NÁVRH VĚCNÉHO ZÁMĚRU A PARAGRAFOVÉHO ZNĚNÍ ZÁKONA O ODŠKODNĚNÍ OSOB STERILIZOVANÝCH V ROZPORU S PRÁVEM NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

NÁVRH VĚCNÉHO ZÁMĚRU A PARAGRAFOVÉHO ZNĚNÍ ZÁKONA O ODŠKODNĚNÍ OSOB STERILIZOVANÝCH V ROZPORU S PRÁVEM NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

PROSINEC 2013

Obsah Úvodní slovo ......................................................................................................................... 3 A. Návrh věcného záměru zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky .......................................................................................................... 5 I. Strategický cíl ............................................................................................................... 5 II. Důvod předložení ........................................................................................................ 5 III. Zhodnocení stávající právní úpravy ...........................................................................11 IV. Návrh věcného řešení ...............................................................................................17 V. Způsob promítnutí navrhovaného věcného řešení do právního řádu ..........................22 VI. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii .............................................................22 VII. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí .........................................................................................................................22 VIII. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace ...................................................................................................................23 IX. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů .............................................................................................23 X. Zhodnocení korupčních rizik .......................................................................................23 XI. Návrh právní úpravy ..................................................................................................23 B. Návrh paragrafového znění zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky .....................................................................................32

2

www.helcom.cz

Úvodní slovo Český helsinský výbor je nevládní neziskovou organizací pro lidská práva, jejímž posláním je již od svého založení v roce 1988 usilovat o respektování principů přirozených práv člověka a jejich uplatňování ve společenském životě. V rámci své činnosti upozorňuje a přináší návrhy dílčích či systémových opatření zacílených na řešení nejpalčivějších problémů v oblasti ochrany lidských práv. Jedním z těchto problémů je právě otázka protiprávních sterilizací, která doposud není odpovídajícím způsobem vyřešena. Je historickou skutečností, že na území České republiky docházelo k praxi spočívající v nedobrovolných sterilizacích. Před rokem 1991 se jednalo především o státem podporovanou politiku, která spočívala v existenci motivačních sociálních dávek založených na eugenických hlediscích, čímž docházelo k porušování negativního závazku státu nezasahovat do reprodukční autonomie každého jednotlivce. Po roce 1991 pak Česká republika přispěla k pokračování praxe nedobrovolných sterilizací tím, že nedostála svým pozitivním závazkům, když nepřijala právní úpravu na zákonné úrovni, která by jasně stanovila podmínky provádění sterilizace včetně svobodného a informovaného souhlasu. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že jsme v minulosti byli svědky závažného porušování základních lidských práv. Neoprávněný sterilizační zákrok představuje vždy přinejmenším závažný zásah do práva lidské bytosti na absolutní nedotknutelnost její osobní tělesné a duševní integrity, jakož i nerespektování práva na zachování soukromého a rodinného života dotýkajícího se nejintimnějších sfér lidských vztahů. Existenci problému spočívajícího v provádění sterilizací s nepřijatelnou motivací nebo v rozporu s právem nelze nijak popřít. Naopak, Česká republika stojí před úkolem uznat porušení práv osob, které byly nedobrovolně sterilizovány na jejím území, přijmout odpovědnost za tato porušení a vypořádat se s touto neblahou minulostí. Český helsinský výbor je přesvědčen, že v případě odpovědnosti státu za politiku mající za následek provádění protiprávních sterilizací a selhání v povinnosti chránit osoby nacházející se pod jeho jurisdikcí musí právě stát aktivně přistoupit k narovnání způsobené újmy, a to ve formě alespoň peněžitého zadostiučinění. Je morální povinností České republiky poskytnout obětem protiprávní sterilizace imateriální satisfakci v podobě uznání odpovědnosti za toto jednání prostřednictvím přijetí zvláštního odškodňovacího zákona a na jeho základě poskytnout materiální satisfakci jako symbolický akt zmírnění způsobené újmy. Bylo by v rozporu s hodnotami demokratické společnosti založené na úctě k lidským právům, k nimž se Česká republika hlásí, pokud by nepřistoupila k přijetí odpovědnosti za praxi spojenou s prováděním protiprávních sterilizací a nijak by se s touto minulostí nevypořádala. Vzhledem k tomu, že je Česká republika ve výše uvedeném směru i přes opakovanou kritiku na národní i mezinárodní úrovni ze strany ochránců lidských práv dlouhodobě nečinná, rozhodl se Český helsinský výbor přispět skrze předkládaný materiál k urychlení procesu přijetí právní úpravy, která by zajistila rychlou a efektivní realizaci odškodnění protiprávně sterilizovaných osob. Zároveň si na tomto místě dovoluje vyzvat příslušné státní orgány, zejména vládu České republiky a zákonodárné sbory, aby se zasadily o neprodlené a adekvátní řešení daného problému, kterým se v této chvíli jeví být pouze přijetí nového zákona, který vymezí okruh oprávněných osob, zřízení orgánu příslušného k rozhodování o nároku a jeho práva a povinnosti, způsob uplatnění nároku oprávněných osob, výši finanční kompenzace a další nezbytné otázky. Předkládaný návrh věcného záměru a paragrafového znění zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky zpracovaly za laskavé podpory

3

www.helcom.cz

nadace Open Society Foundations JUDr. Nicola Švandová a Mgr. Michaela Tejnorová. V rámci projektu probíhala také terénní činnost, kdy paní Elena Gorolová ze Spolku žen poškozených sterilizací vyhledávala protiprávně sterilizované ženy za účelem zjištění pravděpodobného počtu obětí, za což bychom jí rádi tímto poděkovali. Poděkování náleží také Lize lidských práv, která se podílela na šíření výzvy adresované protiprávně sterilizovaným ženám a v neposlední řadě všem odborníkům zabývajícím se daným tématem, kteří nám vždy ochotně poskytli konzultace. Praha, prosinec 2013

Podpořeno grantem Open Society Foundations.

4

www.helcom.cz

A. Návrh věcného záměru zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky I. Strategický cíl Strategickým cílem věcného záměru zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky je poskytnutí dobrovolného finančního odškodnění osobám, kterým byla v rozporu s právem spočívajícím v neudělení svobodného a informovaného souhlasu provedena sterilizace a v důsledku tohoto zákroku byla prakticky nevratně znemožněna jejich reprodukční schopnost. S ohledem na závažnost problematiky protiprávních sterilizací a jejího vnímání částí veřejnosti se jeví vhodné realizovat osvětovou kampaň pro odbornou a laickou veřejnost, jejímž cílem by bylo vzdělávání veřejnosti o důvodech a následcích sterilizace a destigmatizace poškozených. Zákon je postaven na těchto principech: -

-

dobrovolné poskytnutí peněžního odškodnění obětem nedobrovolné sterilizace ze strany státu; peněžní odškodnění se poskytne ve formě jednorázové částky, která představuje symbolickou kompenzaci; stát nepřebírá odpovědnost za individuální pochybení, která leží na straně zdravotnických zařízení anebo zdravotnických pracovníků v souvislosti s výkonem sterilizace. Stát nese zodpovědnost za nedodržení závazků v oblasti ochrany lidských práv; řízení o nároku je postaveno na zásadách správního řízení, především zásadě materiální pravdy a zásadě vyšetřovací.

II. Důvod předložení Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Garance základních lidských práv a svobod a povinnost je chránit jsou deklarovány v Ústavě České republiky, Listině základních práv a svobod a vyplývají také z mezinárodních smluv, k nimž Česká republika přistoupila a jimiž je vázána. Odpovědnost státu v souvislosti s prováděním protiprávních sterilizací vyplývá z nedodržení závazků v oblasti ochrany lidských práv, tj. nedodržení negativního závazku státu zdržet se zásahů do základních práv a svobod osob a nenaplnění pozitivního závazku směřujícího k ochraně těchto práv. Protiprávnost sterilizací vykonaných na území České republiky v minulém období spočívala v nedostatečně nastavené právní úpravě, která by vyhovovala požadavkům kladeným na zajištění práva svobodně a informovaně rozhodovat o zásazích do duševní a tělesné integrity osoby. Tyto zásahy s sebou dále nesly závažné důsledky v podobě zásahu do reprodukčních práv, resp. znemožnění uplatnění reprodukčních práv osob. Významnou roli v odtabuizování tématu v České republice sehrál občanský sektor, např. Charta 77, iniciativa Rubena Pellara a Zbyňka Andrše před rokem 1989, po roce 2000 Evropské centrum pro práva Romů, IQ Roma servis, Liga lidských práv, Vzájemné soužití nebo Spolek žen poškozených sterilizací.

5

www.helcom.cz

Téma protiprávních sterilizací provedených na území České republiky se začalo intenzivněji diskutovat až po roce 2004, kdy veřejný ochránce práv na základě stížností desítky osob nejprve inicioval aktivizaci kontrolních mechanismů při Ministerstvu zdravotnictví, následně sám z důvodu nespokojenosti s činností kontrolních mechanismů (zejména nedostatečnost v šetření, nesprávnost či dokonce neexistenci jakýchkoliv závěrů ze skutkových zjištění) přistoupil k hodnocení jednotlivých případů. Ochránce své závěry publikoval v Závěrečném stanovisku veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem. Ve všech jím prověřených případech ochránce shledal pochybení spočívající v nedodržení zásady svobodného a informovaného souhlasu. Ochránce ve svém stanovisku znovu otevřel diskusi nad tématem problematických sterilizací prováděných na území České republiky, posílil právní argumentaci v tomto směru, provedl historický exkurz, přiblížil zkušenosti s tématem ze zahraničí a navrhl seznam doporučení. První z doporučení se týkalo zpřesnění právní úpravy v otázce informovaného, svobodného a kvalifikovaného souhlasu, přičemž tehdy ochránce odkazoval na znění vládního návrhu zákona o zdravotní péči, který však později nebyl schválen. Navazovala metodická doporučení adresovaná Ministerstvu zdravotnictví. Posledním z doporučení ochránce bylo přiznat odškodnění postiženým ženám, jimž byla sterilizace provedena v období let 1973 – 1991 (tj. pouze po dobu existence právních titulů pro výplatu dávek za podmínky podstoupení sterilizace, viz dále), neboť po roce 1991 považoval ochranu práv osob spočívající v podání žaloby na ochranu osobnosti za dostatečnou, vzhledem k tehdejší judikatuře, podle níž nárok na finanční odškodnění nepodléhal promlčení. Až do přijetí nové právní úpravy v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“), s účinností od 1. dubna 2012, byla realizována pouze doporučení metodická. Vyšetřování protiprávních sterilizací ve vztahu k romským ženám na základě podnětu občanské iniciativy provedly v 90. letech Generální prokuratura ČSFR, ČR a SR a později Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, které shledaly pouze administrativní pochybení. Generální prokuratura ČR své šetření uzavřela s tím, že všem okresním prokuraturám, které při pověřování jednotlivých případů shledaly porušení právních předpisů, byl předán pokyn, aby zdravotnickým orgánům, u nichž k pochybením došlo, podaly upozornění podle tehdejšího ustanovení § 17 zákona č. 60/1965 Sb. o prokuratuře, a aby věnovaly zvýšenou pozornost stavu zákonnosti v řízení o povolování sterilizace. Jiná opatření přijata nebyla a nedošlo ani ke změně právní úpravy provádění sterilizací, kterou Generální prokuratura avizovala. Ani činnost Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu nepřinesla žádné nové poznatky, neboť Úřad vycházel z dokumentů, na základě nichž vedla své šetření prokuratura. Vyšetřování Úřadu se tak omezilo pouze na zaujetí stanoviska k postupu generální prokuratury a k výsledkům jejího šetření. Také veřejný ochránce práv se na základě svých zjištění obrátil s podnětem k prošetření na Nejvyšší státní zastupitelství, všechny případy však byly po šetření příslušným policejním orgánem odloženy, neboť v žádném případě nebylo konstatováno, že by jednáním lékaře byla naplněna skutková podstata trestného činu. Návrh na poskytnutí mimosoudního odškodnění obětem byl předmětem jednání Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny dne 19. února 2007. Rada již tehdy uvedla, že protiprávní sterilizace se netýkají pouze romských žen, ale zasahuje do života všech, kterým byla sterilizace provedena neoprávněně. Z tohoto důvodu se navrhovaná opatření měla dotýkat všech takto postižených osob. Jedním z návrhů Rady proto bylo poskytnout mimosoudní finanční vyrovnání poškozeným osobám. Rada také navrhla novelizovat zákon o péči o zdraví lidu a do tehdejšího návrhu zákona o zdravotní péči zapracovat ustanovení týkající se provádění sterilizace. Dalším doporučením bylo realizovat osvětovou kampaň pro odbornou a laickou veřejnost na téma protiprávních sterilizací.

6

www.helcom.cz

Rada vlády České republiky pro lidská práva (dále jen „Rada“) v prosinci roku 2007 navrhla, aby osobám (tj. ženám i mužům) bylo poskytnuto finanční odškodnění za protiprávní sterilizace, které byly provedeny před i po roce 1991. Porušení pozitivních závazků státu po roce 1991 (kdy byla zrušena vyhláška č. 152/1988 Sb., viz dále) spočívalo v nečinnosti státu (porušení závazku bdělosti). Státy mají zásadně povinnost přijmout odpovídající opatření, která zabrání porušením lidských práv, a to i ze strany soukromých osob. Podle Rady v té době platná právní úprava provádění sterilizací, včetně souhlasu pacienta, nebyla dostatečně ošetřena a k její slibované změně nedošlo. S ohledem na tyto okolnosti proto nelze dosavadní opatření považovat za dostatečná, a proto vzniká spoluodpovědnost státu za protiprávní sterilizace i v tomto období. Rada podnět ke sterilizacím prováděným v rozporu s právem schválila, podnět však nebyl předložen vládě k projednání vzhledem k řadě rozporů s jednotlivými rezorty. V roce 2009 vláda ČR usnesením č. 1424 vzala na vědomí podnět ministra pro lidská práva ke sterilizacím žen v ČR provedeným v rozporu s právem. Usnesení bylo významné především tím, že vláda vyslovila politování nad zjištěnými individuálními pochybeními při provádění sterilizací v rozporu se směrnicí Ministerstva zdravotnictví ČSR LP-252.319.11.1971, o provádění sterilizace (dále jen „sterilizační směrnice“), a zavázala se podniknout kroky, aby k takovýmto jednáním v budoucnu nedocházelo. Ministr se v podnětu vyjadřuje také k otázce odpovědnosti státu za případy protiprávních sterilizací, ke kterým v České republice docházelo i po roce 1993. Případy zřejmého a závažného porušování práva v otázce informovaného souhlasu pacientky se sterilizačním zákrokem byly rozšířené a státní orgány měly dostatek informací, aby zamezily praxi nedodržování pravidel v otázce provádění sterilizací a získávání informovaného souhlasu. Podle mezinárodního práva stát neodpovídá pouze za stanovení pravidel, ale také za jejich dodržování. Stát však nedokázal adekvátně reagovat a efektivně zamezit pokračování takového porušování práv. Sterilizace provedená v rozporu s právem je závažným zásahem do tělesné integrity člověka a porušuje jedno z nejzákladnějších lidských práv, právo na nedotknutelnost osoby zakotvené v Listině základních práv a svobod a ve všech ostatních mezinárodních lidskoprávních dokumentech. Ministr rovněž upozornil na nedostatečnost právní úpravy v otázce udělení souhlasu, a proto navrhl, že je třeba přijmout pečlivější a podrobnější úpravu informovaného souhlasu, resp. celkovou úpravu sterilizací. Tématem protiprávních sterilizací se Rada znovu zabývala v roce 2012, a to na základě předloženého podnětu Výboru proti mučení a jinému nelidskému, krutému, ponižujícímu zacházení a trestání Rady vlády ČR pro lidská práva, jehož cílem bylo dořešit otázku odškodnění žen, kterým byla v minulosti provedena sterilizace v rozporu s právem, a podpořit přijetí nové a komplexní právní úpravy týkající se výkonu sterilizace, která by odpovídala požadavkům současného vývoje práva, etiky a medicíny. Rada v únoru 2012 schválila podnět, ve kterém mj. navrhuje odškodnit ženy sterilizované pod vlivem sociálního sektoru před rokem 1991 a ženy sterilizované po roce 1991, které se z důvodu uplynutí promlčecí lhůty nedomohly soudního odškodnění za protiprávní sterilizace skrze žalobu na ochranu osobnosti. Kromě odškodnění Rada vládě navrhuje také pomoci sterilizovaným ženám ve vymáhání jejich dosud nepromlčených nároků u soudu tím, že Ministerstvo spravedlnosti zveřejní doporučení a možnosti přístupu k bezplatné právní pomoci. Podnět Rady byl předložen vládě, ke dni 13. 12. 2013 však zatím nebyl schválen. Ustavení dobrovolného kompenzačního mechanismu pro oběti protiprávních sterilizací opakovaně doporučovaly mezinárodní kontrolní mechanismy na základě mezinárodních dohod, k nimž Česká republika přistoupila a jež jsou pro ni závazné, a další významné mezinárodní orgány.

7

www.helcom.cz

Výbor OSN pro lidská práva ve svých doporučeních z roku 2007 vyjádřil lítost především nad volností v konání, která byla v souvislosti s protiprávními sterilizacemi v České republice dána lékařům. V roce 2013 opakovaně vyjádřil své znepokojení nad neexistencí kompenzačního mechanismu, a proto doporučil České republice poskytnout odškodnění obětem, jejichž nároky byly promlčeny, a zajistit bezplatnou právní pomoc a informace obětem pro případné uplatnění nároků před soudem.1 Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen opakovaně vyjádřil své znepokojení kvůli nepřijetí legislativních změn v České republice týkajících se sterilizace, a proto žádal vládu, aby bez prodlení přijala tyto legislativní změny, včetně jasné definice svobodného a informovaného souhlasu, který bude v souladu s obecným doporučením Výboru č. 24 a článkem 5 Evropské Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Výbor v roce 2006 žádal Českou republiku, aby zpracovala opatření k odškodnění obětí nedobrovolné či nátlakové sterilizace, a v roce 2010 vyzval ČR, aby zvážila zřízení ex gratia odškodňovacího mechanismu pro oběti nátlakové nebo nedobrovolné sterilizace, jejichž nároky byly promlčeny.2 Výbor pro odstranění rasové diskriminace v roce 2007 vyjádřil své hluboké znepokojení nad tím, že Česká republika po dlouhou dobu nepodnikla příslušné kroky k zabránění nelegálního provádění sterilizací po roce 1991.3 Podle Výboru stát měl po roce 1991 znalost o problematice nedobrovolných sterilizací, jejich rozporu s právem, a proto bylo jeho povinností podniknout přiměřené kroky k zamezení této praxe. Výbor doporučil, aby Česká republika bezodkladně přijala přísná opatření a přiznala obětem škodu bez ohledu na to, zda vznikla před nebo po roce 1991, a uznala specifickou situaci romských žen v této záležitosti. Výbor také doporučil zformulovat jasná a povinná kritéria pro získání informovaného souhlasu žen před provedením sterilizace. Ačkoli se vláda ČR v návaznosti na závěrečná doporučení Výboru z roku 2007 vyjádřila pouze ve smyslu individuální odpovědnosti za protiprávní sterilizace na straně zdravotnických zařízení, zároveň přiznala, že „problémem při provádění sterilizací byl způsob získávání informovaného souhlasu pacienta před vlastním výkonem zákroku“4. Jedním z navazujících doporučení Výboru z roku 2011 rovněž bylo, aby

1

Concluding observations of the Human Rights Committee. CCPR/C/CZE/CO/2. 2007. Dostupné z: http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/TBSearch.aspx?Lang=en, české znění dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/mezinarodni-pakt-o-obcanskych-apolitickych-pravech-19851/; Concluding observations on the third periodic report of the Czech Republic. CCPR/C/CZE/CO/3. 2013. Dostupné z: http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/TBSearch.aspx?Lang=en. 2 Concluding comments of the Committee on the Elimination of Discrimination against Women: Czech Republic. CEDAW/C/CZE/CO/3. 2006. Dostupné z: http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/TBSearch.aspx?Lang=en, české znění dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/umluva-o-odstraneni-vsech-foremdiskriminace-zen-19700/; Concluding observations of the Committee on the Elimination of Discrimination against Women. CEDAW/C/CZE/CO/5. 2010. Dostupné z: http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/TBSearch.aspx?Lang=en. 3 Concluding observations of the Committee on the Elimination of Racial Discrimination. CERD/C/CZE/CO/7. 2007. Dostupné z: http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/TBSearch.aspx?Lang=en, české znění dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/umluva-oodstraneni-vsech-forem-rasove-diskriminace-17715/. 4 Vyjádření České republiky k některým závěrečným doporučením Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace přijatým na základě projednání Šesté a sedmé periodické zprávy České republiky o plnění Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/umluva-o-odstraneni-vsech-foremrasove-diskriminace-17715/.

8

www.helcom.cz

Česká republika zvážila zřízení dobrovolného kompenzačního mechanismu.5 Vláda ČR dne 15. 2. 2012 vzala doporučení na vědomí a doporučila svým členům k nim při své činnosti přihlížet.6 Výbor OSN proti mučení při projednávání čtvrté a páté periodické zprávy ČR v roce 2012 vyjádřil znepokojení nad zprávami o sterilizaci romských žen bez svobodného a informovaného souhlasu. Výbor proto doporučil České republice zejména bezodkladně, nezávisle a efektivně vyšetřit všechna obvinění týkající se nedobrovolné sterilizace romských žen a také poskytnout obětem spravedlivou a adekvátní kompenzaci.7 Poprvé své znepokojení nad několika případy nedobrovolné sterilizace Výbor vyjádřil již v roce 2004.8 Vláda vzala Závěrečná doporučení Výboru z roku 2012 na vědomí při jejich projednání dne 20. 3. 2013 a uložila jednotlivým subjektům doporučení zohledňovat a průběžně zajišťovat jejich naplňování.9 Opakovaná doporučení týkající se zajištění odškodnění obětem a přijetí podmínek informovaného souhlasu před provedením sterilizace vzešla také na základě obou cyklů Univerzálního periodického přezkumu.10 Komisař Rady Evropy pro lidská práva Álvaro Gil-Robles v roce 2006 vyjádřil, že je důležité poskytnout odškodnění obětem, které byly sterilizovány bez informovaného souhlasu, například na základě šetření nezávislé komise.11 Jeho následovník v úřadu Thomas

5

Concluding observations of the Committee on the Elimination of Racial Discrimination. CERD/C/CZE/CO/8-9. 2011. Dostupné z: http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/TBSearch.aspx?Lang=en, české znění dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/umluva-oodstraneni-vsech-forem-rasove-diskriminace-17715/. 6 Vláda dnes vzala na vědomí Závěrečná doporučení Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace přijatá na základě projednání 8. a 9. periodické zprávy. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenec-vlady-prolidska-prava/aktuality/vlada-dnes-vzala-na-vedomi-zaverecna-doporuceni-vyboru-osn-pro-odstraneni-rasovediskriminace-prijata-na-zaklade-projednani-8--a-9--periodicke-zpravy--93008/. 7 Concluding observations of the Committee against Torture. CAT/C/CZE/CO/4-5. 2012. Dostupné z: http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/TBSearch.aspx?Lang=en, české znění dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/umluva-proti-muceni-a-jinemukrutemu--nelidskemu-ci-ponizujicimu-zachazeni-nebo-trestani-17700/. 8 Conclusions and recommendations of the Committee against Torture. CAT/C/CR/32/2. 2004. Dostupné z: http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/TBSearch.aspx?Lang=en. 9 Vláda projednala a vzala na vědomí Závěrečná doporučení Výboru OSN proti mučení. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/aktuality/vlada-projednala-a-vzala-na-vedomi-zaverecna-doporuceni-vyboruosn-proti-muceni-104566/. 10 UNIVERSAL PERIODIC REVIEW. Report of the Working Group on the Universal Periodic Review. Czech Republic. A/HRC/8/33. 2008. Dostupné z: http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/UPR/Pages/CZSession1.aspx; Report of the Working Group on the Universal Periodic Review. Czech Republic. A/HRC/22/3. 2012. Dostupné z: http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/UPR/Pages/CZSession14.aspx; seznam doporučení v češtině dostupný z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/univerzalni-periodicky-prezkum58715/. 11 FOLLOW-UP REPORT ON THE CZECH REPUBLIC (2003 – 2005). Assessment of the progress made in implementing the recommendations of the Council of Europe Commissioner for Human Rights. CommDH(2006)15. 2006. Dostupné z: https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=984269&Site=CommDH&BackColorInternet=FEC65B&BackColorIntranet=F EC65B&BackColorLogged=FFC679; Final report by Mr Alvaro Gil-Robles, Commissioner for Human Rights, on the human rights situation of the Roma, Sinti and Travellers in Europe. CommDH(2006)1. 2006. Dostupné z: https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=962605&Site=COE.

9

www.helcom.cz

Hammarberg v roce 2011 doporučil České republice, aby zvážila možnost vytvoření ex gratia odškodňovacího mechanismu pro oběti nedobrovolné sterilizace.12 Parlamentní shromáždění Rady Evropy v rezoluci č. 1945 (2013) vyzvalo členské státy, aby poskytly přeživším obětem alespoň symbolickou finanční kompenzaci.13 Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání po návštěvě České republiky v roce 2006 vyjádřil obavy týkající se zákonných záruk v otázce intrusivních lékařských zákroků na osobách zbavených způsobilosti k právním úkonům, konkrétně také ve vztahu ke sterilizacím, s pouhým souhlasem opatrovníka. Výbor upozornil na Doporučení R (99) 4 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o zásadách právní ochrany nesvéprávných dospělých osob. Zásada 19 (2) tohoto Doporučení vyzývá národní vlády, aby stanovily, která rozhodnutí opatrovníka, týkající se podstatných záležitostí, vyžadují speciální souhlas soudu nebo jiné instituce. Podle Výboru by nevratné lékařské zákroky, mezi něž patří sterilizace a kastrace, měly být v každém případě soudem nebo jinou vnější institucí určeny k detailnímu prozkoumání. Výbor zároveň uvedl, že by byl rád informován o počtu chirurgických kastrací a sterilizací provedených na nesvéprávných osobách za posledních pět let a o tom, zda byl k těmto zákrokům vyžadován souhlas opatrovníka.14 Organizace Human Rights Watch již v roce 1992 vydala zprávu Helsinki Watch, v níž se zabývá sterilizací romských žen v Československu.15 Helsinki Watch vyzvala federální vládu a českou a slovenskou vládu, aby vytvořila mechanismus za účelem poskytnutí peněžní kompenzace pro ženy, které byly nedobrovolně sterilizovány. Problém spojený se sterilizacemi v rozporu s právem se netýkal pouze České republiky, ale v minulosti byl řešen taktéž v řadě jiných zemí (např. Švédsko, Švýcarsko, Maďarsko, USA či Kanada). Švédsko, Norsko, SRN, Severní Karolína v USA nebo Alberta v Kanadě přistoupily k aktivnímu řešení daného problému formou přijetí právní úpravy zakotvující odškodňovací mechanismus, na základě něhož došlo k odškodnění obětí protiprávních sterilizací. Navrhovaná úprava se odlišuje od dřívějších návrhů spočívajících v ustavení zvláštní komise, která by měla zjišťovat a vyhodnotit provádění protiprávních sterilizací, zda by mohly zakládat nárok na odškodnění, vyčíslit předpokládané finanční dopady a teprve na základě těchto údajů by byla zvažována možnost přijetí odškodňovacího mechanismu, který by zvláštní komise připravila. Vzhledem k dosavadnímu vývoji v možnostech řešení této problematiky se navrhuje propojit tyto kroky a účinně tak přistoupit k otázce poskytnutí kompenzace. Je třeba taktéž zohlednit skutečnost, že s narůstajícím časem dochází ke stárnutí osob, kterým byla provedena sterilizace v rozporu s právem, a proto je nutné, aby 12

Report by Thomas Hammarberg, Commissioner for Human Rights of the Council of Europe, following his visit to the Czech Republic from 17 to 19 November 2010. CommDH(2011)3. 2011. Dostupné z: https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=1754217&Site=CommDH&BackColorInternet=FEC65B&BackColorIntranet= FEC65B&BackColorLogged=FFC679. 13 Resolution 1945 (2013). Putting an end to coerced sterilisations and castrations. Dostupné z: http://assembly.coe.int/nw/xml/XRef/Xref-DocDetailsEN.asp?fileid=19984&lang=EN&search=MTk0NSAoMjAxMyk. 14 Report to the Czech Government on the visit to the Czech Republic carried out by the European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (CPT). CPT/Inf (2007) 32. 2007. Dostupné z: http://www.cpt.coe.int/en/states/cze.htm, české znění dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/evropska-umluva-o-zabranenimuceni-a-nelidskemu-nebo-ponizujicimu-zachazeni-nebo-trestani-17701/. 15 Struggling for Ethnic Identity Czechoslovakia’s Endangered Gypsies. Human Rights Watch. 1992. Dostupné z: http://www.hrw.org/reports/1992/08/01/struggling-ethnic-identity.

10

www.helcom.cz

byla přijata právní úprava, která zajistí rychlou a efektivní realizaci odškodnění těchto osob. V opačném případě hrozí, že se některé tyto osoby s ohledem na své stáří spravedlivého zadostiučinění vůbec nedočkají.

III. Zhodnocení stávající právní úpravy Sterilizace je z medicínského hlediska definována jako cílené dosažení sterility. Jejím účelem je umělé vyvolání neplodnosti, obvykle chirurgickým zákrokem. U ženy se provádí podvazem vejcovodů, u muže podvazem chámovodů (vazektomie). Podle současné právní úpravy v zákoně o specifických zdravotních službách se sterilizací rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz. Předchozí právní úprava ve sterilizační směrnici sterilizaci definovala jako lékařský výkon, který zabraňuje plodnosti, aniž jsou odstraněny nebo poškozeny pohlavní žlázy. Výkon sterilizace byl na zákonné úrovni v období od 1. 7. 1966 až do 31. 3. 2012 nedostatečně upraven v ustanovení § 27 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (dále jen „zákon o péči o zdraví lidu“): „Sterilizace se smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví.“ Podle zákona mohla být sterilizace provedena pouze za předpokladu podání vlastní žádosti osoby, u níž měla být sterilizace provedena, nebo s jejím souhlasem. Podmínky provedení sterilizace stanovila sterilizační směrnice (LP-252.319.11.1971.), která rozlišovala sterilizace terapeutické a neterapeutické. Zákrok prováděný na zdravých nebo nemocných pohlavních orgánech osoby musel splnit následující náležitosti: 1) Vlastní žádost nebo souhlas dotčené osoby Jedním z předpokladů byla žádost nebo souhlas osoby. V případě neterapeutických sterilizací směrnice stanovila, že o sterilizaci může požádat písemně osoba, u níž má být sterilizace provedena, nebo s jejím souhlasem ošetřující lékař, předsedu sterilizační komise příslušné podle místa trvalého pobytu, popřípadě sídla pracoviště nebo školy, kterou navštěvuje, přičemž žádost bylo třeba řádně odůvodnit. Tyto podmínky byly specificky upraveny, pokud měl být zákrok proveden u nezletilých osob, u osob s omezenou způsobilostí k právním úkonům, u osob zbavených způsobilosti k právním úkonům a u osob stižených duševní nemocí. K žádosti o provedení sterilizace u nezletilých osob a u osob s omezenou způsobilostí k právním úkonům se vyžadoval souhlas jejich zákonného zástupce. Za osobu zcela zbavenou způsobilosti k právním úkonům měl podat žádost její zákonný zástupce. V případech, kdy měla být sterilizace provedena z důvodů duševní nemoci a nejednalo se o osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům či s omezenou způsobilostí k nim, se vyžadoval souhlas opatrovníka zvlášť pro tento účel ustanoveného soudem. 2) Rozhodnutí V případě terapeutické sterilizace bylo vyžadováno rozhodnutí vedoucího lékaře oddělení, kde se osoba léčila. V případě neterapeutických sterilizací bylo podmínkou provedení zákroku rozhodnutí sterilizační komise, jehož nutným předpokladem byla objektivní existence medicínské indikace. Jinými slovy, existence indikace neznamenala nutnost provedení zákroku, naopak bez existence indikace nebylo možné zákrok provést. Předseda komise měl povinnost bezodkladně zajistit u členů komise potřebné vyšetření osoby, u níž měla být sterilizace provedena. Potřebná

11

www.helcom.cz

odborná vyšetření bylo třeba provést tak, aby nejdéle do tří týdnů po obdržení žádosti měl předseda odborné posudky a mohl svolat komisi k projednání žádosti. O každém projednání žádosti o sterilizaci musel předseda komise pořídit protokol, který obsahoval jméno a bydliště osoby, u níž měla být sterilizace provedena, odborné posudky členů komise a záznam o průběhu jednání s rozhodnutím. 3) Souhlas osoby, která měla sterilizaci podstoupit, s provedením zákroku Před zákonem měla podepsat osoba, u níž měla být sterilizace provedena, popřípadě její zákonný zástupce (opatrovník), prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní. Součástí písemného prohlášení, ve kterém osoba projevila souhlas s provedením zákroku, také bylo, že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní. Z dikce právního předpisu je zřejmé, že se jednalo o tři samostatné, avšak na sobě závislé požadavky, které jednotlivě a ve spojení s ostatními musely být naplněny za účelem zhodnocení, že zákrok byl proveden v souladu s právní úpravou, a to i s ohledem na požadavek svobodného a informovaného souhlasu. Sterilizační směrnice byla jediným podrobnějším předpisem, který upravoval podmínky a indikace k provádění sterilizací v České republice až do roku 2012, a nutno uvést, že zcela nedostatečným, zejména pokud se jedná o úpravu náležitostí svobodného a informovaného souhlasu. Nahradit tuto směrnici směrnicí novou nebylo možné, neboť směrnice se podle platného právního řádu jako obecný právní předpis již nepoužívala. Zároveň však nebylo možné ani vydat vyhlášku, neboť § 27 zákona o péči o zdraví lidu pro ni nestanovil ústavou požadované zákonné zmocnění. Bylo proto nutné novelizovat § 27 zákona o péči o zdraví lidu nebo přijmout zcela novou úpravu, která by jednoznačně stanovila podmínky pro výkon sterilizace, včetně požadavku svobodného a informovaného souhlasu. I nadále tak přetrvávala nedostatečná právní úprava sterilizací v překonané sterilizační směrnici. Náprava byla realizována až přijetím zákona o specifických zdravotních službách s účinností od 1. 4. 2012. Nedostatečná byla v právní úpravě také ochrana osob při provádění sterilizací, pokud se jednalo o osoby nezletilé nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům. U těchto osob souhlas k provedení sterilizace vyslovený jejich zákonným zástupcem nebo opatrovníkem nepodléhal ze zákona povinnému soudnímu přezkumu. Ochranu všech pacientů při provádění sterilizací nezajišťovala ani vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci s účinností od 1. 4. 2007, která stanovila u méně i více závažných zákroků (včetně sterilizace, kastrace a elektrokonvulzivní terapie) stejné podmínky pro souhlas pacienta a navíc ponechávala možnost dát souhlas k těmto zákrokům pouze opatrovníkovi pacienta. Ke speciální právní úpravě týkající se provádění sterilizací přistupovala obecná klauzule svobodného a informovaného souhlasu podle § 23 zákona o péči o zdraví lidu. Souhlas pacienta se nevyžadoval mj. tehdy, pokud se jednalo o neodkladné výkony nutné k záchraně života nebo zdraví pacienta. Sterilizace mezi takové úkony nepatří, tento argument proto nemůže ospravedlnit absenci či vadu souhlasu.16 V úvahu připadala od 1. 1. 1992 také 16

S účinností od 15. 5. 2007 byl novelizován odst. 1 § 23 zákonem č. 111/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Novelou byl konkretizován (obecně ve vztahu k lékařským úkonům) požadavek informovanosti ze strany lékaře. Cílem původního znění novely však bylo upravit ustanovení týkající se přístupu pacientů a některých dalších osob ke

12

www.helcom.cz

aplikace § 27c zákona o péči o zdraví lidu, který stanovil, že každý lékařský zákrok, který není v bezprostředním zájmu pacienta, lze provést pouze s jeho předchozím písemným souhlasem, a to až poté, co byl pacient úplně informován o povaze zákroku a jeho rizicích. Ovšem ani tato úprava nevyhovovala požadavku svobodného a informovaného souhlasu ve vztahu k tak závažnému zákroku, jakým je sterilizace. Obecné pravidlo informovaného souhlasu vyplývá dále z občanskoprávních předpisů17. Vztah mezi lékařem a pacientem totiž vychází z postavení dvou sobě rovných osob a je založen právním úkonem, podle nového občanského zákoníku právním jednáním. Lékař je oprávněn sterilizaci u pacienta provést pouze na základě jejich vzájemné předchozí dohody, která vyžaduje souhlas pacienta. Takový souhlas musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně a musí být prostý omylu. Pacient musí být před udělením souhlasu informován o povaze sterilizace, o podstatě a důvodech jejího provedení, o jejích následcích a rizicích a o alternativních postupech a jejich vhodnosti a to takovým způsobem, aby byl schopen informaci přijmout, posoudit ji a případně konzultovat se svým partnerem nebo jiným lékařem, za poskytnutí dostatečného časového prostoru. Důsledkem nedodržení či nenaplnění některé z podmínek právně relevantního souhlasu je (absolutní či relativní) neplatnost takového právního úkonu, resp. zdánlivost právního jednání a tedy protiprávnost lékařského zákroku. Na mezinárodní úrovni požadavek svobodného a informovaného souhlasu definuje zejména Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně, vyhl. pod č. 96/2001 Sb. m. s. (dále jen „Úmluva o lidských právech a biomedicíně“), kterou je Česká republika vázána od roku 2001. Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Rovněž Úmluva o lidských právech a biomedicíně v čl. 8 stanoví požadavek nutnosti a nezbytnosti lékařského zákroku, aby bylo možné jej provést bez svobodného a informovaného souhlasu pacienta. Listina základních práv Evropské unie v čl. 3 odst. 2 stanoví, že v lékařství a biologii se musí dodržovat zejména svobodný a informovaný souhlas dotčené osoby poskytnutý zákonem stanoveným způsobem (při vědomí oblasti použití Listiny podle čl. 51). Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen požaduje stejná práva v oblasti vzdělání (čl. 10), stejná práva v přístupu ke zdravotnickým službám (čl. 12) a odstranění diskriminace ve všech věcech týkajících se manželství a rodinných vztahů (čl. 16). Podle čl. 10 písm. h) Úmluvy mají státy povinnost přijmout opatření k zajištění přístupu ke zvláštním vzdělávacím informacím, jež pomáhají zajistit zdraví a blaho rodiny, včetně informací a rad, pokud jde o plánování rodiny. Obecné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen č. 21 v souvislosti s výkonem sterilizace zdůrazňuje význam informovanosti ženy o tomto zákroku (o možnostech antikoncepce a jejich použití a zaručený přístup k sexuální výchově

zdravotnické dokumentaci, nikoli úprava poučení. Novelizace § 23 odst. 1 byla navržena v návaznosti na úpravu § 67b odst. 12. Až v průběhu druhého čtení zákona v Poslanecké sněmovně byl dne 13. března 2007 přednesen pozměňovací návrh k bodu, který se týkal novelizace § 23, a to v návaznosti na článek 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. 17 § 34 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, § 93 a násl. a § 545 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

13

www.helcom.cz

a službám souvisejícím s plánováním rodiny).18 Podle čl. 12 Úmluvy státy přijmou veškerá opatření za účelem odstranění diskriminace žen v oblasti péče o zdraví s cílem zajistit na základě rovnoprávnosti mužů a žen přístup ke zdravotnickým službám, včetně těch, jež se vztahují na plánování rodiny. Obecné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen č. 24 k čl. 12 Úmluvy považuje zdravotnické služby za přijatelné, pokud jsou poskytované způsobem, který zajistí, aby k nim žena dala plně informovaný souhlas, aby byla respektována její důstojnost, zaručena důvěrnost informací, a který je citlivý k jejím potřebám a perspektivám. Státy by neměly povolit formy nátlaku, jako je například sterilizace bez souhlasu ženy, které porušují právo žen na informovaný souhlas a důstojnost.19 V čl. 16 odst. 1 písm. e) Úmluva stanoví ve věcech týkajících se manželství a rodinných vztahů, že smluvní strany zejména zajistí stejná práva pro muže a ženy rozhodnout se svobodně a odpovědně o počtu a době narození jejich dětí a mít přístup k informacím, vzdělání a prostředkům, které jim umožní uplatňovat tato práva. Obecné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen č. 19 s názvem Násilí na ženách výslovně stanoví, že nedobrovolné sterilizace mají nepříznivý vliv na fyzické a duševní zdraví žen a jsou zásahem do práva ženy rozhodnout o počtu svých dětí a časovém rozestupu mezi nimi.20 Mezinárodní federace gynekologie a porodnictví publikovala v roce 2012 řadu doporučení týkajících se problematických etických otázek v oblasti lidské reprodukce a zdraví žen, k nimž patří také sterilizace.21 Mezinárodní federace uvádí, že lidská práva zahrnují také právo jedince ovládat a rozhodovat o záležitostech vlastního sexuálního a reprodukčního zdraví, které je prosté donucení, diskriminace a násilí a zahrnuje právo osoby rozhodnout se, zda a kdy bude mít děti. Federace mezi svými doporučeními v této otázce uvádí, že žádná žena nesmí být sterilizována bez vlastního, předem daného, informovaného rozhodnutí, za jakéhokoli donucení, tísně nebo nepatřičné navádění ze strany poskytovatelů zdravotní péče. Informace musí být podány v jazyce, kterým žena komunikuje a kterému rozumí, případně přeložené, v přístupném formátu a jednoduchým neodborným jazykem přiměřeným individuálním potřebám ženy. Sterilizace prováděná pro zabránění budoucího těhotenství není považována za naléhavý případ, proto nelze ospravedlnit odchýlení se od obecných zásad svobodného a informovaného souhlasu, i kdyby budoucí těhotenství mohlo ohrozit život nebo zdraví ženy. Musí být vyhověno potřebám každé ženy, včetně času a podpory potřebných ke zvážení vlastního rozhodnutí. Informované rozhodnutí ženy musí být respektováno, i když by mohlo být považováno za škodlivé pro její zdraví. Souhlas se sterilizací nesmí být podmínkou pro zpřístupnění jakékoli jiné lékařské péče a nesmí být žádán v okamžiku, kdy je žena zranitelná, např. když žena žádá o přerušení těhotenství, když má porodní bolesti nebo následně po porodu. Nucená sterilizace je aktem násilí, bez ohledu na to, zda je spáchána jednotlivými lékaři nebo podle institucionální nebo vládní politiky.

18

General Recommendation No. 21 (13th session, 1994).Equality in marriage and family relations. Dostupné z: http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/recommendations/recomm.htm. 19 General Recommendation No. 24 (20th session, 1999). (article 12 : Women and health).Dostupné z: http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/recommendations/recomm.htm. 20 General Recommendation No. 19 (llth session, 1992). Violence against women. Dostupné z: http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/recommendations/recomm.htm. 21 ETHICAL ISSUES IN OBSTETRICS AND GYNECOLOGY by the FIGO Committee for the Study of Ethical Aspects of Human Reproduction and Women’s Health. International Federation of Gynecology and Obstetrics (FIGO). 2012. Dostupné z: http://www.figo.org/files/figocorp/English%20Ethical%20Issues%20in%20Obstetrics%20and%20Gynecology.pdf.

14

www.helcom.cz

Podle Deklarace o prosazování práv pacientů v Evropě, vydané Světovou zdravotnickou organizací v roce 1995, je informovaný souhlas pacienta podmínkou jakéhokoli lékařského zákroku.22 S ohledem na charakter lékařského zákroku musejí být současně respektovány další závazky v oblasti ochrany lidských práv, konkrétně právo na nerušené zachování duševní a tělesné integrity, tedy právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, právo na zachování lidské důstojnosti, právo na soukromý a rodinný život a sexuální a reprodukční zdraví a práva, zákaz mučení nebo podrobení krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu, právo na ochranu zdraví a podle okolností jednotlivého případu též svoboda svědomí a náboženského vyznání. Tyto závazky vyplývají z Listiny základních práv a svobod (čl. 7, 10 odst. 1 a 2, 15 odst. 1 a 31), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 3, 8 nebo 9), Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Evropské sociální charty (čl. 11 a 13), Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (čl. 7, 17, 18), Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (čl. 12), Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání nebo Všeobecné deklarace lidských práv (čl. 5, 12, 16 nebo 18). Evropský soud pro lidská práva již v několika svých rozhodnutích potvrdil, že sterilizace provedená bez naplnění požadavku svobodného a informovaného souhlasu osoby, jíž má být zákrok proveden, představuje zásah do práva garantovaného čl. 8 Úmluvy, který je způsobilý porušit také čl. 3 Úmluvy.23 Do roku 1991 k provádění nedobrovolných sterilizací přispívala existence motivačních sociálních dávek. Poskytování jednorázového peněžitého příspěvku po provedení sterilizace upravoval interní akt řízení MPSV ČSR z r. 197324, poté předpisy o sociálním zabezpečení25 a jednorázový příspěvek a věcná dávka vyplácené až do výše 10 000 Kč byly převzaty do předpisů o sociálním zabezpečení platných od 1. 10. 198826. Podle předpisů z roku 1988 mohly obecní národní výbory tyto dávky poskytnout „občanům, kteří se podrobili lékařskému zákroku podle zvláštních předpisů v zájmu zdravé populace a k překonání nepříznivých životních poměrů rodiny“. Národní výbor posuzoval zejména úroveň péče o děti, schopnost rodičů o děti pečovat a zabezpečit jejich příznivý vývoj, zdravotní stav jednotlivých členů rodiny, rození dětí zdravotně postižených, počet nezaopatřených dětí, jejich věk, podmínky, ve kterých rodina žije, včetně účelnosti využití dávky. Toto ustanovení bylo v praxi zneužíváno k regulaci porodnosti především romských žen. Zavedením motivačních sociálních dávek stát vytvořil prostor, v němž sociální status osoby měl významný vliv na její rozhodování, zda se zákroku podrobí. K ovlivňování vůle osoby 22

A DECLARATION ON THE PROMOTION OF PATIENTS' RIGHTS IN EUROPE. World Health Organization. 1994. Dostupné z: http://www.who.int/genomics/public/patientrights/en/. 23 Viz např. rozsudek ESLP ze dne 8. 11. 2011, V. C. proti Slovensku, stížnost č. 18968/07; rozsudek ESLP ze dne 12. 6. 2012, N. B. proti Slovensku, stížnost č. 29518/10; rozsudek ESLP ze dne 13. 11. 2012, I. G. a další proti Slovensku, stížnost č. 15966/04; rozsudek ESLP ze dne 18. 12. 2012, G. B. a R. B. proti Moldavské republice, stížnost č. 16761/09. 24 Interní akt řízení MPSV ČSR z roku 1973, č. j. IV/1-8750-13.9.1973/7. 25 Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení; zákon ČNR č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších přepisů; vyhláška MPSV ČSR č. 130/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; instrukce MPSV ČSR k tomuto účelu vydaných. 26 Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; § 31 a 35 vyhlášky MZSV ČSR č. 152/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení.

15

www.helcom.cz

přispívala dále skutečnost, že v praxi docházelo ze strany sociálních a zdravotnických pracovníků k přesvědčování, aby omezovaly počet svých dětí, k nesplnění informační povinnosti a k dalším formám nátlaku. Svoboda vůle a jejího projevu tak byla deformována. Základní požadavek pro možné poskytnutí dávky byl vázán na skutečnost, že sterilizační zákrok byl podstoupen v zájmu zdravé populace. Eugenické hledisko se tedy stalo podstatným motivem pro konstrukci dávky. Takto prováděné sterilizace byly státem podporovanou politikou. Eugenický charakter však byl zřejmý také z indikací sterilizační směrnice. Kontroverzní z hlediska ochrany lidských práv osob se zdravotním postižením byly zejména směrnicí dané indikace ke sterilizaci z důvodu možného ohrožení tělesného či duševního zdraví narozených dětí. Mezi duševní nemoci u mužů i žen směrnice řadila např. všechny psychózy s těžkým chronickým průběhem nebo s často se opakujícími atakami, epilepsie s častými záchvaty a výraznými povahovými změnami nebo duševními poruchami, těžké a střední formy oligofrenií (idiotie a imbecilita) nebo pokročilé formy chronického alkoholismu nebo jiné toxikománie s deprivací osobnosti. Směrnice stanovila další, z dnešního pohledu nepřijatelné podmínky spočívající v tom, že sterilizace mohla být indikována u ženy do 35. roku po čtyřech dětech a u žen po 35. roku věku po třech dětech, nebo při a po iterativním císařském řezu. V roce 1991 byly předpisy zakotvující nepřípustnou motivaci v podobě sociálních dávek zrušeny. Požadavek dostatečného nastavení právní úpravy výkonu sterilizací, zrušení překonané sterilizační směrnice a jednoznačné definice svobodného a informovaného souhlasu v souvislosti s prováděním sterilizací, také s ohledem na požadavek nezbytné doby potřebné pro posouzení všech okolností a specifičnosti zákroku ze strany pacienta, však nebyl vyslyšen a na zákonné úrovni byl naplněn až jeho zakotvením v zákoně o specifických zdravotních službách účinném od 1. 4. 2012. Ke dni 1. 4. 2012 byl zrušen zákon o péči o zdraví lidu a ke dni 1. 11. 2012 konečně také sterilizační směrnice27. Česká republika na základě doporučení veřejného ochránce práv a mezinárodních organizací učinila dílčí kroky v této záležitosti, např. zdravotnická zařízení byla v říjnu 2007 písemně informována o nutnosti dodržování platné právní úpravy, která umožňuje kromě výjimečných případů (např. ohrožení života) provádět lékařské úkony pouze s informovaným souhlasem pacienta, který byl seznámen s povahou úkonu a jeho následcích a případných rizicích, Ministerstvo zdravotnictví přijalo vyhlášku o zdravotnické dokumentaci s účinností od 1. 4. 2007, která stanovila obsah a náležitosti zdravotnické dokumentace, dokumentace souhlasu pacienta s provedením sterilizace však upravena nebyla, nebo byla přijata novela § 23 zákona o péči o zdraví lidu. Ani jedno z těchto opatření však nelze považovat za vyhovující požadavku náležité zákonné úpravy v otázce provádění sterilizací. Právě nenaplnění legislativních změn přispívalo k tomu, že praxe provádění sterilizací bez splnění požadavku svobodného a informovaného souhlasu pokračovala i po roce 1991. Z dosavadních zjištění je zřejmé, že sterilizace prováděné v rozporu s právem byly nejčastěji prováděny romským ženám, osobám se zdravotním postižením nebo osobám s jinými zdravotními potížemi.

27

Vzhledem k již zrušenému znění zákona o péči o zdraví lidu se v období od 1. 4. do 31. 10. 2012 jednalo o obsolentní právní úpravu.

16

www.helcom.cz

IV. Návrh věcného řešení Základní principy nové právní úpravy Navrhované řešení využívá zkušeností spojených se zákonnými úpravami odškodnění některých osob v souvislosti s vypořádáním se s minulostí České republiky, zároveň přihlíží k vývoji a způsobu odškodnění obětí protiprávní sterilizace v zahraničí, zejména v evropských zemích (Švédsko, Švýcarsko či SRN), a je zaměřeno na vytvoření co nejvhodnějšího mechanismu odškodnění osob, které byly v minulosti na území dnešní České republiky sterilizovány v rozporu s právem. Pro odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem se předpokládá zvolení obdobného procesního postupu jako v předešlých odškodňovacích předpisech28, s nezbytnou reflexí specifik sterilizace jako lékařského zákroku provedeného v rozporu s právem, což se promítne především do složení a povinností orgánu příslušného k rozhodování o nároku a dokazování oprávněnosti nároku. Navrhované řešení vychází z uznání porušení práv osob, které byly za vymezených podmínek protiprávně sterilizovány na území dnešní České republiky v období od 1. 1. 1972 do 31. 3. 2012, přijetí odpovědnosti státu za tato porušení a nutnosti se vypořádat s touto minulostí. Odpovědnost státu za provádění sterilizací v rozporu s právem ve vymezeném období spočívá ve dvou rovinách. V období do roku 1991, kdy došlo ke zrušení předpisů upravujících motivační sociální dávky založené na eugenických hlediscích (podrobněji viz shora), jde o porušení negativního závazku státu nezasahovat do reprodukční autonomie každého jednotlivce. V procesu rozhodování osoby, zda podstoupí sterilizační zákrok, totiž hrálo významnou roli působení sociálního sektoru, k čemuž stát vytvořil podmínky prostřednictvím přijetí zákonných a podzákonných právních předpisů, jakož i předpisů interní povahy. Stát tedy podporoval praxi svých pracovníků spočívající v ovlivňování svobodného souhlasu osob se sterilizací a směřující k zásahu do jejich práv za účelem zachování „zdravé“ populace, což je z hlediska ochrany lidských práv zcela nepřijatelné. V tomto období jde také o porušení pozitivního závazku státu spočívajícího v nepřijetí právní úpravy na zákonné úrovni, která by jasně stanovila podmínky provádění sterilizace včetně svobodného a informovaného souhlasu. Pozitivnímu závazku však stát nedostál ani po roce 1991 a to až do 1. 4. 2012, kdy byl přijat zákon o specifických zdravotních službách. V tomto období byla navíc stále v platnosti směrnice o provádění sterilizací z roku 1972, která obsahovala indikace k provedení 28

Zákon č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, ve znění pozdějších předpisů; nařízení vlády č. 122/2009 Sb., o odškodnění studentů vysokých škol, kterým bylo v období komunistického režimu z politických důvodů znemožněno dokončit studium na vysoké škole; zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik; zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu.

17

www.helcom.cz

sterilizace mající jednoznačně eugenický charakter, když uváděla jako důvod pro sterilizaci možnost přenosu mentální či duševní poruchy z matky/otce na jejich děti. Konstrukce odpovědnosti státu v této rovině vychází z přirozeného požadavku garantování základních lidských práv a svobod každého jednotlivce a respektování mezí zásahu do těchto práv stanovených Listinou základních práv a svobod a zajištění plného souladu s ústavou České republiky, včetně mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika vázána. Z hlediska mezinárodněprávních norem o ochraně lidských práv má stát závazek lidská práva respektovat, chránit a naplnit. Právě povinnosti chránit a naplnit, které vyžadují aktivní jednání ze strany státu, nebyly ze strany České republiky po roce 1991 ve vztahu ke sterilizacím dodrženy. Ve smyslu závazku chránit má stát pozitivní povinnost přijmout odpovídající opatření, jejichž cílem je zajistit, aby nedocházelo k zásahu do osobní integrity všech osob nacházejících se pod jeho jurisdikcí, včetně zásahu ze strany třetích osob (soukromých subjektů). Závazek naplnit pak od státu vyžaduje přijetí legislativních, administrativních a dalších opatření, která mají zajistit, že lidská práva budou implementována v nejvyšší možné míře. Kromě právního rámce tak musí být ochrana lidských práv efektivní v praxi, čímž se rozumí, že stát musí mít odpovídající orgány a postupy, které porušení lidských práv nestranně prošetří a odpovědné osoby potrestá. K naplnění tohoto závazku ve vztahu k protiprávním sterilizacím zjevně nedošlo, neboť není znám žádný případ, kdy by byl pachatel potrestán za provedení nedobrovolné sterilizace. Pokud stát ví, či by měl vědět, že dochází k porušování lidských práv, musí podniknout přiměřené kroky, aby k takovému porušování nedocházelo (tzv. pravidlo due diligence). Jak je popsáno shora, stát měl po roce 1991 informace z více zdrojů o tom, že v praxi stále dochází k výkonu nedobrovolných sterilizací, tedy závažnému porušování lidských práv, přesto v rozporu se svými pozitivními závazky neučinil žádné efektivní kroky, které by v budoucnu takové praxi zabránily, a proto za to nese odpovědnost. V návaznosti na předchozí výklad je třeba uvést, že Evropský soud pro lidská práva pozitivní závazky státu dovozuje z čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož smluvní státy přiznávají (secure) každému práva a svobody uvedené v této Úmluvě. Ve spojení s čl. 3 Úmluvy ESLP zdůrazňuje povinnost smluvních států přijmout přiměřená opatření, jejichž cílem je zajistit, aby jednotlivci nebyli vystaveni špatnému zacházení, včetně špatného zacházení ze strany soukromých osob, pod které je možné podřadit i případy provádění sterilizací bez svobodného a informovaného souhlasu29. Případy protiprávních sterilizací je zároveň možné subsumovat pod čl. 8 Úmluvy, tedy právo na respektování soukromého a rodinného života. V případě V. C. proti Slovensku ESLP shledal porušení čl. 8 Úmluvy na základě toho, že stát nesplnil svůj pozitivní závazek přijmout odpovídající zákony, které účinně ochrání jednotlivce před zásahy do jeho reprodukčního zdraví. Nová právní úprava sterilizací, která obsahuje několik záruk zabraňujících zneužití, byla na Slovensku přijata až 4 roky po sterilizaci stěžovatelky, a proto na daný případ neměla vliv. V České republice byla právní úprava sterilizací obsahující určité záruky proti zneužití (včetně minimálně sedmidenní prodlevy mezi podáním informace o povaze zákroku a udělením souhlasu) přijata až v roce 2011 v zákoně o specifických zdravotních službách, který nabyl účinnosti 1. 4. 2012, a proto až do tohoto okamžiku nese stát za provádění nedobrovolných sterilizací odpovědnost. Návrh věcného řešení je založen na přesvědčení, že v případě odpovědnosti státu za politiku mající za následek provádění protiprávních sterilizací a selhání v povinnosti chránit osoby nacházející se pod jeho jurisdikcí musí právě stát aktivně přistoupit k narovnání způsobené újmy, a to ve formě alespoň peněžitého zadostiučinění. Je morální povinností České republiky poskytnout obětem protiprávní sterilizace imateriální satisfakci v podobě uznání 29

18

Srov. např. rozsudek ESLP ze dne 8. 11. 2011, V. C. proti Slovensku, stížnost č. 18968/07.

www.helcom.cz

odpovědnosti za toto jednání prostřednictvím přijetí zvláštního odškodňovacího zákona a na jeho základě poskytnout materiální satisfakci jako symbolický akt zmírnění způsobené újmy. Bylo by v rozporu s hodnotami demokratické společnosti založené na úctě k lidským právům, k nimž se Česká republika hlásí, pokud by nepřistoupila k přijetí odpovědnosti za praxi spojenou s prováděním protiprávních sterilizací a nijak by se s touto minulostí nevypořádala. Takové řešení současně představuje zajištění plnění závazků v oblasti odškodnění obětí protiprávní sterilizace, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních úmluv a dalších dokumentů, jakož i požadavků a doporučení mezinárodních orgánů lidských práv. I s přihlédnutím ke kritice těchto mezinárodních subjektů se předpokládá zavedení odpovědnosti státu za provádění protiprávních sterilizací v období od 1. 1.1972 do 31. 3. 2012 jako výraz skutečnosti, že právní řád musí umožnit rychlé a efektivní odškodnění všech obětí takového jednání, které představuje nepřípustný zásah do základních práv jednotlivce. V souladu s tímto obecným vymezením sleduje věcné řešení zejména následující cíle: -

-

-

-

-

poskytnout odškodnění osobám, které téměř nevratně ztratily reprodukční schopnost v důsledku provedení protiprávní sterilizace v období od 1. 1.1972 do 31. 3. 2012; důsledně se vypořádat s minulostí spočívající ve státem podporované politice protiprávních sterilizací z období totality, která byla založena na eugenických hlediscích, jakož i s nedostáním pozitivním závazkům spočívajícím v nepřijetí právní úpravy na zákonné úrovni stanovící podmínky provádění sterilizací včetně svobodného a informovaného souhlasu; vymezit osobní rozsah normy, tedy okruh osob, na které bude za stanovených podmínek nová právní úprava dopadat; stanovit výši jednorázové peněžní částky, která bude oprávněným osobám jako odškodnění vyplacena, včetně přerozdělení nezbytných prostředků rozpočtovaných v příslušné kapitole zahrnutého do rozpočtového výhledu na příslušný rok nebo v kapitole všeobecná pokladní správa; zřídit nový správní orgán, který prošetří uplatněné žádosti oprávněných osob o odškodnění a rozhodne o přiznání/nepřiznání jednorázové peněžní částky, včetně stanovení jasných pravidel pro vymezení příslušnosti, zakotvení zvláštních nezbytných pravomocí, součinnostních vztahů, personálního, materiálního a dalšího zajištění tohoto orgánu; na řízení o nároku založit subsidiární použití správního řádu, zejména pokud jde o zásady správního řízení, zahájení tohoto řízení, dokazování, práva a povinnosti správního orgánu a účastníků řízení, lhůty, s výjimkou užití ustanovení o opravných prostředcích a přezkumného řízení; v zájmu zajištění zákonnosti rozhodování o nárocích zakotvit právo oprávněných osob podat proti rozhodnutí orgánu příslušného k rozhodování o nároku žalobu k soudu, k jejímuž projednání budou věcně příslušné krajské soudy ve správním soudnictví, tedy možnost dosáhnout přezkoumání správního rozhodnutí soudem.

Při přípravě věcného záměru byla zvažována následující alternativní řešení, z jejichž zhodnocení jasně vyplynulo, že danou problematiku nelze řešit jinak, než přijetím zvláštního zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky, a to zejména z níže uvedených důvodů. Nulová varianta – zachování současného stavu Nulová varianta znamená, že se nepřistoupí k žádným legislativním změnám. Při zachování současného stavu však nedojde ke spravedlivému odškodnění osob, kterým byla v období od 1. 1. 1972 do 31. 3. 2012 provedena sterilizace v rozporu s právem, což samo o sobě

19

www.helcom.cz

může znamenat prohloubení sekundární viktimizace těchto obětí. Rovněž nedojde k odstranění námitek ze strany mezinárodního společenství, pokud jde o plnění závazků České republiky vyplývajících pro ni z mezinárodních úmluv. Nezájem České republiky o spravedlivé odškodnění obětí protiprávní sterilizace by mohl být na mezinárodním poli vykládán tak, že pro Českou republiku není prioritní zajistit ochranu lidských práv všech osob nacházejících se pod její jurisdikcí. Lze také očekávat, že se ve věci protiprávních sterilizací obrátí další osoby na Evropský soud pro lidská práva z důvodu nemožnosti domoci se peněžité náhrady způsobené nemajetkové újmy, jak již učinily některé oběti protiprávní sterilizace30, kterým v rámci mimosoudního vyrovnání přiznala vláda odškodnění. Tímto krokem mimo jiné uznala odpovědnost státu za praxi spojenou s prováděním protiprávních sterilizací. Nulová varianta, tj. nezajistit spravedlivé odškodnění všech vymezených obětí protiprávní sterilizace, je proto neakceptovatelná. Varianta 1 – prolomení promlčecích lhůt Zlepšení současného stavu v oblasti postavení osob, které byly protiprávně sterilizovány v období od 1. 1.1972 do 31. 3. 2012, při domáhání se odškodnění za toto protiprávní jednání by bylo možné dosáhnout prolomením promlčecích lhůt, pokud jde o možnost uplatnění nároku u soudu v občanskoprávním řízení z titulu neoprávněného zásahu do osobnostních práv. Rozšířený senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3161/2008 dospěl k závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) se promlčuje v obecné tříleté lhůtě, a proto většina žalob na ochranu osobnosti, kterými se oběti protiprávní sterilizace domáhaly odškodnění, byly zamítnuty z důvodu promlčení nároku ve tříleté promlčecí lhůtě počítané od provedení sterilizace a nikoli od okamžiku, kdy oběť zjistila skutečný význam a všechny důsledky tohoto zákroku. Ústavní soud sice ve svých nálezech ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09 a dne 31. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 635/09 shledal uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy, a to v případech, kdy účastník promlčení svého práva nijak nezavinil a promlčení jeho nároku by pro něj bylo příliš tvrdým postihem vzhledem k okolnostem jeho případu. Po obětech protiprávní sterilizace však nelze spravedlivě požadovat, aby za účelem domoci se peněžitého odškodnění podstupovaly složité soudní řízení s nejistým výsledkem. Za současné soudní praxe totiž nelze nijak předjímat, zda v konkrétním případě soud dospěje k závěru, že vzhledem k okolnostem případu je vznešení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy, či nikoliv. Po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, který najisto stanoví, že se práva na odčinění újmy způsobené na osobních právech promlčují v obecné tříleté lhůtě (viz § 612 ve spojení s § 629 odst. 1), bylo by za účelem umožnění odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem nutné přistoupit k jeho novelizaci. Taková novelizace občanského zákoníku by však byla poněkud problematická, protože by nezapadala do koncepce promlčení s ohledem na rozlišení z hlediska formy zásahu a nikoli z hlediska charakteru práva, které bylo takovým zásahem dotčeno. Takové řešení je problematické i z pohledu oběti, a to ve směru časové náročnosti soudního řízení, jeho nejistého výsledku, dostupnosti, finanční náročnosti právního zastoupení nebo další traumatizace oběti. S ohledem na odpovědnost státu v těchto případech se navíc jeví 30

Rozhodnutí ESLP ze dne 30. 8. 2011, Ferenčíková proti České republice, stížnost č. 21826/10; rozhodnutí ESLP ze dne 27. 11. 2012, R. K. proti České republice, stížnost č. 7883/08.

20

www.helcom.cz

jako neetické a v zásadě i nelegitimní požadovat po obětech protiprávní sterilizace, aby byly nuceny těmto problémům spojeným s domáháním se svého nároku soudní cestou čelit. Jeví se tak jako nespravedlivé, aby břemeno soudního řízení spočívalo celé na oběti, která svým jednáním daný stav nezpůsobila a její ochrana spadá do sféry zájmu státu na dodržování základních lidských práv. K tomu je třeba dodat, že u těch obětí protiprávní sterilizace, které byly sterilizovány v nedávné době před 1. 4. 2012 a tříletá promlčecí lhůta u nich tudíž doposud neuplynula, se sice mohou domáhat odškodnění soudní cestou, ale neměly by být k takovému kroku z důvodu materiální rovnosti obětí protiprávní sterilizace nuceny, pokud bude přijat zvláštní odškodňovací zákon. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že prolomení promlčecích lhůt, které umožní oprávněným osobám domáhat se soudní cestou svých nároků vůči lékařům, resp. zdravotnickým zařízením, však neřeší otázku odpovědnosti státu v těchto případech. Z hlediska časové náročnosti soudního řízení nelze ani pominout skutečnost, že s narůstajícím časem dochází ke stárnutí osob, kterým byla provedena sterilizace v rozporu s právem, a proto by hrozilo, že by se některé tyto osoby s ohledem na své stáří spravedlivého zadostiučinění vůbec nedočkaly. Tento problém může vyřešit pouze přijetí nové právní úpravy, která zajistí rychlou a efektivní realizaci odškodnění těchto osob. Z uvedených důvodů je varianta spočívající v prolomení promlčecích lhůt neakceptovatelná. Varianta 2 – přijetí zvláštního zákona Pro podporu přijetí zvláštní úpravy lze uvést následující argumenty. Zakotvení odškodňovacího mechanismu ve zvláštním zákoně, který upraví zřízení orgánu příslušného k rozhodování o nároku a jeho práva a povinnosti, způsob uplatnění nároku oprávněných osob, výši finanční kompenzace, představuje rychlý a účinný způsob odškodnění všech obětí protiprávní sterilizace, které se doposud nedomohly odčinění utrpěné újmy. Samostatnou úpravou ve zvláštním zákoně se zdůrazňuje závažnost zásahu do základních práv jednotlivce, který protiprávní sterilizační zákrok představuje, a nutnost nahradit způsobenou újmu. Taktéž se tím obětem protiprávní sterilizace dává najevo, že státu není lhostejný jejich osud a je připraven přijmout odpovědnost za minulou praxi spojenou s prováděním sterilizací v rozporu s právem na svém území a poskytnout morální zadostiučinění a finanční kompenzaci za utrpěnou újmu. Rovněž by byly naplněny požadavky a doporučení mezinárodních orgánů ochrany lidských práv vznešených na základě mezinárodních smluv, které jsou pro Českou republiku závazné a jejichž ustanovení je proto povinna systematicky a průběžně realizovat. Tím, že Česká republika nenaplňuje doporučení, která se vztahují k jednotlivým ustanovením mezinárodních smluv, ignoruje své mezinárodní závazky. Varianta spočívající v přijetí zvláštního zákona představuje řešení, které zajistí přístup ke spravedlnosti nejširšímu počtu obětí protiprávní sterilizace, což je s ohledem na odpovědnost státu za tak závažný zásah do základních lidských práv zcela na místě. Navíc úprava v samostatném zákoně je pro adresáty normy, kterými jsou především oběti protiprávní sterilizace, srozumitelnější a podstatně snáze dostupná, než možnost domáhání se odškodnění soudní cestou, jak je uvedeno ve variantě 1. Navrhuje se, s ohledem na nutnost komplexního řešení problematiky odškodnění obětí protiprávních sterilizací, přijetí této varianty jako nejvhodnějšího řešení.

21

www.helcom.cz

V. Způsob promítnutí navrhovaného věcného řešení do právního řádu Vzhledem k charakteru předmětu navrhované právní úpravy nelze jít cestou dílčích novelizací stávajících právních předpisů, nýbrž reálným a efektivním řešením je jen přijetí nového zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky a na to navazujících nezbytných zásahů do souvisejících právních předpisů. Kromě přijetí samostatného zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem se předpokládá změna zejména v následujícím zákoně: -

zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů: § 65 a § 66.

VI. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Návrh zákona nezapracovává přímo do právního řádu právo Evropské unie.

VII. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí Návrh zákona bude mít dopad do státního rozpočtu. Finanční nároky vyplývající z tohoto zákona budou řešeny v rámci přerozdělení prostředků rozpočtovaných v příslušné kapitole Ministerstva spravedlnosti zahrnutého do rozpočtového výhledu na příslušný rok nebo v kapitole všeobecná pokladní správa. Celková předpokládaná částka bude odčerpávána v průběhu nejméně dvou rozpočtových let, tedy po dobu, kdy oprávněné osoby budou moci uplatnit svůj nárok u orgánu příslušného k rozhodování o nároku. Přesné vyčíslení na státní rozpočet však nelze provést, neboť nejsou k dispozici přesné informace o počtu všech obětí, kterým byla v období od 1. 1. 1972 do 31. 3. 2012 provedena sterilizace v rozporu s právem. Dosavadní údaje o počtu zjištěných obětí hovoří o desítkách osob, odhady se však pohybují v řádu tisíce.31 Český helsinský výbor (ČHV) v rámci svého ročního projektu aktivně vyhledával oprávněné osoby. V závěru tohoto projektu (listopad 2013) ČHV evidoval desítky osob, u nichž je důvodné podezření, že byly protiprávně sterilizovány. 31

Tento odhad opírá Rada vlády pro lidská práva ve svém podnětu z roku 2012 o údaje týkající se Švédska. Z šetření zvláštní komise ve Švédsku vyplynulo, že minimálně v cca 27 tis. případů se jednalo o nucené sterilizace nebo sterilizace s prvkem nátlaku nebo přesvědčování, přičemž v letech 1934 až 1976 bylo ve Švédsku nuceně sterilizováno 62 888 osob. O nárok se přihlásilo na 2100 osob, z nichž téměř 1600 obdrželo odškodnění.

22

www.helcom.cz

Při počtu do 1000 osob a výši odškodnění 250 000 Kč by bylo nutné uvolnit ze státního rozpočtu 250 mil. Kč. Navrhovaná právní úprava nebude mít finanční dopady na ostatní veřejné rozpočty. Navrhovaná právní úprava nebude mít dopady na podnikatelské prostředí České republiky. Stejně tak nebude mít žádné dopady na životní prostředí. Navrhovaná právní úprava nebude mít dopady na specifické skupiny obyvatel. S ohledem na vyplacení jednorázových peněžních částek lze v individuálních případech očekávat spíše pozitivní sociální důsledky.

VIII. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace Navrhovaná právní úprava je v souladu se zásadou zákazu diskriminace a práva na rovné zacházení. Navrhované řešení předpokládá, že jedinou podmínkou získání kompenzace je podstoupení sterilizace, která byla provedena v rozporu s právem, ve stanoveném období od 1. 1. 1972 do 31. 3. 2012. Neuplatní se přitom žádné etnické, majetkové nebo jiné diskriminační kritérium. Není určující ani pohlaví sterilizované osoby. Přijetí navrhovaného zákona nepředstavuje ani zvýhodnění určité skupiny osob, když jeho účelem je poskytnout odškodnění za protiprávní jednání a z něho plynoucí důsledky, k nimž v minulosti došlo a za něž stát nese odpovědnost.

IX. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů Pro účely poskytnutí kompenzace budou shromažďovány jen nezbytné osobní údaje, a to pouze subjekty k tomu oprávněnými, které budou vázány povinností mlčenlivosti.

X. Zhodnocení korupčních rizik Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádná korupční rizika.

XI. Návrh právní úpravy 1. Účel právní úpravy Účelem navrhované právní úpravy je odškodnit všechny osoby, kterým byla za blíže vymezených podmínek v období od 1. 1.1972 do 31. 3. 2012 na území dnešní České republiky provedena sterilizace v rozporu s právem, za což stát nese odpovědnost. Takové osoby, které se staly obětí protiprávní sterilizace, ani doposud všechny nebyly za toto jednání odškodněny, a to zejména z toho důvodu, že již nemají nárok požadovat odškodnění soudní cestou s ohledem na uplynutí tříleté promlčecí lhůty k podání žaloby na ochranu osobnosti. Podle § 612 ve spojení s § 629 odst. 1 nového občanského zákoníku se práva na odčinění újmy způsobené na osobních právech promlčují v obecné tříleté lhůtě. Lze konstatovat, že porušení pozitivního závazku státu spočívá i v tom, že nezajistil účinné prostředky, aby se tyto osoby svých individuálních nároků domohly právě soudní cestou.

23

www.helcom.cz

Vláda České republiky sice v roce 2009 svým usnesením č. 1424 vyslovila politování nad zjištěnými individuálními pochybeními při provádění sterilizací v rozporu se sterilizační směrnicí, nicméně pouhá omluva vzhledem k odpovědnosti státu za tak závažný zásah do základních práv jednotlivce a rozsahu utrpěné újmy nestačí. Neoprávněný sterilizační zákrok představuje vždy přinejmenším závažné porušení práva lidské bytosti na absolutní nedotknutelnost její osobní tělesné a duševní integrity, jakož i nerespektování práva na zachování soukromého a rodinného života dotýkajícího se nejintimnějších sfér lidských vztahů (zejm. možnost svobodně rozhodovat o počtu a době zrození dětí, možnost na základě svobodné úvahy využívat v partnerském vztahu reprodukční schopnosti). Účelem nové právní úpravy proto bude, aby se stát, který zejména svou aktivní rolí do roku 1991 a nečinností do 31. 3. 2012 přispěl k provádění protiprávních sterilizací, pokusil prostřednictvím finanční pomoci zmírnit alespoň některé důsledky, které byly obětem protiprávní sterilizace způsobeny. Jednorázová částka poskytnutá státem tak bude představovat satisfakci alespoň ve formě peněžitého zadostiučinění. Z hlediska geografického se nová právní úprava bude vztahovat na všechny osoby, které byly v období od 1. 1.1972 do 31. 3.2012 protiprávně sterilizovány na území geograficky odpovídajícímu dnešní České republice (tj. na území, které je, resp. bylo součástí Československa, Československé socialistické republiky, České a Slovenské federativní republiky a České republiky). 2. Vymezení oprávněných osob Podle navrhované úpravy je oprávněnou osobou fyzická osoba, které byla sterilizace provedena v období od 1. 1. 1972 do 31. 3. 2012 na území dnešní České republiky v rozporu s požadavkem svobodného a informovaného souhlasu. Do 31. 3. 2012 právní úpravu sterilizace obsahoval zákon o péči o zdraví lidu a především sterilizační směrnice, požadavek náležitého souhlasu však nebyl jednoznačně definován a v praxi se ukázalo, že tato nedostatečnost vedla k tomu, že nebyly naplňovány ani obecné požadavky kladené na souhlas vyplývající z obecné právní úpravy (tj. zákon o péči o zdraví lidu nebo občanskoprávní předpisy). Existence motivačních sociálních dávek poskytovaných za podmínky podstoupení sterilizace, přesvědčování osob ze strany sociálních nebo zdravotnických pracovníků, aby omezovaly počet svých dětí, či nátlak ve formě hrozby odebrání dětí, získávání souhlasu ženy v průběhu porodu během pokročilého stádia porodních bolestí nebo dokonce až po porodu, pod vlivem léků nebo formou předložení listu s předtištěnou formulací souhlasu znamenalo, že svobodná vůle osoby byla ve skutečnosti deformována či zcela absentovala. Sterilizace provedené za těchto podmínek se považují za nedobrovolné či vynucené. Zcela chybějící poučení osoby o povaze, rizicích, důsledcích a dostupných alternativách sterilizace nebo poskytnutí neúplných, nesprávných či zkreslených informací má za následek nenaplnění požadavku informovaného souhlasu. Podmínkou informovaného souhlasu je, že z chování pacienta musí být zřejmé, že podané informaci o sterilizaci porozuměl a je schopen ji vyhodnotit. Je nutno konstatovat, že důsledkem nedodržení či nenaplnění některé z podmínek právně relevantního souhlasu je (absolutní či relativní) neplatnost takového právního úkonu, resp. zdánlivost právního jednání, a tedy protiprávnost lékařského zákroku. Požadavek právně relevantního souhlasu je povahy condicio sine qua non, podmínky, bez níž nelze lékařský zákrok u pacienta provést, aniž by jej bylo možné považovat za právně perfektní.

24

www.helcom.cz

V oblasti poskytování lékařské péče způsobuje protiprávnost sterilizace závažné důsledky v oblasti ochrany lidských práv, a to v podobě neoprávněného zásahu do práva na nerušené zachování duševní a tělesné integrity, tedy práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ve smyslu čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušení zásady zákazu mučení nebo podrobení krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu podle čl. 7 odst. 2. Povaha zákroku, který prakticky nezvratně zabraňuje plodnosti osoby, implikuje nemožnost této osoby svobodně rozhodnout (i společně se svým partnerem) o založení rodiny, počtu a době zrození svých dětí a má tedy za následek porušení práva osoby na soukromý a rodinný život a snížení lidské důstojnosti ve smyslu čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny. Podle okolností jednotlivého případu se může jednat rovněž o porušení svobody svědomí a náboženského vyznání ve smyslu čl. 15 odst. 1 Listiny. Ve svém důsledku se jedná také o porušení práva na ochranu zdraví ve smyslu čl. 31 Listiny. Všechna tato ústavně chráněná práva a hodnoty jsou zakotveny v řadě mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika vázána, např. čl. 3, 8 nebo 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, čl. 11 a 13 Evropské sociální charty, čl. 7, 17 a 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 10, 12 a 16 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, čl. 5, 12, 16 nebo 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Navrhovaná právní úprava zároveň počítá s ustanovením k odstranění tvrdosti v individuálních případech, a to ve směru věcného rozsahu normy. Pokud například bude z prokázaných skutečností zřejmé, že v období od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1971 byla určitá osoba sterilizována z eugenických důvodů, jevilo by se s ohledem na smysl a účel navrhovaného zákona jako nespravedlivé, aby taková osoba při splnění ostatních podmínek odškodněna nebyla jen z důvodu nesplnění časového kritéria. Takové řešení umožní citlivější postup v některých specifických případech. 3. Výše peněžitého odškodnění Oprávněné osoby mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky ve výši 250 000 Kč. Navrhovaná částka vychází z principů náhrady škody a nemajetkové újmy ve smyslu občanskoprávních předpisů, z výše částek, které za uvedené zásahy přiznaly soudy na národní úrovni, z výše částek poskytnutých Českou republikou v rámci mimosoudní dohody před Evropským soudem pro lidská práva, z výše odškodnění doposud poskytnutých na základě zvláštních odškodňovacích předpisů nebo také z představ některých obětí, které byly protiprávně sterilizovány. Zároveň zohledňuje skutečnost, že Česká republika byla dlouhodobě nečinná v otázce odškodnění obětí nedobrovolných sterilizací, ačkoli si byla tohoto problému vědoma, a mohla tudíž k odškodnění přistoupit již dříve. Smyslem kompenzace podle navrhované úpravy je poskytnutí zadostiučinění, jehož účelem je zmírnit alespoň částečně důsledky vyvolané nedobrovolným podstoupením sterilizace, tedy zásah do osobní integrity oprávněné osoby, narušení soukromí, rodinného života a snížení lidské důstojnosti, vytrpěné bolesti nebo jako náhrada jednotlivých nákladů vzniklých v důsledku provedené sterilizace. Účelem je symbolické odškodnění oprávněných osob. Z důvodu co nejméně administrativně náročného postupu se jeví jako nejvhodnější, aby kompenzace měla formu jednorázové finanční částky poskytované ve stejné výši, při vědomí nemožnosti náhrady všech vzniklých škod. Pro oprávněnou osobu je takový postup méně zatěžující než splnění požadavku prokázání výše vzniklé škody nebo nemajetkové újmy. Navrhovaná částka vychází z principů náhrady škody a nemajetkové újmy ve smyslu občanskoprávních předpisů, z výše částek, které za uvedené zásahy přiznaly soudy na

25

www.helcom.cz

národní úrovni, z výše částek poskytnutých Českou republikou v rámci mimosoudní dohody před Evropským soudem pro lidská práva, z výše odškodnění doposud poskytnutých na základě zvláštních odškodňovacích předpisů nebo také z představ některých obětí, které byly protiprávně sterilizovány. Navrhuje se, že nárok je nutné uplatnit ve formě písemné žádosti u orgánu příslušného k rozhodnutí nejpozději do 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak nárok zaniká. 4. Vymezení orgánu příslušného k rozhodování o nároku Navrhuje se zřídit Zvláštní orgán – Komisi České republiky pro odškodnění protiprávně sterilizovaných osob (dále jen „Komise“), jejímž úkolem bude posoudit uplatněné nároky ve věcech protiprávních sterilizací a rozhodnout o oprávněnosti nároku dotčených osob. Předpokládá se, že Komise bude organizační součástí Ministerstva spravedlnosti, které bude zajišťovat její činnost. Navrhuje se, aby měla sedm členů. Členy jsou osoby navržené jako zástupci Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva práce a sociálních věcí, veřejného ochránce práv. Dále se jedná o zástupce z řad odborné a občanské veřejnosti, z nichž jeden je osoba s úplným vysokoškolským vzděláním v oboru právo v magisterském studijním programu a současně osoba zabývající se ve své praxi oblastí lidských práv, jeden je lékař se způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví nebo lékař se způsobilostí v oboru chirurgie nebo urologie a dále osoba z řad občanské nebo odborné veřejnosti, která se v rámci své činnosti zabývala problematikou protiprávních sterilizací. Složení komise má zaručovat její nezávislost a nestrannost. Tři členy bude jmenovat a odvolávat vláda z kandidátů navržených příslušnými ministerstvy jako jejich zástupce, jednoho člena bude volit a odvolávat Poslanecká sněmovna z kandidátů navržených veřejným ochráncem práv a tři členy (zástupce občanské a odborné veřejnosti) bude volit a odvolávat Senát z kandidátů, které sám navrhne. Předsedu Komise bude jmenovat a odvolávat vláda ze všech jejích zvolených nebo jmenovaných členů. Kromě výše uvedených předpokladů bude moci být členem Komise zvolena každá fyzická osoba, která splňuje podmínky volitelnosti do Poslanecké sněmovny a je bezúhonná, jestliže její zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat. Podmínku bezúhonnosti nesplní ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin (úmyslný i nedbalostní), pokud se na něj podle trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) nebo rozhodnutí prezidenta republiky nehledí jako by odsouzen nebyl. Bezúhonnost se prokáže výpisem z evidence rejstříku trestů. Splnění podmínky spočívající ve zkušenostech a morálních vlastnostech dávajících záruku řádného zastávání funkce člena Komise bude zkoumáno z dostupných podkladů o uchazeči předložených v souvislosti s kandidaturou na volbu nebo jmenování do této funkce. Členové komise budou voleni nebo jmenováni na funkční období tří let s tím, že nikdo nebude moci být zvolen nebo jmenován více než na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období. Předpokládá se, že členství v komisi bude veřejnou funkcí ve smyslu § 201 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Členové Komise budou na Ministerstvu spravedlnosti nezávislí, své funkce budou vykonávat osobně a pro jejich rozhodnutí nebudou moci přijímat žádné pokyny a instrukce. Členství v Komisi zanikne dnem následujícím po dni doručení písemného prohlášení člena Komise o vzdání se funkce předsedovi státního orgánu, který jej zvolil nebo jmenoval, úmrtím člena Komise, dnem nabytí právní moci rozsudku, kterým byla omezena jeho svéprávnost, dnem nabytí právní moci rozsudku, kterým byl člen Komise odsouzen pro

26

www.helcom.cz

trestný čin, dnem následujícím po dni přijetí usnesení státního orgánu o odvolání člena Komise nebo uplynutím funkčního období. Předseda Komise bude pověřen svoláváním komise a jejím řízením. K platnosti usnesení Komise bude třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů. Komise je kolegiálním orgánem, který bude vést řízení o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ustanovení § 134 správního řádu. Komise po svém ustavení přijme jednací řád, ve kterém stanoví podrobná pravidla svého jednání. Jednotlivými úkony v řízení před Komisí, s výjimkou rozhodnutí, budou moci být pověřeny úřední osoby zaměstnané v Ministerstvu spravedlnosti, které nejsou členy Komise. Půjde zejména o administrativní podporu Komise. Komise po svém ustavení vyzve oprávněné osoby k uplatnění nároku. Z obsahu výzvy musí být zřejmý zejména její účel a poučení o náležitostech žádosti. Součástí výzvy je též informace o tom, že v rámci prošetření žádosti oprávněné osoby jsou členové Komise oprávněni nahlížet do zdravotnické dokumentace této osoby, jakož i pořizovat si její výpisy nebo kopie v rozsahu nezbytném pro splnění účelu nahlížení. Výzvu Komise distribuuje především prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků, dále za pomoci neziskových organizací nebo za součinnosti státních orgánů. Komise bude povinna každoročně, nejpozději do 31. března, předložit zprávu o své činnosti za uplynulý rok vládě, Poslanecké sněmovně a Senátu. Stejně tak bude postupovat v případě závěrečné zprávy o své činnosti za celé období svého působení. Komise bude povinna zprávy zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup. 5. Způsob uplatnění nároku a jeho dokazování Návrh věcného řešení počítá se subsidiárním použitím správního řádu, což bude mít význam především z hlediska procesních práv a povinností (tedy i způsobu uplatnění nároku a jeho dokazování) a z hlediska procesních lhůt. Oprávněné osoby budou své nároky uplatňovat u orgánu příslušného k rozhodování ve formě písemné žádosti. Aby postup spojený s uplatněním nároku byl pro oprávněnou osobu co nejjednodušší, stanoví nový zákon pouze minimální obsahové náležitosti žádosti, ve zbytku se použije správní řád. Totéž bude platit i pro podání žádosti. V žádosti o přiznání nároku bude tak třeba uvést jen jméno a příjmení oprávněné osoby, datum jejího narození a adresu bydliště, popřípadě jinou adresu pro doručování, stručně vylíčit skutečnosti daného případu a připojit k ní poslední rozhodnutí o sterilizaci. Rozhodnutím o sterilizaci se zde rozumí např. protokol o jednání sterilizační komise, rozhodnutí ošetřujícího lékaře či přednosty oddělení zdravotnického zařízení. Pokud oprávněná osoba nebude moci takové rozhodnutí připojit (např. ve zdravotnickém zařízení jí ho nebudou chtít poskytnout), bude třeba, aby označila zdravotnické zařízení, v němž byla sterilizace provedena. Podání žádosti podle nové právní úpravy tedy nebude podmíněno přiložením rozhodnutí o sterilizaci, neboť pro oprávněnou osobu nemusí být snadné takové rozhodnutí od příslušného zdravotnického zařízení získat. V takovém případě bude nezbytné, aby si rozhodnutí o sterilizaci orgán příslušný k rozhodování o nároku od zdravotnického zařízení, které oprávněná osoba v žádosti uvede, vyžádal. Zdravotnická zařízení budou v těchto případech orgánu příslušnému k rozhodování o nároku povinna poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Bude-li mít oprávněná osoba k dispozici další důkazy prokazující její tvrzení, připojí je k žádosti. Pokud takovými důkazy disponovat nebude, ale budou jí známy, v žádosti je označí. Povinnost oprávněné osoby označit důkazy prokazující její tvrzení je v souladu s § 52 správního řádu, podle něhož správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

27

www.helcom.cz

Předpokládá se, že oprávněnost nároku nebude možné vždy prokázat zdravotnickou dokumentací, a proto se připouští prokázání nároku i jinými prostředky, které mohou přispět k objasnění věci, zejména výpovědi oprávněné osoby a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro posouzení nároku. Na řízení o přiznání nároku podle navrhovaného zákona se použije úprava správního řízení, v němž se plně uplatní zásady správního řízení. Z hlediska důkazního břemene má zde význam především § 3 správního řádu, který upravuje zásadu materiální pravdy, tedy povinnost správních orgánů postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Důkazní povinnost tedy nebude ležet pouze na oprávněné osobě, když povinností orgánu příslušného k rozhodování o nároku bude z vlastní iniciativy a vlastními prostředky objasňovat sporné, pochybné nebo zpochybněné skutečnosti, zejména ty, s nimiž nárok stojí a padá. Takto se mimo jiné zohledňuje skutečnost, že dosavadním šetřením případů sterilizací provedených v rozporu s právem bylo zjištěno, že zdravotnická dokumentace mnohdy vykazuje zjevné nesrovnalosti či zcela chybí, a proto oprávněná osoba v takových případech nemůže být nucena, aby výhradně nesla důkazní břemeno. Uplatněním zásady vyšetřovací v řízení o přiznání nároku by se mělo zajistit, že z nároku na odškodnění nebudou vyňaty oprávněné osoby, které s ohledem na časový odstup od provedení tohoto zákroku nedisponují důkazy, které by byly sto jejich tvrzení jednoznačně prokázat. Jestliže již například došlo ke skartaci zdravotnické dokumentace oprávněné osoby, bylo by nespravedlivé, aby této osobě nebylo přiznáno odškodnění jen z tohoto důvodu. S ohledem na zásadu materiální pravdy tak nepůjde pouze o formální posouzení rozhodnutí o sterilizaci, ale bude třeba zkoumat všechny okolnosti provedení sterilizace, zejména zda žádost či souhlas se sterilizací byl skutečně projevem svobodné, vážné a omylu prosté vůle oprávněné osoby, tedy perfektním právním jednáním. V otázce způsobu dokazování oprávněnosti nároku může být inspirující koncepce obsažená v německém občanském zákoníku v § 630h odst. 3 BGB, podle něhož nezaznamenal-li ošetřující (der Behandelnde) nezbytná lékařská opatření a jejich výsledek v rozporu s § 630f odst. 1 nebo 2 do zdravotnické dokumentace pacienta nebo neuchoval-li zdravotnickou dokumentaci pacienta v rozporu s § 630f odst. 3, bude předpokládáno, že toto opatření nepřijal. Je třeba uvést, že v některých případech s narůstajícím časovým odstupem od provedení sterilizace bude obtížné posoudit, zda jsou splněny všechny podmínky k přiznání nároku. Lze předpokládat, že v některých případech budou dány pochybnosti o tom, zda žádost nebo souhlas s výkonem sterilizace nepostrádaly náležitosti projevu svobodné, vážné a omylu prosté vůle oprávněné osoby, resp. jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka, nebo zda osoby vycházely z úplné a přesné informace o povaze sterilizačního zákroku, trvalých následcích a možných rizicích, popř. zda s ohledem na konkrétní okolnosti případu souhlas oprávněné osoby byl kvalifikovaný, tedy zda z chování oprávněné osoby bylo zřejmé, že podané informaci o charakteru a důsledcích sterilizace porozuměla a byla schopna ji vyhodnotit. Pokud například oprávněné osobě nebyl v rámci možností před provedením sterilizačního zákroku dán dostatečný čas i podmínky k tomu, aby mohla zvážit především okolnosti informace a řádně se rozhodnout, zda udělí souhlas či nikoli, nelze hovořit o svobodném a tedy právně relevantním souhlasu. V takových případech bude odpovědností orgánu příslušného k rozhodování o nároku, aby náležitě posoudil všechny rozhodné skutečnosti důležité pro rozhodnutí v dané věci. V tomto kontextu stojí za zmínku, že v zahraničí pro tyto případy byla v souvislosti s odškodňováním protiprávních sterilizací uzákoněna fikce oprávněnosti nároku, konkrétně podle švédské právní úpravy dotčená osoba, resp. rozhodující orgán měl (a) prokázat pravděpodobnost, že se skutek stal, tedy např. pravděpodobnost, že za daných okolností

28

www.helcom.cz

svého případu dala souhlas ke sterilizaci pod nepatřičným nátlakem nebo nebyla o důsledcích sterilizace pro svůj soukromý život řádně poučena. Státním orgánům, právnickým i fyzickým osobám se uloží povinnost poskytovat orgánu příslušnému k rozhodování o nároku potřebnou součinnost. Tím by se mělo zajistit, aby ochrana práv oprávněné osoby byla rychlá a účinná a aby byly zjištěny rozhodné okolnosti vztahující se k prokázání oprávněnosti nároku. 6. Nahlížení do zdravotnické dokumentace oprávněné osoby Aby orgán příslušný k rozhodování o nároku mohl plnit úkoly vyplývající z navrhované právní úpravy, je třeba tomuto orgánu umožnit nahlížení do zdravotnické dokumentace. Podle § 2649 odst. 1 občanského zákoníku lze záznamy o péči o zdraví zpřístupnit pouze se souhlasem ošetřovaného nebo v případech, kdy to stanoví zákon, a proto je třeba zakotvit v zákoně o zdravotních službách právo orgánu příslušného k rozhodování o nároku na nahlížení do zdravotnické dokumentace oprávněné osoby v rozsahu nezbytném k posouzení nároku na odškodnění této osoby. Informace obsažené ve zdravotnické dokumentaci se týkají natolik soukromé sféry ošetřovaného, že je zásadně nelze zpřístupnit bez jeho souhlasu nebo zákonného zmocnění. Možnost nahlédnout do zdravotnické dokumentace oprávněné osoby je však základním předpokladem, aby se orgán příslušný k rozhodování o nároku mohl přesvědčit, zda byl sterilizační zákrok proveden v souladu s právem či nikoliv. Alternativně se nabízí možnost, že v písemné žádosti o přiznání nároku uvede oprávněná osoba, zda souhlasí s nahlížením do své zdravotnické dokumentace, resp. udělí orgánu příslušnému k rozhodování o nároku souhlas s nahlížením do své zdravotnické dokumentace v rozsahu nezbytném pro splnění účelu nahlížení. 7. Zahájení řízení Návrh věcného řešení předpokládá, že k zahájení řízení bude moci dojít pouze na základě písemné žádosti oprávněné osoby a nikoli z úřední povinnosti. To ovšem nevylučuje, aby se na orgán příslušný k rozhodování o nároku obracely s podněty i třetí osoby. Tento orgán by pak v souladu s principy dobré správy měl informovat osobu, jíž se podnět týká, o podání takového podnětu a o právu domáhat se odškodnění podle nové právní úpravy. V případě, že oprávněná osoba zemře dříve, než bude o jejím nároku rozhodnuto nebo jí bude vyplacena jednorázová peněžní částka, počítá návrh věcného řešení s přechodem tohoto nároku na její dědice. Tato koncepce respektuje skutečnost, že jednorázová peněžní částka jako kompenzace za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku protiprávní sterilizace představuje osobnostní nárok. Práva a povinnosti spojené s uplatněním nároku nemusejí být pro oprávněnou osobu vždy srozumitelné, a proto se počítá se zakotvením pro nevládní neziskové organizace zabývající se ochranou lidských práv (např. práv žen, menšin nebo osob se zdravotním postižením či jiným znevýhodněním) možnosti poskytovat oprávněným osobám informace týkající se uplatnění nároku, jakož i potřebnou pomoc v průběhu řízení. Výhodou poskytování pomoci ze strany nevládních organizací je jednak bezplatnost jejich služeb, jednak jejich poměrně dobré územní rozmístění, což umožňuje, aby byly oprávněným osobám nápomocny rychle a účinně. Účelem této úpravy je tak zajistit, že každá oprávněná osoba bude srozumitelným způsobem informována o svých právech a možnostech jejich uplatnění a v případě potřeby jí bude poskytnuta nezbytná pomoc při podání žádosti a jejím projednání. Navrhovanou úpravou pochopitelně nejsou tyto organizace nijak omezeny v zastupování oprávněných osob.

29

www.helcom.cz

K financování běžných výdajů spojených s poskytováním právní pomoci ve smyslu navrhované právní úpravy mohou být z veřejných rozpočtů poskytovány účelové dotace. Na poskytnutí dotace nebude právní nárok, nicméně s ohledem na neexistenci právní úpravy o bezplatné právní pomoci je žádoucí zajistit finanční podporu ze strany státu na poskytování pomoci ve smyslu navrhované právní úpravy. Po vzoru předchozích odškodňovacích zákonů nebude možné v řízení o poskytnutí jednorázové peněžní částky podat opravný prostředek a ani nebude možné rozhodnutí orgánu příslušného k rozhodování přezkoumat v přezkumném řízení. Záměrem tohoto vyloučení v rámci správního řízení je dosáhnout celkového zrychlení řízení tak, aby oprávněná osoba dosáhla konečného rozhodnutí v co možná nejkratší době. Avšak v zájmu zajištění zákonnosti rozhodování o nárocích podle navrhovaného zákona se proti rozhodnutí tohoto orgánu, který rozhoduje v prvním stupni, stanoví možnost podání opravného prostředku soudu, čímž budou naplněny též požadavky čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Oprávněná osoba tedy bude moci proti rozhodnutí orgánu příslušného k rozhodování o nároku podat žalobu podle soudního řádu správního. K rozhodnutí bude věcně a místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu bude mít oprávněná osoba bydliště, eventuálně, v jehož obvodu se bude zdržovat. Uvedené řešení není českému právnímu řádu cizí, neboť bylo zvoleno např. též v zákoně č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky a v zákoně č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), které obsahují úpravu obdobných mechanismů směřujících k odškodnění obětí protiprávního jednání, resp. k poskytnutí peněžité pomoci těmto osobám. K rozhodnutí o poskytnutí jednorázové peněžní částky bude příslušný zvláštní orgán za tímto účelem zřízený. Navrhuje se, aby jednorázové peněžní částky vyplácelo oprávněným osobám Ministerstvo spravedlnosti z vyčleněných finančních prostředků v příslušné kapitole státního rozpočtu. S příslušností Ministerstva spravedlnosti k vyplácení nároků se počítá z důvodu lidskoprávního rozměru problematiky protiprávních sterilizací a vzhledem k tomu, že orgán příslušný k rozhodování o nároku bude organizační součástí tohoto ministerstva. Jednorázová peněžní částka bude splatná do třiceti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo odškodnění podle navrhovaného zákona přiznáno. 8. Osvobození od poplatkových povinností S ohledem na charakter jednorázové peněžní částky se navrhuje, že řízení o jejím poskytnutí se osvobozuje od poplatkové povinnosti. Stejně tak se navrhuje osvobození od poplatkové povinnosti v soudním řízení zahájeném na návrh oprávněné osoby, kterým se domáhá přezkumu rozhodnutí Komise o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle soudního řádu správního. Ze stejných důvodů se navrhuje, že vyplacené jednorázové peněžní částky nebudou podléhat dani z příjmů fyzických osob a nebudou zahrnovány do vyměřovacího základu pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění a sociální pojištění, jakož ani do příjmů rozhodných pro účely dávek státní sociální podpory, systému dávek pomoci v hmotné nouzi a sociální péče. Není nijak ospravedlněno, aby se vzhledem k vyplacení jednorázové peněžní částky zvýšilo odvodové zatížení oprávněných osob a tyto nedosáhly na sociální dávky či služby, na které by jinak měly nárok. Náklady na odškodnění hradí stát ze státního rozpočtu.

30

www.helcom.cz

9. Oprávněnost k nahlížení do zdravotnické dokumentace – změna zákona o zdravotních službách Právo nahlížet do zdravotnické dokumentace má osoba, o níž je zdravotnická dokumentace vedena, a jí určená osoba. Aby orgán příslušný k rozhodování o nároku mohl řádně prošetřit žádosti oprávněných osob o přiznání odškodnění za sterilizaci provedenou v rozporu s právem, je nutné umožnit tomuto orgánu nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o těchto osobách. Za tímto účelem je třeba do odstavce 2 § 65 zákona o zdravotních službách vložit nové písm. o), kterým se taxativní výčet osob oprávněných nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi bez jeho souhlasu v rozsahu nezbytném pro splnění účelu nahlížení rozšíří o orgán příslušný k rozhodování o nároku. Orgánu příslušnému k rozhodování o nároku se zároveň umožní, aby si mohl pořizovat výpisy nebo kopie zdravotnické dokumentace v rozsahu nezbytném pro splnění účelu nahlížení. Orgán příslušný k rozhodování o nároku bude přitom povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozví v souvislosti s nahlížením do zdravotnické dokumentace oprávněné osoby. 10. Účinnost Nabytí účinnosti nové právní úpravy je třeba stanovit s přihlédnutím k délce legislativního procesu a potřebě nezbytné legisvakance. Úprava účinnosti musí vycházet z toho, že si proces spojený s ustavením orgánu příslušného k rozhodování o nároku vyžádá určitou dobu, a proto ustanovení vztahující se k ustavení tohoto orgánu musí nabýt účinnosti dříve, než ostatní části zákona, které již počítají s existencí tohoto orgánu. Účinnost je tedy nutné stanovit tak, aby se lhůta určená k uplatnění nároku nezkracovala o dobu, v níž má dojít k ustavení orgánu příslušného k rozhodování o nároku.

31

www.helcom.cz

B. Návrh paragrafového znění zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky ZÁKON ze dne… o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ §1 Účel zákona Účelem zákona je odškodnit osoby, které byly na území dnešní České republiky za podmínek stanovených tímto zákonem protiprávně sterilizovány. §2 (1) Oprávněnou osobou podle tohoto zákona je fyzická osoba, která byla v období od 1. ledna 1972 do 31. března 2012 na území, které je součástí České republiky, protiprávně sterilizována. (2) Protiprávní sterilizací se rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k němuž oprávněná osoba neudělila svobodný a informovaný souhlas. (3) Svobodný a informovaný souhlas nebyl dán zejména tehdy, byla-li sterilizace provedena za jakéhokoli nátlaku, donucení nebo přesvědčování nebo nebyla-li osoba předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích nebo poskytnutým informacím s ohledem na okolnosti případu nebyla schopna porozumět. §3 (1) Oprávněné osoby mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky (dále jen „nárok“) ve výši 250 000 Kč. (2) Nárok je nutné uplatnit ve formě písemné žádosti u orgánu příslušného k rozhodnutí nejpozději do 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak nárok zaniká. (3) Jednorázová peněžní částka je splatná do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byl nárok přiznán. §4 (1) Zřizuje se Komise České republiky pro odškodnění protiprávně sterilizovaných osob (dále jen „komise“). Komise je organizační součástí Ministerstva spravedlnosti, které zajišťuje její činnost. Komise rozhoduje o oprávněnosti nároku podle tohoto zákona. (2) Komise má sedm členů. Tři členy jmenuje a odvolává vláda z kandidátů navržených po jednom Ministerstvem spravedlnosti, Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce a sociálních věcí z řad jejich zaměstnanců, jednoho člena volí a odvolává Poslanecká

32

www.helcom.cz

sněmovna z kandidátů navržených veřejným ochráncem práv z řad zaměstnanců Kanceláře veřejného ochránce práv a tři zástupce občanské a odborné veřejnosti volí a odvolává Senát z kandidátů, které sám navrhne. Předsedu komise jmenuje a odvolává vláda ze všech jejích zvolených nebo jmenovaných členů. (3) Jeden ze zástupců z řad odborné a občanské veřejnosti musí být osoba s úplným vysokoškolským vzděláním v oboru právo v magisterském studijním programu a jeden musí být lékař se způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví nebo lékař se způsobilostí v oboru chirurgie nebo urologie. (4) Členem komise může být zvolena nebo jmenována fyzická osoba, která splňuje podmínky volitelnosti do Poslanecké sněmovny a je bezúhonná, jestliže její zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, pokud se na něj nehledí jako by odsouzen nebyl. Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence rejstříku trestů. (5) Členové komise jsou voleni nebo jmenováni na funkční období tří let. Nikdo nemůže být zvolen nebo jmenován na více než dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období. (6) Členství v komisi zaniká a) dnem následujícím po dni doručení písemného prohlášení člena komise o vzdání se funkce předsedovi státního orgánu, který jej zvolil nebo jmenoval, b) úmrtím člena komise, c) dnem nabytí právní moci rozsudku, kterým byl člen komise omezen ve svéprávnosti, d) dnem nabytí právní moci rozsudku, kterým byl člen komise odsouzen pro trestný čin, e) dnem následujícím po dni přijetí usnesení státního orgánu o odvolání člena komise, f) uplynutím funkčního období podle odstavce 5. (7) Členství v komisi je veřejnou funkcí.32 Členové komise jsou ve svém rozhodování na Ministerstvu spravedlnosti nezávislí, vykonávají své funkce osobně a pro jejich výkon nesmějí přijímat žádné pokyny a instrukce. §5 (1) Jednání komise svolává a řídí její předseda. K platnosti usnesení komise je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů. Komise přijímá jednací řád, ve kterém stanoví podrobná pravidla svého jednání. (2) Jednotlivými úkony v řízení před komisí, s výjimkou rozhodnutí, mohou být pověřeny úřední osoby zaměstnané v Ministerstvu spravedlnosti, které nejsou členy komise. (3) Komise po svém ustavení vyzve zejména prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků oprávněné osoby k uplatnění svého nároku. Tuto výzvu zopakuje vždy po uplynutí 6 měsíců od poslední výzvy. 32

33

§ 201 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

www.helcom.cz

(4) Komise každoročně, nejpozději do 31. března, předloží zprávu o své činnosti za uplynulý rok vládě, Poslanecké sněmovně a Senátu, a zveřejní ji způsobem umožňujícím dálkový přístup. Stejně tak bude postupovat v případě závěrečné zprávy o své činnosti za celé období svého působení. §6 (1) Nárok uplatní oprávněná osoba písemně u komise. V žádosti o přiznání nároku je třeba uvést jméno a příjmení oprávněné osoby, datum jejího narození a adresu bydliště, popřípadě jinou adresu pro doručování, stručně vylíčit skutečnosti případu a připojit k ní poslední rozhodnutí o sterilizaci; nemůže-li oprávněná osoba takové rozhodnutí připojit, je třeba, aby označila zdravotnické zařízení, v němž byla sterilizace provedena. Má-li oprávněná osoba k dispozici další důkazy prokazující její tvrzení, připojí je k žádosti; pokud takovými důkazy nedisponuje, ale jsou jí známy, v žádosti je označí. (2) Nárok lze prokázat zdravotnickou dokumentací vedenou o oprávněné osobě nebo jinými prostředky, které mohou přispět k objasnění věci, zejména výpovědi oprávněné osoby a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro posouzení nároku. (3) Členové komise jsou oprávněni k nahlížení do zdravotnické dokumentace oprávněné osoby, jakož i pořizovat její výpisy nebo kopie v rozsahu nezbytném pro splnění účelu nahlížení na základě zvláštního zákona33. (4) Státní orgány, právnické i fyzické osoby jsou povinny na žádost komise poskytnout bezplatně podklady nezbytné k prokázání nároku a vyvinout potřebnou součinnost. (5) O poskytnutí jednorázové peněžní částky rozhoduje komise a jednorázovou peněžní částku vyplácí Ministerstvo spravedlnosti. §7 (1) Řízení podle tohoto zákona se zahajuje na návrh oprávněné osoby. (2) Včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud jednorázová peněžní částka nebyla vyplacena, přechází v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice. (3) Ve věci uplatnění nároku může právnická osoba, která byla založena za účelem ochrany lidských práv, poskytovat informace o možnostech uplatnění nároku a součinnost při podání žádosti a jejím projednání. (4) Na toto řízení se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak, správní řád34. (5) Proti rozhodnutí komise o poskytnutí jednorázové peněžní částky se opravné prostředky v řízení správním nepřipouštějí. (6) K řízení o žalobě proti rozhodnutí komise o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zvláštního zákona35 je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má oprávněná osoba bydliště, popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje. 33

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. 34 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 35 Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

34

www.helcom.cz

§ 8 (1) Řízení podle tohoto zákona je osvobozeno od správních poplatků. (2) Řízení vedené na základě žaloby podané podle § 7 odst. 6 je osvobozeno od soudních poplatků. (3) Jednorázová peněžní částka poskytnutá podle tohoto zákona nepodléhá dani z příjmu fyzických osob, nezahrnuje se do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na veřejné zdravotní pojištění ani do příjmu rozhodného pro výpočet pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti a nezahrnuje se do příjmů rozhodných pro účely dávek státní sociální podpory, systému pomoci v hmotné nouzi a sociální péče. (4) Náklady na jednorázovou peněžní částku hradí stát. §9 Odstranění tvrdosti V případech zvláštního zřetele hodných může být nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky přiznán i osobě, která byla protiprávně sterilizována v období komunistického režimu před 1. lednem 1972, pokud splňuje ostatní podmínky stanovené v § 2 a nepřiznání nároku by bylo v rozporu s účelem tohoto zákona. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o zdravotních službách § 10 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 437/2012 Sb., zákona č. 66/2013 Sb. a zákona č. 303/2013 Sb., se mění takto: 1. V § 65 odst. 2 se na konci písmena n) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní: „o) členové Komise České republiky pro odškodnění protiprávně sterilizovaných osob, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí této komise podle zvláštního zákona, tak, aby byla zajištěna ochrana citlivých údajů třetích osob,“. 2. V § 65 odst. 2 poslední větě se slova „písmenech b) až n)“ nahrazují slovy „písmenech b) až o)“. 3. V § 66 odst. 5 se slova „písm. b) až n)“ nahrazují slovy „písm. b) až o)“.

35

www.helcom.cz

ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST § 11 Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení § 4, které nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.

36

www.helcom.cz