PRAMÍNEK INFORMACÍ Z BAČALEK A LIČNA | Č.9 Betlémská svět ýlka nesou se tmou, na stromech září s oblohou, šedý mráz přírodě korunu strojí, na oknech ledové obrazce zdobí. Pokoj se jehličím s purpurou provoní, Děda Mráz moţná i přijede na saních, cukroví na míse a světla svíce, vánoční koledy a salát v míse. V červeném jablíčku uvidíš hvězdičku, po vodě pustíš z oříšku lodičku, popluje daleko, popluje v dál, sváteční nálada zahalí kraj. V srdeční krajině teplo se rozvlní, duše se obalí vánoční nadějí, do očí dětiček vloudí se těšení, tisíce lidiček ukončí běsnění.
Poznáváte je? Mikuláše a čerta jistě! A Vy, co jste již potkali několik desítek čertů, jistě poznáváte i nálepky, kterými se zdobili doma upečené perníky. Takto si je zachovala paní Hazdrová. OBSAH TOHOTO ČÍSLA:
Podání rukou od srdce jdou, pohledy očí zasněné jsou, lidé se scházejí a šťastní jsou, uţij si pohodu, Vánoce jdou. J.Kabrnová
Aktuálně z úřadovny str. 2 Řešili jsme na zasedání str. 3 NAPSALI JSTE NÁM Váţení občané, L. Rampasová str. 3 OKÉNKO DO MINULOSTI Historie tel. vysílání v naší obci str. 4 Vzpomínky na 1. svět. válku p. Hazdry str. 4 ZAMYŠLENÍ Návrat starých dobrých časů, S. Zeler str. 5 OKÉNKO DO MINULOSTI Mikulášská příhoda str. 6 AKTUALITY str. 6, 7 POZVÁNKY str. 8 SPOLEČENSKÁ KRONIKA str. 8 PRANOSTIKY str. 8
AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY „Toho Bohdá nebude, aby . . . „ Letošní svatý Martin nám nepřinesl podle pranostik bílou peřinu na naše zahrádky. Na místo toho svolal do místní pivnice občany a zvolené zastupitele na ustavující schůzi zastupitelstva obce. Schůzi zahájil naposledy ve funkci starosty pan M. Šoltys. Podle zákonem stanovených pravidel pak byli zvoleni zastupitelé do následujících neuvolněných funkcí: Starostka obce – Ing. P. Kaprasová Místostarostka obce – PhDr. A. Varhanová. Za předsedu finančního výboru byla zvolena paní Š. Hošková, členy finančního výboru paní Z. Šátková a paní L. Rampasová, předsedou kontrolního výboru byl zvolen p. Lukáš Nešněra. Volba členů kontrolního výboru proběhla na dalším zasedání 24. 11.2010, kdy za členy byli zvoleni p. W. Vybíral a sl. L. Nešněrová. Na ustavujícím zasedání bylo hlavním bodem programu – kromě jiţ zmíněné volby starosty a místostarosty – způsob a termíny, ve kterých bude předána agenda úřadu. S p. Šoltysem bylo dohodnuto, ţe veškeré písemnosti a další materiály včetně inventarizací majetku, proběhnou do konce listopadu. Celou situaci s předáváním úřadu komplikovala ta skutečnost, ţe úřad fakticky nikdy na úřadovně nebyl. Písemnosti, smlouvy, evidence obyvatel,
účetnictví – vše bylo porůznu rozseté po domovech jednotlivých zastupitelů, takţe jsme se postupně snaţili alespoň všechno „snést na jednu hromadu“ a začít třídit a zapisovat, co je předáno, co není, co chybí. Nemilé překvapení na nové zastupitele čekalo při přebírání samotné úřadovny. Za necelé tři roky, co místnosti v multifunkčním domě slouţí jako prostory obecního úřadu, se z těchto prostor stalo spíš skladiště různých poškozených a nefunkčních věcí, pytlů na odpad i pytlů s odpadky, mezi kterými se na nás usmívá pan prezident, v rohu se krčí vyrudlá státní vlajka, a to vše v tak drsných klimatických podmínkách, za kterých by nemohl pracovat ani Amundsen. Navíc v září byla dokončena fasáda a v říjnu půdní vestavba – archív a firma BT-stav po sobě zapomněla uklidit a v té době ještě funkční zastupitelstvo nepovaţovalo za rozumné a nutné úklid zajistit. -2-
Jedním z největších překvapení pro nové zastupitelstvo bylo zjištění, ţe v době převáţně elektronické komunikace s nadřízenými orgány i se všemi dalšími institucemi, firmami atd. obec vůbec nevlastní ani jeden počítač, o kopírce, tiskárně, scaneru uţ nemluvě vůbec. Avízovaných tradičních „100 dní hájení“, které si vţdy vynucuje nové vedení kdekoli (vláda, ministerstvo apod.), aby se seznámilo se situací a fungováním úřadu, tady u nás jistě stačit nebude. Nechceme se vymlouvat a odkazovat na to, v jakém stavu jsme úřad přebrali. Budeme se v maximální míře snaţit, aby se úřad rozběhl tak, jak je to jinde obvyklé. Poprosíme jen o pochopení a shovívavost i pro dny další, neţ se „popasujeme“ a zaběhneme standardním způsobem. Do konce listopadu se nám podařilo úřadovnu zbavit nepotřebného harampádí, vymalovat, zhruba roztřídit předané doklady. Nyní vybavujeme úřadovnu slušnějším nábytkem, neţ jsou jen prodejní pulty a ţidle bez opěradel, následuje výpočetní technika, programové vybavení, internetové připojení atd. a alespoň místnosti v rámci značně omezených moţností temperujeme. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří nám přišli pomoci uklízet, malovat, řezat, šroubovat – ţe vše probíhalo v přátelsky příjemné atmosféře. Chtěla bych poděkovat všem, kdo zapůjčili nebo darovali do úřadovny nábytek a výpočetní techniku, bez jejich pomoci bychom také nemohli začít pracovat. Je toho ještě mnoho, co chybí k práci na úřadovně. Jediné, co určitě nechybí, je optimistická mysl a vůle nenechat se počátečními problémy odradit. No řekněte sami, kdo je dneska nemá? P. Kaprasová
ŘEŠILI JSME NA ZASEDÁNÍ
NAPSALI JSTE NÁM
„To be or not to be – that is the question?
Vážení občané
Ano, na tuto otázku klasika (pro neanglofily překládám: „Být či nebýt? – toť otázka.“, pro ty, co zrovna nebyli ve škole – klasikem je W. Shakespeare) jsme hledali odpověď 24. listopadu 2010 na prvním řádném zasedání zastupitelstva. Právě kvůli odpovědi jsme se museli sejít takříkajíc „mimo plán“. Oč jde? Ţili jsme v domnění, ţe podobně jako x dalších obcí našeho regionu, rozkládajícího se směrem od Veliše ke Kopidlnu (panství hraběte Schlika), jsme členy dobrovolného Svazku obcí Mariánská zahrada (MZ). Členství v tomto svazku dává malým obcím jako je ta naše větší šanci napojit se na dotační programy královéhradeckého kraje. Bohuţel, naše obec o členství dosud nepoţádala. Podmínkou přijetí je projednání členství a stanov zastupitelstvem. Stejně tak i členství v další - v občanském sdruţení Otevřené zahrady Jičínska (OZJ), které prostřednictvím MAS (tzv. malé akční skupiny) umoţňuje napojit se na projekty financování obnovy venkova prostřednictvím programu Evropské unie LEADER. A právě vyuţití dotačních programů kraje i EU přes společně řízené projekty je podmínkou dalšího rozvoje - přirozeného a zároveň respektujícího tradice našeho regionu. Těch projektů je mnoho – od péče o vzhled obce, přes opravy kulturních památek, podpora drobného podnikání, vzdělání obyvatel, vytváření nových pracovních míst atd. Není tedy divu, ţe zastupitelé na otázku v úvodu odpověděli: „Být.“ A členství v obou svazcích odsouhlasili. Vedení obce teď čeká účast na valné hromadě MZ a členské schůzi OZJ, které by měly naše členství schválit. V příštím čísle budeme informovat, zda nás sousední vesničky vzaly mezi sebe. P. Kaprasová
Bylo zvoleno zbrusu nové - sedmičlenné – zastupitelstvo obce v čele se starostkou paní ing. Pavlínou Kaprasovou. Přesto, ţe nové zastupitelstvo hledí dopředu a určitě se bude snaţit udělat pro občany obce to nejlepší, je třeba se zmínit i o tom, co jiţ bylo v obci vybudováno. Kaţdé obecní zastupitelstvo udělalo pro obec mnohé věci. Některé více, jiné méně v rámci moţností a finančních prostředků. Nebyly dotace a tak se muselo počítat s penězi, které byly v obecní pokladně. Protoţe jsem trvale bydlící občanka od roku 2002, mohu uvést akce, které odstupující zastupitelé uskutečnili. Na některé obdrţela obec dotace, jiné byly financovány z obecní pokladny. Svépomocí byla postavena hospoda díky velké obětavosti místních občanů a chalupářů. Uspořádán sjezd rodáků, jehoţ zorganizování si vyţádalo nemalé úsilí a práce, a na který všichni v dobrém vzpomínáme. Na Ličně bylo oploceno prameniště vody, pramen osazen pískovcem a novým korytem, opravena fasáda vodárny. Bylo vybudováno nové úsporné osvětlení obce, nový rozhlas, nový vodovodní řád s moţností připojení všech domácností (coţ dříve nebylo). Dále bylo zavedeno třídění odpadů (pytle, kontejnery) na Bačalkách a Ličně. Byla zlikvidována skládka hřbitovních odpadů a u hřbitova přistaven kontejner, zakoupena technika na udrţování veřejných prostranství. U zvoničky na Ličně byla opravena zídka a u autobusových čekáren zabudovány odpadkové koše, upraveno prostranství kolem hospody. O zaváţení bývalého písáku v Rabakově a větrných elektrárnách se nebudu rozepisovat, v tisku a televizi toho bylo řečeno dost. Nemalá pozornost byla věnována i důchodcům. Kaţdý rok dostávali od obce před Vánocemi 400,- Kč, k významným jubileím věcný dar s květinou pro ţeny. V nové hospodě se koncem roku pořádala setkání s pohoštěním a hudbou, ţeny dostaly navíc květinu. Důchodci, kterých je k dnešnímu dni 57 si těchto aktivit váţí. Zaveden byl téţ příspěvek novorozencům. Za toto všechno, co bývalí zastupitelé pro občany udělali, si zaslouţí uznání a poděkování. Pro obec jiţ toho bylo vykonáno mnoho, ale přesto se ledacos najde, co by bylo potřeba udělat. Např. opravit hasičskou zbrojnici včetně střechy, kaplička na hřbitově by určitě přivítala opravu, oplocení hřbitova – konkrétně sloupky by potřebovaly nové stříšky, památky také volají po údrţbě. Věřím, ţe noví zastupitelé budou pokračovat ve zvelebování obce, v započatých i v tradičních akcích k čemuţ jim přeji hodně úspěchů a zdaru. Libuše Rampasová
-3-
OKÉNKO DO MINULOSTI Historie televizního vysílání v naší obci Televize začala pokusně vysílat jiţ v roce 1953. Ale v roce 1954 se teprve uváděla svými programy pro celostátní veřejnost. V tomto roce jsme si televizor jako novinku zakoupili. Byli jsme jako třetí majitelé, jak nám bylo řečeno, v celém jičínském okrese. Obstarali jsme si koncesi, přihlásili na poště a pak platili měsíční poplatek 10,-Kčs. Bylo to zajímavé míti tuto věc, v níţ jsme shlédli přímo doma různé filmy, kabarety, události, sportovní pořady, zpěváky i kdyţ jenom černobíle. Vzpomínám si, ţe po zapojení odborníkem jsme napoprvé viděli krátký film „Modrý závoj“. Televizory nejprve byly s malými obrazovkami v jedné skříňce zároveň s rádiem. Byly dosti poruchové, coţ se týkalo hlavně vnitřních lamp. Na opravy k nám jezdili opraváři aţ z Prahy, neboť ještě nebylo vyškolených odborníků. Velký ohlas měla i televize v obci, kdy se k nám scházelo hodně sousedů i ostatních občanů. Byla jich kaţdý večer plná místnost. Vysílalo se tehdy jen večer asi od půl osmé do desáté hodiny. Později se vysílací doba prodluţovala. Nebylo to pro nás vhodné, jelikoţ jsme právě v této době měli novorozeného synka a bylo doma potřeba více klidu. Proto se můj tatínek, jako řídící ve škole, dohodl s místní školní radou a starostou obce o moţnosti uspořádání sbírky mezi občany na zakoupení televizoru pro školu jiţ s větší obrazovkou a umoţnil tak všem lidem její sledování ve škole. Zájem byl velký. Někteří dobrovolníci přispívali jednou korunou jako vstupné, na uhrazení chybějícího doplatku. Pamatuji se na první hlasatele, jímţ byl hlasatel pan Šolc, který si zakoupil v lese na „Viničkách „ opuštěnou hájenku. Ţil tam jako chalupář a měl tam mnoho dřevěných soch. Po čase byl této funkce z určitých důvodů zbaven. Jako náš nejvíce známý a oblíbený hlasatel byl později Miloš Frýba. Libáňský to rodák a občan. Byl to sympatický mladík, který občas po ukončení svého pořadu ţertovně pronesl „ u Bucků zhasli“. Bylo to tehdy krajové rčení a Buckův rod ţije v sousední vesnici Veselici dodnes. Také příjemný nám byl hlasatel o počasí, kerý vţdy řekl s úklonou „ se sluncem v duši“. Tomu svítilo sluníčko kaţdý den. Velmi a velmi mnoho se jich za tu dobu vystřídalo. Podle mého mínění byly snad dříve pořady lepší, veselejší, zajímavé i výpravnější a pro nás přijatelnější. Dnes jsou plné podvodů, sexu, krádeţí, havárek, politiky a někdy ani ne slušné. Z čeho si pak národ má brát příklad. Nyní mám jiţ několikátý televizor s mnoha programy a od roku 1970 i barevný. Dívám se na televizi jiţ 56 roků, dříve analogového, nyní digitálního vysílání. V roce 2003 měla televize výročí zaloţení a shromaţďovala dokumenty o jejich začátcích. Také i já jsem jim do Prahy poslala naši první koncesi a dostala jsem děkovný dopis, který si uchovávám na památku. Náš „Pramínek“ Vám jej umoţňuje také novou technikou shlédnout. Bačalky se svými bačaláky, se doufejme, ve světě nikdy neztratí. Důkazem jsou o nich zprávy i s obrázky z uplynulých volebních dní 15. A 16. října v tomto roce -4-
2010. Viděli nás diváci aţ v Anglii, podle zprávy paní L. Rampasové, coţ její příbuzné velmi potěšilo a zpětně odtamtud sem volali. J. Hazdrová a L. Rampasová Text je v původním autorském znění bez jazykové korekce podle nových pravidel pravopisu. Omlouvám se za mylnou informaci mnou uvedenou v Pramínku č. 6. Na straně č. 4 pod článkem Přihořívá, mělo být správně uvedeno toto autorství: J. Hazdrová, přepsala P. Kaprasová. J. Rukavičková Paměti ze zápisníku pana Františka Hazdry, narozeného dne 4. dubna 1850 v Bačalkách čp. 27. Vzpomínky na 1.světovou válku (opsala J.Hazdrová) Pokračování z minulého čísla Prvním presidentem byl Tomáš Masaryk. K tomu všemu bylo mnoho jednání. V rusku byli české a slovenské legie o síle asi 60.000 vojáků, bojovali na straně Ruska. Ve Francii se také zformovali legie. Bojovali na straně Francie proti Němcům a Rakušanům. A i Italie po smrti rakouského císaře Josefa I. bojovala proti Rakousku, t.j. od roku 1916. O tom všem bylo mnoho dohadů a i plebiscit o kousky země, které měly více národností. To vše se vyřešilo do roku 1921. Zase začaly boje politické mezi stranami, kterých bylo v republice asi 16. Tyto boje nevedly k ničemu dobrému. V roce 1919 Maďaři chtěli nám vzíti Slovensko, které měli dříve v porobě. Tehdy
musela vláda Československa zmobilizovat část armády, aby Maďary vyhnali ze Slovenska. Já byl také mobilizován. Dojel jsem jen na Moravu do obce Kurovic u Hulína, kde jsem byl jako záloha. Potom jiţ zakročila dohoda. Do války od roku 1914 aţ 1918 válčily proti Německu a Rakousku státy: Srbsko, Rusko, Itálie, Francie, Anglie, Amerika. Německu a Rakousku pomáhali rumuni, Turecko a Japonsko a tak válka světová skončila poráţkou Německa a Rakouska v roce 1918 koncem října 28. říjnem. Byl jsem v první světové válce v Ruském zajetí od 28 března do 2 ledna 1919. Procestoval jsem značnou část evropského Ruska. Byl jsem v Lublině t.j. dnešní Polsko, dále v Kijevě, Moskvě, kde jsem byl 3 měsíce v nemocnici a odtud jsme jeli na Volze přes Jaroslav do stanice Danilov a odtud 20 km pěšky do města Lubim blíţe Petrohradu nyní zvaný Leningrad. Tam jsem pobyl od května do konce října jako rekonvalescent po nemoci týfu. Odtud jsme cestovali zase přes Moskvu a města Orel, Fula, Kurok a do Charkova na Ukrajině. Tam nás třídili a rozesílali na různé práce. 200 nás jelo do městečka Jenakieva, kde byl velký ţelezářský závod. Tavila se tam ruda a dělala válečná výzbroj. Pracovalo tam 30.000 lidí. Já a ještě druzí slované bylo nás 75, vybrali nás na práci do lesa. Bylo to 7 km od Enakieva do obce zvané Věrovka. Pracovali jsme v lese, káceli stromy, dělali palivo pro ţelezářský závod v Enakievě a podpěry do šachet na kamené uhlí. Šachet bylo v tomto obvodě asi 8. Uhlí mělo velkou výhřevnost, takţe z něho dělali koks a z toho různé odpady jako asfalt, dehet, cukerin a plyn a jiné. V ruském zajetí bylo celkem dobře. Jídla bylo dost a i plat za měsíc 15 aţ 20 rublů, to bylo jako 30 aţ 40 rakouských korun. Kdyţ jsme dostali úplnou svobodu t.j. bez dozoru vojska, odcestovali jsme do města Konstantinohradu 90 km od Poltavy. Tam jsem pracoval v obchodě Koperativní sklad, odkud se rozváţelo potravinové zboţí do obcí kolem města, malých obchodů tak zvaných „Potrebytelek“. Později jsem pracoval na stavbě továrny na mýdlo. Po Brestlitovském míru, kde byla němcům odstoupena Ukrajina, kam přivedli téţ vyzbrojenou armádu. Hajdamáci, to bylo vojsko, které bylo formováno ze zajatců ukrajinských v Německu. Tato armáda měla podporovat novou Ukrajinskou vládu a samostatnost státu po odtrţení od Ruska. Tímto v Ruském zajetí končím. Od roku 1920 se světové poměry uklidňovaly jak zemědělství i průmysl přicházely do svých dřívějších kolejí, při čemţ se mnohé zlepšilo. Lid se chopil po válce práce na poli, takţe během tří let bylo chleba dostatek. Odpadla prodej na lístky. Továrny vyráběly více strojů pro zemědělství, takţe se mohla pole lépe obdělávat. Vše se rozvíjelo a brzy se předčilo předválečná léta.
ZAMYŠLENÍ Návrat starých dobrých časů Nejen v našem Pramínku, ale i ve sdělovacích prostředcích, v novinách, v politických prohlášeních v televizi i v rádiu se v poslední době opakují informace a vzpomínky na doby před mnoha lety i z minulosti nedávné. Vzpomínáme na časy, kdy se lidé bavili o poutích, tancovačkách, hráli ochotnické divadlo. Sousedé si pomáhali a vůbec byli na sebe vlídní a uctiví. Co se stalo, ţe se z vesnic vytrácí soudruţnost a úcta k ţivotu. Je to hojnost všeho co nabízejí supermarkety? V televizi proběhla reklama jednoho takového obchodu „u nás je ţivot ještě v pořádku“. Jídlo, které kupujeme, není to, co produkovali hospodáři na vesnicích. Je to způsob překotného ţivota, který vedeme? Vše se zrychluje, vaření díky mikrovlnkám není moc zdravé, při cestování nepotkáme koníka, za to tisíce nervózních řidičů. Je to televize, rádio? Děti podle průzkumů prosedí u televize několik hodin denně. Je to sedmá velmoc tisk? Bulvár jako Blesk, který je prý nejčtenějším deníkem? Je to moc, se kterou si mnozí zástupci lidu nedokáţí poradit? Najít odpovědi není jednoduché, tak jako ţivot sám. S úctou k našim předkům, bychom měli oţivit staré tradice, které vycházely z ţivotních zkušeností. Jistě jste zaznamenali nesmělé pokusy našich sousedů při svátku svatého Martina. Patří jim poděkování za to, ţe si v uspěchaném ţivotě našli čas. Také pranostiky, vznikaly z pozorování přírody a pomáhaly chápat přírodní zákony. Návrat k přírodě, který nám ekologové předhazují, by měl být hlavně uznáním zkušeností našich předků. Jsme tu na světě na skok a ten malý časový úsek maříme hašteřením, láteřením a většinou pro věci málo významné. Za dlouhých zimních večerů mám domluvené vyprávění o historii naší obce. Doufám, ţe se o takto získané informace podělím se čtenáři Pramínku v příštích vydáních. Právě taková vyprávění by mohla pomoci porozumět moudrosti našich předků. Slávek Zeler
Paměti jsou uvedeny tak, jak si je zaznamenal pan Hazdra, bez jakýchkoliv úprav, tedy i jazykové korekce. Redakce se omlouvá za mylný přepis ručně psaného textu z minulého čísla, místo „Jana Františka Hazdry“ je správné znění „pana Františka Hazdry“. Zvonička a „křížek“ na Ličně -5-
OKÉNKO DO MINULOSTI
AKTUALITY
Mikulášská příhoda Přiblíţil se advent, období to předvánočních svátků. Bylo to jiţ velmi, velmi dávno. Můj tatínek Josef Kopecký začal působit jako řídící učitel na ličenské škole v bývalé staré hospodě, která později vyhořela. Byla to dvojtřídka a tak tam měl i kolegu pana učitele Mánka. Oba ještě velmi mladí, proto nešli pro nějakou tu legraci daleko. Bylo před Mikulášem. Domluvili se, ţe se ustrojí za mikulášskou dvojici a obejdou několik dítek v obou vesnicích. Připravili si mundůry a nadílku. Byla to jablíčka a ořechy ze školní zahrádky. Po chalupách všude děti čekaly, aţ ti svatí u dveří zazvoní. Úzkostlivě čekaly i děti Vojtíškových na Ličně, Lidka a Láďa. Potichu si přeříkávaly slova, jak to bylo v básničce, kterou se učily ve školním slabikáři, aby ji přednesly Mikuláši.
Čas dušičkový - ohlédnutí Chválíme pana Kabrnu a paní Kabrnovou, za čistou úpravu zdejšího hřbitova o svátku „Dušiček“. Takováto jiţ delší léta nebyla. Slyšely jsme i pochvalná slova v tento den přítomných návštěvníků hrobů svých zesnulých. Jistě si naši drazí zaslouţí zde odpočívat v takovémto prostředí. Postarali se i o hroby o něţ nemá jiţ kdo pečovat. J. Hazdrová a L. Rampasová
Večer slyšíme cink, cink. Co to? Mikuláš a čert. Mikuláš má bílé šaty, čert má pruty a šlehá. Váša se šourá na pec. Libuše šup do komory. Jen košiláček si kleká. Dali mu košík ovoce A šli o dům dále. Byl to náš Jan a kočí. Paní Vojtíšková si i ten večer připravovala na stůl pod petrolejkou peří na draní. Potom si zapálila fajfku a libě si pokuřovala. Čekala jiţ na dračky, které měly co chvíli přijít. I pan Vojtíšek skončil obsluhou dvou kraviček a drobného zvířectva. Jejich domek stával tam, co je nyní garáţ pro autobus, která očividně chátrá. Domek byl postarší a přímo pod ním byl chlév, coţ na vesnicích bývalo zvykem. Těsně přede dveřmi domovního stavení s vysokým zápraţím byl odespoda navršený kravský hnůj. Nečekali všichni dlouho. Sotva se setmělo, tu se ozvalo cinkání. „Uţ jdou“, prohlásili všichni společně jedním dechem. Rozletěly se dveře a do světnice vrazil chlupatý čert se hřmotným rachotem řetězů a dlouhou metlou. Byl to pan kolega Mánek. Tatínek představoval Mikuláše s váţnou tváří a dary. Děti se pomodlily a přednesly naučenou básničku. Nyní přišlo na řadu vyšlehání ţen draček. To bylo vřískotu a honění. V tom čert foukl do peří, které se rozlétalo po celé světnici. To pana Vojtíška tak rozzlobilo, ţe se hnal na čerta s koštětem v ruce. Čert vyletěl ze dveří. Venku byla tma tmoucí, nikde ani světélka. A tak spadl rovnýma nohama do měkkého hnojiště. Dovedete si představit, jak asi vypadal. Zlořečil aţ běda a těţko se i s pomocí dostával ze zajetí. Tímto další slavná pochůzka skončila. Tatínek na ni vţdy o dni sv. Mikuláše vzpomínal a nám dětem vyprávěl, co vše se můţe také stát, kdyţ čerti chtějí někoho poškádlit. Proto všichni malí i velcí, buďte hodní, aby na vás také nepřišel s metlou nějaký pekelník. Pozor, Mikulášská tradice se stále ještě dodrţuje. J. Hazdrová Text je v původním autorském znění bez jazykové korekce podle nových pravidel pravopisu. -6-
Svátek svatého Martina. V sobotu 13. 11. 2010 se v naší pivničce u Bači konalo setkání dětí i dospělých, abychom si připomněli dřívější tradice svátku svatého Martina, který se kdysi slavil v našich chaloupkách. Po krátkém uvítání jsme si tuto dobu připomněli krásnou scénkou a čtením z Babičky v podání paní Jitky Rukavičkové. Která svým výkonem a krojem do kterého byla oděna, obklopena dětmi a za asistence pana Doškáře, který téţ oděn do selského bravurně obdarovával své pacholky a děvečky, všechny přítomné nadchla. Stoly se prohýbaly pod tíhou rohlíčků, husičky, vínečka a spousty jiných dobrot přinesenými všemi, kdo tu to odpoledne byli s námi. Škoda jen, ţe účast nebyla větší, ale doufáme, ţe se tato tradice ujme a příště nás tu bude více. J.Kabrnová
Recept a „recept“ Chválím redakci „Pramínku“ za otištění receptu na martinské rohlíčky. Vyzkoušela jsem ho a rohlíčky byly výborné a všem chutnaly. Jen tak dále /Kdysi jsem pekla také podle receptu „Vlasty“ piroţky - ani pes je neţral. Za to já je měla „na talíři“ docela dlouho. Libuše Rampasová Mikuláš a čerti na Bačalky nezapoměli
Už se blíží, podívej ty zuby!
Taťko, že nás ochráníš!
Někdo se snažil obměkčit čerty písničkou….
Někdo se „přicucl“ ke svému nejbližšímu….
Ještě že Tě dědo mám….
Bráško, ten má velkou hlavu…
Za „komandování“ šla do pekla, za to samé ji brzy vrátili…
Už je to za námi, můžeme vystrčit růžky!
SNÍH – radost – starost Tak jaká letos bude zima? Na blátě, na sněhu, v teniskách nebo teplých kozačkách. Ať je to, jak je to, mám pocit, ţe Bačalky s Ličnem se při své průměrné výšce nad mořem 370 m vymykají všem meteorologickým pravidlům anebo ţe v ČHMÚ sedí samí idioti. Jakmile v předpovědi počasí informují o tom, ţe bude sněţit v nadmořských výškách nad 700 m a na horách, můţete si být jisti, ţe do rána bude u nás bílo. Ten bačalský kopec snad působí na sněhové vločky jako magnet. Podívám-li se v takových dnech z okna kuchyně, vidím kolem Libáně hnědozelené louky, rybník u Kozodírek svítí jak nablýskané zrcadlo, jen naše kočka Matylda opatrně našlapuje v několikacentimetrové vrstvě čerstvého sněhu a já hrablem prokousávám cestičku k vrátkům. Copak to – to se ještě dá zvládnout, odklízení sněhu povaţuji za slušnou ranní rozcvičku, na čerstvém vzduchu a zadarmo, na rozdíl od mých kamarádek z města, které se pachtí v posilovnách, dýchají rozvířený prach a ještě za to platí nekřesťanské peníze. Ale uklidit tuny sněhu ze silnic, které spojují naše domovy s civilizací, to uţ je někdy porce i pro pořádnou techniku. Hlavní silniční tah je ve správě kopidlenských silničářů, tam budeme doufat, ţe nedorazí s radlicemi v odpoledních hodinách, jak bývá jejich zvykem. Úklid obcí spravovaných cest (Malá Strana, Lično k bývalé hospodě +ličenská náves + další menší komunikace) je zajištěn smluvně: při menší sněhové nadílce Lično – Vratík Jirků, horní Bačalky František Poláček, napadne-li více, potom nastoupí se silnější technikou ZD Březno, jejichţ dres oblékne ve většině případů (doufejme) Pavel Bilovecký alias Batala. Pánové, děkujeme předem, ţe nás nenecháte na holičkách a umoţníte nám dostat se alespoň do práce a za základními potravinami (chytřejší uţ teď mají pro jistotu řádně zaplněné spiţírny). Přesto Vás všechny prosím, zařaďte do své modlitby před spaním prosbu: „Ať nepadá.“ P. Kaprasová Poděkování Zastupitelé obce děkují panu Zdeňku Kollátorovi za rychlou, vstřícnou a účinnou pomoc při řešení havarijní situace vodovodního řádu. Nebýt jeho okamţitého zásahu, byli bychom v tomto mrazivém čase několik dní bez funkčního vodovodu. J. Rukavičková
Pan V. Jirků v „akci“ -7-
POZVÁNKY Bačalky Tradiční setkání starších občanů pořádané obcí, důchodců Bačalek a Lična, se letos koná 28. 12. 2010 od 14hod v pivnici U Bači. V letošním roce nám přibyl malý občánek Lukášek Doleţal. Přivítáme ho téţ 28. 12. 2010 odpoledne v pivnici U Bači. Nechcete být na Silvestra sami? Pak poslední večer roku 2010 můţete proţít s přáteli v místní pivnici U Bači. Zámek Dětenice Svátečně laděná prohlídka s koledami, vůní vanilky a ţivým betlémem 25.12. V SOBOTU od 11,00 do 17,00 hodin, vhodné především pro děti. Libáň Kaţdou sobotu v prosinci od 15hod se koná představení loutkového divadla "Martínek" na Loutkové scéně KD Libáň. V sobotu 18.12.2010 od 16hod v Domě kultury v Libáni se koná tradiční vánoční koncert Kyzivátovy dechové hudby Libáň s hosty MILANEM ČERNOHOUZEM A IVANOU BROŢOVOU. V sobotu 25.12.2009 se od 20hod v Domě Kultury v Libáni koná Štěpánská taneční zábava.
SPOLEČENSKÁ KRONIKA Dne 28. 9. 2010 se narodil manţelům Doleţalovým z Lična syn Lukáš. Přejeme Lukáškovi i rodičům radostný a naplněný ţivot. V posledním měsíci tohoto roku slaví ţivotní jubilea tito naši spoluobčané. Blahopřejeme. Plíšková Růţena
89 let
Vaňková Marie
60 let
Zastupitelé obce přejí všem svým spoluobčanům do roku 2011 hodně zdraví, spokojenosti a radosti.
I zastupitelé se zpovídali čertům a Mikuláši. Anděl nepřiletěl, prý je tu ještě mnoho zlobivých.
PRANOSTIKY, LIDOVÉ PRŮPOVĚDI A OBYČEJE Prosinec Není-li prosinec studený, bude příští rok hubený. Jaký prosinec, takový příští červenec. 1. prosinec – sv. Eligius, patron zlatníků Kdyţ mráz na 1. prosince, vyschne nejedna studnice. 4. prosinec – sv. Barbora Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy. 6. prosinec – sv. Mikuláš Myrský, patron námořníků a rybářů Prší-li o Mikuláši anebo padá-li sníh, bude příští rok hojně hrachu. 13. prosinec – sv. Lucie, patronka při očních nemocech Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí a len. 24. prosinec – Adama a Evy, Štědrý den Je-li Vánoc zelená – Velikonoc bílená. 25. prosinec – Hod boţí vánoční Mráz na Boţí narození – zima se udrţí bez prodlení. 26. prosinec – sv. Štěpán Svítí-li na svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce.
Prosinec Vánoční rozjímání, Josef Lada, staženo z internetu
Leden jasný, roček krásný. Jaký prosinec, takový příští červenec. 1. leden – Nový rok, Připadne-li na sobotu, bývá málo obilí a větrů, mnoho ovoce a zimnic.
Toto číslo vychází 10. 12. 2010. Příští vydání Pramínku 14. 1. 2011. Tento výtisk připravili: Jaroslava Kabrnová – vedoucí skupiny, Varhanová Alena, Kaprasová Pavlína, Rukavičková Jitka, Zeler Slavomír. Dopisovatelé jsou uvedeni pod příspěvky. Za obsahovou stránku příspěvků ručí autor. Výtisk je zdarma. Grafická úprava: Pramínek. Tisk: p. Čermák. Roznášku zajišťují: J. Kabrnová a J. Rukavičková. S náměty a připomínkami se obracejte na kohokoliv z naší skupiny nebo posílejte na email
[email protected], či vhoďte do schránky Pramínku u obecního úřadu. Na tisk Pramínku přispěli: Kučerovi Lično 100Kč, K. K. 100Kč, p. Hodboď 200Kč, p. Táborská 200Kč, Bednářovi 200Kč, p. B. Šoltysová 200Kč, Matyášovi 200Kč, Koberovi 100Kč, p. Doškář 100Kč, p. Paţout 100Kč, p. P.Bílovecký ml., T. Rukavička ml. 80Kč, p. Chaloupková 200Kč. Děkujeme. Vítáme vaše příspěvky, náměty a připomínky, aby Pramínek byl přínosem pro nás pro všechny. Děkujeme všem našim dopisovatelům za spolupráci, zvláště pak paní Hazdrové za řadu zajímavých vzpomínek a přejeme si, aby se skupinka nás, co mají vůli sdílet zajímavé informace, rozrostla a Pramínek byl pestřejší. Všem našim čtenářům přejeme šťastné a klidné Vánoce, bohatého Ježíška a hodně zdraví v novém roce 2011. -8-