Číslo jednací: 10A 52/2010
- 31
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Pavla Horňáka v právní věci žalobce: Česká televize, IČ:00027383, se sídlem Kavčí hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3.11.2009, písemně vyhotoveného dne 22.12.2009, Sp.zn./Ident : 2009/99/BUR/ČTV, zn : cha/662/2009 t a k t o: I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 3.11.2009, písemné vyhotovení ze dne 22.12.2009, vypravené dne 29.12.2009, Sp.zn/Ident.: 2009/99/BUR/ČTV, zn.:cha/662/2009 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000,-Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Od ůvo d ně n í Žalobou podanou dne 1.3.2010 Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též „Rada“) ze dne 22.12.2009 sp.zn.: 2009/99/BUR/ČTV, kterým uložila žalobci podle ust. § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) pokutu ve výši 100.000,- Kč, „neboť dne 31.října 2008 od 17:40 hodin na programu ČT2 odvysílal pořad Nedej se, který svým obsahem byl jednostranně zaměřen na kritiku výstavby golfového hřiště v Klánovicích a v němž byly nevyváženě uvedeny názory zainteresovaných stran, čímž nebylo v pořadu dbáno zásad objektivity a vyváženosti, a tím účastník řízení porušil ust. § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., které ukládá povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.“.
pokračování
2
10A 52/2010
Žalobce (bod 1) namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, protože výrok rozhodnutí uvedený v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí ze dne 22.12.2009 neodpovídá výroku usnesení žalované ze zasedání žalované ze dne 3.11.2009, č.19, na kterém se o dané věci hlasovalo. Výrok Radou přijatého usnesení, oproti výroku shora uvedenému zní: „Rada ukládá provozovateli Česká televize pokutu ve výši 100 000,- Kč za porušení § 31 odst. 2 zák. č. 231/2001 Sb., neboť dne 31.10.2008 v čase od 17:40 hodin na programu ČT2 odvysílal pořad Nedej se, čímž se dopustil porušení citovaného ustanovení zákona, které ukládá provozovateli vysílání, poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Rada ukládá v souladu s § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb. účastníkovi řízení povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč“ Podle žalobce je nesoulad mezi přijatým usnesením žalované a výrokem písemného vyhotovení rozhodnutí vadou, která má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Výrok usnesení žalované totiž oproti výroku v písemném vyhotovení rozhodnutí neobsahuje, že předmětný pořad svým obsahem byl jednostranně zaměřen na kritiku výstavby golfového hřiště v Klánovicích a že v pořadu byly nevyváženě uvedeny názory zainteresovaných stran, dále ani lhůtu splatnosti uložení pokuty a paušální částky nákladů správního řízení či bankovní spojení k jejich úhradě. Žalovaná je kolektivním správním orgánem, jehož usnesení jsou přijímaná hlasováním jednotlivých členů. Podle čl. 3 odst. 1 věta prvá jednacího řádu žalované skoro všechna usnesení přijímá žalovaná hlasováním. Přijaté usnesení je vyjádřením stanoviska správního orgánu, proto také vymezení skutku dle hlasování přijatého usnesení, je určující pro uložení sankce v konkrétní výši s přihlédnutím k dalším zákonným kriteriím, proto nelze jeho formulaci při písemném vyhotovení správního rozhodnutí upravovat, nebo pozměňovat. Žalobce zdůrazňuje, že podle rozsudku Městského soudu, č.j. 9Ca 212/2009 je usnesení výrokem správního rozhodnutí ve věci samé. Městský soud dále uváděl, že „Výroková část písemného vyhotovení správního rozhodnutí, které je následně doručováno účastníku (účastníkům) řízení, pak musí kopírovat znění usnesení Rady, které bylo přijato hlasováním. Pokud tomu tak není, tedy pokud výroková část písemného vyhotovení rozhodnutí obsahuje údaje a náležitosti, které nejsou obsaženy v usnesení Rady přijatém hlasováním, má tento rozpor bez dalšího za následek nezákonnost písemného vyhotovení správního rozhodnutí, neboť rozhodnutí v této (odlišné) podobě Radou nikdy přijato nebylo a nejedná se tedy o projev vůle tohoto kolegiálního správního orgánu.“ Žalobce uvádí, že ve výroku usnesení ze zasedání Rady ze dne 3.11.2009, o kterém bylo hlasováno, nebylo konkretizováno v čem spočívá naplnění skutkové podstaty správního deliktu dané ust. § 31 odst. 2 zák. č. 231/2001 Sb. Žalobce dále uvádí, že podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, č.j. 2As 34/2006 „Výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Neuvede-li správní orgán takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, podstatně poruší ustanovení o řízení [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s]. Zjistí-li soud k námitce účastníka řízení existenci této vady, správní rozhodnutí z tohoto důvodu zruší. Dále dodal: „Řádně formulovaný výrok, v něm na prvním místě konkrétní popis skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod.“
pokračování
3
10A 52/2010
Žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu poukazuje na to, že hlasováním přijatý výrok a taky napadený výrok v písemném vyhotovení rozhodnutí neobstojí, protože z jeho formulace nevyplývá skutkové vymezení jednání, kterého se žalobce měl dopustit. Pokud se žalovaná snažila odstranit vadu usnesení, spočívající v neurčitosti výroku tím, že výrok v písemném rozhodnutí modifikovala, tak se jednalo protiprávní úpravu výroku. Dále žalobce (bod 2) namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a je v rozporu s obsahem spisu. Žalovaná totiž žalobci přípisem č.j. bur/7043/09 ze dne 9.10.2009 oznámila, že provede důkaz spočívající v shlédnutí záznamu příslušné reportáže na zasedání. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ale nevyplývá, zda byl důkaz žalovanou proveden. Žalovaná také v oznámení o zahájení správního řízení z 23.2.2009 vytýkala žalobci neodbornost v pořadu vystupujících osob, z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, jak se žalovaná vypořádala s námitkami k tomuto bodu vznesenými. Dále žalobce (bod 3) tvrdí, že věc nebyla právně a skutkově správně posouzena. Žalovaná vycházela z neúplně zjištěného skutkového stavu, protože porušení zákona vidí v tom, že v „v pořadu se objevuje zejména kritika výstavby hřiště, a to ať již ze strany odborníků, ale i neodborníků.“ Žalobkyně namítá, že prezentování názorů v dané reportáži je zcela v souladu s právem na svobodu projevu, jehož součástí je i právo na kritiku. Žalobkyně také zdůrazňuje, že odvysílání informací obsahující kritiku, která je založena na pravdivých informacích a je přiměřená, nemůže být posuzována jako porušení povinnosti podle § 31 odst. 2. Pokud žalovaná porušení povinnosti odůvodňuje tím, že v „pořadu je dán prostor zejména názorům, které hovoří o necitlivém zásahu do prostředí Klánovického lesa“ namítá, že je zcela v souladu s veřejnoprávním charakterem žalobce, aby hájil zájmy veřejnosti, která ochranu přírody prosazuje. Příslušný pořad se právě zabývá ochranou přírody. V dané reportáži zazněly také názory ve prospěch výstavby golfového hřiště. Pro výstavbu hřiště se vyjádřila M.Bažantová, místopředsedkyně představenstva společnosti Forest Golf Resort Praha, a.s., tiskový mluvčí Lesů ČR a právník Mgr. Pavel Doucha. Žalovaná blíže neuvádí, v čem považuje vyjádření zmíněných osob za nedostatečné a zkreslené. Pokud žalovaná dospěla k závěru, že názor druhé strany byl prezentován v podstatně menší míře, měla žalovaná zhodnotit taky charakter pořadu a jeho téma a zpracování a zda je toto schopno naplnit skutkovou podstatu daného správního deliktu. Požadavek na poskytování vyvážených informací nelze vykládat tak, aby byl provozovatel vysílání povinen poskytnout každému subjektu totožný prostor pro vyjádření, bez ohledu na kontext informací a charakter pořadu. V poslední námitce (bod 4) žalobce tvrdí, že žalovaná nedostatečně posoudila zákonná kriteria podle § 61 odst. 1 a 2 zákona, když zcela opomenula posoudit sledovanost zmiňované reportáže a jen uvedla, že reportáž byla vysílaná celoplošně, tedy na území alespoň 70% obyvatel ČR. zabývala se tedy průměrnou sledovaností všech pořadů žalobce nikoli konkrétní sledovaností tohoto pořadu.
pokračování
4
10A 52/2010
Žalovaná ve vyjádření k žalobě, které bylo dne 21.4.2010 Městskému soudu v Praze doručeno, uvádí, že rozhoduje jako kolektivní orgán, a trvá na svém vyjádření, že z usnesení žalované je zřejmé o jakém správním deliktu rozhodovala. Tento delikt je v usnesení řádné identifikován místem a časem odvysílání a taky vymezením porušení skutkové podstaty. Výrok žalované, jako výsledek jejího hlasovaní, není zákonem upraven. Proto nejsou pro žalovanou stanovena žádná přesná pravidla, jakou podobu má mít její výrok uvedený v usnesení. Žalovaná proto nepochybila, když výrok v písemném vyhotovení správního rozhodnutí upřesnila, aby tak vyhověla zejména požadavkům ustálené judikatury Městského a Nejvyššího správního soudu. Napadené rozhodnutí je podle žalované ve výrokově části v souladu s usnesením žalované a v souladu se zákonem. Žalovaná v usnesení vymezila přesně pořad, jehož odvysíláním došlo k porušení zákonného ustanovení a také uvedla, že porušením povinnosti bylo neposkytnutí objektivních a vyvážených informací. Žalovaná dále uvádí, že shlédla záznam reportáže obsažený na nosiči CD a jako jeden z důkazů jej zařadila do spisu. Žalovaná rovněž trvá na tom, že informace poskytnuté divákovi v reportáži byly zaměřeny především kriticky a proti výstavbě golfového hřiště. Informace pro výstavbu golfového hřiště byly uvedeny zkratkovitě a tak, že si divák nemohl vytvořit objektivní názor na věc, neboť neměl dostatečný prostor na jeho utvoření. Žalována uvádí, že při rozhodování mechanicky nepoměřovala prostor pro vyjádření jednotlivých stran. Pořad posuzovala v jeho celistvosti a se zaměřením na objektivní vyznění podávaných informací a předkládaných názorů. Ohledně kritérií stanovených zákonem pro uložení výše sankce odkazuje žalovaná na odůvodnění rozhodnutí. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. O námitkách žaloby uvážil soud takto: K prvé z uplatněných námitek atakující předně rozpor mezi usnesením Rady dle zápisu ze zasedání Rady dne 3.11.2009 a výrokem uvedeným v písemném vyhotovení rozhodnutí soud porovnáním obou výroků dle obsahu správního spisu zjistil, že oba výroky, jak žalobce tvrdí, se skutečně liší, a to předně v části popisující jednání žalobce, jímž mělo dojít k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. V písemném vyhotovení rozhodnutí(datovaném 22.12.2009) tato část výroku zní: „1) Rada ukládá provozovateli vysílání Česká televize....pokutu ve výši 100.000,-Kč (slovy...), neboť dne 31.října 2008 od 17:40 hodin na programu ČT2 odvysílal pořad Nedej se, který svým obsahem byl jednostranně zaměřen na kritiku výstavby golfového hřiště v Klánovicích a v němž byly nevyváženě uvedeny názory zainteresovaných stran, čímž nebylo v pořadu dbáno zásad objektivity a vyváženosti, a tím účastník řízení porušil ust. §
pokračování
5
10A 52/2010
31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., které ukládá povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.“. Výrok usnesení žalované ze zasedání ze dne 3.11.2009, č.19, kdy Rada o uložení pokuty rozhodla(i dle výroku na obálce s protokolem o hlasování) zní: „Rada ukládá provozovateli Česká televize pokutu ve výši 100 000,- Kč za porušení § 31 odst. 2 zák. č. 231/2001 Sb., neboť dne 31.10.2008 v čase od 17:40 hodin na programu ČT2 odvysílal pořad Nedej se, čímž se dopustil porušení citovaného ustanovení zákona, které ukládá provozovateli vysílání, poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů“. Žalovaná nepopírá uvedený rozdíl, tvrdí, že z výroku v usnesení Rady je zřejmé o jakém deliktu rozhodovala a že požadavky na výrok usnesení kolektivního orgánu nejsou zákonem upraveny, má za to, že nepochybila, když v písemném vyhotovení správního rozhodnutí toliko výrok upřesnila, aby vyhověla požadavkům ustálené judikatury. Soud uvedenou námitku uznal důvodnou. Podle § 66 věta prvá zákona, nestanoví- li tento zákon jinak, postupuje se v řízení podle správního řádu, s výjimkou ustanovení o odvolacím řízení, řízení o rozkladu, o přezkumném řízení a o obnově řízení a novém rozhodnutí. Správní řád, jako obecný procesní předpis tak v ust. § 68 odst. 1 a 2 stanoví, že rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků; ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.
Mechanismus jakým dospívá k rozhodnutí kolektivní správní orgán, je stanoven dalšími pravidly uvedenými v zákoně, popř. podzákonném předpise. Podle § 8 odst. 2 a 4 zákona Rada rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů svých členů, s výjimkou rozhodnutí o udělení licence podle § 18, prodloužení licence podle § 12 odst. 8 až 12 nebo o odnětí licence podle § 63 nebo o zrušení registrace podle § 64, kdy je k rozhodnutí třeba 9 hlasů členů Rady, a Rada se při jednání řídí svým jednacím řádem, který stanoví zejména způsob hlasování a způsob zaznamenávání a zveřejňování rozdílných stanovisek členů Rady, způsob volby a odvolávání předsedy Rady a místopředsedů Rady, jakož i pravidla zastupování předsedy. Podle článku 3 odst. 1 věta prvá Jednacího řádu Rady (dostupného na www.rrtv.cz) správní rozhodnutí, stejně jako usnesení o tom, zda osoba je či není účastníkem řízení, usnesení o zastavení řízení a všechna usnesení, pro něž zákon předepisuje oznamování účastníkům řízení doručením, s výjimkou usnesení o přerušení řízení s výzvou k odstranění nedostatků žádosti stanovených zákonem nebo s výzvou k zaplacení správního poplatku, přijímá Rada hlasováním.
pokračování
6
10A 52/2010
Podle článku 7 odst. 1 Jednacího řádu Rady hlasování řídí předseda. Hlasuje- li více jak 7 členů, mohou členové hlasovat současně. Jinak hlasují členové jednotlivě a předseda hlasuje jako poslední. O přijetí usnesení se sepisuje protokol o hlasování. V protokolu o hlasování musí být uveden předmět hlasování citací příslušného usnesení, o němž se hlasovalo, a dále jak o tomto usnesení hlasovali jednotliví členové Rady. Protokol vlastnoručně podepisují všichni přítomní členové Rady. Protokol se vkládá do obálky, která se zapečetí. Takto zapečetěný protokol se vkládá do správního spisu. Soud se v daném případě ztotožnil s názorem zdejšího soudu již vysloveným v rozsudku jehož se žalobce dovolával. Nesoulad výroku v usnesení žalované, jak je zachycen v zápise ze zasedání žalované resp. protokolu o hlasování a výrokem, který je obsažen v písemném vyhotovení rozhodnutí napadeného žalobou představuje vadu řízení mající za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Po porovnání znění usnesení žalované obsaženého v zápise ze zasedání žalované s výrokovou částí písemného vyhotovení rozhodnutí nelze než dospět k závěru, že usnesení o uložení pokuty žalobci, které žalovaná na svém zasedání č. 19 dne 3.11.2009 přijala se neshoduje s výrokovou částí rozhodnutí označeného nadto datem 22.12.2009. V usnesení žalované není na rozdíl od výroku v písemném vyhotovení rozhodnutí uvedeno, že uvedený pořad „svým obsahem byl jednostranně zaměřen na kritiku výstavby golfového hřiště v Klánovicích a v němž byly nevyváženě uvedeny názory zainteresovaných stran“, usnesení pak kromě toho neobsahuje ani údaj o lhůtě splatnosti uložené pokuty a paušální částky nákladů správního řízení či bankovní spojení k jejich úhradě. Postoj žalované nelze akceptovat. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání není jedinným kolektivním správním orgánem; v případech, kdy je zákonem nadán k vydání rozhodnutí orgán (správní či soudní) vícečlenný, výrok, o němž se hlasuje a tedy na němž se tento kolektivní orgán u s n á š í, představuje výrok rozhodnutí tohoto správního orgánu a jako takový musí obsahovat veškeré náležitosti vyžadované správním řádem; výroková část písemného vyhotovení rozhodnutí, které je doručováno účastníku řízení, se pak musí shodovat s usnesením, které Rada v dané věci přijala, neboť jde o jedno a totéž rozhodnutí (a to ze dne, kdy bylo přijato). Ukládání sankcí za porušení zákona o vysílání spadá do působnosti Rady (§ 5 písm. f/ zákona o vysílání). Rada, stejně jako kterýkoliv jiný správní úřad vykonávající státní správu, je při výkonu své působnosti vázána zákonem, jakož i prováděcími podzákonnými normami a dále též vlastními interními předpisy (zde jednací řád). Rozhodnutí Rady o uložení pokuty provozovateli vysílání je výstupem činnosti žalované, představujícím projev vůle tohoto kolegiálního správního úřadu navenek. K tomuto rozhodnutí musí Rada dospět kvalifikovaným způsobem stanoveným zákonem, v daném případě nadpoloviční většinou hlasů svých členů (§ 8 odst. 2 zákona o vysílání). Přijímá-li Rada na svém zasedání hlasováním správní rozhodnutí o uložení pokuty účastníku řízení, musí znění přijatého usnesení, které představuje výrok rozhodnutí Rady, vyhovovat požadavkům, které na výrokovou část rozhodnutí správního orgánu klade ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu. To lze dovodit z ustanovení § 66 věta prvá zákona o vysílání, které Radě ukládá povinnost postupovat v řízení, až na zákonem stanovené výjimky, podle správního řádu. Zákon o vysílání žádnou výjimku, pokud jde o obsahové náležitosti výroku rozhodnutí Rady, neupravuje. Výroková část písemného vyhotovení správního rozhodnutí, které je
pokračování
7
10A 52/2010
následně doručováno účastníku (účastníkům) řízení, pak musí kopírovat znění usnesení Rady, které bylo přijato hlasováním. Pokud tomu tak není, tedy pokud výroková část písemného vyhotovení rozhodnutí obsahuje údaje a náležitosti, které nejsou obsaženy v usnesení Rady přijatém hlasováním, představuje tento rozpor porušení základních zásad řízení ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm.c) s.ř.s. a má za následek nezákonnost správního rozhodnutí, neboť rozhodnutí v podobě v jaké bylo vyhotoveno a účastníkům doručováno Radou nikdy přijato nebylo a nejedná se tedy o projev vůle tohoto kolegiálního správního orgánu. Uvedený následek pak nastává tím spíše, jestliže až výrok písemného vyhotovení rozhodnutí obsahuje specifikaci jednání žalobce, jímž měla být naplněna skutková podstata správního deliktu v daném konkrétním případě, a kdy tak nelze vůbec shledat, zda do výroku písemného vyhotovení rozhodnutí byly vneseny údaje odpovídající rozhodovacímu procesu Rady. Totéž platí i o údaji o lhůtě splatnosti uložené pokuty a paušální částky nákladů správního řízení, který je dle § 68 odst. 2 správního řádu jednou z obligatorních náležitostí výrokové části rozhodnutí, když usnesení přijaté Radou tyto údaje neobsahuje. To, že je třeba klást rovnítko mezi usnesení Rady, které bylo v dané věci přijato hlasováním, a výrok správního rozhodnutí Rady, jež je následně doručováno účastníku řízení, vyplývá též z jednacího řádu Rady vydaného na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 8 odst. 4 zákona o vysílání. Podle článku 3 odst. 1 věta prvá jednacího řádu Rada přijímá hlasováním správní rozhodnutí, stejně jako všechna usnesení, pro něž zákon předepisuje oznamování účastníkům řízení doručením. Rozhodnutí o uložení sankce je nepochybně správním rozhodnutím, které musí být účastníku dle § 72 správního řádu oznámeno doručením. Z článku 6 odst. 7 jednacího řádu, podle něhož Rada ve správních řízeních i v jiných projednávaných záležitostech podle povahy věci přijímá usnesení, bere projednávané věci na vědomí nebo je odkládá, jakož i z článku 7 odst. 1 jednacího řádu Rady citovaného shora lze dovodit, že usnesení je obecnou formou meritorního rozhodnutí, které Rada hlasováním přijímá v jí vedených správních řízeních. Touto formou, tj. formou usnesení, Rada přijímá i správní rozhodnutí o uložení sankce účastníku řízení. Pouze přijatým usnesením Rada sděluje navenek, jak v dané věci rozhodla. Usnesení tak představuje výrok správního rozhodnutí Rady ve věci samé. Výroková část písemného vyhotovení správního rozhodnutí, které je následně doručováno účastníku řízení, se proto musí s přijatým usnesením Rady shodovat, neboť zachycuje jedno a totéž – enunciát, meritorní výrok Rady vyjadřující to, jaké rozhodnutí Rada ve věci samé hlasováním přijala. Obstát v tomto směru nemůže poukaz Rady, že se tak snažila dostát rozsudkům Nejvyššího správního soudu, v nichž jmenovaný soud dovodil, že skutek, za který je pachateli správního deliktu ukládána sankce, musí být náležitě vymezen již ve výroku rozhodnutí, a proto výrok písemného vyhotovení rozhodnutí upřesnila. Takový postup je nepřípustný; absenci jakýchkoliv údajů v usnesení, které bylo přijato hlasováním Rady, nelze následně zhojit jejich doplněním do písemného vyhotovení rozhodnutí. Nápravu lze zjednat ani užitím institutu opravného rozhodnutí (§ 70 správního řádu), jímž lze odstranit jen „zřejmé nesprávnosti“ v písemném vyhotovení rozhodnutí, nikoli věcnou nesprávnost či nezákonnost rozhodnutí. Městský soud v Praze z uvedených důvodů dospěl k závěru, že uvedený postup představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, který měl za
pokračování
8
10A 52/2010
následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm.c) s.ř.s., a proto rozhodl o žalobě bez jednání rozsudkem. V druhém žalobním bodu žalobce tvrdí nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, resp. rozpor s obsahem spisu. Pokud jde o absenci deklarace v odůvodnění rozhodnutí o provedení důkazu shlédnutím záznamu předmětného pořadu na zasedání Rady, soud ze správního spisu zjistil, že je v něm protokol o provedení důkazu dle § 18 správního řádu, dle něhož na zasedání Rady dne 3.11.2009 v 14:34 hodin přítomní členové Rady shlédli předmětný pořad. O tom, že bude tento důkaz proveden na tomto zasedání byl žalobce oznámením ze dne 9.10.2009 doručeným mu 15.10.2009 informován, práva účastnit se tohoto úkonu žalobce nevyužil. Skutečnost, že v odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí není uvedeno, že tento důkaz byl proveden, nepředstavuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů ani rozpor s obsahem spisu, nejde ani o vadu způsobilou zkrátit žalobce v jeho právech. Další výhrada žalobce v tomto bodě, že se žalovaná nevypořádala s jeho námitkami vznesenými k otázce kompetentnosti v pořadu vystupujících osob, která byla dle žalobce nastolena v oznámení o zahájení správního řízení souvisí s třetí žalobní námitkou, v níž žalobce vytýká nesprávné skutkové a právní posouzení věci. Ve správním spise předloženém Radou bylo sice omylem založeno oznámení o zahájení řízení vztahující se k jiné právní věci (z 23.2.2009sp.zn. 2009/219/mac/ČTV), nicméně ve vyjádření žalobce k oznámení o zahájení řízení je odcitováno odůvodnění zahájení řízení v oznámení obsažené, soud proto nemá pochybnost o tom, že v oznámení bylo mj. s poukazem na právní rozbor společnosti, která Radě podala podnět k zahájení řízení, uvedeno, že je pochybnost o tom – „1. Zda se k problematice vyjadřují kompetentní odborníci...“ Tomuto žalobce v tomto vyjádření oponoval konkrétně mj. tím, že ohledně osob, které v pořadu vyjadřovali svá kritická stanoviska k výstavbě golfového hřiště, uvedl bližší údaje o jejich dosaženém vzdělání, zastávaných funkcích či zaměstnání, publikované odborné literatuře a pod. Odůvodnění rozhodnutí Rady se k otázce odbornosti osob vyjadřujících v pořadu svůj postoj výslovně nevyjadřuje. V odůvodnění rozhodnutí jsou skutkové a právní závěry uvozeny tím, že Rada se neztotožnila s obsahem analýzy obsažené ve spise, porušení zákona vidí v „neobjektivním vyznění pořadu jako celku. Již od počátku pořadu je u diváka navozován negativní postoj vůči výstavbě golfového hřiště. V pořadu se objevuje zejména kritika výstavby hřiště, a to ať již ze strany odborníků, ale i neodborníků. V pořadu je dán prostor zejména názorům, které hovoří o necitlivém zásahu do prostředí Klánovického lesa. Názor druhé strany byl prezentován v podstatně menší míře. Konkrétně byl dán prostor k vyjádření názoru zástupci občanského sdružení za Klánovický les Ing. Borisovi Procházkovi, doc. Josefa Sejáka,Csc, starostovi městské části Klánovice a doc. RNDr Jarmily Kubíkové. Tito prezentovali kritický názor na výstavbu golfového hřiště. Pro výstavbu golfového hřiště se pak ve zkratce vyjádřila M.Bažantová místopředsedkyně představenstva společnosti Forest Golf resort Praha, a.s., tiskový mluvčí lesů ČR a právník Mgr. Pavel Doucha. Divák byl tak v rámci celého pořadu směřován k vytvoření si kritického názoru na výstavbu golfového hřiště a tak mu pořad svým vyzněním neumožnil si učinit objektivní názor na celou problematiku. V dalším Rada uvedla závěr, že „divákovi reportáž přinesla zkreslené a nedostatečné informace, na základě nichž si mohl učinit neobjektivní názor na výstavbu golfového křiště v Klánovicích“ a tedy provozovatel porušil zásady pro svobodné vytváření názorů občanů na základě objektivních a vyvážených informací. Dále žalovaná uvedla obecně, jak interpretuje pojem objektivní - jako
pokračování
9
10A 52/2010
věcný, nestranný, nepředpojatý, neutrální, bez nadsázky, bez přehánění a nezaujatý. Dospěla tím k závěru o porušení ust. § 31 odst. 2 zákona. Závěr, zda byla porušena ze strany žalobce povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů v daném případě, Rada nepostavila na tom, že by provozovatel vysílání při zpracování pořadu poskytl prostor k prezentaci názorů na záměr výstavby golfového hřiště nekompetentním osobám, jak poukazoval Radě zaslaný podnět a jak byla tato výtka promítnuta do oznámení o zahájení řízení, a tím bylo znemožněno divákovi utvořit si objektivní názor, nýbrž na tom, že byl dán prostor zejména vyjádření kritického názoru konkrétních osob k výstavbě a oproti tomu vyjádření osob pro výstavbu bylo zkratkovité a divák v celkovém kontextu pořadu byl směrován k vytvoření si kritického názoru na výstavbu golfového hřiště. Soud k námitce nesprávnosti skutkových a právních závěrů musí předeslat, že vzhledem k důvodům úspěšnosti prvé žalobní námitky (kdy vlastní rozhodnutí Rady, vyjádřené textem výroku obsaženého v usnesení Rady, neobsahuje konkrétní způsob jednání žalobce, jímž se měl dopustit porušení právní povinnosti stanovené v § 31 odst. 2 zákona, neboť je v něm toliko, kromě textu zákona, uvedeno, že k porušení povinnosti došlo odvysíláním pořadu Nedej se dne 31.října 2008 od 17:40hod.), se samo hodnocení relevance odůvodnění obsažené v písemném vyhotovení rozhodnutí přezkumu soudem dílem vymyká. Soud však ve vztahu k předmětu daného řízení považuje za nutné uvést, že sice Rada není nijak vázána hodnocením či doporučením vyjádřeným v analýze předložené Radě úřadem Rady, nicméně vždy (tím spíše v případě, kdy deklaruje, že její skutkový a právní závěr je naprosto opačný) je namístě, aby v závěrech odůvodnění rozhodnutí, a to i ve vztahu k námitkám účastníka řízení, byla obsažena v úplnosti úvaha, proč způsob zpracování pořadu není možno mít za legitimní věcnou kritiku určitého prosazovaného záměru, protože koliduje s jinými v daném území chráněnými zájmy (může představovat negativní dopad z hlediska ochrany přírody), nýbrž za předpojaté a neobjektivní prezentování postojů, jimiž je navozován v divákovi negativní postoj proti danému záměru, a tedy je divák manipulován. Závěr o neobjektivitě stanovisek hodnotících dopad výstavby z pohledu zásahu do stávajícího ekosystému v dotčeném území a jejich manipulativním účinku na diváka nemůže proto stát toliko na tom, že jde vesměs o postoje kritické, ale z úvahy o naplnění skutkové podstaty deliktu dle § 31 odst. 2 zákona musí být seznatelné, zda vyjádření kritických postojů je hodnoceno jako pro diváka zavádějící z důvodu, že je podávaly osoby odborně naprosto nezpůsobilé takové dopady hodnotit, svou odbornost předstírající, nebo z důvodu, že jejich kritická vyjádření jsou v rozporu s jiným objektivně doloženým zjištěním a tedy nepravdivá, zkreslená. V úvahu rovněž musí být brán zřetel na zaměření typu pořadu a co bylo předmětem konkrétního pořadu, z jakého dílčího pohledu byl záměr výstavby golfového hřiště hodnocen. V tomto závěry vyjádřené v odůvodnění rozhodnutí požadavku na řádné odůvodnění podle názoru soudu nedostály. Poslední námitkou žalobce míří do hodnocení kriterií pro uložení sankce, výslovně namítá absenci hodnocení konkrétní sledovanosti předmětného pořadu, když Rada hodnotila pouze podíl sledovanosti vysílání žalobkyně na mediálním trhu, tedy obecnou, průměrnou sledovanost všech pořadů, nikoli sledovanost „závadného vysílání“. Podle § 60 odst. 1 písm. b/ zákona pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud neplní povinnosti podle § 31 odst. 2 a 3.
pokračování
10
10A 52/2010
Podle § 61 odst. 2 zákona o vysílání při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle § 61 odst. 3 zákona o vysílání Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. V odůvodnění rozhodnutí se Rada zabývala uvedenými zákonnými hledisky a soud na toto hodnocení pro úplnost odkazuje. Z tohoto odůvodnění plyne, že stran sledovanosti pořadu Rada přihlédla k tomu, že pořad byl vysílán po dobu 17 minut na programu ČT 2 v době od 17:40 hodin, a dále, že byl vysílán na celoplošném programu, tj. programu, který má územní pokrytí alespoň 70 % obyvatel ČR, a uzavřela, že tím bylo splněno kritérium velkého dosahu. Námitku, že Rada se měla zabývat sledovaností tohoto konkrétního pořadu (konkrétního závadného vysílání) soud uznal důvodnou, neboť z uvedeného hodnocení je zřejmé, že Rada hlediska, které zákon liší v ust § 60 odst. 2 a 3, shrnula a velký dosah závadného vysílání dovodila z obecného územního pokrytí vysílaného programu. Ač tak jinak činí, v daném případě Rada pominula učinit závěr z premis, které uvedla, že šlo o publicistický pořad vysílaný na ČT 2 od 17:40 hodin, a tedy zhodnotit, že nešlo o vysílání v hlavním vysílacím čase, popř. na programu, který má nižší sledovanost než např. program ČT 1, a pod. V tomto dílčím závěru je proto rozhodnutí nepřezkoumatelné. Z uvedených důvodů Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení podle § 78 odst. 1 s.ř.s. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst . 1 s.ř.s.; žalobce měl ve věci úspěch a soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, kterou v tomto případě tvoří částka vynaložená za zaplacený soudní poplatek ve výši 2000,-Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat kasační stížnost za podmínek ust. § 102 a násl. s.ř.s., ve lhůtě do dvou týdnů po doručení usnesení, prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle § 105 odst. 2 s.ř.s. stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má- li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 28. června 2010 Mgr. Jana Brothánková,v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Krejčová B.
