Neštěstí a škola – vnitřní zdroje, vnější podpora
Událost 28.1.2011 žákyně 7. třídy nezvládla jízdu na lyžích a v důsledku rychlé a nekontrolované jízdy vyjela ze sjezdovky, kde při pádu ze srázu narazila do vzrostlého stromu. Přesto, že měla přilbu, způsobila si poranění, která byla svým charakterem a rozsahem neslučitelná se životem, a to ani při poskytnutí okamžité laické a následně odborné lékařské pomoci. (výňatek z usnesení PČR, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje).
Účinné kroky školy z pozice školního psychologa
rychlost okamžitých opatření ze strany školy včetně rychlosti, s jakou jsme během druhého dne vytvořili operační tým vzájemná informovanost a propojenost mezi ředitelem - psychologem - třídním učitelem osobní vyjádření účasti rodině ve dvojici ředitel psycholog s aktivně nabídnutou pomocí a podporou ze strany školy přehlednost situace pro dospělé ve škole, instrukce pro učitele: dostali ústně i písemně informace, jak sdělit ve svých třídách úmrtí spolužačky, nabídku, co mohou použít jako rituál k rozloučení, jaké mohou být reakce dětí, co mohou očekávat v nejbližších dnech
Účinné kroky školy z pozice školního psychologa
prvotní setkání se zasaženými ročníky – ředitel jako svědek úmrtí popsal celou událost, řeč o tom co v nás vyvolává náhlá smrt někoho blízkého, proběh rituál rozloučení rozloučení se žákyní – setkání pedagogů v aule školy zaangažování předsedy rodičovského sdružení schopnost domluvit se s rodiči o účasti spolužáků a pedagogů na pohřbu dát dětem možnost „pomáhat“ pozůstalé rodině
Co vnímali jako důležité učitelé
(z odezev, o které byli požádáni zhruba dva měsíce po události)
pravdivé informace o tom, co a jak se stalo, a aktualizované informace o stavu věcí ústní i písemné instrukce - jak sdělit dětem úmrtí, jak poprvé vstoupit do třídy, jak uchopit „společný rituál rozloučení“, jak si mohou děti pomoci navzájem, jak mohou pomoci zasažené rodině, kontakty atd.
jasné instrukce, kdo je za co v krizovém štábu odpovědný možnost individuálně probrat s psychologem, „co se ve třídě dělo“ mít „jištěná záda“- pokud se dostali do úzkých (např. kolem některých reakcí svých žáků), věděli, že a na koho se mohou obrátit kdykoliv bez časového omezení pocit, že vedení se zajímá o jejich potřeby, že mají podporu, že v tom nejsou sami možnost volby, zda se zúčastní pohřebního obřadu možnost být užiteční
Co vnímali jako důležité rodiče (podle informací od třídních učitelů)
rychlost, s jakou byli otevřeně informováni o neštěstí, a průběžné informace o jednotlivých krocích školy; dostatek informací i na školním webu školní psycholog k dispozici pro děti i pro ně dostatek tištěných materiálů „ jak reagovat, když dojde k neštěstí“ a kontakty na návazné psychosociální služby na dostupném místě školy (recepce) možnost osobního setkání rodičů a zástupců školy několik dní po neštěstí (ředitel popsal průběh neštěstí, otevřel téma budoucích akcí tohoto typu, psycholog odpovídal na konkrétní otázky ohledně psychického stavu jednotlivých dětí)
Co vnímali jako důležité žáci
(informace získané při besedě zhruba dva měsíce po události)
informace - mohli se učitelů ptát, mohli o tom mluvit v hodinách, učitelé „měli pochopení“ možnost být užiteční rozloučit se u pietního místa i v kruhu třídy mohli prostřednictvím sociálních sítí sdělovat a sdílet své pocity, ti co chtěli, psali vzkazy pozůstalé rodině možnost volby, zda se zúčastní pohřbu možnost během dne zajít kdykoliv za psychologem nebo třídním učitelem a popovídat si
Co bylo důležité pro zasaženou rodinu (reflexe s „potkávaní se s rodinou v přibližně “půlročním období)
okamžitá a pravdivá informace o neštěstí setkání se zástupci školy (které následovalo krátce po neštěstí) a průběžné setkávání se zástupci školy reakce dětí, které vyjadřovali účast vzkazy, dopisy, květinami; maminka se doslova vyjádřila, že „prvních čtrnáct dní přežila díky dopisům, vzkazům, facebooku“, kam děti též psali vzkazy pro rodinu spolužáci i zástupci školy se přišli rozloučit na pohřeb; (spolužáci spolu s třídním učitelem napsali a přečetli své rozloučení na pohřbu – přímá prosba maminky, zda by mohl řeč napsat třídní učitel s žáky) pietní místo ve škole rodina měla přístup k veškeré dokumentaci ohledně průběhu neštěstí, protokolům z policie, výsledkům školní inspekce
Co bylo důležité pro mne jako poskytovatele opory
jištěná záda - vědomí, že se mám na koho obrátit, s kým se poradit a s kým konzultovat jednotlivé kroky jasné, stručné, přehledné, srozumitelné instrukce v příručce: co zařídit neodkladně, co lze odložit, časový harmonogram, který je srozumitelný a dává smysl možnost supervizního zakončení s dvouměsíčním odstupem od události (s členkou PITu ČR) formulka „všichni jsme pozůstalí“
Co nás překvapilo
rychlost s jakou reagují média síla, jakou mají rituály míra solidarity mezi dětmi i mezi učiteli, která se vytvořila v prvních týdnech po neštěstí sociální sítě mohou sehrát pozitivní roli v takovýchto situacích zpracování události v čase se opravdu velmi individuálně liší a je třeba to reflektovat množství pocitů viny, které se objevilo u dětí i u dospělých
Co jsem (v příručce) postrádala
krátký, stručný nástin (osnovu, kostru), jak provést první ošetření zasažené třídy krátký, stručný nástin „zakončujícího“ a „vyhodnocujícího“ setkání s učiteli, žáky které body by mělo obsahovat, na které by se nemělo zapomenout více informací o tom, jak zacházet s pocity viny