Rozvod a jeho dopad na děti

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Michaela Kotrčová

Rozvod a jeho dopad na děti

Vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová 2016

Čestné prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Rozvod a jeho dopad na děti

zpracoval(a) samostatně výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto

práci

nepředkládám

k obhajobě

na

jiné

škole.

3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším

osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

Michaela Kotrčová

Anotace Absolventská práce se zabývá fenoménem rozvodu a jeho dopadem na chování a vzdělávací výsledky dítěte. Teoretická část je zaměřena na problematiku rodiny a manţelství. Jsou zde rozebrány základní funkce rodiny, rodinný systém, komunikace v rámci rodiny a propojení rodiny a školy. Blíţe se práce zaměřuje na rozvod a jeho dopad na dítě, s tím související ohroţení dítěte a rodičovskou zodpovědnost. V praktické části práce jsou rozebrány případy dvou ţáků, kteří prošli rozvodem svých rodičů. Pomocí kazuistik a výpovědí jsou zde popsány jednotlivé případy, které jsou v závěru práce porovnány a vyhodnoceny. Klíčová slova: rozvod, rodina, manţelství, škola, dítě

Annotation Graduation thesis deals with the phenomenon of divorce and its impact on behavior and learning outcomes of the child. The theoretical part is focused on the family and marriage. There are analyzed basic functions of the family, the family system, communication within the family and the connections between family and school. Thesis focuses on divorce and its impact on child, related child endangerment and

parental

responsibility.

In the practical part, there are analyzed the cases of two pupils who have gone through divorce of their parents. Using case studies and testimonies, there are described individual cases which are compared and evaluated at the end of the thesis. Key words: divorce, family, marriage, school, child

Poděkování Mé poděkování patří Všem, co mě podporovali. Pedagogům, vedení školy za spolupráci a za poskytnutí informací. Velké poděkování náleţí celé mé rodině za podporu, trpělivost a povzbuzování po dobu mého studia.

OBSAH Úvod .................................................................................................. 7 1

RODINA ...................................................................................... 8 1.1

Základní funkce rodiny...................................................................................... 8

1.1.1 1.2

Rodinný systém .............................................................................................. 10

1.2.1 1.3

2

Dítě v systému rodiny .............................................................................. 10

Komunikace v rodinách (komunikační vzorce) ............................................... 14

1.3.1

Muţský modus......................................................................................... 15

1.3.2

Ţenský modus ......................................................................................... 15

Škola a rodina ........................................................................... 15 2.1

Vztah mezi rodinou a školou v průběhu času ................................................. 15

2.2

Vztahy rodiny a školy v současnosti ............................................................... 16

2.3

Základní funkce školy ..................................................................................... 17

2.3.1

3

Funkce rodiny z hlediska sociální psychologie .......................................... 8

Základní funkce školy: ............................................................................. 17

Rozvod ...................................................................................... 17 3.1

Vývoj (historie) rozvodu .................................................................................. 17

3.2

Rozvod podle práva ........................................................................................ 18

3.3

Rozvod............................................................................................................ 20

3.3.1

Smluvený rozvod ..................................................................................... 20

3.3.2

Sporný rozvod ......................................................................................... 20

3.4

Sňatek a rozvod statistika ............................................................................... 21

3.4.1

Rozvody dle statistiky .............................................................................. 21

3.5

Rodina a rozvod.............................................................................................. 22

3.6

Děti a rozvod................................................................................................... 24

3.7

Specifická problematika .................................................................................. 25

3.8

Reakce na rozvod v různém věku .................................................................. 26

3.8.1

Předškolní věk ......................................................................................... 26

3.8.2

Mladší školní věk ..................................................................................... 27

3.8.3

Dospívající mládeţ .................................................................................. 27

3.9

Styk dítěte s rozvedenými rodiči ..................................................................... 27

3.9.1

Výhradní péče ......................................................................................... 28

3.9.2

Společná péče ......................................................................................... 28

3.9.3 3.10

Střídavá péče .......................................................................................... 28

Syndrom zavrţeného rodiče ........................................................................... 29

3.10.1 Identifikace osmi klíčových kritérií Syndromu zavrţeného rodiče (SZR) podle R. A. Gardner ............................................................................................... 29 3.11

Rodičovská zodpovědnost .............................................................................. 30

3.12

Ohroţené dítě ................................................................................................. 30

3.12.1

4

5

Následky CAN ......................................................................................... 31

Podpora rodiny .......................................................................... 33 4.1

Telefonní pomoc ............................................................................................. 33

4.2

Organizace pro pomoc rodinám Cochemský spolek ......................................... 34

Kvalitativí výzkum ...................................................................... 36 5.1

Cíl a hypotézy výzkumu .................................................................................. 36

5.2

Kazuistika č. 1................................................................................................. 36

5.3

Kazuistika č. 2................................................................................................. 40

5.4

Vyhodnocení ................................................................................................... 41

Závěr ............................................................................................... 43 Pouţitá literatura ............................................................................. 44 Internetové zdroje ........................................................................... 45

ÚVOD Jedním z ústředních pojmů této práce je rodina, kterou můţeme povaţovat za nejstarší

lidskou

instituci.

Velkým problémem v současnosti je, ţe manţelství se zakládá více neţ dříve na lásce. A mnoho z nich, která byla zaloţena na lásce, se bez lásky rozpadá, rozpadají se velmi brzy, kdy jsou děti malé. A bohuţel, rozpad manţelství má často negativní dopady na děti a velmi je ovlivňuje do budoucna. Právě tomuto tématu jsem se rozhodla věnovat

ve

své

absolventské

práci.

Téma mé práce Rozvod a jeho dopad na dítě. Jsem si vybrala záměrně proto, ţe jiţ několik jet pracuji s dětmi na základní škole a při mé práci mohu pozorovat různé chování dětí, které se mění i díky rodinnému prostředí. Zároveň jsem pro praktikou část práce

mohla

vyuţít

jiţ

navázaného

kontaktu

s ţáky,

rodiči

a

školou.

Cílem mé práce je zjistit celkový dopad rozvodu rodičů na dítě. Čím je negativní dopad způsobený a jak je tedy moţné ho zmírnit. A co pomáhá ke zmírnění

negativních

dopadů.

V první kapitole teoretické části mé práce se zabývám rodinou a manţelstvím, základními funkcemi rodiny. Popisuji, co je rodinný systém a čeho je potřeba si všímat. Dále popisuji důleţitost komunikace v rodině. Druhá kapitola je věnovaná vzájemnému propojení rodiny a školy, které hraje důleţitou roli v praktické části práce. Ve třetí kapitole jsem se zaměřila na rozvod a jeho dopad na dítě, zabývám se důleţitostí styku dítěte s oběma rodiči po rozvodu, rodičovskou zodpovědností a tématem ohroţené dítě. Čtvrtá kapitola je zaměřená na otázku podpory rodiny, kam se můţe dítě/rodina obrátit v případě, ţe potřebuje pomoc, na jaké organizace se můţe rodina obrátit, kde ji poskytnou

poradenskou,

psychologickou

či

právní

pomoc.

V praktické části jsem vybrala dva ţáky, kteří procházejí nebo prošli rozvodem svých rodičů. Pomocí kazuistik, výpovědí učitelů a rodičů budu popisovat jednotlivé případy a v závěru budu srovnávat a vyhodnocovat, jaký měl rozvod dopad na děti. Téma mé diplomové práce jsem mimo jiné zvolila také proto, ţe i já jsem prošla rozvodem svých rodičů. Přemýšlím, jak se tedy můţe cítit dítě, malé dítě, které nemá zkušenosti s partnerstvím, má rádo oba rodiče a nemůţe chápat příčiny změn jako dospělý člověk.

7

1 RODINA 1.1 ZÁKLADNÍ FUNKCE RODINY Rodina je nejdůleţitější společenskou skupinou a institucí, která je základním článkem sociální struktury, jejímiţ hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu, socializace potomstva, přenos kulturních vzorců a zachování komunity kulturního vývoje. Z pohledu sociologie má rodina čtyři základní funkce: 1. Biologická a reprodukční funkce (včetně funkce ochranné) 2. Emociální funkce a tvorba domova 3. Ekonomická funkce 4. Socializační a výchovná funkce

1.1.1 FUNKCE RODINY Z HLEDISKA SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Rodina jako malá, primární sociální skupina a společenská instituce plní základní psychologické funkce, které rozhodují o zdravém rozvoji osobnosti dítěte a ovlivňují i školní úspěšnost dětí a mladistvých v jejich ţákovské roli. Základní psychologické funkce rodiny jsou: 1. Rodina uspokojuje základní primární potřeby dítěte v raných stádiích jeho ţivota (uspokojování biologických a biopsychických potřeb – jídlo, pití, pohodlí, pohyb atd., ranných psychických potřeb bezpečí, pravidelného ţivotního rytmu, lásky, přiměřeného mnoţství a intenzity podnětů). 2. Rodina uspokojuje velice dosaţenou potřebu organické přináleţitosti dítěte (potřebu domova, potřebu mít svou matku a svého otce a přináleţet jim, potřebu patřit mezi lidi, do mezilidských vztahů). 3. Rodina skýtá dítěti jiţ od nejútlejšího věku akční prostor (prostor pro jeho aktivní projev, činnou seberealizaci, součinnost s druhými). 4. Rodina pozvolna uvádí dítě do vztahů k věcem rodinného vybavení (učení dítěte chápat vztahy a hodnoty k osobním věcem, k věcem těch druhých). 8

5. Rodina výrazně určuje prvopočáteční proţitek sebe sama jako chlapce nebo dívky (sebepojetí pohlaví). 6. Rodina skýtá dítěti bezprostředně působící vzory a příklady (dítě se učí vidět v druhém člověku osobnost a samo touţí být osobností). 7. Rodina v dítěti zakládá, upevňuje a dále rozvíjí vědomí povinnosti, zodpovědnosti, ohleduplnosti a úcty jako něčeho samozřejmého. 8. Rodina otevírá dítěti příleţitost vejít do mezigeneračních vztahů a tím hlouběji proniknout do chápání lidí různého věku, různého zaloţení a postavení. 9. Prostřednictvím rodičů, prarodičů a starších sourozenců, příbuzných a přátel rodina navozuje v dítěti představu o širším okolí, o společnosti a světě. 10. Rodina je dětem a dospělým prostředím, kde se mohou svěřit, očekávat moudré vyslechnutí, radu a pomoc (rodina je útočištěm v situacích ţivotní bezradnosti). 1 Jako základní sloţka struktury společnosti funkční rodina zajišťuje tu nejlepší moţnou péči o děti, o jejich rannou socializaci a o vytváření prvopočátečních předpokladů rozvoje osobnosti. Rodina je základním prostředím dítěte. Nejenţe dítě obklopuje, ale také se do něj promítá. Rodiny ovšem mohou procházet různými krizemi, které ovlivňují a formují osobnost dítěte. Nedostatky v rodinném prostředí se mohou promítnout do chování dítěte ve školním prostředí a mají vliv na jeho úspěchy ve škole. Při výchově a vzdělávání jedince je velmi důleţité porozumět rodinným souvislostem, základním psychologickým funkcím rodiny a problematice rodinných vztahů.

1

HELUS, Zdeněk, Úvod do sociální psychologie, kapitola čtvrtá: Sociální psychologie

rodiny 9

1.2 RODINNÝ SYSTÉM 1.2.1 DÍTĚ V SYSTÉMU RODINY Jsou různé formy rodinného souţití - rodiny úplné, neúplné (po rozvodu, ovdovění, s jedním rodičem), rodiny nesezdané, doplněné (sňatkem), třígenerační, nebiologické (sociálně utvořené – adopcí, pěstounstvím), dále se hovoří o rodinách binokulárních (střídavá péče), rodinách s lesbickými, homosexuálními rodiči, rodinách bezdětných. Originální metafory rodiny: „ostrov rodiny“ (Rieger, Vyhnálková)ekosystém se svébytným jazykem, fungující v mnoha rovinách, zahrnujících i dynamické aspekty nebo metafora rodiny jako „sociální dělohy“ (Trapková, Chvála)prostor psychosociálního růstu a zrání jedince. Nový systémový přístup k rodině, staví na jednoduchém axiomu – „celek je víc neţ souhrn částí“ - znát vlastnosti kaţdého jedince

zdaleka

neznamená

porozumět

rodině

jako

celku.

Rodinné systémy jsou produktem stálé dynamické hry mezi růstovými a kontrolními silami, systémový pohled na rodinu obrací naši pozornost k rodinným vzorcům chování, k rodinným interakcím, k opakujícím se komunikačním výměnám. Které rodiny se dostávají do poradenského systému? Ty s méně funkčními nebo nefunkčními interakcemi (nezáleţí tedy tolik na mnoţství či tíţi problémů) Důleţitou charakteristikou rodinného systému je míra otevřenosti x uzavřenosti (rizikem uzavřenějšího systému je rigidita, neschopnost pruţně reagovat na změny a vývoj členů, niţší kontakt s okolím aţ izolace, nedostatek podpůrné sítě, vyšší zranitelnost v krizích, otevřený systém dokáţe přijímat nové zkušenosti, měnit nefunkční nebo nevhodné vzorce). V průběhu času se míra otevřenosti a uzavřenosti v rodině liší. 1.2.1.1 Jednotlivé subsystémy Nejpodstatnější subsystém je manţelský (partnerský), hraje ústřední roli ve všech vývojových fázích (způsob společného rozhodování, zvládání konfliktu, plánování budoucnosti, vzájemné uspokojování potřeby jistoty, sexuálních potřeb) – je pro děti modelem interakcí mezi muţem a ţenou, který ovlivňuje vývoj dětí. Systém rodič – dítě, vzniká jiţ v těhotenství, rozšiřuje hranice manţelského systému, je to období náchylné ke krizím, jakékoliv pozdější problémy v subsystému rodič – dítě signalizují moţnou instabilitu rodinného systému. Sourozenecký subsystém, zde se dítě učí spolupráci, soutěţení, vzájemné podpoře, vyjednávání, kompromisům, o významu

10

tohoto subsystému pro budoucnost dítěte neexistuje jasná shoda (vyzdvihují ho např. koncepce o sourozeneckých konstelacích). Přechodné subsystémy (či koalice), např: matka- mladší dítě, otec – starší dítě, jejich nadměrně pevné hranice či neopodstatněné přetrvávání obvykle signalizují rodinný problém. Př: rodina, syn – jedináček, s odstupem 8 let neplánované narození dvojčat- dívek, matka vytíţená péčí, nemá čas na syna (ten vstupuje do puberty – poruchy chování) ,otec se cítí přehlíţený, do péče o děti se nezapojí, z rodiny uniká, přetrvávající koalice matka – dvojčata izolace

otce

a

syna

=

sloţitá

rodinná

porucha.

Důleţitým bodem z hlediska funkčnosti rodiny jsou hranice mezi subsystémy, vnější chrání integritu rodiny, vnitřní rozlišují jednotlivé subsystémy, v ideálním případě by hranice mezi subsystémy měly být pevné, ale flexibilní (jasně vymezené, ale v případě potřeby pozměnitelné), pokud jsou hranice nejasné, nebo naopak rigidní je zvýšené riziko rodinné dysfunkce. 1.2.1.2 Čeho si všímat v rodinném systému Adaptabilita je rozsah flexibility a schopnosti rodiny měnit svou strukturu moci, role a pravidla vztahů v závislosti na vývojovém stresu. Je důleţité udrţet optimální míru mezi adaptabilitou a organizovaností, coţ je rozhodující při zvládání situačních stresů. Autonomie, nezávislost a minimální omezování aktivit jednotlivých členů se mění v závislosti na stádiu vývoje jedince, znakem funkční rodiny je (mimo jiné) vyváţenost

mezi

autonomií

a

soudrţností.

Diferenciace, stupeň individuality, kterou se vyznačuje jedinec vzhledem k druhým lidem, jde o kontinuum (symbióza, stejnost, podobnost, rozdílnost, opačnost, aţ izolace). Hranice, neviditelné linie mezi jednotlivými subsystémy rodiny, např: hranice vymezující jedince, hranice manţelské koalice, koalice sourozenecké, mohou být rigidní nebo difúzní (jde o kontinuum), klíčová je jejich permeabilita – která je závislá od typu rodinného systému a vývojové fáze, extrémní otevřenost směrem ven svědčí téměř

vţdy

o

rodinné

dysfunkci

Koalice, spojenectví mezi určitými členy rodiny, mohou být funkční i nefunkční:  Schizmatická – slabá, či chybějící manţelská koalice, ale silné spojenectví napříč generacemi a mezi odlišnými pohlavími (otec x dcera,

11

matka x syn), nebo silné mezigenerační vazby, kde jiná spojení nefungují efektivně Asymetrická rodinná konstelace – jeden člen rodiny izolován od ostatních, kteří tvoří velmi soudrţnou koalici  Generační koalice – manţelé na jedné straně, potomci na druhé (přirozené), pokud je mezi nimi slabá interakce – mluvíme o generační propasti  Pseudodemokratická – všechny vztahy a kanály májí přibliţně stejný význam, manţelská koalice a rodičovské nejsou dobře diferencované  Totální koalice – propletené, těsné vazby, pocity jednoho člena okamţitě zasahují druhé členy, osobnostní hranice jsou nejasné, nezřetelné Rodinná soudrţnost (ať pozitivní či negativní) která drţí vztah pohromadě (věrnost, oddanost, stupeň intimity, blízkost), je vedle adaptability a komunikace jedna z ústředních charakteristik fungování rodiny (ve funkčních rodinách vyvaţována adekvátní

osobní

autonomií).

Komplementarita: vypovídá o vzájemné slučitelnosti členů rodiny, o tom, jak se vzájemně doplňují ve svých potřebách, vlastnostech, pozitivních i negativních schopnostech. Pseudovzájemnost: falešná soudrţnost, nadměrné emoční připoutání a kontrola, hyperidentifikace s rodinou, nedostatečné hranice mezi generacemi, omezená individuální autonomie – zabraňuje otevřené komunikaci, spontánním interakcím, má nepříznivý vliv na utváření osobnosti dětí (větší zřetel u nebiologických rodin) Rodinné interakce: kaţdodenní opakující se interakční vzorce, které utvářejí jedinečnou atmosféru rodiny (řešení problémů, rozhodování, řešení konfliktů, počet souhlasů, intruzí, inciativ). Můţeme sledovat míru dominance, emocionální reakce a vztahy (pozitivní i negativní), komunikační dovednosti (jasnost, přímost, soulad verbální a neverbální komunikace, míru podpory, pečování, respektu, porozumění, ocenění). Rodinné mýty: obranné mechanismy rodinného systému, jsou přítomné na metaúrovni a nebývají diskutovány (mohou obsahovat pravidla, rituály, tabu, pověry), mohou být

12

pozitivní i negativní – platí, čím funkčnější rodina, tím jsou mýty méně vzdálené realitě a nejsou příliš rigidní. Rodinné rituály: specifické, ustálené průběhy některých činností, mají ochranou, stabilizační funkci (stolování, ukládání ke spánku, slavnostní příleţitosti – pomáhají formovat rodinnou identitu v obdobích, kdy je potřebná její inovace). Konstelace rodiny: sociálně psychologické uspořádání - osobnostní charakteristiky, citová vzdálenost členů, pořadí narození a pohlaví, věkové rozdíly, dominantní, submisivní pozice, počet členů atd. Znalost pozice kaţdého člena umoţnuje částečně porozumět i zvláštnostem fungování rodiny Téma sourozeneckých konstelací , tzv. duplikační teorém: člověk ve svých vztazích (manţelství, rodičovství) opakuje ty vzorce chování, které si zafixoval v nukleární rodině – tyto teorie je potřeba brát s „rezervou“ , jsou výrazně redukcionistické a ignorují sloţitost vývoje jedinců jak v rodině, tak v širších kontextech Kontext: bohatě strukturovaná síť prostředí, která se významně spolupodílí na vývoji jedince i rodiny Sebehodnocení: (kaţdá osoba má pocity vlastní ceny, pozitivní nebo negativní, názor na sebe, prvních 5-6 let je sebeúcta dítěte formována téměř výhradně rodinou, vnější síly mají tendenci zesílit pocit vlastní ceny nebo naopak bezcennosti, které dítě získá doma, kaţdé slovo, výraz tváře, gesto nebo chování rodičů přijímá dítě jako výraz svého hodnocení ). Společenská vazba: způsob, jak se lidé chovají k ostatním lidem a institucím mimo rodinu.

13

1.2.1.2.1 Ve funkčních rodinách Mají vysoké sebehodnocení. Komunikace je v rodině přímá, jasná, specifická a upřímná. Pravidla jsou pruţná, humánní, přiměřená a měnitelná. Vazba na společnost je otevřená, důvěřivá a s moţností volby. 1.2.1.2.2 V narušených rodinách Bývá zde nízké sebehodnocení. Komunikace je nepřímá, nejasná, ne zcela upřímná. (nesoulad mezi verbální a neverbální komunikací, neproduktivní komunikační vzorce). Pravidla jsou přísná, nelidská, nediskutovaná a provţdy daná nebo naopak ţádná. Vazba rodiny na společnost je bojácná, poníţená nebo obviňující.

1.3 KOMUNIKACE V RODINÁCH (KOMUNIKAČNÍ VZORCE) Komunikace je nejdůleţitějším faktorem určujícím, jaké vztahy si člověk vybuduje a co se mu v ţivotě přihodí. Veškerá komunikace je získaná - představu o sobě, o způsobu interakcí mezi lidmi, o tom, jak si má člověk, v ţivotě počínat získává kaţdé

dítě

prostřednictvím

komunikace

s

lidmi,

kteří

se

o

něj

starají.

Do komunikace vkládáme svá těla (veškerá neverbální komunikace), své hodnoty, svá očekávání, své smyslové orgány, svou schopnost mluvit, své mozky (předcházející zkušenosti, znalosti…). Pokud komunikujete vlastně nevíte, co váš protějšek smyslově vnímá, cítí, jaká je jeho ţivotní zkušenost, jaké jsou jeho hodnoty, co se děje s jeho tělem máte jen dohady a představy a ty pokud nejsou ověřeny, stávají se z nich fakta, která ovlivňují vaše vztahování se k druhému a mohou často vést k nedorozumění.

.

Svět kolem dítěte je vytvářen dvěma jazykovými mody ţenským (akceptujícím) a muţským (vymezujícím), oba principy musí ve prospěch dítěte spolupracovat. Po narození je důleţité, aby někdo (ideál ţeny) ztělesnil mateřský princip a aby někdo jiný (ideál muţe) představoval otcovský princip. Napětí mezi póly způsobené jejich odlišností umoţňuje růst. Pokud by byl rozdíl smazán, ztratí se dynamická síla k vývojovým změnám. V příznivém případě se dítě cyklicky přibliţuje vţdy po nové trajektorii buď směrem k muţskému, nebo k ţenskému jazykovému modu (podle aktuálních vývojových potřeb), tak se potomek postupně identifkuje s modem, který odpovídá jeho pohlaví a druhý si ukládá jako svou zkušenost o muţsko- ţenském světě, kterou

můţe

v

případě

potřeby

aktivizovat.

Je-li převaha muţského modu, bývají děti vycepované, emočně frustrované,

14

napjaté, vnitřně emočně chudé. Je-li převaha ţenského modu, sniţuje se u dětí odolnost, výkonnost, jsou choulostivé, rozmazlené, těţko zvládají nároky separace.

1.3.1 MUŢSKÝ MODUS Výrazy a způsoby, kterými mluvčí vymezuje, rozhoduje, rozděluje, naléhá na změnu ve svém okolí, prosazuje se, soutěţí o výhodnější postavení (rytmus, rázný přízvuk, úsečné, energické zvuky a ironie), není příliš citlivý – jeli uplatňován, vede děti k cíli, otuţování, zvyšování odolnosti. Nese poselství: tam venku nebude brán ohled na tvé neznalosti, potřeby, nevýhody.

1.3.2 ŢENSKÝ MODUS Hranice mezi zamlčovaným a vyslovovaným není zcela zřetelná. Typické pro tento způsob řeči jsou: slova tišší, rytmus se zámlkami a pauzami, převládá sametový tón řeči, neţ se vysloví, je dlouho „na příjmu“, slova formuluje aţ tehdy, kdyţ cítí, ţe mají ve vnějším světě dostatečnou platnost- pak je dokáţe prosazovat s velkou určitostí a naléhavostí (i s emočním doprovodem), tento modus ztělesňuje měkkou náruč, kolébaní, krmení.

2 ŠKOLA A RODINA 2.1

VZTAH MEZI RODINOU A ŠKOLOU V PRŮBĚHU ČASU Obě instituce, rodina a škola, se vyvíjí ve vzájemném vztahu po velmi dlouhou

dobu. Tradičně byl tento vztah značně zdrţenlivý. Ať uţ proto, ţe výchovné styly rodiny a školy byly rozdílné, nebo i kvůli nedostatku respektu a pochopení pro počínání druhé instituce. Tato skutečnost byla ještě umocňována tím, ţe zdroje informací o fungování těchto dvou institucí byly nedostupné a neveřejné. To často vedlo k nedůvěře jedné instituce k druhé i ke strachu z hlubšího proniknutí do problému a obavě z přílišné otevřenosti. Škola byla chápana a respektována jako uzavřená instituce s pevným řádem a kontrolou nad výchovou a vzděláváním dítěte v souladu se společenskými normami a poţadavky. Afektivní vztahy, psychologické zvláštnosti dětí, rodičů nebo učitelů, interakce a vyjednávání mezi rodiči

a učiteli nehrály klíčovou roli. K přímému

kontaktu obou subjektů došlo pouze tehdy, kdyţ nastal problém, který bylo třeba řešit. Úkolem školy bylo především rozvíjení kognitivní sloţky osobnosti dítěte, tedy hlavně 15

předat ţákům vymezené penzum učiva. Na druhé straně tradiční rodina, která dříve ctila více soudrţnost společenství neţ prosazování individua, měla hlavní výchovnou roli a vzdělávací úlohu dítěte škole s úlevou přenechávala. Přesto škola i rodina vţdy měly a stále mají společný zájem a cíl v socializačním procesu rozvoje dětí, a to vytvoření takového jedince, který bude schopen pokračovat v tradicích a kultuře lidské společnosti a bude schopen předat tyto tradice dalším generacím. Naplňování takového zájmu je nezbytné pro zachování samotného lidského společenství. Rodina má i svoji specifickou a nenahraditelnou úlohu, a to v pokračování vlastního jedinečného genetického kódu. Snahou rodiny je udrţet individualitu jedince, a jedince schopného fungovat ve společnosti. Škola se stává zprostředkovatelem mezi rodinou a světem. Škola socializuje jedince a umoţňuje předávat informace v širším kontextu. Pro vývoj jedince a jeho celoţivotní edukci jsou obě tyto instituce klíčové.

2.2 VZTAHY RODINY A ŠKOLY V SOUČASNOSTI V současné době prochází škola i rodina řadou změn. Mění se jejich cíle, hodnoty i vztahy. Moderní rodina uznává především hodnotu jedince, jeho individualitu, prostor pro rozvoj a tvořivost. Důleţitou roli zde hraje kvalita vztahů v rodině i mimo ni, zejména pokud jde o vyuţití odborné podpory a péče. Zároveň jsou rodiče pod velkým tlakem správného výběru z obrovské škály nabízené péče a výchovně vzdělávacích prostředků, které jim současná moderní demokratická společnost nabízí. Rodičovská práva přisuzují rodičům primární odpovědnost za optimální rozvoj dítěte. Tím jsou rodiče nuceni přijmout také větší odpovědnost za svůj výběr prostředků rozvoje dítěte a především by měli být schopni si umět vybrat. To vyţaduje jisté kompetence a orientaci v informacích. Pro některé rodiče je stále těţší porozumět takovému mnoţství informací a vyznat se v neustálých proměnách. Pro školy tato nová éra znamená nutnost otevírat se rodinám, komunikovat s rodiči a poskytovat jim dostatečné informace o výchově a vzdělávání jejich dětí. Školy si dnes volí vlastní vzdělávací programy, hledají vlastní postupy, individualizují přístupy k ţákům. To vyţaduje uţší kontakt s rodinou. Rodiny, svým signifikantním vlivem na rozvoj dítěte, mohou ovlivnit efekt školního působení na dítě tím, ţe ho podpoří, posílí a rozšíří, a nebo zcela naopak – neprojeví ţádný zájem. Tím se škola také stává více závislá na rodičích a je pod větším tlakem, pokud jde o školní výsledky 16

dětí. Tento fakt nelze ignorovat: rodina a škola spolu musí komunikovat a spolupracovat. Rodiče by se měli spolupodílet na chodu školy a škola by měla rodiče chápat jako sociální partnery uvnitř školy.

2.3 ZÁKLADNÍ FUNKCE ŠKOLY Škola jako výchovně vzdělávací společenská instituce je druhým největším socializačním činitelem, který ovlivňuje rozvoj osobnosti dítěte. Škola poskytuje dětem a mladistvým vzdělání - předává ţákům vědomosti a dovednosti, ale také je místem socializace ţáků, podporujícím jejich osobnostní a sociální rozvoj.

2.3.1 ZÁKLADNÍ FUNKCE ŠKOLY: 1. Funkce výchovná (součást socializačních procesů, převod kulturních vzorců chování a hodnot) 2. Funkce vzdělávací (osvojování si dovedností a získávání vědomostí) 3. Funkce kvalifikační (rozvíjení schopností s dovedností poţadovaných pro výkon v zaměstnání) 4. Funkce integrační (vytváření postojů a dovedností umoţňující sociální styk a komunikaci v sociálním ţivotě širšího společenství) 5. Funkce selektivní (školní zařazení a hodnocení školní úspěšnosti) Funkce speciální: 6. Funkce ochranná (ochrana před sociálně patologickými jevy) 7. Funkce resocializační či nápravná (speciální školská zařízení)

3 ROZVOD 3.1 VÝVOJ (HISTORIE) ROZVODU Pro vývoj rozvodů musíme nahlédnout do historie, kde zjistíme, ţe počet rozvodů ve většině souvisí se změnou postavení ţen ve společnosti a právní úpravou rodinného práva. V České republice platil od roku 1811 aţ do 1. ledna 1950 Všeobecný občanský zákoník. Umoţňoval zánik manţelství takzvanou odluku pouze u nekatolíků 17

a Ţidů. Pojem „rozvod“ manţelství se do našeho právního řádu dostal aţ zákonem č. 265/1949 Sb., o právu rodinném. Před tímto zákonem byla tzv. manţelská novela, která byla součástí zákona č. 320/1919 Sb., Národního shromáţdění. Manţelská novela rozlišovala mezi rozvodem od stolu a loţe a rozlukou. Rozvod od stolu a loţe, pokud ji soud povolil, znamenalo pro manţele ukončení povinností ţít spolu v jedné domácnosti. Ale právně manţelství pořád existovalo a nemohli uzavřít manţelství nové. Podle manţelské novely uţ manţelé mohli ţalovat rozluku manţelství. Ale k ukončení manţelství docházelo jen ve výjimečných situacích, protoţe právní úprava rozvodu manţelství byla dost přísná. Manţelství se vţdy povaţovalo za posvátný svazek, kde hrál velkou roli náboţenský i společenský vliv. Velký podíl zde měla i nerovnováha postavení ţen, které byly nevzdělané a soběstačné a tím i zcela závislé na muţích. V poválečném období byl přijat zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, který uţ umoţňoval rozvod pro tzv. kvalifikovaný rozvrat a nerozlišoval mezi rozvodem a rozlukou. Kvalifikovaný rozvod byl stav, kdyţ mezi manţeli nastal hluboký a trvalý rozvrat. Manţelství nemohlo být rozvedeno, pouze pokud to bylo v rozporu se zájmem nezletilého dítěte anebo pokud o rozvod ţádal manţel, který měl na rozpadu manţelství hlavní vinu a druhý z manţelů se k rozvodu nepřipojil. „Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině (účinný do 1. srpna 1998) byl ovlivněný totalitní dobou a vládnoucí komunistickou stranou.Z toho důvodu kladl důraz na roli státních orgánů a společenských organizací, jelikoţ i dalších občanů, kterým stanovil povinnost pomáhat v upevňování manţelství a rodiny a předcházet příčinám.“2 Soud hledal příčiny rozvodu. Právní úprava rozvodu manţelství byla více formalizovaná do roku 1973. Manţele měli povinnost podat návrh na zahájení smírčího řízení a po roce mohli podat samotný návrh na rozvod. V průběhu let se právní úprava rozvodu manţelství měnila a zjednodušovala. V našem právním řádu nalezneme problematiku rozvodu zanesenou v zákoně o rodině zákon č. 94/1963 Sb., a v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (OZ).

3.2 ROZVOD PODLE PRÁVA „§ 754 Manželství zaniká jen z důvodů stanovených zákonem.

2

NOVOTNÝ, Petr, IVINČIČOVÁ, Jitka, SYRŮČKOVÁ, Ivana, VONDRÁČKOVÁ, Pavlína, Nový občanský zákoník, rodinné právo, str.29

18

Oddíl 2 – Rozvod manželství § 755 (1) Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. (2) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. (3) Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. § 756 Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. § 757 (1) Připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil,

19

c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. (2) Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. § 758 Manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.“3

3.3 Rozvod Kaţdý kdo vstupuje do manţelství je přesvědčen, ţe je to na celý ţivot. Ale v průběhu manţelství můţe zjistit, ţe mu nevyhovuje rodinný ţivot, manţelství nesplňuje naše představy nebo si jeden z manţelů najde jiného partnera.

Kaţdý

z partnerů můţe mít jiná očekávání od manţelství. Rozvod či rozvrat manţelství představuje jedno z nejtěţších období manţelů. Dopadá jak na psychiku manţele, děti tak i na celou širší rodinu. Na všechny, koho se rozvod týká, můţe mít negativní důsledky, které mohou účastníky ovlivňovat po celý ţivot. Rozvod se v zákoně o rodině rozděluje dvěma způsoby. Nesporný čili smluvený rozvod a sporný rozvod.

3.3.1 SMLUVENÝ ROZVOD Smluvený rozvod spočívá v tom, ţe se manţelé dokáţí domluvit, jak na ukončení manţelství, tak na majetkovém vypořádání, péče o dítě i finančním vypořádání. Tehdy můţe rozvod trvat jen několik měsíců. Ale samozřejmě i u smluvního rozvodu musí být splněny dané podmínky.

3.3.2 SPORNÝ ROZVOD Sporný rozvod spočívá v tom, ţe jeden z manţelů nesouhlasí buď s rozvodem, nedokáţí se shodnout na majetkovém, finančním vypořádání nebo na péči o dítě.

3

http://zakony.centrum.cz/obcansky-zakonik-novy/cast-2-hlava-1-dil-5, březen 2016

20

„ V takovém případě je řízení rozvod manželství komplikovanější. Soud zjišťuje, zda je manželství skutečně, řečeno slovy zákona, hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Přitom zjišťuje i příčiny rozvratu manželství; to je velice důležité ve vztahu k nezletilým dětem, neboť zákon stanoví, že mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí.“ 4 Sporný rozvod můţe trvat i několik let.

3.4 SŇATEK A ROZVOD STATISTIKA Všeobecně je zaznamenáváno zvyšování průměrného věku snoubenců při vstupu do prvního manţelství. Tento jev se po roce 1990 projevil v celé ČR i v Praze, kde v předchozích obdobích byl průměrný věk svobodných snoubenců mírně nad celorepublikovým údajem. V současnosti je průměrný věk snoubenců v Praze naopak poněkud niţší, tendence vzestupu věku svobodných snoubenců zde tedy není tak výrazná jako v republice celkem. Věk snoubenců souvisí téţ s tím, zda jde o prvé či další manţelství, v Praze je tradičně vyšší podíl dalších manţelství.

3.4.1 ROZVODY DLE STATISTIKY „V roce 2004 bylo v Praze zaznamenáno 3 969 rozvodů, což je o 85 rozvodů více, než v roce minulém. Roční počty rozvodů v Praze po roce 1990 poměrně významně poklesly (cca o 1 000 rozvodů, protože kolem roku 1989 se roční počty pohybovaly kolem 5 000 rozvodů) a v současné době stagnují na celkem pro Prahu relativně nízkých hodnotách, odpovídajících úrovni konce 60. let. Rekordně nízký roční počet rozvodů byl v Praze zaznamenán v roce 1999 (bylo to 3 041 rozvodů), historicky nejvyšších hodnot dosahovala rozvodovost v 80. letech (v letech 1987 a 1989) a to 4,2 rozvody na 1 000 obyvatel). V Praze je rozvodovost trvale mírně vyšší, než činí celorepublikový průměr, ale zatímco v ostatních regionech po roce 1990 vzrostla, v Praze

poklesla,

eventuelně

stagnuje

s

výkyvy

v

obou

směrech.

Index rozvodovosti (počet rozvodů na 100 sňatků během daného období) se v Praze vyvíjí poněkud jinak, než vyplývá z celorepublikových údajů. Zatímco v ČR v důsledku nárůstu počtu rozvodů, provázeném snížením počtu sňatků, roste rozvodový index poměrně výrazně, v Praze lze hovořit o stagnaci na relativně vysokých hodnotách, CHODĚRA Oldřich., Partnerství,manželství a paragrafy, str.97

4

21

což

souvisí

především

se

stabilně

nízkými

ročními

počty

sňatků.

V současné době v ČR i Praze poněkud klesá podíl rozvedených manželství s nezletilými dětmi. Ve srovnání s osmdesátými lety, kdy byla v Praze rozvodovost velmi vysoká, se tento podíl snížil o více než 10 procentních bodů. Souvislost lze hledat jednak s určitým zpřísněním podmínek rozvodu manželství s nezletilými dětmi v rámci novelizace zákona o rodině (platnost od 1.8. 1998), ale především s předchozím poklesem plodnosti a v neposlední řadě i s růstem podílu rozvodů manželství po delší době

trvání,

u

nichž

závislé

děti

již

nejsou.

Délka trvání manželství je velmi důležitou charakteristikou rozvodovosti. V posledních letech totiž výrazně stoupá podíl manželství, která jsou rozvedena po 15 a více letech trvání. Tato narůstající tendence je zřejmá i v poměrně krátkém časovém úseku posledních pěti let, a to jak v ČR úhrnem, tak v Praze. Zvláště markantní je však tento nárůst v delším časovém porovnání.“5

3.5 RODINA A ROZVOD V dnešní době postihne polovinu manţelství, rozvod. Z více procent ţádostí o rozvod podají ţeny. V současnosti poklesly také počty sňatků. Dříve byli lidé ke sňatku více motivováni ze strany státu. A tím myslím, ţe v dnešní době to pro většinu mladých lidí nemá tak závaţný ţivotní smysl. Rozvod můţe mít různé podoby. Někdy můţe být snadný anebo naopak zlý. Samozřejmě nejvíce to ohroţuje děti, které jsou v mladším věku. V tom případě by měli rodiče co nejvíc svým dětem pomoci vyrovnat se s rozvodem. Ale ne vţdy musí děti rozvod negativně ovlivňovat. Rozvod bývá často chápán jako konečná událost. Kterou lidé uzavírají „klepnutím kladívkem“. Ale rodiče brzy zjistí, ţe to je teprve začátkem sloţitých rodinných změn. Samozřejmě rozvod bolí i rodiče. “Počáteční fáze rozpadu manželství je pravděpodobně tím nejbolestnějším obdobím, zvláště pro matku. Do této fáze patří intenzivní konflikty, napětí a nespokojenost v manželství, které vrcholí tím, že

5

www.czso.cz/csu/czso/13-1131-05-casova_rada-3_3_narozeni-_zemreli-_snatky-

_rozvody, březen 2016

22

jeden ze stran chce vztah ukončit a rozhodne se pro rozvod (obvykle matka), zatímco druhá strana odchází (zpravidla otec).“6 Mnoho rodičů trpí pocitem viny, ţe nedostál rodičovské roli. Faktem ale je, ţe dětem prospívá lépe, vidí-li klidné a fungující rodiče, kteří ţijí odděleně, neţ-li rodiče, kteří spolu ţijí v konfliktní rodině. V tomto případě uţ nejde o samotnou podobu rodiny, jestli rozvedená či úplná, ale hlavně o vztahy mezi členy rodiny. Porozvodové období je pro děti těţké. Mohou mít strach, ţe najednou přijdou o oba rodiče, kdyţ uţ přišli o jednoho. „Děti od nás nejvíce potřebují pevný a jistý vztah. Představuje pro ně bezpečné zázemí. Právě ono je jedním z nejdůležitějších úkolů výchovy. Má-li se dítě cítit bezpečně, musí mít jistotu, že mu rodiče poskytnou pozornost a lásku, když ji bude potřebovat, a ne když se rodičům bude právě chtít.“7 Děti mohou hrát v rozvedené rodině více rolí, např. mohou být jakýmsi prostředníkem mezi rodiči. Nebo takzvaným náhradníkem, kdy dítě zastane roli partnera a rodič se s ním radí a svěřuje se se svými ţivotními událostmi. Nebo naopak můţe být dítě zanedbáváno, rodič se aţ přespříliš zabývá svými starostmi a svými věcmi, ţe na dítě nemá čas. Jaký je zájem dítěte ve skutečnosti, zjišťuje sociální pracovník oddělení sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD). Soud rozhoduje ve sporných případech. „Rodiče vnímají OSPOD a soud jako dalšího spojence, případně soupeře v rozvodové bitvě, v lepším případě jako rozhodčího. Nezávislé terapeutické pracoviště, které nabízí svou pomoc ve zprostředkování vzájemné domluvy, neparticipovalo na předchozím projednávám sporu, a snadněji si proto udrží pozici nestranného zprostředkovatele.“8 Aby děti nebyly z rozvodu v šoku a lépe se s tím faktem vyrovnaly, je důleţité je na to předem připravit. Stává se, ţe se dítě probudí či se vrátí domů a jeden z rodičů je pryč. Dobré je mu vysvětlit, co bude dál, proč matka či otec odchází a zodpovědět mu případně všechny jeho otázky. Dítě v této fázi můţe proţívat úzkost a být v šoku. Nemusí chápat, proč odešel a vazby mezi rodičem a dětmi musí zůstat zachována. Pokud to je moţné tak dítě navštěvovat, volat mu. Je také důleţité, aby dítě vědělo, kdy se

s rodičem

uvidí.

TEYBER Edward, Děti a rozvod, str. 19 TEYBER Edward, Děti a rozvod, str. 35 8 MATOUŠEK Oldřich a kol., Sociální práce v praxi, str. 70 6 7

23

Rozvod často mění rodičovskou úlohu otce a i jeho zapojení na výchově neţ-li matky. Někteří otcové po rozvodu rezignují a někteří naopak se stávají ještě lepším rodičem. „Pro rozhněvané bývalé partnery bývá těžké vzájemně se podporovat v rodičovském poslání. Mnozí to prostě nedokážou. I jinak zodpovědní rodiče narušují vztah druhého rodiče s dětmi tím, že podkopávají jeho autoritu nebo bezděčně děti podněcují, aby se postavily na něčí stranu.“9 Celý proces, který se týče rozvodu, má velký vliv na celou rodinu a ne jen na jednoho člena, zasáhne i prarodiče. Můţe to být osvobození, ale i peklo. Potom záleţí uţ jen na rodičích jak, celou tuto záleţitost vyřeší.

3.6 DĚTI A ROZVOD Ještě před samotným rozvodem probíhá opatrovnické řízení, kde se rozhoduje o úpravě poměrů nezletilých dětí.

Nezletilé děti před soudem zastupuje opatrovník.

Rozhoduje se zde, komu bude nezletilé dítě svěřeno do péče nebo jak bude určena střídavá péče. Rozhoduje se zde, i jak bude přispíváno na výţivu. Vţdy musí rozhodnout

soud.

Výhodou je, kdyţ se rodiče dokáţí o všech náleţitostech domluvit. Soudu předloţí jejich dohodu, která musí být v souladu se zájmem dítěte. Často pomůţe k dohodě opatrovník, coţ je sociální pracovník z odboru sociálních sluţeb. Manţelé mohou vyuţít i bezplatnou sociální sluţbu ve formě poradce. Rodinný poradce působí v manţelské poradně, většinou tuto funkci vykonává psycholog, někdy sociální pracovník dané poradny. Kdyţ se rodiče nedokáţí dohodnout, mohou si vyhledat i placenou odbornou pomoc zaměřenou na mediaci nebo i jinou psychologickou poradnu. Česká republika se řídí Úmluvou o právech dítěte. A proto má kaţdé dítě právo, pokud není tak malé a dokáţe chápat smysl jednání, vyjádřit se k dané situaci. Neúčastní se celého jednání, ale mluví s opatrovníkem, který poté před soudem předloţí zprávu. Soudce se také můţe rozhodnout, ţe s dítětem promluví sám. Výslech se ve většině případů provádí v jeho kanceláři bez taláru ve formě rozhovoru a protokoluje ho

9

TEYBER Edward, Děti a rozvod, str. 156 24

aţ po ukončení rozhovoru. Soud u dětí zjišťuje, komu by chtělo být svěřeno a proč. Děti starší

patnácti

let

je

zpravidla

slyšeno

před

soudem

vţdy.

I kdyţ nemusí být rozhodující, vţdy se názor dítěte bere se v úvahu. Stává se, ţe se dítě rozhoduje podle toho, ţe jeden z rodičů je mu schopen kupovat drahé dárky nebo je jeden z rodičů mírnější a vše mu dovoluje. Proto se provádí znalecký posudek od dětského psychologa, prokazuje, jaký má dítě vztah s rodiči a zjišťuje výchovné předpoklady obou rodičů. Tento posudek bývá z pravidla kvalitnější neţ od opatrovníka a soud k němu více nahlíţí. Velká nevýhoda soudního řízení je, ţe se velmi prodluţuje a narůstá

i

napětí

v rodině.

Dítě bývá často pouţíváno jako nástroj pomsty nebo má pomoci při vydírání partnera. Proto je nezbytné, aby v těchto případech jednal soud velmi rychle o úpravě poměrů

k nezletilým

dětem.

Mohou nastat situace, kdy se dítě odmítne s jedním s rodičů stýkat. Nemusí se jednat o syndrom zavrţeného rodiče. Mohlo tomu předcházet domácí násilí či jiné ubliţování jakémukoliv člena rodiny. Samozřejmě jsou situace, kdy rodiče cíleně dítě nabádá „proti“ druhému z rodičů.

3.7 SPECIFICKÁ PROBLEMATIKA Rozvod je pro děti vţdy traumatizující, pokud jsou však schopni rodiče rozumně spolupracovat, do 3 let se děti obvykle dobře nové situaci přizpůsobí. Šoku z rozvodu nelze zabránit, ale lze ho zmírnit tím, ţe rodiče dítě na rozchod připraví Téměř všechny děti si představují, ţe jejich rodiče budou jednou opět spolu a alespoň částečně, ţe mohou za rozvod (důsledek magického myšlení, zvlášť obvyklé mezi 4 a 11 rokem, často také věří ţe situaci mohou napravit – toto magické myšlení je nutné změnit), další obecnou představou (předškolní věk) je obava, ţe můţe odejít i druhý

rodič. Nikoliv rozvod sám o sobě, ale přetrvávající manţelský konflikt poškozuje

vývoj dětí. Není třeba vidět děti jako oběti, ale uznat i pozitiva: děti se učí modelu mnohočetných

rodin.

Vzhledem k závislosti a zranitelnosti dětí je nutné, aby rodiče věnovali primárně svou pozornost jejich emocionálním potřebám! Zásadní je, aby rodiče nejprve zpracovali

svůj

šok

a

zármutek

a

nezahlcovali

jím

děti.

25

Děti potřebují vědět: jakým konkrétním způsobem to ovlivní jejich ţivot. ţe se rozvádí pouze rodiče, oba zůstávají milujícími rodiči, ujištění o tom, ţe druhého rodiče neztratí. ţe v ţádném případě děti nemohou za rozchod svých rodičů. dát dítěti moţnost podílet se na změnách (zařídit nový pokoj u druhého rodiče, spolurozhodovat např. o vyzvedávání ze školy, krouţků…). umoţnit přechodové objekty i ve druhém domově. zvýšenou pozornost věnovat riziku zvýšenému přetěţování zodpovědnosti dítěte v následujícím období.

Osm momentů největší zranitelnosti dětí při rozvodu: kdyţ dětem prvé sdělíte, ţe se rozvádíte. kdyţ dětem řeknete, ţe se jeden z rodičů odstěhuje. kdyţ určujete podmínky péče. kdyţ se hledá manţelská a finanční dohoda. kdyţ začnou ţít odděleným ţivotem. U mámy/táty. kdyţ jeden anebo oba rodiče začnou mít nové vztahy. kdyţ se jeden z rodičů odstěhuje někam daleko. kdyţ se rodiče rozhodnou, ţe uzavřou nová manţelství.

3.8 REAKCE NA ROZVOD V RŮZNÉM VĚKU Musíme mít na paměti, ţe podobnost reakcí v různém věku jsou větší neţ rozdíly. Vţdy proţívají stejnou emoci smutek, který kaţdý projevuje jinak. Předškolní dítě můţe mít potíţ rozlišit fantazii od skutečnosti, desetiletý chlapec můţe svůj smutek skrývat za vztek, ale stejně stará dívka můţe svůj smutek projevovat dlouhým pláčem v pokoji. Hlavní není zkoumat, v jakém věku se proţívá smutek nejhůře. V kaţdém věku je velmi důleţitý styk s druhým rodičem.

3.8.1 PŘEDŠKOLNÍ VĚK Děti do pěti let jsou obzvláště zranitelné. Malé děti jsou přesvědčeny, ţe jsou středem vesmíru. Proto je velké riziko, ţe vinu přebírají na sebe. Mohou mít pocity, 26

ţe kdyţ odešel jeden rodič, můţe odejít i ten druhý. Často se vrací k předchozí části vývoje, kde bylo vše jednodušší. Mívají problémy s příjmem potravy a můţou se nadměrně

upnout

na

jednoho

z rodičů.

Kolem čtvrtého roku často děti přestávají mluvit, vracejí se ke ţvatlání, nebo se začnou pomočovat. Malé děti neumí vyjádřit své pocity, protoţe ještě nemají tak bohatou slovní zásobu a neumějí popsat, co a jak se cítí.

3.8.2 MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK „Několik studií z poslední doby ukazuje, že děti ve věku pět až devět let jsou rozchodem rodičů ovlivněny nejvíce.“ 10 V tomto věku je pro děti rodina tím nejdůleţitějším, rodiče jsou hlavní postavou v ţivotě dětí. Odchod jednoho z rodičů tak můţe otřást dětskou jistotou. Starší děti skrývají za své trápení hněv. Zastrašují, ničí věci, buší kolem sebe. Tím dávají matce najevo, ţe to nezvládá a musí se vrátit otec. Stávají se takovými „šašky“, ale tato role časem přechází a ostatní vrstevníci si myslí, ţe jsou hloupí a nezralí. Trvalé neúspěchy mohou vést k tomu, ţe pocit méněcennosti převáţí, dítě kapituluje, stává se outsiderem.

3.8.3 DOSPÍVAJÍCÍ MLÁDEŢ Období dospívání je uţ tak sloţitá doba pro ně samotné. Jsou velmi zranitelní, jsou smutní jako děti, ale zároveň začali chápat svět dospělých, protoţe uţ se za dospělé povaţují. Mohou cítit rozpaky z toho, co je bude čekat jejich budoucím ţivotě. Jestli oni budou mít jednou šťastné manţelství.

3.9 STYK DÍTĚTE S ROZVEDENÝMI RODIČI I v otázce styku s dítětem po rozvodu můţe být cesta k výsledku dlouhá či krátká. Záleţí opět na rodičích, jestli se dokáţí dohodnout či ne. Soud při rozhodování především

sleduje

zájem

dítěte.

„Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.“ 11

10

11

SMITH, Heather, Děti a rozvod, str. 43

http://zakony.centrum.cz/zakon-o-rodine/cast-1-hlava-5, březen 2016 27

3.9.1 VÝHRADNÍ PÉČE Dítě je svěřeno do výhradní péče jednoho z rodičů. K druhému z rodičů má stanoveny návštěvy buď soudem, nebo dohodou. Neznamená to, ţe druhý rodič ztrácí rodičovskou zodpovědnost. Druhý z rodičů má na druhou stranu povinnost postarat se o dítě vţdy ve stanovený čas. Doposud bylo zvykem dávat dítě do výhradní péče matky. Stává se tak především u malých dětí, kde dítě potřebuje zvýšenou péči. Přitom otec získává dítě do péče jen zřídka a často musí dokazovat, ţe matka není schopna o dítě se postarat. V dnešní době ukazují různé psychologické výzkumy, ţe otcové jsou ti, kteří jsou svou péčí schopni lépe zabezpečit potřeby dítěte. Zpravidla se do výchovy otců svěřují

děti

starší.

„Ať je dítě svěřeno do výhradní péče matky nebo otce, je vždy postiženo tím nejzávažnějším důsledkem rozvodu, totiž ztrátou plnohodnotného vztahu s druhým z rodičů. Samozřejmě, vzhledem k poměru svěřování dětí matkám a otcům, jde ve velké většině o radikální omezení kontaktu s otcem.“12

3.9.2 SPOLEČNÁ PÉČE Rodiče se o dítě starají společně. Ţijí společně v jedné domácnosti a o potřeby dítěte se starají a dělí. U společné péči není potřeba rozhodovat o výhradní péči, oba rodiče se starají o děti stejným podílem jak materiálně tak po finanční stránce. Proto není stanovena vyţivovací povinnost pro jednoho z rodiče.

3.9.3 STŘÍDAVÁ PÉČE Střídavá péče umoţňuje oběma rodičům podílet se na výchově dítěte. A dítě nepřichází o stálý kontakt s oběma rodiči. Střídavá péče je podmíněna blízkosti bydlení, aby

dítě

navštěvovalo

jednu

školu

a

mělo

stále

svůj

okruh

kamarádů.

„Střídavou péči charakterizuje výklad zákona o rodině jako svěření dítěte v určitém přesně vymezeném časovém období do výchovy jednoho rodiče a v dalším časovém období do výchovy druhého rodiče. Soud současně vymezí práva a povinnosti obou

rodičů

v

těchto

střídajících

se

časových

úsecích.“

13

Nevýhoda střídavé péče můţe být pro některé dítě stresující tím, ţe stále střídá jiné prostředí. Toto se dá vyřešit, ţe dítě bude bydlet v bydlišti, na jaké je zvyklé, a

12 13

http://www.iustin.cz/art.asp?art=38, březen 2016 http://www.iustin.cz/art.asp?art=38, březen 2016 28

střídat

se

budou

rodiče.

„Pro děti znamená společná péče udrţení si obou rodičů. Oba jsou stále přítomni v jejich ţivotě a na oba se mohou kdykoli obrátit. Mohou se od nich učit. Oba jsou jim k dispozici při zdolávání těch ţivotních úkolů, s kterými jim můţe pomoci pouze rodič určitého pohlaví.“14

3.10 SYNDROM ZAVRŢENÉHO RODIČE Syndrom zavrţeného rodiče vysvětluje jako první pedagog Gardner jako popuzování dítěte jedním rodičem proti druhému. V očích dítěte pak je jeden z rodičů za kladného a jeden za toho špatného. Gardner (1996, str. 13) však upřesňuje: „Syndrom zavrženého rodiče je použitelný jen tehdy, kdy rodič nedal důvod k tomu, co by u dítěte mohlo vyvolat oprávněnou nenávist…“ a pokud prokazatelně existuje zneužívání, po tom je nepřátelství dítěte oprávněné a koncept syndromu zavrženého rodiče není platný.“ 15

3.10.1

IDENTIFIKACE OSMI KLÍČOVÝCH KRITÉRIÍ SYNDROMU ZAVRŢENÉHO RODIČE (SZR) PODLE R. A. GARDNER

1. Kampaň za degradaci rodiče Dítě pociťuje silnou nenávist proti rodiči. Dokáţe vyjmenovat spoustu špatného proti němu, ale z jeho projevu je znát, ţe je naprogramován od druhého rodiče i kdyţ do výčtu dokáţe zapojit i svá slova. Avšak dítě v sobě má potlačené či vytlačené ty pozitivní emoce, které v sobě stále má. 2. Slabé, nedůvodné či absurdní zdůvodňování Kdyţ se zeptáte, proč nechce jít dítě k druhému rodiči, řekne vám např.: ţe tam nechce, protoţe se ho vţdy vyptává na školu, a jemu se to nelíbí. 3. Nepřítomnost ambivalence Normální dítě uvádí kladné povahové rysy rodičů, např. mamka má ráda pořádek, proto musím uklízet. Dítě, které má SZR u jednoho rodiče uvádí pouze kladné povahové rysy a u druhého pouze ty negativní

14

http://www.iustin.cz/art.asp?art=38, březen 2016

15

DOUBRUŠOVÁ, Eva, VEČERKOVÁ. Petra, HRDLIČKOVÁ, Ivana, ŠILAROVÁ, Eva, HOLLÁ, Kateřina, VAVROŇOVÁ, Marie, HOLLÝ, Martin. Sociálně-právní ochrana dětí, str.42

29

4. Fenomén nezávislého názoru Dítě neustále opakuje, ţe to ţe nechce vidět druhého rodiče je pouze jeho nápad. Programující rodič také rád všem kolem sebe vypovídá, ţe je to pouze na tom dítěti. 5. Reflexní podpora programujícího rodiče v rodičovském konfliktu Vţdy na všech sezení hned souhlasí s rodičem. Druhého zavrţeného rodiče přehlíţí. 6. Nepřítomnost pocitu viny -Dítě nevidí ţádné křivdy ani vykořisťování na druhém rodiči. Postrádá vděk za dary. 7. Vypůjčené scénáře Dítě pouţívá výrazy a slova, na které by sám nepřišel. Z tohoto jasně vyplývá programováním druhým rodičem. 8. Rozšíření nepřátelství na členy původní rodiny zavrţeného rodiče

3.11 RODIČOVSKÁ ZODPOVĚDNOST Rodičovská zodpovědnost byla do zákona o rodině zavedena teprve v roce 1998. Je definována jako „ souhrn práv a povinností, které rodiče mají při péči o nezletilé dítě, coţ představuje zejména péči o jeho zdravý tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Rodičovská zodpovědnost zahrnuje i zapojování nezletilého dítěte a správu jeho jmění.“ 16 Pro většinu rodin je samozřejmostí plnění rodičovských povinnosti. Mají zájem na tom, aby jejich dítě vyrůstalo ve zdraví a bez jakékoliv újmy. Spoří jim do ţivota. Ale setkáváme se bohuţel i s opačnými případy, kdy přivedou na svět dítě a o jejich osud se jiţ nezajímají. Zákonem je upraven trestný čin týrání svěřené osoby a trestný čin ohroţování mravní výchovy mládeţe. „Kaţdoročně umírá asi pět nebo šest dětí vinou cizího násilníka, ale mnohem více dětí zemře po útoku rodinného příslušníka.“ 17

3.12 OHROŢENÉ DÍTĚ Týrání, zneuţívání, zanedbávání je souhrnně označována zkratkou CAN (Child Abuse

and

16

CHODĚRA, Oldřich., Partnerství, manželství a paragrafy, str. 35

17

SMITH H., Děti a rozvod, str. 67

neglect).

30

Kromě fyzického týrání je zde zahrnuto i týrání psychické ( pohrdání, terorizování,

izolování,

odpírání

emoční

opory).

Zneuţívání (vyuţití druhého k vlastnímu prospěchu, obohacení, uspokojení z pozice síly, společenské nebo intelektuální převahy),dělíme sem:  Zneuţívání nezletilých dětí k práci  Sexuální zneuţívání CSA (Child Sexual Abuse), dotyková, bezdotyková forma  Manipulace s dítětem po rozvodu (syndrom zavrţeného rodiče)  Přenášení rodičovských povinností na dítě

Zanedbávání (váţné opomíjení rodičovské péče): nedostatek výţivy, oblečení, nezbytného přístřeší, hygieny, ochrany před nebezpečím, nezajištění školní docházky, nedostatečný dozor nad trávením volného času.

3.12.1

NÁSLEDKY CAN

Traumatický záţitek ve všech věkových kategoriích vede k rozvoji posttraumatické stresové poruchy. U dívek spíše internalizace (deprese, poruše příjmu potravy), a u chlapců spíše externalizace (agresivita, poruchy chování, delikvence, neprospěch). Ve všech věkových kategoriích jsou ohroţeni nejvíce slabí, závislí, nemocní

a

postiţení.

Dopad fyzického týrání: smrt - nejčastěji v kojeneckém období, zdravotní následky, závaţná celková vývojová retardace (poranění hlavy), sníţená motivace a kompetence,

v

chování

můţeme

pozorovat:

 Část projevuje dětí spíše pasivita aţ apatie, nedostatek spontánní radost ze hry, nevyjadřují nespokojenost ani bolest, celkově dávají málo najevo své pocity.  Část dětí jiţ v batolecím období silně agresivní – buď přímo, nebo pasivní se záchvaty

nevyprovokované

agrese.

31

 Častý je neklid, úzkostné soustřední na okolí (ztuhlá ostraţitost) a současně pseudoochranitelské chování vůči mladším. Následky fyzického týrání:

 Vyvinutý nepříznivý interakční vzorec zpětně posiluje agresi ze stran rodiče – dítě nenavazuje sociální kontakt, ani jej nepřijímá, citově se odtahuje, emoční signály jsou nejasné, emoce nepředvídatelné, chování bývá ambivalentní (potřeba a současné odmítání tělesného kontaktu –aţ extrémy). Následky psychického týrání:  Narušení sebepojetí, narušení osobnostního vývoje, v případě zanedbávání často zhoršení

prospěchu,

potíţe

s

chováním

ve

škole.

Následky sexuálního zneuţívání:  U obou pohlaví (jiţ v předškolním věku) sexualizované chování při hře, častější emoční a psychosomatické poruchy, nadměrná zvídavost v oblasti sexu, exesívní masturbace

či

neobvyklá

sexuální

agresivita.

 Dlouhodobé následky: deprese, syndrom naučené bezmocnosti, úzkost, disociativní poruchy, ale i poruchy osobnosti, narušené sebepojetí (stud, vina, pošpinění),

ztráta

důvěry.

 Narušený vývoj sexuální role, obtíţe v navazování intimních vztahů Následky časné emoční deprivace:  narušení kognitivního, motorického vývoje  vývojová retardace různého stupně  u těţkých deprivací porucha somatického vývoje  úmrtí  lehké vývojové opoţdění  retardace vývoje řeči a sociálních dovedností 32

 porušená schopnost navazovat hlubší vztahy

4 PODPORA RODINY Podporou označujeme různé programy, které mají za cíl napomáhat všem členů rodiny. V dnešní době se problematikou rozvodu nebo pomoci rodině při obtíţných ţivotních situací, zabývá spousta organizacích jak státních tak nestátních. Můţe se jednat

o

ruzné

druhy

podpory,

poradenství,

terapie.

„ Zásadně platí, ţe místem pro poradenskou pomoc či terapii v případech manţelských konfliktů a rozvodů jsou manţelské a předmanţelské poradny, které pracují v kaţdém okrese a v kaţdém městském obvodu.“18

Minimální pomoc přichází po telefonu, kde

rodiče i děti mohou hledat prvotní pomoc.

4.1 TELEFONNÍ POMOC Linka právní pomoci Tato linka je bezplatná sluţba na právní pomoc rodině, ohledně rodinného práva a péčí o dítěte. Mohou sem volat rodiče, kteří potřebují odbornou pomoc při řešení otázek ohledně pěstounské péče, trestnému činu spáchaném na dítěti. Atd. Rodičovská linka Tato sluţba je zpoplatněna a slouţí všem dospělým osobám jak rodičům, prarodičům, vychovatelům, pedagogům…, kteří mají starost o dítě a potřebují výchovnou či rodinou pomoc. Tuto sluţbu zajišťují odborný pracovníci a psychologové. Modrá linka Je linka nejen pro děti a mládeţ, ale můţe ji vyuţít i dospělá osoba pokud se jedná o zájem dítěte. Modrá linka kromě modré linky provozuje ještě dvě pracoviště.

 Poradenské centrum Výukové programy pro ZŠ. Programy, které jsou formou her. Učí děti, kde a 18

MATĚJČEK, Zdeněk, Dítě a rodina, str150

33

jak najít pomoc při krizové či obtíţné situaci. Tento program je určen pro děti 4. a 5. tříd základních škol.  Centrum pro vzdělávání a supervizi – organizování vzdělávacích aktivit pro pracovníky pomáhajících profesí, pedagogy a studenty.

4.2 ORGANIZACE PRO POMOC RODINÁM COCHEMSKÝ SPOLEK Chocemský spolek se snaţí o legislativní změnu, chtějí v rodinném právu aplikovat Cochemský model, fungující třeba v Německu. Jedná se o větší spolupráci s mediátory. V praxi by to znamenalo propojení soudu, sociálního pracovníka a mediátora. Ještě před soudem by rodiče navštěvovali mediátora a k soudu šli uţ s jasnou představou. Tento model by měl zabránit negativnímu dopadu na děti. Ústav pro mezinárodně právní ochranu dětí Ústav pro mezinárodně právní ochranu dětí,“ byl zřízen ustanovením § 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Úřad je správním úřadem s celostátní působností a je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí. Je zřízen jako orgán sociálně-právní ochrany dětí.“19 Cíl ústavu pro mezinárodní právní ochranu dětí je pomoc při vymáhání výţivného ze zahraničí a do zahraničí, zajištění práva styku, pomoc při tzv. mezinárodních únosů dětí, osvojení dítěte ze zahraničí. Asociace mediátorů České republiky „Asociace mediátorů České republiky je člen sítě Světového fóra mediátorů je nevládní organizace, která sdružuje jak profesionální i dobrovolné mediátory, tak i laickou veřejnost, podporující myšlenku mimosoudního způsobu řešení konfliktů a rozvoje mediačních služeb. Byla založena skupinou mediátorů, facilitátorů a trenérů v r. 2000 a svoji činnost zahájila na počátku roku 2001. Většina jejích členů jsou zkušení odborníci, držitelé řady mezinárodních certifikátů v oblasti komunikace, řešení konfliktů, vyjednávání a mediace.“ 20 Centrum slušného rozvodu 19 20

http://www.mysletenadeti.cz/#!donate/c1sxh, březen 2016 http://www.amcr.cz/o-asociaci/, březen 2016 34

Je komplexní sluţba při, které vyuţívají Chocemský model. Dětské krizové centrum „Dětské krizové centrum, (DKC) zajišťuje komplexní psychosociální pomoc dětem, dospívajícím a jejich rodinám. Na základě pověření MPSV z roku 2000 vykonává sociálně právní ochranu dětí. Od roku 2007 má v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách registrované tyto sociální služby: krizová pomoc, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a telefonická krizová pomoc.“ 21 Existuje mnoho další organizací a nadací, které se zabývají pomocí rodinám, ochranou dětí a poradenskou činností. Nadace Naše dítě spustilo projekt „Myslete na dítě“, které se věnuje problematice rozvodů. Snaţí se rodiče upozornit, ţe rozvod by neměl na dětech zanechat následky a rodiče by měli především jednat ve prospěch dítěte. Poukazují, ţe i děti mají svá práva. Orgán sociálně právní ochrany dětí neboli OSPOD

Je státním orgánem v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí. „Vykonává funkci opatrovníka nezletilých a zastupuje dítě před soudem, rozhoduje o poskytování příspěvku na výživu dítěte, peněžitých a věcných dávek sociální péče. Sleduje výchovu dětí svěřených do výchovy jiných občanů než rodičů, rozhoduje v naléhavých případech o okamžitém umístění dítěte do náhradní výchovy do doby rozhodnutí soudu, provádí šetření v rodině, škole, pracovišti,… Doporučuje umístění matek s dětmi v azylovém zařízení,

vede

evidenci

obtížně

vychovatelných

21

http://www.ditekrize.cz/socialni-sluzby, březen 2016

22

http://www.ospod.cz/informace/obecne/, březen 2016

dětí

a

mladistvých.“

22

35

5 KVALITATIVÍ VÝZKUM Pro praktickou část mé práce jsem si zvolila kvalitativní výzkum. Vybrala jsem dva ţáky, kteří prochází nebo prošli rozvodem svých rodičů. Ráda bych přišla na to, proč se jeden ţák jeví jako bezproblémový, v jeho chování ani prospěchu nedošlo k zhoršení ani jiné změně, a druhý ţák se naopak potýká s nemalými problémy ve výchovném, vzdělávacím a sociálním procesu. Pro můj výzkum jsem zvolila kazuistiky obou ţáků, ve kterých je popsána jejich situace. Podklady pro vypracování první kazuistiky jsem získala z dokumentace, kterou mi poskytlo poradenské pracoviště a vedení školy. Kazuistika je doplněna o výpovědi pedagogů, kteří ţáka vyučují v ZŠ Kunratice. Druhá kazuistika je vypracovaná na základě rozhovoru s rodiči a výpovědi třídní učitelky ţákyně ZŠ Kunratice. Informace jsou doplněny a podloţeny informacemi z třídní knihy, kde se vedou záznamy o docházce, případných výchovných a vzdělávacích

potíţích

ţáků.

Jména a data respondentů jsou z důvodu anonymity pozměněna.

5.1 CÍL A HYPOTÉZY VÝZKUMU Cílem výzkumné části je zjistit celkový dopad rozvodu rodičů na dítě. Hypotéza: Má rozvod rodičů vţdy špatný vliv na výsledky a chování ţáka?

5.2 KAZUISTIKA Č. 1 V první rodině jsou rodiče jiţ pět let rozvedeni. Nezletilý syn Martin byl svěřen de péče matky, kde ţije se svými sourozenci z předešlého manţelství matky. Otec měl soudem stanoveny asistované návštěvy syna. Vztah mezi rodiči Martina je vyhrocený a styk otce se synem problematický. Martin po rozvodu přestoupil do jiné MŠ, blíţe bydlišti matky.

Matka jako rodič, který má nezletilého syna v péči, nepodávala ţádné

informace týkající se Martina, otci. Proto se otec obrátil na OSPOD. Vţdy, kdyţ se blíţila návštěva Martina u jeho otce, onemocněl a k setkání nakonec nedošlo. OSPOD sdělil otci, ţe má jednoznačně za to, ţe matka svým jednáním maří soudem stanovený styk otce s Martinem a tím negativně působí na jeho psychický vývoj. Na základě těchto skutečností

zahájil

OSPOD

s matkou

správní

řízení.

36

Asistované setkání bylo zprostředkováno poradnou Magdala. V přípravné fázi se dostavila matka se synem. Matka sdělila, ţe syn potřebuje otce a připustila, ţe by byla ráda, kdyby se syn s otcem setkával a navázal s ním opět dobré vztahy. Schůzky probíhaly v poradně Magdala. Na asistovaném setkání byl Martin vţdy rozrušen a naříkal, s otcem se sejít nechtěl. Odmítal pustit matku a jít bez ní. V přítomnosti otce se situace nezměnila a Martin se při jednom asistovaném styku dokonce i pomočil. Setkání bylo vţdy ukončeno, kdyţ bylo zjevné, ţe Martin je unaven pláčem a celkovou situací. Otec sdělil, ţe nebyl celou touto situací překvapen, protoţe syn se v přítomnosti matky tak chová vţdy a má za to, ţe matka negativně syna připravuje. Další setkání probíhala podobným způsobem. Poradna Magdala po několika měsících ukončila spolupráci s otcem Martina za hrubé porušení vnitřních pravidel. Po nastoupení Martina na ZŠ otec poţádal o moţnost návštěv ve školním zařízení. Matka podala k soudu návrh o zdrţení návštěv otce ve školním zařízení s odůvodněním, ţe styk s otcem má na Martina, jeho studijní prospěch a chování negativní dopad. Soud ji vyhověl a otec byl povinen zdrţet se návštěv Martina na ZŠ. Škola po dohodě otci sděluje důleţité informace o prospěchu a chování ţáka. Společná schůzka s oběma zákonnými zástupci na půdě školy není moţná, mezi oběma rodiči vládne zcela patologický způsob komunikace, nejsou schopni se v rámci výchovného procesu dohodnout na ţádných společných postupech. Ze zpráv vyplývá, ţe neustále vyhrocené spory mezi rodiči jsou výrazně ohroţující pro Martinův další psychický vývoj a přináší s sebou riziko rozvoje vzniku různých poruch chování. Martin se ve škole řadí mezi ţivé chlapce, oplývá všeobecnými znalostmi, zajímá se o svět zvířat a rostlin. Ve vyplňování úkolů je pomalejší a hůře se soustředí. Účastní

se

všech

školních

aktivit.

Vţdy před asistovaným setkáním, které v poslední době realizovalo komunitní centrum Paleček o. s., byl Martin skleslý a na otázku, co ho trápí, odpověděl, ţe ho čeká setkání s otcem, ţe tátu nemá rád, protoţe se k nim prý nechoval hezky. Rodina ve škole spolupracuje s pedagogicko-poradenskou poradnou. Martin se podrobil vyšetření a byla mu doporučena konzultace se speciálním pedagogem. Výsledky vyšetření a následné konzultace s dalším odborníkem neprokázaly ţádnou poruchu. Martin se pravidelně setkával se speciálním pedagogem, se kterým bez potíţí spolupracoval a mimo tato setkávání byl zapojen do programu Hypo.( Sloţené ze slov hyperaktivita

a

pozornost.

Dvě

klíčová

slova

programu.) 37

Vzhledem k opakovaným a nevyţádaným kontaktům rodičů se školou, kdy si prostřednictvím školy rodiče řešili vlastní spory, musela škola, respektive třídní učitel po dohodě s vedením školy, rázně zasáhnout. Bylo zavedeno opatření, ţe veškeré informace, které se netýkají přímo studijních výsledků ţáka, bude zákonným zástupcům poskytovat pouze zástupkyně ředitele a to písemnou formou. Vedení školy poţádalo OSPOD o úzkou spolupráci, která zahrnuje poskytování kopií korespondence mezi školou

a

rodiči

Martina.

Škola ve snaze o zlepšení Martinova chování pravidelně posílala jedenkrát měsíčně zprávu o výukových výsledcích a chování ţáka zákonným zástupcům a OSPODu. OSPOD nařídil v roce 2015 Martinovi ambulantní péči ve Středisku výchovné péče, kam skutečně chlapec začal docházet. OSPOD a soudní znalci navrhovali umístění do diagnostického ústavu, kde odborníci na základě vyšetření a pozorování Martinova chování a jednání vyhodnotili vývoj jeho osobnosti s vyhlídkou do budoucnosti

jako

kriminogenní.

Dále z písemných dokladů třídního učitele a vyučující výtvarné výchovy je zřejmé, ţe v prostředí třídy Martin vykazuje velké nápadnosti v chování oproti většině ţáků. Svými projevy nápadně narušuje chod celé výuky. Během kaţdé vyučovací hodiny opakovaně vykřikuje poznámky směrem k učiteli a k učitelovu výkladu. Skáče do řeči nejen učiteli, ale i spoluţákům. Na výzvy učitele, aby se přihlásil, Martin nereaguje. I přesto, ţe byly se ţákem opakovaně vedeny individuální pohovory a rozborem neţádoucího chování v konkrétních situacích a bylo mu nabídnuto vhodné řešení, není Martin aktuálně schopen korigovat svoje nevhodné chování. Martin si narušuje i svou vlastní pracovní činnost. Přestoţe ochotně zadanou práci vypracovává, je velmi neklidný a nesoustředěný. Práci doprovází hlasitými projevy. Svůj pohybový neklid vyjadřuje častým opuštěním lavice a stylizací se, do různých her (pravděpodobně počítačové bitevní hry). Přes fakt, ţe svým chováním Martin neustále naráţí na negativní zpětnou vazbu učitele i ţáků, působí dojmem, ţe není schopen následné sebereflexe a sebekontroly. Přesto se v hodinách jeví jako veselý, komunikativní, rád vyhledává blízkost dospělého, v kruhu si rád sedá vedle učitele. Pro účely mé práce jsem poprosila učitele o krátké zhodnocení Martinovy práce v hodinách. Z výpovědi třídního učitele: 38

Martin se mi jeví jako nesamostatný ţák, neschopen soustředění na delší dobu neţ pět minut. Činnost nezačínal jako ostatní ţáci. Vţdy čekal, aţ mu zopakuji zadání. Motivaci k další práci získával tím, ţe jsem ho pochválil. Jeho osobu, nikoliv kvalitu práce. Písemný projev býval nečitelný, psal pod řádek. Po jedné či dvou minutách se přestával soustředit na danou činnost a začal kontaktovat spoluţáky. Volal na ně, nešeptal. Na výzvu k opětovnému soustředění reagoval odmlouváním a odporováním. Penál a další pomůcky měl v pořádku. Vţdy začínal argumentaci slovem ALE i v případě, ţe nebyl v rozporu s výrokem učitele. Skákal do řeči – odpovídal hned bez promyšlení odpovědi. V případě, ţe jsem nevyhověl jeho poţadavkům, nebyl ochoten pracovat. Měl viditelně napjaté svaly v těle, ruce sevřené v pěst, výraz v tváři měl agresivní. Někdy plakal, někdy křičel, ţe jsem ten nejhorší učitel na světě. Běţné kázeňské opatření nefungovalo. Nastavil jsem moţnost udělat tři přešlapy danné vůči třídním pravidlům pro kaţdého ţáka bez postihu. Bylo pravidlem, ţe za úspěch se u tohoto ţáka povaţovalo 12 přešlapů za den. Při výkladu učitele či ţáka skákal do řeči. Ptal se. Otázky často začínaly slovy: „Co kdyţ…“ Hledal a dařilo se mu nacházet, jak obejít cestu zadání či společenská pravidla. Jeho chování jsem vnímal jako záměrně destruktivní a vypočítavé. Kdyţ chtěl, byl velmi rychlý, přesný a správný v pravopise, matematice a řešení společenských situacích. Pracovní sešity míval vyplněné, měl jsem však pochybnosti o pisateli, který měl viditelně jiný rukopis neţ ţák. Nejednou se vyskytla situace, kdy ţák měl vyplněno cvičení, které neuměl ve škole okomentovat, zjevně mu nerozuměl. O přestávkách: Často nabádal spoluţáky k činnostem odporujícím školnímu řádu či slušnému vychování. Velké potíţe mu dělalo neustálé běhání. Na začátku třetího ročníku zorganizoval skupinu spoluţáků k tomu, aby jeden hlídal příchod učitele, druhý hlídal příchod spoluţačky, třetí rozţvýkával ţvýkačky a lepil je spoluţačce do mikiny. Mluvil vulgárně. Pouţíval slova, která běţný ţák v tomto věku nezná. Byl hlasitý – vykřikoval běţně

výroky,

jak

nesnáší

spoluţačky

a

ţe

je

zabije.

Třídní učitel opakovaně upozorňuje na Martinovo nevhodné chování během hodin i o přestávkách. I s odstupem času, kdy je ve výrazně vyšší psychické pohodě, neslevuje

z negativního

hodnocení.

Tři měsíce po nástupu do třetí třídy základní školy oznámila matka třídnímu učiteli a vedení školy dočasný přestup Martina do ZŠ Poláčkova, kde jsou třídy s malým 39

počtem ţáků. Tento diagnostický pobyt byl několikrát prodlouţen a stále trvá. Ţák je nadále veden v evidenci ZŠ Kunratice. Otec se proti rozhodnutí o zahájení diagnostického pobytu syna ohradil a vyzýval OSPOD, aby umístění Martina do jiné základní

školy

zabránil.

Proč matka přeloţila syna do jiné školy pouhé tři měsíce po nástupu do třetího ročníku, z dostupných podkladů nebylo zřejmé. Poprosila jsem učitele o objasnění formou rozhovoru. Při poslední schůzce, které se zúčastnili: OSPOD, rodič, vedení školy. Matce se nelíbilo nastavení kritérií pro hodnocení. Chtěla, aby byl Martin více odměňován, kdyţ udělá něco dobře. Dle pana učitele, ale ţák věděl co a jak dělat dobře. Kdyţ chtěl získat pochvalu, udělal to a následně zas vyrušoval. Pan učitel následně sdělil matce, ţe ho nebude chválit za běţné výkony. Matce se to nelíbilo a po zprávě třídního učitele se rozhodla umístit Martina do jiného výchovného zařízení.

5.3 KAZUISTIKA Č. 2 Rodiče jsou v rozvodovém řízení, v předběţném řízení se dohodli na střídavé péči o dceru. Otec zůstane bydlet v rodinném domě, kde společně ţili. Matka se přestěhuje blíţe ke škole, aby byla Eva v uţším kontaktu se spoluţáky a kamarády. Rodiče nějaký čas zkoušeli celou situaci řešit, zkusili své manţelství zachránit, ale přes snahu z obou stran došli k závěru, ţe se toto nedaří a vztah se postupně proměnil, jejich manţelství přestalo naplňovat své funkce. Rodiče po vzájemné dohodě společně s Evou celou situaci probrali, nezamlčeli ţádná fakta a vysvětlili ji celou situaci. Mluvili s ní o střídavé péči, o příčinách jejich rozchodu. Zdůraznili, ţe i přesto, ţe nebudou ţít spolu, budou pravidelně trávit nějaký čas pohromadě. Eva na vše reagovala s pochopením. O celé záleţitosti matka informovala třídní učitelku a poţádala ji o pomoc s pozorováním jejich dcery, aby v případě nějakých Eviných výkyvů věděla, co se v jejím osobním ţivotě děje a mohla adekvátně reagovat. Eva byla seznámena s tím, ţe třídní učitelka o situaci v rodině ví a v případě potřeby se na ni můţe obrátit. Z výpovědi třídní učitelky Eva je bezproblémová ţákyně, spíše tichá, ale zvídavá a přemýšlivá, s velkým všeobecným přehledem. Je citlivá a její sociální a emoční inteligence je vzhledem k jejímu věku na vysoké úrovni. Občas je nejistá, nerada se pouští do neznámého. V počátcích školní docházky měla potíţe přijmout neúspěch, coţ se projevovalo tím, ţe se 40

zdráhala plnit úkol, který byl podle jejího vyhodnocení takový, ţe by neuspěla na sto procent. Raději úkol vzdala předem. Postupně se, díky spoluţákům a jejich povzbuzování, její frustrační tolerance zvyšovala a dnes jiţ se zapojí téměř do všech aktivit

bez

zdráhání.

Velmi ráda a hodně čte a kreslí. Učivo zvládá bez sebemenších potíţí, v kolektivu třídy je oblíbená. Ve škole navštěvuje krouţek florbalu, je sportovně nadaná. V poslední době se Eva jevila spíše nepřítomně, jako by bez ţivota, byla často zamyšlená a v kruhu aţ nápadně zamlklá. Nepouštěla se do diskuzí s ostatními spoluţáky jako dříve. Na dotazy třídní učitelky, zda je vše v pořádku, jestli si nechce promluvit o tom, co ji trápí, odpovídala, ţe se nic neděje, ţe je jen unavená. Poté, co matka navštívila třídní učitelku a do celé rodinné situace ji zasvětila a řekla jí, ţe s Evou budou mluvit, aby jí vše sdělili, došlo jí Evino uzavřené chování. Domnívá se, ţe Eva tušila, ţe je doma něco jinak, v nepořádku. Dala si zřejmě vše dohromady, byla zmatená a v nejistotě. Nevěděla, co dělat. Učitelka se jí snaţila více všímat, oceňovat její práci a neklást jí ţádné otázky, jen naznačila, ţe tu je, kdyby se cokoli dělo. V následujícím období, kdy rodiče oznámili Evě své rozhodnutí a vysvětlili jí okolnosti a další kroky, nad kterými společně přemýšleli, její chování se pozměnilo. Opět se postupně navrátil Evě její elán, smysl pro humor a opět se stala pro ostatní těţkým partnerem v argumentaci. Více se směje a je radostněji naladěná. Třídní učitelka se sešla s matkou, která učitelku zasvětila do průběhu rozhovoru s Evou. Matka s manţelem se snaţili být co nejobjektivnější, bez emocí a racionálně jí odpovídali

na

všechny

otázky,

které

jim

Eva

poloţila.

Učitelka ocenila postoj rodičů a upřímnost, se kterou s Evou celou situaci řešili, přestoţe to pro ně jistě nebylo jednoduché, a sdělila jim, ţe právě to nejspíš Eva potřebovala, protoţe vše vzala dobře a v kolektivu se projevuje lépe neţ předtím.

5.4 VYHODNOCENÍ Ze slov pana učitele vyplývá, ţe Martin jeví rysy ţáka s poruchami pozornosti, které jsou snadno zjistitelné. Školní psycholoţka třídnímu učiteli sdělila, ţe Martin nemá nárok na zohlednění, neboť výsledky různých testů, kterým se Martin podrobil, nevykazují ţádné poruchy, tudíţ ţádnou diagnózu nestanovila. Vzhledem k výše

41

popsanému se tedy nabízí jediné vysvětlení Martinova chování, a to dlouhodobě nefunkční rodina s patologickými vztahy, které mají na Martinovo chováni negativní vliv. Po vyslechnutí paní učitelky se nabízí druhý pohled na problém řešení rodinných neshod či rozpadu manţelství. Přestoţe si rodiče přestali rozumět jako manţelé, nepřestali fungovat jako rodiče, jsou schopni se na zásadních věcech rozumně domluvit. Jak je patrné z výpovědí zúčastněných a kazuistiky Evy, jeví se tato cesta jako správná a respektující dítě, které za vzniklou situaci v ţádném případě nenese zodpovědnost, ale přesto jej ovlivňuje nejvíc. Evidentně jejich kroky a upřímnost Eva přijala a díky jejich otevřenosti a schopnosti povznést se v zájmu jejich dcery nad své osobní problémy. Psaní mé absolventské práce mě nutí k zamyšlení nad tím, zda za zvýšeným mnoţstvím diagnóz různých specifických poruch učení a chování u dětí, se neskrývá příčina vycházející z nesprávně fungující rodiny nebo právě v důsledku rozvodu rodičů. Překvapilo mě, ţe dítě, které zjevně strádá, se stává obětí vleklých sporů a na reálné řešení problému – přechod na jinou školu či pravomocné rozhodnutí soudu si musí počkat

mnoho

měsíců

nebo

dokonce

několik

let.

Kaţdá z rodin ke svému rozhodnutí rozdělení rodiny přistupuje jinak. V první rodině vidíme, ţe rodiče se neumí dohodnout a spoustu svých záleţitostí řeší přes dítě a školu. Je vidět, ţe se spor mezi rodiči odráţí na výsledcích a chování dítěte. Můţeme zde pozorovat i znaky SZR.

Závěr: Hypotéza: Má rozvod rodičů vţdy špatný vliv na výsledky a chování ţáka? Z uvedených kazuistik vyplývá, ţe tato hypotéza se nepotvrdila.

42

ZÁVĚR V absolventské práci jsem se snaţila nastínit dopad rozvodu na děti. Cílem práce bylo popsat rozvod a zvláště jeho negativní dopady na dítě. Snaţila jsem se odpovědět na otázku, jestli kaţdý rozvod musí mít negativní dopad na chování a výsledky dítěte a čím je moţné tento negativní dopad zmírnit. Záleţí na rodičích, jak se ke svému rozvodu postaví. Pokud rodiče spolu dokáţí rozumně spolupracovat a jsou schopni, alespoň kvůli svým dětem spolu vycházet mohou, tím zmírni ten negativní dopad na ně. Uţ tak těţké to můţe být pro rodiče, coţ pak pro dítě. Nejde jen o rozvod, ale jde i o vypořádání majetků, finanční stránky rodiny, ale hlavně o úpravu poměru nezletilého dítěte. Tím, ţe soud rozvede manţele, tím nekončí jejich společný zájem, kterým jsou jejich

děti.

Musí

se

vypořádat

s tím,

ţe

mají

pořád

něco

společného.

Teoretická část práce je rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole jsem se zabývala rodinou, pohledem na rodinu z různých pohledů, rodinným systémem a jednotlivými subsystémy. Dále se věnuji komunikaci v rodině a důleţitostí provázanosti mezi muţským a ţenským modusem. Druhou část věnuji škole, vztahu mezi školou a rodinou, důleţitosti propojení a společným cílem v socializačním procesu rozvoje dítěte. Kapitola třetí se zabývá rozvodem, jeho dopadem na rodinu a děti, popsala jsem syndrom zavrţeného rodiče jako jedno z moţných rizik, se kterými se rodina v období rozvodu setkává. V této kapitole je popsané zanedbávání, zneuţívání, týrání dítěte. Poslední

čtvrtá

kapitola

je

věnovaná

podpoře

rodiny.

V praktické části jsou uvedeny dva příklady dětí, které jsou z rodin rozvedených nebo právě v průběhu rozvodu. U první rodiny je moţné sledovat neshody rodičů jiţ od začátku rozvodu, celkový porozvodový proces a jeho negativní dopad na dítě. U druhé rodiny je vidět, ţe se rodiče dokáţí domluvit a jednají v nejlepším zájmu dítěte. Rodina je specifickým organismem, který ţije svými vlastními vnitřními a vnějšími vztahy. Porozumění těmto vztahům dovoluje pedagogům lépe porozumět příčinám chování i školní úspěšnosti jednotlivých ţáků a můţe být východiskem pro účinnou

spolupráci

rodiny

a

školy

Při práci s dětmi je důleţité přistupovat ke kaţdému individuálně a mít přehled i o jeho rodinné situaci. Potom můţeme zjistit, ţe je jeho negativní chování třeba „jen“ reakcí na vzniklou nejistotu v uspokojování základních potřeb, jako je pocit jistoty a bezpečí. Ţe se můţe jednat o „volání o pomoc“, které kaţdé dítě projevuje jinak. 43

POUŢITÁ LITERATURA DOUBRUŠOVÁ, Eva, VEČERKOVÁ. Petra, HRDLIČKOVÁ, Ivana, ŠILAROVÁ, Eva, HOLLÁ, Kateřina, VAVROŇOVÁ, Marie, HOLLÝ, Martin. Sociálně-právní ochrana dětí, v případech rozvodových a rozchodových konfliktů, vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR,

Praha

2012,

ISBN

978-80-7421-048-8,

str.

43

HELUS, Zdeněk, Úvod do sociální psychologie, Aktualizovaná témata pro studující učitelství, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Praha 2001, kapitola čtvrtá: Sociální psychologie rodiny, ISBN 80-7290054-4 CHODĚRA, Oldřich. Partnerství, manželství a paragrafy, vydavatelství Grada Praha 2002, ISBN 80-247-0217-7, str. 35-100 MATĚJČEK, Zdeněk.

Dítě a rodina: v psychologickém poradenství, Stání pedagogické

nakladatelství Praha, 1992, Psychologická literatura, svazek č. C-6A-O-1-27-0-01-0, ISBN 8004-25236-2, str144 – 150 MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní: rádci pro rodiče a vychovatele, 83. Vydání, Nakladatelství Portál, Praha 1994, ISBN 80-85282-83-6 MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Krizové situace v rodině očima dítěte, vydavatelství Grada, Praha 2002, ISBN 80-247-0332-7 MATOUŠEK, Oldřich, , PAZLAROVÁ, Hana a kolektiv.,Podpora rodiny pro pomáhající profese, , Nakladatelství Portál, Praha 2014, ISBN 978-80-262-0697-2 MATOUŠEK, Oldřich, KODYMOVÁ, Pavla, KOLÁČOVÁ, Jana. Sociální práce v praxi, specifika různých cílových skupin a práce s nimi, Druhé vydání, nakladatelství Portál, Praha 2005, 2010, ISBN 978-80-7367-818-0, str. 70 MATOUŠEK, Oldřich, PAZLAROVÁ, Hana. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, v kontextu plánování péče, Nakladatelství Portál, Praha 2010, ISBN 978-80-7367-739-8 MOŢNÝ, Ivo. Rodina a společnost, Druhé vydání, Sociologické nakladatelství Slon, Praha 2011, ISBN978-8086429-87-8 MOŢNÝ, Ivo. Sociologie rodiny, Druhé vydání, Sociologické nakladatelství Slon, Praha 2002, ISBN80-86429-059 44

NOVOTNÝ, Petr, IVINČIČOVÁ, Jitka, SYRŮČKOVÁ, Ivana, VONDRÁČKOVÁ, Pavlína, Nový občanský zákoník, rodinné právo, vydavatelství Grada, Praha 2014, ISBN 978-80-2475167-2, str. 28-54 SATIROVÁ, Vitginia. Kniha o rodině: základní dílo psychologie vztahů, 2. Vydání, vydal Prah, 2006, ISBN 80-7252-150-0 SMITH, Heather. Děti a rozvod, Nakladatelství Portál, Praha2004, ISBN 80-71-78-906-2, str. 41-67 TEYBER, Edward. Děti a rozvod, Jak pomoci dětem vyrovnat se s rozvodem rodičů, nakladatelství Návrat domů, Praha 2007,

ISBN 978-80-7255-163-7, str. 19 – 156

INTERNETOVÉ ZDROJE Český statistický úřad [online]. Aktualizováno dne: 2014 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: www.czso.cz/csu/czso/13-1131-05-casova_rada-3_3_narozeni-_zemreli-_snatky_rozvody

Dětské krizové centrum [online]. DKC© 2012 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.ditekrize.cz/socialni-sluzbyhttp://zakony.centrum.cz/zakon-o-rodine/cast-1hlava-5, březen 2016 Informační portál pro orgány sociálně-právní ochrany dětí [online]. Aktualizace 29. 4. 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.ospod.cz/informace/obecne/, Myslete na děti, Nadace Naše dítě. Vytvořeno prostřednictvím Wix.com [online]. © 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.mysletenadeti.cz/#!donate/c1sxhhttp://www.amcr.cz/o-asociaci/, březen 2016 Spravedlnost dětem [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.iustin.cz/art.asp?art=38, http://www.iustin.cz/art.asp?art=138,

Zákon občanský zákoník [online]. ©AIONCS2010-2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://zakony.centrum.cz/obcansky-zakonik-novy/cast-2-hlava-1-dil-5

45

46