1. Rok, ve kterém festivaly slaví
Krátce
Rock for People začal. Včera. A bylo vás tu pěkných pár tisíc, odhadem pět. Budeme- l V pondělí nový singl li v odhadech směle pokračovat, vzhledem k předprodeji vstupenek, který byl o pár proArctic Monkeys cent vyšší než loni, lze letos na festivalu očekávat nějakých pětadvacet tisíc lidí. Loni Prvním singlem z očekávaného bylo dvaadvacet. třetího studiového alba Humbug sheffieldské skupiny Arctic Monkeys bude skladba Crying Lightning. Ve fyzické podobě na CD se dostane do prodeje týden před vydáním alba, sice 17. srpna. Poprvé skladba zazní v pořadu Zane Lowes Radia 1 v pondělí 6. července, tedy dva dny po vystoupení Arctic Monkeys na Rock for People. Od následující půlnoci bude v prodeji prostřednictvím internetového serveru iTunes.
l Placebo dostanou slivovici
Nejčastější dotazy pátečního odpoledne, podvečera a večera směřovaly k jízdnímu řádu z areálu do města, k možnosti napít se pitné vody a také lidi zajímá, kde se dají umýt ruce. V Info stánku přímo uprostřed areálu odpovědi dostanete. Nikdo tu nicméně nebude schopen říct, jaké bude v následujících dnech počasí. Bez ohledu na to však pravme: je tu patnáctý ročník festivalu. Slavíme. Prochajda ze skupiny Divokej Bill si tu kdesi v areálu otevřel hospodu. Včera večer se po něm sháněl jeho kolega z kapely Vašek Bláha a táhl s sebou celou kohortu z formace Medvěd 009. Ta byla jednou z těch, které byly na programu Večírku pro nedočkavé. Ve Festival Parku, to je místo, kde se Rock for People už potřetí koná (předtím byl od samotného začátku v Českém Brodu), včera byli k vidění i mládenci z dalších kapel. Ze Žlutého psa, parta kolem Milana Schelingera, bratra zesnulého velikána české hudby Jiřího Schelingera, hoši z Prohrála v kartách, kteří vítali na světě nové album, Jana Lota, jedna
z největších ženských nadějí na české hudební scéně, či kapela Obří broskev. V noci bylo nádherně, protože se tu zastavil a hudbou ještě dostatečně čerstvé diváky oblažil Laco Deczi. To, co na pódiu předvádí, se nedá popsat slovy. Přesně takhle uvažoval Petr Fořt, který jej před časem viděl na nějakém koncertu a rozhodl se ho na festivalu mít. Aby bylo jasno, Rock for People od prvního ročníku pořádá Ameba Production a jejími hlavními mozky jsou Petr Fořt a Michal Thomes. Oba se před pár lety rozhodli, že přenechají festivaly obsazené pouze českou a slovenskou špičkou jiným a uchýlí se k cestě mnohem náročnější, ale ve výsledku bezesporu osobitější. Začali jezdit po evropských festivalech a vyhledávat nadějné kapely, které pak na Rock for People českým fanouškům představují. Nenechte si proto zbytečně ujít ty, které neznáte. Jednak pochopíte, jaký vkus pořadatelé mají, a druhak je jisté, že si odtud odvezete jméno svého nového favorita.
Je to jen pár let, co se na Rock for People představili tehdy neznámí Ska-P. A dnes jsou podle divácké ankety nejočekávanější hvězdou ročníku. S lidmi z pořádající Ameby Production budete moci diskutovat osobně. Na letošním festivalu budou tiskové konference pro diváky a poslední den se do horkých křesel posadí ti, kteří vám budou moci k festivalu něco říct a budou schopni odpovědět na nejvšetečnější otázky. Zatroleně rychlé diváky zastihl při včerejším příchodu do areálu déšť, ty pomalejší (kteří dorazili později) pak ze země oblemcávalo bláto. Je to normální festivalový jev a vzhledem k počasí posledních dnů je velice pravděpodobné, že se ještě nějaká ta kapka shůry na zdejší návštěvníky snese. Jenže takový je Rock for People, respektive každý festival - už od legendárního Woodstocku, jehož čtyřicáté výročí si letos v srpnu připomeneme. A můžeme už tady a teď. Rock for People přece také slaví.
Skupina Placebo vystoupí na Rock for People v pondělí a při té příležitosti pro ni nachystali členové jejího oficiálního českého fanklubu dárek. Trojici hodlají předat láhev značkové slivovice se speciální etiketou, nazvanou „placebovice“.
l Honza Homola akusticky Kytarista a zpěvák rockové skupiny Wohnout Honza Homola vydá 7. července akustické sólové album pod názvem Homolka tobolka. Deset zpívaných písní a jednu instrumentálku drží při životě zvuk akustické kytary, která je stěžejním nástrojem počinu. K vydání desky odehraje exkluzivní vystoupení dnes ve stánku Kašpárka v rohlíku.
l Nepřijedou 100ºC Mariánskolázenští 100ºC se letošního ročníku festivalu Rock for People nezúčastní, neboť jejich hlas a kytarista Jakub Johánek utrpěl komplikovanou zlomeninu nohy. Včera se podrobyl operaci. Kapelu nebude nikdo nahrazovat, Kezian Jones, kteří měli hrát zítra na Filter Stage po ní, začnou dříve.
1
Festival v mnoha ohledech dýchá novotou Někteří z vás možná letos slaví polokulaté výročí - možná právě vy přijíždíte na Rock for People popatnácté. Pokud ano, prožili jste s festivalem první krůčky v Českém Brodě, prošli jste si s ním jeho rozkvětem a stáli jste při něm, když opustil své rodné město a učinil odvážný krok do neznáma – do Hradce Králové. Už potřetí se tedy fanoušci dobré hudby a zábavy scházejí na královehradeckém letišti a opět se mají na co těšit. Pokud jste si s festivalem prošli alespoň částí jeho bohaté historie, vězte, že letos na vás čeká opět mnoho novinek. Pokud jste tu poprvé, vítejte, právě prožíváte svůj šťastný moment: Ocitli jste se na hudební akci špičkové kvality. Tato kvalita, založená na tradici a neustálé snaze o inovace a modernizaci zároveň, se letos opět zvyšuje a je obohacená o nové prvky. V areálu je přítomná separační linka na třídění odpadu. Proto pokud máte stejně jako organizátoři ekologické cítění, nemusíte se bát, že by plastový kelímek od vaší kofoly skončil v jedné popelnici se včerejším vydá-
ním denního tisku. Důraz je kladen nejen na třídění odpadu, ale i na jeho konečné zpracování. Maximální možné množství papíru použitého na tisk propagačních materiálů (a veškerý papír v modrobílých chemických záchodcích) je recyklované. Přispíváme k plánovanému osázení areálu novými stromy. Ekologie ale nespočívá pouze v třídění odpadu. Mnoho z vás pro cestu sem využilo veřejnou dopravu, přijeli jste vlakem, autobusy a několik desítek z vás dokonce cestou nevyprodukovalo ani gram zplodin: zúčastnili se prvního ročníku cyklojízdy na trase Praha – Hradec Králové a přijeli na kole! Jsme rádi, že jste opět v hojném počtu nechali svá soukromá letadla doma, absolutní minimum z vás využilo výhod festivalu pořádaného na letišti. Své favority si můžete vychutnat na dvou hlavních pódiích, které jsou svou velikostí a kvalitou technického zázemí v České republice unikátem. Unikátní je také dvoupatrový T-Music Sky stan. V prvním patře je tribuna, ze které bude exkluzivní výhled na T-Music stage. Přízemí bude hlavně sloužit dojezdům
skvěle započaté noci. Další dvě identická pódia se nacházejí ve velkokapacitním stanu pro 5 tisíc lidí a je jasné, že koncerty „pod plachtou“ budou mít neopakovatelnou atmosféru! Mezi ostatními malými stagemi vyniká letos v premiéře otevřená Táborák Stage. Praskající oheň... Kytara... Hvězdy... Co víc si přát.. Nechte se překvapit tím, co vše se dá u táboráku zažít! Kašpárek v rohlíku vám kromě Bejby-panku a dalších svěžích aktivit zaměřených nejen na dětské návštěvníky, nabízí unikátní příležitost. Dvakrát až třikrátř denně se tam budou konat volně přístupné „tiskové konference“ s nejlepšími českými kapelami. Vy jste zváni. Po vás se žádá, abyste umělcům kladli otázky. Bylo by třeba tady zmínit mnoho dalších věcí. Mnoho dalších informací (například o záslužných a užitečných projektech letošních Amebassadorů, kteří letos dostali volnou ruku) se dozvíte na www.rockforpeople.cz. Ale nechcete přeci strávit celý den čtením o tom, co zde můžete prožít a co za tím stojí, ne? Prožijte to a bavte se.
Dvě kapely se prohodí Těsně před uzávěrkou přišla informace o malé změně v programu festivalu. Kapela X-Left To Die, která na začátku června předskakovala v Brně Marilyn Manson, si vymění pozici s pražskými Luca Brasi. 4. 7. se tedy na Kiss Radio Stage představí v 16.40 hodin Luca Brasi, 5. 7. tamtéž v 17.50 hodin zase X-Left To Die.
Výstava fotografií Letošní festival nabídne řadu zajímavých pohledů. Náš fotograf Jakub Deml se je bude snažit poctivě nasbírat a ty povedené a zajímavé vystaví. Jeho záběry si budete moci prohlédnout od dnešního odpoledne na nástěnkách a sloupech u Merchandise Stanu uprostřed areálu. Postupně se přidají i další fotografové. Budeme vás informovat. Na stejném místě rovněž naleznete fotografie ze starších ročníků festivalu. Pokud výstavku navštívíte, bylo by dobré se zdržet a hledat. Na snímcích jistě objevíte některé své staré i nové přátele a při kapce štěstí i sebe sama. Začneme dnes odpoledne a budeme pokračovat až do konce.
Divácké tiskové konference: zeptejte se na co chcete! Vůbec poprvé pro vás pořadatelé Rock for People připravili možnost setkat se tváří v tvář se svými hudebními oblíbenci a položit jim jakoukoli otázku. Ve stánku Kašpárka v rohlíku se každý den budou konat tiskové konference. Zúčastní se jich vybrané kapely na straně jedné a jejich fanoušci na straně druhé. Každá tiskovka potrvá při velkém zájmu maximálně dvacet minut. Fanoušci budou klást otázky a muzikanti odpovídat. Pokud dotazy nebudou, tiskovka skončí. Zkrátka jako na opravdových
2
tiskových konferencí pro novináře. Program diváckých tiskovek (stan Kašpárek v rohlíku)
Sobota 18.00 Wohnout 19.15 UDG Neděle 15.00 Kašpárek v rohlíku 16.30 Vypsaná fixa 18.30 Divokej Bill Pondělí 17.30 Pořadatelé festivalu 18.30 Clou
Otázka pro návštěvníky S kým byste chtěl na festivalu strávit noc a co byste dělali?
Otázka pro muzikanty Na co se letos těšíte? Filip Horáček, Prohrála v kartách
Klára, Kralupy, 21 let Chtěla bych strávit noc s Xavierem Baumaxou. Celou noc bychom kalili, kravili a pařili.
Tomáš, Praha, 20 let Mám fakt rád Placebo, jedu sem v podstatě kvůli nim. Noc bych s Brianem Molkem ale asi strávit nechtěl, bůhví co by se stalo, nicméně ten člověk je hustej a možná by to stálo za to.
Sledoval jsem line-up a rozhodně tu zůstaneme celý festival, protože minimálně všichni headlineři jsou hodně zajímaví a těšíme se na ně. Konkrétně jsem hrozně zvědavý na Bloc Party, které mám moc rád a jsem zvědav, jak budou znít naživo. Pavel Měšťánek, Medvěd 009
Petra, Bechyně, 26 let Asi s Eugenem Hützem z Gogol Bordello. Celou noc bychom kecali, mluvili bychom o hudbě a o čemkoli, co by se namanulo.
Jakub, Jablunkov, 22 let Vybral bych si P.S., který tu hrajou dneska večer. Nevím přesně... chtěl bych s nima posedět, něco vypít a pokecat o životě.
Určitě si nenechám ujít Placebo a Arctic Monkeys. Nedá se říct, že bych je poslouchal denně, ale líbí se mi. Jako kapela tu netrávíme celý festival, po koncertě odjíždíme, ale individuálně se sem budeme vracet.
Vašek Bláha, Divokej Bill Martina, Praha, 18 let Asi bych chtěla strávit noc s kapelou Divokej Bill, aby mě naučila přehmaty a různé akordy.
Tereza, Praha, 16 let Placebo, asi. Ale jestli bych si troufla strávit noc s Molkem? Kolik mu vůbec je? Aha, tak asi bychom šli někam do baru pokecat.
Určitě chci vidět Placebo, kvůli nim tu zůstávám do konce a rozhodně je všem vřele doporučuji. Pokud se mě ptáte i na české kapely, tak za to určitě budou stát Wohnouti. Že je zdravím. Canny, Obří Broskev
Boban, Týniště nad Orlicí, 15 let Určitě bych chtěl strávit hodně dobrou noc s Petrem Hoškem, to je tak asi všechno. Co bychom dělali? Rozhodně chlastali, podle té jejich nové písničky, jak teď prezentujou k 25. výročí. Určitě je to dobrá kapela.
Eliška, Brno, 20 let S kým? No tak asi Divokej Bill, protože jsou moji oblíbení. Třeba bychom si dali večeři a raději nic jinýho, protože bych dostala výprask. (významně ji sledoval přítel)
Nenechám si ujít Arctic Monkeys, ty by měl vidět každý. Je tady toho spousta, i Underworld a Placebo by byla škoda zmeškat. Pak by si lidi neměli nechat ujít Bloc Party. Fixa je super a Kašpárek v rohlíku je taky fajn. Ondřej Hejma, Žlutý pes
Lucka, Praha, 17 let Určitě Arctic Monkeys, ráda bych si s nima zajamovala, protože... Alex... Prostě bezkonkurenční. Miluju jejich hudbu a chci naštvat kámošku, která tady není a miluje je.
Radek, Ústí nad Labem, 21 let No, já nevím, mně se tady docela líbí ty Ska-Péčka. Pili bychom pivo a pokecali o tý politice. Já už o jejich politických názorech něco málo slyšel a přišlo mi to docela fajn.
Přijeli jsme pět minut před začátkem koncertu a hned zase odjíždíme. Přiznám se, že tohle jde trošku mimo mě, protože jsem zase v porotě SuperStar. Myslím si ale, že na festivalech jsou nejdůležitější lidi.
3
Jak na RfP? Na kolech a hlavně se superpartou! Letošní ročník Rock for People je převratný. Ne v počtu headlinerů, ale v akci, ze které se dost možná stane tradice. Díky skvělému nápadu a organizaci dvou „amebasadorů“ Martina a Pepy se poprvé jela Cyklojízda. A pro 23 účastníků byla nezapomenutelným zážitkem. Po nezbytném naložení bagáže a rozdáním cyklojízdních dresů na pražském Černém Mostu nás 20 mužů a 3 něžné dívky nasedlo na kola a vyrazilo směr Hradec. Kdo čekal od začátku cestu po silnicích, byl ještě na kraji Prahy vyveden z omylu.Většina trasy první den vedla lesem jak stromovým, tak kopřivovým, případně po polích. Nikam se nespěchalo, nikdo se nechystal překonávat rekordy a parta byla od začátku skvělá. Prostě krása od první chvíle. Hned po patnácti kilometrech nás čekala první zastávka. V úvalském hostinci U Špinavců nás čekal buřtový raut od Divokýho Billa. V kombinaci s vychlazeným pivem ideální start. Hned po Úvalech jsme měli první vrchařskou prémie dne. Výšlap na vrch Hradešín byl ostrou zkouškou fyzičky většiny účastníků. Následná prohlídka bývalého areálu festivalu v Českém Brodu byla nadmíru příjemným oddechem. Po setkání s místním starostou se k nám připojil pro změnu místostarosta Vzhledem k tomu, že slunce už podstatně pokročilo na své pouti po obloze, další zastávky padly, a tak jsme o půl osmé slavně projeli branou kolínského
ostrovního amfiteátru. Tam na nás čekala odměna za celodenní dřinu. Steaky se už grilovaly a pípy u sudů piva se začaly roztáčet. Po doplnění žaludků nám poskytla místní pískovna osvěžující koupel. Dokonalý dojem kazili pouze komáři snažící se nás ubodat k smrti. Následné posezení na schodech amfiteátru pak pokračovalo až do pozdních hodin nočních, respektive brzkých ranních. Doplňování tekutých zásob obstarávali dobrovolníci ochotní zajet do místního Tesca. Díky tomu docházelo ke kuriózním situacím, například dražbě dovezených vín či rannímu objevu vypité basy. Poslední železní muži a ženy pak padli okolo páté hodiny. O to větším zázrakem bylo, že přestože většina z účastníků spala maximálně 4 hodiny, lídři Pepa a Martin mohli zapískat odjezd už před plánovanou desátou hodinou. Oproti prvnímu dni naše sestava mírně prořídla (některým vypověděla poslušnost cyklistická technika a jiní se necítili v top formě pro další etapu), a tak nás osmnáct statečných i s jednou přeživší slečnou vyrazilo dál. Trasu jsme upravili z úrovně „velice obtížná“ na „mírně ob-
tížná“, zredukovali jsme cesty lesem, a tak jsme v poledne mohli zastavit na občerstvení nejprve v království koní Kladrubech a posléze i u rybníka v Buňkově. To už se k nám přidal kameraman, plánující natočit šokující reportáž z cesty festivalových maniaků. Když zjistil, že jsme mírumilovní tvorové, nechal kameru kamerou a jel s námi. U zmiňovaného rybníka se udály dva podstatné momenty. Nejprve koupání mužské části cyklojízdy na známého „Adama“ a posléze průtrž mračen, při které jsme nudu zaháněli testováním toho, jak v místním kempu umí točit plzeňské. Čas už se však povážlivě začal blížit prvnímu koncertu Večírku pro nedočkavé, a tak jsme nemeškali a jakmile dopadla poslední kapka a bylo dopito poslední pivo, nasedli jsme na naše dvoukolové koráby a vydali se směrem na Hradec.
Zde se pak ukázala zkušenost našeho milého kameramana z cyklistického Gira d’Italia (nebo to alespoň tvrdil). Ten se totiž na závěrečných 30 kilometrů ujal vůdcovské taktovky a vytvořil z živelné cyklojízdy téměř profesionální peloton. Stromy se kolem nás jen míhaly, a tak jsme okolo čtvrté hodiny mohli začít za oslavných hvizdů píštělek a zvonků slavnostně kroužit po centru Hradce. Při poslední lehké přeháňce jsme vyzkoušeli, jak točí pivo v městě festivalu a dojeli na konec naší cesty. I když konec... Po 140 kilometrech skončila sice jedna etapa, ale ta hlavní teprve začínala. Rock for People here we come. A za rok se nashledanou na kolech znovu! Pepa - organizátor a amebasador cyklojízdy, v cíli trefně shrnul: „Bylo to úplně megahustý, ani jsme moc nezmokli a přivezli jsme na festival hezké počasí.“ Jan Huk
Přehled dnešních autogramiád I letos se vám některé kapely s radostí podepíší kamkoliv. V Merchandise stanu Rock for People, kde seženete i festivalové suvenýry včetně triček a placek, mají autogramiády následující pořadí. Stan najdete uprostřed areálu na tzv. křižovatce. Jeho velikost vám rozhodně nezůstane skryta.
4
Sobota 17.30 Inspektor Cluzo 18.00 Chico 19.00 Cocotte Minute 19.45 UDG
21.00 Meky Žbirka 22.00 Hadouken! 23.00 Static-X 23.00 Freestylers
Arctic Monkeys Senzace z internetu Arctic Monkeys - hlavní hvězda dnešního dne na Rock for People (bráno podle honoráře, který za svůj set požaduje) - je čtyřčlená indierocková parta, která přišla na svět před sedmi lety na předměstí britského průmyslového Sheffieldu.
Její první dva singly I Bet You Look Good on the Dancefloor a When the Sun Goes Down se ihned po vydání staly senzací v národní hitparádě a debutové album Whatever People Say
I Am, That's What I'm Not (2006) překonalo ostrovní rekord v počtu prodaných nosičů debutující kapely v prvním týdnu prodeje. Nástup měli obrovský, přitom jsou jednou
z mnoha kapel v poslední době, kterou k vydání alba dotlačil úspěch demosnímků na internetu, počet jejich stažení a poslechů skladeb v době, kdy je ještě nikdo neznal a nikdo netušil, že jednou budou hrát i v Hradci Králové na Rock for People. Kapela získala trumf jako Objev roku na BRIT Awards a do historie dalších cen NME Awards se zapsala jako první, která obdržela v jednom roce ocenění pro nejlepší novou kapelu i nejlepší britskou kapelu. V roce 2007 kula železo, dokud bylo žhavé, a vydala druhé album Favourite Worst Nightmare, rovněž kritikou dobře přijaté. V roce 2001 si Alex Turner a Jamie Cook přáli pod stromeček hudební nástroje. Dostali kytary a logicky se rozhodli založit rockovou skupinu. Coby zbývající členy si vybrali Alexovy spolužáky Andyho Nicholsona (baskytara) a Matta Helderse (bicí). Když se jich po jednom vystoupení jakýsi novinář zeptal na jejich profil na MySpace, vůbec netušili, co MySpace je. Začali se po tom tedy pídit a záhy pověřili kámoše, aby jim profil na MySpace založil. Stalo se a start k výšinám byl skutečný. Debutový počin vyšel roku 2006 a brzy poté v sestavě Andyho Nicholsona nahradil Nick O’Malley ze sheffieldské kapely The Dodgems. Na britských ostrovech se v době vydání desky v podstatě o nikom jiném nepsalo. Druhé album Favourite Worst Nigtmare bylo vydáno 23. dubna 2007 a přineslo změnu ve zvuku a předtím i malou senzaci v podobě utajeného koncertu, na němž čtveřice nové skladby představila. Třetí album je nazvané Humbug a vyjde v polovině srpna. Arctic Monkeys zahrají dnes ve 22.25 hodin na T-Music Stage.
Festivalový příběh
Propíchnuté srdce na Bářině sádře
Na internetovém fóru stránek festivalu se minulý týden množily příspěvky typu: „Prodám lístek, zlomil jsem si nohu“ nebo „Mám chřipku, prodám lístek se slevou“. Šestnáctiletá Bára si před měsícem natáhla vazy, dostala sádru, ale nezalekla se. I přesto se s úsměvem belhá areálem o berlích a ani na vteřinu neztrácí optimismus: „Vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že bych zůstala doma. Měla jsem už koupený lístek a hodlám tu strávit celý festival.“ Červenou lihovkou si na sádru nechala namalovat propíchnuté srdce s nápisem RfP a obklopena přáteli dorazila do Hradce Králové. Sama by to ale nejspíš nezvládla: „Kamarádi byli tak hodní a odvezli mě sem autem. Jsme tu čtyřčlenná parta, ale máme tu i kamarády z loňska a těšíme se, že se zase s někým novým seznámíme.“ Loňský Rock for People byl prvním festivalem, který Bára ve
svém životě navštívila, a byla nadšená. Líbila se jí především celková atmosféra. Spokojená je i s hudebním zaměřením festivalu, přestože spíš než na zahraniční
headlinery přijela na své oblíbené české kapely. „Jiný festival než Rock for People jsem zatím nenavštívila, ale vůbec toho nelituju. Tady se mi
líbí a letošní ročník si nějakou sádrou nenechám zkazit. Rozhodně nebudu stát nebo dokonce sedět v poslední řadě, budu si užívat.“
5
Static-X Nová deska je poděkování fanouškům Američtí industriálněrockoví Static-X vystoupí dnes ve 21.40 hodin na Cool Stage. Rozhovor o nové desce Cult Of Static a věcech kolem poskytl zpěvák a kytarista Wayne Static, ten s těmi postavenými vlasy.
l Letos slavíte patnáct let existence. Jste spokojení s tím, čeho jste dosáhli? Nikdy jsem neočekával, že se dostaneme tak daleko, takže jsem naprosto spokojen. Udělali jsme velký kus práce. l Svou hudbu nazýváte „evil disco“. Proč?
Evil reprezentuje metal a disko industrial a tanec. l Věříte, že při vaší hudbě se dobře relaxuje? Můj cíl byl, aby bylo album Cult of Static temnější a víc trance. Takže když říkáte relaxace, mám pocit, že jsem dosáhl svého cíle.
Vrcholem desky je podle mě skladba TeraField. Je moje nejoblíbenější. Napsal jsem ji mezi prvními a ona pak udávala tón zbytku. A název té desky je hold našim věrným fanouškům. l Proč jste ke spolupráci na písni Lunatic přizvali Davea Mustaina, kytaristu a zpěváka ze skupiny Megadeth? Dave a já jsme se na jednom společném turné spřátelili a já si řekl, že by byla legrace, kdyby nám nahrál nějaké sólo. Byla pro nás čest s ním spolupracovat. l Prý jste v době nahrávání nové desky Cult Of Static natočili coververze písní skupin Def Leppard, Mötley Crüe a Quiet Riot. Vyjdou někdy? Natočili jsme celkem pět covervezí metalových písní z osmdesátých let a chtěli jsme je nejdřív použít jako bonusy. Looks That Kill je napříkald na jedné verzi alba ve Spojených státech. Ostatní při nějaké příležitosti určitě také vydáme. l V začátcích vám pomohl známý diskžokej Howard Stern. Proč si vás tak oblíbil? V jeho show byly použity některé naše písně jako hudba během reklamních pauz. Já si ale nejsem jist, že by pan Stern věděl, kdo vůbec jsme. Pravděpodobné je, že naši hudbu vybral producent jeho pořadů. l V roce 2005 byl z vaší kapely vyhozen kytarista Tripp Eisen za to, že byl obviněn ze sexuálního obtěžování nezletilé. Jak jeho případ skončil? Ano, je pravda, že náš bývalý kytarista byl zatčen za sex s nezletilými. Hned dostal z kapely padáka. Jeho činy s námi nemají nic společného. Od té doby s ním nejsem v kontaktu. l Jaký bude dnešní koncert na Rock for People? Zahrajeme písně ze všech našich alb. Je pro mě důležité, abychom každému zahráli něco z jeho nejoblíbenějšího alba od Satic-X. l Dovolte ještě jednu nehudební otázku. Jakým způsobem ošetřujete své vlasy? Sprayem na vlasy a fénem.
Xavier Baumaxa Jako nutella na chleba Písničkář Xavier Baumaxa už na Rock for People několikrát nabídl plody své práce. Dnes se divákům představí ve 23.55 hodin na Cool Stage. Samozřejmě v doprovodu tělesa Hněddé smyčce a možná v setu velmi dlouhém. l Pokolikáté jsi letos na Rock for People? Já si statistiku moc nevedu, takže si nejsem jistý. Potřetí nebo počtvrté, řekl bych. l S tělesem Hněddé smyčce vystoupíš podruhé za sebou. Proč? Hlavním důvodem je pořadatel Petr Fořt, který chtěl naše loňské společné vystoupení opakovat. Já si dal podmínku, že nám musí poskytnout větší časový prostor na zvukovku i koncert, protože loni jsme nestačili pořádně nazvučit a koncert byl krátký. Dospěli jsme k variantě, že vystoupíme ve stanu pro pět tisíc lidí, dostaneme padesát minut na zvučení, a protože půjdeme jako poslední, můžeme prý hrát od půlnoci do aleluja. l Stane se tak?
6
To záleží na nás. Nechceme tam zase vopruzovat příliš dlouho, takže uvidíme. l V čem se liší tvé sólové koncerty od vystupování s Hneddými smyčci? Dva kluci mi napsali aranže asi na třináct písniček, myslím tím aranže pro Hněddý smyčce. Dali tomu takový hnědý punc, povyšují to na něco, co by mělo zaujmout i konzumního opičana, něco, o čem by si masový posluchač mohl začít myslet, že se to má poslouchat. Navíc - když je na pódiu hodně lidí, tak to přece musí být dobré. l Co máš na mysli tím „hnědým puncem“? Kluci z Hněddých smyčců by zahráli mnohem víc, než obyčejně hraje doprovod nějakého tělesa. Díky tomu jsou nad věcí a říkají, že když hrají s nějakou kapelou nebo písnič-
kářem, tak to na pódiu jen tak hnědí, mažou to jako nutellu na chleba. Jsou to prý takové sladké hnědé doprovody. l Máš s tímto tělesem dlouhodobý záměr? Rád bych s ním natočil celé cédéčko.
Glosa
Festivalový Bůh žehnej fanynkám Rockové fanynky. Co všechno tyhle holky udělají pro to, aby se dostaly do co nejtěsnější, někdy až nepříjemně (a po dvou pivech už příjemně) těsné blízkosti svých hudebních idolů. Paradox, že to mnohdy žádné idoly nejsou a potýkají se ve svém životě se stejnými problémy jako každý jiný, ponechme stranou. Fanynky jsou rituál a nedílná součást Rock for People. Když byl ještě festival na atletickém stadionečku v Českém Brodu, holky lezly do zákulisí přes plot. Nechci nebýt džentlmen, ale muzikanti si mohli vybírat z roztodivných typů. Jeden Australan (bohužel již není mezi živými) si to rozdával s blonďatou divou ladného zevnějšku i vnitřku přímo za hlavním pódiem na kapotě zelené
škodovky stodvacítky. Svědků byla přehršel, láska ale kvetla silněji, nehleděla na nenápadně dychtivé páry očí v bezpečném povzdálí. Kolega moderátor si ještě v Českém Brodu přivedl v pět ráno na společný pokoj dívku odkudsi z jihu Moravy. Povolená vášeň se nedala přeslechnout a budila. Když už se nedalo tajit, že bdím, zachrchlal jsem mužně a kolega kolegiálně v onom konání ustal. Seznámil nás a nabídl, zda se nechci přidat. Zbaběle jsem se tehdy vymluvil, že brzy ráno uvádím a pokud jim to nebude vadit, zajdu si jen na toaletu, cestou zpět je přelezu a pak si budeme každý pokračovat ve svém. Posléze se ukázalo, že kolega je romantik. Jeho výkřiky „Bože,
UDG Písničky pro rádia nepíšeme Nová deska ústeckolabské kapely UDG se jmenuje Autoportrét a v její diskografii je třetí. Také je na ní řada věcí jinak, než na počinech předešlých. Němeček: Už na předešlé l Bylo těžší připravit třetí desku, než třeba realizovat desce Buď a nebe jsme udělali pár složitějších věcí a chtěli jsme debut? Jugi: Před nahráváním první se jich držet. Myslím, že je to zadesky jsme byli strašně nervózní. jímavější i pro fanoušky, navíc Mělo nás najednou slyšet mnoho nás ty složitější písničky baví víc lidí a my vůbec nevěděli, jak za- hrát. Nejde o zásadní změnu, reagují. To byl velmi těžký oka- jsou to spíš ozvláštnění. Pavel Vrzák: Když kapela mžik. Před natáčením druhého alba jsme byli zase nervózní stojí na místě a nikam se nehýbe, z toho, jestli po relativním úspě- je nudná. My existujeme už deset chu debutu budeme schopni slo- let a rozhodli jsme se té nudě žit nové skladby tak, aby je lidi utéct. opět akceptovali. Nakonec to znovu vyšlo a před třetí deskou už taková nervozita nebyla. Písničky skládáme v tradičním týmu a jsem přesvědčen, že už nejsme schopni vytvořit špatnou desku, která by nikoho nebavila. Němeček: Hlavně jsme se snažili skládat trochu jinak, nevycházet jen z klasického vzorce sloka - refrén - sloka - refrén sólo - refrén. Chtěli jsme si s písněmi trochu pohrát. Také jsme zamýšleli změnit zvuk, proto jsme nahrávali v jiném studiu s novým producentem. To byl základ. l Proč jste chtěli ke skládání přistupovat nově, když dosavadní model v zásadě fungoval?
lásko, ty vřeš!!“ mi dodnes zní v uších. Použít v praxi jsem si je ale nikdy netroufl, neboť je považuji za náležitě blbé. Fanynky jezdí i do Hradce Králové. Loni vymyslely duchaplný systém, jak se do zákulisí festivalové vřavy dostat: oslovily své oblíbené a důvěrně známé muzikanty (tyhle holky jich znají požehnaně), naložily se do jejich dodávek a projely skrz hlavní bránu jako jejich nutný doprovod. V zákulisí je pak opustily a šly si po nových zkušenostech. Ne že by to muzikantům vadilo. Vždyť každý vůz přivezl jednu či dvě fanynky a na místě jich byl zákonitě obrovský dostatek. Fanynky a jejich způsoby života k festivalům patří. Rekordmanka vystřídala za jeden třídenní festival osm rockových jinochů,
další se ihned po akci chtěla nastěhovat k ulovenému muzikantovi bez ohledu na to, že tento byl šťastně ženatý. Jiná se zase do zákulisí vetřela kvůli tomu, aby si od hudebníků půjčovala telefon a volala do aleluja. Další pátrala po svém idolu, kterého znala z fotografií - setkání ale prý bylo hořké, neboť idol se projevil jako mimořádný idiot. Když budete hledět přes scény do zákulisí a uvidíte tam stále veselé holky s vinným střikem či panákem v pacce, našly jste je. Mají totiž „šlechtickou“ vlastnost - mezi návštěvníky na druhé straně „plotu“ téměř zásadně nechodí. Díky ovšem za ně. Bez nich by žádný festival nebyl správný. A myslí si to i muzikanti. Že jo? Jaroslav Špulák
Jugi: Přišlo to ale přirozeně, protože nejsme kapela, která by dokázala kalkulovat. Je nás šest a není možné, abychom se všichni najednou rozhodli, že to budeme dělat jinak. Proces práce zůstává stejný. Pavel Vrzák: Na začátku jsme si řekli, že uděláme rychlou, nabíjecí desku. Začali jsme nahrávat a najednou jsme měli tři pomalé písničky. Z toho je vidět, že kalkulovat neumíme. l Jak ty pomalé písničky dopadly? Pavel Vrzák: Všechny jsou na aktuální desce. l Rádia hrají písně, po nichž požadují potencionální hitovost a pofiderní příjemnost. Je těžké složit singl? Němeček: Na druhou desku jsme nahráli písničku Předměstí, o které jsme byli přesvědčeni, že by v rádiích mohla fungovat. Je-
nomže ta ji moc nehrála a my ji nakonec vyřadili i z programu koncertů. Byla pro nás nepřirozená, protože jsme s ní kalkulovali. Po téhle zkušenosti jsme tentokrát zvolili model, kdy jsme nahráli skladby a teď čekáme, jestli je budou v rádiích akceptovat. Písničky vyloženě pro rádia už nepíšeme. l Na vaše koncerty chodí poměrně dost lidí. Potřebujete vůbec být hraní v rádiích? Jugi: Hovořili jsme o tom s řadou lidí a shodli se, že abychom se dostali do dalšího levelu, který je někde na úrovní skupin Kryštof nebo Divokej Bill, potřebujeme skladbu, která se bude hrát. Nekašleme na to, ale současně se nedokážeme přinutit k tomu, abychom vyprodukovali čistě rádiový singl. Nejde nám to.
7
Včerejšek v obrazech
8