MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav
Rozšíření chudoby ve světě a jeho změny
Bakalářská práce
Lenka Láchová
Vedoucí práce: RNDr. Petr Daněk, Ph.D.
Brno 2013
Bibliografický záznam Autor:
Lenka Láchová Přírodovědecká fakulta, Masarykova Univerzita Geografický ústav
Název práce:
Rozšíření chudoby ve světě a jeho změny
Studijní program:
Geografie a kartografie
Studijní obor:
Geografie
Vedoucí práce:
RNDr. Petr Daněk, Ph.D.
Akademický rok:
2012/2013
Počet stran:
79 + 3
Klíčová slova:
chudoba, míra chudoby, index hloubky chudoby, vícenásobný index chudoby, naděje na dožití
Bibliographic Entry Author:
Lenka Láchová Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography
Title of Thesis:
Global geography and its changes
Degree programme:
Geography and Cartography
Field of Study:
Geography
Supervisor:
RNDr. Petr Daněk, Ph.D.
Academic Year:
2012/2013
Number of Pages:
79 + 3
Keywords:
poverty, poverty headcount ratio, poverty gap index, multidimensional poverty index, life expectancy
Abstrakt Přes ekonomický růst ve smyslu zvyšování HDP a přes neustále proudící rozvojovou pomoc mezinárodních organizací, vlád i neziskových organizací zůstává počet i podíl lidí žijících v chudobě vysoký. Tato práce se převážně věnuje rozšíření chudoby ve světě a jeho vývoji v období 1990 až 2012. Mimo to je pozornost věnována definování pojmu chudoba, vysvětlení příčin vzniku chudoby, vlastnímu popisu jednotlivých konceptů chudoby a jednotlivých ideologií chudoby. Práce také obsahuje kritické zhodnocení jednotlivých indikátorů pro měření chudoby a výsledné hodnoty jsou prezentovány kartografickými výstupy.
Abstract Despite of economic growth (i.e. GDP growth) and development organization's, gowernment’s and non-profit organization’s help, the number of people who still live in poverty is high. This thesis mainly deals with the global dissemination of poverty and it’s changes (1990 to 2012). Besides that, the thesis is focused on definition of poverty, its causes, concepts, and ideaology. The thesis also contains the critical comment of poverty indicators and the results are presented by cartographic outputs.
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucímu mé bakalářské práce, RNDr. Petru Daňkovi, Ph.D. za odborné rady, konzultace a připomínky při zpracování práce, a také rodině a přátelům za podporu nejen během studia.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci Rozšíření chudoby ve světě a jeho změny vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. Brno 9. května 2013 ....…………………………. Lenka Láchová
OBSAH 1
ÚVOD A CÍLE PRÁCE........................................................................................................... 9
2
DISKUZE ODBORNÉ LITERATURY ............................................................................... 10
3
TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 13 3.1
DEFINICE CHUDOBY ......................................................................................................... 13
3.2
KONCEPTY CHUDOBY ....................................................................................................... 16
3.2.1
4
5
Přístupy k chápání chudoby .................................................................................................. 17
3.3
VÝVOJ VNÍMÁNÍ CHUDOBY SPOLEČNOSTÍ ........................................................................ 19
3.4
PŘÍČINY VZNIKU CHUDOBY .............................................................................................. 20
3.5
IDEOLOGIE CHUDOBY ....................................................................................................... 22
METODICKÁ ČÁST............................................................................................................. 24 4.1
MĚŘENÍ CHUDOBY............................................................................................................ 24
4.2
ZDROJE DAT...................................................................................................................... 29
4.3
ZÁVISLOST MEZI JEDNOTLIVÝMI INDIKÁTORY PRO MĚŘENÍ CHUDOBY ........................... 31
ROZŠÍŘENÍ CHUDOBY VE SVĚTĚ ................................................................................. 35 5.1
SOUČASNÝ STAV .............................................................................................................. 35
5.2
ZMĚNA V ROZŠÍŘENÍ CHUDOBY VE SVĚTĚ ....................................................................... 42
5.3
ROZŠÍŘENÍ CHUDOBY V JEDNOTLIVÝCH REGIONECH SVĚTA ........................................... 48
5.3.1
Východní Asie a Pacifik ........................................................................................................ 48
5.3.2
Jižní Asie ................................................................................................................................. 52
5.3.3. Evropa a střední Asie ............................................................................................................. 56 5.3.4. Latinská Amerika a Karibik .................................................................................................. 60 5.3.5. Blízký Východ a Severní Afrika .......................................................................................... 63 5.3.6. Subsaharská Afrika ................................................................................................................ 66 6
ZÁVĚR .................................................................................................................................... 70
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................... 72 LITERATURA ................................................................................................................................. 72 INTERNETOVÉ ZDROJE A PUBLIKACE ........................................................................................... 73 SEZNAM ZKRATEK.................................................................................................................... 78 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................................ 79
8
1
ÚVOD A CÍLE PRÁCE
Přes ekonomický růst ve smyslu zvyšování HDP a přes neustále proudící rozvojovou pomoc mezinárodních organizací, vlád i neziskových organizací zůstává počet i podíl lidí žijících v chudobě vysoký. S postupující globalizací a snahou o zajištění rovných životních podmínek je svět stále rozdělen, a to na státy rozvinuté a rozvojové. Dříve byla chudoba určována převážně z příjmového hlediska, v současnosti se projevují snahy o zahrnutí do definic a ukazatelů chudoby i neekonomické faktory, jako je zdraví, vzdělání a životní standard. Ne vždy je totiž ekonomický růst následován poklesem míry chudoby a zlepšení kvality života. Proto byl v roce 2010 představen nový ukazatel pro měření chudoby z multidimenzionálního hlediska, vícenásobný index chudoby (OPHI 2013). Tato bakalářská práce má tři cíle. Prvním cílem je na základě diskuze dostupné literatury vysvětlit existující přístupy k definování a chápání chudoby, převážně pak z hlediska příjmů či z širšího hlediska. Stává se člověk chudým pouze z nedostatku financí? Není člověk chudým, pokud nemá uspokojeny své základní potřeby a touhy, nemá dostatek lásky? Na tyto otázky se budu snažit zodpovědět na základě této ‚teoretické části‘. Druhým cílem práce je představit indikátory používané k měření chudoby, diskutovat jejich vypovídající schopnost a přiblížení způsobu konstrukce. Je vhodné používat pro měření chudoby pouze indikátory na základě příjmů? Posledním cílem práce bude analyzovat rozšíření chudoby ve světě, zhodnotit situaci v současnosti (pro rok 2012) i vývoj rozšíření chudoby v období 1990 až 2012. Rozšíření chudoby i jeho změny budou nejdříve analyzovány z celosvětového hlediska, poté za jednotlivé regiony (šest světových regionů dle Světové banky). Tato ‚empirická část‘ práce bude hodnotit rozšíření chudoby z hlediska příjmů i z širšího hlediska. Kde v současnosti žije největší podíl i absolutní počet chudých obyvatel? Který region je v redukci chudoby nejúspěšnější? Kde se naopak nedaří chudobu snižovat? Odpovědi na tyto otázky budou výstupem z této části. Bakalářská práce je strukturována do pěti částí, z nichž první část obsahuje úvod a strukturu práce. Teoretická část obsahuje diskuzi literatury, zabývající se tématem chudoby, cílem této části je přiblížit čtenáři různé definice pojmu chudoba, jednotlivé koncepty a ideologie chudoby, ale také příčiny chudoby a vývoj pohledu společnosti na chudobu. Další část práce je věnována měření chudoby. Tato ‚metodická část‘ navazuje na předchozí teoretickou část a jsou zde definovány ukazatele pro měření chudoby jak na základě příjmů, tak z multidimenzionálního hlediska. Rovněž se věnuji základnímu posouzení závislosti mezi jednotlivými ukazateli použitých pro měření chudoby. V této části budou také představeny hlavní zdroje dat, ze kterých bude konstruována empirická část. Čtvrtou částí práce je vlastní přiblížení rozšíření chudoby ve světě, hodnocení situace na základě zvolených indikátorů v současnosti a ve sledovaném období od roku 1990 do 2012. Součástí této části je i analýza jednotlivých regionů světa dle Světové banky z hlediska rozšíření a redukce chudoby, taktéž pro současnost a sledované období. Závěr práce shrnuje hlavní poznatky ze všech částí práce a odpovídá na otázky stanovené v úvodu.
9
2
DISKUZE ODBORNÉ LITERATURY
Téma chudoby je v současném světě velmi aktuální otázkou, čemuž odpovídá nejen zájem mezinárodních organizací, ale také zájem o tuto problematiku ze strany jednotlivých autorů či subjektivní zájem každého jednotlivce. Vlastní diskuzi literatury jsem rozdělila na dvě části, první část se věnuje publikacím, které se zabývají definování chudoby a jejích příčin, druhá část publikacím obsahující empirická data (využitelná jako zdroje dat). Pro studium chudoby jako globálního problému v kontextu rozvojových teorií je vhodným začátkem kniha od editorů Desai a Potter (2008), ve které publikuje více než 100 autorů z různých zemí. Howard White (2008) zdůrazňuje, že pro měření chudoby musí být jasně vytyčeny pojmy jako chudoba a koho lze za chudého považovat. V každodenním chápání je chudoba synonymem pro nedostatek příjmů. Nesmíme ale opomenout také nedostatek materiální spotřeby, zdravotní péče, vzdělání, osobní a politické svobody – i těmito termíny se v některých oblastech chudoba definuje (např. v Indii v kontextu chudoby je důležitější nosit boty a mít oddělenou domácnost od hospodářských zvířat). Pokud chudobu definujeme jen na základě příjmů, je zřejmé, že ekonomický růst snižování chudoby napomůže nejvíce. White (2008) dále rozlišuje koncepty chudoby na absolutní a relativní, a také na chudobu dočasnou a stálou. Jako nejvhodnější způsob měření chudoby považuje Index lidského rozvoje (ILR), zmiňuje ale také přepočet HDP na obyvatele, procento populace žijící pod hranicí chudoby a Index chudoby (ICh, Human poverty index). Rozšířením chudoby ve světě z globálního hlediska se zabývá O’Connor (2008). Vychází z konceptu absolutní chudoby – tento koncept může být použit na jednotlivce, rodiny, komunity či celé země. Nejvíce chudé populace se stále nachází v Asii (konkrétně v jižní, východní a jihovýchodní), což je způsobeno početnými populacemi Číny a Indie. Afriku definoval jako nejvíce chudý kontinent, konkrétně Subsaharskou Afriku. Tato tvrzení dokládá názornými tabulkami. Uvádí příklad, kdy Světová banka definovala 65 států světa s nízkými příjmy („low income“) – z toho 40 států je v Africe. Podobně OSN definovalo 50 nejméně rozvinutých států světa – v Africe se jich nachází více než 30. Kromě rozšíření chudoby se O‘ Connor (2008) také zabývá příčinami a následky chudoby. Příčina není jen jedna, ale pochází částečně z historie (kolonie) a ze současnosti (státní dluhy). Jinou příčinou chudoby je ale vysoká mra porodnosti a s ní spojený rychlý populační růst a nestabilní politické situace – příkladem může být situace v Afghánistánu, Etiopii či Kongu. Mullen (2008) se věnuje rozšíření chudoby ve venkovských oblastech, ve které hodnotí i výsledky Rozvojových cílů tisíciletí v období 1990-2002. Tyto výsledky jsou velmi nepříznivé pro Subsaharskou Afriku, kdy procento obyvatel žijících pod hranicí chudoby 1$/den kleslo ze 44,6 % (1990) na 44,0 % (2002) (pro porovnání v JV Asii klesl tento podíl z 39,4 % na 31,2 %). Situace v Africe je velmi specifická, protože zde velké procento populace trpí hladem, jsou zde kontaminované vodní zdroje, vysoká dětská úmrtnost a vysoké procento obyvatel je nakaženo AIDS. Ke zlepšení nenapomáhá ani politická nestabilita a násilné konflikty. Ve venkovských oblastech jsou podmínky pro život ovlivněny klimatickými změnami (sucho, povodně, tsunami, zemětřesení, …) a konflikty – záměrné ničení polí, znásilňování a unášení žen a dětí, etnické čistky. Všechny tyto příčiny vedou k vysokému počtu uprchlíků, kteří jsou ve většině případů chudí. 10
Kontrast mezi chudým a bohatým městským obyvatelstvem popisuje Gilbert (2008), kdy se městské chudé obyvatelstvo soustřeďuje především ve slumech, nebo žije na ulici. Marcus Power (2003) studoval rozvoj v postkoloniální Africe. Velkou část věnuje projektům vymýcení chudoby realizovanými rozvojovými organizacemi (UNICEF, OSN, OECD) a jejich finanční pomoc. Dalšími řešenými tématy jsou příčiny chudoby (ty jsou podle něj stejné, jako zmiňuje Mullen (2008) a opět rozdělení a popis základních typů chudoby. Na chápání mechanismů vzniku chudoby závisí chápání například rozvojových programů na vymýcení chudoby. Townsend (1979) se věnoval chudobě ve Velké Británii. Vychází z názorů autora Rowntree, který se také zabýval tématem chudoby ve Velké Británii, a definoval minimální příjem rodiny v roce 1938 ve Velké Británii – tento koncept přejaly USA. S chudobou souvisí pojmy jako špatná kvalita bydlení, bezdomovectví, podvýživa, nezaměstnanost, nemoci apod. Townsend se zabývá koncepty vychází z toho, že chudoba může být objektivně definována jen z relativního přístupu – jednotlivci, rodiny nebo skupiny jsou chudí, pokud mají nedostatek běžných statků užívaných ve společnosti, ve které žijí. V důsledku těchto nedostatků jsou poté vyloučeni z běžných zvyků a aktivit ve společnosti. Zmiňuje také tzv. „cycle of poverty (cyklus chudoby), jehož autorem je opět Rowntree a vyjadřuje, jaké skupiny obyvatel jsou nejnáchylnější k chudobě: malé děti, mladá manželství s dětmi a staří lidé. Encyklopedie světové chudoby (Odekon 2006) je zajímavou třísvazkovou publikací obsahující pojmy, které s chudobou souvisejí. Jednotlivé pojmy jsou v publikaci seřazeny abecedně. Opět zmiňuje jednotlivé koncepty chudoby pojmy jako hloubka chudoby (poverty gap), hranice chudoby (poverty line), popis a odlišnosti u kvalitativních a kvantitativních přístupů měření chudoby. Mimo těchto termínů popisuje např. vývoj chudoby v historii, politiku věnující se chudobě či práci právníků ve spojení s chudobou. Z českých autorů problém chudoby nejlépe popisuje Petr Mareš (1999). Tvrdí, že nerovnost a chudoba jsou rozdílné pojmy. Tématu nerovnosti jsou věnovány dvě kapitoly, ve kterých popisuje jak chápání nerovnosti z pohledu socialismu, liberalismu a konzervatismu, tak typy nerovností v kapitole druhé. Dále se zabývá deprivací – je to průvodní jev chudoby, nebo její definiční vlastnost? Jako ostatní autoři, i Mareš se zabývá popisem a způsoby měření různých konceptů chudoby. Handbook on Poverty and Inequality od autorské dvojice Jonathan Haughton a Shahidur R. Khandker (2009) byla vydána jako základní příručka pro výzkumné pracovníky a analytiky zapojených do výzkumu chudoby a od toho se odvíjejícího vývoje politik snížení chudoby v jednotlivých státech. Publikace poskytuje nástroje k měření, popisu, monitorování, hodnocení a analýze chudoby. Příručka je doplněna o mnoho příkladů, grafů, map a tabulek, a obsahuje i několik testových otázek na procvičení. Světová banka používá tuto příručku při svých workshopech. Pro doplnění a pochopení konceptů chudoby a způsobů jejích měření velmi kvalitně poslouží Zpráva o lidském rozvoji z roku 1997, kde tomuto tématu věnována celá první kapitola (UNDP 1997). Adamcová a Němečková (2009) velmi jasně vysvětlují způsoby měření chudoby v rozvojových zemích s nízkými a středními příjmy, uvádějí vzorce výpočtu jednotlivých ukazatelů a vše doplňují 11
výstižnými vysvětleními vztahující se k tabulkám. Všímají si také, jak chudobu ovlivňuje způsob vládnutí v daném státě. Nyní bude představeno několik publikací, které jsem v práci použila jako zdroj dat. Velmi kvalitní publikace obsahující empirická data jsou každoroční zprávy mezinárodních organizací zabývajících se otázkou lidského rozvoje a také tématem chudoby. Z předních pak stojí za zmínku UNDP (United nations development programme) a její publikace Zpráva o lidském rozvoji, která se vydává každoročně od roku 1990, a také Světová banka s publikací The World Bank Annual Report. Zpráva o lidském rozvoji (UNDP) vydávána již od roku 1990 má každý rok určité téma. Přestože se témata zpráv každoročně mění, hlavním spojovacím prvkem, na který navazují ekologická, technologická a společenská témata, je rozšiřování lidských možností (Tomková, 2010). Tyto publikace jsou vydávány nejen v celosvětovém měřítku, hodnotící lidský rozvoj v globálním měřítku, ale také v měřítku regionálním (Subsaharská Afrika, arabské státy, Východní Asie a Pacifik, Jižní Asie, východní Evropa a střední Asie, Latinská Amerika a Karibik) a národním (první národní Zpráva o lidském rozvoji byla vydána v roce 1992 pro Bangladéš (UNDP 2010), celkem se vydává ve více než 140 zemích a doposud bylo vydáno více než 650 zpráv na národní úrovni). Tyto národní zprávy ovlivňují politiky jednotlivých států a napomáhají dosáhnout Rozvojových cílů tisíciletí. Každá zpráva o lidském rozvoji je dále doplněna o velké množství tabulkových příloh, map a grafů (UNDP 2011). Pod záštitou Spojených národů vychází také každoročně od roku 2005 Zpráva o rozvojových cílech tisíciletí (The Millenium Goals Report). Prvním rozvojovým cílem tisíciletí je odstranit extrémní chudobu a hlad, proto je zmínka týkající se chudoby ve zprávách OSN každoročně, zprávy jsou doplněny převážně o vysoké množství grafů, zobrazující stav sledovaných jevů. Zprávy o rozvojových cílech tisíciletí také vycházejí na regionální a národní úrovni (UNDP 2012).
12
3
TEORETICKÁ ČÁST
3.1 Definice chudoby Definovat chudobu jednoznačně je velmi nesnadné, protože existuje velké množství teorií vzniku chudoby. Chudoba nepředstavuje jen nedostatek z materiálního hlediska (tento názor byl uznáván v minulosti, jedná se především o určení chudoby na základě příjmů), ale jde o komplex aspektů lidského života. Lze tedy říci, že neexistuje pouze jeden druh chudoby, ale příčiny (formy) chudoby jsou navzájem propojeny a vytváří tzv. „síť chudoby“ – viz obr. 1. Síť chudoby vymezuje dvanáct základních dimenzí, které lze považovat za součást chudoby. Jednotlivé dimenze se vzájemně ovlivňují a jsou provázány. Jedná se o nedostatečné vzdělání, nedostatek informací, nedokonalou politickou moc v daném státě, právní zřízení, instituce a jejich přístup k chudobě, sociální vztahy, hmotné nedostatky, fyzické nedostatky (zdraví/nemoci), bezpečnost, „lokalizaci“ chudoby, sezónnost (související s podnebím) a časovým obdobím. Jako shrnutí lze říci, že chudoba nemá jen jednu příčinu, ale příčin několik – a tyto životní situace jsou navzájem propojeny.
Obr. 1. Tzv. „síť chudoby“ (zdroj: UNDP 2006) Chudobu můžeme vymezit v užším a širším pojetí. Výhodou širokého pojetí (multidimenzionální pojetí) je možnost postihnout velké množství aspektů a s tím spojená menší pravděpodobnost, že budou někteří chudí lidé z analýzy vyloučeni (Bláha 2006). Pod záštitou Světové banky byl v roce 2000 vytvořen projekt Hlasy chudých (Voices of the poor), kterého se zúčastnilo přes 60 tisíc chudých lidí z celého světa a který jasně ukázal, že pro chudé v rozvojových zemích není příjem zdaleka jedinou nebo nejdůležitější součástí chudoby. Za dimenze chudoby lze považovat zdraví (vyjádřeno pomocí střední délky života při narození; v rozvojových zemích mnohem nižší než v zemích vyspělých), vzdělání (procento dospělé populace, která je negramotná), přístup 13
ke službám (zdravotnictví, školství, kanalizace, dostupnost elektřiny, přístup k vodě, přístup k nezbytným přírodním zdrojům, dopravní služby, funkční policie), podvýživu, infrastrukturu (nedostatečná infrastruktura způsobuje sociální izolaci chudého obyvatelstva), bezpečnost (v chudinských čtvrtích, především ve městech, operují nebezpečné gangy), nedostatek politické svobody a sociální vyloučení chudých (Horký, Začalová 2011). Nevýhodou multidimenzionální pojetí je potřeba tvorby a zpracování velkého množství indikátorů (např. index lidského rozvoje, multidimenzionální index chudoby) a riziko, že se definice nakonec bude více než chudobou zabývat problémy s ní souvisejícími (Bláha 2006). Úzce vymezená definice (udávána na základě příjmů) se těmto problémům do velké míry vyhýbá, nicméně přílišné zjednodušení může vést naopak k definici nedostačující (HDP/obyvatele, kupní síla obyvatel) (Bláha 2006). Dle The dictionary of human geography (Gregory a kol. 2011) je chudoba nesnadno definovatelný pojem, stav, kdy osoba nemůže uspokojit své základní lidské potřeby. Problematikou lidských potřeb se zabýval americký psycholog Abraham W. Maslow, který lidské potřeby hierarchicky seřadil podle naléhavosti jejich uspokojení (obr. 2.). Lidské potřeby rozdělil na potřeby vyššího a nižšího řádu – za základní lidské potřeby lze označit potřeby nižšího řádu. Pokud tyto fyziologické potřeby a potřeby jistoty a bezpečí nejsou zabezpečeny, dochází k deprivaci a následně k chudobě. Opět tedy nastává otázka, zda je dostačující chudobu určovat jen na základě nižších potřeb, tj. určovat chudobu jen z hlediska příjmů, nebo do definice zahrnout i potřeby vyššího řádu. Lze jako chudobu považovat i nedostatek zdraví, lásky, respektu apod. (viz multidimenzionální pojetí chudoby)?
Obr. 2. Maslowova pyramida potřeb a hodnot (zdroj: Putna 2009)
14
OECD (2001) navrhuje, aby pro každý druh potřeb byl sestaven jiný druh indikátorů k měření chudoby. Potřeby nižších řádů nejčastěji měříme pomocí indikátorů zachycujících spotřebu či příjem jednotlivce (př. hranice chudoby dolar/den), naopak potřeby vyšších řádů pak měříme prostřednictvím různých složených indexů (př. Vícenásobný index chudoby – blíže viz. kap. 4.1) (Putna 2009).
Obr. 3. Přístupy k měření chudoby na základě potřeb dle OECD (zdroj: OECD 2001) Townsend (1979) považuje chudobu za deprivaci a je zastáncem relativního konceptu chudoby (rozdíl mezi absolutním a relativním konceptem popsán blíže v kap. 3.2): „Jedinci, rodiny a skupiny mohou být označeny za chudé, jestliže jejich zdroje nejsou postačující pro zajištění druhu stravy, participace a životních podmínek a příjemností života, které jsou obvyklé, nebo jejichž dosažení je přinejmenším široce podněcováno a schvalováno ve společnosti, k níž náležejí. Jejich příjmy jsou natolik pod úrovní příjmů, kterými disponují v této společnosti průměrní jedinci či rodiny, že je to de facto vylučuje z životních standardů, zvyklostí a činností obvyklých.“ OSN (Gordon 2005) definuje chudobu následovně: „Chudoba je odepření možností a příležitostí, porušování lidské důstojnosti. To znamená neschopnost účasti jednotlivce ve společnosti, nedostatek potravy a ošacení pro rodinu, nemožnost navštěvovat školu či zdravotnické zařízení, žádné vlastnictví půdy pro pěstování potravin či práce pro výdělek. Z toho vyplývá nejistota, bezmoc a vyloučení jednotlivců, domácností či celých komunit. Lidé jsou více náchylní k násilí, a to často vede k životu v odlehlých oblastech, bez přístupu k pitné vodě či kanalizaci.“ Stejně jako OSN, i Světová banka preferuje multidimenzionální pojetí chudoby a obě organizace používají několik indikátorů, které postihují větší množství aspektů (Index lidského rozvoje, Vícenásobný index chudoby apod.). Dle Mareše (1999) je chudoba důsledkem nerovnosti (nejsou ale vždy synonymem!): „Chudobu lze chápat jako výraz extrémní nerovnosti, respektive jako distanci určité části populace nejen od bohatých, ale i od celého zbytku populace. V současném světě se nerovnost i chudoba stále generují a roztržka mezi bohatstvím a chudobou narůstá jak v globálním (chudé a bohaté státy), tak i v národním měřítku (chudí a bohatí občané).“
15
Z uvedených definic vyplývá, že by se na chudobu mělo nahlížet z obou hledisek – jak z hlediska příjmů, tak z širšího hlediska. Důležité je definovat soubor několika indikátorů, které by byly aplikovatelné ve všech státech světa a nabývaly stejného významu. Tyto vytvořené indikátory by měly zahrnovat hmotné (např. příjmy) i nehmotné statky (vzdělání, zdraví apod.). Dle mého názoru největším problémem k měření rozsahu chudoby v současnosti jsou nejednotně používané ukazatele v různých státech (jednotlivé státy mají rozdílné pojetí chudoby a získaná data jsou poté nekompatibilní). Světová banka poskytuje dostupná data pro podíl obyvatel žijících pod hranicí ‚národní‘ chudoby, ale pro účely práce tyto data nebyly použity (cílem práce je analyzovat rozšíření chudoby dle celosvětově používaných ukazatelů, sloužících pro lepší srovnání). Dle Mareše (1999) definice chudoby slouží dvěma základním úkolům: dovoluje měřit rozsah chudoby ve společnosti (zde se ale setkáváme s problémem nejednotnosti definic různých států) a určuje rozsah oprávnění chudých vůči sociálnímu státu.
3.2 Koncepty chudoby Koncepty chudoby pomáhají pochopit význam slova „chudoba“ v dnešním světě. Friedmann (in Mareš 1999) konstatuje, že v dnešní době existují minimálně čtyři diskurzy chudoby, a to diskurz byrokratický, moralistický, akademický a diskurz samotných chudých (a sociálních aktivistů). Byrokratický diskurs především určuje hranici chudoby („poverty line“) prostřednictvím přímých a nepřímých kritérií (např. příjmy domácností) – vymezení této hranice určuje počet chudých. Do byrokratického diskurzu lze zahrnou absolutní i relativní chudobu. Moralistický diskurs vyjadřuje vztah chudých lidí k vlastní chudobě, tj. strádajících, pracujících, úctyhodných (deserving) chudých (viz. výše), dobrovolně chudých apod. Akademický diskurs chápe chudobu jako důsledek společenských mechanismů a je charakteristický pojmy jako je strukturální chudoba, marginalizace, vyloučení, vykořisťování. V marxistickém kontextu jde o vyloučení z podílu na nadhodnotě, v nemarxistickém je důležitá otázka vztahu chudých k občanské společnosti a otázka jejich participace na aktivitách této společnosti. Diskurs samotných chudých je především o vlastní bezmocnosti a způsobech, jak ji překonat (Mareš 1999). Zpráva o lidském rozvoji z roku 1997 (UNDP 1997) udává tři pohledy na chudobu, a to: chudoba z hlediska příjmů, z hlediska základních potřeb člověka a z hlediska příležitostí/svobod (capabilities). Člověk je chudý tehdy, jestliže je jeho příjem nižší než hranice chudoby – mnoho států používá tohoto přístupu pro monitorování rozšíření chudoby. Přístup zaměřující se na základní potřeby definuje za chudé ty lidi, kteří trpí nedostatkem právě základních lidských potřeb – dostupná zdravotní péče, vzdělání apod. Chudobu může zapříčinit i nedostatek potenciálu k rozvoji osobnosti člověka ve společnosti, a to např. špatným bydlením, nedostatečným ošacením, špatným bydlením apod. (UNDP 2006). Koncept příležitostí/svobod (capabilities), jehož autorem je indický ekonom Amartya Sen, má blízko k absolutnímu konceptu chudoby. Sen rozlišil příležitosti (capabilities) jako základní kapacity, které lidem umožňují využívat statky (commodities) a jejich charakteristik, jejichž prostřednictvím jsou operacionalizovány a interpretovány jejich potřeby (bicykl je například statek (commodity), jehož hlavní charakteristikou je transport a vytváří příležitost přemísťovat se). Podle něj je životní standard determinován spíše příležitostmi než charakteristikami statků. Statky a charakteristiky mohou být sociálně definovanými, ale příležitosti jsou absolutní - chudoba je absolutním konceptem v prostoru příležitostí, i když většinou nabývá v prostoru statků a jejich charakteristik relativní podobu (Mareš 2002). 16
3.2.1 Přístupy k chápání chudoby Pro základní pochopení chudoby jsem vytyčila pět protikladných dvojic konceptů chudoby, a to absolutní a relativní koncepty, přímé a nepřímé koncepty, koncepty preskriptivní (stanovené experty) a konsensuální, objektivní a subjektivní koncepty, dočasná a stálá chudoba (z hlediska délky trvání chudoby).
Absolutní koncepty a relativní koncepty Absolutní chudoba je nejčastěji spojována s nedostatkem prostředků pro uspokojení základních potřeb (žít delší dobu pod hranicí chudoby znamená přímé ohrožení života). Koncept absolutní chudoby je tedy primárně založen na představě o minimální životní úrovni, zaručující osobám jen fyziologické přežití (dnes už se v rámci absolutního konceptu ovšem uvažuje i o sociálním přežití), hranice chudoby se ovšem nemění se změnou standardu života ve společnosti. Lze ji tedy označit také za chudobu příjmovou – vyjadřuje minimální výši příjmu, která je zapotřebí k uspokojení základních životních potřeb (v praxi se hranice určuje tak, že se pro danou zemi na základě průzkumu domácností stanoví průměrné množství peněz, které je potřeba ke koupi denního kalorického minima (např. 2100 kalorií/den) – k nim se přičtou minimální částky, které průměrná rodina vynaloží za obydlí a další potřeby, jako je např. ošacení). Za hranici extrémní chudoby Světová banka označila v roce 1990 příjem dosahující pouze 1$ na den, tato hranice byla v roce 2008 zvýšena na 1,25$ na den (Horký, Začalová 2011). Koncept absolutní chudoby není možný bez definice základních potřeb (tak jako koncept relativní chudoby není možný bez definice společensky platných standardů života) a předpokládá jejich stálost v čase bez vztahu k sociálnímu okolí (ovšem i potřeby se občas v čase mění). Konceptem absolutní chudoby se nejvíce zabýval indický ekonom Amartya Sen. Organizace spojených národů definuje absolutní chudobu jako soubor nedostatku základních lidských potřeb, zahrnujících potravu, pitnou vodu, prostředky k hygieně, přístřeší, vzdělání, zdraví a přístup k informacím. Nedostatek nezávisí jen na výši příjmů, ale také na přístupu k těmto službám (Gordon 2005). Relativní koncept chudoby převažuje většinou v průmyslově vyspělých zemích světa. Nemůžeme proto například srovnávat to obyvatelstvo, které je považováno za chudé ve Spojených státech, s chudým obyvatelstvem afrických zemí. V rámci tohoto přístupu je chudoba vždy poměřována zejména vůči kvalitě života charakteristické v dané zemi (Mareš 1999). Zastáncem relativního konceptu je např. Peter Townsend (viz jeho definice v kap. 3.1). Relativní chudoba je tedy založena na porovnání standardu chudých a těch, kdo chudí nejsou. Chudí lidé jsou ti, kteří se nemohou účastnit na aktivitách běžných pro společnost, ve které žijí (tj. stav, v němž jedinec, rodina nebo sociální skupina uspokojuje své potřeby na výrazně nižší úrovni, než je průměrná úroveň v dané společnosti). Relativní chudoba tedy představuje problém chudoby v bohaté, ale nerovností charakterizované společnosti (příjmová nerovnost) (Mareš 1999). Absolutní a relativní koncept chudoby jsou typickými příklady rozdílnosti politických pozic. Koncept absolutní chudoby je typickým pro politickou pravici, neboť chudoba je chápána jako 17
omezený problém, na který má být odezva státu také jen omezená (smyslem případné podpory státu chudým je jen dát jim šanci odrazit se ode dna). Model relativní chudoby je typický pro politickou levici a chudoba je chápána jako široce rozšířený jev, který vyžaduje zásah státu (Mareš 1999). Zatímco pro absolutní chudobu hrají rozhodující roli základní potřeby v relativní chudobě se přidávají další faktory – například subjektivní „cítění chudoby“, které se liší stát od státu. Kdo je v USA chudý, byl by v Keni považován za bohatého a naopak (Ravallion, 2002 in Lindner, Strnad 2006).
Přímé a nepřímé koncepty Přímé koncepty jsou založeny na měření chudoby až po transformaci příjmů do spotřeby. Samotné příjmy jsou ale pro měření chudoby nedostatečné, protože bývají opomíjeny skutečnosti, které doprovázejí jejich transformaci do spotřeby. S tímto faktem souvisí tzv. koncept sekundární chudoby, kdy chudoba není způsobena nedostatkem příjmů, ale způsobem zacházení s nimi (přímé koncepty jsou tedy spojeny s kupní silou) (Mareš 1999). Nepřímé koncepty jsou založeny na měření příjmů před spotřebou – jde tedy o nominální příjmy, do kterých se nepromítá jejich kupní síla ani struktura výdajů. K nepřímým konceptům patří míry, které jsou většinou relativně vymezeny vůči nějakému příjmovému rozložení (relativní koncepty) (Mareš 1999).
Preskriptivní a konsensuální koncepty Preskriptivní definice se týkají vymezení charakteristik chudých prostřednictvím expertních odhadů. Patří k nim různé spotřební koše, „garantované minimální příjmy“ jako úroveň nějaké vymezené sociální dávky a různě vymezená životní minima jako příjmové hranice zakládající nárok na sociální podporu. Patří sem např. koncept standardního rozpočtu („Budget standard“), který určuje nezbytné životní položky domácnosti. Konsensuální koncepty jsou založeny na názorech společnosti o tom, koho za chudého považovat a koho ne. Není zde využíváno názorů expertů, ale veřejného mínění (respondentů) (Mareš 1999). Do této kategorie lze zařadit také stav hmotné nouze, což je situace, v níž se nachází občan, jehož základní životní podmínky nejsou zabezpečeny dostatečnými příjmy a který si nemůže vlastním přičiněním nebo za pomoci své rodiny tyto podmínky nebo prostředky na jejich vytvoření zajistit (opakem je stav sociální nouze, ve kterém se nachází občan, který pro nízký věk (dětství), zdravotní stav, dysfunkci rodiny, absenci sociálního zázemí, z důvodů osobnostních, ohrožení vlastních zájmů jinou osobou nebo z jiných závažných důvodů není schopen zabezpečovat své základní životní a sociální potřeby) (Tomeš 1996).
18
Objektivní a subjektivní koncepty Objektivní vymezení chudoby je určeno názorem těch lidí, kteří chudí nejsou – hranice chudoby je určena zvenčí (chudoba je tedy vymezena nezávisle na mínění těch, kteří jsou za chudé považováni). Subjektivním vymezením je míněn vlastní pocit chudých, hodnocení vlastní životní zkušenosti. Spočívá tedy na názorech osob, kterých se týká. Definice ze subjektivního a objektivního hlediska může být zavádějící. Někteří lidé se mohou považovat za chudé, i když z hlediska svých příjmů mezi chudé nepatří a naopak (Mareš 1999).
Dočasná a stálá chudoba White (2008) uvádí, že na rozdělení chudoby na dočasnou a stálou má vliv zranitelnost jedince – za zranitelné můžeme považovat ty, kteří mají sklon stát se chudými. Dočasná chudoba může být vnímána např. jako období, ve kterém jedinec odpovídal definici chudého člověka, ale po nějaké době se dostal svými příjmy nad hranici chudoby (ať už svým zapříčiněním či s pomocí). Za stálou chudobu je považován stav, kdy je jedinec trvale svými příjmy pod hranicí chudoby a není schopen se nad tuto hranici dostat („Pokud se jednou dostaneme pod hranici chudoby, není již možné se z chudoby dostat“ (White 2008)).
3.3 Vývoj vnímání chudoby společností V minulosti byl pohled na chudobu a způsob, jakým společnost s chudými nakládala, odlišný. V preindustriální Evropě bylo běžné setkat se s chudobou často a v několika podobách – existence chudoby byla považována za součást života. Chudoba byla určována na základě postavení ve společnosti a dle majetku (Mareš 1999). Sociální vrstvou, která byla chudobou nejvíce ohrožena, byla nejnižší vrstva (příležitostní dělníci, drobní rolníci, nádeníci). Chudoba jako důsledek neštěstí byla typická pro nemoci – období bylo význačné epidemiemi (mor, tyfus, cholera, neštovice) či jinými dlouhodobými onemocněními. Nemoc nebo náhlá smrt živitele rodiny znamenala neštěstí, které rodinu většinou uvrhlo do bídy. Do této kategorie lze zařadit i války a s nimi spojené hladomory, migrace, pokles zemědělské produkce (Mareš 1999). Mezi příčiny chudoby lze zařadit i jednotlivé etapy života. Mezi nejvíce chudobou postižené obyvatelstvo patřili velmi mladí a velmi staří, vdovy, děti po smrti jednoho z rodičů (z 2 160 příjemců sociální pomoci v Londýně v roce 1550 bylo 300 sirotků). Profese s nízkými výdělky byly také příčinou chudoby (Mareš 1999). V 17. a 18. století byla chudoba stále více spojována se sociálními devianty (tuláci, zloději, prostitutky apod.) a zasahovala stále více obyvatel – objevuje se tzv. nová chudoba (spojena s ekonomickým cyklem a postavením na trhu práce). Na žebráctví, oproti středověku, se začalo nahlížet jako na důsledek lenosti. Byly vymezeny tři kategorie chudých: chudí pro svou nemohoucnost, chudí v důsledku nehody a neštěstí a chudí pro svou nehospodárnost, marnotratnost. Vztah k chudým se začal hodnotit na základě jejich vztahu k práci (Mareš 1999). 19
S postupující industrializací a urbanizací byla chudoba závislá hlavně na cyklech ekonomického vývoje daného státu (Mareš 1999). Díky industrializaci rostl počet placených míst a industrializace znamenala vzestup většiny sociálních vrstev, i ty nejnižší mzdy vzrostly. Himmelfarbová (1992) uvádí, že se podíl rodin žijících pod hranicí existenčního minima snížil v Anglii z asi 30 % v polovině 19. stol. na asi 10 % před 1. světovou válkou. Snížil se počet pracovních hodin a relativně také cena potravin – v důsledku růstu kupní síly obyvatel. V důsledku zlepšení životních podmínek obyvatel (hygiena, lékařská péče, vzdělání, výživa) poklesla úmrtnost a prodloužila se délka života (Mareš 1999). Od 80. let devatenáctého století se začaly vyvíjet první koncepty chudoby – většinou byly měřeny dle příjmů či založené na existenčním minimu (odvozeno od minimální nutriční hodnoty potravy, která zajistí přežití). Rodiny spadaly do kategorie chudých, když jejich příjem existenčního minima nedosahoval (prostředky, které rodině zbyly po zaplacení nájmu, potravin a ostatních potřeb) – jednalo se čistě o materiální pojetí chudoby (UNDP 2006). V 70. letech 20. století byl koncept chudoby založený na existenčním minimu více rozpracován – byly do něj zahrnuty ukazatele základních potřeb, jako je přístup k pitné vodě, dostupnost zdravotnických služeb, bydlení, vzdělání apod. (ve venkovských oblastech byl zahrnut také přístup k půdě a možnosti zemědělství). Postupně tak byly pro určení chudoby zahrnuty kromě základních potřeb také potřeby tzv. vyššího řádu – relativní koncept chudoby (UNDP 2006). V současnosti dochází k iniciativě snížit chudobu v celosvětovém měřítku, čemuž se věnuje i Cíl 1 z programu Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs). Snaha celého světa bojovat proti chudobě se na půdě OSN objevuje již od počátku padesátých let. Hlavní snahou bylo zvýšit financování tzv. rozvojové pomoci, tj. bohaté země budou přispívat částí svého HDP na rozvoj chudých zemí (1 %, později 0,7 % HDP). Naplnění těchto závazků se ale nedařilo (Česko proti chudobě 2002). V září roku 2000 proběhl Summit tisíciletí OSN (zúčastnilo se ho všech 191 členských států), na němž bylo ztvrzeno odhodlání odstranit extrémní chudobu na naší planetě, její příčiny a následky do roku 2015. Bylo stanoveno 8 rozvojových cílů, rozpracovaných do devatenácti úkolů. Jednotlivé cíle i úkoly MDGs jsou vzájemně provázány a je nutné je nahlížet jako jeden celek. Jsou založeny na partnerství mezi vyspělými a rozvojovými státy s cílem „vytvořit prostředí napomáhající potírání chudoby a rozvoji“ (OSN Praha: Rozvojové cíle MDGs 2005). Objevuje se i kritika MDGs, kdy se kritici především soustředí na důvěryhodnost dat, která jsou pro tento účel přejímána od Světové banky (Putna 2009).
3.4 Příčiny vzniku chudoby Zodpovězení otázky „Proč jsou lidé chudí?“ znepokojuje sociology i širokou veřejnost již dlouhou dobu. Jako odpověď mohou sloužit průzkumy veřejného mínění či sociologické teorie. O‘ Connor (2002) zastává názor, že neexistuje jen jedna příčina, chudoba pochází částečně z historie (závislost kolonií na koloniálních mocnostech) a s tím spojených problémů v současnosti – státní dluhy (neokolonialismus). Downs (2006) uvádí, že kolonialismus měl závažné ekonomické, politické a společenské důsledky.
20
Další příčinou je vysoká míra porodnosti a s ní spojen rychlý populační růst. K rozvoji chudoby také napomáhají nestabilní politické situace – důsledkem je velké množství uprchlíků, kteří opouštějí své domovy. Příkladem je Afghánistán, Etiopie a Kongo (O‘ Connor 2002). Chudoba v Africe je částečně způsobena politickým rozdělením kontinentu – necitlivé vytyčení hranic rozdělující místní etnika, což vede k občanským válkám a konfliktům (Downs 2006). Tomeš (1996) uvádí jako politické příčiny chudoby nedůsledné embargo na dovoz zbraní (obyvatelstvo oblastí postižených vojenskými konflikty upadá do chudoby), vysoce korupční prostředí (nevhodné nakládání s finančními prostředky státu) a autoritářské a diktátorské režimy (příkladem může být Severní Korea, kde je nastolen vysoce tvrdý komunistický režim, miliony lidí hladoví a žijí v chudobě). Za ekonomické příčiny chudoby Tomeš (1996) označuje vysokou zadluženost rozvojových zemí, kdy jsou finanční prostředky státu využívány na splacení dluhu a nemohou tak být použity na vnitřní rozvoj státu, a nestálé ceny přírodních zdrojů. Mezi sociální příčiny chudoby lze zařadit vysokou nezaměstnanost v rozvojových zemích, způsobenou nedostatkem pracovních míst a nízkou kvalifikací potenciálních pracovníků. V rozvojové zemi může působit zahraniční firma, ale nezaměstná negramotné obyvatelstvo (nízká/žádná vzdělanost vede k nezaměstnanosti a chudobě) – dobré pracovní pozice tak získají lidé, kteří mají finanční prostředky na to si vzdělání „dovolit“ (lze přirovnat opět k bludnému kruhu chudoby – viz níže). Důležitý vliv na životní úroveň obyvatel mají i environmentální faktory. Půdní degradace a odlesňování snižují zemědělskou produkci. Tím je hlavně ve venkovských oblastech snížena produkce potravin a zvyšuje se migrace do měst (město je ale také nedostatkem potravin postiženo a roste cena potravin). Odlesňování má za následek snižování přírodních zásob, změnu místního klimatu i srážkového režimu (to může vést k problému sucha/záplavám). Chudobu mohou také zapříčinit přírodní hazardy (periodické záplavy, sesuvy půdy, hurikány, tsunami, zemětřesení, opakující se sucha). Lidé, kterých se chudoba týká, se mohou ocitnout v tzv. bludném kruhu chudoby (obr. 4). Existuje několik typů bludných kruhů chudoby, především na národní (ekonomicky zaměřený) a individuální úrovni. Bludný kruh chudoby na úrovni národní odkazuje na to, že osoba s nízkými příjmy má malé úspory a s těmito úspory nemůže dále nakládat, investovat je. Žádné (nebo velmi malé) investice tedy nevedou k vysoké produktivitě a ta opět způsobí nízký příjem. Bludný kruh chudoby je spíše teoretickou záležitostí, samozřejmě, že se z něj osoba může vymanit – některé komponenty lze „překonat“ (např. i s malými úspory se dá udělat výhodná investice).
Obr. 4. Bludný kruh chudoby na národní úrovni (ekonomický) (zdroj: World Bank 2000) 21
Ve druhém typu bludného kruhu (na individuální úrovni) jsou úspory a investice nahrazeny potřebami jedince, tj. nedostatečnou potravou a zdravotním stavem. Chudá osoba si nemůže dovolit vyhovující potraviny, z čehož dochází ke zhoršení zdravotního stavu a nízké produktivitě práce – ta vede k nízkým příjmům a chudobě (Eriksson 1995). Zdraví je nejvíce ohrožováno epidemickými chorobami, nejvíce HIV/AIDS – postižení se propadají ještě hlouběji do bludného kruhu chudoby.
3.5 Ideologie chudoby Mareš (1999) rozlišuje tři typy ideologií chudoby: •
chudoba jako důsledek uspořádání ekonomického a sociálního systému společnosti;
•
chudoba jako výsledek lenosti, neprozíravosti a nestřídmosti jednice;
•
chudoba jako důsledek situačních faktorů.
Chudoba jako důsledek uspořádání ekonomického a sociálního systému společnosti Příčiny chudoby jsou ovlivněny sociálním řádem, v němž se nacházejí jak bohatí, tak chudí. Chudoba je tak zapříčiněna sociální nerovností ve společnosti – výše platu, nedostatek pracovních míst, diskriminace určitých skupin obyvatel (Romové či jiná etnika, osoby s invalidním postižením, málo kvalifikovaní apod.). Postavení chudých ve společnosti je tedy ovlivněno sociálními třídami, kdy chudí se nachází v nejnižší třídě (marxismus) (Mareš 1999). Marx kladl důraz na skutečnost, že kapitalismus podporuje nerovnoměrný vývoj a současně tak vytváří chudobu i bohatství Chudoba je ovlivněna i koncentrací průmyslu – mnoho chudých obyvatel se nachází v místech s malým počtem pracovních příležitostí nebo v místech s koncentrací periferního průmyslu (trh je ovládán několika velkými firmami, velmi nízké mzdy). Příčiny chudoby mohou být založeny také na struktuře vlastnictví – chudý a nekvalifikovaný občan vlastní jen malý nebo žádný kapitál a nachází se na dně ekonomických, mocenských a profesních struktur (Mareš 1999). Chudoba jako výsledek lenosti, nedostatku vůle, neprozíravosti a nestřídmosti jednice Do této ideologie lze zařadit genetické faktory (předpokládané biologicky zděděné charakteristiky jedince), psychologické přístupy (vrozené či osvojené povahové rysy) a přístupy sociální (dle charakteru procesu socializace). Důsledkem lenosti je nedostatek kapitálu, díky nedostatku vůle chybí zájem o práci a tito jedinci mají sklony k jevům jako je alkoholismus, nezodpovědné rodičovství, krádeže apod.. Ze sociálního hlediska můžeme rozlišit „deserving poor“ (ti, kteří se o sebe nemohou z různých důvodů postarat a proto jsou hodni sociální solidarity) a „undeserving poor“ (lidé, kteří mohou, ale nechtějí se o sebe sami postarat, solidaritu si nezaslouží) (Mareš 1999).
22
Chudoba jako důsledek situačních faktorů Odpovědnost za chudobu nenesou sami jedinci ani společnost, ale rodina či komunita, ve které se pohybují. Tento přístup je charakteristický pro koncept kultury bídy („cycle of poverty“ (Townsend 1979)). V důsledku výchovy se chudoba stává normou a očekávaným způsobem života, kdy se děti nesnaží osvojit hodnoty k úniku z tohoto prostředí – tento způsob života jim přijde normální, přirozený. Za chudobu jako důsledek situačních faktorů můžeme považovat i chudobu vznikající v důsledku různých neštěstí (přírodní katastrofy, bankrot, nemoci apod.) a chudobu frikční (bývá spojena s jednotlivými etapami lidského života a rozdílnou zátěží v nich) (Mareš 1999). Dalo by se říci, že velkou roli ve snižování počtu extrémně chudých stále hraje ekonomický růst rozvojových zemí, ale je nutné se spíše zaměřit na kvalitativní přístupy snižování chudoby – tím je myšleno především zvýšit povědomí chudých lidí o dostupných nástrojích ke zlepšení jejich životní situace. Je totiž možné dosáhnout lidského rozvoje (zlepšení životní situace) i bez ekonomického růstu, a to snahou chudých naučit se novým věcem, podporovat v určité míře např. vzdělávání v komunitách či základním hospodařením (toho lze dosáhnout i prostřednictvím politických stran). Jako příklad lze uvést jihoindický stát Kérala (Hanousková 2009), který se oproti zbytku Indie vyznačuje 99% gramotností. Zlepšení životních podmínek zde bylo dosaženo pomocí reforem a sociálních politik (pozemková reforma, program na zajištění potravin pro celou společnost, vzdělání, zdravotnické služby) zavedených komunistickou stranou, která zde vládne demokratickým způsobem.
23
4
METODICKÁ ČÁST
Tato bakalářská práce byla zpracována rešeršně-kompilační metodou, primárně založená na sběru dat o dané problematice, jejich následnou analýzou a popisem. Data do úvodní teoretické části práce byla převážně čerpána z odborné literatury, věnující se tématu chudoby či tématům příbuzným. Nejdůležitějším zdrojem statistických dat byly databáze mezinárodních organizací, konkrétně OSN, Světové Banky a OPHI (Oxford Poverty & Human Development Initiative). I přes celosvětové působení těchto organizací byl problém s dostupností dat, zejména pak při tvorbě analýze vývojových trendů v čase. Zdrojům dat se věnuje podkapitola 4.2. Vlastní analýza dat je založena na jednoduchých statistických metodách, závislost mezi jednotlivými ukazateli byla hodnocena korelační analýzou a byl vypočítán Pearsonův korelační koeficient (blíže podkapitola 4.3). Vlastní data jsou v práci zobrazena pomocí tabulek, grafů, kartogramů a pro vyjádření absolutního počtu obyvatel ve světě byla použita kartografická anamorfóza. Kartogram (dle Veverka in Voženílek 1999) je jednoduchá tematická mapa, kde pro každý areál interpretujeme, zpravidla pomocí barvy nebo sítě, jednu, výjimečně více relativních hodnot, vztažených k ploše. Data při tvorbě kartogramů byla klasifikována do jednotlivých intervalů metodou přirozených zlomů (natural breaks), která bere v úvahu statistické rozložení dat – rozdíl mezi daty v jednom intervalu má být co nejmenší, naopak rozdíl mezi jednotlivými intervaly co největší (Slocum a kol. 2005). „Anamorfóza je výrazně abstraktní přeměna geometrické kostry mapy a s ní spojeného mapového obshu za účelem zvýraznění mapového obsahu. V geografii se nejčastěji používá obecná anamorfóza, při které plochy územních jednotek (v našem případě států) odpovídají jinému geografickému jevu (počtu chudých obyvatel v roce 2012). Obrysy územních jednotek se přitom buď přibližně zachovávají, nebo se zjednodušují na geometrické obrazce. V obou případech musí být zachováno sousedství.“ (Voženílek 1999, s. 117). Všechny kartografické výstupy byly tvořeny v programu ArcGIS Desktop 10, tabulky a grafy v programu MS Excel 2010 a vlastní statistické analýzy v programu Statistica 10.
4.1 Měření chudoby Jednou z metodik měření chudoby může být rozdělení chudoby na objektivní a subjektivní (vysvětleno v kap. 3.2.1). Organizace zabývající se měřením chudoby hledají indikátory právě objektivní chudoby (chudoby vnímané společností, státem apod.). Cílem je identifikovat a zjistit podíl chudého obyvatelstva v populaci. Musíme mít na paměti, že neměříme chudobu jako takovou, ale pouze určitý konstrukt – koncept chudoby. To je pro zjišťování chudoby velmi podstatné! V užším slova smyslu měříme chudobu pouze pro určení počtu chudých v populaci, v rozvinutějším pojetí zahrnujeme i hledání příčin, proč se lidé chudými stávají. Jak již bylo zmíněno v kapitole 3.2, koncepty chudoby se v průběhu času vyvíjely. První statistiky probíhající ve viktoriánské Anglii byly založeny na existenčním minimu (odvozeno od minimální nutriční hodnoty potravy k přežití – dnes většinou 2100 kalorií/den) – chudoba byla vnímána z materiálního hlediska. V 70. letech 20. století byl koncept na základě příjmů rozpracován o relativní hodnoty a do měření byly zahrnuty i potřeby vyššího řádu (Mareš 1999). V roce 1990 byla zavedena tzv. absolutní (extrémní) chudoba s hranicí 1$ na den (zvýšena roku 2008 1,25$ na den (Horký, Začalová 2011)).
24
Rozvojový program OSN (UNDP 2006) rozděluje čtyři přístupy k měření chudoby. Jednotlivými indikátory jsou: •
•
•
•
monetární indikátory – založené na příjmu či spotřebě, příkladem může být ukazatel extrémní chudoby dolar/den či hranice denního kalorického minima (problémem v současnosti je, že hodnota nutričního minima je udávána na domácnost a již se dále nezajímá o rozdělení potravin uvnitř domácnosti) indikátory založené na svobodě jednotlivce (capability approach) – zahrnují „osobní svobody“ (substantive freedoms) jednotlivce, jako je přístup ke vzdělání, možnost svobodně podnikat apod. indikátory sociálního vyloučení – netýkají se jen rozvojových zemí, lze je pozorovat i v zemích vyspělých (zaměřený především na etnické menšiny, kde e chudoba definována jako vyloučení ze společenského života) indikátory založené na vlastní účasti (participatory approach) – chudí lidé sami definují chudobu a prostředky, které potřebují k jejímu překonán, příkladem může být definování spotřebního koše v určité společnosti (ve spolupráci s monetárním přístupem) či definování svobod v přístupu capability approach
I přes výčet těchto čtyř základních přístupů k měření chudoby samotná Organizace spojených národů (UNDP 2006) navrhuje, aby byl vytvořen komplexnější ukazatel, zahrnující všechny zmíněné přístupy. Proto byl v první Zprávě o lidském rozvoji (Human development report) v roce 1990 představen ukazatel Index lidského rozvoje (ILR, Human development index). Základními dimenzemi Indexu lidského rozvoje jsou ukazatele úmrtnosti, vzdělávání a příjmů (více viz Procházka 2012). Použité ukazatele jsou naděje dožití při narození, míra gramotnosti a enrolment, HDP na obyvatele. Index lidského rozvoje nezahrnuje indikátory specifičtější pro měření chudoby, jako je například míra dětské úmrtnosti (ukazatel – kvocient dětské úmrtnosti do 5ti let) či přístup k pitné vodě. Proto byl v roce 1996 představen nový ukazatel – index chudoby (ICH, Human poverty index), nahrazen v roce 2010 vícenásobným indexem chudoby (index chudoby se soustředil spíše obecně na společnost (průměrné hodnoty) a nezaobíral se již specificky jedinci či domácnostmi).
Míra chudoby (Head count ratio) Nejjednodušším ukazatelem, patřícím mezi monetární indikátory, je míra chudoby, udávající podíl osob, kteří jsou chudí. Pro tento výpočet je potřeba určit také hranici chudoby (vysvětleno výše v kap. 3.2.1). Každý, kdo hranice chudoby nedosahuje, je označován jako chudý. Míru chudoby lze měřit následujícím způsobem: P = (H/n)*100 Kde H je počet osob žijících pod hranicí chudoby, n je celková populace a P je procento populace žijící pod hranicí chudoby (head count ratio) (Adamcová, Němečková 2009). S mírou chudoby souvisí pojem Purchasing power parities (PPP), díky kterému je možné mezinárodní srovnání míry chudoby (v USD/den). Převádí rozdílné kupní síly měn jednotlivých států na společný standard – purchasing power, za který je možné v daném roce nakoupit v každé zemi stejné množství zboží a služeb (hranice 1,25 $/den používaná Světovou bankou je vztažena k PPP roku 2005). Hranice 1,25 $/den se také označuje jako extrémní chudoba.
25
Za hlavní výhody tohoto ukazatele lze považovat jednoduchý způsob konstrukce a jednoduchost jeho pochopení. Světová banka (The World Bank 2005) ale uvádí i tři nevýhody tohoto ukazatele. Za první problém lze označit to, že ukazatel míry chudoby nebere v úvahu ‚rozložení‘ chudých pod hranicí chudoby (viz index hloubky chudoby). Druhým problémem je fakt, že dle ukazatele míry chudoby již nelze určit, v jak velké chudobě chudí pod hranicí chudoby žijí (pokud chudí ještě více zchudnou, v hodnotě míry chudoby se tato změna neprojeví). Za třetí problém lze označit fakt, že data by měla být získávána pro jednotlivce a ne z průzkumů domácností (20 % domácností může být označeno za chudé, ale to může znamenat – pokud jsou domácnosti více početné – že v chudobě žije 25 % obyvatel (a naopak)).
Hloubka chudoby (Poverty gap) Míra chudoby uvádí podíl obyvatel žijící pod hranicí chudoby, ale už neudává, jak jsou chudí pod hranicí chudoby ‚rozloženi‘ – hloubka chudoby doplňuje ukazatel míry chudoby. Jako příklad můžeme uvést dva státy se stejnou mírou chudoby, avšak v jednom státě může většina chudých být těsně pod hranicí chudoby, kdežto ve druhém státě se chudí mohou nacházet od hranice dál – tj. budou chudobou postiženi více. Adamcová a Němečková (2009) uvádějí názorný graf, který znázorňuje hloubku chudoby ve dvou zemích – obr. 5.
Obr. 5. Hloubka chudoby jako příklad v zemích A a B (zdroj: Adamcová, Němečková 2009) Jak ukazuje uvedený graf, země A a B mají stejnou míru chudoby ve výši 50 %, ale chudí v zemi B mají podstatně horší životní situaci – jsou dále pod hranicí chudoby než chudí v zemi A. Snížit chudobu v zemi A je snazší a bude potřeba vynaložit méně zdrojů (např. pomocí přerozdělování finančních prostředků od vlády) (Adamcová, Němečková 2009). Ukazatel hloubky chudoby bývá často doplněn o index hloubky chudoby (poverty gap ratio), který značí průměrné procento, o které příjem (domácnosti, jednotlivce) nedosahuje hranice chudoby. Lze jej vypočítat následovně: PG = (1/n) (∑[PL-Yi]/PL)*100 kdy PG je index hloubky chudoby, n je celková populace, PL je hranice chudoby (poverty line), Yi je příjem (výdaj) i-tého jedince a suma představuje počet lidí v populaci. Jako příklad uveďme modelovou populaci, ve které PG = 10, což značí, že příjmy chudých jsou v průměru 10 % 26
pod hranicí chudoby (Adamcová, Němečková 2009). Domácnosti nad hranicí chudoby mají index hloubky chudoby nulový. Pro účely této práce bude použit ukazatel index hloubky chudoby, který napomůže více přiblížit situaci v jednotlivých zemích (hodnoty indexu hloubky chudoby pro dostupné státy uvedeny v kapitole 5.3). Vícenásobný index chudoby (Multidimensional poverty index) Tento index doplňuje současné ukazatele o různé druhy deprivací a jejich překonání. Pokrývá 104 zemí světa, ve kterých žije cca 5,4 miliard obyvatel (data z roku 2010) (OPHI 2013). Vícenásobný index chudoby byl poprvé představen v roce 2010, vyvinut Oxford Poverty & Human Development Initiative ve spolupráci s UNDP Human Development Report Office (OPHI 2013). Všechna data musí být získána z jednoho výzkumu, aby byla kompatibilní pro všechny státy (proto není zařazen příjem, kdy jsou data získávána v různých státech odlišně) (UNDP 2013). Nabývá hodnot [0 – 1], kdy nulová hodnota značí nulovou chudobu, hodnota 1 odpovídá chudobě celé sledované společnosti. Je složen z deseti ukazatelů, odpovídající třem kritickým rozměrům (stejné rozměry jako u ILR) chudoby na individuální úrovni (osoby nebo domácnosti): vzdělávání, zdraví a životní standard. Indikátor je výsledkem součinu dvou ukazatelů, jeho výpočet se provádí následovně: VICH = H*A Do podílu chudých dle VICH (H) patří ty domácnosti, které jsou vícerozměrově chudé, tedy ty, které strádají alespoň v 30 % daných vážených indikátorů. Průměrná intenzita strádání (A) přitom ukazuje na podíl dimenzí (rozměrů), ve kterých domácnosti strádají. Nejlepší výsledek je tedy čistá nula – neznamená to ale, ţe země nemá problém s chudobou (Kotýnková, Kubelková 2010).
Obr. 6. Struktura vícenásobného indexu chudoby (zdroj: Kotýnková, Kubelková 2010) 27
Obrázek 6 představuje schéma jednotlivých částí, ze kterých je výsledný ukazatel sestaven. Oxford Poverty & Human Development Initiative (2010 in Kotýnková, Kubelková 2010) uvádí seznam deseti indikátorů, bez jejichž vlastnictví domácnost strádá, patřících do tří dimenzí – zdraví, vzdělání a životní standard. Rozměr zdraví je měřen pomocí dvou ukazatelů, z nich každý má při výpočtu váhu 1/6 (OPHI 2013). Prvním z nich je dětská úmrtnost, kdy domácnost strádá, pokud v ní zemřelo alespoň jedno dítě. Druhým ukazatelem v dimenzi zdraví je výživa, kdy domácnost strádá, pokud je v ní osoba (dospělý či dítě) podvyživená. Jako kalorické minimum se pro dospělou osobu uvádí 2100 kalorií/den. Druhou dimenzí VICH je vzdělání, které se také měří pomocí dvou ukazatelů, z nich každý má při výpočtu také váhu 1/6 (OPHI 2013). Udává se, že nedostatečné vzdělání podmiňuje vznik chudoby (ve většině chudých afrických či asijských zemích je obyvatelstvo negramotné) – domácnost je tedy považována za chudou, když žádný člen domácnosti nesplnil 5 let školní docházky (roky školní docházky). Druhým indikátorem z oblasti vzdělání je zápis dětí do studia, kdy domácnost strádá, pokud alespoň jedno dítě z domácnosti opustilo školní docházku do věku 8 let (Kotýnková, Kubelková 2010). Poslední dimenzí vícenásobného indexu chudoby je životní standard, který obsahuje šest dílčích ukazatelů, které odrážejí materiální chudobu domácnosti (data jsou tedy získávána čistě z průzkumů domácností). Každý z šesti dílčích ukazatelů má při výpočtu váhu 1/18 (OPHI 2013). Prvním ukazatelem je elekřina, bez které si valná většina vyspělého světa neumí představit život, avšak v mnoha rozvojových zemích je stále velmi vzácnou komoditou. Absence elektřiny tedy označuje domácnost za chudou. Stejně jako elektřina vyjadřují stav domácnosti také ukazatele podlaha a kanalizace. Domácnost lze označit za chudou, pokud podlahu tvoří nezpevněný materiál, jako je hlína, písek nebo hnůj. Kanalizace a s ní spojená úroveň toaleta je nedostatečná, pokud je toaleta nevyhovující nebo je společná i pro další domácnosti. Nezbytnou součástí lidského života je přístup k pitné vodě. Pokud domácnost nedisponuje pitnou vodou či se její zdroj nachází dál než 30 minut chůze, lze to považovat za jeden z faktorů chudoby. Pokud domácnost k vaření používá dřevo, dřevěné uhlí či trus (souvisí s absencí elektřiny), spadá také do kategorie chudých. Jako poslední ukazatel v dimenzi životního standardu lze označit majetek domácnosti, usnadňující ve více ohledech život. Pokud tedy domácnost nevlastní rádio, TV, telefon, kolo nebo motocykl, lze ji opět označit za chudou (Kotýnková, Kubelková 2010). Díky vícenásobnému indexu chudoby, jedním z komponentů MDGs, tedy můžeme určit celkovou intenzitu „strádání“ jedince a domácnosti (součet všech strádání, kterým domácnost čelí), ale také podstatu nebo složení strádání v každé uvedené oblasti. Kotýnková a Kubelková (2010) uvádějí, že díky způsobu výpočtu vícenásobného indexu chudoby je možné sledovat „problémové“ oblasti (např. nerovnoměrně rozvinuté regiony, strádání určitých skupin nebo silnější strádání v jedné určité dimenzi). Podle způsobu výpočtu lze také vztáhnout index např. k etnickým skupinám, domácnostem podle počtu členů apod, a identifikovat jejich nedostatky (strádání). Nevýhodou VICH je fakt, že data jsou pro různé státy dostupné z odlišných let (od roku 2002 do roku 2011) – rozdíly jsou způsobeny tím, že všechna vstupní data musí pocházet z jednoho roku. Ve velmi kvalitní databázi Oxford Poverty & Human Development Initiative (2010) je vícenásobný index chudoby vypočítán i pro správní jednotky jednotlivých zemí, uvedeny jsou i jednotlivé deprivace (kolik procent obyvatel strádá v dané oblasti). Jedinou nevýhodou této databáze a současně
28
i ukazatele VICH je to, že data nejsou získávána ve stejném časovém okamžiku (nebo alespoň v jednom roce). Naděje na dožití Naděje na dožití, nebo také střední délka života při narození, „vyjadřuje počet let, který v průměru ještě prožije osoba právě x-letá za předpokladu, že po celou dobu jejího dalšího života se nezmění řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou, zkonstruovanou pro daný kalendářní rok nebo jiné (zpravidla delší) období. Jedná se tedy o hypotetický údaj, který říká, kolika let by se člověk určitého věku dožil, pokud by úroveň a struktura úmrtnosti zůstala stejná jako v daném roce. Naděje dožití se vzhledem k odlišnosti v úmrtnosti obou pohlaví zásadně uvádí zvlášť za muže a za ženy.“ (Český statistický úřad 2013).
4.2 Zdroje dat Data byla čerpána z databází dvou mezinárodních organizací, a to ze Světové banky a Organizace spojených národů (konkrétně z rozvojového programu – UNDP), data o vícenásobném indexu chudoby byla získávána z OPHI (Oxford Poverty & Human Development Initiative), která disponuje velmi obsáhlou databázi na národní a subnárodní úrovni. Světová banka má přesně daný cíl: „Naším snem je svět osvobozený od chudoby“. Data získává jak z vlastních šetření (World Bank’s Development Research Group) probíhajících od roku 1990, tak ze spolupráce s národními institucemi (statistickými úřady) a ostatními rozvojovými organizacemi (př. OSN) či místních občanských sdružení (THE WORLD BANK (2013)). Vynikajícím zdrojem je databáze PovCalNet, která poskytuje data za regiony či jednotlivé státy. Mezi sledované indikátory patří (a v této práci byly použity): procento obyvatel žijících pod hranicí chudoby 1,25$ (2$) /den, index hloubky chudoby a absolutní počet obyvatel žijících pod hranicí chudoby 1,25$ (2$) /den. Existuje několik dalších indikátorů chudoby měřených Světovou bankou, avšak pro účely této práce (a vzhledem k velkému množství potřebných dat) byly použity pouze dva zmíněné. Stejně jako OSN, i Světová banka sleduje proces dosáhnutí Rozvojových cílů tisíciletí (popsáno níže). Oxford Poverty & Human Development Initiative přejímá data z databází Demografického a zdravotního výzkumu (the Demographic and Health Survey,DHS), the Multiple Indicators Cluster Survey (MICS) a Světového zdravotnického výzkumu (the World Health Survey (WHS) (OPHI 2013), tyto data dále zpracovává dle vlastně vytvořené metodiky výpočtu VICH. Významnou organizací je i Rozvojový program Organizace spojených národů (UNDP). Data o chudobě vycházejí ze Zpráv o lidském rozvoji (Human development report), vycházejících každoročně od roku 1990. Index lidského rozvoje (ILR) je sice hlavním ukazatelem Zpráv o lidském rozvoji, UNDP však poskytuje širokou škálu dat o chudobě (a v této práci byly použity): procento obyvatel žijících pod hranicí chudoby 1,25$/den, naděje na dožití při narození, vícenásobný index chudoby (také procento obyvatel, žijících v chudobě dle VICH) a výši HDP v přepočtu na obyvatele. Za největší nevýhodu lze označit nepravidelnost sběru dat (data nejsou publikována každoročně pro všechny státy) – z toho vyplývá obtížnost mezinárodního či časového srovnání a data se musí slučovat do období (pozn. UNDP (2013) slučuje do roku 2012 i hodnoty z předcházejících let, pokud není míra chudoby pro rok 2012 zjištěna).
29
Jedním z hlavních cílů UNDP je dosáhnout Rozvojových cílů tisíciletí (do roku 2015), kde se na chudobu zaměřuje Cíl 1, konkrétně úkol 1.A, který zní: „Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí s příjmem nižším než 1,25 USD na den (oproti roku 1990).“ Kompletní seznam Rozvojových cílů tisíciletí je přiložen v příloze č. 2. Použitými indikátory jsou: procento populace žijící pod hranicí chudoby 1,25$/den, index hloubky chudoby a podíl nejchudší pětiny na národní spotřebě. První dva ukazatele budou v práci použity pro charakterizování rozmístění chudoby ve světě, ukazatel vyjadřující podíl nejchudší pětiny na národní spotřebě v práci použit nebude, proto se jeho charakteristice nevěnuji. Tab. 1. Úkoly cíle 1 MDGs a použité indikátory pro úkol 1.A, týkající se chudoby Cíl 1: Odstranit extrémní chudobu a hlad Úkol 1. A: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí s příjmem nižším než jeden americký dolar (USD)* (oproti roku 1990)
Použité indikátory 1.1. Procento populace žijící pod hranicí chudoby 1$/den* 1.2. Index hloubky chudoby 1.3. Podíl nejchudší pětiny na národní spotřebě
Úkol 1.B: Dosáhnout plné a produktivní zaměstnanosti a přiměřené práce pro všechny, včetně žen a mladých lidí Úkol 1.C: Do roku 2015 snížit na polovinu podíl lidí trpících hladem (oproti roku 1990) Pozn.: * hranice 1$/den byla v roce 2008 zvýšena na 1,25$/ den (zdroj: UN 2008) I Rozvojové cíle tisíciletí jsou předmětem kritiky. Cílem kritiků je důvěryhodnost dat, která jsou pro tento účel přejímána od Světové banky. Reddy (2008 in Putna 2009) se ptá, zdali je možné důvěřovat posledním zveřejněným datům Světové banky ohledně míry chudoby – jeho odpovědí je jasné ne. Světová banka používá mezinárodní hranici chudoby (1,25 USD/den), která je dle autora příliš nízká, než aby pokryla nezbytné náklady na přežití. Argumentuje, že člověk v USA nemůže přežít za 1,25 USD na den (ceny roku 2005), nebo 1,4 USD/den v cenách roku 2008 (Putna 2009). Světová banka a její Rozvojové cíle tisíciletí jsou dále kritizovány za poněkud matoucí údaje – v procentech sice chudoba ve světě poklesla., v některých regionech výrazně, ale v absolutních číslech se již o tak velkém poklesu hovořit nedá. Velkou roli hrají nejlidnatější státy světa. Pokud populace poroste stále stejným tempem, chudých nebude ubývat, ba naopak jich může přibývat (viz tab. 7 a 8 na str. 47). Osobně si ale myslím, že existence Rozvojových cílů tisíciletí má spíše pozitivní vliv. UNDP Rozvojové cíle dostatečně propaguje a tím se témata osmi cílů dostávají do povědomí lidí, kteří se mohou do jejich plnění alespoň částečně zapojit a díky monitorování dosažení cílů mají i zpětnou vazbu. Je dobré vytyčit si nějaké cíle a za nimi jít, jako to v tomto případě udělala Organizace spojených národů.
30
4.3 Závislost mezi jednotlivými indikátory pro měření chudoby Tato část práce se věnuje základnímu posouzení závislosti mezi jednotlivými ukazateli použitých pro měření chudoby. Byl zkoumán vztah mezi mírou chudoby (%) pod hranicí 1,25$/den a hodnotou vícenásobného indexu chudoby, mírou chudoby (%) a podílem obyvatel žijících v chudobě dle VICH (%), mírou chudoby (%) a nadějí na dožití při narození, a vztah mezi hodnotou VICH a nadějí na dožití při narození. Analýza byla zpracována pro nejaktuálnější dostupná data. Pro vyjádření těsnosti vztahu mezi jednotlivými ukazateli byla provedena korelační analýza a vypočítán Pearsonův korelační koeficient (r). Pearsonův korelační koeficient nabývá hodnot [-1;1], čím více se jeho hodnota blíží -1 či 1, tím, je závislost silnější (Dobrovolný 2010). Pokud se hodnota korelačního koeficientu blíží -1, jde o nepřímou závislost (úměru); pokud se hodnota korelačního koeficientu blíží 1, jde o přímou závislost.
Obr. 7. Graf závislosti mezi mírou chudoby (1,25$/den) a hodnotou vícenásobného indexu chudoby (zdroj: THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013) Míra chudoby (hranice 1,25 $/den) přímo souvisí s hodnotou vícenásobného indexu chudoby, lze hovořit o silné závislosti (hodnota r je 0,8246). Čím větší procento obyvatel žije v extrémní chudobě, tím by hodnota VICH měla být vyšší. Existují ale výjimky (viz obr. 7), způsobené především subjektivitou VICH. Za nejvýraznější výjimku můžeme považovat situaci v Etiopii, Senegalu a Nigeru, kde je sice vysoký VICH, ale v extrémní chudobě žije méně než polovina obyvatel; a naopak např. Madagaskar, Malawi či Konžská demokratická republika, kde je hodnota indexu nízká v porovnání s podílem obyvatel žijících v extrémní chudobě. Obdobnou situaci vyjadřuje graf na obr. 8, kde je hodnota VICH nahrazena podílem obyvatel žijících v chudoby dle VICH (hodnota r je 0,8580, jde tedy opět o silnou závislost). Pravidlem bývá, že podíl obyvatel 31
žijících v chudobě dle VICH by měl být vyšší než míra chudoby, ovšem i zde existují výjimky – např. Svazijsko či Lesotho, kde jsou rozdíly výraznější. Opět jde většinou o africké státy.
Obr. 8. Graf závislosti mezi mírou chudoby (1,25$/den) a podílem obyvatel žijících v chudobě dle VICH (%) (zdroj: THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013) Druhým případem je posouzení závislosti mezi mírou chudoby a nadějí na dožití při narození (hodnota r je -0,7911), a mezi hodnotou VICH a nadějí na dožití při narození (hodnota r je -0,7470). Opět jde o silnou závislost, v tomto případě se jedná ale o nepřímou úměru – tj. čím více obyvatel žije v extrémní chudobě, tím nižší je naděje na dožití (obdobně v případě VICH: čím vyšší je hodnota VICH, tím nižší je naděje na dožití). Graf na obr. 9 zobrazuje závislost mezi mírou chudoby a nadějí na dožití, a i v tomto případě lze najít výjimky – na Madagaskaru je míra chudoby vyšší než 80 %, ale naděje na dožití je poměrně vysoká (66,7 let); či opačný případ – míra chudoby v Kamerunu je nižší než 10 %, ale naděje na dožití dosahuje pouze 51,6 let (UNDP 2013). Stejná situace nastává i při zjišťování závislosti mezi hodnotou VICH a nadějí na dožití (obr. 10). I zde platí nepřímá závislost – čím je hodnota VICH vyšší, tím nižší je naděje na dožití. Opět lze najít výjimky, jako opět na Madagaskaru či v Senegalu, kdy je hodnota VICH vyšší, ale relativně vysoká je i naděje na dožití; či v opačném případě státy, které mají nízkou hodnotu VICH, ale i nízkou hodnotu naděje na dožití (Jižní Afrika, Svazijsko, Lesotho, Zimbabwe a Konžská demokratická republika).
32
Obr. 9. Graf závislosti mezi mírou chudoby (1,25$/den) a nadějí na dožití (zdroj: UDNP 2013, THE WORLD BANK 2013)
Obr. 10. Graf závislosti mezi hodnotou VICH a nadějí na dožití (zdroj: UDNP 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013)
33
V této kapitole byly popsány základní ukazatele pro měření chudoby, podle kterých bude chudoba ve světě dále analyzována, a jejich vzájemný vztah. Jako jeden z nejvýznamnějších ukazatelů byl vybrán ukazatel míry chudoby, který značí podíl populace žijící pod hranicí chudoby 1,25 $/den – zvolen byl proto, že ve spojení s chudobou si většina vybaví právě peněžní hranici (tj. zvolen pro nejjednodušší interpretaci); index hloubky chudoby, který více rozšiřuje ukazatel míry chudoby (analyzuje průměrné procento, o které příjem nedosahuje hranice chudoby). Z multidimenzionálního (tj. nejen z příjmového) hlediska chudoby byl zvolen ukazatel vícenásobný index chudoby, který hodnotí chudobu ne z hlediska příjmů, ale rozdílných deprivací, kterými jedinec či domácnost trpí (celkem 10 ‚částí‘) – byla použita hodnota samotného indexu i podíl obyvatel žijících v chudobě dle VICH (tzv. „headcount“). V práci byl použit jeden ukazatel úmrtnosti pro doplnění – hodnota naděje na dožití při narození – z důvodu úzké souvislosti s vyspělostí států světa a hodnotou tohoto ukazatele (chudé státy mají zpravidla nižší naději na dožití při narození). Vlastní analýze rozšíření chudoby ve světě a v jednotlivých regionech světa (dle Světové banky) se věnuje následující kapitola.
34
5
ROZŠÍŘENÍ CHUDOBY VE SVĚTĚ
Tato kapitola se věnuje analýze jednotlivých regionů dle Světové banky z hlediska chudoby (Východní Asie a Pacifik, Jižní Asie, Blízký Východ a severní Afrika, Evropa a střední Asie, Latinská Amerika a Karibik, Subsaharská Afrika – regiony zahrnující převážně rozvojové státy) – hodnotí situaci v současnosti (rok 2012), všímá si rozdílů (nárůstu či poklesu) v míře chudoby ve sledovaném období (1990 – 2012), hodnot vícenásobného indexu chudoby, indexu hloubky chudoby a naděje na dožití při narození. Regiony jsou rozděleny do jednotlivých subkapitol, doplněny o graf znázorňující míru chudoby (hranice 1,25 $/den) v letech 2000-2005, 2006-2010 a v roce 2012, tabulku s hodnotami pro index hloubky chudoby, a doplněny o kartogram, ve kterém je zaznamenána míra chudoby v jednotlivých státech regionu v roce 2012 a hodnota vícenásobného indexu chudoby v období 2002-2011 (takovéto velké časové rozmezí proto, že šetření probíhala v různých zemích v rozdílných letech). Kartogram se změnou míry chudoby v jednotlivých státech světa není zahrnut, protože data pro jednotlivé státy v jednom časovém období (tak, aby mohla být vytvořena mapa změny míry chudoby pro celý svět) nejsou k dispozici. Namísto toho jsem vytvořila kartogram změny míry chudoby pro jednotlivé regiony světa, kde jsou data za regiony průměrována z dat pro státy z různých období.
5.1 Současný stav Nejchudší oblasti světa dokáže lokalizovat téměř každý – za nejchudší oblast světa, vyskytující se v podvědomí lidí, lze označit kontinent Afriky či státy jihovýchodní Asie. Tato část práce hodnotí výskyt chudoby v současnosti (rok 2012). Nejvyšší míra chudoby (hranice extrémní chudoby 1,25$/den) v současnosti je na africkém kontinentu, hlavně v regionu Subsaharské Afriky. Ve velké části států zde žije pod hranicí extrémní chudoby více než polovina obyvatel (tato hranice je v reálu ještě o něco nižší, viz hodnoty indexu hloubky chudoby v tabulkách u jednotlivých regionů), celkově v celém regionu žije v extrémní chudobě 45,61 % obyvatel (UNDP 2013). Vysoké hodnoty míry chudoby jsou také v oblasti jižní a východní Asie, především v Indii, Bangladéši a Laosu. Za nejméně chudý region světa v současnosti můžeme naopak označit Evropu a střední Asii, z části také Blízký Východ a severní Afriku. Hodnoty míry extrémní chudoby a absolutní počet chudých pro jednotlivé regiony v roce 2012 jsou uvedeny v tabulce č. X. Tab. 2. Míra extrémní chudoby a počet chudých obyvatel pro jednotlivé regiony v roce 2012 Počet Míra chudoby [%] chudých [mil.]* 16,69 329,50 Východní Asie a Pacifik 1,28 5,22 Evropa a střední Asie 6,38 37,50 Latinská Amerika a Karibik 5,33 19,00 Střední Východ a Severní Afrika 23,17 517,34 Jižní Asie 45,61 420,85 Subsaharská Afrika 16,41 1 329,41 Celkem Pozn. * v přepočtu na počet obyvatel v roce 2011 (zdroj: UNDP 2013) Kartogram na obr. 11 znázorňuje míru extrémní chudoby a hodnoty naděje na dožití pro jednotlivé státy světa v roce 2012. 35
Obr. 11. Podíl obyvatel žijících ve státech světa pod hranicí chudoby 1,25 $/den a naděje na dožití v roce 2012 (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013) 36
Tabulka č. 3 značí deset států světa s nejvyšší mírou extrémní chudoby – všechny státy se nacházejí na africkém kontinentu, konkrétně v regionu Subsaharské Afriky. Za nejchudší stát světa z hlediska příjmů tak lze označit Konžskou demokratickou republiku, kde pod hranicí chudoby žije 87,7 % obyvatel (UNDP 2013) (hodnota indexu hloubky chudoby pro tento stát byla v roce 2006 58,2 %, tj. příjmy obyvatel jsou v průměru o 58,2 % nižší než je hranice extrémní chudoby 1,25$/den) (THE WORLD BANK 2013). Tab. 3. Deset nejchudších států světa z hlediska míry extrémní chudoby v roce 2012 Míra chudoby [%] Konžská dem. rep. Libérie Madagaskar Burundi Malawi Zambie Nigérie Tanzánie Rwanda Středoafrická rep.
87,7 83,8 81,3 81,3 73,9 68,5 68,0 67,9 63,2 62,8
(zdroj: UNDP 2013) Hodnoty absolutního počtu obyvatel žijících v extrémní chudobě se odvíjejí od celkového počtu obyvatel žijícího v dané zemi – pořadí deseti států s nejvyšším počtem chudých obyvatel se bude lišit od pořadí zemí s nejvyšší mírou chudoby (tyto státy nepatří mezi státy s nejvyšším počtem obyvatel). Pořadí deseti zemí podle počtu obyvatel žijících v chudobě je uvedeno v tabulce 4. Nejvíce chudých – více než 400 milionů – žije v Indii, druhém nejlidnatějším státě světa (míra extrémní chudoby zde dosahuje ‚pouze‘ 32,7 %) (UNDP 2013). Pro bližší představu rozložení chudoby ve světě dle absolutního počtu chudých slouží anamorfóza na obr. 12. Tab. 4. Deset států světa s nejvyšším počtem chudých v roce 2012 Absolutní počet chudých Indie Čína Nigérie Bangladéš Konžská dem. rep. Indonésie Pákistán Etiopie Tanzánie Keňa
405 967 871 176 081 030 110 480 101 65 163 754 59 423 395 43 860 940 37 116 526 33 046 362 31 382 352 18 058 622
Pozn. v přepočtu na počet obyvatel v roce 2011 (zdroj: THE WORLD BANK 2013, UNDP 2013)
37
Obr. 12. Anamorfóza států světa dle absolučního počtu chudých obyvatel v roce 2012 (data o počtu obyvatel z roku 2011) (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013) Kartogramy znázorňující hodnotu indexu hloubky chudoby (%) (obr. 13) a hodnotu vícenásobného indexu chudoby spolu s podílem obyvatel žijících v chudobě dle VICH (obr. 14) byly vytvořeny z nejaktuálnějších dostupných dat (pro každý stát ukazatel vypočítán jen jednou a v rozdílných letech, proto tak velké časové rozmezí), tyto data lze tedy považovat (zjednodušeně řečeno) za data pro současnost. Pro tyto tři ukazatele platí stejné prostorové rozmístění – nejvyšší hodnoty všech ukazatelů lze najít u států Subsaharské Afriky, Jižní Asie (s výjimkou Srí Lanky), Laosu a Indonésie; nejnižší hodnoty ve státech regionu Evropa a střední Asie. Deset států světa s nejvyšší hodnotou indexu hloubky chudoby je uvedeno v tab. 5, v tab. 6 deset států s nejvyšší hodnotou VICH a podílem obyvatel žijících v chudobě dle VICH. Tab. 5. Deset států světa s nejvyšší hodnotou indexu hloubky chudoby
Konžská dem. rep. Madagaskar Libérie Zambie Burundi Nigérie Indie Malawi Haiti Středoafrická republika
rok 2006 2010 2007 2006 2006 2010 2010 2004 2001 2008
Index hloubky chudoby [%] 52,8 43,3 40,9 37,0 36,4 33,7 32,7 32,3 32,2 31,3
(zdroj: THE WORLD BANK 2013)
38
Tab. 6. Deset států světa s nejvyšší hodnotou VICH a deset států světa s nejvyšším podílem obyvatel žijících v chudobě dle VICH
rok 2008 Niger 2011 Etiopie 2006 Mali 2010 Burkina Faso 2005 Burundi 2006 Somálsko 2009 Mozambik 2005 Guinea 2007 Libérie 2010/2011 Senegal (zdroj: Alkire, Conconi, Roche 2013)
VICH
rok
0,642 0,564 0,558 0,535 0,530 0,514 0,512 0,506 0,485 0,439
Niger Etiopie Mali Burundi Burkina Faso Libérie Guinea Somálsko Mozambik Sierra Leone
2008 2011 2006 2005 2010 2007 2005 2006 2009 2008
Ob. žijící v chudobě dle VICH%] 92,4 87,3 86,6 84,5 84,0 83,9 82,5 81,2 79,3 77,0
Kartogram na obr. 14 podává základní představu o rozmístění chudých obyvatel dle VICH v jednotlivých státech světa. Nejchudším státem světa z hlediska vícenásobného indexu chudoby je Niger, kde se v multidimenzionální chudobě nachází 92,4 % obyvatel (rok 2006) – v porovnání s mírou chudoby, která je určena monetární hranicí 1,25 $/den, žilo pod hranicí extrémní chudoby „pouze“ 43,6 % obyvatel (rok 2006) (UNDP 2013). Hodnota vícenásobného indexu chudoby v Nigeru v roce 2006 byla 0,642 (Alkire, Conconi, Roche 2013) a lze jej označit za nejchudší stát z hlediska multidimenzionálního pojetí chudoby. Je tedy velmi důležité zahrnovat do metodiky měření hodnoty i nemonetární ukazatele, které jsou právě použity ve vícenásobném indexu chudoby. Může nastat i opačný případ, kdy je procento obyvatel žijících v chudobě dle vícenásobného indexu chudoby nižší než procento obyvatel žijících pod hranicí extrémní chudoby (data převzata z Alkire, Conconi, Roche 2013). Příkladem mohou být africké země Madagaskar (podíl obyvatel žijících v chudobě dle VICH je 66,9 %, ale podíl obyvatel žijících pod hranicí chudoby je 81,3 %) či např. Kongo (dle VICH 40,6 %, v extrémní chudobě 54,1. Tento opačný trend lze najít i v Asii, například ve Vietnamu (dle VICH 4,2 %, v extrémní chudobě 16,9 %) či na Filipínách (dle VICH 13,4 %, v extrémní chudobě 18,4 %); Latinské Americe a Karibiku – např. v Brazílii (dle VICH 2,7 %, v extrémní chudobě 6,1 %) (UNDP 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013). Rozdíly v Asii či jižní Americe už nejsou tak markantní jako v Africe. Opačný trend lze vysvětlit subjektivním pojetím respondentů v šetření domácností, které je jedním ze zdrojů dat pro vícenásobný index chudoby. Překvapivé ale je, že ačkoli domácnost žije s příjmem 1,25 $/den či nižším, nemusí být chudá (dle indikátorů vícenásobného indexu chudoby popsaných výše).
Výška naděje na dožití, ukazatele použitého v této práci pro doplnění, nepřímo souvisejí s mírou chudoby (čím vyšší míra chudoby, tím nižší naděje na dožití). Proto je naděje na dožití při narození nejvyšší v nejvyspělejších státech světa. Hodnoty pro jednotlivé státy světa v roce 2012 jsou znázorněny šrafurou v kartogramu na obr. 11.
39
Obr. 13. Index hloubky chudoby ve státech světa Pozn. * data jsou uvedena u každého státu jen pro jeden rok ve velmi velkém časovém rozmezí (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013) 40
Obr. 14. Hodnota VICH (2003-2011) a podíl obyvatel žijících v chudobě dle VICH v roce 2012 (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013) 41
5.2 Změna v rozšíření chudoby ve světě V této části práce se zabývám změnou rozšíření chudoby v jednotlivých regionech a státech světa, převážně v období 1990 až 2012. Jako v předchozí části, i zde si budu všímat ukazatel míry chudoby, indexu hloubky chudoby, hodnotami VICH a nadějí na dožití. Graf na obr. X. znázorňuje rozšíření extrémní chudoby v jednotlivých regionech v letech 1990 a 2012. V roce 1990 bylo 89 % chudých obyvatel soustředěno ve třech regionech, a to v Subsaharské Africe (30 %), ve Východní Asii a Pacifiku (30 %) a v Jižní Asii (29 %). Jedno procento chudých obyvatel světa připadalo v obou letech na Evropu a střední Asii, stejná situace byla v Latinské Americe a Karibiku – v obou letech 7 % chudých obyvatel. Region Blízkého Východu a severní Afriky zaznamenal v roce 2012 2% nárůst (s nevětší pravděpodobností způsoben zahrnutím hodnot za Džibutsko v roce 2012, ale není možné, aby tak malá země způsobila 2% nárůst míry chudoby; jiné vysvětlení ale UNDP nepodává) (UNDP 2013). Největšího poklesu mezi regiony dosáhla východní Asie a Pacifik, kde největší roli hrála Čína. Podíl chudého obyvatelstva poklesl také v jižní Asii, proto se téměř polovina chudých soustředí v Subsaharské Africe, která zaznamenala procentuální nárůst chudých. Vývoj procentuálního zastoupení chudých v jednotlivých regionech v letech 1990, 1993, 1996, 1999, 2002, 2005, 2008 a 2012 doplňuje graf na obr. 16.
Obr. 15. Míra chudoby pod hranicí 1,25 $/den v regionech světa v letech 1990 a 2012 (svět 100 %) (zdroj: UNDP 2013)
42
Obr. 16. Vývoj podílu poplace žijící pod hranicí 1,25 $/den v regionech světa v období 1990 až 2012 [%] (zdroj: THE WORLD BANK 2013).
Kartogram na obrázku 17 a graf na obr 16 znázorňují pokles míry chudoby v jednotlivých regionech světa v období 1990 až 2012. Největší pokles míry chudoby v období 1990 – 2012 byl dosažen v oblasti Východní Asie a Pacifiku, kde míra chudoby poklesla o celých 70 %. Největší roli v tomto dramatickém poklesu hraje Čína, kde se podařilo snížit chudobu z 60,2 % v roce 1990 na 13,1 % v roce 2012 (UNDP 2013). Více jak poloviční pokles zaznamenala také oblast jižní Asie, kde změna míry chudoby ve sledovaném období byla 57 %. Více než na polovinu klesla míra chudoby v Nepálu, Bhútánu, Pákistánu a na Srí Lance. Téměř poloviční pokles lze vidět v oblasti latinské Ameriky a Karibiku (48 %), kde největší podíl na redukci chudoby mají země Latinské Ameriky, jako je Brazílie a Peru. V Evropě a centrální Asii dosáhl pokles mezi obdobími 1990 až 2012 hodnoty 32 %, přičemž největší roli hraje redukce chudoby v postsovětských republikách (zejména pak zakavkazských republik). Nižších hodnot v poklesu míry chudoby zaznamenává Subsaharská Afrika (míra chudoby se snížila o 19 %), kde k redukci chudoby oproti ostatním kontinentům dochází velmi pomalu – výraznější pokles se zaznamenává až od r. 2005. K nejnižšímu poklesu míry chudoby došlo v oblasti Středního Východu a Severní Afriky, kde ovšem ani na počátku sledovaného období nebyly hodnoty míry chudoby nijak závratně vysoké.
43
Obr. 17. Změna míry chudoby v regionech světa dle Světové banky v období 1990 – 2012 (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013)
44
Vývoj naděje na dožití v jednotlivých regionech, jako jednoho z ukazatelů vyspělosti států světa, je znázorněn v grafu na obrázku č. 18. Po celé sledované období naděje na dožití rostla, největšího progresu dosáhla v Jižní Asii, kde byl nárůst o 7,2 let, tj. 12, 2 %. Obecně nejnižší je stále naděje na dožití v Subsaharské Africe, kdy se hodnoty v současnosti (r. 2012) pohybují okolo 54,4 let. Zajímavé jsou také poněkud nízké hodnoty naděje na dožití v regionu Evropa a centrální Asie, kdy sice státy východní Evropy mají hodnoty naděje na dožití vysoké, avšak celková hodnota pro region je srážena hodnotami ze států centrální Asie (v průměru cca o 10 let nižší než naděje dožití ve státech východní Evropy). Nejvyšší hodnotu naděje na dožití při narození po celé sledované období má region Latinské Ameriky a Karibiku, kde v roce 2012 byla naděje na dožití 74,7 let.
Obr. 18. Vývoj naděje dožití při narození v jednotlivých regionech světa v období 1990 – 2012 (zdroj: UNDP 2013)
Změna a vývoj rozšíření chudoby ve světě je jednou z priorit Rozvojových cílů tisíciletí (blíže viz kap. 4.1), probíhajících pod záštitou OSN. Úkol 1.A se týká snížení podílu osob žijících s příjmem nižším než 1,25 USD na den v roce 2015 na polovinu (oproti roku 1990). Jak lze vidět na obr. 19., úkolu 1.A bylo dosaženo předčasně v regionech jižní Asie, východní Asie a Pacifiku i na Blízkém Východě a v Severní Africe. Jako úspěch lze uvést i pokles míry chudoby v Subsaharské Africe, kde mezi lety 1990 a 2002 situace spíše stagnovala. O tři roky dříve bylo dosaženo úkolu 1.A v celosvětovém měřítku – pod hranicí chudoby žije 16,41 % (2012) oproti 43,05 % (1990) (UNDP 2013). Největší roli lze připsat snížení míry chudoby v oblasti Asie.
45
Obr. 19. Procento obyvatel žijících pod hranicí chudoby 1,25$/den v letech 1990, 2002, 2008 a 2012 (zdroj: UNDP 2013) Při přejímání hodnot poklesu míry chudoby musíme být ale kritičtí – UNDP (2013) i Světová banka (THE WORLD BANK 2013) udávají procentuální pokles míry chudoby ve všech regionech světa, ale v absolutních číslech chudých naopak přibývá – v důsledku rychlého tempa růstu populace. Procentuální hodnoty tedy zní velmi optimisticky, ale v absolutních číslech optimismu ubývá. Absolutní počet chudých obyvatel v jednotlivých regionech světa i ve světě celkem udává tabulka č. 7. Pokud by pokles míry chudoby pokračoval po celé období od roku 1990 (tj. chudých by nepřibývalo), na světě by žilo výrazně méně chudých obyvatel (viz hodnoty v tabulce 8). V porovnání těchto tabulek vidíme zásadní rozdíl – absolutní počet chudých obyvatel v regionech i na celém světě přibývá (kromě Evropy a střední Asie). Z toho vyplývá, že procentuální poklesy zní velmi optimisticky, ale v absolutních číslech již je situace vážnější – a to výrazně hlavně v regionu Jižní Asie (způsobeno hlavně vysokým počtem obyvatel v Indii) a také v Subsaharské Africe. 46
Tab. 7. Absolutní počet chudých obyvatel v roce 1990 a 2012 1990
Východní Asie a Pacifik Evropa a střední Asie Latinská Amerika a Karibik Střední Východ a Severní Afrika Jižní Asie Subsaharská Afrika Celkem
Míra chudoby [%] 56.24 1,91 12,24 5,75 53,81 56,53 43,05
Počet chudých [mil.] 926,42 8,87 53,43 12,96 617,26 289,68 1 908,45
2012 Míra chudoby [%] 16,69 1,28 6,38 5,33 23,17 45,61 16,41
Počet chudých [mil.]* 329,50 5,22 37,50 19,00 517,34 420,85 1 329,41
Pozn. * v přepočtu na počet obyvatel v roce 2011, situace v Jižní Asii je vysoká díky Indii – zde data pro míru extrémní chudoby jen pro rok 2008 – 32,8 % (zdroj: THE WORLD BANK 2013, UNDP 2013)
Tab. 8. Teoretický počet chudých v roce 2012, pokud by absolutní počet chudých z roku 1990 stále klesal
Východní Asie a Pacifik Evropa a střední Asie Latinská Amerika a Karibik Střední Východ a Severní Afrika Jižní Asie Subsaharská Afrika Celkem
2012 Míra chudoby Počet chudých [%] [mil.] 16,69 274,92 1,28 5,95 6,38 27,84 5,33 12,01 23,17 265,79 45,61 233,72 16,41 727,47
(zdroj: THE WORLD BANK 2013, UNDP 2013)
47
5.3 Rozšíření chudoby v jednotlivých regionech světa V této části práce blíže stručně přiblížím situaci v jednotlivých regionech světa z hlediska zvolených ukazatelů chudoby. U každého regionu jsou za dostupné státy uvedeny tabulky s hodnotou míry extrémní chudoby a počtu chudých obyvatel v roce 2012, tabulka indexu hloubky chudoby pro dostupný rok, graf vývoje změny míry extrémní chudoby v období 2000 – 2012 (pětiletí 2000-2005 a 2006-2010, rok 2012) a kartogram s ukazateli chudoby. Barevnou škálou je zde vyobrazena míra extrémní chudoby (hranice 1,25 $/den) v roce 2012, šrafura znázorňuje hodnotu vícenásobného indexu chudoby v období 2002 až 2011 (v období proto, že šetření probíhalo v jednotlivých státech v různých letech). U států s celosvětovým významem v redukci chudoby je uvedena stručná charakteristika.
5.3.1 Východní Asie a Pacifik V regionu Východní Asie a Pacifik byla v roce 2012 míra chudoby 16,69 %, tj. lze jej označit za třetí nejchudší region světa (po Subsaharské Africe a Jižní Asii), v roce 2012 žilo pod hranicí chudoby v tomto regionu 329,5 milionu obyvatel (data o počtu obyvatel z roku 2011) – z toho více než polovina chudých žila v Číně. Míra chudoby a počet chudých obyvatel ve všech státech regionu v roce 2012 je uveden v tabulce č. 9. Tab. 9. Míra extrémní chudoby a počet chudých obyvatel ve státech regionu Východní Asie a Pacifik v roce 2012 Míra chudoby [%] Počet chudých ob.* 22,8 3 261 582 Kambodža 13,1 176 081 030 Čína 5,9 51 236 Fidži 18,1 43 860 940 Indonésie 33,9 2 131 645 Laos 0,0 0 Malajsie 18,4 17 452 774 Filipíny 0,4 278 074 Thajsko 37,4 439 779 Východní Timor 16,9 14 844 960 Vietnam Pozn. * v přepočtu na počet obyvatel v roce 2011 (zdroj: THE WORLD BANK 2013, UNDP 2013) Index hloubky chudoby je nejvyšší v Indonésii – příjmy chudých obyvatel jsou v průměru o 18,1 %, než je hranice extrémní chudoby (1,25 $/den), vysoký index chudoby je také ve státech s převahou domorodého obyvatelstva – Papua Nová Guinea či Mikronésie. Celkově v regionu jsou příjmy chudých obyvatel o 6,5 % nižší než 1,25 $/den (THE WORLD BANK 2013).
48
Tab. 10. Index hloubky chudoby [%] ve státech regionu Východní Asie a Pacifik za poslední dostupný rok rok
Index hloubky chudoby [%]
rok
Index hloubky chudoby [%]
Kambodža
2009
3,5
Mikronésie
2000
16,3
Čína Fidži
2009 2009
2,8 1,1
Papua Nová Guinea Filipíny
1996 2009
12,3 3,7
Indonésie Laos Malajsie
2010 2008 2009
18,1 9,0 <0,5
Thajsko Vietnam Celkem
2010 2008
<0.5 3,8 6,5
(zdroj: THE WORLD BANK 2013) Region Východní Asie a Pacifiku lze v redukci chudoby označit za nejúspěšnější – extrémní chudoba zde byla snížena z 56,2 % v roce 1990 na 16,69 % v roce 2012, tj. téměř 70% změna v podílu obyvatel žijících pod hranicí extrémní chudoby. Absolutní počet chudých obyvatel je ale stále vysoký (to je dáno ale celkovým vysokým počtem obyvatel v regionu). V roce 1990 žilo v tomto regionu 30 % chudých, v roce 2012 lze žilo už jen 17 % chudých. Největší pokles chudoby byl zaznamenán mezi lety 1993 až 1996. Míra chudoby je ovšem i v tomto regionu velmi rozdílná, pokles míry chudoby v období 2000 až 2012 je zobrazen v grafu na obr. 20.
Obr. 20. Míra chudoby ve státech regionu Východní Asie a Pacifik v období 2000-2005, 2006-2010 a v roce 2012 Pozn. Uvedeny pouze státy, pro které jsou dostupná data (zdroj: : UNDP 2013)
49
Nejvyšší hodnoty vícenásobného indexu chudoby jsou v Laosu – hodnota 0,267 (vypočítán v roce 2006, v chudobě dle VICH žilo 47,2 % obyvatel) a Kambodži – hodnota VICH v roce 2010 byla 0,212 (v chudobě dle VICH žilo 47,2 % obyvatel) (Alkire, Conconi, Roche 2013). Hodnoty VICH spolu s mírou extrémní chudoby pro všechny státy zobrazuje kartogram na obr. 21. Nejvýznamnějším aktérem v redukci chudoby je Čína, a to díky ekonomickým reformám, započatých v roce 1978 (Fan, Chan-Kang 2005). Nastal ekonomický růst i nebývalý pokles míry chudoby, ale začala se více projevovat příjmová nerovnost (zejména mezi pobřežními východními oblastmi a centrální Čínou, také mezi městem a venkovem). Po významných reformách se již pokles chudoby zpomalil a v roce 2012 žije v Číně stále 13,1 % obyvatel pod hranicí extrémní chudoby – vzhledem k vysokému počtu obyvatel je to stále velmi velký počet chudých v absolutních číslech (v Číně v roce 2012 stále žilo pod hranicí chudoby 176 milionů lidí, oproti roku 1990 Čína ale zaznamenala pokles o více než 500 milionu chudých (THE WORLD BANK 2013)). V absolutních číslech tedy Čína hraje v celosvětovém boji proti chudobě velikou roli (spolu s Vietnamem, Brazílií a Indií) (Deen 2010). Data pro výpočet vícenásobného indexu chudoby byla pro Čínu naposled získána v roce 2002, hodnota VICH je 0,056. V chudobě dle MPI žilo v Číně v roce 2002 12,5 % obyvatel, nejvíce (10,9 % obyvatel) má nedostatečné vzdělání, 9,1 % má nedostatečné palivo pro vaření a 7,7 % obyvatel má nedostatečné hygienické podmínky (Alkire, Conconi, Roche 2013). Naděje na dožití při narození vzrostla z 67 let v roce 1980 na 73,7 let v roce 2012(UNDP 2013). Státem zaznamenávající výrazný pokles chudoby je také Vietnam – míra extrémní chudoby zde poklesla z 63,7 % v roce 1993 na 16,9 % v roce 2012 (UNDP 2013, The World Bank 2013). V absolutních číslech hraje Vietnam také celosvětově významnou roli – počet chudých poklesl ze 43,6 milionů v roce 1993 na 14,9 milionů v roce 2012 (The World Bank 2013). Naděje na dožití vzrostla téměř o dvacet let, z 55,7 let v roce 1980 na 75,4 let v roce 2012 (UNDP 2013). Vícenásobný index chudoby byl pro Vietnam vypočítán v roce 2011, hodnota indexu je 0,017. V multidimenzionální chudobě žilo ve Vietnamu 4,2 % obyvatel, kdy nejvíce (4,0 %) je nedostatečné palivo pro vaření a hygienické podmínky (3,6 %) (Alkire, Conconi, Roche 2013). Laos má dostupná data pro míru chudoby z roku 2008 a 2012 – v obou letech 33,9 % (UNDP 2013), a vícenásobný index chudoby z roku 2006. Hodnota MPI je 0,267, v chudobě dle VICH žilo 47,2 % obyvatel, nejvíce z nich, jako v ostatních zemích, má nedostatečné palivo pro vaření (47,1 %), špatné hygienické podmínky (38,6 %), 33,4 % obyvatel nemá elektřinu a 22,3 % je podvyživených (Alkire, Conconi, Roche 2013). Naděje na dožití vzrostla o devatenáct let ze 48,8 let (1990) na 67,8 let (2012). Laos lze tedy z hlediska míry chudoby i z hlediska vícenásobného indexu chudoby označit (spolu s Východním Timorem) za nejchudší stát regionu, chudobu se nedaří snižovat, ovšem příčiny jsou nejasné. Hodnota naděje na dožití při narození byla pro celý region v roce 2012 72,7 let (v roce 1990 69,7 let), největší nárůst naděje na dožití byl v Kambodži – z 38,7 let (1990) na 63,6 let (2012) – i tak je ale stále naděje na dožití nízká (UNDP 2013), naděje na dožití v Laosu vzrostla o 19 let na 67,8 let v roce 2012 (oproti roku 1990) (UNDP 2013).
50
Obr. 21. Ukazatele chudoby v regionu Východní Asie a Pacifik v období 2002 – 2012 (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013) 51
5.3.2 Jižní Asie Region Jižní Asie je druhým nejchudším regionem světa (po Subsaharské Africe), míra extrémní chudoby pro celý region byla v roce 2012 23,17 %. Žilo zde 517 milionů chudých obyvatel, tj. téměř polovina chudých obyvatel světa (data opět v přepočtu na počet obyvatel z roku 2011). Extrémně vysoký počet obyvatel žijících v extrémní chudobě je v Indii – téměř 406 milionů lidí (pod hranicí extrémní chudoby žije třetina obyvatel) – hodnota míry extrémní chudoby je ale z roku 2008 (UNDP 2013). Míra chudoby a počet chudých obyvatel ve všech státech regionu v roce 2012 je uveden v tabulce č. 11. Tab. 11. Míra extrémní chudoby a počet chudých obyvatel ve státech regionu Jižní Asie v roce 2012 Míra chudoby [%] Počet chudých ob.* 43,3 65 163 754 Bangladéš 10,2 75 303 Bhútán 32,7 405 967 871 Indie 24,8 7 560 478 Nepál 21,0 37 116 526 Pákistán 7,0 1 460 830 Srí Lanka Pozn. * v přepočtu na počet obyvatel v roce 2011 (zdroj: THE WORLD BANK 2013, UNDP 2013)
Příjmy obyvatel žijících pod hranicí chudoby jsou v průměru o 4,4 % nižší než je hranice chudoby 1,25 $/den. Nejvyšší hodnotu indexu hloubky má Bangladéš – 11,2 % (THE WORLD BANK 2013). Tab. 12. Index hloubky chudoby [%] ve státech regionu Jižní Asie za poslední dostupný rok Index hloubky chudoby [%] 11,2 Bangladéš 2010 2007 1,8 Bhútán 2010 7,5 Indie 2004 <0,5 Maledivy 2010 5,6 Nepál 2008 3,5 Pákistán 0,7 Srí Lanka 2010 Celkem 4,4 (zdroj: THE WORLD BANK 2013) rok
52
Region Jižní Asie je z hlediska redukce chudoby také velmi úspěšný – chudoba zde byla snížena z 53,8 % v roce 1990 na 23,17 % v roce 2012 (57% změna podílu obyvatel žijících pod hranicí chudoby 1,25 $/den). V roce 1990 zde bylo soustředěno 29 % chudých, v roce 2012 24 % chudých. I zde ale míra chudoby vykazuje velké rozdíly, ovšem ne tak markantní jako v regionu Východní Asie a Pacifik či Evropa a střední Asie. Cíle 1 z Rozvojových cílů tisíciletí bylo předčasně dosaženo v roce 2012. Pokles míry chudoby ve státech pro které jsou dostupná data v období 2000-2012 je zobrazen v grafu na obrázku č. 22.
Obr. 22. Míra chudoby ve státech regionu Jižní Asie v období 2000-2005, 2006-2010 a v roce 2012 Pozn. Uvedeny pouze státy, pro které jsou dostupná data (zdroj: : UNDP 2013) Naděje na dožití v regionu vzrostla z 58,7 let (1990) na 66,2 let (2012), nejvíce v Bhútánu ze 46,3 let (1990) na 67,6 let (2012) (UNDP 2013). V Indii se nepodařilo snížit míru chudoby na polovinu – pouze pokles ze 49,4 % v roce 1994 na 32 % v roce 2012 (UNDP 2013). Toto menší procentuální snížení chudoby je ale v absolutních číslech vysoké (cca 60 milionů obyvatel) (The World Bank 2013). Vícenásobný index chudoby byl pro Indii vypočítán v letech 2005/2006 a jeho hodnota je 0,283. VICH se ovšem velmi liší podle jednotlivých států Indie a dosahuje hodnot od 0,051 do 0,479. Nejnižší hodnoty náleží již výše zmiňovanému státu Kérala, (hodnota VICH 0,051) který se díky zavedeným sociálním reformám může rovnat hodnotou vícenásobného indexu chudoby i délkou naděje na dožití – 80 let – nejvyspělejším státům světa. Nízké hodnoty VICH má také stát Dillí (0,054), Góa (0,085) či Mizóram (0,094). Naopak velmi vysoké hodnoty mají státy na severu Indie – státy Bihár (hodnota VICH 0,479) a Džárkhand (hodnota VICH 0,441) (Alkire, Conconi, Roche 2013). S hodnotou VICH také souvisí naděje na dožití - nejvyšší hodnoty najdeme ve státě Kérala (80 let), Dillí (77,9 let) a ve státě Góa (77 let) – pro porovnání naděje na dožití při narození v České republice byla v roce 2012 77,8 let (UNDP 2013). Celkově naděje na dožití pro Indii vzrostla z 58,3 let v roce 1990 na 65,8 let v roce 2012 (UNDP 2013). Blíže viz obr. 23. 53
Obr. 23. Vícenásobný index chudoby v roce 2005 a naděje na dožití v jednotlivých státech Indie v roce 2012 (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013) Míra chudoby v Bangladéši sice poklesla téměř o 30 % mezi lety 1992 (70,2 %) až 2012, nicméně je i nadále velmi vysoká – 43,3 % (UNDP 2013). Takto vysoká čísla mohou být způsobena i velmi vysokou hustotou zalidnění v Bangladéši (přes 1000 ob./km2), kdy stát není schopen zajistit dostatek pracovních příležitostí a potravy pro všechno obyvatelstvo, tato příčina může mít spojitost i s nejvyšší hodnotou indexu hloubky chudoby. Vícenásobný index chudoby je nejvyšší také pro Bangladéš, v roce 2007 byla jeho hodnota 0,292 (v chudobě dle VICH žilo 57,8 % oybavatel). Vysoká hodnota VICH je také v Indii – 0,283 (rok 2005/06) a Pákistánu – 0,264 (rok 2006/07) (Alkire, Conconi, Roche 2013). Hodnoty VICH spolu s mírou extrémní chudoby pro všechny státy zobrazuje kartogram na obr. 24.
54
Obr. 24. Ukazatele chudoby v regionu Jižní Asie v období 2002 – 2012 (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013) 55
5.3.3. Evropa a střední Asie Tento region je nejméně chudým regionem světa s mírou chudoby 1,28 % (5,22 milionů chudých obyvatel - data opět v přepočtu na počet obyvatel z roku 2011) (UNDP 2013). Nejvíce chudých tohoto regionu žije v Gruzii, kde je míra chudoby 15,3 %, vyšší míra chudoby je také v Tádžikistánu – 6,6 % a Kyrgyzstánu – 6,2 % (UNDP 2013). Míra chudoby a počet chudých obyvatel ve všech státech regionu v roce 2012 je uveden v tabulce č. 13. Tab. 13. Míra extrémní chudoby a počet chudých obyvatel ve státech regionu Jižní Asie v roce 2012 Míra Počet chudoby chudých [%] ob.* 0,6 19 296 Albánie Litva 1,3 40 303 Arménie Lotyšsko 0,4 36 672 Ázerbajdžán Moldávie 0,1 9 473 Bělorusko Černá Hora 0,0 0 Bosna a Herceg. Polsko 0,0 0 Bulharsko Rumunsko 0,1 4 407 Chorvatsko Rusko 0,5 6 700 Estonsko Srbsko 15,3 686 358 Gruzie Slovensko 0,2 19 942 Maďarsko Slovinsko 0,1 16 558 Kazachstán Tádžikistán 6,2 341 434 Kyrgyzstán Ukrajina Pozn. * v přepočtu na počet obyvatel v roce 2011 (zdroj: THE WORLD BANK 2013, UNDP 2013)
Míra chudoby [%] 0,1 0,2 0,4 0,1 0,1 0,4 0,0 0,3 0,1 0,1 6,6 0,1
Počet chudých ob.* 2 220 6 406 14 236 632 38 216 85 560 0 21 783 5 440 2 052 460 479 45 706
Region Evropy (zahrnuje státy střední a východní Evropy) a střední Asie má nejnižší míru chudoby po celé sledované období 1990 – 2012. Zajímavé je, že v období let 1993 až 1996 byl zaznamenán téměř 1% nárůst míry chudoby (v celosvětovém měřítku je to ale nárůst zanedbatelný i v absolutních číslech). V roce 2012, stejně jako v roce 1990, žilo v tomto regionu 1 % chudých obyvatel. Míra chudoby ve sledovaném období poklesla o 32 %. Hodnoty naděje na dožití při narození vzrostly z 67,9 let v roce 1990 na 72,7 let (2012) (UNDP 2013). Vývoj hodnot míry chudoby ve státech, pro které jsou dostupná data v období 2000-2012, je zobrazen v grafu na obrázku č. 25.
56
Obr. 25. Míra chudoby ve státech regionu Evropa a střední Asie v období 2000-2005, 2006-2010 a v roce 2012 Pozn. Uvedeny pouze státy, pro které jsou dostupná data (zdroj: : UNDP 2013) Hodnota indexu hloubky chudoby je nižší než 1 %, tj. příjem chudých žijících pod hranicí chudoby se liší v průměru za celý region pouze o 1 % oproti hranici 1,25 $/den. Nejvyšší hodnota indexu hloubky chudoby není v Gruzii, která má nejvyšší míru chudoby i počet chudých obyvatel, ale v Turkmenistánu – 7 % (hodnota míry chudoby – 24,8 % – pro Turkmenistán je dostupná ze stejného roku jako hodnota indexu hloubky chudoby, rok 1998, což jsou poněkud neaktuální údaje) (THE WORLD BANK 2013).
57
Tab. 14. Index hloubky chudoby [%] ve státech regionu Evropa a střední Asie za poslední dostupný rok rok Albánie Arménie Azerbajdžán Bělorusko Bosna a Hercegovina Bulharsko Chorvatsko Česká republika
2008 2010 2008 2010 2007 2007 2008 1996
Index hloubky chudoby [%] < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5
2004 < 0,5 Estonsko 2010 5,8 Gruzie 2007 < 0,5 Maďarsko 2009 < 0,5 Kazachstán 2010 1,5 Kyrgystán 2009 < 0,5 Litva (zdroj: THE WORLD BANK 2013)
rok Lotyšsko Makedonie Moldavsko Černá hora Polsko Rumunsko Rusko Srbsko Slovenská republika Slovinsko Tádžikistán Turkmenistán Ukrajina Celkem
2008 2010 2010 2010 2010 2010 2009 2010 2009 2004 2009 1998 2010
Index hloubky chudoby [%] < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 < 0,5 1,2 7,0 < 0,5 < 1,0
Nejvyšší hodnota vícenásobného indexu chudoby byla zjištěna v roce 2005 pro Tádžikistán hodnota byla 0,068. Překvapivé je, že domácnosti, řadící se mezi chudé dle multidimenzionálního pojetí, lze nalézt v jinak vyspělých státech, jako je Česká republika (hodnota VICH 0,01, podíl obyvatel žijících v multidimenzionální chudobě je 3,1 %) či Chorvatsko (hodnota VICH 0,016, podíl obyvatel žijících v multidimenzionální chudobě je 4,4 %). Zajímavé je, že Česká republika je dle hodnoty VICH na horším postavení než například Bělorusko (VICH = 0,0) nebo Gruzie (VICH = 0,003, ale pod hranicí extrémní chudoby žije 15,3 % obyvatel) (Alkire, Conconi, Roche 2013). V České republice je tato hodnota tvořena pouze 3,1 % obyvatel, kteří jsou podvyživení, v ostatních ukazatelích VICH jsou nulové hodnoty. Lze tedy polemizovat o správnosti těchto dat (speciálně pro Českou republiku) či je možné, že se do podvýživy řadí „moderní nemoci“ vyspělých států spojené s podvýživou, jako je např. anorexie či bulimie (netroufám si ale tvrdit, jaké procento populace je těmito nemocemi v České republice postiženo). Hodnoty VICH spolu s mírou extrémní chudoby pro všechny státy zobrazuje kartogram na obr. 26.
58
Obr. 26. Ukazatele chudoby v regionu Evropa a střední Asie v období 2002 – 2012 (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013) 59
5.3.4. Latinská Amerika a Karibik Region Latinské Ameriky a Karibiku se v minulosti potýkal a stále potýká s mnoha ekonomickými a sociálními problémy. Vlády ve většině zemí jsou stále zkorumpované, státy mají špatnou infrastrukturu, projevuje se zde příjmová nerovnost (a to výrazně) a zvyšuje se tak propast mezi bohatými a chudými. V regionu klesla v roce 2012 chudoba téměř na polovinu původní hodnoty (12,24 % obyvatel pod hranicí extrémní chudoby v roce 1990), stále zde ale dle UNDP (2013) žije 6,38 % extrémně chudých obyvatel. To je v přepočtu na absolutní počet obyvatel (data z roku 2011) 37,5 milionů lidí (UNDP 2013). V roce 2012, stejně jako v roce 1990, žilo v tomto regionu cca 7 % chudých obyvatel (viz. obr. X). Naděje na dožití vzrostla z 67,8 let v roce 1990 na 74,7 let v roce 2012 (region Latinské Ameriky a Karibiku má nevyšší naději na dožití ze všech sledovaných regionů dle Světové banky) (UNDP 2013). Téměř 12 milionů obyvatel pod hranicí extrémní chudoby žilo v roce 2012 v Brazílii (počet obyvatel z roku 2011). Míra chudoby zde byla nižší, pouze 6,1 %, ale Brazílie má vysoký počet obyvatel – téměř 197 mil. (THE WORLD BANK 2013). Pokles chudoby v Brazílii má tak celosvětový význam v redukci chudoby. Nejvíce chudých obyvatel (hranice 1,25$/den) v současnosti žije v Hondurasu, Bolívii, Guatemale a Nikaragui Tab. 15. Míra extrémní chudoby a počet chudých obyvatel ve státech regionu Jižní Asie v roce 2012 Míra Počet chudých chudoby [%] ob.* 0,9 366 881 Argentina 15,6 1 573 745 Bolívie 6,1 11 995 956 Brazílie 1,4 241 773 Chile 8,2 3 848 024 Kolumbie 3,1 146 524 Kostarika 13,5 1 992 238 Guatemala 17,9 1 388 089 Honduras Pozn. * v přepočtu na počet obyvatel v roce 2011 (zdroj: THE WORLD BANK 2013, UNDP 2013)
Jamajka Mexiko Nikaragua Panama Paraguay Peru Uruguay Venezuela
Míra Počet chudých chudoby [%] ob.* 0,2 5 419 1,2 1 377 520 11,9 698 513 6,6 235 698 7,2 472 917 4,9 1 440 591 0,2 6 737 6,6 1 932 348
Všechny státy Latinské Ameriky a Karibiku s výjimkou Haiti, pro které jsou data dostupná pouze za rok 2001, mají velký počet statistických dat týkajících se chudoby téměř pro každý rok. Téměř ve všech státech regionu lze pozorovat růst míry chudoby v období let 1997 až 2003, kdy započala ve většině států finanční a ekonomická krize a jejichž důsledkem bylo zvýšení míry chudoby (v některých státech, jako je Argentina, Bolívie, Kolumbie či Karibské státy – Guatemala, Ekvádor, Dominikánská republika nebo Honduras, vzrostla chudoba téměř o 10 %). Krize ovšem byly překonány a míra chudoby se ve většině států vrátila na hodnoty před krizí nebo nižší. Vývoj hodnot míry chudoby ve státech, pro které jsou dostupná data v období 2000-2012, je zobrazen v grafu na obrázku č. 27. Hodnoty míry extrémní chudoby spolu s hodnotami VICH pro všechny státy zobrazuje kartogram na obr. 28.
60
Obr. 27. Míra chudoby ve státech regionu Latinská Amerika a Karibik v období 2000-2005, 2006-2010 a v roce 2012 (zdroj: UNDP 2013) Příjem obyvatel žijících v extrémní chudobě je v průměru o 4,8 % nižší než 1,25$/den. Nejvyšší hodnotu indexu hloubky chudoby má Haiti, kde je příjem nižší než hranice extrémní chudoby o 32,2 % (THE WORLD BANK 2013). Tab. 16. Index hloubky chudoby [%] ve státech regionu Latinská Amerika a Karibik za poslední dostupný rok Index Index rok hloubky rok hloubky chudoby [%] chudoby [%] 2009 0,7 2001 32,2 Chile Haiti 2010 <0,5 2009 9,4 Dominikánská rep. Honduras 2006 4,7 2010 <0,5 Guatemala Mexiko 2004 <0,5 2005 2,4 Jamajka Nikaragua 2008 8,6 2010 2,1 Bolívie Panama 2009 3,6 2010 3,0 Brazílie Paraguay 2010 3,8 2010 1,3 Kolumbie Peru 2009 1,8 2010 <0.5 Kostarika Uruguay 2010 2,1 2006 3,7 Ekvádor Venezuela Celkem 4,8 (zdroj: THE WORLD BANK 2013) Státy s nejvyšší mírou chudoby i nejvyššími hodnotami VICH se nacházejí ve střední Americe, konkrétně v Hondurasu (hodnota VICH z roku 2005/2006 je 0,159, v multidimenzionální chudobě žilo 32,5 % obyvatel) a Guatemale (hodnota VICH pro rok 2003 je 0,127, v chudobě dle MPI žilo 25,9 % populace) (Alkire, Conconi, Roche 2013). 61
Obr. 28. Ukazatele chudoby v regionu Latinská Amerika a Karibik v období 2002 – 2012 (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013) 62
5.3.5. Blízký Východ a Severní Afrika Oblast Blízkého Východu je druhým nejméně chudým regionem jak z hlediska míry extrémní chudoby, tak také z hlediska absolutního počtu obyvatel. Pro rok 2012 byla míra chudoby pro celý region 5,33 %, v extrémní chudobě žilo 19 milionů obyvatel (UNDP 2013). Nejvyšší míra chudoby byla v roce 2012 v Džibutsku (18,8 %), kde v extrémní chudobě žilo více než 170 tisíc obyvatel. Dle absolutního počtu chudých obyvatel je nejchudším státem Jemen s více než 4,3 miliony chudých (míra extrémní chudoby v Jemenu byla v roce 2012 17,5 %) (UNDP 2013). Tabulka č. 17 vyjadřuje míru chudoby a počet chudých obyvatel v roce 2012 ve státech, pro které byla dostupná data. Tab. 17. Míra extrémní chudoby a počet chudých obyvatel ve státech regionu Blízký Východ a Severní Afrika v roce 2012 Míra chudoby [%] Počet chudých ob.* 18,8 170 246 Džibutsko 1,7 1 403 125 Egypt 1,5 1 121 979 Írán 2,8 922 935 Irák 0,1 6 181 Jordánsko 2,5 806 824 Maroko 1,7 353 945 Sýrie 1,4 149 433 Tunisko 17,5 4 339 979 Jemen Pozn. * v přepočtu na počet obyvatel v roce 2011 (zdroj: THE WORLD BANK 2013, UNDP 2013) V regionu Severní Afriky a Středního Východu byl zaznamenán nejmenší pokles míry chudoby ve sledovaném období 1990 až 2012 – míra extrémní chudoby pod hranicí 1,25$/den poklesla pouze o 7,2 %. V roce 1990 bylo v regionu soustředěno 3 % chudých světa, tento podíl v roce 2012 narostl na 5% (v důsledku výraznějšího snižování chudoby v ostatních regionech). Vývoj hodnot míry chudoby ve státech, pro které jsou dostupná data v období 2000-2012, je zobrazen v grafu na obrázku č. 29. Naděje na dožití vzrostla celkově pro region z 63,5 let v roce 1990 na 71 let v roce 2012. Nejvyšší nárůst naděje na dožití byl v Egyptě, kde vzrostla ve sledovaném období o 11,5 let (pro rok 2012 byla naděje na dožití v Egyptě 73,5 let) (UNDP 2013).
63
Obr. 29. Míra chudoby ve státech regionu Blízký Východ a Severní Afrika v období 2000-2005, 2006-2010 a v roce 2012 Pozn. Uvedeny pouze státy, pro které jsou dostupná data; data za Džibutsko pouze v r. 2012 (zdroj: : UNDP 2013) Příjmy obyvatel žijících v extrémní chudobě jsou v tomto regionu v průměru o 1,3 % nižší, než je hranice chudoby. Nejvyšší hodnotu indexu hloubky chudoby má Džibutsko – 5,3 % a Jemen s hodnotou 4,2 % (THE WORLD BANK 2013). Tab. 18. Index hloubky chudoby [%] ve státech regionu Střední Východ a Severní Afrika za poslední dostupný rok Index hloubky chudoby [%]] 1995 1,4 Alžírsko 2002 5,3 Džibutsko 2008 <0,5 Egypt 2005 <0,5 Írán 2007 <0,5 Irák 2010 <0,5 Jordánsko (zdroj: THE WORLD BANK 2013) rok
rok Maroko Sýrie Tunisko Pásmo Gazy Jemen Celkem
2007 2004 2010 2009 2005
Index hloubky chudoby [%] 0,5 <0.5 <0.5 <0.5 4,2 1,3
Nejchudší zemí regionu je Jemen, a to z hlediska příjmové chudoby (absolutního počtu chudých) i z multidimenzionálního hlediska chudoby. Hodnota VICH byla pro Jemen určena v roce 2006 - 0,283, pod hranicí chudoby dle MPI žilo 52,5 % obyvatel. 34,4 % populace bylo ohroženo dětskou úmrtností, 31,9 % nemělo přístup k pitné vodě a 31,2 % k elektřině (Alkire, Conconi, Roche 2013). Hodnoty VICH spolu s mírou extrémní chudoby pro všechny státy zobrazuje kartogram na obr. 30.
64
Obr. 30. Ukazatele chudoby ve státech Severní Afriky a Středního Východu v období 2002 – 2012 (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013) 65
5.3.6. Subsaharská Afrika Region Subsaharské Afriky i Afriku jako celý kontinent lze považovat za nejchudší oblast světa, kam proudí nejvíce rozvojové pomoci z vyspělé části světa. Většina obyvatel vyspělých států si ani nedokáže představit podmínky, v jakých musejí lidé v těchto zemích žít. Ve státech, kde vládnou zkorumpované vlády, probíhají ozbrojené konflikty a genocida, státy které opakovaně sužuje neúroda a hladomory, nedostatečná zdravotní péče a vzdělání. Je až zarážející, že v 21. století mohou existovat tak otřesné životní podmínky. Hodnoty míry extrémní chudoby na počátku 21. století, konkrétně v roce 2012 jsou alarmující - pod hranicí extrémní chudoby 1,25$/den žije stále 45,61 % obyvatel! To je v přepočtu na absolutní počet obyvatel (data z roku 2011) 420 milionů lidí (UNDP 2013). Tabulka č. 3 na straně 37 znázorňuje deset nejchudších států z hlediska příjmů – míru extrémní chudoby. Všech deset států je z regionu Subsaharské Afriky. Nejvyšší hodnoty míry extrémní chudoby v regionu se týkají Konžské demokratické republiky, Libérie, Madagaskaru a Burundi. Více než 110 milionů chudých obyvatel žije v Nigérii, téměř 60 milionů v Konžské demokratické republice. Situaci ve všech státech regionu z příjmového hlediska přibližuje tab. 19. Tab. 19. Míra extrémní chudoby a počet chudých obyvatel ve státech regionu Subsaharské Afriky v roce 2012 Míra chudoby Počet [%] chudých ob.* 47,3 4 304 263 Benin 44,6 7 567 659 Burkina Faso 81,3 6 971 615 Burundi 9,6 1 922 915 Kamerun 21,0 105 123 Kapverdy 62,8 2 817 734 Středoafrická rep. 61,9 7 134 282 Čad 46,1 347 568 Komory 87,7 59 423 395 Konžská dem.rep. 54,1 2 239 604 Kongo 23,8 4 796 389 Pobřeží Slonoviny 39,0 33 046 362 Etiopie 4,8 73 645 Gabon 33,6 596 771 Gambie 28,6 7 140 223 Ghana 43,3 4 426 043 Guinea 48,9 756 513 Guinea-Bissau 43,4 18 058 622 Keňa 43,4 952 128 Lesotho 83,8 3 459 743 Libérie Pozn. * v přepočtu na počet obyvatel v roce 2011 (zdroj: THE WORLD BANK 2013, UNDP 2013) 66
Madagaskar Malawi Mali Mauritánie Mozambik Namibie Niger Nigérie Rwanda Senegal Seyshelly Sierra Leone Jihoafrická rep. Súdán Swazijsko Tanzánie Togo Uganda Zambie
Míra chudoby [%] 81,3 73,9 50,4 23,4 59,6 31,9 43,6 68,0 63,2 33,5 0,3 53,4 13,8 19,8 40,6 67,9 38,7 38,0 68,5
Počet chudých ob.* 17 329 205 11 366 476 7 983 127 828 720 14 262 106 741 357 7 006 081 110 480 101 6 915 944 4 277 131 258 3 202 658 6 980 972 6 795 040 433 516 31 382 352 2 381 913 13 113 498 9 230 347
Vývoj redukce míry chudoby ve sledovaném období 1990 až 2012, i přes neustále proudící rozvojovou pomoc převážně do této oblasti, byl pozvolný, situace spíše až do roku 2002 stagnovala, v některých státech byl dokonce zaznamenán nárůst extrémní chudoby (ve spojení s chorobami HIV/AIDS, maláriemi, ozbrojenými konflikty či hladomory). Výraznější pokles nastal až po roce 2005 – celková míra chudoby pro region poklesla z 52,31% v roce 2008 na 47,51 % v roce 2012. Ve srovnání s rozložením chudého obyvatelstva ve světě v roce 1990 se podíl Subsaharské Afriky zvedl ze 30 % o 16 % (UNDP 2013) - tento nárůst souvisí s výrazným poklesem v ostatních regionech. Hodnota indexu hloubky chudoby pro celý region je enormně vysoká – příjmy všech chudých obyvatel jsou v průměru o 18,3 % nižší než je hranice chudoby 1,25$/den. Tabulka č. 20 obsahuje hodnoty indexu hloubky chudoby pro všechny dostupné státy. Příjem extrémně chudých v Koonžské demokratické republice je v průměru o více než polovinu nižší než 1,25$/den (data z roku 2006), vysoké hodnoty jsou také pro Madagaskar – 43,3 % (rok 2010) či Libérii – 40,9 % (rok 2007) (THE WORLD BANK 2013). Tab. 20. Index hloubky chudoby [%] ve státech regionu Východní Asie a Pacifik za poslední dostupný rok rok
Index hloubky chudoby [%]]
Libérie Madagaskar Malawi Mali Mauritánie Mozambik Namíbie
2007 2010 2004 2010 2008 2008 2004
40,9 43,3 32,3 16,4 6,8 25,1 9,5
31,3
Niger
2008
12,4
2003 2004
25,6 20,8
2010 2011
33,7 26,6
Kongo
2005
22,8
2001
7,9
Konžská dem. Rep. Pobřeží Slonoviny
2006 2008
58,2 7,5
Nigérie Rwanda Sv. Tomáš a Princův o. Senegal Seychelly
2011 2007
9,1 <0,5
Etiopie
2011
8,2
2003
20,3
Gabon
2005
0,9
2009
2,3
Gambie Ghana Guinea Guinea-Bissau Keňa
2003 2006 2007 2002 2005
9,8 9,9 15,0 16,6 16,9
Sierra Leone Jihoafrická rep. Súdán Svazijsko Tanzánie Togo Uganda
2009 2010 2007 2011 2009
5,5 16,0 28,1 8,8 12,2
Lesotho
2003
20,8
Zambie
2006
37,0
Angola Benin Botswana Burkina Faso Burundi Kamerun Kapverdské o. Středoafrická republika Čad Komory
rok
Index hloubky chudoby [%]
2000 2003 1994 2009 2006 2007 2002
29,9 15,7 11,0 14,7 36,4 1,2 6,1
2008
Celkem
18,3
(zdroj: THE WORLD BANK 2013)
67
Naděje na dožití při narození je i v současnosti (2012) pro celý region velmi nízká – 54,9 let (v roce 1990 to bylo jen 49,5 let) (UNDP 213). Také hodnoty vícenásobného indexu chudoby dosahují ve státech regionu enormních hodnot – hodnoty VICH se pro tento region pohybují v rozmezí od 0,057 pro Jižní Afriku (kde v chudobě dle VICH žilo v roce 2008 13,4 % obyvatel) do 0,642 pro Niger (v chudobě dle VICH žilo v roce 2006 92,4 % obyvatel). Průměrná hodnota vícenásobného indexu pro region Subsaharská Afrika je 0,277 (Alkire, Conconi, Roche 2013). Největší podíl chudých obyvatel (dle příjmu) žije v Konžské demokratické republice – pod hranicí extrémní chudoby žilo v roce 2012 87,7 % obyvatel (UNDP 2013). Pokud určujeme podíl chudých dle vícenásobného indexu chudoby, podíl chudých obyvatel byl (dle hodnot z roku 2010) nižší – 74 %. Hodnota VICH byla 0,392 (Alkire, Conconi, Roche 2013), z čehož vyplývá, že nejchudší stát z hlediska příjmů nemusí být zákonitě nejchudší ve všech dimenzích vícenásobného indexu chudoby (velmi záleží na subjektivním postoji obyvatel). Přes 70 % obyvatel strádalo z nedostatku elektřiny, hygienického zařízení a nedostatečného paliva pro vaření. 56 % obyvatel nemělo přístup k pitné vodě, což je v Africe velikým problémem (Alkire, Conconi, Roche 2013). Naděje na dožití je v Konžské demokratické republice stále velmi nízká, ale zvýšila se z hodnoty 46,9 let (1990) na 48,7 let v roce 2012 (UNDP 2013). Druhým nejchudším státem z hlediska příjmové chudoby je Libérie, kde pod hranicí chudoby 1,25 $/den žilo v roce 2007 83,8 % obyvatel (UNDP 2013). Vícenásobný index chudoby byl pro Libérii vypočítán ve stejném roce, jeho hodnota byla 0,485 (tj. vyšší než v Konžské demokratické republice), v chudobě dle VICH žilo 83,9 % obyvatel. 83 % populace nemělo elektřinu a vhodné palivo pro vaření, 79 % žilo ve špatných hygienických podmínkách. Dětská úmrtnost zasáhla téměř 50 % populace (Alkire, Conconi, Roche 2013). Naděje na dožití při narození vzrostla z katastrofálních 42,3 let v roce 1990 na 57,3 let v roce 2012 (UNDP 2013). Státy, kde žije pod hranicí extrémní chudoby (2012) 81,3 % obyvatel, jsou dva: Burundi a Madagaskar. Míra chudoby v Burundi oproti roku 1998 poklesla (z 86,4 %), na Madagaskaru naopak narostla (v roce 2000 byla míra chudoby 67,8 %) (UNDP 2013). Stav na Madagaskaru je způsoben politickou nestabilitou v zemi a nedostatkem potravy. V multidimenzionální chudobě žije více obyvatel v Burundi (84,5 % v roce 2005, hodnota VICH 0,53), na Madagaskaru 66,9 % (2008/2009, hodnota VICH 0,357). V obou případech nejvíce obyvatel trpí absencí elektřiny a nedokončeným vzděláním (v obou státech nedokončila školní docházku cca polovina obyvatel). Obecně jsou životní podmínky lepší na Madagaskaru (Alkire, Conconi, Roche 2013). V obou státech naděje na dožití vzrostla, na Madagaskaru výrazněji – z 50,7 let (1990) na 66,9 let (2012); v Burundi ze 46,3 let (1990) na 50,9 let (2012) (UNDP 2013). Hodnoty VICH spolu s mírou extrémní chudoby pro všechny státy zobrazuje kartogram na obr. 31.
68
Obr. 31. Ukazatele chudoby v regionu Subsaharská Afrika v období 2002 – 2012 (zdroj: UNDP 2013, THE WORLD BANK 2013, Alkire, Conconi, Roche 2013)
69
6
ZÁVĚR
V úvodu práce byly určeny tři cíle práce a položeny otázky, na které jsem při vypracování práce hledala odpovědi. Prvním cílem bylo na základě diskuze dostupné literatury vysvětlit existující přístupy k definování a chápání chudoby, převážně pak posoudit výhody užšího a širšího pojetí chudoby. Z uvedených definic a posouzení všech konceptů chudoby vyplynulo, že by se na chudobu mělo nahlížet z obou hledisek – nejen primárně z hlediska příjmů či naopak z hlediska vzdělání, zdraví a kvality života. Sami chudí nepovažují za největší příčinu chudoby nedostatek příjmů, ale velkou roli hraje zajištění základních životních potřeb a postavení ve společnosti (viz Světová banka 2001, str. 3). Bylo by vhodné najít a sestavit takový indikátor, který by zahrnoval obě hlediska – nejvhodnějším způsobem by bylo k ukazateli vícenásobného indexu chudoby přidat ještě čtvrtou, příjmovou dimenzi. Tímto byla zodpovězena i otázka z druhého cíle práce, tj. zda je vhodné používat pro měření chudoby pouze indikátory na základě příjmů. Ve druhé části práce byl také analyzován vztah mezi jednotlivými indikátory použitých k vypracování empirické části. Závislost byla zkoumána mezi ukazateli míry chudoby, vícenásobného indexu chudoby, podílem obyvatel žijících v chudobě dle vícenásobného indexu chudoby a nadějí na dožití. Byla provedena korelační analýza a zjištěna přímá závislost mezi mírou chudoby a hodnotou VICH, a mezi mírou chudoby a podílem obyvatel žijících v chudobě dle VICH. Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu v obou případech byly vyšší než 0,820 – silná závislost mezi těmito komponenty (i zde ale existují výjimky, jako např. Mali či Nigérie. Blíže viz kap. 3.1). Míra chudoby a hodnoty VICH porovnání s nadějí na dožití jsou nepřímo závislé, opět jde ale o silnou korelaci (hodnota Pearsonova korelačního koeficientu byla vyšší než -0,747). I v druhém případě existují výjimky jako např. Madagaskar či Jihoafrická republika (blíže viz kap. 3.1). Posledním a hlavním cílem práce bylo analyzovat rozšíření chudoby ve světě a zhodnotit situaci v současnosti (pro rok 2012) i vývoj rozšíření chudoby v období 1990 až 2012. Zvolené ukazatele byly zpracovány z celosvětového hlediska a za jednotlivé regiony (šest světových regionů dle Světové banky). V současnosti největší podíl chudého obyvatelstva žije v regionu Subsaharské Afriky (téměř 50 % obyvatelstva žije pod hranicí chudoby 1,25$/den), z hlediska absolutního počtu chudých je nejchudším regionem Jižní Asie, a to hlavně z důvodu velmi vysokého počtu obyvatel tohoto státu a relativně vysokou mírou chudoby. Při přejímání procentuálních hodnot od UNDP či Světové banky musíme být ale opatrní. Chudobu se sice podařilo snížit z procentuálního hlediska, ale v absolutních číslech chudých naopak přibývá – v důsledku rychlého tempa růstu populace (viz tabulky 7 a 8 na str. 47). Za nejúspěšnější region v redukci chudoby z hlediska příjmů lze označit region Východní Asie a Pacifiku, kde míra chudoby byla snížena od roku 1990 do současnosti o 70 % (opět ale pozor na interpretaci v absolutních číslech). Největší roli lze připsat Číně, která byla v redukci chudoby díky zavedeným reformám státu. Chudobu se naopak stále nedaří snižovat v Subsaharské Africe, a to i přes neustále proudící rozvojovou pomoc. V některých státech regionu míra chudoby dokonce narostla – Pobřeží Slonoviny, Keňa či Tanzánie. Vlastnímu zhodnocení rozšíření chudoby na celém světě i v jednotlivých regionech se věnovala celá kapitola 5., doplněna o velké množství tabelárních příloh a kartografických výstupů pro lepší orientaci v tématu rozšíření chudoby. I přes uvedené kritické připomínky považuji monitorování chudoby za velmi důležitou oblast lidského zájmu. To, že tak enormně vysoký počet obyvatel světa v 21. století žije pod hranicí 70
příjmu menším než 1,25$/den, se musí dostat do podvědomí všech obyvatel světa. Velkou roli v šíření informací o stavu chudoby ve světě hrají mezinárodní organizace, zvláště pak Světová banka a OSN, které mají dostatek prostředků. Za zvláště užitečné považuji vytyčení Rozvojových cílů tisíciletí, díky kterým mají obyvatelé světa alespoň základní přehled o procesu snižování chudoby a účinnosti rozvojové pomoci (opět ale musíme být kritičtí při přejímání procentuálních hodnot týkajících se redukce chudoby, viz výše). V současné společnosti se i tak základní věc jako vymanění chudých z chudoby neobejde bez výborného marketingu a PR (proto se někomu mohou zdát Rozvojové cíle tisíciletí spíše komerční záležitostí než pomocí). Výsledky práce ukazují, že ačkoli se již dosáhlo výrazného procesu ve snižování chudoby, stále velmi vysoký počet obyvatel žije v extrémní chudobě. Bylo by tedy dobré se zaměřit na vyvinutí účinnějších nástrojů pro redukci chudoby, zvláště pak by měla být pozornost nadále věnována i snaze o lidský rozvoj (viz situace v Kérale).
71
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Literatura ADAMCOVÁ, L., NĚMEČKOVÁ T. (2009). Rozvojová ekonomika. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2009, 345 s. ISBN 978-80-245-1515-1. DEHESA, G. (2007). What do we know about globalization? Issues of Poverty and Income Distribution. Blackwell Publishing, 2007. 384 s. ISBN 978-1-4051-3669-3. DESAI, V., POTTER, R. B. (2008). The companion to development studies. 2nd ed. London: Hodder Education, 2008, 587 s. ISBN 9780340889145. DOWNS, R. M. (2006). Almanach geografie. Praha: Sanoma Magazines Praha, 2006, 496 s. ISBN 8070262672. GILBERT, A. (2002). Housing the urban poor. In DESAI, V., POTTER, R. B. The companion to development studies. 1st publ. London: Arnold, 2002, s. 257–261. GREGORY, D. (2009). The dictionary of human geography. 5th ed. Malden, MA: WileyBlackwell, 2009, 1052 s. ISBN 9781405132879. HIMMELFARB, G. (1992). Poverty and Compassion. The Moral Imagination of the Late Victorians. Vintage Books, New York, 1992. MAREŠ, P. (1999). Sociologie nerovnosti a chudoby. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999, 248 s. ISBN 8085850613. MAREŠ, P. (2002). Subjektivní míry chudoby. In: SIROVÁTKA, T. – MAREŠ, P. – VEČERNÍK, J. – ZELENÝ, M.: Monitorování chudoby v České republice , s. 31-59, VUPSV Brno.
MULLEN, J. (2008). Rural poverty. In DESAI, V., POTTER, R. B. The companion to development studies. 2nd ed. London: Hodder Education, 2008, s. 143–146. O’CONNOR, A. (2002). Poverty in global terms. In DESAI, V., POTTER, R. B. The companion to development studies. 1st publ. London: Arnold, 2002, s. 37–41. ODEKON, M. (2006). Encyclopedia of world poverty. Thousand Oaks, Calif.: SAGE Publications, 2006, 455-941 s. ISBN 1412918073. POWER, M. (2003). Rethinking development geographies. London: Routledge, 2003, 273 s. ISBN 041525079x. RIGG, J. (2008). The Millenium Development Goals. In DESAI, V., POTTER, R. B. The companion to development studies. 2nd ed. London: Hodder Education, 2008, s. 7–11. SACHS, J. (2005). The End of Poverty: How We Can Make it Happen in Our Lifetime. Penguin Books, 2005, 397 s. ISBN 0-141-01866-6. 72
SLOCUM, T. A. a kol. (2005): Thematic Cartography and Geographic Visualization. Second Edition, Pearson Prentice Hall, Upper Sandle River, 518 s. ISBN 0-13-035123-7. TOMEŠ. I. (1996). „O chudobě jako o sociální události.“ In Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: socioklub, 1996, 126−130. TOWNSEND, P. (1979). Poverty in the United Kingdom: a survey of household resources and standards of living, Harmondsworth: Penguin Books, 1979, 1216 s. ISBN 0-520-03976-9. TOŽIČKA, T. (2008). Příliš vzdálené cíle. Praha: Educon, o.s., 2008. ISBN 978-80-254-32792. UNDP (2010): Human Development Report 2010: The Real Wealth of Nations: Pathways to Human Development. Palgrave Macmillan, New York, 2010. 227 s. ISBN 978-0-230-28445-6. UNDP (2012): Millennium Development Goals Report 2012. Timothy Wall, New York, 2012. 70 s. ISBN 978-92-1-101258-3 VOŽENÍLEK, V. (1999). Aplikovaná kartografie I. – tematické mapy. Olomouc, 1999. ISBN 80-7067-971-9. WHITE, H. (2008). The measurement of poverty. In DESAI, V., POTTER, R. B. The companion to development studies. 2nd ed. London: Hodder Education, 2008, s. 25–30.
Internetové zdroje a publikace Annual Report [online]. 2011 [cit. 2012-11-18]. Dostupné z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/EXTABOUTUS/EXTANNREP/0,,menuPK:1 397243~pagePK:64168427~piPK:64168435~theSitePK:1397226,00.html Always with them. The Economist [online]. 2006 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/7925064 Alkire, S., Conconi, A., Roche, J. M. (2013). Multidimensional Poverty Index 2013: Brief Methodological Note and Results [online]. Oxford Poverty and Human Development Initiative, Oxford University, 2013. Dostupné z: ophi.qeh.ox.ac.uk BLÁHA, J. (2006). PROSTOR A SOCIÁLNÍ EXKLUZE [online]. Brno, 2006 [cit. 2013-01-14]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/65349/fss_m/?lang=en. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce Petr Mareš. Český statistický úřad (2013): Naděje dožití a průměrný věk – metodika [online]. 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_a_prumerny_vek Deen, T. (2010). Je snižování globální chudoby pouze politickým mýtem? [online]. 2010 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.ceskoprotichudobe.cz/?id=15-clanky&tema=12&idc=467
73
DOBROVOLNÝ, P. (2010). Statistické metody a zpracování dat – podklady k přednáškám. [online]. 2010 [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1431/podzim2010/Z0069/um/9033968/ ERIKSSON, V. (1995). The Vicious Cicrcle of Poverty - A gender-aware approach [online]. 1995 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://home.swipnet.se/~w-18076/sida2ram.htm FAN, S., CHAN-KANG C. (2005). Road Development, Economic Growth, and Poverty Reduction in China. [online] Washington D.C. 2005. [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.google.cz/books?id=f3cl4qIYtoC&dq=poverty+reduction+china&lr=&hl=cs&source=gbs_navlinks_s Finance & Private Sector Research - Report Details: Handbook on poverty and inequality [online]. 2012 [cit. 2012-11-18]. Dostupné z: http://econ.worldbank.org/external/default/main?pagePK=64165259&theSitePK=478060&piPK =64165421&menuPK=64166093&entityID=000333037_20090505014701 GORDON, D. (2005). Indicators of Poverty & Hunger [online]. 2005 [cit. 2013-01-14]. Dostupné z: http://www.un.org/esa/socdev/unyin/documents/ydiDavidGordon_poverty.pdf HANOUSKOVÁ, L. (2009). ALTERNATIVNÍ INTERPRETACE ÚSPĚŠNÉHO LIDSKÉHO ROZVOJE V KÉRALE [online]. Brno, 2009 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/216423/prif_b/BP_final.pdf. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita. HAUGHTON, J., KHANDKER, S. R. (2009). Handbook on Poverty and Inequality [online]. Washington, 2009. 446 s. [cit. 2012-11-18]. ISBN 978-0-8213-7613-3. Dostupné z: http://issuu.com/world.bank.publications/docs/9780821376133 HORKÝ, O., ZAČALOVÁ, P. J. (2011). Chudoba [online]. 2011 [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/globalni-problemy/chudoba ILO (2008): Kyrgyzstan : economic growth, employment and poverty reduction [online] International Labour Office. – Bishkek, 2008. ISBN 978-92-2-421855-2. [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.ilo.org/public/english/region/eurpro/moscow/info/publ/kyrg_econom_grow_en.pdf KOTÝNKOVÁ, M., KUBELKOVÁ, K. (2010). INDIKÁTORY LIDSKÉHO ROZVOJE SE ZAMĚŘENÍM NA CHUDOBU V ČESKÉ REPUBLICE [online]. 2010 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://kdem.vse.cz/resources/relik10/PDFucastnici/Kotynkova_Kubelkova.pdf LINDNER, T., STRNAD, M. (2006). Světová banka a vývoj jejích strategií v boji proti chudobě. Mezinárodní vztahy [online]. 2006, č. 41 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.mezinarodnivztahy.com/article/view/216 OECD (2001). The DAC Guidelines: Poverty Reduction [online]. Paris, 2001 [cit. 2013-01-13]. Dostupné z:
. OPHI (2013): MPI Frequently Asked Questions [online]. 2013 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.ophi.org.uk/multidimensional-poverty-index/mpi-faqs/#1 74
OPHI (2013): Multidimensional Poverty Index 2013 [online]. 2013 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.ophi.org.uk/wp-content/uploads/8-pager-v3-internet.pdf?cda6c1 OSN Praha: Rozvojové cíle MDGs [online]. 2005 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zaber/?i=205 PROCHÁZKA, O. (2012). INDEX LIDSKÉHO ROZVOJE A JEHO VYUŽITÍ JAKO INDIKÁTORU MEZINÁRODNÍCH ROZDÍLŮ V KVALITĚ ŽIVOTA [online]. Brno, 2012 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/350697/prif_b/BP.pdf?studium=521136;lang=cs. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita. PUTNA, M. (2009). ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ A JEJICH PLNĚNÍ [online]. Brno, 2009 [cit. 2013-01-13]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/download/pdf/pdfs_255.pdf. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. ROSLAN, A. H. (2001). Income inequality, poverty and development policy in Malaysia [online]. In: Conference on Poverty and Sustainable development, University MontesquieuBordeaux. 2001 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://ged.u-bordeaux4.fr/SBROSLAN.pdf Rozvojové cíle tisíciletí: ČpCH. Česko proti chudobě [online]. 2002 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.ceskoprotichudobe.cz/?id=37-rozvojove-cile-tisicileti Světová banka (2001): Zpráva o světovém vývoji 2000/2001 [online]. Washington D.C. 2001. 14 s. [cit. 2013-03-24] ISBN 0-8213-4823-8. Dostupné z: http://siteresources.worldbank.org/INTPOVERTY/Resources/WDR/Czoverv.pdf THE WORLD BANK (1999): Moldova Poverty Assessment [online]. 1999 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://wwwwds.worldbank.org/servlet/WDSContentServer/WDSP/IB/2000/03/21/000094946_0003010534 1248/Rendered/PDF/multi_page.pdf THE WORLD BANK (2005): Chapter 4. Measures of Poverty [online]. 2005 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://siteresources.worldbank.org/PGLP/Resources/povertymanual_ch4.pdf THE WORLD BANK (2009). Republic of Tajikistan Poverty Assessment [online]. 2009 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://wwwwds.worldbank.org/external/default/WDSContentServer/WDSP/IB/2010/01/18/000333038_201 00118015430/Rendered/PDF/513410ESW0P112101Official0Use0Only1.pdf THE WORLD BANK (2013). Arab World [online]. 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/region/ARB THE WORLD BANK (2013). East Asia & Pacific [online]. 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/region/east-asia-and-pacific THE WORLD BANK (2013). Europe & Central Asia [online]. 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/region/europe-and-central-asia
75
THE WORLD BANK (2013). Latin America & Caribbean [online]. 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/region/latin-america-and-caribbean THE WORLD BANK (2013). South Asia [online]. 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/region/south-asia THE WORLD BANK (2013). Poverty [online]. 2013 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/en/topic/poverty THE WORLD BANK (2013). Poverty headcount ratio at $1.25 a day (PPP) (% of population) [online]. 2013 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/indicator/SI.POV.DDAY THE WORLD BANK (2013). Poverty | Data [online]. 2013 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/topic/poverty THE WORLD BANK (2013). Sub-Saharan Africa [online]. 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/region/sub-saharan-africa THE WORLD BANK (2013). Sub-Saharan Africa [online]. 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/region/sub-saharan-africa THE WORLD BANK (2013). World Development Indicators: Poverty rates at international poverty lines [online]. 2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://wdi.worldbank.org/table/2.8 TOMKOVÁ, Š. (2010): Rozvojový potenciál vojenské operace z pohledu paradigmatu lidského rozvoje – případová studie Afghánistán [online]. Brno, Olomouc 2010, 53 s. [cit. 201211-18]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/274107/fss_b/?id=155471. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita. United Nations Millennium Development Goals: GOAL 1: ERADICATE EXTREME POVERTY & HUNGER. United Nations Millennium Development Goals [online]. 2010 [cit. 2013-01-13]. Dostupné z: http://www.un.org/millenniumgoals/poverty.shtml UNDP (1997). HUMAN DEVELOPMENT REPORT 1997 [online]. Oxford University Press, New York 1997. [cit. 2013-01-14] Dostupné na: http://hdr.undp.org/en/media/hdr_1997_en_contents.pdf UNDP (2006). What is poverty? Concepts and measures [online]. International Poverty Center, Poverty in Focus, prosinec 2006. [cit. 2013-01-14] Dostupné na: . UN (2008): Official list of MDG indicators [online]. 2008 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://mdgs.un.org/unsd/mdg/Host.aspx?Content=Indicators/OfficialList.htm UNDP (2011): Human Development Report 2011: Sustainability and Equity: A Better Future for All. Palgrave Macmillan, New York, 2011. 176 s. ISBN 978-0-230-36331-1.
76
UNDP (2011): Inequality-adjusted Human Development Index for India’s States [online]. New Delhi, 2011. [cit. 2013-04-05] Dostupné z: http://www.in.undp.org/content/dam/india/docs/inequality_adjusted_human_development_inde x_for_indias_state1.pdf UNDP (2012): Millennium Development Goals Report 2012. Timothy Wall, New York, 2012. 70 s. ISBN 978-92-1-101258-3 UNDP (2013): Human Development Report 2013: Cambodia [online]. 2013. 2008 [cit. 201304-19]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/images/explanations/KHM.pdf UNDP (2013): Human Development Report 2013: China [online]. 2013. 2008 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/images/explanations/CHN.pdf UNDP (2013): Human Development Report 2013: Indonesia [online]. 2013. 2008 [cit. 2013-0419]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/images/explanations/IDN.pdf UNDP (2013): Human Development Report 2013: Lao People's Democratic Republic [online]. 2013. 2008 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/images/explanations/LAO.pdf UNDP (2013): Human Development Report 2013: Malaysia [online]. 2013. 2008 [cit. 2013-0419]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/images/explanations/MYS.pdf UNDP (2013): Human Development Report 2013: Philippines [online]. 2013. 2008 [cit. 201304-19]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/images/explanations/PHL.pdf UNDP (2013): Human Development Report 2013: Viet Nam [online]. 2013. 2008 [cit. 2013-0419]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/images/explanations/VNM.pdf UNDP (2013). Indicies & Data / Multidimensional poverty index [online]. 2013 [cit. 2013-0329]. Dostupné z: http://hdr.undp.org/en/statistics/mpi/ UNDP (2013). International Human Development Indicators [online]. 2013 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/en/indicators/default.html World Bank (2000). Beyond Economic Growth. Chapter VI. Poverty [online]. 2000 [cit. 201303-10]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/depweb/beyond/global/chapter6.html
77
SEZNAM ZKRATEK AIDS
Syndrom získaného selhání imunity
HDP
Hrubý domácí produkt
HIV
Virus lidské imunitní nedostatečnosti
ICh
Index chudoby
ILR
Index lidského rozvoje
MDGs
Millenium Development Goals (Rozvojové cíle tisíciletí)
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OSN
Organizace spojených národů
PovCalNet
Databáze Světové banky s daty o chudobě
PPP
Purchasing power parity (parita kupní síly)
PR
Public relations
TV
Televizor
UNDP
United Nations Development Programme (Rozvojový program OSN)
UNICEF
The United Nations Children's Fund (Dětský fond OSN)
USD
Americký dolar
VICH
Vícenásobný index chudoby
78
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1. Seznam států patřících do jednotlivých regionů světa dle Světové Banky Příloha 2. Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs) OSN Příloha 3. Kartogram vyjadřující změnu dětské úmrtnosti do 5 let v období 1990 až 2010 a změnu naděje na dožití při narození v období 1990 až 2010
79
Příloha 1 Východní Evropa a Střední Asie Albánie Arménie Azerbajdžán Bělorusko Bosna a Hercegovina Bulharsko Česká republika Estonsko Gruzie Chorvatsko Latinská Amerika a Karibik Argentina Bolivie Chile Kolumbie Dominikánská rep. Ekvádor Guatemala Haiti Jamajka Mexiko Panama Paraguay Trinidad a Tobago Uruguay Jižní Asie Afgánistán Bhútán Bangladéš Indie Východní Asie a Pacifik Kambodža Čína Fidži Indonésie Kiribati Jižní Korea Laos Subsaharská Afrika Angola Benin Botswana Burkina Faso Burundi Kamerun Kapverdské ostrovy Středoafrická republika Čad Komory Demokratická rep. Kongo Kongo Pobřeží Slonoviny Eritrea Etiopie Gabon Gambie
Maďarsko Kazachstán Kosovo Kyrgystán Litva Lotyšsko Moldavsko Černá hora Polsko Makedonie Brazílie Kostarika Salvádor Honduras Nikaragua Peru Venezuela
Rumunsko Ruská federace Srbsko Slovenská republika Slovinsko Tádžikistán Turkmenistán Ukrajina Uzbekistán Turecko Blízký Východ a Severní Afrika Alžírsko Libye Džibutsko Maroko Egypt Sýrie Írán Tunisko Irák Pásmo Gazy Jordánsko Jemen Libanon
Maledivy Nepál
Pákistán Srí Lanka
Malajsie Marshallovy ostrovy Mikronésie Mongoslko Palau Papua Nová Guinea Filipíny
Samoa Šalamounovy ostrovy Thajsko Východní Timor Tonga Vanuatu Vietnam
Ghana Guinea Guinea-Bissau Keňa Lesotho Libérie Madagaskar Malawi Mali Mauritánie Mauricius Mozambik Namibie Niger Nigérie Rwanda Sv. Tomáš a Princův ostrov
Senegal Seychelly Sierra Leone Somálsko Jihoafrická rep. Jižní Sudán Sudán Svazijsko Tanzánie Togo Uganda Zambie Zimbabwe
(zdroj: THE WORLD BANK 2013)
80
Příloha 2 Cíl 1: Odstranit extrémní chudobu a hlad Úkol 1. A: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí s příjmem nižším než jeden americký dolar (USD) (oproti roku 1990) Úkol 1.B: Dosáhnout plné a produktivní zaměstnanosti a přiměřené práce pro všechny, včetně žen a mladých lidí Úkol 1.C: Do roku 2015 snížit na polovinu podíl lidí trpících hladem (oproti roku 1990) Cíl 2: Zajistit základní vzdělání pro všechny Úkol 2.A: Zajistit, aby do roku 2015 všechny děti – dívky i chlapci – byly schopné absolvovat základní školu v plném rozsahu Cíl 3: Prosazování rovnosti pohlaví a posilování postavení žen Úkol 3.A: Odstranit nepoměr mezi chlapci a dívkami na prvním a druhém stupni základního vzdělávání pokud možno do roku 2005 a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávání Cíl 4: Snížit dětskou úmrtnost Úkol 4.A: V letech 1990 až 2015 snížit o dvě třetiny počet úmrtí dětí do věku pěti let Cíl 5: Zlepšit zdraví matek Úkol 5.A: V letech 1990 až 2015 snížit o tři čtvrtiny úmrtnost matek Úkol 5.B: Do roku 2015 zajistit přístup ke službám reprodukčního zdraví pro všechny Cíl 6: Boj proti HIV/AIDS, malárii a dalším chorobám Úkol 6.A: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS Úkol 6.B: Do roku 2010 zajistit přístup k léčbě HIV/AIDS všem, kteří to potřebují Úkol 6.C: Do roku 2015 zastavit a zvrátit výskyt malárie a dalších závažných chorob Cíl 7: Zajistit udržitelnost životního prostředí Úkol 7.A: Začlenit principy udržitelného rozvoje do národních programů a strategií a zvrátit současný trend úbytku přírodních zdrojů Úkol 7.B: Snížit ubývání biodiverzity (do roku 2010 dosáhnout výrazného snížení úbytku biodiverzity) Úkol 7.C: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez udržitelného přístupu k pitné vodě a základním hygienickým zařízením Úkol 7.D: Do roku 2020 výrazně zlepšit životní podmínky více než 100 lidí živořících v chudinských slumech Cíl 8: Rozvíjet globální partnerství pro rozvoj Úkol 8.A: Dále rozvíjet otevřený, předvídatelný, nediskriminační a na pravidlech založený obchodní a finanční systém. To zahrnuje mj. i závazek k dobrému vládnutí, snižování chudoby a rozvoji, a to jak na úrovni státům tak mezinárodně Úkol 8.B. Zaměřit se na zvláštní potřeby nejméně rozvinutých zemí (LDCs) Patří sem mj. bezcelní a neomezený přístup nejméně rozvinutých zemí na mezinárondí trhy, rozšíření programu oddlužování těžce zadlužených chudých zemí (HIPC) a zrušení jejich oficiálních bilaterálních dluhů a zajištění velkorysejší oficiální rozvojové pomoci (ODA) zemím, jež vykazují zřetelné výsledky v boji proti chudobě Úkol 8.C: Zaměřit se na zvláštní potřeby chudých zemí bez přístupu k moři a malých ostrovních států (prostřednictvím Akčního programu pro trvale držitelný rozvoj malých ostrovních rozvojových států a výstupního dokumentu 22. zvláštního zasedání Valného shromáždění) Úkol 8.D: Zabývat se detailně problémy rozvojových zemí souvisejícími se zadlužením a s pomocí národních i mezinárodních nástrojů zajistit dlouhodobou schopnost se s dluhy vyrovnávat (zdroj: Česko proti chudobě (2002), OSN Praha (2005))
81
Příloha 2 82
