ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 15: 207–216 (2008)
©2008 MGOH RYCHNOV N. KN., ISSN 0475−0640
OTÁZKY KOLEM POČÁTKŮ HRADU POTŠTEJNA NEBOLI MŮŽE BÝT ROK 2009 ROKEM 750. VÝROČÍ PRVNÍ PÍSEMNÉ ZPRÁVY O POTŠTEJNĚ František Musil HÚ FF Univerzity Hradec Králové, Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové, e−mail:
[email protected]
Tento článek chce upozornit na některé otázky a problémy související s nejstaršími dějinami hradu Potštejna. Běžně se v literatuře již od dob Sedláčkových uvádí, že vznik hradu je spojen s rozrodem Drslaviců, kteří pocházeli ze západních Čech, zde vybudovali hrady Litice a Potštejn a po příchodu do východních Čech na Divokou Orlici někdy na konci 13. století zde vybudovali dva hrady, na které přenesli jména svých rodových sídel na Plzeňsku.1/ Pokud jde o název rozrodu Drslavici, vytvořil ho František Palacký a v něm na základě podobnosti erbů spojil dva různé rozrody, v nichž se často objevovalo jméno Drslav. Do tohoto rozrodu odvozovaného od Drslava, kastelána, který je doložen v letech 1160−1167, zahrnul nejen rody z Litic a Potštejna, z Dobrušky, z Častolovic (tři šikmé nebo kosmé pruhy na štítě, počet a barva pruhů se liší podle jednotlivých větví rozrodu), ale i rody Černínů z Chudenic, Švihovských z Rýzmburka a některé další méně významné rody (tři vodorovné pruhy v jednom poli děleného štítu).2/ Palackého omyl na základě rozboru obou erbů opravil Václav Novotný, který ukázal, že od Drslava, kastelána plzeňského, jsou odvozeny rody z Potštejna a Litic, a zřejmě i další jako rody z Dobrušky a Častolovic, nikoli však Černínové z Chudenic, Švihovští z Rýzmburka a další. Poněvadž u potomků zmíněného Drslava se často objevuje jméno Půta, navrhl Václav Novotný pro tento rozrod název Půtici a název Drslavici ponechává jen pro zmíněné rody Černínů z Chudenic, Švihovských z Rýzmberka a s nimi podle erbu spřízněných několik dalších méně známých rodů.3/ Přes tento přesvědčivě provedený rozbor Václava Novotného se označení Drslavici pro všechny zmíněné rody neustále udržuje.4/ Závěrem tohoto genealogického rozboru je třeba podtrhnout, že z dějin nejen hradů Potštejna a Litic, ale celé oblasti na Divoké Orlici by měl zmizet rozrod nazývaný Drslavici.5/ Z hlediska úvah nad dalšími osudy Potštejna je třeba se zabývat genealogií potomků zmíněného Drslava, kastelána plzeňského. Ten je doložen jako svědek na listinách krále Vladislava I. pro různé církevní instituce v letech 1160, 1165 a 1167.6/ Jeho synem byl Oldřich, opět doložený jako svědek na listinách knížat Fridricha a Oty (Konráda) v letech 1181 a 1189, vždy 207
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 15: 207–216 (2008)
s určením, že jde o syna Drslavova.7/ Na křížové výpravě do Palestiny Oldřich někdy v letech 1191−1192 zahynul a zde „daleko za mořem“ před smrtí odkázal ves Lomany klášteru v Plasích, což dosvědčili v roce 1192 účastníci výpravy Markvart, Vítek, Heřman a Přibyslav, kteří se z ní vrátili.8/ Otázkou spjatou s počátky Půticů (nikoli však až natolik závažnou pro východočeský Potštejn) je to, zda zmíněného Oldřicha, označovaného jako syna Drslavova, můžeme ztotožnit s Oldřichem ze Žinkov (Sisencou), který se rovněž jako svědek připomíná na listinách z let 1177, 1179 a 1188, tedy téměř ze stejné doby jako Oldřich, syn Drslavův.9/ Proti jednoznačnému ztotožnění může vzniknout námitka, proč je jedna osoba v listinách ze stejné doby označována různě. Na druhé straně pro ztotožnění svědčí to, že potomci Oldřichovi prokazatelně později Žinkovy vlastnili. Jestliže přijmeme ztotožnění Oldřicha, syna Drslavova, a Oldřicha ze Žinkov, potom spolu s údajem o donaci Loman plaským cisterciákům vidíme, že příslušníci rodu získali na Plzeňsku již v této době první majetky – Žinkovy a Lomany.10/ Lze předpokládat, že měli i další majetky, jejichž existence není písemnými prameny prokazatelně doložena. 2. polovina 12. století, vyplněná boji mezi Přemyslovci o vládu v Čechách a říšskými zásahy do těchto bojů, byla velmi vhodná pro formování pozem− kové šlechty získáváním výsluh. Mezi tuto vznikající pozemkovou šlechtu se zařadili i uvedení předkové rodu z Potštejna. Za syny na křížové výpravě zesnulého Oldřicha jsou považováni bratří Oldřich a Protiva z Litic (u Plzně).11/ Poprvé jsou uvedeni, ale bez jakýchkoli příbuzenských vztahů a přídomků, mezi svědky na listině z roku 1193, která řešila spory související s výše uvedenou donací vsi Loman plaským cisterciákům.12/ Bratrský vztah obou velmožů je přímo doložen poprvé až v roce 1213, kdy vystupují na listině týkající se majetků chotěšovského kláštera.13/ Bratrský vztah Oldřicha a Protivy dokládá i listina z roku 1216, kterou Protiva potvrzuje Plasům držbu vsi Nynice (jihovýchodně od Plas) darovanou klášteru jeho bratrem Oldřichem, který v této době již zřejmě nežil.14/ Spojení s rodem kastelána Drslava je zřejmě založeno na tom, že Oldřich je v listině rovněž z roku 1216, kdy měl darovat Plasům ves Nadryby (také jihovýchodně od Plas nedaleko Nynice), označen jako Drslavic. Ovšem listina je zřejmě pozdějším falsem, snad až z 15. století.15/ Důležité, i z hlediska dějin oblasti na Divoké Orlici, je to, že tento Oldřich ke starším rodovým majetkům získal další výsluhu – Litice u Plzně. S přídomkem z Litic je doložen poprvé v roce 1212 na privilegiu pro kladrubský klášter, tato listina však vznikla až v polovině 13. století.16/ Dále je přídomek z Litic u Oldřicha doložen v roce 1216.17/ Záhy po tomto roce Oldřich zemřel, pravděpodobně bez mužských potomků. Za poslední vystoupení Protivovo je považováno jeho svědectví na listině pro Plasy v roce 1219, kdy použil přídomku ze Žinkov. Se stejným přídomkem je sice označen i v listině krále Václava I. z roku 1238, kterou král potvrzoval 208
MUSIL F.: OTÁZKY KOLEM POČÁTKŮ HRADU POTŠTEJNA...
držbu některých majetků kláštera v Plasech, mezi nimi i vsi Kostelce (dnes část obce Hromnice jižně od Plas), který klášter koupil od Protivy ze Žinkov.18/ Kdy však k této transakci došlo, z listiny není jasné. Protivův přídomek „ze Žinkov“ dokládá, že zmínění bratří si zřejmě rozdělili majetky na Plzeňsku, Oldřich držel nově získané Litice a Protiva starší rodový majetek v Žinkovech. Lze předpokládat, že po Oldřichově smrti převzal Protiva i Litice, ale doklad pro jeho majetkový vztah k tomuto místu není. Až dosud uvádění nejstarší příslušníci rozrodu Půticů žádný vztah k východním Čechám neměli. Do kontaktu s územím na Divoké Orlici se dostal až syn zmíněného Protivy ze Žinkov Půta. Protiva měl dva syny Protivu a Půtu. Vztah otec – syn mezi oběma Protivy je výslovně doložen ve svědeckých řadách na listině z roku 1235, kterou markrabě Přemysl postupuje morav− skému cisterciáckému ženskému klášteru v Tišnově Lomnici (u Tišnova), a na listině krále Václava I. z roku 1236 pro klášter v Chotěšově.19/ Protiva, syn Protivův, zde však vystupuje bez přídomku. Půtův bratrský vztah k Proti− vovi, a tím i synovský k Protivovi staršímu je doložen poprvé ve svědecké řadě na listině z roku 1245, kterou královna Kunhuta postupuje kladrubskému klášteru území Přeštice. Protiva mladší zde vystupuje s přídomkem ze Žinkov, Půta bez přídomku. Znovu je Protivův a Půtův bratrský vztah doložen ve svědecké řadě na listině z roku 1249, kterou „mladší král“ Přemysl (potomní král Přemysl II.) potvrzuje majetky řádu německých rytířů. Oba bratří zde vystupují bez přídomku. Mezi svědky na této listině vystupuje i Protivův syn Oldřich.20/ To zřejmě dokládá větší věkový rozdíl mezi oběma bratry. Rodový majetek Žinkovy vlastnil zřejmě starší Protiva, neboť přídomku ze Žinkov použil v roce 1265 jeden z jeho synů Vilém.21/ Co se dělo s Liticemi v této době, nevíme. Vzhledem k tomu, že Protivův syn Půta později užívá přídomku z Litic, nelze vyloučit, že Protiva držel i Litice.22/ Protivův bratr Půta pravděpodobně z rodového majetku nic nezískal, a proto, jak bylo doloženo výše, nepoužívá ve svědeckých řadách žádného přídomku. V roce 1251 používá již Půta ve svědecké řadě na listině kladrubského kláštera potvrzující přikoupení několika vesnic od postolo− prtského kláštera přídomku z Křimic (dnes část Plzně). Spolu s ním svědčí na listině i jeho synovec Oldřich, syn Protivův.23/ Z toho usuzujeme, že v této době pravděpodobně Protiva již nežil. Znovu přídomek z Křimic použil Půta v roce 1252 na listině vydané vévodou rakouským, markrabětem štýrským a markrabětem moravským Přemyslem (pozdější český král Přemysl Otakar II) pro premonstrátský klášter v rakouském Wilheringu, kde potvrzuje jeho starší privilegia24/). Pobyt v Linci v průvodu Přemyslově svědčí o blízkých vztazích Půty k tomuto budoucímu králi. Zda Křimice, po nichž používá Půta na počátku 50. let 13. stoletím přídomku, patřily ke staršímu rodovému majetku Půticů, či je získal až po roce 1249, není jasné. Nic bližšího není známo ani o podobě případného Půtova sídla v tomto místě. Rozhodně jím nebyl dnešní 209
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 15: 207–216 (2008)
zámek. V roce 1252 vystupuje Půta se synovcem Oldřichem jako svědek ještě na několika listinách plaského kláštera, ale vždy bez přídomku.25/ Po roce 1252 Půta na 7 let ze svědeckých řad královských listin mizí. Znovu se objevuje až v roce 1259 jako svědek na privilegiu krále Přemysla Otakara II. pro město Litomyšl již s přídomkem z Potštejna.26/ Tato listina je nesmírně důležitá pro úvahu o roli Půty při kolonizaci kraje na Divoké Orlici. Je to poprvé a naposled, kdy se Půta objevuje jako svědek na listině týkající se východních Čech a ve svědecké řadě s příslušníky východočeské šlechty. Jako svědkové zde vystupují, nejen podobně jako na jiných listinách vysocí královští hodnostáři Bavor ze Strakonic, královský komoří, Jaroš, kastelán pražský, a Chez, zemský sudí, ale i šlechtici s úzkým vztahem k území na Divoké Orlicí a pod Orlickými horami Sezema z Kostomlat27/ a Oldřich z Doudleb.28/ K východním Čechám má poměrně blízko i další svědek Ctibor z Lošan, jehož majetek byl na Kolínsku.29/ Blíže nelze specifikovat jen majetky posledního svědka Záviše, který je uveden bez přídomku. Uvedené údaje z roku 1259 vedou k následující hypotetické úvaze. Jestliže v roce 1259 vystupuje Půta z Potštejna ve východočeské záležitosti spolu s dalšími východočeskými šlechtici, neměl již v roce 1259 majetek na Divoké Orlici? Jestliže, jak bylo ukázáno výše, Půta kolem roku 1250 vlastnil jen Křimice a v době bojů a napjatého vztahu mezi Václavem I. a jeho synem Přemyslem Půta měl zřejmě blízko k Přemyslovi, je možné, že po nástupu Přemysla II. na královský trůn mu tento panovník postoupil ke kolonizaci dosud neosídlené území na Divoké Orlici, které Půta začal již tehdy kolonizovat. A jako centrum svého kolonizačního panství zde někdy po roce 1253 založil hrad Potštejn, jehož tehdy módní německý název byl odvozen od osobního jména Půta (Potenstein –−− Půtův kámen). Městským centrem vznikajícího panství se zřejmě stalo starší sídliště – Kostelec nad Orlicí, i když v této době v písemných pramenech není doloženo. Přídomek z Potštejna použitý v roce 1259 by se potom vztahoval nikoli k západočeskému Potštejnu, ale k Potštejnu na Divoké Orlici.30/ Určitou indicii, která podporuje hypotézu o příchodu Půty na Divokou Orlici již po roce 1250, je to, že území, které získali příslušníci rodu z Drnholce na konci 50. let 13. století za provádění kolonizace v oblasti Tiché Orlice zřejmě od krále Přemysla Otakara II., nebylo v sousedním povodí Divoké Orlice, ale až na horním a středním toku řeky Kněžné v okolí dnešního Rychnova nad Kněžnou. To se zdá nasvědčovat faktu, že na Divoké Orlici již kolonizační činnost probíhala a touto kolonizací mohla být kolonizace organizovaná Půtou z Křimic – Potštejna.31/ Tomu, že původní Potštejn byl na Divoké Orlici se zdá nasvědčovat i samotný charakter tohoto toponyma. Německá jména hradů byla typická hlavně pro oblasti, které byly osídlovány až v době vrcholné kolonizace, což je i oblast na Divoké Orlici, pro starší sídelní oblast v okolí Plzně, kde byly původní majetky Půticů, byla typická česká jména hradů odvozená zřejmě od jména staršího 210
MUSIL F.: OTÁZKY KOLEM POČÁTKŮ HRADU POTŠTEJNA...
sídliště. Kromě Litic je to např. Věžka, Vrtba, Všeruby nebo Bělá. Je pravděpo− dobné, že pokud by hrad v Žinkovech vznikl dříve než východočeský Potštejn, měl by jméno Žinkovy, nikoli jméno německé. Po roce 1259 opět údaje o Půtovi z Potštejna mizí. Setkáváme se s ním až v roce 1284 při uzavření dohody mezi mladým králem Václavem II. a českými šlechtici o složení přísahy věrnosti králi. Kde tehdy Půta pobýval, ovšem z textu dohody nepoznáme, je uvedeno jen jeho jméno a přídomek.32/ Otevřenou otázkou zůstává, zda se ještě v tomto případě se jedná o Půtu původně z Křimic, či již o jeho stejnojmenného syna. K tomuto problému nepřinášejí prameny odpověď. Za syny Půty z Křimic – Potštejna jsou považo− váni Procek a Půta, o nichž víme, že byli bratry, přímé doklady o jejich synovském vztahu k Půtovi z Křimic – Potštejna však nejsou.33/ Dále, opět jako hypotézu, můžeme předpokládat, že došlo k nějaké dohodě mezi příslušníky litické a potštejnské větve Půticů, možná v souvislosti s nastolením pořádku v zemi po nástupu krále Václava II., a Půta, zřejmě již syn Půty z Křimic, získal část původního rodového majetku – Žinkovy a snad i část Litic a vrátil se zpět do západních Čech, zatímco oblast na Divoké Orlici, kde možná ještě probíhala kolonizace, ponechal svému bratrovi Prockovi. Žel o Prockově činnosti nemáme doklady, neboť zřejmě nepatřil k těm šlechticům, kteří se zdržovali v okolí panovníka a svědčili na jeho listinách. Snad se věnoval hlavně kolonizační činnosti. O jeho existenci se dozvídáme až v souvislosti s vraždou pražského měšťana Peregrina Puše. Jestliže přijmeme hypotézu, že první Potštejn vznikl v souvislosti s kolonizačním působením Půty z Křimic na Divoké Orlici a že později se pravděpodobně až Půtův stejnojmenný syn vrátil na rodový majetek do západních Čech, potom lze i logičtěji vysvětlit údaj o Mladém Potštejně z roku 1287. Na listině z uvedeného roku, která se týká opět západních Čech – majetků plaského kláštera, je uveden jako svědek Půta z Mladého Potštejna (de Juveni Potnstan),34/ pravděpodobně syn Půty z Křimic, pobývající již na Žinkovech. Poněvadž zřejmě v Žinkovech neměl odpovídající sídlo, z dřívější doby zde snad byl nějaký rezidenční dvůr, který však již neodpovídal nárokům šlechtice z konce 13. století. Proto Půta po návratu z východních Čech přistoupil k výstavbě hradu u Žinkov a přenesl na něj jméno hradu na Divoké Orlici vybudovaného jeho otcem. A tento Potštejn spojený se svědectvím ve věci plaského kláštera by pak byl oním Mladým Potštejnem.35/ Na závěr úvah o počátcích hradu Potštejna je třeba se ještě několika slovy zmínit o počátcích druhého půtického hradu na Divoké Orlici – hradu Litic. K jeho počátkům máme mnohem méně pramenů než k nejstarším dějinám Potštejna, a proto se pohybujeme jen na úrovni hypotéz. Jediným prokazatelným faktem z počátečních dějin tohoto hradu je to, že jeho jméno je přenesením jména západočeského půtického hradu Litic u Plzně. Z toho je možno odvodit závěr, že vznikl rovněž v souvislosti s půtickou kolonizací 211
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 15: 207–216 (2008)
kraje na Divoké Orlici. K jeho zakladateli je možno uvést dvě nijak však prokazatelně prameny nedoložené hypotézy. Buď s Půtou z Křimic – −− Potštejna přišel i některý příslušník litické větve rodu a začal zde budovat své nové panství, nebo Půta vzhledem k existenci dvou synů prováděl kolonizaci s cílem vytvořit zde pro ně dvě panství a centru jednoho z nich nedal módní německé jméno, ale přenesl sem jméno rodového majetku, městským centrem toho druhého panství se snad měl stát zřejmě na „zeleném drnu“ založený Žamberk. Pokud bychom uvažovali o příchodu někoho z litické větve Půticů na Divokou Orlici, ryze hypoteticky bychom mohli uvažovat o Oldřichovi z Litic, Půtovu synovci, který několikrát, jak již bylo uvedeno výše, svědčil s Půtou na listinách. Lze tedy předpokládat, že mezi nimi byl přátelský vztah, takže možnost společného odchodu na Divokou Orlici by zde byla, pramenné doklady o tom však žádné nemáme. Provádění kolonizace s cílem vytvořit dvě panství s dvěma hrady a dvěma městskými centry ztratilo smysl buď po odchodu Půty (pravděpodobně mladšího, syna Půty z Křimic – Potštejna) do západních Čech, kdy majetek na Divoké Orlici zůstal jeho bratru Prockovi, nebo v případě kolonizace Liticka někým z litické větve Půticů, po skončení jeho kolonizační činnosti na Divoké Orlici. Ovšem jde jen o úvahu, žádný doklad o pobytu příslušníků této větvě Půticů na Divoké Orlici není. Nejsou ani doklady k tomu, že by Procek, který na Potštejně na Divoké Orlici zůstal, převzal i Litice, ať již od bratra, či od někoho jiného. Názor, že hrad držel na přelomu 13. a 14. století Půta z Potštejna (syn nebo vnuk Půty z Křimic – Potštejna) a v roce 1304 polovinu hradu postoupil králi Václavovi II. výměnou za Velký Bor u Horažďovic, je dnes jednoznačně odmítán a onou polovinou hradu Litic postoupenou tehdy králi je zřejmě polovina hradu Litic u Plzně, kterou Půta pravděpodobně získal po již zmíněném návratu do západních Čech.36/ Další hypotézu k nejstarším dějinám Litic podrobně rozpracoval Josef V. Šimák. Podle něho Litice na počátku 14. století náležely zmíněnému Prockovi z Potštejna a protiprávně se jich zmocnil pravděpodobně v neklidných dobách po smrti Václava III. pražský patricij Peregrin Puš. To pak vedlo ke konfliktu Procka s Pušovci, v němž byl Procek zavražděn a následovalo již známé zavraždění Peregrina Puše Prockovým synem Mikulášem v roce 1311. Celá tato hypotéza se opírá pouze o údaj, že v roce 1309, když pražští a kutnohorští patricijové zajali v cisterciáckém klášteře v Sedlci představitele české šlechty, uvěznili je podle Petra Žitavského, autora Zbraslavské kroniky, na hradě „Luticz“, což Šimák spojuje s Liticemi na Divoké Orlici. Toto ztotožnění však není rovněž obecně přijímáno.37/ Jakékoli údaje, které by dokazovaly ovládnutí hradu Litic Peregrinem Pušem chybějí. A tak za první prokazatelnou zprávu vztahující se k Liticím na Divoké Orlici lze považovat až údaj z roku 1316, z doby konfliktu krále Jana 212
MUSIL F.: OTÁZKY KOLEM POČÁTKŮ HRADU POTŠTEJNA...
Lucemburského s Jindřichem I. z Lipé, kdy hrad Litice byl v rukou Jindřicha II. z Lipé, nebo někoho jiného z tohoto rodu. Příslušníci rodu tehdy jako rukojemníci ručili právě hradem Litice, že Jindřich I. z Lipé splní podmínky, za nichž byl propuštěn z královského vězení.38/ Tyto podmínky však blíže neznáme, stejně jako neznáme, jakým způsobem se hrad do rukou pánů z Lipé dostal. Zdá se však, že určité nároky k litickému panství měl i zmíněný Mikuláš z Potštejna a jeho děti. Když v roce 1341 král Jan Lucemburský vrátil Mikulášovu synovi Ješkovi a jeho bratřím některé majetky, které jim zabral po dobytí hradu Potštejna a Mikulášově smrti v roce 1339, Ješek se svými bratry se současně zřekli nároků na hrad Litice a vsi ptřící k hradu Litice. Naopak Žamberk král výslovně uvedenou listinou postoupil Ješkovi.39/ Z čeho tento vztah Mikulášových dědiců k litickému panství vyplýval, rovněž nevíme. A to je také jediná zpráva, která, kromě samotného toponyma, vyjadřuje vazbu tohoto hradu s Půtici. Již zcela na závěr je třeba se ještě zmínit o tom, že od málo známého bratra Mikuláše z Potštejna Půty40/ podle názoru Augusta Sedláčka možná odvozuje původ jiná významná východočeská větev Půticů – Půtové z Častolovic hrající důležitou roli v politice 14. a 1. poloviny 15. století. V tom případě by pravděpodobně Mikulášův bratr Půta byl totožný s Půtou z Častolovic, který v roce 1342 dosáhl toho, že král Jan povýšil Častolovice na městečko.41/ Nelze ovšem ani vyloučit, že by šlo o jeho potomka. V případě platnosti této hypotézy by bylo možno spojit vznik Častolovic s vrcholnou kolonizací povodí Divoké Orlice, kterou začal organizovat Půta z Křimic – Potštejna. Počátky dějin obou hradů na Divoké Orlici – Litic a Potštejna patří beze sporu k zajímavým a rovněž těžko řešitelným otázkám východočeských dějin. Toto pojednání je hypotetickým pokusem naznačit jedno z možných řešení. Inspirací k napsání tohoto článku byly rozhovory s ing. Jiřím Slavíkem, pra− covníkem Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově o nejstarších dějinách Potštejna.
SUMMARY The article describes the oldest history of the East Bohemian Potštejn and its relation to the kin of Půtica of West Bohemia. The author thinks but it is only his hypothetical consideration that in contrast to contemporary researchers Potštejn nearby from Plzeň has not been risen firstly and its name has not been transferred into East Bohemia, but on the contrary, the preliminary Potštejn has been East Bohemian and it has been risen in connection to the colonization activity of Půta at the river Divoká Orlice which has been performed perhaps since 1253 since ascending of Přemysl the Second the Bohemian Throne. But Potštejn in West Bohemia has been arisen later.The hypothesis supported by the fact that the first usage of 213
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 15: 207–216 (2008)
predicate of Potštejn mentioned at Půta in 1259 has been in connection to East Bohemia. Půta together with another aristocrats from surrounding of East Bohemian Potštejn acts as a witness in a document which confirms privilege of the town Litomyšl. This hypothesis is moreover supported by the name of Potštejn. German name of the fort was more typical for East Bohemian region than for region of Plzeň. The West Bohemian Potštejn at Žinkov nearby from Plzeň which is likely identical with Mladý Potštejn of 1287 has been risen according to the author´s opinion after returning of Půta or his son of the same name into West Bohemia sometimes in half of the Eightieth of 13th century and it has been called according to the East Bohemian Potštejn which has already existed. POZNÁMKY 1/ K tomu srov. August Sedláček, Hrady zámky a tvrze království českého (dále bude uváděno jen Hrady + označení dílu, případně při první citaci rok vydání) II , Praha 1883, s. 9 a 80. To se pak opakuje prakticky ve všech pracích, které se vztahují k těmto dvěma východočeským hradům. Nejnověji se tento názor objevuje i v práci Josefa Žemličky, Počátky Čech královských, Praha 2002, (dále jen Žemlička, Počátek...) s. 509. 2/ František Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě I, Praha 1904 (6. vyd. ) (dále jen Palacký I), s. 497–499. 3/ Václav Novotný, České dějiny I/4, Praha 1937 (Jan Laichter) (dále jen Novotný I/4), s. 440–442. 4/ Kromě různých populárních prací se název Drslavici v původním pojetí Palackého objevuje i v soudobých odborných pracích např. v Žemlička, Počátek…, s. 103, 175, 237, 551 a Jan Kumpera a kolektiv, Dějiny západních Čech. Od pravěku do poloviny 18. století, Plzeň 2004, především s. 52 a 88. 5/ V dalším výkladu se budeme podrobněji zabývat jen Půtici – větví z Potštejna a z Litic, problematika dalších rodů zařazených Palackým pod pojem Drslavici, stejně jako dalších větví Půticů, s tématem tohoto pojednání nesouvisí. 6/ Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (dále jen CDB) I, ed. G. Friedrich, Pragae 1903–1907, č. 208, s. 196, č. 227, s. 205 a č. 399, s. 412. 7/ CDB I, č. 295, s. 265, č. 296, s. 266, č. 323, s. 297. 8/ CDB I č. 336, s. 306–307. 9/ CDB I, č. 279, s. 246, č. 291, s. 259 a č. 320, s. 294. 10/ Zmíněné Lomany dnes již neexistují. V jejich místech je dnes jen dvůr u Lomničky (část města Plasy severně od Plzně). Sídlem Oldřichovým podle přídomku by byly Žinkovy nacházející se jižně od Plzně. Nelze ovšem předpokládat, že již v této době by zde stál hrad či tvrz, nejpravděpodobněji sídlo mělo podobu rezidenčního dvorce. Bližší údaje o něm, včetně polohy v dnešních Žinkovech, zatím neznáme. 11/ K tomu srov. např. Sedláček, Hrady XIII, Praha 1905, s. 252 a Novotný, České dějiny I/4, s. 441. 12/ CDB I, č. 343, s. 310. 13/ CDB II, ed. G. Friedrich, Pragae 1912, č. 386, s. 434. 214
MUSIL F.: OTÁZKY KOLEM POČÁTKŮ HRADU POTŠTEJNA...
14/ CDB II, č. 125, s. 113. 15/ CDB II, č. 372, s. 407. 16/ CDB II, č. 366, s. 399. 17/ CDB II, č. 125, s. 113 a č. 372, s. 407. Ani podoba Oldřichova sídla v Liticích u Plzně není známa. Je nepravděpodobné, že již tehdy vznikl zdejší hrad. Tomáš Durdík předpokládá, že Oldřich sídlil spíše na rezidenčním dvorci. K tomu srov Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 1999, (dále jen Durdík, Ilustrovaná encyklopedie...) s. 338. Podoba tohoto sídla však dosud není blíže známa. 18/ CDB II, č. 187, s. 174, CDB III/1, ed G. Friedrich, Pragae 1943, č. 183, s. 229. 19/ CDB III/1, č. 113, s. 149 a č. 130, s. 174. 20/ CDB IV/1, edd. Jindřich Šebánek – Saša Dušková, Pragae 1962, č. 85, s. 174 a č. 176, s. 288. 21/ Synovský vztah Vilémův k Protivovi je doložen v roce 1256 – na listině potvrzující privilegia olomouckého biskupství je Vilém uveden výslovně jako syn Protivův – CDB V/1, edd. Jindřich Šebánek – Saša Dušková, Pragae 1974, č. 84, s. 157, k přídomku „ze Žinkov“ CDB V/1, č. 443, s. 655. 22/ Synovský vztah mezi Protivou a Půtou je doložen v roce 1268, kdy na listině potvrzující dar pro klášter Trnovou (Zlatou) Korunu je uveden v řadě svědků Půta – syn Protivův − CDB V/2, edd. Jindřich Šebánek – Saša Dušková, Pragae 1981, č. 553, s. 119, přídomku z Litic použil např. v roce 1285 jako svědek na listině, kterou král Václav II. postoupil některé majetky Závišovi z Falkenštejna. Zde vystupuje spolu se Soběhrdem z Litic jako purkrabí domažlický – Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (dále jen RBM) II. (1253−1310), ed. J. Emler. Pragae 1882, č. 1358, s. 587. 23/ CDB IV/1, č. 204, s. 367. 24/ CDB IV/1, č. 443, s. 575. 25/ CDB IV/1, č. 233, s. 404. č. 234, s. 405, č. 235, s. 406, č. 236, s. 408. 26/ CDB V/1, č 195, s. 310. Všichni uvedení svědkové vystupují i na další listině, která informuje opata litomyšlského premonstrátského kláštera o udělení privilegií městu Litomyšli, zde jsou však všichni uvedeni bez přídomku – CDBV/1, č. 194, s. 307. 27/ Problematikou vztahu Sezemy z Kostomlat (jeho původní sídlo bylo na Poděbradsku) k jedné větvi východočeských Půticů – pánům z Dobrušky a vůbec ke kraji pod Orlickými horami se podrobněji zabývá Martin Šandera, Páni z Dobrušky a z Opočna. Kolonizátoři, dvořané a válečníci, České Budějovice 2007, s. 11–15. 28/ Tento Oldřich z Doudleb je považován již od dob Sedláčkových za prvního doloženého majitele Doudleb nacházejících se v těsném sousedství Potštejna. K tomu srov. Sedláček Hrady II, Praha 1883, s. 199. 29/ Tyto majetky byly ne příliš daleko od míst, kde se nacházely nejstarší majetky Sezemy z Kostomlat. 30/ Ztotožnění Půty z Křimic s pozdějším Půtou z Potštejna je v historické literatuře přijímáno již od dob Palackého, ale přídomek z Potštejna je spojován se západními, nikoli s východními Čechami. K tomu srov. např. Palacký I, s. 497–498, Novotný I/4, s. 441 a Sedláček , Hrady IX, s. Praha 1893, s. 242 a Hrady XIII, s. 244. 31/ Dokladem působení příslušníků rodu z Drnholce na řece Kněžné je přídomek z Rychnova, který v roce 1258 poprvé použil Heřman, (totožný snad s Heř− manem z Drnholce) – CDB V/3, edd. Jindřich Šebánek – Saša Dušková, Pragae 1982, č. 1125, s. 114−115. Zde jen poznamenávám, že v tomto svazku sborníku 215
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 15: 207–216 (2008)
Orlické hory a Podorlicko je zveřejněna i stať Jana Křivohlávka, kde vystupuje s hypotetickým názorem, že tento Heřman není totožný s Heřmanem synem Viléma z Drnholce a bratrem Oldřicha z Drnholce, ale že se jedná o Heřmana, bratra Viléma z Drnholce, připomínaného při jednání o postoupení Mikulova Jindřichovi z Lichtenštejna v roce 1249). 32/ RBM II, č 1316, s. 569 a č. 1317, s. 570. Účastníkem mírové dohody byl i příslušník litické větve Soběhrd z Litic. 33/ K tomu stejná literatura jako v pozn. č. 30. Bratrský vztah obou je doložen v roce 1312 v souvislosti s řešením konfliktu mezi synem Prockovým Mikulášem z Potštejna a pražským měšťanem Peregrinem Pušem, který skončil vraždou Pušovou – RBM III, ed. Josef Emler, Pragae 1890, č. 70, s. 29. 34/ RDB II, č. 1406, s. 604. Situace je zkomplikována tím, že v textu listiny je Půta uveden jen jako Půta z Potštejna, přídomek z Mladého Potštejna je uveden jen na pečeti přivěšené k listu. Její nákres je publikován v August Sedláček, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty V (ed. Vladimír Růžek), Praha 2003, tab. č. 4 (s. 130), kresba č. 1. 35/ Lokalizace Mladého Potštejna nebyla v dosavadní literatuře soustavněji řešena. August Sedláček (Hrady IX, s. 242) odmítal spojovat tento název s hradem u Žinkov a domníval se, že stával někde v západních Čechách, aniž tento názor blíže vysvětlil. Jako možnost připouštěl i to, že jde o východočeský Potštejn, který vybudoval Procek někdy na konci 13. století. Autor tohoto článku se zpočátku rovněž přikláněl k myšlence, že jde o východočeský Potštejn – František Musil – Ladislav Svoboda, Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí 1998, s. 116, nyní však tento názor odmítá. Kromě Augusta Sedláčka, Hrady IX, s. 241−243 se západočeským Potštejnem zabývá Tomáš Durdík, Ilustrovaná encyklopedie…, s. 443 a rovněž předkládá prioritu západočeského Potštejna před východočeským. U obou Potštejnů pozdější stavební zásahy natolik změnily původní podobu hradu, že dnes lze velmi těžko předpokládat, že by jejich archeologický nebo kastelologický výzkum mohl přesně určit dobu jejich vzniku. 36/ K tomu srov. RBM II, č. 2013, s. 871–872. O možném spojení této zprávy s hradem na Divoké Orlici uvažoval August Sedláček v Hradech II, s. 80, později tuto vazbu odmítl a zprávu spojil se západočeskými Liticemi. K tomu srov. Hrady XI, Praha 1897, s. 214 a Hrady XIII, s. 233. Toto spojení je dnes obecně přijímáno. 37/ K tomu srov. Josef V. Šimák, Československá kronika III, Praha 1925, s. 585. Zpráva o zajetí české šlechty a jejím uvěznění na hradě Luticz je publikována ve Fontes rerum Bohemicarum IV, ed. Josef Emler, Pragae 1884, s. 115. Pokud jde o lokalizaci tohoto hradu např. August Sedláček, Hrady VIII, Praha 1891, s. 226 se domnívá, že tímto hradem Zbraslavské kroniky byl hrad v Lidicích u Kladna. Ovšem žádné doklady o existenci hradu v této obci známé tragickými událostmi z roku 1942 neexistují. 38/ RBM III, č. 305, s. 122. 39/ RBM IV, ed. Josef Emler, Pragae 1892, č. 915, s. 368. 40/ Existence tohoto bratra je prokazatelně doložena v listině z roku 1312 – k tomu srov. RBM III, č. 70, s. 29. 41/ K tomu srov. Sedláček, Hrady II, rodokmen na s. 12. V článku o Častolovicích ve stejném dílu Hradů na s. 164 však tuto možnost nezmiňuje. Častolovické privilegium publikováno v RBM IV, č. 2213, s. 864. 216