NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK STRUČNÝ PŘEHLED ZMĚN

NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK STRUČNÝ PŘEHLED ZMĚN

1

Obsah 1. Obecná část ......................................................................................................................................... 9  Hlavní zásady nové kodifikace jsou především následující: ............................................................ 9  Vše v jednom, logicky a přehledně .................................................................................................. 9  Soukromé právo .............................................................................................................................. 9  Jazyk nového občanského zákoníku ................................................................................................ 9  Zásady soukromého práva ............................................................................................................ 10  Význam nového občanského zákoníku ......................................................................................... 11  Výklad ustanovení zákona ............................................................................................................. 12  Ochrana soukromých práv ............................................................................................................ 12  Právní skutečnosti ............................................................................................................................. 12  Neplatnost a zdánlivost právních jednání ..................................................................................... 13  Věci a jejich rozdělení ........................................................................................................................ 14  Osoby ................................................................................................................................................. 14  Fyzické osoby ................................................................................................................................. 14  Nabytí svéprávnosti ....................................................................................................................... 14  Omezení svéprávnosti ................................................................................................................... 15  Lepší ochrana práv spojených s osobností člověka ....................................................................... 15  Institut nezvěstnosti ...................................................................................................................... 16  Zánik právní osobnosti člověka ..................................................................................................... 16  Právnické osoby ............................................................................................................................. 16  Právní zastoupení .............................................................................................................................. 17  Podnikání ........................................................................................................................................... 18  2. Dědické právo .................................................................................................................................... 19  Koncepční změny ............................................................................................................................... 19  Posílení vůle a volnosti rozhodování zůstavitele ........................................................................... 19  Nárůst rozsahu úpravy dědění – návrat tradičních institutů dědického práva ............................. 19  Zřeknutí se dědického práva ............................................................................................................. 19  Vzdání se dědictví .............................................................................................................................. 20  Dědění ze zákona ............................................................................................................................... 20  Závěť .................................................................................................................................................. 20  Formy závěti .................................................................................................................................. 21  Zrušení závěti ................................................................................................................................. 21  Dědická smlouva ................................................................................................................................ 22  2

Odkaz ................................................................................................................................................. 22  Dědické substituce ............................................................................................................................ 23  Obecné náhradnictví ..................................................................................................................... 23  Svěřenské nástupnictví .................................................................................................................. 23  Odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele ......................................................................................... 23  Právo na povinný díl a nepominutelný dědic .................................................................................... 24  Vydědění ............................................................................................................................................ 25  3. Rodinné právo ................................................................................................................................... 27  Obecně o rodinném právu ................................................................................................................ 27  Manželství a registrované partnerství ........................................................................................... 27  Registrované partnerství ............................................................................................................... 29  Manželské majetkové právo ......................................................................................................... 29  Příbuzenství a švagrovství ............................................................................................................. 30  Určování rodičovství ...................................................................................................................... 30  Jiné formy péče o děti ................................................................................................................... 31  Výživné .......................................................................................................................................... 32  Kontinuita rodinného práva se současným stavem .......................................................................... 32  Příjmení manželů ............................................................................................................................... 32  Povinnosti a práva manželů .............................................................................................................. 33  Obvyklé vybavení rodinné domácnosti aneb ochrana rodinného majetku ...................................... 33  Rodinný závod ................................................................................................................................... 33  Jak zjistit, zda manželé mezi sebou smluvně upravili majetkový režim odlišně od režimu  zákonného? ....................................................................................................................................... 34  Bydlení manželů ................................................................................................................................ 34  Domácí násilí ..................................................................................................................................... 34  Příbuzenství a švagrovství ................................................................................................................. 35  Styk dítěte s osobou blízkou .............................................................................................................. 35  Popření otcovství ............................................................................................................................... 36  Osvojení ............................................................................................................................................. 36  Osvojení nezletilého .......................................................................................................................... 36  Osvojení zletilého jako nový institut NOZ ......................................................................................... 37  Pěstounská péče ................................................................................................................................ 38  2.         Smluvní právo ............................................................................................................................. 39  Koncepční změny ‐ Sjednocení smluvního práva .............................................................................. 39 

3

Hlavní zásady ................................................................................................................................. 39  Zásada bezformálnosti .................................................................................................................. 40  Právní jednání je třeba v pochybnostech pokládat spíše za platné než neplatné ........................ 40  Ochrana slabší smluvní strany ....................................................................................................... 41  Ochrana spotřebitele ..................................................................................................................... 41  Výslovná úprava předsmluvní odpovědnosti v NOZ ......................................................................... 42  Předstíraný úmysl uzavřít smlouvu – "jednání na oko" ................................................................ 42  Neuzavření smlouvy "za pět minut dvanáct" ................................................................................ 42  Nesplnění informační povinnosti .................................................................................................. 42  Porušení tajemství ......................................................................................................................... 43  Změny v obchodních podmínkách .................................................................................................... 43  Limity smluv uzavíraných adhezním způsobem ................................................................................ 44  Ochrana spotřebitele ......................................................................................................................... 44  Spravedlivé řešení změny poměrů .................................................................................................... 45  Lichva a neúměrné zkrácení .............................................................................................................. 45  Začlenění úpravy úroků a závdavku do NOZ ..................................................................................... 46  Novinky ve změnách závazku ............................................................................................................ 46  Postoupení pohledávky ................................................................................................................. 46  Převzetí majetku ............................................................................................................................ 47  Postoupení smlouvy ...................................................................................................................... 47  Změna v obsahu závazku ............................................................................................................... 47  Změny v úpravě zániku závazků ........................................................................................................ 47  Splnění ........................................................................................................................................... 47  Započtení ....................................................................................................................................... 48  Odstupné ....................................................................................................................................... 49  Prominutí dluhu ............................................................................................................................. 49  Zajištění a utvrzení dluhu .................................................................................................................. 49  Ručení ............................................................................................................................................ 50  Zajišťovací převod práva................................................................................................................ 50  Zástavní právo ............................................................................................................................... 51  Smluvní pokuta .............................................................................................................................. 51  Uznání dluhu .................................................................................................................................. 51  Konkrétní změny ve zvláštní části ...................................................................................................... 52  Darovací smlouva .............................................................................................................................. 52  4

Odvolání daru ................................................................................................................................ 53  Darování pro případ smrti ............................................................................................................. 53  Kupní smlouva ................................................................................................................................... 53  Vedlejší ujednání při kupní smlouvě ............................................................................................. 54  Výhrada vlastnického práva .......................................................................................................... 54  Výhrada zpětné koupě .................................................................................................................. 55  Výhrada zpětného prodeje ............................................................................................................ 55  Předkupní právo ............................................................................................................................ 55  Předkupní právo u superficiální zásady ......................................................................................... 55  Koupě na zkoušku .......................................................................................................................... 56  Výhrada lepšího kupce .................................................................................................................. 56  Koupě závodu ................................................................................................................................ 56  Výprosa, výpůjčka, zápůjčka a úvěr ................................................................................................... 57  Výprosa .......................................................................................................................................... 57  Výpůjčka ........................................................................................................................................ 57  Zápůjčka ......................................................................................................................................... 57  Úvěr ............................................................................................................................................... 57  Pracovní poměr ................................................................................................................................. 58  Nájem a pacht ................................................................................................................................... 58  Nájem ............................................................................................................................................ 58  Nájem bytu .................................................................................................................................... 59  Zánik nájmu bytu ........................................................................................................................... 61  Přechod nájmu bytu ...................................................................................................................... 62  Pacht .............................................................................................................................................. 62  Zemědělský pacht .......................................................................................................................... 62  Pacht závodu ................................................................................................................................. 62  Zájezd ................................................................................................................................................ 63  Náhrada za narušení dovolené ...................................................................................................... 63  Zahraniční školní pobyt ................................................................................................................. 63  Smlouva o dílo ................................................................................................................................... 64  Stavba jako předmět díla ............................................................................................................... 64  Dílo s nehmotným výsledkem ....................................................................................................... 65  Péče o zdraví ...................................................................................................................................... 65  Bankovní smlouvy .............................................................................................................................. 65  5

Vkladní knížka ................................................................................................................................ 65  Jednorázový vklad ......................................................................................................................... 66  Akreditiv ........................................................................................................................................ 66  Dokumentární akreditiv ................................................................................................................ 66  Inkaso ............................................................................................................................................ 66  Dokumentární inkaso .................................................................................................................... 66  Výměnek ............................................................................................................................................ 67  3. Věcná práva ....................................................................................................................................... 68  Rozšíření katalogu věcných práv a změna jejich systematiky ........................................................... 68  Struktura věcných práv v novém občanském zákoníku ................................................................ 69  Výčet nejdůležitějších změn .............................................................................................................. 69  Změna chápání pojmu věci ................................................................................................................ 70  Podrobnější úprava držby a sousedských práv ................................................................................. 71  Držba ............................................................................................................................................. 71  Sousedská práva ............................................................................................................................ 71  Příklady práv a povinností sousedů ............................................................................................... 72  Nezbytná cesta .............................................................................................................................. 72  Změny v nabývání vlastnického práva ............................................................................................... 72  Přivlastnění věci opuštěné a nález věci ztracené či skryté ............................................................ 72  Vydržení ......................................................................................................................................... 72  Převod vlastnického práva smlouvou ............................................................................................ 73  Zdůraznění role veřejných seznamů .................................................................................................. 73  Neznalost zápisu neomlouvá! ....................................................................................................... 73  Možnost nabytí vlastnictví od neoprávněného – silnější ochrana dobré víry nabyvatele ................ 74  Věci evidované ve veřejném seznamu .......................................................................................... 75  Věci, které veřejně evidovány nejsou ........................................................................................... 75  Obchodování s použitým zbožím ................................................................................................... 76  Bytové spoluvlastnictví ...................................................................................................................... 76  Společenství vlastníků jednotek .................................................................................................... 76  Stavba jako součást pozemku ........................................................................................................... 77  Přechodná ustanovení ................................................................................................................... 77  a) stavba i pozemek jsou ve vlastnictví jedné osoby: .................................................................... 77  b) stavba a pozemek mají rozdílného vlastníka: ........................................................................... 77  Zavedení práva stavby do občanského práva ................................................................................... 78  6

Podrobnější úprava věcných břemen ................................................................................................ 78  Služebnosti .................................................................................................................................... 78  Druhy služebností .......................................................................................................................... 79  Reálná břemena ............................................................................................................................ 79  Novinky v zástavním a zadržovacím právu ........................................................................................ 79  Zástavní právo ............................................................................................................................... 79  Vznik zástavního práva .................................................................................................................. 80  Méně zakázaných ujednání v zástavní smlouvě ............................................................................ 81  Práva a povinnosti ......................................................................................................................... 81  Výkon zástavního práva ................................................................................................................. 81  Zánik zástavního práva .................................................................................................................. 82  Uvolněná zástava........................................................................................................................... 82  Záměna zástavního práva .............................................................................................................. 82  Zadržovací právo ........................................................................................................................... 82  Začlenění instituce správy cizího majetku do občanského zákoníku ................................................ 83  Svěřenský fond .............................................................................................................................. 83  4. Náhrada újmy a bezdůvodné obohacení ........................................................................................... 85  Koncepční změny ............................................................................................................................... 85  Majetková újma (škoda) .................................................................................................................... 86  Způsoby náhrady ........................................................................................................................... 86  Nemajetková újma ............................................................................................................................ 87  Zadostiučinění ............................................................................................................................... 87  Okolnosti vylučující protiprávnost ..................................................................................................... 87  Nutná obrana ................................................................................................................................ 87  Krajní nouze ................................................................................................................................... 88  Omluvitelné vzrušení mysli ........................................................................................................... 88  Smluvní omezení povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy ................................................ 88  Oznámení ...................................................................................................................................... 89  Náhrada za poškození věci ................................................................................................................ 89  Úmyslné či jinak zavrženíhodné poškození věci ............................................................................ 89  Náhrada za ublížení na zdraví a usmrcení ............................................................................................. 90  Škoda z provozní činnosti .................................................................................................................. 90  Újma za narušení dovolené ............................................................................................................... 91  Výše náhrady ................................................................................................................................. 92  7

Bezdůvodné obohacení ..................................................................................................................... 92  5. Mezinárodní právo ............................................................................................................................ 93  Koncepční změny ........................................................................................................................... 93  Pravidla pro použití imperativních norem ..................................................................................... 93  Zakotvení kvalifikace ..................................................................................................................... 93  Předběžné otázky .......................................................................................................................... 94  Statusové otázky ........................................................................................................................... 94  Hraniční určovatel obvyklého pobytu ........................................................................................... 94  Registrované partnerství ............................................................................................................... 94  Podrobnější úprava dědického práva ............................................................................................ 94  Závazkové právo ............................................................................................................................ 94  Úprava směnek a šeků ................................................................................................................... 95  Řízení o úpadku ............................................................................................................................. 95  Rozhodčí řízení .............................................................................................................................. 95  8. Obchodní korporace .......................................................................................................................... 97  Zrušení obchodního zákoníku ........................................................................................................... 97  Zákon o obchodních korporacích ...................................................................................................... 97  Koncepční změny ............................................................................................................................... 98  Kontinuita ...................................................................................................................................... 98  Systematika a přehlednost ............................................................................................................ 98  Racionálnější zapracování evropského práva ................................................................................ 98  Liberalizace i ochrana .................................................................................................................... 99  Správa obchodních korporací ............................................................................................................ 99  Podnikatelská seskupení (koncerny) ............................................................................................... 100  Společnost s ručením omezeným .................................................................................................... 100  Podíl na společnosti ..................................................................................................................... 101  Základní kapitál ............................................................................................................................ 101  Akciová společnost .......................................................................................................................... 102  Akcie ............................................................................................................................................ 102  Orgány a.s. ................................................................................................................................... 102  Přechod na nové podmínky ............................................................................................................. 103 

8

1. Obecná část Hlavní zásady nové kodifikace jsou především následující:   

Vypracovat kodexy vycházející z respektu ke středoevropskému právnímu myšlení. Vytvořit zákoník srovnávající se s evropskou právní a kulturní konvencí. Rozejít se s myšlenkovým světem socialistického práva.

Vše v jednom, logicky a přehledně Nový občanský zákoník obsahuje 3 081 paragrafů. Nově přejímá celou řadu pravidel upravených v jiných zákonech, které zrušuje (celkem se jedná o více než 100 právních předpisů, např. obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o vlastnictví bytů či zákon o sdružování občanů). Ne všechna pravidla obsažená ve zvláštních zákonech jsou však přijímána bez dalšího. Nový kodex se je snaží přizpůsobit moderním potřebám. Další snahou je upravit nebo zpřesnit některá pravidla, která současné soukromé právo neřeší, případně je upravuje velmi stroze, a pro praxi jsou tato pravidla potřebná. Soukromé právo Soukromé právo se týká styku soukromých osob a veřejné právo styku jednotlivce s orgány veřejné moci. Obě oblasti právního řádu se prolínají, přesto zůstávají zásadně odděleny. Jejich uplatňování sleduje různý účel (§ 1). Při rozhodování podle veřejného práva je podstatný veřejný zájem, v soukromém právu je podstatný soukromý zájem. Kodex je rozvržen do pěti částí Obecná část

Rodinné právo

Absolutní majetková práva

Relativní majetková práva

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

Podle legislativních zvyklostí se jednotlivé části zákonů dělí na hlavy, díly a oddíly. Pro lepší přehlednost kodexu byla přijata zásada, že jeden paragraf má obsahovat nanejvýš dva odstavce a že jeden odstavec paragrafu má obsahovat nanejvýš dvě věty. Ne vždy se však danou zásadu podařilo dodržet. Příbuzné nebo tematicky spjaté instituty jsou řazeny od jednodušších ke složitějším a od obecných ke zvláštním (nikoli od důležitějších k méně důležitým – hledisko důležitosti je totiž relativní). Jazyk nového občanského zákoníku Zákoník se snaží o terminologickou jednotnost. Užívá tedy co možná pro stejné pojmy stejná slova a pro různé pojmy slova různá. „Smlouva“ se nerovná „závazek“. „Závazek“ se nerovná „dluh“. Anebo: „Zákon“ se nerovná „právní předpis“. Zákonná úprava občanského práva u nás byla v 50. a 60. letech minulého století budována podle vzoru a metod práva veřejného. Tyto vlivy se u nás uchovaly při utváření legislativních 9

textů z oblasti práva soukromého dosud. NOZ se vrací k tradičnímu vyjadřování, zásadně se vyhýbá např. formulaci „je povinen“ (vykonat, zaplatit, doručit atd.), ale volí pro vyjádření povinnosti rozkazovací způsob, např. (nechť) „vykoná“, „zaplatí“, „doručí“ atp. Obdobně se šetří s obratem „je oprávněn“, namísto něhož se volí „může“, „má právo“ apod. Mluví-li se o „zákonech“, rozumí se tím tedy jen zákony, nikoli všechny právní předpisy (pro ně se právě volí označení „právní předpisy“). Výrazem „zákon“ se rozumí jakýkoli zákon, „tímto zákonem“ se rozumí občanský zákoník a „jiným právním předpisem“ každý zákon nebo jiný právní předpis odlišný od občanského zákoníku. NOZ se snaží vyhnout cizím slovům. Je-li možné nahradit cizí slovo bez obtíží českým, preferuje se takové řešení (např. „zapsaný“ místo „registrovaný“, „nakládat“ místo „disponovat“, „umístění“ místo „instalace“, „sdělení“ nebo „údaj“ místo „informace“ apod.). Avšak v těch případech, kde cizí termín v českém právu zdomácněl (např. „orgán“, „forma“, „elektronický“), anebo kde jej lze pro jeho přesný význam využít lépe než výraz původem český (např. „prekluze“, „detence“), nechová se NOZ puristicky. NOZ sleduje důsledné rozlišení právních domněnek (vyvratitelných i nevyvratitelných) a fikcí a v tom směru volí jednotnou dikci shodnou s klasickou českou právní terminologií. Výrazem „má se za to, že“ se označuje vyvratitelná právní domněnka, připouštějící důkaz opaku. Výrazem „platí, že“ se označuje nevyvratitelná právní domněnka. Výrazem „považuje se za“ nebo „hledí se na“ se označuje právní fikce.Vzhledem k tomu, že spojka „nebo“ může mít význam slučovací i vylučovací, usiluje osnova odstranit pochybnosti tím, že slovo „nebo“ (bez čárky) užívá výhradně ve slučovacím významu, zatímco s vylučovacím významem se používá výraz „anebo“ (s čárkou), případně „nebo“ (s čárkou). Při formulaci „A nebo B“ bude skutková podstata normy naplněna, ať již nastane jedna či druhá možnost či nastanou-li obě zároveň, zatímco při formulaci „A, nebo B“ se počítá s tím, že může nastat právě jen jedna, anebo právě jen druhá varianta. NOZ se vrací ke klasické (tradiční) české právní terminologii, od níž se občanské zákoníky z r. 1950 a 1964 postupně odvrátily zavedením jednak některých slovakismů při unifikaci českého a slovenského práva (např. „právní úkon“, „výpůjčka“, „neopomenutelný dědic“), jednak právnických neologismů podmíněných totalitní ideologií nebo na tuto ideologii se odvolávajících (např. „účastník“ místo „osoba“, „způsobilost k právním úkonům“ místo „svéprávnost“, „návrh na uzavření smlouvy“ místo „nabídka“, „smlouva o sdružení“ místo „společenská smlouva“ apod.). Ale ani v tomto směru návrh nesleduje samoúčelný purismus a bere v úvahu věcné důvody. Zásady soukromého práva Soukromé právo nestojí jen na psaném textu zákona, ale vyvěrá i z obecných zásad, z nichž některé jsou psané, jiné nepsané. Nejvýznamnější jsou: -

chovat se poctivě (v souladu s dobrými mravy), nikomu bezdůvodně neškodit, a dát každému, co mu patří. S tím souvisí ochrana dobré víry, která se u každého předpokládá (nedostatek dobré víry musí být dokázán). v soukromém styku má každý právo očekávat od jiných, že se budou chovat jako lidé s rozumem průměrného člověka; smlouvy se mají plnit.

Podstatné je též hledisko běžné opatrnosti, nikoli přehnané úzkostlivosti. Přihlásí-li se však někdo k určitému povolání (automechanik) nebo stavu (student lékařské fakulty), je důvod předpokládat, že vykazuje znalosti a dovednosti spojené s takovým povoláním nebo stavem. 10

To nemá význam jen při plnění smluv uzavíraných s profesionály, ale i v jiných souvislostech, např. při poskytnutí rady, odborné pomoci atd. (§ 5). Při chůzi po chodníku mohu očekávat, že se chodec přede mnou zastaví u výkladní skříně, ale nemohu předvídat, že chodec za mnou mi podtrhne nohu. Zásady soukromého práva navazují na ústavní principy (§ 2 odst. 1) a sledují důraz na hodnotové hledisko, které má přednost před hlediskem formálním. Výklad a použití právního předpisu nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3). Státní organizace navrhne občanovi se základním vzděláním, aby jí převedl pozemek vedle jejího areálu s tím, že ze svého vlastnictví oddělí a jemu převede stejně velkou část svého pozemku přiléhající k druhé straně občanova domu. Občan souhlasí. Státní organizace s občanem uzavře smlouvu o převodu jeho pozemku. Současně nechá vyhotovit geometrický plán oddělující příslušnou část jejího pozemku a navrhne zápis změny vlastnických práv do evidence nemovitostí, ale s občanem na jeho nový pozemek opomene uzavřít smlouvu písemně. Přesto státní orgán zapisující vlastnická práva k nemovitostem návrhu vyhoví a změnu vlastnictví k oběma pozemkům zapíše. Občan je v dobré víře, že geometrický plán a návrh stačí, tím spíš, že transakce proběhla ve státní režii. Po sedmi letech stát žaluje, že je stále vlastníkem převedeného pozemku, protože převodní smlouva neměla písemnou formu. Dnes soud žalobě vyhoví. Nová úprava bezduchému formalismu brání.

Význam nového občanského zákoníku Soukromé právo sice klade důraz na projev soukromé vůle a smlouvu a dává jim co možná přednost. Jeho ustanovení dávají návod k racionálnímu jednání a ulehčují soukromý styk. To platí i pro občanský zákoník, který zároveň sleduje, převážně kogentními ustanoveními, snahu o zachování určitého řádu. Zejména se to týká práv jednotlivce působících vůči všem (typicky např. vymezením obsahu vlastnického práva nebo stanovením, jak se toto nabývá a pozbývá) a také ochrany slabšího (nezletilého, člověka v tíživé situaci, ale i laika ve styku s profesionálem, nájemce bytu apod.). Občanský zákoník vytváří obecný základ soukromého práva (§ 9). To je dáno třemi základními funkcemi: 

Občanským zákoníkem se řídí všechna soukromá práva i povinnosti osob, nejsou-li upraveny ve zvláštních zákonech.



Občanský zákoník shrnuje ustanovení o osobním stavu osob (tzv. statusové otázky). Stanoví, jaké právní následky má početí a narození člověka, jeho smrt, kdy člověk nabývá svéprávnosti, za jakých podmínek ho lze ve svéprávnosti omezit, jak vzniká a zaniká manželství, jak vznikají, mění se či zanikají právnické osoby. Právě tím, že kodifikuje statusové otázky, plní občanský zákoník funkci kodexu.



Občanský zákoník je kodexem i proto, že látku soukromého práva systematicky shrnuje do systému nejdůležitějších právních zařízení (institutů) týkajících se soukromého života. Nejdůležitější jsou rodina, vlastnictví a smlouvy.

11

Výklad ustanovení zákona I pro výklad ustanovení občanského zákoníku platí obecné zásady. Kromě toho je třeba pamatovat, že pro určité situace může výslovná úprava chybět jak v občanském zákoníku, tak i ve zvláštních právních předpisech. Pak se takový právní případ posoudí podle analogie (obdoby), tedy podle ustanovení, které je danému případu nejbližší (§ 10 odst. 1). Mohou však nastat i zcela mimořádné případy, které nebude možné posoudit ani podle této metody. Mohou nastat také situace vůbec nepředvídatelné, vyvolané vývojem medicíny, techniky, přírodních věd, objevy apod. Ani v takových případech soudce nesmí odmítnout rozhodnutí, šlo by o odepření spravedlnosti. Proto se soudci umožňuje, aby v takových případech rozhodl podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž NOZ spočívá, a to tak, aby se dospělo k dobrému uspořádání práv a povinností (§10 odst. 2). Ochrana soukromých práv K ochraně soukromých práv jsou povolány orgány vykonávající veřejnou moc, především soudy (§ 12). Výjimkou je případ svépomoci. Zasahuje-li totiž někdo do mého práva bezprostředně, mohu se bránit způsobem, který se jeví přiměřený situaci (§ 14). Veřejnému zájmu může odpovídat zrušení nevyužívané parkovací plochy v sousedství klidné vilové čtvrti a povolení stavby užitečného, ale hlučného zařízení (letiště, továrny, autobusového nádraží) na tomto místě. Zároveň takové opatření vede k poklesu cen nemovitostí v sousedství, změna situace povede k snížení nájmů apod. Dotčení vlastníci se sice nemohou domoci, aby zařízení bylo odstraněno, ale náleží jim finanční kompenzace.

Zásadně platí, že rozpor s právem veřejným nemusí znamenat rozpor s právem soukromým a naopak.

Smlouva o nájmu bytu, vztahující se k prostoru funkčně odpovídajícímu běžným požadavkům na byt, nemá být neplatná jen proto, že prostor byl ve stavebním řízení určen k užívání jako nebytový prostor (podle současné právní úpravy smlouva neplatná je a nájemce není chráněn). Nový občanský zákoník dále doplňuje některá dílčí pravidla, např. ohledně předvídatelnosti rozhodnutí (§ 13). Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení této odchylky.

Právní skutečnosti V této oblasti se nový občanský zákoník vrací k tradičnímu českému právnickému pojmosloví a v rámci toho také k pojmu „právní jednání“. Obnovený výraz lépe vyhovuje po jazykové stránce (srov. „právně jedná“ a proti tomu dnešní výraz „činí právní úkon“). Rozdílně od nynějšího pojetí, které v § 37 odst. 1 dosavadního občanského zákoníku spojuje nedostatek vůle, vážnosti, určitosti a srozumitelnosti projevu vůle s absolutní neplatností 12

právního úkonu, vychází nová úprava z pojetí, že v takových případech se o projev vůle vůbec nejedná (§ 551 - 554 NOZ). NOZ též obsahuje pravidla o výkladu právních jednání a upravuje i ustanovení o podmínkách a o doložení času. Vzhledem k významu soukromých a veřejných listin pro hmotné právo se zařazuje do občanského zákoníku ustanovení o soukromých a veřejných listinách. NOZ obsahuje i počítání času a upravuje otázky promlčení a prekluze, přičemž sjednocuje promlčecí lhůty upravené nejednotně v současném občanském a obchodním zákoníku. Dále stanovuje, že zánik práva (prekluze) musí být uveden v zákoně výslovně. Neplatnost a zdánlivost právních jednání NOZ vychází z pravidla, že právní jednání, které trpí nějakou vadou, je třeba v pochybnostech spíše pokládat za platné než neplatné. S tímto souvisí i preference neplatnosti relativní před neplatností absolutní, která je automatickým důsledkem vady právního jednání. Relativní neplatnosti se naopak musí ten, k jehož ochraně je stanovena, sám dovolat, jinak se jednání považuje za platné (§ 586 odst. 2 NOZ). K jednání týkajícímu se společného jmění, které není pro manželský pár běžné, musí mít manžel souhlas toho druhého. Pokud tedy manžel prodal rodinou chalupu bez souhlasu manželky, je kupní smlouva platná až do chvíle, kdy se manželka dovolá její neplatnosti (§ 714). NOZ opouští výčtovou metodu uplatněnou v § 40a dosavadního občanského zákoníku. Nová úprava naopak vychází z pravidla, že stanoví-li zákon, že je právní jednání neplatné, bude se jednat pouze o neplatnost relativní. Absolutní neplatnost by měla nově být pouze výjimečným následkem, a to v následujících případech (§ 580 a § 588): 1) Jednání je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, nebo 2) zavazuje k plnění od počátku nemožnému, anebo 3) odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatná je koupě léků, k jejichž prodeji nemá prodávající příslušné povolení. Stejně tak smlouva, kterou se někdo zavazuje k trestné činnosti, je absolutně neplatná. Nová je i úprava důsledků jednání učiněných pod hrozbou násilí. Současné platné právo je dosud spojuje s absolutní neplatností, přičemž část právní nauky dokonce dovozuje, že se nejedná o absolutní neplatnost, nýbrž o neexistenci, protože vůle jednajícího chybí. NOZ se vrací k zásadě „třebas donucen, přece jen to chtěl“, neboť donutit lze osobu i k tomu, aby jednala k svému prospěchu nebo k užitku osoby sobě blízké apod. Pak není důvod konstruovat pro tyto případy absolutní neplatnost, nýbrž je věcí donuceného, aby sám uvážil, chce-li zachovat platnost toho, co učinil pod donucením. I takové jednání se tedy bude považovat za platné, pokud by se dotčená osoba jeho neplatnosti nedovolala. NOZ nepracuje pouze s platností či neplatností právního jednání, ale pamatuje i na situace, kdy nejsou vůbec splněny základní náležitosti právního jednání, tj. podle práva vůbec o právním jednání nemůže být řeč. O právní jednání dle § 551 NOZ nejde, chybí-li vůle jednající osoby, nebo vůle nebyla zjevně projevena (§ 552). Dalším nedostatkem, který má za následek tzv. zdánlivost právního jednání, je nedostatečná určitost či srozumitelnost jednání, pro kterou nelze ani výkladem zjistit jeho obsah (§ 553). 13

Ke zdánlivému právnímu jednání se vůbec nepřihlíží (§ 554). Kromě vad vůle či projevu jsou zdánlivá i ta jednání, u nichž sám NOZ výslovně stanoví, že se k nim nepřihlíží. Často půjde o případy, kdy je dané jednání v rozporu s důležitými právními či morálními zásadami, nebo jde proti přikazujícímu zákonnému pravidlu na ochranu určitých osob (např. nájemce, spotřebitele či vlastníka zástavy). Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu (§ 610). Nepřihlíží se k ujednání, které zkracuje práva nájemce podle ustanovení o nájmu bytu a domu (§ 2235).

Věci a jejich rozdělení Nový občanský zákoník široce vymezuje pojetí věci. Věcí se rozumí vše, co není osobou a slouží potřebě lidí. Věcí je tak např. i energie, investiční nástroj či právo stavby. Zvláštní postavení pak mají zvířata. Nově je uvedeno, že zvíře již není věcí. Ustanovení o věcech se na zvíře dají použít, jen pokud tato ustanovení neodporují povaze živého tvora. Některé skupiny věcí (zejména věci nemovité, hromadné, zuživatelné a zastupitelné) se v NOZ blíže vymezují, u jiných (např. pokud jde o věci určené jednotlivě nebo věci dělitelné) jsou však jejich bližší charakteristiky zbytečné vzhledem k všeobecné srozumitelnosti označení. Další zásadní změnou a návratem k tradiční koncepci většiny právních řádů Evropy, je ust. § 506. Je zde zakotvena zásada superficies solo cedit, tedy povrch ustupuje půdě. Ustanovení o součástech nemovité věci umožňují výhradu odděleného vlastnictví ke strojům a jiným zařízením sice již s nemovitou věcí pevně spojených, ale náležejícím jinému vlastníku, než je vlastník nemovité věci. Podrobněji k této významné změně viz sekce Věcná práva. Do nového občanského zákoníku se též přebírá základní úprava cenných papírů (§ 514 a násl.).

Osoby Osoby jsou fyzické (lidé) a právnické. Každý, kdo je osobou, je způsobilý mít soukromá práva a povinnosti, má právní osobnost. Svéprávná je osoba, která je s to nabývat pro sebe soukromá práva a povinnosti z vlastní vůle (§ 15). Nový občanský zákoník již nepoužívá termín „způsobilost k právním úkonům“. Fyzické osoby Člověk má právní osobnost po celý svůj život (§ 23). Náleží mu vrozená práva seznatelná samotným rozumem a citem; tato práva jsou nezcizitelná a nelze se jich vzdát. Zákon může stanovit jen meze uplatňování přirozených práv a způsob jejich ochrany (§ 19). Nabytí svéprávnosti Plné svéprávnosti nabývá člověk dosažením 18 let (dříve od 16. roku), nebo také sňatkem. Nově bude možné nabytí svéprávnosti také emancipací, je-li nezletilý schopen sám se živit a 14

obstarávat si své záležitosti. Nezletilý tedy může ze své vůle dosáhnout přiznání svéprávnosti, je-li to v jeho zájmu (§ 37). Sedmnáctiletý Petr má už rok vlastní zaměstnání, nastěhoval se do vlastního bytu, na rodičích není hmotně závislý. Podle dosavadní úpravy ho rodiče musí zastoupit při uzavírání různých smluv (např. o odběru elektřiny, plynu apod.). Prokáže-li Petr, že je dostatečně vyspělý, aby si své záležitosti zařizoval sám, bude mu podle nového občanského zákoníku přiznána svéprávnost a jeho vůle v jeho soukromých věcech nebude podmiňována souhlasem rodičů. Dosavadní i nová úprava vychází z pojetí, že se osobnost nezletilých rozvíjí postupně a že se v návaznosti na to rozvíjí i jejich svéprávnost (osmiletý si může sám koupit lístek do kina, ale ne jízdní kolo; patnáctiletý si může sám koupit jízdní kolo, ale ne dům). Nově se navrhuje posílit jistotu třetích osob v závislosti na souhlas zákonného zástupce. Matka přivede do obchodu s elektronikou dvanáctiletého syna, dá mu svoji peněženku a řekne: „Ať si koupí, co chce,“ a odejde ke kadeřníkovi. Syn si koupí kredit do telefonu za 400 Kč. Nebude již možné namítat neplatnost smlouvy z toho důvodu, že nezletilý neměl souhlas ke koupi určité věci, nebo že chyběl souhlas jeho otce.

Omezení svéprávnosti Ve svéprávnosti lze člověka omezit (nikoli úplně zbavit!), avšak jen při vážné duševní poruše, jen na určitý čas (max. 3 roky) a jen rozhodnutím soudu. Nově bude platit, že soudce musí člověka při rozhodování o jeho svéprávnosti shlédnout a že k těmto zásahům do lidských práv lze přistoupit, jen nestačí-li mírnější postup. Kromě toho se zavádí nový institut nápomoci při rozhodování (§ 45), umožňující soudu člověka neomezovat ve svéprávnosti a ustanovit mu osobu, která za člověka právně nejedná, avšak napomáhá mu v běžných činnostech. Dále bude možné nechat se zastoupit členem domácnosti (§ 49). Lepší ochrana práv spojených s osobností člověka Nový občanský zákoník výrazně zesiluje ochranu práv spojených s osobností člověka, jako jsou právo na život, zdraví, osobní svobodu, na jméno, čest, soukromí a další. Porušení těchto práv musí být odčiněno, stejně jako je tomu dnes, zadostiučiněním. Nově se ale dává přednost peněžitému zadostiučinění, které musí být poskytnuto vždy, nestačí-li jiný způsob (např. omluva) skutečnému a dostatečně účinnému odčinění způsobené újmy. Zvláštní pozornost se věnuje zásahům do tělesné integrity (§ 93–103) a nakládání s částmi lidského těla za života i po smrti (§ 111–117). Významnou změnou oproti současnému stavu je též tzv. presumpce nesouhlasu s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti (§ 115). Nový občanský zákoník zvláštními ustanoveními zakládá práva člověku zadrženého ve zdravotnickém zařízení (§ 104–109). Důvod zařazení této úpravy do občanského zákoníku je v tom, že taková opatření zasahují do lidské svobody, a tudíž spadají do rámce ochrany osobnosti víc než do zákona upravujícího ryze specializované profesní činnosti. Obdobně postupuje např. Rakousko nebo Švýcarsko. Pokud se ukáže, že člověk, o němž soud rozhodl, že zemřel, je dosud naživu, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží.

15

Institut nezvěstnosti Globalizovaný svět zkracuje vzdálenosti, ale volnost pohybu lidí přináší také nové jevy. Může se stát, že člověk náhle opustí své bydliště a jeho dosavadní okolí o něm nic neví. Je-li ženatý, má-li děti, je-li společníkem v obchodní společnosti apod., působí to značné potíže: např. určité majetkové dispozice vyžadují souhlas druhého manžela apod. Nově se proto zavádí institut nezvěstnosti (§ 66–70). Prohlásí-li soud určitou osobu za nezvěstnou, nepřihlíží se k potřebnosti jejího projevu vůle. Zánik právní osobnosti člověka Právní osobnost člověka zaniká jeho smrtí. V běžných případech se smrt prokazuje úmrtním listem. Jsou i mimořádné případy, kdy tímto způsobem smrt prokázat nelze. Na to lépe než dosud pamatuje nová úprava důkazu smrti (§ 26) a prohlášení za mrtvého (§ 71–76). Důkaz smrti přichází v úvahu, jeví-li se jako jisté, že člověk zemřel, ač jeho mrtvé tělo nelze ohledat. Při letecké havárii se letadlo zřítí do moře. Prokáže-li se, že letadlem cestovala určitá osoba, přichází v úvahu důkaz smrti. Prohlášení za mrtvého je naproti tomu spojeno s domněnkou smrti člověka, tedy kdy jeho smrt není zřejmá, ale kdy lze člověka za mrtvého prohlásit jen na návrh toho, kdo na tom má právní zájem. Účastník turistického zájezdu po afrických státech byl unesen teroristy a od únosu o něm není žádná zpráva. Pak může být po uplynutí stanovené doby (zpravidla sedmi let) prohlášen za mrtvého, navrhne-li to soudu např. jeho manželka. Zjistí-li se však, že člověk, o němž soud rozhodl, že zemřel, je dosud naživu, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží. Právnické osoby Rozdílně od člověka s jeho přirozenými právy jsou právnické osoby umělé útvary, které vytváří právo, aby sloužily zájmům lidí. Od toho se odvozuje i odlišné právní postavení fyzických a právnických osob. Právnické osoby slouží buď soukromým zájmům (např. běžná obchodní banka), anebo zájmu veřejnému (např. Česká národní banka). Právnické osoby veřejného práva se řídí hlavně zvláštními zákony (§ 20 odst. 2), např. zákonem o obcích, zákonem o ČNB, zákonem o vysokých školách apod. Pokud však obec, kraj nebo Česká lékařská komora vystupují jako soukromníci – např. jako smluvní strana nebo závětní dědic, mají vzhledem k zásadě rovnosti stejné právní postavení jako jiné osoby. To platí i o státu (§ 21). Nový občanský zákoník dále jasně vymezuje veřejné rejstříky jako souborné označení pro všechny typy rejstříků osob, s kterými NOZ počítá (§ 120). Pravidla pro vedení, správu a rozhodování ve věcech těchto rejstříků budou upraveny zvláštním zákonem. V něm je zachována zvláštní regulace pro obchodní rejstřík, neboť do něj se i nadále nezapisují toliko právnické osoby, ale i fyzické osoby (nadále je též zachováno, že kdo je zapsán do obchodního rejstříku, považuje se za podnikatele – § 421). Veřejné rejstříky je třeba odlišit od veřejných seznamů, ve kterých se neevidují osoby, ale věci (veřejným seznamem je např. katastr nemovitostí). Proti osobě, která právně jedná

16

důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti. Ustanovení nového občanského zákoníku rozlišují tři typy právnických osob: korporace, fundace a ústavy. Pro korporace – typicky spolky (§ 210 – 302). Je příznačné, že je tvoří členové nebo společníci neboli osobní složka (corpus = tělo). V současné právní úpravě jde především o občanská sdružení. Pro fundace – typicky nadace či nadační fondy (§ 303 – 401). Je naopak typické, že jejich základ (fundus) tvoří majetek určený k určitému účelu. V ústavech (§ 402 – 418) je osobní i majetková složka propojena: ústav nemá členy jako korporace, ale zaměstnance, a majetek ústavu není tak chráněn jako u fundací. V současné době jde především o obecně prospěšné společnosti.

Právní zastoupení Ustanovení uvedená v této hlavě mají generální význam pro obecnou úpravu zastoupení osob. Nově zákoník označuje partii o smluvním zastoupení výrazem „smluvní zastoupení“ na rozdíl od stávajícího názvu „zastoupení na základě plné moci“. Nesprávnost názvu uvedeného na druhém místě spočívá v tom, že právní důvod vzniku tohoto typu zastoupení představuje smlouva o zastoupení, nikoli až plná moc. Plná moc je jen jednostranné potvrzení, že zastoupení bylo ujednáno a vzniklo. V případě, že zástupce překročí zástupčího oprávnění, lhostejno z jakého právního důvodu vzniklo, může takové jednání zavázat zastoupeného, jen pokud to schválí bez zbytečného odkladu. Pokud tak neučiní, je osoba, která za něj jednala, zavázána sama (§ 440/2). Totéž má obdobně platit i v případech, kdy někdo jedná za jiného bez zástupčího oprávnění. Dále NOZ upravuje zákonné zastoupení a opatrovnictví. Rozdíl mezi zákonným zastoupením a opatrovnictvím je v právním důvodu vzniku obou těchto forem zastoupení. Prvé vzniká přímo ze zákona, druhé na základě rozhodnutí soudu. Z této příčiny zákoník důsledně rozlišuje mezi obojím a neslučuje zákonné zastoupení a opatrovnictví pod jednotné označení, jak je tomu v současné době. Upravuje se také opatrovnictví právnické osoby. Důvod této úpravy není jen v nejasnostech plynoucích ze současné úpravy, které spočívají především v tom, zda právnické osobě vůbec lze opatrovníka jmenovat (ač to leckdy nevyžaduje jen zájem této osoby, ale často také veřejný zájem), ale pro zvolené řešení mluví především současná praxe, která úpravu opatrovníka právnické osoby vyžaduje. Zcela novým institutem je opatrovnická rada (§ 472). Jejím účelem je především provádění dozoru nad opatrovníkem, což by se mělo projevit i v částečném odbřemenění soudů.

17

Podnikání Nově občanský zákoník upravuje otázky související s podnikáním, které jsou dnes obsaženy v obchodním zákoníku. Víte, že? Je to právě podnikatel, kdo určí, kdy závod vznikne a co bude jeho obsahem.NOZ upravuje např. definici podnikatele, instituty obchodní firmy, závodu, obchodního tajemství nebo jmění. Ze stávajícího obchodního zákoníku se přebírá též úprava prokury (§ 450 smluvní zastoupení podnikatele). NOZ přináší nové pojetí závodu (podniku), a to nejen terminologické, ale i věcné. Změna reaguje na odborné diskuse a není samoúčelná (nedochází jen k výměně pojmenování "pytle" s týmž obsahem, nýbrž změna termínu je provázena změnou obsahu institutu). Dnes je pojem podnik leckdy chápán jako jiné vyjádření pro podnikatele, tedy subjektu, jehož obsah je dán zákonem, aniž by se při tom příliš zohledňovala vůle podnikatele. NOZ těmto problémům čelí novou definicí a tedy i novým označením. Závod je sice stále chápán jako věc (§ 502), ale pro jeho vznik a vymezení jeho obsahu je oproti dnešku více zohledňována vůle jeho vlastníka – podnikatele. Je to právě podnikatel, kdo určí, kdy závod vznikne, co bude jeho obsahem, jakož i to, zda bude podnikatel provozovat více závodů nebo zda zřídí pobočky apod.

18

2. Dědické právo Koncepční změny NOZ zachovává stávající koncepci, podle níž dědické právo vzniká smrtí zůstavitele, a nevrací se k institutu tzv. ležící pozůstalosti (hereditas iacens) známého u nás před rokem 1950. Podle ní náleží pozůstalost po smrti zůstavitele stále zemřelému do doby, než dědic nabude vlastnické právo k dědictví rozhodnutím soudu. Posílení vůle a volnosti rozhodování zůstavitele Nová koncepce dědického práva posiluje zůstavitelovu volnost při jeho rozhodování o majetku pro případ smrti. Jedním z příkladů je např. rozšíření dědických titulů o dědickou smlouvu. Nárůst rozsahu úpravy dědění – návrat tradičních institutů dědického práva Pro mnohé je jistě překvapující nárůst počtu paragrafů z oblasti dědického práva v NOZ, což je dáno zejména návratem mnoha tradičních institutů dědického práva, které naše dnešní právo nezná. Jedná se např. o odkaz, dědickou smlouvu, zřeknutí se dědictví atd. Narozdíl od ostatních částí NOZ musí úprava dědického práva pamatovat na to, že osoba, ze které práva a povinnosti přecházejí, je již po smrti a nemůže dále věci ovlivnit, např. tak, že by upřesnila nebo vyložila svoji poslední vůli. Proto je úprava dědického práva podrobnější než jiné části nového občanského zákoníku.

Zřeknutí se dědického práva Dnešní právní úprava možnost zřeknutí se dědického práva nepřipouští. Dědic se nemůže předem zříci svého dědického práva a musí po zůstavitelově smrti dědictví buď přijmout, nebo odmítnout. NOZ umožňuje dědici, aby se svého dědické práva zřekl ve smlouvě se zůstavitelem (§ 1484 odst. 1 NOZ). Zřeknutí se dědického práva není darováním ani jiným majetkovým převodem, a proto se nemohou věřitelé dovolávat presumptivního dědice neúčinnosti právního jednání cestou odpůrčího práva. Dědického práva se lze ovšem zříci i za odbytné, úplatu nebo jiné protiplnění, proti čemuž popřípadě již odporovat lze podle obecných ustanovení. Pro smlouvu o zřeknutí se dědického práva se vyžaduje forma veřejné listiny. Zavedení zřeknutí se dědického práva je velmi kladně vnímáno i odbornou veřejností, jelikož povede k vypořádání případných dědických sporů již za zůstavitelova života. Zřeknutí se dědictví bude praktické v případech, kdy zůstavitel za svého života zvýhodní nějakého z případných dědiců. Zůstavitel má tři syny a jednomu z nich za svého života daruje pozemek, aby si mohl postavit rodinný dům. Vzhledem k tomu, že ostatním dvěma synům nic za života nedaroval, chce je spravedlivě podělit, a také předejít případným sporům po své smrti. Může uzavřít s 19

obdarovaným synem dohodu o zřeknutí se dědictví. Zříci se dědictví je možné jako celku nebo se může zůstavitelův potomek zříci pouze práva na povinný díl. Pokud se zřekne pouze práva na povinný díl, může ještě dědit. Pokud ale zůstavitel uzavře smlouvu o zřeknutí se dědického práva před 1. lednem 2014 a zemře-li až po 1. lednu 2014, bude se taková smlouva považovat za platnou (§ 3071 NOZ), i když ji dnešní právní úprava nepřipouští.

Vzdání se dědictví Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice (§ 1490 odst. 1 NOZ). Oproti tomu odmítnout dědictví nelze ve prospěch jiné konkrétní osoby. Jestliže se vzdá dědictví ten, který byl obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření (§ 1490 odst. 2 NOZ).

Dědění ze zákona V současné době dochází nejčastěji k dědění ze zákona. Je tomu tak proto, že se lidé zatím nenaučili pořizovat o svém majetku pro případ své smrti závětí. Víte, že? Zůstavitel může osobně odkázat např. jen obraz, aniž by se tato osoba stala dědicem.Tato neochota pořizovat závětí je však dána i tím, že dnešní občanský zákoník lidem rozhodování o osudu svého majetku velmi komplikuje a znesnadňuje (např. nemožnost podmínit nabytí dědictví, přílišné zvýhodňování potomků atd.). Dnes jsou dědicové ze zákona rozděleni do čtyř dědických skupin. Pokud se nenajde žádný dědic v těchto čtyřech skupinách, pozůstalost přechází jako majetek bez pána (tzv. odúmrť) na stát. Stát v takové situaci není považován za dědice. Oproti dnešnímu stavu je podstatně rozšířen okruh osob, které se mohou stát dědici ze zákona. NOZ rozšiřuje dědice na šest skupin. Nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni zůstavitelovy praprarodiče nebo sestřenice a bratranci. NOZ tak preferuje, aby majetek zůstal pokud možno v okruhu zůstavitelových nejbližších a stát by se měl dědicem stát pouze ve velmi výjimečných případech.

Závěť Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Pokud je zůstavitel v nemocnici a v závěti povolá za dědice zdravotní sestru, která se tam o 20

něj stará, pak bude tato závěť neplatná (nebyla-li pořízena formou veřejné listiny). Co do právní síly má závěť přednost před děděním ze zákona. Jestliže zůstavitel sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celém svém majetku, nedojde k dědění ze zákona. Pokud však zůstavitel zemře bez zanechání platné závěti, přicházejí na řadu dědicové ze zákona. Může nastat i situace, kdy zůstavitel pořídí závětí pouze o části svého majetku a v takovémto případě dojde z části k dědění podle závěti a zčásti k dědění podle zákona. Formy závěti    

Závěť napsaná vlastní rukou zůstavitele (holografická) Závěť sepsaná jinak než vlastní rukou zůstavitele (alografická) Závěť ve formě notářského zápisu Nově i závěť s úlevami – pouze tento druh závěti nevyžaduje písemnou formu

Tato nová forma závěti, tzv. privilegovaná závěť je určena pro osoby, které se díky nějaké události (např. živelné pohromy, války apod.) nacházejí v situaci, kdy jsou v ohrožení života a nemohou využít tradiční formy pro pořízení závěti. NOZ zná tyto druhy privilegované závěti:   

Závěť ústní před třemi svědky (omezená platnost závěti na dva týdny). Závěť zaznamenaná starostou obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá (omezená platnost závěti na tři měsíce). Závěť pořízená na palubě námořního plavidla, letadla, ve válce před velitelem vojenské jednotky ČR (omezená platnost závěti na tři měsíce).

NOZ obsahuje ustanovení k ochraně zůstavitele při pořizování závěti. Ten, kdo působil při pořízení závěti např. jako svědek, má povinnost zachovat o obsahu zůstavitelovy vůle mlčenlivost. Poruší-li tuto povinnost, odčiní zůstaviteli újmu, kterou mu tím způsobil. Podle úpravy NOZ již není datování závěti podstatnou náležitostí závěti. Při striktním výkladu zákona je dnes často dovozováno, že v závěti musí být datum uvedeno přesným označením dne, měsíce a roku (24. 12. 2007). Jestliže jej uvede zůstavitel jiným způsobem (na Štědrý den roku 2011), je závěť podle současného práva celá neplatná, což jistě není v souladu s jeho vůlí. Zůstavitel může v závěti uvést také podmínku (např. úspěšného ukončení studia), doložení času, nebo příkaz (např. oprava střechy domu zůstavitele). Podle současné právní úpravy nemají podmínky či příkazy v závěti žádnou právní relevanci. Pokud dědic podmínku nebo příkaz nesplní, ztrácí právo na dědictví. Zásadně se nepřihlédne k vedlejší doložce, kterou zůstavitel ukládá dědici, aby např. uzavřel nebo neuzavřel manželství (§ 1552 NOZ). Zrušení závěti   

Jejím zničením Odvoláním Pořízením závěti nové

21

Dědická smlouva Dědickou smlouvu, která je co do právní síly nejsilnějším dědickým titulem, naše právo znalo do roku 1950, kdy byla z občanského zákoníku vyloučena. Kdo chce uzavřít dědickou smlouvu, musí mít nejen pořizovací způsobilost, ale i způsobilost smluvně se zavázat. Dědickou smlouvou lze povolat jak dědice, tak odkazovníka. Dědická smlouva musí být uzavřena ve formě veřejné listiny. Nebude-li sepsána ve formě veřejné listiny, bude se na ni nahlížet jako na závěť. Dědickou smlouvu nelze jednostranně zrušit, což dává předpokládaným dědicům vyšší jistotu, že se skutečně jednou stanou vlastníky. Nicméně dědická smlouva nijak neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem za jeho života. Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí (§ 1585 odst. 1 NOZ). V případě, že se povolávají dědickou smlouvou manželé, nemá obecně na platnost dědické smlouvy žádný vliv rozvod manželství. Rozvedený manžel ovšem může požádat soud, aby smlouvu zrušil.

Odkaz NOZ navrací odkaz do dědického práva. V dědickém právu se obecně uplatňuje princip univerzálního dědického nástupnictví, což znamená, že dědic nastupuje nejen do zůstavitelových práv, ale i do povinností. Odkaz je výjimkou z tohoto pravidla. Zůstavitel může osobě odkázat např. jen obraz, aniž by se tato osoba stala dědicem.Nabytí dědictví potvrzuje dědici soud, zatímco právo na odkaz uplatňuje odkazovník vůči dědici bez soudní ingerence přímo. Odkazem se tudíž odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva. Zůstavitel má sousedku, která se o něj před smrtí stará, a kamaráda ze studií, se kterým tráví své poslední dny. Tyto osoby chce pro případ své smrti nějakým způsobem odměnit. Ví, že se sousedce vždy líbil jeho jídelní servis a kamarádovi se líbí jeho knihy. Proto se rozhodne ustanovit je odkazovníky. Výhodou zřízení odkazu je zejména zrychlení dědického řízení, jelikož sousedka a kamarád nejsou dědici, a proto nebudou účastníky dědického řízení. Tím odpadnou časté průtahy v dědickém řízení způsobené neshodami dědiců. Druhou výhodou, tentokrát pro sousedku a kamaráda, bude jejich zproštění od povinnosti přispět poměrně k úhradě případných dluhů zůstavitele. Odkazem je zpravidla věc, která patří zůstaviteli, avšak zůstavitel může jako odkaz určit i věc, která je ve vlastnictví jiné osoby (dědice nebo odkazovníka). Zůstavitel má dva kamarády Jana a Petra. Jan je vlastníkem historického motocyklu, po kterém touží Petr. Zůstavitel se rozhodne povolat svého kamaráda Jana. Zároveň přikáže Janovi vydat Petrovi jako odkaz zmíněný historický motocykl. Jan má na výběr, zda dědictví přijmout a vydat motocykl, či dědictví odmítnout a motocykl si ponechat. 22

Osoba, které přísluší právo z odkazu je odkazovníkem. Za odkazovníka lze povolat i právnickou osobu, která má teprve vzniknout. Vzhledem k tomu, že odkazovník není dědicem, není povinen k úhradě zůstavitelových dluhů. V souvislosti se zproštěním odkazovníků od povinnosti hradit zůstavitelovy dluhy, vyvstává otázka, zda nedojde zřízením odkazů k poškození práv věřitelů. NOZ pamatuje i na tyto situace. Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu (§ 1598 NOZ).

Dědické substituce Nikdo nemůže v okamžiku sepsání posledního pořízení tušit, zda se osoba, kterou povolává za dědice či odkazovníka, skutečně nápadu dědictví dožije. Proto může být velmi praktické zřídit dědickou substituci. Dnešní úprava dědického práva, jako téměř jediná v Evropě (ještě Slovensko), dědickou substituci vůbec neupravuje. NOZ upravuje dvě možnosti dědické substituce. Obecné náhradnictví Principem obecného náhradnictví je povolání náhradního dědice za dědice původního pro případ, že se původní dědic nedožije dědictví, nebo jej z nějakého důvodu nenabude (například odmítne-li dědictví nebo nebude-li způsobilý dědit). Povolá-li zůstavitel takto několik náhradníků, dědí ten, který je ve výčtu nejbližší osobě, která dědictví nenabyla. Svěřenské nástupnictví Institut svěřenského nástupnictví (tzv. fideikomisární substituce) umožňuje zůstaviteli přikázat svému dědici, aby dědictví, které přijal, po své smrti nebo v jiných, zůstavitelem určených případech, převedl na ustanoveného následného dědice (svěřenského nástupce). Tento institut může mít své opodstatnění v případech, kdy mají rodiče např. mentálně postižené dítě. Pokud rodiče zemřou, stane se jediným dědicem jejich mentálně postižené dítě, které nemá testovací způsobilost. Jestliže by dítě následně zemřelo a nemělo žádných zákonných dědiců, připadla by celá pozůstalost státu. Pokud bude svěřenské nástupnictví zřízeno, zůstane v soukromé sféře zachován alespoň majetek, který dítě nabylo dědictvím po rodičích.

Odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele Dnešní koncepce přechodu dluhů vychází z povinnosti dědice hradit zůstavitelovy dluhy pouze do výše nabytého dědictví. Zásadní problém, který potvrzuje i praxe, spočívá v tom, že dnes je předmětem pozůstalosti jen to, co dědicové musí nezbytně přihlásit (nemovitosti, vklady na účtech, apod.). Naopak většina movitých věcí, jako např. drahé obrazy, starožitnosti, sbírkové předměty atd., dědicové většinou nepřiznají a dochází tak ke zkrácení práv věřitelů, jelikož dědicům za toto jednání nehrozí prakticky žádná sankce. 23

Pokud by se věřiteli podařilo prokázat, že nebylo do pozůstalosti zahrnuto vše, dojde jen k rozšíření pozůstalosti o ty věci, o kterých věřitel prokáže, že patřily zůstaviteli, a povinnost k úhradě dluhů se rozšíří o jejich hodnotu, což většinou stejně nestačí k pokrytí zůstavitelových dluhů. Jelikož není důvodu zvýhodňovat dědice na úkor věřitelů, kloní se NOZ ke koncepci, která je obvyklá nejen v tradičních právních řádech, ale i v právních řádech, které mají podobné historické pozadí (např. Polsko). NOZ posiluje pozici věřitelů tím, že primárně dochází k přechodu povinnosti k úhradě dluhů v plném rozsahu. Dědic musí uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, případně ze svého výlučného majetku. Jistě není v určitých případech vhodné, aby dědic byl povinen k úhradě dluhů nad rozsah nabytého majetku. Je mu proto zákonem poskytnuta ochrana spočívající v možnosti ohraničení rozsahu povinnosti k úhradě zůstavitelových dluhů prostřednictvím soupisu pozůstalosti. Dědic má právo vyhradit si soupis pozůstalosti, uplatní-li je do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl (§ 1675 NOZ). Kdo si nevyhradil soupis pozůstalosti, nebo prohlásil, že právo výhrady soupisu neuplatňuje, nemůže si soupis vyhradit dodatečně (§ 1676 odst. 2 NOZ). Soupis pozůstalosti zpravidla vyhotoví notář. Může být nahrazen seznamem pozůstalostního majetku, který sepíše správce pozůstalosti a potvrdí jej všichni dědici. V jednoduchých případech může soud rozhodnout o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku. Jestliže si dědic vyhradil soupis pozůstalosti, bude povinen k úhradě zůstavitelových dluhů jen do nabytého dědictví, nikoliv v plné výši. Zdá se, že se v případě vyhrazení soupisu pozůstalosti pro věřitele oproti dnešnímu stavu nic nemění, ale není tomu tak. Jestliže dědic vědomě neuvede do soupisu pozůstalosti některé předměty a věřiteli se podaří jejich existenci prokázat, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu poskytoval soupis pozůstalosti a bude povinen uhradit dluhy v plné výši.

Právo na povinný díl a nepominutelný dědic Za nepominutelné dědice jsou dnes považováni jen potomci zůstavitele, přičemž se rozlišuje mezi potomky zletilými a nezletilými. Význam institutu nepominutelných dědiců se projevuje v případě dědění ze závěti, jelikož právo nepominutelných dědiců ve své podstatě omezuje zůstavitelovu pořizovací svobodu. V případě, že má zůstavitel jen nezletilého potomka, nemá možnost odkázat, byť majetek nepatrné hodnoty, komukoli jinému než tomuto potomkovi. Dnes je stanoveno, že nezletilému potomku zůstavitele se musí v případě dědění ze závěti dostat alespoň tolik, kolik činí jeho dědický podíl ze zákona. V případě zletilých potomků, nesmí být tito zkráceni více, než kolik činí polovina jejich dědického podílu ze zákona. Nepominutelnými dědici jsou dle NOZ (§ 1643 odst. 1) děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. 24

Nová úprava přináší posílení pořizovací svobody zůstavitele, jelikož se snižuje rozsah práva nepominutelných dědiců na jejich zákonný dědický podíl. V případě nezletilého potomka jsou to ¾ jeho zákonného dědického podílu a v případě zletilého potomka pak ¼ zákonného dědického podílu. Jestliže má zůstavitel manželku a dva syny, přičemž jeden je v okamžiku zůstavitelovy smrti nezletilý a druhý zletilý, bude rozsah nároku synů tento: nezletilý syn musí získat alespoň ¼ z pozůstalosti a zletilý syn alespoň 1/12. Pominutí nepominutelného dědice v závěti již nezpůsobuje její neplatnost, byť relativní, ale pouze zakládá právo nepominutelného dědice požadovat vyplacení svého povinného dílu (§ 1654 odst. 1 NOZ).

Vydědění Potomka lze vydědit v tzv. listině o vydědění, která způsobuje vyloučení vyděděného z dědění po zůstaviteli. NOZ mění terminologii na tzv. prohlášení o vydědění. Vyděděný tudíž nenabývá práva, ani nenastupuje po zůstavitelově smrti do jeho povinností, neboť ztrácí právo na svůj zákonem stanovený podíl. Podle současné právní úpravy (OZ) je v listině o vydědění třeba uvést alespoň jeden ze čtyř zákonem stanovených důvodů vydědění. Dle § 469a odst. 3 OZ může zůstavitel vydědit potomka, jestliže:    

Potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech. zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku. Trvale vede nezřízený život.

NOZ zákonné důvody vydědění přejímá a upravuje. Dle § 1646 NOZ může zůstavitel vydědit nepominutelného dědice, který:    

Mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi. zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze, nebo Trvale vede nezřízený život.

Vyděděný, který s důvody vydědění nesouhlasí, má možnost se žalobou bránit v rámci soudního řízení. Musí však prokázat, proč dle jeho názoru zůstavitel pro vydědění neměl zákonný důvod. NOZ mimo jiné přináší změnu v problematice vydědění také v tom, že již nebude nutné uvádět v prohlášení o vydědění důvod vydědění (§ 1648 NOZ). A to proto, že důvod je většinou jak zůstaviteli, tak potomkovi dobře znám a není nutné ho zveřejňovat. Pokud zůstavitel neuvede v prohlášení o vydědění důvod vydědění, bude mít nepominutelný dědic právo na povinný díl. Prokáže-li se ale proti němu zákonný důvod vydědění, pak toto právo mít nebude.

25

Podle ustanovení § 3072 NOZ zemře-li zůstavitel po 1. lednu 2014 a bude-li odporovat jeho listina o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy byla učiněna (dle OZ), bude se považovat za platnou, bude-li vyhovovat ustanovením NOZ.

26

3. Rodinné právo Obecně o rodinném právu Rodinné právo upravuje práva a povinnosti osob, které v různých rolích vystupují v rodině. Jde především o úpravu těchto práv a povinností:   

Mezi manžely navzájem Mezi rodiči a dětmi Mezi dětmi a dalšími osobami, které jim nahrazují rodiče, či jejich funkci nějak doplňují

Rodinné právo se zabývá těmito oblastmi:     

Manželstvím a registrovaným partnerstvím Manželským majetkovým právem Příbuzenstvím a švagrovstvím Jinými formami péče o děti Výživným

Manželství a registrované partnerství Ačkoli bylo součástí návrhu NOZ i upuštění od církevního sňatku, nadále si budou moci snoubenci zvolit civilní, nebo církevní sňatek uzavřený před církví, která je k tomu oprávněná. Vznik manželství Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý zákonem stanoveným způsobem. Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, že spolu vstupují do manželství. Nový občanský zákoník i nadále zachovává možnost volby mezi civilním a církevním sňatkem. Závady ve sňatečném projevu vůle nejsou zákonnými překážkami. Těmito zákonnými překážkami, které jsou jinak nově výslovně vyjádřeny v § 672 – 676 NOZ, jsou nedostatek věku, svéprávnosti, dříve uzavřené a dosud trvající manželství (nebo registrované partnerství, nebo jiný obdobný svazek v zahraničí), příbuzenství, svěření do péče jiné osoby, poručenství a pěstounství. Co je svéprávnost? Jedná se o nový pojem NOZ, který nahrazuje dříve užívaný pojem „způsobilost k právním úkonům“. Plně svéprávným se člověk stává zletilostí, tedy dovršením 18. roku věku.

27

Plně svéprávným se člověk může stát před nabytím zletilosti v těchto případech:  

Uzavřením manželství – soud může (a jsou-li pro to důležité důvody) ve výjimečných případech povolit nezletilému uzavřít manželství, který není plně svéprávný a dovršil šestnácti let věku. Přiznáním svéprávnosti – pokud nezletilý není plně svéprávný, dosáhl věku šestnácti let, osvědčí schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti, pak může soudu navrhnout, aby mu přiznal svéprávnost. S návrhem vysloví souhlas zákonný zástupce nezletilého.

Pokud je sedmnáctiletému přiznána svéprávnost, může se se snoubenkou oženit. Neplatnost manželství a zdánlivé manželství Kamarádi Honza a Jirka se sejdou v hospodě. Honza je čerstvě ženatý a pohádal se s manželkou, protože mu zakázala jít do hospody. Proto se Honza Jirky ptá: „Může být manželství neplatné?“ Ano, může. Za neplatné manželství se považuje takové, které vzniklo, bylo platné a jeho neplatnost prohlásí soud. NOZ rozlišuje zákonné překážky neplatnosti manželství. Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené. Hádka s manželkou však samozřejmě není důvodem pro neplatnost manželství. Naopak zdánlivé manželství (non matrimonium) je takové manželství, které nikdy nevzniklo. Soud může i bez návrhu (§ 678 NOZ) určit, že manželství není. Manželství nevznikne:    

Pokud nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním u jednoho ze snoubenců splněny takové náležitosti, na jejichž splnění je pro vznik manželství nutno bezvýhradně trvat. Pokud není církevní sňatek uzavřen před orgánem oprávněné církve. Pokud snoubenci v případě církevního sňatku nepředložili osvědčení matričního úřadu, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství. To se nevztahuje na sňatečný obřad v případě přímého ohrožení života snoubence. Pokud mezi vydáním výše uvedeného osvědčení a uzavřením sňatku uplynula doba delší než šest měsíců (podle současné úpravy tři měsíce).

Víte, že? Snoubencům i manželům umožňuje nová úprava lépe si uspořádat své majetkové poměry vzhledem ke svým potřebám. Zánik manželství Manželství zaniká: Rozvodem – lze rozlišit rozvod se zjišťováním příčin rozvratu manželství, a rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství. V případě rozvodu se zjišťováním příčin rozvratu manželství soud manželství rozvede, pokud je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství se často nevhodně označuje jako „smluvený“ či „nesporný“ rozvod. Soud nezjišťuje příčiny rozvodu a manželství rozvede, pokud jsou splněny zákonem požadované podmínky. 28

Prohlášením za mrtvého jednoho z manželů nebo smrtí – smrt je považována za přirozený způsob zániku manželství. Proto NOZ oproti současné úpravě (§ 22 ZOR) tento způsob zániku manželství již výslovně nestanoví. Stejně tomu je v německé i rakouské právní úpravě. Registrované partnerství Úprava registrovaného partnerství zůstává v zákoně č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Manželské majetkové právo Společné jmění manželů je v současné době upraveno v § 143 – 151 občanského zákoníku, nikoli tedy v zákoně o rodině. Podle NOZ je manželské majetkové právo zařazeno do části druhé, k právu rodinnému. Snoubencům i manželům nová úprava umožňuje lépe si uspořádat své majetkové poměry vzhledem k svým potřebám. Vedle majetkového režimu zákonného (§ 709 – 715 NOZ) a režimu založeného rozhodnutím soudu (§ 724 – 728 NOZ) tak existuje i modifikovaný majetkový režim dohodnutý mezi snoubenci nebo manžely ve smlouvě (§ 716 – 723 NOZ), který může spočívat v režimu: Oddělených jmění (ustanovení § 729 – 730 NOZ) Vyhrazující vznik společného jmění ke dni zániku manželství Rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu Společné jmění manželů v zákonném režimu Není-li manžely dohodnuto něco jiného, platí, že součástí společného jmění manželů je to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů. Součástí společného jmění se mohou stát:   

Věci Práva Dluhy (pokud nejde o výjimky uvedené níže)

Dluhy nejsou součástí společného jmění manželů, pokud:  

Se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Společné jmění manželů není tvořeno tím, co:    

Slouží osobní potřebě jednoho z manželů Nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl. Nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech. Nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví.

29



Nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

Zisk, který plyne manželovi z jeho výhradního majetku, se rovněž stává součástí společného jmění. Pokud jeden z manželů zdědí dům či byt, nestane se tato nemovitost součástí společného jmění manželů. Půjde o výlučný majetek manžela, který tuto nemovitost zdědil. Bude-li však manžel, jako výlučný vlastník, tuto nemovitost pronajímat k bydlení, pak zisk, který z toho utrží, se stane součástí společného jmění manželů. NOZ rovněž upravuje ochranu třetích osob v souvislosti se společným jměním (§ 731 – 735 NOZ). Podrobně také upravuje práva a povinnosti při zániku manželství (§ 764 – 765 NOZ). Příbuzenství a švagrovství Rodiče a dítě Rodiče a děti mají vůči sobě navzájem práva a povinnosti, kterých se nemohou vzdát či zříci. Účelem práv a povinností rodičů k dítěti je zajištění hmotného i morálního prospěchu dítěte. NOZ navazuje na současnou právní úpravu, některá ustanovení však zpřesňuje a podrobněji rozvádí. Svěření dítěte do péče po rozvodu rodičů Po rozvodu může soud dítě svěřit do péče:   

Jednomu z rodičů Oběma rodičům společně (nově je třeba, aby s tím rodiče souhlasili) Oběma rodičům střídavě

Po rozvodu rodičů je možné dítě svěřit také do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Určování rodičovství „Mater semper certa est.“ Mateřství Matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Paní Eliška si přeje mít početnou rodinu, ale již dlouho nemůže se svým manželem otěhotnět. Biologické hodiny tikají, a proto se rozhodne co nejdříve situaci řešit. Vyřeší ji tak, že zajde za svou lékařkou, která jí sdělí zprávu, že je neplodná. Navrhne jí, aby s manželem zkusila cestu asistované reprodukce. Vajíčka dárkyně budou oplozena spermiemi jejího manžela a poté přenesena do dělohy paní Elišky. Matkou narozeného dítěte bude paní Eliška, a ne dárkyně. Paní Jana je sice schopna otěhotnět, ale ne již embryo donosit. Proto by ráda uzavřela dohodu s paní Lenkou, která by převzala vajíčko oplodněné spermiemi partnera paní Jany, dále embryo nosila a po porodu by dítě paní Janě a jejímu partnerovi předala. Taková dohoda by však neměla žádné právní následky. Matkou dítěte bude ze zákona paní Lenka. 30

Otcovství Podle současné právní úpravy je otcovství založeno:    

Zákonnou domněnkou, že otcem dítěte je manžel, narodí-li se dítě za trvání manželství nebo do tří set dnů po jeho zániku. V případě, kdy se dítě narodí z umělého oplodnění, se za otce považuje muž, který dal k umělému oplodnění své partnerky souhlas. Souhlasným prohlášením matky a muže, který o sobě prohlásí, že je otcem dítěte. Rozhodnutím soudu.

Jiné formy péče o děti Poručenství Poručník je jmenován soudem, pokud dítě nemá žádného rodiče, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu. Poručníkem se může stát i osoba, kterou rodiče naznačili. Rodiče to mohou před svědky sdělit případnému budoucímu poručníkovi, nebo mohou své přání vyslovit v poslední vůli či naznačit to ve veřejné listině před notářem. Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje tak, jako by mu bylo dítě svěřeno trvale do péče, náleží mu hmotné zabezpečení jako pěstounovi (§ 939 NOZ). Matka vychovává sama své dítě a trpí nevyléčitelnou nemocí. Ve své poslední vůli proto navrhne, aby po její smrti vychovával její dítě bratr. Pokud bude bratr po sestřině smrti o dítě pečovat tak, jako by mu bylo dítě svěřeno trvale do péče, bude mu náležet hmotné zabezpečení jako pěstounovi. Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka (tzv. pečující osoby). Nejčastěji půjde o přechodné řešení, v němž rodiče nemohou dočasně o dítě pečovat. Na rozdíl od pěstounské péče nevzniká nárok na dávky pěstounské péče. Dítě však má nárok na výživné, které platí rodiče přímo pečující osobě. Jestliže výživné nelze v odpovídající výši stanovit ani rodičům ani prarodičům, tento institut se nepoužije a je namístě svěření dítěte do pěstounské péče. Ústavní výchova Soud nařídí ústavní výchovu jen jako nezbytné opatření. Musí však vždy zvážit, zda dítě přednostně nesvěří do péče konkrétní osoby. Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní výchově. Možnost umístění dítěte do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže sama o sobě odůvodňovat jeho násilné odnětí biologickým rodičům. Takový zásah musí být vskutku nezbytný s ohledem na další okolnosti (z judikatury Evropského soudu pro lidská práva: Havelka a ostatní proti České republice). Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let (§ 972 odst. 1 NOZ). Soud ji může o další tři roky prodloužit, nebo zrušit. Z důležitých důvodů může soud ústavní výchovu prodloužit až o jeden rok po dosažení zletilosti (§ 974 NOZ). Opatrovnictví Rozlišujeme tyto druhy opatrovnictví: 

Kolizní opatrovnictví (kolizního opatrovníika jmenuje dítěti soud, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné, a jiné osoby na straně druh) 31

 

Pro správu jmění dítěte Z jiného důležitého důvodu

Výživné NOZ nadále upravuje vyživovací povinnost:     

Mezi manžely Mezi rozvedenými manžely Mezi rodiči a dětmi Mezi potomky a předky Výživné a úhradu některých nákladů neprovdané těhotné ženě nebo matce

Placení výživného Podle současné právní úpravy se kromě některých zvláštních případů platí výživné vždy jednou měsíčně. Toto pravidlo NOZ ponechává, avšak také připouští, aby soud rozhodl o výživném i jinak. Osoba povinná a oprávněná se mohou dohodnout na jiném režimu, který jim bude vyhovovat.

Kontinuita rodinného práva se současným stavem Obecné pojetí rodinného práva zůstává v novém občanském zákoníku nezměněno. NOZ v největší míře navazuje na právní úpravu platnou v současnosti, která je široce vžitá, a inspiruje se v ní. Pokud tedy nacházíme v rámci úpravy rodinného práva odchylky od současného stavu, jde především o změny formulační, které byly zavedeny s ohledem na snadnější porozumění textu. NOZ zavádí i nové instituty (např. rodinný závod) osvědčené v zahraniční právní úpravě. Zároveň navrací některé instituty, které naše právo již dříve znalo (např. osvojení zletilého). Nabytím účinnosti NOZ ke dni 1. ledna 2014 dojde ke zrušení současné právní úpravy rodinného práva, která je dnes obsažena v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. NOZ pak obsahuje ustanovení o rodinném právu v části druhé § 655 – 975.

Příjmení manželů Úprava příjmení v NOZ Úprava příjmení v ZOR Manželé, kteří si ponechali svá dosavadní příjmení, se mohou později dohodnout na ZOR toto neupravuje. společném příjmení jednoho z nich. Pro tento účel učiní prohlášení před orgánem veřejné moci. Rozvedený manžel může do šesti měsíců po Rozvedený manžel může do jednoho rozvodu přijmout zpět své dřívější příjmení. měsíce přijmout zpět své dřívější příjmení 32

Úprava příjmení v NOZ Úprava příjmení v ZOR Pokud měl připojované příjmení, pak přijme nebo upustit od užívání společného příjmení ve tvaru před uzavřením manželství. příjmení vedle příjmení dřívějšího.

Povinnosti a práva manželů Současná právní úprava užívá pojem „vztahy mezi manžely“ (§ 18 – 21 ZOR). NOZ upravuje povinnost manžela brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností. NOZ nově upravuje:  

Právo manžela na informace o příjmech, stavu jmění a o stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech druhého manžela (§ 688 NOZ). Povinnost manžela brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností (§ 689 NOZ).

Obvyklé vybavení rodinné domácnosti aneb ochrana rodinného majetku Důraz je kladen na soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů, nikoli na právní tituly k jednotlivým věcem. Věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestanou být dnem nabytí účinnosti NOZ součástí společného jmění (§ 3038 NOZ). Manžel prodal ledničku, aniž o tom informoval svou manželku. Protože se nejednalo o věc zanedbatelné hodnoty, potřeboval k tomu souhlas manželky. Manželka se proto může dovolat neplatnosti právního jednání manžela.

Rodinný závod Inspirací pro začlenění rodinného závodu do NOZ byl italský občanský zákoník (čl. 230 bis Codice civile). I přestože práva a povinnosti členů rodiny nejsou k rodinnému závodu upravena smlouvou (např. zakládající mezi stranami pracovní poměr), podílejí se členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu na zisku z něho.Jak již název napovídá, pracují v rodinném závodě členové rodiny a rodinný závod je ve vlastnictví některé z těchto osob. O zásadních otázkách rozhodují všichni členové bez zřetele na vlastnictví nebo spoluvlastnictví. Již přes generace vlastní rodina Špačkových vinici na jižní Moravě. Na obhospodařování vinné révy, její sklizni, zpracování a prodeji se podílí všichni členové rodiny: dědeček, syn s manželkou a dvěma dětmi, švagrová manžela a dcera s přítelem. Celý vinohrad má ve vlastnictví jen dědeček. Na stará kolena si chce ale přilepšit a rozhodne se vinohrad prodat. Protože však jde o zdroj obživy celé rodiny, musí o prodeji vinohradu rozhodnout všichni zúčastnění většinou hlasů.

33

I přestože práva a povinnosti členů rodiny nejsou k rodinnému závodu upravena smlouvou (např. zakládající mezi stranami pracovní poměr), podílejí se členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu i na zisku z něho. Vnučky pomáhají celé léto a o víkendech dědečkovi na vinohradu. Rády by si něco koupily na sebe, ale rodiče jim nedávají kapesné, tak poprosí dědu, aby jim za výpomoc něco dal. Jenže ten nemá pocit, že by jim musel něco dávat, proto by mohly podle současné právní úpravy nárokovat bezdůvodné obohacení. Podle NOZ se bude aplikovat rodinný závod.

Jak zjistit, zda manželé mezi sebou smluvně upravili majetkový režim odlišně od režimu zákonného? V současné době i podle NOZ vyžadují smlouvy, kterými se mění režim společného jmění manželů, formu notářského zápisu. NOZ počítá se zavedením veřejného seznamu. Do veřejného seznamu se budou zapisovat smlouvy o modifikaci majetkového režimu, jen pokud to v nich bylo ujednáno; jinak na žádost obou manželů. Rovněž se do něho budou zapisovat i soudem zaslaná rozhodnutí o manželském majetkovém režimu. Zveřejněním ve veřejném rejstříku se smlouva stává účinnou vůči třetím osobám.

Bydlení manželů NOZ výslovně zavádí ochranné ustanovení k bydlení rodiny (§ 747 a § 748 NOZ). NOZ rovněž upravuje bydlení po zániku manželství (§ 766 – 770 NOZ). Manžel, manželka a jejich děti bydlí v bytě, se kterým má právo nakládat jen manžel (protože je jeho vlastníkem). Manžel pak nesmí bez písemného souhlasu manželky byt prodat nebo k bytu zřídit právo, jehož výkon by byl neslučitelný s bydlením rodiny. To je možné jen v případě, zajistí-li manžel rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním. Manželé mají společné nájemní právo k bytu, v němž bydlí spolu se svými dětmi. Manžel se rozhodne bez písemného souhlasu manželky nájem ukončit. Manželka se proto může dovolat neplatnosti tohoto právního jednání manžela.

Domácí násilí Domácí násilí je v současné době upraveno např. v trestním zákoníku nebo občanském soudním řádu. Hmotněprávní úprava domácího násilí v soukromoprávní rovině chyběla, a proto to NOZ napravuje. Jako příklad posloužila právní úprava Slovenska, Rakouska, Itálie a SRN. Ustanovení proti domácímu násilí (§ 751 – 753 NOZ) se vztahují i na ostatní osoby, které s manžely společně bydlí (§ 3021 NOZ).

34

Manželka bydlí s manželem ve společném bytě. Manžel ji však neustále bije a slovně napadá, a to nejen tehdy, když se opije. Pro manželku je tato situace již nesnesitelná a ráda by ji řešila. Svou situaci může vyřešit také tak, že podá soudu návrh, aby bylo druhému manželovi omezeno, případně i vyloučeno právo (nejdéle však na dobu šesti měsíců) v bytě bydlet.

Příbuzenství a švagrovství Příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením (§ 771 NOZ). Víte, že? Rodiče a děti mají vůči sobě navzájem práva a povinnosti, kterých se nemohou vzdát či zříci. NOZ navrací pojem švagrovství, které naše soukromé právo znalo do roku 1964. Švagrovství je poměr obdobný příbuzenství. Vznik švagrovství je vázán na vznik manželství (nikoli např. registrovaného partnerství). Zánikem manželství švagrovství nezaniká v případě, že manželství zaniklo smrtí jednoho z manželů. NOZ podrobněji upravuje vzájemná práva a povinnosti mezi rodiči a dětmi, které jsou založeny na rodičovské odpovědnosti.   

Právo dítěte stýkat se s druhým rodičem (§ 888 NOZ), pokud soud takový styk neomezí nebo nezakáže. Soud může určit podmínky styku (místo, kde k němu má dojít nebo určit osoby, které se mohou nebo nemohou styku účastnit). Povinnost rodičů vzájemně si sdělovat vše, co se týká dítěte a jeho zájmů (§ 890 NOZ). Povinnost a právo rodičů pečovat a spravovat jmění dítěte. Peněžní prostředky nesloužící ke krytí výdajů souvisících s majetkem dítěte musí rodiče bezpečně uložit (§ 896 odst. 1 NOZ).

Styk dítěte s osobou blízkou Pokud má dítě k osobám příbuzným či společensky blízkým dlouhodobý citový vztah, pak mají tyto osoby právo se s dítětem stýkat. Tyto osoby, jakož i dítě, mají právo domáhat se naplnění svého práva u soudu. Rozvedená matka má syna s manželem z prvního manželství. Po rozvodu si najde nového muže, za kterého se po delší známosti provdá. Druhý manžel si velmi oblíbí jejího syna, chodí spolu na fotbal a všestranně si rozumí. Po deseti letech společného soužití si muž najde mladší atraktivnější ženu a s manželkou se rozvedou. Protože rozvedená manželka na bývalého manžela zanevřela, neumožňuje bývalému manželovi stýkat se s jejím synem. To však bývalého manžela velmi mrzí a rád by tuto situaci vyřešil. Bývalý manžel má právo se i po rozvodu stýkat se synem své bývalé manželky. Vychovává-li matka dítě sama a pomáhá jí v tom sestra, k níž má dítě hluboký citový vztah, pak má sestra právo se s dítětem stýkat i poté, co již nemají se sestrou vřelý vztah a sestra jí v tom brání. 35

Popření otcovství Podle dosavadní právní úpravy (§ 57 odst. 1 ZOR) může manžel do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte, popřít u soudu otcovství. Nejpozději však může popřít otcovství do tří let od narození dítěte. Podle úpravy NOZ se prodlužuje lhůta k popření otcovství. Manžel může popřít u soudu své otcovství do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o pochybnostech, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce. Popřít své otcovství u soudu může však nejpozději do šesti let od narození dítěte. Délka popěrné lhůty stanovená NOZ je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva: Rasmussen proti Dánsku a vychází i z délky popěrných lhůt stanovených v některých zahraničních právních úpravách (na Slovensku tři roky, ve Francii pět a deset let). Ve výjimečných případech může dojít k popření otcovství i poté, co již uběhly lhůty pro popření otcovství (§ 792 NOZ). Zásadní změna spočívá v tom, že NOZ upouští od zasahování nejvyššího státního zástupce, napříště bude v této věci rozhodovat soud.

Osvojení NOZ se vydal cestou posílení ochrany osvojovaného dítěte a zdůraznění jeho zájmů v celém procesu osvojení, posílením ochrany práv rodičů dítěte, ale i dalších blízkých příbuzných dítěte. NOZ se navrací k úpravě institutu osvojení zletilé osoby, který byl u nás znám do roku 1949. Osvojenec – člověk, který má být osvojen. Osvojitel – fyzická osoba, která člověka osvojuje.

Osvojení nezletilého Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní (statusová změna) za účelem vzniku nové rodiny pro nezletilé dítě. O této statusové změně rozhoduje na návrh soud. Osvojení je nově vnímáno jako forma rodičovství, nikoli jako náhradní péče o dítě. Úprava v NOZ Současná právní úprava Osvojitelem se může stát pouze zletilá a Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, svéprávná osoba, zaručuje-li svými které zaručují způsobem svého života, že osobními vlastnostmi a způsobem života, osvojení bude ku prospěchu dítěte i jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou společnosti. (§ 64 odst. 1 ZOR) Osvojitelem k osvojení, že bude pro osvojované dítě nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům. (§ 64 odst. 2 ZOR) dobrým rodičem. (§ 799 odst. 1 NOZ) Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, až na Mezi osvojitelem a osvojencem musí být výjimky ne menší než šestnáct let. (§ 803 přiměřený věkový rozdíl. (§ 65 odst. ZOR) NOZ) Bylo-li osvojeno dítě, které je rodičem, ZOR toto výslovně neupravuje. 36

Úprava v NOZ vztahují se účinky osvojení i na jeho dítě.

Současná právní úprava

Je-li toto dítě schopno posoudit dosah Dosáhlo-li osvojované dítě alespoň dvanácti osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by let, je k osvojení třeba také jeho souhlasu. (§ tím byl zmařen účel osvojení. (§ 67 odst. 1 806 odst. 1 NOZ) ZOR) Rodič, který nedosáhl věku šestnácti let, K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nemůže dát souhlas k osvojení. (§ 811 odst. nezletilý. (§ 67 odst. 2 ZOR) 1 NOZ) Preadopční péče osvojitele o osvojované Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě neskončí dříve než uplynutím šesti dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči měsíců. budoucího osvojitele. Osvojitel je povinen osvojence informovat o tom, že byl osvojen, a to nejpozději do ZOR toto neupravuje. zahájení školní docházky. (§ 836 NOZ) Možnost požádat soud o utajení osvojení a jeho okolností před rodinou původu dítěte. (§ ZOR toto neupravuje. 837 odst. 1 NOZ) Jakmile osvojenec nabude svéprávnosti, má právo seznámit se s obsahem spisu, který ZOR toto neupravuje. byl o jeho osvojení veden. (§ 838 NOZ) Pokud osvojenec nesouhlasí se změnou příjmení, rozhodne soud, že osvojenec bude Osvojenec bude mít příjmení osvojitele. (§ 71 ke svému příjmení připojovat příjmení ZOR) osvojitele. (§ 835 odst. 2 NOZ) Soud může podle okolností případu i bez návrhu nařídit dohled nad úspěšností ZOR toto neupravuje. osvojení. (§ 839 NOZ) Osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může rozhodnutí o osvojení. To neplatí, je-li soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojení v rozporu se zákonem. (§ 840 odst. osvojence nebo osvojitele. (§ 73 odst. 1 ZOR) 2 NOZ) Je-li to v souladu se zájmy dítěte, Osvojení může být provedeno také tak, že je může soud na návrh osvojitele rozhodnout i nelze zrušit. (§ 74 odst. 1 ZOR) Nezrušitelné před uplynutím doby tří let od rozhodnutí o osvojení lze aplikovat jen v případě, je-li dítě osvojení, že je osvojení nezrušitelné. (§ 844 starší jednoho roku. (§ 75 ZOR) NOZ)

Osvojení zletilého jako nový institut NOZ Osvojení zletilého je významné především z hlediska dědění, kdy osvojenec dědí v první zákonné třídě dědiců a zároveň nevstupuje v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. O osvojení rozhodne (§ 796 odst. 2 NOZ) soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit. K návrhu se zletilý připojí. Osvojení má právní následky pro osvojencovy potomky jen pokud se narodili později. Osvojenec si ponechává své dosavadní příjmení, ale se souhlasem osvojitele může k svému příjmení připojit i příjmení osvojitele.

37

Má-li již osvojenec nebo osvojitel připojované příjmení, nemůže dojít připojením příjmení na základě osvojení k jeho ztrojení. Osvojení zletilého, které je Osvojení zletilého, obdobou osvojení nezletilého nezletilého Zletilého lze osvojit, jestliže:

které

není

obdobou

osvojení

 Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením Přirozený sourozenec příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a osvojovaného byl nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. osvojen týmž  Osvojitel osvojením nenabývá vůči osvojenci a jeho osvojitelem. potomkům žádných majetkových práv.  V době podání návrhu na  Osvojenec (a jeho potomci) osvojením nepozbývá osvojení byl osvojovaný práv ve vlastní rodině. nezletilý.  Ovojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti.  Osvojitel hodlá osvojit K osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého bude docházet výjimečně. Osvojovat si zletilého budou často dítě svého manžela. osoby, které nemají potomky (pokrevní nebo právní), nemají pokračovatele ve svém díle nebo jimž jejich potomci Dnes by mohly být společně neposkytují náležitou pomoc v nemoci nebo ve stáří, jsou osvojeny pouze nezletilé děti, nedosažitelní, pobývají neznámo kde atd. nikoli jejich dospělí sourozenci, což by vedlo k rozdělení rodiny. 

Pěstounská péče Pěstounská péče je osobní péčí o dítě třetí osobou. Účelem pěstounské péče není přijetí cizího dítěte za své jako v případě osvojení, kdy dochází ke změně statusu dítěte. Zprostředkování svěření dítěte do pěstounské péče v České republice zajišťují v současnosti krajské úřady a ministerstvo ((§ 20 odst. 2 a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.). Děti svěřené do pěstounské péče zpravidla své rodiče znají a předpokládá se tedy i styk rodiče s dítětem. Pěstounská péče by měla být vnímána spíše jako dočasná péče. Soud může pěstounskou péči vymezit na dobu určitou (například po dobu pobytu rodiče v léčebně), ale i neurčitou. Pěstounská péče tak může řešit nastalé krize v rodině atd. Rodiče mohou děti dle § 959 odst. 2 NOZ požadovat i zpět (to je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva: Kutzner proti SRN). Upřednostňuje se osobní péče o dítě příbuzným nebo osobou blízkou. Pěstounská péče má přednost před péčí o dítě v ústavech nebo v jiných zařízeních ústavního typu.

38

2.

Smluvní právo

Koncepční změny - Sjednocení smluvního práva

Základní koncepční změnou v novém občanském zákoníku oproti stávajícímu právnímu stavu je sjednocení úpravy jednotlivých smluvních typů do jediného právního předpisu. Okamžikem účinnosti NOZ tak dojde k odstranění dosavadní věcně nezdůvodnitelné dvojkolejnosti závazkového práva obchodního a neobchodního, která je dnes v mnohém směru zbytečně duplicitní. Tato duplicita se týká nejenom úpravy jednotlivých smluvních typů (např. kupní smlouva, smlouva o dílo a další), ale také ustanovení obecného závazkového práva (příkladem může být zdvojená úprava prodlení, odpovědnosti, promlčení atd.). Do soustavy jednotlivých smluvních typů byly zařazeny i ty, které v současném právním řádu stojí mimo občanský i obchodní zákoník. Jedná se zejména o již zmíněnou pojistnou smlouvu upravenou zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Z hlediska systematiky jsou nově závazky z právních jednání správně zařazeny před ustanovení o závazcích z deliktů. Hlavními inspiračními zdroji pro úpravu obligačního práva v novém občanském zákoníku byly zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT, Principy evropského smluvního práva (PECL), projekt Evropského zákoníku o smlouvách (CEC) a zahraniční zákoníky, zejména švýcarský a německý. Čtvrtý díl věnovaný závazkům ze smluv uzavíraných se spotřebitelem vychází z množství evropských směrnic. Hlavní zásady V celkovém pojetí úpravy závazků z právních jednání se výrazně promítá ústřední zásada nového občanského zákoníku, kterou je zásada autonomie vůle. Tato se projevuje zejména následujícími způsoby: 

Ustanovení o smluvním právu jsou zásadně dispozitivní



Pokud stranám zákonná úprava nevyhovuje, mohou se rozhodnout pro odchylné a jim více vyhovující vymezení práv a povinností. Zákonné znění jim slouží pouze jako inspirační zdroj.



Méně přísná pravidla pro vznik, změnu i zánik závazku



Smluvní partneři se např. vůbec nemusí striktně držet modelu vzniku smluvního závazku postupem spočívajícím v návrhu a jeho přijetí, ale mají i další možnosti. příkladem je např. vznik smlouvy tzv. faktickou akceptací návrhu smlouvy.

39



Za podmínek § 1744 adresát nabídky nemusí navrhovateli oznamovat, že s jeho návrhem souhlasí. Nabídku může přijmout jednoduše tak, že se podle ní zachová – zejména tím způsobem, že poskytne nebo přijme plnění druhé strany.



I pozdní přijetí nabídky má účinky přijetí včasného, pokud se navrhovatel začne chovat ve shodě s nabídkou (§ 1743). Vznik smlouvy faktickým jednáním je však možný pouze tehdy, pokud jej připustil navrhovatel v nabídce, nebo se mezi stranami jedná o zavedenou praxi, či je to v podobných případech obvyklé.

Zásada bezformálnosti Pro smlouvy platí zásada bezformálnosti, což vyplývá již z obecné části NOZ věnované právnímu jednání, kde § 559 stanoví, že každý má právo si pro právní jednání zvolit libovolnou formu, pokud jej v tomto směru neomezuje zákon (jak je tomu např. při zřízení či převodu věcných práv – § 560) nebo ujednání s druhou stranou. NOZ obsahuje mnohem menší počet případů, kdy musí právní jednání splňovat přísné formální požadavky, což platí právě a především pro závazkové právo, kde by měl být poskytnut co nejširší prostor pro uplatnění svobodné vůle stran. Volnější pravidla platí např. pro změnu smluv: Jestliže se strany dobrovolně rozhodly pro uzavření smlouvy např. v písemné formě, ač to zákon pro daný typ smlouvy nevyžaduje, mohou smlouvu přesto upravit i ústně. Pokud chtějí i pro změny právního jednání zachovat určitou formu, musí si to výslovně ujednat. Ust. § 564 NOZ v tomto přebírá současný § 272 obchodního zákoníku, který je pro strany v porovnání s úpravou v OZ méně striktní (pozor však na § 1906 NOZ). Jestliže strany uzavřely smlouvu v jiné než písemné formě, mohou za účelem lepší důkazní pozice obsah smlouvy ještě dodatečně písemně potvrdit. Vyhotovení takového potvrzení (např. i formou zápisu z jednání) má význam především v podnikatelských kruzích. NOZ proto stanoví, že potvrdí-li smlouvu jedna ze stran, které ji uzavřely jako podnikatelé, v přesvědčení, že potvrzení věrně zachycuje obsah smlouvy, tak smlouva platí s tímto obsahem, a to i kdyby potvrzení vykazovalo odchylky od skutečně ujednaného obsahu smlouvy (§ 1757). To samozřejmě platí jen u nepodstatných odchylek. Druhá strana má navíc vždy právo i sebemenší odchýlení odmítnout. Právní jednání je třeba v pochybnostech pokládat spíše za platné než neplatné Tato zásada, která je výslovně zakotvena v § 574, se prakticky promítá např. v následujících ustanoveních: 

Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, může soud rozsah změnit tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, a tím důvod neplatnosti odstranit (§ 577). Soud přitom není vázán návrhy stran, musí ale uvážit, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.



Ust. § 582 nově umožňuje zhojení neplatnosti právního jednání. Pokud již došlo k plnění na základě smlouvy, která není uzavřena ve formě ujednané stranami, nemůže být jednou z těchto stran namítáno, že je smlouva kvůli tomu neplatná. To platí i tehdy, stanoví-li určitou formu čtvrtá část zákoníku.

40



Aby smlouva vyvolávala účinky zamýšlené stranami, musí být dostatečně určitá a srozumitelná. Jestliže tomu tak není a obsah smlouvy nelze zjistit ani výkladem, jedná se pouze o tzv. zdánlivé právní jednání. Ustanovení § 553 však stanoví, že byl-li projev vůle (zejména nabídka či její přijetí) mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

Ochrana slabší smluvní strany V novém občanském zákoníku je na mnohých místech, tudíž i v rámci obligačního práva, pamatováno i na ochranu slabší smluvní strany. Kdo slabší stranou je, bude nutné odvodit z okolností konkrétního smluvního vztahu. Vodítkem je např. možnost strany možnost ovlivnit obsah závazku, nebo její osobní znalosti a zkušenosti. Pro případy, v nichž reálně vzniká riziko zneužití slabší strany, má NOZ svá ochranná ustanovení. Jedná se zejména o:    

Ust. § 433, který zakazuje zneužití hospodářského postavení podnikatele vůči osobě, která jedná mimo souvislost s vlastním podnikáním. Ust. § 1810 a násl. upravující ochranu spotřebitele. Ust. § 1798 a násl. regulující postavení stran smluv uzavíraných adhezním způsobem. Ust. § 1793 – 1797 o neúměrném zkrácení a lichvě.

Zvláštní pravidla má NOZ u některých smluv. Především je třeba vyzdvihnout ochranu nájemce bytu či domu, zákazníka ze smlouvy o zájezdu či zaměstnance. Zajímavou novinkou je omezení nároku věřitele na zaplacení úroků do výše jistiny, pokud bez rozumného důvodu otálel s uplatněním práva na zaplacení dluhu. Ochrana spotřebitele V § 1810 a násl. jsou přehledně a srozumitelně regulována pravidla postupu uzavírání smluv mezi podnikatelem (§ 420 a 421) a spotřebitelem (§ 419), jejich náležitosti a obsah. Podnikateli se zejména ukládají široké informační povinnosti (§ 1811), na které musí podnikatel pamatovat v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy. V zákoně nechybí ani příkladmý výčet zakázaných ujednání, která zakládají významnou nerovnováhu práv či povinností stran v neprospěch spotřebitele. Jsou-li některá z uvedených či jim podobných ustanovení do smlouvy přesto zahrnuta, nevyvolávají žádné právní účinky (jsou pouze zdánlivá), ledaže by se jich spotřebitel sám dovolal (§ 1815). Významným ustanovením k ochraně spotřebitele je § 1818, který výslovně stanoví, že v případech, kdy má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle tohoto oddílu NOZ, nemusí uvádět, z jakého důvodu tak činí. V jeho prospěch dále platí, že stačí, je-li odstoupení od smlouvy ve stanovené lhůtě odesláno, což je odchylka od obecného pravidla, že projev vůle vyvolává právní účinky zásadně až od okamžiku, kdy adresátovi dojde (§ 570). Druhý oddíl (§ 1820 – 1867) se věnuje smlouvám uzavíraným pomocí prostředků komunikace na dálku a smlouvám uzavíraným mimo obchodní prostory, kde lze poukázat například na § 1822 a 1844, které stanoví závaznost údajů sdělených před uzavřením smlouvy.

41

Ochranu spotřebitele sledují i ustanovení § 1838 a 1851 obsahující pravidla o neobjednaném plnění. Dle jejich výslovného znění spotřebitel není povinen na své náklady podnikateli vnucené zboží vracet, nic platit, ani jej nějakým způsobem vyrozumívat. Na spotřebitele se hledí jako na poctivého držitele, má tudíž právo s dodaným zbožím nakládat jako vlastník, zejména si je ponechat, nebo zcizit jiné osobě.

Výslovná úprava předsmluvní odpovědnosti v NOZ Smluvní právo ovládá zásada svobodné vůle, která se projevuje již při samotném vzniku závazku, a to v tom, že zásadně není nikdo povinen smlouvu uzavřít, dokud není rozhodnutý, že tak skutečně chce učinit. Na druhou stranu je třeba regulovat nepoctivé jednání při uzavírání smlouvy, v jehož důsledku může dojít k zásahu do práv jiných osob. NOZ výslovně definuje povinnosti, které strany při jednání předcházejícím uzavření smlouvy musí dodržet. Pokud některá ze stran tyto povinnosti poruší, jedná vůči druhé straně nepoctivě (§ 6). Vznikne-li druhé straně v důsledku toho nějaká újma, má nárok na její náhradu (§ 2910). Předstíraný úmysl uzavřít smlouvu – "jednání na oko" Ten, kdo z vlastní iniciativy zahájil jednání o smlouvě, nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má skutečně v úmyslu smlouvu uzavřít, je odpovědný za škodu vzniklou v důsledku toho, že ke vzniku závazku nedošlo. Neuzavření smlouvy "za pět minut dvanáct" Ust. § 1729 zakládá nárok na náhradu škody straně poškozené v důsledku bezdůvodného neuzavření smlouvy. Nárok vznikne za předpokladu, že již jednání stran dospělo do takové fáze, kdy se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné. Výše náhrady je v tomto případě omezená částkou, která odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. Přitom není nutné prokázat ztrátu z neuzavření konkrétní smlouvy. Oproti současné soudní praxi, která poškozenému přiznává pouze nárok na náhradu nákladů, NOZ připouští i vznik nároku na náhradu ušlého zisku. Nesplnění informační povinnosti K jednání o uzavření smlouvy neoddělitelně patří zjišťování údajů o skutečnostech podstatných pro konečné rozhodnutí o tom, jestli spolu strany smlouvu uzavřou či nikoli. Ust. § 1728 NOZ proto stanoví povinnost stran sdělit si v průběhu procesu uzavírání smlouvy veškeré skutkové i právní okolnosti, které jim jsou nebo musí být známy, tak aby se obě mohly přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu. Případné porušení informační povinnosti může být dalším důvodem vedoucím ke vzniku předsmluvní odpovědnosti, s nímž NOZ spojuje nárok na náhradu škody. Pokud jedna ze stran ví, že její smluvní partner uzavřením smlouvy sleduje určitý cíl (např. koupě pozemku za účelem stavby rodinného domu), ale přesto mu zamlčí určité údaje, o nichž ví nebo musí vědět, že by jej od založení závazku odradily, nejedná poctivě. Vznikne-li v důsledku toho druhé straně škoda, je povinen k její náhradě (§ 1728 odst. 2, § 2910).

42

Porušení tajemství NOZ nezapomíná ani na ochranu důvěrných údajů, které strany získaly při jednání o smlouvě. Jestliže některá ze stran důvěrná sdělení prozradí či zneužije, je povinna smluvnímu partnerovi vydat to, oč se tímto jednáním obohatila (§ 1730). Vedle toho bude mít poškozená strana při splnění obecných podmínek (§ 2894 a násl.) i nárok na náhradu újmy.

Změny v obchodních podmínkách Pro usnadnění a urychlení procesu uzavírání smluv mají strany možnost podřídit svůj vztah pravidlům obsaženým v obchodních podmínkách. Aby byly obchodní podmínky pro obě strany závazné, musí být oběma stranám známé, což zpravidla předpokládá jejich přiložení k návrhu smlouvy (§ 1751). Uzavírají-li spolu smlouvu podnikatelé, mohou část obsahu smlouvy určit pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odbornou či zájmovou organizací. Pokud se strany ve smlouvě dohodly na odchylce od obchodních podmínek, má přednost jejich ujednání. Z obsahového hlediska je nutné zmínit, že pro strany platí samozřejmě pravidla z dalších částí NOZ, zejména ustanovení o ochraně spotřebitele, který je jako slabší smluvní strana zvlášť chráněn (§ 1810 a násl.). Obecně však NOZ (§ 1753) stanoví, že ustanovení obchodních podmínek, která druhá strana nemohla rozumně očekávat, jsou neúčinná, ledaže s nimi tato strana výslovně souhlasila. Může se jednat např. o ujednání, které vylučuje odpovědnost jedné strany v případě porušení smlouvy. Při posuzování přípustnosti ujednání je třeba přihlížet nejen k jeho obsahu, ale i ke způsobu vyjádření (např. velikost písma, umístění v textu apod.). Vzhledem k praktičnosti obchodních podmínek je využívají často obchodníci, kteří uzavírají smlouvy s větším počtem osob. Je-li obsahem těchto smluv povinnost k dlouhodobému a opětovnému plnění stejného druhu, je pravděpodobné, že dříve či později vznikne potřeba změn obchodních podmínek, kterými se právní vztah řídí. Podle současné právní úpravy nelze takovou změnu provést jinak než ujednáním obou stran. To bývá u smluv uzavíraných s velkým počtem osob technicky a administrativně náročné. S cílem takovým komplikacím pokud možno předejít, umožňuje NOZ (§ 1752) stranám, aby si již při uzavírání smlouvy sjednaly možnost jednostranné změny obchodních podmínek, pokud je již v této chvíli zřejmé, že pozdější změna může být potřeba. Podmínkou platnosti ujednání je, že druhá strana bude mít možnost změny odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět (tzv. ultimativní změna smlouvy). Důvodem pro změnu obchodních podmínek nemohou být okolnosti, které již při uzavření smlouvy strana odkazující na obchodní podmínky musela předpokládat; to platí i pro změny osobních či majetkových poměrů – pokud se strany nedomluvily jinak.

43

Limity smluv uzavíraných adhezním způsobem Pokud smlouva není výsledkem vyjednávání obou stran o jejím obsahu, ale vznikla tak, že jedna strana předložila druhé již hotový text smlouvy, který druhá strana mohla buď přijmout, či odmítnout, existuje riziko, že dojde k určité nerovnováze v právech a povinnostech stran. Víte, že? Ujednání ve všeobecných obchodních podmínkách, které jste nemohli očekávat, vás nezavazuje.Aby nedocházelo k tomu, že silnější strana jednostranně vnutí slabšímu smluvnímu partnerovi smluvní podmínky, jejichž obsah neměl možnost reálně ovlivnit, stanoví § 1798 – 1801 NOZ určité ochranné limity. Obsahuje-li např. smlouva uzavřená adhezním způsobem ujednání (doložku), které lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo které je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelné, je takové ujednání platné pouze za předpokladu, že slabší smluvní straně nepůsobí újmu, nebo prokáže-li druhá strana, že význam doložky slabšímu partnerovi dostatečně vysvětlila (§ 1800). Od pravidel v § 1799 – 1800 NOZ se není možné odchýlit, což však neplatí pro podnikatele (§ 1801).

Ochrana spotřebitele V § 1810 a násl. jsou přehledně a srozumitelně regulována pravidla postupu uzavírání smluv mezi podnikatelem (§ 420 a 421) a spotřebitelem (§ 419), jejich náležitosti a obsah. Podnikateli se zejména ukládají široké informační povinnosti (§ 1811), na které musí podnikatel pamatovat v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy. V zákoně nechybí ani příkladmý výčet zakázaných ujednání, která zakládají významnou nerovnováhu práv či povinností stran v neprospěch spotřebitele. Jsou-li některá z uvedených či jim podobných ustanovení do smlouvy přesto zahrnuta, nevyvolávají žádné právní účinky (jsou pouze zdánlivá), ledaže by se jich spotřebitel sám dovolal (§ 1815). Významným ustanovením k ochraně spotřebitele je § 1818, který výslovně stanoví, že v případech, kdy má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle tohoto oddílu NOZ, nemusí uvádět, z jakého důvodu tak činí. V jeho prospěch dále platí, že stačí, je-li odstoupení od smlouvy ve stanovené lhůtě odesláno, což je odchylka od obecného pravidla, že projev vůle vyvolává právní účinky zásadně až od okamžiku, kdy adresátovi dojde (§ 570). Druhý oddíl (§ 1820 – 1867) se věnuje smlouvám uzavíraným pomocí prostředků komunikace na dálku a smlouvám uzavíraným mimo obchodní prostory, kde lze poukázat například na § 1822 a 1844, které stanoví závaznost údajů sdělených před uzavřením smlouvy. Ochranu spotřebitele sledují i ustanovení § 1838 a 1851 obsahující pravidla o neobjednaném plnění. Dle jejich výslovného znění spotřebitel není povinen na své náklady podnikateli vnucené zboží vracet, nic platit, ani jej nějakým způsobem vyrozumívat. Na spotřebitele se hledí jako na poctivého držitele, má tudíž právo s dodaným zbožím nakládat jako vlastník, zejména si je ponechat, nebo zcizit jiné osobě.

44

Spravedlivé řešení změny poměrů Smluvní právo stojí na zásadě, že smlouvy se mají plnit, neboť smlouva není nic jiného než právně závazný slib, který lze změnit či zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Život je však rozmanitý a především v případě smluv zavazujících k dlouhodobému či opakovanému plnění nelze vyloučit, že dojde k zásadní změně, v důsledku které se plnění pro jednu ze stran stane obtížnější, ne-li zcela nemožné. V současném občanském a obchodním zákoníku nalezneme řešení podobných situací pouze v rámci úpravy smlouvy o smlouvě budoucí, resp. obchodní zákoník řeší změnu poměrů i v ustanoveních o smlouvě o uložení věci. Nový občanský zákoník jde naproti tomu cestou obecné úpravy použitelné na jakoukoli smlouvu v režimu NOZ. Dojde-li po uzavření smlouvy k podstatné změně okolností, která působí hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran, zakládají ustanovení § 1765 a násl. straně právo domáhat se vůči druhé straně toho, aby bylo obnoveno jednání o smlouvě za účelem její změny. Dotčená strana však musí prokázat, že změnu okolností nemohla v době uzavření smlouvy rozumně předpokládat ani ovlivnit. Za hrubý nepoměr zákon považuje znevýhodnění jedné strany buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. Nutné je zdůraznit, že uplatnění práva dotčenou stranu neopravňuje k tomu, aby odložila plnění. Pokud se strany v přiměřené lhůtě nedohodnou na změně smlouvy, může se kterákoli z nich obrátit na soud a požadovat, aby závazek změnil či zrušil. Uplatnění tohoto práva je časově omezeno (§ 1766).

Lichva a neúměrné zkrácení Vyrovnání rovnováhy v právech a povinnostech stran závazku sleduje také další institut, který současné občanské právo nezná – tzv. neúměrné zkrácení. Víte, že? Soud může zrušit smlouvu, pokud jste cennou věc prodali za neúměrně nízkou cenu.Prodá-li dnes někdo hodnotnou věc za nepřiměřeně nízkou cenu, není pro něj snadné se po zjištění její skutečné hodnoty domáhat dorovnání ceny či např. zrušení smlouvy. Judikatura sice připouští neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, ale k takovému závěru musí kromě nepřiměřené úplaty přistoupit ještě další okolnosti: např. tíseň, rozrušení nebo nezkušenost druhé strany. Tyto případy jsou považovány za tzv. lichvu, kterou nový občanský zákoník definuje v § 1796 NOZ. Pokud se však strana zavázala k nepřiměřenému protiplnění, aniž by jednala v tísni, rozrušení nebo z nezkušenosti, je pro ni za současné právní úpravy velmi obtížné domoci se nápravy. NOZ zakládá v § 1793 právo tomu, kdo se ve smlouvě zavázal k plnění, které je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla protistrana, domáhat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu. Podmínkou nároku je, že zkrácená strana si nepoměru vzájemných plnění nebyla vědoma a naopak druhá strana o něm věděla nebo při nejmenším vědět musela. 45

NOZ dotčené straně k uplatnění nároku dává omezenou lhůtu jednoho roku od uzavření smlouvy. Má-li druhá strana zájem o zachování závazku, může jeho zrušení zabránit tím způsobem, že zkrácené straně doplní, oč byla zkrácena (se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy). NOZ stanoví výjimky, kdy zkrácenému žádné nároky z neúměrného zkrácení nepřísluší, zejména je třeba zmínit smlouvy uzavřené podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, na něž se nevztahuje ani úprava lichvy v § 1796.

Začlenění úpravy úroků a závdavku do NOZ V současném občanském zákoníku zcela schází obecná úprava smluvních úroků. NOZ tuto mezeru zaplňuje v ustanoveních § 1802 – 1806, kde stojí za pozornost zejména § 1806, který připouští, aby si strany ujednaly placení úroků z úroků již splatných. Pro pohledávky z protiprávních činů lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. K ochraně dlužníka slouží pravidlo § 1805, dle něhož může věřitel, který bezdůvodně otálí s uplatněním své pohledávky, požadovat úroky maximálně do výše jistiny. Od okamžiku, kdy své právo uplatnil u soudu, mu však další úroky náleží (§1805). Zcela nově se do občanského zákoníku zavádí institut závdavku, který znají mnohé zahraniční právní řády, neboť se jedná o praktický nástroj smluvního práva. Závdavek charakterizují jeho tři hlavní funkce – prvně jde o důkazní nástroj potvrzující, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu, což je praktické zejména u smluv uzavřených v jiné, než písemné formě.Další funkcí závdavku je zajištění toho, že dluh bude splněn. Poslední je funkce sankční, která se realizuje v případě, že osoba, která dala závdavek, dluh nesplní. Tehdy totiž druhé straně propadá (§ 1808). Nesplní-li smlouvu ta ze stran, která závdavek naopak přijala, je povinna vydat jeho dvojnásobek nebo druhé straně nahradit škodu vzniklou v důsledku porušení smluvní povinnosti. Vedle závdavku obsahuje NOZ i ustanovení o záloze (§ 1807). V obou případech se jedná pouze o dispozitivní úpravu, od níž se strany tudíž mohou odchýlit, pokud jim plně nevyhovuje.

Novinky ve změnách závazku Postoupení pohledávky Nejzásadnějším přínosem NOZ je výslovné umožnění tzv. globální cesse v § 1887, tzn. postoupení souboru více pohledávek. Podmínkou platnosti smlouvy je dostatečné určení převáděných pohledávek – zejména jedná-li se o pohledávky jednoho druhu vznikající věřiteli v určité době, nebo o různé pohledávky vzniklé z téhož právního důvodu. NOZ k postoupení pohledávky nutně nevyžaduje písemnou formu smlouvy (srov. však obecné pravidlo v § 564). 46

Převzetí majetku Vedle převzetí a přistoupení k dluhu je v NOZ obsažena i úprava převzetí majetku. Ust. § 1893 – 1894 řeší situaci, kdy se nabyvatel zaváže převzít od jiné osoby (zcizitele) veškerý její majetek – tj. souhrn všech aktiv patřících této osobě – či jeho poměrnou část. Důsledkem takového závazku je, že se nabyvatel majetku stává solidárním dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí (pokud o jejich existenci při uzavření smlouvy věděl, nebo přinejmenším musel vědět). Nabyvatel majetku však není povinen plnit více, než kolik činí hodnota převzatého majetku. Toto omezení neplatí ale pro nabyvatele, který je ve vztahu ke zciziteli osobou blízkou, pokud neprokáže, že vynaložil potřebné úsilí k tomu, aby se o dluzích dozvěděl. Nabyvatel se zcizitelem se nemohou od těchto ustanovení odchýlit k tíži věřitelů. Ustanovení o převzetí majetku se nepoužijí při prodeji obchodního závodu, pro který má NOZ zvláštní úpravu (tzv. koupě závodu § 2175 – 2183). Postoupení smlouvy Dle současného občanského zákoníku mají strany závazku možnost převést svá práva (pohledávku), nebo povinnosti, které jim ze závazku plynou (dluh) na jinou osobu. V praxi však může vzniknout potřeba převést obojí současně, zejména v těch případech, kdy jsou strany závazku povinny plnit si vzájemně. Po vzoru zahraničních občanských zákoníků proto § 1895 a násl. NOZ nově připouští, aby si jedna ze stran smlouvy vyměnila své postavení s třetí osobou, pokud s tím ovšem smluvní partner souhlasí. Tato záměna osob je možná jen, pokud zatím nedošlo ke splnění závazku. Kupující se po uzavření kupní smlouvy dozví o výhodnější nabídce, protože však nemá možnost smlouvu z nějakého právního důvodu zrušit, dohodne se s kamarádem, že věc koupí místo něj. Prodávající s tím souhlasí. Kamarád je tedy povinen zaplatit kupní cenu a zároveň může po prodávajícím nárokovat vydání koupené věci. Změna v obsahu závazku Pokud jde o změny závazku co do jejich obsahu, dochází v NOZ k systematickým úpravám: Změna závazku dohodou stran, kdy dochází k založení nového závazku (tzv. novace) a narovnání, již nejsou upraveny v rámci způsobů zániku závazku (jak je tomu dnes), nýbrž byly zařazeny do oddílu o změnách. NOZ odstraňuje dnešní neopodstatněný rozdíl v důsledcích novace a narovnání na zajištění závazku. Nově pro obě tyto varianty změny závazku platí, že zajištění práv přetrvává i nadále (§ 1907).

Změny v úpravě zániku závazků Splnění Úprava splnění dluhu v dosavadním občanském zákoníku je velmi stručná, což vyvolává rozpaky již v porovnání s rozsahem, jaký je mu věnován v zákoníku obchodním. Vzhledem k tomu, že NOZ dosavadní roztříštěnou úpravu závazkového práva v těchto předpisech sjednocuje, tak je i v ustanoveních o splnění závazku patrné množství norem pocházejících právě z obchodního zákoníku, které byly ještě dále doplněny.

47

K zániku povinnosti dlužníka – tj. dluhu – dochází jen tehdy, když bylo plněno řádně a včas. Nebylo-li plněno řádně, vznikají věřiteli proti dlužníkovi nároky z vadného plnění. Ty se liší dle toho, jestli lze vadu plnění odstranit, nebo ne. V tomto směru NOZ nezavádí žádné změny. Bylo-li plněno vadně, je nutné, aby věřitel vadu dlužníkovi včas vytknul, jinak se vystavuje riziku, že se svých nároků nedomůže. NOZ k vytknutí vady věřiteli poskytuje lhůtu šesti měsíců od okamžiku převzetí předmětu plnění. Pokud věřitel vytkne vadu později a zcizitel překročení této lhůty namítne, tak soud věřiteli žádná práva z vadného plnění nepřizná (§ 1921). Oproti současnému občanskému zákoníku nedochází k zániku práva (prekluzi), ale je třeba, aby se dlužník uplynutí lhůty k uplatnění práv z vad sám dovolal. NOZ nově umožňuje, aby se nabyvatel plnění předem vzdal svých práv, která mu mohou vzniknout v případě, že plnění bude vadné. K platnosti takového jednání je však nutná písemná forma (§ 1916 odst. 2). V rámci problematiky splnění lze upozornit ještě například na tyto změny: Stanovení povinnosti dlužníka nahradit věřiteli zvýšené náklady, které mu vznikly v důsledku toho, že dlužník plnil dluh po částech (§ 1930); úprava započítávání plnění poskytnutého dlužníkem, kterého tíží více dluhů (§ 1932 a násl.) a podstatné je také připuštění splnění dlužníkem, který není plně svéprávný (§ 1934). Podrobněji se NOZ věnuje i situacím, kdy místo dlužníka plní třetí osoba (§ 1936 a násl.), které v důsledku toho vzniká nárok na postoupení pohledávky věřitele. Pokud plnila osoba, která dluh zajistila, přechází na ni pohledávka věřitele okamžikem splnění dluhu automaticky, a to včetně zajištění a práv s pohledávkou spojených – dochází tedy k tzv. legální cessi. K systematické změně došlo u poukázky, která je nově přeřazena z kategorie změn závazku mezi ustanovení o splnění, neboť představuje jeden z jeho možných způsobů. Nejedná se však o jedinou změnu u tohoto institutu, NOZ se např. věnuje otázkám převodu poukázky v závislosti na jejím druhu (§ 1946 – 1948). NOZ podrobněji upravuje rovněž institut kvitance, tj. potvrzení o splnění dluhu, které věřitel vydá dlužníkovi v případě, že o to požádá (§ 1949). NOZ navíc stanoví, že je-li vydána kvitance na jistinu, má se za to, že bylo splněno také příslušenství pohledávky. Ust. § 1950 zakotvuje také domněnku vyrovnání dříve splatných dluhů, pokud věřitel vydal kvitanci na plnění splatné později. Pokud věřitel vydá dlužníkovi kvitanci i bez toho, že by byl dluh splněn, má to účinky prominutí dluhu (§1995 odst. 2). Koncepce následků prodlení vychází z úpravy v obchodním zákoníku. To platí především pro rozlišování míry porušení smluvní povinnosti prodlením na podstatné a nepodstatné, což je rozhodující pro předpoklady odstoupení od smlouvy (§ 1977 a násl. ve spojení s § 2001 a násl.). Podstatnou změnou je obecné připuštění smluvního ujednání výše úroků z prodlení (§ 1970). Započtení Mají-li strany vůči sobě vzájemné pohledávky stejného druhu, je praktickým řešením jejich započtení. NOZ vymezuje podmínky, postup a následky započtení v ustanoveních § 1982 – 1991, kdy vychází ze stávající úpravy obsažené v současném občanském i obchodním zákoníku, 48

kterou doplňuje o prvky ze zahraničních občanských zákoníků (zejména rakouského, německého a québeckého). NOZ setrvává u dvou způsobů započtení, a sice započtení jednostranným prohlášením nebo dohodou. K jednostrannému započtení lze přistoupit tehdy, když má započítávající strana splatnou pohledávku vůči druhé straně a zároveň je již oprávněna poskytnout své plnění, tj. její dluh je splnitelný (nemusí být splatný). Pokud věřitel splatnost pohledávky na žádost dlužníka bezúplatně odsunul, může přesto tuto pohledávku použít k započtení již po uplynutí původní lhůty k plnění (§ 1989), neboť by nebylo spravedlivé, aby mu jeho vstřícnost šla k tíži. Ne všechny pohledávky jsou k jednostrannému započtení způsobilé, NOZ zejména zakazuje započtení proti pohledávce na výživné pro nezletilého, který není plně svéprávný (§ 1988); od tohoto zákazu není možné se odchýlit dohodou stran (§ 1991). Z jednostranného započtení NOZ nově výslovně vylučuje i pohledávky nejisté či neurčité (§ 1987). Z obchodního zákoníku bylo převzato pravidlo o započtení promlčených pohledávek, které již oproti současnému občanskému zákoníku nejsou z jednostranného započtení vyloučeny, pokud promlčecí lhůta uplynula až po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1989). Odstupné Do § 1992 NOZ byla z obchodního zákoníku převzata možnost ukončení závazku zaplacením odstupného. Oproti současné úpravě se však jedná pouze o dispozitivní úpravu, od níž se strany mohou odchýlit.

Prominutí dluhu NOZ odstraňuje striktní požadavek písemné formy prominutí dluhu, se kterým počítá dnešní OZ. Výslovně jsou řešeny účinky prominutí dluhu za situace, kdy je z dluhu solidárně zavázáno více dlužníků – zásadně nedochází k zániku celého dluhu, ale pouze do výše podílu toho dlužníka, jemuž věřitel dluh prominul. Totéž platí i v opačné situaci, kdy je dlužník povinen plnit dluh více věřitelům (§ 1996). Z praktických důvodů NOZ stanoví domněnku, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí (§ 1995), neboť tomu tak ve skutečnosti zpravidla bude. Jak již bylo výše uvedeno, vydá-li věřitel dlužníkovi potvrzení o splnění dluhu (či jeho části), aniž by dlužník skutečně plnil, má kvitance účinky splnění (§ 1995).

Zajištění a utvrzení dluhu Podstata zajištění spočívá v možnosti věřitele, který se nedočkal plnění od dlužníka, uspokojit svou pohledávku jiným způsobem. Věřitel, který nechce spoléhat na to, že se dočká náhrady až v exekuci, má možnost sjednat si některý ze zajišťovacích prostředků, které přijdou na řadu v případě, že dlužník nesplní to, co slíbil. O zajišťovací funkci může být tedy řeč jen tehdy, pokud je prostředek schopen splnění dluhu nahradit, tj. dává jistotu, že věřitel nějaké plnění skutečně obdrží.

49

Z tohoto důvodu není zcela výstižné, že současný občanský zákoník mezi zajišťovací prostředky řadí i smluvní pokutu a uznání dluhu, neboť ani jeden z nich věřiteli není schopen hospodářsky nahradit splnění dluhu. Uznání dluhu pouze staví na jisto, že dluh v době uznání existoval, a prodlužuje lhůtu pro jeho vymáhání. Smluvní pokuta sice pro věřitele znamená další finanční nárok, o který se zvyšuje celková výše pohledávky, ale pokud dlužník nemá dostatek majetku pro splnění dluhu, nezaplatí ani smluvní pokutu, jedná se tedy spíše o motivační prostředek. NOZ proto rozlišuje zajištění od pouhého utvrzení dluhu (§ 2010). Do první skupiny (§ 2018 a násl.) patří zástavní a zadržovací právo, ručení, finanční záruka, zajišťovací převod práva a srážky ze mzdy; do druhé je zařazena právě smluvní pokuta a uznání dluhu, které splnění dluhu pouze utvrzují (§ 2048 a násl.). Za určitou formu jistoty lze pokládat i závdavek, který NOZ upravuje v § 1808 a 1809. Úprava zajištění v NOZ je uvedena obecnými ustanoveními o jistotě, v nichž lze najít normy společné pro všechny zajišťovací instituty. Nově je v zákoníku výslovně zmíněna možnost dát jistotu nejen věřiteli, ale i třetí osobě, která ji spravuje ve prospěch věřitele (§ 2010). Z ustanovení o zástavním právu bylo převzato právo věřitele žádat od dlužníka doplnění zajištění v případě, kdy poskytnutá jistota ztratila na ceně tak, že jako zajištění již nedostačuje.Nedoplní-li dlužník jistotu, stane se splatnou ta část pohledávky, která není zajištěna (§ 2017). Novinkou je i stanovení rozsahu zajištění ve vztahu k úrokům: Dle § 2015 se zajištění vztahuje jen na výši úroků, která je osobě poskytující jistotu známá. Dává-li tedy jistotu osoba odlišná od dlužníka, musí být o skutečně sjednané výši úroku informována, jinak je rozsah zajištění omezen výší zákonné úrokové sazby. Ručení NOZ přebírá úpravu ručení z dnešního obchodního zákoníku. To ale neplatí pro způsob vzniku, který naopak vychází z koncepce současného občanského zákoníku vyžadujícího smluvní způsob vzniku ručení. NOZ tedy kromě prohlášení ručitele o převzetí ručení vyžaduje i přijetí ručení věřitelem. Pokud věřitel ručitele nepřijme, nemůže po něm v případě nesplnění dluhu nic žádat (§ 2018). Zajišťovací převod práva V § 2040 – 2044 nalezneme ustanovení o zajišťovacím převodu práva. V porovnání se současným OZ je tomuto zajišťovacímu instrumentu věnován větší prostor. To je odůvodněno praktickou potřebou, neboť současná kusá úprava v jediném ustanovení (§ 553 OZ) vyvolává výkladové potíže. Z NOZ byla vypuštěna zvláštní úprava zajištění postoupením pohledávky (§), neboť pohledávka je pouze jedním z druhů práv, která mohou být k zajištění převedena. Na tento druh zajištění se proto také použijí § 2040 a násl. NOZ. Jak vyplývá již z názvu, podstatou tohoto zajišťovacího prostředku je převedení práva dlužníka či jiné osoby na věřitele. Vzhledem k tomu, že účelem převodu je zajištění dluhu, je jeho trvání časově omezeno a podmíněno. NOZ v § 2044 výslovně zakotvuje právní domněnku, že se právo převádí s rozvazovací podmínkou. To znamená, že okamžikem, kdy dojde ke splnění dluhu, nabývá dlužník (či jiná osoba, která jistotu poskytla) své právo automaticky zpět. Naopak v případě nesplnění dluhu

50

se stává převod práva nepodmíněným, tzn. bylo-li např. k zajištění převedeno vlastnické právo, stává se věřitel vlastníkem. Důležité je však zmínit, že strany si mohou ujednat i to, že při splnění dluhu nedochází k automatickému obnovení práv u původního oprávněného, ale že je věřitel povinen právo znovu převést nazpět; § 2044 odst. 2 je pouze dispozitivní, tzn. lze se od něj odchýlit dohodou stran. Následující ustanovení se věnují vzniku zajištění, jeho trvání a s tím souvisejícím postavením zúčastněných osob. Zejména je třeba zdůraznit povinnost zápisu zajišťovacího převodu práva do veřejného seznamu, týká-li se věci, která se do něj zapisuje. Ust. § 2043 řeší majetkové vyrovnání stran v případě zániku zajištění. Následující ustanovení zakotvuje právo osoby, která zajištění poskytla, na finanční náhradu ve výši rozdílu mezi hodnotou předmětu zajištění a hodnotou zajištěného dluhu. Zástavní právo Velmi často užívaným zajišťovacím prostředkem je zástavní právo, které se od dalších zajišťovacích prostředků odlišuje v tom, že má věcnou povahu, tzn. zásadně následuje právní osud zajištěné věci (zástavy). Z tohoto důvodu najdeme úpravu tohoto institutu v části o věcných právech (§ a násl.). Další výhoda zástavního práva spočívá v tom, že při konkurenci více zajišťovacích prostředků svědčí zástavnímu věřiteli výhodnější pořadí, které se ještě více posiluje, je-li zástavní právo evidováno ve veřejném seznamu (§ 2016). Smluvní pokuta Smluvní pokuta je nově zařazena mezi způsoby utvrzení dluhu (§ 2048 a násl.). NOZ oproti stávající úpravě výslovně umožňuje sjednat smluvní pokutu i ve formě jiného, než peněžitého plnění. Ve srovnání s § 545 odst. 3 OZ připouští NOZ, aby dlužníkovi vznikla povinnost k zaplacení pokuty i tehdy, když porušení smluvní povinnosti nezavinil. To však nebrání ujednání stran vázat vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty výlučně na zaviněné porušení. Důležitou změnou je také odstranění požadavku písemné formy pro sjednání smluvní pokuty. § 2051 zakotvuje právo dlužníka požadovat u soudu snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Uznání dluhu Úprava uznání dluhu v NOZ vychází převážně z ustanovení dosavadního obchodního zákoníku. Důležitá je především domněnka, že platí-li dlužník úroky, má se za to, že uznal dluh (jistinu), z něhož úroky platí. Pravidlo se ale nepoužije v případě placení již promlčeného dluhu (§ 2054).

51

Konkrétní změny ve zvláštní části NOZ upravuje některé smluvní typy, na které současná právní úprava výslovně nepamatuje, například:    

Výprosu (§ 2189 – 2192 NOZ) Pacht (§ 2332 – 2357 NOZ) Smlouvu o péči o zdraví (§ 2636 – 2651 NOZ) Smlouvu o výměnku (§ 2707– 2715 NOZ).

NOZ sjednocuje úpravu závazků ze smluv příkazního typu (§ 2430 – 2520 NOZ). Do NOZ se navrací úprava pojistné smlouvy (ustanovení o pojištění § 2758 – 2872 NOZ), která je v současné době upravena v zákoně o pojistné smlouvě (zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů). V NOZ narazíme také na úpravu licence. V současnosti ustanovení o licenci k předmětům chráněným autorským právem musíme hledat v autorském zákoně (§ 46 – 57 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů) a ustanovení o licenci k předmětům průmyslového vlastnictví nalezneme v obchodním zákoníku (§ 508 – 515 zákona č. 513/1991 Sb.). NOZ obě tyto speciální úpravy spojuje.

Darovací smlouva Darovací smlouvou projevuje dárce štědrost vůči obdarovanému a obdarovaný není vůči dárci vázán k protiplnění. Dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek. Jedním z důvodů, pro který je dárce oprávněn dar odvolat, je nevděk obdarovaného.V případě budoucího majetku by mohl darovat maximálně jeho polovinu (§ 2058 odst. 1 NOZ). Pokud se dárce rozhodne darovat věc, kterou ještě nemá, pak je pro splnění platnosti smlouvy třeba zavázat se v ní, že dárce věc nabude (§ 2058 odst. 2 NOZ). Pokud se dárce rozhodne darovat věc zapsanou do veřejného seznamu, pak bude darovací smlouva vyžadovat písemnou formu (§ 2057 odst. 1 NOZ). Zpravidla se tak bude jednat o darování věcí nemovitých podléhající zápisu do katastru nemovitostí. Písemnou formu bude vyžadovat darovací smlouva i tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar (§ 2057 odst. 2 NOZ). Za darování se nepovažuje plnění z pouhé společenské úsluhy (§ 2055 odst. 2 NOZ). U společenské úsluhy totiž není úmyslem stran se právně zavázat. Za společenskou úsluhu může být považováno, pokud vnuk vynáší své babičce odpadky. Babička nebude moci vnuka k vynášení odpadků donutit, pokud s tím vnuk kvůli svým jiným zájmům přestane. NOZ nově zavádí závaznost slibu, kdy dárce je zavázán k odevzdání daru. Není ale již povinen platit úrok z prodlení (§ 2057 odst. 2 NOZ). Obdarovaný tak bude oprávněn požadovat jen samotný dar. Tento přístup byl inspirován úpravou německého občanského zákoníku (BGB) a lépe odpovídá povaze darovací smlouvy jako smlouvy bezúplatné.

52

Dárce se může vyvázat z povinnosti dát dar jen v případě, že dojde po uzavření smlouvy k nepředvídatelné události (§ 2059 NOZ), která má za následek na straně dárce změnu životních podmínek do takové míry, že není nadále spravedlivé požadovat po něm splnění slibu obohatit obdarovaného. Je tak zde výslovně upravena zásada clausula rebus sic stantibus. NOZ nově zavádí institut darování podpory, kdy se dárce zaváže obdarovaného pravidelně podporovat. Právo na podporu i povinnost k podpoře může (pokud to bylo výslovně ujednáno) přejít na dědice dárce a obdarovaného (§ 2062 NOZ). Možné je i darování příkazem. Darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, anebo osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána, je neplatné, stalo-li se v době, kdy dárce byl v péči takového zařízení, nebo jinak přijímal jeho služby (§ 2067 odst. 1 NOZ). Odvolání daru Dar lze odvolat v těchto dvou případech: 1. Pro hrubý nevděk obdarovaného vůči dárci Lhůta pro odvolání daru je zkrácena z dosavadních tří let na dobu jednoho roku. NOZ rovněž řeší situace, za jakých podmínek mohou dar odvolat i dědici dárce. Odstraňuje tak nespravedlnost, k níž se uchýlil výklad platné právní úpravy, dle něhož dokonce ani zavraždění dárce obdarovaným nezakládá dárcovým dědicům oprávnění dar odvolat. 2. Pro nezaviněné upadnutí dárce do nouze NOZ nově zavádí i odvolání daru pro nezaviněné upadnutí dárce do nouze. Upadl-li dárce po odevzdání daru nezaviněně do takové nouze, že nemá na vlastní nutnou výživu nebo na nutnou výživu osob, k nimž má zákonnou vyživovací povinnost, pak může dar odvolat. Toto právo je osobním oprávněním dárce, které trvá po dobu jeho života a jeho smrtí zaniká. Leč uplatní-li je, mohou je za stanovených podmínek uplatnit i ti, k nimž je dárce vyživovací povinností zavázán. Darování pro případ smrti Specifickým darováním je darování pro případ smrti. Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz (§ 2063 NOZ). Odkaz je odvolatelný, zatímco při darování pro případ smrti dar odvolat nelze (§ 2063 NOZ).

Kupní smlouva Úprava kupní smlouvy je v současné době svěřena jak občanskému, tak obchodnímu zákoníku. Nová úprava kupní smlouvy vychází z úpravy obsažené v obchodním zákoníku. Rozhodující pro přechod nebezpečí škody na věci není okamžik nabytí vlastnického práva k věci, nýbrž okamžik převzetí. Nová je (po vzoru Švýcarska) i systematika ustanovení o kupní smlouvě: 

Nejprve se formulují obecná ustanovení společná pro všechny případy koupě, 53

   

následují ustanovení o koupi movitých věcí, odchylky vztahující se ke koupi nemovitých věcí, ustanovení o vedlejších doložkách v kupní smlouvě, na závěr oddílu jsou připojena zvláštní ustanovení o prodeji v obchodě, která mají význam pro tzv. spotřebitelské právo.

Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní. Kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (§ 2079 odst. 1 NOZ). Smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit, se vždy považuje za kupní smlouvu (§ 2085 odst. 1 NOZ). O kupní smlouvu nepůjde, pokud ten, komu má být věc dodána, předal druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí (§ 2086 odst. 1 NOZ). V takovém případě se bude jednat o smlouvu o dílo. Kupní cenu je možné stanovit i tak, že je sjednán jen způsob jejího určení (§ 2080 NOZ). Pokud má být věc odeslána, pak je odevzdána kupujícímu tím, že je předána prvnímu dopravci k přepravě (§ 2090 odst. 1 NOZ). NOZ opouští hledisko opravitelných a neopravitelných vad jako základního kritéria pro určení práv kupujícího z vad věci a nahrazuje se hlediskem intenzity, jakou vadnost plnění porušuje smlouvu. NOZ obsahuje zvláštní ustanovení o skrytých vadách stavby spojené se zemí pevným základem. Pokud kupující prodávajícímu neoznámí skrytou vadu stavby spojené se zemí pevným základem do pěti let od nabytí, soud kupujícímu právo z vadného plnění nepřizná, namítne-li prodávající, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět (§ 2129 odst. 2 NOZ).

Vedlejší ujednání při kupní smlouvě NOZ zpřesňuje a rozšiřuje vedlejší ujednání při kupní smlouvě (§ 2132 – 2157 NOZ). Z obchodního zákoníku (§ 471 – 475) přebírá úpravu koupě na zkoušku a cenové doložky. NOZ nově počítá s výhradou zpětného prodeje a výhradou lepšího kupce. Strany si mohou v kupní smlouvě sjednat tato vedlejší ujednání:        

Výhradu vlastnického práva (§ 2132 – 2134 NOZ) Výhradu zpětné koupě (§ 2135 – 2138 NOZ) Výhradu zpětného prodeje (§ 2139 NOZ) Předkupní právo (§ 2140 – 2149 NOZ) Koupi na zkoušku (§ 2150 – 2151 NOZ) Výhradu lepšího kupce (§ 2152 – 2153 NOZ) Cenovou doložku (§ 2154 – 2156 NOZ) Jiná vedlejší ujednání (§ 2157 NOZ)

Výhrada vlastnického práva NOZ zpřesňuje úpravu výhrady vlastnického práva. Pokud si prodávající vyhradí k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením 54

kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím (§ 2132 NOZ). Výhrada zpětné koupě Z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Kupující vrátí prodávajícímu věc v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu (§ 2135 odst. 1 NOZ). Výhradu zpětné koupě lze uplatnit jak na věc movitou, tak na věc nemovitou. Podle dnešního stavu je možné si vyhradit zpětnou koupi jen na věci movité. Oproti současné právní úpravě není vyžadována písemná forma. Výhrada zpětné koupě zavazuje dědice (§ 2135 odst. 2 NOZ). Nebyla-li ujednána lhůta, ve které má prodávající právo žádat vrácení věci, platí vzhledem k movité věci za ujednanou tříletá lhůta a vzhledem k nemovité věci desetiletá lhůta (§ 2137 NOZ). Dle dnešní právní úpravy platí vzhledem k movité věci za ujednanou jednoroční lhůta počítaná od odevzdání věci kupujícímu (§ 608 odst. 1 OZ). Výhrada zpětného prodeje Pro výhradu zpětného prodeje se obdobně použijí ustanovení o zpětné koupi (§ 2139 NOZ). Předkupní právo U předkupního práva jsou stranami předkupník a koupěchtivý. Ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat koupěchtivému (§ 2140 odst. 1 NOZ). Předkupník zaplatí kupní cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi dnů po nabídce u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce. Neučiní-li to, předkupní právo zanikne (§ 2148 odst. 1 NOZ). Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu (§ 2147 odst. 1 NOZ). Tak jako v současné právní úpravě, může být výhrada předkupního práva sjednána jako právo věcné. Výhrada předkupního práva zavazuje dědice (§ 2142 NOZ), oproti tomu dle současné právní úpravy předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby (§ 604 OZ). Předkupní právo u superficiální zásady NOZ se navrací k zásadě superficies solo cedit, podle níž povrch ustupuje pozemku. Tato zásada jinými slovy znamená, že stavba je součástí pozemku. Pokud bude ke dni 1. ledna 2014 vlastník pozemku totožný s vlastníkem stavby, pak se stavba stane součástí pozemku přímo ze zákona. Pokud však bude stavba v rukou vlastníka odlišného od vlastníka pozemku, nestane se stavba (§ 3055 odst. 1 NOZ) dnem nabytí účinnosti NOZ součástí pozemku a bude nadále nemovitou věcí. Právní spojení pozemku a stavby v jednu nemovitou věc se odloží až do doby, kdy se vlastnictví pozemku i stavby spojí v rukou jediného vlastníka. Za tím účelem ustanovení § 3056 odst. 1 NOZ zakládá vlastníkovi pozemku zákonné předkupní právo ke stavbě a vlastníku stavby zákonné předkupní právo k pozemku. Bude-li chtít vlastník stavby prodat svou stavbu, bude mít povinnost nabídnout ji nejprve vlastníkovi pozemku k odkoupení. 55

Naopak, bude-li chtít vlastník pozemku svůj pozemek prodat, bude mít tutéž povinnost vůči vlastníkovi stavby. Nebude-li předkupní právo oprávněným subjektem (tedy vlastníkem stavby nebo pozemku) využito, zůstane zachováno a bude zatěžovat věc i nadále. Bude-li ovšem předkupní právo využito, dojde k právnímu spojení obou věcí, kdy stavba se stane součástí pozemku a předkupní právo zanikne. Koupě na zkoušku Kdo koupí věc na zkoušku, kupuje s podmínkou, že věc ve zkušební lhůtě schválí (§ 2150 odst. 1 NOZ). Pokud si strany neujednají zkušební lhůtu, činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy. Zkušební doba dle současné právní úpravy obchodního zákoníku (§ 471) činí tři měsíce od uzavření smlouvy. Platí, že kupující věc schválil, neodmítl-li ji ve zkušební době (§ 2151 odst. 2 NOZ). Kupující nemá právo věc odmítnout, nemůže-li ji vrátit ve stavu, v jakém ji převzal. K změnám vyvolaným vyzkoušením věci se nepřihlíží (§ 2151 odst. 3 NOZ). Výhrada lepšího kupce Uzavřením kupní smlouvy s výhradou lepšího kupce nabývá prodávající právo dát přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě. Tato lhůta činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy (§ 2152 odst. 1 NOZ). Zda je nový kupec lepší, rozhoduje prodávající; může dát například přednost novému kupci, ačkoli první nabízí vyšší cenu (§ 2152 odst. 2 NOZ). Prodej zboží v obchodě Zvláštní pravidla pro prodej zboží v obchodě se vztahují na smlouvy o prodeji zboží, jsou-li uzavřeny mezi prodejcem zboží v rámci jeho podnikatelské činnosti a kupujícím, který buď není podnikatelem anebo nejedná v rámci své podnikatelské činnosti (nejedná se tedy pouze o smlouvy uzavírané se spotřebiteli). Tato zvláštní pravidla se použijí jak pro prodej zboží v kamenných prodejnách, tak i pro internetové obchody (tzv. e-shopy). Koupě závodu Koupě závodu nahrazuje dnes používaný pojem „smlouva o prodeji podniku" či „prodej podniku". Závodem dle ustanovení NOZ se však nerozumí totéž co podnik definovaný v § 5 odst. 1 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.). Závodem je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil, a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu (§ 502 NOZ). Koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo je alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek (§ 2177 odst. 1 NOZ). Při prodeji závodu se převádí vše, co k němu náleží, tedy pohledávky i závazky. O koupi závodu se bude jednat i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím 56

celek ztratí vlastnost závodu (§ 2175 odst. 1 NOZ). Účelem koupě závodu je nabýt závod jako organizovaný celek v jeden okamžik. S ohledem na § 338 odst. 2 zákoníku práce (zákona č. 262/2006 Sb.) je nutné stanovit, že se koupě závodu považuje za převod činnosti zaměstnavatele (§ 2175 odst. 2 NOZ).

Výprosa, výpůjčka, zápůjčka a úvěr Výprosa Pro výprosu se také používá pojem prekarium. O výprosu se bude jednat v případě, kdy půjčitel výprosníkovi bezplatně přenechá věc k užívání, aniž si s ním sjedná, kdy ji má vrátit. Zahrádkář půjčí druhému rýč, aniž by řekl, kdy ho chce vrátit. Může pak kdykoli přijít a chtít rýč zpátky. Výpůjčka Smlouvou o výpůjčce (commodatum) půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc (např. obraz, prsten) a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání (§ 2193 NOZ). Vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně; kdyby však z toho vznikly půjčiteli obtíže, nemůže věc vrátit bez jeho souhlasu (§ 2197 NOZ). Náklady obvyklého užívání nese výpůjčitel. Zápůjčka NOZ se navrací ke klasickému označení zápůjčka namísto dosavadního užívání pojmu půjčka. S tím souvisí i změna označení smluvních stran na zapůjčitele a vydlužitele, oproti nevhodnému označení stran věřitele a dlužníka. Smlouva o zápůjčce (mutuum) vznikne tehdy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc (např. peníze) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu (§ 2390 NOZ). Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů (§ 2393 odst. 1 NOZ). Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 NOZ), kdežto při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu (§ 2392 odst. 2 NOZ). Úvěr Smlouva o úvěru je s drobnými úpravami převzata z obchodního zákoníku (§ 497 a n. zákona č. 513/1991 Sb.). Jednou z těchto úprav je změna označení stran, kdy se místo věřitele a dlužníka označují strany úvěrovaný a úvěrující. Ke změně označení stran došlo proto, že poskytovatel úvěru (dle NOZ úvěrující) je do doby poskytnutí předmětných peněz dlužníkem příjemce úvěru. Jakmile však peníze poskytne, stává se z něj věřitel a z příjemce peněz dlužník. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 NOZ). 57

Pokud se smlouva o úvěru váže jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem (§ 2398 odst. 2 NOZ). Pokud úvěrovaný použije peněžní prostředky na jiný než určitý účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. A to platí i tehdy, je-li použití peněz ke smluvenému účelu nemožné (§ 2400 NOZ). Úvěrovaný má povinnost vrátit úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 NOZ).

Pracovní poměr Pracovní poměr i pracovní smlouva jsou instituty soukromého práva a práva a povinnosti založené pracovní smlouvou jsou právy a povinnostmi soukromoprávní povahy. NOZ odkazuje ve svém ustanovení (§ 2401 odst. 1 NOZ) na úpravu pracovního poměru a práv a povinností zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru na zvláštní zákon (konkrétně zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Jakkoli se úprava pracovního poměru vyhrazuje zvláštnímu zákonu, půjde právě o zákon zvláštní, vůči němuž plní občanský zákoník funkci zákona obecného. V soukromoprávní oblasti je typická subsidiarita obecného zákona vůči zákonu speciálnímu, což ostatně potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 12. března 2008 Pl.ÚS 83/06.

Nájem a pacht Nájem Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné (§ 2201 NOZ). Pronajmout lze i věc, která v budoucnu teprve vznikne. Úprava NOZ odstraňuje pochyby v případě nájmu věci, která v budoucnu teprve vznikne (§ 2202 odst. 2 NOZ) tím, že tuto možnost výslovně stanoví. Pronajmout lze i část nemovité věci (§ 2202 odst. 1 NOZ). Pokud je pronajatá věc zapsána do veřejného seznamu, může vlastník věci (nebo s jeho souhlasem nájemce) navrhnout zápis nájemního práva do veřejného seznamu (§ 2203 NOZ). Na rozdíl od současného stavu nemá strana smluvního vztahu právo vypovědět nájem jen proto, že se změnil vlastník věci (§ 2222 odst. 1 NOZ). Strana má možnost využít výjimečné opatření v případě, že druhá strana porušuje zvlášť závažným způsobem své povinnosti, a tím působí značnou újmu druhé straně. Za těchto okolností má dotčená strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby (§ 2232 NOZ). 58

Nejvyšší soud zaujal v rozsudku ze dne 28. března 2007, 28 Cdo 2747/2004, stanovisko, že nájem ujednaný na dobu přesahující dobu průměrného lidského života (v posuzovaném případě šlo o nájem ujednaný na 100 let k podnikatelským účelům provozovaných individuálními podnikateli), platí za nájem ujednaný na dobu neurčitou.Tímto rozsudkem Nejvyšší soud zasáhl do základní zásady smluvního práva, a to autonomie vůle stran. Ve snaze vyloučit do budoucna podobnou rozhodovací praxi NOZ stanoví, že nájem ujednaný na dobu delší než padesát let, byl ve skutečnosti ujednán na dobu neurčitou (§ 2204 odst. 2 NOZ), avšak s tím, že možnost vypovězení takového nájmu je v prvních padesáti letech omezena, jakoby šlo o nájem ujednaný na dobu určitou. NOZ obsahuje i zvláštní ustanovení o nájmu dopravního prostředku. Nájem se bude od 1. ledna 2014 řídit ustanoveními NOZ, i když ke vzniku nájmu dojde před tímto dnem. Vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé před 1. lednem 2014 se však budou posuzovat podle dosavadních právních předpisů. To však neplatí pro nájem movité věci, ani pro pacht (§ 3074 odst. 1 NOZ). Nájem bytu Na rozdíl od dosavadní právní úpravy smlouva o nájmu bytu nemusí obsahovat přesné označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jeho užívání, způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. Víte, že? NOZ nebrání pronájmu bytu, který sice není rozhodnutím stavebního úřadu určen k bydlení, ale je fakticky k bydlení vhodný a zdravotně způsobilý. Chybí-li podle současné úpravy některá z těchto náležitostí, je nájemní smlouva neplatná. Dle úpravy NOZ postačuje, je-li mezi stranami shoda na předmětu nájmu a na tom, že za jeho užívání náleží pronajímateli úplata. Byt je v NOZ (§ 2236 odst. 1) definován jako místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Oproti tomu je v současné době byt v zákoně o vlastnictví bytů (§ 2 b) zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám, a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony) definován jako místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení. Od 1. ledna 2014 se definice bytu upravená v zákoně o vlastnictví bytů nepoužije. Je-li byt pronajat k jinému účelu než k bydlení, ustanovení o nájmu bytu se nepoužijí. Pronajme-li pronajímatel byt k bydlení vhodný a zdravotně způsobilý, i přestože není rozhodnutím stavebního úřadu určen k bydlení, půjde přesto dle ustanovení NOZ o platný nájem bytu. Otázku porušení veřejného práva bude nutné posoudit samostatně. Pro uspokojování bytových potřeb může být nájemci pronajat i celý dům, houseboat, dostatečně vybavený obytný vůz apod. Pro krátkodobé účely ubytování se nepoužijí ustanovení o nájmu bytu nebo domu (např. ubytování v letním domě, dočasné ubytování studentů v univerzitním městě apod.). NOZ přináší novinku v uzavírání nájemní smlouvy k bytu. Pokud nájemce užívá byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou (§ 2238 NOZ). Jedná se o tzv. faktický nájem. Zabraňuje se tak jednání pronajímatelů, kteří 59

neuzavřou s nájemci nájemní smlouvu písemně, a poté není nájemce chráněn, když se pronajímatel rozhodne nájem ukončit. NOZ výslovně stanoví, že když si pronajímatel s nájemcem ujednají, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou zavázáni stejně, jako by byl pronajat obytný prostor (§ 2236 odst. 1 NOZ). I když zákon vyžaduje, aby smlouva o nájmu bytu byla uzavřena v písemné formě, nemůže nedostatek formy namítnout pronajímatel vůči nájemci (§ 2237 NOZ). Jde o prvek respektu nejen ke svobodné vůli stran, ale také o prvek ochrany poctivého nájemce. Dodržení písemné formy tím NOZ činí odpovědným pronajímatele. NOZ nově u podnájmu bytu odlišuje: a) Zda nájemce v bytě sám trvale bydlí. Pokud nájemce bude v bytě sám trvale bydlet, není třeba pro podnájem souhlas pronajímatele (§ 2274 NOZ). Není však vyloučeno, že si strany v smlouvě o nájmu bytu sjednají opak. b) Zda nájemce v bytě sám trvale nebydlí. V případě, že nájemce v bytě sám trvale bydlet nebude, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele (§ 2275 odst. 1 NOZ). Žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem vyžadují písemnou formu. Souhlas je dán, pokud se pronajímatel k žádosti nevyjádří ve lhůtě jednoho měsíce. Peněžitá jistota (jinými slovy kauce) slouží k zajištění plnění nájemcových povinností z nájmu. V NOZ je kauce upravena pouze ve zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a nájmu domu (§ 2254 NOZ). Kauce nesmí být dle ustanovení § 2254 odst. 1 NOZ vyšší než šestinásobek měsíčního nájemného. Při skončení nájmu pronajímatel kauci vrátí nájemci a započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží (§ 2254 odst. 2 NOZ). Pronajímatel nemá povinnost během nájemního vztahu ukládat peníze na zvláštní účet, ale může s nimi naložit dle svého. Pokud nájemce přijme nového člena své domácnosti, má povinnost to pronajímateli oznámit. Neoznámení v zákonem stanovené lhůtě (nejpozději do dvou měsíců od změny počtu osob) tak může mít za následek výpověď z nájmu bytu (§ 2288 odst. 1 d) NOZ). Strany si mohou ujednat každoroční zvyšování nájemného (§ 2248 NOZ). Reaguje se tak na požadavek zjednodušení dohodovacího procesu mezi stranami nájemní smlouvy a navozuje se stav určité právní jistoty v případě využití této zákonem dané možnosti. Neujednají-li si strany zvyšování nájemného, nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci jeho zvýšení až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyš-ší než 20 % (§ 2249 odst. 1 NOZ). Pokud nájemce do dvou měsíců nesouhlasí se zvýšením nájemného, může pronajímatel dát návrh soudu ke zvýšení nájemného. NOZ ruší bytové náhrady. Bylo-li před 1. lednem 2014 zahájeno řízení o neplatnosti výpovědi nájmu bytu, dokončí se podle dosavadních právních předpisů; právo nájemce na bytovou 60

náhradu nebo na jiná plnění podle dosavadních právních předpisů nejsou dotčena (§ 3076 NOZ). Nájem družstevního bytu je upraven v zákoně o obchodních korporacích (§ 741 – 747 zákona č. 90/2012 Sb.). Zánik nájmu bytu    

Nájem bytu může zaniknout: Uplynutím doby (prolongací) Odstoupením od smlouvy Výpovědí

I když si nájemce sjedná nájem na dobu určitou, mohou se následně změnit okolnosti do té míry, že po něm nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval (např. získá-li nájemce práci v jiném místě, kam nebude možné bez obtíží z dosavadního bydliště dojíždět). Jde o výraz zásady clausula rebus sic stantibus (§ 2287 NOZ). U nájmu na dobu neurčitou se rozlišují výpovědi s výpovědní dobou a bez výpovědní doby: a) Možnost skončení nájmu bez výpovědní doby v případě porušení povinností zvlášť závažným způsobem (§ 2291 NOZ). b) Možnost výpovědi s tříměsíční výpovědní dobou ze stanovených důvodů (§ 2288 NOZ):    

Poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Je-li nájemce odsouzen za úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází. Má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat. Je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu.

Podle úpravy výpovědi nájmu bytu v NOZ již nebude výpovědním důvodem, má-li nájemce dva nebo více bytů, tak, jako tomu bylo za současné právní úpravy (§ 711 odst. 1 c) OZ). Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že:  

Má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno. Potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni (§ 2288 odst. 2 a) a b) NOZ).

Na toto ustanovení navazuje ustanovení § 2289 NOZ, které má zabránit zneužití výpovědního důvodu v případech, kdy pronajímatel vypoví nájem s odůvodněním, že byt potřebuje k bydlení pro sebe nebo pro svého manžela, který hodlá opustit domácí společenství a navrhl rozvod manželství, nebo je již s pronajímatelem rozveden, popřípadě k bydlení pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii, nebo ve vedlejší linii v prvním stupni, ale byt po vyklizení ponechá prázdný nebo pronajme jiné osobě.

61

Přechod nájmu bytu Podle současné úpravy přechází nájem pouze v případě smrti nájemce, a to automaticky, na osobu, která žila s nájemcem ve společné domácnosti, a která nemá vlastní byt. Pokud je touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem pouze v případě písemného souhlasu pronajímatele (§ 706 OZ). Podle NOZ (§ 2279 NOZ) je úprava zásadně stejná jako dosavadní. V případě přechodu nájmu na jiné, než vyjmenované nájemcovy příbuzné, však není vyžadován písemný souhlas pronajímatele (§ 2279 odst. 1 NOZ). Pacht NOZ nově upravuje vedle nájmu i pacht. Na rozdíl od nájmu se u pachtu předpokládá, že pachtýř bude vlastním přičiněním věc obhospodařovat tak, aby přinášela výnos. Propachtovatel se zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné (§ 2332 odst. 1 NOZ). Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v šestiměsíční výpovědní době tak, aby skončil koncem pachtovního roku. Byla-li smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i výpověď písemnou formu (§ 2339 odst. 1 NOZ). Pokud pachtýř propachtuje věc jinému bez propachtovatelova předchozího souhlasu, může propachtovatel vypovědět pacht bez výpovědní doby (§ 2334 NOZ). Vlastník propachtované věci (nebo pachtýř se souhlasem vlastníka) může navrhnout, aby bylo pachtovní právo zapsáno do veřejného seznamu (je-li zapsána propachtovaná věc do veřejného seznamu). Zemědělský pacht Pokud byl pacht ujednán na dobu delší než dva roky a není-li smlouva uzavřena v písemné formě, má se za to, že pacht byl ujednán na dobu neurčitou (§ 2345 odst. 2 NOZ). Pachtovné za zemědělský pacht se platí ročně pozadu a je splatné k 1. říjnu (§ 2346 NOZ). Má se za to, že u zemědělského pachtu je pachtovní rok období od 1. října do 30. září následujícího roku, u ostatních pachtů jde o kalendářní rok (§ 2339 odst. 2 NOZ). Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v dvanáctiměsíční výpovědní době (§ 2347 NOZ). Pacht závodu Díky zavedení pachtu závodu do NOZ odpadá nezbytnost konstruovat doposud užívaný zvláštní smluvní typ upravený v obchodním zákoníku označený jako nájem podniku. Propachtováním závodu se pachtýř stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které s provozem závodu souvisí. Z dluhů však pachtýř přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat (§ 2352 odst. 1 NOZ).

62

Zájezd Stejný smluvní typ upravuje i současná právní úprava, ale označuje ho jako cestovní smlouvu (§ 852a a n. občanského zákoníku).Takové označení je nepřesné, neboť plněním podle této smlouvy není cesta, ale zájezd jako soubor služeb cestovního ruchu. Navíc současná právní úprava plně neodpovídá směrnici č. 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobytech a zájezdech. Smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje pro zákazníka obstarat zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit souhrnnou cenu (§ 2521 NOZ). Kdo je pořadatelem: osoba, která sama nebo prostřednictvím třetí osoby nabízí veřejnosti nebo skupině osob zájezd (§ 2523 odst. 1 NOZ). O zájezd se jedná v případě, že je uspořádán na dobu delší než dvacetčtyři hodiny nebo zahrnuje-li přenocování a obsahuje-li alespoň dvě z těchto plnění:   

Ubytování Dopravu Jinou službu cestovního ruchu, která není doplňkem dopravy nebo ubytování, a tvoří významnou část souboru nabízených služeb (§ 2522 odst. 1 NOZ).

Potvrzení o zájezdu vyžaduje písemnou formu (§ 2525 odst. 1 NOZ). Zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost (§ 2533 NOZ). Pokud bude cestovní smlouva uzavřená před 1. lednem 2014 podle dosavadních právních předpisů neplatná, bude se považovat za platnou smlouvu o zájezdu v případě, že bude vyhovovat ustanovením o smlouvě o zájezdu dle NOZ (§ 3078 NOZ). Dojde tak k obživnutí cestovní smlouvy. Jedná se o výjimku z pravidla, kdy zákonodárce neměl v jiných případech v úmyslu, aby se stará úprava přizpůsobila úpravě nové. Neměl v úmyslu, aby se kogentní úprava dle staré úpravy stala dispozitivní v důsledku ustanovení § 1 odst. 2 NOZ. Náhrada za narušení dovolené Institut náhrady za ztrátu radosti z dovolené najdeme v mnoha státech EU (Nizozemí, Německo, Belgie aj.). NOZ však namísto pojmu náhrada za ztrátu radosti z dovolené pracuje s méně emotivním pojmem náhrady za narušení dovolené. Právo na náhradu za narušení dovolené vznikne jen v případě, že účelem zájezdu je skutečně dovolená a odpočinek cestujícího. Nikoli tedy v případech, kdy účelem zájezdu není rekreace, ale školení nebo účast na konferenci apod. Zahraniční školní pobyt Nově je dle inspirace německým občanským zákoníkem v NOZ upraven zahraniční školní pobyt. Účelem samostatné úpravy je vyšší ochrana žáka a také například možnost odstoupení od smlouvy ještě před zahájením pobytu bez povinnosti platit odstupné. Žákem se rozumí jak žák základní školy, tak každý, kdo za účelem vzdělávání navštěvuje školu, tedy i student střední nebo vysoké školy. 63

Smlouva o dílo NOZ odstraňuje právní dualismus smlouvy o dílo upravené jak v občanském, tak v obchodním zákoníku. Zhotovitel je nově oprávněn zhotovenou věc prodat, jestliže ji objednatel včas nepřevezme. Smlouva o dílo upravená v NOZ vychází z úpravy smlouvy o dílo obsažené v § 536 až 565 obchodního zákoníku. Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje na svůj náklad a nebezpečí provést pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (§ 2586 odst. 1 NOZ). Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem (§ 2587 NOZ). Cena může být určena pevnou částkou, odkazem na rozpočet nebo i odhadem (§ 2586 odst. 2 NOZ). Pokud je cena sjednána pevnou částkou, nebo odkazem na rozpočet, nemůže ani objednatel ani zhotovitel žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno (§ 2620 odst. 1 NOZ). Nastane-li však zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají (§ 2620 odst. 2 NOZ). Objednatel může bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy, požaduje-li zhotovitel zvýšení o více než 10 % ceny podle rozpočtu. V tomto případě je objednatel povinen nahradit zhotoviteli část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu (§ 2622 odst. 3 NOZ). Je pravidlem, že zhotovitel při provádění díla příkazům objednatele nepodléhá, proto zákon vyhrazuje objednateli právo kontroly nad prováděním díla. Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno (§ předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu.

2604 NOZ). Dílo je dokončeno, je-li

Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad (§ 2605 odst. 1 NOZ). Pokud dílo neodpovídá smlouvě, má vadu (§ 2615 odst. 1 NOZ). Stavba jako předmět díla NOZ samostatně upravuje určitá specifika týkající se děl prováděných jako stavební práce. Těmito specifiky jsou například provádění kontroly stavebních prací či odpovědnost za vady. Objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě, ani ve spojení s jinými, nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují (§ 2628 NOZ). Skryté vady bude možné namítat pět let po převzetí stavby. Totéž platí o skryté vadě projektové dokumentace a o jiných obdobných plněních (§ 2629 odst. 1 NOZ). Zhotovitel se zprostí povinnosti z vady stavby, prokáže-li, že vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci dodané osobou, kterou si zvolil objednatel (§ 2630 odst. 2 NOZ). 64

V případě stavby na objednávku nese zhotovitel nebezpečí škody nebo zničení stavby až do jejího předání (§ 2624 NOZ). Dílo s nehmotným výsledkem V případě provádění díla s nehmotným výsledkem se použije zásada účelovosti. To znamená, že zhotovitel dílo poskytl objednateli k účelu vyplývajícímu ze smlouvy (§ 2634 NOZ). Ustanovení o díle s nehmotným výsledkem se použijí i pro výsledek činnosti zhotovený podle ustanovení o veřejném příslibu (soutěžním díle) (§ 2635 NOZ).

Péče o zdraví NOZ zavádí v soukromoprávní rovině smluvní typ péče o zdraví, který dosavadní právní úprava neznala. Od 1. dubna 2012 (s výjimkou ustanovení dle § 129) je účinný zákon o zdravotních službách (zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování). Úprava v NOZ je k zákonu o zdravotních službách úpravou obecnou. Podle zákona o zdravotních službách je zdravotní péče jen jedním z druhů zdravotních služeb (§ 2 odst. 2 a) zákona o zdravotních službách). Úprava v zákoně o zdravotních službách se nevztahuje na činnost léčitelů, masérů a dalších, na tyto osoby se bude vztahovat právě úprava smlouvy péče o zdraví v NOZ. Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného (§ 2636 odst. 1 NOZ).

Bankovní smlouvy NOZ opouští rozlišování smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu, neboť toto rozlišování ztratilo své původní opodstatnění. Smlouva o vkladovém účtu je fakticky pouze určitou modifikací smlouvy o běžném účtu. NOZ tak obsahuje pouze ustanovení o smlouvě o účtu. Tzv. platební účet upravuje jiný zákon. Účet se bude řídit od 1. ledna 2014 ustanoveními NOZ, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem. Vznik smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé před 1. lednem 2014 se však posoudí podle dosavadních právních předpisů (§ 3077 odst. 1 NOZ). Vkladní knížka NOZ upravuje vkladní knížky stručněji než dosavadní občanský zákoník. Účet, k němuž byla vystavena vkladní knížka, neslouží k provádění převodů peněžních prostředků. NOZ ponechává možnost vystavit vkladní knížku pouze na jméno majitele vkladní knížky (§ 2676 odst. 1 NOZ). Pokud není předložena vkladní knížka, nelze s peněžními prostředky na účtu nakládat (§ 2677 NOZ). 65

Občanský zákoník (§ 785) i NOZ (§ 2679) shodně stanoví, že pokud majitel s peněžními prostředky na účtu po dobu dvaceti let nenakládá, ani vkladní knížku nepředloží k doplnění záznamů, závazek zaniká. Majitel vkladní knížky má poté právo na výplatu zůstatku peněžních prostředků na účtu včetně úroků ke dni zrušení závazku (§ 2679 NOZ). Oproti současné úpravě (§ 784 občanského zákoníku) není v NOZ upravena možnost provést umořovací řízení při její ztrátě nebo zničení. Toto řízení je nahrazeno postupem (podle ustanovení § 2678 NOZ), kdy dojde k vystavení nové vkladní knížky, která svou předchůdkyni zcela nahrazuje. Odpadá tak zdržující procedura, která při možnosti vystavit vkladní knížku pouze na jméno, ztratila zcela svůj význam. Jednorázový vklad Smlouva o jednorázovém vkladu je protipólem obecné smlouvy o účtu. Na rozdíl od účtu nedochází u jednorázového vkladu ke změnám výše vložených peněžních prostředků. Speciálním případem jednorázového vkladu je vkladní list. Příjemce vkladu vkladním listem potvrzuje pevný jednorázový vklad na dobu určitou. Výše vkladu je uvedena ve vkladním listě. Akreditiv Akreditiv se vyvinul z někdejší kupecké poukázky. V dnešní době plní funkci nástroje úvěrování. Výstavce akreditivu se ve smlouvě o otevření akreditivu zavazuje vůči příkazci vystavit na jeho žádost a účet ve prospěch třetí osoby akreditiv a příkazce se zavazuje zaplatit výstavci akreditivu odměnu (§ 2682 NOZ). Výstavce akreditivu pak oprávněnému v písemné formě oznámí, že v jeho prospěch otvírá akreditiv. Dokumentární akreditiv Protože nejčastěji využívaným akreditivem je akreditiv dokumentární, inspirovala se úprava v NOZ i jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy (Uniform Customs and Practice for Documentary Credits) vydanými Mezinárodní obchodní komorou (ICC) v Paříži. Při dokumentárním akreditivu výstavce akreditivu plní oprávněnému, jsou-li mu včas předloženy dokumenty určené akreditivem v souladu s akreditivními podmínkami. Inkaso Ve smlouvě o inkasu se obstaravatel inkasa zavazuje pro příkazce obstarat přijetí peněžní částky nebo jiný inkasní úkon od třetí osoby. Příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu (§ 2694 odst. 1 NOZ). Dokumentární inkaso Při dokumentárním inkasu se obstaravatel inkasa vůči příkazci zavazuje vydat třetí osobě dokumenty, zaplatí-li tato osoba proti vydání dokumentů určitou peněžní částku, nebo provést před vydáním dokumentů jiný inkasní úkon. Příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu (§ 2699 NOZ).

66

Výměnek Smlouvou o výměnku si může vlastník nemovitosti, nejčastěji půjde o staršího člověka, vymínit, že chce v nemovitosti převedené na jinou osobu (nejčastěji půjde o potomka), nadále bydlet.

67

3. Věcná práva NOZ upravuje věcná práva ve své třetí části (§ 976 – § 1474), pojmenované jako Absolutní práva. Co to ale znamená? Název se odvíjí od absolutního účinku věcných práv, který je jejich důležitým rysem. Význam se dá nejlépe vysvětlit porovnáním s právem závazkovým, k němuž věcná práva tradičně tvoří párovou a zrcadlově opačnou kategorii. Závazek označuje vztah mezi věřitelem a dlužníkem, jehož obsahem jsou práva a povinnosti těchto dvou (či více) osob pouze v rámci tohoto vztahu. Věřitel je tím, kdo má právo od dlužníka požadovat, aby pro něj (či pro jiného) např. něco vykonal nebo mu něco dal. Naopak dlužník je k tomuto povinen pouze vůči věřiteli – nikoli vůči jiným osobám. Závazky vznikají nejčastěji smlouvou. Prodávající (dlužník) se zavázal k tomu, že kupujícímu (věřiteli) prodá dům. Kupující se na oplátku zavázal k tomu, že prodávajícímu zaplatí sjednanou kupní cenu (v tomto vztahu má naopak postavení dlužníka on). Věřitel může plnění vymáhat pouze po dlužníkovi. Naproti tomu věcná práva jsou charakterizována vztahem osoby k věci, jejíž právní osud sledují, působí i vně závazku – vůči neomezenému okruhu dalších osob, které jsou povinny zdržet se zásahů do práva a strpět jeho výkon oprávněným. Kupující, který se stal vlastníkem domu, k němu nabyl věcné právo. Všechny ostatní osoby (včetně prodávajícího) musí respektovat jeho práva – nesmí mu věc např. poškodit, zničit či ukrást. Od pravidel občanského zákoníku, která se týkají věcných práv, se zásadně není možné odchýlit dohodou stran. Pokud se strany přesto rozhodnou pro odlišné řešení, které zákon nepřipouští, nemohou se takového ujednání dovolávat vůči třetím osobám. Oproti tomu závazkové právní vztahy jsou upraveny dispozitivně, pro případ, že si strany nezvolí jiné řešení. Stranám závazku je tedy ponechána větší míra volnosti. Pro věcná práva je typická jejich publicita, tedy veřejnost (existenci těchto práv je často možné ověřit ve veřejných seznamech, z nichž nejvýznanější je katastr nemovitostí. Závazková práva jsou naopak právy, která tuto vlastnost zpravidla nemají (výjimkou v tomto směru je nájem či pacht v novém občanském zákoníku). Podle současného občanského zákoníku (OZ) jsou věcnými právy právo vlastnické, zástavní, zadržovací a práva odpovídající věcným břemenům.Jako věcné právo může být sjednáno rovněž právo předkupní, to ovšem jen k nemovitým věcem. Tento výčet věcných práv je uzavřený, nelze ho smluvně rozšiřovat. To opět neplatí pro závazkové právní vztahy, neboť strany mohou uzavírat i smlouvy, které v zákoně vůbec nejsou upravené, nebo mohou kombinovat jednotlivé smluvní typy (příkladem je např. leasingová smlouva).

Rozšíření katalogu věcných práv a změna jejich systematiky Současný občanský zákoník je ve své úpravě věcných práv velmi lakonický. Nový občanský zákoník se vrací k tradiční úpravě věcných práv. Tradiční úprava věcných práv se projevuje, když zejména: 68

-

Rozšiřuje jejich výčet (ten však nadále zůstává uzavřený). Mění systematiku jejich úpravy.

Kategorie věcných práv je v novém zákoníku uvedena obecnými ustanoveními. Tato část je pro celou úpravu věcných práv velmi důležitá, neboť obsahuje některé obecné zásady. Stěžejní význam má v tomto směru právní norma § 979, z níž plyne, že „Ustanovení této hlavy se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného. Novinkou oproti současné úpravě je znovuzavedení práva stavby do českého práva, institut přídatného spoluvlastnictví a podrobná úprava správy cizího majetku (včetně svěřenského fondu). V rámci věcných břemen rozlišuje NOZ mezi služebnostmi a reálnými břemeny. Důležitou změnou je také přesun úpravy bytového spoluvlastnictví ze zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, přímo do občanského zákoníku. Struktura věcných práv v novém občanském zákoníku Obecná ustanovení (§ 976 – 986) Držba (§ 987 – 1010) Vlastnictví (§ 1011 – 1114) Spoluvlastnictví (§ 1115 – 1157) Bytové spoluvlastnictví (§ 1158 – 1222) Přídatné spoluvlastnictví (§ 1223 – 1235) Věcná práva k cizím věcem Právo stavby (§ 1240 – 1256) Věcná břemena (§ 1257 – 1308) – Služebnosti – Reálná břemena Zástavní právo (§ 1309 – 1394) Zadržovací právo (§ 1395 – 1399) Správa cizího majetku (§ 1400 – 1474) Svěřenský fond (§ 1448 – 1474) Vedlejší ujednání s povahou věcného práva (§ 2128)

Výčet nejdůležitějších změn      

Rozšíření katalogu věcných práv Změna chápání pojmu věci v právním smyslu Značně podrobnější úprava držby a vlastnictví Změny v nabývání vlastnického práva Zdůraznění role veřejných seznamů Možnost nabytí vlastnictví od neoprávněného – silnější ochrana dobré víry nabyvatele 69

      

Začlenění bytového spoluvlastnictví do občanského zákoníku Přídatné spoluvlastnictví Stavba je nově součástí pozemku Zavedení práva stavby do občanského práva Podrobnější úprava věcných břemen Novinky v zástavním a zadržovacím právu Začlenění instituce správy cizího majetku do občanského zákoníku

Změna chápání pojmu věci Jedním ze základních stavebních kamenů věcných práv je definování pojmu věci v právním smyslu. Vymezení věci je záležitostí nesmírně obtížnou. Evropské občanské zákoníky se vydávají jednou ze dvou možných cest: Buď jako věci označují pouze hmotné předměty (např. Německo či Polsko), nebo tuto množinu rozšiřují rovněž o nehmotné předměty, resp. práva (např. Rakousko, Francie atd.). Náš současný občanský zákoník výslovnou definici věci nemá, nicméně právní teorie pod tímto termínem rozumí hmotné předměty, které jsou ovladatelné a slouží potřebám lidí. Skutečnost, že nehmotné věci (např. patent či zaknihovaná akcie) nejsou fyzicky ovladatelným předmětem, nebrání tomu, aby někomu patřily, aby s nimi nakládal jako vlastník, tzn. aby je užíval, bránil se zásahům ze strany třetích osob, nebo aby je na někoho dalšího převedl. Majitel (vlastník) pohledávky může svou pohledávku užívat, požívat její užitky (úroky), může ji zatížit zástavním právem nebo převést na jiného. Jeho postavení se tudíž příliš neliší od postavení vlastníka hmotné věci (např. motorového vozidla). Každé z obou pojetí má jisté výhody a rovněž nevýhody. Tvůrci nového občanského zákoníku se však rozhodli stávající přístup opustit a vrátit se k rakouskému (a u nás dříve platnému) širokému pojetí věci v právním smyslu. Ust. § 489 NOZ výslovně stanoví (ve spojení s § 979 NOZ), že vedle věcí ve smyslu hmotných předmětů, lze vlastnit či mít jiné věcné právo i k věci nehmotné či právu, jehož povaha to připouští (práva, která lze trvale či opětovně vykonávat). Široké pojetí věci však napraví současný neúnosný stav, podle něhož se předměty občanskoprávních vztahů rozlišují na věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Kromě uvedené tripartice jsou ve zvláštní kategorii – ač k tomu není žádný rozumný teoretický ani praktický důvod – vyčleněny byty a nebytové prostory. Široká koncepce umožňuje použít ustanovení o věcech v právním smyslu rovněž na takové nehmotné statky, jako jsou např. energie, objekty průmyslového a duševního vlastnictví (patenty či ochranné známky), nebo řada investičních nástrojů bez hmotné podstaty. V NOZ bude nově řešena rovněž právní povaha zvířat. Ta jsou dnes právní teorií považována za věci v právním smyslu (zákon o nich totiž výslovné ustanovení nemá). Nový občanský zákoník inspirovaný v této souvislosti nejen některými zahraničními zákony (např. německým občanským zákoníkem), ale i mezinárodními smlouvami výslovně stanoví, že živé zvíře není věcí, neboť jako smysly nadaný tvor má zvláštní význam a hodnotu.

70

Ustanovení o věcech se na něj použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze (§ 494).

Podrobnější úprava držby a sousedských práv Držba Současné pojetí držby, které nový zákoník přejímá, vychází z rakouské koncepce, podle níž pro to, aby někdo mohl být považován za držitele, musí být splněny dva předpoklady: faktická moc osoby nad věcí a úmysl nakládat s věcí jako s vlastní. Držitel je osoba, která vykonává právo pro sebe. Tato situace pravidelně nastává u vlastníka, není však vyloučeno, aby byl držitelem i někdo jiný. Časté to bude zejména v případě, kdy je osoba v dobré víře, že nabyla vlastnické právo k předmětu, který drží, ač ve skutečnosti vlastnické právo nezískala, neboť k převodu došlo na základě neplatné smlouvy. Držba může vzniknout i tomu, apod. Každému z těchto tří Současné rozlišování držitele spravedlivé rozdělení práv a nepostačuje.

kdo věc odcizil, nebo ji od skutečného vlastníka lstivě vylákal držitelů by mělo právo přiznávat různé právní postavení. oprávněného a neoprávněného v občanském zákoníku pro povinností držitele vůči vlastníkovi věci a dalším osobám

Nový občanský zákoník se z tohoto důvodu vrací k pojetí tří figur držby – řádné, poctivé a pravé (a jejich opozit). Zároveň v § 994 stanoví vyvratitelnou právní domněnku držby řádné, poctivé a pravé. V zákoníku je podrobně upravena i ochrana držby, neboť přestože držitel není skutečným vlastníkem, přiznává mu zákon určitá práva. Držitel, kterého v jeho držbě ruší jiné osoby, se může bránit. Dle současného občanského zákoníku se musí obrátit na orgán státní správy nebo na soud. Nově se může držitel rušení jiné osoby vzepřít i sám (§ 1006), nesmí však překročit meze nutné obrany (§ 2905), tj. nesmí se především bránit zjevně nepřiměřeně. Sousedská práva Vlastník může v zásadě se svým vlastnictvím volně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Každý vlastník však musí zároveň dodržovat určité hranice, ty nabývají na významu především v rámci sousedských vztahů. Těm se NOZ věnuje v § 1013 a násl. Ustanovení jsou použitelná nejen na vztah přímých sousedů, ale obecně na případy, kdy vlastník jednoho pozemku ruší tzv. imisemi vlastníka druhého pozemku. NOZ rozlišuje mezi imisemi přímými (např. svádění vody na cizí pozemek), které jsou zakázány vždy, a imisemi nepřímými, které jsou zakázány jen tehdy, pokud přesahují míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Nepřímou imisí je jakákoli ne/činnost způsobující např. vnikání kouře, prachu či hluku na cizí pozemek, která však nebyla původcem přímo zamýšlena, ale je jen vedlejším účinkem jeho jednání (může se jednat i o vnikání zvířat na cizí pozemek). Ten, kdo je rušen, se může u soudu domáhat zákazu činnosti, která jej obtěžuje. Jsou-li však imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, které bylo úředně schváleno, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích. Pokud provoz závodu nepřekračuje rozsah, v jakém byl povolen (a není tedy důvod pro veřejnoprávní sankci), je finanční 71

kompenzace vzniklé újmy hospodárnějším řešením, než jaké by znamenalo uložení povinnosti odstranit příčinu vzniklé újmy (tj. např. odstranění stavby, zákaz provozu). Příklady práv a povinností sousedů   

Pokud kořeny či větve stromů rostoucích na jednom pozemku přesahují na pozemek souseda, může se soused postarat o jejich šetrné odstranění (§ 1016). Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku (§ 1016). Vlastník musí sousedovi umožnit vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku a hospodaření na něm. Na rozdíl od stávajícího § 127 OZ tato povinnost stíhá vlastníka pozemku pouze, pokud účelu nelze dosáhnout jinak.

Nezbytná cesta Jedním z přínosů NOZ v oblasti sousedských vztahů je mnohem podrobnější úprava nezbytné cesty (§1029 – 1036). Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či ji jinak řádně užívat proto, že není spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek (§1029). Nezbytnou cestu zřizuje soud, který také vymezí její rozsah. Za nezbytnou cestu vlastníkovi pozemku náleží úplata a odčinění újmy, jež mu vznikla (pokud již není kryta úplatou). NOZ stanoví také důvody, pro které soud nezbytnou cestu nepovolí, např. má-li cesta umožnit pouze pohodlnější spojení (§ 1032). Pokud byla nezbytná cesta zřízena jako umělá, je povinen ji udržovat ten, v jehož prospěch byla zřízena. Vlastník pozemku může také požadovat, aby žadatel převzal pozemek potřebný pro nezbytnou cestu do svého vlastnictví (§1036). Pokud pominul důvod pro zřízení nezbytné cesty, může se vlastník pozemku domáhat u soudu jejího zrušení (§1034).

Změny v nabývání vlastnického práva Přivlastnění věci opuštěné a nález věci ztracené či skryté NOZ se v mnohem větší míře věnuje problematice nálezu věcí ztracených, skrytých či opuštěných. Opouští stávající řešení OZ, dle něhož vlastnické právo k takovým věcem nabývá obec (vyjma nemovitostí), neboť OZ zcela opomíjí postavení nálezce. Oproti dnešní úpravě je v NOZ navíc prodloužena lhůta pro nabytí vlastnického práva na 3 roky (§ 1057). Tím NOZ odstraňuje neopodstatněný rozdíl ve vztahu k vydržení vlastnického práva, který byl terčem kritiky. Pro nemovité věci platí lhůta 10 let, po jejím uplynutí nabývá vlastnické právo stát. Zvláštní režim platí pro nalezená zvířata: Nálezce k nim nabude vlastnické právo již po uplynutí dvou měsíců, během nichž se o zvíře nikdo nepřihlásil. Pokud nálezce o zvíře nemá zájem, může je obec svěřit provozovateli útulku pro zvířata. Pokud se po uplynutí 4 měsíců o zvíře nikdo nepřihlásí, může provozovatel útulku se zvířetem volně nakládat (§ 1059). Vydržení Pokud osoba, která není vlastníkem, vykonává právo k věci po stanovenou dobu, dojde k vydržení práva. Jak vyplývá již ze samotného názvu tohoto institutu, může vydržet pouze

72

ten, kdo drží, tj. fakticky ovládá určitou věc, počíná si jako vlastník, nebo osoba, která má k věci jiné právo. Vydržením se mění faktický stav (držba) na stav právní, neboť po uplynutí stanovené doby a při splnění dalších podmínek se z držitele stává vlastník. Vydržením dochází nejčastěji k nabytí práva vlastnického, stejně tak je ale možné nabýt i právo odpovídající věcnému břemeni (konkrétně služebnost dle § 1260), nebo právo stavby § 1243. K vydržení práva k movité věci je třeba nepřerušená držba po dobu tří let. Pro věci nemovité je stanovena lhůta desetiletá. NOZ tedy vydržecí lhůty ponechává stejné jako za současného stavu. Zásadní novinkou je možnost mimořádného vydržení, jehož se může dovolávat i osoba, která neprokáže právní důvod své držby. Předpokladem mimořádného vydržení je však uplynutí dvojnásobné doby oproti standardním lhůtám (tj. 6 let u věcí movitých a 20 let u nemovitých). Kdo měl nepoctivý úmysl (např. zloděj), nemůže vydržet ani mimořádně. Převod vlastnického práva smlouvou Podle současného občanského zákoníku je k nabytí vlastnického práva k movitým věcem (převádí-li se smlouvou) vedle účinné smlouvy (kupní, darovací atd.) třeba ještě předání věci nabyvateli (např. kupujícímu). Při převodu nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí dochází k nabytí vlastnického práva až vkladem do tohoto veřejného seznamu. Nový občanský zákoník právě uvedené způsoby odvozeného nabývání vlastnického práva k věcem movitým mění, a to tím způsobem, že k převodu vlastnického práva u movitých věcí dochází již samotnou účinností smlouvy. Takové řešení je považováno za více vyhovující praktické potřebě jednoduchého a rychlého hospodářského styku. V některých případech však NOZ u dvoufázového převodu zůstává, neboť to považuje za opodstatněné. Tak je tomu obecně u věcí evidovaných ve veřejných seznamech, ať už se jedná o věci movité (§ 1102) či nemovité (§ 1105). Předání věci je podmínkou převodu vlastnictví např. při koupi zboží v obchodě (§ 2160).

Zdůraznění role veřejných seznamů Neznalost zápisu neomlouvá! Pro právní úpravu věcných práv je významná jejich evidence ve veřejných seznamech. Těmi NOZ rozumí všechny ty, do kterých může každý volně nahlížet (např. katastr nemovitostí, patentový rejstřík, rejstřík průmyslových vzorů). Je-li právo zapsáno ve veřejném seznamu, nemůže se nikdo dovolávat jeho neznalosti. Pokud je určitá právní skutečnost v takovém seznamu zapsána, nemůže se nikdo dovolávat její neznalosti. Tím evidence umožňuje prosazení absolutního účinku věcných práv. Má-li totiž určité právo působit i proti dalším osobám, musí mít možnost se o právu dozvědět. Veřejné seznamy jsou tím nejlepším nástrojem pro zajištění publicity věcných práv.

73

Hlavním účelem veřejných seznamů není pouze centrální evidence zapisovaných údajů, ale jejich úloha spočívá i v upevnění právní jistoty společnosti. K tomu je třeba, aby byla chráněna dobrá víra osob v to, že co je ve veřejném seznamu psáno, je také dáno. A naopak – co v seznamu schází, že ani ve skutečnosti není. Ustanovení § 980 odst. 2 zakotvuje vyvratitelnou domněnku, že právo zapsané ve veřejném seznamu bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem a naopak, pokud bylo vymazáno, má se za to, že ani ve skutečnosti neexistuje. Ochrana nabyvatele je tudíž posílena tím, že údaje zapsané ve veřejném seznamu jsou považovány za přesné a spolehlivé, pokud není prokázán opak. Pokud se někdo s údaji zapsanými ve veřejném seznamu vůbec neseznámil, nemůže se dovolávat své neznalosti (§980 odst. 1 NOZ). Kupující se například nemůže domáhat práv z odpovědnosti za vady nemovitosti, kterou koupil od prodávajícího z důvodu existence zástavního práva (hypotéky) k této věci, neboť měl možnost se o zápisu dozvědět při nahlédnutí do katastru nemovitostí.

Možnost nabytí vlastnictví od neoprávněného – silnější ochrana dobré víry nabyvatele Jedním z nejpalčivějších nedostatků současného občanského zákoníku (nemajícím v Evropě téměř obdoby) je nemožnost nabytí vlastnického práva od neoprávněného. Vzhledem k tomu, že v každodenním životě nastávají situace, v nichž je třeba umožnit (jako výjimku z pravidla), aby se osoba nabývající určité právo, stala skutečným oprávněným z tohoto práva, a to i tehdy, pokud na ni právo převedla osoba, která k tomu nebyla legitimována. Současný občanský zákoník nabytí (vlastnického) práva od neoprávněného (nevlastníka) v obecné rovině neumožňuje. Jedinou výjimku představuje existence § 486 občanského zákoníku připouštějící možnost nabytí vlastnického práva od neoprávněného dědice, jemuž bylo soudem dědictví potvrzeno. Další výjimkou – vztahující se však k nabytí zástavního, a nikoli vlastnického práva od nevlastníka – je ustanovení § 161 občanského zákoníku umožňující zastavení cizí movité věci. Výrazným nedostatkem současné právní úpravy je, že v obchodním zákoníku je (rozdílně od zákoníku občanského) nabytí vlastnického práva od neoprávněného umožněno normou obsaženou v § 446 (byť jen v rámci úpravy kupní smlouvy). Odlišný přístup k nabytí vlastnického práva od neoprávněného ve dvou základních zákonech soukromého práva vyvolává úvahy o porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod, v němž je stanoveno, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Pokud v současné době někdo koupí věc od osoby, která není jejím vlastníkem, nenabude kupující k věci vlastnické právo, nýbrž se stane jen jejím držitelem – a to buď oprávněným (v terminologii NOZ poctivým) – pokud byl v dobré víře, že kupuje od vlastníka, nebo neoprávněným (nepoctivým) – pokud v dobré víře nebyl. Převede-li tento první kupující věc na další osobu (druhého kupujícího) a tato osoba dál na třetí atd., nestává se nikdo z těchto dalších kupujících vlastníkem převáděné věci, neboť své právo odvozují od osoby, která vlastníkem není. Důsledkem je, že skutečný vlastník může kteréhokoli z kupujících žalovat 74

na vydání věci. Tímto způsobem lze narušit i několik v minulosti vzniklých právních vztahů, čímž dochází ke značnému oslabení právní jistoty. Věci evidované ve veřejném seznamu Tento stav vyvolává značné problémy zejména v případě převodu nemovitých věcí evidovaných v katastru nemovitostí, neboť zde dochází ke značnému střetu ochrany dobré víry nabyvatele, který spoléhal ve správnost zápisu v katastru nemovitostí. Pokud někdo jedná v důvěře v pravdivost a úplnost zápisů ve veřejném seznamu, musí právní řád jeho dobrou víru chránit. Osoby, jimž dobrá víra svědčí, totiž nenesou žádný díl odpovědnosti za důvody pro odstoupení ani neplatnost smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci. Pokud by bylo upřednostněno vlastnické právo původního vlastníka, mohl by rozvrátit i celý řetězec následných smluv. Tím by došlo k zásadnímu zásahu do právní jistoty kupujících, což je v rozporu se základními principy spravedlnosti. Nový občanský zákoník proto dobrou víru nabyvatele chrání. Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav tomu, kdo věcné právo nabyl za úplatu od osoby, kterou na základě zápisu ve veřejném seznamu považoval za osobu k tomu oprávněnou (§ 984). Ochrana dobré víry nabyvatele v NOZ ale není neomezená. Jejím cílem je, aby vlastníci dbali svých práv, tj. i sledovali, jestli ve veřejné evidenci nefiguruje namísto nich jiná – k tomu neoprávněná osoba. Pokud se např. skutečný vlastník věci dozví, že zápis v evidenci neodpovídá skutečnosti, může požadovat odstranění nesouladu a zápis tzv. poznámky spornosti (§ 985 a 986 NOZ). Musí však prokázat, že se již domáhá svých práv u příslušného orgánu (zpravidla u soudu). Pokud se dotčená osoba neobrátí na soud do dvou měsíců, bude poznámka spornosti vymazána. Poznámka spornosti má plnit upozorňující funkci ve vztahu k případným nabyvatelům věci, jíž se zápis týká. Jestliže má tedy někdo zájem o koupi věci, u níž ve veřejném seznamu taková poznámka figuruje, měl by zpozornět. Později se totiž nebude moci odvolávat na to, že doufal v oprávněnost osoby věc převést. Věci, které veřejně evidovány nejsou Ten, kdo získal věc od osoby, která sice nebyla oprávněna vlastnické právo převést, ale nabyvatel byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že k tomu oprávněna je, se přesto stane vlastníkem. Dobrá víra nabyvatele se předpokládá (ten ji nemusí prokazovat). NOZ tímto odstraňuje současný nepoměr mezi nabýváním v režimu občanského a obchodního zákoníku (§446 ObchZ), který je ostře kritizován. Toto ustanovení se ale použije jen při způsobech nabytí vyjmenovaných v §1109, nejčastěji se bude jednat o tyto případy:   

Nabytí ve veřejné dražbě. Od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. Za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil (např. mu ji půjčil).

V případech, na které se § 1109 nepoužije, se uplatní § 1111, dle něhož nabude vlastnické právo pouze ten, kdo jednal v dobré víře, že převodce může vlastnické právo k věci převést. Svou dobrou víru však musí v případě sporu sám prokázat. Pokud ale vlastník svou věc 75

ztratil, nebo mu byla odňata činem povahy úmyslného trestného činu (tzn. zejména krádeží), může se dožadovat jejího vydání i proti osobě, která věc nabyla v dobré víře. Obchodování s použitým zbožím Získal-li někdo za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který s takovými věcmi obchoduje (tj. např. v autobazaru či zastavárně), vlastnické právo k věci nenabude, a to přestože byl v dobré víře. Pokud skutečný vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu byla odcizena, může se ve lhůtě 3 let od tohoto okamžiku domáhat vydání věci po nabyvateli. Zde je tedy dobrá víra nabyvatele prolomena ve prospěch práv skutečného vlastníka (§ 1110).

Bytové spoluvlastnictví V současné době je bytové spoluvlastnictví upraveno v samostatném zákoně o vlastnictví bytů (zákoně č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony). Nově je tato problematika začleněna přímo do NOZ. Právní úprava v NOZ se nebude dotýkat jednotek, které již vznikly podle zákona o vlastnictví bytů, pro ně bude platit dosavadní právní režim. Bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictvím nemovité věci založené vlastnictvím jednotek. Bytové spoluvlastnictví může vzniknout, pokud je součástí nemovité věci dům alespoň se dvěma byty. Dům dle NOZ nebude (až na některé výjimky) samostatnou věcí, nýbrž součástí nemovité věci (pozemku nebo práva stavby). Jednotka podle zákona o vlastnictví bytů zahrnuje: 

(pouze) byt jako vymezenou část domu

Jednotka dle NOZ zahrnuje:  

Byt jako prostorově oddělenou část domu + Podíl na společných částech nemovité věci

Společnými částmi jsou ty části nemovité věci, které mají sloužit vlastníkům jednotek společně (např. pozemek, na němž byl dům zřízen, hlavní konstrukce, ale i vedlejší stavba). Převodem jednotky dojde nejen k převodu bytu, ale zároveň i k převodu podílu na společných částech nemovité věci. Podle NOZ nebude možné převést pouze podíl na společných částech nemovité věci. Společenství vlastníků jednotek Společenství vlastníků je právnickou osobou. Členství v něm je odvozeno od vlastnictví jednotky a zakládá se schválením stanov, které až na výjimky vyžadují formu veřejné listiny. Nebylo-li společenství vlastníků založeno již dříve, založí je vlastníci jednotek v domě, kde je alespoň pět jednotek, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to nejpozději po vzniku vlastnického práva k první převedené jednotce.

76

NOZ (§ 1199) umožňuje založení společenství vlastníků za účelem správy domu a pozemku i tehdy, je-li v domě méně než pět jednotek, musí s tím ale souhlasit všichni vlastníci jednotek. Společenství vlastníků jednotek nově vzniká až dnem zápisu do veřejného rejstříku.

Stavba jako součást pozemku Klasická a v převážné většinou zahraničních právních řádů respektovaná zásada, podle níž stavby a další konstrukce pevně spjaté s pozemkem nejsou samostatnými věcmi, nýbrž tvoří součást pozemku jako věci hlavní, byla v československém právu nahrazena v roce 1950 zásadou právě opačnou. Podle ní pozemek a budova na něm umístěná jsou dvěma samostatnými věcmi v právním smyslu. Podle NOZ již nebude možné, aby vlastník prodal pouze stavbu a pozemek si ponechal. V důsledku uvedeného přístupu je možné, aby vlastník stavby zároveň nebyl vlastníkem pozemku, na němž se stavba nachází, což s sebou přináší celou řadu těžkostí. Praxe musí zejména řešit vzájemné vztahy mezi vlastníkem pozemku a stavby na něm umístěné (např. tehdy, pokud vlastník pozemku brání vlastníkovi stavby v přístupu k ní). NOZ se vrací k tradičnímu a velmi potřebnému řešení ve svém § 506 odst. 1, kde se říká, že: „Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen "stavba") s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech“. Přechodná ustanovení Pro stavby, které ke dni účinnosti nového občanského zákoníku již existují, se uplatní přechodná ustanovení, která rozlišují následující případy: a) stavba i pozemek jsou ve vlastnictví jedné osoby: Stavba se stane součástí pozemku. To znamená, že dnem účinnosti zákona se již nejedná o dvě samostatné věci, od tohoto okamžiku tudíž bude možno disponovat již jen pozemkem, přičemž všechny tyto dispozice se budou týkat i staveb na něm umístěných (výjimka bude platit pro tzv. dočasné stavby). b) stavba a pozemek mají rozdílného vlastníka: Stavba nepřechází automaticky do vlastnictví vlastníka pozemku! Ust. § 3056 NOZ zakládá vlastníkovi pozemku předkupní právo ke stavbě a stejně tak vlastníkovi stavby předkupní právo k pozemku (resp. příslušné části pozemku), na němž stavba stojí. V praxi to znamená, že bude-li chtít kterýkoli z vlastníků disponovat svojí věcí (stavbou či pozemkem), bude mít povinnost nabídnout ji nejprve druhému vlastníkovi k odkoupení. Nebude-li předkupní právo oprávněným subjektem využito, zůstane zachováno a bude zatěžovat věc i nadále (bude tedy působit i vůči nabyvateli převáděného pozemku či stavby). Pokud bude předkupní právo využito (vlastník pozemku koupí stavbu na něm umístěnou či vlastník stavby koupí pozemek, na němž stavba stojí), stane se stavba součástí pozemku jako v případě a). 77

Zavedení práva stavby do občanského práva Jednou z největších novinek NOZ oproti současnému OZ je znovuzavedení práva stavby do českého občanského práva (§1240 a násl.). Důvodem je právě pravidlo, že stavba je součástí pozemku, nemůže mít tudíž rozdílného vlastníka. Pokud však vlastník po určitou dobu nemá v úmyslu na svém pozemku stavět, může pozemek dočasně přenechat jiné osobě, které tam stavět umožní. Právo stavby má na našem území historickou tradici, kterou odráželo i zakotvení tohoto institutu v právních předpisech. Po tom, co v roce 1950 došlo ke značnému zestručnění úpravy v občanském zákoníku, se jej tvůrci stávajícího občanského zákoníku rozhodli opominout zcela.Od roku 1964 český právní řád právo stavby tudíž vůbec neobsahuje. Nový občanský zákoník se k zakotvení práva stavby opět navrací, neboť se jedná v praxi o velmi přínosný prostředek. To ostatně potvrzují i zahraniční právní řády, kde právo stavby není žádnou novinkou (např. Nizozemsko, Rakousko, Německo či Švýcarsko). Podstata tohoto práva spočívá v tom, že jako věcné právo zatěžuje cizí pozemek tím způsobem, že osoba, jíž toto právo přísluší (stavebník), je oprávněna mít na tomto pozemku (popřípadě pod pozemkem) stavbu. Právo stavby zahrnuje jednak možnost vybudovat stavbu novou, ale může spočívat i v oprávnění převzít již existující stavbu, což je užitečné zejména za účelem její opravy či modernizace. Právo stavby bude možné zřídit jako právo dočasné, s maximální délkou trvání 99 let.

Podrobnější úprava věcných břemen Věcná břemena slouží k tomu, aby oprávněný mohl využít určitou část užitné hodnoty cizí věci. Pro vlastníka to znamená, že je naopak povinen něco dát, konat, trpět, nebo se něčeho zdržet. Podle obsahu povinnosti rozlišuje NOZ služebnosti a reálná břemena, což je oproti současnému OZ novinkou. Služebnosti Od reálného břemene se služebnost odlišuje právě pasivitou vlastníka věci, který je na základě služebnosti povinen:  

Ve prospěch oprávněné osoby (určené buď konkrétně, či prostřednictvím věci, které služebnost svědčí) něco trpět (Vlastník umožní jiné osobě, aby přecházela přes jeho pozemek nebo na něm čerpala vodu), nebo zdržet se činnosti, kterou by jinak jako vlastník mohl vykonávat (Vlastník se zaváže k tomu, že svou stavbu nebude zvyšovat, aby nezastínila sousedovi jeho výhled do krajiny).

NOZ na rozdíl od současné právní úpravy umožňuje, aby vlastník, který má více pozemků, zatížil jeden z nich ve prospěch toho druhého. Takové řešení může být praktické pro ten případ, kdy se rozhodne jeden z pozemků převést na jinou osobu, neboť si tak ušetří možné 78

obtíže při vyjednávání s budoucím vlastníkem. Možnost zřídit služebnost ke své nemovitosti se označuje jako tzv. „vlastníkova služebnost“. Druhy služebností Protože škála možných služebností je velmi široká, vymezuje NOZ (§1267 a násl.) pouze některé druhy služebností. Pokud tedy v praxi vznikne potřeba zřídit služebnost, na kterou zákon nepamatuje, stranám v tom nic nebrání. Úprava se věnuje zvláštnostem každé z nich, které považuje za užitečné v zákoně vymezit pro ten případ, že se strany nerozhodnou pro odlišná – jim více vyhovující – pravidla. NOZ se věnuje např. těmto druhům služebností:          

Pozemkové služebnosti Osobní služebnosti Služebnost inženýrské sítě Užívací právo Opora cizí stavby Požívací právo Právo na svod dešťové vody Služebnost bytu Služebnost stezky, průhonu a cesty Právo pastvy

Pozemkové služebnosti Služebnost inženýrské sítě Opora cizí stavby Právo na svod dešťové vody Služebnost stezky, průhonu a cesty Právo pastvy

Osobní služebnosti Užívací právo Požívací právo Služebnost bytu

Reálná břemena Stávající občanský zákoník reálná břemena zvlášť neupravuje, to však není správné, neboť oproti služebnostem vykazují určité rozdílné znaky. Stejně jako další evropské státy jde proto NOZ cestou speciální úpravy s podpůrnou aplikací ustanovení o služebnostech. Reálná břemena se vyznačují tím, že zavazují vlastníka služebné věci k tomu, aby ve prospěch jiné osoby něco aktivně konal, poskytoval jí nějaký užitek (např. jí poskytoval část úrody, která se urodila na jeho pozemku). Tímto se tedy odlišují od služebností. Reálným břemenem může být zatížena pouze věc evidovaná ve veřejném seznamu. Typické je pro ně dále to, že je lze zřídit buď na určitý časový úsek, nebo s možností vlastníka zatížené věci se z břemene vykoupit (§ 1304).

Novinky v zástavním a zadržovacím právu Zástavní právo Dalším z věcných práv, která může mít jedna osoba vůči cizímu majetku, je zástavní právo. Jeho funkcí je zajištění dluhu, tj. toho, že dlužník dostojí své povinnosti, kterou má vůči věřiteli. Zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat. 79

Zástavní právo se od dalších zajišťovacích prostředků odlišuje v tom, že má věcnou povahu, tzn. zásadně následuje právní osud zajištěné věci (zástavy), což je současně jeho hlavní výhodou. Současný OZ hovoří o zajištění pohledávky, jinde o zajištění splnění povinnosti či závazku, obchodní zákoník taktéž není v názvosloví jednotný. První změnou NOZ je právě již samotná terminologie, kterou NOZ sjednocuje a hovoří zásadně o zajištění dluhu. Poskytnutím zástavy dává zástavce věřiteli záruku za splnění povinnosti dlužníka. Pokud dlužník svůj dluh řádně a včas nesplní, může se věřitel uspokojit z výtěžku prodeje zástavy. Zástavce je nejčastěji současně vlastníkem věci (pohledávky či jiné majetkové hodnoty), kterou poskytuje jako zástavu. Je tedy i osobou, kterou postihne výkon zástavního práva, neboť musí strpět případný prodej „svého“ majetku. Vlastníka zástavy označuje NOZ jako zástavního dlužníka. Pokud zástavce zastaví cizí věc (§1343 a 1344), je zástavním dlužníkem vlastník zástavy. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý. Rozsah zajištění nepeněžitého dluhu se nemusí nutně řídit výší obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva, jak předpokládá současný OZ, ale záleží na ujednání stran, jak rozsah vymezí. Výše zajištěného dluhu ale musí být nějakým způsobem určitelná. Zástavou (tedy tím, co dluh zajišťuje) může být každá věc či jiná majetková hodnota, s níž lze obchodovat. NOZ výslovně a mnohem podrobněji upravuje zastavení pohledávky, podílu v korporaci, cenného papíru i účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů. Zástavní právo lze zřídit i k věci, která dosud není majetkem zástavního dlužníka – např. ještě vůbec neexistuje (má být teprve vytvořena), nebo je zatím majetkem cizí osoby. Zástavní právo vznikne až v momentě, kdy se zástavní dlužník stane vlastníkem věci. To však nebrání tomu, aby bylo „budoucí zástavní právo“ zapsáno již předem do veřejného seznamu či do rejstříku zástav (§1310, 1341), pokud s tím dosavadní vlastník souhlasí. Novinkou NOZ je úprava zastavení cizí věci v zastavárenském závodu. Protože často dochází k tomu, že jsou zastavovány věci ztracené či ukradené, upravuje § 1344 NOZ tyto případy zvlášť. Důvodem je zvýšená ochrana skutečného vlastníka věci, který může požadovat po zastavárenském závodu její vydání. Musí ale prokázat, že dotčenou věc sám nesvěřil jiné osobě, a že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Vznik zástavního práva Zástavní právo se zřizuje nejčastěji smlouvou. Nově je písemná forma vyžadována pouze pokud to zákon výslovně stanoví (např. pokud zastavená movitá věc není odevzdána zástavnímu věřiteli či třetí osobě, či v případě nemovitostí (§560). Je-li podmínkou vzniku zástavního práva jeho zápis do rejstříku zástav (§1319), musí mít zástavní smlouva formu veřejné listiny (§3026). Samotná smlouva zpravidla ke vzniku zástavního práva nestačí, pro určité případy NOZ stanoví ještě dodatečné podmínky (např. zápis do příslušného seznamu, u movitých věcí jejich odevzdání zástavnímu věřiteli či třetí osobě, aby ji opatrovala, nebo označení, že věc je zastavena). Pokud je zástavou závod (či jiná hromadná věc) či nemovitost evidovaná ve veřejném seznamu, je pro vznik zástavního práva nutný zápis do rejstříku zástav. Podmínku zápisu do 80

tohoto rejstříku si mohou strany v zástavní smlouvě ujednat i v případech, kdy to zákon nevyžaduje. Méně zakázaných ujednání v zástavní smlouvě Vedoucí linkou NOZ je posílení důrazu na svobodnou vůli jednotlivce. To se projevuje především v závazkovém právu, kdy je stranám ponechána větší míra volnosti při uzavírání smluv, tvorbě jejich obsahu a prosazování svých práv. Svobodná vůle ale v určitých případech musí ustoupit, to platí např. tehdy, když hrozí nebezpečí, že některé osoby zneužijí svého silnějšího postavení na úkor jiných. I při sjednávání zástavní smlouvy jsou proto strany omezeny. V porovnání se současným OZ však NOZ stranám přesto poskytuje větší míru volnosti. Přehled smluvních ujednání, která jsou ve stanovených případech zakázána: Ujednání Dlužník či zástavce nesmí zástavu vyplatit.

Přede dnem Po splatnosti splatnosti dluhu dluhu Zakázáno. Zakázáno.

Věřitel se nebude domáhat uspokojení ze Zakázáno. zástavy. Věřitel může zástavu zpeněžit libovolným Zakázáno. způsobem či si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat.

Věřitel může brát ze zástavy plody nebo Zakázáno. užitky.

Povoleno. Obecně povoleno, ale – je-li zástavcem či zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým či středním podnikatelem – zakázáno. Povoleno.

Práva a povinnosti Novinkou oproti současnému OZ je zakotvení přímého nároku zástavního věřitele na pojistné plnění v těch případech, kdy byla zástava pojištěna. Zástavní věřitel může pojistné plnění zadržet a uspokojit z něj svou pohledávku za dlužníkem, pokud nebude řádně a včas splněna. Tento nárok mohou strany v zástavní smlouvě vyloučit. Výkon zástavního práva Pokud dojde k tomu, že dlužník svůj dluh řádně a včas nesplní, má věřitel právo uspokojit svou pohledávku výkonem zástavního práva. Ten zásadně spočívá ve zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě či prodejem zástavy dle zvláštního zákona. Víte, že? Věřitel je povinen usilovat o to, aby zástavu prodal za cenu, které je možno docílit při prodeji srovnatelné věci, za srovnatelných okolností, na daném místě a v daném čase. Strany se však v zástavní smlouvě (či jejím dodatku) mohou dohodnout i jinak. 81

Největší novinkou je možnost ujednání, dle něhož si věřitel může zástavu ponechat – a to buď za libovolnou, či určenou cenu (§1315). Taková odchylná ujednání vyžadují vždy písemnou formu (§1359). Pokud si strany ujednaly, že zástava bude zpeněžena jinak než ve veřejné dražbě či dle zvláštního zákona, musí věřitel při prodeji postupovat s odbornou péčí, nejen v zájmu svém, ale i v zájmu zástavního dlužníka. Věřitel je povinen usilovat o to, aby zástavu prodal za cenu, které je možno docílit při prodeji srovnatelné věci, za srovnatelných okolností, na daném místě a v daném čase. Pokud tuto povinnost poruší, nemá to však vliv na práva třetích osob, která nabyly v dobré víře. To znamená, že nabyvatel věci nenese důsledky toho, že věc koupil za nižší cenu. Zástavní dlužník může ale po věřiteli požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla. Zánik zástavního práva NOZ upravuje zánik zástavního práva podrobněji než současný OZ. Výslovně řeší např. situaci, kdy dojde k převodu zástavy na jinou osobu, která byla v dobré víře, že na věci žádné zástavní právo nevázne. V takovém případě dojde k zániku zástavního práva, neboť pokud se nabyvatel nemohl o existenci zástavního právo dozvědět z veřejného seznamu či přímo z rejstříku zástav, je třeba jeho dobrou víru chránit. Pokud je ale zástavní právo v některém z těchto seznamů vedeno, nemůže se nabyvatel dovolávat toho, že o něm nevěděl. Zánikem zastavené věci zástavní právo zásadně končí. Často ale nemusí dojít k úplnému zániku, nýbrž např. k přeměně věci, jejímu rozdělení nebo spojení s jinou věcí. I pro tyto případy má NOZ zvláštní úpravu (§ 1349 – 1352). Ze zastaveného materiálu (dřevo, kámen) byla vytvořena socha. Zástavní právo nezaniká, ale jeho předmětem je nově vytvořená socha. Uvolněná zástava Novinkou NOZ je možnost využití tzv. uvolněné zástavy v těch případech, kdy je zastavena věc evidovaná ve veřejném seznamu. Podstata uvolněné zástavy spočívá v tom, že při zániku zástavního práva, může být bez nutnosti jeho předchozího výmazu k téže věci zapsáno zástavní právo pro jiný dluh. Ve veřejném seznamu tudíž nedojde k výmazu a novému zápisu zástavního práva, ale pouze ke změně údaje o zajištěném dluhu. Podmínkou je, že nedojde k navýšení rozsahu zajištění. Výhodou takového řešení je, že nově zapsaný zástavní věřitel vstupuje do pořadí, které měl věřitel předchozí. Záměna zástavního práva NOZ nově umožňuje, aby bylo u věcí evidovaných ve veřejném seznamu zachováno pořadí zástavního práva jednoho věřitele pro věřitele jiného dluhu. Vznik nového zástavního práva je však podmíněn tím, že původní zástavní právo zanikne nejpozději do jednoho roku od zápisu nového zástavního práva. Zadržovací právo V NOZ převážně vychází z úpravy zadržovacího práva v současném OZ. Mění pouze následující:

82

Zadržovací právo lze zásadně uplatnit jen pro zajištění již splatného dluhu. Pokud ale hrozí, že dlužník svůj dluh nesplní, protože není schopen splácet ani své ostatní dluhy, může věřitel věc zadržet i před okamžikem splatnosti dluhu. NOZ nově umožňuje zadržet věci pro zajištění dosud nesplatného dluhu i v těchto případech:  

Dlužník měl dluh zajistit, ale neučinil tak. Dlužník prohlásil, že dluh nesplní.

Dle OZ zadržovací právo zaniká v důsledku zániku zajištěného dluhu nebo proto, že zanikla zadržená věc. Další možností dlužníka je dát věřiteli jinou jistotu, že dluh splní. Dle NOZ musí být jistota dostatečná a je možné, aby ji poskytla i jiná osoba než dlužník. Dále NOZ nově počítá se zánikem zadržovacího práva za situace, kdy se věřitel zadržovacího práva sám vzdá – ať už jednostranně, nebo na základě dohody s dlužníkem. Nebude-li povinnost z reálného břemene splněna, má oprávněný namísto toho nárok na peněžitou náhradu, pro níž může vést výkon rozhodnutí (resp. exekuci) na nemovitou věc, která je reálným břemenem zatížena.

Začlenění instituce správy cizího majetku do občanského zákoníku Zcela nový institut v občanském zákoníku představuje správa cizího majetku (trust). Tvůrci zákona se při přípravě těchto partií zákona nechali širokou měrou inspirovat zejména úpravou obsaženou v občanském zákoníku Quebecu. Vymezení správy cizího majetku je provedeno v ustanovení § 1400, podle něhož „Každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného (beneficienta), je správcem cizího majetku“. Nový zákoník rozlišuje dvojí správu cizího majetku: prostou a plnou. Při prosté správě je povinností správce pečovat o zachování podstaty a účelu majetku. Při plné správě vzniká správci širší oprávnění – správce může se spravovaným majetkem učinit vše, co je potřebné k jeho zachování, zhodnocení nebo rozmnožení. NOZ podrobně upravuje pravidla správy, zejména potom povinnosti správce vůči beneficientovi a povinnosti správce a beneficienta vůči třetím osobám. Řešena je rovněž problematika společné správy (situace, kdy existuje pluralita správců), skončení správy a jejího vyúčtování. Svěřenský fond Samostatný oddíl v úpravě správy cizího majetku je věnován svěřenskému fondu. Podstata svěřenského fondu spočívá v tom, že jeho zakladatel vyčlení ze svého majetku určitou část a svěří ji správci, který majetek spravuje ve prospěch určité osoby (obmyšleného) či za konkrétním (např. charitativním) účelem. Základním znakem tohoto institutu je, že vyčleněný majetek přestává být vlastnictvím zakladatele, stává se samostatnou množinou, která není ani vlastnictvím správce, ani obmyšleného. Vyčleněný majetek nemá tudíž žádného vlastníka. Správce je však oprávněn ke svěřenému majetku vykonávat práva, která přísluší vlastníkovi. Skutečnost, že správce nenabývá svěřený majetek do vlastnictví, je důležitá z toho důvodu, že nemůže být použit na úhradu dluhů správce v případě jeho insolvence. Již založený svěřenský fond může být v průběhu jeho trvání dále doplňován – i jinými osobami. 83

Zákoník dále podrobně upravuje vznik, změny a zánik svěřenského fondu, jakož i pravidla jeho správy a dohledu nad touto správou.

84

4. Náhrada újmy a bezdůvodné obohacení Pokud někdo porušením svých povinností způsobí jinému majetkovou škodu či jinou újmu (např. poškození dobré pověsti, ublížení na zdraví apod.), měl by ji pochopitelně také napravit. Úkolem občanského zákoníku je pro tyto případy nastavit jasná pravidla, podle kterých bude možné určit zejména, jakým způsobem, popř. v jaké výši má k této nápravě dojít. Výsledkem by přitom mělo být co nejúplnější uspokojení poškozeného, tedy vyvolání takového stavu, jako by ke vzniku újmy vůbec nedošlo. Nový občanský zákoník se této problematice věnuje v části § 2894 – § 2990. Ustanovení o bezdůvodném obohacení mají do jisté míry podobný účel jako ustanovení o náhradě újmy, tedy napravit protiprávní stav. Přesto dopadají na jiný okruh případů. O bezdůvodném obohacení můžeme hovořit pouze v případě, že se někdo bez spravedlivého důvodu obohatí na úkor druhého, přičemž k tomu nemusí dojít vlivem protiprávního jednání jako u odpovědnosti za škodu. Typicky se jedná o situace, kdy někdo omylem poskytne druhému určité plnění (např. mu omylem pošle na účet peníze) nebo mu plní z důvodu, který odpadl apod. Nový občanský zákoník se této problematice věnuje v části § 2991 – § 3014.

Koncepční změny Současný občanský zákoník (OZ) řeší otázky náhrady újmy a bezdůvodného obohacení zcela nedostatečně, a to jak po stránce rozsahové, tak i po stránce kvality některých ustanovení. V určitých ohledech je příliš stručný a nutí soudy vytvářet vlastní (často nepředvídatelná) pravidla; v jiných ustanoveních je naopak příliš podrobný a neposkytuje dostatečný prostor pro adekvátní rozhodnutí. Nový občanský zákoník (NOZ) se s tyto nedostatky snaží napravit. Současnou právní úpravu tak významně rozšiřuje (namísto současných 50 přináší více než 100 paragrafů) a modifikuje. V končeném důsledku pak přináší mnohem propracovanější úpravu, která lépe vyhovuje potřebám každodenního života. Z konkrétních změn je možné vyzdvihnout zejména:       

Posílení právního postavení poškozeného. Umožnění smluvní limitace náhrady škody před jejím vznikem. Zrušení paušálních limitů pro výpočet náhrad za ublížení na zdraví a usmrcení. Rozšíření případů náhrady nemajetková újmy. Rozpracování zvláštních případů vzniku škody. Zpřesnění terminologie a systematizace právní úpravy. Zmírnění důsledků bezdůvodného obohacení v dobré víře.

85

Majetková újma (škoda) Škoda představuje jakoukoli ztrátu na majetku. Nejedná se přitom pouze o škodu skutečnou (výše, o kterou se hodnota majetku snížila), ale i o ušlý zisk (výše, o kterou se hodnota majetku nezvýšila, ačkoliv měla). Pokud někdo jinému poškodí vozidlo, se kterým dotyčný podniká, uhradí mu nejenom náklady na jeho opravu, ale i ztrátu na zisku, o který v důsledku nepojízdnosti vozidla přišel. Za vzniklou škodu je zpravidla odpovědný ten, kdo ji způsobil – tzv. škůdce. NOZ nově důsledně rozlišuje podmínky náhrady škody s ohledem na to, kterou ze svých povinností škůdce porušil, tedy zda porušil povinnosti vyplývající ze zákona, smlouvy, či dobrých mravů (§ 2909 – 2913). Pokud někdo vlivem nepřiměřené rychlosti poškodí cizí vozidlo, jde o škodu způsobenou porušením zákona. Naproti tomu, pokud někdo včas nedodá svému obchodnímu partnerovi zboží a ten kvůli tomu přijde o zakázku, škoda není způsobená přímým porušením zákona, nýbrž porušením smluvní povinnosti. Zatímco při porušení zákona je škůdce za škodu odpovědný zpravidla pouze v případě, že ji skutečně zavinil, při porušení smluvní povinnosti není zavinění vždy třeba. Pokud by ve výše naznačeném případě řidič (který není provozovatel vozidla) prokázal, že poškodil cizí vozidlo v důsledku selhání brzd, které mu v servisu špatně opravili, nemusel by škodu hradit. Naproti tomu, dodavatel, který by svému obchodnímu partnerovi vlivem poruchy na svém vozidle nedodal včas zboží, bude povinen hradit škodu i tak. Jednou z mála možností, jak se při porušení smluvní povinnosti vyhnout hrazení škody, je odvolání se na tzv. vyšší moc (například živelné katastrofy apod.). Pokud by dodavatel prokázal, že mu ve včasném dodání zabránila povodeň, nemusel by svému obchodnímu partnerovi škodu hradit. Způsoby náhrady Je-li někomu způsobena škoda na věci (např. poničen motocykl), připadají v úvahu dva způsoby náhrady buď v penězích, anebo uvedením do předešlého stavu (škůdce motocykl opraví, resp. nechá opravit, či koupí nový). Současný OZ vychází z toho, že škoda se hradí v penězích. Pokud poškozený upřednostňuje náhradu škody uvedením do předešlého stavu, musí to výslovně navrhnout. Avšak i v případech, kdy je uvedení do předešlého stavu navrženo, soud je přizná, jen je-li možné a účelné. NOZ oproti tomu preferuje náhradu škody uvedením do původního stavu. Zároveň však umožňuje, aby si poškozený místo této formy zvolil náhradu peněžitou (§ 2951). Soud jeho volbu přitom nebude nijak posuzovat a zasáhne proti ní pouze ve zcela výjimečných případech. Například pokud by poškozený svou volbou sledoval šikanu škůdce.

86

Nemajetková újma Za nemajetkovou újmu je v obecném pojetí možné považovat jakoukoli újmu, která pro poškozeného neznamená přímou ztrátu na majetku. Typicky se jedná o zásah do zdraví, cti, soukromí osoby apod. Následky této újmy bývají zpravidla velice závažné a v konečném důsledku se mohou projevit i v majetkových poměrech poškozeného. Pokud je obchodní společnost neprávem obviněna ze šizení zákazníků, nemusí přijít pouze o svou dobrou pověst, ale v konečném důsledku i o své zákazníky, a tedy i zisk. Zadostiučinění Náhrada nemajetkové újmy se poskytuje formou tzv. zadostiučinění, které může mít celou řadu podob. NOZ bere zřetel, zda byla újma způsobena použitím lsti či pohrůžky. Zatímco současný OZ formu zadostiučinění blíže nespecifikuje, NOZ zdůrazňuje, že má být zvoleno takové řešení, které má potenciál způsobenou újmu dostatečně účinně odčinit. Jestliže takové zadostiučinění není možné zvolit, má být poskytnuto v penězích (§ 2951). Pokud noviny zveřejní na titulní straně lživé informace způsobilé přivodit dotčené osobě nemajetkovou újmu, neměla by být zadostiučiněním pouhá omluva na posledních stranách novin, nýbrž kupříkladu omluva zveřejněná též na titulní straně. V této souvislosti NOZ dále uvádí, že při určování způsobu a výše zadostiučinění musí být brán zřetel i na další okolnosti, např. zda byla újma způsobena použitím lsti či pohrůžky, zda byly účinky újmy násobeny uváděním ve veřejnou známost, zda byl poškozený diskriminován z důvodu svého pohlaví, etnického původu apod. V těchto případech musí být výše zadostiučinění úměrně zvýšena (§ 2957). Nově je též výslovně ustanoveno, že náhradu nemajetkové újmy mohou za určitých okolností požadovat nejenom přímo dotčené osoby, ale i osoby, které újmu důvodně pociťují jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit (§ 2971). V uvedeném případě pomluvy by tak mohli náhradu nemajetkové újmy požadovat například i příbuzní poškozeného.

Okolnosti vylučující protiprávnost Nutná obrana V některých případech dochází k situacím, kdy sice určitá osoba újmu prokazatelně způsobila, nicméně bylo by zcela nevhodné po ní požadovat její náhradu. Typickým příkladem je újma způsobená při nutné obraně. Za krajní nouzi jsou považovány mimořádné situace, při kterých dochází k přímému ohrožení života či majetku.

87

Pokud někdo někoho fyzicky napadne a ten mu v obraně rozbije hodinky, útočník nemá právo požadovat náhradu škody. Toto pravidlo však neplatí absolutně. Vyloučení povinnosti hradit škodu například nenastane, pokud je obrana zjevně nepřiměřená (§ 2905). Krajní nouze Obdobná situace nastává, pokud někdo způsobí újmu v krajní nouzi. Za tu jsou považovány mimořádné situace, při kterých dochází k přímému ohrožení života či majetku. Pokud někdo při hašení požáru ve svém bytě vytopí i sousední byty, nebude povinen hradit takto způsobenou škodu. Ani toto pravidlo však neplatí bezezbytku. Neuplatní se například, pokud by uvedená osoba vyvolala požár sama nebo měla zjevně možnost nebezpečí zažehnat šetrnějšími způsoby (§ 2906). Omluvitelné vzrušení mysli Pro toho, kdo se ocitá v krajní nouzi, nebo je nucen se bránit, je zpravidla velice obtížné určit, jak intenzivnímu nebezpečí skutečně čelí. NOZ z tohoto důvodu výslovně uvádí, že při posuzování jednotlivých případů krajní nouze a nutné obrany je třeba přihlédnout k tzv. omluvitelnému vzrušení mysli (§ 2907). Pokud osoba při hašení požáru vytopí okolní byty, ačkoli by stačilo oheň udusit přikrývkou, lze toto jednání za určitých okolností omluvit strachem osoby, tedy jejím omluvitelným vzrušením mysli.

Smluvní omezení povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy Současný OZ neumožňuje, aby se osoba vzdala práva, které jí má vzniknout teprve v budoucnu. Nelze se tedy dopředu vzdát ani práva na náhradu škody či nemajetkové újmy. Víte, že? Pokud na sebe někdo přijal nebezpečí oběti, neznamená to automaticky, že se vzdal práva na náhradu škody. Pokud někdo žádá na druhém, aby mu na zahradě porazil strom, ale ten to z obavy ze vzniku škody odmítá, nemohou se tyto strany dohodnout na vyloučení budoucí možnosti požadovat náhradu škody, pokud by při kácení k nějaké došlo. NOZ v souvislosti s celkovým zvyšováním smluvní volnosti takový typ dohod již nezakazuje. Smluvní limitace náhrady újmy však nebude neomezená. Například nebude možné vyloučit povinnost nahradit újmu způsobenou úmyslně či z hrubé nedbalosti. Přihlížet se nebude ani k ujednáním, která předem omezí práva spotřebitele či jiné slabší strany na náhradu újmy (§ 2898). Možné samozřejmě nebude ani, aby se někdo vzdal práva na náhradu újmy způsobené na svých přirozených právech (například zdraví či životě).

88

Oznámení V praxi vzbuzuje relativně často problémy otázka, jaký význam má oznámení, kterým škůdce ostatní preventivně varuje před možností vzniku újmy. NOZ výslovně uvádí, že takové oznámení automaticky nevylučuje povinnost škůdce uhradit vzniklou újmu. Nicméně dodává, že toto oznámení je možné považovat za varování před nebezpečím (§ 2896). Vliv na výsledné určení povinnosti hradit škodu tedy může být nepřímý, například s ohledem na posuzování zavinění. Pokud na svůj pozemek umístí majitel ceduli s textem „Nebezpečí úrazu", nezbaví ho to povinnosti nahradit újmu, která vlivem špatného stavu pozemku vznikne procházející osobě. Umístění cedule však může mít vliv například na posouzení, zda se chodec sám nechoval nedbale a nepodílel se tak na vzniklé újmě i sám.

Náhrada za poškození věci Podle současného OZ odpovídá náhrada za zničenou část věci ceně opravy. Od ceny opravy se však zpravidla odečítá částka odpovídající zhodnocení věci její opravou oproti původnímu stavu – tedy částka odpovídající skutečnosti, že nová součást je cennější než ta nahrazovaná. Nový občanský zákoník upřednostňuje náhradu škody uvedením do předešlého provozu. Vlastník předal autoopravně svůj automobil, aby provedla celkovou prohlídku. Do automobilu, garážovaného v autoopravně, vnikli hlodavci a prokousali jeho sedadla. Cena opravy (tj. nových sedadel) sice činí 60 tis. Kč; zničená sedadla však měla (v důsledku stáří a opotřebení) cenu jen 40 tis. Kč. Za této situace plyne z OZ následující řešení: Hradí-li autobazar škodu v penězích, poskytne vlastníku jen 40 tis. Kč (cenu zničených sedadel), ačkoli vlastník musí vynaložit celých 60 tis. Kč (cenu nových sedadel). Obdobně, hradí-li se škoda uvedením do předešlého stavu, tedy autoopravna zakoupí nová sedadla (v ceně 60 tis. Kč), musí jí poškozený doplatit 20 tis. Kč. Naproti tomu, NOZ je k poškozenému vlastníkovi vstřícnější: „Při určení výše škody [...] zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit." (§ 2969). Jinými slovy, soud již nemůže opomíjet, že k obnovení možnosti užívat automobil, je nutno zakoupit nová sedadla, tedy vynaložit 60. tis. Kč, když starší a opotřebená sedadla (v ceně 40 tis. Kč) již nelze rozumně sehnat. Úmyslné či jinak zavrženíhodné poškození věci Podle současného OZ se „při určení výše škody na věci ... vychází z [tržní] ceny v době poškození". Výši náhrady neovlivní, že věc byla zničena úmyslně, či že pro poškozeného měla zvláštní, vyšší než tržní hodnotu. Vandal při vloupání úmyslně zničí fotografii zemřelé matky, jedinou, kterou poškozený má a pečlivě střeží. Opilý násilník popadne milovaného psa cizí rodiny a před jejími zraky jej brutálně utýrá. 89

NOZ postavení poškozeného posiluje, když stanoví: „Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby." (§ 296). V první příkladu úmyslně zničené matčiny fotografie se tedy poškozenému poskytne peněžitá náhrada odpovídající nikoli tržní ceně fotografie, nýbrž takové ceně, jakou fotografie měla pro samotného poškozeného. Tak může v uvedeném příkladě z okolností a důkazů vyplynout, že pro poškozeného měla fotografie cenu několika desítek tisíc, byť její tržní hodnota byla nulová. Dále NOZ obsahuje zvláštní ustanovení pro případ, že škoda byla způsobena z pohnutky zvláště zavrženíhodné či z jiného kvalifikovaného důvodu (§ 2971). V takovém případě se všem, kteří takovou škodu důvodně pociťují jako jinak neodčinitelné osobní neštěstí, nahradí nejen újma majetková (cena zničené věci), ale i nemajetková (duševní). Jinými slovy, v druhém příkladu (brutálně utýraného psa) nahradí škůdce nejen jeho cenu, jakož i cenu zvláštního citového vztahu k němu, ale navíc odškodní i způsobený psychický otřes (trestní odpovědnost pachatele tím není dotčena).

Náhrada za ublížení na zdraví a usmrcení Kdo způsobí jinému ublížení na zdraví (zlomeninu, zranění vedoucí k amputaci končetiny, ochrnutí apod.) je povinen poskytnout mu (peněžitou) náhradu. Stejně tak ten, kdo usmrtí člověka, je povinen (peněžně) odškodnit pozůstalé (manžela, děti, rodiče a další osoby, které byly usmrcenému blízké). Podle současného OZ určují peněžní náhradu za ublížení na zdraví i za usmrcení blízké osoby tabulky. Podle nich činí náhrada za ochrnutí na všechny čtyři končetiny (kvadruplegii) maximálně 360.000 Kč (tj. pouhých 15 průměrných platů); ztratí-li muž do 45 let obě varlata, obdrží 144 tis. Kč; (uvedené částky lze zvýšit, avšak jen ve zvlášť výjimečných případech). V případě usmrcení blízké osoby činí náhrada např. pozůstalému manželovi pouze 240.000 Kč. NOZ již žádné tabulky neobsahuje a neomezuje soudce v tom, aby určil spravedlivou náhradu po zohlednění veškerých okolnosti případu. Po přijetí návrhu tedy soudy přestanou vycházet z příliš nízkých částek určených vyhláškou. Navíc budou moci lépe přizpůsobit výši náhrady relevantním okolnostem a rozlišovat např., zda k amputaci končetiny došlo u vědce, anebo talentovaného sportovce; zda pozůstalý manžel, který má být odškodněn, s manželkou již nežil patnáct let, anebo s ní naopak měl velmi blízký celoživotní vztah apod.

Škoda z provozní činnosti Podle současného OZ ten, kdo vykonává provozní činnost (má např. prodejnu, řemeslnou dílnu či je elektrikářem na živnostenský list), podléhá velice přísným měřítkům. Je například za určitých okolností povinen hradit i takovou škodu, kterou nezavinil a které ani nemohl předejít. Pokud někdo úmyslně podá nesprávnou informaci, může být odpovědný za vzniklou škodu.

90

Elektrikář-živnostník opravuje elektrický rozvod. Přestože vynaložil náležitou odbornou péči, dojde – vzhledem k nepředvídatelně špatnému stavu sítě – ke zničení desítek elektrických spotřebičů v okolí. NOZ, v souladu se západoevropskými vzory, již „netrestá" bez rozdílu všechny osoby, jejichž provozní činnost vedla ke vzniku neodvratné škody. Tyto osoby se povinnosti nahradit škodu vzniklou z provozní činnosti totiž mohou zprostit, pokud prokáží, že vynaložily „veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo" (§ 2924). To ale neznamená, že by NOZ neúměrně stranil provozovatelům na úkor poškozených. Ve svém textu zákoník vymezuje druh provozů tzv. zvláště nebezpečných (§ 2925), tedy provozů, které ze své povahy vyvolávají vysoké riziko vzniku škody, a to i při vynaložení řádné či dokonce veškeré možné péče (chemická továrna, sklad výbušnin apod.). V případě těchto provozů stanoví NOZ podstatně přísnější pravidla, když jejich provozovatel je povinen hradit škodu (chemické látky např. uniknou do okolí, výbušniny explodují apod.) bez ohledu na to, zda vynaložil veškerou možnou péči. Některé druhy provozů vyvolávají takové riziko vzniku škody, že ani při vynaložení veškeré péče není možné rozumně vyloučit její případný vznik.NOZ nově také reflektuje i fakt, že v případě škod způsobených provozem zvláště nebezpečným lze jen obtížně prokazovat příčinnou souvislost. V továrně došlo k havárii a do jejího okolí tak unikly nebezpečné látky. Následně se v okolí zvýšil úhyn lesního porostu z 15% na 30% na hektar. Z toho lze usoudit (s mírnou dávkou zjednodušení), že pokud v okolí došlo k nějakému úhynu porostu, existuje 50% pravděpodobnost, že to bylo způsobeno uvedenou havárií. Podle nynějšího OZ by vlastník lesa, který byl poškozen, neobdržel žádnou náhradu, neboť nebylo bezpečně prokázáno, že k úhynu došlo v důsledku průmyslové havárie. Naproti tomu, podle NOZ by vlastník lesa náhradu obdržel, a to v míře, která odpovídá pravděpodobnosti, že škoda vznikla právě v důsledku průmyslové havárie, tedy ve výši 50% z celkové škody (§ 2925).

Újma za narušení dovolené Dny dovolené představují pro většinu lidí důležitý zdroj energie potřebné pro zbytek pracovního roku. Pokud se jí lidé rozhodnou trávit v péči cestovní kanceláře, nastává otázka, jakým způsobem má být řešena kompenzace v případě, že cestovní kancelář nedostojí svým slibům a svým klientům dovolenou zmaří. NOZ pro tyto případy po vzoru dalších členských států EU (v rámci transpozice směrnice) zavádí institut tzv. újmy za narušení dovolené. Pokud napříště cestovní kancelář například nedopraví své klienty do požadovaného letoviska, budou po ní moci požadovat nejenom navrácení ceny zájezdu ale i náhradu újmy za narušení dovolené, tedy určitou formu nemajetkové újmy (§ 2543). Náhrada této újmy by měla být hrazena zejména v případech, kdy je zájezd zcela zmařen nebo podstatně zkrácen. Například pokud rekreanti uvízli několik dní na letišti nebo byli ubytováni v nevyhovujícím hotelu.

91

Neměla by naopak dopadat na banální případy, jako například hodinové zpoždění letu. Stejně tak nebudou cestovní kanceláře povinny hradit újmu vzniklou v důsledku mimořádných situací, které nemohly předpokládat (nepřízeň počasí, požár apod.). Výše náhrady Konkrétní výše náhrady bude vždy posuzována podle míry porušení smluvních podmínek ze strany cestovní kanceláře. Zohledněny by přitom měly být i další okolnosti zájezdu jako například jeho cena, účel či osobní význam pro rekreanta. Jinou výši náhrady tak zajisté bude mít zmaření třídenního zájezdu do Krkonoš pro jednu osobu, než několikatýdenního zahraničního zájezdu, na který se celá rodina chystala několik let.

Bezdůvodné obohacení Současný OZ definuje bezdůvodné obohacení jako majetkový prospěch bez právního důvodu. NOZ tuto definici mírně upravuje, když namísto „bez právního důvodu" hovoří o obohacení bez „spravedlivého důvodu" (§ 2991). Cílem je přitom upozornit na skutečnost, že ne každý případ obohacení, u kterého nelze dovodit právní důvod, je nutné považovat za bezdůvodné obohacení. Pokud dostane číšník spropitné, je to možné považovat za obohacení bez právního důvodu, jistě však ne za obohacení bez spravedlivého důvodu. Platí zásada, že ten, kdo se bezdůvodně obohatil, by měl ochuzenému veškerý majetkový prospěch vrátit. Současný OZ v této souvislosti příliš nerozlišuje, zda se jedná o obohaceného v dobré či zlé víře, tedy zda obohacený věděl, že na plnění nemá spravedlivý nárok. I poctivý obohacený tak musí vydat (popř. nahradit) veškerý prospěch, který nabyl, a to bez ohledu na fakt, zda tímto prospěchem stále disponuje. NOZ toto pravidlo pozměňuje, když uvádí, že poctivý obohacený musí vrátit prospěch pouze do té míry, v jaké jeho obohacení trvá v době, kdy ho o vrácení požádá ochuzený (§ 3000). Pokud návštěvníkovi hotelu poskytují v průběhu pobytu omylem zdarma stravu a on se zároveň domnívá, že je zahrnuta v ceně pobytu, nebude mít hotel dle NOZ nárok požadovat dodatečně uhrazení stravy. Za současné právní úpravy by však tento nárok zřejmě měl. Mezi dalšími změnami právní úpravy bezdůvodného obohacení lze vyzdvihnout zejména:    

Bezdůvodné obohacení se nehradí, obohatil-li někdo jiného, ač věděl, že k tomu nebyl povinen. Co bylo plněno za účelem zakázaným či nemožným, se nevrací. I ten, kdo užívá věc, kterou neplatně koupil, musí poskytnout náhradu za její užívání. Při náhradě bezdůvodného obohacení lze namísto obvyklé ceny vycházet z ceny, kterou si strany sjednaly.

92

5. Mezinárodní právo Koncepční změny Ke stanovení kolizních norem mezinárodního práva soukromého je potřebné mít hmotněprávní úpravu soukromého práva. Potřeba nového zákona o mezinárodním právu soukromém (NZMPS) byla vyvolána rekodifikací soukromého práva (přijetím nového občanského zákoníku). V NZMPS najdeme mimo jiné kolizní úpravu nových institutů, které přináší NOZ. Ačkoli se z názvu vypustilo mezinárodní právo procesní, NZMPS procesní úpravu nadále obsahuje. Podle moderní teorie mezinárodního práva soukromého, zahrnuje totiž pojem mezinárodní právo soukromé v širším významu i mezinárodní právo procesní. Mezinárodním právem procesním se má na mysli souhrn norem upravujících postup justičních orgánů v řízení s mezinárodním prvkem. NZMPS reflektuje úpravu NOZ tím, že přebírá novou terminologii a zavádí nové instituty, jakým je např. svěřenský fond (§ 73 NZMPS). Nový zákon též reaguje na právní předpisy Evropské unie, které se na úpravu právních vztahů s mezinárodním prvkem často orientují. NZMPS konečně též promítá nové trendy mezinárodního práva soukromého. K nejdůležitějším patří pravděpodobně na mnoha místech odklon od hraničního určovatele státní příslušnosti k hraničnímu určovateli obvyklého pobytu Pravidla pro použití imperativních norem NZMPS výslovně zakotvuje, že imperativní normy (nebo též nutně použitelné normy) je nutné použít vždy bez ohledu na to, jakým právním řádem se poměr řídí (§ 3 NZMPS). Forma uzavření manželství se řídí právním řádem platným v místě, v němž se manželství uzavírá. Imperativní normy jiného zahraničního práva (§ 25 NZMPS) se použijí v případě, že:    

Práva a povinnosti, o které jde, mají k takovému jinému státu dostatečně významný vztah. Je to spravedlivé vzhledem k povaze těchto ustanovení, jejich účelu nebo k důsledkům, jež by vyplynuly zejména pro účastníky z jejich použití/nepoužití. Byl učiněn návrh účastníka. Obsah a platnost těchto ustanovení účastník prokázal.

Zakotvení kvalifikace Zatímco NZMPS se ve svém ustanovení § 20 zabývá řešením tzv. kvalifikačního problému, dosavadní úprava otázku kvalifikace neobsahovala. Jde o řešení otázky, pod jakou kolizní normu bude konkrétní případ spadat. Při kvalifikaci se vychází z českého práva. Je potřeba přihlédnout i k funkci, jakou normy plní ve svém právním řádu v případě, že se má na určitý poměr použít ustanovení z více než jednoho právního řádu. 93

Předběžné otázky Nově se zakotvuje kolizní úprava předběžných otázek. Předběžné otázky (§ 22) se posuzují samostatně (tzv. samostatné navázání) dle kolizních ustanovení NZMPS (§ 22 odst. 1 NZMPS). To neplatí, pokud není pro předběžnou otázku dána pravomoc českých soudů (tzv. nesamostatné navázání). Statusové otázky NZMPS obsahuje specifickou úpravu práva rozhodného pro statusové otázky (např. právnické osoby v § 30 NZMPS). Podle současné úpravy ustanovení § 3 ZMPS platí obecné pravidlo, dle něhož se nerozlišuje mezi fyzickou a právnickou osobou. Hraniční určovatel obvyklého pobytu NZMPS nově pracuje s tzv. hraničním určovatelem obvyklého pobytu namísto hraničního určovatele státní příslušnosti (lex patriae). Pojem obvyklý pobyt je v současné době dostatečně vyložen soudní praxí. Výkladem tohoto pojmu se zabýval i Evropský soudní dvůr (například ve věci 76/76 Di Paolo (1977) ESD 315, odst. 17-20). Podle názoru soudu se obvyklým pobytem rozumí místo, které má pro dotyčnou osobu charakter stálosti, je stálým nebo obvyklým centrem jejích zájmů. V tomto kontextu by měla být brána v úvahu zejména rodinná situace zaměstnané osoby; důvody, které ji vedly k přestěhování; délka a kontinuita jejího pobytu; skutečnost, že má v místě stabilní zaměstnání apod. Obvyklým pobytem se nerozumí místo obvyklého pobytu tak, jak je definováno v § 2 písm. r) zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Registrované partnerství Novou kolizní úpravu registrovaného partnerství nalezneme v § 67 NZMPS. Způsobilost k uzavření registrovaného partnerství, způsob jeho uzavření, zrušení, neplatnost a neexistence takového partnerství se řídí právním řádem státu, v němž se registrované partnerství uzavírá nebo uzavřelo. Stejný právní řád se použije i pro úpravu osobních a majetkových poměrů partnerů. Pokud bylo registrované partnerství uzavřeno v České republice, pak českým soudům přísluší rozhodovat o zrušení, neplatnosti a neexistenci takového registrovaného partnerství. To platí také v případě, že alespoň jeden z partnerů je státním občanem České republiky a má obvyklý pobyt v České republice. Podrobnější úprava dědického práva NZMPS obsahuje podrobnější kolizní úpravu dědického práva, což je dáno rozsáhlejší úpravou dědického práva v novém občanském zákoníku. Více se zohledňuje vůle zůstavitele a dochází také k změně hraničního určovatele. Závazkové právo Co se týče práva závazkového, NZMPS se soustředí na situace neupravené v nařízení Řím I. (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro 94

smluvní závazkové vztahy) a Řím II. (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy). Jedná se tak například o úpravu pojistné smlouvy, timeshare, kolizní úpravu jednostranných právních jednání, zajištění závazku aj. V souladu s úpravami v jiných právních řádech i se zachovávanou praxí a nařízením Řím I. a Řím II. se nepřipouští přijímání zpětného a dalšího odkazu (§ 21 NZMPS) ve vztazích závazkového práva a pracovního práva. Úprava směnek a šeků Ustanovení o mezinárodním právu směnečném a šekovém jsou v současné době obsažena v zákoně č. 191/1950 Sb., směnečném a šekovém. NZMPS ale nově zahrnuje i kolizní úpravu směnek a šeků. Řízení o úpadku NZMPS upravuje také řízení o úpadku s mezinárodním prvkem, a to v návaznosti a v rozsahu neupraveném v nařízení Rady 1346/2000 o úpadkovém řízení. České soudy mohou zahájit a vést insolvenční řízení, pokud:   

Má dlužník v České republice provozovnu. Žádá-li o to věřitel s obvyklým pobytem nebo sídlem v České republice. Nebo vznikla-li pohledávka věřitele při činnosti této provozovny.

Účinky řízení jsou v tomto případě omezeny na majetek v České republice (§ 111 odst. 2 NZMPS). Insolvenční správce vykonává své pravomoci i na území cizího státu, pokud mu to právní řád tohoto cizího státu umožňuje a v mezích tohoto právního řádu. Cizí rozhodnutí ve věcech úpadkového řízení se uznávají za podmínky vzájemnosti. A to v případě, že v cizím státě, v němž byla vydána, jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka a pokud dlužníkův majetek v České republice není předmětem již zahájeného řízení. Rozhodčí řízení NZMPS nově kolizně upravuje rozhodčí řízení včetně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. Úprava rozhodčího řízení s mezinárodním prvkem se tak vyjímá ze zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Přípustnost rozhodčí smlouvy se posoudí podle českého právního řádu. Ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy se posoudí podle právního řádu státu, v němž má být vydán rozhodčí nález (§ 117 odst. 1 NZMPS). Právem rozhodným pro spor je právo zvolené stranami. Pokud strany toto právo nezvolily, určí je rozhodci na základě ustanovení NZMPS. Rozhodcem může být i cizinec, je-li podle právního řádu státu, jehož je občanem, způsobilý k právním jednáním; postačí však, je-li plně způsobilý k právním jednáním podle českého 95

právního řádu. Rozhodce může rozhodnout spor podle zásad spravedlnosti, pokud ho strany k tomu výslovně pověřily. Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě budou v České republice uznány a vykonány jako české rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Uznání cizího rozhodčího nálezu se nevyslovuje zvláštním rozhodnutím. Cizí rozhodčí nález se uznává tím, že se k němu (při zachování podmínek § 120 a 121 NZMPS) přihlédne, jako by šlo o český rozhodčí nález. Výkon rozhodnutí cizího rozhodčího nálezu se nařizuje rozhodnutím českého soudu, které je třeba odůvodnit. Do NZMPS se zakotvuje i mezinárodní ochrana spotřebitele v rozhodčím řízení přijatá novelou č. 19/2012 Sb.

96

8. Obchodní korporace Zrušení obchodního zákoníku Stávající obchodní zákoník (ObchZ) byl přijat v roce 1991. Tedy v době, kdy se soukromé právo teprve probouzelo z devastace nastolené po roce 1950 a kdy s ním byly pramalé zkušenosti. Jeho tvůrci se při práci inspirovali především zákoníkem mezinárodního obchodu, prvorepublikovou a německou právní úpravou, přičemž výsledkem byla nesourodá směsice pravidel, která si již záhy po své účinnosti vyžádala řadu novelizací. S častými změnami se zákoník potýkal i v další době své existence. Důvodem byly nejenom potřeby transformující se ekonomiky, ale i nutnost harmonizace s právem EU. Nakonec se obchodní zákoník vyvinul do podoby celistvého kodexu, který vedle občanského zákoníku vytvořil vlastní a do určité míry nezávislou větev soukromého práva. Takto rozdělené soukromé právo pochopitelně přinášelo nemalé komplikace, když v některých případech nebylo jasné, jakým zákoníkem (občanským nebo obchodním) se mají konkrétní právní vztahy řídit. Z tohoto a mnoha jiných důvodů bylo v rámci rekodifikace rozhodnuto o zrušení obchodního zákoníku a integraci soukromého práva do zákoníku občanského. Nový občanský zákoník (NOZ) se tak stal středobodem soukromého práva. Podstatná část ustanovení ObchZ byla zrušena spolu s tímto předpisem, část ustanovení však byla přenesena do NOZ (např. obecná ustanovení o obchodním tajemství, firmě či ustanovení o některých smluvních typech a zajištění závazků). Pouze pro právní úpravu obchodních společností a družstev, která je dnes obsažena v druhé části ObchZ, byl vyhrazen nový zvláštní zákon, a sice zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích.

Zákon o obchodních korporacích Zákon o obchodních korporacích (ZOK) představuje druhou část rekodifikace soukromého práva, která úzce navazuje na NOZ. Jak vyplývá z výše uvedeného, tento zákon nemá být pokračovatelem obchodního zákoníku, nýbrž zvláštním předpisem, který se zabývá úzce vymezeným okruhem právnických osob – obchodními korporacemi. Pod pojem obchodní korporace ZOK zahrnuje všechny formy obchodních společností (spol. s ručením omezeným, akciovou spol., komanditní spol., veřejnou obchodní spol., evropskou spol. a evropské hospodářské zájmové sdružení) i družstev (tedy družstvo v užším smyslu, bytové družstvo, sociální družstvo a evropské družstvo), nicméně jeho úprava dopadá především na tuzemské formy těchto korporací, neboť ty evropské jsou primárně upraveny zvláštními předpisy EU. ZOK upravuje základní podmínky fungování obch. korporací – od jejich založení, přes rozložení vnitřní struktury orgánů, odpovědnosti členů těchto orgánů, činnosti v rámci 97

koncernů až po jejich zrušení. Přesto v jeho textu nenalezneme všechny tyto podmínky. Některé jsou řešeny na obecnější úrovni v NOZ, jiné naopak na úrovni specifičtější ve zvláštních zákonech (např. v zákoně o přeměnách obch. společností či v zákoně o veřejných rejstřících). ZOK je tedy nutné chápat jako podstatný, nicméně stále jen dílčí článek víceúrovňové struktury právní úpravy obchodních korporací, a nikoliv jako všezahrnující kodex těchto organizací.

Koncepční změny Kontinuita Jak již bylo uvedeno, ZOK věcně odpovídá především druhé části současného obchodního zákoníku, který se věnuje obchodním společnostem a družstvům. Tuto právní úpravu zákon z části přebírá, nicméně v mnohém ji také modifikuje a doplňuje. Hlavním cílem změn je přitom vytvoření moderního a podnikatelsky atraktivního právní prostředí, které by dokázalo konkurovat jiným státům EU, a které by dostatečně motivovalo obchodní korporace k působení v ČR Systematika a přehlednost ZOK se snaží stejně jako NOZ o co nejjednodušší podání právního textu. Kromě celkové kultivace vyjadřování tak ze zákona mimo jiné odstraňuje nepotřebné definice, snižuje počet nepřehledných vnitřních odkazů či počet a délku odstavců jednotlivých paragrafů. Oproti dosavadní právní úpravě obchodních společností a družstev přináší ZOK také mnohem propracovanější systematiku uspořádání pravidel. Právní úprava je rozdělena do několika úrovní podle míry své obecnosti. Na vrcholu hierarchie stojí obecná ustanovení občanského zákoníku o právnických osobách (§ 118 – 209) a korporacích (§ 210 – 213), následuje obecná úprava obchodních korporací (§ 1 – 94) a jejich konkrétních forem (např. s.r.o. – § 132 – 242) v ZOK. Pokud tedy například část ZOK věnovaná s.r.o. neobsahuje veškerá potřebná ustanovení (např. o její likvidaci), je třeba využít právní úpravu na obecnější úrovni, např. v NOZ. Tento vytváří kompaktnější strukturu, u které je mnohem menší riziko výskytu mezer či jiných nedostatků. Racionálnější zapracování evropského práva Řada pravidel korporačního práva je určována právem EU. Nezřídka jsou však evropská pravidla do českého práva zaváděna způsobem přísnějším, než právo EU skutečně požaduje. Příkladem mohou být nejen ustanovení o akciové společnosti (např. § 196a ObchZ), ale i některá ustanovení o společnosti s ručením omezeným, na které nebylo komunitární právo původně ani cíleno (např. zákaz řetězení). ZOK tento přístup „přílišného aktivismu" přehodnocuje a snaží se (pokud to není vzhledem k závazkům ČR nezbytné) zachovávat co nejvyšší míru smluvní svobody.

98

Liberalizace i ochrana Liberalizace, nebo-li uvolňování pravidel, je v současnosti jedním z nejvýraznějších trendů regulace obchodních korporací v Evropě. ZOK se snaží tento směr následovat. Snižuje tedy celkový počet donucujících ustanovení, odstraňuje přílišnou kasuistiku a detailnost úpravy. V rámci tohoto procesu však klade důraz i na to, aby jím přinášené změny nesnižovaly úroveň ochrany zájmů věřitelů, minoritních společníků, spotřebitelů apod. Cílem zákona totiž není bezbřehá volnost, ale systém, který na jedné straně příliš neomezuje podnikání a na druhé straně chrání ty, kteří nemají dostatečný vliv nebo dostatečné informace. Uvolnění některých pravidel je tak vyváženo důkladnější regulací těch, kdo spravují majetek obchodních společností a družstev (jednatelé, představenstvo apod.) a jejich chování (např. pomocí pravidel o střetu zájmů, o vyloučení z výkonu funkce, o péči řádného hospodáře a odpovědnosti apod.).

Správa obchodních korporací Správou obchodních korporací (tzv. corporate governance) se rozumí především systém rozložení práv a povinností mezi jednotlivými stranami zainteresovanými v obchodní korporaci – zejména mezi společníky (resp. akcionáři), statutárními orgány, výkonným managementem, věřiteli apod. Víte, že? ZOK přináší mnohem propracovanější systematiku uspořádání pravidel. Cílem je takové nastavení, které bude na jedné straně umožňovat efektivní řízení obchodní společnosti, na druhé straně zaručí dostatečnou ochranu práv zúčastněných stran (např. ochranu věřitelů před krácením). Vzhledem k tomu, že došlo k částečnému rozvolnění některých ustanovení dosavadního obchodního zákoníku, doznala regulace správy obchodních korporací několik změn směřujících k přísnější a ucelenější právní úpravě. Oproti dnešní úpravě se například věnuje více pozornosti vzniku smlouvy o výkonu funkce, tedy smlouvy, na jejímž základě členové orgánů obchodní korporace spravují její majetek. Zvláštní pozornost přitom byla věnovaná otázkám odměňování a odpovědnosti za škodu (§ 51 ZOK a násl.). Dále došlo k důslednějšímu rozpracování konceptu řádného hospodáře a jeho doplnění o korektiv tzv. podnikatelského úsudku (§ 51 násl. ZOK ve spojení s § 159 NOZ). ZOK tak zavádí konstrukci, dle které mají členové orgánů při správě společnosti nebo družstva na jedné straně povinnost jednat s péčí řádného hospodáře (loajálně, pečlivě a informovaně) a na druhé straně právo vyvinění se z případné odpovědnosti za škodu, pokud prokáží, že vzhledem ke všem okolnostem jednali řádně a nemohli újmu předpokládat (např. v návaznosti na selhání kapitálového trhu nebo neočekávatelné změny ceny ropy apod.).

99

Pomocnou ruku k uvedenému účelu podává i zákonem konstruovaná povinnost člena orgánu informovat o každém střetu zájmu, který by se mezi ním a obchodní korporací mohl objevit (§ 54 a násl. ZOK). V neposlední řadě byla pravidla správy doplněna o možnost soudu, aby vyloučil toho, kdo porušuje své povinnosti nebo přivedl obchodní korporaci do úpadku, z výkonu funkcí člena orgánů jakékoli společnosti nebo družstva (§ 63 a násl. ZOK). Tím se dává tomu, kdo neplní řádně své povinnosti najevo, že může přijít i o schopnost se v dané branži realizovat, když fakticky bude vyloučen z možnosti své dosavadní obživy. Toto pravidlo je doplněno o zavedení ručení člena statutárního orgánu korporace za její dluhy, pokud došlo k jejímu úpadku a pokud tomu rozumnými prostředky nezabránil (§ 68 ZOK).

Podnikatelská seskupení (koncerny) Dosavadní regulace podnikatelských seskupení vycházela z německé regulace a stála na složité kombinaci smluvního a faktického koncernu. Tato cesta byla a je kritizována, a to zejména na úrovni odborných studií EU, resp. doporučení Evropského parlamentu. Koncepčně se proto ZOK od dosavadního trendu odlišuje a zavádí třístupňovou regulaci podnikatelského seskupení – prosté ovlivnění, ovládání a koncern. S každým stupněm se přitom pojí mírně odlišná sada pravidel. První stupeň stojí na předpokladu, že ovlivní-li někdo podstatným způsobem jednání jiné osoby k její újmě, odpovídá za ni a věřitelům navíc ručí za splnění dluhů, které z důvodů jeho ovlivnění nemohly být uspokojeny. ZOK tak garantuje, že ovlivnění je sice možné, ale ovlivňovatel musí přímo uhradit újmu, která komukoliv vznikne (§ 71 ZOK). Pokud by však chtěl využít koncernu jakožto nástroje optimalizace řízení koncernových společností, musí je podřídit jednotnému řízení – tedy řízení, které systematicky sleduje koncernový zájem. Když tato skutečnost nastane, nemusí ovlivňovatel přímo hradit újmu, která v důsledku jeho jednání vznikne, musí však navíc prokázat, že újma vznikla v koncernovém zájmu a že výhody nebo nevýhody, které s ní souvisí budou v rámci koncernu vyváženy (§ 72 ZOK). ZOK tak vychází ze zahraničních zkušeností a vystavuje koncern jako funkční ekonomickou entitu, aniž by jí dával právní subjektivitu. Zároveň připouští, že koncern funguje jako proměnný celek, a není proto důvodné řešit každou jednotlivost, pokud nejsou ve výsledku členové koncernu poškozeni.

Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) představuje jednoznačně nejpoužívanější formu obchodní společnosti u nás, přičemž oblibě se těší zejména u drobných a středních podnikatelů. Víte, že? Společnost s ručením omezeným bude možné založit i za 1 Kč. 100

Spolu s akciovou společností je tato společnost řazena mezi tzv. kapitálové společnosti, pro něž jsou charakteristické znaky jako: účast společníků formou poskytnutého kapitálu, oddělení majetku společníků od majetku společnosti a nízké riziko ručení společníků za závazky společnosti. S.r.o. tuto definici naplňuje pouze s tím rozdílem, že oproti běžným kapitálovým společnostem předpokládá vyšší míru osobní angažovanosti společníků na chodu společnosti. Podíl na společnosti Nová právní úprava s.r.o. si klade za cíl především umožnit její jednodušší a flexibilnější fungování. Snad nejvýraznějším projevem této snahy je uvolnění právní úpravy podílu. Oproti dnešnímu stavu tak bude moci například jedna osoba vlastnit více než jeden podíl (§ 135 odst. 2 ZOK). Pokud v současnosti společník drží 30% podíl a k němu zakoupí další 30% podíl, „srostou" mu oba podíly do jednoho 60% podílu. Napříště k tomuto „srůstání" docházet nemusí, společník tak bude moci např. svůj druhý 30% podíl prodat, aniž by musel postupovat zbytečnou proceduru rozdělování svého podílu. Snadnější bude i převod podílu na další osoby, a to zejména pokud společenská smlouva určí, že podíl je vtělen do tzv. kmenového listu, tedy cenného papíru na řad (§ 137 ZOK). K převodu podílu tak bude moc dojít pouze na základě ústní smlouvy předáním kmenového listu s příslušným rubopisem. Variabilnější budou moci být podíly i co do práv, která jsou s nimi spojena (§ 135 ZOK). Společenská smlouva bude nově moci připustit, aby s určitým druhem podílů byla spojena zvláštní práva jako např. větší váha hlasů v některých otázkách či přednostní právo na výplatu zisku. S celkovým uvolněním souvisí i rozšíření případů, za kterých může společník ze společnosti jednostranně vystoupit. Dle nové úpravy k tomu bude moci dojít v případě, že společník nesouhlasil s některým z vybraných rozhodnutí valné hromady (např. o povaze podnikání společnosti – § 202 ZOK či o příplatkové povinnosti – § 164 ZOK), popřípadě pokud mu byl bezdůvodně odepřen souhlas k převodu podílu (§ 207 odst. 3 ZOK). Základní kapitál Další změnou je upuštění od spoléhání se na základní kapitál. Dosavadní právo předpokládalo, že s.r.o. musí vytvořit základní kapitál ve výši 200.000,- Kč a ten do 5 let splatit. Vytvořil se tak dojem, že je tím garantována ochrana věřitelů. Ve skutečnosti však zákon společnost nenutil, aby takovouto hotovost udržovala, resp. aby měla majetek v této hodnotě. Základní kapitál se tak změnil v pouhou účetní položku, která má pro ochranu věřitelů pramalý význam. Tuto skutečnost ZOK akcentuje a stejně jako např. právo polské, francouzské či německé stanoví, že základní kapitál může být i jen 1 Kč (§ 142 ZOK). V návaznosti na to se však také stanoví, že ochranu věřitelů zajišťují kromě ustanovení o správě majetku společnosti a odpovědnosti také pravidla o testu insolvence, které společnosti zakazují poskytovat určitá plnění v případě, že by si tím způsobila úpadek (§ 40 ZOK). 101

Věřitelům se tak dostává bezpečnější ochrany, při které není spoléháno na fiktivní částku v účetnictví, ale stojí se na reálném stavu majetku společnosti a odpovědnosti jednatelů.

Akciová společnost Akciová společnost (a.s.) je typickým představitelem kapitálové obchodní společnosti. Společníci, resp. akcionáři se na ní podílejí poskytnutým kapitálem, přičemž samotný chod řídí profesionální management. Dalšími atributy je i nemožnost ručení akcionářů za závazky společnosti či téměř neomezená převoditelnost podílů (resp. akcií). Co do využití je akciová společnost vhodná především pro správu a provoz větších podniků, u kterých je potřeba velká kumulace kapitálu. Akciová společnost je z velké části regulována evropským právem, a proto je nejméně přístupná změnám. I přes tyto limity však ZOK přinesl celkem výrazné úpravy. Kromě celkové systematiky došlo ke změnám i celé řady konkrétních aspektů jako je variabilita akcií, rozložení vnitřních orgánů společnosti apod. Akcie Obdobně jako u s.r.o. se zavádí možnost, aby akcionář vlastnil akcie různého druhu – tedy je zcela na společnosti, aby si ve svých stanovách určila, jaké druhy akcií vydá (§ 276 a násl. ZOK). Kromě kmenových (tedy běžných) akcií tak může vydat i akcie se zvláštními právy, které spočívají například v rozdílném podílu na zisku či váze hlasů. Tato variabilita však není bezmezná, neboť určitá omezení vyplývají například ze zásad stejného zacházení či dobrých mravů. Zákon též výslovně zakazuje, aby s akciemi bylo spojeno právo na úrok bez ohledu na hospodářské výsledky společnosti. Novinkou jsou i tzv. kusové akcie, které nemají jmenovitou hodnotu. Ta se odvíjí od toho, kolik jich bylo reálně vydaných (§ 257 ZOK). Pokud společnost vydala např. 10 kusových akcií, představuje jedna akcie 10% podíl. Pokud jich následně vydá dalších 10, jedna akcie bude představovat podíl 5 %. Tyto akcie nejenom rozšiřují investorské možnosti, ale také ulehčují takové změny základního kapitálu, které se promítají do jmenovité hodnoty akcií (např. při zvyšování z vlastních zdrojů), neboť v případě kusových akcií není nutné podstupovat nákladné vyznačování nové jmenovité hodnoty akcií. Praxe též jistě ocení dořešení některých drobností, které ovšem problémy. Jedná se například o výslovné umožnění nahrazení mechanickým otiskem, v případě že tato akcie má ochranné prvky ZOK), či výslovné zakotvení dobrovolné výměny akcií, ke které případech poškození listu akcie (§ 542 – 543 ZOK). Orgány a.s.

102

způsobovaly nemalé podpisu akcie jeho proti padělání (§ 260 dochází například v

Inspirován úpravou evropské společnosti nabízí ZOK možnost, aby si zakladatelé vybrali, zda má mít jejich společnost dualistickou či monistickou strukturu řídících orgánů. Zatímco v rámci prvně jmenované je vedle valné hromady nutné zřídit představenstvo a dozorčí radu (§ 435 a násl. ZOK), v rámci druhé se namísto těchto dvou orgánů zřizuje správní rada doplněná o statutárního ředitele (§ 456 a násl. ZOK). ZOK navíc nově umožňuje, aby uvedené orgány byly jednočlenné. Ve svém důsledku tak v čele společnosti může stát pouze jeden člen správní rady zastávající zároveň funkci statutárního ředitele. Taková struktura může vyhovovat především začínajícím podnikatelům, kteří ocení nižší náklady na správu své společnosti (za současného stavu je počet členů volených orgánů a.s. minimálně šest – tři v dozorčí radě a tři v představenstvu).

Přechod na nové podmínky ZOK nabude stejně jako nový občanský zákoník účinnosti 1. 1. 2014. Bezprostřední dopad na život korporace budou mít po tomto datu především donucující ustanovení zákona, tedy ta ustanovení, od kterých se nelze smluvně odchýlit (např. pravidla o koncernech). Pokud bude vnitřní dokumentace korporace (např. stanovy) v rozporu s donucujícími ustanoveními ZOK, je korporace povinna přizpůsobit jejich znění nové právní úpravě do 6 měsíců od účinnosti zákona (tj. do 1. 7. 2014). Pokud tak neučiní, může jí v konečném důsledku hrozit až soudní zrušení (§ 777 ZOK). Ta část vnitřních ustanovení, která nebude v rozporu s donucujícími ustanoveními ZOK, zůstane nadále v platnosti, přičemž za jejich součást budou považována i ta pravidla, která pro korporace dosud vyplývala přímo z ObchZ. Aby nedocházelo ke konfliktům staré a nové právní úpravy, dává ZOK obchodním korporacím možnost, aby do dvou let od nabytí účinnosti rozhodly, že se plně podřizují nové právní úpravě (tzv. opt-in). V takovém případě již ustanovení dosavadního ObchZ na obchodní korporace bezprostředně dopadat nebudou. Zvláštní přechodné ustanovení zavádí ZOK pro smlouvy o výkonu funkce (§ 777 odst. 3 ZOK). Tyto smlouvy (např. smlouva o výkonu funkce jednatele) je nutné uzpůsobit nové úpravě do 6 měsíců od nabytí účinnosti ZOK. V opačném případě platí, že je výkon funkce bezplatný. Za další změny s výrazně praktickými dopady je možné označit zrušení povinnosti volit část členů dozorčí rady zaměstnanci, uvolnění pravidel rozhodování na valné hromadě (např. možnost snížit kvórum usnášeníschopnosti či možnost kumulace funkcí) či připuštění, aby členem orgánu byla přímo právnická osoba.

103