TÉMA: Terénní výuka přírodopisu DOPORUČENÝ ROČNÍK: 6. - 9. ročník ZŠ AUTOR (AUTOŘI): PhDr. Jaroslava Ševčíková
NÁZEV TÉMATICKÉHO CELKU Terénní výuka přírodopisu
KOMPETENČNÍ CÍLE: Kompetence k učení: žák operuje s obecně užívanými znaky a symboly, užívá znalosti a vědomosti v praxi. Žák samostatně pozoruje a experimentuje. Kompetence k řešení problémů: Žák samostatně řeší problémy, propojí teorie s praxí. Kompetence komunikační: Žák rozumí různým typům informací, využívá ICT.
CÍLE TÉMATU: Různé, dle zadání, ale žák uplatňuje teoretické poznatky v praxi, upevňuje a ověřuje teoretické informace. ÚVODEM Výuka přírodopisu na 2. st. ZŠ se stáhla v posledních letech do učeben. Považuji to za závažnou chybu. Je žádoucí, aby se žáci přírodopis učili také přímo v přírodě, v terénu, na konkrétních lokalitách, v konkrétních podmínkách, na konkrétních přírodninách a ne dle obrázků či modelů. To je samozřejmě velmi náročně nejen pro učitele, který musí přírodní
lokalitu sám velmi dobře znát, ale také organizačně, kdy jedna vyučovací hodina pro výuku v terénu většinou nestačí. Nástin problémů, které mohou zmařit pokus výuky v terénu: -školy nemají v okolí vhodné prostředí, ale mnohdy stačí vyjít ven, před školu, zvednout hlavu k obloze, podívat se na prolétající hmyz, na záhonek, hrábnout do hlíny, vykopnout kámen, všude rostou stromy, keře, potok, louže… tady všude je život, -učitelé se obávají jít ven – protože sami nepoznají některé organismy kolem sebe – nedostatek odborných znalostí, popř. obavy a stud přiznat neznalost (v tom případě doporučuji navštívit místní muzeum, u nás například Muzeum regionu Valašsko, které jistě poskytne přehled organismů, které je možné na dané lokalitě najít. Vhodnou literaturou jsou také rozsáhlejší publikace typu: příroda v ČR, příroda regionu atd.), -děti – odmítají vstup do přírody (první rok učím děti sedět v trávě a beze strachu se rozhlédnout, co kolem nich leze), -děti – bezpečnost - včetně alergií atd., překvapivé ale je, že stejné děti, které odmítají výuku v přírodě se odpoledne pohybují venku zcela „bez problémů“, proto doporučuji respektovat jejich alergie, ale s tím, že písemně s rodiči dohodneme medikaci, to, že si žák přinese pomůcky proti alergii do školy - atd., doporučuje se užívat spreje proti klíšťatům atd, -časová náročnost – při opuštění třídy je třeba se přezout, obléknout… -pobyt venku rozptyluje pozornost dětí, není možné zde sdělovat zásadní informace, systém (??) –je to tak? Zjistila jsem, že prvních několik pokusů o opuštění třídy a výstup do terénu opravdu žáky rozptýlí, ale postupně se začnou soustředit a výsledný efekt je vynikající.
Návrhy terénních cvičení byly zpracovány na základě didaktických zkušeností a praxe autorky v souladu se stávajícími legislativními dokumenty pro výuku přírodopisu na 2. stupni základních škol. Teorie didaktických postupů vychází z Didaktiky sekundární školy (KALHOUS, OBST, 2005) a to zejména z kapitoly zabývající se výukovými metodami a organizačními formami, a to metodou heuristickou a badatelskou, s tím vědomím, že praktické činnosti žáků zvyšují míru zapamatování a osvojování informací. Vzhledem k tomu, že všechny uvedené terénní aktivity byly již ověřeny v praxi, jsou zde předloženy vybrané praktické zkušenosti a některé výstupy z realizace aktivit. Organismy v práci uvedené jsou determinovány dle zdrojů uvedených v literatuře, jinak na základě spolupráce s odborníky z Muzea regionu Valašsko. Terminologie, nomenklatura vědeckých názvů, pokud jsou uvedeny, se řídí zdrojem BioLib.cz, a to hlavně z důvodu praktické dostupnosti pro žáky (on-line). Vědecké názvosloví je pro žáky ZŠ považováno za nadstavbu, informace navíc, proto bylo jeho užívání pro žáky dobrovolné. Žáci užívali při
determinaci českých názvů, tak jak je uváděno v učebnicích přírodopisu, řady SPN, a.s (viz literatura). Pokud není uvedeno jinak, fotografie, nákresy a přílohy této práce jsou dílem autorky, či žáků školy (ZŠ Vsetín, Sychrov 97).
Náměty pro skupinová pozorování k jednotlivým tématům výuky: Pod pojmem „skupinová pozorování“ jsou zde prezentovány krátkodobé terénní výukové aktivity, většinou v rámci jedné vyučovací hodiny nebo jen její části, kdy výklad učitele je ilustrován přímým (krátkým) pozorováním. V ZŠ Vsetín, Sychrov 97 jsou často doprovázeny fotografováním a následným zpracováním webové stránky k tématu vždy jedním pověřeným žákem či skupinou (např. http://fotoatlaspr.zs-sychrov5.sweb.cz/Co-kvetezjara.html).
NÁMĚT 1: POZNÁVÁNÍ ROSTLIN PŘÍMO NA STANOVIŠTI K učivu: botanika, ke konkrétní čeledi, 6. či 7. ročník dle učiva. Popis: po teoretickém výkladu v učebně jsou žáci vybaveni klíči a atlasy rostlin, poř. učebnicí (s obrazovou dokumentací) a vyrazí do terénu. Orientace pro vyučujícího: co právě kvete (má kvést) zjistíme z webových stránek:http:// www.kvetenacr.cz/ - právě kvete. Web se velmi osvědčil!
Vyučující zadává úkol: a) najdi co nejvíc rostlin příslušné čeledi v okolí, urči rod (druh) a vysleduj případné nároky rostliny na stanoviště. Prohlédni si části těla rostliny a vyber několik určujících znaků každého jedince (např. typ stonku, tvar, je hladký, ochlupený, drsný, barvu květů, tvar, květ či květenství - stavba atd.). ŘEŠENÍ: Pryskyřníkovité patří k prvním skupinám rostlin, které se žáci učí. Najdeme je kvetoucí od časného jara do podzimu téměř kdekoliv. Rod pryskyřník (pryskyřník prudký, rolní, plazivý), rod orsej a sasanka – nacházíme časně zjara, velmi známý je blatouch – k nalezení u vody atd. Většina pryskyřníkovitých má jednoduché květy (někdy volně uložené do květenství), květní obaly mohou být nerozlišené - okvětí v počtu 4 lístky až mnoho, nebo rozlišené na
kalich a korunu, přičemž kalich mívá i jinou barvu než zelenou. Vždy oboupohlavné, s mnoha pestíky i tyčinkami (pojem gyneceum pro žáky ZŠ neužíváme).
Pryskyřník (prudký)
Sasanka (hajní)
Orsej (jarní)
Je dobré připomenout žákům stavbu květu – oboupohlavného, a nechat je ho nakreslit schématicky, např.:
b) Najdi kvetoucí rostliny s jednoduchými květy, s rozlišenými květními obaly, kalichem a korunou. Rozlož květ do kruhového květního diagramu (viz. Str. 33, Botanika pro 7.ročník). Jsou jednotlivé lístky volné či srostlé?
ŘEŠENÍ: Pryskyřník, zvonek,
narcis, květ jabloně, třešně, šípkové růže... opět
doporučení: ať si žáci nakreslí co vidí, schématicky, zjednodušeně, ale s podstatnými částmi těla květu. Procvičí tím logiku, zobecňování, ale i zvýší šanci zapamatování. Cílem není dokonalá kresba, cílem je schéma. Pryskyřník (prudký), k5 + k5*
Zvonek – koruna srostlá!
*k5+k5 = pět lístků kališních + 5 lístků korunních
c) Najdi kvetoucí rostliny s jednoduchými květy, s nerozlišenými květními obaly, tedy s okvětím (jen barevné lístky květu). Rozlož květ do kruhového květního diagramu (viz. Str. 33, Botanika pro 7. ročník) a srovnej s květem s rozlišenými květními obaly. Jsou jednotlivé lístky volné či srostlé? ŘEŠENÍ: Tulipán, bledule, sněženka, konvalinka, sasanka, kopytník, křivatec žlutý, lilie zlatohlavá, kokořík, kosatec, vstavačovité (orchideovité) – většinou jednoděložné R.
Květní obaly nerozlišené, bez kalichu (bývá často tvořen zelenými lístky). Kalich u vlaštovičníku původně byl, ale po nakverení odpadá... Zde pouze korunní lístky- barevné, tzv.okvětí. Jedná se o květ vlaštovičníku.
d) Najdi kvetoucí rostliny s květenstvím, urči typ květenství (klas, hrozen, okolík, palice, lata, přeslen, hlávka, úbor atd..), pracuj s učebnicí či atlasem. Příklady: Klas – jitrocel kopinatý
Hlávka – jetel
Příklady některých typických květenství: -hrozen/ květy uspořádané do hroznů: kokoška pastuší tobolka, penízek rolní, kominice, řepík lékařský, jehlice trnitá, zvonky, česnáček lékařský... -lata : svízel povázka -klas: jitrocel, zběhovec plazivý, šalvěj, bukvice lékařská -okolík: miříkovité (mrkvovité), pryšec chvojka, ale i prvosenka -hlávka: jetel, tolice vojtěška -úbor: různé typy květů v jednom lůžku – smatánka, kopretina, sedmikráska, čekanka, pampelišky atd...
e) Najdi kvetoucí rostliny s viditelnými tyčinkami (nitka + prašník), spočítej je, zaznamenej a ulož prašníky s pylem do sáčku k pozdějšímu prozkoumání pylu pod mikroskopem ve třídě. Příklad: Květ kakostu. Kalich + koruna (6 lístků). Uvnitř 1 gyneceum ( „pestík“) + tyčinky a fialovými prašníky. Je vhodné si vybrat květ s většími částmi, používat lupu a prověřit při zjišťování počtu více květů, některé mohou být poškození, vykousané atd.
f) Najdi rostliny se stonkem typu lodyha (olistěný stonek), stvol (holý stonek), stéblo (stonek dutý, kolénkatý). Prohlédni si stonek, sleduj rozlišovací znaky - tvar stonku na průřezu (hranatý – čtverhranný, trojhranný, kulatý), povrch stonku – hladký, chlupatý, zvrásněný atd.)
Lodyha: kopretina, kopřiva, pryskyřník, kontryhel, jetel a mnoho, mnoho dalších... Stvol: nacházíme vzácněji, např. semikráska, jitrocel, smetánka, ocún jesenní v době květu... Stéblo: lipnicovité (trávy).
g) Najdi v okolí školy dřeviny, rozliš keře a stromy. Odeber vzorek listu a obkresli si ho do pracovního listu, popiš na listu řapík a čepel. Obkresli vzorek borky (vnější kůry), a to tak, že přiložíš na borku papír, vezmeš naplocho voskovku (křídu) a s přítlakem prokreslíš strukturu borky na papír (frotáž-frotážování). Zopakuj si vnitřní stavbu těla (stonku) dřeviny a byliny – soustřeď se na rozdíly (hledej v učebnici botaniky!). Vyhledej si o nalezených stromech a keřích další informace.
Popiš vzhled stromu a odliš od vzhledu keře: strom - dřevina, z kořenů vyrůstá kmen a poté se větví v různé výšce. Keř-přímo z kořenů na povrchu půdy vyrůstají větve - větví se. Stromy i keře rozlišujeme listnaté a jehličnaté (jehlice jsou ale také listy). Nejčastější keře, které nalézáme kolem škol (náletové i sázené): růže šípková, ostružiník, maliník, zlatice, bez černý, ptačí zob obecný, pámelník bílý atd... Stromy: borovice, smrk, jedle, jedlovce kanadské, jalovce, břízy, duby, buky, lípy...
Pomůcky: klíče k určování a atlasy rostlin, učebnice, popř. fotoaparát (mobil s fotoaparátem). Doporučení: tato cvičení je možno zadávat i za domácí úkol-jako domácí cvičení.
NÁMĚT 2: BIODIVERZITA PŘÍRODY V OKOLÍ ŠKOLY K učivu: ekologie, vztahy organismů v prostředí, určeno 9. ročníku. Popis: celohodinová aktivita na závěr učiva, žáci vyrazí do terénu, na louku, do parku, do zahrady, postaví se do řady na vyšlapanou stezku, každému je přidělen úsek o šíři 0,5-1 metr a délce cca 2-5 m dle časové dotace. Žák zmapuje všechny zaznamenané živé organismy na svém úseku, roztřídí a zařadí (následné třídění probíhá v rámci tzv. domácího úkolu). POZOR! Žáci nic
nezabíjí!
(možnost odlovu do lapaček a následné vypuštění zpět do přírody) a pokud trhají rostliny, tak uvážlivě a přiměřeně. Přihlížejí také k pobytovým znakům savců či ptáků, které zřejmě v okamžiku průzkumu již nezastihnou. V následující hodině žáci srovnávají svá zjištění, moderátorem diskuse je učitel. Zajímavé je vyzvat žáky před zahájením aktivity, aby vyslovili názor, kolik živých organismů naleznou (většinou biodiverzitu prostředí hrubě podceňují). Pomůcky: fotoaparát (učitel), podložku, papír a tužku. Jde o opakování, většinu organismů by měli být žáci schopni určit na základě předchozích zkušeností. Zařazení organismů se doporučuje u živočichů: bezobratlých do kmenů, ale například u hmyzu až do skupin dle učebnice (blanokřídlí, brouci, dvoukřídlí atd...). U ptáků, plazů, ryb, obojživelníků i savců určíme do rodu a často i do druhu. U rostlin bychom měli být schopni určit do rodu, popř. konkrétního druhu. S houbami se setkáváme méně, ale určitě je možné některé vybrané určit dle plodnic. S určováním/zařazováním neznámých organismů pomohou jak například v místním muzeu, tak například dle fotodokumentace na BioLib.cz či jiných webových stránkách. Žáci se zde mohou zapojit aktivně, sami vyhledávat a řešit problémové situace. S kterými organismy se setkáme téměř kdekoliv - co na nich můžeme ukázat? -lipnicovité (trávy) – ukážeme stéblo (typ stonku: stvol, stéblo, lodyha), podélnou žilnatinu listů -jednoděložné, na květech pak redukci květních obalů. -všudypřítomné rostliny časně kvetoucí: orsej jarní -pryskyřníkovité, volné korunní plátky květu, mnoho tyčinek * sasanka hajní – okvětí (bez kalichu)-pouze okvětní lístky, dobře viditelné tyčinky i pestík * bledule, sněženka- jednoděložné, podélná žilnatina listů, okvětí, dobře viditelní rozmnožovací orgány v květu * kokoška pastuší tobolka-všudypřítomná
bylina- květy uspořádány v řídký hrozen, drobné, ale oboupohlavné (lupa), nakvétají postupně – bylina si zajišťuje opylení atd. * kopřiva dvoudomá – lodyha čtyřhranná, chlupatá, rostliny samčí a samičí dle květů samčích na jedné rostlina a samičích na druhé, trichomy -žahaví chlupy (vhodné k pozorování pod mikroskopem). Listy na stonku ve dvojících proti sobě- křižmostojné. Z kopřivy se dobře získá chlorofyl – nasekáme, nakrájíme, vyluhujeme v roztoku vody či lihu, necháme odpařit * pampeliška, smetánka lékařská – velmi známá bylina, stojek – stvol, růžice listů pouze u báze, obsahuje bílé mléko prýštící jak z listů, tak ze stonku. Květ - úbor s desítkami jednotlivých jazykovitých kvítků na plochém lůžku (na rozdíl například od kopretiny, sedmikrásky-které mají v úboru různé květy). Úbor = druh květenství, kdy z rozšířeného květního lůžka vyrůstají jednotlivé květy, buď stejné, nebo různé)... -žížala – patří mezi kroužkovce, když hrábneme do vlhčí hlíny, či vyjdeme ven po dešti, najdeme mnoho žížal, je světloplachá, vyhledává stín (plazí se od světla), -měkkýši – plži s ulitou i bez ulity, zejména hlemýžď zahradní či páskovka keřová – plži s ulitou, živí se rostlinnou potravou, pokud je umístíme do plastové (skleněné nádoby) a potřeme její stěny rozmačkaným salátem, můžeme vidět při práci radulu, jazýček, kterým si „strouhají“ potravu, sledujeme vylučování slizu, stavbu těla tad... totéž u plžů bez ulity, půjde o slimáky (dýchací otvor vzadu), plzáky -dýchaní otvor blíž k hlavě atd. Hledáme je poránu či po dešti na vlhčích místech. Hlemýžď zahradní
Páskovka keřová
NÁMĚT 3: SMYSLOVÉ ZÁŽITKY K učivu: lidské smysly a jejich fungování. Popis: žáci se přesunou z učebny na školní zahradu ke skupině stromů (borovice lesní, smrk, lípa). Dle jednoduchých pokynů učitele prověří své smysly: - zrak: pozoruj očima vybraný strom, popiš jeho tvar, vzhled, strukturu borky, listů, květů, plodů, jaké emoce v tobě vyvolá pohled na strom ve srovnání s pohledem na betonovou plochu před školou, který pohled je příjemnější, atd., - hmat: žáci ohmatají borku, pokusí se poslepu rozeznat od sebe borku dvou stromů různých druhů (pracují ve dvojici, jeden žák vede druhého se zavřenýma očima od stromu ke stromu), poté prohmatají list (jehlice), zhodnotí hladkost, drsnost, tvar, pocity při doteku, pokusí se je vyjádřit slovy, - čich: žáci hodnotí vůni dřeva, listí, rozmačkaného listů, plodů, květů atd., - sluch: žáci zavřou oči, utiší se a naslouchají „zvukům“ přírody. Jaké zvuky rozeznávají (šumění listů ve větru, ptáci atd.), je „hlas přírody“ stejný pod stromem i na volném prostranství, je narušen „civilizačním“ hlukem ze sídliště či školy, rozliší jednotlivé zvuky (někteří žáci jsou citlivější ke zvukům, jiní ne, ale sluchový zážitek, pro mnohé překvapivý, budou mít všichni), zvuky přírody můžeme vyluzovat i aktivně: klepeme o sebe dvěma kamínky, dvěma dřívky, plody (ořechy), střídáme „hudební nástroje“, kombinujeme a nasloucháme, - chuť: zde doporučujeme absolutní dobrovolnost. Je možné ochutnat list stromu, promnout, rozžvýkat kousíček atd. Popř. využít rostlin v okolí, cíleně těch, které jsou považovány za léčivé a ochutnat jejich listy (jitrocel, kontryhel, smetánka). Pozor na jedovaté rostliny! Pomůcky: nejsou potřeba, možno využít šátek k zakrytí očí.
NÁMĚT 4: PO ČEM TO ŠLAPEME? K učivu: geologie, geologická stavba Západních Karpat pro oblast Čech - Český masiv) 9. ročník.
Popis: žáci se po probrání učiva geologie, téma flyš, stavba Západních Karpat, přesunou za školu k jednom z malých přírodních sesuvů (gravitační pohyb horniny přesycené vodou), který odkrývá geologickou stavbu podloží. V lokalitě PP Vršky-Díly jde o pravidelné střídání vrstev pískovce a jílů/jílovce (rozdílná zrnitost i barva vrstev). Zamyslí se nad problematikou sesuvů - proč je jich v naší oblasti tolik, co jim napomáhá, jak jim můžeme zabránit. Pohlédne na ukázky sešlapávání a ničení vegetace ve svahu vedle školy, kde si lidé (i žáci) krátí cestu, dochází tu k odkrývání půdy, erozi, působení dešťové vody a následným mikrosesuvům. Případně odeberou vzorky půdy pro další práci ve škole. Pomůcky: krabičky a sáčky na vzorky půdy, lžíce (lopatka), příp. měřítko pro porovnání zrnitosti. Ukázka odkryvu-sešlapáno a užíváno často, eroze vlivem deště, větru i pohybu lidí, tzv. polní cesta
Sesuv vlivem sešlapu mimo cestu, je vidět výraznou erozi v místě sešlapaného terénu, kde půda není krytá vegetací a eroze půdy na chodník
NÁMĚT 5: CO NAJDEME PŘÍMO VE ŠKOLE ČI V OKOLÍ BUDOVY? K učivu: různě, dle „materiálu“, který nalezneme - viz dále Popis: je možné pracovat s přírodninami, i když nejsme přímo v terénu. Ve škole, tak jako v jiných budovách, se často daří různým organismům a popř. můžeme jejich přítomnosti „napomoci“. a) k učivu hmyz: téměř v každé budově nacházíme různé druhy hmyzu, a to zejména zlatoočky (kterým často říkáme „zelení moli“). Zlatoočka obecná - řadíme k síťokřídlým.
Larva i dospělec, který často vyhledává v zimě pohodlí lidských obydlí, jsou masožravci, živí se mšicemi. Dospělec ale nepohrdne ani sladkými šťávami. Dospělé mrtvé zlatoočky nacházíme za okny po celou zimu. Co na dospělé zlatoočce ukážeme? -stavbu těla dospělého hmyzu (dle jednotného plánu: hlava, hruď, zadeček, + 6 končetin + obvykle 4 křídla) -stavu křídel hmyzu, jsou velká s jasnou a výraznou žilnatinou, -na hlavě výrazné složené oči po stranách a výrazná dlouhá tykadla, s pomocí lupy nacházíme i ústní ústrojí kousací. Žákům nemohou ublížit.
Stejně tak najdeme jistě rybenky, drobné bezkřídlé příslušníky starobylé skupiny hmyzu. Vyhledávají vlhká místa a živí se rozkládajícími se zbytky organických látek, nejčastěji v koupelnách a na WC. Zlatoočka - dospělec
rybenka
Pro ulovení dalších druhů hmyzu stačí pootevřít okno, nebo i položit na okno či parapet buď misku se sladkou šťávou či syreček (tvarůžek), na tyto pamlsky jistě nalákáme hmyz i mimo plnou letní sezónu.
b) k učivu o korýších: zcela jistě najdeme vně a možná i uvnitř školy v nižších patrech budovy drobné korýše, kteří jsou téměř všudypřítomní. Půjde o svinky a stínky. Obě jsou si
na první pohled velmi podobné, drobní šedí „obrnění“ živočichové, kteří žijí na vlhkých místech, u zdí, na omítce a živí se rozkládajícími se organickými zbytky. Obě patří mezi korýše-stejnonožce. Svinka se v případě nebezpečí svine do klubíčka (viz obrázek), stínka má „lomená tykadla“. Žákům nemohou ublížit. svinka
svinka - „v klubíčku“
c) k učivu o pavoucích: často nacházíme také pavouky rodu třesavka. Připomínají svými dlouhými nohami sekáče, ale jde o pavouky. Jejich tělo je výrazně členěno na hlavohruď a zadeček (což u sekáčů nevidíme). Atraktivní jsou jejich dlouhé nohy. Tito pavouci si dělají sítě-pavučiny a při vyrušení se v nich trhavě - třesavě pohybují. Má jít zřejmě o zastrašování nepřítele... jsou velmi rychlí a křehcí, žákům nemohou ublížit. třesavka
třesavka
d) k učivu o rostlinách: v každé škole najdeme pokojové rostliny, velká část z nich patří k jednoděložným R a když už kvetou, jejich květy jsou velké s výrazně oddělenými částmi květů, například řemenatka, kala, tzv. africká fialka atd... Africká fialka-saintpaulia
Řemenatka- klívie
Zdroje informací: *Foto –osobní/školní archív ZŠ Vsetín, Sychrov 97, http://fotoatlaspr.zs-sychrov.sweb.cz/ *ČERNÍK, V., MARTINEC, Z., Přírodopis 1 pro 6.ročník základní školy a nižší ročníky gymnázií, ZOOLOGIE, 1.část. Praha : SPN a.s., 1997. ISBN 80-85937-05-0. *ČERNÍK, V., MARTINEC, Z., Přírodopis 1 pro 6.ročník základní školy a nižší ročníky gymnázií, BOTANIKA, 2.část. Praha : SPN a.s., 1997. ISBN 80-85937-06-9. *ČERNÍK, V., MARTINEC, Z., Přírodopis 2 , Botanika, 2.část , pro žáky základní školy (7.ročník) a nižší ročníky víceletých gymnázií,. Praha : SPN a.s., 1997. ISBN 80-8593757-3. *ČERNÍK, V., MARTINEC, Z., BIČÍK, V., Přírodopis 2, pro žáky základní školy (7.ročník) a nižší ročníky víceletých gymnázií, Zoologie, 1. část. Praha : SPN a.s., 1977. ISBN 8085937-56-5. *KALHOUS, Z., OBST, O.,(2005): Didaktika sekundární školy. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci. 186 s. ISBN 80-244-0599-7. *PAVELKA, J., TREZNER, J. A KOL., Příroda Valašska. Vsetín : Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, 2001. ISBN 80-238-7892-1. *Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : VÚP, nakladatelství INFRA s.r.o, 2004. ISBN 80-86666-24-7.
*ŠLÉGL J., KISLINGER F., LANÍKOVÁ J.: Ekologie a ochrana životního prostředí pro gymnázia, Fortuna, Praha: 2002
Zpracovala: Jaroslava Ševčíková
[email protected]
srpen 2014 Ukázky vytvořili žáci ZŠ Vsetín, Sychrov. Jednotlivé pracovní listy se doporučuje stáhnout do samostatného souboru a dle potřeb učitele upravit.