Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa
NOVÉ NETRADIČNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU New non-traditional forms of tourism Bakalářská práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
doc. RNDr. Jiří Vystoupil, CSc
Vojtěch Mareš Brno, červen 2009
J mé no a p ř í j mení aut or a:
Vojtěch Mareš
Ná z e v di pl omové pr áce:
Nové netradiční formy cestovního ruchu
Ná z e v pr áce v anglič t i ně:
New non-traditional forms of tourism
Ka t e dr a:
Regionální rozvoj a správa
Ve doucí di pl omové pr áce:
doc. RNDr. Jiří Vystoupil, CSc
Rok obhaj oby:
2009
Anotace Cílem této práce „Nové netradiční formy cestovního ruchu“ je poznat, které nové formy cestovního ruchu jsou vyuţívány na území České republiky. Nejprve jsou vysvětleny formy tradičního cestovního ruchu poté jsou naznačeny nové formy cestovního ruchu, které se objevují v nedávných letech. Je porovnáváno vyuţití těchto nových forem cestovního ruchu v jiných evropských zemích se stavem v České republice. V poslední části jsou navrţeny moţnosti rozvoje v některých krajích České republiky.
Annotation The aim of the thesis "New non-traditional forms of tourism" is to identify the new forms of tourism that are used in the Czech Republic. First, the paper describes the traditional forms of tourism. Second, the recent forms of tourism, which have been emerging in the last X years, are discussed. The thesis compares the utilization of these new forms in other European countries with the situation in the Czech Republic. In the last part of the thesis the development possibilities in some regions of the Czech Republic are suggested.
Klíčová slova Cestovní ruch, rozvoj cestovního ruchu, moţnosti cestovního ruchu, formy cestovního ruchu
Keywords Tourism, tourism development, possibilities of tourism, forms of tourism
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Nové netradiční formy cestovního ruchu vypracoval samostatně pod vedením doc. RNDr. Jiřího Vystoupila, CSc. a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 20. května 2009
vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval doc. RNDr. Jiřímu Vystoupilovi, Csc. za cenné připomínky, vstřícnost a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 9 1 TRADIČNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU ............................................................................................ 11 1.1 DEFINICE CESTOVNÍHO RUCHU .............................................................................................................. 11 1.2 ZÁKLADNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU ........................................................................................... 11 1.2.1 Rekreační cestovní ruch ................................................................................................................................ 11 1.2.2 Kulturně poznávací cestovní ruch ................................................................................................................. 11 1.2.3. Společensky orientovaný cestovní ruch ....................................................................................................... 12 1.2.4. Sportovně orientovaný cestovní ruch ........................................................................................................... 12 1.2.5. Specificky orientovaný cestovní ruch .......................................................................................................... 12 1.3 DALŠÍ ZÁKLADNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU ................................................................................ 13 2 NETRADIČNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU ...................................................................................... 14 2.1 VENKOVSKÁ TURISTIKA........................................................................................................................... 14 2.1.1 Ekoturistika ................................................................................................................................................... 14 2.1.2 Agroturistika ................................................................................................................................................. 15 2.1.3 Ekoagroturistika ............................................................................................................................................ 15 2.2 DOBRODRUŢNÁ TURISTIKA ..................................................................................................................... 16 2.2.1 "Tvrdá" dobrodruţná turistika ...................................................................................................................... 16 2.2.2 "Měkká" dobrodruţná turistika ..................................................................................................................... 16 2.3 LOVECKÝ CESTOVNÍ RUCH...................................................................................................................... 17 2.4 PROFESNĚ NEBO EKONOMICKY MOTIVOVANÝ CESTOVNÍ RUCH (MICE) ................................... 17 2.4.1 Kongresový cestovní ruch............................................................................................................................. 18 2.4.2 Obchodní cestovní ruch ................................................................................................................................ 18 2.4.3 Cestovní ruch veletrhů a výstav .................................................................................................................... 18 2.4.4 Incentivní cestovní ruch ................................................................................................................................ 18 2.5 ZDRAVOTNĚ ORIENTOVANÝ CESTOVNÍ RUCH .................................................................................. 19 2.5.1 Lázeňský cestovní ruch ................................................................................................................................. 19 2.5.2 Ostatně zdravotně orientovaný cestovní ruch ............................................................................................... 19 2.6 MĚSTSKÝ CESTOVNÍ RUCH ...................................................................................................................... 19 2.7 SPORTOVNÍ CESTOVNÍ RUCH .................................................................................................................. 20 2.8 SPECIÁLNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU ............................................................................................. 20 3 NETRADIČNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU V ČESKÉ REPUBLICE A V ZAHRANIČÍ ............ 21 3.1 EKOTURISTIKA ............................................................................................................................................ 21 3.1.1 Ekoturistika v ČR.......................................................................................................................................... 21 3.1.2 Ekoturistika ve světě ..................................................................................................................................... 23 3.1.3 Ekoturistika v Evropě ................................................................................................................................... 25 3.2 AGROTURISTIKA A EKOAGROTURISTIKA ............................................................................................ 28
3.2.1 Agroturistika a ekoagroturistika v ČR .......................................................................................................... 28 3.2.2 Agroturistika a ekoagroturistika v Evropě .................................................................................................... 30 3.3 SPORTOVNÍ, LOVECKÝ A DOBRODRUŢNĚ ORIENTOVANÝ CESTOVNÍ RUCH ............................. 30 3.3.1 Sportovní, lovecký a dobrodruţně orientovaný cestovní ruch v ČR ............................................................. 30 3.3.2 Sportovní, lovecký a dobrodruţně orientovaný cestovní ruch v Evropě....................................................... 32 3.4 CESTOVNÍ RUCH MICE (profesně orientovaný cestovní ruch) .................................................................. 33 3.4.1 Cestovní ruch MICE v ČR ........................................................................................................................... .33 3.4.2 Cestovní ruch MICE v Evropě ...................................................................................................................... 34 3.5 ZDRAVOTNĚ ORIENTOVANÝ CESTOVNÍ RUCH .................................................................................. 36 3.5.1 Zdravotně orientovaný cestovní ruch v ČR .................................................................................................. 36 3.5.2 Zdravotně orientovaný cestovní ruch v Evrop .............................................................................................. 38 3.6 MĚSTSKÁ TURISTIKA V ČR A V EVROPĚ .............................................................................................. 39 3.7 SPECIÁLNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU V ČR A V EVROPĚ .......................................................... 39 4 MOŽNOSTI ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU VE VYBRANÝCH KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY ......................................................................................................................................... 41 4.1 JIHOMORAVSKÝ KRAJ ............................................................................................................................... 41 4.1.1 Předpoklady Jihomoravského kraje pro rozvoj cestovního ruchu................................................................. 41 4.1.2 Moţnosti a doporučení rozvoje Jihomoravského kraje ................................................................................. 42 4.2 STŘEDOČESKÝ KRAJ .................................................................................................................................. 43 4.3 JIHOČESKÝ KRAJ ......................................................................................................................................... 46 ZÁVĚR
........................................................................................................................................................... 49
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................................ 51 SEZNAM ORRÁZKŮ ........................................................................................................................................ 55 SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................................................... 56 SEZNAM TABULEK .......................................................................................................................................... 56 SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................................................. 57
ÚVOD Téma cestovního ruchu je široce diskutovaným tématem, týkajícím se prakticky všech států světa. Je to důleţitý ekonomický i sociální ukazatel, který dává lidem/cestujícím najevo co a kde je ţádáno. I kdyţ se můţe zdát, ţe cestovní ruch je pouze malou součástí národních ekonomik, kdyţ si uvědomíme souvislosti vidíme, ţe cestovní ruch ovlivňuje přímo především malé a střední podnikatele (pohostinství, ubytovací sluţby, prodej suvenýrů,…) a nepřímo další oblasti ekonomiky při vyuţívání poskytovaných sluţeb návštěvníky. Pro další vývoj ekonomické situace a kvůli mezinárodní integraci je nutno rozvoj cestovního ruchu podporovat i ústředními nástroji. V České republice je tímto nástrojem střednědobý strategický dokument vlády pro rozvoj moţností cestovního ruchu, nazvaný „Koncepce státní politiky cestovního ruchu na období 2007-2013“. Cílem této politiky je pomocí legislativních zásahů vytvářet podmínky pro rozvoj cestovního ruchu v naší zemi. Vládní příspěvková organizace „Czechtourism“ zase prezentuje Českou republiku na zahraničních i domácích trzích.[1] Cestovní ruch jako takový má několik dlouhodobě známých klasických forem, které v minulém období naprosto dominovaly. Tyto formy cestovního ruchu budou popsány v 1.kapitole. Cílem této práce je naopak pokusit se najít nové, netradiční formy, které korespondují s vývojem společnosti. Moţnosti a trendy tohoto netradičního cestovního ruchu na území České republiky budou popsány ve 2.kapitole. V kapitole číslo 3 budou nastíněny ty formy netradičního cestovního ruchu, které se setkaly s úspěchem v jiných zemích a pokusím se zde o porovnání podmínek pro tento cestovní ruch a rozvoj těchto forem v České republice a výše uvedených zemí. Ve 4.kapitole se budu zabývat formami cestovního ruchu, typickými pro vybrané kraje České republiky, předpoklady které tyto kraji v oblasti rozvoje cestovního ruchu mají a pokusím se nastínit některé moţnosti rozvoje, které se dají v těchto krajích vyuţít.
9
Tato práce je zpracována na základě několika publikací, ze kterých jsem čerpal převáţně na 1.část práce. Kapitoly další, 2 a 3, týkající se netradičních forem cestovního ruchu a porovnáním forem turismu v České republice a Evropě, jsou tvořeny především informacemi z internetových zdrojů různých organizací a jiných subjektů relevantních tématu, protoţe písemného materiálu, který by se týkal dané problematiky není k nalezení mnoho. V kapitole číslo 4, týkající se moţností rozvoje cestovního ruchu ve vybraných krajích, je čerpáno z internetových stránek vybraných krajů. Veškeré poţité zdroje, citace, prameny apod. jsou pouţívány a uvedeny podle nejnovější směrnice č.2/2009 a norem ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2, uvedených v poţadavcích pro vypracování bakalářské práce.
10
TRADIČNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU 1.1
Definice cestovního ruchu
Samotných definic cestovního ruchu existuje několik, zde je brána v potaz definice podle Světové organizace cestovního ruchu (WTO), podle které můţeme tento proces definovat jako „aktivitu osob, kteří cestují a pobývají v místech mimo své obvyklé prostředí více neţ 24 hodin a méně neţ 1 rok za účelem rekreace, rozvoje poznání a komunikace mezi lidmi“.
1.2
Základní formy cestovního ruchu [2]
Formy cestovního ruchu jsou odvozeny především od motivace účastníků na cestovním ruchu. 1.2.1
Rekreační cestovní ruch
Jedná se o doposud nejrozšířenější formu cestovního ruchu, která je spojena především s rekreací a regenerací fyzických i duševních sil účastníka. Tato forma se nevyznačuje pouze pasivním odpočinkem, ale důleţitou součástí především psychické regenerace je i odpočinek aktivní, který se vyznačuje návštěvou přírody, kulturních událostí, památek či sportovními aktivitami. Zvláštní formou tohoto cestovního ruchu je u nás dříve tak oblíbené chalupaření a chataření, které se projevuje stavbou či pronájmem těchto objektů v okolí hlavně velkých měst v blízkosti vodních toků, lesoparků a volné přírody. 1.2.2
Kulturně poznávací cestovní ruch
Tato forma cestovního ruchu je další důleţitou formou, která se dá vysvětlit jako cestování za poznáním něčeho nového ať uţ na území vlastního státu nebo v zahraničních destinacích. Jde především o navštěvování kulturních a historických památek, poznávání starobylých tradic a zvyků, návštěva kulturních akci, vnímání okolí, které na nás působí. Jedná se o tradiční historickou formu cestovního ruchu, která se příliš nemění a vzájemně se můţe prolínat s jinými formami, zvláště kombinace rekreačního a kulturně poznávacího cestovního ruchu je moţná a vhodná. Do této kategorie je někdy řazen zvláštní typ cestovního ruchu zvaný jako náboţenská turistika.
11
Náboţenská turistika, někdy téţ zvaná jako turistika věřících, je formou cestovního ruchu, kdy účastníci navštěvují individuálně nebo ve skupinách místa s náboţenským významem a aktivity spjaté s náboţenskými aktivitami jako jsou misijními cesty, návštěvy poutí a poutních míst. Dalším významem jsou společenské akce, konference
či semináře
s náboţenským programem. 1.2.3
Společensky orientovaný cestovná ruch
Společensky orientovaný cestovní ruch je jiţ podle názvu zaměřen na cestování za účelem společenských styků, jako je například návštěva příbuzných, přátel a nejrůznějších společenských akcí. Tento cestovní ruch patří mezi typické formy, ačkoliv jeho ekonomický přínos není logicky tak velký, jako u předchozích forem. Do této formy cestovního bývá ještě řazena tzv. klubový cestovní ruch. Tato forma se vyznačuje skupinkami lidí se stejnými a podobnými zájmy (sdruţených například do klubů), kteří v rámci svých zájmů spolu tráví volný čas. Tyto akce se vyznačují bohatým programem. 1.2.4
Sportovně orientovaný cestovní ruch
Tento typ cestovního ruchu se definuje velmi jednoduše jako cestování za účelem sportu nebo konání nějaké sportovní akce. Z tohoto nám vyplývá, ţe tuto formu můţeme dělit na dva typy : aktivní a pasivní sportovní cestovní ruch. Aktivní cestovní ruch se uţ podle názvu vyznačuje aktivní činností účastníků z důvodu posilování zdraví, svých dovedností, ale i například z důvodu zábavy a navazování přátelství. Mezi nejčastější aktivity pak řadíme pěší, horskou a vysokohorskou turistiku, cykloturistiku, vodní turistiku atd. Pasivní sportovní turistikou rozumíme navštěvování sportovních akcí v roli diváka. Musí se ovšem jednat o sportovní akce pořádané mimo bydliště účastníků. 1.2.5
Specificky orientovaný cestovní ruch
Jde o cestovní ruch, který je orientován specifickými motivy jako jsou nákupy, zejména v zahraničí a politické motivy, které můţeme chápat jako diplomatické a politické cesty (srazy, shromáţdění, konference, …).
12
1.3
Další základní formy cestovního ruchu
Literatura týkající se tohoto tématu udává ještě další tradiční základní formy cestovního ruchu, ale já jsem se v rámci své práce rozhodl tyto formy zařadit do 2.kapitoly mezi netradiční formy cestovního ruchu. Důvodem pro toto rozdělení pro mě bylo, ţe výše uvedené formy cestovního ruchu se v průběhu času příliš nemění. Lidé stále budou chtít relaxovat, poznávat kulturu a památky, navštěvovat své příbuzné a nejspíš i sportovat či alespoň sportovní akce navštěvovat. Proto jsem tyto formy řadil mezi formy tradiční, základní. Mezi formy cestovního ruchu, které jsou také do této základní kategorie obvykle řazeny patří například zdravotně orientovaný a cestovní ruch, dobrodružně motivovaný cestovní ruch, cestovní ruch s profesními motivy cestovní ruch orientovaný na poznávání přírody. Tyto formy cestovního ruchu se naopak více změnily, částečně narostly na významu, případně se ještě rozšířily o nové druhy. Proto byly pro účely této práce začleněny do výše zmíněné 2.kapitoly.
13
2 NETRADIČNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU 2.1
Venkovská turistika
Venkovská turistiku můţeme definovat jako cestování do otevřených oblastí s počtem obyvatel menším neţ 10 tisíc, oblastí jeţ jsou vyuţívány zejména pro zemědělství, lesnictví a ochranu přírodního dědictví. Jsou to oblasti se silným vztahem k tradičním zvyklostem, ohleduplnosti k přírodě a téměř rodinným zázemím. Ubytování je řešeno formou soukromých usedlostí, domů či chat a stravuje se v provozovnách či blízkém okolí, přičemţ hlavní sloţkou jsou produkty vlastní výroby a pouţívání otevřeného ohně. Hlavní předností je, ţe se rozvíjí ve spojení s místním obyvatelstvem a okolní krajinou a ukazuje celkový obraz venkovského prostředí, ekonomiky a historie. Tyto předpoklady, které má Česká republika vynikající by měly přinést na venkov nové pracovní příleţitosti, rozvojový kapitál, kulturní a ekonomické změny a pozitivní a potřebné vztahy mezi soukromým a veřejným sektorem.[2] 2.1.1
Ekoturistika
Ekoturistika je v současnosti velmi populární forma turistiky. Jedná se o nejrychleji rostoucí segment cestovního ruchu Ve své podstatě se jedná o cestování do míst, která jsou relativně nenarušená jako jsou rezervace, národní parky, ale i místa hůře přístupná a nedotčená rukou člověka, jako jsou korálové útesy, pouště atd. Turisté si zde mohou vychutnávat nenarušené krásy přírody. [3] Blízkými termíny je například udržitelný cestovní ruch nebo přírodně-orientovaný cestovní ruch. Jedná se o aktivity s relativně malým vlivem na ekosystémy jako je například fotografování a pozorování volně ţijících ţivočichů a volně rostoucích rostlin, jízda na kajaku, pěší turistika, cykloturistika, montanistika1, apod., které pro větší přehlednost nazývám ekoturistickými aktivitami. V České republice je nejvíce populární pěší a horská turistika , cykloturistika a vodní turistika. 1
Montanistika=nauka o hornictví, dobrodruţné výpravy do podzemí 14
2.1.2
Agroturistika
Agroturistikou myslíme turistické nebo rekreační pobyty na venkově nebo na rodinných farmách, jejichţ hlavní náplní je poznávání alternativního způsobu ţivota v blízkém kontaktu s přírodou, přímá účast na zemědělských činnostech, poznávání původních pracovních technik a aktivní odpočinek. Tento způsob turismu je cestou k udrţitelnému cestovnímu ruchu s ekologickými a sociálními předpoklady, protoţe není potřeba budovat novou infrastrukturu. 2.1.3
Ekoagroturistika
Ekoagroturistika je formou cestovního ruchu velmi podobnou agroturistice, s tím rozdílem, ţe její účastníci jsou motivováni pobytem na rodinných farmách zabývajících se alternativním zemědělstvím, coţ znamená, ţe se maximálně snaţí vyuţívat přírodních postupů a nepouţívají se zde průmyslová hnojiva a syntetické pesticidy. Mezi aktivity návštěvníků patří zejména konzumace alternativně pěstovaných a upravovaných potravin ze zdrojů farmy a práce na farmě. [4]2 Tyto typy dovolené jsou velice vhodné pro rodiny s dětmi, které se zde mohou setkat se zvířaty i rostlinami, které by jinak třeba nepoznali, a kteří chtějí na chvíli opustit ruchy města. Stejně tak mohou ale přitáhnout mladé lidi, kteří si chtějí vyzkoušet něco nového a jsou jiţ znuděni konfekční nabídkou a i starší lidi a důchodce, pro které takto strávený čas můţe být příjemnou relaxací a vzpomínkou. Ke všem třem výše uvedeným formám netradičního cestovního ruchu patří mnoho dalších doprovodných programů, které pak tvoří spolu s výše uvedenými formami jakési balíčky. K těmto programům patří například pomoc turistů při senosečích, ţních, pastva hospodářských zvířat, úklid stájí, apod. Dále je zde moţnost vyuţívat nabídky chovu koní či zprostředkování vyjíţděk (moţno i mnohakilometrových). Další moţností je nabídka rybaření, lovu zvěře, houbaření a sběru lesních plodin, poznávání okolí destinace v rámci kulturních, přírodních a historických dispozic. 2
Seznam ekologických zemědělských farem je dostupný na webových stránkách Ministerstva zemědělství na
webové adrese :
.
15
Podle ročního období je moţné nabízet celou škálu sportovních aktivit například pěší či horskou turistiku, cykloturistiku, vodní sporty a koupání, řadu zimních sportů nebo programy pro určitou klientelu ( solária, léčivé prameny, sportovní hřiště různého typu,…). V neposlední řadě s těmito pobyty souvisí i ukázka starých tradičních řemesel nebo zprovoznění starých průmyslových strojů a subjektů. [5]
2.2
Dobrodružná turistika
V dnešní době je dobrodruţná turistika jedním z nejvíce rostoucích segmentů trhu a s tímto trendem se počítá i pro budoucí léta. Dobrodruţná turistika je součást sportovní turistiky, ale vzhledem k její rostoucí oblíbenosti ji řadíme do samostatné kategorie. Definovat tento typ turistiky je poněkud obtíţné, ptotoţe kaţdý jedinec pociťuje při různých aktivitách různý typ vzrušení, proto se v oblasti cestovního ruchu definují dva typy dobrodruţství. 2.2.1
„Tvrdá“ dobrodružná turistika
Tento typ dobrodruţné turistiky je dále moţno rozdělit na „aktivní“ a „pasivní“ dobrodruţnou turistiku, kdy při první jmenované je u účastníku tohoto cestovního ruchu předpokládána jistá aktivní způsobilost k provádění této turistiky. Příkladem mohou bát horolezecké výstupy na světové velehory, raftování po zvlášť´ nebezpečných řekách či různé armádní kurzy přeţití. Naproti tomu u pasivní tvrdé dobrodruţné turistiky je úroveň potřebných znalostí a dovedností menší, jde v podstatě jen o překonání přirozeného „pudu sebezáchovy“. Jde například o tandemové seskoky padákem, bungee-jumping nebo tzv. lidský katapult. 2.2.2
„Měkká“ dobrodružná turistika
Měkkou dobrodruţnou turistikou rozumíme provádění aktivit méně fyzicky náročných, takových aktivit, při kterých hladina adrenalinu není tak vysoká jako u výše uvedeného příkladu. Do měkké dobrodruţné turistiky můţeme zahrnout vzdělávací, ekologické a jiné kulturní exkurze do různých vzdálenějších koutů světa, které jsou představovány například jako safari na velbloudech v Africe, cestování do odlehlých koutů Asie, či pozorování velryb v Severním moři. Jak je vidět některé nové, ale i tradiční typy forem cestovního ruchu se spolu prolínají. Zde si můţeme všimnout podobnosti měkkého dobrodružného cestovního ruchu s ekoturismem.
16
Rozdíl vidíme v tom, ţe aktivity ekoturistiky jsou proveditelné prakticky kdekoliv, v případě dobrodruţného ruchu se jedná v podstatě o destinace vzdálenější a tajemnější. Motivací k této formě cestovního ruchu je přílišná bezpečnost a moţná nuda v dnešním moderním ţivotě. Na člověka „dýchají“ poučení o bezpečnosti ze všech moţných koutů a proto lidé vyhledávají tento typ odreagování, potřeby adrenalinu. Jde také o posílení sebedůvěry, překonání strachu a posílení vlastní vůle. [6]
2.3
Lovecký cestovní ruch
Lovecký cestovní ruch je úzké a specifické odvětví cestovního ruchu, které můţeme definovat jako volný čas a cestování prováděné za účelem lovu zvěře, a to buď ve volné přírodě nebo na pozemcích, které byly vytvoře speciálně pro lov. Do této kategorie můţeme zařadit lov zvěře, ptáků a ryb, někdy za pomoci speciálně vyškolených průvodců, který je motivován pobytem na čerstvém vzduchu, zájmem o myslivost, lov, odpočinkem a celkovou regenerací.
2.4
Profesně nebo ekonomicky motivovaný cestovní ruch (MICE)3
Zvláštní specifická forma cestovního ruchu, která se vyznačuje tím, ţe náklady na tuto formu turistiky hradí většinou zaměstnavatel, to znamená, ţe není zcela závislá na koupěschopnosti obyvatelstva. Je to forma spojená s reprezentací podniku a přesto, ţe tato forma turistiky má dlouhou minulost a jiţ řadu let aktivně funguje, v posledních letech spolu s ekonomickým rozvojem zaţívá tak nebývalý vzestup na důleţitosti, ţe jí svým objemem řadím do nových forem cestovního ruchu. Tuto formu dále můţeme dělit na čtyři podkategorie a těmi jsou kongresový cestovní ruch, obchodní cestovní ruch, cestovní ruch veletrhů a výstav a incentivní cestovní ruch. 2.4.1 Kongresový cestovní ruch Tato forma dlouhodobě patří k nejefektivnějším druhům turistiky a z marketingových průzkumů vyplývá, ţe výlohy zahraničních účastníků třikrát převyšují výlohy „běţných“ turistů. 3
(meetings, incentives, conferences, exhibitions=setkání, pobídky/stimuly, konference, výstavy) 17
Kongresový cestovní ruch je moţno definovat jako specializovanou formu cestovního ruchu, která zahrnuje soubor činností, které jsou zaměřeny na výměnu vědeckých a odborných poznatků a zkušeností, navázání obchodních kontaktů, řešení problémů daného oboru, to vše spojené s cestováním a pobytem lidí v kongresovém místě. Zároveň jde i o nabídku doprovodných programů v rámci kongresu nebo v rámci vyuţití volného času v kongresovém místě. [7] Pořádání kongresů je často spojováno s bohatým doprovodným – společenským programem, kulturními programy a podobnými akcemi. 2.4.2 Obchodní cestovní ruch Lze definovat jako krátkodobý cestovní ruch v pracovních záleţitostech, kde jsou specifické poţadavky na poskytované sluţby (kancelářské, administrativní,…). 2.4.3 Cestovní ruch veletrhů a výstav Jde o segment trhu organizovaný specializovanými firmami, na kterém existuji aktivní (vystavovatelé) a pasivní (návštěvníci) subjekty, které čerpají sluţby a vyměňují si informace, vyuţívané v jejich dalším kontaktu. 2.4.4 Incentivní cestovní ruch Existuje několik definic k vysvětlení tohoto cestovního ruchu, zde je za incentivní cestovní ruch povaţována taková turistika, která nabízí svým účastníkům jedinečné záţitky s cílem motivovat pracovníky k vyšším pracovním výkonům, posílení sociálních vazeb mezi pracovníky, polidšťování vztahů a výchově zaměstnanců. Je to forma, která můţe strategicky ovlivnit vztahy organizace se zaměstnanci a klienty a firmy ji často poskytují jako odměnu, protoţe si tím mohou sníţit daňový základ. Poskytované sluţby by měly být zajímavé a na vysoké úrovni.[8]
2.5
Zdravotně orientovaný cestovní ruch
Zdravotně orientovaný cestovní ruch je zaměřený na zdravotní péči či rekonvalescenci, který můţeme dělit na 2 podskupiny. 2.5.1
Lázeňský cestovní ruch
Jedná se o další perspektivní obor, který je zaloţen na lékařské péči, poskytované akreditovanými pracovníky a při kterých se vyuţívá přírodních zdrojů. 18
Jedná se o vysoce specifická místa se zvláštními přírodními předpoklady a technickou základnou, která jsou určena pro rekonvalescenci a rehabilitaci. 2.5.2
Ostatní zdravotně orientovaný cestovní ruch
Do skupiny ostatního zdravotně-orientovaného cestovního ruchu řadíme veškerý cestovní ruch, který je motivován péčí o zdraví, ale není poskytován odborným zdravotnickým personálem. Jde například o antistresové programy, programy na hubnutí, wellness, které jsou nabízeny převáţně opět v lázeňských městech a doplňovány o sluţby „následné péče o tělo“ jako je například kosmetika, pedikúra atd. Všechny výše uvedené programy a sluţby jsou samozřejmě doprovázeny dalšími společenskými ( výstavy, divadlo,…) nebo sportovními ( golf, turistika,…) aktivitami, které jsou nezbytnou nutností a lákadlem pro potenciální klienty.[9] Zdravotně orientovaný cestovní ruch je rostoucím oborem, jehoţ popularita v poslední době stoupá spolu s rostoucími nároky klientů na sluţby. Navštěvování oblastí poskytujících tyto sluţby se nyní stává i společenskou událostí, spojenou se všemi programy, které k tomu patří.
2.6
Městský cestovní ruch
Městskou turistiku (městský cestovní ruch) můţeme vyjádřit jako cestování, které je motivováno historickými a kulturními atraktivitami měst a jejich center. Je to další z rychle se rozvíjejících se forem cestovního ruchu, která je dále doprovázena moţnostmi nákupů a vyuţívání různých sluţeb.. Další rozvoj této formy cestovního ruchu je pro dané město velmi důleţitý, protoţe pomáhá při udrţování a regeneraci městské destinace.[10]
2.7
Sportovní cestovní ruch
S vývojem společnosti, chování, myšlení a ekonomickým vývojem se vyvíjí i oblíbenost různých sportovních aktivit, přičemţ hlavně mladí lide vyhledávají neustále nové a nové formy sportů, za kterými jsou ochotni cestovat a investovat do nich.
19
Mezi nové netradiční sporty patří například 1)geocaching, 2)airsoft&military, 3)parkour, 4)boccia či zimní sporty jako 5)snowtubing nebo snowkitting.4 V této oblasti se setkáváme s velice specifickými druhy sportovních činností, které jsou většinou zaměřeny na poměrně úzkou klientelu, ale při šíři nabídky a rostoucí atraktivitě mají jistou perspektivu do budoucnosti. Do této turistiky můţeme řádit i tzv. sportovní diváctví, coţ je vlastně pasivní účast na sportovních akcích mimo místo bydliště účastníka, při které účastník cestovního ruchu cestuje jako divák za nějakou sportovní akcí. [2]
2.8
Speciální formy cestovního ruchu
Tyto formy cestovního ruchu jsou většinou motivovány pouze jedinou oblastí, která bývá poutavá pouze pro úzkou skupinu zákazníků. I tuto formu můţeme dělit na dvě části. Do první části řadíme ty formy cestovního ruchu, které se uţ stávají kulturou a lidé je berou jako běţnou turistiku. Je to hlavně golfová turistika, pivní a vinařská turistika nebo sexuální turistika (kterou se zde ale zabývat nebudeme). Do druhé části můţeme řadit ty speciální formy cestovního ruchu, které jsou natolik specifické, ţe jejich masovější včlenění do povědomí širokého okruhu účastníků cestovního ruchu není v dnešní době reálné. Jde například o turistiku hazardu (návštěva Las Vegas, Monte Carla kvůli hazardním hrám), turistika genealogie (cestování z důvodu zjištění něčího původu), ale i extrémnější turismus jako turistika neštěstí (cesty do míst postiţených katastrofou ne kvůli pomoci, ale kvůli fascinaci katastrofami) a temná turistika (cestování do míst spojených se smrtí a utrpením). [11]
4
1) Hledání schránek na nejrůznějších místěch republiky /světa; 2) jedná se o napodobování skutečných bojů, pouţívají se střelné zbraně a barvou či kuličkami; 3) sport při kterém jde o překonávání překáţek(lezení, skákání,…); 4) hra podobná curlingu,, ale hraná s barevnými míčky na rovném povrchu; 5) sjíţdění speciální tratě na nafouklé duši a lyţování za drakem taţeným vzduchem.
20
3
NETRADIČNÍ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU V ČR
A V ZAHRANIČÍ 3.1
Ekoturistika
3.1.1
Ekoturistika v ČR
Ekoturistika je v České republice stejně jako na celém světě rychle se rozvíjející formou cestovního ruchu. Tento typ turistiky není masový, coţ znamená, ţe neohroţuje ţivotní prostředí. V České republice je jednou z nejrozšířenějších forem ekoturismu tzv. pěší turistika. Česká republika nabízí díky své rozmanité přírodě ideální podmínky pro pěší turistiku, která má na našem území dlouhou tradici. Systém značení turistických tras je velice propracovaný a je hodnocen jako nejlepší v Evropě, moţná na světě. [11] V dnešní době jsou budovány hlavně naučné stezky, které seznamují návštěvníky s místní flórou a faunou. Tyto trasy jsou i pohraniční či přesahující hranice, hlavně v CHKO. Dalším typem této formy je horská a vysokohorská turistika, ze zřejmých důvodů se České republiky týká pouze turistika horská. Tento typ turistiky jiţ vyţaduje jistou fyzickou zdatnost a zkušenosti (například při předpovědi počasí), takţe jiţ není přístupna té nejširší veřejnosti. Nicméně je vzhledem kvůli jistému stupni nebezpečí a očekávání záţitku formou velmi vyhledávanou. Horskou turistiku můţeme ještě dělit na lehčí typ, kdy ještě nepotřebujeme ţádné nástroje a obtíţnější, kdy je jiţ potřeba jistá horolezecká technika. Mezi nejoblíbenější oblasti horské turistiky na našem území patří samozřejmě horské oblasti jako Krkonoše, Šumava, Jeseníky a podobně, ale také Český a Moravský kras, Teplickoadršpašské skály, Český ráj nebo Labské pískovce. Velký rozmach v posledních letech zaţívá cykloturistika. Je to také proto, ţe této aktivity se můţe účastnit prakticky kdokoliv i rodiny s dětmi, záleţí jenom na výběru vhodné trasy. Proto stále roste počet cyklotras a to ve všech krajích, vesnicích, městech. Stejně jako u pěší turistiky je značení cyklotras na vysoké úrovni. Cyklotrasy prostupují napříč skoro celé území České republiky, ačkoliv nejčastější umístění je logicky v přírodních oblastech, kolem řek a v horských oblastech.
21
Obrázek 1: Přehled cyklotras (fialová barva) a lyžařských středisek (modrá barva) v ČR
Pramen: mapy.iDnes, http://mapy.idnes.cz/?zobrazit=0&sirka=600&vyska=400&lng=cz&x=3620769&y=5453194 &zoom=2#layer=cycle,ski&zoom=2&pos=x:536975,y:5508732&map=evropa&base=evrop a Za reprezentanta zimních aktivit ekoturismu můţeme například povaţovat běžecké lyžování, jeţ je na rozdíl například od sjezdového lyţování šetrné k přírodě a běţecké stopy nenarušují ráz krajiny. Zde jsou lokality zřejmé, jedná se o naše horské oblasti jako jsou Krkonoše, Šumava atd., ale v případě příznivého počasí se dá tato aktivita provozovat skoro na všech místech České republiky. Velice populární je v České republice vodní turistika, která pokud se nespojuje se znečišťováním vodních toků, skoro nenarušuje ţivotní prostředí. Tento typ turistiky je oblíbený mezi všemi věkovými kategoriemi, kvůli své nenáročnosti, dostupnosti, pocitu dobrodruţství či zábavě. Dalšími důvody jsou poznávání krás přírody či historických památek, které leţí v blízkosti řek. Na našem území je mnoho vodních toků, kde lze tyto aktivity provozovat, mezi nejvyuţívanější řeky patří Vltava, Luţnice, Berounka nebo Sázava. [12]
22
Za jednu z hlavník aktivit ekoturismu se obecně povaţuje návštěva CHKO či Národních parků, coţ samozřejmě funguje i v České republice, kde máme 25 CHKO a 4NP. Turisté zde mohou vidět přírodu ve skoro nenarušeném stavu, při troše štěstí pozorovat i zvířenu. Tyto aktivity se stávají pro návštěvníky více atraktivnějšími s jejich rostoucím pracovním vytíţením, přepracováním, nervozitou, kde jim pomáhá klid a ticho v těchto oblastech. Poslední oblast ekoturistiky, kterou je pozorování zvířat či „birdwatching“5 bohuţel v českých krajích zatím moc nevídáme, nemáme k tomu úplně vhodné dispozice, ale tato oblast má značný potenciál (sledování a fotografování hnízdění ptactva ve Veselí nad Moravou). [13] 3.1.2
Ekoturistika ve světě
Ekoturistika jako taková zaţívá stejně jako mnoho z netradičních forem svůj rozvoj, který je spojen s obavami, aby se z ekoturistiky nestala masová turistika, coţ by popřelo samotnou podstatu ekoturistiky. Jak jiţ bylo naznačeno, nejdůleţitějšími sloţkami ekoturistiky je cestování do relativně neporušených oblastí, přírodních rezervací a pozorování či fotografování zvířat a rostlin (viz. kap. 2.1.1). Je nutné si uvědomit, ţe oblasti, které chtějí přilákat ekoturisty do své destinace se musí vyznačovat jistými znaky, jako jsou například bezpečností v oblasti či stabilitou politické situace, protoţe sebekrásnější nedotčená příroda v nebezpečné oblasti jen těţko někoho přiláká. Důleţitým problémem je i míra korupce v dané oblasti či chceme-li vůle politiků i občanů k tvorbě národních parků a pytláctví, které mohou zhatit veškerou snahu o vybudování takovéto oblasti. [14] Ovšem některé státy jiţ přistoupily k tomu, ţe povaţují ekoturismus jako strategii pro udrţitelnost ţivotního prostředí a zároveň cestovního ruchu.
23
Obrázek 2: Regiony, kde ekoturismus představuje formu udržitelného rozvoje
Pramen: The Nature Conservancy, http://www.nature.org/aboutus/travel/ecotourism/resources/art14640.html Podle toho, co vidíme na obrázku 2 si nyní uvedeme několik příkladů, jak vypadá ekoturistika v těchto oblastech. 1) Canaima National Park, Venezuela V parku se nachází významná populace pěti ohroţených druhů savců: jaguáři, mravenečníci velcí, velké říční vydry, oceloti a pásovci velcí. Výšiny parku poskytují hnízdiště pro více neţ sto druhů ptactva, z nichţ 29 druhů nikde jinde nenalezneme. Díky své neuvěřitelné biodiverzitě od deštných pralesů k rostlinstvu na vrcholech zde můţeme nalézt přes 9000 rostlin, které rostou pouze zde. Důleţitým úkolem parku je učit, vzdělávat a vést Pemóny6 k udrţitelnosti této krajiny a neplýtvání jejími přírodními zdroji. [15]
5 6
birdwatching=pozorování ptactva (z ang.) Původní obyvatelstvo této oblasti. 24
2) Meilixueshan Conservation Area, Čína Národní par ve vysoké nadmořské výšce, coţ stejně jako v předchozím příkladu vede k vysoké rozmanitosti rostlin a ţivočichů (pandy červené, asijští medvědi černí nebo sněţní leopardi). Největšími ekoturistickými atraktivitami je výhled na Milixueshanské pohoří a horu Kawagebo (6740m), treking původními lesy kolem tradičních tibetských osad, ledovce a vodopády podél tibetských poutních cest a tibetské kulturní a náboţenské dědictví. [16] Při tomto výčtu nesmíme zapomenout ani na další kontinent, na kterém vznikly a vznikají národní parky, přírodní rezervace a jiné aktivity spojené s ekoturistikou a tím je Afrika, ze které uvedu jeden příklad. 3) Potápění a safari v Kruger parku, Mosambik Safari je klasickou formou ekoturistiky, při níţ poznáváme přírodu dané oblasti, v daném případě západní Afriky. Zde jde především o potápění s různými podmořskými ţivočichy jako jsou delfíni, manty, barracudy a především ţraloky velrybími, na jejichţ pozorování je toto místo nejlepší na světě. [17] Moţností podobných aktivit je na celém světě mnoho, můţeme říci, ţe téměř na kaţdém světadíle se dá nalézt nějaká oblast, která je vhodná pro výše uvedený typ ekoturismu. Daleko menší podíl světové nabídky je vidět v Evropě, kde jsou sice přírodní rezervace a národní parky, ale pocitu volně sledované zvěře si zde příliš neuţijeme, coţ je dáno historickým, demografickým , ekonomickým vývojem a geografickým rozloţením. Podobné je to i v Severní Americe, kde nedotčených přírodních oblastí není také příliš. Severní Amerika má ovšem velkou výhodu své rozloze a výrazně niţší hustotě obyvatel, protoţe vybudování národního prku není takový problém. Toto platí speciálně o Kanadě, kde především západ země nabízí mnoho přírodních krás. 3.1.3 Ekoturistika v Evropě Ale samozřejmě i v Evropě můţeme nalézt místa, kde se dají pozorovat volně ţijící tvorové a zajímavé rostliny. Například na Islandu se pořádají výpravy za pozorováním velryb nebo v Lotyšsku jsou přírodní pláně s výskytem vlků, rysů a velice vzácných černých čápů a orlů křiklavých. V Evropě je v současné době 387 národních parků, které můţeme nalézt na celém kontinentu. 25
Ze všech můţeme jmenovat například Národní park Teide na Tenerife, rozkládající se na pouštním, vulkanickém povrchu, navzdory čemuţ zde roste řada rostlin, mnoho z nich endemických pro Kanárské ostrovy, jakoţto zde ţijí i supi egyptští či luňáci červení. Dalším příkladem můţe být Švýcarský národní park, jeden z prvních evropských parků, moţná překvapivě jediný ve Švýcarsku. Park je proslulý škálou volně ţijících ţivočichů jako jsou kamzíci či kozoroţci nebo orli zlatí a supi vousatí, typičtí pro hornatou krajinu. Zajímavou moţností je návštěva Národního parku Hardangervidda v Norsku, protoţe leţí celý nad linií stromového porostu, pokrytý občasnou skoro měsíční krajinou se skálami porostlými lišejníkem, který je zdrojem potravy pro pasoucí se stáda sobů a nádhernými fjordy. [18] . V Evropě jsou jiné důleţité aktivity spojené s ekoturismem, jako je například cykluturistika, vysokohorská turistika, vodní turistika nebo turistika běţeckého lyţování. V polovině 90.let začala Evropská cyklistická federace rozvíjet plány celoevropské sítě cyklotras, spojujících všechny evropské země, a která by měla stavět na jiţ existujících cyklotrasách. Cílem je podpora cyklodopravy a její propagace jako typu dovolené.Celkově je v této síti EuroVelo zahrnuto více neţ 63 tisíc kilometrů a Českou republikou procházejí 3 trasy, trasa č. 4,č. 7 a č. 9. • EuroVelo č. 4 – prochází územím Francie, Belgie, Německa, ČR (Cheb, Plzeň, Praha, Brno, Olomouc, Ostrava), Polska a Ukrajiny • EuroVelo č. 7 – prochází územím Norska, Finska, Švédska, Německa, ČR (Děčín, Praha, Tábor, České Budějovice), Rakouska a Ukrajiny • EuroVelo č. 9 – prochází územím Polska, ČR (Jeseník, Olomouc, Břeclav, Brno), Rakouska, Slovinska a Chorvatska [19]
26
Obrázek 3: Trasy sítě EuroVelo
Pramen: Cyklotoulky, http://www.cyklotoulky.cz/images/show_image.php?image=clanky/cyklotrasy/eurovelo/eurov elo02.jpg Cykloturistika je pro svou materiální nenáročnost populární ve všech evropských zemích. Výborné geografické předpoklady pro cykloturistiku mají země Beneluxu, zejména v Holandsku je cyklistika velice oblíbená, s propracovaným značením. Cyklostezky zde ovšem bývají přeplněné a kvalita povrchů zde není příliš velká. Naopak v Německu bývá kvalita povrchu a značení na vysoké úrovni, stejně tak jako hustota cyklostezek, navzdory tomu, ţe zde příliš turistů nespatříte.
27
Ve Francii je hustota cyklostezek nízká a ani kvalita povrchu není valná, V Belgii je vysoká hustota cyklistické sítě a spolu s kvalitním povrchem nabízejí strávení příjemných chvil. Pro horskou a vysokohorskou turistiku má Evropa výborné podmínky, díky své geomorfologické stavbě zde můţeme nalézt mnoho oblastí pro tyto aktivity. Nejdůleţitější oblastí Evropy pro tyto aktivity jsou samozřejmě Alpy a jejich okolí, z jejichţ přitaţlivosti těţí zejména státy jako Francie, Německo, Rakousko, Itálie či Slovinsko. Jejich výhoda oproti České republice je ve výšce pohoří, která umoţňuje delší trvání zimní sezóny, ale díky své velikosti i větší rozmanitost flóry a fauny. Další oblastí je například Pyrenejské pohoří s jedinečnými přírodními úkazy a blízkostí moře, coţ můţe přilákat turisty, kteří si chtějí uţít hory i moře. Jedním z nových lákadel je horská turistika v Norsku, které nabízí krásnou neporušenou přírodu, hory ve spojení s níţinami, jezírky a fjordy. Tyto trasy jsou srovnatelné s alpskými a patří mezi nejtěţší v Evropě. Mezi populární destinace mezi mladými lidmi patří v dnešní době například pohoří Rila v Bulharsku nebo Fagaraš v Rumunsku, které jim za relativně nízké ceny nabízejí nevšední záţitky. Jako další druh ekoturistiky můţeme v Evropě zkusit například vodní turistiku. Například Rakousko má díky svým řekám a říčkám velmi dobré předpoklady pro kanoistiku či rafting. Oblíbené jsou toky řek Salzy, Erlauf nebo Steyer, ačkoliv někdy je nutné znát alespoň základy raftingu/kanoistiky. Jinou moţností je sjíţděni slovinských řek, jako jsou například Sáva, Soča nebo Krka, jejichţ okolí je nezapomenutelné nádhernou přírodou. Za vrchol vodní turistiky se povaţují řeky Sjoe a Dagali v Norsku, které vyţadují určitý stupeň znalosti vodáctví a mohou být i nebezpečné. Ovšem v Evropě se dá tato aktivita provozovat skoro ve všech státech, od Slovenska přes Itálii, Francii aţ do států severní Evropy. Odměnou účastníka je kromě samotného záţitku i nádherná příroda, obklopující vodní toky, takţe záleţí pouze na oblasti a obtíţnosti, kterou preferujete. [20]
3.2
Agroturistika a ekoagroturistika
3.2.1
Agroturistika a ekoagroturistika v ČR
Česká republika má velmi dobré předpoklady pro tento typ cestovního ruchu. Je zde zachovalá venkovská architektura, vytvářející příjemné prostředí, výhodou je i velká hustota kulturně-historických památek a odlišnost jednotlivých regionů, které mohou nabídnout odlišné druhy vyţití. Výhodou je i přírodní atraktivita českého venkova, spojená s lidským potenciálem a poměrně hustou dopravní infrastrukturou. V posledních letech se s rostoucí 28
popularitou agroturistiky zlepšuje i situace ubytovacích kapacit, která dříve byla brzdou rozvoje této turistiky. [21] Agroturistika bývá provozována jako vedlejší výdělečná činnost hlavně zemědělci, ale uţ i soukromé osoby si začínají uvědomovat, ţe tuto perspektivní oblast cestovního ruchu čeká rychlý růst, a proto se začínají orientovat na poskytování sluţeb venkovské turistiky. Počet všech návštěvníků sektoru venkovské turistiky, kteří navštíví území České republiky za jeden rok, můţe být mezi třemi a šesti sty tisíci. Tato forma cestovního ruchu se v České republice nejvíce rozvinula v jiţních Čechách, na Šumavě a dále v turistických oblastech jako Vysočina, Český ráj nebo Valašsko. [22] Jako příklad agroturistické farmy zde můţeme uvést například farmu Zlatá podkova v Rokytnici nad Jizerou v Krkonoších. Ubytování je zajištěno v penzionu na agrofarmě, stravování ve stylové country restauraci, kde se vyuţívají plodiny z farmy. Místo je velmi vhodné pro jezdectví na koni během celého roku z důvodu krásného horského prostředí. V areálu penzionu je i bowlingové centrum s barem, šipkami a kulečníkem a v blízkosti je i lyţařský vlek, takţe návštěva agrofarmy je moţná během jakéhokoliv ročního období. [23] Další moţností je například Agrofarma u Fajmonů, která leţí v lokalitě Lucký vrch CHKO Ţďárské vrchy na Vysočině. Ubytování zde nalezneme v horním patře rodinné farmy, stravování je individuální nebo dostupné v blízkém okolí. Na farmě nalezneme mnoho druhů zvěře (krávy, prasata, ovce, slepice, krůty, koně,…), které je moţno krmit a pouštět na pastvu nebo pomáhat s jinými pracemi, například jezdit traktorem. V blízkém okolí je moţné provozovat nenáročnou turistiku, cykloturistiku nebo v zimním období běţecké lyţování. [24] Na Vysočině, nedaleko obce Batelov, ve stejnojmené vesnici můţeme nalézt Agrofarmu Lovětín. Ubytování na této agrofarmě je zajištěno v samostatných pokojích s kuchyňkou nebo v blízkých restauracích. Tato agrofarma nabízí ozdravné pobyty za pomoci včelstev a včelami opylených rostlin. Kromě zvířectva je farma zaměřena na sezónní ovoce a zeleninu (jablka, hrušky, třešně, rybíz,…) s moţností zakoupení včelího medu a domácích vajíček. Je zde moţnost klasických letních prací jako sekání trávy, její hrabání a kupkování. V areálu je k dispozici tenisový kurt, přírodní koupaliště, okolí je vhodné pro houbaření, pěší turistiku a cykloturistiku. V zimním období je zde nabízeno běţkaření a procházky v přírodě. [25]
29
3.2.2
Agroturistika a ekoagroturistika v Evropě
V západní Evropě7 má tato forma turistiky delší tradici, není se tedy co divit, ţe nabídka se často velmi liší od nabídky českých agrofarem, zejména co se kvality ubytování a poskytovaných sluţeb týče. Agroturistická centra vznikala primárně v horských oblastech Evropy (Švýcarsko, sever Itálie, Rakousko, Francie,..) a postupně se rozšiřovala i do jiných regionů a zemí. Jako ukázka nám můţe poslouţit například agroturistická usedlost Vacca maremmama v Toskánsku v Itálii. Tato usedlost nabízí 6 apartmánů s kompletně vybavenými kuchyňkami a TV, vlastní bazén a nabídku masáţí. Usedlost se zabývá chovem koní a maremmských krav, klientům jsou nabízeny projíţďky na koních a horských kolech, sportovní rybaření, lukostřelba nebo moţnost účasti na vinobraní či sběru oliv. V blízkosti se nachází moře, historické památky a přírodní rezervace.[26] V Rakousku zase nalezneme agrofarmu Gut Neusess, leţící v podhůří Alp. Farma je vhodná především pro rodiny s dětmi, na které zde čekají trpasličí kozy, jízdy na ponících, kartáčování prasátek, hraní si s kočkami a spousty her na houpačkách nebo nedaleko v lese. Je zde hřiště na mnoho her, gril, ohniště, moţnost stanovat ve stanech, návštěva soukromých pasteveckých chýší nebo projíţďky na kolech, protoţe cyklostezka je hned vedle farmy. [27] V dnešní době uţ není takový problém, aby si zájemce o tento typ dovolené vybral kvalitní agrofarmu i v České republice, ačkoliv je nutná určitá dávka trpělivosti při vyhledávání nabídek na internetu, protoţe ve způsobech prezentace agroturistiky stále ještě za západní Evropou zaostáváme. Existují cestovní kanceláře, které se specializují na tento druh turistiky nebo ji pouze zprostředkují a to i v zahraničí, takţe záleţí uţ jen na zákazníkovi, jak kvalitní ubytování a sluţby hledá a samozřejmě v jaké lokalitě.
3.3
Sportovní, lovecký a dobrodružně orientovaný cestovní ruch
3.3.1 Sportovní, lovecký a dobrodružně orientovaný cestovní ruch v ČR Zatímco sportovní turismus patří do klasických forem cestovního ruchu a mění se „pouze“ druhy ţádaných sportů, dobrodružná turistika představuje jeden z nejrychleji rostoucích segmentů cestovního ruchu. 7
Myšlena bývalá EU-15, ne západní Evropa z geografického hlediska.
30
Odhadnutá velikost severoamerického trhu je 300 mld. dolarů ročně a tento trh zde stoupá kaţdým rokem o 8%. V Evropě je celkový objem tohoto segmentu menší, ale růst 15% ročně ukazuje strmě rostoucí popularitu tohoto segmentu. [6] Zákazník cestující za sportem nebo dobrodruţstvím můţe v dnešní době v České republice nalézt širokou škálu nabídek této formy cestovního ruchu. Existuje zde mnoho cestovních kanceláří, které budoucímu účastníkovi bud´přímo připraví aktivitu podle jeho představ nebo mu mohou nabídnout ze své nabídky tu, která je jeho přáním nejbliţší. Mezi nové druhy sportovní turistiky patří například motokáry, bobové dráhy, lezení na umělých stěnách nebo po skalách, vyhlídkové lety či lety balónem, apod. Oblíbenými sporty jsou i airsoft, paintball, různé lanové dráhy, kurzy potápění, vodní lyţování nebo návštěva střelnic. S rozvojem sportovní a dobrodružné turistiky dochází k jejich prolínání, někdy je obtíţné určit do jaké kategorie konkrétní aktivitu řadit, záleţí na individuální úvaze. Do aktivit, které zcela jistě do dobrodružného cestovního ruchu řadíme jsou bungee-jumping, seskoky padákem, nověji také jízdy vznášedlem, zorbing8, travní sjezdovky nebo powerkiting9. Oblíbené také začínají být i finančně náročnější, netradiční dobrodruţné aktivity jako let stíhacím letounem, řízení tanku a simulátor dopravního letadla. V dnešní době jsou lidé znuděni uspěchaným způsobem ţivota a pokoušejí se nalézt uspokojení a odreagovaní a nových druzích sportu a dobrodruţství, proto jsou ochotni cestovat za těmito netradičními aktivitami i na delší vzdálenosti. [28] Lovecká turistika má v České republice historické kořeny a tradici, coţ spolu s historickými památkami a přírodou tvoří z České republiky oblíbený cíl i zahraničních účastníků lovecké turistiky. Je moţné lovit při velkých honitbách nebo i oborách a baţantnicích, přičemţ nejčastější lovenou zvěří bývají jeleni, srnčí, daňčí, mufloní a lov baţantů, není problém nalézt i obory nabízející lov kachen, ptáků, zajíců nebo lišek. Oblasti lovecké turistiky jsou nejčastěji kolem loveckých zámečků, usedlostí a obor a v lesních a horských regionech. [29] Samostatnou kapitolou je rybaření, jehoţ tradice sahá aţ do 11.století. V České republice ţije 64 druhů sladkovodních ryb, z nichţ většinu je moţno lovit celoročně (kapr, candát, okoun, štika,…). Jedná se o cestovní ruch bez regionálního omezení, jelikoţ regiony v České 8
Zorbing=plastová koule, ve které jsou lidé, a která se neřízeně pouští po rovině či z mírného svahu. Sportovní aktivita, při níţ se pouţívá taţný drak k pohybu člověka po zemi, vodě nebo sněhu.
11
31
republice nabízejí různé druhy rybaření a různé druhy úlovků. Tato forma turistiky je oblíbená u všech věkových kategorií a členy Českého rybářského svazu je bezmála 300.000 členů. Rybaření je moţno provozovat prakticky na všech vodních tocích a rybnících, záleţí pouze na konkrétním účastníkovi, jeho vybavení a schopnostech. Právě díky výbornému zarybnění našich rybářských revírů k nám jezdí ročně několik desítek tisíc turistů – rybářů převáţně ze zemí Evropské unie. [30] 3.3.2 Sportovní, lovecký a dobrodružně orientovaný cestovní ruch v Evropě V oblasti aktivní sportovní turistiky mají evropské země výhodu především v oblasti přítomností velehor, moří a oceánu, protoţe Česká republika bohuţel nemůţe nabídnout vysokohorskou turistiku, nejkvalitnější sjezdové lyţování či aktivity spojené s pobytem u moře. Proto je v našich podmínkách nutná vyšší míra invence co se jedná nových sportovních odvětví a zvyšovaní kvality sluţeb. Nabídka ostatních sportů je podobná jako u nás, kromě prostředí a občasných rozdílů v ceně a kvalitě sluţeb (ale i tyto hodnoty se srovnávají) není nabídka sportovních aktivit v okolních zemích zvláště výjimečná. Jiná situace je, pokud se jedná o sportovní diváctví. Ačkoliv i v této oblasti má Česká republika co nabídnout (závod MS silničních motocyklů v Brně, závody do vrchu, zápasy fotbalové a hokejové ligy a další zápasy, závody,…), moţnosti Evropy jsou logicky podstatně větší. Obrovským lákadlem pro potenciální klienty jsou například závody Formule1, MS v ledním hokeji, MS a ME v různých sportech, fotbalové ligy vyspělých fotbalových států a další události evropského významu. V oblasti dobrodružně orientované turistiky se evropské moţnosti příliš od moţností České republiky neliší. Jak je výše uvedeno, rozdíly můţeme nalézt v geomorfologickém dělení kontinentu, tzn. ţe „horské“ země mohou nabídnout například extrémní sjezdy horských úpatí například na kolech, „mořské“ země zase potápění a plachtění a severské země třeba náročnou kanoistiku nebo rafting. Co se týče lovecké turistiky, zde jiţ lze jmenovat některé země a oblasti, které jsou více vyhledávány ať uţ kvůli lepším loveckým podmínkám či zvláštním druhům zvěře. Oblíbenou zemí díky své rozloze a rozmanitosti je Rusko, kde mezi nejobvyklejší druhy lovu patří lov tetřevů a tetřívků a lov medvěda v kombinaci s lovem jelenů, sobů nebo losů. Výborné lovecké vyţití nabízejí severské státy Norsko, Finsko a Švédsko.
32
Záţitek je lov losů nebo jelenů běloocasých spolu s místními lovci, kteří ale loví především kvůli masu, takţe šance na získání trofeje je poměrně malá. Zajímavou moţností je Maďarsko kde je lovecká turistika v porovnání s ostatními státy bývalého „východního bloku“ nejrozvinutější. Maďarské honitby s kapitálními jeleny, daňky a srnci a hony na baţanty patří mezi velmi oblíbené zejména u německých a rakouských myslivců. [31] Předpoklady pro rybolov má skoro celá Evropa, jelikoţ řeky, rybníky a jezera jsou v kaţdé zemi, záleţí na druhu ryby a okolním prostředí, které zájemce preferuje. Některé země mají trochu odlišné podmínky pro rybolov, pobřeţní země nabízejí například navíc mořský rybolov. Populárními zeměmi pro rybolov je například Francie, Španělsko, Slovensko a samozřejmě severské země prezentující se lovem lososů. V podstatě se dá říct, ţe podmínku pro tyto formy cestovního ruchu jsou v Evropě velmi podobné, nabídka se v jednotlivých zemích příliš neliší, pokud ţádá klient něco neobvyklého stávají se oblíbenými, ve spojení s poznávací turistikou, destinace v Jiţní Americe, Africe nebo Asii.
3.4
Cestovní ruch MICE (profesně orientovaný cestovní ruch)
3.4.1
Cestovní ruch MICE v ČR
Česká republika má vhodnou polohu uprostřed Evropy, dobrou dostupnost (rozšiřující se letiště nejen v Praze) a zároveň je klidnou a bezpečnou destinací, coţ znamená téměř ideální předpoklady pro cestovní ruch MICE. Dále se vyznačuje zkušenostmi a kvalitou sluţeb firem, orientujících se v této oblasti a zařízenými kongresovými sály s potřebnou kapacitou nejen v Praze. Stále ještě výhodou je poměr mezi cenou a kvalito ubytování, zvláště pokud se zákazník rozhodne ubytovat mimo hlavní město, i přes to, ţe je to hlavně Praha, která můţe nabídnout vedle kompletního kongresového vybavení a prostor i blízkost historických památek. Jednou z výhod je i připravení incentivního programu „na tělo“, kdy záleţí víceméně pouze na objednávce klienta. Mezi největší praţské prostory řadíme například: Sazka Aréna (celková kapacita 17 000/kapacita největšího sálu 17 000) Pratur Congress Centre (9 000/2 764) Fair Palace (3 300/2 000)
33
Dalšími velkými kongresovými prostory jsou: Aldis Congress Centre – Hradec Králové (celk.kap. 2 550/kap. nejv. sálu. 1 170) Congress Centre – Plzeň (1 650/1 000) a brněnské Exhibition Grounds – Brno (1 300/450) Congress Centre – Brno (880/294) [32] Součástí této formy cestovního ruchu, jenţ má v České republice dlouhou tradici je cestovní ruch veletrhů a výstav.Tradice sahá aţ ke konci 19. století, kdy bylo otevřeno první výstaviště v českých zemích a to v Praze – Holešovicích. Stejně jako u výše zmíněného kongresového cestovního ruchu je nespornou výhodou České republiky její poloha, která ji dává moţnost stát se výstavní/veletrţní mocností Evropy. Největším výstavištěm v České republice jak svou rozlohou (650.000m), tak svou důleţitostí je Brněnské výstaviště, kde se konají akce jako například Autosalon Brno, IDET10, IBF11 Mezinárodní strojírenský veletrh 2009 nebo STYL a KABO, coţ jsou mezinárodní veletrhy obuvi, módy a textilií. Dalším výstavištěm jsou právě Holešovice v Praze (320.000m), kde se prezentují akce jako Golf World Prague12, Jobdays 200913 nebo Ecoworld, coţ je veletrh ekologie a trvale udrţitelného rozvoje. Moţná překvapivě je třetí největší výstavní plochou v České republice Výstaviště České Budějovice (290.000m), kde nejvýznamnější akcí je mezinárodní agrosalon Země živitelka. Dalšími významnými plochami je i Praţský veletrţní areál v Letňanech, Výstaviště v Lysé nad Labem, Ostravě či Olomouci. [33] 3.3.2 Cestovní ruch MICE v Evropě Evropský kontinent je dlouhodobě na prvním místě v pořádání MICE akcí, i kdyţ v posledních letech se můţeme setkat s růstem rozvojových trhů, a to v Jiţní Americe, v Africe, Asii. Mezi významné MICE destinace v Evropě povětšinou patří hlavní západoevropské metropole, které disponují dostatečnou infrastrukturou vhodnou pro pořádání MICE akcí.
10
Mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky. Mezinárodní stavební veletrh. 12 Výstava golfu a golfové turistiky. 13 Mezinárodní veletrh pracovních příleţitostí. 11
34
Ačkoliv na trh vstoupily některé metropole střední a východní Evropy je pravděpodobné, ţe i v nejbliţších letech se většina MICE akcí Evropy bude konat na její západní polovině, jelikoţ image a tradice těchto oblastí je lepší a větší neţ u nově vznikajících center. [34, s. 32] Graf 1: Podíl kongresů podle kontinentů
Pramen : UIA, http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=4070a1d7-85e5-4147baed-4836dfabcba4, s. 33 Organizace UIA14 i ICCA15 řadí mezi nejvyhledávanější kongresové destinace v Evropě Německo, Francii a Spojené království. Statistiky obou organizací se trochu liší, nemají úplně stejná kritéria, ale obě řadí do TOP 10 měst podle počtu kongresů a konferencí Paříţ, Vídeň, Barcelonu a Amsterdam. Jsou samozřejmě jmenována i další města ( Berlín, Brusel, Londýn,…). [34, s.34,36] Pokud se jedná o veletrhy a výstavy, je situace podobná, opět největší a nejdůleţitější akce nalezneme ve vyspělých zemích a jejich velkých městech, ne pouze metropolích. Také v této oblasti se začínají objevovat světové výstavy pořádané ve velkých městech „rozvojových“ zemích, převáţně jihovýchodní Asii, jako je Peking, Šanghaj, Singapur či Hongkong. Největší světová výstaviště k roku 2005 můţete vidět v následující tabulce. 14 15
UIA=Union of International Associations ICCA=International Congress and Convention Association 35
Tabulka 1: TOP 10 největší výstaviště světa (2005)
Pramen: AUMA16, http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=4070a1d7-85e5-4147baed-4836dfabcba4, s. 37 MICE turistika představuje pro Českou republiku příleţitost, jak se zviditelnit v této oblasti na evropském kontinentě. Jak jiţ bylo výše naznačeno, moţnost, ţe by Česká republika v nejbliţších letech zaujala místo největších hráčů na evropském trhu je mizivá, ale čeká města a výstaviště by v této oblasti neměla zaspat a stát se nyní alternativou (například pro „menší“ akce) a v pozdějších letech se třeba i dotáhnout na úroveň západní Evropy.
3.5. Zdravotně orientovaný cestovní ruch 3.5.1 Zdravotně orientovaný cestovní ruch v ČR Česká republika má především pro lázeňský cestovní ruch vynikající předpoklady a s více neţ 30 lázeňskými oblastmi a několikasetletou tradicí je povaţována za lázeňskou velmoc. Tomuto věhlasu odpovídá i pouţívání nejmodernějších metod, tradičním vyuţití minerální vody a léčivých plynů.
16
AUMA=Ausstellungs und Messeausschuss der deutschen Wirtschaft e.V.
36
Tyto lokality navštěvují domácí i zahraniční turisté, nemocní i zdraví, kteří hledají příjemné prostředí, kulturní a společenské vyţití a odpočinek od stresu. Nejvíce oblastí nabízejících tyto sluţby nalezneme na západě, severu a východě České republiky. Jedny z nejznámějších českých lázní jsou lázně v Karlových Varech, které kromě zdravotní péče poskytuje i bohatý kulturní a společenský program. Jinou moţností jsou lázně Luhačovice, jejichţ areál kromě mnoha léčivých pramenů nabízí i mnoho sportovního vyţití (tenisové kurty, minigolf, bowling, bazén, sauna,…). [35] Tabulka 2: Hosté v lázeňských ubytovacích zařízeních podle krajů
Pramen: Czechtourism, http://www.czechtourism.cz/files/lazenstvi/lazenske_statistiky/kraje_2007.pdf Moţností jsou i tzv. wellness pobyty, coţ je jakási cesta ke zlepšení zdravotního stavu a duševní pohody. Důleţité je aby se klient dobře cítil, byl v pohybu a našli svou „vnitřní i vnější“ krásu. Wellness pobyty je moţné absolvovat v prostorech lázní nebo i ve specializovaných wellness hotelech. Je to oblíbená aktivita hlavně ţen jakéhokoliv věku a stává se v posledních letech zajímavým doplňkem právě třeba k lázeňským pobytům. [36]
37
V dnešní době celosvětové integrace se objevuje tzv. léčebná turistika, coţ v podstatě představuje turistiku za ošetřením v zahraničí. Největší vzestup této formy cestovního ruchu zaţívají Spojené státy americké, ale i v Evropě je na vzestupu. České republika byla v léčebné turistice dokonce portálem Forbestravel.com v roce 2008 umístěna na 4.místo na světě za Singapurem, Mexikem a Kostarikou. Nejvíce vyhledávána je pro cenově dostupnou plastickou a estetickou chirurgii, operacemi očí, ortopedickými a stomatologickými zákroky a léčbu neplodnosti. [37] 3.4.2
Zdravotně orientovaný cestovní ruch v Evropě
Mezi další evropské země, které jsou proslavené svým lázeňstvím můţeme řadit Slovensko, Německo, Rakousko nebo Maďarsko. Na Slovensku jsou známé lázeňské komplexy například Dudice či Piešťany. V Německu je více neţ 350 lázeňských komplexů po celém území, nejznámější jsou lázně Bad Füssing, Bad Reichenhall nebo lázně v Berchtesgadenu. Díky svým hojným zdrojům termálních pramenů jsou v oblasti lázeňství velmi známé i maďarská střediska Debrecen, Eger a Gyula. S tím spojené wellness pobyty lze nalézt ve většině těchto středisek a samozřejmě i v různých hotelích jiných evropských zemí. [38] Jak bylo uvedeno výše, (v kapitole 3.4.1) je v Evropě na vzestupu léčebná turistika, kdy pacienti nejvíce cestují za neakutními chirurgickými zákroky (náhrady kloubů), stomatologickými zákroky, plastickou chirurgií atd. Motivací je nejčastěji nízká cena a dlouhá čekací doba v domácí zemi. Tito turisté často navštěvují jihovýchodní Asii, kde jsou kliniky specializované na „medicínskou turistiku“ a spojují tento pobyt třeba s poznáváním těchto krajin. V Evropě je například „dentistickou destinací“ Maďarsko, Belgie je lákavá pro občany Velké Británie a do Německa míří Britové a Norové, kvůli čekacím lhůtám a nedostatečným kapacitám v domovských zemích. [37] V oblasti zdravotně orientovaného cestovního ruchu má Česká republika výhodné postavení díky svým přírodním předpokladům a kvalifikované a zatím ještě levné pracovní síle. Naše lázeňská střediska jsou oblíbená a díky skutečnosti, ţe v kaţdé „lázeňské zemi“ je jiné sloţení minerální vody a tedy se liší nabídka, se zde nedá mluvit o tvrdé konkurenci.
38
3.5
Městská turistika v ČR a v Evropě
Pro městskou turistiku má vynikající dispozice skoro celá Evropa, v kaţdém velkém městě lze najít kulturně-historické památky nevyčíslitelné hodnoty, proto je nezbytnou podmínkou k přilákání pozornosti zákazníků dobrá infrastruktura (dopravní i technická), včetně dostatečně kvalitních sluţeb. V těchto podmínkách Česká republika za vyspělými zeměmi trochu zaostává, pouze Praha a dále snad Brno mají dost kvalitních hotelů a nabídku doplňujících programů. V dalších českých historických městech jako je Český Krumlov, Kutná hora, ale i Olomouci je potenciál, který je nutno vyuţít. Praha má navíc potenciál v celkem levné a kvalifikované pracovní síle, coţ ji činí pro zahraniční turisty atraktivní. Nejlákavějšími evropskými městy jsou známá města, jako Londýn, Paříţ, Řím, Milán, Madrid, Berlín a Amsterdam, Praha nebo Moskva. Tabulka 3: 10 nejnavštěvovanějších měst Evropy v roce 2007 Pořadí
Město
1.
Londýn
2.
Počet zahraničních turistů (v mil.)
Změna 2006/2007 (v %)
15,340
-1,9
Paříţ
8,762
-10,2
3.
Řím
6,123
1,5
4.
Barcelona
5,044
7,4
5.
Dublin
4,627
4,4
6.
Moskva
4,050
9,6
7.
Praha
4,009*
8,3
8.
Amsterdam
3,909
0,2
9.
Vídeň
3,637
4,5
10.
Madrid
3,404
-12,1
Poznámka: * – údaj ČSÚ, Euromonitor uvádí chybný počet zahraničních hostů (3,696 mil.)
Pramen: Euromonitor International, ČSÚ, http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/hlavnimesto-praha/praha-ve-20-nejnavstev-mest-sveta-2007/1000936/51399/
3.6
Speciální formy cestovního ruchu v ČR a v Evropě
Česká republika patří v oblasti golfové turistiky k středoevropské mocnosti a k jedné z nejrychleji rostoucích evropských destinací golfové turistiky s aţ 8% ročním růstem turistů. V roce 2008 činil počet golfových turistů (hráčů a doprovodu) přes 50.000, nejvíce z Německa (32 procent), Rakouska (24 procent) a severských zemí (16 procent).
39
Růst golfové turistiky je v České republice nesporný a kdyţ jmenujete hřiště na Karlštejně, Konopišti nebo v Čeladné, tak západní turisté vědí o co se jedná, ale je nutná stálá propagace i dalších hřišť i ve spojení s jinými formami cestovního ruchu. Evropskými velmocemi v golfové turistice je Velká Británie, především Skotsko, a Irsko, ale i Španělsko nebo Portugalsko. [40] V České republice můţeme zařadit i na seznam destinací pivní turistiky, zejména díky kvalitě piva a jeho nízké ceně ve srovnání se západoevropskými zeměmi. Téměř kaţdý pivovar pořádá své pivní slavnosti, jsou i ochutnávky různých druhů piv, pivní poutě a podobné akce. V České republice hostily letošní Český pivní festival Praha 2009 praţské Letňany a ač se nemůţe měřit s největšími evropskými svátky piva jako je německý Oktoberfest, dánský European Beer Festival nebo Velký britský pivní festival, jeho regionální význam zde existuje. [41] Trochu jiná situace je v oblasti vinařské turistiky, kde především vinařské oblasti na jiţní Moravě jsou velmi známé a hojně navštěvované i zahraničními turisty z Německa, Rakouska a zemí Beneluxu. Pro jiţní Moravu je typické, ţe zde probíhá pomalejší zrání hroznů neţ v západní Evropě, a proto se v nich udrţí a koncentruje větší mnoţství a rozmanitost aromatických látek. [42] Nechci srovnávat nesrovnatelné, čímţ mám na mysli kvalitní česká vína a kvalitní italská či dokonce francouzská vína, protoţe tyto produkty nejsou přímími konkurenty. Pokud se nabídka vinařské turistiky na jiţní Moravě doplní například o aktivity spojené s lázeňstvím, kulturními a společenskými akcemi apod. vidím zde šanci zaujmout přední evropské místo v této oblasti.
40
4
MOŽNOSTI
ROZVOJE
CESTOVNÍHO
RUCHU
VE
VYBRANÝCH KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY Cíl této kapitoly je na základě dostupných informací zjistit, jaké moţnosti rozvoje cestovního ruchu v daném kraji existují. Nejsou tím myšleny jen netradiční formy cestovního ruchu, jichţ se tato práce převáţně týká, ale jde o to rozpoznat vývojové trendy cestovního ruchu dnešní společnosti a aplikovat je v podmínkách vybraných krajů.
4.1
Jihomoravský kraj
4.1.1
Předpoklady Jihomoravského kraje pro rozvoj cestovního ruchu
Jihomoravský kraj má zajímavou geografickou polohu v rámci České republiky, protoţe leţí na pomezí České republiky, Slovenska a Rakouska a ani Maďarsko není příliš vzdáleno. Leţí také na trase mezi západní a východní Evropou a prochází jím také jedna z tras Pobaltí – jiţní Evropa. To jsou poměrně dobré předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu této oblasti, které v praxi znamenají dobrou dostupnost Jihomoravského kraje z různých koutů Evropy. Na území kraje je velké mnoţství kulturně-historických památek, podobně jako v celé České republice, z nichţ dvě, Lednicko-Valtický areál a vila Tugendhat jsou zapsány na seznam památek UNESCO. [43, s.10] Mnoţství hradů, zámků a dalších historických památek je dobrým předpokladem pro rozvoj cestovního ruchu. V kraji nalezneme i významné přírodní atraktivity, z kterých například Národní park Podyjí či soustava jeskyň Moravského krasu (hlavně Punkevní jeskyně) přesahují svým významem národní hranice. Jak je vidět v kapitole 3.1.3 prochází Jihomoravským krajem dvě z tratí sítě EuroVelo a celý sektor cykloturistiky je zde relativně rozvinut, hlavně v oblasti Mikulovska, Lednicko-Valtického areálu, Břeclavska a Moravského krasu. [43, s.11] Velkou devizou Jihomoravského kraje je bezpochyby Masarykův okruh v Brně, o jehoţ mezinárodním významu můţeme jen těţko pochybovat. Specifičností tohoto kraje je vinařská turistika, kterou v Jihomoravském kraji jako v jediném ze všech krajů v České republice, můţeme brát jako plnohodnotnou oblast turismu evropského nebo alespoň středoevropského významu. Město Brno a Jihomoravský kraj patří také jiţ dlouhá léta do povědomí české i zahraniční veřejnosti jako centrum výstavního a veletrţního cestovního ruchu.
41
4.1.2 Možnosti a doporučení rozvoje Jihomoravského kraje V dnešní době by se měl rozvoj cestovního ruchu ve všech krajích České republice orientovat především podle poţadavků zahraničních hostů, jejichţ stoupající podíl na celkovém počtu turistů je ţádoucí. Podle ČSÚ17 je v posledních letech podíl zahraničních turistů na celkovém počtu turistů Jihomoravského kraje asi 35%. Marketingový výzkum ohledně poţadavků a zájmů zahraničních turistů nejvíce Jihomoravský kraj navštěvujících (turisté z Polska, Německa, Slovenska, Itálie a Rakouska) je základní podmínkou určující budoucnost vývoje cestovního ruchu v tomto regionu. [43, s.13] Zejména otázka proč rakouští turisté, ač víceméně „sousedé“, dávají přednost jiným regionům. Jihomoravský kraj by se měl pokusit skloubit nabídku svých největších deviz a turistických výhod do tzv. balíčků, které se pomalu začínají stávat poţadavky turistů. Jako jedinému kraji České republiky se zde nabízí moţnost vinařské turistiky, která by měla být společně s kulturně-historicko potenciálem a nově vznikající golfovou turistikou hlavními formami a přestavitelé cestovního ruchu Jihomoravského kraje. Velká příleţitost leţí v kombinaci vinařské turistiky s turistikou poznávací, kde se otvírá mnoho moţností a „tras“ spojených s poznáváním kulturních a historických památek. Je nutné klást důraz na konkrétní vinařské oblasti s jejich charakteristikami a odlišnostmi. S tím je ovšem spojené zlepšování dopravní infrastruktury a ubytovacích kapacit, kde je nutné budování dostatečně kvalitních objektů, které by mohly upoutat potenciální zákazníky svými komplexními nabídkami. Dalším problémem, který se před námi otvírá je prezentace. Oblast můţe mít sebelepší podmínky k návštěvě, ale bez dostatečné prezentace skončí tato aktivita neúspěchem. Proto je nutná spolupráce soukromého a veřejného sektoru, nejedná se o konkurenci, nýbrţ spolupráci. Toto není problém pouze vinařských oblastí, ale v českém cestovním ruchu je to poměrně častá skutečnost. Jihomoravský kraj má díky své níţinné poloze obecné výhodné podmínky pro kombinaci jednotlivých forem cestovního ruchu. S vinařskou turistikou se dá výborně kombinovat i agroturistika a ekoagroturistika, pro něţ tu jsou dobré podmínky. Pokud se nabídka těchto produktů vhodně zkombinuje, tak můţe být zejména ve středoevropských podmínkách silně konkurenceschopná. 17
ČSÚ=Český statistický úřad
42
Pro rychlejší rozvoj turismu v oblasti Jihomoravského kraje je velmi důleţitý i rozvoj golfové turistiky, protoţe tato forma je v dnešní době na vzestupu a Jihomoravský kraj si stejně jako ostatní kraje nemůţe dovolit v této oblasti „zaspat“. Je skoro „zločinem“ proti cestovnímu ruchu jako celku, ţe v tomto kraji jsou pouze 3 golfová hřiště, která stojí za zmínku (Slavkov u Brna, Kořenec u Boskovic a Jinačovice). [43, s.13] Golfová turistika je další z moţností, která se dá kombinovat s jinými formami cestovního ruchu, například poznávací a v podstatě i s vinařskou turistikou. Propagace Jihomoravského kraje jako „Golfové destinace uprostřed vinic, obklopené dýchající historií a přírodou“ by měla naplňovat definici moderního evropského turistického regionu. Událostmi v jejichţ pořádání se Brnu, potaţmo Jihomoravskému kraji dostává mezinárodního významu jsou některé veletrhy pořádané na Výstavišti v Brně a Autodrom Brno, pořádající nejrůznější závody, z nichţ nejznámější je závod Mistrovství světa silničních motocyklů České republiky. Tyto akce bohuţel nedosahují většího regionálního významu, proto je vhodné je spojit, například do jiţ výše zmíněných „balíčků“. Je asi nemyslitelné, aby návštěvníkům některého ze závodů konaných na Automotodromu bylo nabízeno navštívení vinných sklípků, tato skupina turistů je spíše specifická, ale pokud se týče veletrhů a výstav pořádaných v Brně, zde jsou moţnosti. Tyto akce totiţ bývají vícedenní , takţe je zde prostor pro nabídku doplňujícího programu, ať jiţ třeba do vinařských oblastí nebo oblastí nabízejících golfové vyţití. Problémem v Jihomoravském kraji je nerovnoměrnost rozdělení různých atraktivit cestovního ruchu. Vinařství je doménou jiţní části kraje, veletrhy a závody jsou soustředěny u Brna a golfová hřiště leţí spíše na severu Jihomoravského kraje. To znamená, ţe podmínkou pro úspěšný rozvoj všech těchto oblastí je dobré spojení silniční nebo ţelezniční sítí a kompaktní rozvoj těchto forem i do oblastí, ve kterých se dříve neobjevovali. Například pomoc investorům při výběru pozemku v jiţní časti Jihomoravského kraje pozitivně zapůsobí na celou oblast a mohou přilákat do této oblasti nadšence vína i golfu.
4.2
Středočeský kraj
Středočeský kraj je vnitrozemský kraj a je také největším krajem České republiky. Blízkost Prahy je pro Středočeský kraj z jedné strany výhodou a z druhé nevýhodou. Výhodou proto, ţe obě oblasti jsou spolu historicky, kulturně a ekonomicky propojeny, na druhou stranu tento nevyváţený vztah (Praha jako centrum evropského významu, střední Čechy jako její periferie) je pro střední Čechy nevýhodou. [44, s.24]
43
Díky své poloze je Středočeský kraj protkán hustou dopravní sítí, která spojuje východ republiky se západem a sever s jihem, přičemţ centrem je samozřejmě Praha. Středočeský kraj je dále dobře zahuštěn sítí menších okresních silnic a vlakovými koridory, z nichţ některé se v dnešní době modernizují, takţe hrozí zdrţení a výluky.Co se týče kulturněhistorických dispozic je na tom tento kraj poměrně dobře, je zde mnoho historických památek, jako například hrady Karlštejn, Křivoklát, zámek Konopiště a zámek v Lánech (letní sídlo prezidenta ČR. Skoro všechna města Středočeského kraje mají historické jádro, zde vyniká Kutná Hora, jejíţ městské jádro je na seznamu UNESCO. [44, s.34] V celém kraji je velké mnoţství církevních památek a poutním míst, nejnavštěvovanější je Svatá Hora u Příbrami (250 tis. návštěvníků ročně. [44, s.70] Na území kraje najdeme i mnoho přírodních památek a několik CHKO (např. Křivoklátsko, Český kras a Český ráj), velice oblíbeným místem jsou třeba Koněpruské jeskyně. Vzhledem k těmto dispozicím jsou ve Středočeském kraji vhodné podmínky pro cykloturistiku a pěší turistiku. Také tímto krajem prochází dvě tratě sítě EuroVelo a to severo-jiţní a západovýchodní trasa. Ve Středočeském kraji je největší síť cyklotras co se celkové délky týká, ale v hustotě cyklotras je tento kraj pod průměrem, coţ jak je výše naznačeno neznamená, ţe by byla neoblíbená, pouze musí kraj zapracovat na vytvoření hustší sítě k přilákání dalších cykloturistů, míst kudy mohou vést je zde mnoho. Naopak co se týče vodní turistiky, jsou ve Středočeském kraji nadprůměrně dobré podmínky, hlavně díky sjízdnosti řek jako jsou například Berounka nebo Sázava. Také rekreace u vltavské nádrţe Slapy je velice oblíbená nejen u regionálních turistů a je také odpočinkovou destinací hlavně obyvatel Prahy (také jako víkendové pobyty). Také rekreační pobyty v chatkách či stanech kolem středočeských řek jsou velmi populární, hlavně u mladších věkových skupin. Ve Středočeském kraji je také dostatek příleţitostí k netradičním formám cestovního ruchu jako je agroturismus, spojený s hippoturistikou18. Ta je nejvíce rozšířena v jiţní části kraje, zejména na Benešovsku. [44, s.101]
Ve Středočeském kraji je i jedno lázeňské město
republikového významu, kterým jsou Poděbrady, těţící z uklidňující krajiny kolem a ze sportovního a společenského zázemí jimţ tyto lázně disponují.
18
Hippoturistika=cestování a vyhledávání jízdy na koni.
44
V jejich nabídce jsou i wellness pobyty a kongresová turistika, coţ dodává tomuto regionu ještě větší důleţitosti. Další moţnosti kongresové turistiky jsou ve Středočeském kraji omezeny ze zřejmého důvodu, blízkosti Prahy. přesto zde můţeme nalézt několik kongresových center (Zámek Štiřín, hotel S.E.N. u Senohrab či Golf Resort na Konopišti. Národní význam má moderní výstaviště v Lysé nad Labem. K v současnosti moţná nejpopulárnější a nejprogresivnější formě cestovního ruchu - golfové turistice - jsou ve středních Čechách moţná nejlepší předpoklady v celé České republice. Nejznámější (i mezinárodně) hřiště Středočeského kraje jsou Golf Resort Konopiště, Golf Resort Karlštejn a Golf Club Poděbrady. [44, s.115] Celkově se dá říci, ţe koncepci rozvoje cestovního ruchu pro Středočeský kraj je poněkud obtíţnější přesně vymezit, protoţe kraj nemá úplně jasně dané devizy, na kterých by mohl stavět. Je proto nutné uvědomit si, které aktivity cestovního ruchu mají budoucnost a na takové se zaměřit. Proto se také v tomto kraji začínají pouţívat produktové „balíčky“, které bývají vázány na významné kulturní památky (Karlštejn, Konopiště) a také vznikají produkty tzv. zážitkové turistiky, která klientům nabízí nevšední záţitky, se kterými se v běţném ţivotě nesetkává. [44, s.115] Z důvodu obklopení ostatními kraji je Středočeský kraj „nucen“ ve všech oblastech s nimi spolupracovat a jedině touto cestou můţe dojít ke všeobecné spokojenosti. Z výše uvedeného plyne, ţe kraj je morfologicky velice zajímavý, coţ je určující pro pěší turistiku a cykloturistiku, které se dají dobře skloubit například s poznávací nebo vodní turistikou. Jelikoţ tento kraj není aţ natolik specifický jako Jihomoravský kraj, je nutné jednotlivé moţnosti kombinovat, protoţe Středočeský kraj vysloveně vyniká „pouze“ v golfové turistice, jejíţ rozměr zde stále roste a kulturně-historické turistice, kterou je ale vhodné spojit s jinou formou cestovního ruchu. Není nutné se zaměřovat na marginální formy cestovního ruchu, jako je například lyţařská turistika (i kdyţ je zde moţno lyţovat) nebo městská (nákupní) turistika , jelikoţ jejich moţnosti rozvoje nejsou příliš velké. Dominantou Středočeského kraje by se měla stát golfová turistika, společně se seskupením agroturistiky, vodní turistiky, pěší turistiky a cykloturistiky.
45
4.3
Jihočeský kraj
Kraj leţí v jiţní části České republiky a sousedí kromě, několika dalších českých krajů, také s Rakouskem a Německem. Také poloha tohoto kraje je celkem výhodná, jeho hraniční přechody jsou často vyuţívány při cestách do rakouských měst Linz a Passau a do jiţní Evropy. Jihočeským krajem také prochází jedna z tras cyklistické sítě EuroVelo, směřující ze severní Evropy do Rakouska a Ukrajiny. Jihočeský kraj má pro cestovní ruch výborné přírodní podmínky, jedny z nejlepších v celé České republice. Všeobecně známé jsou jihočeské rybníky na Třeboňsku s největším rybníkem Roţmberk
a samozřejmě pohoří
Šumava se svými lesy. Také říční síť Jihočeského kraje s hlavním tokem Vltavou a mnoţstvím jejích přítoků a spolu s dalšími řekami a říčkami dává kraji výjimečný potenciál pro rozvoj cestovního ruchu. Také vodní nádrţe Lipno a Orlík patří k oblíbeným rekreačním cílům široké skupiny turistů. S tím související vodní turistika je dále doplňována pěší turistikou a cykloturistikou, pro kterou jsou v kraji, díky morfologické rozmanitosti, výhodné podmínky. Dalšími přednostmi Jihočeského kraje je také mnoţství chráněných oblastí, nejznámější je Národní park Šumava, CHKO Šumava, CHKO Třeboňsko nebo rezervace Boubínský prales, které zabírají téměř 30% rozlohy kraje. [45, s.22] Jihočeský kraj je podobně jako Středočeský kraj bohatě za prostoupen kulturně-historickými památkami, z nichţ dvě řadíme na seznam památek UNESCO a to historické jádro Českého Krumlova a vesnici Holašovice. Na území Jihočeského kraje je mnoho měst s historickými jádry, jako například Český Krumlov, České Budějovice, Jindřichův Hradec nebo Třeboň. Je zde také mnoho hradů a zámků, ze kterých můţeme jmenovat Hlubokou nad Vltavou, opět Český Krumlov nebo Červenou Lhotu. Pro rostoucí segment lázeňství jsou významná města jako Třeboň a Bechyně. Spolu s Východočeským krajem je v Jihočeském kraji nejvíce agrofarem a díky svým přírodním podmínkám a svému krajinnému reliéfu je zde v této oblasti velký potenciál. Podmínkou je ovšem, jak bylo předesláno dříve, zlepšení kvality ubytování, coţ je nešvar celého segmentu agroturismu v České republice. Propojení této formy cestovního ruchu s pěší turistikou, vodní turistikou a cykloturistikou se zde jeví jako jednoduchý úkon, jehoţ výsledky by pro rozvoj cestovního ruchu v tomto regionu mohly být velice pozitivní, a to za poměrně nízkých nákladů.
46
Jak jiţ bylo zmíněno v předešlých kapitolách, je další rozvíjející se formou cestovní ruchu, tzv. cestovní ruch MICE. V Českých Budějovicích je výstaviště, bohuţel zatím jen spíše regionálního charakteru, s jedinou významnou akcí (Země ţivitelka). Prostor pro rozvoj zde samozřejmě je, protoţe poloha u hranic, nevelká vzdálenost Prahy a větších rakouských a německých měst jsou přinejmenším dobré moţnosti pro zviditelnění tohoto centra. Dobré příleţitosti pro rozvoj kongresového a incentivního cestovního ruchu mají i další města s historickým jádrem jako Tábor nebo Hluboká nad Vltavou. Je také nutné vyuţít potenciál lázeňských center Jihočeského kraje, které jsou sice kvalitní, ale pro rozsáhlejší rozvoj a přilákání zahraničních turistů je nutné zkvalitnit ubytovací sluţby. [45, s.25] Nesmíme zapomenout na moţnosti, které poskytuje pohoří Šumava a okolí, které v letním období poskytuje mnoho moţnosti turistiky a v zimním období je vyhledávaným cílem turistů hledajících zimní radovánky jako sjezdové a běţecké lyţování a podobné zimní aktivity. Problémem typických pro celou Českou republiku je nedostatečná infrastruktura, jak dopravní, tak v ubytovacích kapacitách a jejich kvalitě, i například infrastrukturu lyţařských středisek. [45, s.29] Zejména v nich je potřeba zvýšení kvality pracovních sil, zejména v jazykové vybavenosti, z důvodu oblíbenosti těchto středisek u zejména německy mluvících turistů. Graf 2: Motivace k návštěvě jižních Čech
Pramen:
Strategie
rozvoje
cestovního
ruchu
v Jihočeském
kraji,
http://www.kraj-
jihocesky.cz/index.php?par[id_v]=1195&par[lang]=CS
47
Na výše uvedené tabulce vidíme, ţe převaţujícím motivem k návštěvě Jihomoravského kraje jsou přírodní podmínky, které tento kraj nabízí. Na tuto skutečnost by se měl klást důraz a cestovní ruch by se měl rozvíjet v tomto duchu. Společně s rozvojem cykloturistiky a zřizováním cyklostezek, zkvalitňováním sluţeb v oblastí vodácké turistiky a propagací regionu jako agroregionu s moţnostmi jízdy na koních, je nutné dodat, ţe jiţní Čechy nabízejí také moţnosti golfové turistiky. Z nich především hřiště v Hluboké nad Vltavou a u Českého Krumlova nabízejí náročným zákazníkům vynikající kombinaci sportovního vyţití s historickými atraktivitami daných oblastí a pro další rozvoj této formy cestovního ruchu je prostředí Jihočeského kraje vhodné.
48
ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ Rozvoj cestovního ruchu má neoddiskutovatelné dopady na hospodářský rozvoj České republiky, proto by jeho význam neměl být podceňován. Nastupující netradiční formy cestovního ruchu ve většině případů doplňují stávající formy, dodávají jim větší atraktivitu a moţnost výběru. Tyto nové formy nesmějí být podceněny, jelikoţ zákazník se stává náročnějším a dříve postačující sluţby, musí být nyní doplňovány. Česká republika má pro vývoj v oblasti nových netradičních forem cestovního ruchu celkem dobré předpoklady, zejména v některých krajích, ale vinou ekonomické transformace po roce 1989 a jisté nezkušenosti osob relevantně činných v této oblasti, je rozvoj těchto netradičních forem podstatně opoţděn v porovnání se západoevropskými státy. Zejména v progresivních formách cestovního ruchu jako je agroturistika nebo golfová turistika zaostáváme výrazně například za Německem či Rakouskem. V posledních letech za prohlubující se spolupráce veřejného a soukromého sektoru se situace rychle zlepšuje a pokud se trend podaří udrţet je pravděpodobné, ţe popularita České republiky jako cílové turistické destinace bude stoupat a to jako celku a ne pouze hlavního města Prahy a několika málo dalších oblastí. Jak jiţ bylo naznačeno důleţitou vlastností pro úspěšný rozvoj cestovního ruchu je nutná spolupráce obou sektorů ekonomiky, veřejného i soukromého, formou jistých kompromisů diskuse. Neméně důleţitou podmínkou k rozvoji cestovního ruchu je celkový rozvoj infrastruktury a to ve všech směrech. Problémy dopravní infrastruktury jsou všeobecně známé, bez výrazného zlepšení situace v blízkém časovém horizontu můţou České republice nastat problémy s přilákáním klientů cestovního ruchu. Ovšem mimo pozornost nesmí zůstat ani kvalita a mnoţství ubytovacích a stravovacích zařízení, jelikoţ zvyšující se nároky turistů nejsou některé oblasti schopny uspokojovat. Jednotlivé kraje a oblasti České republiky, ale i Česká republika jako celek by se měli snaţit o účinnější propagaci, destinace můţe být úspěšná, jen pokud se o ní ví, krásné a netknuté místo v přírodě aniţ by o něm někdo věděl, zůstává nevyuţitým potenciálem. Důleţité je také, aby se kraje České republiky zaměřily na produkty a nabídku těch forem cestovního ruchu, které jsou pro danou oblast typické a nesnaţily se v překotné snaze o co největší šíři nabídky, která by mohla být v konečném důsledku negativní. Je nutné vybrat z portfolia nabídky cestovního ruchu ty, kterými se bude daný kraj/oblast prezentovat navenek a s kterými můţe být následně spojován.
49
Pro rozvoj cestovního ruchu je nutná i spolupráce mezi kraji České republiky, jejichţ spolupráce by měla vést ke stabilnímu rozvoji všech krajů, ne pouze těch, které mají největší potenciál. Společná forma prezentace například sousedících krajů nebo krajů s podobnými podmínkami by sníţila náklady a přilákala zákazníky, kteří nechtějí svůj čas strávit pouze v jedné oblasti, ale mají zájem o návštěvu širšího okolí. Rozvoj a vývoj nových netradičních forem cestovního ruchu se stal nedílnou součástí segmentu cestovního ruchu a je nutno k němu přistupovat s veškerou váţností a naše kroky by měly směřovat k udrţení a posílení tohoto rozvoje.
50
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]
Cestovní ruch. Ministerstvo pro místní rozvoj. [Online] [Citace: 15. 5. 2009]
Dostupné na WWW: http://www.mmr.cz/Cestovni-ruch. [2]
MALÁ, Vlasta a kol. Základy cestovního ruchu. Praha : Vysoká škola ekonomická
v Praze, 2002. ISBN 80-245-0439-1, s. 16-20. [3]
STŘÍBRNÁ, Marie. Venkovská turistika a agroturistika. Regionální česko-
bavorské poradenční a informační centrum pro zemědělství a venkov. [Online] [Citace: 4. 6. 2009] Dostupné na WWW: http://rac.uhlava.cz/spolecne/download_soubor.php?ids=239 &lang=cz . [4]
Ecotourism. Alreem. [Online] [Citace: 4. 6. 2009] Dostupné na WWW:
http://www.alreem.com/ecotourism/index.stm. [5]
Cestovní ruch – trendy, druhy, formy. Udržitelný cestovní ruch. [Online] [Citace: 4.
6. 2009] Dostupné na WWW: http://ucr.uhk.cz/page.aspx?page_id=5. [6]
Dobrodružná turistika v nabídce CK. Seminárky cestovní ruch. [Online] [Citace:
10. 6. 2009] Dostupné na WWW: <projekty.nazory.cz/pcka/20_dobrtur.doc>. [7]
BERÁNEK, Jaromír. Kongresová turistika. COT Business. [Online] [Citace: 10. 6.
2009] Dostupné na WWW: . [8]
Cestovní ruch na počátku 21.století. COT Business. [Online] [Citace: 10. 6. 2009]
Dostupné na WWW:http://www.cot.cz/data/cesky/00_05/5_stat_1.htm. [9]
Cestovní ruch pro všechny. Odborná školení a vzdělávání pracovníků veřejné
správy pro oblast cestovního ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj. [Online] [Citace: 10. 6. 2009] Dostupné na WWW: . [10]
Glossar. Pro-active management of the impact of cultural tourism upon urban
resources and economies. [Online] [Citace: 11. 6. 2009] Dostupné na WWW: . [11]
Internet. In Navajo: Otevřená encyklopedie. [Online] [Citace: 25. 06. 2009]
Dostupné na WWW: . [12]
Pěší turistika. Czech Republic. [Online] [Citace: 17. 6. 2009] Dostupné na WWW:
. 51
[13]
Vodní turistika. Czechtourism. [Online] [Citace: 17. 6. 2009] Dostupné na WWW:
. [14]
Ekoturismus a další žádoucí formy cestovního ruchu. Udržitelný cestovní ruch.
[Online] [Citace: 17. 6. 2009] Dostupné na WWW: . [15]
SVATOŠ, Jan. Ekoturistika – naděje pro rozvojový svět. Rozvojovka. [Online]
[Citace: 18. 6. 2009] Dostupné na WWW: . [16]
Canaima National Park. The Nature Conservancy. [Online] [Citace: 18. 6. 2009]
Dostupné na WWW: . [17]
Meilixueshan Conservation Area. The Nature Conservancy. [Online] [Citace: 18.
6. 2009] Dostupné na WWW: . [18]
Mosambik, potápění spojené se safari v Kruger parku. Sunbow akce. Sunbow –
Diving & Ski. [Online] [Citace: 18. 6. 2009] Dostupné na WWW: . [19]
Top Ten Regional & National Parks of Europe. Inntravel. [Online] [Citace: 18. 6.
2009] Dostupné na WWW: . [20]
Eurovelo evropská sít´cyklotras. Cyklotoulky. [Online] [Citace: 18. 6. 2009]
Dostupné na WWW: . [21]
Watersports. Things to do. EUROPE a never-ending journey. [Online] [Citace: 19
6. 2009] Dostupné na WWW: . [22]
POUROVÁ, Marie. Perspektiva agroturistiky v České republice v souvislosti
s integrací do EU. In Sborník z konference „Model evropského zemědělství a jeho implementace v podmínkách ČR“. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. 18.-19.září 2002. [Online] [Citace: 20 6. 2009] Dostupné na WWW: . 52
[23]
„Zelený“ certifikát má v Česku přes sto agroturistických zařízení. Hospodářská
komora ČR. [Online] [Citace: 20 6. 2009] Dostupné na WWW: . [24]
Farma Zlatá podkova. Official information web site Rokytnice nad Jizerou.
[Online] [Citace: 20 6. 2009] Dostupné na WWW: . [25]
Agrofarma u Fajmonů. [Online] [Citace: 20 6. 2009] Dostupné na WWW:
. [26]
Agrofarma Lovětín. Webzdarma. [Online] [Citace: 20 6. 2009] Dostupné na
WWW: . [27]
Pitigliano – rodinná agroturistická usedlost „Vacca Maremmana“. Itálie cestování.
[Online] [Citace: 20 6. 2009] Dostupné na WWW: . [28]
Ab auf die Piste!. Tiscover. [Online] [Citace: 20 6. 2009] Dostupné na WWW:
. [29]
Adrenalinové zážitky. Eldorádo. [Online] [Citace: 21 6. 2009] Dostupné na WWW:
. [30]
Lovecká turistika. Myslivost. [Online] [Citace: 21 6. 2009] Dostupné na WWW:
. [31]
Rybaření. Czech Republic. [Online] [Citace: 23. 6. 2009] Dostupné na WWW:
. [32]
Na lovecké cestě kolem světa – Evropa a Asie. Svět myslivosti. [Online] [Citace:
23. 6. 2009] Dostupné na WWW: . [33]
7 důvodů proč MICE do ČR. CzechTourism. [Online] [Citace: 24. 6. 2009]
Dostupné na WWW: . [34]
Veletrhy a výstav v ČR. Czech Republic. [Online] [Citace: 24. 6. 2009] Dostupné na
WWW: .
53
[35]
HAVEL,M.,JÁNOŠKA,K. Vademecum pro profesionály ve světě MICE. 1.díl
„Průvodce světem MICE“. Ministerstvo pro místní rozvoj. [Online] [Citace: 24. 6. 2009] s. 31-36. Dostupné na WWW: . [36]
CzechTourism a propagace českého lázeňství. CzechTourism. [Online] [Citace: 24.
6. 2009] Dostupné na WWW: . [37]
Programy wellness. Lázně. [Online] [Citace: 24. 6. 2009] Dostupné na WWW:
. [38]
Léčebný turismus – putování za léčivými vodami či zázračnými léčiteli. Cestovatel.
[Online] [Citace: 24. 6. 2009] Dostupné na WWW: . [39]
Nejkrásnější lázně v Evropě. Mineralfit. [Online] [Citace: 24. 6. 2009] Dostupné na
WWW: . [40]
Finanční noviny.cz. Zajímavosti. [Online] [Citace: 25. 06. 2009] Dostupné na
WWW: . [41]
Velké svátky piva v Evropě. Pivovary. [Online] [Citace: 25. 06. 2009] Dostupné na
WWW: . [42]
Vinařská oblast MORAVA. Wineofczechrepublic. [Online] [Citace: 25. 06. 2009]
Dostupné na WWW: . [43]
Program rozvoje cestovního ruchu Jihomoravského kraje pro roky 2007-2013.
Analytická část. Jihomoravský kraj. [Online] [Citace: 26. 06. 2009] Dostupné na WWW: . [44]
Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji. Analýza. Středočeský
kraj. [Online] [Citace: 26. 06. 2009] Dostupné na WWW: . [45]
Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji. Jihočeský kraj. [Online]
[Citace: 26. 06. 2009] Dostupné na WWW: .
54
[46]
VYSTOUPIL, Jiří a kol. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. Brno , 2007.
ISBN 978-80-210-4263-6, s. 98
55
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Přehled cyklotras (fialová barva) a lyţařských středisek (modrá barva) v ČR . 22 Obrázek 2: Regiony, kde ekoturismus představuje formu udrţitelného rozvoje ................. 24 Obrázek 3: Trasy sítě EuroVelo ........................................................................................... 27
56
SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Podíl kongresů podle kontinentů ............................................................................. 35 Graf 2: Motivace k návštěvě jiţních Čech ........................................................................... 47
57
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: TOP 10 největší výstaviště světa (2005) ................................................................ 36 Tabulka 2: Hosté v lázeňských ubytovacích zařízeních podle krajů ........................................ 37 Tabulka 3: 10 nejnavštěvovanějších měst Evropy v roce 2007 ................................................ 39
58
SEZNAM PŘÍLOH Příloha A – mapa atraktivnosti turistických regionů České republiky ..................................... 58 Příloha B – orientační mapa české dálniční sítě ....................................................................... 58
Příloha A – mapa atraktivnosti turistických regionů České republiky
Pramen: STEM/MARK, http://www.kr-stredocesky.cz/portal/instituce/dokumenty/detail.htm?id=148, 1_Analýza_FINAL, s.22
Příloha B – orientační mapa české dálniční sítě
Pramen: Ředitelství silnic a dálnic 2006, http://www.krstredocesky.cz/portal/instituce/dokumenty/detail.htm?id=148, 1_Analýza_FINAL, s.30
