Přednáška pro soudní tajemnice č. 5
1) Pojem odpovědnosti za škodu 2) Předcházení škodám 3) Předpoklady vzniku a subjekty odpovědnosti za škodu 4) Jednotlivé případy odpovědnosti za škodu 5) Obsah, rozsah a způsob náhrady škody
Ad 1) Pojem odpovědnosti za škodu Odpovědnost = bývá charakterizována jako sekundární právní povinnost, která vznikla subjektu, jenž porušil primární právní povinnost vyplývající pro něj ze zákona nebo z jiné právní skutečnosti, obvykle ze smlouvy. Této odpovědností povinnosti odpovídá na straně druhé oprávnění subjektu, vůči kterému byla porušena primární právní povinnost domáhat se splnění uvedené odpovědnostní povinnosti. Odpovědnost za škodu = určuje kdo, komu, jakou škodu, za jakých podmínek a jakým způsobem je povinen vzniklou škodu nahradit.
Ad 2) Předcházení hrozícím škodám Právní úprava vychází z předpokladu, že je lepší vznik škod předcházet, jedná se o tzv. zásadu prevence nebo-li prevenční povinnost. Prevenční povinnost je upravena v občanském zákoníku dvojím způsobem : a) generální prevenční klauzule – obecná prevenční povinnost (§ 415 občanského zákoníku) ukládá každému počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí. Tato povinnost vychází z toho, že občanský zákoník na řadě míst ukládá subjektům prevenční povinnosti tak, aby se předcházelo vzniku škod. Vztah mezi těmito povinnostmi a § 415 obč. zák. je takový, že pokud neexistuje pro určitou společenskou oblast žádná zvláštní speciální povinnost, uplatní se § 415 obč. zák. Příklad : Žádný právní předpis neupravuje konkrétně, jak se např. mají chovatelé chovat o domácí zvířata nebo jak mají sportovci sportovat. Neznamená to však, že v těchto případech nemůže vzniknout odpovědnost za škodu. V těchto případech se musí uvedené osoby řídit § 415 a chovat se natolik obezřetně, aby zabránili vzniku škod. Například majitel psa, který ví, že pes napadá malé děti, je povinen přijmout taková opatření, aby pes nemohl dítě napadnout (vodítko, náhubek apod.). b) zvláštní, konkrétní prevence vznik škod – je upravena v § 417 obč. zák. ve dvou podobách :
2 1) § 417 odst. 1 – zde se jedná o případ, kdy zákon ukládá tomu, komu již škoda konkrétně hrozí, zakročit k jejímu odvrácení sám způsobem přiměřeným konkrétnímu ohrožení Příklad : Jestliže majitel pozemku vidí, že na jeho pozemek ze sousedova pozemku, kde stojí kontejner s chemickými látkami, se naplavují tyto chemické látky, které zamořují jeho pozemek, je způsobem přiměřeným konkrétnímu ohrožení zabránit vzniku škody, např. upozorněním souseda nebo uzavřením kohoutu kontejneru. 2) § 417 odst. 2 – v případě, že hrozí ještě závažná škoda má ohrožený dále právo – vedle toho, že může zakročit sám – provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody Příklad : Stojí-li stavba souseda vedle stavby druhého souseda a na jednom domě hrozí sesutí střechy přímo na rodinný dům druhého souseda, jde nepochybně o hrozící závažnou škodu a dotčený soused se může domáhat ochrany u soudu. Posledním případem skupiny prevenčních ustanovení je § 419 obč. zák. – to upravuje situace, kdy v rámci výkonu prevenční činnost může ohrožený vynaložit určité náklady nebo může sám utrpět škodu. Má potom právo na jejich náhradu maximálně v rozsahu nejvýše odpovídajícím škodě, která byly zákrokem ohroženého odvrácena. Příklad : V již zmiňovaném případě chemických látek vznikajících na pozemek ze strany souseda může ten, kdo odvrací takto hrozící škodu utrpět škodu tím, že mu tyto chemikálie zničí oděv.
Ad 3) Předpoklady vzniku a subjekty odpovědnosti za škodu K tomu, aby mohla vzniknout odpovědnost za škodu, musí být splněny určité zákonné předpoklady : 1) porušení právní povinnosti (protiprávní úkon) nebo zákonem kvalifikovaná událost vyvolávající škodu 2) škoda 3) příčinná souvislost mezi 1 a 2 4) v zákonem stanovených případech zavinění
ad 1) protiprávní úkon nebo zákonem stanovená událost : protiprávní úkon spočívá v rozporu úkonu fyzické osoby nebo činnosti právnické osoby s objektivním právem – jedná se o objektivní kategorii, která existuje mimo vědomí a vůli jednající osoby. Protiprávním úkonem však nemůže být takový úkon nebo taková činnost, které objektivní právo dovoluje nebo dokonce přikazuje provést, i kdyby těmito činnostmi a úkony vznikla škoda . Hovoří se v této souvislosti o tzv. okolnostech vylučujících protiprávnost – většina z nich nevyplývá přímo ze zákona, ale je vytvářena právní teorií.
3 • • • •
•
•
•
plnění zákonné povinnosti – ten, kdo plní zákonnou povinnost, nemůže být odpovědný za škodu, která případně vznikne výkon subjektivního práva – výkon práva postrádá protiprávnost, děje-li se v souladu s právem svépomoc – svépomoc je dovolena za předpokladu, že se jedná o neoprávněný zásah do práva, který bezprostředně hrozí a odvrácení se děje přiměřenými prostředky jednání v nutné obraně – je okolností vylučující protiprávnost při splnění několika předpokladů : a) existuje hrozící nebo trvající útok, b) obrana nesmí být zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku, c) subjektem oprávněným jednat v nutné obraně je každá fyzická osoba jednání v krajní nouzi – i zde musí být splněny podmínky pro jednání v krajní nouzi : a) existence přímo hrozícího nebezpečí, b) musí jít o nebezpečí, které vyvolal někdo jiný, c) nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak, d) následek způsobený zákrokem nesmí být stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, e) oprávněna zakročit jednáním v krajní nouzi je každá fyzická osoba svolení poškozeného – taktéž je vázáno na určité podmínky : a) musí se jednat o zásah do takových práv, se kterými je poškozený oprávněn disponovat (např. do majetkových práv a nikoliv do práva na osobní integritu), b) svolení musí být dáno osobou způsobilou k právním úkonům, c) musí být dáno ještě před vznikem škody dovolené riziko – význam má v zásadě pouze v trestním právu
ad 2) škoda – škodou se rozumí majetková újma, kterou lze vyjádřit obecnými ekvivalentem – penězi. Občanský zákoník rozlišuje jednak škodu skutečnou a jednak ušlý zisk. Skutečnou škodou je újma spočívající v tom, že se majetek poškozeného zmenšil, znehodnotil nebo jinak snížil. Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že nedošlo ke zvětšení majetkových hodnot poškozeného, ačkoliv toto zvýšení by při obvyklém chodu věci pravděpodobně nastalo. ad 3) příčinná souvislost – neboli kauzální nexus musí existovat mezi protiprávním úkonem nebo škodnou událostí na straně jedné a škodou na straně druhé. Postupuje se tak, že se nejprve zjišťuje právně relevantní následek – škoda, po jejím určení se zjišťuje, co bylo příčinou této škody (protiprávní úkon) a zda byla tato příčina příčinou následku, tj. škody. ad 4) zavinění – představuje vnitřní psychický vztah škůdce k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a výsledku tohoto jednání. Občanský zákoník zavinění nevymezuje, vychází se z pojetí trestního práva : • • • •
přímý úmysl – škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit a způsobit ji chtěl nepřímý úmysl – škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn vědomá nedbalost – škůdce věděl, že škodu svým jednáním může způsobit, nechtěl ji způsobit a bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí nevědomá nedbalost – škůdce nechtěl škodu způsobit, ani nevěděl, že ji způsobit může, ačkoliv to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět mohl a měl
Subjekty odpovědnosti za škodu : Mohou jimi být fyzické osoby, právnické osoby i stát. Tam, kde je odpovědnost založena subjektivním principu, tzn. vyžaduje se zavinění, je nutné,
4 aby osoba měla tzv. deliktní způsobilost, která předpokládá, aby osoba po psychické stránce byla schopna posoudit své jednání a jeho následky. Mohou nastat také případy, kdy škodu nezpůsobí jeden škůdce, ale škůdců více – v takovém případě za ni odpovídají škůdci společně – společná odpovědnost může mít podobu odpovědnosti společné a nerozdílné (solidární) a odpovědnosti dílčí. Solidární odpovědnost – je pravidlem u odpovědnosti za škodu, spočívá v tom, že každý z více škůdců odpovídá za všechny ostatní škůdce a naopak. Dílčí odpovědnost – je výjimkou, může být stanovena výhradně soudem a znamená, že každý z více škůdců, kteří způsobili škodu, za ni odpovídá pouze podle své individuální účasti na způsobení škody. Může se také stát, že sám poškozený se nějakým způsobem podílí na vzniklé škodě, může se jednat o dvě formy – a) výlučné zavinění poškozeného – byla-li škoda způsobena výlučným zaviněním poškozeného, nese si ji sám, b) spoluzavinění poškozeného – byla-li způsobena spoluzaviněním poškozeného, nese si poškozený škodu poměrně, tj. podle toho, jakým způsobem se podílel na způsobení škody.
Ad 4) Jednotlivé případy odpovědnosti za škodu 1) Odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným protiprávním úkonem - § 420 občanského zákoníku – vyžaduje splnění 4 předpokladů : a) protiprávní úkon, b) škoda, c) příčinná souvislost, d) zavinění – jedná se o obecný typ odpovědnosti, který se uplatní tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro aplikaci jiného typu odpovědnosti, vyžaduje se zavinění = jde o tzv. subjektivní typ odpovědnosti 2) Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností - § 420a – tento typ odpovědnosti dopadá na škody způsobené provozní činností fyzických a právnických osob, pojem provozní činnosti občanský zákoník nevymezuje, jedná se objektivní typ odpovědnosti = nevyžaduje se zavinění – jde o odpovědnost pro škůdce přísnější než odpovědnost subjektivní 3) Odpovědnost za poškození, ztrátu nebo zničení věci, která je předmětem závazku - § 421 – tento typ odpovědnosti dopadá na případy existujících smluvních závazků, kdy dochází k převzetí věcí a v rámci toho k jejich poškození, ztrátě nebo zničení (např. čistění oděvu, oprava hodinek apod.) – jde o objektivní odpovědnost 4) Odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jíž bylo použito při plnění závazku - § 421a – tento typ odpovědnosti dopadá na vztahy vznikající při plnění některých závazů tam, kde vzniká škoda na základě okolnosti, která má svůj původ buď v povaze přístroje nebo v povaze jiných věcí, jichž bylo při plnění závazku použito jako prostředku (např. škoda způsobená pacientovi při operaci nesterilností injekční stříkačky, prasknutím zubní vrtačky, rozlomením talíře ve školní jídelně apod.) Jedná se o velmi přísný typ objektivní odpovědnosti, kdy se škůdce prakticky nemůže žádným způsobem odpovědnosti zbavit
5 5) Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání § 422 a § 423 – tento typ odpovědnosti dopadá na případy, kdy škodu způsobí nezletilý nebo osoba stižená duševní poruchou. U tohoto typu odpovědnosti mohou za škodu odpovídat : a) samotní nezletilí nebo osoby stižené duševní poruchou za předpokladu, že jsou schopny posoudit následky svého jednání a toto jednání ovládnout, b) osoby, které jsou povinny nad nimi vykonávat dohled za předpokladu, že tento dohled zanedbaly, c) společně a nerozdílně subjekty ad a) a b) 6) Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům - § 424 – tento typ odpovědnosti dopadá na případy jednání proti dobrým mravům, v důsledku kterého vzniká škoda. Pojem dobrých mravů není v občanském zákoníku definován. Zvláštností tohoto typu odpovědnosti je, že vedle jednání porušujícího dobré mravy, škody a příčinné souvislosti mezi nimi se vyžaduje zavinění ve formě úmyslu. V konkrétních případech se jedná zejména o případy tzv. kanadských žertíků nebo šikanozních výkonů práva 7) Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků - § 427 - § 431 – tento typ dopadá na případy škod způsobených provozem dopravních prostředků, subjektem této odpovědnosti je provozovatel dopravních prostředků, za určitých okolností tímto subjektem je i provozovatel podniku, ve kterém se provádí oprava dopravních prostředků, nebo neoprávněný uživatel dopravního prostředku. U tohoto typu odpovědnosti se nevyžaduje zavinění. Jde o přísnou objektivní odpovědnost, která ale umožňuje za určitých okolností škůdci se odpovědnosti zbavit. 8) Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvláště nebezpečným - § 432 – tento typ odpovědnosti dopadá na případy škod způsobených zvlášť nebezpečeným provozem – tento pojem ovšem občanský zákoník nevymezuje. Jako zvlášť nebezpečné provozy přichází do úvahy např. provozy, kde se pracuje s výbušninami a třaskavinami, provozy pracující s jedy, plyny, provozy v hlubinných dolech, hutích, lomech, plynárnách, elektrárnách apod. 9) Odpovědnost za škodu na vnesených, umístěných a odložených věcech - § 433 - § 437 – tento typ odpovědnosti dopadá na případy škod na vnesených, umístěných a odložených věcech. Subjekty této odpovědnosti jsou : a) provozovatelé, kteří poskytují ubytovací služby, b) provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, c) ti, kdo provozují činnost spojenou zpravidla s odkládáním věcí fyzických osob. Zvláštnost tohoto typu odpovědnosti spočívá v tom, že poškozený musí své právo na náhradu škody uplatnit u provozovatele bez zbytečného odkladu, nejpozději do patnácti dnů ode dne, kdy se dozvěděl o škodě. Jedná se o prekluzivní lhůtu, jejíž nesplnění vede k zániku práva na náhradu škody, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.
Ad 5) Obsah, rozsah a způsob náhrady škody Obsah náhrady škody = jakou škodu (jaký druh) je škůdce povinen poškozenému nahradit. Rozsah náhrady škody = jakou výši neboli kolik má škůdce poškozenému nahradit Způsob náhrady škody = určuje, jakým způsobem se náhrada škody realizuje
6 Obsah, rozsah a způsob náhrady škody je rozdílný v závislosti na tom, zda byla škoda způsobena na majetku nebo na zdraví. A : Škoda způsobená na majetku : 1) Obsah náhrady škody – poškozenému se hradí jak skutečná škoda, tak také ušlý zisk 2) Rozsah náhrady škody – pokud jde o výši náhrady škody, nestanoví zákon žádný limit, žádnou maximální hranici. Výši náhrady škody lze však soudem z důvodů zvláštního zřetele hodných s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu přiměřeně snížit. Jedná se o uplatnění tzv. moderačního práva. Předpoklady pro uplatnění moderačního práva jsou dva : pozitivní předpoklad – musí jít o případ zvláštního zřetele hodný, negativní předpoklad – nesmí jít o škodu způsobenou úmyslně. Důvody hodné zvláštního zřetele zákon nedefinuje, pouze uvádí demonstrativní výčet okolností, ke kterým se při jejich posuzování přihlíží. Přihlíží se ke společenskému významu škody, k okolnostem, za kterých ke škodě došlo, osobních, majetkových a výdělkových poměrů škůdce a k majetkovým a osobním poškozeného. Právní úprava vylučuje, aby byl škůdce zbaven odpovědnosti úplně, vždy bude odpovídat alespoň částečně. 3) Způsob náhrady škody – prvotním způsobem náhrady škody je náhrada v penězích, která umožňuje, aby si poškozený za poskytnuté peníze obstaral shodnou věc. V některých případech se však může poškozenému zdát náhrada škody peněžitou formou nevýhodná; zákon mu v takových případech dává možnost, aby požádal o náhradu škody uvedením do původního stavu. Tento způsob vedle požadavku poškozeného dále vyžaduje, aby byl možný a účelný. Může být proveden např. tak, že poškozenému bude opravena věc nebo od škůdce dostane tutéž věc novou. Není pak vyloučena ani kombinace naturální restituce (uvedení do původního stavu) s peněžitou náhradou – např. tam, kde věc i po opravě má menší hodnotu než před poškozením. B : Škoda způsobená na zdraví : - při škodě na zdraví se nahrazují : •
účelné náklady spojené s léčením – hradí se tehdy, pokud léčení nebylo poskytnuto bezplatně. Zpravidla se hradí náklady spojené s léčením v širším smyslu, tj. jednak náklady přímo na léčení, ale také např. náklady na vydatnější stravu, rehabilitační pomůcky, návštěvy příbuzných poškozeného v nemocnici, náklady spojené s výpomocí v domácnosti apod. Tyto náklady se hradí tomu, kdo je skutečně vynahradil, což může být sám poškozený, ale může to také být třetí osoba
•
ztráta na výdělku, případně na důchodu – ztráta na výdělku je majetková újma, která poškozenému skutečně vznikla a) po dobu pracovní neschopnosti, b) po skončení pracovní neschopnosti a při invaliditě. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti činí rozdíl mezi průměrným výdělkem poškozeného dosahovaným před poškozením jeho zdraví a plnou výší nemocenského. Výše této náhrady není nikterak omezena.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením zdraví a výdělkem po poškození
7 s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu. Ani v tomto případě není výše náhrady vzniklé škody fakticky omezena •
bolestné a náhrada společenského uplatnění – jedná se o újmy nemajetkové povahy, kdy se hradí jednak újma spočívající v bolestech vytrpěných při poškození zdraví, jeho léčení nebo odstraňování následků, ale také bolesti způsobené při následné rehabilitační péči či plastických operacích a jednak újma, která představuje ztížení společenského uplatnění. Žádné další újmy nemajetkového rázu (smutek, útrapy nad smrtí blízké osoby apod.) se podle platného občanského zákoníku neodškodňují. Bolestné i ztížení společenského uplatnění se určují bodovým ohodnocením podle právního předpisu. Právo na bolestné i ztížení společenského uplatnění jsou ryze osobními právy poškozeného, která zanikají smrtí poškozeného a nepřecházejí na dědice poškozeného.
- při usmrcení fyzické osoby se nahrazují : •
náklady na výživu pozůstalých – při usmrcení se hradí náklady na výživu pouze těm pozůstalým, kterým zemřelý v době svého úmrtí výživu fakticky a pravidelně poskytoval anebo byl povinen poskytovat, ale fakticky výživné neposkytoval. Vychází se z výživného stanoveného soudním rozhodnutím; nebylo-li výživné takto stanoveno, musí si soud výši výživného posoudit sám, přičemž se vychází z hledisek rozhodných pro určení výživného podle zákona o rodině. Výživou se rozumí výživa v širším smyslu a zahrnuje se do ní vše, co fyzická osoba potřebuje k úhradě svých osobních potřeb s přihlédnutím zejména k jejímu věku, zdravotnímu stavu, společenskému postavení, uplatnění apod.
•
přiměřené náklady spojené s pohřbem – jimi se rozumí náklady vzniklé pohřbením usmrceného. Tyto náklady se hradí těm, kdo je skutečně vynaložili. Za tyto náklady se považují zejména náklady účtované pohřebním ústavem včetně poplatku za účast duchovního na pohřbu, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky, podle zvyklostí v určitém místě se mohou hradit i náklady spojené se smuteční hostinou. Tyto náklady se hradí v přiměřeném rozsahu.
•
jednorázové odškodnění pozůstalých – občanský zákoník s účinností od 1. 5. 2004 zakotvil ještě další nárok, a to jednorázové odškodnění pozůstalých, kdy se hradí zákonem stanovené částky od 85 000,- Kč do 240 000,- Kč nejbližším příbuzným zemřelého
Způsob náhrady škody – jde-li o škodu na zdraví, hradí se zásadně v penězích, podle jednotlivých nároků a jejich charakteru buď formou opakovaného peněžitého důchodu nebo jednorázovou platbou. Promlčení práva z odpovědnosti za škodu : Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškození dozví a škodě, včetně její výše, jakož i tom, kdo za škodu odpovídá = jedná se o tzv. subjektivní promlčecí dobu. Nejpozději se však právo na náhradu škody promlčí za tři roky a jde-li o škodu způsobenou úmyslně za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž vznikla škoda =
8 objektivní promlčecí doba. U škody na zdraví se uplatňuje pouze subjektivní promlčecí lhůta. Pro vzájemných vztah promlčecích lhůt platí zásada, podle které se právo promlčí uplynutím subjektivní, nejpozději uplynutím objektivní promlčecí lhůty.
