Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Ochrana přírody jako faktor rozvoje vybraného území na příkladu zvažované CHKO Soutok
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Autor:
Ing. Jiří Schneider, Ph.D.
Martina Buchtová
Brno 2014
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Ochrana přírody jako faktor rozvoje vybraného území na příkladu zvažované CHKO Soutok vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně, dne 26. 5. 2014
…………………………………… Martina Buchtová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Jiřímu Schneiderovi, Ph.D. za podnětné připomínky a cenné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Poděkování také patří mé rodině a přátelům za podporu po celou dobu mého studia.
Abstrakt Předkládaná bakalářská práce se zabývá ochranou přírody na území navrhované CHKO Soutok a záměrem Ministerstva životního prostředí České republiky vyhlásit zde velkoplošné chráněné území. Hlavní důraz je kladen na analýzu názorů a zájmů odpůrců tohoto záměru a jejich následné okomentování. Zkoumaná lokalita je dělena katastrálním územím devatenácti obcí a jedná se vůbec o první případ na území České republiky, kdy se všichni starostové dotčené oblasti shodli na odporu proti vyhlášení CHKO, což nakonec vedlo k jejímu nevyhlášení.
Klíčová slova Ochrana přírody, CHKO Soutok, Morava, Dyje, lužní les, maloplošné zvláště chráněné území, UNESCO
Abstract The present thesis deals with the protection of nature on the proposed Protected Landscape Area Soutok and purpose Ministry of the Environment of the Czech Republic to declare here large protected area. Main emphasis is put on the analysis of opinions and interests of opponents of the purpose and subsequent comments. The investigated location is divided into nineteen administrative areas of municipalities and it is the first case in the Czech Republic, when all the mayors of the area concerned agreed on the resistance against the Protected Landscape Area, which led to its non-declaration.
Keywords Protection of nature, PLA Soutok, Morava river, Dyje river, floodplain forest, smallscale specially protected nature reserves, UNESCO
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................................................. 7
2
Cíl práce .......................................................................................................................................... 8
3
Regionální rozvoj ........................................................................................................................ 9
4
Vymezení zájmového území ................................................................................................ 10 4.1
Územně správní členění ................................................................................................ 11
4.2
Socio-ekonomické poměry........................................................................................... 12
4.2.1
Obyvatelstvo ............................................................................................................. 12
4.2.2
Přirozená měna ........................................................................................................ 12
4.2.3
Migrace ........................................................................................................................ 12
4.2.4
Hospodářství............................................................................................................. 12
4.2.5
Zaměstnanost ........................................................................................................... 13
4.2.6
Nezaměstnanost ...................................................................................................... 13
4.3
5
Přírodní poměry ............................................................................................................... 14
4.3.1
Klima ............................................................................................................................ 14
4.3.2
Hydrologie ................................................................................................................. 14
4.3.3
Neživá příroda .......................................................................................................... 16
4.3.4
Nerostné suroviny .................................................................................................. 16
4.3.5
Flóra ............................................................................................................................. 16
4.3.6
Fauna ........................................................................................................................... 17
Ochrana přírody ....................................................................................................................... 18 5.1
Deklarované stupně ochrany ...................................................................................... 20
5.1.1
Maloplošná zvláště chráněná území ................................................................ 20
5.1.2
Natura 2000 .............................................................................................................. 28
5.1.3
UNESCO ....................................................................................................................... 29
6
Metodika ..................................................................................................................................... 31
7
Vývoj jednání o vyhlášení CHKO Soutok......................................................................... 32
8
Použité argumenty proti vyhlášení CHKO Soutok ...................................................... 39 8.1
Omezení ............................................................................................................................... 39
8.2
Administrativa .................................................................................................................. 47
8.3
Ekonomika.......................................................................................................................... 48
8.4
Rozvoj obcí ......................................................................................................................... 49
8.5
Věcné argumenty k samotnému jednání ................................................................ 54
8.6
Ostatní argumenty ........................................................................................................... 57
9
Navrhované řešení .................................................................................................................. 61
10
Diskuze ..................................................................................................................................... 66
11
Závěr ......................................................................................................................................... 68
Seznam použitých zkratek ............................................................................................................. 70 Seznam příloh ..................................................................................................................................... 72 Použitá literatura a zdroje ............................................................................................................. 73
1
Úvod
Komplex lužních lesů v nejjižnějším cípu Moravy patří k unikátům ve střední Evropě a pro zachování biologické rozmanitosti uvnitř státu je klíčový. O jeho vhodné ochraně prostřednictvím velkoplošného chráněného území se vedou jednání již několik desetiletí. První snaha pochází již z první poloviny 20. století. Prozatím poslední pokus o vyhlášení chráněné krajinné oblasti na dolním toku řek Moravy a Dyje započal v roce 2008, avšak ani tento nebyl úspěšný a na konci roku 2012 Ministerstvo životního prostředí České republiky vydalo prohlášení, že vyhlášení CHKO Soutok již není prioritou. Předmětem ochrany navrhované CHKO Soutok je unikátní krajina na dolním toku řek Moravy a Dyje s mozaikou lesních, lučních, mokřadních a vodních ekosystémů, s rozsáhlým komplexem lužních lesů nížinného typu a s částí unikátní historické krajinné úpravy v Lednicko-valtickém areálu. Ochrana přírody a krajiny je v současnosti často diskutovaným tématem, především ve spojení s rozvojem regionů. Předkládaná bakalářská práce je rozdělena do několika kapitol. Úvodní část se zabývá teoretickým ukotvením práce, vymezením zájmového území a současnou ochranou přírody, která je v dané lokalitě deklarována. V druhé části je pozornost věnována historii procesu jednání o vyhlášení chráněného území a shrnutí námitek zástupců místních samospráv, které se na jednáních objevovaly. Námitky jsou rozděleny podle možného dopadu na širokou veřejnost. Následná část se zaměřuje na komentáře k daným připomínkám, které primárně vycházejí z aplikace zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Závěrečná část je věnována návrhu možného řešení dané situace. Navrhované řešení vychází z odborné literatury a studií zabývajících se vymezenou lokalitou a z rozboru připomínek. Snaží se zohledňovat většinu aspektů a zkoordinovat ochranu přírody se samotnou veřejností.
7
2
Cíl práce
Cílem předkládané bakalářské práce je shrnutí námitek a připomínek zástupců samospráv obcí dotčených záměrem vyhlášení CHKO Soutok, které se objevily při jednáních kolem daného návrhu. Následným záměrem je okomentování těchto připomínek a podložení komentářů odpovídajícími legislativními předpisy a odbornou literaturou. Závěr práce si klade na základě zjištěných informací za cíl navržení možného řešení dané situace. Dílčím cílem práce je charakteristika zájmového území, především ve vztahu k ochraně přírody, a snaha o zachycení celého vývoje jednání o vyhlášení chráněného území v dané lokalitě, které započalo již v první polovině minulého století.
8
3
Regionální rozvoj
Regionální rozvoj je považován za jeden ze základních a nejvýznamnějších úkolů Evropské unie (Dufek, Minařík, 2009). Rozvoj se vždy uskutečňuje v území, které je součástí nějakého většího celku. Smysl místního rozvoje se tak nevztahuje pouze na sledované územní jednotky, ale týká se také nadregionálních územních celků, do kterých tyto jednotky patří. Regionální rozvoj tak může zahrnovat i cíle, které nejsou totožné se zájmy komunity (Macháček, 2008). Hlavní snahou každého územního celku by však podle Redlichové (2013) mělo být zvyšování blahobytu jeho obyvatel. Mezi priority regionálního rozvoje mimo jiné podle Dufka a Minaříka (2009) nesporně patří péče o životní prostředí, která zahrnuje ochranu krajiny a půdy, omezování znečištění ovzduší a vodních zdrojů, podporu produkce a prodej ekologicky šetrných výrobků a rovněž i environmentální vzdělávání a zvyšování ekologického vědomí a chování obyvatel. Za hlavní faktory, na kterých rozvojový potenciál regionu závisí, považuje Hrabánková (2011) přírodní zdroje a stav životního prostředí, hmotné faktory významné pro výrobní potenciál, nehmotné v podobě inovačních procesů, úroveň komunikačních technologií a stav dovedností a znalostí lidských zdrojů jako východiska pro regionální rozvoj a zajištění jeho udržitelnosti. Je však zřejmé, že faktory regionálního rozvoje jsou v čase variabilní. S ohledem na zájmové území, které z velké části sestává z řídce osídlených oblastí, můžeme dle Moseleyho (2003) hovořit o rozvoji venkova. Ten je tradičně zaměřen na využití půdy s vysokým podílem přírodních zdrojů, jako je zemědělství a lesnictví. Ward a Brown (2009) upozorňují na změnu charakteru venkovských oblastí, která byla způsobena především globalizací a stoupající urbanizací. Hnací síla ekonomického rozvoje se tak postupně přesouvá do oblasti cestovního ruchu, zejména turistiky, rekreace a výroby regionálních produktů.
9
4
Vymezení zájmového území
MŽP vymezilo CHKO Soutok ve dvou nespojitých blocích, oddělených městem Břeclav, o celkové ploše 139 km2 (Vlašín, 2013). Oblast ve tvaru písmene „V“ se rozprostírá podél toku řek Moravy a Dyje od jejich soutoku proti proudu. Na straně řeky Moravy končí u obce Lužice a řeku Dyji sleduje k Břeclavi, která je z návrhu vyjmuta. Nad Břeclaví dále pokračuje Lednicko-valtickým areálem až k Dolní nádrži Nových Mlýnů, kde přímo sousedí s CHKO Pálava (Miklín, 2010). CHKO zasahuje v okrese Břeclav a Hodonín do katastrálních území 19 obcí (viz příloha A), kterými jsou Břeclav, Bulhary, Hodonín, Charvátská Nová Ves, Kostice, Ladná, Lanžhot, Lednice na Moravě, Mikulčice, Moravská Nová Ves, Nejdek u Lednice, Nové Mlýny, Podivín, Poštorná, Přítluky, Rakvice, Týnec na Moravě, Tvrdonice a Zaječí (Roubíčková, 2010). Oba okresy jsou hraničními regiony, a tak se zde rozvíjí spolupráce s obcemi Dolního Rakouska a Západního Slovenska, především v budování dopravní infrastruktury a v ochraně životního prostředí (ČSÚ, 2014). Území je vymezeno tak, aby nezasahovalo do zastavěných částí obcí (viz příloha D). Výjimkou je obec Lednice, kde je do IV. zóny NCHKO zahrnuto částečně i zastavěné území. Podle Matušky (2010) se jedná o pár ulic okrajové části obce a probíhá zde diskuze o odstranění této části z návrhu. Návrh respektuje i navrženou trasu obchvatu Břeclavi (Vlašín, 2013).
Obrázek 1: Poloha CHKO Soutok v rámci ČR (Zdroj: ArcGIS, vlastní zpracování)
10
4.1 Územně správní členění Kraj:
Jihomoravský
Obec s rozšířenou působností:
Břeclav Hodonín
Obec:
584291 Břeclav 584380 Bulhary 586021 Hodonín 584291 Charvátská Nová Ves 584576 Kostice 558443 Ladná 584622 Lanžhot 584631 Lednice na Moravě 586374 Mikulčice 584665 Moravská Nová Ves 584631 Nejdek u Lednice 584851 Nové Mlýny 584797 Podivín 584291 Poštorná 584851 Přítluky 584860 Rakvice 584941 Tvrdonice 584959 Týnec na Moravě 585050 Zaječí
11
4.2 Socio-ekonomické poměry 4.2.1 Obyvatelstvo Podle údajů z roku 2012 na dotčených 19 katastrálních územích žije 72 600 obyvatel. Z toho se více než 50 000 obyvatel nachází v okresních městech Hodonín a Břeclav. Třetí největší obcí je Lanžhot, který má necelé 4 000 obyvatel (ČSÚ, 2012). 4.2.2 Přirozená měna Přirozená měna v zájmovém území poukazuje na tendence úbytku obyvatelstva, kdy převažuje počet zemřelých nad živě narozenými. Kladný přirozený přírůstek v roce 2012 zaznamenaly pouze obce Břeclav, Lednice, Moravská Nová Ves, Přítluky, Rakvice a Zaječí. Nejvyšší přirozený přírůstek v relativním i absolutním vyjádření zaznamenala obec Lednice, nabyl zde hodnot téměř 1 %, v absolutním vyjádření byl přírůstek 20 obyvatel. Záporný přirozený přírůstek byl ve zbývajících obcích obdobný, kolem -0,5 % (ČSÚ, 2012). 4.2.3 Migrace Obce dotčeného území vykazovaly v roce 2012 emigrační tendence, kdy převažuje počet odstěhovaných nad přistěhovanými. Kladný migrační přírůstek měly obce Kostice, Ladná, Lanžhot, Lednice, Podivín, Přítluky a Rakvice. Nejvyšší relativní migrační přírůstek zaznamenala obec Podivín, nabyl zde hodnoty přes 7 %. V ostatních obcích byl pohyb obyvatelstva do 1 % (ČSÚ, 2012). 4.2.4 Hospodářství Díky příhodným přírodním podmínkám se dlouhodobý vývoj území podřizoval zejména zemědělskému využití, které je zaměřeno na výrobu obilovin, okopanin a na pěstování teplomilné zeleniny, ovoce a vinné révy (ČSÚ, 2014). Na zájmovém území se nacházejí četná ložiska ropy, plynu, lignitu, zásoby cihlářských surovin a štěrkopísky. Těžební aktivity jsou jednou z nejvýznamnějších činností z hlediska rozvoje tohoto regionu (Hudcová, Pagáč, 2004).
12
4.2.5 Zaměstnanost Podle údajů ze sčítání lidu domů a bytů v roce 2011 je největší podíl zaměstnanců koncentrován do sekundéru, kde pracuje 30 % ekonomicky aktivních obyvatel v průmyslu (gumárenský, chemický, potravinářský, strojírenský) a 9 % ve stavebnictví. Více než 14 % zaměstnaných poté pracovalo v odvětví obchodu a pohostinství, kolem, 6 % ve sféře dopravy a spojů, 6 % ve veřejné správě, 6 % ve zdravotnictví
a zhruba
5
%
ekonomicky
aktivních
obyvatel
pracuje
v zemědělství (ČSÚ, 2014).
Struktura zaměstnanosti v zájmovém území Průmysl Obchod a pohostinství
24%
30%
Stavebnictví Doprava a spoje
5%
Veřejná správa
6%
Zdravotnictví 14%
6% 6%
Zemědělství
9%
Ostatní
Graf 1: Struktura zaměstnanosti v zájmovém území (Zdroj: ČSÚ, 2011, vlastní zpracování)
4.2.6 Nezaměstnanost Oba okresy se dlouhodobě řadí k okresům s poměrně vysokou mírou registrované nezaměstnanosti, což bylo zapříčiněno převážně zánikem či transformacemi velkých
průmyslových
podniků,
které
v minulosti
patřily
k hlavním
zaměstnavatelům místních obyvatel. Pokud bychom seřadili Českou republiku podle velikosti podílu nezaměstnaných osob na obyvatelstvu (od nejnižší hodnoty) za rok 2013, tak okres Břeclav je zhruba v polovině, na 41. místě, okres Hodonín se řadí až na 68. místo (ČSÚ, 2014).
13
4.3 Přírodní poměry Jedná se o rozsáhlý komplex lužních lesů a luk ležící v jižní části Dolnomoravského úvalu. Území je v podmínkách ČR unikátní rozsahem a kvalitou porostů tvrdého luhu, přestože většina z nich byla ve druhé polovině 20. století nepříznivě postižena změnami hydrologických podmínek a zřízením obory. Značná část má charakter pralesovitých porostů, které tvoří nedělitelný komplex s dalšími typy biotopů. Území je mimořádně významné také rozsahem a kvalitou lučních biotopů, především kontinentálních zaplavovaných luk (Vlašín, 2013). Lužní lesy patří k druhově nejpestřejším ekosystémům u nás, chrání nás před povodněmi a suchem a mají rovněž největší produkci dřeva (Poštulka, 2009). 4.3.1 Klima Z hlediska podnebí leží oblast zvažované CHKO v nejteplejší a nejsušší oblasti České republiky (Čeřovský, 2007). Klima oblasti je charakteristické velmi dlouhým, teplým a extrémně suchým létem (Quitt, 1971). Průměrná roční teplota dosahuje 10°C a srážky 550 mm (Miklín, 2010). 4.3.2 Hydrologie Kromě dvou hlavních řek Moravy a Dyje územím protékají také menší toky: Kyjovka, Svodnice a Včelínek (Miklín, 2010). Původní hydrologické poměry byly v důsledku vodohospodářských úprav obou hlavních řek značně změněny (Prax, 2004) a dochází k postupnému odvodňování území (Heteša a kol., 2004). Pozůstatkem meandrování a dřívějších koryt řek jsou mnohé zaškrcené meandry, dnes malá jezera, slepá ramena a tůňky, z nichž jsou mnohé napojeny na soustavu lužních, periodicky protékaných kanálů (Miklín 2010). Hydrologické poměry jsou v této oblasti dány především rozkolísanými průtoky vody v obou hlavních řekách během roku (Prax, 2004). Lužní lesy v oblasti Soutoku také slouží podobně jako suchý poldr, kam je během povodňových událostí odváděna přebytečná voda a omezují tak škody níže po toku (Heteša a kol., 2004).
14
Regulace řek Moravy a Dyje Snahy o regulaci obou řek pocházejí již ze 17. století. Úprava řeky Moravy byla spojována s plány na vybudování kanálu Dunaj-Odra-Labe. Znovu se nápad na vybudování velkolepé vodní cesty objevil na konci 19. století (Veselý, 2004) a v současné době otázku stavby kanálu opět otevřel prezident České republiky Miloš Zeman (Hradil, 2014). Komplexní vodohospodářské úpravy na toku Moravy a Dyje byly realizovány v 70. a 80. letech 20. století. Hlavním cílem byla ochrana pozemků, obcí a významných objektů před záplavami a zlepšení podmínek pro zemědělství (Veselý, 2004). Vlastní úpravy lze podle Veselého (2004) rozdělit na čtyři základní oblasti:
úprava Dyje v úseku od Nových Mlýnů po Břeclav,
úprava Moravy od Hodonína po Lanžhot,
vodní dílo Nové Mlýny,
úprava soutoku řek Moravy a Dyje.
Tok řeky Moravy byl zcela napřímen a vysoká hráz byla postavena těsně u řeky. Dyje byla regulována o něco šetrněji, hráz byla postavena daleko od řeky (v řádu stovek metrů až několika kilometrů), prokopány byly jen některé meandry, takže část území je stále Dyjí volně zaplavováno. V tomto prostoru leží nejcennější luční porosty. Přirozený záplavový režim Dyje je však narušen přehradami výše na toku (Nové Mlýny, Znojmo a Vranov). Regulacemi byl silně narušen vodní režim oblasti, zejména došlo k silnému poklesu hladiny podzemních vod. V důsledku toho uschla část solitérních dubů na loukách, začaly vysýchat i lužní lesy (Čeřovský, 2007) a došlo tak k výraznému snížení druhové diverzity lužních společenstev (Heteša a kol., 2004). Celý projekt vodohospodářských úprav byl realizován tak, aby umožňoval umělé povodňování lužních lesů. To se provozuje od roku 1992 (Prax, 2004), aby se předešlo dalšímu poškozování lužní krajiny. Kromě umělého povodňování byl pracovníky Lesního závodu Židlochovice obnovován systém lesních kanálů, přivádějících znovu vodu do prostoru lužního lesa (Heteša a kol., 2004).
15
4.3.3 Neživá příroda Území navrhované CHKO má poměrně jednotvárný charakter, geologický pokryv tvoří kvartérní štěrkopísky nesouvisle překryté vátými písky a povodňovými hlínami. Česká geologická služba zde eviduje pouze 2 významné lokality (Pohansko u Břeclavi a Mikulčice), které dokládají vývoj území. Obě lokality jsou chráněny jako kulturní památka (AOPK ČR, 2009). 4.3.4 Nerostné suroviny Na území CHKO leží celkem devět registrovaných ložisek nerostných surovin, další do CHKO částečně zasahuje, pět se území CHKO dotýká. Zřízeno zde bylo devět dobývacích prostorů (z toho 3 těžené v minulosti). CHKO překrývá pět chráněných ložiskových území, z toho dvě jen částečně. V současnosti se z výhradních ložisek těží pouze ropa, zemní plyn a štěrkopísky (AOPK ČR, 2009). 4.3.5 Flóra Území CHKO Soutok představuje v rámci ČR i střední Evropy jedinečný komplex různých typů lesní i nelesní vegetace nivní krajiny. Současná podoba těchto ekosystémů
s mimořádnou
druhovou
diverzitou
vznikla
spolupůsobením
přírodních procesů a dlouhodobou hospodářskou činností člověka (AOPK ČR, 2009). Většinu území porůstají lužní lesy, především tvrdý luh. V blízkosti řek a na velmi podmáčených místech se na menších plochách vyskytují i luhy měkké (Čeřovský, 2007). Lesní chráněná území mají v soustavě zvláště chráněných území nezastupitelný význam jako ukázky nejvyspělejších společenstev dlouhodobého vývoje přírody na našem území. Významným specifickým rysem lesních biocenóz je dlouhověkost (Buček, 2012b). Nesmírně cenná je i luční vegetace několika rozsáhlých lučních komplexů a desítek menších luk (Čeřovský, 2007). Na území CHKO Soutok bylo prozatím zjištěno 48 zvláště chráněných druhů rostlin a množství dalších druhů, uvedených v Červeném seznamu ČR (AOPK ČR, 2009).
16
4.3.6 Fauna CHKO Soutok představuje v rámci ČR nejreprezentativnější, nejrozsáhlejší a nejzachovalejší ukázku fauny údolní nivy velkých řek. Byl zde zjištěn výskyt více než sta zvláště chráněných druhů živočichů (AOPK ČR, 2009). Jedná se o jedno z nejcennějších ptačích území, zařazených do sítě Natura 2000 v rámci celé střední Evropy. Žijí zde velcí dravci (luňák hnědý, luňák červený, včelojed lesní, raroh velký, orel mořský). Je to také jediné místo v ČR, kde hnízdí orel královský. Čáp bílý zde hnízdí i v lesních koloniích spolu s volavkou popelavou. Dále tu můžeme najít ledňáčka říčního, žlunu šedou, strakapouda prostředního nebo lejska bělokrkého (Horák, Horal 2001). Velká část území je také využívána k obornímu chovu jelenů, srnců, daňků a divokých prasat (Urban, 2007). Území je mimořádně cenné i z hlediska výskytu obojživelníků (kuňka obecná, rosnička zelená, skokan ostronosý a čolek dunajský). Mnoho kriticky ohrožených druhů hmyzu zde má nejpočetnější a často jediné populace v rámci celé ČR, např. zubovec dunajský, ježdík dunajský a žlutý, ostrucha křivočará, candát východní (Slavík, Horal, Matuška, Dort, 2010). Dále se tu vyskytují četné druhy brouků vázané především na staré solitérní stromy (viz příloha E), např. krasci, kovaříci, roháč obecný, tesařík
obrovský,
drsnorohý
a Schaefferův,
květomil, páchník hnědý či lesák rumělkový. Území Soutoku je nejsevernější částí areálu mravence lužního (Horal, Riedl kol., 2010).
Obrázek 2: Mravenec lužní, obora Obelisk (Foto:Autor)
V osluněných periodických tůních se vyskytují korýši listonoh jarní a žábronožka sněžní, plž svinutec tenký nebo známá pijavka lékařská. Na kanály, tůně a slepá ramena mají dále vazbu ryby (např. piskoř pruhovaný a hořavka duhová). Na řadě vodních lokalit se vyskytují mlži škeble rybničná, škeble plochá nebo velevrub tupý (Horal, Riedl kol., 2010).
17
5
Ochrana přírody
Ochrana přírody balancuje v prostoru, který je vymezen politicky, právně a ekonomicky. Zdravá příroda je nezbytným předpokladem pro zdraví člověka a proto je nutný účastnický přístup (Vyskot, 2013). Hlavním úkolem státní ochrany přírody je budování sítě chráněných území a následná trvalá péče o ně (Smejkalová, 1993). Životní prostředí je ovlivňováno téměř každou lidskou aktivitou, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Vývoj lidské činnosti proto musí být v této oblasti usměrňován a regulován (Tuza, Doležalová, 2008). Jednu z důležitých forem správy životního prostředí a jeho ochrany reprezentuje právní úprava (Tošovská, 2004). Právní úprava životního prostředí je poměrně široká a týká se všech jeho složek i souvisejících činností (Bárta, Babka, 2007). Zákon o ochraně přírody a krajiny má však v případě střetu zájmů nebo duplicitní právní úpravy přednost. Ochrana musí mít přednost před hospodářským využíváním, jinak by ztrácela smysl a byla by nefunkční (Prchalová, 2006). Předpisem s nejvyšší právní silou, který upravuje ochranu životního prostředí především ve vztahu k vlastnictví a právu na příznivé životní prostředí, je Listina základních práv a svobod (Bárta, Babka, 2007). Nejstarším chráněným územím v naší republice je Žofínský prales v jižních Čechách, který je chráněným územím od roku 1838. Prvním zákonem na ochranu přírody byl zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (Prchalová, 2006). V souvislosti se společenskými, hospodářskými a politickými změnami po roce 1989 nastává v ČR podle Damohorského (2003) začátek moderní legislativy týkající se ochrany životního prostředí, jehož stav byl v té době velmi vážný. Právní rámec pro účinnou ochranu přírody mělo zajistit vydání dosud platného zákona č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, jehož koncepce klade důraz na ochranu celé přírody a krajiny. Účelem zákona je přispět k ochraně přírody, ale také k aktivní obnově a zajištění šetrného využívání zdrojů (Samek, 2011). Podle Blahy
18
(1993) by ochrana přírody v důsledku postupujících civilizačních vlivů a zásahů člověka do životního prostředí měla stát v popředí zájmu společnosti. V posledních letech se právní úprava ochrany přírody a krajiny významně změnila v souvislosti s požadavky vyplývajících ze Smlouvy o přistoupení ČR k Evropské unii, především se soustavou Natura 2000. Podmínky pro vytvoření této soustavy na našem území byly stanoveny implementováním ptačí a habitatové směrnice do legislativy ČR zejména prostřednictvím zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (Prchalová, 2006). Za základní nástroj ochrany životního prostředí v kontextu udržitelného rozvoje se považuje prostorové plánování (Tuza, Doležalová, 2008), které v legislativě ČR absentuje, což vyvolává celou řadu problémů v oblasti ochrany krajiny (Salašová, 2003). Kompromis mezi různými nároky na území se snaží najít územní plán, který legislativní nástroje k dispozici má. Ten vidí krajinu v jejím vývoji a může ovlivnit její budoucnost (Poláčková, 2010). Ochrana krajinného rázu je v ČR, díky své definici zákonem a ne vždy vhodné aplikaci v praxi, velmi často chápána jako nástroj restrikce – výrazného omezení jakékoli stavební činnosti nebo změny využití krajiny (Salašová, 2010), a tak bývá přijatelná pouze do chvíle, dokud nedojde ke střetu s konkrétními investičními záměry. Místo hledání kompromisního alternativního řešení se v praxi volí řešení zdánlivě jednodušší – odmítnout nebo zpochybnit hodnoty krajiny včetně hodnot krajinného rázu (Salašová, 2009). Ochrana přírody se především snaží zajistit udržitelný způsob rozvoje, kvalitu všech složek životního prostředí (Slonková, 2010), zachování biologické rozmanitosti a ekologické stability a mnoho dalších (Flousek, Harčarik, 2009). Na druhé straně ovšem může ochrana přírody být chápána jako omezení vlastnických práv majitelů a nájemců pozemků či nemovitostí bez odpovídající kompenzace za způsobené finanční újmy (Kocourek, 2008), již zmiňovaná omezení stavebních činností nebo omezení pohybu a činností osob v daném chráněném území (Flousek, Harčarik, 2009).
19
5.1 Deklarované stupně ochrany Kolář (2012) považuje oblast soutoku Moravy a Dyje za jedno z přírodně nejcennějších míst České republiky, kterému není zajištěna takřka žádná adekvátní ochrana. Předmětem ochrany navrhované CHKO Soutok je unikátní krajina se soustředěnými přírodními a v tomto případě také mimořádnými kulturními hodnotami (Pešout, 2010). V zájmovém území se nacházejí následující kategorie chráněných území:
národní přírodní rezervace, o Křivé jezero, Cahnov-Soutok, Lednické rybníky a Ranšpurk,
přírodní rezervace, o Skařiny, Stibůrkovská jezera,
národní přírodní památka, o Pastvisko u Lednice,
přírodní památka, o jezírko Kutnar, Květné jezero.
5.1.1 Maloplošná zvláště chráněná území Zvláště chráněná území jsou dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny dělena do šesti kategorií, a to:
národní parky (velkoplošné),
chráněné krajinné oblasti (velkoplošné),
národní přírodní rezervace (maloplošné),
přírodní rezervace (maloplošné),
národní přírodní památky (maloplošné),
přírodní památky (maloplošné).
Termín maloplošné zvláště chráněné území (MZCHÚ) je mezi ochranáři běžně užíván, avšak žádnou legislativní normou definován není (Čihař, 1998). Tvorba reprezentativní sítě MZCHÚ je stěžejním úkolem orgánů ochrany přírody. Šnajdara
20
(2008) vyzdvihuje jejich význam především v zajištění speciální ochrany typických biotopů regionu a kriticky ohrožených druhů, územní ochrany evropsky významných lokalit a ve vytvoření sítě základních center ochrany biodiverzity. Čihař (1998) zmiňuje také jejich význam kulturní, vědecký, estetický a nepřímo i hospodářský. Nedocenitelné funkce plní obyčejně z hlediska ekologické stability a hrají podstatnou úlohu zvláště v regionech, kde z různých důvodů scházejí velkoplošná zvláště chráněná území, což je prozatím i případ zájmové lokality. De Groot (2006) rozděluje ekosystémové funkce na pět základních skupin:
nosné
funkce
a
služby
(poskytování
média
pro
lidské
aktivity
a infrastrukturu, např. obdělávání pozemků, osídlení, likvidace odpadu),
informační funkce a služby (umožnění rekreace, poznání či duševního obohacení)
funkce a služby habitatu (poskytnutí úkrytu a prostředí k rozmnožování živočichů i rostlin)
regulační funkce a služby (regulace základních procesů, které udržují podmínky pro život v ekosystémech, např. regulace lokálního klimatu, regulace a zásobování vodou, tvorba a retence půdy, opylení rostlin),
produkční funkce a služby (schopnost ekosystému vytvářet produkty z jednoduchých látek, např. potrava, suroviny).
V terénu jsou zvláště chráněná území označována tabulí se státním znakem a označením kategorie chráněného území. V častěji navštěvovaných lokalitách jsou na přístupových cestách umístěny informační tabule, např. viz obrázek 3 (Čihař, 1998).
Obrázek 3: Informační tabule u PP Květné jezero (Foto: Autor)
21
Národní přírodní rezervace Národní přírodní rezervace jsou spolu s první zónou národního parku nejcennější a nejpřísněji chráněná území v České republice (Čihař, 1998). Základní ochranné podmínky NPR jsou definovány § 29 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto zákona je v celém území NPR např. zakázáno hospodaření způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, měnit vodní režim, těžit nerosty a humolity či vstupovat a vjíždět mimo vyznačené cesty (celkový výčet uvádí § 29). Dále zde platí zákaz vjezdu motorových vozidel (kromě výjimek stanovených zákonem). Oproti jiným zvláště chráněným územím zde platí striktní zákaz povolování a umisťování staveb. Bližší ochranné podmínky jednotlivých NPR jsou uvedeny v jejich zřizovacích právních předpisech se zřetelem na zvláštnosti daného území (Prchalová, 2006). Na území navrhované CHKO Soutok se nachází čtyři národní přírodní rezervace: -
Křivé jezero
Primárním důvodem pro vyhlášení rezervace v roce 1973 bylo zachování unikátního hnízdiště hus velkých na starých hlavatých vrbách (Vrška, 2004), které se tak přizpůsobily pravidelným záplavám, kdy se v korunách vrb nacházela jediná suchá a vhodná místa k založení hnízd (Macháček, 2004). Dále za účelem ochrany zachovalé části nivy s přirozeným charakterem říčního koryta, s porosty tvrdého i měkkého luhu, lužními loukami, periodickými tůněmi a odříznutým meandrem řeky Dyje (Mackovčin a kol., 2008).
22
-
Cahnov-Soutok
NPR Cahnov-Soutok byla vyhlášena v roce 1949 jako dvě samostatné rezervace Cahnov a Soutok. Je zde možné zhlédnout typickou ukázku jihomoravského lužního lesa pralesovitého charakteru (viz obrázek 4). Součástí rezervace je i menší záplavová louka se vzácnou mokřadní vegetací. Vzhledem k poloze NPR v oboře Soutok zde vlivem okusu nedocházelo k přirozené obnově dřevin, proto je od roku 2004 oplocena a je tak umožněn samovolný vývoj (Mackovčin a kol., 2008). Je
zde
uplatněna
managementu založená
strategie na
tvorbě
bohatě strukturovaného a přírodě blízkého lesa bez zásahu tak, aby byly zachovány
vhodné
podmínky
pro
trvalou existenci populací druhů, které jsou
předmětem
ochrany
(Buček Obrázek 4: NPR Cahnov-Soutok (Foto: Autor)
2012a). -
Lednické rybníky
NPR Lednické rybníky se rozkládá na ploše 552,5 ha a byla vyhlášena roku 1953. Jedná se o soustavu rybníků Nesyt, Hlohovecký, Prostřední, Mlýnský a Zámecký a jednu z nejvýznamnějších ornitologických lokalit na území ČR. V 70. letech minulého století byla soustava rybníků napojena na závlahový kanál, který přivádí vodu z řeky Dyje. Přivádění vody jiných vlastností však vedlo
k degradaci
vegetace
(Mackovčin
a
kol.,
2008).
Do území CHKO Soutok by náležel
pouze
Zámecký
rybník se čtrnácti umělými ostrovy (Urban, 2007).
Obrázek 5: Zámecký rybník s minaretem (Foto: Autor)
23
-
Ranšpurk
NPR Ranšpurk byla vyhlášena roku 1949. Jedná se o pralesovitý porost lužního lesa, rozkládající se na ploše 19,2 ha v oboře Soutok. Společně s NPR CahnovSoutok se jedná o jediné zachovalé, plošně reprezentativní, souvislé porosty lužního lesa, které jsou dlouhodobě ponechány samovolnému vývoji bez hospodářského zásahu (Vrška, 2004). Ještě v 19. století se jednalo o pastevní les, který byl díky dlouhotrvající pastvě relativně řídký, a byly v něm podporovány hlavně duby. Ty reagovaly na situaci silným světlostním přírůstem a dosáhly rozměrů, kterých nemohou v plně zapojeném lese nikdy dosáhnout. Proto se dnes můžeme v NPR setkat s dožívajícími mohutnými jedinci dubu letního ve stáří 400 až 450 let, o výšce asi 32 m. Po vybudování obory na intenzivní chov jelení a dančí zvěře počátkem 70. let byla plocha chráněného narušována
území
dále
spásáním,
které
likvidovalo
především
přirozenou
obnovu dřevinné složky. Proto je od roku 1992 NPR oplocena. Od téhož roku je zde zavedeno také umělé povodňování
oblasti
(Mackovčin a kol., 2008).
Obrázek 6: NPR Ranšpurk (Foto: Autor)
Prioritou péče o les v NPR Ranšpurk je maximální eliminace všech vlivů lidské činnosti, proto je nezbytné vyloučit jakékoliv těžební či pěstební zásahy do rezervace mimo skupinu ořešáku černého, kde je nutné současnou skladbu nepůvodních druhů dřevin nahradit dřevinami stanovištně původními. Hlavní zásadou je bránit šíření nepůvodních a invazních druhů rostlin v NPR Ranšpurk a podstatnou potřebou péče o rostliny je umožnit periodické, třeba i umělé, zaplavování rezervace v jarním období (SCHKO Pálava, 2009).
24
Přírodní rezervace Přírodní rezervace jsou vyhlašovány pro menší území s vysokou koncentrací přírodních hodnot zastoupených typickými a významnými ekosystémy. Mají obdobnou funkci a strukturu jako NPR. Na rozdíl od nich je jejich význam hodnocen zpravidla jako regionální. Ve většině případů se jedná o důležité skladební prvky stability krajiny (Čihař, 1998). Na území PR je zakázáno hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, používání biocidů, povolování a umisťování nových staveb, povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů, sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, kromě výkonu práva myslivosti a rybářství či sběru lesních plodů, měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany přírodní rezervace. Výkon práva myslivosti a rybářství může příslušný orgán omezit, pokud tento výkon je v rozporu s podmínkami ochrany území PR (Zákon č. 114/1992 Sb.). V zájmovém území jsou vyhlášeny dvě přírodní rezervace: -
Skařiny
PR Skařiny byla vyhlášena v roce 1956 k ochraně hnízdní kolonie čápů bílých a volavek popelavých v porostu starého lužního lesa. Oficiální výměra rezervace je 13,24 ha, skutečná plocha je však dle digitálních podkladů méně než poloviční (Vrška, 2004). Regulace řeky Moravy zapříčinila postupné odumírání dubů a s nimi i ztrátu části hnízdních příležitostí pro ptactvo (Mackovčin a kol., 2008). -
Stibůrkovská jezera
PR Stibůrkovská jezera o ploše 28,62 ha byla vyhlášena v roce 1994. Jedná se o zbytky vlhkých, periodicky zaplavovaných luk a mrtvých ramen Moravy (Vrška, 2004) se zachovalými mokřady a tůněmi, které se staly stanovišti pro vzácné druhy rostlin a živočichů. Součástí PR je i vegetace lužního lesa, která je dlouhodobě bez zásahu (Mackovčin a kol., 2008).
25
Národní přírodní památka Národní přírodní památka je přírodní útvar charakterizován menší rozlohou, kdy se může jednat i o jediný přírodní útvar. Jedná se zejména o geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody vytvářel svou činností člověk (Zákon č. 114/1992 Sb.). Pro NPP je ze zákona stanovena pouze jediná obecná základní ochranná podmínka, a to zákaz změn, poškozování či takové hospodářské využívání, pokud by tím hrozilo jejich poškození. Bližší ochranné podmínky mohou být stanoveny vyhláškou (Prchalová, 2006). Do zájmového území náleží jediná NPP: -
Pastvisko u Lednice
NPP Pastvisko u Lednice byla vyhlášena v roce 1990 jako významný mokřadní ekosystém a lokalita vzácných živočichů, zejména ptáků. Je zde vybudována pozorovatelna pro sledování ornitofauny. NPP se rozprostírá na ploše 30,5 ha. V minulosti bylo území součástí rozsáhlých pastvin, které byly odvodňovány a rozorány. Pro regulaci výše vodní hladiny zde byly vystavěny kanály a stavidlo. Největším problémem je zarůstání volných vodních ploch rákosinami (Mackovčin a kol., 2008).
26
Přírodní památka Přírodní památka je v zákoně charakterizována obdobně jako NPP s rozdílem, že nemá národní nebo nadnárodní význam (Prchalová, 2006). Jedinou obecnou základní ochrannou podmínkou je zákaz změny nebo poškozování PP nebo její hospodářské využívání vedoucí k jejímu poškození (Zákon č. 114/1992 Sb.). Bližší ochranné podmínky mohou být stanoveny nařízením (Prchalová, 2006). V dané lokalitě jsou deklarovány dvě přírodní památky: -
Jezírko Kutnar
PP Jezírko Kutnar se rozprostírá na ploše 0, 57 ha a byla vyhlášena v roce 1956. Jedná se o zbytek mrtvého ramene řeky s typickou faunou a flórou tůní. Lokalita byla vážně znehodnocena po napřímení toku Dyje, kdy v důsledku poklesu hladiny podzemní vody během několika sezón jezírko téměř vyschlo a současně byly rozorány i sousední nivní louky. Následkem vyschnutí došlo k prudké redukci populace leknínu a stulíku a také k ústupu početných druhů vodního hmyzu (Mackovčin a kol., 2008). -
Květné jezero
PP Květné jezero byla vyhlášena též v roce 1956. Na ploše 1,63 ha najdeme mrtvé rameno s menší vodní plochou (obrázek 7). Tůň je lemovaná
zbytkem
lužního
lesíka. Původní ochranou byla lokalita řezanu polistého, ale v důsledku regulace řeky Dyje zůstalo jezero několik sezón zcela
bez
vody
a
řezan
i s leknínem bílým vyhynuly (Mackovčin a kol., 2008).
Obrázek 7: Květné jezero (Foto: Autor)
27
5.1.2 Natura 2000 Natura 2000 je celistvá soustava chráněných území vyhlašovaná na území členských států Evropské unie (Natura 2000, 2006) a umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření, ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit (Láznička, 2007). Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva právní předpisy EU na ochranu přírody,
a to
směrnice 2009/147/ES,
o
ochraně
volně
žijících
ptáků
a směrnice 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Natura 2000, 2006). PO a EVL se mohou překrývat jak navzájem, tak s chráněnými územími na národní či regionální úrovni (Miko, 2012). Na území navrhované CHKO Soutok se nachází PO Soutok-Tvrdonicko, EVL Niva Dyje a EVL Soutok-Podluží viz příloha C. Chráněné druhy pro EVL jsou lesák rumělkový, páchník hnědý, tesařík obrovský a roháč obecný (pouze EVL Niva Dyje). Pro PO Soutok-Tvrdonicko jsou chráněnými druhy čáp bílý (obrázek 8), včelojed lesní, luňák hnědý, luňák červený, raroh velký, ledňáček říční, žluna šedá, strakapoud
prostřední
a
lejsek
bělokrký (Miklín, 2012). Lokality
zařazené
do
soustavy
Natura 2000 musí být nejpozději do šesti let od jeho přijetí vyhlášeny jako
zvláštní
oblast
ochrany
(Schneider, Buček, Řepka, 2010), tato lhůta v zájmové oblasti ovšem ČR vypršela dnem 14. ledna 2014
Obrázek 8: Čáp bílý hnízdící v korunách stromů, Zámecký rybník (Foto: Autor)
(Vlašín, 2014).
28
5.1.3 UNESCO Pod patronací organizace UNESCO vzniklo několik mezinárodních dohod a institucí sloužících k ochraně přírody a krajiny. Mokřadní společenstva jsou chráněna prostřednictvím Ramsarské úmluvy, přírodně cenná a hospodářsky citlivě využívaná území jsou vyhlášena jako Biosférické rezervace a nejcennější kulturní památky jsou zapsány na list světové dědictví. V oblasti Soutoku se vyskytují zástupci všech těchto kategorií (Miklín, Šálek, Vybíralová, 2010). Biosférická rezervace Biosférická rezervace Dolní Morava vznikla rozšířením již existující BR Pálava a byla vyhlášena v roce 2003 (Rubín a kol., 2006). Zahrnuje jedinečné spojení ekosystémů vápencových bradel Pálavy, unikátního středoevropského nížinného luhu na dolních tocích řek Moravy a Dyje a kulturní komponované krajiny Lednicko-valtického areálu. Jedná se o jedinou BR nacházející se z větší části mimo velkoplošné zvláště chráněné území (s výjimkou CHKO Pálava). Také je to poprvé, kdy je správa BR zastoupena nevládní organizací o.p.s BR Dolní Morava (Miklín, Šálek, Vybíralová, 2010). Ramsarská úmluva Cílem Ramsarské úmluvy je ochrana ekologických funkcí mokřadů z hlediska usměrňování vodních režimů a jako stanovišť typických druhů rostlin a živočichů, především
vodního
ptactva
(Tošovská,
2004).
Do
kategorie
mokřadů
mezinárodního významu byla zařazena oblast lužních biotopů podél řeky Moravy a Dyje – Mokřady dolního Podyjí (Heteša a kol., 2004), které byly vyhlášeny v roce 1993 a Lednické rybníky, zapsané na seznam v roce 1990. Lednické rybníky mají mezinárodní ornitologický význam, neboť jsou místem výskytu některých zvláště chráněných druhů ptáků a jsou také důležitou zastávkou ptáků tažných (Miklín, Šálek, Vybíralová, 2010). Do navrhované CHKO však zasahují pouze menšinově (AOPK ČR, 2010).
29
Lednicko-valtický areál V současnosti má ČR na seznamu světového kulturního dědictví zapsáno 13 lokalit včetně Lednicko-valtického areálu, který byl na seznam zapsán v roce 1996 jako Kulturní krajina Lednice-Valtice. S rozlohou 200 km2 patří mezi největší člověkem koncepčně upravené areály v Evropě. Spolu s barokním zámkem ve Valticích a klasicistním a novogoticky přestavěným zámkem v Lednici obsahuje množství dalších cenných klasicistních a romantických skeletů usazených v krajině (viz obrázky 9-12), upravené podle principů romantického krajinářství (Miklín, Šálek, Vybíralová, 2010).
Obrázek 9: Zámeček Lány (LVA) je součástí obory Soutok, avšak veřejnosti je nepřístupný (Foto: Autor)
Obrázek 10: Lovecký zámeček Pohansko (LVA) se nachází rovněž na území obory Soutok (Foto: Autor)
Obrázek 11: Kolonáda na Reistně (LVA) se nachází již za hranicí NCHKO (Foto: Autor)
Obrázek 12: Janův hrad (LVA) se nachází v bezprostřední blízkosti Lednického zámku, je součástí NCHKO (Foto: Autor)
30
6
Metodika
K vypracování rešeršní části předkládané bakalářské práce byly použity podklady z odborné literatury, která se věnuje regionálnímu rozvoji, ochraně přírody a řešenému území. Rešerše byla zaměřena na vymezování zájmového území z pohledu územně správního členění, socio-ekonomických a přírodních poměrů a především na problematiku ochrany přírody a krajiny. Praktická část práce se zabývá vývojem jednání kolem návrhu vyhlášení velkoplošného chráněného území v lokalitě soutoku řek Moravy a Dyje a připomínkami, které byly na jednotlivých jednáních vzneseny. Pro sběr dat potřebných k shrnutí námitek a připomínek byly aplikovány výzkumné metody kvalitativního výzkumu (Hendl, 2008), terénní šetření, nestrukturovaný rozhovor a analýzy dokumentů, především zápisů ze zasedání zastupitelstev obcí, zápisů z jednání místních samospráv se zástupci MŽP, korespondence, novinových a časopisových článků. Komentování námitek a připomínek vycházelo v první řadě z aplikace zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a následně ze srovnání s plány péče jiných CHKO na území ČR či z podkladů publikovaných MŽP. Terénní šetření bylo realizováno ve třech etapách (září 2013, listopad 2013, březen-duben 2014) s cílem pořídit fotodokumentaci a především prozkoumat zájmové území a porovnat jeho skutečný stav s popisovaným v odborné literatuře. Velmi důležitou částí řešení byla diskuze s dotčenými subjekty, díky které byly sesbírány podněty, které nebyly v jednotlivých zápisech zmíněny. Z důvodu časové náročnosti a především neochoty k osobnímu setkání ze stran dotčených subjektů proběhla většina diskuzí prostřednictvím elektronické komunikace. Mapové přílohy byly zpracovány v prostředí programu ArcGIS 10.2. Jako podklady byly použity mapy dostupné z mapového serveru české informační agentury životního prostředí CENIA. Hranice navrhované CHKO Soutok mi byla poskytnuta RNDr. J. Miklínem.
31
7
Vývoj jednání o vyhlášení CHKO Soutok
Historie snah o vyhlášení velkoplošného chráněného území v nejjižnějším cípu Moravy sahá až do první poloviny 20. století. Od té doby je poukazováno na nesmírně cennou hodnotu daného území jak z hlediska přírodovědného, tak i kulturního. Za téměř sedmdesát let jednání se však vyhlášení nepodařilo. 40. léta 20. století Úvahou nad vyhlášením chráněného území v této oblasti se zabývá již několikátá generace přírodovědců a ochránců přírody (Buček, 1997). Jako první na významnost daného území upozornil již ve 40. letech 20. století, na sklonku svého života, přírodovědec a ekolog Vladimír Úlehla. Ten se ve svém díle Napojme prameny zabýval problematikou meliorace a odvodňování a upozorňoval na nebezpečí, která z toho vyplývají. Lužní lesy v oblasti soutoku Moravy a Dyje považoval za dokonalou vodní přehradu přispívající k zadržování vody v krajině, která zamezuje výkyvům v odtocích, smyvům, záplavám či vysýchání regionů (Úlehla, 1947). V témže roce byl uveřejněn první ucelený návrh sítě chráněných území v zemi Moravskoslezské doc. Janem Šmardou, který s velkoplošným chráněným územím v oblasti soutoku Moravy a Dyje počítal (Buček, 2013). 60. – 70. léta 20. století V 60. letech minulého století se uvažovalo o vyhlášení velkoplošného chráněného území, které by zahrnovalo i LVA. Po dlouhodobé diskuzi a nevoli tamních funkcionářů se rozsah území výrazně zredukoval a v roce 1967 tak byla vyhlášena CHKO Pálava v podobě, v jaké ji známe dnes (Buček, 1997). Od roku 1971 je povinnou součástí všech územních plánů trasa plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe, která je územně hájena. Tím je blokován harmonický vývoj nivní krajiny v dotčené lokalitě (Buček, 2013).
32
90. léta 20. století V roce 1990 vznikla iniciativa prof. Dürra Ekologické stavební kameny pro náš společný evropský dům, jejímž cílem bylo vytvořit na místě železné opony ekologickou
páteř
Evropy
prostřednictvím
mezinárodních
velkoplošných
chráněných území (bilaterálních či trilaterálních). Mezi ekologické stavební kameny Evropy bylo zařazeno celkem 24 lokalit, deset z nich zasahovalo na území Československa (mj. č. 12 Nivy Dunaje, Moravy a Dyje). Pouze ČR se nepodařilo vyhlásit na daném místě (lokalita soutoku) chráněné území, sousední státy území lužních lesů chrání prostřednictvím NP (Rakousko) či CHKO (Rakousko, Slovensko (Herber, 2004)). Další snahou o vyhlášení velkoplošného chráněného území byl návrh rozšíření CHKO Pálava o LVA a Dyjsko-moravskou nivu, který v roce 1991 připravila a předložila SCHKO Pálava. Jednání o rozšíření vyústilo v roce 1994 písemným nesouhlasem obcí. Po řadě jednání byl nakonec koncept obcemi akceptován. Na rezortní úrovni se po prvotním souhlasu vyjádřil proti pouze ministr zemědělství J. Lux (Buček, 1997). Jednání se vedla až do roku 1998, kdy Vláda ČR přijala usnesení č. 415, které ukládalo rozšíření CHKO Pálava. I přes veškeré snahy SCHKO Pálava a obnovení projednávání (MŽP, 2001) se rozšíření nepodařilo. 2003 V roce 2003 byla rozšířena BR Pálava o území Lednicko-valtického areálu, lužních lesů na soutoku Moravy a Dyje a na Tvrdonicku, a vznikla tak podstatně větší BR Dolní Morava (SCHKO Pálava, 2014). 2005 Vláda vydala nařízení č. 132/2005 Sb, ve kterém se zabývá vyhlášením EVL Soutok - Podluží jako CHKO. 2007 Od roku 2007 se případem nutnosti ochrany území navrhované CHKO Soutok zabývala média. V srpnu roku 2007 byl v České televizi v rámci pořadu Nedej se
33
odvysílán díl Soutok Morava-Dyje, který se zabýval především nevhodným a neudržitelným způsobem těžby dřeva LZ Židlochovice (holoseče, frézování, odmítání zanechávání výstavků) a výjimkou ze zákona, kterou disponují (místo 1 ha smějí odtěžit souvislé 2 ha lesa). 2008 Významnost dotčeného území dokládá i vyhlášení EVL a PO, které byly uveřejněny v úředním věstníku Evropských společenství dne 14. ledna 2008. ČR se tak zavázala nejpozději do 6 let od data uveřejnění zajistit danému území potřebnou ochranu (Vlašín, 2014). Doposud posledním pokusem o vyhlášení velkoplošného chráněného území v oblasti soutoku Moravy a Dyje je snaha o vyhlášení CHKO Soutok, která započala v roce 2008. MŽP pověřilo AOPK přípravou návrhu na vyhlášení a sestavení plánu péče o CHKO Soutok (nestandardně již před samotným vyhlášením), což odstartovalo intenzivní jednání všech zainteresovaných subjektů. Po roce se v srpnu 2008 opět problémem těžby v oboře Soutok zabýval pořad Nedej se. Díl s názvem Soutok Morava-Dyje II se zaměřil na problematiku nedostatečné ochrany lokality a na LZ Židlochovice, na který SCHKO Pálava podala podnět ČIŽP z důvodu odtěžení 1 ha dubů v jádru NPR Kolby, kde byly pokáceny i stromy označující rezervaci. ČIŽP vydala prohlášení, že nedošlo k žádnému poškození přírody a LZ dostal pokutu pouhých 10 000 Kč. Výrazným mezníkem se stala deklarace mezi Lesy ČR a Českou společností ornitologickou a smlouvou o spolupráci ve formě zanechávání stromů při těžbě v rámci celé ČR. V říjnu roku 2008 se sešli ekologové a lesníci v Lanžhotě, aby projednali, co s územím. Zastupitelé místních samospráv se shodli, že CHKO není vhodnou ochranou přírody a krajiny a zaslali MŽP vyjádření, že přetrvávají jejich nesouhlasy i obavy obyvatel. Navrhli, aby místo CHKO byl rovnou vyhlášen NP Podluží, který by regionu přinesl a zajistil jistou prestiž. Z později zveřejněných rozhovorů a dokumentů vyplynulo, že se jednalo spíš o taktický krok, kdy starostům bylo jasné, že NP vyhlášen nebude a hráli tak pouze o čas.
34
2009 Rok 2009 můžeme označit za „klid před bouří“, který přinesl dva stěžejní okamžiky, a to uveřejnění Plánu péče o CHKO Soutok a novelizaci zákona 114/1992 Sb. Novelizace zákona č. 114/1992 Sb. zákonem č. 349/2009 Sb, v úplném znění zákon č. 18/2010 Sb. je pro dotčenou lokalitu a především pro odpůrce návrhu CHKO Soutok zásadní, jelikož jedním z argumentů pro vyhlášení CHKO Soutok byl fakt, že zákon č. 114/1992 Sb. před novelizací uděloval povinnost vyhlásit v lokalitě EVL zvláště chráněné území (CHKO či NPR) nejpozději do 6 let od přijetí lokality do evropského seznamu. Novela ovšem obsahuje nové možnosti ochrany EVL, čehož využili zástupci místních samospráv pro další vyjednávání i k argumentaci týkající se plánu péče. Plán péče o CHKO Soutok byl starostům dotčených obcí předán 18. listopadu na jednání v Lanžhotě, kterého se účastnil i náměstek ministra životního prostředí RNDr. F. Pelc. Prezentace materiálu byla provedena vedoucím AOPK S. Koukalem. Závěrem
jednání
bylo
dohodnuto,
že
starostové
zpracují
připomínky
k předloženému plánu péče a do 31. ledna 2010 je předají na MŽP. S předloženým materiálem byli seznámeni všichni členové zastupitelstva, možnost prostudovat a vyjádřit se k tomuto materiálu měli všichni občané. Starostové se shodli na nesouhlasu s vyhlášením CHKO a oslovili odborníky, kteří k plánu péče zpracovali odborný posudek tak, aby byl po odborné i právní stránce v souladu se zákony. 2010 Posudek pod názvem Stanovisko starostů obcí dotčených záměrem vyhlášení CHKO Soutok po projednání Plánu péče v Lanžhotě dne 22. 1. 2010 byl po souhlasu všech starostů odeslán na MŽP. Ve stanovisku byly připomínkovány všechny kapitoly s výhradami k tomuto plánu. Ministr životního prostředí na toto stanovisko odpověděl dopisem, ve kterém zdůrazňoval výhody, které z vyhlášení CHKO plynou.
35
Možnosti vyjádřit svá stanoviska a připomínky k plánu péče mimo starostů využili také Okresní hospodářská komora, Okresní agrární komora a sportovní rybáři z Lednice. V únoru byl sestaven návrh na vyhlášení CHKO Soutok. Z důvodu přetrvávajícího negativního postoje místních samospráv a dotčených subjektů se ministr životního prostředí J. Dusík společně s náměstkem F. Pelcem rozhodli pro další osobní jednání, které se uskutečnilo dne 19. 2. 2010 v Lanžhotě. Ministr se před starosty snažil obhájit záměr vyhlášení CHKO, bohužel však neúspěšně. Vyslechl si kritiku a připomínky. O necelý měsíc později, dne 11. 3. se v Lanžhotě opět uskutečnila beseda, tentokrát však za přítomnosti zastupitelů obce Lanžhot, veřejnosti a odborníků (za MŽP D. Utinek, za AOPK ČR V. Reidel, ze SCHKO Pálava S. Koukal a D. Horal ze střediska Brno). Beseda trvala téměř dvě hodiny a byly zodpovězeny veškeré dotazy přítomných. I přesto názor starostů nebyl změněn. V následujících měsících se jednalo spíše o mediální souboj dotčených stran. Někteří aktéři ze strany odpůrců návrhu vyhlášení pojali spor jako předvolební kampaň. Jejich počínání bylo označeno ze šíření poplašných zpráv a nepravdivých a zkreslených informací. V březnu byl odvysílán třetí díl Soutok Morava-Dyje III v rámci pořadu Nedej se, který se zabýval již konkrétními připomínkami starostů. Přispěli i starostové obcí, které jsou součástí nedaleké CHKO Pálava. Zabývali se přínosy a omezeními z praxe, které CHKO přináší. MŽP, institut aplikované ekologie DAPHNE a Hnutí DUHA se snažily upozornit obyvatele dotčených obcí na jedinečnost daného území prostřednictvím letáčků, které byly v obcích distribuovány a mj. se snažily o vyvrácení mylných informací. V květnu ředitelka odboru zvláště chráněných částí přírody A. Vopálková zaslala místním samosprávám dopis obsahující žádané vysvětlení ochranných podmínek. Z těchto snah nepadlo téměř nic na úrodnou půdu, jelikož v červnu byla místními občany sepsána petice proti vyhlášení.
36
2011 Rokem 2011 začal konec posledního pokusu o vyhlášení CHKO Soutok. Ministrem životního prostředí se stal T. Chalupa a ten v červnu na diskuzi v Lednici zastupitelům místních samospráv potvrdil, že vzhledem k dlouhodobému odporu obcí CHKO vyhlášeno nebude. 2012 – současnost V roce 2012, potažmo 2013 MŽP oznámilo, že vyhlášení CHKO Soutok již není prioritou. Z důvodu odporu lidí a samospráv s vyhlášením již nepočítá a tak se případná jednání opět odsouvají na dobu neurčitou. Poslední aktualitou ve věci je, že v lednu 2014 vypršela lhůta ČR pro vyhlášení chráněného území pro lokality EVL (po 6 letech). M. Vlašín podal na ČR stížnost Evropské komisi. Z korespondence vyplývá, že Evropská komise se bude daným problémem zabývat a bude žádat podání vysvětlení, proč tato lhůta nebyla dodržena (Vlašín, 2014). Aktuální stav a pozice ministerstva S ohledem na unikátní přírodní hodnoty (a to co do rozsahu i kvality) tohoto území, a s ohledem na významné ekologické funkce, které tato lokalita plní, byl připraven návrh na vyhlášení CHKO Soutok, přičemž lze konstatovat, že zájmové území jednoznačně splňuje kritéria pro vyhlášení kategorie CHKO. Navíc nařízením vlády č. 132/2005 Sb. ze dne 22. prosince 2004 se stanovil národní seznam EVL, do kterého byla pod kódem CZ0624119 zařazena i lokalita Soutok – Podluží. V tomto nařízení vlády byla pro ochranu EVL Soutok – Podluží navržena také ochrana formou CHKO. Mimo jiné vzhledem k zákonné povinnosti (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) zajistit ochranu EVL prostřednictvím vyhlášení zvláště chráněných území (v tomto případě CHKO jak stanovoval národní seznam EVL), zahájilo ministerstvo v minulosti neformální kroky, které směřovaly k vyhlášení CHKO (zpracování návrhu na vyhlášení, plánu péče o CHKO, začalo neformální projednávání záměru s partnery v regionu). S ohledem na opakované zásadní nesouhlasné stanovisko regionu s vyhlášením CHKO však bylo
37
projednávání ukončeno. Postoj regionu se od té doby nezměnil, ministerstvo proto v současnosti nepodniká žádné kroky, které by směřovaly k vyhlášení CHKO v tomto území. Vedení ministerstva považuje za efektivní a žádoucí zajišťování ochrany území v dohodě a ve spolupráci s představiteli dotčeného regionu, což však bohužel není případ tohoto území. Nedávno bylo navíc schváleno nařízení vlády, kterým se stanoví seznam EVL a formy jejich ochrany, které má při ochraně EVL zohlednit možnost využití institutu základní ochrany dle § 45c odst. 2 zákona č. 1114/1992 Sb. V tomto nařízení vlády je mimo jiné upraven návrh kategorie zvláště chráněných území na vyhlášení u EVL Soutok - Podluží. Na základě odborné analýzy byl navržen systém maloplošných zvláště chráněných území, která by měla zaručit dostatečnou ochranu cílových druhů a stanovišť na vybraných částech EVL, tam kde nemůže být využita základní ochrana. V nařízení jsou pro EVL Soutok Podluží uvedeny následující kategorie zvláště chráněných území: NPR, NPP, PR a PP. Vzhledem k této skutečnosti již nevyplývá povinnost vyhlásit v daném území CHKO (z důvodu zajištění ochrany EVL), tak jak to bylo v původním nařízení vlády z roku 2005 (Dorňák, 2013).
38
8
Použité argumenty proti vyhlášení CHKO Soutok
Jednání o vyhlášení CHKO Soutok se konala již několikrát, avšak zatím se především díky stálému odporu místních obcí a občanů nepodařilo vyhlášení prosadit. Jejich negativní postoj přetrvává. Přesto si jsou i odpůrci návrhu vědomi mimořádné hodnoty území. Jsou však stále přesvědčeni, že ochrana daného území je dostatečná, a že CHKO by znamenala nárůst byrokracie a omezení. Mezi odpůrce záměru patři všichni starostové dotčených obcí, Lesy ČR, s.p. v zastoupení LZ Židlochovice, který je správcem většiny lesů na daném území, zástupci BR Dolní Morava, jejímž zakladatelem jsou Lesy ČR, ČSOP Břeclav, OHK Břeclav, v níž jsou sdružování místní podnikatelé nebo OAK Břeclav (Gregorová, 2013). Podle Stloukala (2013) je problém spíše v rovině politické než věcné. Námitky a připomínky zástupců místní samosprávy jsou čerpány ze zápisů jednání (dostupných ze stránek obce Lednice a Lanžhota), novinových článků, stanovisek obcí a dotčených orgánů a z korespondence. Podle případných dopadů jsou rozděleny do 6 skupin. Komentování argumentů v první řadě vychází z aplikace zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, z plánů péče jiných CHKO a z komunikace s MŽP. Jednotlivé argumenty odpůrců proti vyhlášení CHKO Soutok jsou prezentovány v následujících podkapitolách.
8.1 Omezení Základními ochrannými podmínkami, které vyplývají z vyhlášení CHKO, se zabývá §26 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Bližší ochranné podmínky jsou stanoveny nařízením vlády o vyhlášení CHKO. Obava z omezení pohybu a vjezdu do CHKO Soutok Nejen zástupci samospráv obcí, ale především jejich obyvatelé se obávají, že po vyhlášení CHKO dojde k omezení volného pohybu v dané lokalitě. Tato obava
39
vychází ze zkušeností z nedávné minulosti, kdy oblast soutoku Moravy a Dyje patřila do pohraničního pásma, kam byl přístup po dobu 40 let zakázán. Obyvatelé se obávají, že budou muset žádat orgány ochrany přírody a úředníky o povolení ke každému vstupu do lesa v CHKO. Z § 26 zákona č. 114/1992 Sb. vyplývá, že je na území celé CHKO zákaz vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody. V I. a II. zóně CHKO je také zakázáno pořádat soutěže na jízdních kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody. Hrozí-li poškozování území v I. zóně CHKO, může orgán ochrany přírody dle § 64 po projednání s dotčenými obcemi omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí. Zákaz či omezení vstupu musí být řádně vyznačeny na všech přístupových cestách a vhodným způsobem i na jiných místech v terénu. Současný návrh zonace CHKO je vyobrazen v příloze B. Výjimky ze zákazů uvedených v základních ochranných podmínkách zvláště chráněných území může podle § 43 povolit příslušný orgán ochrany přírody v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody nebo pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. To, že se v konkrétním případě jedná o jeden z těchto důvodů pro povolení výjimky, musí žadatel ve své žádosti náležitě odůvodnit. Komentář: V ČR jsou tyto výjimky běžně udělovány. Kromě toho je vjezd např. do lesa omezen i jinými zákony, např. zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích. V tomto případě se tedy nejedná o zásadně limitující opatření. Nemožnost vybudování cyklostezky (mj. spojující Lanžhot a LVA) Dle místních samospráv je nemožné po vyhlášení CHKO budovat nové asfaltové cyklostezky a také není zaručeno zachování těch stávajících. Rekreační využití je dle zákona č. 114/1992 Sb. přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty CHKO.
40
Dle bližších ochranných podmínek uvedených v Návrhu na vyhlášení CHKO Soutok bude k vybudování cyklostezek potřeba povolení orgánu SCHKO. Jejich záměrem je dohodnout se na podmínkách, nikoli striktní zákaz činnosti. Budování cyklostezek a cyklotras je běžné nejen v CHKO, ale dokonce i ve všech NP, které se na území ČR nacházejí. Např. sousední CHKO Pálava prochází hned několik cyklostezek. Podle MŽP se ochrana přírody mnohdy i sama finančně podílí na přípravách projektů. Pro vybudování cyklostezek a cyklotras bude ovšem nutné hledat optimální řešení jejich vedení, aby nebyla ohrožena ta nejcennější místa. Zachování stávajících cyklostezek není v rozporu s ochranou přírody. S ohledem na plochu NCHKO Soutok jsou cyklotrasy ideálním řešením dostupnosti odlehlých částí (např. soutok řek Moravy a Dyje). Cyklisté by tak mohli navštívit a poznat mnohem větší území než pěšky. Vybudování cyklostezky, která by propojila Lanžhot s LVA, je vhodným nástrojem pro další rozvoj turistického ruchu. Cyklostezka by mohla být dále napojena na cyklostezku vedoucí do Vídně či Moravské vinařské cyklostezky v okolí, např. na Mikulovskou nebo Velkopavlovickou. Obora Soutok je již nyní díky rovinatému terénu a vhodné cestní síti častým cílem cyklistů. Cesty jsou v dobrém stavu, bylo by však vhodné vybudovat odpočinkové zóny s lavečkami a především s odpadkovými koši. Vhodné označení tras ovšem není zcela možné. Oblast samotného soutoku je záplavovým územím a značky byly unášeny vodou. I obora Obelisk je cílem jak cyklistů, tak turistů. Zde by ovšem bylo zapotřebí výraznější označení cest přístupných veřejnosti a jasné vymezení veřejnosti nepřístupné části, aby nedocházelo k případným vstupům na soukromý pozemek. Komentář: Obava z nemožnosti budování cyklostezek je irelevantní. Zachování stávajících cyklostezek není v rozporu s ochranou přírody a budování nových bude s povolením SCHKO také možné. Bude však zapotřebí najít ideální vedení stezky. Vhodnějším řešením by ovšem byly cyklotrasy než asfaltové cyklostezky.
41
Omezení stávající činnosti v zemědělské a lesnické výrobě Dle zákonu č. 114/1992 Sb. je hospodaření omezeno pouze v I. a II. zóně CHKO. I. a II. zóna je dle současného návrhu vymezena v lesích a na trvalých travních porostech. Orná půda se nachází až za hranící těchto zón, kde hospodaření omezeno není. V této oblasti bude zapotřebí hospodařit k přírodě šetrným způsobem. K tomu záměru si mohou vlastníci pozemků zažádat o dotace či granty na podporu šetrného způsobu hospodaření. V I. a II. zóně NCHKO by bylo vhodné upustit od holosečí a následného frézování v zájmu zachování biodiverzity a od výjimky ze zákona o těžbě dřeva, kterou LZ Židlochovice disponuje. Výjimka je udělena z důvodu složitosti obnovy lesa na lužních stanovištích, proto je nezbytné vymezit části CHKO, kde toto hospodaření má kladný dopad a kde naopak neprospívá a následně omezit tento způsob hospodaření alespoň částečně. Problémem také je, že již dříve byl les na velkých plochách obnovován celoplošně, tudíž se nyní do stádia obmýtí dostává spousta dřevin současně. Vzniklá újma a ztížené hospodaření by mohly být kompenzovány finančními náhradami z prostředků státního rozpočtu, které upravuje § 58 zákona č. 114/1992 Sb. Komentář: Jelikož se orná půda nachází až za hranicemi I. a II. zóny, zemědělská výroba omezena nebude. V případě lesního hospodaření jsou obavy na místě a těžba omezena zajisté bude, především v I. a II. zóně NCHKO. Dosavadní způsob těžby je neudržitelný. O jeho změnu by se mělo usilovat i v případě nevyhlášení CHKO. Omezení lodní dopravy Lodní doprava zejména na Zámeckém rybníku a z Břeclavi k Janohradu by po vyhlášení CHKO neměla být nijak dotknuta. Vhodným doplňkem by ovšem bylo využívání ekologicky šetrných vyhlídkových lodí. Např. poháněných plynovým motorem, který je k životnímu prostředí šetrnější.
42
Největším problémem ovšem dle mého názoru není provoz lodí, ale samotní turisté, kteří překračují ochranný režim, vyhazují při plavbě odpadky do řeky či v lese apod. Tento problém je ovšem problémem spíše etickým. Komentář: Argument je bezpodstatný. Lodní doprava probíhá v současné době v NPR Lednické rybníky, kde jsou již nyní podle zákona č. 114/1992 Sb. nejpřísnější pravidla ochrany. V případě zařazení NPR do I. zóny CHKO tak neznamená více limitující opatření než v současnosti. Výrazné snížení pracovních příležitostí Dle zástupců místních samospráv by po vyhlášení CHKO výrazně ubylo pracovních příležitostí, zejména v zemědělství a lesnictví, kde je zaměstnán velký počet pracovníků. Jak již bylo zmíněno v argumentu Omezení stávající činnosti v zemědělské a lesnické výrobě, samotné zemědělství a lesní hospodaření by omezeno být nemělo. I nadále budou v lesích hospodařit jejich vlastníci, většinou tedy Lesy ČR. Počet pracovních příležitostí by naopak mohl mít rostoucí tendenci, zvláště v případě zřízení pobočky SCHKO, která bude vykonávat činnost speciální státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny. V této organizaci by zajisté měli být zaměstnáni primárně lidé z dotčených obcí, aby rozhodování o dané oblasti bylo co nejblíže obyvatelům. Komentář: Jak již bylo výše uvedeno, zemědělská výroba omezena nebude. Lesní hospodaření bude jen částečně upraveno. Naopak by měla vzniknout nová pracovní místa v souvislosti se zavedením úřadu SCHKO. I tato připomínka je tedy vedlejší. Ani jeden z orgánů ochrany přírody nebude zohledňovat regionální a místní potřeby a zvyklosti V první řadě by bylo vhodné, aby se místní občané účastnili samotného procesu vyhlašování. Již na několika jednáních se zástupci MŽP se občané mohli vyjádřit, a proto bylo možné zjistit, že jejich názor má stejnou váhu jako názor zastupitelů. Své připomínky k plánu péče také mohli zaslat na MŽP. Pokud se bude konat další
43
kolo vyjednávání o vyhlášení CHKO Soutok, zajisté se tak bude dít opět za účasti dotčené veřejnosti a opět bude možnost připomínkovat návrh vyhlášení. Vypořádání připomínek je jednou z možností, jak zapojit občany do procesu vyhlašování a jak jim ukázat, že každý hlas je rozhodující. Každá připomínka, která byla zaslaná v termínu na MŽP, musela být vypořádána. Z některých dokumentů ovšem vyplývá, že tomu tak nebylo a MŽP na všechny připomínky nereagovalo. Orgány ochrany přírody jsou silně decentralizované a správy jednotlivých CHKO se vždy nacházejí na dotčeném území. Pro zohledňování místních zvyklostí a potřeb by bylo vhodné jako zaměstnance SCHKO Soutok zvolit uchazeče z místních obcí. Informovanost a participace občanů na rozhodování o dění v jejich obcích je nezbytnou součástí demokratické společnosti a spokojenosti obyvatel. Komentář: Dle mého názoru tomu bude spíše naopak. Rozhodování bude decentralizováno a přesunuto na místní úroveň, kde již samotná participace občanů bude znamenat zohlednění místních zvyklostí a potřeb. Nechceme, aby došlo k odcizení našich obyvatel chráněnému území jako důsledek různých zákazů a omezení, aby se území nestalo pro návštěvníky neatraktivní Jak již bylo zmíněno výše, nezbytnou součástí rozhodovacího procesu o podobě ochrany přírody v daném území je spoluúčast občanů na rozhodování. Ochrana přírody se dle § 70 uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů. Občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny podle zákona č. 114/1992 Sb. Občanské sdružení je také oprávněno se zúčastnit správního řízení a má postavení účastníka řízení. Také obce se dle § 71 prostřednictvím svých orgánů zapojují do ochrany přírody a krajiny ve svých územních obvodech.
44
V potaz musí ovšem být brán i fakt, že obce nacházející se především v Lednickovaltickém areálu jsou již dostatečně svázány ve svém rozvoji především z hlediska památkářského (UNESCO), ochranářského (EVL, PO, NPR apod.), zátopovým územím, jímacím územím vodních zdrojů a jinými. Každé další jednání o ochranářství tak u občanů vzbuzuje nevoli. Tuto nevoli však vzbuzují především lidé, kteří zastupují stát při prosazování ochrany bez ohledu na samotné občany. Aktuální názory obyvatel jsou dány především prezentací striktních názorů politických elit v obcích, které proběhly v místních médiích. Spousta jejich nepravdivých argumentů vyplývala dle Miklína (2010) buď z nepozornosti na jednáních, neznalosti zákona nebo vědomého lhaní občanům. Proto by bylo vhodné uspořádat besedy v jednotlivých obcích s nezávislými odborníky, kteří by objektivně zhodnotili stav území a odpovídali by na případné dotazy zúčastněných. Před samotnými besedami by v dostatečném časovém úseku měli být všichni obyvatelé upozorněni na možnost účasti, např. prostřednictvím obecního rozhlasu, v místním tisku nebo pozvánkami do poštovních schránek. Komentář: V současné době kolují mezi místními obyvateli názory, které z velké části nejsou postaveny na faktickém základě. Jedná se o názory přejaté od místních elit, které se netají odporem vůči vyhlášení CHKO a potažmo proti Praze. Celý proces vyhlašování pojaly spíše jako předvolební kampaň a boj proti státním institucím. Proto by bylo zapotřebí obyvatele objektivně informovat o kladech a záporech vyhlášení CHKO. V ostatních lokalitách se po vyhlášení CHKO atraktivnost území spíše zvýšila. Tento argument je bezpodstatný. Úředníci budou rozhodovat o tom, jakou barvu střechy si kdo může dát NCHKO Soutok je vymezena tak, aby nezasahovala do zastavěných částí obcí (mimo již zmiňovanou část obce Lednice, které by bylo vhodné z návrhu vyjmout), z tohoto důvodu nikdo nemůže do takových rozhodnutí zasahovat. Komentář: Z hlediska vymezení NCHKO a pravomocí SCHKO je připomínka naprosto neopodstatněná.
45
Omezení rybářů Argument vznesený na jednání v Lanžhotě ze strany rybářů byla obava, že jim bude nařizováno, co do svých rybníků mohou a nemohou vysadit. Základní ochranné podmínky vyplývající ze zákona č. 114/1992 Sb. neupravují práva rybářství. Bližší ochranné podmínky uveřejněné v plánu péče se již rybářství dotýkají, avšak ze stanoviska sportovních rybářů z obcí Lednice a Nejdek, tedy uživatelů rybářského revíru Dyje 4D, který je téměř celý součástí navrhované CHKO, vyplývá, že dle plánu péče není omezen stávající výkon práva rybářství. Jejich organizace je připravena podílet se jak na dlouhodobých tak i dílčích cílech a akceptovat navrhovaná opatření zmíněná v předloženém návrhu plánu péče CHKO Soutok. Veškeré jejich činnosti jsou v souladu s požadavky uvedenými v plánu péče. Komentář: Dotčení rybáři po prostudování materiálů nakonec oznámili, že výkon jejich práva nebude nijak omezen a sami jsou ochotni při naplňování plánu péče spolupracovat. Proto je i tento argument neopodstatněný. NPR Cahnov-Soutok a NPR Ranšpurk jsou pro veřejnost uzavřeny a neprodyšně oploceny betonovým plotem Argumenty zastupitele obce Lanžhot A. Hostiny jsou některými oponenty považovány za vědomé lhaní či šíření poplašné zprávy (Miklín, 2010). Názor byl publikován ve zpravodaji Městského úřadu Lanžhot (1/2010). Zmiňované NPR se nacházejí na území obory Soutok, která byla zřízena v 70. letech za účelem chovu oborní zvěře a se svou rozlohou 4 232 ha je největší oborou v ČR (Lesy ČR, 2012). Vysoký stav dančí, jelení a černé zvěře nedovoloval vlivem okusu přirozenou obnovu lesa. Jelikož NPR jsou nejcennější a nejpřísněji chráněná území v ČR (Čihař, 1998) a Cahnov-Soutok a Ranšpurk jsou od 30. let 20. století bezzásahovými pralesy (Mackovčin a kol., 2008), bylo nutné, aby byly oploceny. K oplocení NPR Ranšpurk došlo v roce 1992, NPR Cahnov-Soutok byla oplocena až v roce 2004 a od té doby je opět umožněno přirozené zmlazování lesa. NPR jsou oploceny
46
plotem drátěným, s betonovými či dřevěnými sloupky. Oplocení rezervací nebylo vybudováno za účelem znepřístupnění oblasti turistům, nýbrž zvěři. Komentář: Tato připomínka je považována za vědomé lhaní či neznalost daného území. Proto ji lze považovat za absolutně irelevantní. Ochrana přírody blokuje schvalování LHP LZ Židlochovice vznesl připomínku, že ochrana přírody pro ně bude znamenat komplikace při sestavování LHP, což by pro ně znamenalo omezení těžby v zájmovém území a sestavování takového LHP, který bude vyhovovat především státní ochraně přírody. Komentář: Tento argument je opodstatněný, jelikož pro lesní hospodářství je plán péče závazný. S ohledem na snahu o udržitelnou těžbu by ovšem dříve či později omezení pro LZ Židlochovice přišlo.
8.2 Administrativa Komplikace výkonu státní správy a samosprávy obcí Samotné postavení samospráv by se ani po vyhlášení CHKO měnit nemělo. Dle MŽP jedinou zásadní změnou bude, že orgánem ochrany přírody s kompetencí pro území, která leží přímo v CHKO, bude SCHKO a nikoli obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo krajský úřad. Proti současnému stavu, kdy část vyjádření potřebuje občan od obce s rozšířenou působností a část od krajského úřadu, to představuje značné ulehčení. Komentář: Argument je opodstatněný v souvislosti s potřebou povolení na více činností, než je tomu v současné době. Na druhou stranu se ovšem jedná o zjednodušení, kdy bude potřeba žádat povolení pouze jediný úřad a to SCHKO.
47
8.3 Ekonomika Bude to mít negativní dopad na městskou pokladnu Významným argumentem pro místní samosprávy je otázka možnosti těžby ropy, zemního plynu a štěrkopísků. Podle starosty Lanžhota do obecního rozpočtu putuje od Moravských naftových dolů částka kolem 700 000 Kč ročně, což představuje zhruba 2 % z celkových příjmů rozpočtu obce (Ministerstvo financí, 2013). Ze základních ochranných podmínek uvedených v zákoně č. 114/1992 Sb. vyplývá zákaz těžby nerostů v I. zóně CHKO. Z hlediska výšky příjmu do obecních rozpočtů je zřejmé, že v této situaci převažuje veřejný zájem a je tedy možné udělit ze zákona výjimku. Navíc již nyní probíhá těžba ropy a zemního plynu v EVL Soutok-Podluží, kde také platí podmínka nezhoršeného stavu. Dle MŽP zde musel být vyhodnocen jejich vliv na stav předmětů ochrany a MŽP nemá v úmyslu stávající těžbu omezovat. Výjimka byla udělena např. i v CHKO Pálava, kde těžba ropy probíhá v I. zóně. Komentář: V dané situaci bude potřeba požádat o udělení výjimky. Výjimky ze zákona v souvislosti s těžbou ropy a zemního plynu jsou v ČR běžně udělovány, obzvlášť v případě, kdy převyšuje veřejný zájem. Již v současnosti je těžba navíc omezována v souvislosti s Naturou 2000 a MZCHÚ, proto se nejedná a výrazně limitující prostředek. Stát nekompenzuje navýšení investic způsobených touto ochranou K získání finančních prostředků potřebných k investicím, které jsou spojeny s ochranou přírody a krajiny, je možné využít některé dotační programy a granty Evropské unie, České republiky či kraje (např. Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí České republiky apod.). V současné době mají stále ekonomické výnosy přednost před samotnou ochranou přírody a životním prostředí. Je nutné si uvědomit, že současný krátkodobý zisk
48
z nešetrně vytěženého dřeva a neudržitelného hospodaření znamená v budoucnu mnohonásobné investice do snah o obnovu ekosystému. Komentář: Daná připomínka je opodstatněná. Je ovšem možné využít dotační programy, které nabízejí fondy EU či ČR. Tyto nevratné dotace podstatně investice snižují. V případě nevyhlášení CHKO by navíc v budoucnosti investice do obnovy krajiny a životního prostředí byly mnohonásobně vyšší a není zajištěno, že by se obnova povedla.
8.4 Rozvoj obcí Omezení další výstavby Velmi často zmiňovaným argumentem je omezení možnosti další výstavby, která by podle odpůrců znamenala zastavení rozvoje obcí a s tím spojenou depopulaci a především odliv podnikatelských subjektů. Hranice NCHKO Soutok nezasahují do zastavěných částí obcí a dle aktuálních územních plánů se NCHKO rozprostírá na území, kde stavební zákon výstavbu nepřipouští. Jedná se především o záplavová území, lesní pozemky a trvalé travní porosty. Není tedy předpokladem, že by v daném směru měli být občané omezováni. Komentář: V souvislosti s aktuálními územními plány, které na daném území, kde by se CHKO Soutok rozprostírala, nepřipouští výstavbu, je tato připomínka neopodstatněná. Aby kolem Břeclavi nebylo nic než CHKO? Nás jako město to svírá a ničí. A v současnosti nemáme téměř plochy, kam se rozvinout. Ačkoli CHKO je vymezena mimo intravilán všech obcí, město Břeclav bude ze severní a jižní části obklopeno především II. zónou NCHKO. CHKO zde kopíruje území lesů, které v současné době dle platného územního plánu obce Břeclav nejsou pro výstavbu určena. Jediná možnost pro rozvoj obce a nové
49
zastavění pozemků připadá v úvahu na východní straně, jak z hlediska případného vyhlášení CHKO, tak i z hlediska současně platného územního plánu města. Komentář: I zde platí to stejné, co u argumentu výše. Současné územní plány v dotčených místech s výstavbou nepočítají a nepřipouští ji, proto se nejedná o podstatnou námitku. Zpomalil by se rozvoj obcí Jak již bylo několikrát uvedeno, hranice území NCHKO jsou vedeny mimo intravilán všech obcí a dle platných územních plánů na těchto pozemcích není výstavba připuštěna, proto rozvoj obcí z hlediska výstavby nebude omezen. Rozvoj v podobě finančních podpor, vzdělávání, poradenství, regionálního managementu apod. negativně dotknut nebude. Komentář: Taktéž se nejedná o pádný argument. Rozvoj obcí z hlediska výstavby, finančních podpor, vzdělávání a jiných omezen nebude. Negativní dopad na příhraniční spolupráci Přeshraniční spolupráce bude i nadále zachována. Vyhlášení CHKO naopak umožní spolupráci i v rámci ochrany přírody, krajiny a životního prostředí. V případě zájmu bude zajisté možné obnovit snahu o vytvoření Ekologických stavebních kamenů pro náš společný evropský dům, jejichž koncepce je vysvětlena v kapitole 7 Vývoj jednání. Pochybnost o možnosti vybudování lávky přes Dyji do obce Rabensburg je oprávněná. V této části spadá les na území ČR do I. zóny CHKO a podle základních ochranných podmínek zde není možné umisťovat a povolovat stavby. Výstavba lávky dle mého názoru nijak chráněné území neomezí a spíše naopak zvýši atraktivitu území. Prakticky po celé délce státní hranice vede betonová cesta, která by umožnila vjezd vozidlům stavby. V daném případě by bylo vhodné udělit výjimku podle § 43 (činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území). V zájmu zachování co největšího klidového
50
režimu v CHKO by bylo ovšem vhodné, aby co největší část stavby byla realizována ze strany Rakouska. Komentář: Přeshraniční spolupráce v zájmové lokalitě byla plánována již v 90. letech 20. století, především v oblasti ochrany přírody. Přírodní podmínky jsou na obou stranách hranice (jak s Rakouskem, tak i se Slovenskem) podobné, proto zde není důvod se obávat omezení spolupráce. Naopak by bylo možné spolupracovat ve formě bilaterálních či trilaterálních chráněných území. NP Jako reakce na zveřejnění Plánu péče o CHKO Soutok vzešel návrh, aby místo CHKO Soutok byl vyhlášen NP Podluží. Podle zástupců místních samospráv je NP prestižnější, ekonomicky výhodnější a pro obce bude mít jiná, lepší pravidla. Ze zákona č. 114/1992 Sb. vyplývá, že za NP mohou být vyhlášena rozsáhlá území, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy. Tato podmínka si protiřečí s jinými tvrzeními odpůrců, např. že hodnoty, které daná lokalita má, byly vytvořeny lidskou činností, především lesníky nebo že i nadále zde chtějí provozovat těžbu dřeva, ropy, zemního plynu a štěrkopísků. CHKO na rozdíl od NP nevylučuje hospodářskou činnost z přírodně cenných lokalit ovšem za podmínky, že neohrozí základní přírodní hodnoty chráněného území. Součástí NCHKO jsou i dochované památky historického osídlení, která dle zákona spadají v případě zvláštní ochrany spíše do kategorie CHKO. Z později zveřejněných novinových článků, zápisů z jednání a diskuzí se ovšem ukázalo, že si odpůrci byli vědomi, že NP zde vyhlášen být nemůže a jednalo se jim spíše o snahu zdržet samotná jednání o vyhlášení CHKO. Komentář: Tento argument byl použit pouze z důvodu získání více času, což se místním samosprávám povedlo. Z hlediska opodstatněnosti se však jedná o zcela neoprávněný argument.
51
Omezení rozvoje turistického ruchu Zmíněn byl i argument, který se týká možného omezení rozvoje turistického ruchu především v návaznosti na omezený pohyb osob v lokalitě. Dle mého názoru je tato připomínka irelevantní, jelikož „nálepka“ CHKO je v očích turistů spíše lákadlem než odpuzením. Chráněná území se po vyhlášení objevují na oficiálních seznamech i v učebnicích či skriptech, kde je propagována jejich jedinečnost a dostávají se tak do povědomí širší veřejnosti. CHKO vzbuzují u turistů mnohonásobně větší zájem o návštěvu daného území a jsou častěji vyhledávány jako turistické cíle návštěvníků ze vzdálenějších lokalit než nechráněná území, ačkoli mohou být více jedinečné. Turistický ruch je v dané lokalitě rozvíjen především díky Lednicko-valtickému areálu, který patří na seznam světového dědictví UNESCO a stává se cílem turistů z celé ČR i zahraničí. Určitým lákadlem pro turisty, zejména pro rodiny s dětmi, nebo školní skupiny může být vybudování nových naučných stezek především ve východní části NCHKO. V současnosti se v dané lokalitě nachází šest NS, které jsou umístěny v západní části, a to NS Lednické rybníky, NS doupných stromů (ukázka viz příloha F), NS Břeclav-Pohansko-Lány, NS Lužní les a dvě NS v rámci projektu Pohádkové Česko. Jednalo by se o vytvoření cedulí s informačními texty, které by návštěvníky provázelo určitou částí CHKO. NS se mohou zabývat historií území, faunou, flórou nebo jinými zajímavostmi. Je ovšem zapotřebí zvážit jejich umístění, aby nedocházelo k poškozování cedulí vodou v záplavových oblastech. Dalšími ze škály možností je např. vydání publikace o unikátnosti CHKO či výstavba informačního střediska s trvalou expozicí např. o historii území, hospodaření apod. Ve středisku by bylo vhodné zaměstnat kvalifikované pracovníky, kteří by mohli zároveň být i průvodci v terénu, kde by svůj výklad mohli podkládat konkrétními ukázkami a poukazovali by na výjimečnosti lokality, které při běžné návštěvě spousta turistů může neúmyslně přehlédnout. I tato možnost by přinesla vytvoření nových pracovních míst pro region. Služeb
52
kvalifikovaného průvodce již nyní využívají školní skupiny či skupiny turistů např. v CHKO Litovelské Pomoraví či sousední CHKO Pálava. Komentář: Jak je již výše zmíněno, tento argument je také neopodstatněný. CHKO turisty spíše láká, než odhání. Navíc v případě vyhlášení CHKO se lokalita dostane do povědomí více lidem. Omezení rozvoje drobného a středního podnikání Tento trend je podle členů OHK pozorován již několik let, zejména po vyhlášení Natura 2000. Z několika výzkumů, které se zabývaly stavem drobného a středního podnikání ve venkovských oblastech, vyplývá, že tato problematika má celorepublikovou povahu. Podle Svobody (2008) mají drobní a střední podnikatelé na venkově složitější podmínky než jejich konkurence ve městech. Mezi nejčastější problémy patří špatný stav občanské i technické infrastruktury a v oblasti cestovního ruchu nízká úroveň partnerství mezi státní správou, krajskou a obecní samosprávou a podnikatelskými
subjekty.
Základním
předpokladem
alespoň
částečné
ekonomické soběstačnosti venkovského prostoru je diverzifikace ekonomických činností nezemědělské povahy. Faktory, které drobní a střední podnikatelé považují za omezující, jsou dle dotazníkového šetření daně, vysoké odvody státu, náročná administrativa, náročné hygienické předpisy, malá kupní síla venkovského prostoru, velký tlak obchodních řetězců apod. (Svoboda, 2008). Pro drobné a střední podnikatele je jistým řešením zvýšení spolupráce s orgány státní správy. Společně mohou realizovat propagaci venkovských regionů, integrovaných nabídek pro návštěvníky ve formě zvýhodněných balíčků či při budování infrastruktury. Po vyhlášení CHKO Soutok lze předpokládat propagaci ve školství či na oficiálních seznamech chráněných území ČR. Z vyšší propagace
53
regionu vyplývá navýšení počtu turistů a tím pádem i příjmů jak pro obce, tak i pro místní podnikatele. Podnikatelé také mohou využít možnosti podpor, které nabízí krajské, národní či evropské intervenční programy. Komentář: Omezení rozvoje drobného a středního podnikání sice je delší dobu pozorováno, avšak je tomu tak v rámci celé ČR, nikoli pouze v dané lokalitě. S ochranou přírody formou Natura 2000 to nelze dávat do souvislosti. Poklesne cena pozemků Dle MŽP je současná tržní cena pozemků na úrovni 60-70 % ceny podle oceňovací vyhlášky. Pokud dojde k jejímu poklesu podle tzv. úředního hodnocení, je to výhodné z hlediska daně z převodu nemovitosti, daně dědické a daně darovací. U stavebních pozemků v obcích, které nejsou zahrnuty do CHKO, může naopak dojít k nárůstu jejich tržních cen, protože se stanou atraktivnějšími. Komentář: Vývoj ceny pozemku nelze předem odhadovat. Trend snižování cen pozemků po vyhlášení chráněného území nebyl zaznamenán. Lze tedy pouze odhadovat, jak se cena pozemků bude měnit za hranicí NCHKO. Avšak jak je již výše zmíněno, snižování úředních cen pozemků s sebou nese spíše výhody.
8.5 Věcné argumenty k samotnému jednání Nedostatečně zpracován plán péče Plán péče byl zpracován před novelou zákona č. 114/1992 Sb. s platností od 1. 12. 2009, která již obsahuje schválené změny ve způsobu ochrany EVL (§ 45c). Tato nová možnost přitom značně relativizuje potřebu vyhlášení CHKO, neboť touto byla dosud zdůvodňována povinností ČR zajistit ochranu EVL nacházející se na území zamýšlené CHKO. Plán péče také není zpracován podle § 1 vyhlášky č. 80/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci území chráněných podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Obsahuje pouze část zabývající se ochranou přírody a část zabývající se lidskou činností ovlivňující stav
54
přírody a krajiny. Např. krajinný ráz v NCHKO je omezen na jednu stránku a zcela v něm chybí rozbor toho, jak bylo dosaženo dnešního krajinného rázu, který je navrhován k ochraně připravovanou CHKO (Lednice, 2007). Řešením zmiňovaných nedostatků je přepracování plánu péče za účasti veřejnosti a v souladu s aktuálním zněním zákona č. 114/1992 Sb. a podle § 1 vyhlášky č. 80/2008 Sb. Do plánu péče by měly být zahrnuty navrhnuté výjimky ze základních ochranných podmínek. Plán péče by měl být sestaven v souladu s vypořádanými připomínkami. Volba ochrany přírody ve formě smluvní ochrany, na kterou se obec odkazuje, by zajisté znamenala nárůst administrativy a s každým vlastníkem by se jednotlivě musela sepsat smlouva. Jedná se o věcné břemeno, které se vztahuje k danému pozemku. Vlastník pozemku se zavazuje, že na území bude šetrně hospodařit, aby byly zachovány přírodní hodnoty. Tento závazek však nebude o nic méně náročný než by byl v podmínkách CHKO. Komentář: Tento argument lze považovat za zcela oprávněný. Proto je nezbytné zpracovat plán péče znovu a za účasti veřejnosti. Dovolávání se smluvní ochrany však shledávám s ohledem na velikost dotčeného území jako nevhodné, proto je i nadále potřeba apelovat na vyhlášení chráněného území formou CHKO. Změna hranic – především Lednice Již několikrát zmiňovaným problémem je zařazení ulic obce Lednice do IV. zóny NCHKO. Z hlediska organizace a dodržování ochranných podmínek je nejvhodnějším řešením vyjmutí této části z návrhu a posunutí hranic mimo zastavěná území. V případě, že by tato část ve IV. zóně zůstala, by ochranáři museli vstupovat do každého stavebního projektu, což by způsobovalo komplikace a navýšení administrativy. Zákon v § 27 stanovuje k bližšímu určení způsobu ochrany CHKO zpravidla 4, nejméně však 3 zóny odstupňované ochrany přírody. Vyjmutí okrajové části obce
55
tak v rozporu se zákonem není. IV. zóna by byla i nadále zachována v místech, kde NCHKO protíná železnice a dálnice D2 v úseku Lanžhot-Brodské. Komentář: Změna hranic NCHKO je z hlediska organizace a dodržování ochranných podmínek nezbytná. Proto je tato připomínka zcela oprávněná. Řešením je vyjmutí zastavěné části obce Lednice z území CHKO. Špatná pověst státní ochrany přírody Odpůrci se také odvolávají na špatnou pověst ochrany přírody. Zlomovým okamžikem v tomto případě bylo vyhlašování soustavy Natura 2000, kdy soustava byla vyhlášena bez jakékoli komunikace s místními samosprávami. Starosta obce Lednice F. Hrnčíř přiznává, že Natura 2000 je nijak neomezuje, ale problém vidí spíše v tom, že s nimi o vyhlášení nikdo nejednal, což považuje za arogantní. Současně s tímto faktem působí i názory starostů, jejichž obce spadají do CHKO Pálava. Významný vliv má také názor starostů z CHKO Šumava, kteří tvrdí, že kdyby věděli, jaká úskalí jim CHKO přinese, nikdy by je nedovolili vyhlásit. Komentář: K tomuto argumentu lze jen konstatovat, že dojmy, které starostové sdílejí, nebude nijak lehké změnit. Pokud ochrana přírody v blízkém okolí nefunguje tak, jak by měla, jsou jejich obavy v tuhle chvíli oprávněné. Jediným řešením je neustálá komunikace mezi MŽP a obcemi a následné dosazení schopných lidí do úřadu SCHKO. Samozřejmostí by také měla být participace veřejnosti dotčených obcí, aby podmínky zakotvené v plánu péče byly co nejvíce podle jejich představ a aby co nejvíce zohledňovaly regionální zvyklosti a potřeby. Podávání neúplných a jednostranných informací V průběhu jednání o vyhlášení CHKO bylo často také upozorňováno na fakt, že byly předkládány neúplné a jednostranné informace. Tento problém se nevyskytoval jen na straně zástupců MŽP, ale i na straně druhé. Velkou roli v daném sporu sehrála i média, ve kterých byla zveřejněna spousta nepravdivých informací. Média jsou ovšem silným hráčem ve veškerých situacích a jsou využívána ve všech sporech.
56
Je ovšem předpokladem, že když jsou vysláni zástupci na jednání, že mají o dané problematice přehled a veškeré informace. Komentář: Problém podávání jednostranných informací se objevoval na obou stranách sporu. Proto jej lze klasifikovat jako opodstatněný argument.
8.6 Ostatní argumenty Současná ochrana je dostatečná NCHKO v současnosti patří do soustavy Natura 2000, nachází se zde BR, památková zóna LVA a několik MZCHÚ. Podle zástupců místních samospráv je tato ochrana dostatečná. Hlavním problémem, který současnou formou ochrany není řešen, je lesní hospodaření, které mění cenná území na paseky. Intenzivní hospodaření těžkou technikou má negativní vliv na biodiverzitu daného území. Úbytkem lesního porostu a změnou krajinného krytu se např. zabýval J. Miklín (2010) v diplomové práci. Vhodným managementem pro změnu současného stavu je jednoznačně vyhlásit velkoplošné chráněné území, které by umožňovalo celoplošnou ochranu území. Nemělo by ovšem jít o striktní zákaz těžby dřeva na daném území, jelikož lesníci mají svůj podíl na současném stavu území. Bylo by vhodné pouze hospodaření upravit tak, aby bylo udržitelné a slučitelné se zachováním biodiverzity. Komentář: Současnou ochranu nelze považovat za dostatečnou, především v souvislosti s neudržitelnou těžbou dřeva, která i nadále mění cenné lesy na plantáže. MZCHÚ pokrývají jen nepatrnou část NCHKO, proto je nelze považovat za adekvátní ochranu. BR Dolní Morava také není odpovídající ochanou, jelikož jako jediná na území ČR nepodléhá orgánům ochrany přírody. Je tak některými ochranáři považována za
57
„nálepku bez obsahu“, protože kvůli svému neukotvení v tuzemské legislativě postrádá efektivní pravomoci (Gregorová, 2013). Komplikace při likvidaci komárů Obavy z nemožnosti tlumení sezónního přemnožení komárů v NCHKO Soutok jsou podnětné. Dle § 26 je v I. a II. zóně CHKO zakázáno používat biocidy. Tento fakt by znamenal nemožný pohyb turistů v lese v době komářích kalamit. Z tohoto zákazu lze udělit výjimku a v CHKO, kde je tento problém aktuální se tak běžně děje (např. CHKO Litovelské Pomoraví). Komentář: Z důvodu běžnosti udělování výjimky nelze tuto připomínku považovat za limitující. CHKO ohrozí památku světového dědictví UNESCO a způsobí jeho vymazání ze seznamu Bývalý profesor Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity J. Machovec zveřejnil svou obavu, že CHKO je v rozporu s ochranou UNESCO a že tyto dva statuty ochrany jsou rivaly. I v zahraničí je běžné, že kulturní krajiny, které jsou zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO, jsou zároveň i chráněnými územími. Např. v Rakousku je kulturní krajina Neziderské jezero zároveň národním parkem, na Slovensku je součástí CHKO Velká Fatra i památková rezervace Vlkolínec, CHKO Štiavnické vrchy má dokonce za cíl ochranu širšího zázemí Banskej Štiavnice. CHKO tak spíše doplňuje památkovou ochranu a umožňuje přístup i k dotacím, které jsou zaměřeny na hospodaření v krajině. Režim LVA by měl být podrobně specifikován i v plánu péče. Komentář: Součinnost ochrany přírody a kulturního dědictví je více než běžná (viz několik příkladů ze zahraničí výše). CHKO navíc zohledňuje spoluutváření krajiny člověkem a zahrnuje i zachovalé kulturní památky. S ohledem na zákon a příklady fungování chráněných území a kulturního dědictví společně lze zmíněný argument považovat za zcela irelevantní.
58
Když ochrana, tak ne plošná, ale lokální Spravovat území formou MZCHÚ nedovoluje účinný management. Povede pouze k fragmentaci území. Vyhlášení několika dalších MZCHÚ místo CHKO by vedlo i k nárůstu
administrativních
činností.
Ochrana
formou
CHKO
umožňuje
dlouhodobou péči o území, která nebude tolik náchylná ke změnám politické situace nebo aktuálním potřebám vlastníků pozemků. Území NCHKO Soutok je velmi rozsáhlé, takže jeho ochrana maloplošnými chráněnými územími (rezervacemi a památkami) není možná. Znamenala by jejich rozsáhlou síť, navíc s problematickým návrhem opatření vzhledem k množství chráněných druhů, kteří mohou migrovat (Miklín, Šálek, Vybíralová, 2010). Komentář: Lokální ochranou by také bylo teoreticky možné dosáhnout ochrany daného území, avšak s ohledem na rozsáhlost území a problematiku migrace živočichů je tato možnost neuskutečnitelná. LZ: „Naše dílo, sami se o to postaráme.“ Za současný stav lokality se zajisté z velké části zasloužili lesníci, kteří zde hospodaří již po několik generací. I přes vyhlášení CHKO by ve zdejších lesích stále hospodařili jejich vlastníci, což jsou z převážné části Lesy ČR. Za případné újmy, které by jim byly způsobeny omezením těžby nebo nutnou změnou technologií, by jim dle § 58 měla být poskytnuta finanční náhrada. Opět by bylo vhodné zvážit přidělenou výjimku, která LZ umožňuje vytvářet až 2 ha paseky. Všechna existující území v ČR byla historicky spoluvytvářena nebo ovlivňována člověkem a pro jejich dlouhodobé fungování jsou další lidské zásahy většinou nezbytné (Kočárek, 2004). Příhodný komentář k této připomínce a jeden z důkazů, že tomu tak být nemůže, je prohlášení lanžhotského občana na veřejném projednání v Lanžhotě v lednu roku 2010 „Co zde chcete chránit? Před pár roky se zde daly bledule kosit kosami a nyní zde nic neroste.“ Se změnou a intenzifikací hospodaření se začal projevovat úbytek druhů vázaných na tradiční biotopy. Současné hospodaření není schopno ani
59
odpovědno zajistit ochranu druhů a jejich stanovišť na tak rozsáhlém území jako je území plánované CHKO Soutok (Miklín, Šálek, Vybíralová, 2010). Komentář: Ačkoli lesníkům nelze upřít jejich podíl na současném stavu zájmové lokality, aktuální způsob těžby je neudržitelný a se zachováním biodiverzity neslučitelný. CHKO by navíc nezasahovala pouze do lesů, ale jedná se mimo jiné o území luk a mokřadů, které je také nutné chránit. I nadále by tu navíc lesníci hospodařili. S ohledem na vidinu ekonomického zisku, kterou LZ zajisté má, je zapotřebí, aby lokalitu spravoval subjekt, který bude zohledňovat i jiné funkce lesa než produkční.
60
9
Navrhované řešení
Po prostudování odborné literatury a studií, zabývajících se lokalitou NCHKO Soutok, s ohledem na činnosti člověka, které zde pomáhaly utvářet území a současný stav, je nutné konstatovat, že vyhlášení CHKO je pro tuto oblast nejvhodnějším řešením ochrany přírody a krajiny a jeho zachování i pro další generace. Velkoplošné chráněné území umožňuje jednotný management pro celou lokalitu, který je nezbytný pro zachování nebo zlepšení stávajícího stavu. Avšak oproti původnímu návrhu je nutné zohlednit připomínky dotčených subjektů, provést několik změn a především plán péče prodiskutovat s širokou veřejností. V první řadě by bylo vhodné začít s poznávacím obdobím, které již proběhlo, avšak až v konečné fázi jednání. V poznávacím období by zástupci místních samospráv mohli ve vybraných CHKO načerpat potřebné informace a zkušenosti, jak CHKO v praxi funguje a jaké klady a zápory to obcím opravdu přináší. Nejvhodnějším místem je z mého pohledu CHKO Litovelské Pomoraví, které je přírodními podmínkami NCHKO nejblíže. Také je nezbytné zahájit informační kampaň, ve které se budou moci obyvatelé vyjádřit a dozvědět se více podrobností. Informační kampaň může být vedena prostřednictvím internetových stránek, tištěných informačních materiálů či ve formě besed, na které je ovšem nutné místní občany v dostatečném časovém předstihu upozornit, např. prostřednictvím místního rozhlasu. Informační kampaň by měla být pod záštitou MŽP. Jejím cílem by měla být snaha o srozumitelné, objektivní a závazné stanovisko, které by pro širokou veřejnost z vyhlášení CHKO vyplývalo. Je zapotřebí snažit se zkoordinovat ochranu přírody a krajiny s ohledem na samotné občany. Je třeba určitých kompromisů ze všech stran, aby vznik CHKO nebyl pro dotčené subjekty přítěží. V okamžiku, kdy samotný návrh proběhne formou diskuze, je velká pravděpodobnosti, že se s tím místní ztotožní. Obyvatelé dotčených obcí by se také měli sdružit do občanského sdružení, které má lepší vyjednávací pozici upravenou zákonem č. 114/1992 Sb. Prostřednictvím
61
občanského sdružení tak mohou dostávat informace o záměrech plánovaných v jejich obcích a mohou se účastnit i správních řízení. CHKO umožňuje lidem využívat krajinu a současně díky jejich hospodaření pomáhá zachovat typický krajinný ráz. Jakmile dojde ke zřízení CHKO, je nezbytné ji okamžitě účinně řídit tak, aby byla udržena její biologická rozmanitost. Jelikož lesní hospodaření, především v této lokalitě, je střetem ochrany přírody a ekonomického využití, je nevyhnutelné změnit způsob hospodaření a upustit od výjimky ze zákona, která zde umožňuje těžit souvisle na dvojnásobné ploše lesa než v normálním hospodářském lese. Hlavním cílem CHKO by tak měla být snaha o trvale udržitelný způsob hospodaření v zájmovém území. Neznamená to ovšem úplný zákaz těžby v lesích, jelikož zásluha lesníků na současném stavu je nesporná. Jde pouze o úpravu těžby do udržitelné podoby, zejména o upuštění od celoplošné přípravy půdy. Můj návrh také počítá s návratem části lesů k tradičnímu lesnímu hospodaření formou nízkého a středního lesa doplněného o pastvu (lesy v oblasti soutoku spadající do I. zóny). Pro obnovu dubů je tento způsob nejvhodnější. Také by mělo být prosazeno dosažení vyrovnané věkové struktury a ponechání výstavků a odumřelého a tlejícího dříví. Z výše uvedeného vyplývá nutná změna LHP, podle kterého je současné hospodaření v lesích prováděno. Těžba nerostných surovin v lokalitě NCHKO je pro daný region nejvýznamnější činností z hlediska rozvoje regionu. Proto doporučuji zvážení udělení výjimky pro těžbu v I. zóně CHKO z důvodu převažujícího veřejného zájmu. Podél cest bych doporučila obnovu alejí, které jsou typickým nositelem místního krajinného rázu. Obnovu silničních stromořadí považuji za efektivní snahu o posílení ochrany krajiny a přírody. Funkce alejí můžeme považovat za nenahraditelné. Fungují především jako větrolamy, zabraňují půdní erozi, poskytují řidičům a turistům lepší orientaci, pohlcují hluk, jemný polétavý prach a jiné škodliviny ze silničního provozu. V neposlední řadě na sebe váží oxid uhličitý a produkují kyslík. Neopomenutelná je také jejich estetická hodnota. Na výsadbu alejí bylo v minulém programovém období možné čerpat finanční prostředky
62
z Operačního programu Životní prostředí z Oblasti podpory 6.3 Obnova krajinných struktur. V současném programovém období tomu není jinak. Vymezení hranic CHKO je v současné době omezující především pro obec Lednice, kde IV. zóna NCHKO zasahuje do zastavěné části obce. Navrhuji tedy vyjmutí této části z návrhu. Hranice CHKO by v této části kopírovala hranici NPR Lednické rybníky (Zámecký rybník) a NPR Pastvisko u Lednice. Naopak bych IV. zónu rozšířila ve větší míře podél železnice a dálnice D2 v úseku Lanžhot-Brodské. Popřípadě alespoň zvážila rozšíření III. zóny podél komunikací, jak je tomu v případě silnice II. třídy č. 425 ve stejném úseku. Zmíněné opatření doporučuji z důvodu údržby těchto komunikací, která by v budoucnu mohla být v rozporu s ochrannými podmínkami. Mé návrhy dále nepočítají s omezeními týkajících se lodní dopravy, výstavby cyklostezky a lávky přes řeku Dyji. Lodní doprava na řece Dyji je významným turistickým prvkem a atraktivním cílem. Samotná lodní doprava je dle mého názoru pro prostředí únosná. Bylo by však vhodné zvážit rozšíření řady lodí o ekologicky šetrné. Při projektování cyklostezky spojující Lanžhot a LVA je nezbytné zvážit její vedení, aby výstavba měla co nejmenší dopad na chráněné území. Cyklostezku je vhodné doplnit o cyklotrasy, které nevyžadují betonový povrch, jednalo by se pouze o značení příslušných cest (lesních, polních apod.). Při projektování bych doporučila zvážení návrhu na napojení cyklostezky na Moravské vinařské stezky a napojení na cyklostezku vedoucí do Vídně. Žádoucím dodatkem k cyklostezce je vybudování odpočinkových zón s lavečkami a odpadkovými koši, kde může být zastavení zpestřeno informačními tabulemi (jak je tomu např. u Košárských luk). Vhodným příkladem je cykloturistika v NP Podyjí, která je možná pouze po označených cestách. Tyto cesty jsou vyznačeny standardním pásovým značením a směrovkami Klubu českých turistů. Trasa v NP vede převážně po lesních i polních cestách a po bývalé asfaltové obslužné komunikaci, která do začátku roku 1990 vedla podél železné opony. Této možnosti může být totožně využito
63
i v NCHKO Soutok. Obdobně by mohly být vymezeny i tématické okruhy tras, které by návštěvníky provedly po nejzajímavějších místech lokality. Inspiraci je možné naleznout i v CHKO Litovelské Pomoraví, kde je pro cyklisty vytvořena NS Luhy Litovelského Pomoraví, která nabízí jedenáct informačních panelů o jedinečnosti daného území. V případě záměru výstavby lávky přes řeku Dyji do rakouské obce Rabensburg (I. zóna NCHKO) doporučuji udělení výjimky ze zákona podle § 43. Podél státní hranice vede na české straně betonová cesta, která by vozidlům stavby umožnila přístup k požadovanému místu. Ve výstavbě lávky vidím možnost zvýšení atraktivnosti lokality, lepší přístupnost k samotnému soutoku Moravy a Dyje (z obce Rabensburg je potřeba překonat zhruba čtvrtinovou vzdálenost co z měst Lanžhot nebo Břeclav) a zlepšení a rozšíření sousedské spolupráce mezi regiony na obou stranách státních hranic. Je také nezbytné nové zpracování plánu péče, které by mělo v první řadě proběhnout za účasti veřejnosti formou diskuze a v souladu s aktuálním zněním zákona č. 114/1992 Sb. a podle § 1 vyhlášky č. 80/2008 Sb. Plán péče by měl obsahovat navrhnuté výjimky ze základních ochranných podmínek a měl by zohledňovat připomínky veřejnosti. Pro účely zlepšení současného stavu lužních lesů doporučuji i nadále pokračovat v umělém povodňování. Možným řešením návratu přirozených povodní do dané lokality by byla revitalizace toků, což je ovšem finančně velice náročné. Do nově vzniklého úřadu SCHKO Soutok doporučuji obsadit převážnou většinu pracovních míst místními obyvateli, kteří dobře znají území, poměry a potřeby v dané lokalitě a budou respektováni dotčenou veřejností. Obsazením pozic lidmi z Brna či Prahy není vhodné především z důvodu, že jsou místními považováni za cizince, kteří jim „nemají co diktovat, jak jejich správa má vypadat“. Veřejnost se spíše ztotožní s názory, které publikuje někdo z místních. Problematika koexistence ochrany přírody a veřejných zájmů je velice obšírná a není snadné ji uchopit komplexně ze všech úhlů. Hodnocení proto často čelí
64
kritice z hlediska vysoké míry subjektivity autora. Všechny možnosti vycházejí z rozboru připomínek, snaží se zohledňovat většinu aspektů a zkoordinovat ochranu přírody se samotnou veřejností. Je ovšem nutné konstatovat, že neexistují jen dvě extrémní řešení v podobě vyhlášení CHKO a ponechání lokality tak, jak je doposud. V případě nevyhlášení CHKO navrhuji změnit hospodaření LZ Židlochovice alespoň v části kolem soutoku řek, která je v návrhu vymezena jako I. zóna. Alespoň v této části by bylo vhodné hospodařit šetrně a navrátit se k historickému způsobu hospodaření na bázi středního lesa s vyrovnanou věkovou strukturou. V ostatních částech lesa můj návrh počítá i nadále s ponecháváním výstavků a omezením celoplošné přípravy půdy.
65
10
Diskuze
Problematikou týkající se ochrany přírody se v ČR mimo zákon č. 114/1992 Sb. zabývá nespočet autorů. V kapitole 5 Ochrana přírody jsou především jmenováni ti z nich,
kteří
se
zabývají
problematikou
koexistence
environmentálních
a ekonomických nároků na krajinu. Dle Prchalové (2006) musí mít ochrana krajiny přednost před hospodářským využíváním, jinak by ztrácela smysl, Salašová (2009) však upozorňuje na skutečnost, že je v praxi mnohem jednodušší zpochybnit hodnoty
krajiny
než
hledat
kompromisní
řešení,
a
tak
krajina
musí
hospodářskému využití ustoupit. Kocourek (2008) se ve své práci zabývá ochranou přírody z pohledu omezování vlastnických práv majitelů pozemků, kterým vzniká v případě ochrany území finanční újma. Ke Kocourkově teorii lze přirovnat počínání LZ Židlochovice, který v CHKO vidí především omezení těžby a s tím spojenou ekonomickou újmu. MŽP však argumentuje tím, že co přinese krátkodobý zisk z nešetrně vytěženého dřeva nyní, to budeme v budoucnu ve snaze obnovit ekosystém muset všichni několikanásobně zaplatit, a ještě to bude trvat desítky či stovky let. Někteří autoři dokonce mají názor, že ČR má již spoustu chráněných území a nová tak nejsou potřebná (např. Slonková, 2010). S tím ovšem nesouhlasí všichni zastánci návrhu na vyhlášení CHKO Soutok (v čele s MŽP, ekology a ochranáři), kteří vyzdvihují jedinečnost zájmového území a snaží se jeho výjimečnost prostřednictvím CHKO ochránit. Odpůrci návrhu se řadí spíše ke Slonkové a tvrdí, že danou lokalitu dokáží nejlépe ochránit sami. To ovšem neodpovídá skutečnému stavu lokality, kdy je prokázáno, že současná těžba dřeva likviduje a vážně poškozuje lužní lesy (např. pořad Nedej se). Fenoménem v daném sporu je také prodlužování jednání (viz snaha o vyhlášení NP Podluží), které Keller (1995) přirovnává ke standardizovanému způsobu řešení problémů v ČR. Jedná se o zablokování komunikace mezi reprezentanty různých skupinových zájmů, kteří jednají o společném problému. Podle Musila (1997) tak dochází k situaci, kterou lze metaforicky označit jako únavu ze zákopové války, při
66
které se nestřílí ani nevyjednává. Musil uvádí, že se českému národu nikdy v historii neosvědčila snaha řešit vzniklé záležitosti a hájit své zájmy prostřednictvím otevřené komunikace, která by vedla k přijatelnému kompromisu. Lepších výsledků dosahovali vždy ti, kteří zatajovali své pravé úmysly a vyčkávali na chybu protihráče. Popřípadě mohli spoléhat na získání času manévrováním na otevřené scéně. Tento fenomén zcela odpovídá situaci mezi lety 2008 a 2012, kdy zástupci místních samospráv pouze zpochybňovali veškerá tvrzení zastánců návrhu vyhlášení CHKO a snažili se jednání prodlužovat tak dlouho, až nakonec dosáhli svého cíle a od snah o vyhlášení bylo upuštěno. Navrhované řešení je v rozporu s názory odpůrců návrhu vyhlášení CHKO Soutok. Řešení je ovšem v první řadě podloženo skutečnostmi uvedenými v zákoně č. 114/1992 Sb. a také vychází z podmínek fungování již vyhlášených CHKO na území ČR. Přírodními podmínkami nejbližší je CHKO Litovelské Pomoraví. Některé z navrhovaných řešení částečně vycházejí z managementu tohoto CHKO.
67
11
Závěr
Teoretická část práce se v první řadě věnuje vymezení lokality z hlediska územně správního členění a socio-ekonomických poměrů. Další podkapitola je věnována jedinečným přírodním podmínkám, pro které je dané území nazýváno Moravskou Amazonií. Následně jsou představeny jednotlivé stupně ochrany, které jsou v současnosti v zájmovém území deklarovány. Komplex lužních lesů v zájmovém území představuje přibližně třetinu našich lužních lesů a je považován za jedno z nejcennějších ptačích území zařazených do sítě Natura 2000 v rámci celé střední Evropy. Nedozírné hodnoty zdejších lesů ovšem postupně zanikají díky používání holosečí a mechanizované přípravě půdy. Na tomto místě je vhodné zmínit, že co nyní přinese krátkodobý zisk z takto vytěženého dřeva, to v budoucnu ve snaze o obnovu ekosystému budeme muset všichni mnohonásobně zaplatit. Ekonomické výnosy zde mají stále přednost před ochranou přírody. Cílem bakalářské práce bylo shrnutí námitek a připomínek zástupců místních samospráv 19 obcí, které jsou dotčeny záměrem vyhlášení CHKO Soutok. Námitky byly převážně vzneseny při jednotlivých jednáních kolem daného návrhu z let 2008 až 2012 a dále byly zveřejňovány v médiích či stanoviscích, která byla zasílána MŽP. Je ovšem otázkou, jak se k dané problematice postaví Evropská komise, které byla podána stížnost na ČR, ve věci nedodržení šestileté lhůty na vyhlášení chráněného území pro EVL (viz kapitola 7 Vývoj jednání o vyhlášení CHKO Soutok). Připomínky byly podloženy odpovídajícími právními předpisy a verifikovány. Také bylo využito porovnání s podmínkami v již vyhlášených CHKO v České republice, které umožnilo především přehled výjimek ze zákona, které mohou být uděleny. Téměř všechny argumenty, které zazněly proti vyhlášení CHKO Soutok, lze označit za neopodstatněné. Relevantní připomínky se většinou týkaly samotného jednání, kde byly připomínkovány nedostatky navrhovaného plánu péče, zonace CHKO či podávání jednostranných informací.
68
Některé připomínky byly dokonce vzneseny pouze z důvodu získání více času pro zástupce místních samospráv s nadějí, že po určitém čase se jednání ukončí, aniž by CHKO bylo vyhlášeno. Z důvodu přetrvávajícího odporu veřejnosti a zástupců místních samospráv se tak nakonec i stalo a vyhlášení CHKO Soutok již není MŽP považováno za prioritu. Tímto se stal případ ve svém průběhu jedinečným, neboť se ještě nikdy v rámci evropských států nestalo, aby se všichni starostové shodli na odporu proti vyhlášení chráněného území. Problémem je ovšem fakt, že spor je spíše v rovině politické než věcné. Snaha z roku 2008 není prvním pokusem o vyhlášení velkoplošného chráněného území v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Veškeré dosavadní pokusy jsou taktéž v práci obsaženy. V závěrečné části práce je na základě zjištěných skutečností navrhnuto možné řešení, které zohledňuje většinu připomínek a udržitelný způsob rozvoje a hospodaření v zájmové lokalitě. Udržitelného rozvoje by mělo být dosaženo vyhlášením CHKO Soutok, které by umožnilo komplexní management celému území. Smluvní ochrany, které byly obcemi navrhovány, zde nejsou přípustné z několika důvodů. Hlavním důvodem je rozloha lokality. S ohledem na rozlohu by smluvní ochrana znamenala obrovské množství smluv s jednotlivými majiteli pozemků. Ani tak by ovšem nebylo dosaženo účelné ochrany z důvodu fragmentace území a možné migrace živočichů, která by musela být zahrnuta v každé jednotlivé smlouvě. Administrativně by se tak jednalo o velký nárůst administrativy. Ochrana přírody a krajiny v NCHKO Soutok je nezbytnou pro dochování její jedinečnosti i pro další generace. Současný způsob hospodaření je se zachováním biodiverzity a lužních lesů neslučitelný. Po zpracování této bakalářské práce jsem došla k závěru, že je nezbytné zájmovou lokalitu chránit formou velkoplošného chráněného území, které zajistí vhodný management daného území a bude se přiklánět k principům trvalé udržitelnosti rozvoje území.
69
Seznam použitých zkratek AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky BR – Biosférická rezervace ČIŽP – Česká inspekce životního prostředí ČR – Česká republika ČSOP – Český svaz ochránců přírody ČSÚ – Český statistický úřad EU – Evropská unie EVL – Evropsky významná lokalita CHKO – Chráněná krajinná oblast LHP – Lesní hospodářský plán LVA – Lednicko-valtický areál LZ – Lesní závod MZCHÚ – Maloplošné zvláště chráněné území MŽP – Ministerstvo životního prostředí NCHKO – Navrhovaná chráněná krajinná oblast NP – Národní park NPP – Národní přírodní památka NPR – Národní přírodní rezervace NS – Naučná stezka OAK – Okresní agrární komora OHK – Okresní hospodářská komora PO – Ptačí oblast
70
PP – Přírodní památka PR – Přírodní rezervace SCHKO – Správa chráněné krajinné oblasti
71
Seznam příloh Mapové přílohy Příloha A: Katastrální území Příloha B: Zóny CHKO Soutok Příloha C: Mapa Natura 2000 Příloha D: Vymezení CHKO Soutok (Obecně zeměpisná mapa) Fotodokumentace Příloha E: Solitérní stromy Příloha F: Naučná stezka doupných stromů
72
Použitá literatura a zdroje Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Soutok. Pracovní verze - podklad pro diskuzi. Praha: AOPK ČR, 2009, 39 s. Dostupné z: http://www.lednice.cz/cs/urednideska/?explorer_dir=/ruzne/chko BÁRTA, Jan, BABKA, Josef. Středočeský kraj: životní prostředí. Praha: Středočeský kraj, © 2007, 253 s. ISBN 978-80-254-1469-9. BLAHA, Jan. Bibliografická poznámka. In Ochrana přírody na jižní Moravě. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993, s 6-7. ISBN 80-7051-064-1. BUČEK, Antonín. Zajištění ochrany přírody a krajiny na jižní Moravě. Veronica, roč. 1997, č. 4, s. 1-6. Dostupné z: http://www.casopisveronica.cz/up/pdf/casopisveronica_1997-4.pdf BUČEK, Antonín. Lesní rezervace – specifika, poslání, tvorba sítě a péče. In Ochrana přírody a krajiny v České republice: vybrané aktuální problémy a možnosti jejich řešení, 1. díl. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012a, s. 265-270. ISBN 978-80-244-3041-6. BUČEK, Antonín. Strategie péče o lesní chráněná území v kulturní krajině. In Geobio diverzita – management chráněných území. Sborník abstraktů z výroční konference CZ-IALE. Praha: Univerzita Karlova v Praze, PřF, 2012b, s 5. BUČEK, Antonín. Ekologické stavební kameny Evropy po dvaceti letech. Veronica, roč. 2013, č. 2, s. 6-7 Dostupné z: http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=901 ČEŘOVSKÝ, Jan. In Botanicky významná území České republiky: Important plant areas in the Czech Republic. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2007, 407 s. ISBN 978-80-87051-14-6. Český statistický úřad [online]. 1.2.2013 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://www.czso.cz/ ČIHAŘ, Martin. Ochrana přírody a krajiny I.: Územní ochrana přírody a krajiny v České republice. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1998, 229 s. ISBN 80-7066-509-4. DAMOHORSKÝ, Milan. Právo životního prostředí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, 511 s. ISBN 80-7179-747-2. DE GROOT, Rudolf. Function-analysis and valuation as a tool to assess land use conflicts in planning for sustainable, multi-functional landscapes. Landscape and Urban Planning, roč. 2006, č. 3-4, s. 175-186. ISSN 0169-2046 Dorňák, Pavel <
[email protected] >. Fw: Odpověď: CHKO Soutok - bakalářská práce . Martina Buchtová <
[email protected]>. 2013-11-21 17:27. [cit. 201403-17]
73
DUFEK, Jaroslav, MINAŘÍK, Bohumil. Analýza indikátorů pro hodnocení cílů realizace strategie regionálního rozvoje v České republice. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, 119 s. ISBN 978-80-7375-366-5. FLOUSEK Jiří, HARČARIK Josef. Sjezdové lyžování a ochrana přírody. Ochrana přírody. 16. prosince 2009, roč. 2009, č. 6. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/Pece-o-prirodu-a-krajinu/sjezdovelyzovani-a-ochrana-prirody.html GREGOROVÁ, Žaneta. CHKO Soutok: boj o lužní lesy. Sedmá generace: společenskoekologický časopis. 10. srpna 2013, roč. 2013, č. 4. Dostupné z: http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/chko-soutok-boj-o-luzni-lesy. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008, 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4. HERBER, Vladimír. Ekologické stavební kameny. [online]. 2004 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://herber.kvalitne.cz/Lgs_2004/kameny.pdf HETEŠA, Jiří a kol. Zhodnocení historického vývoje, současného stavu a prováděných zásahů v aluviu dolní Dyje na život v lesních tůních této oblasti. In Lužní les: v Dyjsko-moravské nivě. Břeclav: Moraviapress, 2004, s 75-85. ISBN 8086181-68-5. HORÁK, Petr, HORAL, David. In Moravská Amazonie a ostatní lužní lesy: konec, nebo naděje?. Brno: Hnutí DUHA, 2009, 6 s. Dostupné z: http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/luzni_lesy_www.p df HORAL David, RIEDL Vladan a kol. Soutok - nová CHKO na jižní Moravě?. Ochrana přírody. 22. června 2010, roč. 2010, č. 3. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/clanky/soutok-nova-chko-na-jiznimorave.html HRABÁNKOVÁ, Magdalena. Faktory regionálního rozvoje a jejich vliv na sociálněekonomický potenciál regionu: vědecká monografie. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2011, 111 s. ISBN 978-80-7204-752-9. HRADIL, Miloslav. Zeman v Olomouci znovu otevřel otázku stavby kanálu DunajOdra-Labe. In: Novinky [online]. © 2014 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/329449-zeman-v-olomouci-znovu-otevrelotazku-stavby-kanalu-dunaj-odra-labe.html HUDCOVÁ, Jana, PAGÁČ, Ivan. Ropa a zemní plyn. In Lužní les: v Dyjsko-moravské nivě. Břeclav: Moraviapress, 2004, s 29. ISBN 80-86181-68-5. KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 3.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995, 186 s. ISBN 80-85850-06-0. KOCOUREK, Tomáš. Omezení vlastnického práva k pozemkům ve prospěch ochrany životního prostředí, náhrady za omezení. 2008. Disertační práce. PrF MU, Brno.
74
KOČÁREK, Petr. Management chráněných území. In Moderní trendy v ochraně přírody a krajiny. Ostrava: PřF OU, 2004, s 20-24. KOLÁŘ, Filip. Ochrana přírody z pohledu biologa: proč a jak chránit českou přírodu. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2012, 213 s. ISBN 978-80-7363-414-8. Lanžhotský zpravodaj. Lanžhot: Město Lanžhot, 2010, VI., č. 1. Dostupné z: http://www.lanzhot.cz/resources/upload/data/103_lanzhot_zpravodaj_01_10.pdf LÁZNIČKA, Vladimír. Ochrana přírody a krajiny. Dotisk. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 82 s. ISBN 978-80-7157-886-4. Lesy ČR [online]. © 2012 [cit. 2014-05-06]. Dostupné z: http://www.lesycr.cz/ MACKOVČIN, Peter a kolektiv. Brněnsko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2008, s 381-520. ISBN 978-80-86064-66-6. MACHÁČEK, Jaroslav. Koncept místního rozvoje. In Úvod do regionálních věd a veřejné správy. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 213-217. ISBN 978-80-7380-086-4. MACHÁČEK, Petr. Hnízdění hus velkých na hlavatých vrbách v lužních lesích pod Pálavou. In Lužní les: v Dyjsko-moravské nivě. Břeclav: Moraviapress, 2004, s 413416. ISBN 80-86181-68-5. MATES, Pavel, WOKOUN, René a kol. Malá encyklopedie regionalistiky a veřejné správy. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 2001, 196 s. ISBN 80-7175-100-6. MATUŠKA, Jiří. Soutok Moravy a Dyje III. In: Nedej se [televizní dokument]. ČT2 31. 3. 2010. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedejse/210562248420006/video. MIKLÍN, Jan. Analýza změny krajinného krytu v CHKO Pálava a navrhované CHKO Soutok. 2010. Diplomová práce. PřF OU, Ostrava. MIKLÍN, Jan: Prezentace: Soutok Moravy a Dyje, promarněná šance české ochrany přírody? Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, PřF. 2012 MIKLÍN, Jan, ŠÁLEK, Filip, VYBÍRALOVÁ, Ilona. Lužní krajina v souvislostech. 1. vyd. Brno: Hnutí DUHA, 2010, 24 s. MIKO, Ladislav. Ochrana přírody a krajiny v evropském kontextu. In Ochrana přírody a krajiny v České republice: vybrané aktuální problémy a možnosti jejich řešení, 1. díl. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, s. 43-449. ISBN 978-80-244-3041-6. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2005-2013 [cit. 2014-05-06]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/ MOSELEY, Malcolm J. Rural development: principles and practice. London: SAGE, 2003, 227 s. ISBN 0-7619-4766-3. MUSIL, Libor. Trvalá udržitelnost a pokora v postojích obyvatel jižní Moravy ke krajině. Sociální studia. 1997. roč. 46, č. G39, s. 133-151. ISBN 80-210-1705-8.
75
MŽP. Co čeká Pálavu v dalším čtvrtstoletí. In: MŽP [online]. 2001 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/24079274C965CE00C1256FC800429AA9/$file /zp06.pdf Natura 2000. Natura 2000 [online]. © 2006 [cit. 2014-01-09]. Dostupné z: http://www.nature.cz/natura2000-design3/subtext.php?id=2102&akce=&ssHledat=. Obec Lednice [online]. © 2007 [cit. 2014-02-10]. Dostupné http://www.lednice.cz/cs/uredni-deska/?explorer_dir=/ruzne/chko
z:
PEŠOUT, Pavel. Doplnění soustavy chráněných krajinných oblastí v České republice. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2010. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/res/data/010/001351.pdf?seek=. ISSN: 1210-258X POLÁČKOVÁ, Vlasta. Řešení krajiny v územním plánu ve vazbě na legislativu. In Aktuální otázky ochrany krajinného rázu. 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010, s. 137-143. ISBN 978-80-01-04537-4. POŠTULKA, Zdeněk. Moravská Amazonie a ostatní lužní lesy: konec, nebo naděje?. Brno: Hnutí DUHA, 2009, 6 s. Dostupné z: http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/luzni_lesy_www.p df PRAX, Alois. Hydrologický a vlhkostní režim půd lužního lesa. In Lužní les: v Dyjskomoravské nivě. Břeclav: Moraviapress, 2004, s 41-44. ISBN 80-86181-68-5. PRCHALOVÁ, Jana. Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000: komentář a prováděcí předpisy. Praha: Linde, 2006, 351 s. ISBN 80-7201-575-3. QUITT, Evžen. Climatic regions of Czechoslovakia. Studia geographica 16. Praha: Academia, 1971, 73 s. ISSN 0587-1247. REDLICHOVÁ, Radka. Regionální ekonomika: pro bakalářské studium. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 131 s. ISBN 978-80-7375-779-3. ROUBÍČKOVÁ, Petra. Setkání ministra Jana Dusíka se starosty obcí na jižní Moravě k připravovanému vyhlášení CHKO Soutok. In: Ministerstvo životního prostředí [online]. 2010 [cit. 2014-01-09]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/news_tz100219Soutok_setkani_Dusik_zastupitelev RUBÍN, Josef a kol. Přírodní klenoty České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2006, 318 s. ISBN 80-200-1377-6. SALAŠOVÁ, Alena. Krajinný plán – nástroj preventívnej ochrany krajiny. Zahrada, park, krajina. 2003. sv. 13, č. 3, s. 13-15. ISSN 1211-1678. SALAŠOVÁ, Alena. Vybrané problémy posuzování krajinného rázu z hlediska potřeb územního plánování. In Aktuální otázky ochrany krajinného rázu 2009. 1. vyd. Praha: Fakulta stavební ČVUT, Fakulta životního prostředí ČZU v Praze, 2009, s. 75-83. ISBN 978-80-01-04537-4.
76
SALAŠOVÁ, Alena. Ochrana krajinného rázu konzervace versus tvorba krajinného prostoru. In Aktuální otázky ochrany krajinného rázu. 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010, s. 75-83. ISBN 978-80-01-04537-4. SAMEK, Václav. Chráněné krajinné oblasti z pohledu práva. 2011. Bakalářská práce. PrF MU, Brno. SCHKO Pálava. Plán péče o NPR Ranšpurk na období 2010-2019. [online]. 2009 [cit. 2014-03-12]. Dostupné z: http://www.lanzhot.cz/resources/upload/data/U615_OZCHPPP_NPR_Ranspurk_textova_cast-20100623.pdf SCHKO Pálava [online]. © 2014 http://palava.ochranaprirody.cz/
[cit.
2014-04-22].
Dostupné
z:
SCHNEIDER, Jiří, BUČEK, Antonín, ŘEPKA, Radomír a kol. Péče o chráněná území. [online]. 2010 [cit. 2014-01-12]. Dostupné z: http://www.utok.cz/node/132 SLAVÍK, HORAL, MATUŠKA, DORT. In Doplnění soustavy chráněných krajinných oblastí v České republice. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2010. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/res/data/010/001351.pdf?seek=. ISSN: 1210-258X SLONKOVÁ Jana. Chráněná území – přínos nebo ztráta?. Ochrana přírody. 2. srpna 2010, roč. 2010, č. zvláštní. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/zvlastni-cislo/chranena-uzemi-prinosnebo-ztrata.html SMEJKALOVÁ, Eva. Předmluva. In Ochrana přírody na jižní Moravě. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993, s 5. ISBN 80-7051-064-1. Stloukal, Petr
. Odpověď: CHKO Soutok - bakalářská práce . Martina Buchtová <[email protected]>. 2013-11-19 13:47. [cit. 2014-03-17] SVOBODA, Tomáš. Výzkum stavu drobného, malého a středního podnikání na venkově [online]. 2008 [cit. 2014-05-06]. Dostupné z: http://www.equal.cpkp.cz/polozky_menu/dokumenty/produkty/System_podpory _zamestnanosti/uverove_schema/vyzkum_podnikani.pdf ŠNAJDRA, Pavel. Územní ochrana přírody Chřibů. In Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny - výzkum a praxe: sborník z kolokvia 29.-30.4.2008, Modrá. Vyd. 1. V Brně: MZLU, 2008, s 182. ISBN 978-80-7375-193-7. TOŠOVSKÁ, Eva. Právní a ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2004, 81 s. ISBN 8086855-03-1. TUZA, Jiří, DOLEŽALOVÁ, Helena. Územní plánování jako nástroj rozvoje venkova. In Rozvoj vidieka v európskom prostore. Nitra: SPU Nitra, 2008, s. 97-100. ISBN 97880-552-0159-7.
77
ÚLEHLA, Vladimír. Napojme prameny: o utrpení našich lesů. Praha : Život a práce, 1947. 125 s. URBAN, Vítek. Jižní Morava: Kam na víkend. 1. vyd. Praha: Computer Press, 2007. 132 s. ISBN 80-251-1566-6. VESELÝ, David. Vodní hospodářství v oblasti dolního toku řek Moravy a Dyje, povodně a regulace toků od historie po současnost. In Lužní les: v Dyjsko-moravské nivě. Břeclav: Moraviapress, 2004, s 56-61. ISBN 80-86181-68-5. VLAŠÍN, Mojmír. Dopis ministru životního prostředí T. Chalupovi ve věci prodlevy ve vyhlášení CHKO Soutok. 2013. VLAŠÍN, Mojmír. Dopis: Stížnost Evropské komisi na nedodržování práva Evropského společenství. 2014 VRŠKA, Tomáš. Zvláště chráněná území lužních lesů. In Lužní les: v Dyjskomoravské nivě. Břeclav: Moraviapress, 2004, s 183-193. ISBN 80-86181-68-5. VYSKOT, Ilja. Udržitelný rozvoj regionu: pracovní kolokvia. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 137 s. ISBN 978-80-7375-780-9. WARD, Neil, BROWN, David L. Placing the Rural in Regional Development. Regional Studies. 2009, sv. 43, č 10, s. 1237-1244. DOI: 10.1080/00343400903234696. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00343400903234696 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje
78