsou poskytovány ze státního rozpočtu.31
30
KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7400-474-2, s. 49. 31 Ibidem, s. 50.
20
2.
SYSTÉM SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V USA
2.1
Historie První zákony, které upravovaly sociální zabezpečení, byly do USA importovány ze
strany anglických kolonistů. V 18. a 19. století byly zaloţeny domy pro chudé, které měly řešit většinu sociálních problémů tehdejší doby. Pokud se týká historie zdravotního pojištění v USA, první pojištění vůbec bylo pojištění proti nehodě, nabízené v roce 1850 Franklinovou zdravotní pojišťovnou v Massachusetts. Pacienti si však tehdy ještě museli platit za výdaje na zdravotnictví sami z vlastní kapsy. Pomoc chudým a nezaměstnaným měla v dějinách USA mnohé formy. Vládní programy pro odkázané na sociální pomoc a chudé byly během 19. století výrazně ovlivněny sociálním zákonodárstvím tehdejší Anglie („The Poor Laws“), a tedy zaloţeno na místních komunitách. Vedle vládních programů existovaly četné svépomocné organizace, které se staraly o nemocné, nezaměstnané a osiřelé. Kolem roku 1920 začaly jednotlivé nemocnice nabízet programy pro jednotlivce na bázi předplatného. Velká hospodářská krize ve 30. letech 20. století způsobila značnou nezaměstnanost a federální vláda začala intervenovat vytvářením pracovních programů a programů sociální pomoci. Federální programy byly na začátku malé a v podstatě se omezovaly na vdovy a sirotky. V roce 1935 pak vzniklo americké sociální zabezpečení. Ke vzniku systému sociálního zabezpečení v USA přitom vedla zejména skutečnost, ţe hospodářská krize ve 30. letech 20. století měla za následek nárůst počtu chudých a sociálně nezabezpečených občanů, coţ vyústilo v to, ţe stát musel problém chudoby začít nějakým způsobem řešit. V roce 1935 tak bylo v USA zavedeno sociální pojištění, neboť byl přijat zákon o sociálním zabezpečení, tzv. „Social Security Act,“, který zavedl sociální pojištění, z něhoţ se měl vyplácet důchod občanům starším 65 let. Tehdy byli občané ve věku nad 65 let zabezpečováni prostřednictvím jednorázových dávek.32 Pokud se týká institucionálního zabezpečení, výbor pro sociální zabezpečení byl nejprve nezávislou kanceláří federální vlády, v roce 1939 se stal součástí Federální agentury pro zabezpečení na kabinetní úrovni a v roce 1946 byl zrušen a nahradila jej 32
RICARDO-CAMPBELL, Rita. Social Security: Promise and Reality. 2. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, 1977, ISBN 0-8179-6791-5, s. 4 a násl.
21
dnešní správa sociálního zabezpečení.33 (Více v kapitole č. 2.4.1 o státních institucích sociálního zabezpečení). Vyplácení pravidelného měsíčních důchodů pak začalo aţ v lednu roku 1940, přičemţ 34 průměrný měsíční důchod v roce 1940 činil 23,26 dolarů.35 Aţ do roku 1950 pak v oblasti sociálního zabezpečení nedošlo k ţádným zásadním změnám. Zde opět povaţuji za nutné zmínit i systém zdravotního pojištění, neboť v roce 1945 byl v USA poprvé navrţen systém veřejného zdravotního pojištění. Tento systém byl určen pro všechny Američany, ale byl na dobrovolné bázi. Pojištěnci by podle tohoto návrhu tehdy platili měsíčně poplatky, které by jim později pokryly jejich náklady na výdaje na léčbu. Tento navrhovaný systém veřejného pojištění nakonec ovšem nebyl přijat. Později vzniklo zaměstnavatelem sponzorované zdravotní pojištění, které bylo aţ do roku 1954 povaţováno za zdanitelný příjem. V roce 1965 byly zřízeny programy Medicare a Medicaid, které fungují aţ do současné doby. V 60. letech pak konzervativci i liberálové podporovali výchovu chudých k soběstačnosti. Vedle vzdělávacích programů se zvýšil i objem dávek, které si nakonec mohla nárokovat kaţdá nezaměstnaná osoba s dítětem, která neţila v manţelském svazku. Výsledky těchto změn však byly zničující. Vzdělávací programy obvykle selhávaly při vytváření pracovních dovedností, které by lidem pomáhaly pracovat. Navíc neexistoval tlak vlády na příjemce, aby si tito našli práci. Mluvilo se o soběstačnosti, ale neexistoval imperativ získání práce. Štědré sociální a nemocenské dávky byly povaţovány za lepší neţ práce s nízkým nástupním platem. Do pracovního procesu se zapojovalo málo lidí a klientela sociálního systému ustavičně rostla.36 V 60. letech 20. století tak došlo i k dalším změnám v rámci celého systému sociálního zabezpečení. Důchodový věk muţů se tehdy sníţil na 62 let, coţ vedlo k nárůstu počtu osob, které měly nárok na starobní důchod. To pak vedlo k tomu, ţe se sníţily i částky, které byly na důchodech jednotlivým osobám vypláceny.
33
SOCIAL SECURITY.GOV. Historical Background and Development of Social Security. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/history/briefhistory3.html. 34 Ibidem. 35 RICARDO-CAMPBELL, Rita. Social Security: Promise and Reality. 2. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, 1977, ISBN 0-8179-6791-5, s. 4 a násl. s. xiv. 36 SOCIAL SECURITY.GOV. Historical Background and Development of Social Security. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/history/briefhistory3.html.
22
V 70. letech 20. století, a to zejména v roce 1977, byly k zákonu o sociálním zabezpečení připojeny další dodatky, které se soustředily na financování programu.37 Další dodatky k zákonu o sociálním zabezpečení byly přijaty v 80. letech 20. století, přičemţ se zaměřovaly zejména na sociální zabezpečení pro případ invalidity. Mimo jiné byl stanoven poţadavek, aby správa sociálního zabezpečení pravidelně posuzovala, zda osoby pobírající invalidní důchod na něj mají stále nárok. 38 V osmdesátých letech minulého století AUSA stále věřily, ţe vzdělávání a výchova by mohly vyřešit problém chudoby. Sílilo však vědomí, ţe válka proti chudobě selhává. Neexistovala však shoda v tom, co a proč změnit. Američtí liberálové volali po změně vzdělávacích programů a pár konzervativců ţádalo pracovní programy. Rozsáhlý aparát sociálních pracovníků a zúčastnění univerzitní profesoři volali nejnaléhavěji po diferencovaném přístupu ke vzdělávání a intelektuální debata o léčení chudoby stagnovala a oddalovala se. Avšak politici na státní úrovni předvídali hrozící finanční krizi s dramatickým zvýšením nákladů na sociální stát a zdravotní péči. V roce 1988 pak umoţnil zákon na podporu rodiny experimentování jednotlivých států v oblasti pracovních programů. V roce 1994 se pak z americké správy sociálního zabezpečení stal nezávislý úřad státu (dříve se jednalo jen o sloţku Ministerstva zdravotnictví USA). Modely podpory podmiňované prací byly v 90. letech úspěšné a vedly k zákonu o harmonizaci osobní odpovědnosti a pracovních příleţitostech („The Personal Responsibility and Work Opportunity Reconciliation Act“) z roku 1996. Tato reforma dala státům moţnost realizovat pracovní programy, nastavit časové limity vyplácení sociálních dávek, strop dávek pro ţeny s dalšími dětmi, odchylky od základních dávek a sankce (penále) za neúčast. Úředníci a univerzitní elity si opět jednou byli jistí, ţe pracovní programy by selhaly a děti a rodiny by tvrdě pykaly. Mýlili se. Sociální reforma podle zákona z roku 1996 tím, ţe určila časové limity a vyţadovala práci, změnila chování lidí. Příjemci sociálních dávek, převáţně ţeny, si našli zaměstnání a jejich příjmy vzrostly. Jelikoţ
37
SOCIAL SECURITY.GOV. Historical Background and Development of Social Security. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/history/briefhistory3.html. 38 Ibidem.
23
příjmy se zvýšily, poklesla míra chudoby matek a jejich dětí. Explozivní růst mimomanţelských porodů a porodů mladých dívek se zastavil. 39 Zásadní změny zejména v oblasti zdravotního pojištění pak přinesl nástup do funkce prezidenta Baracka Obamy. Reforma systému zdravotního pojištění byla od počátku jeho hlavním cílem, přičemţ jiţ v roce 2010 vstoupila Obamova reforma zdravotnictví, tzv. „Affordable Care Act“ v platnost. V této souvislosti proběhla komplexní reforma zdravotního pojištění. Tato reforma měla sníţit náklady na léčebné výdaje, garantovat moţnost většího výběru a zlepšit kvalitu zdravotnictví v USA. Obamova reforma zdravotnictví sice nezavádí jednotné veřejné zdravotní pojištění (o čemţ se rovněţ z počátku hovořilo), ale například určuje povinnost kaţdého Američana zakoupit si zdravotní pojištění a v případě, ţe tak neučiní, zvýší se mu daňové zatíţení. Zaměstnavatel s více neţ 50 zaměstnanci také musí nabídnout zdravotní pojištění zaměstnancům, programy Medicare a Medicaid byly rozšířeny a je moţné, aby je vyuţívalo více osob neţ dříve.
2.2
Sociální zabezpečení jako nástroj sociální politiky státu v USA Podle typologie sociálního státu, kterou vytvořil Esping-Andersen, lze USA zařadit
mezi liberální (reziduální) sociální státy. Liberální (nebo také anglosaský či reziduální) sociální stát má kořeny ve filozofii tzv. „laissez faire.“ Tato doktrína byla v USA poškozena aţ po velké hospodářské krizi ze začátku třicátých let, kdyţ byl roku 1935 přijat zákon o sociálním zabezpečení („Social Security Act“), stojící na doktríně „New Deal“ prezidenta Franklina Delano Roosevelta. Liberální sociální stát tak zdůrazňuje individuální
odpovědnost
jednotlivce
za
uspokojování
sociálních
potřeb.
Provozovatelem sociálního zabezpečení stejně jako třeba sociálních sluţeb jsou pak rovněţ především soukromé instituce, stát zasahuje, pokud moţno co nejméně a intervence státu přichází na řadu aţ v případě, ţe jednotlivec, rodina i trh v otázce sociálního zabezpečení, selţou. Liberální stát je tedy charakteristický tím, ţe sociální zabezpečení je jen jistou „záchrannou sítí.“ Nízká úroveň pomoci ze strany státu má
39
WOLFSON, Martin. H. Neoliberalism and Social Security. Review of RadicalPolitical Economics, 2006, vol. 38, no. 3, summer.
24
především motivovat k tomu, aby se občan, pokud moţno co nejdříve, dokázal opět zabezpečit sám a nespoléhal na pomoc ze strany státu.40 V liberálním státu jsou sociální dávky určeny jen pro nízko-příjmové skupiny obyvatel a jednotlivce, přičemţ za účelem přiznání nároku na dávky se testují majetkové poměry jednotlivce. K přerozdělování finančních prostředků za účelem sociálního zabezpečení dochází minimálně, sociální pomoc je navíc chápána jako negativní či stigmatizující jev.41 Liberální přístup k sociálnímu zabezpečení pak vede k tomu, ţe Spojené státy dnes v rámci OECD figurují na posledních příčkách statistických ţebříčků, které mapují velikost sociálních výdajů v poměru k HDP.42 Sociální zabezpečení jako nástroj sociální politiky státu stejně jako sama sociální politika v USA je tedy politikou, která nastupuje aţ v situacích, kdy jiţ došlo k určitým sociálním událostem, a následně se pak snaţí tyto sociální události řešit. Většina dávek je poskytována adresně, po prověření skutečné příjmové, popř. i majetkové situace. Dominujícím řešením je systém dobrovolného sociálního pojištění. Proti liberálnímu pojetí sociálního zabezpečení lze však rovněţ uvést celou řadu argumentů, mezi které patří zejména následující: 1. Z čistě pragmatického hlediska je na ochranu míru a bezpečnosti potřebné nezbytné zajištění určitého minimálního ţivotního standardu všech občanů. Takový standard je také základní podmínkou liberální demokracie a rovných příleţitostí na trhu práce. 2. Ačkoli rovná daň, kterou liberálové většinou prosazují, stimuluje ekonomickou činnost a vytváření nových pracovních příleţitostí, v konečném důsledku působí do jisté míry i negativně na střední vrstvu obyvatelstva, kterou posouvá blíţe k hranici chudoby.
40
JURÍČKOVÁ, Lubica a kol. Opatrovnictví osob s duševní poruchou. Praha: Grada, 2013. ISBN 80247-8899-3, s. 16. 41 DUKA, Martin a kol. Sociální politika: učebnice pro obor sociální činnost. Praha: Grada, 2013. ISBN 80-247-3880-5, s. 17. 42 DOCTEUR, Elisabeth, SUPPANZ, Hannes, WOO, Jaejoon. The USA Health System: An Assessment and Prospective Directions for Reform. Paris: OECD Economics Department Working Papers, 2003, No. 350, ISBN neuvedeno, s. 8.
25
3. Liberální argumenty o ztrátě zájmu o práci při poskytování sociálních dávek mají smysl tehdy, pokud je cena práce srovnatelná s těmito sociálními dávkami. Takovým situacím by měl sociální stát předcházet, aby se jedinci vyplatilo pracovat. Pokud se to totiţ nevyplatí, pak nejde o lenost do práce, ale spíše o ekonomicky racionální chování.
2.3 Hlavní nástroje sociálního zabezpečení v USA 2.3.1 Sociální (důchodové) pojištění Důchodové pojištění bylo v USA zavedeno jako důsledek ekonomické krize ve 30. letech 20. století prostřednictvím jiţ zmíněného zákona o sociálním zabezpečení („Social security act“). V současné době je však důchodový systém v USA poměrně sloţitý, neboť vedle veřejného sociálního pojištění zde existuje také mnoţství dobrovolných důchodových programů. Zaměstnavatelé jsou často také zapojeni přímo do výplaty zaměstnaneckých penzí. Dobrovolný důchodový program v USA je velmi široký. Státní penze je totiţ v rámci zemí OECD jedna z nejniţších, coţ vede k tomu, ţe pojištěnci si musí spořit na důchod i ve formě nějakého soukromého připojištění. V USA je zavedeno jednotné sociální pojištění. Zaměstnanec odvádí na sociálním pojištění 7,7% ze své hrubé mzdy a zaměstnavatelé v závislosti na výšce mzdy zaměstnance (při průměrné mzdě je to 9,7%). 43 V produktivním věku tedy odvádějí Američané ze svého příjmu sociální pojištění, které je oproti evropským poměrům nízké. Američané tedy v produktivním věku mají vyšší čistou mzdu z důvodů niţších odvodů na pojistném. Současně však závisí ţivotní úroveň Američanů v penzi více na vlastních úsporách a investicích neţ v Evropě. Pro přiznání státního starobního důchodu musí Američané splnit dvě zákonné podmínky: dosáhnout důchodového věku a získat potřebnou dobu pojištění. Důchodový věk se v USA postupně zvyšuje z 66 na 67 let. Od roku 2022 tak budou Američané odcházet do důchodu v 67 letech. Pokud se týká potřebné doby pojištění, Američané sbírají kredity, přičemţ pro přiznání důchodů je třeba získat 40 kreditů, coţ odpovídá cca 10 letům sociálního pojištění, nicméně počet kreditů je závislý na výši příjmu. V roce 2015 odpovídá jeden kredit příjmu 1220 amerických dolarů. Maximálně lze však
43
SOCIAL SECURITY.GOV. Retirement benefits Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/retirement/retirement.htm.
26
získat čtyři kredity ročně,44 coţ znamená, ţe pokud příjem člověka není velmi nízký, obvykle postačuje 10 let sociálního pojištění. Čím vyšší dobu pojištění však občan získá, tím vyšší penzi bude mít, protoţe doba pojištění ovlivňuje výši důchodu. Do předčasného důchodu je moţné v USA odejít nejdříve v 62 letech. Krácení předčasné penze je však značné a dosahuje 6,6 % za kaţdý rok předčasnosti. Vzhledem k nízké předčasné penzi je tak odchod do předčasného důchodu pro mnoho Američanů finančně nemoţný. V Americe tak odchází do předčasného důchodu méně lidí neţ v Evropě. Pokud občan dále pracuje po dosaţení důchodového věku, tak je jeho měsíční penze zvýšena o 8% za kaţdý rok, kdy pracuje navíc nad důchodový věk, coţ naopak umoţňuje poměrně rychlé navýšení státního důchodu.45 Podobně jako v Evropě je i v USA moţné získat rovněţ invalidní důchod, pokud je pojištěný dlouhodobě zdravotně indisponován natolik, ţe je výrazně omezen ve výkonu práce, nebo mu zdravotní stav výkon práce vůbec neumoţňuje. Vedle špatného zdravotního stavu je potřeba, aby Američan splnil i další dvě kritéria, kterými jsou skutečnost, ţe ţadatel o invalidní důchod byl v nedávné době zaměstnán, a dále potřebná doba pojištění (resp. potřebný počet kreditů), která je závislá na věku ţadatele o invalidní důchod.46 V USA je rovněţ moţné ţádat o pozůstalostní důchod, pokud zemřel ţivitel rodiny. Tyto dávky sice náleţí pozůstalým, ale jsou závislé na délce pojištění zemřelého amerického občana.47 2.3.2 Zdravotní pojištění Na začátku kapitoly o zdravotním pojištění je nutné uvést, ţe naprostá většina občanů USA je pojištěna prostřednictvím soukromého zdravotního pojištění. Soukromé zdravotní pojištění v USA funguje buď tak, ţe si ho mohou zakoupit určité celky, zejména firmy na pokrytí zdravotního pojištění zaměstnanců, ale lze si soukromé zdravotní pojištění hradit i jako jednotlivec. Skutečnost je však taková, ţe naprostá 44
SOCIAL SECURITY.GOV. How to earn credits. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10072.pdf. 45 SOCIAL SECURITY.GOV. Retirement benefits Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/retirement/retirement.htm. 46 SOCIAL SECURITY.GOV. Disability benefits. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/pubs/EN-05-10029.pdf 47 SOCIAL SECURITY.GOV. Survivors benefits Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/survivorplan/survivors.htm.
27
většina soukromě pojištěných občanů USA je pojištěna prostřednictvím zaměstnavatele. Jen necelých 10 % soukromě pojištěných osob si přímo platí zdravotní pojištění z vlastních prostředků. Mezi další typy soukromého zdravotního pojištění v USA pak patří například zdravotní pojištění studentů sponzorované vysokou školou.48 Veřejné zdravotní pojištění, o kterém bude níţe pojednáno, je tak určeno jen osobám, které splňují určité poţadavky. Veřejné zdravotní pojištění se v USA skládá z programů jako Medicare (zdravotní pojištění pro seniory a jejich rodinné příslušníky, jednotlivce, kteří jsou doţivotně zdravotně postiţení, a pro osoby v posledním stadiu onemocnění ledvin), Medicaid (zdravotní pojištění pro velmi chudé osoby), program státního dětského zdravotního pojištění (jedná se o pojištění, které poskytuje zdravotní pojištění dětem v rodinách, které vydělávají dost peněz na to, aby mohli vyuţívat program Medicaid, ale přitom nevydělávají tolik, aby si mohli dovolit soukromé zdravotní pojištění). Dalšími typy veřejného zdravotního pojištění v USA je pak pojištění vojenských zdravotních výhod (zdravotní výhody pro aktivní členy sluţby, pro členy sluţby v důchodu a jejich rodinné příslušníky) či Indiánský zdravotní servis (poskytování zdravotní péče oprávněným indiánům v zařízeních Indiánského zdravotního servisu) a plán pro úředníky sponzorovaný ministerstvem obrany vojenského zdravotního systému.49 2.3.2.1 Medicare Jedná se o vládní program zdravotního pojištění, který pokrývá většinu nákladů na léčení pro všechny osoby nad 65 let, a dále pro oficiálně uznané postiţené („qualified disabled“). Medicare má celkem čtyři části, 50 přičemţ jeho část A je povinná a financuje se z příjmové daně sociálního zabezpečení („Social Security Payroll Tax“). Na této platbě se stejnou měrou podílejí zaměstnanci i zaměstnavatelé. Poskytuje základní pojištění na péči ve velkém mnoţství nemocnic a ošetřovatelských zařízení („nursing homes“), péči související s hospitalizací a následná vyšetření, na domácí ošetřovatelskou sluţbu („home health service visits“), na diagnostická vyšetření pro
48
DOCTEUR, Elisabeth, SUPPANZ, Hannes, WOO, Jaejoon. The USA Health System: An Assessment and Prospective Directions for Reform. Paris: OECD Economics Department Working Papers, 2003, No. 350, ISBN neuvedeno, s. 8. 49 LOWI, Theodore J., GINSBERG, Benjamin. American Government: Freedom and Power. New York: Norton&Comp, 2000, ISBN: 0-393-07190-2, s. 343. 50 SOCIAL SECURITY.GOV. Medicare. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10043.pdf.
28
osoby nad 65 let i na hospicovou péči. Část B je pak dobrovolným doplňkovým zdravotnickým programem, který lidem nad 65 let pokrývá i sluţby praktických lékařů poskytované doma, v ambulanci, nemocnici či v jiných zdravotnických a sociálních zařízeních. Tento doplňkový program je financován jednak z měsíčních příspěvků těch, kteří jsou do programu zapojeni, a jednak z federálních prostředků.51 Část C je pak dalším zdravotním plánem v rámci federálního programu Medicare, který je obvykle nabízen soukromými zdravotními pojišťovnami v USA. Tento program v sobě slučuje část A a část B programu Medicare a navíc můţe pojištěncům nabídnout extra pojistné na oční, ušní či zubní péči, stejně jako na různé typy wellness programů. Poslední částí programu Medicare je část D, coţ je opět dobrovolný plán, kterého se můţe účastnit kaţdý, kdo je účastníkem části A, B nebo C programu Medicare. Jedná se o program, který na základě dobrovolného připojištění zabezpečuje úhradu předepsaných léků.52 2.3.2.2 Medicaid Medicaid je sociálně zdravotní program financovaný společně ze zdrojů federální vlády a rozpočtu jednotlivých států americké federace. Administrativně je tento program řízen na státní úrovni. Medicaid poskytuje zdravotní pojištění nízkopříjmovým rodinám (především s dětmi), ale i seniorům či postiţeným jednotlivcům, kteří se nevejdou do podmínek programu Medicare. V zásadě lze říci, ţe Medicaid se podobá části A Medicare, ale potřebnost se v tomto případě ověřuje podle jednotných pravidel společných pro národní i státní úroveň. Medicaid je financován jak z federálních, tak ze státních zdrojů. Program však spravují individuálně státy federace a to podle rámcových federálních směrnic. To pak vede k velké rozmanitosti mezi jednotlivými státy – v rozsahu pokrytí sluţeb, jejich obsahu, výši pojistného aj. Některé státy se rozhodly i pro rozšíření sluţeb Medicaid nad minimální standardy, které jsou
51
DOCTEUR, Elisabeth, SUPPANZ, Hannes, WOO, Jaejoon. The USA Health System: An Assessment and Prospective Directions for Reform. Paris: OECD Economics Department Working Papers, 2003, No. 350, ISBN neuvedeno, s. 10. 52 SOCIAL SECURITY.GOV. Medicare. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10043.pdf.
29
stanoveny federální vládou. Medicaid je jediným programem veřejného zdravotního pojištění v USA, který hradí dlouhodobou zdravotní péči.53 2.3.2.3 Zdravotní pojištění dětí Zdravotní pojištění dětí („State children health insurance program“) je sociální zdravotní program fungující na bázi federálně-státního partnerství a spravovaný Ministerstvem zdravotnictví USA. Tento program poskytuje zdravotní pojištění rodinám s dětmi, jejichţ příjmy jsou příliš vysoké na to, aby se mohly kvalifikovat pro sociálně zdravotní program Medicaid, ale zároveň jsou příliš nízké na to, aby si mohly dovolit platit soukromé zdravotní pojištění. Pojištění v rámci tohoto programu je moţné aţ do 19 let věku dítěte. Program je přitom povaţován za součást programu Medicaid.54 2.3.3 Pojištění pro případ nezaměstnanosti Americký občan má nárok na podporu v nezaměstnanosti v případě, ţe řádně platil během svého zaměstnání sociální pojištění nejméně po dobu 20 týdnů s minimálním příjmem 3 090 USD za uplynulý rok. Podmínkou je dále skutečnost, ţe se jednalo o práci na plný úvazek. Podpora v nezaměstnanosti je v USA vyplácena od 14 týdnů do 26 týdnů (liší se stát od státu). Po uplynutí zákonem stanovené doby je občan jiţ odkázán pouze na sociální dávky. Výpočet podpory v nezaměstnanosti je v USA poměrně sloţitý. Celková výše podpory v nezaměstnanosti záleţí na počtu dětí a výši dosahované mzdy. Celkově však lze říci, ţe podpora v nezaměstnanosti je v USA velmi nízká. Nejniţší garantovaná podpora činí 1 134 USD za rok a maximální výše 7 800 USD za rok. V průměru se tedy pohybuje maximálně ve výši 20 % z předchozí čisté mzdy amerického občana.55 2.3.4 Program přídavků na sociální zabezpečení Přídavky na sociální zabezpečení („Suplemental security income“) jsou určeny jako minimální příjem pro starší občany ve věku nad 65 let a také pro občany, kteří jsou 53
SOCIAL SECURITY.GOV. Medicaid. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/disabilityresearch/wi/medicaid.htm. 54 INSUREKIDSNOW.GOV. Medicaid & CHIP – Children’s Health Coverage Basics. InsureKidsNow.gov [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.insurekidsnow.gov /chip/index.html. 55 GOLA, Petr. Daně a sociální systém v USA. Daně a právo v praxi [online]. 2005 [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1519v1495-dane-a-socialni-system-vusa/.
30
zdravotně postiţení a zároveň mají velmi nízké příjmy a zároveň minimální mnoţství majetku. Jedná se o poslední moţnost, jak občana zabezpečit. Podmínkou pro přiznání těchto dávek je rovněţ skutečnost, ţe občan poţádal o veškeré další dávky, které se k jeho situaci vztahují.56 2.3.5 Dočasná podpora sociálně slabým rodinám Dočasná podpora pro sociálně slabé rodiny („Temporary Assistance for Needy Families“) je typem dávky, která poskytuje jak sluţby a finanční prostředky, tak příleţitosti sociálně slabým rodinám. Cílem programu je především zajistit, aby rodiče dětí v rodinách pracovali.57 2.3.6 Další typy dávek v USA Vedle výše zmíněných dávek, jsou v USA k dispozici rovněţ další typy dávek, mezi které patří zejména dávky pro manţele, které zajišťují, aby i člověk, který nikdy nebyl sociálně pojištěn, měl nárok na určitou dávku podobnou starobnímu důchodu, pokud jeho manţel či manţelka byli sociálně pojištěni po zákonem stanovenou dobu. Takto je zajištěno např. sociální zabezpečení ţen v domácnosti. V USA je rovněţ moţné pobírat přídavky na děti a další dávky a sluţby v případě zdravotně postiţeného dítěte.58
2.4 Hlavní instituce sociálního zabezpečení v USA 2.4.1 Státní instituce Na úrovni státu zajišťují v USA správu zdravotního pojištění jednak Zdravotní centra („Centers for Medicare“) a dále Sluţby bezplatné zdravotní péče („Medicaid Services“) a pro případ sociálního pojištění je to pak Správa sociálního zabezpečení („Social Security Administration“).59 Lze tedy říci, ţe v souvislosti s tím, ţe je v USA 56
SOCIALSECURITY.GOV. What You Need To Know When You Get Supplemental Security Income (SSI). Social security [online]. 2015 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/pubs/EN-05-11011.pdf. 57 SOCIALSECURITY.GOV. Temporary Assistance for Needy Families. Social security [online]. 2015 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/policy/docs/statcomps/supplement/2000/ public_asst.pdf. 58 SOCIALSECURITY.GOV. Benefits for children. Social security [online]. 2015 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/pubs/EN-05-10085.pdf. 59 SOCIALSECURITY.GOV. Understanding the benefits. Social security [online]. 2015 [cit. 2015-0206]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10024.pdf.
31
kladen velký důraz na soukromou sféru sociálního zabezpečení, je institucí, které zajišťují sociální zabezpečení na úrovni státu, velmi málo. 2.4.2 Soukromé instituce V USA je obecně kladen velký důraz na osobní odpovědět občana v otázce sociálního zabezpečení, je mu tedy ponecháván i značný prostor pro to, jakým způsobem a u jaké instituce se chce pojistit, jak v oblasti sociálního pojištění (zejména se jedná o různé formy důchodového pojištění či připojištění), tak i v oblasti zdravotního pojištění. V zásadě tak v USA existuje velký počet soukromých komerčních subjektů, které nabízejí různé formy pojištění pro případ sociálních událostí. Obvyklé je rovněţ propojení zaměstnavatelů (podniků) s těmito institucemi, coţ bylo demonstrováno např. na příkladu zdravotního pojištění, kde je nejběţnějším modelem, ţe zaměstnanci jsou soukromě pojištěni přes svého zaměstnavatele.
32
3. KOMPARACE OBOU SYSTÉMŮ 3.1
Komparace historie Obecně lze říci, ţe z hlediska historického vývoje se sociální zabezpečení v USA
vyvíjelo o něco později neţ v ČR a obecně v Evropě. Zatímco v ČR a v Evropě obecně hovoříme o rozvoji sociálního zabezpečení jiţ v průběhu 18. - 19. století, v USA sice najdeme počátky sociálního zabezpečení rovněţ jiţ v 18. století, nicméně k zásadnímu rozvoji sociálního zabezpečení, které však nikdy nedosáhlo úrovně jako v ČR, došlo aţ v průběhu 20. století. Dalším významným znakem vývoje sociálního zabezpečení, který se u obou zemí výrazně liší, je skutečnost, ţe sociální zabezpečení na území ČR prošlo zejména v průběhu 20. a počátku 21. století daleko většími zásadními změnami, neţ tomu bylo v USA, kde sice docházelo ke změnám a novelizacím předpisů, nicméně nebylo zde moţné identifikovat zdaleka tolik zvratů jako v ČR, kde byly tyto koncepční změny ve velké míře dány převáţně politickými, ekonomickými a sociálními změnami, kterými ve svém vývoji ČR (dříve i ČSR) prošla. Zajímavým zjištěním je, ţe zatímco v ČR je většina právních předpisů upravujících sociální zabezpečení v současnosti z 90. let 20. století, popř. novějších, v USA není neobvyklé, ţe platí zcela původní právní předpis, který prošel řadou novelizací – například lze zmínit „Social security Act“ z roku 1935. Tato skutečnost můţe být dána historickým vývojem, kdy s ohledem na to, ţe vývoj v USA nebyl zdaleka tak převratný z hlediska politického systému a ekonomiky, čímţ se výrazně neměnilo ani sociální zabezpečení, není nezbytné přijímat zcela novou právní úpravu, novelizace jsou obvykle dostačující. Oproti tomu v ČR byla většina aktuálních předpisů přijata v důsledku politických, sociálních a ekonomických změn po roce 1989, coţ je patrné i z toho, jaké předpisy jsou v této práci citovány (lze zmínit např. zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).
3.2
Komparace přístupu k sociálnímu zabezpečení Přístup k celému systému sociálního zabezpečení je mezi ČR a USA diametrálně
odlišný. V ČR je stále poměrně velký důraz kladen na solidaritu. USA jsou pak na 33
rozdíl od ČR, která se snaţí zabezpečit alespoň minimálně kaţdého občana tak, aby mohl vést důstojný ţivot, velmi liberálním státem, který na jednu stranu nezatěţuje své občany ani vysokými daněmi ani odvody na sociální a zdravotní pojištění, na druhou stranu klade velký důraz na osobní odpovědnost jedince, který si určitý způsob zabezpečení musí zajistit obvykle sám (např. ve formě soukromých pojištění apod.). Z tohoto hlediska v ČR existuje větší povinnost odvodů, nicméně stát v případě potřeby své občany v různých sociálních událostech více zabezpečuje. Ani jeden z uvedených modelů však nelze povaţovat za optimálně nastavený, neboť v ČR je i přes významné reformy realizované v posledních letech stále kladen jen minimální důraz na individuální odpovědnost jednotlivce, v USA lze tuto odpovědnost naopak označit za nadměrnou. Otázkou ale je, zda by bylo USA schopné radikální změny v oblasti sociální politiky. Lidé v USA mají dlouhodobou zkušenost s daným systémem, který jim neposkytuje jistoty. Tento systém paradoxně otevírá zemi obrovské ekonomické moţnosti a navzdory dlouhodobé krizi jsou USA stále dostatečně konkurenceschopnou zemí i díky slabě fungujícímu sociálnímu systému a celkovému niţšímu zdanění firem a obyvatelstva. Postupným zvyšováním daňového zatíţení dochází ke sniţování moţnosti uskutečnění tzv. amerického snu, který představuje pro obyvatele USA podstatný prvek ekonomického systému, a prostřednictvím něj se se systémem identifikují a díky němu systému důvěřují a myslím si, ţe většina obyvatel (mám na mysli rodilých Američanů) v USA raději odmítne jistoty v podobě adekvátního sociálního systému, jako by měli přijít o moţnost amerického snu. Druhým náhledem na otázku, zda by bylo USA schopné radikální změny v oblasti sociální politiky, je heterogenita společnosti. USA uţ netvoří převáţně Američané (potomci evropských kolonizátorů) jako v meziválečném období. Dnes v USA ţijí miliony přistěhovalců například z Mexika, Haiti, Jamajky, Kuby, ale i mnoţství přistěhovalců z blízkého středního a dálného východu, případně z Afriky. USA v dnešní době představují směs národností a kultur, které mají rozdílné zvyky, hodnoty, morálku, náboţenství, vzdělanost. USA v této souvislosti nemají ekonomické zdroje na to, aby financovaly sociální systém, který by se staral o tyto lidi. To je dáno tím, ţe obecně je za účelem sociálního zabezpečení do rozpočtu odváděno málo prostředků, nicméně počet chudých jedinců, kteří si individuální pojištění nemohou vůbec dovolit a systém tak zatěţují, je poměrně vysoký. Zde lze identifikovat nejen odlišný přístup států, tedy ČR a USA, k sociálnímu zabezpečení, ale rovněţ 34
odlišný přístup občanů obou států, kteří k sociálnímu zabezpečení jinak přistupují, resp. jsou zvyklí na zcela odlišný systém sociálního zabezpečení. Příkladem individuální odpovědnosti, která vystihuje rozdíl mezi ČR a USA je například skutečnost, ţe v ČR jsou všichni obyvatelé povinně plátci veřejného zdravotního pojištění, soukromé pojištění zde zatím příliš nefunguje (spíše se jedná jen o formy připojištění), zatímco v USA je okolo 2/3 ekonomicky aktivních obyvatel USA pojištěna u soukromých zdravotních pojišťoven (70-80 % z toho prostřednictvím zaměstnavatele).60 Dalším příkladem rozdílů mezi oběma systémy, které poukazují na individuální odpovědnost v USA je skutečnost, ţe v USA neexistuje na federální úrovni například nemocenské pojištění (můţe být v některých státech na úrovni státu). V případě důchodového pojištění, které sice existuje, je pak v USA, navzdory skutečnosti, ţe je občanem USA řádně placeno, nutné obvykle zajistit i soukromé připojištění či jiný způsob zajištění, neboť důchod vyplácený státem je natolik nízký, ţe by na rozdíl od ČR, nepokryl obvykle ani základní potřeby seniora. Je tudíţ patrné, ţe v USA na rozdíl od ČR řada dávek, které v ČR existují, vůbec neexistuje a i v případě, kdy určitý typ dávky existuje, je obvykle nutné být zabezpečen i jinak neţ jen prostřednictvím sociální dávky, neboť ta k ţivobytí obvykle nestačí. Výhodou sociálního systému USA z tohoto pohledu je, ţe je pro jednotlivce motivující k tomu, aby se snaţili sami o sebe a svoji rodinu postarat. Oproti tomu v ČR lze naopak s ohledem na relativně výrazné sociální zabezpečení zajištěné státem identifikovat případy jednotlivců, kterým se například nevyplatí pracovat, neboť s nízkou kvalifikací, nedostatkem zkušeností a znalostí by si leckdy vydělali v zaměstnání částku, která by nebyla výrazně vyšší, neţ jsou veškeré sociální dávky, které takový jedinec či častěji rodina čerpá od státu. Rozdíl mezi ČR a USA, který toto podtrhuje, je také skutečnost, ţe v USA je značná část dávek časově omezená, zatímco v ČR lze za splnění zákonných podmínek čerpat velké mnoţství dávek dlouhodobě (např. přídavek na dítě, příspěvek na bydlení apod.)
60
PRUŠVIC, David. Porovnání výběru pojistného a daní: projekt výzkumu č. HR 149/06 (smlouva č. GK MPSV-01-140/06). 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2008, 145, 8 s. ISBN 978-80-87007-99-0, s. 94.
35
I přes výše uvedené má v posledních letech přístup k sociálnímu zabezpečení v USA blíţe k sociálnímu státu neţ kdykoli dříve. Příkladem je třeba reforma zdravotního pojištění realizovaná prezidentem Barackem Obamou („The Patient Protection and Affordable Care Act“), která rozšířila okruh osob, které dosáhnou na zdravotní pojištění, stejně jako rozšířila rozsah zdravotnických výkonů, na které se zdravotní pojištění vztahuje. Reforma měla rovněţ zabránit tomu, aby pojišťovny některým (např. zdravotně znevýhodněným osobám) odpíraly zdravotní pojištění, stejně tak jako zamezuje pojišťovnám v tom, aby odpíraly proplácení zdravotnické péče či za ni účtovaly nepřiměřeně vysoké částky. 61 Tímto způsobem se tak podařilo zajistit zdravotní péči z pojištění více osobám, nicméně implementace reformy se potýkala a do značné míry stále potýká s celou řadou problémů včetně nepochopení z řad některých politiků i běţných občanů USA.
3.3
Komparace organizace systému a jeho institucí I zde lze identifikovat zásadní rozdíly. První rozdíl spočívá v tom, ţe v USA, které
jsou federací s více neţ 50 státy, se systém sociálního zabezpečení do jisté míry liší v kaţdém státě federace. V ČR je oproti tomu jednotná právní úprava pro celou zemi, čímţ zde není zdaleka tak velká variabilita, na druhou stranu systém v ČR má velkou výhodu v tom, ţe je z hlediska právní úpravy významně přehlednější. Na druhou stranu v ČR existuje výrazně více zákonů, více dávek a více institucí, které zabezpečují jejich vyplácení. V USA oproti tomu na státní úrovni existují pouze tři instituce, které zajišťují v USA správu zdravotního pojištění - Zdravotní centra („Centers for Medicare“) a Sluţby bezplatné zdravotní péče („Medicaid Services“) a rovněţ správu sociálního pojištění - Správa sociálního zabezpečení („Social Security Administration“). Pokud bychom v ČR vzali v úvahu i instituce spravující zdravotní pojištění, bude jich významně více. V USA je však větší počet soukromých institucí, které se podílí na sociálním zabezpečení. V ČR také existuje řada soukromých institucí (např. v oblasti penzijního připojištění, sociálních sluţeb apod.), ale ve srovnání s USA je stále velká část sociálního systému ponechána v rukou státu.
61
OGBONNA, Chinyere. A Different Perspective on the Patient Protection and Affordable Care Act. Lanham: Upa Acqusition departement, 2013. ISBN 978-0-7618-6184-3, s. 1-5.
36
3.4
Shrnutí Srovnáním sociálního systému ČR a USA bylo zjištěno, ţe tyto systémy jsou
diametrálně odlišné koncepčně i systémově, čímţ nebylo prakticky moţné identifikovat téměř ţádné významné shodné aspekty v obou systémech. Mezi základní rozdíly patří skutečnost, ţe ČR klade důraz na solidaritu, USA na individuální odpovědnost jednotlivce, ČR má více dávek, které jsou určeny většímu okruhu osob, ČR má rovněţ více institucí, které se sociálním zabezpečením zabývají, oproti tomu v USA je systém přehlednější. Systém v USA je významně více motivační, aby se jedinec dokázal pokud moţno postarat o sebe a svoji rodinu sám. USA méně zatěţuje své občany odvody na sociální zabezpečení.
37
4. SYSTÉM
DÁVEK
V PŘÍPADĚ
TĚHOTENSTVÍ,
PORODU, MATEŘSTVÍ Mateřství a rodičovství s sebou nenesou pouze úbytek příjmu zapříčiněný péčí o dítě a tedy neschopností vykonávat svou dosavadní výdělečnou činnost. Příchod dítěte do rodiny s sebou nese rovněţ zvýšené ţivotní náklady pro celou rodinu. Je třeba pořídit pro dítě oblečení, výbavu a také výţivu. Stát má zájem se na krytí těchto nákladů podílet, aby tak určitým způsobem motivoval své občany k rodičovství a zároveň chránil narozené děti před ţivotem v nepříznivé sociální situaci jiţ od jejich narození, coţ by se mohlo velmi negativně promítnout do jejich celkového fyzického i psychosociálního vývoje.
4.1 Dávky v ČR 4.1.1 Dávky v těhotenství v ČR Pro období těhotenství upravuje zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Je nutné uvést, ţe celý systém nemocenského pojištění v ČR je určen výhradně výdělečně činným osobám, to je zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným. Naopak v USA můţe být (dobrovolně) nemocensky pojištěna i osoba, která není výdělečně činná. V ČR jsou pro případ pracovní neschopnosti z důvodu nemoci povinně pojištěni zaměstnanci a také tzv. smluvní zaměstnanci. Dobrovolně nemocensky pojištěni jsou tzv. zahraniční zaměstnanci a OSVČ. Podstata vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství spočívá v tom, ţe ţeny, vzhledem k fyziologické zvláštnosti organismu a jejich mateřskému poslání, nemohou během těhotenství a „raného" mateřství vykonávat všechny práce. Právní předpisy například výslovně zakazují některé práce těhotným ţenám a matkám. Některé práce sice nejsou zakázány, ale přesto je tyto ţeny nemohou vykonávat ze zdravotních důvodů spočívajících v jejich osobě, protoţe ohroţují jejich těhotenství, mateřství nebo zdraví očekávaného dítěte. V případě vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se jedná tedy o dávku placenou ze systému nemocenského pojištění, na kterou má nárok jen ţena v 38
zaměstnaneckém poměru, nikoli OSVČ (bez ohledu na to, zda si OSVČ) platí nemocenské pojištění. To znamená, ţe nárok nemá kaţdá pojištěná ţena, ale pouze zaměstnankyně za splnění zákonem stanovených podmínek.62 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje jen tehdy, pokud zaměstnankyně dosahuje bez svého zavinění niţšího započitatelného příjmu neţ před převedením na jinou práci. Zákon pak stanoví, které situace se za převedení povaţují. Jedná se např. o sníţení mnoţství poţadované práce pracovního tempa, popř. zproštění výkonu některých prací a přeloţení k výkonu práce do jiného místa. Nárok na vyrovnávací příspěvek má nejen těhotná zaměstnankyně, ale za určitých podmínek i zaměstnankyně, která jiţ porodila, lze tedy shrnout, ţe nárok na vyrovnávací příspěvek mají následující zaměstnankyně:63 1)
Těhotná zaměstnankyně, která byla převedena na jinou práci, z důvodu, ţe práce, kterou předtím vykonávala, je podle zvláštních předpisů těhotným ţenám zakázána nebo dle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohroţuje těhotenství zaměstnankyně,
2)
těhotná zaměstnankyně činná v uměleckém oboru, která je převedena na jinou práci, protoţe z důvodu těhotenství nemůţe veřejně vystupovat,
3)
zaměstnankyně, která je v období od porodu aţ do konce devátého měsíce po porodu převedena na jinou práci z důvodu, ţe práci, kterou předtím vykonávala, je podle zvláštních právních předpisů zakázáno vykonávat matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo dle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohroţuje zdraví nebo mateřství této ţeny zaměstnankyně,
4)
zaměstnankyně, která kojí a je z tohoto důvodu převedena na jinou práci, protoţe práce, kterou vykonávala dříve, je dle zvláštních právních předpisů kojícím ţenám zakázána nebo ošetřující lékař rozhodl o tom, ţe tato práce ohroţuje zdraví nebo schopnost kojení ţeny.
62
PŘIB, Jan, ŢENÍŠKOVÁ, Marta. Zákon o nemocenském pojištění od 1.1. 2013: s komentářem a příklady. 6. vyd. Olomouc: Anag, 2012. ISBN 80-726-3799-1, s. 127. 63 TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xli, 379 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-740-0322-6, s. 175.
39
Podmínkou pro čerpání vyrovnávacího příspěvku je rovněţ skutečnost, ţe dosahuje bez svého zavinění niţšího započitatelného příjmu, neţ před tímto převedením na jinou práci, ke sníţení započitatelného příjmu z důvodu kratší pracovní doby nebo doby sluţby se nepřihlíţí. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje za kalendářní
dny
a vyplácí
se za kalendářní
měsíce.
Vyrovnávací
příspěvek
v těhotenství a mateřství se stanoví jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci a průměrem jejích započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících. Průměr započitatelných příjmů se přitom zjistí tak, ţe se dosaţený příjem vydělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci s výjimkou 64 dní, kdy byla zaměstnankyně dočasně práce neschopná či v karanténě, zaměstnankyně ošetřovala dítě mladší deseti let nebo o ně pečovala nebo ošetřovala jiného člena domácnosti, měla pracovní volno bez náhrady příjmu nebo sluţební volno, za které nebyl poskytnut sluţební příjem nebo plat, měla neomluvenou nepřítomnost v práci (i jen po dobu části pracovního dne), účastnila se stávky nebo byla na mateřské nebo rodičovské dovolené.65 Vedle výše uvedeného příspěvku můţe v situaci, kdy je ţena v důsledku těhotenství (nebo i z jiných důvodů v průběhu těhotenství) shledána práce neschopnou, pobírat další dávku z nemocenského pojištění, kterou je nemocenské. Nemocenské je upraveno v ustanovení § 23-31 zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a nejedná se primárně o dávku určenou pro řešení situace v těhotenství, ale můţe být za tímto účelem vyuţito, pokud je ţena v dočasné pracovní neschopnosti, coţ je v souvislosti s těhotenstvím relativně častým jevem. Nemocenské je peněţitou dávkou nemocenského pojištění nahrazující započitatelný příjem a náleţí pojištěnci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo je nařízená alespoň 15 dní. Nemocenské totiţ náleţí aţ od 15. dne pracovní neschopnosti. Podpůrčí doba je doba, po kterou lze poskytnout dávku nemocenského pojištění. U nemocenského je podpůrčí doba omezená dobou trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény. Podpůrčí doba začíná 15. kalendářním dnem dočasné pracovní neschopnosti. Výše nemocenského se stanoví 64
TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xli, 379 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-740-0322-6, s. 176. 65 § 43 odst. 2 č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, ve znění pozdějších předpisů.
40
z denního vyměřovacího základu, a to procentní sazbou, kdy pojištěnci náleţí 60 % denního vyměřovacího základu od čtvrtého kalendářního dne do třicátého kalendářního dne pracovní neschopnosti. Nemocenské v případě pracovní neschopnosti náleţí jak zaměstnankyni, tak i OSVČ za předpokladu, ţe je účastna nemocenského pojištění.66 Za zmínku stojí, ţe do roku 2011 byla výše nemocenského odstupňována tak, ţe při delší pracovní neschopnosti bylo procento vyměřovacího základu vyšší (coţ se často týkalo právě ţen, které pobíraly nemocenské z důvodu pracovní neschopnosti, která byla zapříčiněna jejich těhotenstvím. Od roku 2011 bylo však toto odstupňování zrušeno a je stanovena jednotná sazba 60 % denního vyměřovacího základu.67 4.1.2 Dávky v případě porodu v ČR Pro účely zabezpečení ţeny pro případ porodu je určena dávka státní sociální podpory, kterou je porodné. Porodné je upraveno v ustanoveních § 44-46 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Porodné je testovaná dávka státní sociální podpory, poskytovaná rodině s nízkými příjmy, kterou se jednorázově přispívá na náklady související s narozením prvního nebo druhého ţivého dítěte. Nárok na porodné je vázán na stanovenou hranici příjmů v rodině, která v kalendářním čtvrtletí, které předcházelo kalendářnímu čtvrtletí, ve kterém došlo k narození dítěte, měla niţší příjem neţ 2,7 násobek ţivotního minima rodiny.68 Za zmínku stojí skutečnost, ţe aţ do roku 2011 se jednalo o netestovanou dávku.69 Smyslem institutu porodného je především společensky ocenit porod jako takový a přispět na počáteční náklady spojené s narozením dítěte. Výše porodného se určí podle toho, kolik dětí se narodilo, s více četností porodu výše porodného stoupá, a to prostřednictvím zvyšování násobků částky na osobní potřeby dítěte (resp. dětí), které se narodilo. Skutečnost, ţe se výše porodného odvíjí od částky na potřeby dítěte, a nikoli matky, ukazuje spíše na koncepci porodného jako příspěvku na počáteční náklady 66
TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xli, 379 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-740-0322-6, s. 167-168. 67 BANZETOVÁ, Eva. Průvodce důchodovým pojištěním, nemocenským pojištěním a pojistným na sociální zabezpečení, zdravotním pojištěním, změnami zákona o dani z příjmu, změnami zákona o DPH, změnami zákona o dani z nemovitostí a změnami zákona o dani z převodu nemovitostí, cestovními náhradami, sociálními dávkami v roce 2013. Praha: BMSS-Start, 2013, 119 s. Průvodce extra (BMSSStart). ISBN 978-80-86140-77-3, s. 55. 68 VYBÍHAL, Václav a kol. Mzdové účetnictví 2015: praktický průvodce. Praha: Grada, 2015. 464 s. ISBN 80-247-9676-7, s. 408. 69 VESELÝ, Jiří a kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha: Linde, 2013, ISBN 978-80-7201-915-1. s. 169.
41
spojené s narozením dítěte, neţ jako odměny ţeny za to, ţe porodila dítě.70 V roce 2015 činí porodné na první dítě 13 000 Kč, při vícečetném porodu (dvojčata) činí porodné 23 000 Kč. Porodné na druhé dítě činí 10 000 Kč.71 Nárok na porodné můţe vzniknout i osobě, která převzala dítě do jednoho roku věku do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Nárok na porodné z důvodu převzetí má osoba, která převzala dítě do jednoho roku do trvalé péče nahrazující péči rodičů a jde o osobu, která ještě neporodila dítě, ani nepřevzala jiné dítě do své péče. Totéţ platí i v případě, ţe osoba převzala do trvalé péče nahrazující péči rodičů dvě nebo více současně narozených dětí. Zároveň musí být splněna podmínka, ţe rozhodný příjem v rodině osoby, která dítě převzala, není vyšší neţ součin ţivotního minima a koeficientu 2,7. Nárok na porodné má oprávněná osoba ode dne převzetí dítěte do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Nárok na porodné vznikne i v případě, ţe porodné před převzetím dítěte do trvalé péče náleţelo i některému z rodičů dítěte. Pokud dítě převezmou do péče manţelé, poskytne se porodné jen jednomu z nich, na základě jejich dohody. Pokud se nedohodnou, rozhodne o tom úřad práce sociálních věcí. 5.1.3 Dávky v případě mateřství v ČR V souvislosti s porodem a péčí o novorozené děti má zaměstnankyně nárok na mateřskou dovolenou v délce 28 týdnů a v případě, ţe porodila dvě a více dětí, mateřská dovolená činí 37 týdnů. V případě, ţe se dítě narodí mrtvé, zaměstnankyni náleţí mateřská dovolená 14 týdnů. Podle § 195 odst. 5 zákoníku práce nesmí být mateřská dovolená nikdy kratší neţ 14 týdnů a nemůţe skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. To je dáno zejména skutečností, ţe ţena se v tomto období po fyzické stránce zotavuje po porodu, není tudíţ moţné, aby v tomto období pracovala. V období trvání mateřské dovolené pak má zaměstnankyně stejně jako OSVČ, pokud byla po stanovenou dobu účastna nemocenského pojištění, nárok na peněţitou pomoc v mateřství.72 Peněţitá pomoc v mateřství je peněţitou, opakující se dávkou nemocenského
70
KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7400-474-2, s. 75. 71 VYBÍHAL, Václav a kol. Mzdové účetnictví 2015: praktický průvodce. Praha: Grada, 2015. 464 s. ISBN 80-247-9676-7, s. 408. 72 HALÍŘOVÁ, Gabriela. Sladění pracovních a rodinných rolí zaměstnanců pečujících o děti. Praha: Leges, 2014, 192 s. Teoretik. ISBN 978-80-87576-92-2, s. 89.
42
pojištění, jejímţ prvořadým cílem je zajistit ţenu ve vysokém stupni těhotenství, která z tohoto důvodu není schopna výkonu práce nebo by pracovní činnost mohla negativně ovlivnit zdravotní stav dítěte nebo samotné matky. Tato dávka má zajistit ţenu i v zákonem stanoveném období po porodu a náleţí při splnění zákonem stanovených podmínek zaměstnancům i samostatně výdělečně činným osobám. Tato dávka ze systému nemocenského pojištění je poskytována z důvodu těhotenství nebo péče o jiţ narozené dítě. Můţe být poskytnuta i muţi při splnění zákonných podmínek. Nárok na peněţitou pomoc v mateřství mají:73 1.
pojištěnka, která porodila dítě; před porodem má nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu nárok na peněţitou pomoc v mateřství těhotná pojištěnka. (Jestliţe nesplňuje ţena podmínky pro nárok na peněţitou pomoc v mateřství a doloţí potvrzením orgánu nemocenského pojištění, ţe nemá na tuto dávku nárok z ţádné pojištěné činnosti, ošetřující lékař rozhodne o vzniku její dočasné pracovní neschopnosti,
2.
pojištěnec, za předpokladu, ţe převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů,
3.
pojištěnec, který pečuje o dítě, jehoţ matka zemřela,
4.
pojištěnec, který o dítě pečuje a je zároveň otcem dítěte nebo manţelem ţeny, která dítě porodila, pokud se matka dítěte nemůţe nebo nesmí o dítě starat z důvodu závaţného dlouhodobého onemocnění, pro které byla matka uznána neschopnou práce, a zároveň nemá v tomto případě nárok na výplatu peněţité pomoci v mateřství,
5.
pojištěnec, který pečuje o dítě a je otcem dítěte nebo manţelem ţeny, která dítě porodila, za předpokladu, ţe s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, ţe bude pečovat o dítě; takovou dohodu je moţné uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte. Po uplynutí 6 týdnů po porodu můţe matka dítěte dát písemný souhlas s tím, aby otec dítěte nebo její manţel nadále o dítě pečoval. Tímto se matka vzdává poskytování peněţité pomoci v mateřství a tato dávka se bude poskytovat muţi. Dohodu musí matka podepsat; přičemţ její
73
TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xli, 379 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-740-0322-6, s. 169-170.
43
podpis musí být úředně ověřen. Podepsání dohody lze rovněţ učinit na OSSZ, kde jiţ ověřování podpisu není potřeba. Podmínky pro vznik nároku na peněţitou pomoc v mateřství jsou následující: pojištěnka porodila nebo převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči mateřskou, je účastna nemocenského pojištění ke dni nástupu na mateřskou dovolenou nebo jí trvá ochranná lhůta počátkem šestého týdne před očekávaným nebo skutečným dnem porodu, je účastna nemocenského pojištění v posledních dvou letech před porodem alespoň po dobu 270 dnů a zároveň nemá započitatelný příjem ze zaměstnání, ze kterého je tato dávka poskytována.74 U osob samostatně výdělečně činných musí být splněna navíc i podmínka účasti na nemocenském pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná minimálně 180 dní v období jednoho roku před porodem. Tato podmínka platí obdobně i pro zahraničního zaměstnance.75 Uvedené podmínky je nutné splnit kumulativně. Peněţitá pomoc v mateřství se poskytuje po dobu 28 týdnů mateřské dovolené, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od osmého týdne před tímto dnem. Vyčerpá-li pojištěnka z mateřské dovolené méně neţ šest týdnů, protoţe porod nastal dříve, neţ určil lékař, poskytuje se peněţitá pomoc v mateřství aţ do doby 28 týdnů a nedochází k jejímu krácení. Vyčerpá-li však pojištěnka z mateřské dovolené před porodem méně neţ šest týdnů z jiného důvodu, poskytuje se jí peněţitá pomoc mateřství do uplynutí 22 týdnů ode dne porodu. 76 Krácení peněţité pomoci v mateřství stejně jako mateřské dovolené, lze chápat jako určitou “sankci” za to, ţe pojištěnka nenastoupila na mateřskou dovolenou včas.77 V případě pojištěnky, která porodila dvě nebo více dětí, se doba poskytování peněţité pomoci v mateřství při nedodrţení nástupu zkracuje do uplynutí 31 týdnů ode dne porodu. Porodila-li pojištěnka zároveň dvě nebo více dětí, poskytuje se jí peněţitá pomoc v mateřství 37
74
TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xli, 379 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-740-0322-6, s. 170. 75 FRYJAUFOVÁ, Eva (nejen pro maminky). 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2007. ISBN 978-80-251-1454-4., s. 14 76 TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xli, 379 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-740-0322-6, s. 170. 77 HALÍŘOVÁ, Gabriela. Sladění pracovních a rodinných rolí zaměstnanců pečujících o děti. Praha: Leges, 2014, 192 s. Teoretik. ISBN 978-80-87576-92-2, s. 87.
44
týdnů.78 Poskytování peněţité pomoci v mateřství se přerušuje, jestliţe dítě bylo převzato ze zdravotních důvodů do péče kojeneckého ústavu nebo jiného zdravotnického zařízení ústavní péče a zaměstnankyně zatím nastoupila do práce. Ode dne, kdy pojištěnka převzala dítě opět do své péče, a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněţité pomoci v mateřství aţ do vyčerpání celkového nároku, ne však déle neţ do dne, kdy dosáhne věku jednoho roku. Shodně se postupuje také v případě, ţe pojištěnka nemůţe nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závaţné dlouhodobé onemocnění, pro něţ je neschopná práce, a dítě proto muselo být převzato do péče kojeneckého ústavu nebo jiného zdravotnického zařízení anebo jiné osoby. Dále je v praxi nutné řešit také případy, kdy se dítě narodilo mrtvé; peněţitá pomoc v mateřství se poskytuje po dobu 14 týdnů. Jestliţe dítě zemřelo v době, kdy zaměstnankyni jiţ náleţí peněţitá pomoc v mateřství, poskytne se jí dávka ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle neţ do vyčerpání celkového nároku.79 Výše peněţité pomoci v mateřství se počítá z vyměřovacího základu, přičemţ činí za kaţdý kalendářní den 70 % denního vyměřovacího základu.80 Další dávkou, která zpravidla navazuje na peněţitou pomoc v mateřství, popř. v případě, kdy ţena nemá nárok na peněţitou pomoc v mateřství, vzniká na ni nárok jiţ ode dne porodu, je rodičovský příspěvek. Rodičovský příspěvek je spojen s pojmem rodičovská dovolená, které však nelze směšovat. Zatímco rodičovský příspěvek je institutem práva sociálního zabezpečení, rodičovská dovolená je především institutem pracovněprávním. K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich ţádost rodičovskou dovolenou, tj. omluvené pracovní volno bez nároku na náhradu mzdy. Rodičovskou dovolenou řadí zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce mezi důleţité osobní překáţky v práci. Matce dítěte se tato dovolená poskytuje po skončení mateřské dovolené (matka však zpravidla mezi mateřskou dovolenou a čerpáním rodičovské dovolené zaţádá o čerpání dovolené za kalendářní rok) a otci od
78
TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xli, 379 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-740-0322-6, s. 170. 79 Ibidem, s. 171. 80 § 37 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, ve znění pozdějších předpisů.
45
narození dítěte, ne však déle neţ do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Přestoţe je stanoven začátek čerpání rodičovské dovolené u obou rodičů, neznamená to, ţe od tohoto okamţiku musí vţdy rodičovskou dovolenou čerpat. Rozsah čerpání rodičovské dovolené (ohraničen pouze třemi roky věku dítěte) si totiţ určuje kaţdý z rodičů sám a zaměstnavatel je povinen mu rodičovskou dovolenou v poţadovaném rozsahu poskytnout. Pracovní volno také není třeba čerpat do tří let věku dítěte souvisle, ale je moţné například opakovaně poţádat o čerpání rodičovské dovolené v kratším rozsahu. Takové čerpání je zaměstnavatel povinen zaměstnanci umoţnit.81 Důvodem, proč sem zařazuji pojednání o rodičovské dovolené je skutečnost, ţe zatímco rodičovská dovolená trvá ze zákona jen tři roky, rodičovský příspěvek lze čerpat aţ do čtyř let věku dítěte. Má-li rodič dítěte tudíţ v úmyslu zůstat s dítětem doma čtyři roky a čerpat u toho rodičovský příspěvek, pokud je tento rodič zaměstnán, je nutné si v zaměstnání vyřídit např. volno bez nároku na náhradu mzdy. Nyní se tedy dostáváme k samotnému rodičovskému příspěvku. Rodičovský příspěvek je dávka státní, sociální a rodinná, kterou poskytuje stát ze státních prostředků pro potřeby rodin s dětmi. Jedná se o dávku obligatorní a netestovanou, tzn. ţe výše příjmu rodiny se pro vznik nároku nezjišťuje. Jedná se o dávku státní sociální podpory, která je upravena v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Mezi základní principy systému státní sociální podpory rovněţ patří princip sociální potřebnosti, tzn., ţe dávky jsou osobám poskytovány nezávisle na předchozí finanční účasti na systému, tj. jejich výdělečné činnosti a odvádění daně z příjmu a pojistného na sociální zabezpečení do státního rozpočtu. Základním účelem rodičovského příspěvku je podpora rodin pečujících o malé děti a zlepšení jejich finančních podmínek. Jeho primárním určením bylo původně alespoň částečně pokrýt náklady rodiče, který zůstane v domácnosti, aby mohl osobně pečovat o dítě, a nepracuje. V současné době však podmínkou jeho čerpání na rozdíl od minulosti jiţ není, aby rodič nepracoval.82 Příjmy rodiče v současné době nejsou ţádným způsobem sledovány. Rodič můţe při nároku na výplatu rodičovského příspěvku zlepšovat sociální situaci rodiny výdělečnou činností, ale musí v této době zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou. Od 1. ledna 2012 došlo k významným změnám v právní úpravě rodičovského 81
BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2015, xxv, 1613 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-290-8, s. 878. 82 HALÍŘOVÁ, Gabriela. Nový rodičovský příspěvek a jeho problematické aspekty. Právní rozhledy. 2008, č. 11. ISSN 1210-6410, s. 393.
46
příspěvku. Podle § 30zákona o státní sociální podpoře náleţí rodiči, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku dítěte, a to nejdéle do doby, kdy byla vyplacena celková částka 220 000 Kč. Rodičovský příspěvek při péči o dítě starší čtyř let nenáleţí. Rodič přitom můţe volit výši rodičovského příspěvku, jestliţe lze alespoň jednomu z rodičů v rodině stanovit k datu narození nejmladšího dítěte v rodině 70 % třicetinásobku denního vyměřovacího základu v částce převyšující 7 600 Kč aţ do částky 11 500 Kč měsíčně s tím, ţe zvolená výše rodičovského příspěvku nesmí přesáhnout 70 % třicetinásobku denního vyměřovacího základu. Výše denního vyměřovacího základu tedy určuje měsíční výši rodičovského příspěvku, kterou si můţe rodič zvolit. Maximální výše dávky můţe činit 11 500 Kč měsíčně. Pro stanovení nároku a výše rodičovského příspěvku je tedy rozhodující výše denního vyměřovacího základu pro stanovení peněţité pomoci v mateřství nebo nemocenského v souvislosti s porodem nebo převzetím dítěte podle zákona o nemocenském pojištění.83 Volbu výše příspěvku je oprávněn provést rodič, který uplatnil nárok na rodičovský příspěvek. Písemná ţádost se podá krajské pobočce Úřadu práce, jeţ o rodičovském příspěvku rozhoduje. Provedenou volbu výše příspěvku lze měnit, nejdříve ovšem po uplynutí 3 kalendářních měsíců po sobě jdoucích, po které byl rodičovský příspěvek vyplácen, a to i v případě, ţe při pobírání dávky došlo ke změně oprávněné osoby. Volbou výše dávky a její případnou změnou je moţné v rámci čtyřletého období ovlivňovat celkovou dobu pobírání rodičovského příspěvku do vyčerpání celkové částky 220 000 Kč. Zde je vhodné uvést, ţe zmíněný pojem „rodič“ je pro účely poskytování rodičovského příspěvku vykládán dosti široce. Rodičem se rozumí téţ jiná osoba neţ matka nebo otec dítěte, pokud převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se povaţuje dítě osvojené, jeţ bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě, jehoţ rodič zemřel, nebo dítě manţela. Pokud je rodičem dítěte zakládajícího nárok na rodičovský příspěvek nezletilá osoba, lze jí přiznat rodičovský příspěvek jen, jestliţe soud této osobě, která dosáhla věku 16 let, přiznal rodičovskou zodpovědnost podle zákona o rodině. Rodičovský příspěvek můţe být přiznán kterémukoliv z rodičů (tedy jak otci, tak matce). Při péči o totéţ dítě zakládající nárok na rodičovský příspěvek 83
TRÖSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 6., podstatně přeprac. a aktualiz. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxx, 290 s. Academia iuris (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-473-5, s. 192-194.
47
náleţí dávka jen jednomu, a to rodiči určenému na základě dohody rodičů. Pokud se rodiče nedohodnou, určí krajská pobočka Úřadu práce, která o rodičovském příspěvku rozhoduje, kterému z rodičů se příspěvek přizná. Jde o nárok rodiče. Pro uplatnění nároku na rodičovský příspěvek musí být u oprávněné osoby a rovněţ u dítěte zakládajícího nárok na tento příspěvek splněna podmínka, kterou je trvalý pobyt a bydliště na území České republiky.84 V souvislosti s nárokem na rodičovský příspěvek ve vztahu k nároku na peněţitou pomoc v mateřství, lze citovat i rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, který uvedl, ţe „při posuzování podmínek pro vznik nároku na rodičovský příspěvek (§ 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře) je zapotřebí rozlišovat mezi vznikem nároku na peněžitou pomoc v mateřství a vznikem nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství. Skutečnost, že nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nevznikl, neznamená, že nevznikl nárok na dávku ve formě peněžité pomoci v mateřství, a nejsou tudíž splněny podmínky nároku na rodičovský příspěvek.”85 Nabízí se rovněţ otázka, zda není moţné čerpat peněţitou pomoc v mateřství a rodičovský příspěvek zároveň (např. v případech, kdy se matka dítěte má v úmyslu vrátit brzy do zaměstnání). Nejvyšší správní soud v této otázce však dovodil, ţe „souběh peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku zákon o státní sociální podpoře principielně vylučuje (§ 30 odst. 6 zákona o státní sociální podpoře). Výjimky z uvedeného pravidla jsou pak stanoveny pouze pro případ, kdy peněžitá pomoc náleží v nižší výměře než rodičovský příspěvek nebo trvá-li nárok na peněžitou pomoc pouze po část kalendářního měsíce (§ 32 odst. 2 téhož zákona).”86 Nárok na rodičovský příspěvek zakládá vţdy péče o nejmladší dítě v rodině. Proto také zákon stanoví, v jaké výši náleţí rodičovský příspěvek a jak postupovat v případech, kdy se nejmladším dítětem v rodině stane jiné dítě. Nárok na rodičovský příspěvek přiznaný z důvodu péče o nejmladší dítě v rodině zaniká posledním dnem kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém se nejmladším dítětem v rodině stalo jiné dítě, jeţ zakládá nárok na rodičovský příspěvek. Platí to i v případě, ţe dosud nebyla vyplacena celá částka 220 000 Kč. Zanikl-li nárok na 84
TRÖSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 6., podstatně přeprac. a aktualiz. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxx, 290 s. Academia iuris (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-473-5, s. 192-194. 85 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2010, čj. 2 Ad 31/2010-42. 86 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.11.2007 čj. 3 Ads 62/2007 – 82.
48
rodičovský příspěvek proto, ţe se nejmladším dítětem v rodině stalo jiné dítě, náleţí rodičovský příspěvek v kalendářním měsíci, v němţ na ně vznikl nárok z titulu péče o nejmladší dítě ve výši, která náleţí z důvodu péče o toto nejmladší dítě.87 Na závěr pojednání o peněţité pomoci v mateřství a rodičovském příspěvku je vhodné uvést, ţe také osoba, která není biologickou matkou (či rodičem obecně) dítěte, ale převzala dítě do své péče má právo na mateřskou a rodičovskou dovolenou, pokud jí bylo dítě svěřeno na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo se jedná o dítě, jehoţ matka zemřela. Pokud se týká výplaty peněţité pomoci v mateřství, „rozhodujícím okamžikem pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství [§ 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění] je faktické převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů, nikoliv až nabytí právní moci rozhodnutí příslušného správního orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů.”88 Toto tvrzení je však třeba doplnit o informaci, ţe pokud však má jeden z rodičů v kalendářním měsíci nárok na peněţitou pomoc v mateřství, peněţitou pomoc nebo nemocenské poskytované v souvislosti s porodem, rodičovský příspěvek v některých výjimečných případech náleţí, nicméně jen tehdy, pokud je vyšší, a to ve výši rozdílu mezi rodičovským příspěvkem a výší uvedených dávek z nemocenského pojištění. Nebude se tedy jednat o příliš častou situaci.89 Mateřská dovolená se poskytuje v takovém případě v rozsahu do 22 týdnů od převzetí dítěte, a pokud osoba převzala dvě nebo více dětí, mateřská dovolená trvá aţ 31 týdnů. Maximálně však můţe být mateřská dovolená u osob, které převzaly dítě, respektive děti do své péče, vyplácena do jednoho roku věku dítěte. Pokud se týká rodičovské dovolené, je třeba rozlišit skutečnost, zda zaměstnankyně čerpala mateřskou dovolenou, nebo ne. V případě, ţe nečerpala, přísluší jí rodičovská dovolená ode dne převzetí dítěte do své péče do doby, dokud dítě nedosáhne věku 3 let. V opačném případě k nároku na rodičovskou dovolenou dochází aţ po skončení mateřské dovolené. V praxi můţe dojít i k případům, kdy je dítě převzaté do péče jiných osob aţ po dosaţení věku 3 let, nejdéle však do 7 let dítěte. V takovém případě se poskytuje rodičovská dovolená v délce 22 týdnů. Obdobně tato úprava platí i tehdy, kdyţ k 87
TRÖSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 6., podstatně přeprac. a aktualiz. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxx, 290 s. Academia iuris (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-473-5, s. 195. 88 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.1.2012 čj. 1 Ad 9/2011 – 23. 89 VYBÍHAL, Václav a kol. Mzdové účetnictví 2015: praktický průvodce. Praha: Grada, 2015. 464 s. ISBN 80-247-9676-7, s. 411.
49
převzetí dítěte dojde před dosaţením tří let s tím, ţe doba 22 týdnů uplyne aţ po dovršení tohoto věku. Stanovení rodičovské dovolené při péči o děti převzaté na dobu 22 týdnů se povaţuje za dostačující k adaptaci dítěte v nové rodině.90 Vedle výše uvedených dávek, lze pak zmínit ještě dvě dávky, které jsou úzce spojeny se zabezpečením rodin s dětmi, a to přídavek na dítě a ošetřovné. Nejprve se zaměřím na přídavek na dítě. Přídavek na dítě je obligatorní peněţitá opakující se dávka státní sociální podpory, která je určena nezaopatřeným dětem. Přídavek na dítě nahradil přídavky na děti, které byly do 31. 12. 1995 poskytovány jako dávka nemocenského pojištění. Přídavek na dítě se poskytuje v závislosti na výši příjmu v rodině, jde tedy o dávku testovanou. Poskytuje se pouze tehdy, pokud rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky ţivotního minima rodiny a koeficientu 2,40.91 Přídavek na dítě je nárokem nezaopatřeného dítěte. Do dosaţení zletilosti dítěte ţádá o přídavek zákonný zástupce dítěte a dávka se vyplácí tomu, kdo má dítě v přímém zaopatření, tj. tomu, kdo o dítě osobně pečuje. Jestliţe je tato podmínka splněna u několika osob, vyplácí se přídavek na dítě osobě určené na základě dohody těchto osob. Nedojde-li mezi nimi k dohodě, určí krajská pobočka Úřadu práce, jeţ o přídavku na dítě rozhoduje, které z těchto osob se bude přídavek na dítě vyplácet. Pro posouzení nároku na dávku poskytovanou v závislosti na výši příjmu, tj. na dávku testovanou, se příjmy započítávají v tzv. rozhodném období. Rozhodným obdobím se v případě přídavků na dítě rozumí období od 1. října předcházejícího kalendářního roku
do
30. září následujícího kalendářního roku, ve kterém je nutné prokázat rozhodný příjem.92 Přídavek na dítě je zákonem stanoven pevnou částkou v závislosti na věku dítěte. Pohybuje se od 500 do 700 Kč měsíčně.93
90
JAKUBKA, Jaroslav. em, Olomouc: ANAG, 2008, ISBN 978- 80-7263-4323, s. 296. 91 TRÖSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 6., podstatně přeprac. a aktualiz. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxx, 290 s. Academia iuris (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-473-5, s. 186 a násl. 92 Ibidem, s. 186 a násl. 93 §18 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
50
Tabulka č. 1: Výše přídavků na dítě Věk nezaopatřeného dítěte
Přídavek na dítě v Kč měsíčně
do 6 let
500
6 – 15 let
610
15 – 26 let
700
Zdroj: Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
Další dávkou, která je určena k zabezpečení rodin s dětmi, je ošetřovné. Ošetřovné je dávkou nemocenského pojištění, to znamená, ţe nárok na něj mají jen rodiče dětí, kteří jsou plátci nemocenského pojištění. Ošetřovné je tedy peněţitou dávkou nemocenského pojištění, která náleţí zaměstnanci (muţi či ţeně), který nemůţe pracovat, protoţe musí:94 1.
ošetřovat nemocné dítě mladší deseti let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz, nebo jiného člena domácnosti, jehoţ zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyţaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou nebo členky domácnosti, která porodila, jestliţe její stav v době bezprostředně po porodu vyţaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou nebo,
2.
pečovat o dítě mladší neţ 10 let z tohoto důvodu, ţe buď došlo k situaci, kdy školské výchovné zařízení nebo zvláštní výchovné zařízení, popř. jiné obdobné zařízení pro děti, v jehoţ denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo škola, jejímţ je ţákem, byly uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídané události, nebo dítě nemůţe být pro nařízenou karanténu v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jehoţ denní nebo týdenní péči dítě
94
TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xli, 379 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-740-0322-6, s. 173.
51
jinak je, nebo docházet do školy, nebo fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz nebo porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůţe o dítě pečovat. Podmínkou nároku na ošetřovné je, ţe dítě nebo nemocný člen rodiny ţije se zaměstnancem v domácnosti. Splnění podmínky domácnosti se nevyţaduje, jde-li o ošetřování dítěte do deseti let rodičem. V případě rozvodu manţelství a svěření dítěte soudem do společné nebo střídavé výchovy obou rodičů se za domácnost povaţuje domácnost kaţdého z nich. Zaměstnanec však nemá nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o ně, jestliţe jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněţité pomoci v mateřství nebo má nárok na rodičovský příspěvek. To však neplatí v případech, kdy tato fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz nebo porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůţe o dítě pečovat. Podpůrčí doba u ošetřovaného činí nejdéle devět kalendářních dnů a její běh počíná od prvního dne potřeby ošetřování (péče). Jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí podpůrčí doba 16 kalendářních dnů. Podpůrčí doba u ošetřovného počíná od prvého dne potřeby ošetřování nebo péče; to platí i v případě převzetí ošetřování (péče) jiným oprávněným. Jestliţe vznikla potřeba ošetřování (péče) dnem, v němţ má zaměstnanec směnu jiţ odpracovanou, počíná podpůrčí doba následujícím kalendářním dnem.95
4.2 Dávky v USA V souvislosti se základními principy liberálního státu je počet dávek v USA poměrně nízký stejně jako jejich výše. V této souvislosti je nejprve nutné zmínit, ţe pokud se týká sociálních dávek, které by měly být určeny těhotné ţeně, v USA neexistuje ani dávka, která by se podobala vyrovnávacímu příspěvku v těhotenství a mateřství a stejně tak v USA neexistují dávky nemocenského pojištění, tedy matka, která musí ze zdravotních důvodů v těhotenství přestat pracovat, není ze strany státu zajištěna prostřednictvím výplaty nemocenského. 96 V USA neexistují ani jiné dávky, které by měly za cíl zajistit těhotnou ţenu před porodem. Ani sociální dávky vztahující 95
TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xli, 379 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-740-0322-6, s. 173. 96 PRUŠVIC, David. Porovnání výběru pojistného a daní: projekt výzkumu č. HR 149/06 (smlouva č. GK MPSV-01-140/06). 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2008, 145, 8 s. ISBN 978-80-87007-99-0, s. 94-95.
52
se k porodu, tedy podobné našemu porodnímu v USA neexistují. Pokud se týká zdravotního pojištění, od roku 2014 došlo k rozšíření systému Medicaid i na těhotné ţeny, čímţ je zajišťována kvalifikovaná a dostatečně obsáhlá zdravotní péče i ţenám, které nemají, resp. si nemohou dovolit soukromé zdravotní pojištění.97 V USA není dokonce moţné najít ani dávky, které by byly obdobou české peněţité pomoci v mateřství či rodičovského příspěvku. Ačkoli je mateřství velmi významnou sociální událostí v ţivotě pracující ţeny, v USA za tímto účelem neexistují ţádné dávky, které by byly vypláceny ze strany státu. Je samozřejmě moţné si sjednat např. soukromé pojištění, kterým mohou být tyto události do jisté míry pokryty, nicméně soukromé pojištění není tématem této práce, tato práce se věnuje především sociálním dávkám poskytovaným ze strany státu. V této souvislosti je nutné konstatovat, ţe dávky uvedeného typu v USA neexistují.98 Pokud se jedná o způsoby zabezpečení matek s dětmi, jsou tyto v USA dosti omezené. Ve své podstatě lze ţádat především o dávky, které jsou určené nízkopříjmovým rodinám, tj. nikoli všem, neexistují dávky, která by byly poskytovány všem bez ohledu na výši příjmu. Mezi dávky, které lze čerpat v případě mateřství v USA patří zejména přídavky na děti (“Benefits for children”). Přídavky na dítě jsou však dávkou, která je určena nikoli matce, ale dítěti, přičemţ v USA je mohou nárokovat pouze děti (prostřednictvím svých rodičů), které splní podmínku, ţe alespoň jeden z rodičů dítěte je invalidní, pobírá starobní důchod či jiţ zemřel. Dítě navíc můţe dávku pobírat jen do věku 18 - 19 let (za předpokladu denního studia, lze pobírat dávku do 19 let), popř. ve věku nad 18 let, pokud je dítě invalidní. Dítě pobírající dávku navíc musí být svobodné, v případě uzavření manţelství ztrácí nárok na přídavek na dítě. Na tento přídavek tak zdaleka nedosáhne kaţdé dítě, v USA jej aktuálně pobírá okolo 4,4 milionu dětí. Výše dávky můţe činit aţ polovinu výše invalidního či starobního důchodu rodiče, který je invalidní či starobní důchodce, v případě smrti rodiče můţe dítě dostat aţ 75 % toho, na co by měl nárok zemřelý rodič z důchodového pojištění.99
97
HEALTH CARE.GOV. Pregnant women. Healthcare.gov [online]. 2014 [cit. 2015-03-21]. Dostupné z: https://www.healthcare.gov/what-if-im-pregnant-or-plan-to-get-pregnant/. 98 SOCIALSECURITY.GOV. Information for....Social security [online]. 2015 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.ssa.gov. 99 SOCIALSECURITY.GOV. Benefits for children. Social security [online]. 2015 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10085.pdf
53
Další dávkou, kterou lze v souvislosti s mateřstvím čerpat je přídavek na invalidní (postiţené) dítě. (“Benefits for disabled children”). Tato dávka je určena dětem do 18 let, které splňují podmínku invalidity a mají zároveň nízký či ţádný příjem (v roce 2014 musel být příjem dítěte niţší neţ $1,070 USD měsíčně). Při splnění podmínek je dítěti (tudíţ nikoli rodičům) vyplácena dávka, jejíţ výše je v různých státech federace odlišná, neboť záleţí na rozhodnutí kaţdého státu, kolik prostředků je schopen a ochoten vyplatit. 100 Opět se ovšem jedná o dávku, která je určena jen úzkému spektru osob, nikoli všem či velké části populace. Pokud se týká zdravotního pojištění, jiţ bylo v této práci výše zmíněno zdravotní pojištění dětí („State children health insurance program“), což je sociální zdravotní program fungující na bázi federálně-státního partnerství a spravovaný Ministerstvem zdravotnictví USA. Tento program poskytuje zdravotní pojištění rodinám s dětmi, jejichţ příjmy jsou příliš vysoké na to, aby se mohly kvalifikovat pro sociálně zdravotní program Medicaid, ale zároveň jsou příliš nízké na to, aby si mohly dovolit platit soukromé zdravotní pojištění. Pojištění v rámci tohoto programu je moţné aţ do 19 let věku dítěte. Program je přitom povaţován za součást programu Medicaid.101 V zásadě lze tudíţ uvést, ţe dávek, které mají zabezpečit dítě či jeho matku není v USA příliš mnoho a většina občanů na ně nemá nárok. Pro případy nízko-příjmových rodin zde pak existuje ještě dočasná podpora pro sociálně slabé rodiny („Temporary Assistance for Needy Families“), tato je typem dávky, která poskytuje jak sluţby a finanční prostředky, tak příleţitosti sociálně slabým rodinám. Cílem programu je především zajistit, aby rodiče dětí v rodinách pracovali.102
4. 3 Komparace Stejně jako v kapitole č. 3 této práce bylo i v této kapitole, která má charakter komparace zjištěno, ţe mezi zabezpečením ţeny pro případ mateřství a zabezpečením dětí je mezi ČR a USA významný rozdíl. Opět je nutné vzít v potaz, ţe ČR lze 100
SOCIALSECURITY.GOV. Benefits for disabled children. Social security [online]. 2015 [cit. 201502-06]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10026.pdf. 101 INSUREKIDSNOW.GOV. Medicaid & CHIP – Children’s Health Coverage Basics. InsureKidsNow.gov [online]. [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://www.insurekidsnow.gov /chip/index.html. 102 SOCIALSECURITY.GOV. Temporary Assistance for Needy Families. Social security [online]. 2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/policy/docs/statcomps/supplement/2000/ public_asst.pdf.
54
povaţovat spíše za sociální stát, zatímco USA je typickým příkladem liberálního státu, coţ je základní příčinnou konkrétních rozdílů. V zásadě se přitom nepodařilo identifikovat prakticky ţádné shody mezi oběma systémy, pokud se týká zabezpečení matek s dětmi. V USA na rozdíl od ČR neexistuje ţádné sociální zajištění pro matku, která je těhotná či porodila dítě nebo pečuje o dítě v prvních letech jeho věku. V USA totiţ nelze identifikovat ani dávky podobné vyrovnávacímu příspěvku v těhotenství a mateřství, stejně tak zde neexistuje nemocenské za účelem zabezpečení matky v případě rizikového těhotenství, stejně tak nelze identifikovat ani další dávky, které jsou v ČR vypláceny z nemocenského pojištění jako např. ošetřovné (na dítě) či peněţitou pomoc v mateřství. V USA rovněţ na rozdíl od ČR nenajdeme institut porodného ani rodičovského příspěvku. Pokud se jedná například o přídavky na dítě, jsou v ČR limitovány pouze výší příjmu rodiny, zatímco v USA je nutné splnit podmínky, mezi které patří invalidita či pobírání starobního důchodu nebo dokonce úmrtí alespoň jednoho z rodičů dítěte. Přídavky na invalidní dítě pak lze pobírat v případě invalidity dítěte, které nemá ţádný příjem či má jen nízký příjem. Na přídavek na dítě tak v USA dosáhne významně méně rodin neţ v ČR (vyjádřeno ve vztahu k celkové populaci) a i samotné pojetí přídavku na dítě je chápáno jiným způsobem, neboť v USA je tento přídavek chápán jako institut sociálního práva, jehoţ cílem je řešit velmi náročné ţivotní situace či sociální události, nejedná se rozhodně o institut, který by měl být vyuţíván zcela běţně. V zásadě lze říci, ţe určitou shodu, která ovšem není příliš významná, lze identifikovat pouze v oblasti zdravotního pojištění, kdy USA mají v současnosti speciální systém zdravotního pojištění pro těhotné ţeny a pro děti v rámci Medicaid, čímţ stát ţenám v těhotenství a dětem zajišťuje rozsah zdravotní péče, který je nutný ke správnému vývoji dítěte a předejití celé řadě komplikací v těhotenství i po narození dítěte. V ČR lze však tuto situaci povaţovat za standard, neboť v ČR s ohledem na povinné zdravotní pojištění, které kupříkladu v případě nezaopatřeného dítěte hradí stát, lze říci, ţe v ČR má na bezplatnou (či minimálními doplatky např. za pohotovostní ošetření zatíţenou) zdravotní péči nárok kaţdý, bez ohledu na to, zda se jedná o těhotnou ţenu, matku, nezaopatřené dítě či kohokoli jiného. Stejně tak není zdravotní
55
pojištění v ČR na rozdíl od USA omezeno určitou výší příjmů a neexistuje zde rozvinutý systém soukromého pojištění, který funguje jiţ dlouho v USA. Závěrem je vhodné říci, ţe v USA je více neţ v ČR v souvislosti s takřka nulovou podporou mateřství ze strany státu nutné rodičovství více plánovat a zabezpečit sebe i dítě nezávisle na státu a sociálních dávkách. V ČR se sice stále hovoří o tom, ţe peněţitá podpora v mateřství či rodičovský příspěvek jsou nízké, nicméně ve srovnání s USA je stále český sociální systém velmi štědrý.
56
5. SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ CIZINCŮ V ČR Migrace lidí je široký fenomén rozeznatelný v prostoru a čase uţ od dob prehistorie. Obecně jde o jakékoli lidské přesouvání se, stěhování se z jedné oblasti do druhé. Je však mnoţství důvodů a mnoho důsledků, které s migrací přímo či nepřímo souvisejí. Mezi ty patří kupříkladu problematika sociálního zabezpečení migrantů v cizí zemi. Ekonomická nebo pracovní migrace je mobilita lidí za účelem ekonomické participace na trhu práce. Ekonomická migrace můţe mít různé charakteristiky a formy: dočasná, sezónní, cyklická atd. Zdůrazňována bývá zejména dočasnost pobytu ekonomických migrantů s úmyslem ekonomicky participovat s touhou po návratu do země původu. To, ţe migranti zůstávají v zemi imigrace déle, neţ původně plánovali, je podmíněno mnoha faktory (lepší ţivotní podmínky, sociální vazby, ztráta intenzivního spojení se zemí původu). V souvislosti s účastí na trhu práce (zejména tou dlouhodobou) by mělo být spojeno rovněţ určité sociální zabezpečení pracovníka. Migranti a migrantky ze třetích zemí představují neustále rostoucí skupinu nejen z hlediska jejich počtu, ale také z hlediska jejich vlivu na majoritní společnost. Postmoderní charakter současných komplexních společností v těsném poutu s globalizací přímo i nepřímo generuje širokou škálu různých typů mobilit a migrací, které se zákonitě transformují do problémů národních států souvisejících s kulturní rozmanitostí. Tímto novým výzvám čelí kaţdá společnost a výjimkou není ani společnost česká. Z tohoto důvodu je nutné se otázkami zabezpečení cizinců ze třetích zemí v ČR zabývat. Integrace cizinců je totiţ velmi komplexní fenomén, jehoţ přesahy do oblasti práva sociálního zabezpečení nelze opomíjet.103
5.1 Obecně o sociálním zabezpečení cizinců ze třetích zemí v ČR V souvislosti se sociálním zabezpečením cizinců v ČR je tedy především nutné rozlišovat mezi občany EU a občany třetích států, neboť sociální zabezpečení a jeho právní úprava se v těchto případech odlišuje. Cizinci ze zemí EU jsou v ČR v současnosti chápáni jako určitá privilegovaná skupina cizinců, která má obvykle nárok na větší sociální zabezpečení neţ cizinci ze třetích zemí (to platí zejména pro rodinné příslušníky občanů EU zdrţujících se dlouhodobě na území ČR). Je to dáno tím, ţe řada 103
ŠTEFKO, Martin, KOLDINSKÁ. Kristina ISBN 80-740-0464-3, s. 12.
. Vydání první. xvii, 285 pages.
57
pravidel je obsaţena přímo v evropském právu a jsou nastavena tak, aby občany EU do jisté míry privilegovala před ostatními cizinci.104 Tato práce je věnována, mimo jiné, sociálnímu zabezpečení občanů USA v ČR, tj. občanů třetího státu, jak jiţ bylo výše naznačeno. V případě cizinců z třetích zemí je obecně sociální zabezpečení řešeno prostřednictvím bilaterálních či ve výjimečných případech i multilaterálních mezinárodních smluv. V této souvislosti se pak zabezpečení cizinců z různých států třetích zemí liší zejména podle toho, jaký je obsah konkrétní mezinárodní smlouvy mezi ČR a třetím státem. V zásadě lze tudíţ dovodit, ţe v případě sociálního zabezpečení cizinců z třetích zemí v ČR existují značné rozdíly mezi cizinci z různých států. I mezi cizinci ze třetích zemí tak existují privilegované a méně privilegované skupiny.105 V této souvislosti je také nutné podotknout, ţe ověřovat hypotézu, ţe sociální zabezpečení cizinců v ČR je dostatečné, je poměrně obtíţné, neboť se velmi liší situace mezi cizinci ze států EU a rovněţ mezi cizinci ze třetích států navzájem. Z tohoto důvodu také byla hypotéza zúţena především na občany USA.
5.2 Sociální zabezpečení občanů USA v ČR Z hlediska migračních proudů, patří mezi cizinci ze třetích států státní příslušníci USA k nejčastějším cizincům v ČR (vedle cizinců z Ukrajiny, Vietnamu či Ruska).106 To je důvodem, proč je vhodné se problematikou jejich sociálního zabezpečení v ČR zabývat. Na tomto místě je nezbytné zaměřit se právě na informace o vzájemných smluvních ujednáních mezi ČR a USA v oblasti sociálního zabezpečení. S níţe citovanými ustanoveními tak bude v další části této studie dále pracováno, čímţ uvedené citace zcela jistě směřují k naplnění cíle této práce. Obecně lze v této souvislosti říci, ţe mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení lze označit za tradiční a zároveň za běţně pouţívaný prostředek koordinace v oblasti
104
ŠTEFKO, Martin, KOLDINSKÁ., Kristina ISBN 80-740-0464-3, s. 12-13. 105 Ibidem, s. 13. 106 Ibidem, s. 11.
. Vydání první. xvii, 285 pages.
58
sociálního zabezpečení. Základním smyslem těchto smluvních ujednání je zajistit práva osob, které migrují mezi dvěma smluvními státy.107 Pro případ řešení problematiky sociálního zabezpečení mezi ČR a USA existují v současné době dvě mezinárodní smlouvy. Jedná se jednak o bilaterální vládní dohodu mezi ČSSR a USA, která je z roku 1968, a která se vztahuje pouze na vzájemnou výplatu důchodů mezi ČR (dříve ČSSR) a USA, 108 a dále se jedná o smlouvu o sociálním zabezpečení z roku 2007, která je účinná od 1. 1. 2009. Pokud se týká bilaterální smlouvy z roku 1968, její podstata spočívá v tom, ţe zajišťuje od roku 1968 vzájemný nárok na výplatu důchodu. Smlouva stanoví, ţe důchod, který byl přiznán dle právních předpisů jednoho smluvního státu občanovi druhého smluvního státu, mu bude vyplácen bez ohledu na místo trvalého pobytu občana.109 Smlouva o sociálním zabezpečení mezi ČR a USA z roku 2007 je pak jiţ podrobnější. Smlouva upravuje ve vztahu k USA jen právní předpisy, jimiţ se řídí Federální plán starobního, pozůstalostního a invalidního pojištění a ve vztahu k ČR pak zákon o důchodovém pojištění a předpisy související s tímto zákonem a zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a předpisy související s tímto zákonem. 110 To znamená, ţe smlouva se nevztahuje například na zákon o nemocenském pojištění. Čl. 4 pak zakotvuje rovnost zacházení, která spočívá v tom, ţe Osoby, které podléhají právním předpisům jednoho nebo obou smluvních států, popř. i osoby, jejichţ práva jsou od uvedených osob odvozena a zároveň bydlí na území smluvního státu, jsou postaveny na roveň státním občanům tohoto smluvního státu při pouţívání jeho právních předpisů týkajících se nároku na dávky a na jejich výplatu.111 Základní pravidlo, které uvádí smlouva o sociálním zabezpečení mezi ČR a USA ve svém článku 7 stanoví, ţe „není-li v této části stanoveno jinak, osoba činná na území 107
ČSSZ. Mezinárodní smlouvy. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/mezinarodni-smlouvy/. 108 Ibidem. 109 ČSSZ. Mezinárodní smlouvy ČR a USA. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/mezinarodni-smlouvy/smlouvy-uzavrene-cr/cr-a-usa.htm 110 Čl. 2 odst. 1 mezinárodní smlouvy č. 85/2008 Sb. m. s. o sociálním zabezpečení mezi ČR a USA. 111 Čl. 4 Ibidm.
59
jednoho smluvního státu jako zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá, pokud jde o tuto činnost, právním předpisům pouze tohoto smluvního státu.“112 Článek 8 smlouvy o sociálním zabezpečení mezi ČR a USA pak upravuje další, doplňující pravidla, ze kterých mimo jiné plyne následující: 2) „Osoba obvykle zaměstnaná na území jednoho ze smluvních států zaměstnavatelem, který má místo činnosti na tomto území, která je tímto zaměstnavatelem vyslána na území druhého smluvního státu, aby tam pro něj dočasně vykonávala práci, podléhá právním předpisům výhradně prvního smluvního státu, jako kdyby vykonávala práci na jeho území za předpokladu, že doba vyslání na území druhého smluvního státu nepřesahuje pět let.“113 3) Výše uvedené pravidlo se uplatní „i v případě, že osobu, která byla svým zaměstnavatelem vyslána z území smluvního státu na území třetího státu a která byla při zaměstnání na území třetího státu povinně pojištěna podle právních předpisů tohoto smluvního státu, tentýž zaměstnavatel následně vyšle z území třetího státu na území druhého smluvního státu.“114 4) Jedinec, který obvykle vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jednoho ze smluvních států, a který dočasně přesune svou samostatnou výdělečnou činnost na území druhého smluvního státu, podléhá pouze právním předpisům prvního smluvního státu. To platí, pokud přepokládaná doba samostatné výdělečné činnosti na území druhého smluvního státu nepřesahuje dobu pěti let.115 5) Zaměstnanci leteckých společností, jejichţ práce spočívá mimo jiné v cestování mezi státy, a kteří vykonávají práci na územích obou smluvních stran, tak by jinak podléhali právním předpisům obou smluvních států, podléhají s ohledem na uvedený druh své práce v zásadě jen právním předpisům toho smluvního státu, na jehoţ území má letecká společnost své hlavní sídlo. Za předpokladu, ţe však tito zaměstnanci mají bydliště na
112
Čl. 7 mezinárodní smlouvy č. 85/2008 Sb. m. s. o sociálním zabezpečení mezi ČR a USA. Čl. 8 odst. 1 Ibidem. 114 Čl. 8 odst. 2 Ibidem. 115 Čl. 8 odst. 3 Ibidem. 113
60
území druhého smluvního státu, podléhají jen právním předpisům tohoto státu.116 V zásadě by tedy z výše uvedeného, zejména z pravidla rovnosti a ze skutečnosti, ţe dávek v ČR je výrazně více a lze na ně snáze dosáhnout, zajišťují člověka v případě více sociálních událostí, bylo moţné dovodit, ţe zabezpečení cizinců z USA v ČR je obecně dostatečné. Pro doplnění informací se dále zaměříme na případovou studii, která byla nastíněna jiţ v úvodu práce.
5.3 Sociální zabezpečení občanek USA v ČR pro případ mateřství Jak jiţ bylo nastíněno v úvodu, budeme v této práci řešit případ, kdy občanka USA, která se dlouhodobě zdrţuje a pracuje v ČR, v nedávné době otěhotněla a potřebuje řešit své zabezpečení v období po narození dítěte, případně i v období ještě před narozením dítěte, pokud by např. ze zdravotních důvodů byla v těhotenství shledána dlouhodobě práce neschopnou. Je tedy zjišťováno na jaké dávky by zmíněná občanka USA měla mít v ČR nárok a za jakých podmínek. Na základě analýzy dostupných informací bylo zjištěno, ţe pokud je ţena v ČR zaměstnaná a zaměstnavatel za ní odvádí nemocenské pojištění, po dobu alespoň 270 dnů za poslední dva roky, pak bude mít ţena v souvislosti s těhotenstvím a porodem nárok jak na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství, pokud se její příjem sníţí v důsledku převedení na jinou práci z důvodu, ţe v těhotenství či na počátku mateřství určitou práci nemůţe vykonávat, tak na nemocenské, pokud by v důsledku rizikového těhotenství byla shledána práce neschopnou a stejně tak bude mít nárok na peněţitou pomoc v mateřství. V případě ošetřování dítěte bude mít ţena nárok rovněţ na ošetřovné ze systému nemocenského pojištění. I v případě, ţe zaměstnankyně nesplní podmínku nemocenského pojištění po dobu 270 dnů v posledních dvou letech v ČR (např. proto, ţe zde ţije kratší dobu či po část svého pobytu v ČR nebyla zaměstnána a neplatila si pojištění jako OSVČ), je moţné, ţe bude mít nárok alespoň na nemocenské. I v případě, ţe ţena nebude mít rizikové těhotenství, vystaví jí v takovém případě ošetřující lékař potvrzení o vzniku pracovní neschopnosti „neschopenku“ 6-8 týdnů před plánovaným porodem a ukončí ji zpravidla
116
Čl. 8 odst. 4 mezinárodní smlouvy č. 85/2008 Sb. m. s. o sociálním zabezpečení mezi ČR a USA.
61
6 týdnů po porodu. Pokud by ţena byla z důvodu rizikového těhotenství v pracovní neschopnosti a neměla nárok na peněţitou pomoc v mateřství, zůstane v pracovní neschopnosti ještě 6 týdnů po porodu.117 Tím bude zajištěno hmotné zabezpečení ţeny v období před a těsně po porodu. Poněkud sloţitější je situace ve vztahu k rodičovskému příspěvku, který je dávkou státní sociální podpory. Tato dávka je totiţ podmíněna tím, ţe cizinka má v ČR buď platný trvalý pobyt, nebo má v ČR platný přechodný pobyt déle neţ jeden rok. Pokud je tato podmínka splněna, bude mít cizinka nárok na rodičovský příspěvek za stejných podmínek jako občanka ČR. V opačném případě ovšem občanka cizího státu nebude mít na rodičovský příspěvek v ČR nárok. Totéţ platí například pro porodné či přídavky na dítě, coţ jsou rovněţ dávky státní sociální podpory, u kterých je dále nutné splnit kritérium nízkého příjmu. Zde je vhodné zmínit, ţe na rozdíl od občanů třetích zemí (tj. např. USA) jsou zde zvýhodněni občané EU, kteří mohou o většinu sociálních dávek ţádat hned po přihlášení k přechodnému pobytu, v některých případech po třech měsících.118 Z výše uvedeného lze dovodit, ţe v případě, kdy je v ČR občanka USA dlouhodobě zaměstnaná a je za ní placeno nemocenské pojištění po dobu alespoň 270 dnů za poslední dva roky a zároveň je zde přihlášena alespoň rok k přechodnému pobytu či zde má trvalý pobyt, bude mít v zásadě nárok na stejné dávky jako česká občanka. I v případě, ţe některou z podmínek občanka USA nesplní, její zabezpečení pro sociální událost porodu a raného mateřství bude stále lepší neţ v USA, kde peněţitá pomoc v mateřství ani rodičovský příspěvek neexistují, stejně tak neexistuje nemocenské, porodné a přídavky na děti jsou omezeny jen na specifické případy. Lze tedy uvést, ţe sociální zabezpečení občanů v USA je v ČR dostatečné, neboť pro řadu situací zde bude občan USA, který v ČR dlouhodobě ţije a platí pojistné, zabezpečen lépe, neţ by byl zabezpečen v USA.
117
CENTRUM PRO INTEGRACI CIZINCŮ: Sociální zabezpečení matek cizinek. Centrum pro integraci cizinců [online]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.cicpraha.org/cs/socialniporadenstvi/manzelstvi-narozeni-ditete-rodina/socialni-zabezpeceni-matek-cizinek.html. 118 MIGRACE.COM. Sociální podpora. Migrace.com [online]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.migrace.com/cs/poradna/informace-pro-cizince/cizinci-ze-zemi-mimo-eu/socialni-podpora.
62
ZÁVĚR Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila srovnání systému sociálního zabezpečení v ČR a v USA. Vedle komparace obou systémů jsme pak na jejím základě zkoumala rovněţ sociální zabezpečení občanů USA ţijících v ČR. Cílem této diplomové práce bylo porovnat systém sociálního zabezpečení v ČR a v USA. V rámci porovnání bylo zjištěno, ţe oba systémy jsou zásadním způsobem odlišné a bylo moţné identifikovat velké mnoţství rozdílů a jen minimum a obvykle jen velmi dílčích shod. Stěţejní rozdíl spočívá jiţ v samotném typu státu ve vztahu k sociálnímu zabezpečení. USA jsou typicky liberálním státem, který usiluje především o to, aby se občané pro případ různých sociálních událostí (nemoc, mateřství, invalidita, stáří apod.) zabezpečili sami, sociální dávky jsou obvykle určeny jen úzkému okruhu osob s nízkými příjmy a znevýhodněných osob. Oproti tomu ČR je sociálním státem, který má poměrně rozsáhlý systém sociálního zabezpečení, tedy dávek, ale i sluţeb a sociální pomoci. Určitou shodu lze v rámci celého systému identifikovat v tom, ţe oba systémy mají velmi podobně nastavené dávky např. pro případ stáří (důchodové pojištění), popř. pro případ invalidity. V obou zemích je nutné pro účely starobního důchodu dosáhnout určitého věku a odpracovat určitou dobu (v USA je toto přepočítáváno na kredity, tj. je nutné mít určitý počet kreditů, kterých obvykle při plném pracovním úvazku zaměstnanec dosáhne za 10 let), v ČR je striktně stanovena doba v letech. Zde je patrné, ţe je zde určitý nepoměr z hlediska toho, ţe v ČR je v zásadě vyţadováno pojištění v délce trvání 35 let, coţ je výrazně více neţ v USA. Na druhou stranu v ČR je důchod vyplácen v návaznosti na příjmy jedince obvykle v takové výši, ţe zajistí alespoň základní potřeby penzisty, oproti tomu v USA je dávka vyplácená jako důchod minimální. Jak je zřejmé, i tam kde existuje podobný typ dávky v ČR i v USA lze identifikovat značné rozdíly. Vedle toho celá řada dávek, které existují v ČR, v USA neexistují (a neexistují ani dávky podobného charakteru). Příkladem jsou veškeré dávky z nemocenského pojištění nebo třeba rodičovský příspěvek či porodné jako typ dávek státní sociální podpory. Bylo však moţné identifikovat i pojištění v nezaměstnanosti, které existuje v USA, ale neexistuje v ČR. Zde jej však do značné míry nahrazuje např. nárok na podporu 63
v nezaměstnanosti, tudíţ nelze říci, ţe by nezaměstnaný v ČR zůstal zcela nezabezpečen. Lze tedy shrnout, ţe sociální systém v USA a v ČR je natolik odlišný, ţe je skutečně obtíţné identifikovat nějaké shody. Práce dále ověřovala následující hypotézu: Sociální zabezpečení cizinců v případě narození dítěte, jako sociální události, je v ČR dostatečné. Hypotézu, ţe sociální zabezpečení cizinců v ČR je dostatečné, jsem formulovala právě v návaznosti na skutečnost, ţe ve srovnání s ČR, jsou právě například USA daleko méně sociálním státem a kladou větší důraz na individuální odpovědnost jedince v oblasti vlastního zabezpečení a zabezpečení své rodiny. Z tohoto důvodu jsem se od počátku domnívala, ţe se hypotéza v práci více méně potvrdí, coţ se také stalo. Obecně lze říci, ţe ČR je poměrně sociálním státem a nabízí více moţností zabezpečení neţ řada jiných států (USA je toho klasickým příkladem). Z tohoto hlediska navíc s ohledem na celou řadu mezinárodních smluv a závazků ČR, kterým se ČR k zabezpečení cizinců do značné míry zavazuje, je řada cizinců zabezpečena prakticky stejně, někdy i lépe neţ ve svém domovském státě. Pokud se zaměřím na případ občanů USA v ČR, z hlediska pravidla uvedeného v čl. 4 mezinárodní smlouvy č. 85/2008 Sb. m. s. o sociálním zabezpečení mezi ČR a USA platí, ţe občané USA mají v zásadě právo na stejné sociální zabezpečení jako občané ČR (za splnění stanovených podmínek). V souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím, na které jsem se zaměřila především, jsem zjistila, ţe s ohledem na skutečnost, ţe v USA zabezpečení pro případ těhotenství a mateřství prakticky neexistuje, bylo zjištěno, ţe občanka USA, která by splňovala podmínky, tj. byla zaměstnaná a zaměstnavatel za ni po dobu 270 dní za poslední dva roky platil nemocenské pojištění, popř. byla OSVČ a platila si za poslední rok nemocenské pojištění po dobu alespoň 180 dní, by měla nárok na veškeré dávky z nemocenského pojištění, které mohou s těhotenstvím, porodem a mateřstvím souviset, tj. na nemocenské, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněţitou pomoc v mateřství a případně i na ošetřovné v případě ošetřování dítěte. I pokud by uvedená podmínka splněna nebyla, mohla by být občanka USA zajištěna alespoň nemocenským, neboť by 6-8 týdnů před porodem byla shledána práce neschopnu a neschopnost by jí byla ukončena 6 týdnů po porodu.
64
Pokud by občanka USA měla v ČR navíc hlášený přechodný pobyt po dobu alespoň jednoho roku (365 dní) mohla by nárokovat rovněţ dávky státní sociální podpory, tj. rodičovský příspěvek, porodné či přídavky na dítě, pokud by splnila podmínky jejich přiznání. V zásadě by tedy byla zabezpečena lépe neţ v USA, čímţ lze říci, ţe sociální zabezpečení cizinců (především občanů USA, na které byla práce zaměřena) v ČR je dostatečné a potvrdit tak stanovenou hypotézu. Na závěr této práce je nutné říci, ţe význam a postavení sociálního zabezpečení v současnosti stále vzrůstá v důsledku nedávné hospodářské krize, coţ s sebou přináší nutnost řešit mnohé jevy a problémy sociálního charakteru. Aktuálnost tématu podporuje i fakt, ţe navzdory existující legislativě a organizaci veřejné správy s přidělenými kompetencemi, nastává při řešení sociálních událostí mnoho nejasností a to jak v rámci vnitrostátní legislativy, tak zejména při otázce zabezpečení cizinců z různých zemí světa na území ČR. Roste rovněţ potřeba znalostí v předmětné oblasti, neboť poznání rozsahu a fungování jednotlivých nástrojů sociálního zabezpečení, poznání jednotlivých organizací, subjektů a institucí v sociální oblasti je základním předpokladem pro orientaci v dané problematice a také pro úspěšné postupy orientované ve prospěch klienta.
65
Seznam použité literatury: Monografie: 1. ARNOLDOVÁ, Anna. Sociální zabezpečení I. Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80247-3724-9. 2. BANZETOVÁ, Eva. Průvodce důchodovým pojištěním, nemocenským pojištěním a pojistným na sociální zabezpečení, zdravotním pojištěním, změnami zákona o dani z příjmu, změnami zákona o DPH, změnami zákona o dani z nemovitostí a změnami zákona o dani z převodu nemovitostí, cestovními náhradami, sociálními dávkami v roce 2013. Praha: BMSS-Start, 2013, 119 s. Průvodce extra (BMSS-Start). ISBN 978-80-86140-77-3. 3. BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2015, xxv, 1613 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-290-8. 4. DOCTEUR, Elisabeth, SUPPANZ, Hannes, WOO, Jaejoon. The USA Health System: An Assessment and Prospective Directions for Reform. Paris: OECD Economics Department Working Papers, 2003, No. 350, ISBN neuvedeno. 5. DUKA, Martin a kol. Sociální politika: učebnice pro obor sociální činnost. Praha: Grada, 2013. ISBN 80-247-3880-5. 6. FRYJAUFOVÁ, Eva (nejen pro maminky). 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2007. ISBN 978-80-2511454-4. 7. HALÍŘOVÁ, Gabriela. Sladění pracovních a rodinných rolí zaměstnanců pečujících o děti. Praha: Leges, 2014, 192 s. Teoretik. ISBN 978-80-87576-92-2. 8. JAKUBKA, Jaroslav.
em, Olomouc: ANAG, 2008, ISBN
978- 80-7263-432-3. 9. JURÍČKOVÁ, Lubica a kol. Opatrovnictví osob s duševní poruchou. Praha: Grada, 2013. ISBN 80-247-8899-3. 10. KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 97880-7400-474-2. 11. KOLIBOVÁ, Helena. Sociální systém: solidarita jako základ sociálně politických aktivit společnosti. Karviná: Slezská univerzita v Opavě: Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2011. ISBN 978-80-7248-706-6.
66
12. LOWI, Theodore J., GINSBERG, Benjamin. American Government: Freedom and Power. New York: Norton&Comp, 2000, ISBN: 0-393-07190-2. 13. OGBONNA, Chinyere. A Different Perspective on the Patient Protection and Affordable Care Act. Lanham: Upa Acqusition departement, 2013. ISBN 978-07618-6184-3. 14. PRUŠVIC, David. Porovnání výběru pojistného a daní: projekt výzkumu č. HR 149/06 (smlouva č. GK MPSV-01-140/06). 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2008, 145, 8 s. ISBN 978-80-87007-99-0. 15. PŘIB, Jan, ŢENÍŠKOVÁ, Marta. Zákon o nemocenském pojištění od 1.1. 2013: s komentářem a příklady. 6. vyd. Olomouc: Anag, 2012. ISBN 80-726-3799-1. 16. RICARDO-CAMPBELL, Rita. Social Security: Promise and Reality. 2. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, 1977, ISBN 0-8179-6791-5. 17. ŠTEFKO, Martin, KOLDINSKÁ., Kristina
. Vydání první.
xvii, 285 pages. ISBN 80-740-0464-3. 18. TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xli, 379 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80740-0322-6. 19. TRÖSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 6., podstatně přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013, xxx, 290 s. Academia iuris (C.H. Beck). ISBN 97880-7400-473-5. 20. VESELÝ, Jiří a kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha: Linde, 2013, ISBN 97880-7201-915-1. 21. VYBÍHAL, Václav a kol. Mzdové účetnictví 2015: praktický průvodce. Praha: Grada, 2015. 464 s. ISBN 80-247-9676-7.
Odborné články: 1. HALÍŘOVÁ, Gabriela. Nový rodičovský příspěvek a jeho problematické aspekty. Právní rozhledy. 2008, č. 11. ISSN 1210-6410. 2. WOLFSON,
Martin. H.
Neoliberalism
and
Social
Security.
Review
of
RadicalPolitical Economics, 2006, vol. 38, no. 3, summer.
Internetové zdroje: 1. CENTRUM PRO INTEGRACI CIZINCŮ: Sociální zabezpečení matek cizinek. Centrum pro integraci cizinců [online]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: 67
http://www.cicpraha.org/cs/socialni-poradenstvi/manzelstvi-narozeni-diteterodina/socialni-zabezpeceni-matek-cizinek.html. 2. ČSSZ. Mezinárodní smlouvy ČR a USA. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/mezinarodnismlouvy/smlouvy-uzavrene-cr/cr-a-usa.htm 3. ČSSZ. Mezinárodní smlouvy. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/mezinarodni-smlouvy/. 4. ČSSZ. Profil organizace. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/profil-organizace/. 5. GOLA, Petr. Daně a sociální systém v USA. Daně a právo v praxi [online]. 2005 [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/docd1519v1495-dane-a-socialni-system-v-usa/. 6. INSUREKIDSNOW.GOV. Medicaid & CHIP – Children’s Health Coverage Basics. InsureKidsNow.gov
[online].
[cit.
2015-03-09].
Dostupné
z:
http://www.insurekidsnow.gov /chip/index.html. 7. HEALTH CARE.GOV. Pregnant women. Healthcare.gov [online]. 2014 [cit. 201503-21]. Dostupné z: https://www.healthcare.gov/what-if-im-pregnant-or-plan-to-getpregnant/. 8. KREBS, Vojtěch. Solidarita a ekvivalence v sociálních systémech. Vysoká škola ekonomická
[online].
2009
[cit.
2015-01-16].
Dostupné
z:
http://kdem.vse.cz/resources/relik10/PDFucastnici/Krebs.pdf. 9. MIGRACE.COM. Sociální podpora. Migrace.com [online]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.migrace.com/cs/poradna/informace-pro-cizince/cizinci-zezemi-mimo-eu/socialni-podpora. 10. SOCIALSECURITY.GOV. Benefits for children. Social security [online]. 2015 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10085.pdf 11. SOCIALSECURITY.GOV. Benefits for disabled children. Social security [online]. 2015 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10026.pdf. 12. SOCIAL SECURITY.GOV. Disability benefits. Social security [online]. [cit. 201502-09]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/pubs/EN-05-10029.pdf 13. SOCIAL SECURITY.GOV. Historical Background and Development of Social Security.
Social
security
[online].
[cit.
http://www.ssa.gov/history/briefhistory3.html.
68
2015-02-09].
Dostupné
z:
14. SOCIALSECURITY.GOV. Information for....Social security [online]. 2015 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.ssa.gov. 15. SOCIAL SECURITY.GOV. How to earn credits. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10072.pdf. 16. SOCIAL SECURITY.GOV. Medicaid. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/disabilityresearch/wi/medicaid.htm. 17. SOCIAL SECURITY.GOV. Medicare. Social security [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10043.pdf. 18. SOCIAL SECURITY.GOV. Retirement benefits Social security [online]. [cit. 201502-09]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/retirement/retirement.htm. 19. SOCIALSECURITY.GOV. Temporary Assistance for Needy Families. Social security
[online].
2015
[cit.
2015-03-06].
Dostupné
z:
http://www.socialsecurity.gov/policy/docs/statcomps/supplement/2000/ public_asst.pdf. 20. SOCIALSECURITY.GOV. Understanding the benefits. Social security [online]. 2015 [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://www.ssa.gov/pubs/EN-05-10024.pdf. 21. SOCIALSECURITY.GOV. What You Need To Know
When You Get
Supplemental Security Income (SSI). Social security [online]. 2015 [cit. 2015-0206]. Dostupné z: http://www.socialsecurity.gov/pubs/EN-05-11011.pdf.
Právní předpisy: 1. Mezinárodní smlouva č. 85/2008 Sb. m. s. o sociálním zabezpečení mezi ČR a USA. 2. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 3. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, ve znění pozdějších předpisů.
Judikatura: 1. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2010, čj. 2 Ad 31/2010-42. 2. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.1.2012 čj. 1 Ad 9/2011 – 23. 3. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.11.2007 čj. 3 Ads 62/2007 – 82.
69
