RELATIONSHIP BETWEEN PHYSICAL PERFORMANCE AND SELF-PERCEIVED PHYSICAL HEALTH STATUS IN ELDERLY WOMEN

Česká kinantropologie 2014, vol. 18, no. 4, p. 75– 82

VZTAH ÚROVNĚ TĚLESNÉ ZPŮSOBILOSTI A SUBJEKTIVNÍHO VNÍMÁNÍ KVALITY FYZICKÉHO ZDRAVÍ SENIOREK* RELATIONSHIP BETWEEN PHYSICAL PERFORMANCE AND SELF-PERCEIVED PHYSICAL HEALTH STATUS IN ELDERLY WOMEN VERONIKA KRAMPEROVÁ1, MICHAL ŠTEFFL2, JAN HELLER3 Katedra plaveckých sportů Katedra fyziologie a biochemie 3 Biomedicínská laboratoř Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze 1 2

SOUHRN Klinická geriatrie a výzkumy v oblasti stárnutí jsou často zaměřeny na zjištění úrovně tělesné způsobilosti, která je obecně hodnocena nejčastěji na základě sebehodnocení pacienta. Pro posouzení tělesného stavu pacienta je kromě subjektivního hodnocení stále běžnější využití testů tělesné zdatnosti. Kombinace sebehodnocení a výkonu v motorickém testu se jeví jako užitečný nástroj pro zjištění úrovně tělesné způsobilosti seniorů. Cílem této studie bylo zjistit, zda existuje vztah mezi subjektivním vnímáním fyzického zdraví a tělesnou způsobilostí žen seniorek. Studie se zúčastnilo 42 postmenopauzálních žen ve věku nad 60 let (věk 68,8 ± 5 roků; tělesná hmotnost 71,4 ± 9,6 kg; tělesná výška 161 ± 5,1 cm; body mass index 27,7 ± 3,6 kg.m–2). Subjektivní vnímání kvality fyzického zdraví bylo hodnoceno pomocí skóre souhrnu tělesných komponent (Physical Component Summary – PCS) dotazníku SF-36 (Medical Outcome Study Short Form-36). Úroveň tělesné způsobilosti byla měřena pomocí testů „30-Second Chair Stand Test“ a „1-Mile Walk Test“. V této studii bylo zjištěno, že vnímání kvality fyzického zdraví koreluje (i) s výkonem v  motorickém testu „30-Second Chair Stand Test“ (r = 0,406; p < 0,01) a (ii) s výkonem v motorickém testu „1-Mile Walk Test“ (r = –0,466; p < 0,01). Probandky, které vykazovaly lepší výsledky v  motorických testech, dosahovaly vyššího skóre indexu celkového fyzického zdraví (PCS). Index celkového fyzického zdraví by mohl být důležitým prediktorem úrovně tělesné způsobilosti seniorské populace. Klíčová slova: stáří, tělesná zdatnost, kvalita života, hodnocení. Tato studie byla realizována s podporou Specifického vysokoškolského výzkumu SVV 2014-260115, projektu PRVOUK P38 a projektu Městské části Prahy 13.

*

75

ABSTRACT Clinical geriatrics and ageing research are often focused to evaluation the level of physical functioning. This information is generally assessed through self-report. In addition to the self-report of physical functioning, the use of performance-based measures is becoming more common. The two measures together, self-report and performance-based, are frequently being used to better assess patient´s functional ability. The purpose of this study was to examine the relationship between selfperceived physical health status and functional mobility in elderly women. We evaluated 42 older postmenopausal women (mean age 68.8 ± 5 years; mean body weight 71.4 ± 9.6 kg; mean body height 161 ± 5.1 cm; mean body mass index 27.7 ± 3.6 kg.m–2). The self-perceived physical health status was evaluated using the score of the Physical Component Summary (PCS) from the 36-Item Short Form Health Survey (SF-36). Functional performance was assessed by the 30-Second Chair Stand Test and 1-Mile Walk Test. The results of this study show that self-perceived physical health status moderately correlated (i) with physical performance in 30-Second Chair Stand Test (r = 0.406; p < 0.01), and (ii) with the physical performance in 1-Mile Walk Test (r = –0.466; p < 0.01). Participants with better physical performance scores on the 30-Second Chair Stand Test and 1-Mile Walk Test reached higher scores of the Physical Component Summary (PCS). In older people, self-perceived level of the Physical Component Summary might be an important predictor of level of physical functioning. Key words: ageing, physical fitness, quality of life, measurement. ÚVOD Tělesná způsobilost a subjektivní hodnocení zdraví jsou dva důležité indikátory zdravotního stavu ve stáří. Oba indikátory lze považovat za významné prediktory mortality (Tsuji et al., 1994) a potřeby zdravotní péče (Koval & Dobie, 1996). Dále představují důležité aspekty kvality života a jsou často využívané pro predikci zdravé délky života či délky života bez zdravotního omezení (Van de Water et al., 1996). Tělesná způsobilost je objektivní ukazatel určující míru potíží při vykonávání každodenních činností (Applegate et al., 1990). Sebehodnocení zdravotního stavu jako subjektivní ukazatel zdraví zachycuje individuální pohled a vnímání konkrétní situace (Krause & Jay, 1994). Tělesná způsobilost může být důležitým determinantem sebehodnocení zdravotního stavu. Vztah mezi tělesnou způsobilostí a subjektivním vnímáním zdraví seniorské populace byl popsán v některých studiích. Existují studie (průřezové a longitudinální), které se zabývaly subjektivními determinanty zdraví. Ukazuje se, že subjektivní vnímání zdravotního stavu je velmi těsně spjato s úrovní tělesné způsobilosti (Hays et al., 1996). Bylo prokázáno, že u osob s horším subjektivním zdravím by bylo riziko pro vznik disability vyšší než u osob s pozitivním vnímáním zdraví (Wilcox et al., 1996). Jiné studie se zaměřují na strukturu fyzického zdraví (Johnson a Wolinsky, 1993). Podle těchto studií se fyzické zdraví skládá ze tří dimenzí: zdravotní stav (vyznačuje se podle symptomů), tělesná způsobilost (mobilita a nezávislost) a subjektivní hodnocení zdraví. Tyto studie popisují vliv tělesné způsobilosti na subjektivně vnímané zdraví.

76

Hodnocení tělesné způsobilosti je důležitým nástrojem jak v klinické gerontologii, tak ve výzkumu v  oblasti stárnutí. Určitá úroveň tělesné způsobilosti je nezbytným předpokladem pro udržení nezávislosti a vykonávání každodenních aktivit. Podle Macháčové (2013) je tělesná způsobilost dána úrovní jednotlivých komponent tělesné zdatnosti (svalová síla, vytrvalost, flexibilita, stabilita), které podléhají procesům stárnutí. Hodnocení tělesné způsobilosti seniorské populace poskytuje důležité informace pro včasnou diagnostiku disability (neschopnosti vykonávat běžné denní činnosti). Mezi využívané přístupy k hodnocení tělesné způsobilosti patří subjektivní metody založené na sebehodnocení pacienta (dotazníky) a objektivní metody založené na výstupech motorických testů. V praxi se běžně využívá obou přístupů, často i v jejich vzájemné kombinaci. Příkladem může být subjektivní hodnocení kvality fyzického zdravotního stavu pomocí skóre souhrnu tělesných komponent (Physical Component Summary – PCS) dotazníku SF-36 (Medical Outcome Study Short Form-36) doplněné o objektivní hodnocení tělesné zdatnosti pomocí motorických testů (test schopnosti vstát ze sedu na židli, síla stisku ruky, chodecký test na 1 míli). Cress et al. (1995) došli k závěru, že sebehodnocení a výkon v motorickém testu jsou silné indikátory pro posouzení tělesné způsobilosti. Z jejich studie vyplývá, že významným prediktorem subjektivního vnímání fyzického fungování je rychlost chůze. Pro přesnější posouzení úrovně tělesné způsobilosti seniorské populace tedy autoři často doporučují (např. Guralnik et al. 1994) využívat kombinaci obou nástrojů, tedy sebehodnocení a výkon v motorickém testu. Cílem této studie bylo zjistit, zda existuje vztah mezi subjektivním vnímáním fyzického zdraví a tělesnou způsobilostí žen seniorek. METODIKA Výzkumný soubor Studie se zúčastnilo 42 postmenopauzálních žen ve věku nad 60 let (věk 68,8 ± 5 roků; tělesná hmotnost 71,4 ± 9,6 kg; tělesná výška 161 ± 5,1 cm; body mass index 27,7 ± 3,6 kg.m–2. Jednalo se o skupinu seniorek navštěvujících klub seniorů na Praze 13. Nástroje měření Subjektivní vnímání kvality fyzického zdraví bylo hodnoceno pomocí skóre souhrnu tělesných komponent (Physical Component Summary – PCS) dotazníku kvality života SF-36 (Medical Outcome Study Short Form-36). Parametr PCS (souhrn tělesných komponent) určuje celkové fyzické zdraví. Celkové fyzické zdraví reprezentují dimenze – fyzické fungování, omezení ve vykonávání obvyklých činností v  důsledku tělesných zdravotních problémů, tělesná bolest a celkové vnímání zdraví. Ostatní oddíly dotazníku SF-36 tvoří měřítko duševního zdraví (Ware & Sherbourne, 1992). Jednotlivá položka (otázka) v dotazníku obsahuje několik navržených odpovědí na principu Likertovy škály (např. Do jaké míry Vás omezuje Vaše zdraví v chůzi na více než jeden a půl kilometru? Ano, omezuje hodně – 1; Ano, omezuje trochu – 2; Ne, neomezuje vůbec – 3. Jak velké bolesti jste měl(a) v  posledních 4 týdnech? Žádné – 1; Velmi mírné – 2; Mírné – 3; Střední – 4; Silné – 5; Velmi silné – 6). Položky dotazníku jsou postavené tak, že vyšší skóre PCS signalizuje lepší vnímání fyzického zdraví. Rozmezí skóre je od 0 do 100 bodů. Normy parametru PCS jsou stanoveny podle věkové kategorie: věkové rozmezí (roky) – výsledné skóre PCS (počet bodů); 55–64 – 47,7; 65–74 – 43,9; 77

75 a více – 37,3 (Fleishman, 2005). Ukazatel PCS pod hranicí normy signalizuje omezení v  sebeobsluze, ve fyzických aktivitách, závažnou tělesnou bolest a pocit špatného zdraví. Bez fyzického omezení, nezpůsobilosti a s pocitem výborného zdraví se cítí pacienti s vysokými hodnotami PCS (Ware & Kosinski, 2001). Úroveň svalové síly dolních končetin jsme zjišťovali pomocí testu „30-Second Chair Stand Test“ (sed-vztyk ze židle za 30 sekund). Probandky seděly na židli, s chodidly na šířku ramen, paže měly překřížené na prsou a byly instruovány, aby se během testu ne opíraly zády o židli. Probandky opakovaly co nejrychleji vztyk ze sedu na židli po dobu 30 sekund. Test byl proveden jedenkrát a započítával se celkový počet vzpřímených stojů za 30 sekund (Rikli & Jones, 1999). Kritériem pro udržení tělesné nezávislosti žen ve věku v rozmezí 60–69 let je provedení testu v počtu 15 opakování, pro ženy ve věku v rozmezí 70–74 let je 14 opakování a pro ženy ve věku v rozmezí 75–79 let je 13 opakování (Rikli & Jones, 2013). Aerobní zdatnost byla měřena pomocí testu „1-Mile Walk Test“ (chodecký test na 1 míli). Test byl proveden na atletickém oválu a cílem probandek bylo ujít co nejrychleji po vnitřní dráze oválu vzdálenost 1 600 m. Základní instrukcí pro test bylo: „Jdi, jak nejrychleji můžeš, avšak neriskuj své zdraví. Používej normální způsob chůze, jdi ustáleným tempem.“ Měřil se čas, za který probandka úsek urazila. Doba trvání testu závisí na věku, pohlaví a trénovanosti, lze očekávat trvání 13 až 20 minut (Warren et al., 1993). Statistická analýza dat Vztah mezi subjektivním vnímáním fyzického zdraví a tělesnou způsobilostí žen seniorek byl zjišťován pomocí Spearmanova korelačního koeficientu. Pro výpočty a zpracování dat byl použit program SPSS 21,0. Hladina statistické významnosti byla zvolena na úrovni p < 0,01. Pro výpočet celkového skóre fyzického zdraví byl použit software SF-36 (dostupné na http://www.sf-36.org/demos/SF-36.html). VÝSLEDKY V tabulce 1 jsou uvedeny základní charakteristiky sledovaného souboru, dále jsou zde zobrazeny výsledky motorických testů a skóre celkového fyzického zdraví. Tabulka 1 Základní charakteristiky souboru, výsledky motorických testů a skóre celkového fyzického zdraví (PCS) Parametr (n = 42)

78

Průměr ± SD

Rozpětí

Věk (roky)

68,8 ± 5

61–79

Tělesná hmotnost (kg)

71,4 ± 9,6

49–89

Tělesná výška (cm)

161 ± 5,1

153–175

BMI (kg.m–2) 30-Second Chair Stand Test (počet vztyků ze židle) 1-Mile Walk Test (čas v minutách) Skóre celkového fyzického zdraví (PCS)

27,7 ± 3,6

21–35

16,7 ± 3,1

10–24

17 ± 2,6

14–23

48,1 ± 8,1

34–61

V motorickém testu sed-vztyk ze židle (30-Second Chair Stand Test) dosahovalo 5 žen (12 %) výkonu pod 14 opakování, což podle autorů může signalizovat budoucí ztrátu tělesné nezávislosti (Rikli & Jones, 2013). V  chodeckém testu (1-Mile Walk Test) 2 ženy (4,8 %) ve věku v rozmezí 60–69 let dosahovaly výkonu nad 19 minut, což je interpretováno jako nízká úroveň aerobní zdatnosti. V indexu kvality celkového fyzického zdraví (PCS) měly 4 ženy (9,7 %) ve věku v rozmezí 61–64 let skóre menší než 47,7 bodů, což představuje pocit špatného zdraví a riziko vzniku disability (Fleishman, 2005). Pro věkovou kategorii v rozmezí 65–74 let je stanovena hranice skóre 43,9 bodů. Pod touto hranicí normy PCS se nacházelo 6 žen (14,6 %). 1 žena (2,4 %) ve věku 76 let dosáhla skóre 34 bodů, což znamená skóre pod hranicí normy, která je pro tuto věkovou kategorii stanovena na 37,3 bodů. V  tabulce 2 uvádíme korelace mezi motorickými testy „30-Second Chair Stand Test“, „1-Mile Walk Test“ a celkovým skóre subjektivního fyzického zdraví (PCS). Pro výpočet korelací mezi sledovanými proměnnými byla stanovena hladina významnosti p < 0,01. Signifikantní korelační koeficienty jsou označeny dvěma hvězdičkami. Tabulka 2 Korelace mezi motorickými testy hodnotící tělesnou způsobilost a celkovým skóre fyzického zdraví (Spearmanův korelační koeficient) 30-Second Chair 1-Mile Walk Test Stand Test –0,306 1   0,051

30-Second Chair Stand Test

Spearman Correlation Sig. (2-tailed)

1-Mile Walk Test

Spearman Correlation Sig. (2-tailed)

   

1  

Skóre celkového fyzického zdraví (PCS)

Spearman Correlation Sig. (2-tailed)

   

   

Skóre celkového fyzického zdraví (PCS) 0,406** 0,008 –0,466** 0,002 1

Významnost ** p < 0,01

Z tabulky 2 je zřejmé, že motorický test sed-vztyk ze židle (30-Second Chair Stand Test) hodnotící úroveň síly dolních končetin pozitivně koreluje s celkovým skóre subjektivního fyzického zdraví (PCS). Výsledky naší studie tedy nasvědčují tomu, že čím vyšších hodnot daná osoba dosahuje v testu sed-vztyk ze židle, tím lépe vnímá své fyzické zdraví. Výkon v chodeckém testu (1-Mile Walk Test) negativně koreluje s celkovým skóre subjektivního fyzického zdraví (PCS). Zdá se tedy, že čím jsou hodnoty chodeckého testu nižší, tím je lepší subjektivní hodnocení fyzického zdraví, a naopak. DISKUSE Tato studie se zabývala vztahem mezi subjektivním vnímáním fyzického zdraví a tělesnou způsobilostí žen seniorek. 42 žen bylo hodnoceno pomocí skóre souhrnu tělesných komponent (Physical Component Summary – PCS) dotazníku SF-36 (Medical Outcome Study Short Form-36) a motorických testů, sed-vztyk ze židle a chůze na 1 míli.

79

Četné studie uvádějí korelace mezi motorickými testy a sebehodnotícími nástroji, ale většina hypotéz nebyla dostatečně podložena empirickým výzkumem (Kennedy et al., 2002; Stratford et al., 2003; Wittink et al., 2003). Korelaci mezi motorickými testy a sebehodnocením jsme zachytili i v naší studii. V této studii bylo zjištěno, že vnímání kvality fyzického zdraví koreluje (i) s výkonem v  motorickém testu „30-Second Chair Stand Test“ (r = 0,406; p < 0,01) a (ii) s  výkonem v  motorickém testu „1-Mile Walk Test“ (r = –0,466; p < 0,01). Probandky, které vykazovaly lepší výsledky v motorických testech, dosahovaly vyšší skóre indexu celkového fyzického zdraví (PCS). Index celkového fyzického zdraví by mohl být důležitým prediktorem úrovně tělesné způsobilosti seniorské populace. Vzhledem k velikosti souboru však zjištěné údaje nelze zobecňovat. K  hodnocení tělesné způsobilosti doporučují autoři (Cress et al., 1995; Guralnik et al., 1994) využívat kombinaci obou nástrojů, tedy sebehodnocení a výkon v motorickém testu. Guralnik et al. (1989) však uvádějí, že žádný z těchto prostředků nelze považovat za tzv. zlatý standard, který by tento konstrukt přesně měřil. Kromě toho autoři uvádějí, že sebehodnotící dotazníky nemají vždy jasně definované činnosti, které jsou hodnocené a často podceňují reální stav respondentů. Na závěr tito autoři dodávají, že bylo vyvinuto příliš mnoho různých nástrojů k posouzení tělesné způsobilosti, ale tyto nástroje nejsou dostatečně metodologicky ověřeny. Byla předložena řada argumentů ve prospěch jednoho či druhého způsobu hodnocení tělesné způsobilosti. Někteří autoři preferují sebehodnotící dotazníky, protože jejich použití je jednodušší, časově méně náročné a představují menší zátěž pro pacienty (Steultjens et al., 2001). Jiní uvádějí, že sebehodnotící dotazníky jsou preferovány, protože nemohou být ovlivněny zaujatostí pozorovatele (Lingard et al., 2000). Metody založené na výkonnosti považují někteří autoři za méně platné, protože měří tělesnou způsobilost v umělých podmínkách, jsou ovlivněny motivací pacienta a mohou poskytnout jen málo informací o tom, jak pacient zvládá činnosti v jeho přirozeném prostředí (Sager et al., 1992; Myers et al. 1993). Na druhou stranu, metody založené na výkonnosti, jsou méně ovlivněny sociálně-psychologickými faktory, jako jsou např. kulturní zvláštnosti, úroveň vzdělání (Elam et al., 1991) a úroveň kognitivních schopností (Hoeymans et al., 1997). Kromě toho, motorické testy mohou včas zachytit deficity v tělesné způsobilosti (preklinické oslabení) před tím, než jsou zachyceny na základě sebehodnocení pacienta (Fried et al., 2000). Subjektivní vnímání zdraví a tělesná způsobilost jsou silné prediktory kvality života, mortality a zdravotní péče (Van de Water et al., 1996). Schopnost žít nezávisle a zachování dobré kvality života ve stáří má často větší význam než celková délka života. ZÁVĚR Předběžné výsledky této studie naznačují, že existuje souvislost mezi úrovní tělesné způsobilosti a subjektivním vnímáním kvality fyzického zdraví. Probandky, které vykazovaly lepší výsledky v  motorických testech, také subjektivně vnímaly kvalitu svého fyzického zdraví lépe než ostatní probandky.

80

LITERATURA APPLEGATE, W. B., BLASS, J. P. & WILLIAMS, T. F. (1990) Instruments for the functional assessment of older patients. New England Journal of Medicine, 322, 17, p. 1207–1214. CRESS, M. E., SCHECHTMAN, K. B., MULROW, C. D., FIATARONE, M. A., GERETY, M. B. & BUCHNER, D. M. (1995) Relationship between physical performance and self-perceived physical function. Journal of the American Geriatrics Society, 43, 2, p. 93–101. ELAM, J. T., GRANEY, M. J., BEAVER, T., EL DERWI, D., APPLEGATE, W. B. & MILLER, S. T. (1991) Comparison of subjective ratings of function with observed functional ability of frail older persons. American Journal of Public Health, 81, 9, p. 1127–30. FLEISHMAN, J. A. (2005) Demographic and Clinical Variations in Health Status. MEPS Methodology Report No. 15. Agency for Healthcare Research and Quality, Rockville, MD [online]. Available: http://www.meps.ahrq.gov/data_files/publications/mr15/mr15.pdf [accessed May 30, 2014]. FRIED, L. P., BANDEEN-ROCHE, K., CHAVES, P. H. & JOHNSON, B. A. (2000) Preclinical mobility disability predicts incident mobility disability in older women. The journals of gerontology. Series A, Biological sciences and medical sciences, 55, 1, p. 43–52. GURALNIK, J. M., BRANCH, L. G., CUMMINGS, S. R. & CURB, J. D. (1989) Physical performance measures in aging research. Journal of Gerontology, 44, 5, p. 141–146. GURALNIK, J. M., SIMONSICK, E. M., FERRUCCI, L., GLYNN, R. J., BERKMAN, L. F., BLAZER, D. G., SCHERR, P. A. & WALLACE, R. B. (1994) A short physical performance battery assessing lower extremity function: association with self-reported disability and prediction of mortality and nursing home admission. Journal of Gerontology, 49, 2, p. 85–94. HAYS, J. C., SCHOENFELD, D. E. & BLAZER, D. G. (1996) Determinants of poor self-rated health in late life. American Journal of Geriatric Psychiatry, 4, 3, p. 188–196. HOEYMANS, N., WOUTERS, E. R., FESKENS, E. J., VAN DEN BOS, G. A. & KROMHOUT, D. (1997) Reproducibility of performance-based and self-reported measures of functional status. The journals of gerontology. Series A, Biological sciences and medical sciences, 52, 6, p. 363–368. JOHNSON, R. J. & WOLINSKY, F. D. (1993) The structure of health status among older adults: disease, disability, functional limitation, and perceived health. Journal of Health and Social Behavior, 34, 2, p. 105–121. KENNEDY, D., STRATFORD, P. W., PAGURA, S. M., WALSH, M. & WOODHOUSE, L. J. (2002) Comparison of gender and group differences in self-report and physical performance measures in total hip and knee arthroplasty candidates. The Journal of arthroplasty, 17, 1, p. 70–77. KOVAL, M. & DOBIE, S. (1996) Why do elderly seek or avoid care? A qualitative analysis. Family Medicine, 28, 5, p. 352–357. KRAUSE, N. M. & JAY, G. M. (1994) What do global self-rated health items measure? Medical Care, 32, 9, p. 930–942. LINGARD, E. A., BERVEN, S., KATZ, J. N. & GROUP, K. O. (2000) Management and care of patients undergoing total knee arthroplasty: variations across different health care settings. Arthritis Care & Research, 13, 3, p. 129–136. MACHÁČOVÁ, K. (2013) Problematika hodnocení tělesné způsobilosti u seniorské populace. Geriatrie a Gerontologie, 2, 3, p. 131–133. MYERS, A. M., HOLLIDAY, P. J., HARVEY, K. A. & HUTCHINSON, K. S. (1993) Functional performance measures: are they superior to self-assessments? Journal of Gerontology, 48, 5, p. 196–206. RIKLI, R. E. & JONES, C. J. (1999) Development and validation of a functional fitness test for community-residing older adults. Journal of Aging and Physical Activity, 7, p. 129–161. RIKLI, R. E. & JONES, C. J. (2013) Development and validation of criterion-referenced clinically relevant fitness standards for maintaining physical independence in later years. The Gerontologist, 53, 2, p. 255–267. SAGER, M. A., DUNHAM, N. C., SCHWANTES, A., MECUM, L., HALVERSON, K. & HARLOWE, D. (1992) Measurement of activities of daily living in hospitalized elderly: a comparison of self-report and performance-based methods. Journal of the American Geriatrics Society, 40, 5, p. 457–462.

81

SF-36® Health Survey Scoring Demonstration. Retrieved 30.05.2014 from the World Wide Web: http://www.sf-36.org/demos/SF-36.html. STEULTJENS, M. P., ROORDA, L. D., DEKKER, J. & BIJLSMA, J. W. (2001) Responsiveness of observational and self-report methods for assessing disability in mobility in patients with osteoarthritis. Arthritis and rheumatism, 45, 1, p. 56–61. STRATFORD, P. W., KENNEDY, D., PAGURA, S. M. & GOLLISH, J. D. (2003) The relationship between self-report and performance-related measures: questioning the content validity of timed tests. Arthritis and rheumatism, 49, 4, p. 535–540. TSUJI, I., MINAMI, Y., KEYL, P. M., HISAMICHI, S., ASANO, H., SATO, M. & SHINODA, K. (1994) The predictive power of self-rated health, activities of daily living, and ambulatory activity for causespecific mortality among the elderly: a three-year follow-up in urban Japan. Journal of the American Geriatrics Society, 42, 2, p. 153–156. VAN DE WATER, H. P. A., BOSHUIZEN, H. C., PERENBOOM, R. J. M. (1996) Health expectancy in the Netherlands 1983–1990. European Journal of Public Health, 6, p. 21–28. WARE, J. E., KOSINSKI, M. (2001) SF-36 Physical and Mental Health Summary Scales: A Manual for Users of Version 1. 2. vyd. Lincoln: QualityMetric Incorporated. WARE, J. E., SHERBOURNE, C. D. (1992) The MOS 36-item short-form health survey (SF-36). I. Conceptual framework and item selection. Medical Care, 30, 6, p. 473–483. WARREN, B. J., DOTSON, R. G., NIEMAN, D. C. & BUTTERWORTH, D. E. (1993) Validation of a one-mile walk test in elderly women. Journal of Aging and Physical Activity, 1, p. 13–21. WILCOX, V. L., KASL, S. V. & IDLER, E. L. (1996) Self-rated health and physical disability in elderly survivors of a major medical event. Journal of Gerontology: Social Sciences, 51, 2, p. 96–104. WITTINK, H., ROGERS, W., SUKIENNIK, A. & CARR, D. B. (2003) Physical functioning: self-report and performance measures are related but distinct. Spine, 28, 20, p. 2407–2413.

Mgr. Veronika Kramperová UK FTVS, J. Martího 31, 162 52 Praha 6-Veleslavín e-mail: [email protected]

82