„Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků“ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ
Dělnická
Určeno pro
6. – 7. tř. ZŠ
Sekce
základní / zvýšený zájem
Předmět
Přírodopis
Téma / kapitola
Houby vyšší
Zpracoval (tým 1)
Mgr. Lenka Grygová (tým 3)
Obsah: 1
CHARAKTERISTIKA VYŠŠÍCH HUB, JEJICH ROZDĚLENÍ .....................................................3
2
VÝZNAM A EKOLOGIE VYŠŠÍCH HUB .........................................................................................5
3
ZÁSTUPCI HUB ....................................................................................................................................6
4
VYUŽITÍ HUB, HOUBAŘENÍ A UCHOVÁVÁNI HUB..................................................................9
5
LIŠEJNÍKY.............................................................................................................................................9
6
ČÁST PRO ZÁJEMCE........................................................................................................................11
7
PŘEHLED LITERATURY .................................................................................................................12
2
HOUBY VYŠŠÍ V této kapitole se dozvíte: •
Podle čeho poznáte vyšší houbu
•
Které části plodnice obvykle houby mají
•
Jak vypadají útvary, v nichž se výtrusy vytvářejí
•
Které jsou důležité skupiny vyšších hub
•
Jak se jmenuje soužití hub s kořeny stromů
•
Jak dělíme houby podle významu pro člověka
•
Která jsou důležitá pravidla pro houbaření a uchovávání hub
•
Který organismus je tvořen soužitím hub a řas
Budete schopni: •
Vysvětlit, jak správně houbařit
•
Pomocí svých znalostí najít v lese jedlé houby
•
Poznat některé jedlé houby od jedovatých
•
Vysvětlit, proč, kdy a kde mohou růst houby
Klíčová slova této kapitoly: Podhoubí, plodnice, klobouk, třeň, rouško, rourky, lupeny, symbióza, mykorhiza, dřevokazné houby, houby hřibovité a lupenotvaré, lišejníky, biologické zvětrávání, průkopníci života
Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 3h + 2h (teorie + řešení úloh)
1 Charakteristika vyšších hub, jejich rozdělení Houby jsou zvláštní organismy. Podobají se více rostlinám – podobná stavba těla, nepohyblivost, rozmnožování pomocí výtrusů, ale mají vlastnosti i podobné živočichům: nejsou schopny fotosyntézy. Dále se v jejich těle se vyskytuje chitin – složitý sacharid, který mají ve svém těle například členovci. Živí se většinou jako reducenti – rozkládají těla mrtvých organismů a z nich získávají energii nebo jako paraziti na tělech (většinou) jiných organismů.
3
Vyšší houby mají složité, větvené podhoubí. V příznivých podmínkách (teplo, vlhko) rostou na podhoubí složité útvary – plodnice, v nichž se vytváří ohromné množství rozmnožovacích tělísek – výtrusů. Ty rostou ve výtrusnicích. Podhoubí přežívá v půdě zimu. Většina vyšších hub má plodnici tvořenou z třeně a klobouku. Pod kloboukem na lupenech nebo v rourkách se nachází výtrusorodá vrstva – rouško. Některé houby mají ale rouško na povrchu klobouku (smrž), některé jej mají uvnitř kulovitého klobouku pýchavka obecná (výtrusy se uvolňují po dozrání prasknutím plodnice). Některé houby, např. hřiby, mají plodnici tvořenou pouze tření a kloboukem. Muchomůrky a bedly mají na plodnici i další části, pomocí nichž je můžeme odlišit. Je to prsten, pochva, na klobouku bradavky, plachetka. Tyto části jsou většinou zbytky po obalech houby v mládí.
Obr. 1: Části houby
Nejvýznamnější 2 skupiny vyšších hub jsou stopkovýtrusé a vřeckovýtrusé. Stopkovýtrusé mají výtrusy na stopkách, vřeckovýtrusé mají výtrusy uzavřeny v „kapsičkách“ nazvaných vřecka.
4
2 Význam a ekologie vyšších hub Mnoho druhů hub roste v nějakých konkrétních podmínkách – např. na kmeni nebo v blízkosti určitého druhu stromu. Často mají podle něj i druhový název. Je to dáno tím, že podhoubí těchto hub obrůstá jejich kořeny, přivádí jim vodu a živiny. Od kořenů zase získává část organických látek potřebných k životu houby. Dochází k vzájemně výhodnému soužití 2 organizmů – symbióze. Tento druh soužití se nazývá mykorhiza. Podhoubí je ale v půdě všudy přítomné. V příznivých podmínkách mohou houby růst na loukách, v polích, zahradách i lesích.
Obr. 2: Mykorhiza hub a stromů Některé houby považujeme za dřevokazné. Jejich podhoubí roste v dřevě živých, odumírajících i odumřelých stromů, může růst i v dřevěných stavbách a produktech člověka.
Obr. 3: Choroš na kmeni stromu
5
Obr. 4: Dřevomorka domácí - dřevokazná houba Podle významu pro člověka rozlišujeme houby na jedlé, nejedlé a jedovaté. Nejedlé houby jsou buď tvrdé, nedají se jíst, nebo mají nepříjemnou chuť (hořkou, štiplavou). Jejich požití může způsobit menší trávicí potíže, ale nejedná se o otravu. Jedovaté houby způsobují otravu. Mohou vyvolat halucinace, nevolnosti, zvracení, poškození orgánů, smrt. Některé z nich se uvádějí jako smrtelně jedovaté. Otrava např. muchomůrkou zelenou (jedna z našich nejjedovatějších hub) se projevuje po několika hodinách po požití houby, proto je tato houba velmi nebezpečná pro člověka. V přírodě plní houby funkci reducentů organické hmoty. Rozkládají mrtvá těla organismů na jednoduché látky potřebné pro růst rostlin.
3 Zástupci hub Nejznámější skupiny hub jsou hřibovité a lupenotvaré. Mezi naše jedlé a chuťově výborné houby patří: Klouzek modřínový – č. 10
Hřib borový
Bedla vysoká
Hřib hnědý
Hřib dubový – č. 8
Václavka obecná – č. 1
Křemenáč osikový
Čirůvka májovka – č. 5
Liška obecná – č. 7
Holubinka nazelenalá – č. 3
Hřib žlutomasý (babka) - č. 9
Muchomůrka růžovka – č. 2
Pýchavka obecná
Křemenáč březový – č. 12
Kozák březový – č. 11
Smrž obecný - č. 6
6
Žampion ovčí
Hlíva ústřičná – č. 4
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Mezi naše jedovaté houby patří:
1
Muchomůrka červená – č. 4
Lysohlávka česká – č. 5
Závojenka olovová – č. 1
Hřib satan – č. 6
Muchomůrka červená – č. 4
Muchomůrka zelená – č. 3
2
3
4
5
6
7
Nejedlé houby v ČR jsou například: Ryzec peprný – č. 1 - pálivé chuti Hřib žlučník – č. 2 – hořké chuti Troudnatec kopytovitý („choroš“) – č. 3 – tvrdý
1
2
3
V naší přírodě roste velké množství hub, z nichž některé se podobají. Záměna některých z nich může být člověku nebezpečná, protože některé jsou jedovaté. Ukažme si tedy, čím se liší žampion ovčí (obr. 1 - jedlý) a muchomůrka zelená (obr. 2 – smrtelně jedovatá):
1. růžové až hnědé lupeny 2. nemá pochvu
1. bílé lupeny 2. má pochvu
8
4 Využití hub, houbaření, uchovávání hub V ČR je houbaření a konzumace hub běžnou součástí života. Proto je důležité, abychom nepoškodili svoje zdraví konzumací jedovatých hub nebo konzumací hub, které jsme špatně skladovali. Při špatném skladování se i v jedlých houbách tvoří jedovaté látky, které mohou způsobit otravu člověka.
Zásady správného houbaření a zpracování hub: 1. Sbíráme plodnice hub, které bezpečně poznáme. 2. Nepoškozujeme podhoubí hub. 3. Plodnice hub ukládáme do prodyšných sáčků, tašek, košíků. 4. Sbíráme jen nepoškozené a zdravé houby. 5. Nasbírané houby zpracujeme co nejdříve. 6. Houby uchováváme sušením, zavařením, zmrazením, nakládáním do soli. 7. Nepoškozujeme houby, které v lese nesbíráme. 8. V případě nevolnosti po požití hub nebo podezření z otravy houbami ihned vyhledáme lékařskou pomoc. Je vhodné vzít sebou vzorek plodnice houby nebo houbového jídla.
Neobvyklé využití má parazitická houba Paličkovice nachová – námel. Roste v klasech obilnin, hlavně žita. Je halucinogenní, ale používá se zároveň k výrobě léčiv.
5 Lišejníky V minulosti začala podhoubí některých hub žít v symbióze s buňkami jednobuněčných řas a sinic. Tyto buňky prorůstaly sítí houbových vláken a spojily se v jeden organismus. Houby poskytují řasám ochranu a dostatek vody, rostliny dávají houbě kyslík a organické látky. Houbová příchytná vlákna vylučují do hornin ve skalách kyseliny, které je naleptávají, takže lišejníky se mohou udržet i na velmi nehostinných místech.
9
Obr. 5: Průřez lišejníkem Lišejníkům říkáme „průkopníci života“, způsobuji biologické zvětrávání hornin a připravují podmínky pro život dalších organismů. Umožňují také žít býložravým savcům v nehostinných oblastech, protože jim zajišťují potravu ve vysokých horách a polárních oblastech. Zároveň jsou velmi citlivé na znečištění ovzduší, takže jsou indikátory čistoty životního prostředí. Znečištěným oblastem bez lišejníků se říká „lišejníková poušť“. Z některých lišejníků se vyrábějí léky a barviva.
Úkol k textu č. 1 Cíl: Pozoruj plodnice a výtrusy vyšších hub. Rozřízni podélně plodnici houby, pozoruj rouško, třeň, klobouk (případně další části) lupou. Druhou plodnici houby nechej 2 dny stát na bílém papíře tření směrem dolů. Pozoruj, jak vypadnou zralé výtrusy. Jakou mají barvu? Zhotov jejich mikroskopický preparát a pozoruj. Uvědom si, jak jsou mikroskopické a kolik jich houba vyprodukovala. Nakresli vše, co jsi pozoroval. Pomůcky: mikroskop, plodnice houby, nůž, lupa, potřeby k mikroskopování, bílý papír
Úkol k textu č. 2 Cíl: Pozoruj lupou tělo lišejníku. Nakresli a popiš, co jsi pozoroval (barva, struktura, tvar). Pomocí atlasu se pokus lišejník určit. Lišejník namoč na chvíli do misky s vodou. Tlustší část těla lišejníku vlož do rozříznutého válečku bezové duše. Žiletkou řež co nejtenčí plátky lišejníku i s duší. Z nejtenčího řezu zhotov mikroskopický preparát. Pozoruj stavbu těla lišejníku – houbová vlákna a řasy. Nakresli a popiš, co jsi pozoroval. Pomůcky: mikroskop, lišejník, lupa, potřeby k mikroskopování, atlas k určování lišejníků, žiletka, bezová duše
10
Shrnutí kapitoly Vyšší houby mají podhoubí a plodnici tvořenou často z třeně a klobouku. Jsou to reducenti. Rouško s výtrusy se nachází většinou na lupenech nebo v rourkách. Podhoubí mnoha hub žije v symbióze s kořeny stromů – soužití se jmenuje mykorhiza. Dřevokazné houby žijí na dřevě. Z hlediska významu pro člověka dělíme houby na jedlé, nejedlé a jedovaté. Je důležité dodržovat pravidla houbaření a uchovávání hub. Lišejníky vznikly soužitím houbových vláken a jednobuněčných řas a sinic. Jejich soužití je vzájemně výhodné. Lišejníky mají velký význam v přírodě.
Otázky Vysvětli, kdo je reducent. Proč se vyskytují některé houby pouze pod jedním druhem stromu? Podle čeho poznáš žampion od muchomůrky zelené? Vyjmenuj 3 houby jedlé, které sbíráš v lese. Proč jsou některé houby nejedlé? Proč je nutné sbírat houby do prodyšných obalů? Jak se chováme v lese při sbírání hub? Čím se živí sobi v tundře? Jak se podílejí lišejníky na zvětrávání? Vysvětli pojem průkopníci života. V našem městě lišejníky nenajdeme. Proč? Proč mohou růst lišejníky i na kamenech?
11
Část pro zájemce – test 1. Houby se rozmnožují? a) Výtrusy b) Semeny c) Výtrusnicemi 2. Jakou barvu mají lupeny žampionu? a) Bílou b) Růžovou c) Žlutou 3. Která muchomůrka je jedlá? a) Červená b) Růžovka c) Tygrovitá 4. V lišejníku žijí společně: a) Houba a houba b) Řasa a sinice c) Houba a řasa 5. Houby nesmíme sbírat do neprodyšných sáčků protože: a) Začnou hnít b) Začnou zapáchat c) Začnou se v nich tvořit jedovaté látky 6. Nejedlé houby jsou: a) Všechny štiplavé b) Všechny jedovaté c) Mají nepříjemnou chuť nebo jsou tvrdé 7. Mezi jedlé houby patří: a) Hřib satan b) Hřib žlučník c) Hřib hnědý 8. Typickým znakem muchomůrek je: a) Klobouk a třeň b) Prsten a pochva c) Rourky a pochva 9. Stavbou těla se muchomůrkám podobá: a) Pýchavka obecná b) Bedla vysoká c) Hlíva ústřičná 10. Podhoubí hub v průběhu zimy: a) Zcela zanikne b) Vyschne c) Přečká do jara 11. Lišejníky: a) Žijí pouze v čistém prostředí b) Jsou základem pro vznik černého uhlí c) Rozmnožují se semeny 12. Výborná smaženice nebo houbová polévka je z: a) Lysohlávek b) Hřibu satanu c) Lišky obecné
12
Přehled literatury Nakladatelství Prodos, Jurčák J., Froněk J. a kol., Přírodopis 6 Internetová encyklopedie Wikipedie www.google.cz TESTY.nanic.cz – Vědomostní testy www.studentske.cz www.testpark.cz www.naturfoto.cz
Konec kapitoly
13