Ochrana přírody a krajiny v kraji Vysočina

1

Ročník V, číslo 1, květen 2012

Ochrana přírody a krajiny v kraji Vysočina

Zpravodaj Obsah Kalendář akcí

2

Na aktuální téma

3

NNO v kraji Vysočina

4

Stručně a krátce

5

Podpora biodiverzity na Českomoravské vrchovině

5

Stalo se v roce 2011

8

Zajímavosti z Vysočiny

12

Kapitoly k zamyšlení

17

K ALENDÁŘ AKCÍ 2012 KVĚTEN 4.

Cesta za kvákajícím bratrstvem

4. – 6. Zeměpisný víkend 5. Plánujeme zahradu – beseda 12. Workshop k přírodním zahradám 17.

Norsko

18. – 20. Zelená stezka-Zlatý list- krajské kolo – ČSOP 25. Hrátky zpátky do přírody 26. – 27.

Víkend plný orchidejí

26. Louky plné orchidejí aneb botanický cyklovýlet 27.

Louka plná orchidejí

Chaloupky Velké Meziříčí (Ostrůvek) Krkonoše, Broumovsko… Chaloupky Horní Krupá Hybrálec u Jihlavy Chaloupky Velké Meziříčí (Ostrůvek) Nesměřské údolí u Velkého Meziříčí Brtnice Vysočina Chaloupky Horní Krupá PR Na Podlesích u Hrutova

ČERVEN 8. – 10. Víkend nejen s bylinkami 15. – 17. Na pomoc jarní přírodě

Chaloupky Kněžice Centrum ochrany přírody ZO ČSOP Kněžice v Zašovicích

ČERVENEC 9. – 13. Tábor pro rodiče s dětmi I. - Léto na Chaloupkách 15. BIG JUMP 20. – 29. Kosení 2012 27. 7. – Krupský camp 4. 8.

Chaloupky Kněžice Přímělkov – splav Centrum ochrany přírody ZO ČSOP Kněžice v Zašovicích Chaloupky Horní Krupá

SRPEN 5. – 18. Expedice DROSERA

Nový Kanclíř / Chlum u Třeboně

6. – 11. Tábor pro rodiče s dětmi II. – Pojďme ven

Chaloupky Kněžice

20. – 23.

Krupský letní tábor

Chaloupky Horní Krupá

22. – 24. Mrkvička

Chaloupky Kněžice

26. – 28. Hurá z lavic

Chaloupky Kněžice

ZÁŘÍ 7. – 9.

Netopýři, hadi, pavouci a jiná havěť

Chaloupky Velké Meziříčí (Ostrůvek)

14. – 16. Toulavý autobus 2012 aneb návštěva školních zahrad Jihomoravský a Moravskoslezský kraj 16. Houbařský den

Chaloupky Kněžice

16. Za krásami Velkomeziříčska

Velkomeziříčsko

30. Pěší výlet v okolí Velkého Meziříčí

okolí Velkého Meziříčí

21. – 23. Geovíkend III.

Severní Morava

27. – 28. Neváhej a choď aneb Stovka – Krátká

Chaloupky Krátká

ŘÍJEN 4. – 5. Dny zdraví ve Velkém Meziříčí

Velké Meziříčí

6. a 7. Drakiáda a Den dýní

Chaloupky Horní Krupá

7.

Ovčí den

Chaloupky Kněžice

7.

Den Stromů

Krátká a okolí

12. – 13. Cesta do podzemí

Chaloupky Velké Meziříčí (Ostrůvek), Moravský kras

12. – 14. Na pomoc podzimní přírodě

Centrum ochrany přírody ZO ČSOP Kněžice v Zašovicích

17. – 19.

Ekologická olympiáda – krajské kolo

Vysočina

LISTOPAD 9. – 11. Vlněný víkend 30. Ad ventní dílny I. 30. – 2.12.

Předvánoční rozjímání

Chaloupky Kněžice Chaloupky Horní Krupá Chaloupky Kněžice

PROSINEC 14. Adventní dílna II. 27.

IV. Chaloupecké kufrování

30. III. Krátecké kufrování

Chaloupky Horní Krupá Chaloupky Kněžice Chaloupky Krátká

NA AKTUÁLNÍ TÉMA

Pachník hnědý. Foto: V. Křivan.

Broukoviště pod hradem Sádek. Foto: V. Křivan.

Ochr ana xylofágního hmyzu v parcích a alejích Ve středoevropské kulturní krajině tvoří parky, aleje nebo solitérní dřeviny typický prvek určující ráz sídel i volné krajiny. Kromě estetické funkce plní tyto krajinné prvky často mimořádně důležitou roli v ochraně biodiverzity. Důvodem je skutečnost, že v mnoha oblastech došlo k téměř totální přeměně lesních biotopů na lesy hospodářské, ve kterých původní společenstva rostlin i živočichů zcela vymizela a řada druhů přežívá právě ve starých parcích a stromořadích. Platí to zejména pro některé druhy vyžadující ke svému vývoji staré stromy s dutinami a světlomilné druhy. Zřejmě nejznámějším příkladem takového druhu je páchník hnědý (Osmoderma barnabita). Tento velký brouk žije v trouchu listnatých dřevin ve velkých strom ových dutinách. Preferuje zejména staré osluněné stromy na okrajích lesů, v oborách, parcích, alejích nebo solitéry. V přírodních lesních biotopech žije tento druh u nás velmi vzácně a jeho výskyt je omezen jen na zbytky přirozených lesů v říčních údolích nebo nížinných lesích. Těžiště jeho výskytu je dnes v oborách, starých parcích a alejích. Typickými oblastmi výskytu je např. Třeboňsko a Českobudějovicko. Důvodem je velké množství starých alejí a hrází rybníků porostlých prastarými duby a také řada zámeckých a městských parků. Podobně je tomu u dalšího známého druhu brouka tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo), který rovněž potřebuje ke svému vývoji staré osluněné duby a jehož výskyt je často omezen na staré parky a porosty dubů na hrázích rybníků a v alejích. V posledních letech dochází stále častěji k poměrně razantním zásahům do starých porostů dřevin v parcích a alejích. Důvodem je často špatný zdravotní stav či nově navrhované úpravy parků a další zeleně. Hlavním hlediskem při plánování těchto zásahů jsou často bezpečnostní či kulturní hlediska, která však obvykle narážejí na omezení ze strany ochrany přírody. I když většinou dojde ke kompromisu, ne vždy navrhovaná řešení a následné realizace úprav respektují požadavky na ochranu ohrožených druhů. Často se zapomíná, že důležitým hlediskem pro dlouhodobou perspektivu přežití populací druhů je zachování kontinuity vhodných podmínek pro jejich vývoj. Proto je třeba při obnově zeleně uvažovat v dlouhodobém časovém měřítku. Jednou z možností jak zmírnit negativní vliv realizovaných úprav zeleně je ponechání části odstraněných stromů na vhodném místě na lokalitě a ty pak mohou další desítky let sloužit jako biotop pro řadu xylofágních druhů. Je vhodné pokácené kmeny či větve umisťovat různým způsobem a zajistit tak různé typy stanovišť. Na vybraných místech je možné deponovat silnější kmeny ve skupinách či jednotlivě zakopané na stojato do země, jiné je možné ponechat ležící na zemi. Pro tato opatření se používá buď anglický termín „loggery“ (log – kláda, špalek) nebo stále častěji český originální překlad „broukoviště“. Různá expozice a způsob uložení dřeva je rozhodující pro rychlost rozpadu dřeva a určuje jejich osídlení. Tam, kde tomu nebrání bezpečnostní či jiné hledisko, je nejvhodnější ponechávání odumřelých nebo poškozených významných dřevin v podobě bezpečného torza, které je nejpřirozenějším a také nejlevnějším řešením. Cílem je zajistit vhodné podmínky pro xylofágní organizmy na lokalitě. Loggery lze s úspěchem využít nejen na lokalitách významných a ohrožených druhů, kde je by mělo být nezbytnou podmínkou při povolování zásahů, ale i v zahradách či sadech. Loggery rovněž mohou pomoci objasnit veřejnosti význam starých stromů pro ochranu biodiverzity a zmírnit často negativní pohled na kácení dřevin ve městech a parcích. Václav Křivan, ZO ČSOP Kněžice

3

NNO v kr aji Vysočina

Mokř ady – ochr ana a management, občanské sdružení Dne 1. 12. 2012 byla oficiálně zaregistrováno nové občanské sdružení Mokřady – ochrana a management se sídlem v Dobroníně. Jak už název napovídá, organizace je zaměřena na ochranu a péči o mokřadní biotopy. Aktivně vyhledáváme území často i malého rozsahu s fragmenty vzácných biotopů nebo sporadickým výskyt vzácných druhů. Zajímáme se ale i o plochy se zcela nevýznamnými společenstvy často v různém stupni degradace díky dlouhodobé absenci jakékoli péče. Náš zájem a péče o zanedbaná území má za cíl vytvoření příznivějších životních podmínek pro výskyt vzácných druhů, jejich další setrvání a optimálně i šíření v krajině. U lokalit, kde se již vyskytují chráněné druhy, potom naše opatření mají za cíl podporu jejich existence vhodnými zásahy. Prioritně se ve své činnosti zaměřujeme na obojživelníky, kteří jsou v současné krajině velmi ohroženi. Naše činnost na lokalitách sestává zejména v celkovém prosvětlení kácením a prořezávkami náletových dřevin, dále v pravidelném i nepravidelném kosení a zejména pak v budování a obnově drobných vodních ploch. Právě budování a obnova drobných vodních nádrží patří k naší stěžejní činnosti. Změny v krajině v posledních desetiletích vedly k zániku velkého množství mokřadů a s nimi zanikly i drobné vodní plochy. Ty představují samostatnou a svébytnou kategorii vodních biotopů s plným právem na svojí existenci, neboť hostí specifickou biotu. Drobné vodní nádrže nemohou být funkčně nahrazeny jinými vodními tělesy jako toky nebo rybníky a jejich druhová diverzita je minimálně na stejné úrovni jako u jiných vodních biotopů. Velkou výhodou je bezkonkurenčně nejlepší poměr vloženého úsilí a následného pozitivního efektu na podporu biologické hodnoty lokality. Ač je naše organizace mladá, činnost zakládajících členů v oblasti ochrany mokřadů je už víceletá a probíhala pod hlavičkou ČSOP Jihlava a Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině. Doposud se nám podařilo získat několik lokalit do bezúplatného užívání. V naší dosavadní činnosti chceme pokračovat a plynule na ní navázat činností v nové organizaci. Můžeme říci, že již máme bohaté zkušenosti s ručním hloubením a obnovou tůní, kterých jsme zbudovali kolem stovky a současně máme i první osobní zkušenosti se strojním budováním tůní. Kromě vyhledávání a vlastní péče o lokality sami provádíme nebo organizujeme provádění biologických průzkumů, které jsou často prvním základním krokem v plánované péči o dané území. Kromě toho se snažíme šířit osvětu o významu mokřadů formou přednášek a prezentací. Naše činnost je soustředěna na kraj Vysočina, ale myšlenku ochrany mokřadů se zaměřením na budování a obnovu drobných vodních ploch bychom rádi rozšířili i do ostatních regionů republiky a svojí činnosti inspirovali a pomohli ostatním zájemcům. Tímto bychom také chtěli oslovit širokou ochranářskou obec s pomocí s vyhledáváním nebo s tipy na území našeho zájmu – zarůstající pískovny, lomy nebo jiné těžební prostory, ale i jiná mokřadní území, která by podle vás stála za pozornost. Současně nabízíme pomoc s obhlídkami území ve vaší správě a s návrhy na vybudování nebo obnovy tůní. Více informací o naší organizaci naleznete na www.mokrady.wbs.cz. Mgr. Jan Dvořák, Mokřady – ochrana a management, o.s.

4

Stručně a kr átce Podpor a biodiverzity na Českomor avské vrchovině ZO ČSOP Kněžice je nositelem projektu „Podpora biodiverzity na Českomoravské vrchovině“ od června 2010. Tento dvouletý projekt byl podpořen částkou 940 000,- Kč a skončí v květnu 2012. Projekt je vzdělávací a osvětovou kampaní zaměřenou na širokou veřejnost, samosprávu, státní správu a nestátní neziskové organizace (NNO) v regionu postavenou na konkrétní spolupráci s vlastníky a uživateli pozemků ve vybraných přírodně cenných lokalitách na Vysočině. Cílem projektu je prostřednictvím osvětově-vzdělávacího balíčku (seminář, exkurze, praxe) oslovit zastupitele i obyvatele obcí, mezi nimiž jsou vlastníci či uživatelé pozemků v přírodně cenných lokalitách a navázat s nimi spolupráci v oblasti ochrany biodiverzity a péče o tyto ochranářsky cenná místa v krajině. Dalšími cíly jsou propagace a medializace ochrany přírody a krajiny – významu krajiny a biodiverzity, funkce přírodních biotopů, vodního režimu krajiny, přírodě blízkého hospodaření v lesích, vztahu společnosti k přírodě, moderních přístupů v ochraně přírody a šetrných způsobů hospodaření na ochranářsky cenných lokalitách. Od zahájení projektu v červnu 2010 se podařilo vytipovat 15 přírodně cenných lokalit v oblasti Třebíčska, Znojemska, Jihlavska, Jindřichohradecka a Moravskobudějovicka. K objevení nebo také důkladnému zmapování 6 z těchto zájmových lokalit, které mají potenciál být dobrým místem pro realizaci osvětového a vzdělávacího balíčku v rámci naší projektové kampaně, došlo již v roce 2009 (Opatovské stráně, stráň v údolí Štítarského potoka, stepi ve Vladislavi, Údolí Brtnice, Lubnické stráně, Salátův kopec v Zašovicích). Dvě území jsou v našem zájmu od roku 2010 (cvičiště v Jemnici, Nový Svět), 3 zcela nové lokality jsme zařadili do kampaně na začátku roku 2011 (Na Kopaninách, step v Třebíči, Kleniční vrch), během roku 2011 přibyly ještě 3 lokality v Okříškách, Markvarticích a Štěměchách a zřejmě poslední lokalita v rámci tohoto projektu byla objevena na začátku roku 2012 (Boskovštejn). Ve většině případů se jedná o degradující obecní pozemky, bývalé pastviny, zarůstající suché trávníky a stepi apod. Samosprávnými celky, se kterými ČSOP Kněžice navázala spolupráci, jsou městys Vladislav, Opatov na Moravě, Štítary a Okříšky, obce Zašovice, Lubnice, Český Rudolec, Radonín, Markvartice, Štěměchy a Boskovštejn, města Brtnice, Dačice a Třebíč a s 1 soukromým vlastníkem. Některé samosprávné celky jsou přímo vlastníky pozemků v přírodně cenných územích, jiné jsou do kampaně zapojeny, jelikož se zájmová území nacházejí v jejich katastru nebo mají sami zájem o propagaci území a spolupráci s námi. Za dva roky bylo uspořádáno 13 terénních exkurzí s odborným výkladem, 12 populárně-naučných přednášek a 16 praktických ukázek péče o vzácné biotopy. Bylo vydáno 88 tiskových zpráv, krátkých informativních zpráv v pravidelném měsíčním Zpravodaji střediska ekologické výchovy Chaloupky, článků v regionálním tisku, ve Zpravodaji MAS Podhorácko či odborných časopisech, krátkých zpráv v internetových listech a natočeny 4 reportáže do České televizi. Dne 8. 12. 2010 proběhla ve spolupráci s krajem Vysočina v Jihlavě konference s názvem „Biodiverzita Vysočiny 2010“, v lednu 2011 a 2012 se uskutečnily naplánované semináře pro úředníky státní správy a další odborné státní i nestátní instituce v kraji Vysočina. Putovní výstava na téma „Biodiverzita“ byla instalována v Třebíči na Ekofilmu a v Městské knihovně, na akci Big Jump v Přímělkově u Jihlavy, na Den Země a Ovčí den ve Středisku ekologické výchovy Chaloupky, dále v Městské knihovně v Dačicích, na Obecním úřadě v Radoníně a Okříškách. Byly vytištěny 2 čísla Zpravodaje ochrany přírody na Vysočině za rok 2010 a 2011 v nákladu 1000 ks, který jsou zdarma k dispozici i v elektronické verzi na našich stránkách.

Průběh kampaně můžete sledovat na webu ČSOP Kněžice www.csopknezice.cz. Kateřina Feikusová, ZO ČSOP Kněžice

Dobrovolníci z Kooper ativy se vr átili na místo činu Pátek 24. června byl vyhlášen mezinárodním dnem firemního dobrovolnictví Give & Gain Day 2011 a na 19 tisíc zaměstnanců firem téměř na celém světě pomáhalo neziskovým organizacím a potřebným. V České republice je národním partnerem Give & Gain Day 2011 platforma odpovědných firem Byznys pro společnost, se kterou ZO ČSOP Kněžice spolupracuje v rámci programu firemního dobrovolnictví Zapojimse.cz. Byznys pro společnost zapojil do této mezinárodní akce zhruba 250 firemních dobrovolníků z celkem 14 společností: IBM Česká republika, Česká spořitelna, DHL Česká republika, Kooperativa pojišťovna, VIG, Skupina ČEZ, T-Mobile Czech Republic, KPMG Czech Republic, Santé, ING Investement management (C.R.), a.s., E.ON Česká republika s.r.o, PwC Czech Republic, ČSOB, Siemens a Zastoupení Evropské komise v České republice. Akcí se zúčastní i studenti VŠ a zástupci médií. V České republice přijeli dobrovolníci do 38 organizací, kde manuálně pracovali, doprovázeli klienty na výlety či poskytovali odbornou pomoc v oblasti prodeje klientských výrobků. Na pomoc ZO ČSOP Kněžice přijelo téměř 20 dobrovolníků z pojišťovny Kooperativa, kteří se stejně jako loni zapojili do péče o ohrožené stepi a suché trávníky v okolí Vladislavi. S jejich pomocí jsme pokosili třtinu

5

stručně a krátce

a vyřezali nálety janovce metlatého na nejpostiženějších plochách u odbočky na Hostákov. Již tradičně nám pojišťovna proplatila pracovní pomůcky a občerstvení pro pomocníky. Firemní dobrovolnictví je pro tak rozsáhlé plochy, jako jsou na lokalitě ve Vladislavi, velkým přínosem. Kateřina Feikusová, ZO ČSOP Kněžice

Péče o mokř ady nejen na Jihlavsku V roce 2011 náš „mokřadní“ tým prováděl praktická opatření ve prospěch mokřadních biotopů, rostlin i živočichů na sedmi lokalitách v kraji Vysočina, převážně však v okolí Jihlavy. Tato opatření byla finančně podpořena Ministerstvem životního prostředí a Lesy ČR, děkujeme.

Prořezávky na Pístovských mokřadech. Foto: Aneta Mašterová

Budování tůně nad Popickým rybníkem. Foto: Jaromír Maštera

Hloubení tůně nad Rančířovským Okrouhlíkem. Foto: Aneta Mašterová

Kosení nad Rančířovským Okrouhlíkem. Foto: Jaromír Maštera

Pístovské mokřady Péče na této lokalitě probíhá pod záštitou Pobočky ČSO na Vysočině již od roku 2008. V roce 2011 jsme zde opět kosili mokřadní louky na ploše 0,38 ha. Dále jsme prováděli prořezávky a kácení náletových dřevin na celkové ploše 0,3 ha za účelem rozšíření a prosvětlení mokřadních luk, okolí tůní, a snížení nežádoucího zastínění a zazemňování tůní padajícím listím. Nově jsme ručně vybudovali devět tůní pro vodní živočichy, čtyři stávající tůně jsme částečně obnovili. Celkem se nám již v lokalitě od roku 2008 podařilo vybudovat či obnovit pět desítek tůní, převážně menších velikostí. V listopadu jsme ručně provedli na vytipované degradované ploše o výměře 115 m2 stržení drnu. Popický rybník Péči o mokřady nad Popickým rybníkem jsme zahájili teprve na podzim 2010. Opět jde o lokalitu, kde péče probíhá pod záštitou Pobočky ČSO na Vysočině. Aktivity v roce 2011 sestávaly v pokosení nejzachovalejší mokřadní louky, prořezávkách a kácení dřevin na celkové ploše 0,2 ha a ve vybudování deseti nových tůní různých parametrů. Tůně jsme hloubili jak ručně, tak i minibagrem, jejich velikosti jsou od 10 m2 po 100 m2 . Rančířovský Okrouhlík O mokřady nad rybníkem Rančířovský Okrouhlík pečujeme od roku 2009, doposud pod záštitou Pobočky ČSO na Vysočině. V roce 2011 jsme kosili 0,3 ha luk, a to jak těch botanicky cenných mokřadních, tak i sušších s hnízdy mravence rašelinného. Dále jsme prováděli prořezávky a kácení křovin na ploše 0,15 ha, zejména za účelem zvětšení mokřadních luk. Ručně jsme na lokalitě vybudovali devět nových menších tůní různých parametrů a dvě mělké stružky, trvale protékané vodou. U Záborné Péče o mokřady u Záborné jsme zahájili v roce 2011. Provedli jsme prořezávky a kácení náletových dřevin na ploše 0,15 ha a ručně jsme na těchto plochách zbudovali šest menších tůní do velikosti 30 m 2 . Borovinka Na mokřadu u rybníka Borovinka probíhá realizace opatření pro vzácné vodní živočichy od podzimu roku 2010 pod záštitou ČSOP Jihlava. V roce 2011 jsme zde provedli prořezávku křovin a ručně vybudovali tři menší tůně. U Dobré Vody Lipnické Silně podmáčenou prameništní louku u obce Dobrá Voda Lipnická, s výskytem ohrožených druhů rostlin, jsme kosili v roce 2011 poprvé po řadě let, kdy zde neprobíhala žádná péče. Celková plocha zásahu byla 0,23 ha. Kromě toho jsme na jiném pozemku u Dobré Vody ručně vyhloubili jednu menší tůň. Lokalita je ve vlastnictví Pobočky ČSO na Vysočině.

6

stručně a krátce

Řehořovská nádrž Vláknitými řasami silně zarostlou nádrž v Řehořově jsme vypustili a z větší části vyčistili na podzim 2011. Nádrž je významným místem rozmnožování v regionu vzácné ropuchy zelené. Bližší informace o uvedených lokalitách najdete na www.mokrady.wbs.cz. Péče o lokality by nebyla možná bez souhlasu vlastníků pozemků – města Jihlavy, Pozemkového Fondu, pana Pavla Myslíka, Pobočky ČSO na Vysočině a obce Kamenice. Tímto všem děkujeme! Jaromír Maštera, Aneta Mašterová, Jenda Dvořák

V Laguně u Bohdalova se opět žáby r adují a čolci jásají Laguna u Bohdalova je soustava tůní vzniklých těžbou cihlářské hlíny a nachází se nedaleko silničního obchvatu Bohdalova na Žďársku. Tůně se staly domovem mnoha druhů ohrožených obojživelníků. V podstatě se jedná o téměř všechny, které se na Vysočině vůbec vyskytují. V lokalitě je cenná i fauna bezobratlých živočichů a vodní a pobřežní vegetace (např. rdest alpský). V posledních letech ale toto zajímavé území ohrožovalo zarůstání lagun náletovými dřevinami, hromaděním nejrůznějších usazenin a poškozování břehů erozí a mysliveckou činností… Tůň byla dlouhé roky takovým „územím nikoho“, což nedělá dobrotu a tak před zhruba třemi lety Sdružení Krajina začalo s výkupem pozemků a sháněním financí na revitalizaci tohoto území o rozloze 1,28 ha. Koncem roku 2009 bylo území vyhlášeno krajem Vysočina jako přírodní památka. V tomtéž roce sdružení s úspěchem odbahnilo první z tůní. Revitalizační projekt, který se týkal zbývajících tří tůní proběhl v letech 2010 a 2011 a byl financován z 90 % z OPŽP a 10 % přispěl Kraj Vysočina. Celý projekt administrovalo Sdružení Krajina. Obnova Lagun byla rozdělena do dvou částí, aby vždy část lokality zůstala bez zásahu a život rostlin a živočichů zde mohl probíhat relativně nerušeně. Tůně byly odbahněny, obnoveny a upraveny jejich hráze, byly vybudovány výpustní a nápustní objekty, aby mohly být laguny jednou za několik let vypuštěny a sloveny ryby, které se do tůní dostanou a ohrožují chráněné živočichy. Břehy byly zpevněny a z velké části zbaveny náletových dřevin. V budoucnu by měly být pravidelně koseny a udržovány. Zbývá ještě území vybavit informačními cedulemi, aby se návštěvníci lokality mohli dozvědět co nejvíce o její historii a přírodních hodnotách. Těšíme se také na spolupráci s místním kroužkem mladých přírodovědců. Tůně jsou nyní těsně po realizaci revitalizace a celý prostor ještě přece jenom trochu připomíná staveniště, ale už nyní se těšíme až se na jaře břehy zazelenají a v napuštěných tůních budou „vesele kraulovat“ čolci, ropuchy, skokani, rosničky a další „havěť“. Kateřina Marečková, Sdružení Krajina

7

Stalo se v roce 2011

LIFE exkurze na Slovensko ve dnech 19. a 20. 4. 2011 ZO ČSOP Kněžice uspořádala pro zájemce z řad neziskových organizací působících v ochraně přírody ve dnech 19.–20. 4. 2011 návštěvu občanského sdružení BROZ (Bratislavské regionálné občanské združenie, více na www.broz.sk), které má bohaté zkušenosti s vedením projektů z evropského programu Life. Návštěvy založené na exkurzích do několika lokalit, kde působí BROZ, se zúčastnilo 11 zájemců převáženě z jižní Moravy, Vysočiny a Jihočeského kraje. První den jsme zavítali na Veľkolélský ostrov v CHKO Dunajské luhy nedaleko Zlatné na Ostrove, kde jsme měli možnost shlédnout v praxi management dunajských luhů včetně pastvy dobytkem a koňmi. Navečer jsme ještě navštívili slanisko Velké Kosihy v PR Mostová. Slanisko patří ke skomírajícím lokalitám, kde se přes legislativní ochranu ustanovenou v roce 2000 prohlubuje degradace (v ČR panuje taková situace všude a je pro nás zklamáním vidět to samé na Slovensku). Druhý den návštěvy byly exkurze věnovány CHKO Záhorie a navštívili jsme EVL Mešterova lúka nedaleko Malacek, NPR Zelienka u Lakšárské Nové Vsi a dopadovou plochu C ve vojenském prostoru Bežnisko nedaleko Mikulášova. Na prvních dvou lokalitách jsme si prohlédli velmi zdárné a prospěšné revitalizace mokřadů a na poslední lokalitě management písečných dun. Dvoudenní návštěva s řadou exkurzí na výjimečné lokality byla velkých přínosem nejen pro pracovníky ZO ČSOP Kněžice. Doufáme, že nakaženi slovenskou odvahou využijeme nabyté informace ve vlastních Life projektech. Kateřina Feikusová, ZO ČSOP Kněžice

Studie možností realizace liniové zeleně v extr avilánu města Třebíče a místních částí V roce 2011 vznikla studie, zabývající se možností realizace liniové zeleně ve volné krajině okolí města Třebíče a jeho místních částí. Jejím cílem bylo prověření možností výsadeb nejen z hlediska technického a provozního, ale i z hlediska ekologického a estetického. Průzkum byl prováděn od března do října roku 2011. Podkladem pro prověření byl platný územní plán – ÚPnSÚ Třebíč, kde je návrh doplnění liniových výsadeb zpracován v podobě interakčních prvků ÚSES, generel cyklodopravy včetně podrobnějších dokumentací plánovaných cyklostezek, mapy KN a technická mapa města. Předmětem prověření byla jednak reálnost záměru z hlediska majetkových poměrů k pozemkům, tj., byly prověřovány pouze pozemky v majetku města Třebíče. Dále byly zohledněny provozní poměry jednotlivých lokalit – tj. dostatečné rozměry pozemku, zachování přístupnosti okolních pozemků atd. V neposlední řadě bylo řešeno případné technické omezení možností výsadeb – tj. existence podzemních a nadzemních tras inženýrských sítí, omezení z hlediska vodohospodářského, rozhledových poměrů na komunikacích atd.

8

stalo se v roce 2011

Na základě mapových podkladů a po průzkumu terénu bylo navrženo celkem 31 míst, vhodných pro výsadbu liniových vegetačních prvků. Ve všech případech se jedná o místa, kde lze z technických a dalších důvodů vysadit pouze jednostranné stromořadí. V případech, kde z dané situace jasně nevyplývá, na kterou stranu sázet, lze doporučit (v případě, že cesta vede: západ – východ), sázet dřeviny přednostně na severní stranu a to z důvodu zachování jižních výslunných míst vhodných pro suchomilná společenstva rostlin a živočichů, která jsou pro okolí Třebíče typická. Dále jsou k výsadbě navrženy 3 lokality v blízkosti obce Ptáčov, na nichž se nachází drobné sakrální stavby (kaplička a 2 kříže). Zde by bylo možno vysázet okolo staveb 2 soliterní dřeviny nejlépe autochtonního původu. Kamenný kříž u Ptáčova – v pozadí pohled na obec. Na vybraných lokalitách byla od března do října roku 2011 provedena fotodokumentace stávajícího stavu. Součástí návrhu je například i návrh etapizace výsadeb. Bylo nutné vycházet ze stávajícího stavu na dané lokalitě. Etapy byly navrženy dvě, s tím, že přednostně by byly realizovány úseky podél stabilizovaných cest (nově vybudované cyklostezky, funkční polní cesty v dobrém technickém stavu, dlouhodobě nepoužívané ladem ležící pozemky, u nichž nehrozí záměr změny jejich funkčního využití). V další etapě byly navrženy k realizaci úseky, které budou nejprve vyžadovat úpravy (úseky s navrženými cyklostezkami, úseky, kde je současný provoz veden mimo původní parcelu cesty, úseky polních cest vyžadující rekonstrukci atd.). Není vyloučeno, že by se do budoucna daly výsadby realizovat i na pozemcích, které nejsou součástí studie a to především z důCesta jižně od Račerovic – v pozadí Krahulovské silo. vodu vlastnického. A to v případě dohody s vlastníkem, případně odkoupení pozemku do vlastnictví města Třebíče Součástí studie nebylo řešení specifikace rostlinného materiálu, tj. druhová a velikostní skladba výpěstků, spon. Součástí studie nebylo řešení specifikace rostlinného materiálu, tj. druhová a velikostní skladba výpěstků, spon, ani technologie výsadby. Orientačně bylo navrženo pouze cílové měřítko zvolených dřevin v kategoriích malokorunné do cca 5 m – tj. keře a malokorunné ovocné stromy (švestka…), střední do cca 15 m (třešně, jeřáby…) a velkokorunné (javory, lípy, jasany, duby…). Z hlediska ochrany přírody se nedoporučuje výsadba višní z důvodu ohrožení populace ohroženého druhu višně křovité (Prunus fruticosa), která se zejména východně od Třebíče vyskytuje na pozůstatcích historických pastvin a mezí. Tento druh je mimo jiné Pohled na vysazenou alej vedoucí podél cyklostezky ohrožen právě křížením s kulturní višní, což vede ke genetickému z Třebíče do Slavic. znehodnocení populace tohoto planě rostoucího druhu. Jedním z výstupů studie je přehledná mapa celého řešeného území se zákresem navržených vegetačních prvků, dále pak tabulkový soupis navržených vegetačních prvků a fotodokumentace předmětných míst. Závěrem lze tedy říci, že míst vhodných k nové výsadbě interakčních prvků, které mohou nejen zvýšit estetickou, ekologickou a kulturní hodnotu krajiny, ale i zvýšit biodiverzitu daných lokalit je více, než bude možno v dohledné době realizovat a to hlavně z důvodů ekonomických. Nabízí se zde možnost financování z různých dotačních titulů, ale i spolupráce s místními občany či jinými zájmovými sdruženími. V případě zájmu ze strany obcí si lze obdobnou studii nechat zpracovat od ZO ČSOP Kněžice (www.csopknezice.cz). Marta Vaverková, ZO ČSOP Kněžice Cyklostezka mezi obcí Sokolí a Malou Dubinkou

9


Pohled na obec Ptáčov. Žlutě je vyznačena navrhovaná liniová zeleň. Červeným křížkem solitérní dřeviny.

Vznikla kr ajská síť neziskovek v oblasti ochr any přírody. V sobotu 10. prosince 2012 se v Borech uskutečnilo setkání neziskových organizací, které se věnují praktické ochraně přírody a snaží se do svých aktivit zapojovat veřejnost. Účastníci setkání se dohodli na založení neformální sítě organizací a místních iniciativ. Smyslem sítě je vzájemně se informovat o svých aktivitách, předávat si dobré zkušenosti a nápady a dle možností se navzájem podporovat. Členství v síti není nijak formálně upraveno. Členové mohou své členství prezentovat tak, že na své webové stránky umístí odkazy na ostatní partnerské organizace nebo iniciativy. Forma spolupráce členů sítě je na vzájemné dohodě spolupracujících. Pokud vám to dává smysl, můžete se do sítě také zapojit. Stačí se ozvat na mail [email protected], nebo některému z níže uvedených členů, nebo se zapojit do nějaké společné aktivity. Je to na vás. K myšlence neformální sítě hlásí: Český svaz ochránců přírody JIHLAVA, Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Středisko ekologické výchovy Mravenec, Ekoinfocentrum Jihlava, Zelené srdce, ZO ČSOP Bory, Mokředy – ochrana a management, Sdružení Krajina, Ornitologický klub Vysočina, ZO ČSOP Dalečín a Český zahrádkářský svaz Jinošov. Tomáš Blažek, Sdružení Krajina

10


StudánkA Vysočiny U příležitosti světového Dne vody vyhlašuje vždy na jaře občanské sdružení Zelené srdce anketu Studánka Vysočiny o nejkrásnější, nejlepší, nejmilejší, nejchutnější studánku kraje Vysočina. Vítěznou studánkou, kterou vybrala porota ze sedmi navržených, se v roce 2011 stala studánka U Kněžny u obce Studený na hranicích okresů Pelhřimov a Benešov. Rozhodování bylo v tomto roce jednoduché, protože vítězný návrh byl prostě nejlepší. Studánku pramenící pod kaplí Panny Marie navrhl pan starosta Bohumil Bušek a Studenský občasník. Podle pověsti se u této studánky uzdravila slepá kněžna a i dnes je toto místo vyhledávané pro dobrou vodu a jako příjemné zastavení v lesním tichu. Studánka je označena tabulkou s textem Studánka Vysočiny roku 2011 a vítězný návrh jsme odměnili knihou o studánkách. Druhé místo získala dnes již skoro zapomenutá bezejmenná studánka na okraji pole nad lomem u Ledče nad Sázavou, kterou navrhl pan Zdeněk Panský. Studánka u cesty na vrch Melechov sloužila pro občerstvení například malíře Jaroslava Panušky. Umístění studánky třeba přispěje k tomu, že se dočká obnovy a i to je cíl ankety. Třetí místo získala studánka Na Skalce v Jihlavě, kterou navrhl pan Jaroslav Kněžíček z Jihlavy. Studánka byla obnovena Městem Jihlava v roce 2010. Cílem ankety, která bude pokračovat i v roce 2012, je upozornit na krásná místa v kraji Vysočina, mezi které studánky bezesporu patří, ale také na jejich stav, který je v některých případech žalostný. Vzhledem k situaci s pitnou vodou, budeme všechny studánky v budoucnu znovu potřebovat a i na tento fakt chceme anketou upozornit. A která studánka bude na Vysočině tou nej v roce 2012? O tom můžete rozhodnou i vy. Návrhy přijímáme od 22. března do 22. dubna a o vítězné studánce se rozhodne v letošním roce poprvé prostřednictvím hlasování na internetu na stránkách www.zelenesrdce.cz, které bude uzavřeno 22. května. Pavel Koubek, Občanské sdružení Zelené srdce

Vyjímečnost rezervace Na Podlesích V životě entomologa je již samotný příchod jara velkým svátkem. Dlouho očekávané hemžení hmyzu postupně rozjasňuje mysl tím spíše, když se podaří hned na počátku sezóny objev něčeho opravdu zajímavého a významného. Takovým objevem po mě byl nález nového druhu potápníka pro území Moravy, který se mi podařil při průzkumu v Přírodní rezervaci Na Podlesích u Hrutova. Při první letošní návštěvě, jejímž cílem bylo zahájení inventarizačního průzkumu zadaného krajským úřadem, jsem se zaměřil na brouky žijící v kalužích a drobných tůňkách jak v samotné rezervaci, tak i v jejím nejbližším okolí. V tomto období je možné najít řadu druhů obývajících tyto drobné vodní plošky, které na jaře pár týdnů poskytují vhodné životní podmínky velmi zajímavým druhům, které v rybnících a nádržích nenajdeme. Mezi spoustou běžných zástupců mě upoutal jeden drobný potápník s nezvyklou kresbou na krovkách, kterého jsem na první pohled nedokázal určit. Jaké bylo moje překvapení, když jsem po návratu domů zjistil, že se jedná o druh Hydroporus marginatus, který dosud na území Moravy nebyl nalezen, tedy kromě jednoho kusu starého mnoho desítek let, který je uložen v muzejních sbírkách bohužel však bez přesnějšího určení místa nálezu. Tento druh je znám z několika nálezů v Čechách a více se pak vyskytuje v západní Evropě. Jeho velikost 3,5 mm a vzácnost nálezů je důvodem, že nemá ani české jméno. Tak nám jedno březnové odpoledne přibyl významný údaj do mozaiky poznání světa drobných tvorů, který je dalším příkladem výjimečnosti lokality Na Podlesích. Václav Křivan, ZO ČSOP Kněžice

11

Zajímavosti z Vysočiny Chorošovité a kornatcovité houby na Českomor avské vrchovině Lignikolní (dřevožijné) houby budou mít (v závislosti jak poroste jejich poznání a znalosti o pochodech, procesech a dynamice vývoje lesů) v rámci ochrany lesních ekosystémů stále větší význam. Bohužel, současná ochranářská praxe tomu naprosto nenasvědčuje a použití budoucího času je tedy zcela na místě. Pokusím se tedy přiblížit alespoň dvě početné a velmi různorodé skupiny lignikolních hub (makromycetů*) v kontextu podmínek Českomoravské vrchoviny, a to houby chorošovité (Polyporalaes s.l.), a skupinu hub kornatcovitých (Corticiaceae s. l.).

Jak u chorošovitých (Polyporalaes s.l.), tak v případě skupiny kornatcovitých hub (Corticiaceae s. l.) došlo k jejich vymezení především na základě morfologických rozdílů, které stále přetrvává, a to zejména z praktických důvodů. Drtivá většina „terénních mykologů“ se i v současné době přidržuje „tradičního“ pojetí, neboť výsledky molekulárních fylogenetických studií jsou obtížně interpretovatelné a navíc podléhají velmi častým změnám. Jak houby chorošovité (PolypoFomitopsis pinicola ralaes s.l.), tak houby kornatcovité (Corticiaceae s. l.) jsou dle „klasické klasifikace hub“ řazeny do mnoha řádů a čeledí stopkovýtrusých hub (Homobasidiomycetes). Vyjímkou je choroš pórovka šedá (Protomerulius caryae), řídce rozšířený druh na listnáčích náležející mezi stopkovýtrusé houby (Heterobasidiomycetes). O zástupcích těchto skupin se nejčastěji mluví v obecných souvislostech jako o významných destruentech odumřelé dřevní hmoty v lesních porostech s nezastupitelnou a rozhodující rolí při dekompozici organických látek a oběhu živin. Nízké povědomí a znalost naopak brání zmiňovat až překvapivě bohatou diverzitu chorošovitých a kornatcovitých hub. Ve vhodných biotopech mohou za určitých podmínek i několikanásobně převyšovat počet druhů nalezených vyšších rostlin. V podmínkách Českomoravské vrchoviny lze uvažovat až o 100 chorošovitých a 150ti druzích kornatcovitých hub v nejzachovalejších lokalitách. Přírodě blízké lesy jsou dnes na Vysočině zastoupeny už pouze v maloplošných zvláště chráněných územích, které se tak mimoděk staly refugiem pro řadu druhů těchto hub. Mezi nejvýznamnější patří NPR Velký Špičák, PR V Klučí a PR Roštejnská obora. Pohříchu, NPR Žákova hora, která do padesátých až šedesátých let XX. století právem poutala pozornost mykologů, byla vymřením jedle bělokoré (Abies alba) ochuzena o celou řadu druhů vázaných na tuto dřevinu (např. pevník vonný (Cystostereum murraii), kotrč Němcův (Sparassis nemecii) nebo smolokorka pryskyřičnatá (Ischnoderma benzoinum). Na příkladu lokalit z Českomoravské vrchoviny je možné ukázat si faktory, které určují diverzitu a četnost výskytu jednotlivých druhů v přírodě. Lze říci, že čím zachovalejší lokalita, dostatečně velká rozloha a co nejdelší historie minimálních zásahů člověka nebo dokonce bezzásahovosti, tím vyšší počet druhů (včetně citlivých a/nebo vzácných druhů) a naopak. Nemalý počet druhů totiž výrazně upřednostňuje přirozené lesní ekosystémy s jejich druhovou, věkovou a prostorovou diferenciací. Přírodě blízké či přirozené lesní biotopy na Vysočině jsou charakteristické relativně vysokým druhovým zastoupením listnatých dřevin, v bučinách či jedlobučinách s podílem jedle bělokoré (Abies alba) a ve vyšších či podmáčených polohách s příměsí smrku ztepilého (Picea abies). Pro maximální diverzitu, dlouhodobou a nepřetržitou existenci lignikolních hub je podstatnou podmínkou zastoupení porostů ve všech jejich fázích tzv. cyklického nárůstu (stadium dorůstání), kulminace (stadium optima) a poklesu dendromasy (stadium rozpadu). Význačným atributem rozrůzněných porostů je pak pokryv půdního povrchu velkým množstvím odumřelé dřevní hmoty listnáčů a jehličnanů o různém stupni rozkladu. Aby mohly být splněny výše popsané podmínky, je nezbytná i dostatečně velká rozloha území (v desítkách ha, optimálně alespoň okolo 70 – 80 ha). Faktorem, který určuje výskyt vzácných „pralesních“ makromycetů je kontinuita vegetace na daném stanovišti. Je totiž velmi pravděpodobné, že se řada vzácných druhů makromycetů udržuje lokální reprodukcí, nezávisle na dálkovém přísunu diaspor. Proměnlivost geomorfologie terénu, odlišné hydrogeologické vlastnosti v jednotlivých částech zájmového území a pestrá mikrotopografie půdního povrchu (s velkým vlivem vývratů na tuto strukturu) vytvářejí obrovskou nabídku stanovišť se specifickým mikroklimatem. Velký objem odumřelé dřevní hmoty ve všech stadiích rozkladu v zapojených porostech je předpokladem pro výskyt „pralesních“ druhů vyžadujících vyrovnané vlhké mezoklima. Mrtvé dřevo totiž dokáže absorbovat velké množství vody, která se v průběhu sušších period pozvolna odpařuje do okolního prostředí. Na druhé straně se ale vyskytuje také řada druhů vyžadujících a rostoucích na sluncem a větrem exponovaných stanovištích např. klanolístka obecná (Schizophyllum commune) společně s outkovkou chlupatou (Trametes hirsuta). Z hlediska mikroklimatu je tedy nejdůležitějším aspektem, zda na daném místě substrát vysychá nebo je trvale vlhký

12

zajímavosti z Vysočiny

(např. diference mezi nadzemní částí vývratů a ležícími kmeny přitisklými k povrchu půdy). Pokud chceme generalizovat, můžeme říci, že houby velmi citlivě reagují na jakékoliv zásahy (plošná mýtní či nahodilá těžba, budování lesní dopr. sítě apod.) tj. změny mezoklimatu biotopu či mikroklimatu stanovišť. Negativním faktorem s fatálním vlivem na druhové spektrum hub jsou extrémy a náhlé změny či výkyvy biotických a/nebo abiotických podmínek na lokalitě. Řada citlivých makromycetů není při běžných hospodářských způsobech trvale schopna obnovy a nenávratně mizí a proto na těchto biotopech přežívají pouze druhy s širokou ekologickou valencí (např. v smrkových monokulturách kornatce jako ostnáček dvoubarvý (Resinicium bicolor) a dřevomorka lesní (Serpula himantioides), velmi hojné jsou choroše troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), anýzovník vonný (Gloeophyllum odoratum), hnědák Schweinitzův (Phaeolus schweinitzii), bělochoroš hořký (Postia stiptica) a bránovitec jedlový (Trichaptum abietinum). Z nenáročných a široce rozšířených kornatců v lesnicky ošetřovaných bukových porostech je možné jmenovat kornatečku listomilnou (Athelia epiphylla), poprašku sklepní (Coniophora puteana), pevník chlupatý (Stereum hirsutum) či trechisporu moučnatou (Trechispora farinacea). Choroše zastupuje lesklokorka Meripilus giganteus ploská (Ganoderma applanatum) a troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius). Výskyt značné části chorošovitých a kornatcovitých hub je v přírodě, jak již bylo řečeno, vázán na dřevní hmotu. Pomocí své bohaté enzymatické výbavy (zejména celulolytických a ligninolytických enzymů) totiž dokáží rozkládat v bezprostředním okolí hyf dřevní hmotu tzn. její hlavní stavební složky – celulózu, hemicelulózu a lignocelulózu (celulózní mikrofibrily obalené hemicelulózami a zabudované do ligninu). Svojí stavbou se jedná o polymery, rozkládané – štěpené na monomery, které již mohou prostupovat a být přijímány buňkami. Podle typu hniloby rozeznáváme u hub dvě hlavní skupiny. Houby způsobující tzv. bílou hnilobu (white rot) tj. s enzymatickou schopností rozkládat celulózu, hemicelulózu i lignocelulózu, přičemž dřevo se stává světlým a vláknitým a tzv. červenou hnilobu (red rot) tj. se schopností rozkládat pouze celulózu a hemicelulózu a dávající dřevu červenohnědé zbarvení způsobené uvolněným ligninem (ten je rozkládán minimálně nebo vůbec). Během rozkladu pak dřevo mění svůj objem, strukturu a konzistenci a stává se drobivým a kostkovitým. Typickým a obecně známým zástupcem první skupiny je např. troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) a k velmi hojným představitelům hub červené hniloby se řadí outkovka řadová (Antrodia serialis). Typ hniloby může být i dobrou pomůckou při určování hub v terénu (např. na jehličnanech rostoucí bělochoroš hedvábitěměkký (Postia sericeomollis) způsobuje červenou, zatímco velmi podobná pórnatka popelavá (Cinereomyces lindbladii) bílou hnilobu). Napadáním stavebních dřevních konstrukcí způsobuje potíže a vysoké ekonomické ztráty obecně rozšířená a známá dřevomorka domácí (Serpula lacrymans), která dokáže organickou hmotu rozložit až na oxid uhličitý a vodu. Obecně lze u makromycetů hovořit pouze o fakultativním parazitismu a zároveň je velmi problematické a sporné definovat a specifikovat makromycety na skupiny dle životní strategie. Zjednodušeně lze zájmové skupiny chorošů a kornatců dělit na primární parazity, saproparazity a lignikolní saprofyty. Obtížné je zejména stanovit jasně danou hranici mezi těmito skupinami, protože v závislosti na stavu substrátu jsou houby velmi adaptibilní a schopny přizpůsobit se změněným životním podmínkám a přecházet z jedné kategorie do jiné. Obecně známým primárním parazitem z chorošovitých hub je kořenovník vrstevnatý agg. (Heterobasidion annosum) šířící se kořenovým systémem dřevin, méně častěji generativně spórami. Tento agresívní parazit způsobuje vyhnívání bází jehličnanů (na listnáčích byl však zjištěn také) a po určité době dochází (ve spojitosti s abiotickými faktory) ke zlomu napadeného stromu. Často lze zjistit infekt stromů nejenom kořenovníkem vrstevnatým agg. ale zároveň i václavkami (Armillaria spp.)! Dalším, ovšem méně častým parazitem na jehličnanech je ďubkatec smrkový (Inonotus leporinus). Napadení už na dálku prozradí bohaté výrony pryskyřice na bázích napadených stromů. Zajímavým příkladem parazita na listnáčích je hojný rezavec šikmý (Inonotus obliqus), který na sebe nejprve upozorní tvorbou kulovitých, na povrchu rozpraskaných „korkovitých“ imperfektních plodnic (nejnápadněji na kmenech bříze bělokoré (Betula pendula) a až v posledním roce života hostitele vytváří perfektní rourkatou plodnici, sporuluje žlutozeleným výtrusným prachem, současně odumírá i s hostitelem a tím se životní cyklus parazita uzavírá. Saproparaziti vegetují na živých stromech a po odumření stromu určitý čas přetrvávají a podílejí se na dekompozici dřevní hmoty. Dřeviny napadají skrze poranění borky, zlomy větví, dutiny či pukliny (způsobené hmyzem, zvěří, při těžbě nebo manipulaci dřeva nebo abiotickými vlivy). V podmínkách Českomoravské vrchoviny lze mezi nejvýznamější

13


saproparazity jehličnatých dřevin řadit např. pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum) nebo plstnateček severský (Climacocystis borealis), v PR Roštejnská obora vegetuje indikátor zachovalých porostů ohňovec ohraničený (Phellinus nigrolimitatus). Na listnáčích upoutají barvou i velikostí nápadné plodnice chorošů sírovce žlutooranžového (Laetiporus sulphureus), vějířovce obrovského (Meripilus giganteus) nebo často vysoko na kmenech choroše šupinatého (Polyporus squamosus). Skupinou s obrovským významem pro rozklad organické hmoty, její mineralizaci a koloběh živin v přírodě jsou lignikolní saprofyti. Rozšiřují se spórami nebo za pomoci dřevokazného hmyzu. Pro rozklad – stadium (stupeň) dřeva v čase je charakteristický postupný sled (sukcese) osídlení různými druhy hub a společenstvy (mykocenózami) makromycetů. Počáteční fáze rozkladu dřeva je charakterizována borkou na celém povrchu dřeva, bez přítomnosti mechorostů a semenáčků dřevin. Typickým zástupcem na buku lesním (Fagus sylvatica) je rezavec uzlinatý (Inonnotus nodulosus), jehličnany jsou brzo kolonizovány bránovitcem jedlovým (Trichaptum abietinum).

Phaeolus schweinitzii

Odlupující se a odpadávající borka, osídlení povrchu mechorosty a objevující se semenáčky dřevin a výrazný nárůst druhové pestrosti ukazují na střední stadium rozkladu. Z kornatcovitých hub na jehličnanech rostou např. dřevomorka lesní (Serpula himantoides), popraška tenká (Coniophora arida), kornatec Nešporův (Hyphodontia nespori) a koroveček citrónový (Vesiculomyces citrinus), chorošovité zastupuje outkovka řadová (Antrodia serialis), outkovka zprohýbaná (Antrodia sinuosa), troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), trámovka jedlová (Gloeophyllum abietinum) nebo bělochoroš modravý (Postia caesia). Na listnáčích kornatec lopatkovitý (Hyphodontia spathulata), kornatec příbuzný (Phanerochaete affinis), pevník chlupatý (Stereum hirsutum), z chorošů outkovečka buková (Antrodiella faginea), šedopórka osmahlá (Bjerkandera adjusta), slizopórka nazelenalá (Ceriporiopsis pannocincta), troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius), choroš měnlivý (Polyporus varius) nebo bělochoroš mírný (Postia tephroleuca). V závěrečném stadiu rozpadu se struktura dřeva rozpadá, povrch je pokrytý mechorosty, obyčejně s bohatým výskytem semenáčků dřevin a snižujícím se až minimálním počtem druhů makromycetů. Dřevo jehličnanů rozkládají pórnatka Donkova (Ceriporiopsis mucida), pórnatka popelavá (Cinereomyces lindbladii), anýzovník vonný (Gloeophyllum odoratum), pórnatka placentová (Postia placenta), pórnatice krvavějící (Rigidoporus sanguinolentus) a pórnatka měchýřkatá (Trechispora hymenocystis). Listnáče kolonizují kornatce jako např. pavučiník vločkatý (Botryobasidium conspersum), korálovec bukový (Hericium coralloides), kavinovka lošákovitá (Hydnocristella himantia), rozděrka Brinkmannova (Sistotrema brinkmannii) či trechispora moučnatá (Trechispora farinacea) najít lze choroše pórnatku nádhernou (Ceriporia excelsa) a ze vzácných chorošů outkovečku naoranžovělou (Frantisekia mentschulensis) (NPR Žákova hora, NPR Velký Špičák, PR V Klučí a PR Roštejnská obora). V návaznosti na výše zmíněné je užitečné zmínit ještě jednu zajímavou skutečnost. Některé druhy rodu outkovečka (Antrodiella) přitahují pozornost polyporologů a jsou pozoruhodné výskytem na starých nebo odumřelých plodnicích ostatních dřevožijných hub nebo dřevě už jimi částečně rozloženém. Pro outkovečky s touto životní strategií se používá označení „sukcesor“. K usnadnění determinace v terénu je pak velmi prospěšné znát tyto vzájemné mezidruhové vazby a spojitosti. Na Vysočině se lze v bukových porostech setkat např. s outkovečkou Höhnelovou (Antrodiella serpula) na starých plodnicích rezavce uzlinatého (Inonotus nodulosus) nebo v případě růstu v olšinách, ve společnosti rezavce lesknavého (Inonotus radiatus). Outkovečka cizopasná (Antrodiella parasitica), druh vázaný na jehličnany již napadené bránovitcem jedlovým (Trichaptum abietinum). Velmi vzácně lze nalézt v NPR Velký Špičák „pralesní“ druh nápadné, citrónově žlutě zbarvené outkovečky citrónové (Antrodiella citrinella) tvořící rozlité nebo polorozlité plodnice na kmenech jehličnanů silně rozložených hnědou kostkovitou hnilobou troudnatce pásovaného (Fomitopsis pinicola). Oproti botanikům se musí mykologové při studiu hub vyrovnat s jedním nepříjemným faktem, že nepřitomnost plodnic nemusi vždy znamenat absenci makromycetu na lokalitě. Druh může v substrátu vegetovat skrytě v podobě mycelia řadu let, aniž by plodnice tvořil. Naopak, přitomnost plodnic daného druhu je jasným důkazem, že substrát je kolonizován podhoubím, které je schopno fruktifikace. Faktem zůstává, že fruktifikační strategie jednotlivých druhů tzn. okolnosti a biorytmus tvorby plodnic, zůstává v mnoha případech zcela utajena. Na základě krátkodobého studia určitého území (přibližně do pěti let pouze na základě nálezu plodnic) nelze s určitostí říci, zda se v něm daný druh dosud vyskytuje anebo tam už vymizel (tj. bez mycelia v substrátu ). Některé druhy kornatců a chorošů rostou na mnoha druzích listnatých dřevin, jiné najdeme jen na jehličnanech, zatímco další jsou striktně vázány na jeden rod nebo dokonce druh dřevin. Obecně ovšem převládají druhy, které nejsou úzce vyhraněné. Typickými představiteli, které najdeme prakticky na všech listnatých i jehličnatých dřevinách jsou všudypřítomné pórnovitka obecná (Schizopora radula) či outkovka pestrá (Trametes versicolor).

14


V přirozených lesích v rámci Českomoravské vrchoviny převažují v absolutním součtu druhy bučin. Vzácné a ohrožené kornatce reprezentuje zubatka tvrdá (Crustomyces subabruptus), ostnateček křehký (Dentipellis fragilis), kornatec zápašný (Gloeohypochnicium analogum), (všechny druhy NPR Velký Špičák a PR V Klučí), kornatka polská (Gyrophanopsis polonensis), kornatec skvrnitý (Hyphoderma roseocremeum), hrotnatečka sladkovonná (Mycoacia nothofagi), kornatec praskající (Odonticium septocystidia), kornatec vláknitý (Rhizochaete radicata), trechispora (Trechispora araneosa) či vidlenka nažloutlá (Vararia investiens) (všechny druhy NPR Velký Špičák). Mezi typické a přitom méně časté choroše patří např. charakteristická pórnatka bledoplavá (Ceriporiopsis gilvescens), rezavec pokožkový (Inonotus cuticularis), rezavec horský (Inonotus hastifer), bránovitka mléčná (Irpex lacteus) (NPR Velký Špičák), smolokorka buková (Ischnoderma resinosum), choroš smolonohý (Polyporus badius), plstnatec bukový (Spongipellis delectans) (PR V Klučí) nebo bránovitec dvoutvarý (Trichaptum biforme) (NPR Velký Špičák). Polyporus badius Kornatec Wojewodův (Dendrothele wojewodae) a kožovka klenová (Hymenochaete carpatica) (oba druhy v NPR Velký Špičák a PR V Klučí) představují druhy s výhradní vazbou na odlupující se borku živých a letitých, mechorosty porostlých stromů javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Kornatec pórkový (Dendrothele alliacea) a choroš ostropórka topolová (Oxyporus populinus) dávají přednost javoru mléči (Acer platanoides). Radikální ústup jilmu drsného (Ulmus glabra) z porostů měl za následek téměř úplné vyhynutí makromycetů vázaných na tuto dřevinu. Druhem s obligátní vazbou na borku starých, mechorosty porostlých stojících kmenů živých stromů, který se podařilo prokázat (ovšem pouze na dvou stromech v PR V Klučí) je extrémně vzácná kožovka jilmová (Hymenochaete ulmicola) a na odumřelém dřevu se podařilo ojediněle nalézt kornatec kůžičkovitý (Granulobasidium vellereum) (PR V Klučí). Pro jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) jsou charakteristickými druhy kornatka jasanová (Peniophora limitata), pórnatka purpurová (Ceriporia purpurea) a bělochoroš polokloboukatý (Skeletocutis nivea). Dřevo velmi starých stromů dubu letního (Quercus robur) v PR Náměšťská obora je podmínkou výskytu tlustěnky mléčné (Scytinostroma galactinum) a vzácných chorošů hlináku šafránového (Aurantioporus croceus), pstřeňovce dubového (Buglossoporus quercinus) a ohňovce jižního (Phellinus pseudopunctatus) s nejsevernějším nalezištěm v Evropě (všechny druhy P. Vampola in litt. 2011). Obecně rozšířenými druhy s vazbou na dubové dřevo jsou na Vysočině kožovka rezavá (Hymenochaete rubiginosa), síťkovec dubový (Daedalea quercina) nebo ohňovec statný (Phellinus robustus). Břízu bělokorou (Betula pendula) v lesních porostech napadá a velmi rychle ničí březovník obecný (Piptoporus betulinus). Na trnce obecné (Prunus spinosa) vegetuje ohňovec ovocný (Phellinus pomaceus). Z NPR Mohelenská hadcová step je znám z řešetláku počistivého (Rhamnus cathartica) ohňovec řešetlákový (Phellinus rhamni) (P. Vampola in litt. 2011). Rezavec lesknavý (Inonotus radiatus) vytváří ohniska v oslabených porostech olše lepkavé (Alnus glutinosa). U vodních toků hojná vrba křehká (Salix fragilis) hostí ohňovec obecný (Phellinus igniarius) nebo outkovku vonnou (Trametes suaveolens). Vrba jíva (Salix caprea) a keřovitá vrba popelavá (Salix cinerea) a ušatá (Salix aurita) jsou nejčastějšími hostiteli ohňovce tečkovaného (Phellinus punctatus). Lze ovšem najít i saprofytické druhy vázané na částečně zetlelý (fermentací rozložený) listový opad (např. pavučiník (Byssocorticium efibulatum) (NPR Velký Špičák). Smrk ztepilý (Picea abies) upřednostňují kornatec tenkovýtrusý (Alutaceodontia alutacea) a dřevomorka zlatá (Pseudomerulius aureus) (NPR Velký Špičák a PR V Klučí), z chorošů např. ďubkatec smrkový (Inonotus leporinus), vzácný ohňovec smrkový (Phellinus chrysoloma) (NPR Velký Špičák). Tlející dřevo jedle bělokoré (Abies alba) poskytuje životní prostředí škrobnatci jedlovému (Aleurodiscus amorphus), pevníku Chailletovu (Amylostereum chailletii) (NPR Velký Špičák), „pralesním“ druhům žilnatce bledé (Phlebia centrifuga), korálovci jedlovému (Hericium flagellum), kotrči Němcovu (Sparassis nemecii) či bondarcevce horské (Bondarzewia montana) (všechny druhy v NPR Velký Špičák a PR V Klučí), hojnější ale typické smolokorce pryskyřičnaté (Ischnonerma benzoinum) nebo ohňovci Hartigovu (Phellinus hartigii). Absence zastoupení jedinců středního věku u jedle bělokoré (Abies alba) je zásadním problémem ve všech lesních MZCHÚ v Kraji Vysočina a znamená v nejbližších desetiletích konkrétní nebezbečí nedostatku dřevního substrátu nutného pro přežití druhů na lokalitách.

15


Dacryobolus kastenii

Hericium flagellum

Jehličnany jsou substrátem pro „vzácnosti“ jako je kornatec skořicový (Crustoderma dryinum) (NPR Velký Špičák a PR V Klučí), kornatec Karstenův (Dacryobolus karstenii) (NPR Velký Špičák a PR V Klučí), žilnatku (Phlebia unica) (PR V Klučí), pórnatku tlustou (Antrodiacrassa), troudnatec růžový (Fomitopsis rosea) (PR V Klučí) nebo pórnatku placentovou (Postia placenta) (NPR Velký Špičák a PR V Klučí). Borovice lesní (Pinus sylvestris) je typickým substrátem pro ohňovec borový (Phellinus pini) a kostrovku beztvarou (Skeletocutis amorpha). Největší riziko pro diverzitu lignikolních hub představuje odstraňovaní odumírajících stromů, polovývratů, souši a padlých kmenů soukromými i státními vlastníky (LČR) a to nejen v kulturních (hospodářských) lesích, ale co je alarmující, i v chráněných územích. Tomuto postupu se dá ještě porozumět u vlastníka několika ha lesa, ovšem u státní organizace je to přinejmenším zarážející. Druhým negativním faktorem je razantní ústup jedle bělokoré (Abies alba) a některých listnáčů ( jilm (Ulmus spp., Tilia spp., Acer spp.) z porostů, přičemž dominantním druhem se v lesních porostech stavá buk lesní (Fagus sylvatica). Naprosto opomíjenou skutečností zůstává i nutnost zachování smrku ztepilého (Picea abies) jako příměsi v porostech některých chráněných lokalit. Jak už bylo výše řečeno, na dřevo smrku se váže řada zajímavých a vzácných hub, které v hospodářsky obhospodařovaných porostech bez jakéhokoliv mrtvého dřeva nemají šanci na existenci. Na základě zkušeností z posledních let a vzhledem k přetrvávajícímu nadměrnému stavu spárkaté zvěře obecně nelze v blízké budoucnosti či střednědobém časovém horizontu předpokládat, že by došlo, z hlediska druhového a věkového, v porostech k příznivé změně a regeneraci jejich autoregulačních procesů přirozenou cestou, bez antropogenních zásahů. Intenzívní péči je tedy nezbytné věnovat jak jemným pěstebním zásahům na podporu ustupujících druhů, tak kombinaci plošné výsadby (v rozsahu adekvátním míře ohroženosti dřeviny na lokalitě) a účinných opatření k redukci škod zvěří na dřevinném podrostu. Třetí smutnou skutečností, která stále nabývá na síle a rozsahu, je intenzívní kácení starých stromů v intravilánech obcí, alejí u komunikací, soliterů na zemědělské půdě či odstrańování dřevin z hrází vodních nádrží a jejich nahrazování mladými stromy. Na tyto stanoviště je vázáno nemálo ohrožených druhů, ale ochrana se jeví i ve vztahu, postojům a názorům většinové veřejnosti jako silně obtížná, problematická a většinou i neproveditelná. Pokud chtějí mykologové negativním jevům zabránit nebo je alespoň zmírnit, musí začít aktivněji a razantněji vystupovat i jednat a to jak na „válečném“ poli legislativním, tak při praktické ochraně hub v terénu. To ale nejde bez těsné součinnosti s orgány ochrany přírody. Především je však nezbytné navázat intenzívní spolupráci s NNO v oblasti ochrany přírody, které mají již dlouholeté zkušenosti a jsou „zocelené“ nikdy nekončícím bojem. Jen tak bude možné vytvořit dostatečný tlak a docílit změnu myšlení a chování zodpovědných osob a subjektů. Na tomto místě si Vás dovoluji požádat a poprosit, aby jste neváhali se na mne obrátilt se zajímavým mykologickým nálezem (nejlépe chorošů nebo kornatců) nebo pokud se budete chtít podělit o své znalosti, poznatky a zkušenosti s lignikolními houbami. Kontaktní údaje: Ing. Marek Brom Polní 3625/37 586 01 Jihlava telefon: 734 528 487 e-mail: [email protected]

16

Kapitoly k zamyšlení

Význam dobrovolnictví v ochr aně přírody Evropská unie vyhlásila rok 2011 Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního občanství. Dobrovolnictví má v České republice vzrůstající tendenci, věnuje se mu přibližně třetina obyvatel. Někteří pracují v neziskových organizacích, jiní individuálně. Dobrovolnické činnosti se realizují v řadě oblastí lidských činností – ve zdravotnictví, sociálních službách, sportu, kultuře, ochraně životního prostředí, práci s dětmi a mládeží, náboženství. Dobrovolníci pomáhají i při mimořádných situacích a krizových stavech. Čeští dobrovolníci jsou aktivní i v mezinárodním, rozvojovém a komunitním dobrovolnictví. Zvláštní kategorii představuje dobrovolnictví firem. V tiskové zprávě k vyhlášení Evropského roku dobrovolnictví vydané Evropskou komisí byl představen slogan pro tento rok, který zní: „Dobrovolníci mění svět!“ V ochraně přírody opravdu platí, že dobrovolníci mění svět. Svou vytrvalou prací na přírodně cenných plochách dokážou měnit krajinu a bez jejich pomoci by pravidelná péče nezbytná pro středoevropskou kulturní krajinu neměla šanci. Význam dobrovolníků v praktické péči o naše chráněná i nechráněná území je nedoceněný a veřejnost o něm většinou nemá ani ponětí. Za stovkami km naučných stezek, hektary ručně pokosených luk, desítkami záchranných transferů a vyčištěných a obnovených studánek, tisícovkami vysázených stromů a dalšími počiny na poli ochrany přírody se skrývá práce dobrovolníků. Je třeba jim za to poděkovat oceněním jejich práce a především je třeba o jejich nasazení a významu informovat veřejnost. Obecně prospěšná společnost Chaloupky, jejímž zřizovatelem a dlouholetým partnerem je základní organizace Českého svazu ochránců přírody Kněžice (dále ZO ČSOP Kněžice), existuje od roku 1991. Obě tyto nestátní neziskové organizace jsou činné v kraji Vysočina již minimálně 20 let a jejich činnost od samého začátku až dodnes by se neobešla bez pomoci dobrovolníků. Každoročně a pravidelně konané aktivity obou organizací jsou spojeny s dobrovolnou pomocí desítek dětí, studentů, mládeže i dospělých. Naše dobrovolná činnost je zaměřená na ekologickou výchovu a udržitelný život, ochranu a poznání přírody a péči o krajinu. Naši dobrovolníci se zapojují do organizace a programu osvětových a vzdělávacích akcí pro veřejnost (Den Země, Den zdraví, Den stromů atd.), do soutěží pro děti a mládež (Zelená stezka-Zlatý list, Ekologická olympiáda), do sběru odpadků a péče o aleje a do praktické péče o přírodně cenné lokality v regionu (kosení luk, vyřezávání křovin, čištění tůní, pastva ovcí). Při odvádění dobrovolné práce tráví děti a mládež smysluplně svůj volný čas, učí se novým věcem, rozvíjí své dovednosti a rozšiřují si společenské zázemí, což je často přivádí k novým a mnohdy lepším pracovním příležitostem a také k osobnímu a společenskému rozvoji. Práce s mladými dobrovolníky je jedním z pilířů úspěchů Chaloupky, o.p.s. i ZO ČSOP Kněžice. Dobrovolníci stáli u zrodu obou organizací, pomáhali budovat zázemí střediska Chaloupky před 20 lety a pomáhají zase s budováním působiště ZO ČSOP Kněžice. Naše společná databáze čítá již téměř stovku dobrovolníků a řada z nich se pravidelně vrací již několik let. My jim všem moc děkujeme a těšíme se na ně i v příštím roce. Kateřina Feikusová, ZO ČSOP Kněžice

17

kapitoly k zamyšlení

Kr átká zpr áva o kosení jedné loučky aneb přijde vůbec někdo? „Nikdo nepřijde.“ – „Nemaluj ČERTA na zeď!“ „ A jak tu loučku sklidíme?“ Vprostřed léta, zdá se, nikomu zvlášť pracovat nechce. Bez odměny, dotací. Natož dobrovolně, jen tak za dobrý pocit. Pod Křemešníkem vyvěrá pramenů hned několik. Avšak skutečná luční prameniště jsou tady vzácná, nečetná. Není jich kolem víc jak prstů jedné ruky. Jako ta prameništní loučka Ve Sklenářích, v úžlabí kteréhosi potůčku. Pokusili se ji zčásti odvodnit, neúspěšně. Pak dlouho zůstávala ladem, až se na ni docela zapomnělo. Ztratila se. Nikdo tam jistě dobré tři, možná čtyři desítky let už nechodí, natož kosit a sklízet trávu. Není totiž proč. Vlastníkům je vlastně lhostejná. Úřadům a komisím životního prostředí, odpovědným za veškerou tíhu ostatního světa, nejspíše také. A snad jí to ani nevadí. Říkám Filipovi: „Zastav se tam, někdy, třeba ještě něco najdeš…“ Našel, byť ne hned – takový ‚divný‘ prameništní mech, mezi botaniky „mechaři“ přezdívaný ‘hamanťák‘; tedy srpnatku fermežovou. Tak jako slatinná luční prameniště, je i srpnatka velmi citlivá na podobné změny prostředí – útlé lodyžky potřebují dýchat, světlo, otevřený povrch, volné nezarostlé místo… Upuštěním od někdejšího hospodaření na lukách, zarůstáním (a vstupem živin z okolí) ztrácejí totiž luční prameniště svůj původní charakter: mění se v nevábný mokřad či neprostupnou houštinu. Prostě, tu loučku bylo zapotřebí vysíct, vyhrabat a poklidit. Alespoň takový kousek, který lze zvládnout během víkendu vlastníma rukama. Díky za pomoc několika přátelům. Také Sdružení KR AJINA, které nás v tomto snažení (byť nepřímo) podpořilo. V létě se můžete přidat i vy – třebas najdete chvíli i chuť, sami objevit kousek téhle, trochu zapomenuté krajiny. Pavel Pokorný, ČSOP Jihlava

18

Pojďte s námi na výlet www.blizprirode.cz

Na desítkách míst v ČR jsme se podíleli na otevření nových přírodně cenných naučných stezek � Přispíváme k obnově původních ekosystémů na rašeliništích � Rozvíjíme environmentální výchovu a informovanost o ochraně přírody a životního prostředí � Jsme generálním partnerem Českého svazu ochránců přírody a projektu Revitalizace rašelinišť v Krušných horách s DAPHNE ČR �

Vydalo Regionální centrum Českého svazu ochránců přírody Kněžice Kontakt: Kněžice 109, 675 21 Okříšky, www.csopknezice.cz, [email protected], tel.: 564 034 582. Redakční rada: Kateřina Feikusová, Václav Křivan Foto na titulní straně: Bondarcevka horská (Bondarzewia montana) autor: Marek Brom. Foto na zadní straně: Hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. Bohemika) autor: Václav Křivan Uveřejněné články nemusí vyjadřovat názor redakce. Za obsah příspěvků a původ fotografií odpovídá jejich autor, redakce si vyhrazuje právo došlé příspěvky krátit. Náklad 500 výtisků. Zdarma. Grafické zpracování a tisk: Trifoil Jihlava. Tištěno na recyklovaném papíře Cocoon offset.

Tento zpravodaj byl vytvořen za finanční podpory SFŽP a MŽP.

Ochrana přírody a krajiny v kraji Vysočina

Recommend Documents