MOCNÁSTVÍ. HABSBURSKÉHO ÚSTAVNÍHO VÝVOJE. sbírka pednášek a rozprav. (VÝBOR LIDOVÝCH PEDNÁŠEK! ESKÉ UNIVERSITY. KAREl. KADLEC:

sbírka

pednášek a rozprav.

(VÝBOR LIDOVÝCH PEDNÁŠEK! ESKÉ UNIVERSITY. Rediguje Prof. Dr. FRANT. DRTINA. "

Série Ví.

Dr.

Z

íslo 2.

KAREl. KADLEC:

ÚSTAVNÍHO VÝVOJE HABSBURSKÉHO

MOCNÁSTVÍ. (KURS ŠESTIPEDNÁŠKOVÝ.)

VYDAL KNIHKI PEC C. K. ESKÉ UNIVERSITY OTTO V PRAZE, kaklovo námstí 34.

J.

1912.

Dr.

KAREL KADLEC

Z ÚSTAVNÍHO

AÝVOJE

HABSBURSKÉHO MOCNÁSTVÍ.

VYDAI- KNIHKUPKC J.

OTTO

C. K.

(

ESKli

UNIVKRSITY

v PRAZK, KARLOVO NÁM. I912.

34.

Všechna práva vbec,

i

právo peVladu vyhrazeno.

liskem »UNJ:.« v Praze.

I.

územn vzniklo nynjší mocnáství RakouskoUherské r. 1526. Pokusy o založení velké podunajské monarchie jsou však starší. Již Pemysl Otakar II. pojal myšlenku veliké eskonmecké íše, a skuten se mu podailo soustediti ve svých rukou na njaký as zem eské a rakouské. Plány Lucemburkové a zab^Wali takové zddili po Habsburkové. Mezi obma dynastiemi se jimi uzavena byla vzájemná ddická smlouva, podle níž ten rod, který pežije druhý, ml nabýti panství nad zemmi svého spolusmluvce. Vedle toho vznikla ve XIV. stol. ješt kombinace velké íše rakouskouherské, s níž však brzo sešlo, a také kombinace íše esko-uherské, která se na krátký as uskutenila. Zvolen byl král eský Zikmund, který pojal za cho dceru uherského krále Ludvíka I.. také za krále uherského. O založení velké monarchie Uhersko-Cesko-Rakouské usiloval v XV. stol

nm

i

s

uherské strany král

Podnty

Matj

Korvín.

ke zízení velkého podunajského moc-

náství vycházely tedy ze všech tí státu, z nichž pozdji vznikla nynjší monarchie Rakousko- UherUher. Nejvtší štstí pi ská, z Cech, Rakous i

Sbírka pednáSek a rozprav

VI.

t.

.

1

takových plánech mla dynastie rakouská, Habsburkové. Již po smrti Zikmunda Lucemburského podailo se r. 1437 jeho zeti Albrechtovi rakouskému, že zvolen byl za krále eského i uherského, tak že vznikla triahstická monarchie RakouskoCesko-Uherská,

nebo po pestávce

která

ovšem

mla

krátké trvání,

smrti Albrechtov udržela se

— jen za jeho syna

—

po

jisté

Ladislava Pohrobka.

Po smrti jeho ti spojené íše zase se rozešly. Habsburkm nic neprospla ddická smlouva lucenibursko-habsburská z r. 1364, a byla zrušena i formáln r. 1462. Pozbyvše koruny eské i uherské, Habsburkové chtli si pro budoucnost pojistiti nároky aspo na íši Uherskou. Maxmilián uzavel 8

uherským

králem

Matjem ddinou smlouvu

rakousko-uherskou, jež obnovena po smrti Matjov, když koruna uherská na novo jim unikla

Tehdy

došlo k personální unii esko-uherské.

uherského.

eho

eský

1490 zvolen také za krále však Habsburkové nedosáhli cestou

král Vladislav byl totiž

r.

diplomatickou, píinesla jim sama náhoda.

vymel

Cesko-

když bezdtný král Ludvík padl v bitv s Turky u Moháe. O trn eský a uherský ucházel se tehdy švakr posledního Jagaj lovce, Ferdinand rakouský, muž knžny Anny, sestry Ludvíkovy. Ferdinand opíral se jak v Cechách tak v Uhrách o ddické nároky choti své Anny, a v Uhrách mimo to ješt o duherský rod Jagajlovc

r.

dické smlouvy rakousko-uherské.

1526,

Nároky tyto ne-

byly sice uznány, pes to však podailo se Ferdinandovi dosíci volby za krále eského a uherského. R. 1526 byla tedy územn nynjší monarchie

Rakousko- Uherská v celku hotova. Pozdjší ú

z e

m-

ní od

zmny

nebyly píliš veliké. Zemé Uherské, 15^1 rozdlené mezi Habsburky, sedmihradská knížata a Turky, byly od konce XVII. stol. opt r.

nkdejších uherských král tedy v celém územním rozsahu obnoveno. Naproti tomu sceleny, a panství

zmenšeno územ.í státu eského. R. 1635 ztraceny ob Lužice a r. i7/j2 vtšina Slezska. R. 1772 nov však získána byla pi prvém dlení Polska Hali, r. 1774/5 Bukovina, r. 1797 Dalmácie a benátská Istrie, jež sice zase ztraceny, ale pak znova získány; teprve poátkem XIX. stol. nabyto Solnohradska a konen r. 1878 Bosny a Hercegoviny. asem rozšíena byla monarchie o zem italské, Lombardii

ob

a Benátsko, ale

ty

zem

zase byly ztraceny,

podobn

jako španlské Nizozemí (nynjší Belgie). Monarchie Habsburská, r. 1526 založená, nemla dlouho zvláštního názvu. íkalo se jen opisn státy nebo zem Habsburského rodu. Velmi dlouho

mla

povahu

Skládala se ze tí samostatných, na sob nezávislých celk, ze zemí rakouských, naleževších k íši Rímskonmecké, ze státu eského a íše Uherské. Mezi státy spojenými v rukou jednoho panovníka, Ferdinanda Habsburského, nebylo žádného jiného úvazku než spolený Byla tu unie personální. Tato rakrál. kousko-esko-uherská unie. r. 1526 založená, byla jako každá personální unie spojením jen nahodilým, Každá ze a mohla se každé chvíle rozpadnouti. spojených

tíí

trialistickou.

íší

Všude vyvinula

monarchie,

se

mla

svoje vlastní státní zízení.

stedovká stavovská

totiž ona forma státního zízení, kde státní moc byla vykonávána ásten panovníkem a ásten privilegovanými tídami obyvatel-

stavy. Politicky plnoprávnými byli v tchto stavovských státech jen píslušníci nkterého stavu. V echách na p. -byl to od husitských válek až do obnoveného zízení zemského z r. 1627 jen stav panský (vysoká aristokracie), stav rytíský a stav mstský. Na Morav a v jiných zemích nynjšího mocnáství Rakousko- Uherského a také v echách od r. 1627 ^y^i to však stavové tyii, totiž vedle tí stav již uvedených ješt preláti, stav duchovenský, k nmuž se poítali štva,

t.

zv.

—

—

arci jen

vyšší duchovní,

arcibiskupové, biskupové

a zástupci kapitol a klášter, nikoh tedy farái a

(Výjimen

v Tyrolsku poítali se Národem v politickém slova smyslu byli v tomto starém stavovském stát jen' stavové, poetn jen malá ást veškerého obyvatelstva. A mezi samými stavy byl rozdíl. Rozcznávalo se mezi t. zv. vyššími a nižšími stavy. K nižším poítal se stav mstský, k nmuž naleželá jen zemépanská msta, totiž ona msta, jež mla kaplani.

ke

stavm

jen

také sedláci.)

i

svým pímým pánem vladae, poddanská,

jež byla

nikoli

tedy

msta

poddána pímo bud nkterému

prelátovi nebo šlechtici a teprve

nepímo panovní-

Tato msta poddanská nepožívala výhod stavovského zízení státního a stála úpln na roven sedlákm, kteí rovnž politickým stavem nebyli. Ve stavovské zemské organisaci hrála úlohu královská svobodná msta jen jakožto celky, nikoli jejich píslušníci, mšané. Stavovská práva náležela tedy jen mstským obcím, nikoli jednotlivým mšanm. A ponvadž zempanských mst bývalo ve všech zemích jen nkolik, kdežto šlechtic bývalo mizel na velmi mní)ho, nižších až na tisíce kovi.

—

—

,

snmích poet mst bývala

naproti

hlasm

šlechtic.

msta

ješt více obmezována. zemích a dobách náležel všem

V

asem

nkterých

mstm

jen jediný hlas.

na snme Stavovská ústava byla následkem

toho ústavou skoro výhradn šlechtickou. Dosplo se ve starém stavovském stát k té zvláštní nespravedlnosti,

nejvtší moci a nejvtších práv

že

výhod požívala šlechta, ona tída obyvatelstva, jež se nejvíce vymykala státním daním a bemenm, i

lid vesnický, na njž nejvtší bemena bvla uvalována, ze stavovské organisace a stavovských práv úplné byl vylouen a politické moci úpln

kdežto

byl zbaven.

Jak

eeno,

již

státní

ve všech tech státech,

novníkem

moc byla nichž

r.

vykonávána 1526 povstala

ásten panovníkem a ásten stavy eeno šlechtou. Bželo tu o ti s t a t y

monarchie,

anebo lépe d u a1 is t

z

i

c

k

é,

monarchicko-stavovské.

Mezi pa-

národem" nebylo oné organické jednoty, jak jest tomu ve stát moderním. Nebylo tu jediné nedílné státní moci, která by se byla proievovala jen v rozliných orgánech. Jen panovník se stavy dohromady pedstavovali plnost státní moci, a

a

,,

vlada

Tak jako neznal

byl tedy stavy ob mezen. starý stát monarchicko-íítavovský

jednotné státní moci, neznal .mi pesného rozdlení jednotlivých funkcí státní moci. Stavm náležela

zrovna

tak

jako

panovníkovi

soudní a správní.

moc zákonodárná,

Bývaly tedy ve státech stavovských vlastn dvoje zákony, dvoje soudv a dvoje správní úady, a pokud tomu tak nebylo, mívaly soudy a úady dvojí povahu, pólo zcmpanskou .1

pólo

stavovskou.

Vadou všech ústav stavovských bylo, že v samé podstat tkvla vratkost a kolísaV o s t. Oba držitelé státní moci, panovník stavové, snažili se moc svou co nejvíce povznésti, a to se mohlo díti jen na újmu druhého. Oba initelé pracovali k tomu, aby se zbavili mocného konku-

jejich

i

renta,

panovník chtl vládnouti bez stav, stavové Mezi vladaem a stavy vznikají

bez panovníka.

tedy

ústavní zápasy,

dosti veliké ostrosti a

pevraty.

Silní

koní

se

jež

dosahují

nkdy

velmi asto násilnými

panovníci ruší stavovská privilegia

pi vlád stavy

odstrkují anebo, jak se íká, vládnou absolutn, mocní stavové zase diktují nastupujícímu panovníkovi podmínky, za kterých mže vykonávati vládu spíše jen jako president

a

stavovské (šlechtické) republiky než skutený panovník.

Vhodnou

stavovské bývají nastoupiti

má

rozmach moci zvlášt když ddic trnu, anebo když

píležitostí

pro

zmny trn

nezletilý

u,

vymírá dynastie vbec. Tu stavové usilují zavésti monarchii s panovníkem voleným, která jim jest mnohem píznivjší než monarchie ddiná. Nemá už vzniknouti nová dynastie, jejíž lenové by mli na trn právo, nýbrž stavové chtjí obsazovati trn podle své libosti volbou. Volbou se projevuje, že národ (šlechta) mže povolati na trn koho chce, a za jakých podmínek chce. Pi volb vystupuje svobodný národ jako samojediný držitel nejvyšší moci státní, a pokud trn od nho nikomu není zadán, za mezivládí, jest tu vlastn republi^ca, za jejíhož trvání monarchická wma Proto volení monarstátní úpln byla ohrožena. chové uFilovali všude o to, aby trn stal se ddiným

aneb aspo aby syn jejich ješt za života otcova byl uznán od národa nástupcem trnu. Ale i kde stavové k tomu svolili, pokládali i syna panovníkova za pan >vníka voleného a pedkládali mu podmínky, jež byly nabídkou smlouvy. Vláda byla píštímu panovníkovi odevzdávána, jen když se zavázal, že bude zachovávati stará a po pípad nová privilegia stavovská, a zejména že bude vládnouti spolen se stavy, zastoupenými dílem na snmích, dílem v nejvyšších úadech státních. Tyto své závazky utvrzovali králové eský i uherský nejen korunovací písahou, nýbrž i písemn (v Cechách t. zv. korunovacím reversem, v Uhrách inauguraní listinou). O korunování nemohlo ovšem býti ei v zemích rakouských, tetí složce mocnáství. Panovník tamní nebyl králem, nýbrž ml od r. I/153, kdy rakouská privilegia podvržená Rudolfem IV. od cis. Fridricha i

III.

byla potvrzena, titul arciknížete.

stavm

byl

ponkud

Pomr

jiný než ve stát

jeho ke

eském

a

Tvoily zem rakouské souást íše Rímskonmecké, a státoprávní pomry rakouské byly tedy podobné státoprávním pomrm zemí nmeckých vbec. Jak moc zempanská, tak moc stav vyvinula se tam pozdji než ve stát eském Uherském.

i

Uherském. Moc panovnická vznikla v zemích rakouských z moci bývalých úedník íšských, když úady a spojená s nimi území staly se ddipráv t. zv. nými, a když bývalí úedníci nabyli Soubžn s mocí zempanskou poala regálních. moc stav, ale u stav vývoj se sice vyvinovati pokulhával. Udržovalo se dosti dlouho ten pece a

i

i

vdomí

nízkého

pvodu

rakouské

aristokracie.

Kdežto šlechta eská uherská vznikly vtšinou z vynikajících svobodných rod, rekrutovala se i

rakouská hlavn z ministeriál, z oí^ob vlastn nesvobodných, které byly zpsobilé konati vojenskou a dvorskou službu. Tato rakouská aristokracie nemohla eliti moci zempanské už proto, že nemla valného vlivu na obsazování trnu. Trn byl v zemích rakouských ddiný, a sice na základ privilegii. Vedle privilegií upravováno bylo nastupování na trn t. zv. rodinnými ády (Hausgesetze). Stavové rakouští byli tedy ze vlivu na nastupování panovníkovo vyloueni, a nenaskytovala se jim možnost volbou o obsazení trnu rozhodovati a pi tom pedkládati panovníkovi volební podmínky. Následkem toho byli stavové rakouští na svém šlechta

panovníkovi

mnohem

závislejší

než stavové eští

a uherští.

Ani panovník rakouský sám

moc jako

král

eský

souástka

jakožto

nejen moci svých a íše.

neml

a uherský.

'

tak velkou

Zem

rakouské

íše ímskonmecké podléhaly zempán, nýbrž moci císae

Naproti tomu

i

král

eský

a uherský byli

na venek pravými suverény. Za to v pomrech vnitrostátních bývali siln obmezeni stavy. V tom se shodovala ústava eská s uherskou. Když r. 1526 nastoupil Ferdinand L na trn eský a uherský, byla moc královská v obou státech ve stejném úpadku. Za Jagajlovcu, vládnoucích v obou íších, vyvinula

.se

vláda šlechtická.

Král

jen stínem krále; vlastní vláda byla v rukou resp.

snmovního výboru,

král. rady. jež

byl

snmu,

byla více

radou /ínskou, stavovskou, anebo ješt lépe

eeno,

13

spíše zemskou vládou než poradným sborem panovníkovým. Skoro tytéž stavovské osoby, které byly v král. rad, byly leny nejvyššího zemského, v Uhrách král. soudu. Sbor soudní byl však poetnjší. Radové královští písahali jak v Cechách, tak v Uhrách, že budou nejen jednati ve prospchu království", zem, ve prospchu krále, nýbrž t. j. stav, a již tím tedy uznávali svou odpovdnost byl h a v n í m o r g ávzhledem k snmu. nem stavovské samosprávy, a to pedesbor vším jako sbor zákonodárný, ale vedle toho vykonávající dležitá práva v oboru správy, financí a vojenství. V rukou jeho b3do jmenovit právo i

i

,,

Snm

1

i

povolovati

dan

a vojsko,

ímž ml mocnou zbra

naproti králi, jemuž mohl jak

da,

tak

i

vojsko

odpírati.

Snahou Ferdinanda lou

I.

obnoviti

bylo

moc králo-vskou,

pokles-

šlechtu pak udržovati

v náležitých mezích. Ponvadž k dosažení cíle poteboval penz (a také vojska), hledl pedevším finance a vedle toho ovšem zlepšiti královské odstraoval znenáhla všeliké výstelky stavovské iistavy. V této snaze mnohem vtší pekážkou než ústava

eská byla mu ústava

uherská, která v

kterých ohledech poskytovala

Neobyejn cennou stavm uherským t.

odporu

(jus

stavm

n-

vtší práva.

ústavní záruku poskyto\alo zv.

resistendi),

p '^ ^' ^' ^^ zavedené i. ^'

^'

'^

" ^ 31.

*-'

^^

^^

zlaté

Spoívalo v tom, že národ, porušoval-li král jeho ústavní práva, mohl sáimouti ke zbrani a vynutiti si mocí plnní ústavy. Právo toto. jež nebylo vlastn niím jiným než právem z n(»u/,e, právem nutné sebeobrany, mohlo bully

Ondeje

II.

z

r.

1222.

14

snadno výboj ným stavm sloužiti za záminku k revoluním podnikm, namíeným proti slabším panovníkm. Z tohoto dvodu, a ponvadž právo to bylo souástkou stavovských výsad, jež králové pi svém nastupování na trn museli potvrzovati, radila opatrnost, aby králové neposkytovali stavm píležitost chápati se onoho nebezpeného prostedku, mohoucího zvrátiti veškeren rád v zemi. Dosti velkou záruku ústavní, kterou stavové eští rovnž nemli, byl v Uhrách úad p a 1 a t i n a. Byl to jakýsi druhý král. Byl v stlesnn souhrn všech práv, jež mli stavové naproti králi.

nm

Proto

ml

palatin za povinnost býti strážcem uher-

ské ústavy, a kdykoli král se chtl dopustiti

jakých

pehmat

tu proti

nmu

svdomí. národem palatin hrál

palatin jako živý hlas jeho

Ve sporech mezi králem roli

n-

naproti šlechtickému národu, stál

prostedníka,

který

a

vyrovnával

kižující

se

zájmy obou stran. Palatin nebyl bhem asu jmenován jen králem, nýbrž dosazován od krále spolen se snmem a od r. 1608 dokonce volen snmem kandidát navržených králem. Tím byl ze

ty

nejlépe

projeven stavovský ráz

a jeho odpovdnost

úadu

palatinova

snmu.

Také trnní právo uherské bylo pro stavy výhodnjší než trnní právo eské. Poskytovalof

mnohem vtší vliv na obsazování trnu než stavm eským, a bylo tedy rovnž mocnou zbraní jim

v rukou uherských stav naproti

dynastii.

Píznivjší pro stavy bylo dále uherské m o v n c t v í. Kdežto se v Cechách a na s n Morav vyvinuly jen jcdu}'- snmy, zemské, povstaly a udržely se v zemích uherských nz do zániku i

15

Státu stavovského

zemských, pokud

se

kongregace,

tátní

šlechty.

snm

vedle

týe

íšských, ješt t. zv. komisjezdy komitátní ih stohné

v Cechách pozorujeme

I

snmovního

tohoto dvojího krajské z

snmy:

dvojí

sice

zárodky

zízení, ale naše sjezdy

doby pedhabsburské nemly dlouhého

Již Ferdinand I. poal je zakazovati, a tak inih i jeho nástupcové. Snmovnictví krajské se následkem toho u nás neujalo. Naproti tomu v Uhrách vyvinuly se podobné pomry jako v Polsku, kde tžisko politického života

trvání.

nebylo ve c

í

c h.

snmu

Každý

valném, n3>brž v

kraj uherský

ml

svj

t.

z v. s

vlastní

jehož se úastnili všichni tamní šlechtici. se

na

n

m

í-

snmík, Jednalo

nm — obyejn tyikráte do roka — o všech

politických a

hospodáských vcech komitátu, rozda, urovaly se

vrhovala se tam státní (vojenská)

náklady komitátní správy (na úednictvo, budovy, silnice, mosty atd.) a ukládala se t. zv. da dovydávala

mestikální,

tam v mezích

se

zákon

místní statuta, konaly se volby poslu ili ablegát

na zemský

snm, dávaly

hlasovati, sestavovaly se

se

jim instrukce, jak mají

tam

stížnosti a požadavky úednictvo komitátní atd. Poslové komitátní byli hlavními osobami ve stavovské snmovn uherské. Skládal se uherský snm od r. 1608 ze dvou snmoven, horní ili magnátské

stav,

volilo

se

tam

a dolní ili stavovské.

i

Ve

snmovn

zastoupeny též kapitoly a kláštery, a král.

dolní b3Íy sice

král. svob.

msta

tabule soudní, ale hlavní slovo vedli tam

ablcgáti komitátu, ví^lení z usedlé komitátní šlechty.

Byl to jakýsi

výkvt

veškeré zemské šlechty, orga-

nisované podle komitátu.

Šlechta každého jednot-

i6

livého komitátu tvoila zvláštní

korporaci,

nomn

veej

]ež záležitosti své

n o p r á v n í vyizovala auto-

doma na komitátním snmíku, dílem

dílem

prostednictvím svých ablegát na ústedním zem-

ském snmu, který byl jaksi kongresem obesílaným komitátními kongregacemi. Snmovním usnesením stalo se jen

to,

k

emu svolila vtšina komitátu.

tedy hlasovati svobodn podle svého pesvdení, nýbrž museli se pesn Jejich

poslové

nemohli

•

íditi instrukcemi, jež obdrželi od svých

snmík.

Nevykonávali neobmezený mandát poslanecký jako nynjší poslanci, n^^brž byli v pravém slova smyslu jen posly", kteí mli vyizovati jen sbor je vysílajících. Kdyby se byli danou jim instrukcí neídili, mohli ze b3^t odvoláni a místo nich posláni býti jiní. Z obavy, aby se to nestalo, držívali se tedy ablegáti velmi úzkostliv daných jim instrukcí, a kdykoli nová situace vyžadovala nových poukaz, zadávali své vysílatele v c^bšírných písemných zprávách za instrukci novou.

vh

,,

snmu

Tím se

se sice

do

snmovní

nho asto

vému prospchu

jednání zdržovalo, a zanášely

malicherné místní zájmy, celko-

avšak s druhé strany udržován byl v obyvatelstvu stálý styk se sborem zákonodárným a živý zájem pro vci veejné, a politické otázky petásaly se na zákonodárné krajských sjezdech práv tak jako na snme. Následkem toho byly konntátní kongregace hlavním zákonodárnvTTi a politickým initelem, který, kdykoli chtl, mohl innost ústedních zemských podlamovati anebo dokonce maiti. V rukou komitátních sjezd bvlo také provádní škodlivé,

i

snm

snmovních

usnesení.

Djiny

podávají

asté do-

17

klady toho, že jednotlivé komitáty se zpovaly provésti to, na se snm byl usnesl. Nemenší význam mly komitáty jakožto samo-

em

správné obvody,

ádn

nepodléhající vlivu panov-

níka a jeho ústedních orgán.

Již

r.

1545 (zák.

aby vrchní županové 33.) neprovádli podžupanové takových naía bylo

I.

zení

ustanoveno,

krále a místodržícího, která se

zákonm.

píí zemským

Odvolávajíce se stále na tento zákonný

lánek, komitáty vzdorovaly všem absolutistickým XVII. XIX. stol. V bojích o ústavu dobyly si nemenších zásluh než uherské snmy ba staly se baštou uherského konstituního života práv v tch dobách, kdy snmy svolávány nebyly, na druhé stran byly zase ohniskem reakce. O odpor zpátenické, nevzdlané a svrchovan egoistické šlechty lámaly se všechny pokusy o ústavní

pokusm

—

a

reformy.

Ukázali jsme jen v nejhlavnjších obrysech na

stavovské ústavy tí stát,

z nichž povstala

r.

1526

nynjší monarchie Rakousko- Uherská, jakož i na jejich rozdíly. Uvésti mohlo by se ješt to, že všechny ti státy, z nichž povstalo mocnáství, založeny byly na principu decentralisace, a že všechny ti byly složitým státem výlun národním, v tom smyslu totiž, že jen domácí šlechtic s pozemkovým majetkem byl úasten politických práv vyhrazených šlecht, že jen domácí šlechtic mohl býti zemským úedníkem. Každý ze tí stát, z nichž povstalo mocnáství, byl složitou íší. v níž každá jednotlivá zem byla zvláštním státem s vlastní ústavou. Stát eský na p. byl útvarem komplikovaným, v nmž hlavn jen spolený pano\'ník a

i8

úady

na ném závislé byly živly jednoticimi, kdežto oboru pravomoci stav, druhého souadného initele ve státním právu, nebylo žádné jednoty. Stavové každé zem, Cech, Moravy, Slez-

v

tém

tvoili zvláštní zemskou korpozemský celek, a mli zvláštní svou ústavu. Jediným tém pojítkem mezi stavy všech zemí koruny eské bylo spolené právo obyvatelské ili indigenát, inkolát, t. j. spolené státní obanství stavovské. Jinak každá zem koruny eské mla svj zvláštní snm i své zemské správní a soudní ska, obojí Lužice,

raci,

zvláštní

orgány.

zájm snmy

V

záležitostech dotýkajících se dležitých

obas i spolené koruny eské, t. z v. snmy generální, ale nehledíc ani k tomu, že nemly moci definitivn se usnášeti o vcech na nich projednávaných, nýbrž scházely se jen za úelem snazšího dohodování jednotlivých zemí, nevyvinuly se ve všech zemí konány bývaly všech

zemí

zízení trvalé.

Zemské stavovské ústavy pinášel}^ do státního života živel separatistický, který byl velikou pekážkou panovnického centralismu. Ve stavích nalézali panovníci nechu, ba pímý odpor proti sjednocovací své innosti. Bylo to zcela pirozeno. Snahy obou stran se úpln rozbíhaly. Panovník chtl sjednocovací svou inností zvláštnosti zemských ú>tav

stírati,

kdežto stavové hledli zase zemské

ústavy udržeti. Pestré byly dále v monarchi

Habsburské etniBylo toma tak zase Nejprostší ve všech tech složkách mocnáství. pomry byly ješt ve stát eském. V Cechách a na Morav vedle starého domorodého obvvatel-

cké

a

jazykové pomry.

i

19

stva

objevuje

XIII.

stol.

potu

velkém

záhy,

se

však

s

nejprve

kolonisací

sporadicky,

mst

nmecký.

a vesnic

Slezsko

od ve

ve XIV., když se dostalo ke korun eské, již siln ponmeno, Lužice byly skoro úpln nmecké. živel

bylo

stol.

Dvojí národnost a dvojí jazyk znamenaly zárove dvojí kulturu. Vedle staré kultur}^ slovanské objevuje se v zemi kultura nmecká, jejímž stediskem

msta. Ústava zemská, pokud v echách a na Morav, podléhá sice

stávají se

šlechta

vlivu

nmecké

kultury, ale jazyk

si

se

týe

ásten

udržuje eský.

Teprve obnov. zíz. z. z r. 1627 (pro echy) a 1628 (pro Moravu) nabývá nmina i v ústav zemské rovného práva s eštinou. Vtšina mst se v Cechách asem poeštila, na Morav zstala však nmeckými. Vtší jazyková pestrost byla ve skupin zemí rakouských, kde od samého poátku žili Nmci vedle Slovinc, a v Tyrolsku a Pímoí ješt také Italové. Slovinci, kteí kdysi mli vlastní svj stát, Karantanii, záhy se poali germanisovati a udrželi jen v Korutanech a jižním Štyrsku se vedle a vedle Ital v Pímoí, kdežto v Krajin tvoili znanou vtšinu obyvatelstva. V ústavním vývoji nehráli však pražádnou roli, ponvadž šlechta jejich záhy úpln se odrodila, a lid selský nebjd stavem Ani v mstech nedomohli se vlivu. politickým. Naproti tomu Italové pedstavují v jižních zemích rakouských dležitý živel s vlastní kulturou. Mstské zízení v Pímoí, jakož i v jižním, t. zv. vlašském

Nmc

Tyrolsku, bylo

úpln

italské.

Nemalý význam mli

v zemské ústav tyrolské. Již v XV. stol. Vlaši jižních ástí Tyrolska zastoupeni na bývali Italové

snmích

i

(biskup tridentský, kapitola tamní,

msto

Trident, šlechtici italští

i

jsou jednotliví Vlaši

pi

i

selské obce).

Od XVI. stol. vlád

inšprucké zemské

ili

regimentu.

z

1532 peloženo do latiny, aby se stalo

r.

R.

1555 bylo tyrolské zem.

Italm srozumitelnjším.

zíz.

domácím

Od XVI. — XVIII.

stol.

do tyrolské zemské matriky. poínajíc od XV. stol., kdy Roveredo

byii Italové piijímáni

Rozšíili

se

a celý Lágerthal pipadly

Benátanm

jim po celé století (až do

r.

zem

v

a náležely

1518), nejen

vlašských konfiniích, nýbrž

na jihu

do stedních Tyrol. Až do Maxmiliána I. byli v Tyrolsku dva hejtmani, jeden v Poadiží, který se nazýval t.

z v.

i

také zemským, druhý v Pcinní.

zem udržel se zvláštní Od

r.

Pro italskou ást šlechtický soud až do r. 1803.

1704 existovalo v Bolzan zvláštní kollegium jež bylo pedchdcem t. zv. ,, jižní

zemských rad, aktivity", r.

1721

zvláštního zemského výboru,

v Bolzanu.

Se

zízeného stoupnutím vlivu Ital

v jižním Tyrolsku souvisí rozšíení italštiny jakožto jazyka úad. Teprve Josef II. potlaoval tam užívání italštiny podobn jako v Goricku a Terstu. Podle na. z r. 1787 mlo po uplynutí tí let u všech

soud

vlašských konfinií užívání vlaštiny pestati.

R. 1790 prodlouženo naízení to na nové ti roky.

Siln vzrostl poet italského obyvatelstva moc1. 1713 nabyto bylo ddictvím po Habsburcích španlských Lombardie a r. 1797 mírem Campoformijským i území bývalé Benátské republiky. Pibytí tchto zemí k monarchii nemlo však na její státoprávní vývoj žádného vlivu. Tvoily ob tyto zem zvláštní celek a pokládány byly takoka za zahranin; v XIX. stol. pak vbec ztraceny. (Lombardie r. 1859, Benátsko náství, když za Karla VI.

Pouze z nkdejšího panství benátského 1866). zstala ást pi monarchii: benátská Istrie a Dalaspo mácie, která ostatn náležívala kdysi Štpána. k zemím koruny sv. ásten Nejpestejší bylo etnické složení státu Uherského. r.

—

—

náhodou bývaly Uhry od V. stol. stálou doménou orientálních národ, a ráz tento mají do znané míry až dosud. Nejdíve panovali tam Hunové, pak Avai, a po nich pišli Maai s rznými turkotatarskými pímsky, jako Peenhy Po pl druhého století byly zem a Kumány. uherské v moci Turk, a pes tyry desetiletí rozhodují tam optn Maai. Etnickou pee dávali Zvláštní

zemi

tedy

Vedle

orientálové.

nich

usazeno

jest

v Uhrách od nejstarších dob nkohk národ Jsou to dílem Slované, chlem Nmci, a pozdji k nim pibývají Rumuni. ást Slovan a Posídlila v Uhrách již pi-ed píchodem Maar. jiných.

Nmc

nvadž poet

pi-íslušník

národ nemaarských

byl

v Uhrách daleko vtší než poet Maar, a Maai stáli kulturn velmi nízko, nemohl se v Uhrách tak jako v jiných zemích vyvinouti státní jazyk dobyvatel zem. Státním a úedním jazykem stala se neutrální latina, jíž se tnm užívalo až do tyrycátých let XIX. stol., od kteréž doby teprve maarština latinu vytlaila a úpln místo její zaujala. Vedle latinv užívalo se kdysi v úadech a jednotlivých jazyk zemských. veejn ovšem i

Rznost jazyková obyvatelstva a etnické rozdíly nemly však vlivu na politická práva. Hungarus byl každý státní oban uherský, totiž každý píslušník lírivilegovaných stavu, bez rozdílu, jaké byl

národno^i.

Mnar neml

Sbírka pedníiick a rozprav VI.

1.

2.

tedy

])edn()sti

]eá

Po spojení Chorvatska s Uherskem, vyvinulo jedno spolené státní obanuherské, spadali i Chorvaté pod pojem Uher

Nemacfarem.

když ství

se

asem

by

(Hungarus),

si

postavení na Uhrech

koruny

turn

sv.

Štpána

jinak až do

úpln

r.

1791 zachovali v rámci

nezávislé a tvoili

zvláštní politický národ.

Kul-

v zemích uherských skoro úpln na roven. Proto vytvoili kulturn etnicky a jazykov byly mezi úplnou jednotu, stáli si

všichni národové

a

znané rozdíly. co se týe náboženského vyznání, pano-

nimi I

vala v zemích uherských vtší pestrost než v ostatních

ástech

monarchie.

katolík,

Vedle

unitá a žid rozšíeni tam emuž v zeniích rakouských

protestant,

byli také pravoslavní,

a

eských tak

nebylo.

Kdežto však se protestante domohli uznání, byla pravoslavným až do r. 1791 politická práva upírána. Monarchie vytvoená r. 1526 byla tedy státoprávn, etnicky a jazykov i konfesn velmi rznoRozdílv etnických a jazykových asem tvárná. neubývalo, nýbrž ješt pibývalo. Tak r. 1772, když pipadla k mocnáství Hali, stali se píslušníky monarchie ješt Poláci a halití Rusíni, a r. 1774 okupací Bukoviny zvtšil se poet Rumunu i Rusí

n. Státoprávní, etnické a jazykové a

dáské

a kulturní rozdíly a

asem

ovšem

i

hospo-

také rozdíly nábo-

ženské v jednotlivých ástech monarchie byly tak veliké, že o njakém splynutí všech tch rzných

celk nemohlo býti ani ei. Jest vbec s podivem, že z tak rzných souástí mocnáství mohlo vznikVznik nové monarchie vysvtluje se jen n 'úmornon •^nnhon Habsburku, dnlo tím, že národ nouti.

23

nctni princip ve a

konen

starší

tím. že v

dob

XVI.

nehrál vehke

stol.

ro e,

byly v echny

tr_,

zem

Uherský. esky souástky monarchie, stát nebezpecmi. \ idouce Rakouské ohroženy tureckým r

stavové eených stedosvou vlastní slabost, hledali stav zemí evropských stát pomoc u obrany prc.ti Turkm, Vznikla'tak myšlenka spolené novou monarchu a trvala mvílenka. která vytvoila jako jednotící myšlenka dlouho jako íšská idea. Idea tato mla prospívat, nového státního útvaru. habsburským, všemtemstátm spojeným pod žezlem stát a zemi nemli pro ni ale stavové jednotlivých proto ji stejn nepodporovali stejného porozumní, a jednothvvmi státy a Naopak antagonismus mezi utvony že celek Jednou zeme'mí bvl tak veliký, nest..lo, to se rozpadnouti, /e každé chvile hrozil se "*;'teen«dynastie, kten pi bylo zásluhou jediné v prve rad svého vLí íšské ideje dbala ovšem nepímo prospívala i návlastního prospchu, ale Dne. Wy pod jejím žezlem spojeným.

»>;!"•

rodm,

ped docela j.nou rol. nez národnostní otázka hraje nedala. naše ziíditi by se staletími, monarchie

II.

Rakousko-esko-Uherská, spoleného než panovníka. Každý ze stát pod žezlem Ferdinanda I. spojených ml svou vlastní ústavu, svoje zákonoTrojdílná

vzniklá

r.

monarchie

1526,

nemla

nic jiného

svou správu, svoje soudnictví, svoje zízení finanní i vojenské a ovšem i svoje zvláštní pomry etnické a jazykové, kulturní a hospodáské. Vznikla tu mezi eenými temi státy pouze unie personální, totiž spojení prostedkované nahodile osobou panovníkovou. Arcikníže rakousk}/ byl zárove králem

dárství,

pokud se týe uherskov každém ze tí spojených stát panoval na základ jiného státního práva než ve

eským

a králem uherským,

chorvatským,

ale

státech druhých. Založení trojdílné monarchie stedo-

evropské

nemlo

tedy žádných právních následk eská koruna zstávala zrovna

pro jednotlivé státy. tak jako Uherská

právn samostatnou i po r. 1526. pivádla dsledky pedevším

Ale personální unie

v oboru zahraniné politiky všech tí spojených stát. Král eský a uherský a arcikníže rakouský nemohl od r. 1526 vésti jinou zahraniní politiku za korunu eskou a jinou za zem uherské a rakouské. Záležitosti zahraniné mu-ily tedy vedeny

jednotn pro všechny ti

býti

státy.

A podcbn

dvma obory neomezené s jinými se vc pravomoci panovníkovy, s panovníkovými financemi a s jeho vojenstvím. I tyto obory, do nichž stavové jednothvých stát podle dualistických zemských ústav nemohli zasahovati, poal spolený panovník vésti jednotn. Vznikaly tak v oboru samostatné moci panovníkovy spolené orgány pro všechny ti spojené státy. Již Ferdinand I. poal unii personální mniti v reální. Ve snahách jeho

mla

pokraovali innost byla

i

nástupcové, stále

avšak

jednotící

jejich

ohrožována, dokud nebylo pro

celou trojdílnou monarchii zavedeno jednotné

trnní

právo. Smrtí každého jednothvého panovníka mohlo se mocnáství rozpadnouti. Ve všech tech státech

v korun eské Uherské omezená zasahováním stav do práva i trnního. Ddic trnu se národem pijímá (pijívyvinula se

sice

ddinost trnu,

ale

mání, uznávání, vyhlašování, ,, volba" krále). Njaký as volba, resp. pijímání krále vystupuje sice do popedí, ale za Jagajlovcu konen vyrovnávají se

zásady ddinosti a volby, a dochází se ke kompro-

misu: panovník není ani ryze voleným ani ryze

ddi-

ným, nýbrž pólo ddiným a pólo voleným, t. j. by je vlastn ve stát eském prvorozený syn tu dynastie trnu aktivn n á r o d vystupuje pi (zastoupený stavy) a žádá na píštím králi, aby potvrdil zemské svobody a dal se korunovati, naež

—

— se

zmn

mu

teprve holduje.

Mluví se

sice

nadále jak

v Cechách, tak v Uhrách o ,, volb", ale jest to nanejvýše jen volba relativní, praeelectio, jak se íkalo v Uhrách, ponvadž se králem mže státi jen len dynastie. Na eské trnní právo se vlastn

ž6

termin tento nehodí,

ád

pevný

ponvadž

r.

1341 byl zaveden

trnní posloupnosti, rád prvorozenství,

Pes to však mluvívali nýbrž i eští o volení krále, kdežto dynastie mluvívala o ddinosti trnu. Byla to t. zv. ddinost smíšená, kde ddický nárok sám píštího krále k vlád ješt neopravoval; bylo potebí ústavní souinnosti jehož uherské právo neznalo.

stavové nejen uherští,

stav

(inaugurace

ili

pijetí

krále

a korunování

jeho). Tato souinnost byla u stavv uherských vtší než u stav eských. Mli stavové uherští dokonce právo, vybrati si z nkohka len dynastie, kdo by se jim byl zdál býti vhodnjším, kdežto stavové eští musili se držeti prvorozeného. Unie rakousko-esko-uherská mohla se tedy rozpadnouti,

kdyby stavové

uherští byli

než

prvorozeného

Aby

se

syna

nco podobného

si

vybrali za krále jiného

dosavadního

panovníka.

nestalo, snažili se panovníci

zavésti také v zemích uherských prvorozenský

ád

Beze svolení stav uherských nebylo to však možno. Bylo tedy teba vykati, až by se k tomu naskytla vhodná píležitost, až by situace byla pro krále píznivá a pro stavy nepíznivá. Došlo k tomu r. 1687, kdy stavové uherští vzdali nástupnický.

se

praeclekce

a pijali

nický a zárove ryzí padlo

t.

zv.

pijímání

prvorozenský

ád

ddinost trnu, pi krále.

nástupníž od-

Ve stát eském

za-

vedena byla ryzí ddinost panovníka již obnov, zíz. z. (pro Cechy r. 1627, pro Moravu 1628). R. 1687 nesjednotilo se však pece ješt uherské a eské trnní právo, nýbrž se pouze sblížilo. V jedné vci byl tu pece ješt i po r. 1687 rozdíl. Na trn eský mli nárok nejen mužští lenové a také rakouský

—

—

27

i ženské. V Uhrách bylo jim však právo upíráno. Kdyby tedy nto od XV. stol. který z rakousko-esko-uherských panovník byl ml jen dcery, stavové uherští nebyli povinni k nim pihlížeti a mohli si svobodn zvoliti krále. Unie pracn založená Ferdinandem T. byla by se tedy

dynastie, nj^brž

Proto bylo v zájmu dynastie, aby trnní prá\'o uherské i v tomto kuse bylo srovnáno -s trn-

rozpadla.

rakouským a eským. Dokud pamli mužské potomky, nebylo teba otázku trnní posloupnosti nov upravovati. Vc stala se však naléhavou za posledního mužského Habsburka rakouského, Karla VI. Týž osud, který stihl Habsburky španlské, vymelé r. 1700, hrozil

ním

právem

novníci habsburští

Habsburkm

rakouským. Dvoustoleté jejich snahy monarchie stedoevropské mly býti zmaeny. Syn Karlv Leopold zemel jako nemluvn, a dcery jeho vbec ženské potomstvo Habsburské bylo z nastoupení na trn aspo v Uhrách vyloueno. Karlovi VI. bželo tedy o to, aby pro všechny své státy zavedl spolené právo trnní, kterým by trn byl pojištn i potomstvu ženskému.

i

o

založení

veliké

—

Došlo k

t.

zv.

pragmatické sankci, p-

vodn rodinnému ádu pro

zem

rakouské,

nastie beze svolení

z

r.

1713,

závaznému jen

nebo jen pro n mohla stav upravovati trnní

si

dy-

právo.

Pozdji stala se však pragmatická sankce, když ji v 1. 1720 1723 pijaly snmy všech jednotlivých zemí habsburských, základním zákonem státním, až podnes platným. Pragmatickou sankcí bylo ustanoveno, že \'šechny zem monarchie tvoí jeden nedílný a nerozluný celek, a zárove byla zavedena jednotná trnní

—

28

posloupnosst podle zásady prvorozenství s pedností rodu mužského. Na trn nastupuje totiž nejstarší syn posledního panovníka, a kdyby byl již zemel, tedy nejstarší jeho mužský potomek. Platí tu zásada representace (místo osoby v první k panování povolané nastupuje, když zemela, její potomstvo). Teprve kdyby celá linie nejstaršího syna (všickni mužští jeho potomci) zemeli, trn pechází na syny mladší a jejich potomstvo, a to po ad, takže vždycky synové starší s mužskj/m svým potomstvem mají pednost ped syny mladšími a jejich potomstvem. Není-li vbec mužského potomstva (t. zv. agnát) posledního panovníka, trn pechází na linii ili parentelu druhou, totiž na mužské potomky rodi posledního panovníka, jinými slovy na jeho bratry a jejich potomstvo,

ad

podle prvorozenství. Na trn nastoupí tedy nejstarší bratr .posledního panovníka, a není-li

a to zase

na

živu,

nejstarší jeho

mužský potomek; po

nejstaršího bratra pichází

ada

posledního panovníka a jeho ani

na mladšího bratra

linii

bratr posledního panovníka

ského potomstva, postupuje se k tetí, totiž

linii

atd.

Není-li tu

ani jejich

linii

muž-

ili parentele

trn pechází na mužské potomstvo dda

a báby posledního panovníka se strany otcovské. Jinými slovy, ddí strýcové panovníkovi s otcovy strany, a to zase podle poadu, nejdíve strýc nejstarší se svým potomstvem, pak strýc mladší atd. Pak by nastoupila linie tvrtá, potomstvo pradda a prabáby posledního panovníka se strany otcovské atd. Dále by se ovšem nemohlo jíti než k potomstvu Františka Lotrinského, manžela Marie Terezie, jakožto zakladatele rodu Habsbursko-Lotrinského.

.

29

Kdyby

nebylo

žádného agná a

tomka zakladatelské

(mužského po-

dvojice rodu), pešel

by trn

na kognáty (na ženské a jejich potomstvo), a to podle zásad shora uvedených. Ddilo by se tedy zase podle

mli

linií

mužští.

linie první,

a prvorozenství, a pednost

by

zase

Ponvadž nejdíve ddí prvorozený

nastoupila by nejstarší dcera posledního

panovníka a její potomstvo, pak by teprve pišla rada na druhou dceru s jejím potomstvem atd. Dcery posledního panovníka a jejich potomstvo vyluují tedy t. zv. regrediátní a jejich potomstvo, totiž osoby bližší nkterému dívjšímu panovníkovi, které však nemohly nastoupiti na trn, ponvadž tehdy byli tu ješt Kdyby mužové (agnáti), zpsobilí k ddictví. poslední panovník neml ani ženského potomstva, nastupuje na trn nejbližší mužský kognát druhé

ddiky

]inie

ili

parently; vyluuje tedy bratr své starší však synovec své tety. Trn pechází

sestry, nikoli

na ddice poadem lineograduálním (hledí se pedevším k linii, a uvnit linie zase ke gradu, stupni píbuzenství, ovšem pi stejném píbuzenském stupni má pednost muž). Po pechodu trnu na linii ženskou stává se v nové dynastii právo na trn zase agnatickým (mužské linie mají zase pednost) Nástupnické právo kognát není omezeno na potomstvo Marie Terezie, nýbrž mže se vztahovati na starší linie rodu. Dditi mže ješt potomstvo Josefa I. a pak Leopolda I. Podle textu pragmatické sankce pijatého stavy zemí neuherských mohlo by se sice jíti ješt dále zpt, ale text pragmai

tické

sankce formulo\'aný stavy uherskými, vylo-

30

zený novji § 4. uh. zák. i. 2. z r. 1867, omezil ddické právo jen k potomstvu Leopolda I., vyhradiv pro pípad jeho vymení Uhrm právo svobodné volby krále. INIonarchie by se tedy v tomto

pípad

rozpadla.

Také podle práva eského mohlo by obyvatelstvo zemí eských svobodn si voliti krále, kdyby všechny linie rodu Habsburského vymely po mei i po peslici.

Pijetím pragmatické sankce uskutenna byla nejvtší tužba dynastie. Zem spojených tí stát staly se nedílným a nerozluným celkem ne už

tomu tak chtla dynastie, nýbrž že zárove vlí všech politických národ soustedných pod jejím žezlem. Vratká, nahodilá unie personální, jež kdykoli mohla pestati, promnila jen proto, že to bylo

se

nyní v unii nutnou a trvalou, opírající se o zá-

kladní zákon státní.

temi

Spoleným svazkem mezi všemi

státy monarchie nebyla už jen osoba toho

kterého panovníka, nýbrž záležitost trnního práva.

Z

unie personální stala se nyní

V

provádní

sjednocovací

dosud starala jen dynastie, krok,

který

vedl

unie reální.

myšlenky, o

stal se

bezpen k

prv}''^

nž

se

nezbytný

dalšímu sbližování

Monarchie trojdílná státoprávn nezmnila, všechny ti její státy zstaly nadále samostatnými státoprávními celky s vlastními ústa\ami, ale králem uherským nemohl se už státi nikdo jiný než arcikníže rakouský a král eský. íšská myšlenka, aby tolik rzných celk tsn a trvale bylo k sob pipoutáno, po dvoustoletých snahách dynastie poala se ujímati i u národ, stojících pod spoleným žezlem.

všech tí stát. se

sice

3'

Pragmatická sankce pinášela sledky, jež z unie reální unii užší. se

sebou dležité

pvodn

d-

dosti volné inily

Pijetím pragmatické sankce zavazovali

stavové jednotlivých zemí, že nedílnosti a ne-

mocí, z

ehož

práva také

lenou

vc

budou

monarchie

rozlunosti

se

s

se

mohlo

záležitosti

monarchie.

hájiti

i

v37vozovati, že vedle

brannou trnního

vojenské uznávají se za spo-

O

pragmatickou sankci opírá mocnáství.

spolené vojsko

tedy také

Zárodky spoleného vojska objevují se sice již v XVII. stol., za války ticetileté, avšak tehdy byla to vlastn jen císaská armáda, jak také bývala nazývána, anebo lépe eeno armáda císae nmeckého a zárove spoleného panovníka zemí rakous-

eských a uherských. Armáda ta byla vyz prostedk panovníkových, by stavové jednotlivých zemí na základ panovníkových pokých,

držována

na ni pispívali. Bylo to zkrátka vojsko zempanskc, as od asu rozpouštné, z nhož teprve po pijetí pragmatické sankce se vyvinulo

stulací

vojsko

stálé,

jež v3'držovati bylo

už jen panovníka, nýbrž stav.

od spolených

záležitostí

ným financím. sankce vyplývá také

hraniná

a

povinností nikoli

A

vojenských

Rozumí

se,

tak se došlo i

k

spole-

že z pragmatické

stejná politika

za-

spolenost vcí zahra-

ní n ý c h. S tohoto hlediska došlo r. 1867 k rakouskouherskému v3a"ovnání, o nmž bude níže pojednáno.

mezi temi státy mocnáství, práva trnního také na vci vojenské, zahranin a finanní, mla právní pdu teprve v pragmatické sankci, poal ji prová-

Akoliv

užší unie

totiž unie vztahující se vedle

32

dti

již zakladatel monarchie Ferdinand I., a to ve vlastním ili výhradném oboru své moci. Pravili

jsme, že ve

stedovku vyvinuly

se

státy dualistické, totiž takové, kde

rozdlena, vykonávána jsouc a

ásten

náležely

t.

v

Evrop

moc

ásten

t.

zv.

státní byla

panovníkem

Do oboru pravomoci panovníkovy vyhrazené regály, výsostná práva

stavy. z v.

hlavn finanní povahy i nkteré jiné praerogativy. Panovník byl na p. vlastníkem aneb aspo uživatelem veškeré pdy, jež se nenalézala v niím soukromém vlastnictví. To byl t. zv. regál pozemkový, jehož mocí náležely na p. eským králm t. zv. korunní a komorní statky. Panovník ml vy^hradné právo na jisté kovy (regál horní), právo raziti peníze (regál mincovní),

a

celní)

etná

právo vybírati cla a mýta (regál mu poskytovala znaný

jiná práva, jež

píjem. Zdroje takových vyhrazených píjm musil míti stedovký panovník proto, že dan, nyní jeden z nejdležitjších pramen státních píjm, nebyly tak rozvtveny jako nyní, a nenáležely také k pravidelným zdrojm státních financí. Panovník neml na právo, a stavové nebyli k nim pímo zavázáni. Vlada musil o žádati ve form t. zv. postulací na snmích, a stavové bud postulacím jeho vyhovovali, už úpln i jen ásten, nebo je po pípad zamítali. A když i k daním svolili, dávali je rozvrhovati, vybírati a vymáhati svými vlastními, stavovskými orgány. Nkdy dokonce vybranými danmi prostednictvím svých stavovských orgán disponovali, kdežto jindy zase vybrané dan i odvádli do panovníkovy komory, totiž panovní-

n

n

a

kovým úedníkm. Ponvadž

povolování a vybírání

daní záviselo na stavích, náležely

dan

k

t.

zv.

33

stavovským, na jichž správu panovník vliv vykonávati nemohl. Naproti tomu zase vyhrazené regály spadaly do pravomoci panovníkovy, a stavové ze vhvu na bývali vyloueni. financím

n

zahraniná nevymykala

Politika

stavovské

ústavy,

se sice z

rámce

mezinárodní smlouvy byly pedmtem stavovských porad a usnesení, avšak hlavní slovo náleželo pece panovníkovi. Bželo a

pi zahranin

pohtice nejvíce o zájmy dynastické. Stavové, organisovaní podle jednotlivých zemí ve zvláštní zemské korporace, nemívah na zahraniné

toho interesu jako vlada.

politice

hranin

rovnž oborem,

Byly tedy jejž

za-

vedl pa-

tém

novník

oval

záležitosti

úpln samostatn. Vhv stavu ztenna hlas jen poradný. oborem, spadajícím do knížecích prerotu

se

Tetím

gativ, bylo

zcmpanské

vojenství. Také záležitosti v dualistickém stát stavovském Bylo dvojí vojsko, jedno žoldnéské,

byly

vojenské

rozdleny.

odborn cviené, složené hlavn z cizinc, najímané a placené panovníkem, druhé sestávající z domácího obyvatelstva, které v pípad, že zem se octla v nebezpeí, snmem bylo svoláno a stavy vypravováno. Bylo to vojsko necviené, a proto mén zdatné. V zemích eských íkalo se mu zemská hotovost, v zemích uherských insurrectio. Tato zemská hotovost byla vojskem stavovsk^-m, nad nímž disposice náležela orgánm stavovským, pedevším snmu a pak velitelm od stav vybíraným. S novými vynálezy a pokroky ve vojenství stávalo se vojsko

Za

stavovské

panské,

ím

dále tím

mén

potebným.

xtšího významu nabývalo vojsko zemvydržované pano\níkcm, arci asto za

to tím

34

Tohoto žoldnéského vojska používali panovníci nejen k obran svých zemí, nýbrž asto i proti samým stavm. Disposice nad ním náležela ovšem jen panovníkovi samému. Ponvadž uvedené ti druhy záležitostí náležely do oboru vlastní moci panovníkovy, zídil si pro Ferdinand I. bez otázání se a souhlasu stav zvláštní pispívání stav.

n

spolené orgány dležitjším

z

nich

pro celou monarchii.

byla

sestávala jen z malého

tajná rada,

potu len,

asto panovník sám, jindy

leny

—

5.

Pedsedal pozdji

nejv. hofmistr,

zvláštní president (direktor). byli stálými

3

Nejkterá

Vedle nejv. hofmistra

tajné rady nejv. dv. maršálek

vesms Nmci. Tajná rada byla. název ukazuje, sborem pouze poradným, Na venek vystunikoli samostatn rozhodujícím. poval pouze panovník sám, i když se držel mínní svých rádc. V záležitostech eských rozhodoval jakožto eský král, v záležitostech uherských jako a kanclé. Byli to

jak

již

král uherský.

za ním

Tajní radové,

stojící,

neviditelní, a proto stavové jednotlivých

mohli proti jejich vlivu že

dobe

byli

zemí ne-

Pes

se brániti.

to,

tajná rada psobila v oboru samostatné moci

zejména ve vcech zahraniných, byla pece orgánem neústavním. Nebo, jak již eeno, královy,

starý

stát

byl

státem

nacionálním,

v

nmž

jen

mohl býti úedníkem. Podle domácí státního práva eského bylo by bývalo teba, aby v tajné rad, pokud radila ve vcech eských, usedlý šlechtic

zasedali jen šlechtici eští, totiž šlechtici

s

eským

inkolátem.

A

uherského.

Tajná rada byla ovšem orgánem spo-

leným

totéž

platilo

podle státního práva

pro \'šcc]niy státy Ferdinandovy, a proto

35

nemohli v ní býti zastoupeni jen stavové jednoho státu, ale mohli a

všech tí stát.

mli v

Zatím

ní zasedati

byli jejími

aspo

leny

šlechtici

Nmci,

jen

stát

celkem to trpli, na venek vystupoval jen panovník. Pouze ponvadž obas, když tajní radové nmetí dávali eským a uherským stavm pociovati svj neústavní vliv, ohrazovali se stavové jednotlivých zemí proti tomu. Nechtli zejména dovolovati, aby tajná rada psobila ve vcech zemských, nespolených, ponvadž stavové

a

jednotlivých

tu byly píslušné

zvláštní

královské

rady,

eská

a uherská.

Tajná rada byla tedy orgánem centralisujícím, se na všechny státy spoleného panovníka. Naproti jiným spoleným orgánm, zízezeným jen pro uritý obor záležitostí, mla povahu orgánu všeobecného, v nmž se mly sbíhati nitky arci zaveškeré správy všech stát; v prvé bývala se zahraninou politikou.

vztahujícím

ad

asem

vzrostla velice

to již za Rudolfa

II.,

moc

tajné rady.

panovníka duševn

Stalo se

chorého,

který se vzdalo\'al vládních záležitostí a zstavoval

svým tajným radm. Za nho poala tajná rada mnohé státní záležitosti sama autoritativn rozza Matje Habshodovati. Podobn bylo tomu moc její ješt stoupla II. Ferdinanda burského. Za Bývali více, a poet len jejích také vzrostl.

je

i

do

ní

povoláváni

vedle

hodnostá dvorských

církevních také náelníci nejv.

úad

a

jednotlivých

R. 1636 ítala už 15 len. Za nástupci Ferdinanda II. význam tajné rady poklesl. Ferdinand III. užíval jí sice také, ale jen jako rady, nikoli jako sboru samostatn rozhodujícího, a po-

stát.

9

36

do ní mnoho šlechtic. Za Leopolda I. vzrostl poet tajných radv už do té míry (bývalo jich až pes 60), že plenm jich pestalo býti zpdležité a tajné záležitosti sobilé projednávati monarchie. Tajné radovství stávalo se jen estnou hodností. Místo dívjší tajné rady zaujaly jednotlivé její komise aneb deputace a konference, jak se také íkalo. Hlavní z nich dostala r. 1669 pojmenovolával

vání

stálá

tajná konference

a

ítala

pouze 4 leny, takže nejen svou psobností, nýbrž i svou poetností rovnala se pvodní tajné rad. Ale i do stálé tajné konference byl asem povoláván vtší poet len. Následkem toho rozdlil ji Josef I. na konferenci užší a širší, ímž ostatní tajní radové

—

úpln

Širší konference o 8 pozbyli významu. lenech zabývala se vnitní správou, kdežto užší 5 lenech hlavn záležitostmi zahraninými a o vojenskými. Za Karla VI. nastal zase úpadek širší konference, a za Marie Terezie pidružil se k tomu po r. 1748 také úpadek konference užší, když panovnice bud ídila mnohé vci sama (pomocí svých ministr) anebo svolávala náelníky úad k poradám zv. koncertacemi. Ale arci tento zpsob /,

—

nevyhovoval.

Vzrostl poet dvorských

úad

a

komisí až na 18, a tu koncertace stávaly se tžkopádnými. Marie Terezie zídila tedy v pros. 1760

státní radu 03

státních ministrech, 3 státních

radách a i referendái jakožto nejvyšší poradný sbor pro vnitní záležitosti zemí eských a rakouských, tehdy už od r. 1749 administrativn zcentralisovaných, a také pro nkteré záležitosti spolené celé monarchii. Vyloueny však byly vci

zahranin,

jež

práv byly

kdysi hlavním oborem

37

psobnosti tajné rady. Již v druhé polovici XVII. poal rakouský kanclé jakožto len tajné stol. konference a zárove kabinetní sekretá panovníkv prostedkovati diplomatické spojení s cizinou; výminen byl pedním rádcem panovníkovým ve vcech zahraniných i kanclé eský. Vedle toho ležela agenda zahraniná ješt na po. XVII. stol. na nkolika jiných úadech. Tak korespondenci s Polskem obstarávala eská dvorská kancelá (slezský její departement), korespondenci s Ruskem a Tureckem dvorská rada vojenská; styk s Benátkami mla na starosti tajná rada hradecká, se Švýcary tajná rada inšprucká. (Vznikly totiž po smrti Ferdinanda I., když zem rak. byly rozdleny, zvláštní dvorské úady ve Št. Hradci a v Inšpruku.) Když byla r. 1709 tajná konference rozdlena na širší a užší a v dv. kancelái rakouské zízeni byli již ped tím (r. 1705) dva kancléové, zdá se, že

hlavn

jeden z nich zabýval se

záležitostmi

za-

hraninými. Aspo r. 1720 bylo tomu tak již urit. Byla tehdy ve dv. kancelái rak. zízena dv oddlení, z nichž jednomu, sestávajícímu z rak. prvního dv. kanclée a ze dvou rad, byly pidleny

vci zahranin a dvorské. Konen oddleny byly r. 1742 vci zahranin od rak. dv. kanceláe a zízena byla pro

ská nov

a

státní

V

e

1

á

1801

1.

domácí, dvor,

jež byla

— 1807

r.

175.3

tvoila

^•

sice

státního a konferenního

pak zase byla oddlena jakožto Trvala až do r. 1848, kdy byla ministerstvo zahraniných záležitostí

ale

samostatný.

pemnna cis.

k a n c

departement

ministerstva,

a

samostatná

organisována.

jeden ze tí

úad

n

domu.

Sbírka pfednAšek n rozprav

VI.

f.

:.

•'

38

Jak jsme vidli, vyvinuly se z pvodní tajné rady Ferdinanda I. po uplynutí více než dvou set let dva úady: jeden zahraniný, spolený pro celou domácí dvorská a státní trojdílnou monarchii pro vnitní správu kancelá, druhý - státní rada dvou stát monarchie, zemí rakouských a eských.

—

—

tajná rada Ferdinanda I. institucí neza ni pokládati tím spíše státní radu dlužno ústavní, Marie Terezie z r. 1760 a násl. let. Ve státních Byla-li už

pomrech eských n^^mi zízeními

nastaly

r.

1627 a 1628 obnoveveliké zmny, byl

zemskými ovšem

zaveden pevážný absolutismus, avšak hodnost krále eského ani existence eského státu tehdy nepominula, jako nepestal nadobro dívjší duatotiž

hsmus státních mocí. Zbyly z nho aspo nkteré ásti, pokud absolutní král potvrdil stavm privilegia neodporující obnovenému zízení zemskému. Kusem staré ústavy zstal i nadále požadavek, aby zemským úedníkem eským mohl se státi pouze eský indigena, šlechtický státní oban s deskovým statkem. Do zemí eských nahrnulo se sice mnoho cizinc, ale chtli-li zastávati zemské úady, musili býti pijati za

,

.obyvatele" a v zemi se zakoupiti.

Incola ili obyvatel rakouský nemohl tedy bez

t.

zv.

k zemi (bez pijetí za státního obana eského) vykonávati v zemích eských práva poani býti litická, zejména nesml se úastniti zemským úedníkem. Byl ve stát eském cizincem práv tak jako na p. šlechtic francouzský nebo italský, který nenáležel k žádnému státu habilitace

snm

monarchie.

Tímto vázati,

požadavkem ústavy eské pestala se pozdji bude vyloženo, Marie Terezie

jak

39

a zrušivši

r.

1749 eskou dvorskou a také rakous-

kou kancelá, zídila místo nich dva nové úady pro

zem

eské

rakouské, jeden správní a finanní,

Na

druhý soudní. vala

i

dráze jednou zapoaté pokrao-

porady ve rakouských státní radu. své vnitní správ centralisaního vlivu státní rady ušeteny, ale za nástupc Marie Terezie vykonávala státní rada a orgány z ní pozdji povstalé vliv i na záležitosti uherské. Trvalo to až do r. 1848, kdy státní rada i

r.

1760,

organisova\'ši zase pro

vcech zemí eských Uhry zstaly tehdy ve

správních

a

zrušena.

Rozhlédneme-li se po celém vývoji tajné rady a orgánu z ní povstalých, vidíme, že jest to sice sbor zízený absolutisticky panovníkem pro spolené

všech státu

záležitosti

pokud v

monarchie,

jich

ízení panovník nebyl vázán spolupsobením stav, ale že s

poátku na \enck

panovníkovi pouze radu.

dvou

státech.

pevážný

Rakouském

asem, když aspo ve a eském, byl zaveden

absolutismus, povstá\'á z tajné rady

nkdy samostatn celé

ani nevystupuje, udíleje

rozhodující,

monarchii spolených.

ale

ve

jen

Rozumí

se,

že

úad

vcech vedle

má tajná rada v dob absolutismu postavení poradného orgánu panovníkova i ve vcech interních každého jednotlivého státu mocnáství, by snad na venek vystupoval panovník sám. Vliv býv. tajné rady v interních vcech spojených stát roste ím dále tím více, když byla ziízena r. I70() širší toho

tajná konference a

Jiný úad, se

jejž

r.

1760 státní rada.

Ferdinand

stav hned na poátku

komora,

nejvvšší

I.

zídil bez otázáni

své vlády, byla

poradní

f)ríj;án

dvorská

pn» reserwátní

40

knížecí finance celé monarchie. ští

žádali

užíval

sice,

rad

v tchto

aby král

domácích, ale

záležitostech

i

Stavové eští i uherve vcech komorních Ferdinand prohlásil, že

jiných, quae partim cohae-

i

rent patriis suis haereditariis et commisceri debent,

bude také

užívati

rad

cizích, a že

by bylo neslušné

pedpisovati mu, jak má své užitky spravovati. Podobnou žádost stavuv uherských odbyl slovy, že-

má merum ius

et

super

cialium

potestatem suorum rcdituum et officonstituendorum. Ani dvorská

illis

komora nebyla sborem poetn

silným.

Skládala

rad. ústedním poradným a dohlédacím orgánem Byla panovníka, který o správ svého jmní sám roz hodoval, a pouze vyizování menších vcí finanních

se ze superintendenta ili šacmistra a ze 4

dvorské

komoe

zstavoval.

Vlastní správu kníže-

I. komory zízené komora eská, uherská a

cích financí vedly za Ferdinanda

v jednotlivých státech:

dv

rakouské (jedna dolnorakouská, druhá horno-

rakouská, vala

t.

pvodn

j.

tyrolská).

Komora dvorská

udržo-

jen peliled knížecích financí ve všech

spojených státech a vykonávala jakýsi dozor nad

komorami jednotlivých stát,

jež

krom

vlastní

finanní správ}' vedly také úetnictví a vykonávaly správní soudnictví. Na venek dvorská komora

i

práv

tak jako tajná rada nevystupovala,

jednal vždy panovník prostednictvím

nV^brž

komor

jed-

notlivých stát. asem však vzrostla váha dvorské komory práv tak jako tajné rady. 1 ona stala se

úadem

autoritativn rozhodujícím, a komory jed-

na úady jí podízené. Platilo eské, nýbrž i o uherské, která od samého poátku vlády Ferdinando\y nemla

notlivých

stát

to nejen o

klesly

komoe

Vytvorily

velké moci.

se

v Uhrách ješt zvláštní

úady (komory mst úady ticátkové [celní]

finanní spišská,

horních, a

s

j.),

komora

nimiž ko-

mora dvorská mla zvláštní styky. Brzo poala klesati i pravomoc eské komory, vztahující pvodn svou innost na všechny zem koruny eské. Již za Ferdinanda I. vznikla zvláštní komora slezská ve Vratislavi

Maxmiliána

(155/) a za

úad

strovský

na

Morav

(1567).

Za

II.

této

rentmi-

finanní tím více

eské a uherské stoupal význam komory dvorské, vyšinuvší se na nejvyšší instanci v oboru reservátních financí zempandecentralisace

ských v celé monarchii. Toto finanní ministerstvo esko-rakousko-uherskc, jak b\Thom mohli dv. ko-

moru

nazvati,

za Leopolda

novou rozsáhlou agendu když nkteré nepímé dan, jež

obdrželo

I.,

dosud k financím stavovským, absolutivyaty a vyhrazeny panovníkovi ili inkamerovány. Dsledky absolutismu jevily se tedy nejen v samé interní správ zemí eských a rakouských, nýbrž i v oboru financí celé monarchie. Za Leopolda I. zavádny byly také absolutisticky nkteré nové dávky (kolky, tabákový monopol, taxy). náležely

sticky z moci stavu byly

Od Josefa

I.

poaly

dliti na d v a o b o

r y: c

se

a

zempanské financ

mera

1

e a

b a n

c a

1

e e,

pi emž

bancale byly záležitosti, týkající se jistých spotebních daní. Název ten dán jirn byl proto, že výnos jejich uren byl pro zvláštní žírovou banku

mst. bankou Vid.) jakožto ústav poskytující státu úvr, pozdji však pro ústední pokladnu a úvrní ústav monarchie, t. zv. univer-

(spoj.

r.

1706

sální b a

s

nka

1 i

t

u,

a sice k zúrokování a splácení

42

státních dluh. Camerale spravovala pak dvorská komora, bancale však ministerská bankovní deputac

v

Od doby Marie Terezie nastaly organisaci finanní správy etné .

zmny.

Camerale bylo jednou spojeno se správou politickou, jindy zase od ní oddleno, a také bancale mívalo nkdy svj vlastní úad, kdežto jindy spojováno camerale i se správou politickou. A pi

tom

centralisovalo se jednou jen

spojovány jen

záležitosti

jindy zase bželo o

monarchii,

úad

ítajíc v to

i

poloviat,

zemí eských

a rakouských,

centralisující

zem

totiž

uherské.

pro celou

Tak na p.

1749 spojeno camerale zemí eských a rakouských zv. directorium in publicis et cameralibus. v Dvorská komora pi tom nepominula, ale psobnost

r.

úad

její

vztahovala se jen na aulicum a nkteré agendy

uherské; jinak vedeny byly finance uherské komorou

uherskou, jež nazvána byla r. 1748 také dvorskou. Bancale spravováno bylo min. bankovní deputací.

spravovány byly veškeré finance esko-rakouské (od r. 1782) esko-rakouskou dvorskou kanceláí a finance uherské a sedmihradské Úetnictví dv. kanceláí uhersko-sedmihradskou. vedeno však bylo po centralisticku pro celou monarchii, a sice dv. úetní komorou, zízenou r. 1782, pezvanou r. 1792 státní útárnou, a r. 1805 gene-

Za

cis.

Josefa

II.

úetním direktoriem. Od r. 1802 finance oddleny trvale od správy; zízena byla pro né dvorská komora a bankovní deputace", úad narálním

,,

z\'aný po reorganisaci

komorou.

Hvl to

r.

1816 všeobecnou dvorskou

opt úad

centralisující pro celou

monarchii.

Také pro své zempanské vojenství zídil Ferdi-

nand

zvláštní

I.

centralistick3>

orgán

pro

celou

dvorská rada vojen-

Byla to

monarchii.

1556 jako stálý denn se scházející sbor o 5 lenech, z nichž jeden pedsedal a panovníkovi referoval. Do psobnosti tohoto poradného orgánu panovníkova náleželo: verbování,

ská, organisovaná teprve

mustrování

výzbroj, vojska,

pée

Pozdji i

b3-ly

a

zásobování

a

žoldnéského

o zbrojnice, pevnosti a jejich posádky.

pedmtem

vojenské hranice,

vznikaly

r.

plného

jež

psobnosti dv. Ferdinanda

za

rozvoje

došly

až

rady

voj. I.

teprve

za

Marie

Dodávaly panovníkm nejlacinjší vojsko.

Terezie.

Hraniái

byli totiž vojensky organisovaní sedláci, kteí dostávali od státu vojenským lénem pdu dobytou na Turcích a za její užívání byli povinni konati vojenskou službu. Zaujímali stední místo mezi zemskou hotovostí a vojskem žoldnéským. Akoli byli ureni k obran hranic, užívali jich panovníci asto i mimo zemi. Jest známo, že za napoleonských válek bojovali hraniái i v cizin. Dvorské vojenské rad ve Vídni hned nepodléhali. Byla r. 1578 zízena ve Št. Hradci arcikníž. Karlem

zvláštní

prvé jichž

dv

dv.

rada a

jí

podízeny byly

poet pozdji

zrušena byla její

.vojenská

vojenské hranice, vindická a chorvatská,

r.

vzrostl. Teprve za Josefa L 1705 hradecká dv. voj. rada a místo

zaujala pouhá Kriegsstelle, podízená dv.

rad

'

voj.

ve Vídni.

Akoli

orgánem zízeným pro celou monarchii, týkala se psobnost její po dosti dlíjuhcm dobu hlavn jen Uher, ponvadž jen tam vedeny byly stálé války s Turky. V zemích eských nabyla vtšího významu teprve za války dv.

voj.

rada

byla

44

ticetileté.

V dob

také agenda na personalie

už

vzrostla

té

Vztahovala vojska a na otázky operaní dv. voj. rady.

se také

Zemská

(strategické).

hotovost stavovská jakožto vojsko neodborné, ne-

jednotn vyzbrojené a ošacené pozbyla zatím významu, a dualismus ve vojenství asem tedy odpadl

práv i

tak

jako

omezoval,

se

Soubžn

ve financích.

s

úpln

až

tím

rostla

pestal

dležitost

základ reces eských a rakouských zemí rukou hospodáskou správu vojenskr.u, Stát pevzal ,na

dv. vojenské rady.

(berních smluv) se stavy

do vlastních již vykonávalo vojenské generální komisaství intendantura).

Když

vojsko

se

padlo

dívjší verbování, a místo

odvod

(rekrut^h-ka)

totiž repartice

,

k jejímuž usnadnní proveden vatelstva,

sloužící

základ

za

odvodní okresy (1773)byl odvod vrchnostmi.

(voj.

stálým, od-

stalo

nho rekrut

za\eden (1753),

1770 soup"S obyrozdlení zí mí na

r.

V

mezích repartice konán Kdo byl odveden sloužiti

musil doživotn. R. 1753 rozdlena byla dv. voj. rada na 3 departementy: i pro militare publicopoliticum, 2. pro iudiciale (již v XVII. stel. objevují se poátky auditoriátu), 3. pro oeconomicum in commissariaticis.

R.

1802

rozšíena

b' la

branná

povinnost, ale pestala už býti doživolní (kapitula-

—

801 -1807 cemi omezena jen na adu let). V epartement tvoila dv. voj. rada jeden ze tí Šéfem jejím státního a konferenního ministerstv 1812 nov zízený mm^i^r vojenství. byl v 1. 1801 Od r. 1807 zaujala však dv. voj. rada dívjší své samostatné místo a podržela je až do r. 1848, kdy ]

•

—

zízeno min. války. Trialistická monarchie habsburská

má

tedy od

45

samého svého

poátku ti spolené orgány pro

správy. Jsou to orgány zízené po absolutisticku, neústavn. S poátku kr3^jí se osobou panovníkovou a na venek nevystupují. Cím dále tím více však roste jejich váha a také psobnost. asem vznikají z nich ministerstva samostatn rozhodující v uritých záležitostech celé monarchie. Unie personální mní se tedy v unii reální nejen v oboru práva trnního, nýbrž v oboru néktervch obor e.\ckuti\'v. jisté

záležitosti

i

III.

spolenými orgány, zízenými pro

monnechtl

celou

v oboru panovníkových prerogativ, Ferdinand I. spokojiti. Podle jeho plán mla unie mezi temi státy miocnáství zasahovati i do oboru pravomoci stav, do stavovské ústavy. Pro celou monarchii mly vzniknouti i spolené parlamenty, a sice pro pohodlí panovníkovo. archii

se

Snmovnictví v jednotlivých státech bylo decentralisováno

jako

vbec

celá

organisace

stavovská.

Ani ve stát eském ani v Uherském nevyvinul se pravidelný ústední parlament, na nmž by se byly projednávaly záležitosti celému státu spolené. V oboru stavovské ústavy takových spolených Stavové každé zem záležitostí skoro ani nebylo. tvoili zvláštní zemskou korporaci, a o stavy druhých zemí se nestarali, nemajíce s nimi spolených zájm. Jediným takoka pojítkem mezi jednotlivými zemmi byl král a ovšem i jeho instituce. Král byl tedy jediným pirozeným jednotitelem celého složitého státu, skládajícího se z nkolika autonomních zemí. Ml-li kdo na tom zájem, aby povstaly pro všechny korunní zem spolené snmy, byl to jen král. A skuten vznikly ve stát eském a svolá-

47

vány byly od XIV.

v delších nepravidelných jež jednal}- v záležitostech celé korun spolených. Bývalý to záležitosti týkající se astji spíše panovníka než stav, zejména trnního práva, nkdy však i stavu samých. Ponvadž však takové spolené záležitosti objevovaly se jen zídka, staly se generální snmy eské obdobích

stol.

zv. generální

t.

institucí nepravidelnou,

snmy,

výjimenou.

Mly mimo

to

ješt jinou vadu. Zastupitelstva jednotlivých zemí na generální snmy vysílaná nemívala plné moci k definitivnímu usnášení a bývala pítomna jen tím úelem, aby na domácím sném podala zprávu o jednání snmu generálního. Poslední slovo míval snm každé jednotlivé zem, a proto svolání generálního snmu neznamenalo ješt, že vc s urychlením bude projednána. Podobné kongresy konány byly již za Maxmiliza

ána I. v zemích rakouských, tam vsak s lepším \ýsledkem. Naproti tomu v zemích koruny Uherské

spolené snmy pro celou korunu ped dobou habsburskou nevyvinuly. Usiloval sice o jich zaVladislav Jagaj lovec, \'edení Matj Korvín a po íúe marn. Chorvaté nedali se pohnouti, aby chodili na snmy do Uher. se

nm

eských

Instituce

generálních

snmu

a rakous-

kých kongresu mla se podle plán Ferdinandových Hlavní záležitostí, rozšíiti na celou monarchii. pro

nž snmy

lování daní.

nebylo

lze

svolával, bylo Ferdinandovi postuBeze zvláštního povolení snmoNního

dan

vybírati.

Chtl-li obdržeti peníze,

panovník musil se obrátiti se zvláštní žádostí ke každému jednotlivému snmu. V zemích koruny eské bylo tedy teba svolati snmy ve \-šech tyech

(

zemích, a

podobn

bylo

tomu

i

v ostatní monarchii.

1 když sám na snmy nejezdil a posílal místo sebe komisae, Ferdinand musil velmi dlouho ekati, než stavové všech zemí vyhovli jeho žádosti. Chtl tedy zakladatel monarchie toto zdlouhavé a tžkopádné jednání snmovní zkrátiti a ulehiti a uinil nkolik pokus se spolenými snmy pro celou po pádu Bumonarchii. Avšak pouze jednou podailo se mu na kongresu v Praze v 1. 1541 dína až 1542 dosíci povolení pomoci proti Turkm, a tu

—

—

jen za

zem

eské a dolnorakouské,

nikoli za

Uhry

a Tyrolsko.

Vidouce nezdar snah o spolený parlament, náFerdinandovi pokusy podobné již ani

stupcové

neopakovali.

Myšlenka spolených snmii objevila se na po. XVII. stol. znova, tentokráte však nikoli na stran dynastie, nýbrž na stran stav. Stavové uherští, rakouští a moravští uzaveli

Matje Habsburského ženských

Habsb.

a

r.

1608 za úastenství

konfederaci na obranu nábo-

politických

O podobnou

svobod

proti

Rudolfovi

konfederaci jednalo se mezi

rzných zemí pak ješt nkolikráte, a došlo jmenovit v 1. 1619 1620 ke spoleným sjezdm a spolkm protestantských stav proti Ferdinandovi II. Ponvadž sjezdy a konfederace tyto mly

stavy

—

povahu revoluní, dán byl jimi odstrašující píklad toho, ím by se mohlo státi spolené snmovnictví, kdyby stavové celé monarchie se byli proti dynastii spolovali. Myšlenka spolených parlament byla tedy nadobro pochována a neobjevila se už ani za Karla VI., kdy bželo o pijetí pragmatické sankce od stav všech zemí monarchie, a kdy tedy

49

byla vhodná píležitost snmování. Panovník

svolati stavy ke

spolenému

tehdy radji cestu dosavadní a pedložil pragmatickou sankci každému jednotlivému zemskému snmu.

Na dosavadní

volil

centralisaci

v oboru zahraniných,

nemlo se však v tchto oborech exekutivy, kde bželo pouze o spolené záležitosti všech zemí monarchie anebo lépe eeno o záležitosti spoleného panovníka všech stát monarchie, lákaly panovníky a mly je k tomu, aby také i nfinanních a vojenských

Úspchy,

pestati.

záležitostí

jichž dosaženo

t e r n i správa a soudnictví všech zemí vedeny byly zpsobem jednotným. Dosud centralisace nepekroila míru nezbytnosti. Poteba praktického života sama zpsobila, že spolený panovník tí stát nemohl záležitosti zahranin, finanní a vojenské každého jednotlivého státu vésti oddlen, a že tedy zídil v eených oborech ti centra-

lisaní orgány. Naproti l)a

nebylo ani

tomu nebylo

dobe možno

nijak nezbytno,

a nebylo ani vhodno,

aby centralisace zasahovala i do vnitní správy \šech zemí, jakož i do jejich soudnictví. V každém stát a jeho zemích vyvinuly se jiné úady a soudy a také jiné právo. Organisace a kompetence tchto úad a soud zakládaly se na domácích ústavách, a správu

eeno,

i

soudnictví vykonávati

jen domácí lidé,

mohli,

jak

již

domácích právních a pomr. Dokud zemské ústavy spojených zemí trvaly a jich trvání zajišováno bylo v zemích eských a uherských korunovacími písahami a reversy (inaugur. diplomy), dotud centralizace \oljoru vnitní správy a soudnictví byla vbec

ád

\'ylouena.

—

znalí

50

Nedá

ovšem

se

popírati,

že centralisací vnitní

správy a soudnictví jednotlivých zemí byly by se

pomry

zjednodušily, a vláda

panovníkovi by se

b3'la usnadnila,

zvláštnosti jednotlivých zemí byly

a

moc stav byla by

zmenšena. vací

své

spolenému

ale státoprávní

by tím pestaly,

potlaena,

aspo znan

Proto nalézali panovníci proti sjednocoinnosti ve stavech

pímý odpor.

velikou

nechu, ba

Docházelo tedy v mocnáství k ústav-

zápasm

ním

ne-li

monarchie

stavy. Ponvadž

mezi panovníkem

a

nepodailo pímti stavy jednotlivých stát po dobrém k souinnosti pi budování jednotného mocnáství, mlo se jednoty docíliti proti vli stav. Jednotliví panovníci pracují o omezení výsad a práv stavovských a projevují snahy absolutistické, V zemích koruny Uherské se snahy tyto tíští o etné pekážky, právní i faktické, zejména o právo branného odporu, o trnní právo dynastií mén píznivé, o komitátní samosprávu, o turecké nebezpeí atd. Samotné právo branného odporu bylo velikou garancií uherské ústavy. Stailo, aby král nepohodlný sob úad palatina, spojujícího ve svých rukou nejvyšší moc politickou, soudní a vojenskou, po delší dobu neobsadil, anebo aby rušil politické a náboženské svobody stavm zaruené, a šlechta mohla se chopiti zbran, aby na králi vynutila plnní ústavy. Pehmaty, jichž se dopouštly centralistické orgány dvorské naproti uherské ústav a zejména neobsazování úadu palatinova, vedly k nespokojenosti stav uherských za Maxmiliána II. a zvlášt Rudolfa II. Za Rudolfa došlo k p r \- n u c ulierské pod Bokajem, jejíž výsledkem r e v o se dynastii

í

1

i

51

bylo uzavení míru Vídeského z

r.

1606.

Prote-

stantm v Uhrách zaruena Nové

boda.

byla náboženská svoporušování ústavních svobod, jednak

da1ším k druhé pod Betlenem, jež se skonila mírem Mikulovskvm z r. 1621, a ke tetí pod Rákóczym, zakonené r. 1645 mírem Lineckým. Po oboukrát vynutili si

politických, jednak náboženských, vedlo k

revolucím

sta\'u uherských, a to

stavové uznání nejen politických, nýbrž i náboženských svobod. Za Leopolda I. vyvolalo nešetení ústavy nejprve spiknutí Vesselényiovské, a když

pak zrušen r. 167J palatinát a když protestante znova byli pronásledo\'áni, V3^pukla nová, tvrtá již revoluce pod Tokolym. R. 1687 nuceni byli stavové uherští vzdáti se práva branného odporu a také praeelekce. Vypadly jim z rukou dv mocné zbran proti rušení zemských svobod. Ale pece jim ze staré ústavy zbyly ješt jiné

stedky, jimiž b}^!

i

ji

dovedh

i

úinné

nadále uhájiti.

pro-

Králové

potom povinni pi nastupování na trn po-

tvrzovati starobylá zemská privilegia, a stát Uher-

ský nepozbyl tedy dosavadní povahy duahstické,

A konen mli

monarchicko-stavovské.

uherští v záloze prostedek nejúinnjší.

ddiný

stavové

Trn

byl

Stavové mli právo svobodn voliti si panovníka, když by poslední král ml jen dcery. Mohlo se oekávati, že snad se vzdají práva svobodné volby panovníka, dostane-li se jim za to cenné náhrady. A to se skuten stalo pijetím pragmatické sankce. Sta\-f)vé zemí eských i uherských pijali tento jednotný zákon o trnní pojen pro mužské.

sloupnosti.

snmu

Ale

jaký

ulierského a

jest

snmu

rozdíl

eského!

mezi usnesením Kdežto stavo\é

52

eští, nejsouce

vdomi dosahu nového

si

zákona,

domnní, že se shoduje úpln s dosavadním trnním právem, formulovali stavové uherští svj text prag-

pijali pragmatickou sankci v

matické

sankce

smlouvu,

jako

ob

váže

jež

tak že uherská pragm. sankce má zcela jinou povahu než pragm. sankce naše. Za to, že strany,

stavové uherští pijali ženskou posloupnost, zaru-

ena

jim byla zák. i.

3.

z

1723 neporušitelnost

r.

práv a svobod zemských, a král se zavázal, že nebude vládnouti v Uhrách podobným zpsobem jako v jiných zemích. Cstavní práva byla stavm uherským uznána i po pragmatické sankci. Stalo se to za

Marie Terezie

za Leopolda

II. (zák.

kdy vládou uznáno, toliko

(zákl. i. 8. a 11. z

i. 10. z že

r.

dan

vojsko

moment

povoluje

právních padaly na váhu

tené pomry. Uhrm Pedevším

panství

v

i

prospívalo jim velice

Uhrách.

i

s

k u-

pracovaly do rukou

nkteré píznivé okolnosti a dokonce

štstí.

1825,

r.

snm.

Vedle

i

a

1741),

r.

1791) a pak

Zem

uherské

neobyejné'

turecké byly,

jak

známo, od r. 1541 skoro po pul druhého století rozdleny na ti ásti. Jedna ást náležela Habsburkm, druhá Turkm, tetí knížatm sedmihradským. V ústavních bojích s dynastií Uhi stále poítali na pomoc tureckou bud pímou nebo nepímou. Ale ješt více se opírali o ústavní

volební

knížectví

které bylo vlastn jen

Sedmihradské,

pokraováním pedhabsbur-

ského ústavního království Uherského a mlo silný nátr madarský, emuž nebylo u království Uherského ani ped r. 1326 ani pozdji. Byla to vlastn

53

Šlechtická s

republika,

titulem knížete,

v jejímž ele

podobn

jako

stál

president

tomu bylo v Be-

nátkách. Panovníkem stal se jen ten, kdo pistoupil

na pedložené mu od stav volební podmínky O vládu dlila se s knížetem zemská rada, bez níž nesml kníže uiniti žádného dležitjšího kroku. Stavové sedmihradští požívali nejen velkých svobod politických, nýbrž i svobody náboženské. Vedle ímského katolictví uznána tam byla ješt ti jiná vyznání: augšpurské, helvetské a unitáské ili Ale

antitrinitáské.

ani

ostatní

V3'znání,

jež

se

nepoítala k tmto tyem ,,recipovaným", nebyla pronásledována, nýbrž prohlášena za trpná (tolerovaná). Jest pochopitelno, že stavové uherští, nalézající

pod žezlem habsburským, snažili se dosíci pro sebe podobných svobod, a když to nešlo cestou mírnou, podnikali optovné revoluce. Docházeli pi nich podpory u knížat sedmihradských, kteí zpravidla stáli v ele všech takových podniku, se

spoléhajíce na to, že ve spojení

uherskou šlechtou podaí se jim nabýti i království Uherského. S druhé strany zase uherští králové, vidouce v knížatecli sedmihradských nebezpené konkurent^^ poínali si stavm uherským mnohem opatrnji než stavm jiných svých zemí. Cstava sedmihradská psobila nepímo na ústavu uherskou. Nebylo radno dát cítit Uhrm, že pravou jejicli vlastí není království Uherské, nýbrž knížectví Sedmihradské. To dobe vdli Habsburští králové stavové uherští. U dynastie mírnily se tím choutky s

vi vi

i

i

absolutistické,

u

stav

jxik

jevilo se

znané

sebe-

vdomí, a lehko jim bylo spoléhati na podporu Sbírka pednáípk a rorprav.

VI.

i.

2.

I

54

ze Sedmihradska. revoluce,

se

byli

V nejhorším pípad, jisti,

nevydaila-li

v sousedním knížectví

že

dojdou bezpeného útoišt. Velice prospíval

stavm uherským i znaný

rozsah

monarchie Habsburské. Boj o zrušení stavovských práv a výsad panovníci musili podniknouti proti stavm všech svých zemí. Ale nemohlo se to státi

souasn

najednou.

Na

tolika

frontách

vítziti

zvlášt když krom toho stále hrozilo turecké nebezpeí. Bylo pirozeno, že boj se stavy omezovaU jen na jednotlivé své državy, zejména na ty, kde mli nadji na píznivý výsledek. Když tedy od samého poátku XVII. stol. ím dále tím více se bhžil konflikt katolického panovníka s protestantskými stavy, d3mastie zahájila boj jen na jedné front. Omezila se jen na válku se stavy západních svých držav, a Uhersko zstalo stranou. Nestalo se jen náhodou, že sotva uplynul jeden rok od bitvy Blohorské, uzaven byl dne 31. pros. 1621 se sedmihradským knížetem Betlenem mír v Mikulov, kterým Ferdinand II., vítz nad stavy eskými, zaruil Uhrm nejen politickou, nýbrž i náboženskou svobodu.

nemohli,

Uhrm ješt jiné faktické okolzejména píznivá pozemí koruny sv. Štpána, vtší komplex

Podobn pály nosti,

loha

zempisná

žádné územní ztráty, dále to, uherské nebyly v nijakém spojení s íší ímsk o-n m e c k o u, nýbrž

zemí, Že

zem

zemmi rakouskými

naopak ve spojení se a eskými, a konen

uherská nebyla

i

okolnost, že

tak jako

a zbavena svého majetku.

eská

šlechta

zniena

55

Uhrách nezstalo bez pokus v absolutistických. Vidíme to zvlášt za Leopolda I., který optovn hledl uherské stavy pimti ke svolení, aby ústava uherská byla pozmnna ve marn. Josef II. vzkísil smyslu absolutistickém, znova myšlenku absolutismu a také ji provádl. Rovnž tak František I. nevzdával se v Uhrách pokusv absolutistických. Ale u každého ze jmenovaných panovník byl to jen absolutismus faktický,

Ovšem

ani

v

a

který zase pominul. Naproti tomu v zemích rakouských a v

protiústavní,

eské nestavly

se

panovníkm v

do cesty pekážky tak veliké. od založení monarchie, a panovník se zdaily aspo v a eských. Moc stav eských století

zlomena, a v

1.

Neuplynulo ani celé absolutistické snahy zemích rakouských byla

1620 násilné

r.

1627 a 1628 oktroj ována byla

echám

hlavním zemím,

ská zízení,

a

v

stavy

úpln

absolutismu. Dívjší

dvoj panství bylo ve stát

Moc

obma

nová zem-

Morav,

která staré zemské

pozmnila na prospch odstranno.

korun

bojích se stavy

eském takoka úpln

státní nebyla už

krále a stavy, nýbrž král sám si ponechána byla pouze nkterá

ji

rozdlena mezi

pisvojil.

Stavm

dívjších práv, nadobro starou dualistickou ústavu. Nicmén zbytky z dívjšího dualismu byly spíše jen stavovskými formami než tak

že

ním

absolutismus

jiným.

ze

nevyvrátil

^

Zmny

zavedené obnovenými zízeními zemskými týkaly se však jen vnitního státního práva eského, totiž pomru krále ke stavm, nikoli tedy práva vnjšího, eského státu (representovaného stavy) na venek. i nadále nejen králem, nýbrž

pomr

i

36

V

této

píin

nejmenší

Proto zstala koruna

1628

resp.

1627,

r.

nezavedla obnovená zízení zemská

zmny.

nejen

naproti

eská

cizin,

i

po

nýbrž-

naproti ostatním dvma státm mocnáství íší úpln samostatnou. Rok 1627 neml tedy znamenati i

ve vývoji centralisace a sjednocování mocnáství žádné rozhraní. Spolený panovník rakousko-eskouherský nevládl v zemích koruny eské v jiné státoprávní

než

vlastnosti

jako

eský

král,

by

nyní stavy už neomezený.

A skuten

nerozšíila se centralisace

mocnáství

1627 na nové obory. I po r. 1627 existovaly všechny pro ti státy mocnáství spolené úady

po

r.

jen v oboru

vcí zahraniných, finanních a

ských. Jinak

soudnictví

—

—

vojen-

v oboru vnitní správy a spravován byl každý stát úpln totiž

samostatn. V té píin nebylo tedy nijakého rozdílu mezi zemmi uherskými, jež podržely svou starou monarchicko-stavovskou ústavu, a mezi zemmi esk3>mi i rakouskými, v nichž panovník \dádl sice absolutn, ale pece jen v rozliných státoprávních vlastnostech a prostednictvím zvláštních úad, v eské korun jako eský král s eskými úady, v zemích rakouských jako arcikníže rakouský s

úady

rakouskými.

Marie Terezie prvá poala sáhati na

vnjší

státní právo eské,

na pomr zemí koruny eské k ostatním zemím svého mocnáství. R. 1749 zrušila eskou dvorskou kancelá, jakési složité ministerstvo eské a zárove i nejv. soud nad eskými zemmi, a podobn zrušila i dvorskou kancelá rakouskou, a místo nich zídila dva nové, spolené

úady

pro

zem

eské

i

rakouské, jeden pro záleží-

57

tosti

vnitní správy, druhý pro vci soudní.

Onen

directorium in publicis et cameralibus, tento pak nejvyšší justiní úad. Zmínné nejvyšší esko-rakouské naz3h^al se

úady

v dobách pozdjších nkolikráte pi spojení nejvyšší sprá\^ a nejvyššího soudnictví státu eského i Rakouského již zstalo, kdežto zem Uherské podržely ve vnitní správ i v soudnict\á svou dívjší samostatnost. Od r. 1749 pozorujeme tedy v mocnáství Habsbursko-Lotrinském hotový správní dualismus. Dvoustoleté snahy dynastie, aby ze tí rozliných státu mocnáství povstal nkdy stát jediný, nezdaily se sice úpln, ale aspo dva státy byly uvedeny v užší spojení. Že pi tom špatn byly

sice

reformovány,

ale

pochodilo eské státní právo,

pokud

se

týe 1628 odato

je

patrno.

bylo

Již

1627,

r.

eským stavm

spolurozhodování v nejetnjších a nejdležitjších státních záležitostech,

ale

nejvyšší

úady

správní

úad

a soudní, by mly od té doby povahu panských, byly pece jen úady eskými.

nemá koruna eská svých úadu, nýbrž jen rakouskými. Byl to

nejvyšších

mmi

Od

zem-

r.

1749

oddlených úady spolené se ze-

zvláštních,

prvý

veliký

prlom eský

do zevnjšího eského státního práva. i nadále v zemích eských na základ eského státního práva a v nižších instancích užíval výhradn královských eských úad, ale v nejvyšší Král

vládl sice

instanci rozhíjdmali v

ník eského

krále

i

eských vcech

vedle

úed-

úedníci rakouského arcivévody.

Nejen že tím rušeno bylo pravidlo staré eské ústavy, že úedníky mohou býti v eské korun jen eští Šlechtici s deskovým majetkem, ale skrze spolené

58

esko-rakouské šíila se k nám nmina, jež byla sice v obnoveném zízení zemském pipuštna za jazyk s eským rovnoprávný, ale nebezpenou stala se nám teprve od druhé pol. X-VIII. stol., od zavedení správní centralisace esko-rakouské, kdy zem eské a rakouské nazývány jsou už také

Úady

,,

nmeckými" zemmi ddinými, eského už

státu

jako by zvláštního

ani nebylo.

Správní a soudní centralisace zemí esko-rakous-

kých mla pak další následek. Oba státy mly sice spolené ministerstvo spojenou esko-rakouskou kancelá, dv. jak bylo pozdji po reform directorium in publicis pojmenováno a také spolený nejv. soudní dvr, ale ve stát eském platilo jiné právo než v zemích rakouských. Úadování obou

—

—

nejvyšších instancí nebylo tedy nijak snadné, dušily, a

rakouské za Marie

brnnská

mise,

i

vznikla

píin pomry se zjednoaby zavedeny byly pro zem eské raspolené zákony. A skuten již Terezie zízeny byly dv kompilaní ko-

myšlenka, aby

i

v

této

i

a

vídeská; výsledkem

jejich práce

1766 osnova obanského zákoníka, zv. Codex Theresianus. Za cis. Josefa II. vyhlášen pak r. 1783 patent o právu manželském, r. 1786 zákon o pobyla

r.

ddické a dne i. list. 1786 prvý díl obanského zákona Josefínského o právu osob. Po nových pracích zákonodárných došlo konen k vydání obecného zákonníka obanského z i. ervna 1811, sloupnosti

kterým zavedeno všeobecné státní obanství pra píslušníky všech zemí eských a rakouských, nehledíc ke dívjším rozdílm stavovským. Dosavadní

indigenáty

nepozbyly tím arci významu Pro zem eské a ra-

v oboru práva veejného.

.59

kouské byl dále vydán obecný soudní ád z i. kvtna Koncem r. 1768 vydán Tereziánský rád 1781. hrdelní (Const. Crim. Ther.), obsahující nejen trestní ízení, nýbrž

i

hmotné

trestní právo.

Za Josefa

II.

nahrazen byl dvma zákonníky jinými. R. 1803 došlo k novému trest, zákonníku pro všechny zem neuherské. Zkrátka novjší kodifikace týkají se už zemí eských i rakouských.

Za

pak nové období osvíceného, projevu-

Marie Terezie zaíná

absolutismu,

zv.

t.

zvlášt za Josefa II. Absolutní stát zapéí nové státní úkoly, o nž se dívjší stát nestaral. Jsou to zejména úkoly humaZárove s tím peuje osvícený nitní a kulturní. absolutismus o všechny tídy obyvatelstva, zvlášt o tídy nižší, které dosud byly ignorovány. Hledí Odpolepšiti jmenovit postavení selského lidu.

jícího se

hrnuje svou

poslední zbytky státního dualismu, a to nejen ve správních strauje dále skoro

úadech

a

nýbrž

soudech,

Dosud

poddanství.

byli

i

ve

co

se

stát

poddaní, jedni pímí, duchovenstvo,

šané

král.

mst

a

sedláci,

týe

státního

vlastn šlechtici,

dvojí

m-

usazení na korunních

a komorních statcích, druzí nepímí, sedláci, kteí mli nad sebou dvojí vrchnost, jako pímou pozem-

kového pána, jako nepímou panovníka. Dvojí toto státní poddanství mlo nyní pestati. Sedlák stejn jako šlechtic ml býti pímým státním poddaným. S rušením nejdíve ve s

organisací

zbytk

stavovské

ústavy poalo se

správ

politické. Souasné spolených centrálních orgán pro

správu a scnidnictví zemí

eských

a

rakouských

6o

zrušena byla a

úady

v zemích stavovská místodržitelstva

jim podobné a místo nich zavedeny nové

(zempanské) úady, representace a komory, pejmenované pozdji na gubernia. Také krajské úady byly již za Marie Terezie v Cechách byrokratické

postátnny (na Morav stalo se to již za Ferdinanda II.). Nebyli již zizováni v krajích dva krajští hejtmani, pán a rytí, nýbrž jen jeden hejtman, který nemusil býti ani píslušníkem privilegovaných stav. Byl to nyní úedník ryze zempanský, panovníkem dosazovaný a placený. Po vzoru zemí eských byli pak hejtmani zízeni v ostatních zemích neuherských. i

O nco

udržely

déle

instance

se

dosavadní

s

zemské soudní stavovskou

organisací.

i na jich zrušení došlo za Josefa II. Starý stavovský zemský soud a podobné stavovské soudy, jako na p. v echách soud komorní a soud dvorský, byly zrušeny, a místo nich zízen jeden všeobecný soud zemský jakožto stálý soud zempanský (soudy stavovské zasedaly jen nkolikrát do roka), a to

Ale

jako první instance privilegovaných

Nad soudy zemskými zízeny

stav

jakožto

a osob.

odvolací

instance soudy apelaní, podízené nejv. justinímu

úadu. Josef II. byl by rád také postátnil soudy mstské a patrimoniální. Ponvadž mu to však nebylo možno pro nedostatek státních prostedk, spokojil se

aspo

regulací

statnou jurisdikcí

(r.

dominikálního

1788).

(r.

magistrát mst se samoa úpravou soudnictví

1785)

Msta

musila Ustanoviti

vykonáváni soudnictví aspo zkoušeného placeného syndika, po pípad i nkolik zkoušených yjlacených radních. Vrchnosti pak musily dosazovati k

6i

zkoušené justiciáe anebo pikazovati spory svých

poddaných kvahfikovaným magistrátm. Tak se vyvinula po \'íce než dvoustoletém trváni monarchie státní byrokracie nejen v centrahsanich úadech zízených pro celou monarchii, nýbrž i v nejvyšší správ a nejv. soudnictví zemí

eských a rakouských a vedle toho i

i

ve správních

soudních instancích zemských, jakož

i

v krajské

správ týchž dvou stát. Pouze msta zachovala

si

malý zbytek autonomie ve svých magistrátech, ovšem pod písnou kontrolou státu, ale i toho pozbyla na poátku stol. XIX. Vrchnosti mly sice své justiciáe, ale to byli vlastn úedníci vydržovaní za stát, kteí musili mít také kvalifikaci státem pedepsanou. Všech tchto zmn ušeteny byly zem uherské, kde zstala v platnosti stará stavovská ústava, rušená sice obas fakticky, ale pece jen zase brzo obnovovaná. Co vlastn tedy zbylo ze staré eské ústavy? Pedevším na monarchickém právu nic se nezmSpolený panovník rakousko-esko-uherský nilo. A'ládl \' zemích eských nadále jen jako král eský, by \- nejvyšších instancích správy a soudnict\í použíxal vedle

Pi nkterých k;ní

úedník eských

také rakouských.

státních aktech, jako na

inkolátu nebo

pi

udílení

eských

p. pi lén

udí-

vystii-

Ze staré ústavy eské zbylo také stavovské decentralisované snmovnictví. Snmy zemské klesly sice od dob Marie Terezie, kdy smlouvány se stavy decenální recesy, ímž odpadlo pravidelné postulování daní, a za Josefa II. xubec nebyly svolávány, ale za Leopolda II. obnown })0val jen jako král

eský.

í>2

dívjší stav z doby Marie Terezie. Také zemské výbory stavovské, zrušené Josefem II., po jeho smrti znova zavedeny. Stavovské zízení zachováno tedy aspo v oboru snmovnictví. PoHtický národ eský, eští stavové s eským inkolátem, nepestali existovati ani r 1811 vydáním ob. zákonníka obanského. Nebo spolené státní obanství eskorakouské, totiž státní obanství spolené písluš-

níkm

všech neuherských zemí monarchie, týkalo pouze práva soukromého, a nikoli práva ústavního. Stát eský nezanikl tedy ani po vyhené sprá^-ní a soudní centralisaci esko-rakouské a po se

zavedení spoleného zákonodárství.

Pece však období ve

stal se

státním

panovník František

rok 1804 východiskem nového vSpolený vývoji mocnáství. pijal tehdy titul

I.

ddi-

ného císae rakouského.

Titulem tímto nesmoval k tomu, aby ze tí dosavadních stát povstal stát jednotný. Praví se v pat. z 11. srpna království, knížectví a provincie ,, veškerá nadále zachovati své dosavadní tituly, ústavy,

1804, že

mají

i

výsady a pomry". Bželo jen o to, aby panovník monarchie Habsbursko-Lotrinské v mezinárodních stycích nestál co do titulu za císaem ruským a francouzským, tehdy titul císae pijavším. Byl to tedy

jen

titul

dynastie,

nikoli

územní.

Titulem

dvodu, že r. 1804 existovala ješt íše ímskonmecká, jejíž pouhou souástí byly zem rakouské. A v císaství ímskoúzemním nemohl

nmeckcm

býti

nemohlo

císaství Rakouské.

íše

Rímskonmccké

již z

pece

toho

existovati

je

t

druhé

Nicmén r.

po formálním zrušení 1806 poala dynastie i její

centralistické orgány vyv()Zt)vati z

eeného

titulu

03

dsledky,

jež

pvodn

zamýšleny nebyly.

zempanským naízeno užívati

cis.

by mocná

Úadm král."

a absolutismu pak vyvíjel všude i v zemích es-

V dob

znaku.

se názor, jako

nazývati se

—

„cis.

—

kých, ba i v uherských vládl z moci císaské, jako by tedy krále eského a uherského ani nebylo. Rozumí se, že to byl názor nesprávný, nejen pokud bželo o Uhersko, jež podrželo svou starou monarchicko-stavovskou ústavu, nýbrž i co do

koruny eské. U nás ml však takový názor píznivou pdu, ponvadž panovník vládl tu absolutn práv tak jako v zemích rakouských. Pes to však byl i po r. 1806 (po zániku íše ímskonm.) titul císae rak. pouze titulem kolektivním, kumulativním^ naznaujícím, že bží o panovníka nkoUka zvláštních stát. Dstojenství císaské týkalo se stejn krále uherského jako eského. Že tu nenastala absorpce jednotlivých státních mocí v jedné moci císaské, jež by byla všechny dívjší státní moci pohltila, uznáno bylo zejména r. 1836, když se Ferdinand V. dal korunovati za krále eského. Tím mén mohlo císaství znamenati jedinou státní moc nade všemi zemmi monarchie vzhledem k Uhersku. Mocnáství zstalo tedy i po r. 1806 soustátím zvláštní povahy. tistaleté snahy dynastie, aby ze tí rznorodých státních celk povstala íše jediná, se sice nezdaily, ale z mocnáství pvodn

Tém

trojdílného vzniklo

aspo

dvojdílné (k

zemím

ital-

ským, jež r. 1806 byly ztraceny a pozdji zase znova získány, nehledíme). Na jedné stran stály ústavní (stavovsko-ústavní) zem uherské, na druhé stran neústavní zem eské a rakouské (s Halii a Bukovinou), administrativn a

soudn v

nejvyšší

64

instanci scentralisované a

od druhé pol. XVIII. stol. Této druhé skupin

také zákonodárn spojované.

zemí íkalo se sice nmecké zem ddiné, ale neliledíc ani k tomu, že to nebyl název zcela správný, nebyl to ani název úplný, ponvadž se v duchu stále dodávalo nm. dd. zem rakouské dynastie. Rakouskem se tato skupina nenazývala a správn nazývati také nemohla. Byla to administrativní a justiní unie mezi státem eským a rakouským dualistické s pibylou HaHí a Bukovinou. skupiny zemí, ústavní Uhersko a neústavní zem mimouherské, byly pak spojeny v reální unii, týkající se vedle práva trnního nkterých obor správy (vcí zahraniných, vojenských a finan-

Ob

ních).

IV.

v

dosavadních v^^kladech vylíili jsme

strun

státoprávní vývoj monarchie Habsbursko-Lotrinské až do pol. o

dob

tém emi,

XIX. stol. Teba nám promluviti nové. Ta poíná se r. 1848, kdy

také celá

Evropa zachvácena byla revoluními bouzpsobeny byly únorovými událostmi ve

jež

Francii.

Až do tyicátých let XIX. stol. nic nenasvdovalo tomu, že by v mocnáství našem ml nastati

njaký

Rakousko,

tehdy poala nazývati monarchie, náleželo k nejzpátepo absonjším státm Evropy. Vládlo se v lutisticku pomocí vojska, byrokracie a katolického duchovenstva. Známky toho, že by došlo nkdy k životu ústavnímu, neukazovaly se ani na stran ústavní

obrat.

jak

se

nm

Vláda tak si obhbila policejní absolutismus, že nejen nikdy nemínila se ho vzdáti, nýbrž na základe zásady legitimity, pijaté od mocná uzavevších svatou alianci, vytkla si za úkol jak doma tak i v cizin, zvlášt v Nmecku a Itahi hájiti dosavadní absolutistický režim. Co pak se týe obyvatelstva, bylo duševn vlády ani v obyvatelstvu.

i

politicky

tak

ujameno,

že

nejevilo

se

v

nm

66

všeobecnjšího svobodného hnutí. Francouzská revoluce r. 1848 otásla však dosavadními pomry. Nespokojenost národ propukla i v Rakousku, Metternichovský policejní absolutismus musil likvido\'ati, a panovník, donucen jsa bouemi po celé monarchii, vstoupil na dráhu ústavnosti. Cis. manifestem z 15. bezna 1848 oznámeno, že v brzku bude svoláno íšské zastupitelstvo za úelem ,, konstituce vlasti". Díve však než tento slib splnn, vydána byla dne 25. dubna 1848 oktrojovaná

ústava

íšská,

t.

Pillersdorfova,

zv.

jež

po dualisticku vztahovala pouze na zem Rakouské a eské s Dalmácií a Halii (Uhrm byly sankcionovány ústavní zákony 11. dubna, a také král. Lombardsko-Benátské bylo vyato). Historická práva jednotlivých zemí byla touto ústavou ignorována. Zákonodárná psobnost piznána byla jen íšskému snmu o dvou komorách. Senát se

(snmovna

ádu

horní)

ítati 200

zletilí

princové

ml

podle dodateného volebního

len, z nichž tvrtinu tvoiti mli cis. domu a lenové doživotní

císaem jmenovaní, ostatních 150 (na 5

let)

mlo

být voleno

Snmovna

nejvtšími velkostatkái.

poslanecká mla míti 383 poslance, volené (na 5 let) podle zásady zastoupení zájm (ve dvou kuriích,

mstské

a

venkovské).

(prostednictvím

stavovská

(,,

Volby

volitel).

provinciální

mly

Zemská stavy")

býti

nepímé

zastupitelstva

mla

potrvati,

nezmní íšská ústava, avšak jen k hájení provinních zájm, bez moci zákonodárné. Revoltu-

pokud jící

je

Víde

nespokojila se ústavou oktroj ovanou a

vymohla, že svoláno bylo ústavodárné shromáždní, na nmž ústava Pillersdorfova mla bvti revidována.

í67

Ústavodárný

tém

snm

všeobecného

íšský vyšel (volilo

i

z

volebního prá\'a

dlnictvo).

Skládal se

komory a sešel se 22, ervence 1848 ve Ignoroval rovnž eské státní právo, ale Vídni. se strany eské neinny proti tomu námitky. jen z jedné

AkoU

tento prvý íšský

snm ml

dním konstitujícím, chtl se zabývati

býti shromážlegislací

vbec.

Vypracoval íšský zákon

o zrušení roboty a poddanského svazku, sankcionovaný dne 7. záí 1848. Rušily se tím poslední zbytky stedovkého feudaHsmu. Po nové íjnové revoluci bylo ústavodárné shromáždní peloženo z Vídn do Kromíže. Sotva se tam snm dne 22. listop. 1848 sešel, bylo mu krátce na to 2. pros. 1848 oznámeno, že se císa Ferdinand vzdává trnu ve prospch svého synovce Snm kromížský vypracoval Františka Josefa. svobodomyslnou, velmi demokratickou rychle dost

Krom

k o u, jež byla sice dost centralistická, ale pipouštla pece zemskou legislativu a exekutivu. íšské území nemlo být rozdleno podle národností, nýbrž podle historického vývoje na dosavadní zem. Vtší zem mly se dále pokládlil na kraje. Ústavu

ústavu,

t.

zv.

í

ž s

Kromížskou

i

dala vláda za píliš liberální a protimonarchickou,

a proto rozpustila

novou 4.

oktrojírku,

bezna 1849

zem

Kromížský snm a vyhlásila ústavu Stadionovu ze

(ústava beznová), jež se vztahovala

Naproti ústav Kromrížské vyzdvihuje ústava Stadiónová práva panovníkova. i

na

uherské.

je ddiné nejen podle pragm. sankce, panovnických. Jako nýbrž i podle domácích symbol jednoty íše má býti zavedeno nové korunování na císae Rakouského, pi nmž by panovník

Císaství

ád

— 68

písahal na íšskou ústavu. Jednota íše jeviti se mla také v jednom státním obanství (i pro Uhry) a v jediném obchodním a celním území. íšský ml míti dv komory. Horní snmovna mla býti komorou zemí, mla totiž býti volena zemskými

Snm

(etikem asi 170 len), a to ásten (mén len) ze samých snm, ásten pak (více len) ze stedu nejvyšších poplatník. než lenové komory dolní mli se voliti veejným

snmy než

1/4

^,'4

ústním hlasováním lidu podle censu rzného v zemích. Na 100.000 duší pipadati ml jeden poslanec. Veliká ml panovník práva naproti snmu. Náleželo

mu

absolutní veto zákonodárné,

t.

j.

proti

nemohlo se státi zákonem, a mohl nebo zemský snm nebyl shroíšský také, když máždn, vydávati naízení s prozatímnou mocí

jeho

vli

nic

zákonnou, jsa povinen toliko dvody a výsledk}eených prozatímných naízení vyložiti píštímu snmu. Psobnost snmu íšského vymena byla velmi široce, a jednotlivým zemím piznána samo-

v mezích ústavy íšské. Stavovské ústavy zemské byly Stadiónovou ústavou zrušsny, a slíbeno, že zemím neuherským budou dána zvláštní zemská zízení se snmy volenými podle zastupování zájm. A skuten vydána byla v 1. 1849 ^^5^ oktrojovaná zemská zízení. Zemské snmy mly býti složeny z poslanc tí zájmových skupin (nejvtších poplatník, mst a venkovských obcí). práv tak jako sama Ale ani zemská zízení

statnost

jen

—

—

nebyla provedena. Vlád Stadiónová ústava udusiti revoluci ve svých državách zatím podailo se italských a potlaiti nepokoje i v ostatních zemích Na oko držela se ješt oktrojírky. monarchie.

i69

M

Ješt v beznu r. 1849 vydala nkolik zákon s prozatímnou platností, dokud by íšský snm nezasedal (o právu tiskovém, spolkovém a shromaždovacím, o vyvážení pozemk, o zízení obecním). Podle beznové ústavy (§§ 96 98) mla býti zízena íšská rada jakožto poradný orgán panovníkv a íšského ministerstva, sestávající ze len jmenovaných císaem. V prosinci r. 1850 bylo naízeno, aby byl pro ni vypracován statut. Patentem ze

—

13. dubna 1851 . 92 . z. byl statut ten vyhlášen. íšská rada podobn jako stejnojmenný orgán

—

ruský

(gosudarstvennyj sovt, t. j. íšská rada) vykonávati poradný vhv hlavn v zákonodárství. Hlavním jejím úkolem bylo podporovati panovníka a jeho ministerstvo svými vdomostmi a zkušenostmi, aby dosaženo bylo v zákonodárství náležité zralosti a jednoty vdích zásad. Pi vyhlašování zákon mlo výslovn být uvedeno, že jsou vydávány po slyšení íšské rady. Starý vojensko-byrokratický duch dávno už pozdvihl zase hlavu; ústava nemla býti provedena. Ukazovalo se to temi kabinetními listy ze 20. srpna 1851.

mla

Prvým (. 194 . z.) prohlášeno bylo ministerstvo odpovdné výhradn císai. Druhý (. 196 . z.) týkal se íšské rady, jež nemla už býti poradným orgánem také ministerstva, nýbrž výhradn panovza

V tetím kabin, list (. 197) na min. pedsedu Schwarzenberka praví císa už bez obalu, že se rozhodl uvažovati o otázce, mžc-li beznová ústava býti provedena, a žádá v té píin za dobrozdání min. pedsedy i pedsedy íšské rady. Brzo níkovým.

na to zrušena byla beznová ústava d v m a] p^a t_e n Uy, t zv. Js y[l vje s't|r[o vjs k ý m i

.

^

bbírka pfcdnášek a rozprav. VI.

t.

2.

5

,^

7o|

Z 31. pros. 1851

.

2 a 3

.

z.

z

r.

Potvrzeny

1852.

byly pouze rovnost všech oban ped zákonem a zrušení selského poddanského svazku, a slíbena ochrana každé zákonem uznané církvi a náboženské spolenosti. Zárove vydány byly téhož dne 31. pro-

.

since 1851

4

organická

1852 „zásady pro zaízení v korunních zemích r.

z.

z

r.

císaství Rakouského", v nichž se neinila žádná

zmínka o íšském zastupitelstvu ani o zemských snmích. Zkrátka zaveden znova absolutismus. Reakce zvítzila v Rakousku znova. Bylo to umožnno antagonismem mezi jednotUvými národnostmi. Již na ústavodárném snme ve Vídni ukázal se rozpor mezi liberální nmeckou menšinou s tendencemi centralisaními a konservativní slovanskou vtšinou se snahami autonomistickými. V Uhrách stáli Maai proti ostatním národnostem dokonce

na nž. Z dívjších konstituních vymožeností nezbylo skoro

nic.

jednotn

Monarchie

po

spravována

centralisticku,

nmeku. Uhry

byla

absolutisticku

neinily tu žádné výjimky.

n5mií

a

po

Para-

leln s reakcí vládní nastoupila i klerikální. Dvma cis. naízeními z 18. dubna 1850 . 156 a 157 . z. bylo zrušeno státní porunictví nad církví a zaveden církevní dozor nad školami. R. 1855 pak uzaven byl

s

ímem

konkordát,

poskytující

mu

veliká

Zemská církev mohla se pímo stýkati ústedními úady církevními v což bylo siln omezeno na konci XVIII. stol. Bylo dovoleno uveejovati papežské listy bez dívjšího svolení vlády, duchovenstvu poskytnut vliv na školství, církevním soudm piznáno soudnictví

práva. s

ím,

ve vcech manželských

atd. (R. 1870 byl

.

konkordái

„vypovdn" formáln zrušen teprve zák. ze 7. kvtna ;

1874

o

kousko z

5.

ztratilo

r.

bezna 1860 .

že se rozhodl

leny

pomrech katol. církve.) mnohem díve než

vnjších práv.

Nový absolutismus oekával. Ve válce

prohrál s

Francií a Sardinském

1859 56 .

Lombardii. z.

RaPatentem

panovník oznamoval,

rozmnožiti íšskou radu

mimoádnými,

kteí budou svolávám

periodicky za tím úelem, aby se radih o státním

rozpotu, o státních úetních závrkách a pedlohách komise pro státní dluhy jakož i o všech dležitjších osnovách všeobecného (íšského) zákonodárství i pedlohách zemských zastupitelstev (snm), po pípad i o jiných vcech, jež by jim panovníkem byly pikázány. Návrhy iniciativní v oboru zákonodárst\d a správy tato rozmnožená íšská rada podávati nemla. Schzí rozmnožené íšské rady mli právo se súastniti lenové íšské rady stálé. Mimoádnými íšskými rady býti jmenováni: i. arcinejvyšších cirk. hodnostá, vévodové, 2. nkteí z 3. nkolik muž, kteí se vyznamenah v civilní a vojenské služb nebo jiným zpsobem, 4. osmlenové aticet len zemských zastupitelstev. býti doživotní; zástupci prvých tí kategorií jednotlivých zemí mli býti voleni na 6 let zemskými být panovzastupitelstvy, vlastn v ternech níkovi navrhováni, aby si sám vždy jednu osobu zemských nebylo, z nich vybral. Dokud jmenoval tyto leny íšské rady panovník sám. (Z tchto 38 doasných íš. rad pipadalo na král. Uherské 6, na král. eské 3, na Moravu 2,

mh

mh

mh

snm

na Slezsko

i.)

Zárove vydán

byl

jednací

ád

?2^

pro rozmnoženou íšskou radu.

Schze

kvtna 1860

sešel se

Dne

veejné.

31.

její

nebyly

nový tento

poradný íšský sbor. ítal 60 len; z nich bylo 12 íšských rad ádných (lenové dívjší „stálé" íšské rady) a 48 mimoádných, z nichž 10 náleželo ke lenm doživotním a 38 k doasným (zástupci zemí). Po krátkém zasedání íšské rady panovník udlil jí konstituní ráz. Podle vlastnoruního Uštu císaova jejímu presidentovi arcivév.

mlo

Rainerovi ze 17.

ce

vádní nových

berní a dávek a zvyšování dosa-

vadních

a

1860

.

181

nových

uzavírání

.

z.

státních

totiž za-

výpjek

na svolení

íšské rady. íšská rada zasedala do 27. záí 1860 a radila se o budžetu, o knihovním zákon a všeobecné situaci íše. Vtšina

záviseti

len hájila federalismus,

menšina

centralisaci.

Uher-

lenové vyslovovah se pro obnovu uherské ústavy. V sedni závreném dne 27. záí 1860 žádána byla 34 hlasy proti 16 všeobecná pohtická reforma v tom smru, aby vedle pojištní mocenského postavení, a tudíž celkového svazku íše s druhé strany uznána ští

byla historicko-pohtická individuahta jednothvých zemí,

v

jejichž

mezích by

se

mohly

rozvíjeti jed-

notlivé národnosti.

Ve smyslu

usnesení federalistické vtšiny vydán

byl dne 20. íjna 1860 císaský manifest k (. 225 . z.), jakož ních státoprávních

národm

diplom pro uspoádání vnitmocnáství (. 226 . z.).

i

pomr

— tetí — už oktrojované ústav rakouské panovník slibuje

V

tomto

diplomu,

poskytnouti

pomry,

t.

národm

které stejnou

práva historického a

,,

zv.

íjnovém

takové instituce a právní

mrou se srovnávají s vdomím s

rozhností království a zemí

E735

jako

s

požadavky

jejich nedílného a nerozluitebiého

Právo zákonodárné, praví se tam, bude vykonáváno jen se spolupsobením zemských snm, pokud se týe, íšské rady, do níž snmy ty budou posílati jistý poet len panovníkem silného svazku".

stanovený.

Rada íšská má spolupsobiti v tch zákonodárných záležitostech, které se týkají práv, povinností

a

spolených ostatní

zájm všem (vci

ty

se

královstvím vypoítávají).

vci zákonodárné vyizovány

zemských snmích,

a

zemím

Všechny budou na

v zemích uherských dle nkdejších jejich ústav, v zemích neuherských podle jejich zemských zízení, jež teprve nov mla býti vydána (pouze pro Štýrsko, Korutany, Sohiohradsko a Tyroly vydány byly souasn však s íjnovým diplomem zemské statuty, jež zemím neposkytovaly skoro žádných ústavních práv a obnovovaly vtšinou staré stavovské ústavy. Snmy zemské byly podle nich jen poradnými a navrhujícími zastupitelstvy. Tyto statuty nevstoupily ani v život a byly nahrazeny novými zem. zízeními ze 26. února 1861). Pi tom vyhradil a

to

však panovník nkteré záležitosti zemí neuherských, díve spolen^vyizované, užší íšské rad. V úvod íjnový diplom za stálý a neodvolaprohlášen

by

telný zákon státní.

V^ diplomu uvádjí se sice pohromad zem koruny Uherské", ale nikoli jako vyšší politický celek. Každá jcdnothvá zem uherská mla ve vlastních svých vcech míti existenci samostatnou. Proto obnovena nejen uherská dv. kancelá, nýbrž i kancelá sedmihradská, a zízeno i samostatné dvorské ,,

74^

dikasterium pro Chorvatsko, nazvané

r. 1861 dvor^ skou kanceláí chorvatskou. Pes to obsahoval íjnový diplom nejen centralistické a federalistické elementy, nýbrž i jakýsi živel dualistický. Jednotu monarchie mla pedstavovati íšská rada celého mocnáství; princip federalistický zastoupen byl v zemských snmích, a duahsmus jevil se ve skupin zemí neuherských, pro nž mla býti zízena užší rada íšská, naproti zemím uherským.

íšským

zastupitelstvem státi se

íšská rada, v níž poet

len

mla

dosavadní

zastupujících jednot-

zem ml býti rozmnožen. Vedle íšských rad jmenovaných panovníkem (arcivévod, církevních livé

hodnostá

a

j.)

mla

se totiž

íšská rada skládati

ješt ze 100 len, jmenovaných ze zemských snm. Snmy zemské nemly míti právo tyto leny íšské rady pímo vohti, nýbrž pouze je navrhovati v ternech, z nichž panovník sám by si vždy jednu osobu

len,

zem, mlo býti 100; naproti tomu poet len korunou voln jmenovaných nebyl omezen. íšská rada íjnového vybral.

diplomu i

mla

poslanecké

zastupujících takto

tedy

podržeti spíše ráz státní

tím povolená

mla

elementy panské psobností svou mla rady. Ústavnost diplomem

spojovati

snmovny, i

ale

jinak

býti

velmi skrovná.

Panovník chtl býti íšskou radou co nejmén omezován. Optovn mluví se v íjnovém diplomu

spolupsobení

o (Mitwirkung) íšské rady a snm, což mže znamenati vliv pouze poradný; pouze pi zavádní nových a zvyšování dosavadních daní, pi státních výpjkách a zcizování státního majetku udluje se íšské rad vý-

jen

.

75

slovn právo Zustimmung)

povolovací

íjnový diplom obsahoval

ml

a

(užívá se výrazu

zásady

jen základní

Bteprve další oktrojírkou býti proveden. statutu organisaního vypracování o

jednak zemských zízení pro íšskou radu, jednak o sep?ání zmnno mmi1860 pedhtavských. Když v pros. nové oktrojované sterstvo, pipadl úkol sestaviti nmeckému hbezákony Ant. ryt. Schmerhngovi, února 186 1 . 20 . z. rálu a centralistovi. Dne 26. býti který únorový, vydán byl p a t e n t ve ale íjnového, diplomu sice provedením zásad podobsahovala skutenosti nová tato oktrojírka Kdežto podle íjnového diplomu statné novoty. panovníkova ze 20. íjna a podle vlastnoruního listu (vedle arcivévod 1860 mla se íšská rada skládati

želo

ml

a

len

voln panovníkem jmenovaných)

jen

ze

jedné snmovn, 100 delegát zemí, seskupených v uznáván pouze v míre a princip konstituní byl nkteré záležitosti mly býti vedeny skrovné únorového absolutisticku, bylo nyní podle i nadále po ve 2 snrozdleno patentu íšské zastupitelstvo

—

mla movny pi emž snmovna poslanecká Pedlitavsko poslance (z ehož pipadali na

343 203.

íšska Uherské 120, na Benátsko 20), a konstitumm. Bylof rada stala se pravým orgánem zákonodárné svolení ke všem do její

na

zem

teba

jejího

nym Ovšem svým dvíka § 13-. ponechal si absolutismus zadní rada íšská kdy podle nhož koruna mohla v dob,

psobnosti spadajícím záležitostem.

nezasedala,

initi

„pihiá

mniti jednostrann

opatení"

ústavu).

1

(po

Naproti

pípad

íjnovému

znaný pokrok diplomu znamenal patent únorový

— '76:

centralismu na

újmu

Tžisko zákono-

federalismu.

—

v Pedlitavsku tak jako podle íjnového diplomu v zemských snmích, nýbrž v užší íšské rad, do jejíž kompetence spadaly všechny zákonodárné vci, jež nebyly výslovn

dárství nespoívalo už

vyhrazeny

širší

Souasn zrušena ní

,,

zízena

1868

(cis.

s

stálá"

íšské

—

rad

jakož

i

zemským snmm.

vydáním únorového patentu byla i

,,

rozmnožená" íšská rada a místo jež trvala až do 12. ervna

státní rada, pat.

ze 26.

ún.

1861

.

22

.

z.).

Pro neuherské zem byla zárove s únorovým patentem vydána zemská zízení, jež jsou základním zákonem státním pro každou jednotlivou zemi a mohou býti jen píslušným zemským snmem, nikoli íšskou radou. Tato zemská zízení platí až podnes. vSnmy zemské skládají se podle ústavy únorové ze zástupc zájmových kurií, velkostatku, obchodních a živnostenských komor, mst a venkovských obcí. Také volební ády zemské zstaly v celku až podnes v platnosti. V kurii mst a venkova zaveden byl ponkud vysoký census. V kurii venkovské volby konaly se nepímo. (Pozdji byl census skoro ve všech zemích v kurii mst V nkterých zemích pibyla a venkova snížen. asem ke 4 kuriím ješt pátá, všeobecná.) Snm eský má podle zem. zíz. 242 leny, a to 6 virilist a 236 volených poslanc (70 za velké statky, 87 za msta a obchodní komory a 79 za obce venkovské) Ústava únorová byla dost neúplná. Neobsahovala žádných ustanovení o všeobecných právech státních oban ili o t. zv. právech základních (Grundrechte), jež byla upravena v c's. pat. ze 4. bezna 1849 . 151 . z., avšak

mnna

ty

.

—

77

sylvestrovským patentem zase byla zrušena;

výkonné a soudcovské a i

r.

1851 (. 3

.

z.

z

r.

1852)

dále ustanovení o moci

jejich

vzájemném pomru,

zodpovdnosti, o parlamentní

ministerské

nit

z

nemla

imu-

Nezmiovala se ani o ochran jednotlivých zaruena již ústavami staršími

j.

národností, jež byla (§ 4.

ústavy Pillersdorfovy, §§ 112., 113. a 126. ústavy § 21. zákl. práv podle ústavy Krom-

Kromížské,

V tchto kusech § 5. ústavy Stadiónový). doplnna byla ústava jen ásten. Dne 3. íjna 1861 . 98 r. z. vydán byl zákon o nedotknutelnosti a

iížské a

nezodpovdnosti len íšské rady i zemských snm, dne 27. íjna 1862 . 87 . z. zákon na ochranu osobní svobody a téhož dne . 88 . z. zákon na ochranu domácího práva. V kusech ostatních doplnna byla ústava teprve základními zákony prosincovými z

Uhi

r.

1867.

hned r. 186 1 proti íjnovému únorovému patentu. Na íšskou radu se ani nedostavili. Nebylo na ní zastoupeno ani Sedmihradsko (do r. 1863) a Chorvatsko. Také eši s Palackým v ele pokládah uznání únorového patentu vystoupili

diplomu

i

a obeslání íšské rady za

—

vc

velmi povážlivou.

—

mlo únorovou oktrojírkou býti zrušeno. Panovník vzdal se absolutismu a udlil svým národm ústavu, t. j. 1

eské

státní

zavázal se

právo

jako uherské

íjnovým diplomem

r.

1860 neodvola-

teln, že bude vládnouti jen za spoluúasti zastupi-

svých národ. Ponvadž ani ješt r. 1860 hodnost eského krále jakožto státoprávního oigánu eské koruny, vyplývalo z panovníkova rozhodnutí vzdáti se absolutismu, že darování ústavy eským králem platiti má eskému telstev

nezanikla

7?

státnímu národu, že se, jinými slovy eeno, eskému národu vrací právo, jež mu r. 1627, resp. 162& bylo odato, právo spolurozhodovati o svých vlastních záležitostech.

mly

se

Oktrojírkou z

právní následky

r.

ktrojírek z

<

r.

1860 zrušiti 1627 a 1628.

Na tomto státoprávn jedin správném

stanovisku

však íjnový diplom ani únorový patent. V obou tch oktrojírkách iní se sice jakýsi ústupek právu historickému, ale jen nepatrný. Zavádí se vlastn trojí ústava, jedna pro celou monarchii, druhá po Pedlitavsko, tetí pro jednotlivé zem^. A vedle toho má platiti stará ústava uherská, pokud se týe staré ústavy uherských zemí. Kompetence nestál

snm tak \-

vymena jest v únorové ústav tžisko moci zákonodárné spoívá Ale piznává se zemím moc zákono-

zemských

úzce,

že

íšské rad.

znak státu. Jest to ovšem málo naproti starému právu historickému. Nebyla zemím vrácena zemská exekutiva, zvláštní zemské úady. V zemích eských bylo by bývalo teba, aby byly obnoveny král. eské úady aspo pro ony záležitosti, jež náležely zákonodárn ped zemské snmy. Bylo zejména teba, aby místodržitel uinn dárná, tedy jeden ze

byl

zodpovdným zem. snmu. To

Zákony

zemské

ministry, tak že tito jsou

se

však nestalo.

íšskými zárove výkonnými orgány

spolupodpisovány

jsou

pro zemské zákonodárství.

znamenalo

zemské zákonodárství to dán zemím dležitý státoprávní základ tím, že zemská zízení z r. 1861 jakožto základní zákony státní pro tu kterou zemi nemohou býti zákony íšskými,, nýbrž zase jen zemskými. Ale

pro

i

zem

takto

velmi mnoho.

Mimo

mnna

79

Od

zemí jako základu vycházelo se i pi ústav Skládala se poslanecká snmovna íšské rady z delegát volených do ní snmy jednotlivých zemí. I takto docházela ted}^ výrazu státní povaha íšské.

zemí Pohtikové eští nerozvinuli hned program eského Pijali nové oktrojírky, ovšem státního práva. Se skromností s výhradou, že budou pozmnny. však nepochodili. Na íšské rad, kde ze 203 len

Pedlitavska autonomistická pravice ítala jich pouze 50, se zasazovali o nápravu. V ervnu r. 1863 konen íšskou radu opustili, podavše z

mam

slavnostní

ohrazení,

a

oposici, kterou rozšíih

lóletou

nastoupili

pozdji

i

pasivní

na zemský snm.

Ani ostatní národnosti nevedly jednotnou a dJedny držely se práva histori-

slednou pohtiku. ckého, principu

t.

zv. historicko-poHtických indivi-

dualit, kdežto druhé národnosti dávaly pednost právu pirozenému, principu etnickému. Na tomto

stanovisku

stály

národnosti

slabší,

jež

usilovaly

o autonomii národnostní naproti autonomii teritoriální,

které hájily národnosti opírající se o princip

historický.

Ty

národnosti, které sídlily v nkolika

zemích a v nkterých z nich tvoily vtšinu, kdežto v jiných zase menšinu, nedržely se stejného principu. Tak na p. Slovincm v Krajin svdil princip historický, kdežto ve Štýrsku, v Korutanech a Prímoí princip etnický, pirozenoprávní. Této nestejné situace národ využil ve prospch

centrahsmu Schmerling. Aby si získal zejména národy, jimž neprospívalo právo historické, poskytl jim

jistá

jiným

práva jazyková a vyhovl i nkterým ochrany jejick

jejich žádostem, týkajícím se

8o

národní existence (politika, jež hledla získati Rumuny, Rusíny, t5n:olské Italy a Slovince). Pres to

nepodailo

všaJc

se

mu

sehnati ani celou užší radu

Když pak vláda používala asto § 13. ústavy a vydávala naízení z nouze a nehovla

íšskou.

rzným páním nmeckých

také

liberál, pestali

Následkem toho padl dne 27. ervence 1865 min. Schmerling a vystídán byl hr. Belcredim, jehož úkolem bylo provésti zmnu ústavy a zejména provésti vyrovnání s Uhry. Pat. ze 20. záí 1865 byla íjnová a únorová ústava zastavena, a slíbeno, že oba ty zákony budou pedloženy snmu uherskému a chorvatskému, a výsledky vyjednávání, že budou oznámeny zastupitelstvm ostatních království a zemí, aby se o nich ji

i

tito

podporovati.

vyslovila.

Pedevším bželo tedy o pedložení íjnového diplomu a únorového patentu snmu uherskému a chorvatskému. Tento by] svolán na den 12. listopadu 1865, uherský sešel se dne 14. prosince 1865. Král

sám zahájil jej osobn maarskou trnní eí. V úvod jejím poukazoval na píkrý odpor obou stanovisek, s

nichž se pohlíželo na uherský ústavní spor; na

stran

jedné

(Uhi).

se od propadnutí práv stran druhé od právní kontinuity

vycházelo

(Schmerling), na

Ponvadž

stanoviska ta byla nesmiitelná,

nalezena byla panovníkem nová právní basis, uznaná

obma

stranami,

níž se

mlo

ena

byla

pragmatická sankce,

V3^cházeti.

Uhrm

od Pragmatickou sankcí zaru-

ústavní

i

správní

samostat-

uznána byla nedílnost a nerozlunost všech zemí mocnáství, a tím zabezpeeno i velmocenské postavení celku. Král chtl dodržeti 011a ustanovení

nost,

18i

pragmatické sankce, jež se týkala územní celistvosti Uherské koruny, a proto oznamoval uherskému snmu, že svolal i snmy sedmihradský a chorvatskoslavonský, tento za tím úelem, aby byl zastoupen na snme uherském a aby se usnesl o spojenectví s Uhrami, onen pak, aby jednal o spojení Sedmihrad. s Uhrami podle zák. i. i. z r. 1848. Za prvý úkol íšského snmu uherského prohlašováno bylo usnesení o tom, jak by se mly projednávati a vyizovati

záležitosti

spolené

s

ostatními

zemmi

monarchie. Existence tchto spolených záležitostí opírá prý se o pragmatickou sankci; pouze

jich

vyizování

vyžaduje

zpsob pomr

prý za podstatn zmnných také podstatných zmn. Panovník rozhodl se dáti ústavní práva také ostatním svým zemím. Uinil to v diplomu ze 20. íjna 1860 že s p o 1 e n é ústavní vyspolených vcí v onom diplomu oznaených stalo se nezbytným požadavkem jednotné existence a mocenského postavení íše. sob, jak by se ony spolené záležitosti vyizovaly, upraven byl patentem ze 26. února 1861. Ponvadž však proti patentu vznikl na mnohých stranách odpor, panovník zastavil prozatímn manifestem ze 20. záí 1865 úinnost zmínného patentu a pedkládá jej nyní zárove s diplomem ze 20. íjna 1860 íš. snmu uherskému, aby je uvážil, o nich pojednal a je pijal. Pro pípad že by snm ony ústavní listiny pijmouti nemohl, král vyslovil oekávání, že bude mu pedložen aspo takový p onávrh, který by se dal uvésti v souhlas se životními podmínkami mocná s t v í Za nerozlun s ím spojenou prohlášena

a jest

pesvden,

izování

Zp-

zmující .

82

byla

zmna

oné ásti

1848, jež se týkala platnosti

zempan-

revise, pokud

zákon

z

r.

se

týe

ských práv a oboru psobnosti vlády. Ohledy na mocenské postaveni íše, na nedotknutelnost zem-

panských práv a iia slušné nároky ostatních zemí vyluují prý možnost, aby z á k o n y z roku 1848 bezezményvstoupilyvplatnost. Snm ml tedy zákony z 1848 podrobiti revisi r.

úeln

pozmniti. Snm uherský odpovdl ve své adrese na trnní e, že sice nemže pijmouti úpravu spolených záležitostí podle íjnového diplomu a únorového patentu, že však podá takové pozmující návrhy, které by se srovnávaly jak s životními podmínkami a

íše, tak

je

i

s

ústavní samostatností Uher.

uznána byla existence

V

adrese

spolených Uhersku a ostatním zemím monarchie, a prohlášeno zárove, že neprodlen bude pikroeno k vypracování pí-

slušného návrhu.

záležitostí

Ob

snmovny

uherského

snmu

podaly dne 27. února 1866 adresy, a hned druhého dne na to uinil Deák návrh, aby poslanecká sn-

movna

k sepsání zmínného návrhu 65lenný se voliti hned, 15 len pak po pibytí poslanc sedmihradských, a to z jejich stedu. Kdyby se prací ve výboru chtlo úastniti Chorvatsko-Slavonsko, mlo býti ve výboru také zastoupeno. Návrh Deákv pijat s tou zmnou, že místo 50 len z Uher zvoleno jich bylo dne 3. bezna 52; 15 len sedmihradsk3>ch zvoleno dne 16. zvolila

výbor; 50

len mlo

dubna.

67lenná komise, jež se 22. bezna 1866 sešla za pedsedu hr. Jul. Andrássyho a za zapisovatele Ant. Csengeryho, jednala ve dnech 5. dubna ;

a

mla

a

3.

kvtna 1866

nejprve o

zpsobu postupu

a o pro-

gramu své innosti. Usneseno bylo nepouštti

se

hned do podrobností, nýbrž sestaviti nejdíve jen hlavní zásady a na jich základ pak sepsati

nártek návrhu. jaké záležitosti

daleko

má

má

se

zjišovati

sluší

Stanoviti se

mlo

nejprve,

pokládati za spolené, a jak

spoleenství to uznávati, dále jak se

pomr náklad

na spolené

záležitosti,

budoucn vyizovati, a jakého k tomu úelu bude teba styku atd. O zájak se spolené záležitosti mají

úpravy spolených záležitostí mlo se podle mínní óylenného výboru pedevším docíliti s Pedlita v skem dorozumní, a pak teprve mla býti vypracována píslušná osnova zákona. Vypracováním návrhu poven byl od 67lenného výboru (v sedni ze dne 3. kvtna 1866) užší výbor I5lenný, který ve dnech od 5. kvtna do 25. ervna 1866 sepsal a širšímu výboru dne 26. ervna 1866, v týž den, kdy íšský snm pro vypuknutí rakousko-pruské války byl odroen, podal svj elaborát, ítající 65 lánk. Tento elaborát stal se pak s malými zmnami zákonem. Po skonení války vedena byla mezi vídeskou vládou a zástupci vtšiny íšského snmu uherského vyjednávání o elaborátu i5lenného výboru. První spolené konference konaly se 21. a 25. srpna a i. záí 1866. Podkladem jich byly písemné námitky vlády rakouské, na nž Andrássy a Lónyay po úad s Deákem podali rovnž písemnou odpov. Nkteré z onch námitek obsaženy byly v král. reskriptu ze 17. listopadu 1866, kterým uherský snm znova byl svolán. S rakouské strany žádala se zejména jednota vojska, srovnalá úprava celnictví, nepímých daní souvisadních

základech

84i

sejících^s

prmyslovou výrobou jakož

monopol

a jednotný postup co do státních

i

| státních

dluh

úvru. V konferencích rakousko-uherských pokraovalo se na poátku r. 1867, dne 9. a 10. ledna. Pedložena tu byla se strany rakouské osnova zákona o spolených vcech a jich ústavním vyizování, schválená panovníkem a spoívající celkem na elaborátu i5lenného uh. výboru, avšak v mnohých vcech pece odchylná. Skládala se z 50 lánk. Výsledkem lednových konferencí bylo usnea státního

sení o

ad zmn

Zárove

zmn

a

doplk

uherského elaborátu.

bylo ujednáno, že po pijetí usnesených

v 67lenném výboru bude zízeno uherské ministerstvo, a po pijetí návrhu óylenného výboru íšským snmem bude král korunován. Závaznost ujednání uinna byla se strany Beustovy závislou na schválení rakouské ministerské rady a ovšem i panovníka, se strany uherské pak na schválení Deáka a jeho strany. O vídeských konferencích nevdlo se ani na uherském snme ani v celé stran Deákov. Proto podány byly zmny a doplky ve Vídni ujednané v óylenném výboru dne 28. ledna 1867 jako iniciativní návrhy jednotlivých len. Tak se podailo Deákov stran vídeská ujednání ve výboru prosaditi, a dne 6. února 1867 došlo k ,, dobrému zdání (67lenného výboru) v záležitostech spolených pomr." Reskriptem ze 17. února 1867 byla pak ústava uherská obnovena, a Julius Andrássy jmenován ministerským pedsedou uherským. Ministerstvo celé zízeno 20. února 1867. O dobrém zdání 67lenného výboru jednalo se pak v poslanecké snmovn uherské ode dne 20. bezna do 29. bezna 1867. Zdání to'pijato\ stalo

se

usnesením" dne

,,

dubna takr \'C vci vysloviti

,3.

Nyní mli

snmovn

zástupci magnátu. pijetí po všestranném tepr\c zemí neuherských, a vypra„nártku" mlo se pikroiti k detailnímu ro\-ání zákona. S tohoto pvodního plánu ^•šak se o

i

Zástupcm zemí neuherských elaborát pedložen nebyl. Radil k tomu

sešlo.

Andrássy a Bcnst. Beust

již

v prosinci

Myšlenkou takovou zabýval r.

1866, ve Vídni však

nevystoupil. Proto byla patentem ze

2.

s ní

se

ješt

ledna 1867

mimoádná

íšská rada na den dohodnutí s Uhry. schválila aby února 1867, 23. už pokroilo, znan s Uhry Když Yšíik jednání

.

I.

.

z.

svolána

by dohoda s nimi narazila upuštno bylo od schválení

a Beust se obával, že v íšské rad na odpor,

celého paktu íšskou radou.

Mimoádná íšská

rada

února 1867 naízeno, sešla se ú s t a \- n í rady aby mís 'o mimoádné íšské radí íšská, a aby jí pedloženy byly k pijetí

už se nesešla. Nejv. rozh. ze

ústavní zmny,

4.

jež se staly

kem dohodnutí s Uhry. Tak jako Pedlitavsko, postaveno

nutnými následbylo

i

Chorvat-

sko ped hotovou událost. Nedohodnuvši se s Uhry, bylo v otázce dualismu úpln ignorováno. Elaborát uherský byl nyní po menších jen, hlavn redakních

v poslanecké snmovn uherské 1867 a dne 2(). kvtna byl pijat. Když jej pijala snmovna magnátu, udlena mu byla po provedeném zatím koruno\ání dne 12. ervna 1867 sankce. Jest to 12. zák. i. / r. 1867. Tím, že snm uherský projednal potebné zmny ústavy

zmnách podán dne 17. kvtna

i

(revidoval zákony z

r.

/.

r.

1867 o spolených

Sblrlia

pfeiln.VcU a rozpr.iv VI.

1848)

a pijal zák. i.

záležitostech .

.'.

—

t.

zv. (i

12.

v y-

86

rovnání rakousk

o-u h e

r s

k

é

—

,

monarchie

V jedné její ásti obnovena byla zmnami stará ústava uherská, ásti

ma-

se rozpoltila.

s

lými

druhé

oktrojována byla

(viz str.

113.)

nová ústava,

zv.

t.

prosincová, která ustaluje pro Pedlitavsko pomry zavedené oktrojírkami z r. 1860 a 1861. Vyrovnání s Uhry mlo býti schváleno širší radou Beust nicmén pokládal skou za kompetentní a pedložil

užší radu

íšskou.

zmny

osnovy, jež se týkaly stupitelstvu,

zmny

§

13.

jí

zákl.

tohoto

íš-

tyry zákonné zák.

o íš.

zákona,

za-

mini-

odpovdnosti a delegací. Zajímavo je, že sankcionovaný už uh. zák. '. 12. nebyl íšské rad pedložen jako samostatná osnova, nýbž n jako píloha osnovy, týkající se zmny zákl. zák. o fíŠ. zastupitelstvu. Podané osnovy cdkázlny byly dne 21. ?rvna 1867 36lennému ústavnímu výboru. V záptí na to zvolil uherský snm i5lennou deputaci, která by jednala s podobnou deputací pedlitav.^kou o kvót a státních dluzích. Když podobnou deputaci zvolila také íšská rada, jednaly ob deputace. Výsledkem porad byly osnovy zákcn o kvol, státních dluzích a celním i obchodním území. Teprve polon pod 1 úí tavní výbcr pcdlitavský osn -vu zákona o spcle. zál> žitostech. V prosinci 1867 byly všechny ty o: novy ímskou radou pijaty. Jest to zákon ze 21. pros. 1867 . 146 . z o spolených záležitostech, dák^ Ii zákony z' 24. pros. 1867 (. 2, 3 a 4 . z. na sterské

j

rok 186S), a (-

Iním

i

sice

o

kv.)l,

obchodním spolku.

o

státniil

dluzích

a

,

v.

Vyrovnání rakousk o-u h e r s k é

platí

v Uhrách jako zák. cl. 12. z r. 1867, v Pedhtavsku pak jako zákl. zák. ze dne 21. pros. 1867 . 146 . z. Není tu tedy jednotná ústavní Hstina, nýbrž dva paralehií zákony, z nichž dležitjší jest uherský se ze tí ástí, Cl. 12. skládá jakožto originál. z vyrovnání s t á t o p r á \' n h o, finanního národohospodáského. Na základ a pragmat. sankce ureny byly záležitosti pragmajsou ticky, t. j. nutn celé monarchii spolené na pispíváním to vci zahranin a vojenské s a smluvena byla jednotná správa tchto záležitostí, í

—

n—

jakož této

i

konstituní kontrola této správy. Vedle ásti vyrovnání ujednáno, že

státoprávní

parlamenty obou polovicí mocnáství budou se kvót dohodovati o pomrném pispívání zahraniných na náklady spolených záležitostí a vojenských, a vyslovena ve 12. zák. i. se strany Uhr ochota pispívati k úrokm dosavadních státních dluh (vyrovnání finanní). Konené pi-

—

puštno obasné vyrovnání národohospodáské, obchodní a celní smlouva mezi monarchie.

Co

se

týe

—

totiž

obma

polovinami

sem

sjíadajioích

záležitostí

ss

(obchodních,

komunikaních

a

j.),

nebží tu o vci

pragmaticky spolené, nýbrž jen o takové, na jichž srovnalé úprav mají zájem ob ásti mocnáství. K dohodnutí tu tedy dojíti nemusí, a íšský svazek bude pece zachován. Monarchie nazývá se na základ cis. listu ze 14. Hstop. 1868 mocnástvím Rakousko- Uherským. Pojítkem obou stát jest pedevším spolený panovník, jehož titul je císa rakouský, král eský atd. a apoštolský král uherský a zkrácen císa rakouský a apošt. král uherský. Ve vcech spolených podržel panovník velikou moc, zvlášt

nad

vojskem.

jsou ti: min.

Spolená ministerstva vcí zahraniných,

které je

zárove

ministerstvem záležitostí cis. a král. domu, íšské min. války, které od r. 1874 oficiáln sluje spoleným min. války, a íšské min. financí, jemuž po okupaci Bosny a Hercegoviny pidlena také správa

tchto zemí. Vedle spolených ministerstev existuje ješt spolený nejv. dvr úetní, zízený pouze vládním naízením.

Spoleného zákonodárství rakousko-uherského vlastn není. Jsou však zízeny dva ústavní sbory,

delegace, jež upravují spolený rozpoet a vykonávají jakousi kontrolu nad spolenou správou. Nelze tu mluviti ani o t. zv. zákonech formálních, ponvadž sankcionovaný panovníkem rozpoet

se

nevyhlašuje

(není spoleného zákonníka), a není tu také jednotného usnesení, nýbrž dv srovnalá usnesení. Každá delegace, rakouská uherská, ítá po 60 lenech; z nich Vs (40 lenu) volí se z poslaneckých snmoven obou íšských parlament, 1/3 i

(20)

ze

snmoven panských

(magn.).

Náhradník

tq

snmoven dolních, po 10 z horsnmovny uherského snmu a také panská snmovna rakouská voh delegáty z plena; naproti tomu volby z rakouské snmovny posla-

jest

po 30 (po 20 ze

ních).

Ob

necké konají se podle 17 zemí. Delegace mají být svolávány každý rok; zasedají stídav ve Vídni

Každá delegace rokuje a usnáší se Vzájemný styk dje se písemnými zprávami,

a Budapešti.

zvláš.

pedlitavské nmeckými,

se strany

maarskými

se strany

uherské

pipojením pekladu). Kdyby se ob delegace neshodly, muže každá z delegací navrhnouti shromáždní spolené, v nmž se pouze hlasuje (a tedy už nerokuje); návrh takový (spolené schze) muže však druhou delegací býti zamítnut, leda že by byly už marn vymnny ti písemné, noty. K plenární schzi potebí je pítomnosti nejmén každé delegace; pi nerovném potu hlasu vylosují se pespoetní delegáti. Delegace volí se pouze na jeden rok. Do správy záležitostí pragmaticky spolených zasahují též orgány obou stát mocnáiství, pedlitavské uherské. Za spolené záležitosti (s

"'/o

i

zahranin bylo prohlášeno diplomatické obe

a

a u z a v

h o d n í

smlouvám

r

í

z a s

mez

t

u p o n á r.

\'

á n

í

je

teba schvákmí

i

s

á n

m

naproti

í

u

1

\-.

obou

cizin

K nktcrvm parlamentu.

Pi smlouvácli obchodních jest píin jejich obsahu teba dorozumní s obma nnistry obchodu a schválení obou íšských parlamentu. Oba ministi obchodu mají dále vliv na záležitosti konsulátní, zvlášt mohou žádati rzné zprávy od spolených konsul. \-

I

\e

spolenýcli

/áležit()Ste<-li

\

o

j

c u > k v c h.

9©

kde mocnái písluší absolutní moc co d \'edení, vevnitní organisací vojska jakož i vyhlašováni války a míru i váleného stavu uvnit mocnáství, >

lení a

jest parlamentm obou státu závažný Oba parlamenty upravují brannou povinnost

vyhrazen vliv.

a brannou soustavu, arci zákony povolují

také

každoron

kontingent

nutn srovnalými, branc a upravují

nkterá bemena vojenská (pípež, ubytování

Dualismus vytvoil dále vojska). druhy vojska: zemské obrany a domobrany, jež jsou speciálním vojskem každého státu, a jsou pro zízeni zvláštní ministi, v Pedlitavsku ministr zemské obrany, v Uhrách ministr hona

zásobování

zvláštní

n

védstva.

O

spolené

finance

bylo

vyrovnáním

dosti

špatn postaráno. Spolené je pouze stanovení rozpotu záležitostí spolených (zahraniných a vojenských), dále pokladna pro píjem a výdej penz a konen út}^ Úhrada spolené poteby je záležitostí obou stát zvlášt. O pomrném pispívání rozhodují oba parlamenty, nikoli delegace, jež stanoví toliko spolen}^ rozpoet. Není žádných spolených berní, a spolené výpjky byly by možné, jen kdyby k nim svolily oba parlamenty. Dosud k nim však nedošlo. Dohodnutí o úhrad spolených poteb kvótami

pipravují

zvláštní

mentm doasn

deputace,

obma

íš-

Usnesení

litavského pouze na jeden rok).

vzata byla

stát, a

volené

pipadá pak parlasamým. Nedojde-li ke shod, mocná mže sám kvótu stanoviti (podle zákona ped-

skými parlamenty.

r.

pi

Pi výpotu kvóty

1867 za základ finanní zdatnost obou tomto základu zstalo se až podnes.

91

Po pr\é ujednána byla 1868 do konce

r.

k\-ota

na dobu od

1877, po druhé

r.

i.

ledna

1878, po tetí

1887 (vždy na deset let). Od r. 1807 nebylo po celých 10 let žádného dohodnutí, nýbrž pano\-ník r.

uroval kvótu rok od roku, naposledy r. 1905, a 65-6 34'4*' oNato nebyla na as kvóta

sice

:

vbec upravena, ponvadž íšský snm uherský zpoval se zvoliti kvótovou deputaci. Bylo tedy (a sice

aby panovník znova kvótu uril

teba,

1906

r.

za uplynulý rok).

i

ze 30. pros. 1907

predlitavská

branc

70

Poslední dohodnutí

. 280 . z. Pvodn pro, uherská 30^0

ml pomr

ten initi 57

:

43).

je

inila kvóta

potu

(podle

Po inkorpo-

rování Voj. Hranice k Uhersku stanoveny kvóty 31 "4. Teprve cd r. 1900 pistoupili Uhi za výhodv, jichž se jim dostalo t. zv. ízením pikazovacím, na zvýšení své kvóty o 3^0 (65"6 34"4). Nejnovji upravena kvóta na dobu od i. ledna 1908 do 31. pros. 1917 pro Pedlita vsko 63-6*^0' P^o

68*6

:

:

zem

uherské 36*4%.

Dokud

trvá obchodní a celní spolek mezi

obma

polovinami monarchie, hradí se spolené náklady pedevším výtžkem cel. Uhry tímto zpsobem

úhrady velice získaly. Pedlitavsko pispívalo takto na spolené náklady r. 1867 asi 86-3%, Uhry jen

137%. Znané

obtížení Predlitavská bylo s

poátku

spotebních daní z piva, líhu a cukru, jež se odpoítávaly pi vý\'ozu píslušných \'ýrobk do ciziny od úhrnných celních

zmenšeno

píjm. Ale

již

Pr(>dlitavsko, jež více \yváželo, získalo tím.

pi druhém \yrovnání Uhry domohly

re tituce

výtžku

restitucemi

ú. ovány

daní. R. 1899

se,

že

státm v p m;u zavedeno mimo to pi no\é

by'.y

<

bma

92

úprav dan

ízení, z

z

pi

vybraných

stati

cukru a koalky záleží

jež

v tom,

produkci

že

p

i

k a

každému

z o

v a

státu

spotebních daní

jen tolik, kolik odpovídá

c

í

má

z-

skutené spoteb,

následkem ehož každý vývoz do druhé poloviny monarchie (a také do Bosny a Herc.) dlužno ádn ohlásiti. Pi úto\'ání poítá se: i. množství zboží dovezeného z ciziny, 2. množství zboží doma vyrobeného, 3. množství zboží dopraveného z Pedlitavska do Uher, pokud se týe Bosny a Hercee^oviny a naopak. Je-li množství zboží, jež zasílající stát vyrobil, vtší než množství spotebované, dlužno druhému státu nahraditi rozdíl. Uhry zase tím získaly

nkohk milion ron.

(Za rok 1903 musilo

Pedlitavsko nahraditi Uhersku 16,800.000 korun.) Také co se týe pispívání na státní dluhy, vzniklé z doby ped dualismem, bylo Rakousko znan

pi stanovení kvóty. Píspvek uherský na ony dluhy iní jen 23*8%,

zkráceno, a sice ješt více než

kdežto Pedlitavsko hraditi musí y6'2%. Záležitosti, na jichž srovnalé úprav mají zájem oba státy monarchie, jsou pedmtem celního a obchodního svazku, ujednaného vždy na jistou

adu

let

obma

státy.

Bží pi

dáskou jednotnost mocnáství

nich o hospo-

uvnit. ujednán byl r. 1867 let; po jeho uplynutí došlo r. 1878 ke druhému, r. 1887 ke tetímu. Když uplynul svazek tetí, nastaly desetileté zápasy o uzavení smlouvy nové. Na konci r. 1897 dohodla se ob ministerstva o pro-

Prvý na 10

celní a

naproti cizin

V Uhrách tom smyslu zákon, v Pedlitavsku perušena j^raxidclná innost íšské rady,

visorním zachování dosavadního stavu.

vydán byl byla \'šak

i

obchodní svazek

\'

.

93

tak že bylo nutno upraviti

vc

prozatímn cis. nai ze 30. pros. 1897 . 308 . z. To se pak za rok opakovalo (cis. na. ze 30. pros. 1808 . 239 . z.). V ervenci r. 1899 dohodla se obe ministerstva o reform a zvýšení dan z piva, koi-alky a cukru. V Uhrách zase došlo k zákonu (zák. i. 30. z r. 1899), v Rakousku k cis. na. ze 17. ce 1899 . 120 . z., považovanému podnes za platné, ponvadž íšskou radou nebylo zamítnuto. V záí 1899 dohodla se ob ministerstva také o novém celním a obchodním svazku, o nmž v Uhrách rovnž byl vydán zákon, kdežto v Predlitavsku pouze cis. na. ze 21. záí 1899 . 176, které po 10

let

ani zamítnuto.

a celní smlouvy a

íšskou radou nebylo ani schváleno r. 1906 dobíhaly obchodní

Když pak s Itálií,

Švýcarv, a musily

Nmeckem, Ruskem,

Belgií

nimi nové smlouvy býti uza-

s

r. 1906 . 24, 44, 49, 55 tím však bylo teba projednati parlamentn celní tarif, o nmž pak vydán zákon ze 13. února 1006, . 20 . z. Tarif ten nazývá se v zákon pedlitavském spoleným, v zákon uherském však

\'eny, stalo se to zákony z a 156

.

z.

Ped

a

s

ovšem je totožný oznauje jako autonomní, pedlita vským. Konen došlo dne 8. íjna 1907

k

novému dohodnutí. V Predlitavsku bylo uve-

se

ejnno v

iíš.

zákonníku dne

toto páté \-vrovnání

30. pros.

uzaveno bylo na

ty

1907.

10

Také

let

(do

r. 1917). Je souborem konu. Prvý, nejobsáhlejší (zákon ze 30. pros. r. 1907 . 278 . z.) upravuje vzájemné obchodní a stykové

konce

smluv, resp. zá-

obou státu mocnáství a skládá se sám zase (zákonu) rozliného obsahu. Pr\-n smlousmluv tí po ni r y va upravuje celní a o b c h o d n

pomry ze

i

monarchie, a

jest k

ní

piii)ojtii

(

i

liu'

tarit,

toto/ný

94

se

zákonem

ze 13. února 19.06

.

20.

závrený

pro rozhodí soud, dále

.

z.

pak rád

protokol a speci-

V tchto speciálních ustanoveních upraveny byly v poslední chvíli nkteré sporné vci, o nichž díve nebylo lze se dohodnouti (jednání o obnovu prÍN'ilegia Rakousko-uherské banky nemlo \'šak výsledku). Druhá smlouva pr\Tho zákona má ální ustanovení.

ustanovení,

zameziti dvojí zdanní

jak

úvrních ústav a pojišovacích spoleností, jež mají v jednom z obou stát svoje sídlo, v druhém však odštpné závod3^ Smlouva tetí vztahuje se k uherské ásti státního dluhu. Uhersko \'zdalo

dosavadního

se

protestu

proti

konversi

státního dluhu (pokud se týká Uher) a považuje se

nyní za spoludlužníka konsolidovaného rentovního dluhu. Zavázalo se pro pípad, že

konvertovalo 1400

t.

zv.

,,

na

korun),

mil.

by Pedlitavsko

uherský blok" dluhu (okrouhle

njž Uhersko

platí

ron

58,376.000 mil. korun, splatiti Pedlitav.sku kapitál nejdéle ve 22 letech. Zaplatí-li Uhersko

ást dluhu na

n pipadající v deseti letech po píští konversi, bude výhodu \^ tom, že kapitalisace úrok bude provedena na základ sazby 4*325%, tak že by Uhersko zaplatilo jen 1348 mil. korun. Zaplatí-li Uhersko teprve po uplynutí 10 let, sníží se sazba míti

ímž

na 4'2%, mil.

korun,

arci

stoupne kapitál na sumu 1389

kterou bude musit

Nejpozdji do 22

let

Uhersko položiti. po konversi Uhersko musí

kapitál splatiti.

Druhý zákon, který rovnání z

r.

1907,

má

je

souástí posledního vy-

íslo 279

.

z.

a obsahuje

ped-

vzájemném pipuštní pojišovacích spoleností v obou státech.

pisy o

95.

—

—

z. týká se k v o t y, . 280 Zákon tetí z. . 281 obsahuie dohodnutí zákon tvrtý o vystavní nové dráhy pes Chorvatsko do Dal-

—

i",

—

i",

mácie.

V obchodní

smlouv

území míti bude obou státu, Pedlitavského a Uherského, po dobu smlouvy jednotnou celní hranici. Ob smlouvající strany se zavazují, že po dobu platnosti smlouvy nebude na pedmty dopravované z jednoho státního území do dnihého uvalována žádná dovozní, vývozní ani prvozní dávka, a že nebude a cehií

se ustanovuje, že

obma státy ára mezicelní. Smlouvy uzavené s cizími státy o úprav hospodáských styk, zvlášt smlouvy obchodní, celní, plavební zízena mezi

a konsulské, jsou stejn závazné pro království a

zem

zastoupené na íšské

rad

i

pro

zem

Uherské

Nové takové smlouvy uzavírá spolený \njších záležitostí na základ ujednání mezi vládami obou stát, arci s výhradou ústavního schválení zákonodárných sboru obou státu. Pi koruny. ministr

smlouvách s vyhrazenou lhtou výpovdní muže kterákoli smluvní strana nejpozdji do šesti msíc ped vypršením výpovdního terminu dáti \dti o tom stran druhé, aby se mohlo jednati o dalším postupu. Nedojde-li v té dob k dohodnutí, vypin-í spolený ministr vnjšícli záležitostí onu smlou\'u, jakmile za to požádá jen jedna ze smluvních stran. i

Smlouvy bez lhty výpovdní dlužno vypovdti, peje-li

si

to

i

jen jedna strana, a sice do šesti

msíc

po oznámení onoho pání. Cla vybírá a spravuje si každý stát sám. Za úelem vzájemného dozoru nad dodržováním souhlasného ízení ve správ a vybírání cel zizuji se obma stranami inspektoi, kteí

q6

právo vésti dozor nad úadováním celních orgán druhého státu a výsledky svého pozorování oznamovati nadízeným ministrm. Pístavní a námoní zdravotní správa vede se v obou státech mají

—

podle stejných pravidel. Obchodní lodi obou stran

spolené vlajky. Co se týe provozování náplavby a moského lovu ryb, jsou lodi a píslušníci obou stát jakož i oba státy samy poetaveny na roven. Plavební poplatky vymují se v pístavech obou stát podle stejné normy. Hlavní železnice v obou státech mají, pokud toho vyžadují vojenské nebo obecné dopravní zájmy, sta\'ny, provozovány a spravovány býti podle stejných zásad. Vci konsulátní vede spolený ministr vnjších záležitostí. Pi zizování a zrušování c. a k. konsulních úadu, pi zaradování njakého konsulního úadu do vyšší nebo nižší kategorie nebo pi zamýšleném delším uprázdnní jeho jakož i pi spisování instrukcí, jež mají býti dány konsulátm ve vcech obchodních, dlužno se dohodnouti s obma ministry obchodu. Solní a tabákový monopol dlužno spravovati v obou státech podle týchž zákonu a pedpisu. Dosavadní pedpisy' o ízení pikazovacím zstávají s malými zmnami v platnosti i nadále. Píslušníci jednoho státu, kteí chtjí na území druhého státu provozovati obchod a prmysl anebo hledají tam práci, jsou co do nastoupení živnosti, užívají

moní

jejího pro\'ozování a placení daní a jiných veejn^^ch

—

dávek postaveni na roven lidem domácím. No\'á smlouva týká se dále ochrany vvnález, obchodních a továrních známek, vzork a model, firem, znak a pojmenování závod. Záležitosti poštovní, telegrafní a telefonní upravuje a spravuje si každý

97

—

Spolenosti akciové obou stát samostatn. komanditní akciové), spolenosti s ruením obmezeným, spolenosti pojišovací, výdlková a hospodáská spoleenstva mohou svou psobnost rozšíiti na území druhého státu a zakládati tam z

(též

poboní závody. Vyloživše vzájemný a

pomr

Uherských, zastavíme

právní

p o

\'

a h u

se

zemí Pedlita vských ješt u otázky, jakou

má Rakousko-Uherská mon-

jako celek. Není ovšem sporu o tom, že mocnáství naše je státem složitým. Bží jen o to, je-li státem spolkovým (Bundesstaat) i unií reální anebo jen personální. O unii personální, kterou by rádi vidli Madai, nelze ani mluviti. Odporuje jí

archie

Monarchie není však ani státem spolkovým. Nebo k tomu bylo by teba, aby vedle obou státu, z nichž se Rakousko- Uhersko už pragmatická sankce.

nad nimi ješt zvláštní nadízený stát ústední s ústedním zákonodárstvím, s ústední mocí výkonnou, se zvláštním státním lidem a se zvláštním státním územím. Všeho toho však není. skládá, byl

O

zvláštním státním území nelze mluviti;

staí ke

zmnám

území státu Pedlitavského svolení íšské rady rakouské. Státního lidu rakousko-uherského rovnž není, ponvadž neexistuje spolené státní obanství rakousko-uherské, nýbrž jen zvláštní

obanství rakouské a zvláštní státní obanDelegace nejsou spolenými sbory zákonodárnými, nýbrž vlastn jen výbory obou íšských parlamentu, psobícími \e spolených zá-

státní ství

uherské.

ležitostech

místo

volících

]v

parlamentu.

A

ani

spolená ministerstva nejsou orgány njakého nadízeného státu, nýbrž orgán\- ol>on stfitn /ároxt-.

98

Nesmí nás másti, že v rakouském zákon ze 2i. pros. 1867 . 146 . z. mluví se o í š i, o í š s k ý c h p o1 o \' c c h o zákonodárném p r á \' u delegací. Uherský zák. lánek 12. z r. 1867, který rozhoduje, ponvadž jest originálem, má znní i-

i

í

zcela jiné.

,

Podle

nho

kousko- Uhersko za

r e

á

nezbý\'á než pokládati Ra1

n

í

dvou paraleln vedle sebe stát, které mají

u n

i

i,

t. j.

jen za sv-azek

samostatných spolené, nejsouce

stojících

jisté záležitosti

podrobeny žádné moci njakého ústedního (nadízeného).

tetího

státu

VI.

Zvláštním správním a zákonodárným územím Rakousko- Uherské monarchie jsou od r. 1878 bývalé zem okupo\-ané B o s n a a H e r c e g o \- i n a, jež byly na podzim r. 1908 anektovány. Zem ty jsou souborem rozliných oblasti a krajin, povstalým následkem rozhných státoprávních bhtm

vk

promn,

ást náležela ást k Srbsku.

ze kterýchžto oblastí a krajin

kdysi ke státu Chorvatskému a druhá

Jádrem nynjší Bosny bylo malé území Bosna, prostírající se v

poíí

horní Bosny.

Pvodní malá Do nejširších

vzrostla asem o kraje nové. hranic rozšíili -pojem Bosny Turci, kteí se

zem

zem

bosenskému pašaa znaná ást Dalmácie pevnina celá skoro liku malá vystupuje stol. Slavonic. Na poátku XII.

té

zmocnih

r.

1463. Náležela k

i

Bosna jako zem samostatná; brzo však se octla v závislosti na králích uherských, kteí se od Bély II. (od r. 1 138) psali králi ,.Rámy", malého území podél eky Rámy (v nynjší Hercegovin). Ve XIII. a XIV.

stol.

malá Bosna

nové, stávají se

konen

Tvrdko pijímá

r.

1377

roste.

Panovníci

tak mocnými, ^^t'^'

její,

bá-

že b^tpán

královský.

Králo\'

uherští

psali

Rámou Bosnu

se

—

králi i

Rámskými

—

rozumjíce

tehdy, když jim Bosna nená-

málo reální již ped r. 1463, stal se úpln nicotným po dobytí zem od Turk. Hercegovina poala se teprve ve stol. XV. vyvíjeti ve zvláštní stát a dostala se Turkm r. 1465. V moci turecké zstaly ob eené zem až do války ruskoturecké r. 1878. Podle 14. i. míru San Stefanského, uzaveného 3. bezna 1878, mla Bosna a Hercegovina obdržeti autonomii, navrženou konferencí Caihradskou (zasedající od 22. pros. 1876 do 20. ledna 1877) se zmnami, jež by stanoveny byly spolenou dohodou Porty s vládami ruskou a rakousko-uherskou. Smlouva San Stefanská byla revidována na ležela. Byl-li titul jejich

kongresu Berlínském

(13.

ervna

—

13.

ce

1878)

v neprospch Ruska. Cl. 25. smlouvy Berlínské udleno Rakousko- Uhersku právo obsaditi a spravovati Bosnu a Hercegovinu. O povaze a trvání této správy nebylo nic stanoveno. lánek uvedený stilisován byl zúmysla píliš strun a nejasn, aby v Bosn a Hercegovin nebyl vytvoen definitivní státoprávní a mezinárodn právní stav. Aby Turecko snáze pistoupilo na znní i. 25. Berl. smlouvy, Rakousko- Uhersko uznalo nejprve tajn a pak veejn v Caihradské konvenci ze 21. dubna 1879 sultánovu právní suverenitu nad Bosnou a Hercegovinou. Zárove se zavázalo Rakousko- Uhersko, že bude pi obsazování úadu bosensko-hercegovských podle možnosti dávati pednost domácím lidem obou okupo\'aných zemí, zaruovalo svobodu a veejné vykonávání všech v Bosn a Hercegovin trvajících kultu a mimo to ješt zvlášt bezpenost osoby a vlastnictví mohamedán a prohlašovalo.

/x'

píjmu obou zemi bude

se užívati \ýlira(]ue

pro

uzuaué potebnými, a dosavadní otomanskc mince že budou v Bosn a Hercegovin bez pekážky pijímány. Již ped uzavením eené kon\'encc zízena byla pro správu Bosny a Hercegoviny zvláštní zemská vlád a, složená ze tí oddlení (pro \'nitní sprá\ u. spravedlnost a finance), jež poala psobiti dnem jich potrebv,

správu

jich

a

uieliorare

—

I.

ledna 1879.

okupaního

V

elo

její

postaven byl

velitel c. a k.

vojska. Vrchní vedení správy bosensko-

hercegovské odevzdáno bylo nejv. rozh. ze

16.

záí

1878 zvláštní komisi složené z delegát ministerstva vnjších zálentostí, íšského min. války a spoleného min. financí, avšak

správa

Zákonem se

již

dne

svena íšskému

26.

února 1879 byla nejv.

ministrovi financí.

ze 20. prosince 1879

týe uherským

zák.

cl.

52. z

. r,

136 . z., pokud 1879 byly Bosna

a Hercegovina pojaty do spoleného celního a obchodního území rakousko-uherského, a také platnost ostatních ustanovení celní a obchodní smlouvy

ob zem. Z výnosu spolených cel piznána byla okupovaným zemím k hrazení ná-

rozšíena na

kladu celní správy

ron

suma 600.000

zl.

ve zlat.

O správ

obou okupovaných zemí vydán byl zákon ze 22. února 1880 . 18 . z., pokud se týe uherský zák. i. 6. z r. 1880. Podle tchto zákon jsou ministerstva obou stát, Pedlitavska i Uherska, oprávnna povinna vykonávati vliv na provisorní správu Bosny a Hercegoviny vedenou spoleným rakousko-uherským ministerstvem. Urování smi

u a zásad této provisorní správy a stavba dorozumní s vládami železnic mají se díti monarchie. Správa obou zemí má býti tak zaízena, r

\'

Sbírka pednASck a rozprav

VI.

f.

'

aby

se její

náklady hradily vlastními píjmy. Kdyby mrou možno, rozhodují o úhrad

to nebylo plnou

nedostávající se

sumy delegace. Kdyby však

bželo o trvalé investice, jež nespadají pod pojem bžné správy, jako o investice na dráhy, veejné stavby a podobné mimoádné výdaje, mohou takové náklady poskytnuty býti jen na základ

srovnalýchzákon obou ástí monarchie. Souhlasnými zákony obou

státu uiují

se dále zásady, podle nichž se upravují a spra\'ují

Bosn

a Hercegovin: i. cla, 2. ony nepímé dan, v obou státech vybírají na stejném základ, dosavadního po3. mincovnictví. Také ke mru obou zemí k monarchii vyžaduje se souhlasných zákon obou stát mocnást\'í. V ostatních záležitostech, v zákon ze dne 22. února 1880 výslovn neuvedených, vykonával v Bosn a Hercegovin zákonodárnou moc panovník sám ab-

v

jež se

zmn

solutn. Takovýmto absolutistickým zpsobem vydány byly na p. trestní zákon ze dne 26. ervna 1879, zákon branný ze 4. listop. 1881, organisaní statut pro vojsko z 28. dubna 1882, civilní soudní rád ze 14. dubna 1883, obchodní zákon ze 7. ervna 1883, zákon knihovní ze 13. záí 1884 a j. zákony. V zemské správ obou okupovaných zemí nastala jistá zmna v r. 1882, když se stal íšským ministrem financí Benjamin Kállay. Náelníkem zemské vlády zstal sice velitel c. a k. 15. armádního sboru v Sa-

rajev, ale byl

mu pidlen

civilní

adlatus,

t.

j.

zvláštní editel civilní správy bosensko-hercegovské

Zemské finanní

editelství, které

r.

1880 povstalo

bývalého finanního oddlení zemské vlády, stalo se znova souástí zemské vlády, jež se zase skládala z

I03

ze

oddlení. Pozdji piibylo ješt oddleni tvrté stavební. V elo jednotlivých oddlení

tri

vci

pro

postaveni byli editelé (direktoi), od

r. 1895 sekní byla naízením ze 29. záí 1882 upravena psobnost krajských a okresních úad.

Zárove

šéfové.

Co

týe

Bosny a Hercegoviny, zmny. Spolený ministr financí vede tedy nadále v nejvyšší instanci zemskou správu bosensko-hercegovskou, a zemská vláda jest mu podízena a zodpovdná. Pouze vojsko se

nestaly se

r.

nejvyšší správy

1882 žádné podstatné

bosenské, zízené

senského

r.

etnictva,

1882, vojenské záležitosti bo-

vci poštovní

a

telegrafní

a

vojenské železné dráhy náležejí do oboru psobnosti

spoleného ministerstva války. Kontingent branc pro Bosnu a Hercegovinu každého roku spolené ministerstvo financí. Zemská vláda repartuje pak poet branc na jednotlivé okresy. Po adu let iní branecký kontingent boscnsko-hercegovský stanoví

3500

muž.

Vylíeném pokud se týe let

shora

zpsobem Rakousko- Uhersko,

jeho panovník vykonávali po ticet

v okupovaných zemích Bosn a Hercegovin moc ve všech jejích úkonech a oborech, v zá-

státní

konodárství,

ve

sprá\',

soudnictví

a

vojenství,

na sultánovi, formáln právním su\erenovi nad obma zemmi. Skutené pomry byly

nezávisle

silnjší

než

znní

smlu\-.

Suverenita

náležela

tu-

reckému císai jen na papíe, jež' o se proti vli skuteného držitele, Rakousko- Uherska, nedala \'ykonávati. Ponvadž takto Bosna a Herceg(n'ina byly v postavení právn nemožném, panovník Rakousko-Uherský odhodlal se dne 5. iíjna 1908 k tomu, že vlastnorurnín listv 1< pinlscdum mii-

ÍÓ4

sterstev pedlitavského a uherského,

ministru vnjších záležitostí a k stru

financí

vztáhl

práva

své

k spolenému

spolenému minisvrchovanosti

na

Bosnu a Hercegovinu, zavedl pro tyto zemš trnní právo platné v ostatní monarchii (pragmatickou sankci) a slíbil jim ústavní zízení. V msíci listopadu 1908 byl pak nejvyšší vlastnoruní list panovníkv pedložen obma vládami, pedlitavskou uherskou, íšským parlamentm ke schválení. Zajímavo je, že pedlohy ony nebyly souhlasné. V pedloze uherské mluví se o tom, že suverenita byla na ob zem rozšíena vzhledem k onm starobylým svazkm, jež poutaly panovníkovy pedky na uherském trn k eeným zemím. Má tím býti naznaeno, že Bosna a Hercegovina mly by býti pipojeny k zemím Uherské koruny. Nároky Uherska na eené zem nelze však uznati. Došlo-li již r. 1878 k okupaci obou tch zemí, a bylo-li lze s velikými obtmi i

ádnou správu okupovapomocí prostedk celé monarchie. Mohlo-li by se vbec o njakých nárocích mluviti, mlo by je spíše Chorvatsko, ponvadž

udržovati po ti desítiletí

ného území, dalo

se to jen

západní ást Bosny náležívala kdysi k Chorvatsku,

ponvadž mimo to Bosna a Hercegovina jsou obývány od Srbo-Chorvat. Zevnjším podntem k tomu, aby Bosna a Herce-

a

govina byly

r.

1908 anektovány, byla jednak okol-

vzrstem národního uvdomní v okupovaných zemích tamní Srbové a mohamedáni

nost, že se

poali se organisovati i politicky, jednak prohlášení v Turecku ústavy (dne 24. ce 1908). Bosn a Hercegovin nemohlo býti odepíráno ústavní zízení, a proto prohlášena byla vlastnoruními listy pa-

I05

novníkov\ými

z

okupovaných adresovaný

v

5.

íjna

zemí.

igoS

anekíe

Obšírnjší

spolenému

byl

ministru

dosavadních

ponkud Ust financí. B^dy

nm

stanoveny hlavní zásady píštích ústavních zízení, a ke konci pipojeno vyzvání, aby ministr pedložil panovníkovi osnovy vypracované ve smyslu zmínných zásad, a to s urychlením, aby nová zemská ústava co nejdíve mohla nabýti platnosti. Již pedem dalo se oekávati, že nová charta bude ústa\"ou

oktrojovanou,

která

ped

panovníkovou

sankcí sice asi bude pedložena k rahlédnutí mini-

sterstvím obou stát, Pedlita vska i Uherska, sotva však íšským zastupitelstvm obou stát, by Bosna a Hercegovina nalézaly se ve státní moci (coimperiu) Pedlitavska

i

Uherska.

Ponvadž Uher-

již ve vládní osnov zákona o vztahu suverenity Rakousko- Uherska k Bosn a Hercegovin \- listopadu r. 1908 v3'nutilo tekst prozrazující uherské aspirace na eené zem, mohlo se již pedem souditi, že otázka, jak bude napíšt upraven státoprávní pomr Bosny a Hercego\iny k otma státm monarchie, v chystaném ústa\ním zákon sotva bude

sko

ešena.

Skutenost dala tušením tukoxVm za pravdu. Ústava bosensko-hercegovská byla panovníkem oltrojována; na úpravu její mla (jvšcm vliv \eclle spoleného ministcrstxa ješt ministerst\a t)bou státu a také zvláštní zemská anketa, složená ze zástupc rozliných národností, pokud se týe konfesí a zájma obyvatelstva, jež svolána byla zemskou vládou ítncktovaných zemí, aby se vyslovila o hlavních otázkácli píští ústavy,

poradnvm,

nikoli

a

rozhodnjiríni.

to

zpsobem

U--tavní

jen

anketa

io6.

bosenská zasedala od 8. do i8. února 1909 a mla sedm schzí. Mezi jiným vyslovila se v zásad pro zemské zastupitelstvo na podklad konfesním jakož

zájm. Dosti podrobn jednáno obanských právech. Na základ výsledk porad ankety pikroeno bylo k de-

i

pro zastoupení

bylo též o základních

„zemského statutu" pro Bosnu a Hercegovinu. Prvotní osnova sepsána byla vypracování

finitivnímu

\"e

spoleném ministerstvu

ložena

obma

financí,

naež

vládám, pedlitavské

i

byla

ped-

uherské, aby

odborných ministerst\"ech byla zkoumána. Pak se sešli zástupcové obou vlád ke konferencím se zástupci spoleného ministerstva financí, aby se definitivn usnesli. Teprve potom pedložena byla no\'á ústava spoleným ministrem financí panovníkovi k sankci. Dne 17. února 1910 byla ústava bosensko-hercegovská sankcionována a dne 20. února vyhlášena. V rozhodnutí svém, jímž udílí nové ústav sankci, panovník praví, že ,,dle zákona ze 22. února v jednotlivých

1880

.

18.

.

z.,

i.

6.

uh. zák. z

r.

1880 základy stano-

vené pvo sprá\'u Bosny a Hercegoviny musejí

z-

stati neporušeny až do ústa\ni zmny nových (ústavních) zákonu, a že ústavními zízeními Bosny a Hercegoviny nijak nemá býti se dotýkáno vztah Bosny a Hercegoviny k obma státm monarchie, stanovených zákony obou tchto stát." Ústava b o s e n s k o - h e r c e g o v s k á skládá se ze šesti zákonu, a to: i. ze zemského statutu, 2. z volebního ádu, 3. z jednacího ádu ])ro zemský snm, 4. ze zákona spolko\ého, 5. ze zákora sh.romažd()\'acího, 6. ze zákona o okrcsich raOách.

Zemský

obanských zemském snme. Otázka státoprávního

statut jedná o všeobecných

prá\'orh a o

loy

pilenní Bosny

a Hercego\-iny k monarchii se

\-

nm

Anektované zem nebyly pipojeny ani k Pedlitavsku ani k Uhersku, ani nebyl zízen trialismus. Pece však dostalo se Bosn a Hercegovin neeší.

mnohem mají

státoprávního

lepšího

království a

zem

než

postavení,

je

zastoupené na íšské rad,

ba do jisté míry než je má Chorvatsko- Slavonsko. Anektované zem jsou podle zemského statutu bosensko-hercegovského zvláštním územím se zvláštním státním obanstvím (nazývaným ovšem jen zemskou a se

píslušností)

zvláštním zákonodárstvím,

velmi nedokonalým, ale bez

vlastiu'

správ Bosnv a Hercego\-iny

a organisaci

exekutivy.

arci

Ve

kompetenci soudních a správních úadu nenastala vydáním ústavních zákonu nijaká zmna. Nejen tedy že spolené c. a k. ministerstvo financí vede nadále v nejvyšší instanci zemskou správu bosensko-hercegovskou, náelníkem zemské \']ádv nepestal býti i

i

generál.

Z

e

ms

k ý

sn m má q2 leny, a

sice 20 \-irilistu

pti pipadá na ti hla\'ní konfese, })ravoslavnou, mohamedánskou a katolic^kou, mezi nž jsou pomrn rozdleny mandáty poslanecké. Zbývajícími virilisty a 72 volené poslance. Patnáct virilist, a to po

i

jsou:

sefardský

sarajcNský,

(španlsko-židovský)

jM"esident

vrchní

soudu,

\rcliníli(i

rabín

president

advokátní komory, starosta hlaw msta Sarajeva a president obchodní a ží\no>tenské komory \' Sarajev.

l-*odle

statistickvch dat z

pravoslavných k

mohamedánum

a Hercegovin pibližn jako 4 je

zachován

konfese

\('

])i

icjo/

r.

a :

ml se pomr

katolíkm J

:

2.

\-

ICnto

rozdlení mandátu me/i

Bosn

pomr

ji(.lnotH\-é

th( h kuriích. Kurie ])r\ní skládá se z nej-

.

io8

zámožnjšího obyvatelstva, hlavn velkostatká, jakož i z inteligence. Pouze pi volebním právu v této kurii zaveden je jistý census, bu majetkový (placení dan) nebo duševní (požadavek jistého stupn inteligence, pokud se týe požadavek úedního po\'olání)

Ve druhé kurii volí beze všeho censu všichni k volb oprávnní obyvatelé mst, a v kurii tetí rovnž všichni k volb oprávnní obyvatelé bez censu

—

venkovských

—

•

kteí nenáležejí do první kurie. hledlo se tedy nejen ke konfesím, nýbrž i ke stavovským a místním zájmm obyvatelstva. Ze 72 poslanc pipadá jich 18 na I. kurii, 20 na II. kurii, 34 na III. kurii. VI. kurii katolíci mají 4 mandáty, mohamedáni 6, pravoslavní 8; v kurii II. a III. pipadá na katolíky 12 mandát, na mohamedány 18, na pravoslavné 23. Krom toho obdrželi židé ve druhé kurii jeden mandát. Ve druhé a tetí kurii zavedeno je všeobecné volební právo. Voliti tam jsou oprávnni: i. všichni bosensko-hercegovští zemští píslušníci mužského pohlaví, kteí v den volby dovršili 24. rok vku, jsou svéprávní a mají v zemi stálé bydlišt nejmén po jeden rok, 2. za týchž pedpokladu oni rakouští a uherští státní píslušníci, kteí a) jsou v civilní správní služb Bosny a Hercegoviny jako zemští úedníci nebo uitelé, nebo b) stojí v bosenskohercegovské zemské železniní služb, nebo c) mají právo voliti v nkteré obci tchto zemí. Volitelný do zemského snmu jsou všechny k volb (jprávnné f)Soby mužského pohlaví, jež dovršily 30. r(jk veku a nalézají se v plném požívání obanských práv, vyjímajíc aktivn sloužící úedníky a zízence

Pi

\'

rozdílení

civilní

obcí,

mandát

sprá\' Bosny a Hercegoviny, jakož

i

pi

o9 zemských

bosensko-hercegovských

drahách,

dále

vyjímajíc uitele a zízence veejných škol.

Hlasování v prvé a druhé kurii je tajné (volba se písemn), v kurii tetí však veejné (vzhledem k velkému potu analfabet volí se ústn).

koná

V

prvé

celá

kurii,

zem

rozdlené na

dv

voliské tídy, tvoí

pro každou ze tí hla\ních konfesí zvláštní

volební okres, tak že se tu volí podle skrutinia

listin.

Naproti tomu pro volbu poslanc druhé a tetí kurie

rozdlena je zem na konfesní volební okresy, z nichž každý volí jen jednoho poslance. Do psobnosti bosensko-hercegovského snmu spadají v oboru zákonodárství záležitosti výhradn

Vyloueny jsou tedy z kompetence spolené vci rakousko-uherské, bosensko-hercegovské.

jeho dále

ty vci, jež se upravují v obou státech monarchie

zpsobem srovnalým

a

jsovi

pedmtem

celního a

obchodního svazku, pak vci vojenské, pokud spadají do kompetence zastupitelstev obou stát, také záležitosti upravené v zák. ze dne 20. pros. 1879 . 136 . z. o zízení spoleného celního svazku s

Bosnou a Hercegovinou a

podle zák. ze 22. února 1880

konen .

18.

.

záležitosti, jež z.

i

v

Bosn

a

Hercegovin mohou býti upravovány jen na základ souhlasných zákon\- obou státu monarchie. Kompetence vymená bosensko-hcrcego\-skému snnui jest velmi rozsáhlá. Snm muže samostatn upra\()\-ati veejného prá\'a, které celé obory soukromého i

v zemích pedlitavských

i

uherských jsou vyhrazeny

íšskému (íšské rad rakouské, pokud týe íšskému snmu uherskému). Duležito je

zastupitelstvu se

také, že

snm

bosensko-hercegovský upra\uje samo-

statn zemské

finance.

Po

té

stránce

má Bosna

Hercegovinou

postavení

než Chorv^atsko, královstvím Uherským. anektovaných zemí nejen že si stanoví rozpoet, on také mže provádti svou vlastní berní politiku arci jen co se týe daní pímých, on také rozhoduje

s

má

které

lepší

finance spolené

s

Snm

— o

zemských výpjkách a

má

právo nakládati zem-

ským majetkem. V moci snmu je dále zizování dopravních prostedk, zejména cest a silnic. Pokud bží o železnice, bude moci snm jednati jen o tch drahách, o kterých budou podány vládní pedlohy.

Ve své psobnosti bude však bosensko-hercego\'ský velmi omezen vli\-em \-lád obou státu monarchie. Souhlasu obou xláá je potebí ke všem vládním pedlohám ješt ped jich podáním ve snmu. Také osnovy zákon na snme již pijaté musejí býti pedkládány po návrhu zemské vlády spoleným

snm

ministrem

když

se

financí

panovníkovi

k

sankci,

teprve

dosáhne souhlasu obou vlád monarchie.

Velkým nedostatkem bosenské ústavy jest, že snm nemá práva mniti zemský statut, tak že pípadné zmny budou zase jen oktroj ovány. Ústava, jež byla no\'ým lenským zemím mocnást\'í udlena, jest nedokonalá nejen vcn, svým obsahem, nýbrž formáln, svým pvodem. Tak jako byla pano\'níkem jednostrann oktroj ována (arci v dorozumní s vládami obou stát monarchie), tak asi bude zase i

mnna. \7A\ik vli\-

i

Jest to tedy ústa\'a nesamostatná, na další

vývoj

mly, pokud

se

týe budou

j
míti

vlády obou státu mocnáist\í, majíce možnost

objem ústavnosti bosensko-hercego\'ské rozšiovati zužovati. Pedlitavsko Uhersko podrží tedy nad Bosnou a Hercegovinou dosavadní coiniperium (spoi

i

lénou

státní moc), a zemé anektované budou na obou státech mocnást\'í záviseti nejen \- oboru exekutivy, nýbrž i \' oboru zákonodárství, jež jest nesamostatné také proto, že nebyla souasn s ním zízena i zvláštní zemská vláda, zodpovdná snmu

VII.

Velikou pohromu pro eské státní právo znamenal dualism. Jím zízen byl zárove nový stát pedlitavský, díve neznámý, v nmž zem koruny

eské úpln

utonuly.

Od

správní a soudní unie mezi

r.

1749

zemmi

existovala

sice

koruny eské a

zemmi

Rakouskými, ale udržel se pece ješt zvláštní eský. Nyní i to mlo pestati. Spojení na obor zákonodárství. Obyvatelstvo rozšíeno eských zemí zbaveno bylo práva samostatn rozhodovati o svých vlastních státních záležitostech, a státním obanm jiných zemí piznáno právo spolurozhodovati o vcech, jež se jich ani netýkají. Ped státní lid

i

1848 centralisoval jen panovník, nyní mlo o cenobanst\-o všech zemí pedlitralisaci pracovati i r.

tavských bez rozdílu. k

t.

pros.

zv. t.

státních.

Dsledkem dualismu

ústav prosincové r.),

jež se skládá z

Vydán

ady

došlo

1867 (z 21. základních zákon z

r.

b^d totiž zákl. zákon státní o

iíš-

ském zastupitelstvu .

141. . z., zákon o všeobecných právech státních oban . 142. . z., zákony o zízení íšského soudu, o moci soudcovské, o moci

vládní a výkonné (. 143

— 145. .

z.)

K tmto

pti

113

zákonm \-ydanvin dne 21. pros. 1867 pipoísti sluší ješt zákon ze 25. ervence 1867 o zodpo\-dnosti ministr. Ústa\u prosincovou dlužno pokládati za oktrojírku.

Byla

vyrovnání

s

prij ita dsledkem jednostranného Uhry nekompetentní iíšskou radou, kter.' nemohla pri svém rokování a lilasování jednati svjbcdn, nýbrž musela uznati dohodnutí pa-

novníkovo

s

Uhry.

prosincovou

Stát

se

mu

jen

opisn

,,

nov

ústavou

nemá žádného jednotného

organisovaný

oficiálního názvu.

království a

zem

na

rad

íká íšské

neúedn Pedlitavsko. Podle pojmemonarchie íší Rakousko- Uherskou dává se mu velmi asto název Rakouska, avšak název tento není správný. Tak jako titul císae rakouského vztahoval se podle pvodních intencí i na zem Uherské, rozumla se do uherského vyrovnání zastoupené" a no\'ání celé

Rakouskem celá monarchie. Nyní o\'sem pozbylo pvodního smyslu, a nemže ho ústavn

slovo to

býti používáno k

Nicmén

oznaení pouhé ásti mocnáiství.

se strany

uherské

i

nmecké

jest tu ten

aby slovo Rakousko stalo se technickým terminem, oznaujícím Pedlitavsko. Království a zemí zastoupených na rad íšské jes sedmnáct. Jsou vyjmenovány v prosincovém zákon o íš.

dence,

zastupitelstvu

.

141.

.

z.

za sebou takto: Cechy,

Dalmácie, Hali, Rakousy Dolní a Horní, Solnohradsko. Štýrsko, Korutany, Krajina, Bukovina, M(jrava, Slezsko, Tyroly, Vorarlbersko, Istrie. Gorice s

Gradiškou a Terst.

Všem tmto zemím ústavou

únorovou

jednotlivé

samostatná

zaruena ústavní

(

jest

již

xistence.

114

Každá obdržela svoje zvláštní zemské zízení, jež pro ni základním zákonem státním. Povaha státu tmito zízeními zemím sice piznána nebyla, avšak dostalo se jim aspo moci zákonodárné, jednoho je

Jinými slo^y, království a zem zastoupené na íšské rad mají aspo ásten povahu státu, kdežto co do moci zákonodárné

z

atribut

státu.

—

—

v

oboru moci výkonné jsou pouhými provinciemi

státu

Jsou,

pedlitavského, jak se

ovšem

vdecky íká,

s

jistou

autonomií.

státy fragment ovými.

Následkem toho pak není Pedlitavsko státem jednotným, nýbrž složitým, blížícím se státm spolkovým, sestávajícím z nkolika prostých stát. Je to svazek stát íragmentových, v nmž moc zákonodárná jest rozdlena mezi celek zemí a zem jednotlivé, kdežto moc výkonná náleží pouze celku. Organisacc tato odpovídá historickému vývoji. Zemské

snmy

pedlit a vské

mly

í^^'é

pedchdce

ve sta-

vovských snmích z doby ped r. 1848, a celoíšská moc výkonná vyvinula se z jednotícího absolutismu panovníkova v oboru exekutivy ve stát eském a Rakouském. TJvarem úpln novým, stavovské dob neznámým, je pouze íšská rada. Moc její \yplvnula ze zákonodárné moci absolutního díve ])anovníka tím, že se vzdal výhradného s\ého zákonodárného práva v nejdležitjších státních záleprospch celku zemí ncuherských. žitostech \'c zákonodárné moci monarchický pvod Tento íšské rady vidti jest nejen v samém názvu pedrada" litavského íšského parlamentii ,, íšská — nýbrž i v samé íšské ústav, jež pipouští, aby

—

vlada vydával naízení

V

z

nouze

(o

emž

níže).

organisaci pedlitavské rady íšské j^rosnicoxkou

nezmnilo. Skládala se na dále ze dvou snmoven, panské a poslanecké. Tato ítala 203 pozemských, a slance, volené z jednotlivých nic se

i

snm

ty

zájmových skupin, velkostatkáiské, obchodních a živnostenských komor, mst a venkova. (O pozdjších rozmnoženích potu poslanc

sice

podle

viz

níže.)

Cleny

snmovny

panské zstali

princové císaf-ského domu, pové s knížecím titulem, náelníci

zletilí

arcibiskupové a bisku-

onch

šlechtických

rodu domácích, jež \ynikaly rozsáhlým majetkem pozemkovým, a jimž panovník udlil d d i n c lenství panská

snmovny,

a

konen

ti

vynikající

mužové, jež panovník jmenoval doživotními leny panské snmox^ny. (Poet tchto doživotn jmenovaných lenu pohybuje se podle zák. ze 26. ledna 1007 mezi 150

— 170.)

Zmna zavedena sti širší

byla prosincovkou

puso b n omoci dívjší

\^

rady íšské. Nabyla ásten rady ííšské. O píslušnosti její jedná

§

11. zákl.

zák. stát. o zastupitclst\'U íšském. Praví se tu nejprve, že do tosti,

psobnosti

její

spadají všechny záleži-

jež se týkají práv, povinností a

lených \'šem zemím na rad vypoítávají Po této všeobecné

zájm

spo-

íšské zastoupeným.

vt

se

ony

záleži-

ve 14 bodech. Podle zprá\'y ústavního výboru, výkladu referentova a usnesení panské snmovny praktických a také podle vtšiny thcoretiku vyerpávající t. j. politiku bží tu o taksativní, tosti

i

—

vypotení záležitostí spadajících jied íšskcni radu. íšské rad náleží také zákonodárná psobnost v nkterých vcech, jež jsou pragmaticky spolen.\celé monarchii, pokud je v nich potebí p;iralelní(li zákonu rakouských a ulinských. dák" vr \ic.
ii6

jež sice neJ50U

spolené, ale podle zvláštních dohod-

upraveny jednotným zpsobem obchodního spolku). Do pr\é skupiny spadá úprava zpsobu \yizování spolených záležimají

nutí

býti

(záležitosti

tostí delegacemi a spolenými ministerstvy, úprava branné povinnosti a souvislých vci vojenských (zvlášt roní povolování branc) a stanovení kvóty.

Záležitostmi

všem zemím Predlitavska spolenými

stanoveni státního rozpotu a zvlášt roní

jsou:

povolování daní a jiných státních dávek, zkoumání státních

úetních závrek,

kontrahování

nových

výpjek, konvertování dosavadních státdluh atd., vbec všechny finanní záležitosti

státních

ních

spolené zemím Pi'edlitavským (i monopoly a rezáležitosti úvrní, bankovní, privilegijm' a živnostenské, zákonodárství týkající se správy zdravotní, záležitosti státního obanst\í, práva domo\'gály),

ského, cizinecké policie a

veškerého

zákonodárství

pas o

jakož

i

pomrech

sítání

lidu,

konfesních,

právu spolkovém a shromaždovacím o tisku, o autorském právu, zákonodárství právního: obanského, trestního, obchodního a smneného, námoo

ního, horního, základní pravidla o organisaci

úad

správních a soudních, základní pravidla o x^yuování

na obecných školách a gymnasiích, zákony o universitách, zákony, jimiž se provádjí zákl. zákony státní o všeob. právech státních oban, o íš. soudu, o moci soudcovské, o moci vládní a výkonné, pokud se na takové pevád' zákony v zákl. zák. stát. iní odvolání. Všechny ostatní zákonodárné záiležitosti, jež nejsou výslovné vyhrazeny íšské rad, náležejí podle § 12. zákl. zák. o íš. zastup, do kompetence zem.ských

117

snm. Nov

zákonodárství

obcích

snmm

tyto vci:

místních,

okresních

krajských, o odborném a technickém

vyuování

celé i

pipadly zemským o

(od pokraovacích a odborných škol a reálek až

k polytechnikám a zvláštním vysok3'?m školám, psobnost vyjímajíc university), dále omezená zákonodáiTiá ve vcech vyuování na školách obecných a na gymnasiích, a konen rozšíena jejich kompetence ve vcech hospodáských. Naproti tomu odata jim psobnost ve vcech konfesních. Podle zízení zemských náležejí do oboru záležitosti: tyto psobnosti zemských veejné stavby a zemdlství (Landeskultur) vydržované ze zemských prostedk, ústavy rozpoet, zemské úty a vbec zemská zemský finanní správa a zemský úvr, bližší naízení o vcech obecních, v mezích všeobecných zákon

snm ,

—

—

zmnno

církevních a školských (což covou), o poskytování

ústavou prosin-

pípeže, o zásobování a uby-

zem

blaha nebo poteb

tování vojska a o jiných

zvláštními opateními budou pikázány. Jak jednak vidti, zakládá se pravomoc zemských na vlastních zemských zízeních, jednak na ústav íšské. Jen v prvém ohledu je pravomoc zemských týkajících

se

zemskému

vcech,

jež

zastupitelstvu

snm

snm

zajištna proti jednostranným usnesením íšské rady, kdežto v druhém ohledu mže íšská tak, jako ji r. 1867 rada kompetenci zemských pravomoci zemrozšíení rozšíila, zase zúžiti. Nové nastalo pi revisi ústavy r. 1907. K podských

snm

snm

ntu Polák doplnn .

z.

byl zák. ze 26. ledna 1907

(i. III.) § 12. zák. ze 21. pros.

novými

dvma

Ve vcech,

odstavci.

Sbírka pednáSek a rozprav

VI.

1867

.

.

.

141.

15.

.

z.

jež náležejí dle 8

ii8

zízení zemských a dle ústavy prosincové do

psob-

zákonodárství zemského, mže zákonodárství zemské k úprav pedmtu

nosti totiž

vydávati potebná ustanovení

oboru práva tresta práva obantoho náležejí do psobnosti zem. zátaková opatení o organisaci státi

z

trestního práva pohcejního

ního,

ského.

Krom

konodárství

ních

i

úad,

podmínna komk organisaci autonomních správních úad a pohybují se v mezích základních zásad vyhrazených íšskému zákonosprávních

jež jsou

petencí zemského zákonodárství

dárství.

Ve vývoji ústavnosti znamená prosincovka znaný íšská rada nabyla vlivem pomrv uher-

pokrok.

ských pravomoci, jíž podle únorového patentu nemla, tak zejména práva povolovati brance, práva schvalovati budžet a zvlášt povolovati každého roku dan. Pedsednictvo poslanecké snmovny nebylo už jmenováno panovníkem, nýbrž mlo být voleno poslaneckou snmovnou samou. Opraven byl

zárove

§ 13.

ústavy únorové,

t.

zv. paragraf oktro-

nynjšího císa v dob, kdy íšská rada nezasedá, vydávati naízení s prozatímnou mocí zákona, ale na. takovými nesmjí se mniti zákl. zákony ani se nesmí ukládati trvalé státní pokladn, ani zcizovati státní nemovitost. Krom toho musí naízení takové pedloženo býti do 4 nedl nejbližší íšské jírkový. Podle

mže

§ 14. zákl. zák. o zast. íš.

sice

bím

rad,

sice

pozbývá

platnosti.

Zaruena byla

dále

všeobecná práva obanská, vydán zvláštní zákon

k pojištní nezávislosti soudcovské, vyslovena záoddleno jest od správy, zavedena zodpovdnost ministr, upraven pomr exe-

sada, že soudnictví

119

kutivy k legislativ, vydán zákon o zízení íšského soudu jako nejvyššího tribunálu práva veejného, a sHbeno zízení správního dvoru soudního, k nmuž

by

se obraceli státní

nutím správních

obané

úad

v

o

pomoc

proti rozhod-

soukromoprávních

jejich

záležitostech.

Zákl. zák. státním ze 21. pros. 1867

o

.

142.

všeobecných právech státních

an

z.

ob-

vysloveno, že pro všechny píslušníky králov-

zemí zastoupených na

ství a

.

rad

íšské existuje vše-

obecné rakouské státní obanství. Všichni státní obané prohlášeni za rovné ped zákonem, uznáno,

veejných úad stejn jest jim pízaruena jim za jistých obmezení tato

že zastávání

stupné,

a

práva:

voinost

nictví, volnost

sthovací, nedotknutelnost vlastnabývati nemovitého majetku všeho

druhu, osobní svoboda (na ochranu proti

úad; osobní

pehmatm

zákon ze 27. íjna 1862 . 87. . z. na ochranu svobody prohlášen za souást stát. zákl.

zák. z 21. pros. 1867

.

142.

.

z.),

neporušitelnost

práva domácího (na jehož ochranu vydán byl zákon ze 27. íjna 1862 . 88. . z., prohlášený rovnž za 1867 . 142. . z.), právo petiní, právo shromaždovací a spolovací, jež upravena zák. z 15. listopadu

souást

stát. zákl. zák. z 21. pros.

listovní tajemství,

1867

.

(právo

134.

.

z.

(právo spolovací) a

shromaždovací)

,

právo

\'oln

.

135.

.

z.

projevovati

mínní

slovem, písmem, tiskem nebo vyobrazením, svoboda svdomí a víry, svoboda vdeckého badání

a vyuování, svoboda povolání, rovnoprá\-nost národností,

která je ve stát tak

mnohonárodovém

a mnohojazynéni, jako Pedlitavsko, zvlášt duKžitá.

v posledním svém lánku (20.) pipustil zákl. zákon státní o všeobecných právech státních oban doasnou a místní suspensi jednotlivých základních práv obanských, a to práva osobní svobody, neporušitelnosti práva domácího, listovního tajemství, práva shromaždovacího a spolovacího a práva

a svobod}^ tisku.

ustanoveno

V dob

je

Pokud

v

se

zák. z

války nebo

voln

projevovati

mínní

taková suspense pipouští,

5.

kvtna 1869 .

pímo ped

66.

.

z.

jejím vypuknutím,

pak za vnitních nepokoj, nebo když v rozsáhlé míe se proje\nijí velezrádné, protiústavní nebo osobní bezpenost ohrožující rejdy, mže celá rada minipo schválení císaov výjimeným naízena as takovou suspensi s oznaením obvodu, pro njž opatení to má platiti, a s udáním sterská

ním

prohlásiti

onch lánk

zákl.

zák. státního, které se

na

as

Výjimené naízení musí býti vyv íšském zákoníku a v úedním asopise

zbavují platnosti. hlášeno

zem, kde

platí.

Ministerstvo je pak povinno zodpo-

vídati se ihned íšské

rad

(díve

snmovn

posla-

shromáždna, tedy v prvním nejbližším jejím sedni, z uinných výjimených opanecké), a není-li

tení a vyžádati si usnesení íšské rady, sice opatení ta pozbývají platnosti. Výjimená opatení zrušují se optn usnesením celého ministerstva po schválení císaov, když je íšská rada (tebas jedna ze

snmoven)

z nichž

byla

Zákonem byla

neschválí, nebo

když odpadnou dvody,

uinna.

ze 25.

ervence 1867 .

100.

.

z.

zodpovdnost ministr.

zavedena Poruší-li

ministi nkterý zákon íšský nebo zemský, mohou býti obžalováni kvalifikovaným usnesením panské

O obžalob

nebo poslanecké snmovny. zvláštní

dvr

státní

snmovna panská

jehož

soudní,

rozhoduje

polovinu

voli

a polovinu poslanecká.

Jako zvláštní soud ústavní zízen byl podle zákl. zák. stát. . 143., a sice zákonem z 18. dubna 1869

.

44.

.

z.

soud íšský,

nostech státních

úad ená

oban

na

který rozhoduje o to, že

stíž-

úkony správních

porušena byla jejich politická, ústavou zaruíšský soud pouze rozhoduje, bylo-li

práva.

stžovatelovo právo porušeno, vláda pak musí své Krom toho rozhoduje íš. soud o veejnoprávních nárocích naproti celku král. a zemí zastoupených na íšské rad nebo na-

dívjší rozhodnutí zmniti.

nároky tako\ nedají konen eší íš. soud spory o píslušnost mezi soudy a úady správními, mezi výbory zem. a nejv. správními úady zempanskými, mezi zemskými výbory rzných zemí a konen mezi ádnými soudy a sprá\'ním dvorem soudním. Pro právní kontrolu nad veejnou správou zízen byl dále zíík. ze 22. íjna 1875 . 36 . /. pro rok 1876 (pozmnným v zák. z 21. záií 1905 . 149. . z.) s p r á v n í d v r soud n í. Pijímá stížnosti na protizákonná rozhodnutí nebo opatení správních v soukromoprávních vcech a zrušuje tako\'é proti

nkteré zemi, když

vyrovnati

poadem

se

soudním, a

úad

správní

akty,

byla-li

správní

úady

musí

stížnost

znova

od\'odnna, naež

rozhodnouti, a to na

základ stanoviska správního dvoru soudního. Ústava prosincová mla lepší štstí než všechny oktrojírky pedcházející. Udržela se až podnes, akoliv ona narazila na odpor nkterých zcmskýcli snm. Neuznávali jí zejména C e c h o v é, kteí prdi

vozovali

])asi\-ni

o(lj)or

nejen

proti

íšské

r;ul,

nýbrž

asem

i

proti

zemskému snmu. echové

ješt mli v pamti nejen existenci nkdejšího samostatného státu svého, nýbrž i vj^dání kabinetního listu posledního svého korunovaného krále Ferdinanda V. z 8. dubna 1848 (pojatého do eské provinní sbírky zákon z r. 1848, . 74), jímž slí-

poád

eský zemský snm, volených co možná na nej-

beno, že bude co nejdíve svolán složený ze

zástupc

lidu

bude usnášeti o všech zemtoho že budou pro království eské (pro zem koruny eské) zízeny v Praze zodpovdné ústední úady s rozšíenou psobností, a že pedmtem jednání nejbližšího íšského snmu, na nmž eské zem budou zastoupeny, bude žádost (obsažená v petici Pražské), aby zem koruny eské spojeny byly pod eenou jednou ústední správou v Praze a pod spoleným snmem. Zmínný kabinetní list ml sice rozliné vady a obsahoval jen širším základ, který se

ských záležitostech,

sliby, které

teprve

krom

mly

být provedeny, ale pece

uznáním samostatnosti eských zemí. eské státní právo uznáno bylo optovn i po vydání íjnového diplomu a únorového patentu. Snm eský žádal r. 1861 císae, aby se dal korunovati za krále eského, a panovník slíbil dne 14. dubna 1861 žádosti té vyhovti. Slib ten opakoval znova ve své odpovdi na adresu snmu eského dne 29. prosince r. 1865. Tím vtší bylo tedy pekvapení Cech, když dualismus jednostrann s Madary byl ujednán. V nkterých zemích pcdlitavských poád ješt chována byla nadje, že pi nové úprav monarchie byl

nezstane. echové ponkud opoždn poali napodobovati Uhry; programu státoprávního drželi se pevnji tcprv od r. 1863. Když r. 1867 bželo <> to, se

Í23

aby íšská rada rakouská uznala vyrovnání

snm eský jíce

a mora\'ský

rad takové eský snm

íšské

delegáty.

s

Uhry,

,

upíra-

— také krajinský —

právo, nevyslaly do ní své popíral platnost prosincové

nová úprava monarchie závisí na s\'olení eského snmu. Celé eské veejné mínní bouilo se proti tomu, aby z královst\á eského státi se mla pouhá provincie nového pedlitavského státu, v nmž by rozhodujícím initelem byli Nmci. Pasivní odpor proti íšské rad, zaatý již r. 1863, byl nyní ješt stupován. Xa snme eském podalo 81 poslanc eských dne 22. srpna 1868 deklaraci, v níž národ eský protestuje proti dualismu, a vytýkají se v 10 láncích hlavní zásady eského státoústavy a

t\Tdil,

že

právního programu.

V

deklaraci

se

dokazuje,

že

mezi dynastií a politickým eským národem trvá smluvní pomr. Zem rakouského rodu panovnického netvoily prý nikdy jednotný stát, nýbrž byl to soubor zvláštních k dynastii v nestejném jících

stát. Spojení zemí koruny

ostatními je prý jen dynastické.

pomru

mezi královstvím

a tedy

zmny

mohou

nastati

pomru stose zemmi

eské

Zmny

eským

prá\Tiího

a panovníkem,

ústav eské nejiným zpsobem než novou smlouvou

ve státním prá\u a

králem a eským politickým národem. Pedlitavská íšská rada není píslušná pro eské mezi

eským

zem, a venými

aby smlouvami uzanárodem uherským rozhodováno bylo zárove o prá\'ech eské koruny, a aby se království nelze také pipustiti, s

eskému

odnímalo stejn staré právo historické jako Ústavní zmatky, jež v monarchii navyrovnati lze jen úmlu\ou mezi panovníkem

jest uherské.

staly,

a

politicko-liistorickým,

na spravedlivém základ

124

zastoupeným

eským

národem. Za spravedlivé za-

možno považovati by spoívalo na volebním ád, v stoupení pak

jen takové, které

nmž

by byla

pro-

vedena rovnoprávnost obou národností. V deklaraci vyslovuje se zárove pání dohodnouti se s Nmci o takových institucích, jež by znemožovaly zkracování jedné nebo druhé národnosti pouhou mocí Pasi\Tií odpor proti íšské rad rozšíili majority. nyní eští poslanci i na eský snm. Praktitjšími politiky než Cechové byli Poláci. Snm hahský usnesl se dne 2. bezna 1867 znanou vtšinou vykonati volbu delegát do íšské rady. Na usnesení jeho mlo vliv cis. na. ze 25. února 1867, kterým na práxmické fakult Ivovské university (dosud skoro výhradn nmecké) zízeno bylo nkolik stohc s jazykem polským. Za schválení dualismu Poláci oekávali a dostali kompensaci v Halii, a sice na újmu dosavadního panství nminy a ovšem i na újmu Rusín. Zákony ze dne 22. ervna 1867 a z 25. na. 1867 položen byl základ k polskému školství v Halii a k polské autonomii školské.

—

(Viz níže.)

S vymoženostmi tmito nechtli se však Poláci V r. 1868, když vidli, že Chorvaté v rámci dualismu ujednali s Uhry t. z v. \'yrovnání uherskor^pokojiti.

8. záí 1868), chtli dosíci podobného postavení v Pedlitavsku. Dne 24. záí 1868 usnesl se haliský zemský snm na t. zv. h a 1 i s k resoluci. Obsah její jest tento: i. zemský snm rozhodovati bude výhradn o zpsobu voleb do íšské rady; 2. zemská delegace haliská bude -se

chorvatské (zákon z

úastnit innosti íšské rady jen ve vcech spolených Halii s ostatními zemmi zastoupenými na

íšské rad;

psobnosti íšské rady budou vyloueny a haliskému snmu zstaveny tyto vci: a) zizování obchodních komor a orgán, b) zákonodárství o ústavech úvrních a pojišovacích, bankách 3.

z

a spoitelnách, vyjímajíc banky cedulové, dárství

o právu

domovském,

)

c)

zákono-

stanovení zásad

\^''Uování ve školách obecných a gymnasiích, zá-

konodárství o universitách,

trestní soudnictví a

e)

policie trestní, zákonodárství civilní a horní,

/)

konodárství o hla\Tiích zásadách organisace

úad

soudních a správních,

g)

zá-

zákony, jimiž se provádjí

a jichž píští vydání slibují státní základní zákony o

všeobecných právech státních oban, o moci i moci vládní a v3>konné, h) zákonodár-

soudcovské

vcech, týkajících se povinností a pomr Halie k jiným zemím mocnáství, i) zákonodárství obecní, bez omezení vyplývajících ze i. 4. zákl. zák. stát. o všeob. právech státních oban (týká se práva vyvlastovacího) 4. k uhrazení náklad haliské zemské správy, soudnictví, kultu a vyuování, veejné bezpenosti a zemdlství dána bude ze státní pokladny k disposici snmu kvóta odpovídající skutené poteb, a podrobné použití této kvóty bude vyloueno z jednání íšské rady; 5. zemské ili komorní statky haliské budou pidlen}^ k zemskému fondu haliskému jakožto vlastnictví zem; 6. solné doly haliské nebudou moci býti prodány ani zamnny ani za\'azeny beze svolení ství o

;

snmu

haliského;

mské

s

vyšší

a

král()\'st\í

7.

Krakovském kasaní soud;

Halisko-Vladi-

bude míti s\-j \iastní nej8.

království

zemskou správu odpovdnou zemskému \'ce(h xniíiní sprá\'y, justice,

to

obdrží

snmu

\-\'iio\'ání,

\'e

veejné

126

bezpenosti a zemdlství a také svého zemského ministra v korunní rad.

Požadavkm obsaženým v

resoluci

opírala

se

nýbrž sám místodržitel Agenor hr. Goluchowski, který z úadu svého odstoupil. Min. vnitra Giskra nechtl poátkem r. 1869 haliskou resoluci pedložiti íšské rad, následkem ehož došlo mezi Poláky a vládou k roztržce. Ponvadž

nejen vláda,

ech

vlád na Polácích mnoho záleželo, odhodlala se vláda k novému ústupku. Naízením veškerého ministerstva z 5. ervna 1869 však

pi

abstinenci

úad

. 2354 povolen byl u haliských vnitní úední jazyk polský. Nové volby do eského zemského

a

soud

snmu

místo

deklarant, mandát zbavených, nemly žádoucího výsledku. V záí r. 1869 deklaranti zvoleni byli znova. Koncem r. 1869 došlo k rozporm

pro vládu

ln

v

samého ministerstva.

Ob

nmeckocentralistická vtšina šina,

podaly císai pamtní

i

spisy.

ministerstva vykládali tu svoje

strany kabinetu,

menlenové

federalistická

,,

Nmetí

ústavo vrné" sta-

novisko, kdežto federalisté poukazovali k tomu, že s

národní oposicí

Beustov vil

je

teba

se

dorozumti. Císa krade

pijal v lednu 1870 demisi menšiny a obno-

ministerstvo, jež bylo nyní

úpln

centralistické,

Hasnerem v ele. Pední starostí nového kabinetu bylo, aby íšská rada se stala nezávislou na zemských snmech. Podal tedy v beznu r. 1870 návrh zákona s

o

pímých

A-olbách do íšské rady. Poláci nechtli

vnitní úední eí v Halii. Poslanec Grocholski podal dne 18. prosince 1869 v poslanecké snmovn haliskou resoluci, jež pidlena ústavní komisi. Dne 10. února 1870 navrhoval poslanec Pese spokojiti ani

127

aby zásad}' resoluce rozšíeny byly na všechny zem. Hasnerovo ministerstvo slibovalo Polákm splnní aspo nkterých ástí resoluce, budou-li na íšské rad hlasovati pro pímé volby. Když však trino,

konstituní komise íšské rady,

jíž

byla resoluce od-

kázána, protahovala jednání, Poláci

složili 31.

bezna

1870 mandáty a strhli s sebou ostatek autonomist, na íšské rad zstalo jen 129 centralist

takže

(mezi nimi 2 Slovinci a

i

Kabinet žádal

Rusín).

aby zemské snmy, jejichž poslanci opustili íšskou radu, rozpustil. Panovník žádosti té ne\'yhovl, a ministerstvo Hasnerovo podalo tedy císae,

Nový

demisi.

dubna

1870)

Polákm 30.

dubna

kabinet Alfreda hr.

ml

Potockého (od

za úkol usmíiti Cechy

i

dostalo se nové vymoženosti. Cis.

Poláky.

na.

ze

1870 byla zavedena na krakovské rmiver-

sit polština jako jazyk pednášek. Místo splnní resoluce byl Polákm nabízen zákon rozšiující haliskou zemskou autonomii. Také práva eských

zemských

snm

mla

Když však Poláky opírala nmecko-

býti rozšíena.

pokusm o smír s Cechy a mla v íšské rad vtšinu, zemské snmy v kvtnu r. 1870 byla íšská rada

se

centralistická strana, jež i

rozpuštny, následkem ehož pak osnova zákona o haliské autonomii íšské rad nemohla být pedložena. Pi nových volbách do eského snmu (který jediný byl rozpuštn teprve v ervenci, už po vypuknutí války f rancouzsko-nmecké) v srpnu roku ,

1870 dosáhli eští poslanci s historickou šlechtou rozhodné vtšiny. (Na Morav však a ve Slezsku zvítzila slanci

strana

deklaraci,

jen

Národní

,,ústavovrná".)

eští vstoupili do za tím

snmu,

trvajíce

úelem, aby

po-

arci

vyslechli

pii

král.

128

poslání k

eskému

národu. Král. reskriptem z 25.

snmu eskému oznámeno, bedliv uvažuje o revisi postavení král. eského k veškeré íši, pokud by se srovnávala s potebami jejími, s konstituním právem veškerým i s rovnou slušností ke všem ástem; žádalo se však pi tom bezodkladné obeslání íšské rady. Snm srpna

bylo

1870

že se

odpovdl

adresou,

v

níž se nabízel vyslati své zá-

stupce pouze do delegací celé íše a zvoliti deputaci,

by po uznání státoprávní samostatnosti

která

lovství

eského

jednala

se

zastupitelstvy

krá-

jiných

království a zemí. Nmci odešli tehdy ze snmu. V novém reskriptu ze 26. záí 1870 sliboval panovník eskému snmu písemn potvrditi nedílnost a neodcizitelnost zem slavné korunování za krále eského a vyslovil znova ochotu revidovati pomr i

eského k monarchii; vyzýval zárove snm k obeslání íšské rady. Když však eský snm v nové adrese trval na svém stanovisku, vypsala vláda v echách na základ cis. pat. z 5. íjna 1870 . 119. . z. pímé volby z nouze (podle zák. ze dne 29. na 1868 . 82. . z. provádjícího ustakrálovství

znova

novení

zatím

nov

únorového patentu) a odroila Ponvadž pak v listopadu shromáždná íšská rada, ve své vtšin n§ 7.

odst. 3.

íšskou

radu.

meckocentralistická,

inila hr.

Potockému

oposici,

podal min. pedseda demisi.

Ukázalo

se však, že s

V elo

nmeckými

liber ály nelze

nového ministerstva povolán v únoru 1 87 1 hr. Hohenwart, který ml program federalistický. S\^olav íšskou radu, podal jí nejprve pedlohu, kterou se rozšiovala píslušnost všech zemských snmu. ("(Miralistická majorita 24lenvládnouti.

129

ného výboru, jehož referentem byl Herbst, zamítla tuto pedlohu. Kabinet Hohenwartv obdržel také úkol rozšíiti haliskou autonomii. Podailo se mu

aspo jedno pání Polák, Vymohl dne dubna 1871 jmenování Kazimíra Grocholského ministrem bez portefeuille a piznání mu vlivu na vci haliské. Získal tím podporu Polák, jíž poteboval proti nmeckým centralistm na íšské rad. Dne 5. kvtna 1871 pedložil pak íšské rad splniti II.

vypracovanou

již

za Potockého osnovu o rozšíení

hahské autonomie,

jež byla jakousi redukcí požaobsažených v resoluci. Centralisté nmetí prohlásili se pro osnovu i pro nepímé volby

davk

v Halii,

pímých

ale jen

když Poláci dopomohou k zavedení

voleb v ostatních zemích, a když ve vcech,

zstavených haliské autonomii, nebudou se úastniti jednání íšské rad}^, ímž by byla zjednána pevaha a zlomen odpor Cech. Na tuto podmínku nechtla však pistoupiti vláda, která byla ochotna podobnou autonomii jako pro Hali

Nmc

povoliti

K

i

pro Cechy, spokojí-li se tím

eská

oposice.

výsledku zas tedy nedošlo. íšská rada, vtšinou

centralistická, usnesla se 93 hlasy proti 66 na adrese k panovníkovi (sepsané Herbstem), v níž se politice ministerstva vyslovuje nedvra. Panovník postavil se ve své odpovdi na stranu ministerstva. Polákm dostalo se náhradou za zmaení zákona, rozšiujícího haliskou autonomii, jiných výhod. Hr. Agenor Goluchowski byl jmenován již po tetí niístodržitelem v Halii, vlastnoruním listem k min. Jirckovi ze 2. kvtna 1871 vyslovil císa pání, ;iby byla založena v Krak()\' Akademie \'d a umní pemnou tamního Towarzystwa naukowého (stalo

130

se to r. 1872), nejv. na. ze 4. ce 1871 pak pipuštny na Ivovskou universitu jazyky polský a maloruský

(pozdji arci universita Ivovská popolštna), a ko-

nen nejv.

na. ze 26. srpna t. r. svoleno k zavedení jazyka polského jako pednáškového na technické akademii (pemnné v 1. 1871 1877 na školu polytechnickou o tyech fakultách).

—

Bželo také o smír s echy. íšská rada byla v srpnu r. 1871 rozpuštna; volby do zemských dopadly pro vládu pízniv, takže dosáhla na íšské rad dvoutetinové vtšiny. Zatím došlo k dohodnutí s Cechy. Reskriptem k eskému snmu ze dne 12. záí 1871 prohlašoval panovník: Majíce v pamti státoprávní postavení koruny eské a

snm

,,

jsouce

koruna

Sob povdomí slávy a moci, kteréž tato Nám a pedkm Našim propjila, mimo

pamtlivi neoblomné vrnosti, s kterou zem eské každé doby trn Náš podporovalo, uznáváme rádi práva tohoto království a jsme hotovi, toto písahou Naší korunovací obnoviti .... Vyzýváme snm, aby vzal v poradu, kterak by státoprávní pomry království eského, jak toho as žádá, se uspoádaly, a aby uinil, bychom bez porušení práv jiných Našich království a zemí ukoniti mohli spor ústavní, kterýž, kdyby déle ješt trval, blaho Našich vrných národ v nemalé nebezpeenství by uvedl." Reskript tento byl vydán, když už ped tím poátkem srpna panovník schválil ujednání hr. Hohenwarta a min. Schaefílelio s hr. Clam-Martinicem a Riegrem, jež pak formulováno bylo v t. zv. láncích to jsouce

obyvatelstvo

.

fundamentálních.

podány

dv

Zárove

s

.

.

reskriptem byly

smluvené vládní pedlohy,

snmu

z nichž jedna

131

se týkala

eské snm.

národnostního zákona pro království

a druhá opravy volebního

ádu

pro zemský

Osnovy týkající se zmny starých Schmerlingovských zemských ádu volebních podány byly tehdy také v jiných zemských snmích. Nmci protestovali proti král. reskriptu a odešli ze snmu. Ticetilenný výbor zvolený snmem, aby pipravil usnesení o královském

podal

reskriptu,

snmu

návrh

adresy

k panovníkovi, kterýžto návrh byl snmem dne 10. íjna vtšinou dvoutetinovou (162 hlasy) pijat. Adresa pedložena pak císai zárove se temi zákony: íundamentálními lánky, osnovou zákona národnostního a osnovou nového volebního ádu pro

snm.

Fundamentální lánky

nijak se nepo-

hybovaly v mezích utopických snah. Poítaly s dualismem jako nezvratnou skuteností a jen v rámci dualismu chtly pojistiti království eskému a

eské korun jistou státoprávní samostatnost podobn, jak toho dosáhli ti roky ped tím v korun Uherské Chorvaté.

V

prvých osmi láncích uznávají Uherskem o spolených záležitostech, o kvót, o pispívání na náklady spojené se všeobecným státním dluhem i o obchodním spolku. Ve i. 9. se ustanovuje, že všechny záležitosti týkající se království eského, jež nejsou spolené všem zemím mocnáství, náležejí v oboru zákonodárství zemskému a v oboru se

dodaten se strany eské všechna ujednání s

zásadn

eskému

snmu

správy eské zemské vlád.

Z

této zá-

sady pipouští se však výjimka pi vcech, jež je podle i. 10. radno a žádoucno v zájmu celé monarchie i v zájmu království a zemí pedlitavskýcli pro-

132

jednávati spolen. Za takové

vci spolené

prohla-

ve i. II. a i6. nejen ty, jež podle uherského vyrovnání mají se íditi srovnalými as od asu

šují se

ujednávanými zásadami, nýbrž

nkteré vci,

i

podle ústavy prosincové náležejí

ped

má

Zákonodárství v tchto spolených vcech i. 12. náležeti kongresu delegát volených

snmy. Pouze nkteré spolené

jež

íšskou radu. podle

zemskými

záležitosti

mly

17. pipadnouti jinému zákonodárnému sboru, t. zv. senátu, který ml míti podobu panské snmovTiy, podobn jako zase kongres zemských delegát nahraditi ml dosavadní íšskou radu ped-

podle

i.

litavskou.

V

senátu, který se

ml

skládati polovicí

len jmenovaných panovníkem na základ ternových návrh se strany zemských snm, mla být zastoupena jednotlivá království a zem v pomru svého významu. Do psobnosti senátu náležeti mlo: i. zkoumání a schvalování státních smluv, jež uvalují bemena na celou íši nebo jednotlivé její ásti, nebo mají za následek zmnu území, nebo ukládají bez

ddiných a polovicí z

doživotních

mena jednotlivým státním obanm, o

onch

pomr

záležitostech,

jež

se

2.

jednání

týkají povinností a

jednotlivých zemí navzájem a rozhodování

spor

z toho vzniklých, jakmile

zemí

se

gát

a zemskými

nkterá z píslušných takového rozhodnutí dovolává, 3. rozhodování o kompetenních sporech mezi kongresem dele-

snmy

na základ zákon fundamentálních o vcech zstavených kongresu delegát, 4. uvažování a usnášení se z vlastního poinu nebo k podntu zemských nebo vlády o návrzích na zmnu zákon fundamentálních o vcech pikázaných kongresu delegát, 5. podávání dobrých

snm

^33

zdání o podílech, jimiž mají pispívati

nanním potebám, 6. pro porušení zákon delegát,

gresu

zem

k

fi-

rozsuzování obžalob ministr

ve vcech pikázaných konkonen 7. podávání dobrý-ch

zdání o spolených záležitostech, jakmile panovník

takové zdání

\yžádá.

si

— Ve

všech záležitostech

eské koruny eskému zemskému

týkajících se státoprávního postavení

mlo

vyhrazeno

býti

svolení

snmu. Jak vidno, ml senát býti nejen sborem zákonodárným, nýbrž i jakousi státní radou a také státním soudním dvorem. Správa ve vcech spolených náležeti mla podle i. 13. ministerstvu, složenému vedle odborových ministr ješt z dvorských kanclé, po pípad ze zemských ministr jim na roven postavených, a to

za

pimeného

jich

hlasového zastoupení.

Takovým lenem ministerstva ml býti také zodpovdný král. eský dvorský kanclé, který ml provádti zákony usnesené na kongresu delegát, pokud by k tomu bylo potebí spolupsobení podízených mu orgán. Tento eský kanclé ml vésti zárove nejvyšší správu záležitostí, náležejících do zákonodárství eských zemí, a ml býti i v tomto oboru psobnosti odpovdný. Exekutiva mla tedy pro všechny eské zem býti spolená, zákonodárství však

nikoli.

Platnost

fundamentálních

lánk

mla

eských

podle píslušného místa adresy k panovníkovi záviseti

nejen na schválení

vladaov, nýbrž

i

na pi-

zemí koniny eské, snmem korunovacím, který ml býti svolán na základ nového, korunou oktrojovaného volebního ádu.

jeti

generálním

>^liírl
snmem

pfcHniíSeU a rozprav. VI.

.

2

Q

134

Na snme eském pijaty i

byly fundamentální lánky

ob vládní osnovy (volební ád a zákon národnostní)

íjna 1871 eskou snmovní vtšinou (za nmecké menšiny). Snm moravský pijal ve své adrese ze 13. íjna 1871 fundamentální lánky s nkterými zmnami, zejména, aby vedle eského dv. kanclée zízen byl koordinovaný dv. kanclé moravský, zodpovdný snmu moravskému. Naproti tomu snm slezský protestoval dne 23. záí 1871 proti svému podízení pod eský generální snm. Sotva byla panovníkovi odevzdána adresa s fundamentálními lánky, poali se nmetí centralisté zasazovati o to, aby vyrovnání s Cechy bylo zmaeno. Vídeský snm prohlašoval vyjednávání vlády s Cechy vbec za porušení ústavy. íšský kanclé dne

10.

protestu

Beust zrazoval císae od vyhovní

davkm,

eským

poža-

a také min. Andrássy vyslovil se proti

nim. Pouze Hohenwart doporuoval píznivou od-

povd na

adresu eského

snmu.

Proti

Cechm

vy-

zahraniná (vliv nmeckého vítzství nad Francií). Ve spolené ministerské rad dne 20. íjna 1871 panovník pidal se k mínní Beustovu a Andrássyovu. Bez úspchu zstalo i memorandum podané císai Riegrem a hr. Clamem. Dne 30. íjna 1871 vydal panovník reskript k eskému snmu, v nmž poukazuje k tomu, že pomr mezi Pedlit a vskem a Uherskem jest upraven právoplatnými zákony, a že by také zmna státoprávních pomr Pedlitavska mohla nastati jen se svolením obou snmoven íšské rady. Snm eský vyzývá se zárove, aby vyslal do íšské rady své zástupce ,,k velkému dílu smíení". Snm v resoluci z 8. listopadu 1 87 1 odmítl \'()ll)u zástupc do íšské rady tvoila

se

i

situace

135

a pihlížeje k reskriptii z 12. záií

t.

proti píslušnosti íšské rady v

ústa\'ních

r.

ohrazoval se

\'cech

eského. Po odstoupení Hohenwartov (30. íjna 1871) b}^ propuštn i Beust (6. listop.), po nmž pevzal ministerstvo \'cí zahraniných hr. Andrássy. království

K

veslu povoláno bylo dne 25. listop. 1871 zase

s kníž. Adolfem Auerspergem v ele a s bar. Lasserem jako ministrem vnitra. echové znova byli pronásledováni jako za t. zv. ministerstva obanského pod pedsednictvím Karla kníž. Auersperga v r. 1868. Vláda vypsala v prosinci 187 1 pímé volby do íšské rady. V echách se však pepoetla. eská šlechta zvolila 15 deklarant, kteí do Vídn se nedostavili; podobn volila msta i obce venkovské. Z 54 pímo volených zástupc ech úastnili se íšské rady jen 24 Nmci.

ministerstvo centralistické,

Do Vídn

nepišli ani

echové moravští

ani Slovinci.

prostedky oposici nezmže, pracovala k tomu, aby íšskou radu uinila na zemských snmech nezávislou. Zavedení pímých voleb bylo hlavním jejím úkolem. Dokud by nebyla usnesena volební reforma, ml platiti prozatímný zákon o volbách z nouze. Došlo k nmu dne 13. bezna 1872 . 24. . z. Vláda mohla v každém z jakéhokoli du\'odu na íšské rad nezastoupeném volebním

Vláda

vidouc,

okrese \^psati

že

pímé

vilo se ve veejnosti

ústavními

volby.

Bhem

roku 1872 obje-

hned nkolik návrh volební

reformy. Hlavní z nich Herl')sto\a, u\(n"ejnna byla

v ervenu

t.

r.

Centralistická vtšina na íšské

rad

na to, že podle ústavy nelze zavádti volební reformu do íšské rady beze svolení snm, jež pímými xolbami pozbývaly s\'éh() dležitého nic se neohlížela

136

práva samy íšskou radu

obesílati.

Dv

vládní

ped-

zákona stát., o zastupitelstvu íšském a o volebním ádu pro íšskou radu, byly k návrhu Herbsta jakožto zpravodaje ústavního výboru pijaty dne 6. bezna 1871 bez debaty lohy, o revisi základního

120 hlasy proti 2. Nic nebyl platný protest polských poslanc, kteí ped hlasováním odešli, nic se nedbalo petice, podané v únoru 1873 kníž. Lobkovicem

jménem

250.000

formální nebyly

Cech. Ostatn

pímé

po stránce

ani

zpsobem snmovna

volby zavedeny

ústavním. Všech poslanc ítala tehdy 203.

Pítomno

bylo

jich

pouze

a

122,

scházelo

tedy 81 (36 poslanc zbavených mandát, 37 Polák a 8 nmeckých konservativc a Slovinc) Podle § 15. .

zákl. zák. stát. o íš. zastup, z

r.

1867

mohou zm-

v onom zákon nastati jen usnesením dvoutetinové vtšiny. Bylo by tedy bývalo teba (kdyby vbec zemské snmy smly být právem ignorovány), aby pro nový zákon o íšském zastupitelstvu hlasovalo nejmén 136 poslanc, ehož nebylo. Presidium vykládalo nesprávn, že 36 poslanc mandát zbaven3>ch má se od úhrnného potu poslanc odn}^

poítati.

Když pak nové dv pedlohy byly pijaty 27. bezna 1873 také ve snmovn. panské, nedávno novým jmenováním len rozmnožené, dostalo se jim dne 2. dubna 1873 císaské sankce. Vzhledem k malému potu poslanc íšské rady, kteí se o reform z r. 1873 usnesli, a ovšem vzhledem k tomu, že neprávem ignorovány byly pi tom zemské snmy, jest reforma ta zase jen nox-ou i

ok tro Jirkou.

137

echové

nejen že

svj

státoprávní boj prohráli,

utužil. Zákonem dubna 1873 . 40. . z. byl totiž zárove se zavedením pímých voleb zvtšen poet poslanc s 203 na 353, a pi tom rozvržení poslanc na jednolivé zem a zájmové tídy provedeno bylo ve prospch

ale centralismus

ze

nyní ješt více se

2.

Nmc.

Nejvíce

mandát

pipadlo

mstm,

tak že

obce venkovské, už díve zkrácené, špatn pochodily.

Psobením

mladoeské zahájili echové n;^Tií politiku akti\Tií, díve na snme (r. 1878), od r. 1879 i na íšské rad. V právním svém ohrazení, pod kterým poslanci naši vstoupili r. 1879 ^^ íšskou radu, vycházeli sice od eského státního práva, ale bželo tu spíše jen o formu. Ve skutenosti prostrany

vozovali poslanci naši na íšské tuni

rad

politiku opor-

a spokoj ováli se jednotlivými více nebo

mén

dležitými vymoženostmi. Byla to zejména r. 1880 Stremayrova jazyková naízení (více o nich na str. 202), r. 1882 rozdlení Pražské university na eskou a nmeckou a r. 1886 jazykové naízení Pražákovo (viz str. 202). V 1. 1878 1888 byl vlastn eský prapor státoprávní svinut. Malé ,, drobty", jichž se poslancm eským za vstoupení na íšskou radu a opuštní prcgramu státoprávního dostalo, pohnuly r. 1889 Mladoechy, že se chopili opt radikalismu, vytýkaného díve Staroechm a volali národ zase do boje státoprávního. Úspšné zvrácení Vídeských punktací v r. 1890 (více o nich na str. 207.) pomohlo jim k popularit, tak že r. 1891 po rozpuštní íšské rady pi nových volbách úpln zvítzili. Vedení eské politiky pešlo nyní na vtší adu let do jejich rukou. Ale ani nyní neosvdila

—

138

se cesta radikalismu. s

eská

pole ústavního, a nyní

eské koruny

s

otázka zatlaena byla

nebží už o yyrovnání zemí

celou monarchií, nýbrž jen o to, jak

by se našel slušný modus vivendi mezi echy a Nmci v eských zemích. Prudké boje vedou se hlavn o užívání zemských jazyk v úadech a ve školách, o

Ani

emž bude pojednáno Polákm

v kapitole pedposlední. se dojíti splnní svých

nepodailo

státoprávních požadavk. Po

zmaení eských

lánk

fundamentálních pišli na íšské rad dne 29. pros. 1871 znova se svou haliskou resolucí. Vlád a bželo hlavn o prosazení pímých voleb do

Nm-

cm

íšské rady. Komise pijala

konen

dne

13.

ervna

1872 osnovu zákona rozšiujícího autonomii Halie, býti pijat rovnž haliským ale zákon ten

ml

snmem. Ponvadž pi tom bželo

o

zmnu

zem-

ského zízení haliského, tedy zákl. zák. stát., bylo by bývalo teba, aby ve snmovn byly pítomny aspo ti tvrtiny všech len snmu, a aby pro návrh ten hlasovaly aspo dv tetiny pítomných.

Takové vtšiny však Poláci na

snme haliském

nemli. Volební ád z r. 1861 poskytoval jim pouze vtšinu dvoutetinovou (v prvém snme mli Rusí ni ze 161 len snmu jen 49 i s virilisty; v r. 1867 klesl poet jejich následkem volebproti

ních

Rusínm

zloád

pouze na 26,

ale to byla

výjimka, která

se už neopakovala). Resoluce nestala se tedy záko-

nem,

ale Poláci dosáhli

aspo

zvláštního ministra

krajana a jiných vymožeností, o nichž už

uinna

zmínka.

O nco

skromnjší program než echové a Poláci mli S 1 o v i n c i. R. 1848 vystoupili sice s programem Slovinského království, zahrnujícího všechny

139

slovinské krajiny, ale

nním

jen dvou

1861 chtli se spokojiti spl-

r.

požadavk: úadech,

i.

národní rovnopráv-

rozšíením zemské autonomie v rámci jednotného Rakouska. R. 1865 vzkíšena byla znova myšlenka Veliké Slovenie, t. zv. program Mariborský. Propagována byla zejména po uskutenní dualismu na velikých táboností ve školách a

poádaných

rech slovinského lidu,

v (v

2.

r.

1868, a také

nov

založeném asopise ,, Slovenském Národ" Mariboru, 1868). Za jednotnou Slovenii zasazo-

r. 1869 slovinští poslanci v zemském snme štýrském a gorickém a rok na to i v krajinském.

vali se

Pozoruhodná

byla

se žádá, s

štýrského

interpelace

Hermanna

z

r.

1869, v níž

aby zízeno bylo jednotné slovinské území

vlastním

snmu

zvlášt

Nmce

konservativního

rozsáhlým

zodpovdnou.

zákonodárstvím

Slovinci

mli

míti

a i

vládou

svj

nej-

Také politické snahy Slovincv utrply velkou porážku zavedením pímých voleb do íšské rady v r. 1873. Program Veliké Slovenie jest od té doby pochován. Oposici proti ústav prosincové inili dále t yvyšší soud a svou vlastní universitu.

rolští

Nmci,

mezi nimiž siln byla zastoupena oposice byla s poátku jen okolnost, že konfesní zákonodárství odato bylo zemským snmm, a pipadlo íšské rad, r. 1873 však k tomu pibyl dvod nový, zavedení pímých strana klerikální.

voleb.

Dvodem

Zemský snem

tyrolský

optovn

protestoval

tmto zmnám

ústavy a odvolával se výslovn na podmínku, pod kterou tyrolští stavové pijali proti

r.

1720 pragmatickou sankci, že totiž svobody a

privilegia

Princip

zem

budou zachovány.

historický

zastávali,

jak

jsme

vidch.

140

v Pedlitavsku pouze echové, tyrolští

Nmci.

proti íšské

rad

se

(Slovinci

Naproti

jen krajinští).

Poláci,

Slovinci a

Všichni tito národové vystupovali

ovšem jen ásten,

tomu

jiní

národové

principu etnického, píirozenoprávního.

národové v jednotlivých zemích Tyrolsku, Rusíni v Halii,

ovšem

i

Byli to

slabší: Vlaši

v jižním

Rumuni v Bukovin

Slovinci ve Štýrsku, Korutanech a

rad podporu

Ti zase vidli v íšské

totiž drželi

(a

Pímoí).

svých

poli-

tických snah a usilovali tedy o reformu nikoli ústa\'y íšské, nýbrž zemské.

Nej rázn ji z nich poali \^stupovati

Vlachové, území, jedno rolský

dne

r.

19.

tím, že zvláštní

kteí

usilují o

dv

Na snm

ty-

nmecké, druhé

italské.

1848 se nedostavili. Odmítli své úastenství

kvtna

Nmci

t.

r.

protestem, jejž

tyrolští

poteby,

a

úadm

odvodovali

nemají porozumní pro jejich

žádali

za

Tridentskébo", jež ,, knížectví

pímo

tyrolští

rozdlení Tyrol na

vídeským.

zízení

mlo

V

zvláštního

podízeno ústavním výboru býti

íšského shromáždní v Kromíži podal tyrolský Vlach baron Turco návrh na oddlení italské ásti Tyrolska od území ostatního. Ústavním výborem 1849 vtšinou hlas pijat. nového absolutismu vláda vyhovla aspo

byl tento návrh v lednu

V dob

ásten požadavkm

r.

tyrolských Ital. R. 1850 zízen byl z ohled k nim v Trident zvláštní senát vrchního zemského soudu, který byl r. 1854 ovšem zase zrušen. Po vydání únorového patentu dostavili se r. 1 861 na tyrolský snm jen tyi Italové. Ti 10. dubna 1861, aby italská ást žádali dne obdržela zvláštní zemské zízení a zvláštní snm. I v letech následujících dostavovalo se jen málo

141

italských

poslanc na tyrolský snm. Dne

9.

bezna

1863 podal posl. Sartori nový návrh, aby zemský snm tyrolský byl rozdlen na národní odd-

r

.

dv

lení,

a pro vlašské Tyrolsko (Trentino) aby byl zízen

zvláštní

zemský výbor. R, 1867

tyrolským, že bude pro instance, a

.

skuten

slíbeno bylo

Italm

n zízen správní úad druhé

min. na. ze 31.

ce

1868

.

115.

n

zízeno zvláštní místodržitelské Trident. oddlení v R. 1870 podal posl. Prato a soudr. vlád pamtní spis se žádostí, aby ve vlašské ásti Tyrol byly zízeny dva kraje. R. 1871, když císa meškal v Trident, podáno mu bylo mstským starostou a všemi obecními pedstavenstvy nkdejšího knížectví Tridentského memorandum, v nmž se žádalo za zízení nové korunní zem vlašskobylo pro

z.

tyrolské

a povolení zvláštního

petentm píznivou odpov.

snmu. Císa Ministerstvem

dal

Ho-

henwartovým byla pak sepsána osnova, podle níž v Trident mlo být zízeno krajské zastupitelstvo s

krajským výborem. Téhož roku oznamovali

poslanci Tyrol, kteí se nedostavili na

vlašští

snm, zem-

skému hejtmanovi, že se neúastní snmování dotud, dokud pro Trentino nebude zízen zvláštní snm.

Na

íšské

rad

vzešlé z

pímých

voleb byla pro ty-

rolské Vlachy situace píznivjší než

snme

na zemském

tyrolském. Podal tedy posl. Prato a soudr.

bezna 1874 znova návrh, aby pro vlašskou ást Tyrol zízen byl zvláštní snm. R. 1875 tyrolští dne

16.

Vlachové upustili od dosavadní abstinence a vstoupili s ohrazením do zemského snmu. Když r. 1877 návrh Pratv na zízení zvláštního jihotyrolského snmu na íšské rad byl zamítnut, složili Italové tyrolšti své mandáty. R. t8Si a 1884 obnoveny byly

l42

v zemském snme tyrolském návrhy v píin autonomie Trentina, a to podle osnovy Hohenwartovy. Byla však jen zemdlská rada (zem. zák. z 8. listop. r. 1881 . 35. . z.) rozdlena ve dv národní sekce, nmeckou v Inšpruku a italskou v Trident. Návrh na zízení zvláštního jihotyrolského snmu podán byl na novo r. 1889 posl. Dordim. Situace byla tehdy pro Vlachy píznivá, ponvadž uzaveli kompromis s

tyrolskými liberály a

mli

s

nimi ve

snme

vtšinu.

Dne 16. listop. 1889 uznány byly snmem autonomní požadavky Vlach, a byl zvolen výbor, který by vypracoval píslušný návrh. Vláda zaujala však proti tomu zamítavé stanovisko. Když se v lednu 1891 vtšina snmu tyrolského vyslovila pro návrh Dordiho, aby se o autonomii jižních Tyrol jedr.

nalo díve než o jiných

snm

uzavíti,

naež

pedmtech,

italští

dal místodržitel

poslanci po deset let

Brzo však uinn Italm tyrolským nový ústupek. Zák. zem. ze 30. dubna r. 1892 . 7. z. z. byly školské dozorí úady v Ty-

snmování

se neúastnili.

rolsku rozdleny, tak že vlašské školství není závislé

na Nmcích. R. 1896 vyjednávalo se mezi vládou a italskými poslanci Tyrolska o autonomní požadavky Ital, avšak jednání se rozbilo. Za Taaffeho a Badeniho piblížila se už vláda stanovisku tyrolských a byla by jim snad autonomii povolila, ale

Vlach

zvítzila obava, že by se tak pracovalo k odštpení

zem

od Tyrol. Liberálové tyrolští byli stále pro autonomii Trentina, nikoli však tyrolští konservativci. Když pak snm znova byl ochoten žádostem Ital vyhovti, nepistoupil v íjnu r. 1900 této ásti

min. Koerber na autonomii jižního Tyrolska. Vlašští poslanci vrátili se sice do snmu, ale jen aby obstrukcí

143

maili jeho innost. Dne ig. prosince 1900 podali v zemském snme tyrolském ti osnovy zákon, jimiž mla být rozdlena zemská školni rada ve dv národní sekce, a také píjmy zemského školního fondu i jiných fond mly se rozdliti mezi ob národní území. Svolán dále sjezd dvrník, kteí se usnesli na jistých základních zásadách. Na jich základ pak zvolen výbor, který pedložil dne 6. ervence 1 90 1 osnovu nového zemského zízení. Zemský snm i zemský výbor dlí se podle této osnovy na nmecké a vlašské oddlení. Psobnost každého oddlení jest omezena na území mu pikázané. Snm nepijal pedloženou mu osnovu. Stejné stanovisko jako Italové v Tyrolsku naproti

Nmcm

v Halii naproti Polákm. Také v jejich programu je rozdlení Halie na ást západní, polskou, a na ást východní, rusínNa dv správní území byla Hali rozdlena skou. už

r.

zaujímají

Rusíni

1803. Polská aristokracie byla však proti to-

muto rozdlení, a císa František sám je opt zrušil. Po pipojení k Halii Krakovského knížectví vláda, jsouc si vdoma, že Hali je píliš velkým správním územím, rozhodla se r. 1847 rozdliti zemi na dv ásti. Neodhodlala se k tomu snad následkem žádosti ruského lidu, nýbrž z úední poteby. Nebželo jí o to, aby zem rozdlena byla na ást rusínskou a polskou, jak se toho domáhali Rusíni; k ásti západní, polské, vláda pipojila tehdy dva ryze rusínské kraje, sanocký a jaselský. Poláci však ohrazovali

takovému trhání zem, a gubernátor hr. Goluchowski stál na jejich stran. Pes to, že rozdlení Halie pokládáno bylo za nutné se stanoviska státní správy, a že Hlavní rada rusínská, a také se proti

144

petice

podaná v dubnu

r.

1848 rusínskými

pedáky

gubernátorovi hr. Stadiónoví domáhaly se rozdlení

Halie, vláda rozhodla se otázkou tou nehýbati. protokole ze dne 4. záí 1850, podepsaném devíti

V

ministry, se praví, že se tak stalo

ckých ohled", aby

,,

vyšších politi-

,,z

vtšina obyvatelstva udržena

byla v píchylnosti k státu". R. 1854 došlo však pece k rozdlení zem na dva správní obvody. Rozdlení zrušeno

to

za

Goluchowského.

rozhodnutím

Cis.

dubna 1860 spojeny oba správní okruhy, krakovský a Ivovský zárove s Bukovinou v jednu zemi. R. 1863 hnul zase otázkou rozdlení Halie na ást z 22.

polskou a rusínskou min. Schmerling. jednalo

r.

rozdlení. strativní

podnes

1866 na haliském R.

1868

konen

rozdlení Halie.

stále

snme,

Když byl

se o

snm

vci

proti

tedy zrušeno adminiRusíni však se ho až

domáhají.

Principu etnického drželi se také

bukoví nští

Rumuni.

Za cis. Josefa H. byla Bukovina, jak 1787 pipojena k Halii. To se nesrovnávalo

známo, r. se zájmy tamních Rumun. Žádali tedy r. 1848 ministerstvo, ab\^ Bukovina byla od Halie oddlena. Když se sešel íšský snm, odevzdala mu vláda tu

vc

k rozhodnutí. Poslanci bukovinští nedívali Jen Rumuni

se

byli pro od-

na tuto záležitost stejn. dlení Bukoviny, kdežto Rusíni tamní žádali, aby zem ta zstala spojena s Halii. Dne 25. února 1849 Rumuni podali císai petici, aby Bukovina pipojena byla k Sedmihradsku. Panovník žádosti té sice nevyhovl, ale dal zemi titul vévodství a samosprávu. Na. ze 4. bezna 1849 uznána byla Bukovina za zvláštní korunní zemi se zvláštní zemskou vládou. Provedení naízení toho protáhlo se ovšem na n-

145

kolik

Byli

let.

náelníci, ale

sice

mli

ustanovováni

zvláštní

zemští

jen název prozatímných správc,

rovnž jen prozatímn; správcové ti v mnohých vcech byli stále ješt závislí na Ivovském guberniu. R. 1850 Bukovina dostala vlastní snm, ale už v pros, 1851 zrušena

jako by oddlení Bukoviny bylo

ústava. Teprve r. 1854 zízena zvláštní zemská správa bukovinská v Cernovicích se zemským pre-

sidentem v ele. Ješt jednou byla Bukovina na krátko spojena

s

Halii

r.

1860.

Když

proti

tomu

vznikla veliká oposice v zemi mezi

Nmci

muny, byla Bukovin

zemská samo-

zase vrácena

a Ru-

statnost.

Rozdlení zem jest také v programu štýrských Slovinc a eských Nmc. Zajímavo však je, že Nmci, kteí se domáhají rozdlení Cech na území eské a na t. zv. uzavené území nmecké, ve Štýrsku o rozdlení zem ani slyšeti

V

nechtjí.

národn smíšených, kde národnosti hned o rozdlení zem, pracuje se aspo

zemích

neusilují

o to, aby zemská zízení a zemské volební ády byly revidovány. Bohužel podaila se revise dosud

nkterých zemích. Vyžadují zmny zemských aby aspo ti tvrtiny len snmu byly pítomny, a z nich aby se aspo dv tetiny pro nojen v

zízení,

votu vyslovily. To však nkde není možno, a tím se vysvtluje, že v nkteré zemi platí až podnes dávno již zastaralé zemské zízení. K závrku dlužno se dotknouti ješt z m n, jež nastaly po r. 1873 ve složení íšské rady a ve vol c b n m p r á \' u. Nowloii k \(tkl)níinu í

ádu

ze 4.

rijna

1882

.

142.

r.

z.

rozšíeno hvlo

146

— vedle malé zmny týkající káské — íšské právo

se

skupiny velkostat-

skupin

\'olební ve

venkovských

konem

ze 14.

na

obcí

na

5zlatové

.

1896

168.

.

mst

z.

a

Zá-

poplatníky.

byl pak snížen

mst

census v kurii

a venkova na 4 zl. a zárove zvýšen poet snmovny poslanecké s 353 na 425, totiž o 72 leny, kteí byli pidleni nov utvo-

len

ené páté, t. z v. všeobecné tíd voliské (volební právo ml každý muž, který dovršil 24. rok a nejmén po 6 msíc bydlil v obci). Ve všeobecné tíd voliské mli právo voliti také voliové tíd ostat-

ty

Ve skupin obcí venkovských dlouho se udrnepímé volení skrze volitele, ale od r. 1896 zavádny byly i tu v jednotlivých zemích volby pímé (v echách r. 1901, na Morav r. 1906). Nejvtší zmna nastala zákonem ze 26. ledna 1907 . 15. . z. o všeobecném volebním právu. Aktivní právo volební do íšské rady náleží nyní všem státním obanm mužského pohlaví, kteí dovršili 24. ních.

žovalo

rok

vku

a

nejmén po

jeden rok mají

ádné

by-

dlišt v obci, kde mají vykonávati právo volby.

Poet len snmovny poslanecké zvýšen byl zárove na 516; z toho pidleny 233 mandáty,

Nmcm

Cechm

nm

108,

33,

Polákm

Italm

19,

81,

Jihoslovanm

Rumunm

znan

5.

Rusí-

-^"j,

Slované byli

Akoli jest jich v Pedlitavsku více než 60%, a mli by tedy míti aspo 310 mandát, bylo jim pidleno pouze 259. Naproti tomu velice se nadržuje Nmcm, kteí obdrželi 233 mandáty, akoli by mli míti tvoí pouze 35"8% obyvatelstva nejvýš 185 mandát. Podle zemí pipadá z eeného potu 516 poslanc touto reformou

zkráceni.

—

na Cechy

130,

—

na Mora\'u 49, na Slezsko

15,

na

147

Hali

io6,

Rakousy 10,

22,

Krajinu

Istrii

Bukovinu

Dol.

14,

Solnohradsko

7,

Rakousy

Štýrsko 30,

Horní Korutany

64,

Tyrolsko 25, Vorarlbersko 4, Gorici 6, Terst 5, Dalmácii 11. Volební reformou

6,

12,

1907 byl sice odstrann star}^ kuriový parlament íšský, ale upomínkou na nj zstalo pece z

r.

dlení volebních okres na m s t s k é a ^" e n k o vs k é. (V echách je mstských volebních okres 54, venkovských 76; na Morav onch 20, tchto 29; ve Slezsku

mstských

6,

venkovskj^ch

9.)

odstranny. Každý volební okres volí jen jednoho poslance. V Halii pipadají však na nkteré okresy, a sice na ty, kde sídlí Rusíni i Poláci, poslanci dva. Tam se volí jedním volebním aktem oba poslanci. Úelem této úchylky jest, aby v okresích národn smíšených zastoupeny byly

Volby

i

dle listin jsou

menšiny.

Tako\ých okresu (venkovských)

jest

v Halii 36; okres mstských volících jen po i poslanci jest 34. Jinak v zemích s obyvatelstvem národn smíšeným bylo provedeno co možná nejvtší národnostní rozhraniení volebních okres, tak že jinonárodní obce pidleny jsou sousednímu voleb-

nímu okresu. Reformy tuto uvedené

docíleno bylo jen po dlou-

hých obtížných vyjednáváních mezi stranami, a každou chvíli hrozilo nebezpeí, že reforma bude zmaena. Proto vloženo bylo do § 42. íšského \'olebního ádu po pání Nmc, kteí i v novém zákon podrželi výhodu znanjšího potu mandát než by

potu píshišel, ustanovení, že nejdležitjší lánky no\ých zákon a zvlášt poet mandát zemím pidlených mohou být zmnny jen za pítomnosti nejmén 343 poslanc. jim podle

I4S

Tuhá

podmínka je velkou závorou pro píští snahy o zmnu podoby poslanecké snmovny. Vidíme tu, že ústava íšská sama staví svému vývoji do cesty pekážky tém nepekonatelné. Jako je v nkterých zemích skoro nemožno zmniti spravedlivým zpsobem zemská zízení, tak má zkostnatti i podoba íšského parlamentu. Mnozí stoupenci myšlenky zlidovní ústedního parlamentu doufali, že všeobecným volebním právem prospje se snahám autonomist, ale brzo byli v oekávání svém zklamáni. Staré, nespravedlivé volební tato

ády ponkud

sice

více se utužil. Ale

oekávali, že v

napraveny, ale centralismus ješt

pepoetli

se

i

centralisté,

kteí

novém parlamentu zatlaena bude

národnostní otázka otázkami hospodáskými.

A

tak

pomrm

dospli k nynjším rozervaným parlamentním, za nichž váha lidového zastupitelstva ješt více poklesla. dále tím jasnji se ukazuje, že ústavní pomry Pedlitavska nejsou uspoádány tak, jak by toho vyžadovalo \^rovnání mezi požadavky celku a mezi potebami jednotlijsme

ím

vých zemí a národ.

VIII.

djinám

u h e iPicházíme k ústavním nevyloženo, již díve bylo s k ý m od r. 1848. Jak uherských ujmouti. mohl se absolutismus v zemích Po smrti Josefa potvrzena.

zase

II.

Z

byla ústava uherská r. 1790 kapitulace, 25 lánk volební

musil sice snm od 11 vláda panovníupustiti, ale jinak ústaxiií

pedložené Leopoldovi

lánkuv

kem

II..

zase byla zaruena.

Od

té

doby

usiluje

t.

zv.

demokratická strana uherská uherské ústavy v novém duchu. o reformy zastaralé osobní vlády, vyReformám nepál však zpsob krále ustoupil konávané Františkem I. Za nového absolutismu pohce]dívjší osvícený absolutismus svobody. Jen do roku nímu dusícímu všeliký projev války diktovaly ]isty 1812 dokud Napoleonské František I. svolával uherohled k uherské ústav, patentu Když však zavedení finanního vlastenecká,"

ské

totiž

snmy.

snme veliký odpor, snmy svolávány, a vlád-

ze 20. února 1811 vzbudilo nebyly v Uhrách po 13 let

na

naízeními. Teprv od nuto tam jen královskými dbáno ústavy. Na každém snme r 1825 bylo zase ústavních reforem, znova bylo jednáno o otázce komise, jež mly vypracovati a

stále

zizovány

VI. Sbírka pednášek a rozprav

C.

2.

I50

píslušnou osno\Ti. spívalo.

K

výsledku však stále

Nebyly reformy v zájmu

se

nedo-

ani absolutn

naladného energického panovníka ani mocné maPomry reformám trochu píznivjší nastaly úmrtím Františka I. dne 2. bezna 1835. Nástupcem jeho stal se Ferdinand V., muž tlesn i duševn churavý. Ponvadž sám nemohl \ykonágnátské tídy.

vati vládu, vzniklo za

rada, složená z kníž. hr. Martinice, arcikn.

Karla. Sotva

vláda

snm

vystupovati

pronásledovala

je;

z

nho

jakési regentstvo, státní

Metternicha,

Ludvíka a r.

hr.

arcikn.

Kolovrata,

Františka

1836 byl uzaven, poala

proti uherským liberálm a tím však oposici jen posílila.

to na nejbližším snme, zahájeném osobn králem Ferdinandem. Amnestie 1839 udlená r. 1840 žaláovaným vlastencm, Kossuthovi,

Ukázalo

se

r.

Wesselényimu a nítila.

Na snme

j.,

rozilené mysli ješt více pod-

z let 1843

teba dkladných oprav

— 1844

uznána byla po-

ústavy, a pod tím heslem

1847 v Prešpurku nový snm. Vláda byla tu oposici vinna z pímého rušení ústavy tím, že po uzavení snmu z r. 1844 jmenovala v kozahájen

12.

listop.

r.

mitátech místo vrchních

aby

župan

král.

administrá-

pomocí snadnji sehnala brance a dan. Dne 3. bezna 1848 žádal Kossuth nejen reformu uherské ústavy, nýbrž ústavní petvoení všech rakouských zemí a také se domáhal národní vlády, íšskému snmu odpovdné. Adresa týkající se reformy ústavy byla pijata dne 14. bezna 1848, tedy den po vypuknutí revoluce ve Vídni, také snmovnou magnát. Vláda byla sice od samého poátku bezna r. 1848 odhodlána rozpustit snm uherský, ale revoluce, jež vypukla v celé monarchii, tory,

jejich

i

.

151

tomu

zabránila.

Tak

došlo

konen k

31

uherským zá-

konm, sankcionovan3''m králem dne 11. dubna 1848, známým pod jménem uherské ústavy z r. 1848. Uhi postavili se v tchto zákonech na stanovisko personální unie. Uinili sice s

ostatními

záležitosti,

veno.

zemmi

zmínku

spolených,

o záležitostech

ale

které jsou to

a jak budou vyizovány,

nebylo usta-

Stará stavovská ústava uherská byla nyní

a

zmnna

v moderní ústavu parlamentní, ne úpln (zstaly z ní ješt nkteré zb3rtky, jako korunování krále a j.). Moc zákonodárná náležela podle této ústavy íšskému snmu, svolávanému každého roku do Pešti a složenému nejen z Uhru, nýbrž i ze zástupc Chorvatska. Poslanecká snmovna mla míti 446 poslanc. Poslancem mohl býti, jen kdo byl mocen madarštiny, výhradného jazyka zákonodárství. Moc exekuti\nií vykonávati ml král a v jeho nepítomnosti snmem ke královu návrhu zvolený, osobn nedotknutelný palatin, a sice prostednictvím nikoliv uh. dvorské

zodpovdného

kanceláe,

uherského

nýbrž

nezávislého

ministerst\-a,

sídlícího

v Pešti, skládajícího se z pedsedy a osmi ministr. Jeden z ministru ml býti stále po boku králov a dohlížeti nad záležitostmi spolenými s ostatními

zemmi

(neulierskými)

Ústavní zákony uherské

z r. 1848 znamenaly útok na práva nemadarských národností, a zejména na autonomii Chorxatu. Zavádl se jimi \- zemích Uherské koruny tuhý maarský centralismus, ignorující všechny nemadarské národy. Došlo k bran-

odpí)ru všech národ. Proti Maarm povstal jmenovit chorvatský bán JelaiC, který v záí r. 1848 vpadl do Uher. V záptí na to \'vpukla ma-

nému

152

darská revoluce, v níž po prohlášení oktrojované Stadiónový ústavy ze 4. bezna 1849 debrecinský

snm

k náA^rhu Kossuthovu

dne

prohlásil krále Františka Josefa a

14.

dubna 1849

vbec

celou dy-

zbavenou trnu a provolal Kossutha za diktátora. Pomocí ruského vojska byla maarská revoluce dne 13. srpna 1849, kapitulací Gorgeiovou u Világoše, skonena. Ve Vídni vystoupili proti Uhrm s obvyklou theorií o propadnutí práv, aplikovanou na zem koruny eské již po bitv blohorské. Zem se vzbouila proti svému panovníkovi, a proto pozbyla swch práv. V Uhrách zaveden byl nový absolutismus. Zem rozdlena na 5 správních obvod, (v Košicku a Prešpursku s pevahou jazyka slovenského, v Sopronsku a Peštsku s pevahou nminy), mimo to utvoena v Uhrách nová korunní zem. Srbská vojvodina a Temešský banát, Rjeka spojena s Chorvatskem, a také Sedmihrady již podle Stadiónový ústavy ze 4. bezna 1849 byly oddleny od Uher a tvoily vlastní koruní nastii za

zemi.

r.

Madarský \Tiitní úední jazyk byl v Uhrách již 1849 odstrann a nahrazen nmeckým. Nejvyšší

uherský

soud,

septemviralis)

,

t. zv. sedmipanská stolice (tabula peložen byl do Vídn jakožto senát

tamního nejv. soudního dvoru, jehož jednacím

ja-

zykem byla nmina (cis. pat. ze 7. srpna 1850 . 325 . z., §27). Bachova jednotná soudní a správní orga-

zavádna také v zemích uherských, a zaveden tam i rakouský obecný zákonník obanský. Zkrátka v celé monarchii znova se vládlo jednotn, po absolustisticku, a s centralismem bylo znova germanisováno. Nový absolutní režim se však neudržel. nisacc

153

Jak

již

vyloženo,

1860 nastoupena cesta ústav-

r.

nosti. Nejv. vlastnoruním listem ze 20. íjna 1860

na min. pedsedu

hr.

Rechberga zrušena byla mini-

sterstva vnitra, justice a kultu jakožto

zem

úady

cen-

obnoveny dvorské kanceláe uherská a sedmihradská, a dv. kanclé uherský povolán za lena ministerské rady ve Vídni. (Místo zrušených ministerstev zízeno státní ministerstvo, nyní ovšem jen pro zem pedlitavské.) Zárove oznámeno, že pro záležitosti justiní a pro soudnictví uherské bude zízena král. kurie pod pedsednictvím král. soudce (ze.ii.) (iudex Curiae) v Pešti (a pro zem neuherské kasaní soud ve Vídni). Listy panovníkovými z téhož dne na uherského kanclée Vaye pak obnovena v zásad uherská ústava (pokud (také pro

trální

uherské),

íjnovému diplomu), povolána do Ostihoma pod pedsednictvím uherského primasa

neodporovala

komise

dvrník,

volební

ád

pro

jež

íšský

by

pipravila

snm

uhersk}'^,

stará justiní a politická správa uherská

zemským soudcem *

nov

i

a nejv.

provisorní

obnovena pod nejv.

tavernikem, a zízeno

místodržitelstvo. Nejv. zem. soudci uloženo,

aby spolen se leny kurie a s jinými kompetentními osobami se radil o organisaci justice uherské, zavedena znova organisace komitátní, maarština

pipuštna za jednací jazyk politických a soudních úadu (úady samosprávné mly však míti právo samy rozhodovati o svém jednacím jazyku). Bán chorvatský baron Sokcvi vyzván téhož dne

zase

20.

íjna 1860, aby podal panovníkovi návrh, jak

ml

])ýti složen píští snm chorvatský, ktcrj^ zabýval otázkou pomru rhor\-atsko-Slavon^k;i ke kr;'il(>všt\-í Uherskému. Otázka tato z-

by by

se

154

stavena dohodnutí obou

snm,

chorvatského

i

uher-

V hst

na min. pedsedu hr. Rechberga vyzván pak sedmihradský kanclé, aby se radil s vynikajícími muži rozliných národností, konfesí a stav o složení sedmihradského zemského zastupitelstva (snmu), pimeném požadavkm nejen díve již oprávnných vyznání, národností a stav, nýbrž tch, jež politických práv díve nepožívaly, a aby i píslušné návrhy podal co nejdíve panovníkovi. Konen zízen rovnž listem ze 20. íjna 1860 za zvláštního komisae hr. Mensdorff-Pouilly, aby zkoumal otázku inkorporování Srbské vojvodiny a Tebanátu. Za pivtlení tohoto území mešského k Uhrám žádala dne 24. listopadu 1860 konference uherských notábl v Temešváru. Panovník vyhovl žádosti té nejv. rozhodnutím ze 27. pros. 1860 a zrušil uvedenou korunní zemi. Komise dvrník pod pedsednictvím primasa uherského svolaná na I. pros. 1860 žádala, aby byl obnoven zák. i. 5. z roku 1847 48 o volbách íšských poslanc. Panovník vyhovl té žádosti s jistými zmnami vlastnoruním listem ze dne 21. ledna 1861 a svolal snm na 2. dubna r. 1861. Dne 20. ledna 1861 byla píslušnost vídeského.

—

ského nejv. soudního dvora pro Uhry zrušena, obnoven opt nejv. soud uherský (Curia regia) a pod

pedsednictvím jeho presidenta (iudex Curiae svolána konference ledna 1861

(t.

regiae)

zv. iudex-kuriální), jež se 23.

sešla a obnovila starou

uherskou soudní

organisaci.

V

vlastnoruním listem panovníkovým z 5. pros. 1860 dvorský kanclé chor|Vatský, chorvatština zavedena opt jako jazyk lúední, a vy.slovcna ochota koruny vyhovti pání Chorvatsku zízen

byl

155

k Chorvatsku. Chorvat, aby Dalmácie byla pipojena na tom, záviseti však rozhodnuti mlo Definitivní

jak se usnese

Na den

2.

snm

dalmatský.

dubna 1861 svolán byl uherský snm.

zemmi pedna stanovisku personální unie se restituci zákon litavskými a žádal za úplnou Stál

2

I-

drže se zásady právní nepetržiodepel vyslati své zástupce na íšskou

1847— 1848,

proež obnovivši ástené radu do Vídn, kdežto koruna, ped r. 1848, byla starou ústavu uherskou z doby práva svá propadli. toho mínní, že Uhi odbojem

tosti,

snme uherském tak Oposice protirakouská byla na jen Deákovy, prudká, že bylo potebí výmluvnosti radikálNechtli aby vladai podána byla adresa.

králi nekorunovanému. njší poslanci obraceti se ke ze 30 .ervna 1861 odreskriptem Adresa byla král. druhé (Deámítnuta pro urážlivou formu. V adrese právní zásady rovnž kov) z 6. ervence, držící se kodal panovník kontinuity, žádáno bylo, aby se celistvost aby byla obnovena územní

runovati,

zízeno zodpovdné zemí Uherské komny, a aby bylo ervence, odpo21. ze Král. reskript ministerstvo.

prona druhou adresu, trval na stanovisku rada íšská aby padnutí uherských práv a žádaje,

vídající

zákon z r. 1847 byla obeslána, domáhal se revise chtl se král dát korua 1848; teprve po oné revisi uz uherský podal pano^^líkovl tetí novati. od mz v Deákova), adresu z 12. srpna (druhá adresa tedy rozpustil stanoviska svého ncupouštl. Král snm. reskriptem z 21. srpna 1861 uherský svolán byl 1861 února ze 23. Ncjv. rozhodnutím aby rovnž na den 15. dubna snm chorvatský, a aby vzal patent únorový pijal íjnoNV diplom a

Snm

Í56

na petes otázku o pomru království Chorvatského království Uherskému. Chorvatský snm vyslovil se proti obma oktroj ováným ústavním listinám, ponvadž rušily chorvatskou ústavu, a v adrese ze 24. záí 1861 prohlásil, že království Chorvatsko, Slavonie a Dalmácie jsou království úpln samostatná a na jiných zemích nezávislá, proež zákonodárná moc snmu chorvatského nemže býti omezena jen na nkteré záležitosti. Následkem toho nechtl chorvatský snm žádné záležitosti postoupiti íšské rad, za to však v zák. i. 42. z r. 1861 vyslovil ochotu z dvod prospchu a spolené poteby vstoupiti v užší svazek s král. Uherským, jakmile toto pravoplatn uzná nezávislost a samostatnost království ke

,,trojjediného" (Chorv., Slav., Dalm.) a projeví sou-

hlas

s

vcech býti

tím, že zákonodárství a nejvyšší správa ve politických,

pedmtem

kultu

a

soudnictví

nemohou

užšího svazku mezi královstvím

trojjediným a král.

Uherským. Také

snm

chor-

vatský byl pro svj odpor proti íjnovému diplomu a únorovému patentu rozpuštn. Pece však re8. Ustopadu 1861 byl zmínný zák. králem sankcionován, a tím uznáno, že Chori. 42. vatsko jest na Uhrách nezávislé; zárove zíízen pro Chorvatsko vlastní nejvyšší soudní dvr (soud sedmipanský, stol sedmorice), a nejv. vlastno-

skriptem ze dne

runím

listem ze 20. listop. 1861 místo král. chor-

vatsko-slavonského dvorského dikasteria zízena král. chorv.-slav. dv. kancelá. Sankcionování zák. i. 42. z

r.

1861

mlo

velikou dležitost. Položen byl zá-

konem tím základ k potomnímu uhersko-chorvatskému vyrovnání. V § i. zákona toho uvádí se teritoriální

rozsah

trojjediného

království,

poítá

se

k

nmu

Rjeka, Vojenská Hranice a Mezimurí a

i

i o ostatních virtuálních právech (nárocích) onoho království, jimiž se rozumí patrn právo na Turecké Chorvatsko (ást Bosny) a na ást Istrie. Prohlašuje se dále, že následkem událostí z r. 1848 všehký, zákonodárný i správní i soudní svazek mezi trojjedin3Tn královstvím a král. Uhersk3^m

mlux-í se

a

právn úpln spoleného

ob

pestal, že

krále, který

má

ta královstxá mají jen

býti korunován jednou

a touž korunou, jedním a

uherského

i

týmž aktem za

krále

chorvatského, avšak že mají býti vydány

Spolené záležitosti podrobnji stanoveny b3'ti vzájemným dohodnutím, a sice tím zpsobem, že oba snmy mly, jakmile král. Uherské pistoupí na zásady zák. i. 42. z r. 1861, zvoliti zvláštní výkorunovací

zvláštní

listiny.

uhersko-chorvatské

mly

bory, ítající stejný

poet len,

jež

vyrovnací smlouvu a pedložily

ji

by vypracovaly

obma

snmm

ke schválení.

Také ústava sedmihradská z r. 1691 mla následkem \ydání íjnového diplomu býti revidována. Podle staré ústavy zastoupeny byly na snmích jen ti národnosti, madarská šlechta, Sékelové a Sasíci (Nmci); Rumuni práv politických nepožívali. Reskriptem z 15. ervna 1861 byl oktrojován nový volební

ád

pro

snm,

pozmdne 16. ce

jímž stará ústava byla

nna. Nový zemský snm, který se sešel 1863 na základ eeného nového volebního ádu, zvolil dne g. íjna 1863 svých 26 zástupc do íšské r.

rady, z síci).

tch však

se dostavilo

Vídn

jen 10 (Sa-

snmu ani íšské rady, ponvadž prý ád z 1861 píil zákonm z r. 1847

ani zemského >r

do

MadarŠtí poslanci sedmihradští neúastnili se

xolební

r.

158

Výsledkem jednání sedmihradského snmu Sedmihrad s Uhrami, Rumuni prohlášeni byli rovnoprávnými s ostat-

až 1848.

bylo, že zrušeno bylo splynutí že

ními

temi národy,

To

a že pijat byl jazykový zákon.

všechno se dalo už za nového absolutního pro-

visoria

Schmerlingovského,

a Chorvatsku od podzima

jež

r.

trvalo

v

Uhrách

1861 do 20. záí 1865.

Uhrách nekonal se sice snm, ale oposice protirakouská našla vhodnou pdu v komitátním zízení, zárove s vydáním íjnového diplomu obnoveném. Renitence komitát byla tak veliká, že únorovka byla cis. pat. ze 20. záí 1865 . 89. . z. zbavena

V

platnosti se

dotud,

dokud

se

nedosáhne

snmem uherským a chorvatsk5hn,

vyslechnuto

Nový

kurs

zdání vládní

i

a

dohodnutí

dokud nebude

zástupc zemí neuherských.

politiky

ukazoval

již

reskript

záí 1865, kterým zemský snm sedmihradský byl rozpuštn, naež obnoven starý volební ád zemský (zák. i. 11. z r. 1791). Nový snm na jeho základ svolaný sešel se v Kluži, aby revidoval pomr Sedmihrad k Uhrám, jinými slovy, aby se usnesl na splynutí zem s Uhrami. Z poslanc bylo z I.

89 Madar, 31 Sas a 13 vládou jmenovaní lenové 189, náleželi

snm

že

Rumun;

regalisté,

t.

j.

snmu, jichž bylo tehdy vesms k maarské šlecht. Rozumí se,

takto složený odhlasoval splynutí Sedmi-

hrad s Uhrami, a snm uherský to sch\-álil. Rumunm, dvoutetinové vtšin obyvatelst\'a \' zemi stala se tím veliká kivda. Podali sice panovníkovi petici, aby ,,unie" (splynutí s Uhrami) nebyla schválena, ale

bez výsledku.

Nový uherský íšský snm, na stoupeni

i

poslanci

nmž

byli již za-

bývalého Sedmihradska,

sešel

159

na sklonku

se

stanoviska

r.

ume

1865.

Upustil nyní od dívjšího

personální a

pipouštl nkteré

veci

^šak nevyridil spolené. Pes s Pedlitavskem zatím ze 26. ervna 1866 (bylat až do svého odroení státoprávní spornou vypukla válka s Pruskem) panovník rozhodl se pro dualismus to

otázku.

Po válce

a pijal

novou ústavu uherskou,

vypra-

výborem, zvoleným covanou 67 lenným snmovním pál si, aby risska rada dne 28. února 1866. Deák panovníkov dohodnuti s Uhry, iednala díve o risske stanovisko Andrássyovo, aby ale

zvítzilo

rad pedložena

byla

vc

už hotová.

února

ze

17. (reskriptem Nyní sankcionováno bylo zrušena a Uhrami, Sedmihrad s 1867) splynutí r kancedv. jako podobn sedmihradská dv. kancelá

lá

ulierská,

na

jejíž

místo nastoupilo uh. minister-

ani na dozodpovdné snmu. Neekalo se Chorvaty, a dne 8. ervna hodnutí mezi Uhry a

stvo

r

1867

byl

král

uh

e r s

ko

Nové

-

c

^

h o

r

v a

a v n

t s

ky

z a-

slavn korunován. sankcionovaný dílem dne 12. k o n v u h c r s k é byly 1867. Když pak uzaervna dílem dne 28. ervence s t

1

uhersko-chorvatske. 1868 ješt vyrovnání anebo lépe eeno jazykový a vydán národnostní, roku (1868), došli Madan zákon uherský z téhož ústavnost uherská, splnní svých tužeb. Staletá Uherska tolik bojoN-ah a za niž všichni národové a výhody' její rozšíeny trDli byla zachránna, obyvatelstva. Stará ústavnost nyní na veškeré tídy Politickým národem byla totiž zdemokratisována. jako díve, nýbrž ysichm nejsou už jen šlechtici, národní šoviuherští. Zel však. že

veno v

státní

r.

obané

aby výhody ustavnismu. madarskv nedopouští,

i6o

nosti

skuten

prospívaly všem státním

obanm

uherským. Ženou se Maai za utopií jednotného národního státu a vyluují z ústavních výhod píslušníky národ nemadarských. Od oktroj ováných ústav rakouských liší se obnovená ústava uherská temi vlastnostmi. Jakožto ústava historická, vzniklá za velmi vyvinuté moci stavovské, nezakládá se tak jako oktroj ováné ústavy

rakouské na

t.

zv.

principu monarchickém. Státní

moc nevychází totiž podle ní od panovníka, nýbrž soustedna jest v samém národ, který se považuje za suvereního a vykonává svou moc prostednictvím parlamentu. Uhersko 1

a

mentn

chií

í,

jest

podobn

tedy

monarchiípar-

jako Anglie, a nikoli monar-

konstituní, založenou na

t.

zv.

monarchickém

má v

Uhrách, anebo lépe eeno, mohl by míti dosti veliký význam parlament, kdežto v Pedlitavsku ustupuje naproti panovníkovi zcela do pozadí. Ovšem, jak ješt bude vyloženo, bží tu principu.

Proto

pomr mezi králem a národem Nebo ve skutenosti má se vc

jen o theoretický

(parlamentem).

asto docela jinak. Druhou známkou ústavy uherské naproti oktrojovaným ústavám rakouským jest její c e.n t r a-

listické stanovisko. neskládaly se nikdy

z

Zem

koruny Uherské

tolika historicky rozdílných

zemí jako Rakousko, ale pece nebyly státem tak jednotným jako nynjší Uhry. Sedmihrady tvoívaly totiž zvláštní koruní zemi a zstaly jí po i

optném

pipojení ke

korun

Uherské.

To

se

zm-

od kteréžto doby zem ta jako zvláštní sprá\ní celek už ani neexistuje, vtlena jsouc do Uher. Chorvatsko se Slavonií uznány jsou sice za nilo

od

r.

1867,

-

i6i

zvláštní politické území, ale naproti

samy

hájiti

skládá se z

IThrm nestaí

svou autonomii. Naproti tomu Rakousko mnoha autonomních zemí, jež mají do-

konce své vlastní snmy. A konen mají Uhry ráz státu národ n h o, madarského, v nmž státním jazykem jest jediná maarština, kdežto v zemích rakouských nevytvoil se spolený státní jazyk. Všechny ti uvedené známky uherské ústavy psobí, že Uhersko vystupuje v monarchii naproti Predlitavsku jako stát ucelenjší a jednotnjší a také silnjší. Již nyní cítíme v nerovném spežení rakousko-uherském rozhodnou pe\'ahu na stran uherské. A pevaha ta bude se ješt stupovati, nebo Madai národní svj stát stále ješt budují a posilují. Vymyšlena byla za tím úelem i theoí

rieosvatékorun Uherské jakožto

zvlášt-

ním, specificky uherském pojmu státu. Svatá ko-

runa pojímá prý se jednak jako znamení a symbol Uherského státu a jednak se zosobuje jako majitel veejné moci. Zosobnlá svatá koruna tvoí prý základ ústavy. V zrcadle pojmu svaté koruny, praví prof. Kmety, objevuje se

práv

tak

moc

krá-

lovská jako národ, mohutný, živý organismus, vy-

vinutý ze sebe samého, ve svaté korun splývá v organickou jednotu lid ikrál, královským stává se národ v každém (svobodném) lenu, a národním stává se království v každém vztahu. Veejnoprávní soustava svaté koruny vychází prý od zásady, že osobn<jstí, nejvyšší národní svatá koruna jest osobou, subjektem národní moci, t. j. národ zosobuje sám sebe v korun sv. ?itpána. Svatá koruna stává se tedy státním pojmem, který se takto od-

x62

•

dlu je od

svaté koruny jako vnjšího symbolu a ve

na ní nezávislým. Svatá koruna je zosobovat elem uherského národa, celým národem v samé jeho národní existenci, souhrnem veškerých základních prvk Uherského státu. Svaté korun náleží, v ní se spojuje všechno, co je státním své

stává

existenci

se

initelem, tedy:

státní území. Zem náležející k Uherskému státu jsou zemmi svaté koruny", náležejí 1.

,,

pod moc svaté koruny; Uherského státu, t. j. tvoí lid svaté koruny. Státní moci uherské, moci koruny podroben jest každý státní oban uherský; 3. svatá koruna je pravým suverénem; právní obyvatelstvo

2.

státní

obané

ani král ani

uherští

snm

renity (nýbrž jen

sami o

nkteré

sob její

nemají úplnost suverysy),

skutená

státní

moc, nejvyšší panství náleží veškerým lenm svaté koruny, t.j. celému svaté koruny. Král a snm spolen tvoí výsost

ili

nejvyšší

tlu

svaté koruny. nemže míti

celé

tlo

na na

suverenit,

Král, který

má

více moci, než

podíl kolik

nho

pešlo ze svaté koruny; nositelem cti a hod4. svatá koruna je králi a vlasti znamená noty národa; vrnost svaté korun. Urážka svaté koruny vrnost jest urážkou krále a národa; temnota, jež padá na svatou korunu, vrhá stín na celý národ.

vi

vi

Uení

o svaté

korun

jest

namíeno pedevším

moci královské, která by vládnouti chtla v Uhrách absolutn, jest namíeno dále proti uherským národnostem a konen proti státoprávním snahám Chorvat, pro nž v pojmu svaté koruny proti

1 63

Uherské jako

pro

zvláštní

politický

národ není

místa.

V nejnovjší dob horlivjším Madarm nepostauje už ani uení o svaté korun. Je prý to historický balast, jehož se dlužno zbaviti.

Nebo

ve smyslu

uení královská moc jest prý ješt píliš znaná. Uení toto je pekážkou ve vývoji suvetohoto

má

renity lidu. Král

jen tolik moci, kolik

stoupil národ, zastoupený

na snme. Jak

mu

jí

po-

lze souditi

na snmech uherských, nebude dlouho, a uení o svaté korun Uherské

ze zpráv o jednání zajisté trvati

jako málo vyhovující státním aspiracím

madarským

bude nadobro opuštno. Královská moc

jest

Ústavnost zaruena

runo váním

tedy v Uhrách siln omezena.

v Uhrách pedevším k os ním je spojeno. Císa korunovati, a není k tomu

jest

a vším, co

Rakouský nedává se také ústavn zavázán. V Pedlitavsku má panovník pi nastoupení vlády v pítomnosti obou snmoven íšské rady pouze písežn slíbiti, že nezvratn zachová základní zákony království a zemí na rad íšské zastoupených a bude \'ládnouti ve srovnalosti s nimi a všeobecnými zákony. Naproti tomu je podle uherské ústavy nezbytno, aby se král dal korunovati, aby vydal listinu, kterou se zajišuje ústava, t. zv. inauguraní diplom, a aby obsah inauguraní listiny mimo to ješt ztvrdil korunovací písahou. Podle zák. i. 3. z r. 1791 má se král dát korunovati v šesti msících od nastoupení na trn. Pro opatrování koruny zízen byl zák. i. 23. z roku

úad dvou

strážc koruny,

i

podle

dnešní ústavy. Vedle toho zízena byla nejv.

ústa-

1500

ktcr^' trvá

104

novením ze

27.

kvtna

1871, zvláštní vojenská stráž,

která hlídá korunovací klenoty ve dne v noci.

K

vydržování

koruní

statky a

ureny byly díve

dvora

král.

dan, nyní

slouží

k tomu úelu

civilní lista, povolovaná snmem.

Zák. i. 33. 1904 byla stanovena na dobu od i. ledna 1903 do 31. pros. 1912 ve výši 11,300.000 K ron, práv tak jako civilní lista rakouská. z

r.

Za král. hodnutím jest král

tedy

sídlo

uherské prohlášena byla nejv. roz-

z 8. ervna 1892 Budapeš. Ponvadž uherský zárove císaem rakouským, a musí

znanou ást asu

zízen byl zvláštní

tráviti

v tomto stát,

i

uherský ministr

a lá-

tee,

který se zdržuje ve Vídni na blízku osoby panovníkovy. Maai, stojíce na stanovisku úplné

obou stát, dovozují, že by i rakouská míti v Budapešti jednoho svého lena jako c. k. rak. ministra a latere. Dojde-li k tomu, že by se spolený panovník zdržoval delší dobu v Uhrách, nezbude arci nic jiného než zíditi takového ministra. rovnosti

vláda

mla

Zvláštní

uherský

král.

páním Maar. Ponvadž však teniti, zídil panovník

píinou

stálého

na.

dvr

ze 31.

zastupování

jest

vroucím

tžko jej uskubezna 1903 ,,za

jest

dvora"

aspo úad

dvorského maršálka uherského,

sídlí-

cího stále v Budapešti. Jest to vlastn expositura vídeského dvora. Soudnictví tohoto uh. dvorského

maršálského

úadu

upraveno bylo zák. i.

16. z

roku

1909.

Veškerá práva králova možno rozdliti na ti i. na práva v oboru zákonodárství, 2. na

skupiny:

16.5

práva v oboru výkone moci,

na výhradná práva

3.

majestátní.

Moc lén

z á

se

k o n o d

á r n o

snmem. Má

u vykoná\' á král spo na vlastní tvoení •

vliv nejen

na organisaci a innost snmu. snm, odrouje a uzavírá jeho zasedání, lozpouští snm, podává návrhy zákon, sankcionuje a vyhlašuje zákony. Právo královo zákonu,

nýbrž

i

Svolává a zahajuje

a rozpustiti

snm

píinou ústavního

pro-

odroiti a uzavíti zasedání je

však

jednání

omezeno

pustiti,

Nový

rozpotu a schválení

státního

podle zák. i.

za

snmu

4. z r.

1848

ml

král právo

út. snm

Již roz-

avšak musil naíditi volbu nových poslanc. se znova sejíti bhem tí msíc

snm ml

po rozpuštní dívjšího. Také nemlo roní zasedání býti uzaveno ani snm být rozpuštn, dokud úty posledního a rozpoet nejbližšího roku nebyly ministerstvem pedloženy, a dokud se o nich nestala píslušná usnesení. Podobn naizuje zák. i. 10. z roku 1867, aby v podobných pípadech svolán byl snm ješt bhem téhož roku, a to v takovém ase, aby se do konce roku mohly ve snmu projednati úty za uplynulý a rozpoet na budoucí rok.

Vykoná výhradn,

ili

vládní

moc

náleží

králi

ovšem za kontroly národa represnmem. sentovaného Vykonávána jest zodpovdným ministerstvem ve smyslu a v mezích zákon. Jako jinde má v Uhrách král jistá majestátní práva., zejména právo vrchního patronátu nad ímsko- a ecko-katolickou církví. Právo posléze

—

i

uvedené vyplývá

z vlastnosti krále

apoštolského a trvá od

uherského jakožto

samého založení Uherského

království sv. f>tpánem. 11

i66

Uherský íšský

snm

od r. 1608 ze dvou komor ili snmoven, nazývaných v Uhrách tabulemi, z tabule magnát a z tabule stav. Podle nynjší terminologie sluje tato snmovnou poslanc, ona snmovnou magnát. Cleny snmovny magnát byli až do r. 1885 t. zv. íšští baroni, t. j. nejvyšší zemští

a

etí

a

dvorští

skládá se

úedníci,

dále

již

katolití

nesjednocení (pravoslavní) preláti, magnáti,

vrchní

županové a delegáti chorvatského r. 1881 pak ti). Zák. i. 7. z

(zprvu dva, od

byla horní

snmovna

uherská

nov

snmu

1885 organisována r.

v duchu modernjším. Jednak vyžaduje se pi lenech zasedajících tam na základ ddinosti jistý majetkový census (6000 kor. státní pozemkové a domovní tídní dan) a krom toho mohou být povoláni do snmovny magnát také jednotlivci, kteí si dobyli o vlast znanjších zásluh. Jsou tedy tyi druhy len panské snmovny: i. lenové ddiní, 2. osoby zastávající jistou hodnost nebo úad, 3. lenové doživotní jmenovaní panovníkem, 4. delegáti Doživotních len volení chorvatským snmem. k návrhu ministerské jmenovaných panovníkem ,

—

—

—

nesmí býti více než 50. rady Poslanecká snmovna íšského

snmu

uherského

ítá 453 poslance, z nichž pipadá na Uhersko (se Sedmihradskem nyní už neexistujícím) i s Rjekou 413 a na Chorvatsko-Slavonsko (od r. 1881, kdy byla zrušena Voj. Hranice) 40. Nehledíc k poslancm chorvatským, vysílaným chorvatským snmem, volí se poslanci uherské poslanecké snmovny po jednom ve 413 volebních okresích.

rozmry

volebních Velkou vadou jest, že až podnes zákonem nebyly stanoveny.

okres

1

67

Prvý zákon (zák. i. 5. z r. 1848), který zavedl moderní snm, uril sice. kolik na který komitát a jiné území pipadá poslanc, avšak samo rozdlení na volební okresy zstavil municipiím. ]\Iunicipia používají svého práva se stanoviska stranického v neprospch nemadarských národ. R. 1874 (zák. i. 33.) slíbeno bylo sice, že o rozdlení zem na volební okresy rozhodnuto bude zákonem, ale dosud zákon takový vydán nebyl, a kdyby i byl vydán, není pochyby, že by nemadarským národm neprospl. Veliké jsou rozdíly mezi jednotlivými volebními okresy jak co do rozsahu území, tak co do

potu

obyvatelstva.

prmrn

Kdežto

poslanec na 35.000—40.000 duší, na 18.000, ba dokonce i na 10.000 zase až na 60.000

pijde jeden

pipadá nkde

mén,

i

již

ale jinde

duší.

Další nespravedlností jest

volebního práva.

urování náležitostí

Volební

právo

a

ízení

pro uherský snm upraveno bylo zák. i. 33. z r. 1874. Pro každou obec je stanoven jiný majetkový census, a sestavovatelm voliských seznam jest oteveno pole

nejvtšího

stranictví.

Jiná

pravidla

jsou

území býv. Sedmihradska, a sice Rumuni nebyh na snme náležit aby za tím úelem,

stanovena pro zastoupeni.

a vedení voleb zizuje se v každém municipiu a v každém mst, jež volí zvláštního výbor. Cleny jeho poslance, t. zv.

K píprav

ústední

shromáždní municipia nebo mstské zastupitelstvo. K sestavování a každoronímu opravolí

valné

voliských seznam volí ústední výbor každý rok pro každý volební okres jednu nebo nvování

1

68

Soupisy k o n s k r i p n c h komisí. tchto komisi reviduje a dopluje výbor ústední. Sestavuje nejprve seznam provisorní a po vyízení

kolik

í

reklamací jakož

djí

odvolání ke král. kurii stálý vo-

i

Pi

liský seznam.

sestavování seznamu voliských

se veliké nesprávnosti,

samém

jeví se

uherské

jsou

v

komisí,

rukou spoívá ízení voleb a udrpoužiti i branné

jejichž

(§ 154.

pi volebním aktu

libovle ješt vtší. Volební praktiky svtoznámé. Pedsedové valebních

žování poádku,

moci

ale

mohou po pípad i. 15.

zák.

z

1899),

r.

a proto

vý-

záleží úpln jen na nich a jejich Bez pepínání možno íci, že úastniti se v Uhrách voleb znamená mnohdy nasazovati život. Následkem krvavých voleb z roku 1896,

voleb

sledek

lidech.

pi

nichž

byl 15. zák. i. z

Avšak r.

i

1901

mnoho

utraceno r.

to

pi

bylo 7

lidí

pes

lidských životu,

vydán

1899 k zajištní istých voleb.

nejbližších všeobecných volbách

zabito a 17 ranno.

Za poslance muže b3Hi v Uhrách zvolen jen, kdo jest úpln mocen madarštiny jakožto výhradného jazyka zákonodárství. Pravidlo toto nevztahuje se arci na zástupce Chorvatska.

Aby zajištna

byla poslanecká neodvislost naproti

nesrovnatel-

vydány byly zákony o

vlád,

mpa

b 1 t , zák. i. i. nosti z r. 1875 a 24. z r. 1901. Poslancem nemže býti ten, kdo má úad nebo postavení závislé na vlád, kdo jest obchodním podnikatelem, koncesiojakož nácm, dodavatelem a p., jestliže výdlek jeho závisí pímo nebo nepímo na vlád. Zákon nedovoluje ili

i

n k o

t

i

i

i

i

také,

aby poslanec

inter\'eno\ al u \lády, resp.

úadu

lóg

ve vcech zejména lukrativní povahy, ale jež se týkají

a

ád,

i v jiných, na p. udlování titul, vyznamenání

koncesování komunikaních podnik, získání

výepních

licencí atd.

Rozsuzování pípadu nesrovnatelností ponecháno kompetenci snmovny, a zízen}' jsou k tomu

jest

úelu

dv

komise,

a rozsu-

inkompatibilitní

stálá

zující inkompatibilitní komise.

Pravomoc V

novjší

dob

reservátní,

Pedmtem

snmu

jako na

uherského

panovníkovi

upírají se

jest i

zv.

t.

p. vojenské výsostné

veliká.

práva právo.

mže

prý býti kterákoli záležitost interesující národ, tedy i takové vci, které se díve pokládaly za vyhrazené panovníkovi. Snm neúastní se jen moci zákonodárné, nýbrž i výkonné. prostedky, kterými mže vládu nejen kontrolovati, nýbrž ji i dokonce svrhnouti, nesoublasí-li s ní v dležitých vcech. Obma snmovnám náleží právo kontrolovati iny a projevy vlády a jejích orgán a zvlášt dležité právo povolovati brance jakož i právo povolovati státní rozpoet a schvalovati úty za uplynulý rok. Ncpovolí-li snm potebný kontingent branc, nepipouští se podle uherských státníku a právník ani dobrovolné hlášení se ke konání vojenské povinnosti, a ten kdo bez svoleni vlády sbírá vojsko, má prý podle zákonodárství

Má

§

i6i. trest. zák. stihán býti jako Je-li

nitním

snmem odepen

bui.

rozpoet, a nebylo-li indem-

zákonem povoleno

ani

rozpotové

sorium, nastává stav

m m o z á k o n n ý,

potu

(ex-lex).

z

ležité

ústavní

Také

i

zárukv

provi-

bez roz-

budžetního práva jako \'v\(>zují

uherští

d-

politiko\'é

170

dsledek, že v pípad odepení rozpotu nelze pipustiti ani dobrovolné placem daní; nebo by se prý tím státní obané stavli na odpor snmu, a dobrovolným placením a vybíráním daní seslabovalo, ba niilo by se prý budžetní právo snmu. Právo a povinnost platiti dan není vc soukromoprávní, nýbrž veejnoprávní, pi níž ústavní právo váže jednotlivce, který se musí podrobiti veejno-

právním požadavkm.

Z toho, co eeno, mohlo by se zdáti, že v žádném stát není parlament tak mocný jako v Uhrách. Ve skutenosti mají se však vci zcela jinak. Vláda nebývá v Uhrách závislá na parlamentu, nýbrž parlament na vlád. Tím, že má vláda v rukou

pi

snmovní

volby,

lených

nedovolených,

i

nichž užívá

tvoí

si

prostedk dovosama snmovní

vtšinu. A jinak nemže tomu ani býti. Nebo parlament uherský nespoívá na zdravých základech. Nespravedlivý census volební, v každém míst jiný, a mimo to nespravedlivé praktiky volební nedopouštjí, aby íšský snm uherský poskytoval obraz skutených národnostních, sociálních a kulturních stalo, že

pomrv uherský

obyvatelstva uherského.

snm

Tak

se

není representantem veške-

rého lidu uherského, všech jeho tíd a národností, že r.

nemá

ani onoho demokratického rázu, který byl

1848 zamýšlen, a následkem toho

nemá

aby mohl samostatn vystupovati gické vlád, která by mu chtla eliti.

síly,

Skutenou moc

snmu

ani náležité proti

ener-

povznesla by jen spra-

vedlivá volební oprava pro

snm,

jež

rovné volební právo všem národnostem

by piznala i

sociálním

171

tídám, volební oprava,

jež

by uinila konec ma-

arskému terorismu. Dokud náprava taková nenastane, nebude uherský parlament naproti korun tak silný, jak by se zdálo z textu ústavních

zákon.

IX.

Jediný národ, který vedle Madar se v zemích uherských ústavn mže uplatovati, jsou C h o rV a t é. Státoprávní jejich postavení zakládá se na

chorvatském vy r o v nání Jako snm uherský, byl 8. listopadu roku 1861 rozpuštn i snm chorvatský. Vyrovnávací akce obnovena teprve r. 1865. Souasn s vyrovnáním uherským mlo se uskuteniti vyrovnání uhersko

z

r.

-

1868.

Na 12. listop. r. 1865 svolán byl snm chorvatský nejen k tomu, aby pijal íjnový diplom

chorvatské.

únorový patent, nýbrž i aby se zabýval otázkou rozešení státoprávního pomru Chorvatska k Uhrám, a

dále aby vyslal za

snm

píinou korunování na uherský

konen aby se usnesl o své organivolebním ádu. Chorvatský snm v adrese odevzdané kráii dne 22. února 1866 nestavl se už tak píke proti íjnovému diplomu a únorovému zástupce a

saci a o

patentu, ale kladl za litavskem,

podmínku vyrovnání

aby díve

rozešen

obou

snm,

uherského

deputaci

vyslati

(výbor),

ústavní

Pedspor

vzájemným dohodnutím

uhersko-chorvatský, a sice

zárove ochotu

byl

s

i

ze

chorvatského.

Vyslovil

svého stedu do Pešti

která by se s podobnou depu-

173

tací

uherského

stoupení

snmu dorozumla

trojjediného

království

zpsobu zav onom orgánu, i.

o

by ml spolen ešiti státoprávní pomr zemí koruny Uherské naproti celému mocnáství, a která by se dohodla 2. o vzájemných státoprávních

který

pomrech

obou

království.

Výsledek

dohodnutí

snmm

obou deputací ml býti oznámen obma k dalšímu usnesení. Deputace chorvatská byla zvolena v sedni snmovním dne 10. bezna 1866 a dána jí instrukce, ab}- se držela zmínného shora zákl. i. 42. z r. 1861. Také snm uherský zvolil deputaci. Dal jí instrukci, aby neuznávala Chorvatsko za zvláštní stát, nýbrž ve smyslu zákon z rok i

184748

jen za uherskou provincii,

vyrovnání

proež otázka

mla

být ešena na snme spoleném, Pro tak rzné nazírání nek dohod. Za války prusko-rakouské

uhersko-chorvatském.

mohlo dojíti oba snmy byly odroeny a svolány teprve po uzavení míru. Snm chorvatský, vyslechnuv zprávu

snm uherský nehodlá vyjednávati chorvatským o vcech spolených celé monarchii, vyslovil se v adrese ke králi z 19. prosince 1866, že pestal dvod shodného postupu s Uhry, jak se o mluvilo v adrese z 22. února své deputace, že se

snmem

nm

1866, že tedy

se

snm

rozhodl

vyjednávati o po-

mru

obou království k celé íši pímo s králem. Zatím však blížilo se vyjednávání s Uhry ke konci. Vzhledem k tomu odroil panovník reskriptem ze 4. ledna 1867 chorvatský snm na neuritou dobu a vyhradil si oznámiti v píin adresy chorvatskému snmu rozhodnutí, až bude skoneno jednání s Uhry, a až se vysloví ve vci i ostatní království a zem. Teprve když v únoru 1867 se král s Uhry úpln

174

dohodl, pijav jejich stanovisko právní nepetrži-

uherské ústavy, svolal reskriptem z ii. dubna na den i. kvtna snm chorvatský a vyzýval 1867 jej, aby Chorvatsko a Slavonie pi nastávajícím korunování byly zastoupeny na uherském snme, aby pistoupily také se své strany k usnesení ujednanému s oním snmem o státoprávním postavení zemí Uherské koruny v píin spolených záležitostí, a aby tím razily cestu k vyrovnání spor oboustranným dorozumním. V adrese z 18. kvtna odpovídající na král. reskript snm chorvatský, žádal, aby mu díve bylo pedloženo ujednání panovníkovo s uherským snmem o vcech celé monarchii spolených jako královská proposice. Ke korunování chtl sice vyslati své zástupce, ale nikoli tosti

jako ást

snmu

vatska k

Uhrám

snm mem

ponvadž pomr ChorZárove prohlásil mu nelze vyjednávati se sn-

uherského,

není ješt uren.

chorvatský, že

uherským, dokud snm ten neuzná chorvatskou zemskou autonomii a územní rozsah Chorvatska podle zák. i. 42. z r. 1861, a žádal dále, aby byla zízena odpovdná zemská vláda chorvatská, aby byla pipojena Vojenská Hranice a Dalmácie, a Rjece a rjecké župani ji aby byl obnoven v zákonný stav, jak trval do i. dubna 1867. (Rjeka byla totiž do té doby souástí Chorvatska.) Na

mst

adresu

odpovdl král

reskriptem ze 25.

kvtna

1867,

že království Chorvatsko-Slavonské klade požadavky, jež jsou dílem

splnitelné, a

vbec, dílem pro krátkost asu

ponvadž vlí královou

dati dále korunování, že

snm

jest

ne-

neodklá-

chorvatsko- slavonský

rozpouští.

Chorvatm

nezbývalo nyní než smíiti se

s

dua-

175

lismem jako vcí už hotovou a jen v jeho rámci snažiti se o dosažení co nejvtší autonomie.

Mlo-H

však vbec dojíti k tomu, aby Chorvaté pijah rakousko-uherské vyrovnání, musila míti ve snme chorv. vtšinu

zv.

t.

strana unionistická, jež byla

Uherskem. Byl tedy oktrojován vopro jednotu lební ád. Snm na jeho základ svolaný a dne 9. ledna 1868 zahájený ml unionistickou vtšinu hlavn pomocí virilist. Zvolil i2lennou králevinskou deputaci, jež mla xstoupiti ve vyjednávání se stejnou deputací snmu uherského. Tináctilenná s

oposice

národn-liberální

opustila

snm,

podavši

oktroj ovánému

volebnímu ádu. Po jejím odchodu došlo brzo k dohodnutí, t. zv. u h e rsko-chor v atskému vyrovnání, jež bylo na snme chorvatském pijato dne 24. záí 1868, a na snme uherském dne 28. záí t. r. Chorvatský proti

protest

text

vyrovnání

z

listop.

8.

obdržel

17. listopadu.

V

vyrovnání jako zák. i. jako zák. i.

král.

sankci

reskriptem

madarský sankcionován dne Uhrách platí uhersko-chorvatské

1868, text

i.

r. 1868, v Chorvatsku Skládá se ze dvou ástí,

30. z

z téhož roku.

z t. zv. ásti státoprávní, jež byla uzavena bez omezeni na jistou dobu, a má tedy povahu trvalou, a z ásti finanní, uzavírané vždy na 10 let, a tedy stále revidované. Poslední finanní \"yrovnání jest z 29. ervence 1906. I ve vyrovnání státoprávním

nastaly

nkteré nepatrné zmny,'

jež

zpsobeny

byly hlavn tím, že zrušeny byly bývalé Voj. Hranice chorvatské, ímž chorvatské území vzrostlo toho zastoupeno jest na spoleném uhersko-chorvatském vtším potem poslanc

a následkem

snme

než díve.

1

76

Ve \^rovnání státoprávním projeveny zásady:

Uhersko

i.

jsou tyto

Chorvatsko upravují

i

si

svj

jako

samostatné smlou-

vající se strany.

Chorvatsko tedy vystupuje

pomr

vzájemný

ve vyrovnání jako initel Uhersku jako stát naproti státu.

Pomr

úpln rovnocenný,

mezi

obma

smlouvyrovnání výslovn jako státní sdružení, nikoli tedy jako státní jednota. Spoleenský pomr mezi obma státy pojištn jest i pro budoucnost. Zmna vyrov-

oznauje

vajícími se stranami

mže

nání nastati

podle

všech tí initel, kteí

je

§

se

v§

i.

70. vyr. jen

uzaveli.

souinností

Vždycky by bylo

teba, aby oba snmy, uherský i chorvatský vyjednávaly, a dohodnutí aby potvrdil král. 2. C h o r v a t s k o-S lavonsko výslovn se uznává za zvláštní, od Uher oddlené území 66.),

(§

Chorvati

a

národ

zvláštní polit,

za

jazykový zákon i ve spol. snme i v delegacích užívati vlastního jazyka. I spolená ministerstva jsou (podle § 58.) povinna chorv. podání, došlá z Chorvatska, nejen pijímati, nýbrž je i chorvatsky vyizovati. Originál spolené korunovací listiny panovníkovy spisuje se vedle mad. (§

59.).

Proto

neplatí

uherský pro Chorvaty, kteí mohou

textu I

i

jazyl:cm chorv.

v tom

(podle

§

(§ 2. vyr.).

se jeví zvláštní postavení Chorvatska, že 34.

vyr.)

poslance na spolený

království

snm

ze

troj jediné

volí

snmu. Poslanci chorvatští vystupují tedy na leném snmu jako zastupitelstvo zvláštního národa a území.

své

stedu svého vlastního spo-

po-

§ 41. vyrovnání pak ustanovuje, že ze zástupc král. Chorvatského volí se do uherské delegace poslaneckou snmovnou uher-

litického

,

177

tyi

skou

zástupci

a

snmovnou magnátu len

jeden.

Spolené zákony uhersko-chorvatské vydávají se dvou originálech, maarském a chorvatském 60. vyr.), pi oznaování záležitostí všem zemím (§ koruny Uherské spolených užívá se spolených znaku král. Uherského i Chorvatského (§ 62.), pi projednávání spolených záležitostí má na budov, v níž se koná spolený snm zemí koruny Uherské, vztyena býti vedle vlajky uherské i spolená ^'lajka ve

království Chorvatsko-slavonsko-dalmatského

(§

63)

.

na ražených penzích Uherské koruny má se vedle titulu krále uherského uvádti i titul krále Chorvatsko Slavonska a Dalmácie (§ 64.). 3. Jen nkteré, v zákon pesn vypotené záležitosti jsou spolené Chorvatsku i Uhrám, naproti emuž všechny ostatní vci spadají do zákonodárství i výkonné moci Chorvatska. Chorvatsko stojí tedy k Uhrám v pomru reální unie.

Za spolenou ;

ké

prohlášeno

vc

pro všecliuy

pedevším v

je

kladu na spok^ný dvr, dále v

zem

§ 6.

§ 7.

koruny Uher-

povolov^ání ná-

povolování branc,

zákonodárství týkající se branné soustavy a vojenské

pedpisy o ubytování a zásobování vci finanní, v § 9. vci týkající se penz, zkoumání a schvalování obchodních státních smhiv, jež stejn se vztahují na zem koruny sv Štpána nebo se týkají územní zmny, ustanovení o bankách, úvrních a pojišovacích ústavech privilejirh, uiiic a váze, o-^hrana známek a vzorku puncov;'mi, autorské právo, právo námoní, obchodní smnené horní \-ub('í' /;'il(vltnsti obchodu, mýt povinnosti vojska, v

a

§ 8.

,1

;i

178

telegraf, a

onch

Uher

týkají se § 10.

i

železných

pošt,

státních silnic a i

pístav, plavby

drah,

ek,

Chorvatska.

jež

stejným

— Spolené

zpsobem jest podle

zákonodárství o živnostech, o nevy^dlkových

spolcích, o pasech, o policii

obanství a

naturalisaci,

vcech vyhrazuje

se

nad

ale

cizinci,

o státním

exekutiva

v tchto

Chorvatsku.

Pro záležitosti práv vypotené mají Uhi a Chorvaté v oboru zákonodárství jeden m a v oboru správy (vyjímajíc záležitosti uves n dené v § 10.) i s p o e n o u v á d u (§§ 31. a 43.). Z ministrv uherských jsou zárove spolenými ministry uhersko-chorvatskými: i. ministerský ped-

spolený

1

seda,

2.

chodu,

ministr 5.

orby,

1

zembrany, 6.

min. financí,

3.

min. a latere,

7.

4.

ob-

min. chorvatský

bez portefeuille.

Ve všech vcech, které vyrovnáním nejsou V3^hrazeny spolenému snmu a spolené vlád, náleží Chorvatsku právo úplné samosprávy jak v oboru zákonodárství tak exekutivy (§ 47.). Do autonomie chorvatské spadá tedy zákonodárství kultu a

a

správa

vyuování

hlavn ve vcech

a jystice (§ 48.).

Krom

vnitra,

záležitostí

vyhrazených autonomii náleží chorvatskému snmu právo stanoviti zemský rozpoet a zkoumati úetní závrky, právo pohánti k zodpovdnosti zemskou vládu chorvatskou a voliti ze svého stedu 40 poslanc do poslanecké a 3 do magnátské snmovny

spoleného uhersko-chorvatského snmu. V tchto vcech nespolených jest Chorvatsko samostatné zrovna tak jako líny, a vlastní svou

})odobným

má

vlastní

svj

snm

a

zemskou vládu, jež stojí ú})ln na roven uherskýnr uherskému snnvi

orgánm

179

—

a uherským nespoleným ministerstvm. V ele zemské vlády chorvatské stojí bán, odpovdný chorvatskému snmu (§ 50.).

Z

e

mský

s

n

m chorvatský

skládá se

90 volených poslanc a z virilist, jichž poet nesmí pesahovati polovici volen\>ch poslanc. Tento z

v chorvatském snmu skládá se z prelát, velkých župan a župana turopolského a ze zástupc \^soké aristokracie. Pro snmovní volby platil do nedávná volební ád z 29. záí 1888, který stanovil pomrn vysoký census a do znané míry nepímé volení. Tak se stalo, že Chorvatsko-

magnátský

Slavonsko

%

ani 2

ad

živel

svým potem voli,

mezi civilisovanými

ádem

kteiý nedosahoval

veškerého obyvatelstva, stálo až v poslední ze

6.

ervna 1910

zemmi. Teprve volebním snížen jest

volební census

a zrušuje se volení nepímé.

Bána jmenuje podle vrhu a

s

§ 51.

vyr.

panovník k ná-

kontrasignací spoleného min. pedsedy.

Maai

vyvozují z toho pro pedsedu uherského

ministerstva právo netrpti bána, jehož politika by

mu

Duch autonomní zemské vlády, její vdí zásady jsou prý závislé na spoleném uherském snmu. Bán nemže prý sledovati jiné politiky než uherská zodpovdná vláda. Toto mínní jest ovšem nesprávné. Pokud politika bánova nesmuje proti spoleným zájmm uhersko-chorvatským, by se píila zájmm Uher, nelze ministerskému pedse

nelíbila.

i

sedovi uherskému osobované právo piznati.

nemlo by Chorvatsko žádné

jinak

bán

i

ve vlastních

ome/.ován

Nebo

autonomie, kdyby

vcech chorvatských

ml

býti

i8o

—

„Další" organisace zemské vlády mimo postavení jejího náelníka, bána, jež jest upraveno vyrovnáním náleží podle § 54. vyr. do kompetence

—

autonomního

zákonodárství

byl tedy zák. i.

2.

z

r.

chorvatského.

1869, dle

nhož

se

Vydán zemská

vláda chorvatská skládá ze tí sekcí, a to: i. pro záležitosti v n i t r a, 2. pro kultus a vyuování, 3.

justici. Tyto sekce

pro

jsou na

sob úpln

V

ele každé z nich stojí sekní pednosta. Do psobnosti sekce vnitra náležejí také vci finanní a vbec všechny autonomní vci, které nespadají do kompetence druhých dvou sekcí, jako vci veejné bezpenosti, tiskové, pasovní, dozor nad nižšími úady, vci zdravotní, humanitní, stavební aj. V oboru zemských financí sestavuje tato sekce zemské vlády autonomní rozpoet a pedkládá jej nezávislé.

ke schválení

poet pak

zemskému snmu, pijatý

snmem

roz-

provádí. Proto jsou podízeny této sekci

vedle zemského archivu a jiných institucí fjako jest

úad

na p.

statistický) také král.

chorvatsko-sla-

vonská pokladna a zemská útárna. Sekce vnitra má ped druhými dvma tu pednost, že náelník její zastupuje bána v pípadech, kde bán je nepítomen nebo jinak zaneprázdnn, anebo když bánský

úad

není obsazen.

Zemská vláda chorv., resp. její náelník, bán, jakož sekní pednostové zodpovdní jsou zemskému snmu chorvatskému, a sice podle zákona z 10. ledna 1874. K usnesení, aby bán nebo sekní pednosta dán byl v obžalobu, je teba dvoutetinové vtšiny pítomných len snmu, jejichž poet v takovém sedni má být nejmén dvakrát tak veliký, jakého je teba k jiným platným usnesením i

iSi

snmu. K provedení soudního ízení t. 1

e

z v.

chorvatsko-slavonsko-dalmatský

v

n

i

s

k

píslušný

k

r á-

ý.

V min. rad zástupce,

je

soud

uherské

má

Chorv. svého zvláštního

chorvatského min. bez porte-

f e u i 1 1 e. Podle § 44. V5^r. je tento ministr pojítkem mezi králem a zem. vládou chorvatskou. Psobnost

jeho upravena byla

zmny

1873. Ministr tento

r.

pedkládá

prtahu panovníkovi všechna podání bánova, a jen kdyby s hlediska státního spoleenství nebo spolených zájm nastala njaká beze

a bez

pochybnost, která vyslechnutím bána nedala by se

pedkládá králi souasn, ale ve zvláštním podání svoje poznámky, pokud se týe poznámky spolené vlády. Podpisuje vedle bána chorv. zákony a naízení král. pro Chorvatsko jakož i jmenoodstranit,

—

vání

úedník

králem.

Postavení chorvatského ministra

je

velmi ob-

Spojujc v jedné psob dvojí tžko srovnat ?lný úkol. Jednou jest obhájcem zvláštních chorvatských práv a zájm naproti uhersko-chorvatskému spoleenství, podruhé však ochráncem spolených uhersko-chorvatských práv a zájm naproti pípadným tížné.

pehmatm

se

strany Chorvatska.

Jakožto osoba

prostedku jící spojení mezi králem a chorvatskou zemskou vládou zdola i shora nemá cliorvatský ministr jen povinnost bdíti nad tím, aby chorvatská zemská vláda nerušila spolenou uhersko-chorvatskou ústavu a spolené zájmy, nýbrž má peovati o to, aby spolený král uherskr-chorvatský nenaizoval nic pro Chorvatsko, co by se nesrovnávalo se státoprávním pomrem obou zemí vespolek. spolcrnx; král v naízeních pro Cliorvatsko i

Mže

i

12 SI

lrk.i

pfP(InA< k a rozpr.Tv.

VI.

f.

'..'.

nkdy nedopatením

vystupovati

jako

spíše

uherský než jako král chorvatský, tak že

aby tu byl

jest

král

teba,

by odpovídal za takové akty. Ale práv proto ml by býti chorvatský ministr zodpovdn nejen spolenému snmu uherskoministr, který

chorvatskému, nýbrž

i

snmu

chorvatskému,

ehož

bohužel není. Následkem toho jeví se chorvatský

spoleným než chorvatským. Vyrovnání uhersko-chorvatské má rozliné vady. Nehledíc k tomu, že nad bána vyvýšen byl chorvatský ministr, zasedající ve spoleném ministerstvu, velkou vadou pro Chorvaty jest, že nevymínili si pro své území zvláštní státní obanství. Tím se stalo, že § 10. vyr., kterým se stanoví, že zákonodárství o státním obanství je spolené, vykládá se od Madar tak, že pro zem koruny Uherské existuje jen jedno, totiž u h e r s k é státní obanství, ímž se má dokázati, že Chorvatsko je pouhou provincií uherskou. Nemalou vadou je dále to, že v oboru vcí spolených neexistují zvláštní spolené orgány uhersko-chorvatské, oddlené od orgánv uherských na stran jedné a od chorvatskýcli na stran druhé. Co se t3''e zákonodárného sboru pro vci spolené, ministr spíše ministrem

žádala národní sbobodomyslná strana chorvatská, aby pro spolené vci uhersko-chorvatské zízeny

byly zvláštní

lené vci

delegace práv

pistoupiti ani Deák, který z

vstíc

tak, jako pro spo-

rakousko-uherské, avšak na to nechtl

Madar

páním chorvatským. Týž

nejvíce

snm

šel

uherský,

který jest jednou zákonodárným sborem ve

vcech spo-

týkajících se jen Uher, vystupuje podruhé jako

lený

snm

u h

c r s

k o

-

c

h o

tím se stává, jakmile se ho úastní

r i

va

t s

k

ý,

a

zastupitelstvo

i83

chorvatské (40 poslanc chorvatských ve poslanecké a 3 zástupci Chorvat ve

snmovn snmovn

magnátu). Když už Chorvaté na takovýto spolenv zákonodárný sbor pistoupili, mli si aspo vyhraditi,

budou souborn nasoubornému hlasu proti uherskému, tak aby nebylo možné majorisování. Spolené vci rozhodují se totiž pes nestejné zastoupení obou politických národu že hlasy Chorvatii poítati se

(413 hla^ proti 40 ve snmovn poslanerlvé), tak jako všude jinde vtšinou hlas, tak že Chorvaté jsou

vždycky v menšin,

a chorvatské

zájmy musejí

vždy ustoupiti zájmm uherským. Jako není zvláštního spoleného snmu, rozdílného od snmu uherského, tak není ani zvláštních spolených minister-^tev. Vyjímajíc ministerstva spravedlnosti, vnitra, kultu a vyuování všechna

uherská ministerstva mají

ostatní

dvojí po

v a h

u.

Jednou jsou

to jen ministerstva

uherská, kdežto podruhé zase ministerstva spolená,

uhersko-chorvatská. Platí to jmenovit o minister-

stvu financí,

zembrany

a

obchodu. Tím, že uherská

ministerstva spravují vedle vlastních

vcí uherských

také spolené vci uhersko-chorvatské, ale názvem

svým

tuto

dvojí

tvánost neukazují, pispívá

se

k tonui, že dvojí jejich ráz se zatemuje, a to v neprospch Chorvatska. Je uherská agenda dotených ministerstev mnohem vtší než agendy spolené, a proto vystupují ona ministerstva jakožto správní

orgány uherské. Chorvatsko následkem toho se tratí a klesá zdánliv na pouhou provincii uherskou,

spravovanou centráln Místo sterstov

z

Budapešti.

žádanvcli

speciálnícli

se

Ch.)rvalum

dost.ilo

spolenýcli

malého

nni-

ústuj)ku

1-84

v tom, že v ministerstvech, jež vykonávají vedle autonon-ní agendy uherské ješt agendu spolenou, byly

zízen}/

zvláštní

chorvatské sekce,

úednictvo podle možnosti má sestávati z Chorvat. Ale v této vci Chorvaté vedfm neustále stesky, že vyrovnání se strany uherské se

jejichž

i

nedodržuje.

ským je

Madai

jsou

rozhodn

sekcím, po léta zdráhali se

vbec

kládámy,

chorvat-

proti

je zíditi, a

pokud

chtjí pipustiti, mají to býti pouhé penikoli

oddlení

samostatná

agendou.

;

s

vlastní

,

Ani v nižší instanci nemá spolená vláda na chorvatském území dostatených spolených orgán, jež by byly oddleny od autonomních orgán chorvatských. Proto stanoví § 45. vyr., že zemská vláda správnji chorvatská má podporovati ústední vládu v jejím naizování, ba eeno spolenou

—

—

má její naízení pímo vykonávati, pokud by spolená vláda nemla v Chorvatsku vlastních svých orgán. ^Také povaha autonomních orgán chorvatských se tedy zatemuje, a snadno mže vzniknouti domnnka, jako by zemská vláda chorvatská a vbec všechny úady chorvatské byly v každém ohledu podízeny uherskému ministerstvu.

že

—

Nejslabší

stránkou

státoprávního

Chorvatska naproti Uhrám jest p o m

r

postavení

finanní.

Deputace chorvatského snmu vyjednávající s podobnou deputací uherskou pistoupila na spolenost financí uhersko-chorvatských v domnní, že by se finanní samostatnost Chorvatska, kterou chtl povoliti Deák, neosvdila. Vycházela ovšem z mylného pedpokladu, jak se brzo po uzavení vyrovnání ukázalo. Deputace uherská vypoetla totiž, že by

i8=

mlo

pispívati na spolené záležitosti rakousko-uherské a uhersko-chorvatské kvótou tak vysokou, že by na zemské poteby chorvatské zbyla

Chorvatsko

suma

Základem pispívám na

jen zcela nepatrná.

spolené náklady

mla

podle

§ ii.

vyr. býti

berní

zpsobilost

obou zemí. Uherská deputace \rytýchž úedních dat, jií-hž základ poetla (prý na bylo užito pi vypotení kvóty mezi Pedlitavskem na jedné stran a Uherskem na di-uhé), že IThry mají pispívati na spolené náklady okrouhle 93"56% a Chorvatsko 6-44 °o- Ponvadž pak isté píjmy Chorvatska inily tehdy jen 4,891.100 zl., a na spolené náklady Chorvatsko mlo pispívali (podle

doteného klíe 6-44%) 3,914.700 zk, bylo by zbývalo na zemské jeho poteby pouze 976.400 zl., kterážto suma byla zcela nedostatená. Samy absolutní vlády vynakládaly na Chorvatsko sumy mno-

nkdy

více).

hem vtší

(2 mil., 2

uherského

výpotu Chorvatsko vypadalo

-

.

mil.

zl.,

i

jako

Podle

zem

státní pasivní, která není schopna nésti náklady své berní své podle pispívati bude ,, samostatnosti. Bud

zpsobilosti" plnou mrou na náklady spolené správy rakousko-uherské a uhersko-chorvatské, ve ktercm/.to pípad nebude moci hraditi náklady své

autonomie, anebo ponese potebné náklady autonomie, avšak tu zase nevyhoví sv<mi povinnostem naproti

Pcdlitavsku a

Uhrám. Z

této

domnlé

tísn vysvobodili Madai Cho bratrského bídli ,,s ohledem na obnovení onoho pomru, který mezi Uherskem a Chorvatsko-Slavonskcm od staletí trval", aby z veškerých píjnu^ chorvatských odražena býka pedevším jistá suma, vaty tím. že jim na-

kt.T;'^

bv

raso

d

asu

b\'Ui

^mluvena, ko hrazení

,

1

86

náklad autonomních poteb chorvatsko-slavonskýcl! mlo teprve býti užito ke hrazení náklad spolených. Jako roní paušál postaující na poteb v a zbytku

zemské správy chorvatské smluvena byla na deset let suma 2,200.000 zl., což vloženo do § 15. vyr. Tato suma odpovídala 45% tehdejších píjm Chorvatsko-Slavonska, a proto dán do vyrovnání § 16., dle nhož k hrazení náklad samosprávy chorvatské se užije 45% veškerých píjm t. zv.

—

•

tangenta

—

,

a v

§

%

stanoveno, že 55 bude pispívati na náklady spo17.

Chorvatsko-Siavonsko lené. Pro pípad, že by nkterého roku 45 veškerých píjm nestailo na zemské poteby chorvatské,

%

Uhry se

v § 25. vyr. ,, založiti" nedostávající sumu; kdyby však dotených 45% inilo více než se zavázaly

zl., mlo se dle § 26. pebytku užiti k hraspolených náklad. Nabídka Madar zdála se Chorvatm tak skvlou, že ji pijali, a vzdali se tedy finanní samostatnosti. Do vyrovnání vložena byla kvóta (6-44 % ze s p o e n ý c h náklad; viz § 12. v\'r.) tangenta (45 % z c h o r v a t s k ý c h 16. vyr.) a vedle toho ješt paušál §

2,200.000 zení

1

i

píjm, (2,200.000

zl.),

který jediný

ml

význam

praktický,

kdežto jak kvóta, tak tangenta byly jen na papíe.

Jedno

z

rozhodn kvóta,

tchto dvou theoretických mítek bylo nesprávné. Byla-li správn v3'potena

nemla smyslu zbyten se

tangenta,

tangenta, a byla-li vkládali;

pimená

do vyrovnání ješt

kvóta. }iž

])i

ítkem p

r

prvélK; vyr()\-n;'iní

revisi

strann by]

píiuš?],

a k

t

i

c

a

k ý

tangenta ni.

45'^,,

v

r.

1873 od-

stala

se

m-

Chorvatsko v záptí po

u/a vení vvrovnápí jK^ynalo, že ])aušál není

jijo

n

i87

výhodný. inilr mén než 45%, tak že Chorvatsko pispívalo na náklady spolené správy více než 55 %. Tli však se zárove seznalo, že v^Tovnání má velikou

nm

mezeru ve dvojím ohledu, že se v totiž na jedné sttan neuvádí, co všechno se poítá za chorvatské píjmy, a z eho se tedy má poítati tangenta, na druhé stran pak že se neoznauje pesn, co sluší pokládati za spolené náklad}^ a na tedy má Chorvatsko pispívati kvótou. Dokud byl základem finanního pon^.ru Chorvatska k Uhrám pe\aiý paušál, a

dokud

jak kvóta, tak tangenta

ted}'

mly význam

Chorvatm na tom, pospolené výdaje. správn píjmy

jen theoretický, nezáleželo ítají-li

se

jim

i

Jakmile však se stala tangenta mítkem praktickým, vc arci se zmnila. Uvádní v zákon kvóty i tangenty

pedpokládá ádné vedení tí oddlených

rozpot

(chorvatského, uherského a uhersko-chor-

vatského), aby Chorvatsko nebylo zkracováno

pi

by mu nebyly útovány pesn všechny jeho veejné píjmy, a naopak že by mu pi kvót nkteré výdaje byly útovány jako spolené, ve skutenosti jsou to jen výije. na poteby uherské. Tyto ti oddlené rozpoty však se nevedou, tangent

tím,

že

a a

to jest

píinou

stálých

sporu

mezi stranami.

útování spolených výdaj. Teprve ]MÍ posledním finanním vyrovnání, uzaveném r. 1906 (zákon z 29. ervence 1906, uherský zák. i. 10. z téhož roku) na dobu _od i. ledna 1904 do konce r. 1913, }M-onikli se svvmi požadavky. Není bez významu, že prvé úty - za dobu od r. 1869 do r. 187^ byly pedloženy chorvatskému snnui te]-)rvi' Cliorvaté

usilují

o

chorvatských píjmu

r.

1870. tcciv

])()

za^Tdení

sprá\mého

i

více než loleténi trvání Vv'rovnání.

v posledním finanním vyrovnání domohli se Chorvaté konen jisté nápravy. Jsoii v (§ 7,) zejména obsaženy pesné pedpisy o zpsobu, jak

nm

má sestavovati napíšt útování. Chorvatiim útovati se mají nkteré píjmy dosud neútované, a za spolené výdaje poítati se mají jen ty, jež jsou skuten spolené povahy. Výslovné jest uvedeno, které výdaje nemají se pokládati za spolené. I v posledním finanním vyrovnání z r. 1906 byla podržena vedle kvóty nyní 8-127% také se

—

—

tangenta,

Uhi

rádi

44%, která jediná má význam praktickj>. by vidli ve vyrovnání jen kvótu, jíž dosud

Chorvatm

prakticky se neužívá, kdežto

záleží zase

mítko rozhodn vedle sebe právem obstáti nemže a zavdává podnt k domnní, jako by Chorvatsko finanním svým povinnostem jen na tangent. Dvojí

Uhrám a také Pedlitavsku nemohlo dostáti. Ve vyrovnání uhersko-chorvatském mluví se

naproti

optovn

Dalmácii

o

ského.

V

§ 65.

vyr. se praví:

,,

za

-

slavonsko

-

troj-

dalmat-

Království Uherské

nepestane na základ práva žádati

souástce

jakožto

jediného království chorvatsko

sv.

.

.

.

Uheiské koruny

reinkorporaci Dalmácie,

jakož

i

žádati,

aby Dalmácie byla pipojena ke královstvím Chorvatsku a Slavonii; každým zpsobem bude však teba vyslechnouti Dalmácii o podmínkách této

reinkorporace."

vyrovnání

Uskutenní

tohoto

lánku

v programu všech choi vatsk^Tli politických stran. Strana práva jde je.^t dále a žádá, aby k Chorvatsko-Skivonsku pipadla nejen Dalmácie, chorvatská ást Istrie, Mezimuí, Kvarnerské ostrovy a ona ást T3osny, jež nekdv náležela k Chorvatsku, nýbrž celá Bosna s Hc^-ccgovinou, ba i Kraje

1

jiná,

Korutany a Štýrsko.

89

O

zízení

,,královst^'í tri j-

jediného" usilovali stavové chorvatští Žádali tehdy panovníka, aby Dalmácii

mírem Campoformijským

již

nov

r.

1S02.

získanou

1797 pipojil k Chorvatsku. Král odložil své rozhodnutí na dobu pozdjší.

Znova vystoupily

r.

s

podobnými žádostmi po

snmy chorvatský uherský (1830). R. 1848 hledU Chorvaté pohnouti Dalmatince k pijetí myšlenk}- inkorporace jejich zem, ale pro odpor italských mst nepodailo r.

1815 (po

(1822)

Vídeském

kongresu)

i

se to ani prostednictví arcivév. Jana. r.

Dne

11. pros.

1848 vyslovovala se vtšina íšských poslanc

dalmatských v interpelaci podané k vlád proti pi vtlení Dalmácie k Chorvatsku. V § 73. ústavy Stadiónový, v nmž Chorvatsko-Slavonsko bylo prohlášeno nezávislým na Uhrách, vyhrazovalo se poslancm dalmatským vyjednávati s chorvatským snmem o podmínkách pipojení Dalmácie k Ci.orvatsku. Vlastnoruním listem

panovníkovým

z 5. pro-

znova vysloveno, že pipojení Dalmácie k Chorvatsku závisí na usnesení snmu dalmatského.

since t86g

V

únorovém, patentu

(i. III. posl. odst.) se praví, že

vydané pro Dalmácii nemže nabýti úinnosti, ponvadž se panovník ješt nerozhodl o státoprávním postavení Dalmácie k ChorvatskoSlavonsku. Zem ta mla jen prozatímn náležeti k Pedlita vsku. Pro odpor snmu dalmatskclio zstala však pi Pícdlitavsku až dosud. Hýla totiž v adrese dalmatského snmu ze dne 19. dubna 1861 podané pímovníkoviinkorporacczamítnuta. — Také pi jednám

zemské

o

vyrovnání

Uhi to

zíízení

i

rakousko-uherské

r.

1867 vystoupili

Cliorvaté se svvmi nároky na Dalmácii.

však

ne]:)()dnilo

.^c

ji)u dosíci rj)lnrni

Pes

své žádosti.

IQO

Prosincová ústava rakouská z

r.

1867, vzešlá z do-

hodnutí mezi Uhry

zemmi (§§

I.

a

n králem uherským, uvádí mezi zastoupenými na íšské rad i Dalmácii

záki. zák. stát. o

6.

Vzhledem k tomu

je dosti

íšském

zastupitelstvu).

podivno, že v

§

.|.

uhersko-

chorvatského vyrovnání praví se (vedle Chorvatska a Slavonic)

i

o Dalmácii, že uznává uherský zák.

1867 (vyrovnání rakousko-uherské). Naproti tomu arci nelze nic namítati proti i. iq. a 65. i. 12. z

r.

uhersko-chorvatského vyrovnání, kde se iní zmínka o

Dalmácii

jediného.

jako píští souástce

království

troj-

Na íšské rad rakouské dochází snaha

vylouení Dalmácie ze svazku zemí pedlitavských podpory u Všenémc, kteí chtjí tak seslabiti oposici poslanc eských a slovinských (z téhož dvodu Dokud je v jejich programu i odlouení Halie). nenapadlo vedli v Dalmácii hlavní slovo Italové, Nmcm, že by tato zem mohla být pipojena k Chorvatsku, a dalmatský snm se tomu pímo vzpíral. Od nedávné doby se arci situace zmnila. Dne 20. ervna 1907 podali dalmatští poslanci v poo

snmovn

íšské rady státoprávní ohrazení, v nmž prohlašovali, že Dalmácie, akoli ve skutenosti náleží ke královstvím a zemím zastoupeným

slanecké

na íšské rad, po právu je souástí království Chorvatského. Toto své pesvdení také právnicky odvodovali, arci ne vhodn. Poslední projev v otázce spojení Dalmácie s Chorvatskem uinn byl na zemském snme dalmatském dne 16. íjna 1909. Snm usnesl se tu na adrese k panovníkovi, v níž se (poprvé z dalmatského snmu) žádá, ab}' Dalmácie byla oddlena od Pedlitavska a pipojena bvla k Chorvatsku a Bosn. r.

S uhersko-chorvatským vy^o^^láním souvisí dále

otázka rjecká. kdysi chorvatským

Msto Rjeka, jež náleželo Frankopánm a asem, se dostalo

do rukou HabsburskVxh, oddleno bylo reskriptem Marie Terezie z 5. záí 1776 od Vnitrorakouska, a sice od Terstské sprá\y, a \Táceno Chorvatsku. Reskriptem ze 2^^. dubna 1779 byla pak \'\-dána pravidla o správ Rjeky, jež nazvána ..oddleným, Madai ke korun Uherské pipojeným údem". následkem toho prohlašují toto msto za zvláštní území Uherské koruny, \yaté z Chorvatska, avšak neprávem. Separatum corpus tvoila však Rjeka naproti Bakru. nikoli naproti Chorvatsku. Když pak 1807 (zák. i. 4.) mimo to ješt i uherským snmem inkorporována, bylo to vyloženo na nejbyla

r.

bhžším snmu chor\'atském (zák. i. 8. z r. 1808) tak, že Rjeka pokládá se za ást Chorvatska, a proto

udleno jejím zástupcm místo

a hlas

v chorvatské

snmovn. Po míru Vídeském poleonovi

Po

a

jich získání

Ill\Tského,

náležela

1809) dostala

(r.

k

tvoila až do

provinciím r.

se

Na-

Illyrskvm.

1822 souást království

ke konm Uherské uherském, nýbrž na

naež znova pipojena

a zastoupena nejen na

snme

i

chorvatském. Roku 1848 obsazena byla od Chorvat, kteí vedli její správu až do r. 1867. Nové spor\-, jež o ni povstaly mezi Uhrami a Chorvatskem, vyízeny byly

prozatímn

i. 66. uh.-chorv. vyrovnání,

nhož je Rjeka zvláštní ástí Uherské koruny. Madai neostýchají se však tvrditi, že o píslušnosti Rjeky k Uhrám již definitivn bylo rozhodnuto. Jsou ve faktické výhod tím, že na základ reskriptu / p.-moNTiíkítv:) 28. crvcrif-o 1870 bylo ono mstd podle

9'^ 1

uherskými guvernér,

úady vzato v držbu, úady chorvatské

a

zízen byl zvláštní odtud odstranny.

m r u Ch o rk Uhrám. Podle spisovatelv uherských (madarských), zejména Nagye, Goszthonyho a Kmetyho, jest Chorvatsko pouhou provincií uherskou s obsáhlou autonomií. Nagy mluví dokonce o ,,chorvatsko-slavonských ástech" Uher (részek, starý, dnes ješt více než díve nesprávný výraz). Pes jasný termín zákona „státní Bží oprávní

kvalifikování p o

vatsko-Slavonska

spoleenství" (státní sdružení, állami kozosség, dr-

žavna zajednica, staatliche Gemeinschaft, § i. vyrovnání) Kmety vykládá, že bží o úplnou státní jednotu jak v pomrech mezinárodních, tak dovnit. Státní spoleenství, communitas, jest prý unitas. Uhry a sdružené zem (társerszágai, Chorvatsko a Slavonsko) tvoí prý jeien a týž stát. Uherské království). Státní totožnost neschází prý ani tam, kde zákonodárná nebo výkonná autonomie náleží zemím; i autonomní orgány jsou prý (nepímé) orgány Uherského státu, a v autonomním zákonodárství projevuje prý se speciální zákonodárný vliv jedné ásti lidu (obyvatelstva) Uherského státu, i pi tomto zákonodárství

vystupuje prý

v autonomní exekutiv

i

uherský

král,

a

zemské (chorvatské) orgány

vykonávají prý exekutivu tohoto krále. Se strany uherské poukazuje se dále na to, že Chorvatsko nemá zvláštní' o svého státníh obanství, že chorvatský bán jest dosazován k návrhu uherského min. pedsedy, žp ministr pro Chorvatsko je lenem u h e r^

193

s

k

é

h O ministerstva a že

je

zodpovdn íšskému

snmu uherskému. Námitky

dobe

tyto

V zákon

vyvrací Pliveri.

(ve vyrovnání) nemluví

jednot, nýbrž

se o státní

Co nejvíce pi tomto spoleném základním zákon bije do oí, jest forma mezinárodní smlouvy. V posledním paragrafu pak výslovn se praví, že zmna vzájemného pomru o státním spoleenství.

Chorvatska k Uhrám nastati mže nikoli jen usnesením íšského snmu uherského, nýbrž zase jen

vzájemným dohodnutím obou

snm

(a

ovšem pak

Panovník není jen králem uheri potvrzením krále) ským, nýbrž zárove králem chorvatským, a podobn má se vc s íšským snmem uherským, kte.

rý

je

snmem spoleným,

zárove

uhersko-

chorvatským. Ministr pro Chorvatsko je lenem ministerstva spoleného, nikoliv uherského, a je zodpovdn nikoh snmu uherskému, nýbrž spolenému snmu uhersko- ch or vat skému. Spolené je

také státní obanství,

by nazýváno bylo

jen uher-

Ostatn vedle spoleného uhersko-chorvat-

ským. ského státního

obanství

existuje

indigenát chorvatský, slovn zmiuje (Podle

§

4.

o

chorv. zák. i.

Kmetyho nemže

se

ješt

zvláštní

nmž 16.

z

se výr.

1870.

mluviti o chorvatské

zemské píslušnosti, nýbrž jen o chorvatském do-

movském

právu,

t.

j.

váhu padá dále okolnost, od (§ 59- vyr.) za zvláštní,

národ s vlastním, územím. Za spolené

píslušnosti obecní.)

Na

že Chorvaté uznáni jsou

Uhr rzný politický

rovnž oddleným

prohlášeny jsou v

zákon

pouze nkteré záležitosti, kdežto všechny ostatní vyhrazeny jsou co do zákí)nodárství co do exekutivy i

194

Chorvatsku. Vyrovnání má arci nkteré vady, které povahu Chorvatska jako státní individuahty zatemují, jak shora byla o tom e. Pes to však z celého textu vyrovnání i z jeho ducha vidíme, že Chorvatsko

národ vykonávanou dílem spolen s Uhry, dílem samostatn, a že tedy vystupuje v uhersko-chorvatském vyrovnání nejen formáln, nýbrž i vcn jako zvláštní státní jest s

organisováno

jako

vlastním územím a

s

zvláštní

individualita. Pomr, nalézá,

mžeme

ální unii

s

politický

vlastní státní mocí,

oznaiti

v

jako

nmž se k Uhrám nerovnou re-

pevahou na stran Uher.

X.

K neoekávaným výsledkm

dospl ústavní mnohonárodové a mnohojazyné monarchie. Pomry urovaly ji k federalismu, zatím však ignorováním pirozených skuteností se strany rozhodujících státník, útoností dvou národ (Nmc a vV^voj

Maar) lismu,

a slabostí

pi

nmž

národ

jen

dv

ostatních došlo se k dua-

národní individuality mají

všechny podmínky, aby se pln mohly rozvíjeti, kdežto národové ostatní stlaeni jsou do posice etnických více mén živoících celk. V Pedlitavsku národové nenmetí a v Uhersku národové nemadarští tžce musejí zápasiti nejen o primitivní svá jazyková práva, nýbrž namnoze i o plnní ústavy jest jim píznivá, a kde initelé jim nepákladou jejich národnímu vývoji v cestu množ-

tam, kde telští

pekážek. Dualismus slaviti bude brzo padesáté výroí svého nastolení, ale ústavní pomry nejsou až dosud ustáleny ani v Pedlitavsku ani v Uhersku, a také celkový íšský svazek nejen se neutužil, nýbrž ukazuje ím dále tím vtší trliliny. Jest to všechno následek toho. že nebyla nalezena zlatá stední cesta ství

mezi nevvhnutehiým centralismem a právem sebe-

1

96

urování jednotlivých národ, rozdíly, jež

že nebyly

vyplývaly na jedné stran

z

vyrovnány

požadavk

nedílného a nerozluitelného íšského svazku a na

druhé stran z poteb jednotlivých zemí a národ. Pi novém moderním budování monarchie odstranna byla sice nespravedlnost, podle níž v dívjších do-

bách politickým národem byla jen šlechta, kdežto nová ústava stala se ústavou lidovou, ale k ideálu mnoho jsme se nepiblížili. Budovatelé nové ústavy, nemajíce pevného plánu, kolísali od jednoho principu ke druhému, ponechávajíce náhod, co z nov za-

vádných

pomr se

udrží, a co zanikne. Proto ta

— dv z prvj^ch poátkv ústavnosti

ada

oktrojírek

(z r.

1848 a 1849) ^ proto stálé

života,

nového období ústavního

z

'ti'i

mnní

vládní

politiky,

jež

od centralismu k fedeiaUsmu a dualismu, nevdouc, která ústavní forma byla by pro vládu pohodlnjší. Na národy se pi moderním reorganisování monarchie nejmén hledlo. Stará íšská idea, mají v sob že národové v monarchii seskupení navzájem docházeti podpory, aby spojenými silami uhájili své existence, úpln pišla v zapomenutí. Pedlitavské oktrojírky pokoušeh^ se o vc nemožnou, vytvoiti jednotný rakouský národ, v nmž b}? rozítajícím málo hodující slovo pipadlo jen kolísala

Nmcm,

více než jednu tetinu veškerého obyvatelstva

litavského.

A

ped-

touž myšlenku provádjí v Zalitav>ku

Maai. Podle nových ústavních

iní

se

národ

pomr

v mocnáství

mezi zdejšími národy veliký rozdíl. Postavení a státních poskytnuto bylo jen

MacTarm, do

Nmcm

jisté

rodové stlaeni, jak

Chorvatm. Ostatní eeno, do posice celk

míry již

i

nájer

197

postavení všech národ Do jedné kategorie spi dají nemadarští náUhrách, jimž piznána jsou zcela nepatrná

etnick\^cl5, stejné.^

ale ani tu není

rodové v nenmeckými práva jazyková. Naproti tomu mezi Nejlepší rozdíly. vehké jsou národy v Pedlitavsku je neaávna do a Poláci, postavení po Nmcích mají zaujali jejich meh Vlaši v Dalmácii; nyní místo i

pak pijdou Vlaši nich národov Tyrolsku a Pínioí, pak Cechové a po

tamaií

teprve

Srbo-Chorvaté;

vé ostaíní, Slovinci, Rumuni a Rusíni. Oba státy monarchie zmítány jsou národnostvíce než Zaními a jazykovými boji, Pedlitavsko

vystupují proti národm brutálnji a potlaují sebe

ponvadž Madai

htavsko,

nemadarfkým mnohem

prohlášena menší jejich kulturní hnutí. V Uhrách státní, jazyk za íormáln byla také madarština i

nmin

se to nepodaíilo. kdežto v Pedlitavsku Vzhledem k rzným národnostním a jazykovým náv monarchii je teba pojednati i o

pomrm

státech. rodnostní a jazykové otázce v obou absolutismu osvíceného dob y PedU^avsku od slovanské jazyky germanisovalo, tak že

siln se a školství skoro úpln z veíejného života, z se slovanské byly vytlaeny. V úadech pipouštly nmjazyky jen z nouze, ve styku se stranami, vysoké, nejen školství, Také iny neznalými. v mstech nýbrž i stední, ba i školy elementární pouze ve zstaly byly nmecké. Jazyky národní velmi oškolách vesnických, a to ješt v rozsahu

úad

mezcném. Nkteré národno

ti,

jako na p. Rusini

nemli ani škol vesnických. Lepšímu národnímu postavení

tšili se na jdri

Piedlitavska Italové (v Lombardii. Sblil
pffdn^ek

a

rr./prav VI.

1^.

J.

Denátsku, bi-

nátské

Istrii,

Dalmácii a jižním Tyrolsku), jejichž

úad

bud výmalým omezením ve prospch

jazyk byl v užíváni u

a ve školách

hradn anebo jen s nminy. V nmecké

literatuí^e rakouské bylo poznamenáno, že výjimky, jež se v úadech (ped r. 1848) pipouštly co do užívání jazyk nenmeckých, nemly celkem povahy subjektivních práv stran, nýbrž byly vyvolány jen praktickou potebou samých. Pí o echy a pro Moravu poznámka ta ovšem neplatí, ponvadž užívání obou zemsky-ch jazyk bylo upraveno obnovenými zemskými zíízeními, jež zstala až do r. 1848 v nkterých kusech

úad

právem poade

platný-m.

S absolutismem padá zároveii dosavadní ponminy. Nová doba konstituní žádá r. 1848

stavení a

^t>y

1849,

národ

bylo

národnostní a jazykové právo všech

ústavn zarueno. Tak zaruuje

se

e-

skému národu kabinetním hstem cis. Ferdinanda z 8. dubna 1848 úplná rovnopiávnost eského jazy-ka nmeckým ve všech odvtvích státní správy a velejného vyuování. Pro všechny národnosti stanoví '^

se

v

§

ústavy Pillersdorlov}- zásada, že ,,všem

4.

národním

kmenm je

zaruena nepoiušitelnost

jejich

národnosti a jazyka". Velká pozi rnost vnována jest národní otázce v Kromížské osnov ústavy. Podle § 3. mlo rozhráni cení jednotlivých kraj (ve vtších zemích) provedeno býti (íšským zákonem) se zením k národnostem. Podle § 112. . 3. vf)lební okresy pro zemské volby mly být utvoeny rovnž se zetelem k momentu národnostnímu. Na

snme mlo

se jednati podle téhož § 112.

.

4. s

uzná-

ním stejných práv zemských jazykn V § 113. se pipoiíšlélo, aby zem se smíšenou národností po-

199

do zemské ústavy zvláštní instituci, kteron národní povahy po zpsobu rozhodího soudu by byly rozhodovány. Krajským pak § 126. a) piznáno právo, pokládají-li to v zájmu kraje za nutné, aby upravovaly a spravovaly (v mezích íšských a zemskjxh zákon) záležitosti národního v}^'uování a vychovávání, s právem uroja]y

záležitosti ryze

snmm

.

vati

vyuovací jazyk

avšak

se stejné

pedmty, zetelem k jazykm

a jaz^^kové

spravedlivým

kraje.

Také Kroméížská osnova základních práv obanských má ustanovení o právu národnostním. V § 21. se praví: Všichni národní kmenové íše jsou rovnoprávní. Každý národní kmen má neporušitelné pstování své národnosti vbec svého jazyka zvlášt. Rovnoprávnost všech v zemi obvylvlých jazyk ve škole, a veejném ži])rávo na zachování a

a

úad

vot státem

K

této

se

zaruuje.

osnov Kromížské

vrátila se ústava pro-

sincová, i. iq. zákl. zák. stát. o všeobecných prá-

vech státních

oban.

zykovém právu § 5.

Reakce v národnostním a

nastala

pijal totiž jen prvé

již

ja-

ústavou Stadiónovou.

dv vty

§

21.

osnovy Kro-

mížské, a vynechal tedy vtu tetí. Pouze co se týe školství, ustanovovalo se v cis. pat. ze 4. bezna 184c) . 151 . z. o politických právech ústavn r. zaruených, že v onch ástech zem, v nichž bydh obyvatelstvo smíšené, veejné ústavy vyuovací tak, že i onm národním kmenm, tvoí menšinu, jež dostane se potebných prostedk k pstování jejich jazyka a ke vzdlání v rm. Pozoruhodný jest dále cis. jxitent ze 4. bezn;i 1S4Q . 15/, . z., jímž zavedeno b\li) \\dáváni r.

budou zaízeny

jednotného íšského zákonníka pro celou monarchii, a sice v autentických textech všech

zyk

Nová doba germanismu tetí

zemských

ja-

tím,

že

.

vta

5

21.

Kromížské

ohlašuje

se

osnovy základních práv

obanských v ústav Stadiónov jest vynechána. A skuten po vydáni patent Sylvestrovských panuje v úadech skoro výhradn nmina. Ostatní jazyky pipouštjí se jen v tom objemu, jak tomu bylo

ped

r.

1848.

Ústava íjnová a únorová o národnostním a jaz-s-kovém právu nemluví. Teprve prosincovka otázku tu znova upravuje, a sice podle osnov}' Kro-

mížské. lánek

19. zákl. zák. stát. o

všeobecných právech

oban

ze dne 21. prosince 1867 . 142 znní' Vyšlehni Irmenové národní ve stát jsou stejn oprávnni, a jedenkaždý kmen národní má nedotknutelné právo na zachování a pstování své národnosti a svého jaz^-ka. Rovné oprávnní všech v zemi obvyklých jazyku ve škole,

státních

.

z.

úad

má

a

kterých

toto

,,

život veejném pebývá nkolik

se uznává.

kmen

V

zemích, ve

národních,

butež

veejné ústavy vyiiovací zaízeny tak, aby kyždý z tchto kmen národních, be^ nucení k uerí se druhému zemskému jazyku obdržel potebné prostedky ke vzdlání, ve svém jazyku". Zásada národní rovnoprávnosti dostala se do })rosincové ústavy bez spolupsobení Cech. Vložili ji tam práv nejvtší odprci eského státního práva, nmetí zástupci pcdlitavského centralism. Zásada

mla

aby prosincová ústava nenmoí^kvnú národy Kakouska hc/. (Hipcru byla pita

býti vnadidlem,

jata.

Že však to

právností

kladem

nmetí

nemyslili

centralisté s národní rovno-

iipiímn,

toho

nejlepším

do-

uvedená zásada až podnes nebyla uskutenna. Ti, kteí o její provedení bojují, setkávají se s nejvtším odporem Nmc. jest,

že

Akoli obsah

cit.

19.

i. jest dosti jasný, vyklá-

Nmci zpsobem

naprosto nepípustným. Ve lánku tom stanovena prý je pouze theoretická zásaaa, která by potebovala provedení ve zvláštním zákon. Naproti tomu íšský soud správn vykládá, že pedpisy i. 19. jsou závaznou positivní normou. dají jej

Proti prvé

vt

i. 19. se namítá, že zákonodárství

nemá ustanovení o pojmu národnosti nisaci ani o známkách rozhodujících

ani o její orgao národní

slušnosti jednotlivc. Praxe pokládá arci za

pí-

známku

jazyk. Ponvadž však zákonodárství nemá ustanovení o organisaci národností, nepiznává se nikomu právo, aby vystupoval jménem národ-

národnosti

nosti.

mže

Jen jednotlivec, jehož práva byla porušena, si

stžovati.

Pokud bží o rovnoprávnost jazykovou v život veejném, v úadech a školství, vedou se až dosud prudké boje hlavn o užívání zemských jazyk v úadech a školách. Od samého vstoupení poslanc eských na íšskou radu r. 1879 usiluje eský národ, aby se domohl toho, co jest mu zarueno ve druhé i. 19. Snahy jeho zstaly však až dosud marné. V oboru veejného úadování bží jednak o vnjší, jednak o vnitní úední jazyk. V prvé píin žádá eský národ, aby každý Cech ve všech zemích koruny eské obrátiti se mohl ke každému veejnému úadu se žádostí pednesenou eským ;ilv\- tu' nlulr/''l 'v-sl.é \'ví'í/''ní. \' oliledu jazykem

vt

<'

1

druhém domáhá se eský národ, aby veejné úady na eském území i mimo styk se stranami, totiž úednictvo téhož úadu mezi sebou i úad ve styku s jinými úad}^ užívaly eského jazyka, jako zase na druhé stran nezbrauje se se strany ech, aby úndy na. území nmeckém užívaly nminy jako vnitního jazyka. Pi vnjším eském jazyku bží o požadavek sociální, o osobní právo jednotlivcovo, pi jazyku vnitním o požadavek politický, o právo Bohužel nedosáhl eský národ až ani splnní požadavku vnjšího úedního jazyka eského. Vláda vydala sice dne celého

národo.

dosud v plné 19.

míe

dubna 1880

naízení, Moravu (.

zv. S

t.

t r e

ale jen pro 17.

z.

z.).

m. a

yrova

echy

(. 14.

jazyková z.

z.)

a pro

Byla to souhlasná naízení

ministerstev vnitra (pro

úady

politické) a sprave-

soudy a státní zastupitelstva). eským stranám piznáno právo, aby eská jich písemná podání ústní pednesy vyizovány byly po esku. Pro Slezsko uznán byl vnjší úední jazyk eský (a polský) jen v uritých úedních (soudních a finanních) obvodech, a to výnosem min. sprav, vrchnímu soudu zemskému v Brn ze dne 12. íjna a výnosem min. fin. ze 16. února r. 1882 . 15847 dlnosti (pro

i

r.

1899.

Dodatkem ke Stremayrovým naízením vydáno

jazykové n a z e n í záí 1886 . 17520, kterým ledna 1887 již v návrzích re-

bylo pro Cechy a Moravu

Pražákovo

í

ze 23.

pikázáno, aby od i. ferent nárty vyízení a jich odvodnní spisovány byly jazykem, v nmž se má stranám dostati vyízení, tedy v eských vcech po esku. Stremayrova raí/ení netýkala se vmitrílio

úedního jazyka, kterým

nmina,

lutismu 23.

ziistala ješté z

zaveden;',

kvtna 1852 . 11815

a gener. prokuraturu

Jest

ku podivu,

cházející

uvádjí ního

výnosy min. sprav, ze zemský soud

(pro vrchní

v Praze ve

ervna 1852 . 8103

a ze 30.

ješt

že

(v

píin trest, ízení) píin civ. ízení).

tato jazyková naízení, po-

doby absolutismu, až podnes

z

se strany

ob

doby abso-

nmecké

nmeckého úadování v eském

hledíc ani k tomu, že

území. Ne-

doba konstituní

zavedl absolutismus (i. iq. zákl. zák.

jazyková naízení

se

jako legální základ vnit-

odporovala

vému právu v král. eském, hlášena, proež vším právem

co

zrušila,

stát.),

zmínná

dívjšímu jazyko-

a nebyla ani

ádn

oznaena

byla

vy-

za pouhé

projevy byrokratické libovle.

Vnitní úední eština zavádí se poprvé, by v míe dosti om.ezené, v B a d c n o v ý c h az y k o v ý c h naízeních, a to pro Cechy z 5. dubna 1897 . 12. a 13. z. z., pro Moravu ze 22. dubna 1897 . 29. a 30. z. z. V oboru úadování vnjšího diží se naízení tato zásady na. Stremayrova, avšak rozšiují ji i na úady podízené ministerstvm financí, obchodu a orby. Co pak se týe vnitního úedního jazyka, povoluje se tu Cechm celkem totéž, co bylo piznáno již r. 1869 Polákm. Jazyka prvního ústního pednesu nebo písemného podání má se užívati pi všech úedních úkonech, sloužících k vyízení vci, zahrnujíc v to návrh referentv a poradu v senátu. Jde-li o úední jednání, zahájené nikoli k zakroení strany, má dle povahy vci užito býti obou nebo jednoho ze zemských jazyk. Týchž zásad budiž užito pi písemném styku s jinými zempanskýn, nevojenskými úady v zenu. Pro styk i

i

bu

j

204

s

Úady mimo

zemi a

pedpisy dosavadní,

s t.

úady ústedními zachovány nmina. Služební jazyk j.

úad

vojenských a etnictva zstal Badeniovými jazykovými naízeními nedoten. Také pro vnitní službu

úad

pokladních, poštovních a telegrafních

prmyslových závod stanovena nmina. Druhým na. Badeniovým . 13. z. z. pro Cechy stanoveno, že úedníci, kteí budou jmenováni od I. ervence 1901 pi úadech soudních, státních zastupitelstvech jakož i pi úadech podízených mia erárních

—

nisterstvm

financí, obchodu a orby, mají obou jazyk zemských slovem i písmem, a že již ihnea dlužno podle možnosti a pípustnosti služby starati se, aby v onch odvtvích státní služby, pro nž platí naízení z 5. dubna 1897, jednotlivé úady byly obsazeny úedníky znalými eského i nmeckého jazyka podle míry skutené poteby. Naízení Badeniova neplatila ani celý rok. Byla zrušena n a í z e n í ni i G a u t s c h o v ý m i ze 24. února 1898 . 16. z. z. pro Cechy a . 19. z. z. pro Moravu. Jazyková otázka v úadech upravuje se

prokázati

tu jen

vnitra,

znalost

prozatímnsvýhradouzákonné

regulace,

a to jinak pro Moravu než pro Cechy. Cechách upuštno od soustavy dvojjazynosti, a celá zem rozdlena na ti pásma, dv jednojazyná (eské a nmecké) a jedno smíšené (eskonmecké). Úedním jazykem úad, na nž se vztahovalo toto naízení, byl ten jazyk zemský, ke kterému jako k ei obcovací piznalo se pítomné obyvatelstvo

V

úedního obvodu podle výsledk sítání lidu. smíšených užívati se mlo obou zemských jazyk. Naízení ob.sahovalo také pravidla, podle

jich

V okresích

ml za jazykové Pro Moravu zachován byl princip dvojjazynosti v zájmu ítajících pouze tvrtinu obyvatelstva, a krom toho vnitní úední jazyk nichž se ten který okres pokládati

smíšený.

—

Nmc,

eský omezen na minimum.

— Samo sebou se

roz-

v na. Gautschových nedoteny zstaly zásady Stremayrova naízení. Akoli naízení Gautschova velmi hovla stanovisku Nmc, nechtj ících se uiti esky, byla také ona od nich potírána a zrušena t. zv. n a ízeními C 1 a r y o v ý m i, t. j. naízeními ministerstev vnitra, spravedlnosti, financí, obchodu a orby ze 14. íjna 1899 . 29. z. z. pro Cechy a . 77. pro Moravu. ,,Až do zákonné úpravy, jež se pipravuje," mla co do užívání zemských jazyk v úadech platiti provisorn ona ustanovení a ony zásady, jež byly rozhodný až do asu, kdy poalo psobiti min. na. Badeniovo. Pro soudy vyložena byla Claryova naízení výnosem Kindingerovým ze 16. íjna 1899 . 298 Pr. vrchním zemským soudm v Praze a Brn. Vnitní úední eština zakázána. Ponvadž však Stremayrovo naízení o vnjším úedním jazyku nadále zstalo v platnosti, naízeno soudm, aby užívaly podle jazyka stran úedních formulá eských nebo nmeckých. Z irove pikázáno presidiím vrchních zemských soud v Praze a Brn, aby bdla písn nad zachováváním obnovených dívjších pedpis jazykových a aby rázn vystoupila proti všelikému pokusu, který by usiloval zavádti zásady, jež neplatily ped Badeniovými naízeními. Naízeními Claryovými octli jsme se tedy tam, kde jsme v jazykové otázce byh r. 1880. Ale ani pi tom nemlo zstati. V posledních letech pestávají umí,

že

i

2o6

znmeném území severních ech uznávati Stremayrových naízení a vyizují eská podání po nmeku. Této zvh nebylo min. sprav. Kleinem eleno, a dnes jest vskutku eština u eených soud vyluována. Nmci zaujali vbec od sklonku r. 1886 (návrh podaný v es. snme 14. pros. r. 1886) stanovisko, že Cechy mají býti národnostn rozdleny na území eské, v nmž by vedle omezené vnitní eštiny mla rozsáhlá práva nmina, a na území nmecké, z nhož by eština úpln byla vytlaena. Pokud by byla pipuštna, úadovalo by se pomocí tlumoník. Národnostní rozdlení týkati i nejv. státních v zemi, se má podle tak že by v Cechách byl dvojí úednický status. mimo jiné obsaženy jsou ve Požadavky tyto svatodušním programu spojených nmeckých stran soudy ve platnost

Nmc —

ze 20.

máhají

nieho

kvtna se

úad

—

1899. Naproti

úplné

jiného

než

jazykové

tomu strany eské rovnoprávnosti,

provedení

prosincové

do-

tedy

ústavy.

svými názory více stranám nmeckým. Na tom stanovisku byly Korbrovy návrhy zákon jazykových pro Cechy a Moravu z r.1900 a pak z r. 1902, jež se drží nikoli zásady rovnoprávnosti dvojjazyné (principu personálního), nýbrž jednojazyné ili teritoriální, zv. též principem reciprocity. Na tomto stanovisku stojí i B i e n e rthova osnova zákona íšského, týkajícího se státních v král. eském ze úpravy jazyka 3. února 1909, pedložená souasn s osnovou zákona o krajských vládách a nutných zmnách v organisaci polit, správy v král. eském. Podle osnov tchto mají Cechy rozdleny býti tak, jak si po léta již pejí Nmci, ve ti území, jedno eské, drulié nmecké, Vlády rakouské

blíží se

úad

207

O jazykové má sítání lidu

tetí smíšené.

povaze úedních okres

rozhodovati

podle obcovacího jazyka.

Pi tom tvoeny

nmeckých okres bylo co nejvíc, nmecké okresy malé, kdežto eské

však, aby jsou

zahrnovati mají. co nejvtší

poet

obyvatelstva.

—

Osnovám Bienerthovým vytýká se s eské strany vším právem dále, že nejen zužují práva eského jazyka a odporují existenním požadavkm eského národa, nýbrž že jest nepi pustno, aby jazyková otázka eská ešena byla jednostrann jen pro království eské, s pominutím Moravy a Slezska, a konen že íšská rada rakouská není píslušná, aby jednala o úprav práva jazykového a vlád krajských pro království eské. Pedmty tyto náležejí jen

ped eský snm. Marn domáhá

se

eský

národ

plné

právnosti také v oboru školství, což je

rovno-

všeobecn

známou vcí.

Tžké

dosud bezvýsledné boje o národní rovnoprávnost zpsobily, že na eské stran inny byly pokusy, aby s Nmci zjednán byl jakýsi modus vivendi. Pro echy více než sebezapení znamenaly t.

zv.

rencí

a až

Vídeské punktace,

výsledek konfe-

konaných za úastenství vlády mezi zástupci

strany staroeské a konservativní šlechty

eské na

ech

na stran

jedné stran a

nmeckými

druhé ve dnech

4.

—

19.

politiky z

ledna 1890. Mezi jiným týkaly

se punktace: složení a zaízení

menšinových upravení

zemdlské rady

vymezení

soudních

zemském soud v dech první

zemské školní rady,

základních

škol,

okres,

i)r()

o

novém

království

eské,

pravidel

pi vrchním pi souužívání jazyk

zaízení

Praze, obsazování míst

stolice, revise

naízení o

2o8

opravy volebního ádu pro snm a zíAkoh v punktacích byla ada vcí, o nirhž se dalo na eské stran jednati, znamenal pece tento Vídeský pakt pijetí nmeckého stanoviska, dle nhož království eské má býti rozdleno na ást eskou (s nadprávím nminy) a na t. zv. uzavené nmecké území, a na snme mají býti zízeny národní kurie s právem veta v nkterých záležitostech. Nebylo proto divu, že se mladoeská strana Vídeským jednáním opela a uskutenní jich vtšinou zmaila. Pouze ti vci byly t punktací provedeny a to naízením Schonbornovým ze 3. února 1890 zmna v organisaci vrchního zemského soudu (ze 41 systém iso váných rr^dovských míst trvá se jcn 26 na požadavku znalosti obou zemskýth jozyk, kdežtopi 15 rad ^ v kých místech nepihlíží se k prkazu znai'^.s1i eského jazyka) a zem. zákony ze a

konen

zení národních kurií.

,

p

ervna 1890 .

24.

46. a z 20.

bezna 1891 .

20. ná-

rodnostní rozdlení zemské školní rady a rady

zem-

dlské.

K r.

jakémusi narovnání

Morav

na

tymi

zmny

1905, jež se týkají

volebního

ádu

došlo

27. listopadu

zem. zízení, zmn}'' užívání obou zem.

snmu,

do zem.

jazyk v zemské

eskonmeckému

zákony ze dne

a obecní autonomii a národnost-

ního rozdlení školních

dem

byly zavedeny na

dv

národnostní,

úad. Novým volebním áMorav ti volební kurie,

eská

a

nmecká,

a jedna velko-

statkáská. Všech poslanc je vedle 2 virilist 149. Z toho pipadá na kurii velkostatkáskou 30, na

msta

a obchodní komory 46, na venkovské obce na kurii všeobecnou 20. Poslanci za msta, venkovské obce a za kurii všeobecnou js(ní rozdleni

53,

podle národností.

Z posjancn mstských

20 Cechimí a 20

Nmcm,

kovské 39 14

Cechm

Cechm a 6

majíc velkostatkáe nostní katastr3\

a 14

Nmcm.

—

pipadá

(40)

z posíancii za obce ven-

Nmcvim, v

kurii všeob.

— vyjí-

Veškeré vohstvo

rozdleno

ve 2 národ-

jest

Cechm pojištny jsou novým voleb-

ádem moravským na snme 73 hlasy, a ponvadž polovice hlas iní 76, tvoí hlasy velkostatká jazýek, kterým mže býti zjednána eská vtšina. Mnohern lepší postavení v monarchii než eši mají Poláci. Za podporu dualism.u dostalo se jim mnohých cenných výhod, jichž Cechové až dosud marn se domáhají. Zá!:onem zemskV^m ze dne 22. ervna 1867 . 13. z. z. zaveden b\l v Halii na školách obecných a stedních jazyk polský (a na obecných i rusínský), a podle zák. ze dne 25. ervna r. 1867 dostala se správa všech škol haliských do rukou zemské školní rady, složené ze zástupc vlády, církve, samosprávy a škol}^ Velikou vymožeností ním

polskou bylo na. veškerého min. z

.

2354, kterým se u haliských vádí vnitní úední jazj^k polský.

ízení tom praví, že se týká všech

na

5.

úad

a

Výslovn c.

k.

1869,

soud se

za-

v na-

úad podlé-

ministerstvm vnitra, financí, obchodu a orby, zemské obrany, dále zemské školní rad> a soud. Naízením tím nejen byl pojištn rozvoj polhajících

ského jazylía v Halii, ale ze

zem

této

stalo se te-

ritorium požívající své vlastní administrativy

i

svého

soudnictví.

Privilegované

])ostavení

Polák v Halii

ne-

zakládá se však jen na zákonných pedpisech, nýbrž na faktické podpoe se strany rakouských vlád. i

Nejvyšší luady

\'

/.<"tii.


i

-;ini<)S|>ri'<\'né,

jsou

Polák brán

obsazeny Poláky. Z i

jest

místodržitel

zemský maršálek. Poláci zaujímají také

procentu než

jiní

nenmetí

(ve

vyšším

národovJ) vysoká úední

místa v ministerstvech.

Naproti tomu velmi nepíznivé jest národnostní postavení R u s í n ii v Halii. Podle jazykové a .zmínného zák. ze 22. ervna 1867 . 13. z. z. jest na stedních školách v Halii, vydržovaných z ve-

ejných prostedk, vyuovacím jazykem

polština.

Má-Ji býti zízena stední škola rusínská, jest teba,

k tomu zemský snm po vyslyšení okresní školní rady. To znamená, že záleží jen na dobré vli Polák, budou-li v Halii zizovány rusínské stední školy. Dosud mají Rusíni v Halii jen 5 gymnasií (ve Lvov, Pemyslu, Kolomyji, Tarnopoli a Sta-

aby

svolil

nislavov).

Co se týe úedního jazyka, dovoleno liským Rusínm, aby v podáních svých k správním

i

soudm

užívali

jest ha-

úadm

svého jazyka, v

nmž

dostávají také vyízení, avšak polské úednictvo užívá pi tom latinky místo kyrii ice.

Marn

a podle

domáhají

pvodních

Ruším své university, Lvovská universita mla

se halití

intencí

býti rusínskou.

Halii závisejí Rusíni úpln na dobré vli Polák. Není proto divu, že se domáhají rozdlení

V

Halie na

dv

území, polské a rusínské.

Co se týe Bukoviny, usnesl se tamní zemský v únoru 1910 na reform jednacího ádu, podle níž napíšt jednací mi jazyky snmu i jeho výbor budou nejen nmina, jíž ze zvyku bylo všeobecn

snm

užíváno,

nv]:)rž

i

rusinštiua a rumunština.

Jazyková práva

Slovinc

jsou podle zemí

rozdílná. Nejlepší jest jejich postavení

Tam

jsou

uznávány

nmina

i

v

Kra

j

i

n

.

ústavn snmovních

slovinština

za zemské jazyky, protokoly o sezeních

však jen slovinsky. Slovinština jest jednacím jazykem zem. výboru i zemských úad. Podle usnesení zem. snmu dopisuje se slovinsky se všemi státními ústedními úady i se všemi státními a autonomními úady Štýrska, Korutan a Pímoí, v jejichž psobišti bydlí Slovinci. Se státními a samosprávnými úady Krajiny dopisuje se slovinsky, s nm. obcemi Krajiny však nmecky. Zemské zákony uveejují se ve vydání dvojjazyném, slovinském nmeckém. Slovinština jest pipuštna u soud a státních jen jako vnjší úední jazyk. Uitelské ústavy jsou v Krajin jen nmeckoslovinské. gymnasia íi jedna reálka jsou jen nmecké, ostatní stední školy jsou utrakvistické. Menších práv než v Krajin požívá slovinština ve Š t ý r s k u. Tam je nmina výhradným jazykem snmovního jednání. Soudy mají v obvodu Celjském nejen pijímati slovinská podání, nýbrž podle m o žspisují se

i

úad

—

Dv

nosti

slovinsky

je

také vyizovati.

Politické

a

fin. úíady mají takovou povinnost bez podmínky. samosprávných nebyl O užívání jazykv u

úad

vydán žádný zákon. Zemský výbor užívají jen

nminy.

a

zemské

úady

— O obecné školství slovinské

v jižním Scýrsku jest dosti slušn postaráno, za to mš. škola není ani jedna slovinská. Na celjském

však

gymnasiu zízeny jsou slovinské paralelky. V K o r u t a n e c h má slovinština ješt menší jn'áva. U soudu pij)ouŠtí pra.xe slovinské ei zástii|)(ii

slr:m

jen

Icluly,

j^oii-li

\'šcchny

\'i^

sponi

zúastnné

a

druhé strany

pítomné strany

—

tedy

i

zástupce

— slovinského jazy]ca na tohk mocny, —

mohou ei ty sledovati. Protokoly takových Co se týe školspor vedou se však po nmeku. že

nemají Slovinci korutanští ani svých obecných škol. Skoro všechny školy jsou nmecké, málo jen utrakvistických, t. j. nmeckých, kde se vyuuje ství,

pouze náboženství po slovinsku. Na G o r i c k o-G r a d i š s k u jsou zemskými jazyky slovinština a

týe týe úad a pipouštna a pano-

italština, a sice

zemského zákonodárství, tak co

by nmina

soud,

byla také

jak co se

se

v úadování vnitním. Soudy Gorického soudního obvodu pijímají také žaloby chorrozsudek vynášejí v jazyku slovinském. vatské, vala dokonce

a

V

na

Istrii

nmscké

žaloby vydávají soud}/ rozsudky

nikdy nmecké. staly se v italské,

— Vnitními soudními jazyky

Pí moí

také u

úad

nmina

pouze

a italština:

politických a finanních užívá se ve

vnitním úadování zásadn nminy, u

—

úad

ná-

Jazykových pedpis pro Stední školy v Pí úady samosprávné není. moí jsou pouze nm.ecké a italské, a také jedno chorvatské gymnasium, slovinských není. Jeden uitelský vistav (v Gorici) je pouze slovinsk3>, na

moních

též italštiny.

—

druhém užívá

se

italštiny a

nminy

jako

jazyk

vyuovacích.

V

Terstu není ani jediné obecní školy elemen-

tární pro Slovince.

Pouze Družba

toda vydržuje tam

dv

školy,

sv. Cirila in

dív a 2tídní chlapeckou a 3tídní díví slovinském okolí Terstském vydržuje úpln V

peckou a školu.

Me

a sice 5tídní chla-

ir-fi, lo -.IdviiT^^ýrli

;i

^

itnls^xé š' olv.

213

Také

Slovinci žádají až dosud marné,

aby jim

byla zízena universita.

V Dalmácii

až do nedávná požívaH privi-

a

jsou jich v zemi jen pro. Jednacím jazykem dalmatského snmu a zemského výboru stala se chorvatština formáln

legovaného postavení Italové, asi 3

teprve

snmovním usnesením

ze 21

ce

1883.

Velké boje musili Chorvaté podstoupiti o svj jazyk v užívání iiedním. U soud nebyla chorvatština pipouštna ani pro úadování vnjší, a uží-

váno v^^^hradn jazyka italského. Náprava zjednána,

pokud bží o jazyk vnjší, ásten na. min. vnitra a sprav, ze 20. dubna 1872 . 17. z. z. o užívání zemských jazyk dalmatských ve vnjší služb polit,

úad, soud

a státních zastupitelstev, defi-

nitivn však teprve zák. ze

25.

kvtna

r.

1883

.

76,

Konen byl naízením ministru vnitra kultu r. z. a vyuování, spravedlnosti, financí, obchodu, ve. prací a orby ze. 26. dubna 1909 . 13. z. z. chorvatskosrbský jazyk

dování

c.

pipuštn

i

do

vnitního úa-

k. civilních státních

Sbírka nteUnáiek a rosprav

úad

v Dalmácii.

VI. £.2.

14

XI.

Mnohem národnosti

v Rakousku mají Podivuhodným sbhem

horší postavení než

Uhrách.

v

okolností se stalo, že maarština, jazyk

s

nejkratší

vnucena byla všem národnostem Uhrách v a vyšinula se tam na jazyk státní, což se v Pedlitavsku formáln nepodailo ani nmin. Jak již bylo eeno, v Uhrách byla úedním jazykem latino. Teprve když Josef II. naídil r. 1784 úadoliterární minulostí,

vání

nmecké, vzbudilo

se

vdomí maarské optovným snmovním

národní

Od r. 1791 dochází k usnesením ve prospch maarštiny. R. 1830 prohlášena maarština už skoro za výhradný jazyk šlechty.

a

soud. Na snme

zákony mají

sice

z let

1832

být spisovány

— 1836

úad

usneseno, že

maarsky

a latinsky,

maarský text uznán za originál. Vrcholem jazykových a národnostních snah maarských byla ustanovení zák. i. 2. z r. 1844. Usnesení tohoto snmu sepsána jsou již výhradn maarsky. Maar-

ale jen

ština stává se

zykem

a

má

výhradným úedním

se státi

a státním ja-

ádným uebným pedmtem

na akademii a gyinnasiích v Chorvatsko-Slavonsku. Chorvatským poslancm dovoluje se ješt jen po i

šest

nejbližších

let

hlasovati na

snme

i

latinsky.

-215

tyto neobyejné úspchy maarštiny vysvtlují šlechtu, a ta je skoro se tím, že na snmích bží o úpln madarská. Rumuni nemli v Uhrách vbec uherských žádné šlechty, a šlechta ostatních národ Nevlažná. velmi národn výjimky na malé byla až

madarské národnosti zastoupeny byly nejsilnji bezprávném, a v hdu vesnickém, politicky zcela ásten v mstech (hlavn Nmci), majících na i

snme

jen slovo nepatrné.

útonosti hájily svých

Proti

Maaru

národnosti

nema-

práv skoro jen darské hdu a probuzení o na poli hterárním a snažily se povznesení národního vdomí. Na snme uherském zahájeném v hstop. 1847 vnucována byla i Chorvatm. Podle

jazykových

maarština

virovitická zák. ze 22. prosince 1847 pouze požežská, lec "žívati šest po a srmská županijc mohly ješt Chorvaté se tomu arci vzpíraU. Na snme latiny.

chorvatském 5. ervna 1848 usneseno ve i. 11. . 4., chorvatština výhradže v Chorvatsko-Slavonsku je život. veejném veškerém ným jazykem ve Slováci, Srbové, i O práva svá hlásiU se r. 1848

Nmci Nkteí

(Sašové z

sedmihradští),

tchto národu

Rusíni

a

Rumuni.

nechtli se spokojiti

jen

žádali dokonce, aby zíl)rávy jazykovými, nýbrž území. zena byla v Uhersku národní autononmí

jež mla platiti tJstava Stadiónová ze 4. bezna 1849, ochrany nemado uherské, brala v § 71. pro

zem

i

arské národy v Uhersku,

ustanovujíc, že ..rovno-

obvyklých právnost všech národností a jazyku v zemi a nli o a o b ve všech po m r v c h v e e j n é

ského života vhodnými ;i

že ..zvláštní

zákon

institucemi se zaruuje".

(statut) upraví tyto

pomry".

2l6

v

pak se praví: ,,Vojvodin Srbské zabezpetaková zízení, jež se za úelem zachování jejího církevního spoleenství a národnosti opírají o starší svobody a císaská prohlášení nejnovjší §

ují

72.

se

doby." Nezapomíná se ani na národnosti v Sedmihradsku.

V

74. se ustanovuje:

§

,,

Vnitní úprava

ústava velkoknížectví Sedmihradského bude

novým zemským ádem

(statutem)

a

urená

podle zásady

úplné nezávislosti na království Uherském a rovnoprávnosti všech v zemi usazených národností, srovnalosti

s

a

touto ústavou. Práva saské národnosní

budou zachována v mezích této íšské ústavy." Za nastalé brzo na to revoluce maarské zmna najednou svou dosavadní politiku proti národnostem Madai. Vidouce se opuštnými, odhlasovali na snme v ervenci r. 1849 zákon, který zapezpeovat národnostem nejširší svobodu, ale bylo už pozd. Revoluce madarská byla potlaena, nastal absolutismus a s ním i germanismus. Nyní teprve Maai i

vystízlivli ze své národní pepjatosti. Bar. Eotvos,

mluví v

hlavní jejich

otázce národnostní,

proti jistým

ústupkm

maarských,

vzpíral se však

autonomii dle

teritoria,

nebyl

ve prospch národností ne-

rozhodn národnostní ponvadž prý by se tím

u píslušné národnosti vzbuzovala touha po splynutí

soukmsnovci za hranicemi. obnovena byla "Ostaví )U íjnovou z r. 1860 v Uhrách práva maarštiny jako jednacího jazyka politických a soudních úad, avšak zárove s tím ve smyslu theorie Eotvosovy piznáno samosprávným právo, aby samy rozhodovaly o svém jednacím jazyku. V bývalé Srbské vojvodin a Ruv Sedmihradsku slibováno poskytnouti práva

se

úadm

i

217

munm, politických práv dosud nepožívajkím. A sku-

ten

byli

Rumuni

r.

1863

již

blízko

svého

cíle.

snm

sedmihradský svolaný na základ ádu, sepsaného vládou, prohlásil je rovnoprávnými s ostatními národy. Pijat byl také dne 21. listop. 1863 jazykový zákon Rumunm píznivý, sankcionovaný dne 5. ledna

Tehdejší

provisorního

r.

1865.

volebního

Následkem

zmny

politických

pomr

hlášeny však bvly pozdji zákony pijaté

v

1.

1863

pro-

snmem

— 1864 za neplatné.

Také snm uherský svolaný do Pešti na den 2. dubna 1861 pohlížel na národnostní a jazykovou otázku docela jinak než snm z r. 1847 a 1848. Národní rovnoprávnost prohlašuje zejména Deákova adresa k panovníkovi. Král v odpovdi na snmovní adresu vyzýval ob snmovny, aby pikroily k rokování o návrhu zákona, který by obsahoval urité formulovaná práva nemadarských národností. Dne

—

Schmer22. srpna 1861 byl však snm rozpuštn. hng poal zdánliv páti nemaarským národm. Když padl, a po vydání cis. manifestu ze 20. záí r. 1865 s Maary navázáno bylo jednání, národnosti znova byly odstreny. Došlo pak k dualismu, kteiý založen byl na panství dvou národ mocnáství. v Pedlitavsku a Maar v Uhrách. Tam vydán byl krátce po zavedení dualismu národnostní anebo lépe eeno jazykový zákon z r. 1868 (zák. i. 44.), dílo Deákovo a Eotvosovo. Základní myšlenka jeho spoívá v tom, že národnostem mohou se dáti jen taková práva, jež nenií státní jednotu,

—

Nmc

smyslu maarském. Ponvadž prý bez cennelze provésti maíTarské, rozumí se -^fátní úkolv, staí, j/onecliá-ii se ntinaarskýui

;iri ve

tralisace \'clké

—

—

2T8

národnostem rovnoprávnost v municipiích a obcích. Výhradným jazykem státním stanovena maarština, jež jest zárove jazykem všech státních stedních a vysokých škol, všech soud, státních iiad a ovšem íšského snmu. Jazyky nemadarské pipuštny podle jazykového zákona uherského jen do školství obecného a do komitátní a obecní samosprávy. 'Ani t. zv. národnostní zákon uherský není vlastn zákonem, jímž by se upravovala práva jednotlivých národností uherských, nýbrž jen zákonem jazykovým, pipouštjícím omezené užívání jednotlivých zemských jazyk vedle panující maarštiny. Tak zv. národnostní svoboda" pojímá se tu jen jako právo jednotlivých státních oban, nikoli jako právo korporativní. Národnosti nemohou vystupovati v Uhrách jako celky. Také bylo mnoh(jkráte uherskými státníky a politiky ve snme jinde veejn tvrzeno, že není v Uhrách jiných národu i

,,

i

než maarský.

Práva vymená jazykovým zákonem uherským píslušníkm národ nemaarských jsou velnu skrovná, ale pes to nebylo by postavení jednotlivých národností uherských tak zlé, kdyby zákon

skuten

tento

byl plnn. Ale bohužel ustanovení

Nkterá byla pozdjšími zákony výslovn zrušena, a jiná se nezachovávají. Ani v prvých letecli po vydání zákona toho Maai

jeho jsou mrtvou literou.

mnoho dobré vle naproti národnopece aspo na oko zachovávali jistou míru. Ale od podzima r. 1875, kdy nastoupil min. pedseda Koloman Tisza, zaalo se bezohledné macTariso-

neprojevovali stem, ale

\'ání

;i

]:)ron;i

sledová ní národností.

Od

té

doby jako

:i9

by jazykového zákona vbec ani nebylo. I ta skrovná míra jazykových práv poskytnutá Nemadarm pokládá se za nco, co se nesrovnává s maarskou státní myšlenkou. Stát Uherský jest prý ve své existenci ohrožen, dokud Maai netvoí v pevážnou vtšinu, a dokud ostatní národnosti s nimi nesplynou, a už dobrovoln i nucen. Proto vymýšlejí se nejrznjší prostedky, jimiž by se ma arský živel rozšíil a upevnil, a národy nemaarské

nm

•

cují

O stavb

národního státu maarského pravšecky vlády a úednictvo uherské, církev,

zniily.

poslanci,

novinástvo,

spolky,

opatrovny,

školy,

druhu a zejména

inteligence rozliného

židé.

Nej-

má v

rukou tolik úiných prostedk jako žádná sebe vtší korporace. Soustavn pracuje o maarisaci i zákonodárství. Celá ada zákon vydává se jen za tím úelem aby potlaeny byly národnosti. Tak zmaen by] více macTarisuje arci státní správa, která

zák. i. 42. z

r.

1870 o stoliní (komitátní) správ

úmysl jazykového zákona, aby národnostem ponechány byly aspo komitáty. Národnosti nemají na snme ani ádného zastoupení.

Píinou

toho

jsou

svtoznámé

volební

praktiky uherské. Nemohouce se svými kandidáty pro vládní nátlak zvítziti, rozhodli se

r.

1S87 Slo-

váci a také Rumuni pro pasivitu a setrvali v ní až do r. 1896. Teprv r. 1895 došlo v Budapešti k národnostnímu kongresu Rumun, Slovák a Srb. V programu kongresu národnosti, ponechávajíce maarskému jazyku pednost pi vyšších úadech a soudech, žádají mimo jiné, aby aspo dole pipuštno

bylo užívání

pi soudech

jazyka a

píslušné národnosti ve škole,

úadech.

220

ml aspo

Kongres

ten výsledek, že národnosti

upustily od pasivity a od

ních

voleb,

dosud

.

arci

r.

s

1896 úastni se snmovnepatrným výsledkem.

Velmi špatn jest postaráno o školství národností nemadarských. Jen kratinkou dobu mli Slováci 4 gymnasia: v Báské Bystici, ve Velké Revúci, v Kláštee pod Zniovem a v Tur. Sv. Martin. Všecky tyto ústavy byly v sedmdesátých letech min. století zrušeny. Pouze sedmihradští Sašové, Srbové a Rumuni mají nkolik stedních škol. V oboru školství mají lepší postavení ty národnosti, které mají v rukou církevní autonomii a mohou Nmci ve vlastních si vydržovati školy konfesní. Uhrách, akoli jich jest pes 2 mil., nemají ani jedné stední školy.

Také v Uhersku není postavení všech národJediným národem, který pomrn dosti madarisaním pokusm, jsou R uelí všem dobe podobn jako Maai m u n i. Ani Rumuni

ností stejné.

—

—

nemají veliké literární minulosti, a národní historie jejich jest ješt kratší, za to však velice jim prospívá,

tvoí znanou vtšinu obyvatelstva bývalých Sedmihrad a že mají oporu v sousedním království Rumunském. V Sedmihradsku nenabyli za díívj-

že

šího stavovského státu politických a národních práv hlavn proto, že nemli vlastní národní šlechty a že byli vtšinou živlem pohyblivým, bez pevných sídel.

Králové

knze

(vesnické rychtáe) a voj vody za šlechtice,

povyšovali

sice

jednotlivé

jejich

lid rumunský (,, vahlavn pastýstvím a mnil svj pobyt, následkem ehož stál na velmi nízkém

ale tito se odnárodnili.

Prostý

lašský") pak zabýval se

stupni kultury. Prostí tito Valaši, zdržujíce se se

221

pd

a psobíce tak svými stády bez dovolení na cizí obyvatels ostatním škody, picházeli do konfliktu stvem a stávali se živlem nenávidným jak od vyšších stav tak i od sedlák. To bylo píinou, že v Sedmihradech nenabyli práv rovných s ostatními národnostmi. Ani jejich pravoslavné vyznání nebylo postaveno na roven ostatním tyem recipovanýni náboženstvím. Po stránce církevní Rumuni sedmihradští záviseh na církvi v sousedním knížectví Valašském. Prvými stedisky eckovýchodní církve sedmihradské staly se jednotlivé tamní kláštery.

Lépe se poala organisovati pravoslavná církev sedmihradská vlivem reformace ve století XVI. Tehdejší kalvinská propaganda obrátila zárove pozornost na rumunský jazyk, do té doby úpln nevzdlaný. (Až do konce XVI. stol. Rumuni užívah nejen v církvi, nýbrž i v život veejném jazyka slovanského.)

skými

Šíení

Rumuny

kalvinismu mezi sedmihrad-

položilo

tedy

základy

rumunské

k národnímu probuzení Rumun, jež nastalo v Sedmihradech teprve v dob habsburské. Když na sklonku stol. XVII. Sedmihrady se dostaly do moci Leopolda I., usilovali jesuité o totéž, díve kalvinisté. Rumuni mli býti obráceni na katolictví. Prvým krokem k tomu mla býti unie. Myšlenku jesuit propagoval také vídeský dvr, nerad vida u Rumun stejnou víru s Rusy. Psobením rumunské strany národn-politické, jež chtla

literatury a vedlo

— o

postavení

možným církvi,

svého jen v

národa

zlepšiti,

a

shledávala

to

pimknutí k nkteré zákonn uznané

zvlášt katoUcké,^ pijata byla

r.

1699 unie.

Když konservativní ást^Rumun od ní odpadla, pomocí provádna byla prostedky násilnýn, i

vojska.

Vláda

dobe

si

byla

vdoma,

Riinuini

že

odpadají od unie jen proto, že se sjednocené církvi

dvr hledl postavení Snahy jeho byly však maeny vzdorNové, eckokatonými privilegovanými tídami. lické biskupství bylo r. 1721 papežem kanonisováno, a sídlo jeho peneseno nejprve z Blehradu do Fogaraše a pak do Blažova, kde zízena byla biskupem Petrem Aronem první rumunská škola, seminá píliš málo poskytuje. Proto

unitu

zlepšiti.

—

bohoslovecký (1754) a knihtiskárna. Seminá blažovský stal se školou pro pstování rumunské historie a literatury. Odtud vycházeli první vlastenci rumunští

vSedmihradech, tam také sestavován byl prvý politický program uherských Rumunu. Od té doby sleduje se myšlenka, že

Rumunm pomže

pohtickému jen vzdlání, od

té

doby

V Blažov zakládá

roste

k vlivu i

poet

ješt gymnarumunských zízeno nové sium a uitelský seminá. R. 1748 eckokatolické biskupství ve Vel. Várad, vlastn škol.

se

vikáství, podízené až do r. 1777 jurisdikci biskupa katohckého, od té doby však samostatné.

jen

Brzo byl zízen ve Vel.

Várad rumunský knžský

v Belényesi nové rumunské gynmasium. Úplná národní uzavenost a s ní i jednota unitské rumunské církve provedena byla r. 1853. Když pravoslavný biskup rumunský Šaguna poal se

seminá

a

1850 domáhati odlouení pravoslavných Rumuod metropolie Karlovecké, papežská stolice vyšla sjednoceným. R. 1853 povolena vstíc r.

nv

i

Rumunm

jim metropolie se sídlem v

Blažov a

dv

nová

bi-

skupství: v Lugoši a Szamos-Ujváru a nové rozhráni

em biskupství. Znaná ást

uherských

Rumun

zstala pes

223

útisk vlády

pi

nebyl<. pravoslavi. Nic neprosplo, že vlastni míti dovolováno

pravoslavným Rumunm si uherští pravoslavm biskupy. Po 83 léta pomáhali od biskupu Rumuni duchovními vysvcovanými knížectví. rumunských z srbských a duchovními eparchie sedmihradská Teprve r 1783 obdržela R. 1868 konstitupravoslavná vlastního biskupa. pravoslavná metropolie ovala se vlastni rumunská metropolie Karlona území uherském (oddlením od nabyli novecké), ímž uherští pravoslavní samostatnárodní vého prostedku, jak by hájih své wvehky má pro nosti. Církevní samospráva udrO školském. znam i v oboru kulturním, zejména národnosti v Uhrách pracuji nyní

Rumm

n

rumunské

žení

„b

církevní organisace,

umtská

1

pravoslavná.

Tak

mají v Uhrách také nse vysvtluje, že Rumuni Vydržují si tyi gymnasia kolik škol stedních. dále

Blažov, Brašov a Naszódu), (Brad), jednu reálm a nižší gymnasium v Brod eckokatohcke seiniobchodní školu v Brašov, dva eckovýchodm náe v Blažov a Szamos-Ujváru, pro vzdústavy knžský seminá v Sibini, dva vyšší (v

Belényesi,

a šest duchovenstva v Arad a Karanšebeši nichz jsou z ústav pedagogických (preparand). ti eckokatohcke a ti pravoslavné.

lání

Starší

církevní

organisaci

Rumuni

než

maji

Uherské sthovali uherští S r b o v é. Do zemí koruny však jich pitáhlo do se již od stol. XIV. Nejvíce Peského Uher r. 1690 pod vedením patriarchy milionu duší). LeoArsenije Crnojevie (bezmála pul 1690 ochranný papros. vydal jim dne 11. pold

I.

v nmž jim zaruil náboženské Také Srbv uherské i)ivésti chtla

tent,

i

jiné

vláda

svobody. k

unii.

224

Když však

jich

potebovala

proti

Rákóczyovskému

vydal jim r. 1706 (prostednictvím uherské dv. kanceláe) potvrzení dívjších výsad. I v dob pozdjší ukazovali se Srbové potebnými povstání, Josef

I.

pro dynastii, a proto jim výsady stále byly potvr-

zovány. Unie ujala se mezi nimi pouze ve Slavonii, u krize veckých hraniár. A i tam narážela dlouho na tuhý odpor. O svá privilegia museli Srbové uherští vésti dlouhý boj nejen s vládou, nýbrž zejména s uherskými úady a stavy. Vláda nechtla psobnost jejich privilegií vztahovati na Srby, kteí byli usazeni v Uhrách již ped píchodem Arsenije Crno jevíce, a krom toho vykládala je restriktivn i v pí-

in

Srb pisthovalých zárove s Arsenijem. úady pak a stavové vidli neradi, že Srbové

Uherské

vyati

jsou ze zemské

komitátních

Srby

i

bemen.

úední organisace a sproštni

Krom

proto, že vidli

toho

Madai nenávidli

v nich spojence vídeského

dvora a tedy nepátele uherských zemských svobod sporm mezi Srby

a ústavy. Docházelo k neustálým a

maarským

se

ješt

více,

obyvatelstvem. Nenávist stupovala

když

si

Srbové vymohli za Marie Te-

1745 nejvyšší dvorský úad, t. zv. illyrskou dvorskou deputaci, jež byla postavena na roven

rezie

r.

dvorským kanceláím uherské i sedmihradské. Pro neustálé kompetenní spory mezi touto srbskou dvorskou deputací a uherskou dv. kanceláí byla konen r. 1777 illyrská dv. deputace zrušena. R. 1791 byla sice obnovena, ale r. 1792 na novo zrušena.

Vedle zastoupení u dvora ve zvláštním dvor-

ském úad uherští Srbové domáhali se již od r. 1708, aby jejich náboženské jiné svobody byly zarueny i

225

snmem

také

uherským,

zemským zákonem.

totiž

Nebo''privilegia vydávaná jim jednotlivými panov-

níky mohla zase býti zrušena, a krom toho nebyla uznávána od stav uherských. Dále žádali Srbové,

aby jim bylo dovoleno konati podle poteby národn-církevní kongresy, aby jim bylo vykázáno zvláštní území, a aby jejich biskupové mli pístup na snmy uherské. Teprve po Seletem usilování podailo se jim získati na snme r. 1791 (i. 27.) obanská práva

i

Na snme r. pravoslavným biskupm

pravoslavným.

povoleno

1792 (zák. i. 10.) míst(3 v uherské

snmovn magnát.

Snahy o zvláštní srbské území koncem r. 1849, kdy zízena zvi. Srbská vojvodina a Temešský banát. Avšak již r. 1860 byla zase nová ta korunní zem zrušena a spojena s Uhrami, pokud se týe (srmská ást) došly

úspchu

teprve

se Slavonií.

Církevní a vali

si

ásten

i

školskou autonomii ucho-

uherští Srbové až podnes. Tato autonomie

umožuje

existenci

jistého

potu stedních škol rozliných jmní

srbských a správu církevního

fond

pro kulturní

ských

Srb

úely

pocházejí

i

srbské.

vesms

z

Stední školy uherdoby starší. Jsou

Karlovecké gymnasium (založ. r. 1793), Karlovecký bohoslovecký ústav (1792), Novosadské gymnasium (1810) a uitelský ústav ve Sv. Ondeji (1812), který byl pozdji (1816) peložen do Somboni. 'Nejdležitjším orgánem národn-církevní autoto:

nomie v Karlovecké metropolii jest srbský nám. Skládá se pod pedsednictvím metropolitovým ze všech eparchijních biskup a 75 poslanc, z nichž je tetina duchovního a dv tetiny svtského stavu. Místopedsedu

rodn-církevní

sn

2 26

volí

snm z poslanc

svtských.

Snm schází se zpra-

vidla každého tetího roku, a svolává

panovníkov

lení

Karlo vecký

jej

po schvá-

metropolita

nebo,

metropolitní stolec iiprázdnn, cirk. rada me-

je-li

Snm

tropolitní.

nejen

tento

vydává autonomní i vykonává roz-

zákony, jež potvrzuje král, nýbrž

potové právo a vede v

nejvyšší instanci veškerou

národn-církevní správu a volí také metropolitu. Výkonným orgánem národn-církevního snmu Karlo vecké

metropolie jest

borski odbor).

Provádí

snmovní výbor snmovní

usnesení,

(sa-

vyhla-

autonomní zákony (pipravuje také zákonné

šuje

vede dležité samosprávní záležitosti, zeiména srbské národní církevní statky a kláštery, kontroluje všechny samosprávné orgány, spravuje fondy srbské atd. Snmovní výbor skládá se z devíti len: metropolity jako pedsedy, jednoho biskupa, dvou len duchovního a pti len svtosnovy)

a

spravuje

ského stavu. Cleny tyto volí

snm

rovnž tak

Snmovní výbor

jejich

náhradníky.

ze svého

stedu a schází

tyikrát do roka v sídle metropolie. zcela nepatrná ást uherských Srb piJen

se zpravidla

stoupila k unii, takže existuje pro

n

pouze jediné

unitské biskupství v Krize vcích.

Ne

j

uherských Slovan mohou vzdorovati Píinou toho jest nejen í n i. poet, nýbrž i jejich chudoba a nedosta-

tíže z

germanisaci

malý

jich

tené vadilo.

Rus

sociální složení,

jež

jim od samého poátku

Uherská vtev Rusín skládá

Ob

hlavn

se

jen

tídy národa byly pvodn svobodné, ale již od XVT. stol. poal selský lid rusínský nátlakem šlechty upadati v podpostavení danství, a zárove se sedláky zhoršilo se ze

sedlák a

z

duchovenstva.

tyto

i

227

rusínského duchovenstva, jež pocházelo ze selského lidu. Ze XVII. stol. máme etné zprávy, podle nichž

popové v Uhrách

rusínští

byli

dohánni ke stejným sedláci. Také hmotné

robotám pro vrchnost jako jiní postavení rusínských duchovních bylo dosti bídné. církevních pozemku a od farníku nedostávali desátk, následkem ehož byli nuceni ži-

Nemh viti se

vedle nepatrných

píjm

ze štoly polní prací.

Toto špatné zaopatení pravoslavného rusínskélu^ duchovenstva v Uhrách a jeho nesvoboda byly píinou, pro v pol. XVH. stol. nenarazila myšlenka církevní unie mezi rusínským duchovenstvem na veliké pekážky. Unie uzavena byla asi r. 1652 pod

podmínkou, že biskup unitský volen bude svobodn národem, a skuten biskupská stolice unitská obsazována byla po njaký as volbou svtského eholního duchovenstva rusínského (naposledy i Unie pokraovala však mezi Rusíny pomalu. r. 1733). Více než jednoho sta let bylo teba, aby se ujala, a ani ješt

potom nezaniklo hned pravoslaví mezi

Rusíny. Velmi se zklamali duchovní rusínští, kteí pijali unii. Sociáln-hospodáské jejich postavení

celkem se nezmnilo. Poddanské dávky a roboty bývaly od nich nadále žádány, a farám nebyla piJagerští katclití arcibiskupové udržovali až do r. 1771, kdy teprve unitské

dlena potebná pda. biskupství

Mukaevské

bylo papežem kanonisováno,

biskupy rusínské v nedstojné závislosti na sob. Za biskupování Ondeje Bainského v 1. 1772 až 1809 uinno bylo mnoho pro povznesení úrovn vzdlání rusínského duchovenstva v Uhrách a také pro jeho Imiotné zabezpeeni, když se zatím (r. 1771) Mukaevský biskup zprostil nednstoiného \-livn unitské

228

arcibiskupa Jagerského, a když se

ped

tím nezdail

poslední pokus rumunsko-srbské agitace z let 1760

a 1761, aby Rusíni unii opustili a vrátili se k pravoslaví.

Tak

se

Uherska a drží se

stalo,

jediní jí

Mukaevské

pravoslavných

a

biskupství

Prešovské).

Rumuni

jako vSrbové a i

ani

r.

1821 dva biskupy

by až podnes podobné

požívali církevní a do jisté

školské samosprávy.

unii, pipravili se

mohh

národv

Mukaevské na dv, Kdyby Rusíni uherští

udržeJJ pravoslaví, byli

si

míry

z

až podnes, majíce od

(tehdy rozdleno

byh

že

Rusíni ve svém celku pijali imii

Tím

však,

že

piijaJi

o vlastní církevní organisaci a ne-

v oboru

školství uiniti pro svou národ-

Rumuni. [Znamenit osvdila se v oboru

nost tolik jako Srbové a

školství církevní

Nmc.

autonomie u sedmihradských Akoliv jest sedmihradských Sasík" málo pes 200.000, stojí školství jejich na prvém míst v býv. Sedmihradech. Je spravováno jejich národní církvi augšpurskou. Náleží k ní nejen píslušníci bývalé saské university" (obce) sedmihradské, jež existuje od r. 1876 jen jako jednota spravující bývalé saské jmní, nýbrž i ti sedmihradští Nmci (luteráni), kteí sídlí na bývalých komitát, nenaleževších k t. zv. královské (fundus regius). V té píin ,,

,,

pd

pd

pedstavují sedmihradští Nmci nyní vtší jednotu než byla díve jejich jednota politická. Církev evan-

geUcká vyznání augšp. v býv. Sedmihradech skládá se nyní skoro výhradn ze ,,Sas". Co se týe škol stedních, Sasíci" mají jich devt, a sice: 5 vyšších gymnasií, 2 gymnasia nižší, i osmitídní reálku

—

,,

I reální

gymnasium

o 4 tídách.

Krom toho vydržují

229

ieden ústední

si

seminá pro uitele

a

duchovni

a jeden semmá pro bez akademického vzdlání uitelského semmare uitelky. Za žáky mužského gymnasia a piprapiiímaií se absolventi nižšího léta jednak pro "uitelství, vují se pak po 4 další duchovní, vyšlí ze sejednak pro duchovní stav. I

ovšem jen pokud ]e a.canedostatku theolog vzdlaných se státi farái,

mináe, mohou obce volí z

týe mšanské, 15 Co

demickv. 4 školy

ostatních,

škol

se

mají Sasici

^TŠších škol národmch,

i

po-

vzdlávárii opakraovací školu díví, i ústav pro školy hospodarsxe, trovnic dtí, 260 škol národních, 3

nkohk

škol

opatroven a sirotinc. Vydržování tolika ústav umožnno autonomie zstala že z bývalé národní správa

t.

školek,

uovských, nkolik dtských

universitního

zv.

jmní.

]est

tím,

Sasíkm

Nmci

sedmi-

XIII. stol. jednotu ili universitu saskou, zvláštní samosprávnou úedník, zvaný sibmv jejímž ele stál královský Tato saská universita ským (saskvm) hrabtem. správu svtskou mla své vlastní soudmctví, svou vlastní právo. Skládala církevní, své snmy i své

hradští

(„Sasíci")

i

se

pvodn

tvoívali

totiž

od

stohc, pozdji vedle Sibiska ze sedmi

územky, zejména Byk ní však pibyly ješt nové Brašovsko. Spoleným stiko (Nosner Land) a

zákonodárným orgánem

snmy

rodní

násaské university byly

generálními kongregacemi, aneb i universitou saskeho

saské, zv.

národními konfluxy národa. Cleny tchto

snm

byli poslancijedno h-

jehoz notár jakož i sibiiský magistrát, sekretáem. (sekretá) byl universitním ,.unie a odhlasovaní Uhry s

vých

stolic

Po vyrovnání

birUa pfeHnAReU

n rorprav.

VI.

.

2

230

(splynutí

Sedmihrad

)

dosavadní i

s

zvláštnosti

Uhrami zrušeny byly všechnv sedmihradského

správy. Podrobné provedení

,,unie"

soudnictví stalo

se

ve

1868, sankcionovaném 6. prosince a publikovaném 9. pros. 1868. Saské území (fundus regius) pozbylo pak svého autonomního postavení jako municipium (zvláštní politický celek) zák. i. 12. z r. 1876 (sankcionovaným 2. dubna, vyhlášeným v obou snmovnách uh. íš. snmu 8. dubna 43. zák. i. z

Úad

1876).

týe

r.

titul

saského

hrabte

zrušen,

pokud

se

jeho pešel na hlavního župana sibiského

komitátu jako pedsedu zastupitelstva (generálního shromáždní) saské university. Psobnost zastupitelstva omezena jest nyní na disposice, týkající se universitního jmní, ureného ke kulturním úelm, jakož na kontrolu nad fundacemi spravovanými od university. Vedle pedsedy, místopedsedy a i

universitního

skládá se ze 20

sekretáe zastupitelstvo university volených na ti léta. Výkonným

len,

orgánem saské university je universitní kancelá, skládající se z pedsedy, sekretáe a pokladníka.

O a

stavu ostatních

úedník

kanceláe, jejich služném

ustanovování jich usnáší se

jen

—

— za schválení ministra

shromáždní university. Akoli ze staré samosprávy zbyla Sasíkm správa národního jmní, jsou pece ve znané

vnitra

generální

výhod naproti Nmcm ve vlastních Uhrách, hlavn Švábm". Ti nejen že nemají ani jedné školy stední, ale ani škol obecnýeli. A pece mívali Nmci ,,

uherští dokonce

i

právnické akademie (v Prešpurku

Nmci sedmihradští pak v Sibini. Akademie Sibiská, založená r. 1844 z prostedk Saského národa a r. 1851 jjostátnná, bjda r. 1887 zrušena.

a Košicích),

231

Do nedávná mli anebo

mohli míti jistou ná-

rodní baštu ve své církvi také š

pu

r s

k éh o

vyznání.

Ze

Slováci aug-

ty

super inten-

dencí (distrikt) uherských augšp. církve byla až do

nedávná jedna (peddunajská) vtšinou slovácká. Když však synoda veškeré augšp. církve v Uhrách dne 8. kvtna 1892 vtšinou hlas se usnesla, aby peddunajský distrikt byl roztíštn (nkteré jeho slovenské senioráty byly od nho odtrženy a pipojeny k distriktm jiným, naproti tomu však zase pipojeny k nmu neslovenské senioráty cizích di trikt), zbaveni

byli protestantští

Sk)váci možnosti

své národnosti pomocí církevní

hájiti

organisace.

Útulkem jednotlivých jazyk bývaly aspo školy elementární, ale i odtud je nyní vypuzuje Apponyiovský zákon z r. 1907 (zák. lán. 27.). Zvláštností uherskou je, že elementární školy jsou tam pevážn v rukou církevních obcí. Podle zmínného zákona musí tam, kde vyuovacím jazykem není madari

ština,

vyuováno býti maarštin podle uebního potu hodin ministrem ureném do té

plánu a v

míry, aby nemacTarské dít se nauilo srozumiteln

po cirk.

vyjadovati své myšlenky. Právo obcí urovati vyuovací jazyk svých škol stává

macTarsku

se nyní ilusorním,

plán

maarštiny

pedmtm

ponvadž tak,

že

ministr sestaví

uební

na vyuování ostatním

nezbude asu. Podle druhého Apponyiovského zákona (zák. i. 26. z r. 1907) pipouští se proti uitelstvu v etvyšetování. Uitel ných pípadech disciplinární mže býti stíhán, zanedbal-li vyuování v madarštino, užíval-li uebných knih a prostedk vládou nepovolených atd. Jak se oekávalo, úinVy zákona

232

V ervnu 191 1 bylo zbaveno ponvadž prý nevykázali dostateného úspchu ve vyuování madarštin.

toho

již se

dostavují.

služby 148 uitel,

Madarisaci slouží o nichž

dtské opatrovny,

Rodiové jsou do nich pod penžní pokutou své roku, leda že by mohli sami doma

vydán zák. i.

povinni posílati

i

15. z

r.

1891.

dti od 3. do 6. vésti dostatený dozor nad dtmi. Píke vystupuje se v Uhrách proti nemadarskému tisku. Za vlastizrádce se vyhlašují, pronásledují a odsuzují

uvdomlí

píslušníci národností

nemadarských. Povolování spolk a veejných shromáždní zstaveno jest úpln libovli úadnictva, hlavn služných. Za takového stavu, kde není ani

svobody tiskové

ani

svobody spolovací a shro-

maždovací, nelze se pak

diviti,

že národnosti ne-

madarské ve vývoji svém úpln jsou spoutány. Vše je v Uhrách namíeno k tomu, aby z obyvatelstva povstala jedna národnost, Madai. Horená nedokavost vlivných kruh madarských, aby se to stalo co nejdíve, tak už zaslepila veejné mínní, že krutosti páchané proti Nemadarm vyhlašují se za nutnou obranu proti nebezpeí hrozícímu prý Madarm od národností. Ukazuje se to zvJášt pi sensaních národnostních procesech, jako na p. pi stíhání rumunských memorandist. R. 1881 ustavila se totiž 14 let po uzavení dualismu rumunská národní strana, jež vypracovala nový podrobný politický program Rumun, shodný v podstat se starým programem z r. 1848. Národní strana rumunská byla stranou aktivity, když však r, 1887 pi snmovních volbách se daly kiklavé pehmaty, usnesla se omezili úastenství na vol-

—

—

233

bách v Uhrách jen na nkolik okres a podati prostednictvím deputace zvláštní memorandum panovníkovi. Toto usnesení provedeno následkem vnitních neshod ve stran teprve r. 1892. Dne I. ervna 1892 dostavila se deputace tí set Rumunn do císaského hradu do Vídn, aby odevzdala panovníkovi memorandum. Nebyla však pedpuštna, ponvadž uherská vláda v té vci zakroila. Šef kabinetní kanceláe pijal memorandum, jež mlo být odevzdáno prostednictvím uherské vlády. i¥in. pedseda uherský hr. Szapáry vrátil však 26. ce. r.

i8qi

memorandum pedsedovi rumunské

strany dru Ratiuovi

ným onen pamtní

národní

poznámkou, že nevidl mož-

s

spis

ponvadž podavatelm

a

panovníkovi

pedložiti,

podpisovatelm

se

ne-

dostává zákonné zpsobilosti vystupovati jménem .uherských obyvatel rumunského jazj^ka". Ústavní ,

nesml se nic dovdti o útiscích páchaných na znané ásti státních obanv uherských, ale vláda král

uherská se tím nespokojila. Memorandisté rumunští byli pro obsah pamtního spisu souzeni a jako bu-

ii krut

nkteí

potrestáni,

až na nkolik

let

ža

láe. Teprve na z''krctní panovníkovo po nkolika-

msíním vznní Maarské

propuštni na svobodu. kruhy poade ješt se domní-

byli

vdí

jen násilím je možno ešiti národnostní Dokud Madai cítili tíhu panství nmeckého, dotud více mívali porozumní pro myšlenku práva a spravedlnosti. Od dualismu sami se vžili do role vají,

že

otázku.

utlaovatel a

hájí své posice

než inívali proti nim

Nmci.

nmohcm

bezohlednji,

Literatura.

K

dob

U.

do

starší

íšské

Rieger,

1S4S (kap.

r.

djiny

univ. posluchae), v Praze,

I.

—

IIÍ.):

Uebnice pro rakouské Hubef, Oesterreichische C

1908;

Reichsgeschichte, v Praze, Vídni a Lipsku.

od

Dopsche,

reichischen

t.,

v.

v

Reichsgeschichte,

1899;

1896;

2.

vyá.

z.

óster-

\'yá.

t..

Reichs-

Oesterreichische

a 1896; týž, Gnmdriss Bamberku, 1899: GumOesterr. Reichsgeschichte, 2. v^vd., v Berlín, 1896; Historya ústroj Austryi w zarysi", ve Lvov,

Bamberku,

geschichte,

plowicz,

Praze,

\

Ebengreiit,

der ósterr. Balzer.

1895;

Bachmann, Lehrbuch der

Reichsgechichte,

Luschin

T907;

1901;

2.

1895

v

vyd. t., 1908; Bideymmin, Geschichte der ósterGesammtstaatsidee, 2. sv., v Inšpruku 1867 Beidtel, Geschichte der ósterreichischen Staats-

reichischen íi

T889;

—

verwaltung, 1740 1848, 2. sv., v Inšpruku, 1896 a 1898; Fdlncr-Kretschniayv, Die osterr. Zentralverwaltung, 3. sv., ve Vídni, 1907; Kalousek, eské státní právo, 2. v5'd.,

v Praze, 1892; Toman, Das bóhmische Staatsrecht, v Praze, 1872: Rosemnanii, lus pubHcuni regni Hung., ve Vídni, (pel. též do nm.); Bartal de Beleháza, Commenta1 79 1 riorum ad historiam Status Jurisque publici Hungariae libri XV., v Prešpurku, 1847; Virozsil. Das Staatsrecht des Kónigrcichs Ungarn, 3 sv., v Ptšti, 1865 a 1866; Lustkandl, Das ungarisch-ostcrreichische

zetelem r.

j86o);

(odpov

Lustkandlovi).

alkotmány-és

nm.

Staíitsrecht,

vo Vídni,

1863

(se

po ústavním sporiini rakousko-uherskýn; DcúIí, Ein Boitrag zum ungarischen Staatsrecht k

\'ydání

\

jogtórténet,

od

Schillera,

Pešti. 3.

1863;

vyd.,

Timoii,

Magyar

v Budapeíti.

Ungarische

Veríassungs-

1906;

und

-35 vyd., 1909; Marczali. Rechtsgeschichte, v Berlin, 1904- ^1910; Kadlec, Lherske usVerfassungsgeschichte. Unearische Kusevi, De municipalibus junbus tavní djinv, v Praze, 1907: Croatme et Slavomae Dahnatiae, statutis regnorum eí

pod v pieklad Zigrovie-Pretockcho Dalmakraljexana pravilih názvem O samosvojnih pravih 1 KukulpvicHrvatske i Slavonije. v Záhebe, 1883; ciie h.stonschen Rechte Croatiens nnd legitimen Die Sakcinsku vvd., v Záhebe, 1883 und der Ausgleich mit Ungarn, 2. Das histonschKvatermk, nové); (psáno se zetelem k dob

Záhebe,

v

1830:

Konigreichs Kroatien zu diplomatische A^erháltnis des ZahrHoe. 2. vyd.. v der ungarischen Sf. Stephans-Krone, i86f.

VIL: B. Ricger, Cstavni djinv V., kap. IV., novjších djin ústavnKh Rakouska, v Praze, 1903: týt, Z uitelské; nakK Zen Besed (cvklus šesti pednášek v eskem); Prcnak. král. v uitelských úst. spolku jednot ^900-1903: Praze, v Rakouské právo ústavní, 4 sv.. Das offentl. sbírky ^v. (X. Staatsrecht

K,

Ulbnch, Das osterr.

Labandem

Gegenwart, poádané Jellinkem. Das osten. Tubinkách, 1909; Gumploivicz. v a Pilotvm) Hauke '^^ Staatsrecht. 3. vyd., ve Vídni, 1907; ^^•"^:f^^Íf HandHerrnntt von Herrmann Verfassungsrechtes, 190.5; Verfassungsrechtes, v Tubinkach. 1909.

Recht der

buch des Kolmer, ve

Vídm

osterr.

Parlament 1902

a

und Verfassung

násl.;

in Oesterreu-h, 6 ^v..

Kaizl a Rezek, Fiedler,

Vyrovnaní s Lhry Rakousko-uherske

1867 a 1877 v Praze, 1886; týž, D;^alismus ravvrovnání po r. 1878, v Praze, 1903; eska ^t.rce Laichterove v 1867, r. Uousko-uherskv z Budapešti. v duahsmus, A politika, v Praž., 1907; Beks.cs, ei), 2. vyd. o 5 sv ,892- Konvi, Deák beszédei (Deákovy

r

v

Budapešti.

.nit

1903;

hv

Osterreich von Jahre

^^^-^^ássy,

Ungarns

1807. ^ I-^psku,

Ausgleich

1897; ^^^-"^^"^

'

kozos viszonyok nm. spis. cit. v liter, yztahupci se (Listá okmánytár rendezésére vonatkozó kiegyen -tes A v Pešti. 1867; k úprav spolených pomru), na zaklade psané vyrovnání, okinánytáras torténete íDjin>compromis austroLe Eisnimauu .867; pramen--.), v Pešti. ^olger. Der staatsrechtLongrois de 1807, v Paíži, 1904: ke kap. \11I.;

A

!3^

liche Ausgleirh zvvischen Ósterrf^ich

V av inek.

iKij;

und Ungarn, v Lipsku,

Státní zízení království a zemí na

rad

zastoupených, v Praze, 1908; Bernatzik, Die ósterreichischen Verfassungsgesetze mít Eriáuterungen, 2. vyá., ve Mdni, 191 1; Trakal, eská státop^á^ní a národnostní íšsl-.é

otázka, Osvta, 1889;

Kramá, Das bóhmische

ve Vídní, 1896 (otisk z asopisu ,,Die Zeit");

Staatsrecht,

Srb, Politické

djiny národa eského, Šedesát

1848

2 sv., v Praze, 1899 a 1901; týž. zápasu o práva národa eského, Lidu, 1908; erný, Boj za právo.

politického

let

— 1908,

Matice Sbírka práva král. eského jakož 1893;

1892,

Ke

Podlipný,

1893

a

zákon i

týkajících

platné ústav}-, 3

se seš.,

státního

v Praze,

1900.

Petrinjensis. Bosnien und das kroav Záhebe, 1898; Milobar, Der Berliner Kongress und die bosnische Frage, v Curychu, 1902; Schneller, Die staatsrechtliche Stellung von Bosnien und Hercegovina, v Lipsku, 1892 (srbský peklad Mil. Vesnice. Drža\no-pravni položaj Bosn i Hercegovin, v Blehrad,

kap.

VI.:

tische

Staatsrecht,

1893);

Spalajkovi,

La Bosnie

et 1'Herzégovine, v Paíži,

Bosna a Hercegovina po stránce práva mezinárodního (Knihovna Sborníku vd práv. a stát.), Praze, 1909; Kadlec, Ústavní zákony pro Bosnu a Herce1899;

Trakal,

\-

1910; týž. Státní zízení a státoprávní slovanských národu, otisk z díla Slovanstvo, v Praze, 1912: Omega, Was soli mít Bosnien geschehen? Wem gehórt Dalmatien? Ve Vídni, 1910. Srov. též díla jednající o rakouském právu ústavním, zejména Pražákovo

govinu,

v Praze,

posti vení

a

I

IbricJiovo.

Ks do

r.

kap. 1848);

VIII.:

Schuler

Virozsil

—

(cit.

Libloy,

A

v literatue pro dobu

Das ungar.

Staatsrecht,

tankónyve (Uebnice uh. .stát. práva), 4. vyd., v Budapr-šti, 1907; Naf^y Ernb, Magyarország kózjoga, 6. V5'd. v Budapešti, Ulbrichov Oest. Staats1907; týž, lánek Ungarn v Mischler wort., 2. vyd., 1909; Korbtily, Magyarország kózjoga. 4. vyd. (uspo. Fésú.s), v Budapešti 1884; Kissistván, Magyar kózjog, Horváth Jánoš, Magyarország 4. vyd., v Budapešti, 1888; kózjoga. v Budapešti, 1894; Balogh, A magyar államjf)g ve

Vídni,

1870;

Kmety..

mag}'ar

—

kózjog

237

aJaptanai

(Základní

ueni

uh.

Magyarország kózjoga,

nandy,

stát.

v

1901; Ferdi-

práva),

Budapešti,

1902;

týž,

und Verwaltungsrecht des Konigreiches Ungarn und seiner Nebenlánder, v Hannoveru, 1909; týž, A királyi méltóság és hatalom Magj-arországon (Královská dstojnost a moc v Uhrách), v Budapešti, 1896; Kadlec, Uherská a chorvatská ústava v hlavních rtách, v Laichterov eské Pohtice, v Praze, 1906; Ráth, Uhersko, lánek v Ottov Slovníku Nauném, 1906; Nagy, Ungarn, lánek v Mischler-Ulbrichov Oesterr. Staatswórterbuch; Marczali, Ungarisches Verfassungsrecht, XV. sv. sbírVry Das óffentl. Staats-

Recht der Gegenwart, v Tubinkách. 191 1.

Ke

kap.

IX.: Pejakovich, Aktenstúcke zur Geschichte

des kroat.-slav. Landtages, ve Vídni, 1861;

Polit

Martin,

Parlamentarna povjest kralj. iirv.. Slav. i Dalm., v Záhebe, 2. sv., 1899 a 1900 (jde do r. 18.80); bar. Živkovi, Kako je postála hrvatsko-ugarska nagoda, t., 1892; Smrekar, Prirunik za politiku úpravnu službu u kraljevinah Hrvatskoj

i

Slavoniji, kn. II.,

t.,

1900;

Pliveri, Beitráge

zum

týž, v Záhebe, 1886; Das rochtliche \'erháltnis Kroatiens zu Ungarn, v Záhebe, 1885; týž. Der kroatische Staat, t., 1887; týž, Spomenica o državopravnih pitanjih hrvatsko-ugarskih, t., 1907; Šiilek, Hvvatski ustav ili týž, Rieko pitanje, t., 1900; konstitucija, t., 18S3; týž. Naše pra\dce (sbírka dležitých zákon a listin pro starší i novou dobu), t., 186S; Bojniié, Zakoni o ugarsko-hrvalskoj nagodi, t., 1907; Horn, Le compromis de 1868 entre la Hongrie et la Croatie, v Paíži, 1907; Goszthonyi, Horvát-Szlavon-Dalmátország autonom alkolmán3'a (Autonomní ústava Chci v.-Slav.). v Budapešti (struný výtah z této práce podán jest v autorov

img.-kroatischen

Bundesrechte,

Staatsrechl liché Stellung von Kroatien, Slavonien und Dalmatien im ungar. Stíiate, v millcniovém sborníku pod rcd. Jckelfalus.'
stati

;

t.,

1897;

Kadlec,

j)ríicc cil.

v

liter,

ke kap. VIII.

238.

Ke kap. X.: Šolc, Národnost a její význam \ život veejném, v Praze, 1881; Vašatý, Zákonná rovnost jazyka eského s nmeckým v zemích korun}- eské, v Praze. 1884 (též nm., 1886); týž. Otázka provedení rovnosti eského jazyka ke konci zasedání rady íšské r. 1896, v Praze. 1896; týž, Potebuje-Ii i. 19. zákl. zák. stát. ze dne 21. pros. 1867 . 142 . z. pedpisii provádcích? v Právníku, též separ., 1897; Pravda o vyrovnání (anonymní práce Vašatého), v Praze, 1890; Pacák, rty k upravení pomru jaz3-kových v král. eském, 1896; Nevšímal, Práva jazyka eského, 1899; Rohan, Judikatur des obersten Gericlitshofes in der Sprachenfrage, 1898; Kórner, Národnostní a jazyková otázka v PedUtavsku (Laiclitrova eská Politika I., 1906), kde uvedena dosti velká literatura další; Fischeh Das osterreitfhische Sprachenreclit. 2. vyd., v

Brn,

1910:

Ósterreich,

brichov

\-

týž,

Brn,

Materialien

Sprachenfrage

zur

in

1912; týž, Nationalitáten, v Mischler-Ul-

Oesterr. Staatswórterbuch,

2.

yyd.,

III.

sv.,

ve

Kaprasovy lánky o jazykové otázce v Pokr. Revue; týž. eský úední jazyk ve Slezsku, v Mor. Ostrav. 1909; týž, Historický vývoj eského programu jazj-kového ^' Praze, 191 1; Frind, Das sprachliche und sprachlich-nationale Recht in polvglotten Staaten und Lándern mitbesonderer Riicksichtnahme auf Oesterreich luid Bóhmen, ve Vídni. Gimiplowicz, Das Recht der Nationalitáten und 1899; Sprachen in Oesterreich- Ungarn, a- Inšpruku, 1879: Die Sprachenrechte in den Staaten gemischter Nationalitát. Nach den von Dr. Adolph Fischhof gesammelten Daten und gemachtcn Andeutungen dargestellt, ve \'idni, 1885; Vídni, 1907;

oder Ósterreich Die Nationalitátenfrage in Oesterreich und ihre Lósung, ve Vídni a v Praze, 1899; Hugelniann, Das Recht der Nationalitáten a Osterreicli, ve Št. Hradci. 1880; Krenier, Die Nationa-

Madeyski,

Die

deutsche

Staatssprache

ein deutscher Staat. ve Vídni,

1884;

týž,

i

und der Staat, ve Vídni, 1885; Starzyúski, Uwagi stronie równouprawnienia narodowošci w Austr\i, xc Lvov. 1883; týL Sp^-awa jazyka jiastwowego \v i88.íj; .'Vustryi. t., Offarmann, Die Bedingungen des konstilulionellen Oesterrcicii, 1900; Hermiann uon Htmilitátsidee

o

jMawnej

239

Xationalitát und Recht. dargestellt nach der osterr. und auslándischen Gesetzgcbung, ve Vídni, 1899; hr. Schaffgotsch, Gescháftssprache der Behorden, v ]MischIer-UIbrichov Oesterr. Staatswórterbuch, 2. vyd.; Samassa, Der Volkerstreit im Habsburgerstaat (píliš strannické, týká se i Uheri, v Lipsku, igio; Bidermann, Die Italiener im tirolischen Pro\dnzialverbande, v Inšpruku, 1874: Nabert, Das Deutschtum in Tirol, v Mnichov, 1901; Kadlec, Státní zízení a státoprávní postavení slovanských národu (v díle Slovanstvo), v Praze, 1912; Bobrzynski, Jaworski. Milewski. Z dziejów odrodzenia polit. Galicx, 1905; Finkel. Ostatnie lata. 1904 1908, ve sbírce Polska, Obrazy i opisy riít.

—

ve

II. sv..

národa, Rossiji

z. i

Lvov,

1909;

Hniševškyj,

vyd., v Petrohrad,

Oerki

1906:

týž,

istoriji

ukrainskij vopros, v Petrohrad, 1907: Lozynškyj.

L'krajinstvo

i

Moskvofilstvo v Halycyni, ve (Naši življeiije Slovencev

Politino

Loiiar,

ukrain.

Osvoboždnije

Lvov,

1909:

Zapiski,

též

separ.).

Ke

kap. XI.:

Kadlec, Národnostní a jazyková otázka

Laichtrov sborníku eská Politika, red. Tol)olkou I.. 1906), kde jest uvedena další literatura; Scoias Viator (es. peklad Úlehlv), Národnostní otázka v Uhrách. \-

Uhrách

(v

1911; Jut. Botto, Slováci. 2. seš., v Tur. Martin. 1906 a 1910; Magyaren und Sachsen, 1848 (anonymn), v Lipsku, 1912; PácáUan, Cartea de l)is 191 aur sau luptclc politice-nationalc ale Romanilor de sub coroana l'ngará. 2. vyd., v Sibini, dosud 6 sv., 1904 1910 \

Brn, 1910 a

Sv.

1

—

(veliké dílo. jde

prozatím pouze do

r.

1881).

Ukazatel. ablegát 15, 16. absolutismus 39, 41, 55, 70, 71. 75, 77, 102, 149, 152,

—

198, 203, 216. t.

zv.

osvícený 59, 149,

autonomní

93.

227.

Badeni 142. Badeniova jazyková

naí-

zení 203, 204, 205, 206.

197.

adresa Deákova 155,

Bach 152. Bakr 191. bán 179, 180,

akademie Sibiská 230. akademie vd a umní v Kra-

bancale 41, 42. Béla II. 99.

absolutní veto zákonodárné 68.

kov

celní

tarif

Avai 21. Bainský Ondej

Belcredi 80.

129.

aktivní politika

eská

Andrássy

hrab,

Julius,

137. 82,

83, 84, 85, 134, 135, 159.

anekse Bosny viny 105. antitrinitáské

181, 182, 192.

a

Hercego-

Belgie

7,

Benátsko

93. 7,

20,

197.

75,

Berlínská smlouva 100, 10 1.

Berlínský

kongres

100.

Betlen, kníže sedmihradský

vyznání

53.

51. 54-

—

Apponyiovský zákon 231. Aron Petr, biskup 222.

Beust 84 86, 126, 134, 135. Bienerthovv osnovy 206,

auditoriát 44. Auersperg Adolf, kníže 135. Auersperg Karel, kníže 135.

biskup tridentský

augšpurské vyznání u Slo-

vák

231.

augšpurské vyznání v Sedmihradech 53, 228. autonomie již. Tyrolska 142.

207.

Bokaj

50.

19.

^ | T^

Bolzano 20. bosensko-hercegovská správa lOI. bosensko-hercegovská ústava 105, 106, 107, IIO'

241

snm

bosensko-hercegovský

císaský patent ze

bezna

4.

1849 199. civilní adlatus 102.

IIO.

Bosna 7, 157, 188, 190. Bosna a Hercegovina 92,

99,

civilní lista 164.

loi,

102,

103,

104,

105, 106,

107,

108,

109,

Clam-Martinic 130, 134. Claryova naízení 205. Codex Theresianus 58.

51,

151.

Constitutio Criminalis The-

100,

iio,

188.

branný odpor

13,

Brašovsko 229. beznová ústava 67, 69. brnnská komise kompilaní 58.

Bukovina

144,

7,

145,

147,

210.

resiana 59.

Crnojevi Arsenij, patriar cha Peský 223, 224. Csengery Ant. 82. Curia regia 153, 154.

echové

bukovinští

Rumuni

144.

121, 122, 129,

Bystiko (Nósner Land) 229 camerale 41, 42. Campoformijský mír 20, 189.

echy

Caihradská konvence 100. Celjské gymnasium 211.

eská kancelá dvorská

a obchodní pomry monarchie 92, 93, loi.

celní

celní

hranice 95.

centralismus 18,

42,

137,

centralisace

a

72,

58,

148,

152,

76,

195.

79,

196,

200.

centralistické

ministerstvo

Auerspergovo 135. církevní dozor nad školami

6, 8, 18, 19, 146, 147,

202, 204, 205, 206.

198,

rumun-

eská komora 40, 56, 57. eské právo státní 56, 57, 122.

esko-nmecké narovnání na

Morav

88,

snm

eský

císaský královský

,,cís.

král." 63.

císaský manifest ze 1865 217.

eši

záí

123,

stát 38, 55. 146.

127,

77,

Nmci

lánek

19.

Dalmácie

209.

145.

zákl.

200, 7,

155, 156, 20.

122,

76,

134, 207.

ních

163. 164.

208.

esko-rakouská kancelá dvorská 42, 58. esko-rakouské zem 58.

eští

ská 223. císa Rakouský 62, 63,

37,

56.

39.

eský

70.

církevní samospráva

r.

209.

67,

celní regál 32.

130,

197. 200, 202,

137.

135.

zák.

21, 95, 99, 147,

174, 188,

190, 197, 198, 213.

Dalmatinci

stát-

201.

189.

189.

24^

snm

dalmatský dalmatští 82,

(státo-

84,

83,

190.

snm

Debrecinský

124,

dvorská komora

153-

1868.)

r.

123,

126,

135.

97, 102, 182.

snmu

153.

dtské opatrovny v Uhrách 232.

directorium

in

publicis

et

cameralibus 42, 57, 58. domácí, dvorská a státní

kancelá

37.

domestikální

da

90.

lenové

panské

115, 166.

sv. Cirila in

159.

74,

174.

Metoda 90,

122,

195.

^96,

217, 233.

dualistické státy 9, 32.

dvorská kancelá eská 39,

5^J

I.

12,

13,

25,

27,

40,

41,

42,

43,

Ferdinand

II.

35.

32,

34,

15, 24,

38,

46,

39,

122.

48,

54,

60.

212.

123,

ex-lex 169.

federalismus 72, 76, 196.

Ferdinand

Dordi 142.

dualismus 59,

dvorský soud 60. dvorský (zemský) soudce uherský 153. Eotvós, baron 216, 217.

15.

domobrana . honvédstvo

snmovny

dvorské dikasterium pro Chorvatsko 73, 74. dvorský kanclé chorvatský 154. dvorský kanclé uherský

chorvatského

166.

Družba

dvorská rada vojenská 43, 44.

(z

127.

doživotní

39, 40, 41.

dvorská komora a bankovní deputace 42. dvorská komora úetní 42.

delegace rak. -uherské 88, 89, delegáti

37,

sn-

152.

císa rakouský 62. eských zem. po-

deklaranti

rak.

dvorská kancelá sedmihradská 153. dvorská kancelá uherská

movny rak. 115. ddinost smíšená 26. ddinost trnu 26.

slanc

kancelá 56-

159,

155,

decennální recesy 61. ddiné lenství panské

ddiný

15^-

dvorská 39,

182, 184, 217,

deklarace

dvorská kancelá chorvatská 74,

poslanci

právní ohrazení)

Deák

189,

155,

213.

190,

37,

Ferdinand III. 35. Ferdinand V. 63, 67, finanní patent 149.

150.

finanní pomr Chorvatska k Uhrám 184, 185. Frankopáni 191. František T50.

I.

55, 62,

149,

243

František Josef I. 67, 152. František Karel, arcikníže

fundamentální lánky 132,

133.

ková

131,

42.

generální kongregace 229.

snmy

18, 47.

132,

197,

200,

216.

hr. 126,

129, 143, 144.

Górgei 152. Gorice 147. Goricko 20.

135.

141,

129, 142.

horní regál 32.

snmovna

uherská 166. saský 230. Hradecká dvorská rada vojenská 43.

hrab

hraniái 43. Hungarus 21, Hunové 21.

22.

22,

124,

159,

162,

172,

174,

175,

176,

182,

183,

184,

187,

188

191,

193,

196, 213,

189.

215.

chorvatská deputace 173.

Goricko-Gradišsko 212.

Goszthony

128,

hr.

134,

Chorvaté

126.

Goluchowski Agenor,

(irocholski

130,

horní

204.

germanisace

hofmistr 34.

Hohenwart,

134-

generální direktorium úetní

generální

indivi-

dualita 72, 79.

fundus regius 228, 230. Gautschova naízení jazy-

192.

Kazimír

126, 129.

gubernia 60.

Habsburkové 5, 6, 7, 22. Habsburská monarchie 7. Habsbursko- Lotrinský

rod

Chorvatská Hranice Vojenská 43. chorvatská kancelá dvorská 74, 156. chorvatská píslušnost zemská 193. chorvatská samospráva 178. chorvatská ústava 156. chorvatské právo domovské

28.

Hali

poslanec

139-

historícko-politická

150.

František Lotrinský 28.

fiiskra

nm.

Hermann,

7,

144,

11,

124,

129,

143,

145,

147,

209,

210.

chorvatské sekce ské 184.

T25,

Chorvatsko

haliská autonomie haliská resolucc

129.

124,

126.

193-

77,

minister-

85,

95, 99

104,

iio,

151,

152,

154

L55-

158.

168,

172.

173

174.

175.

176,

177.

178

haliský snm 124. Hasner 126, 127. helvetské vyznání

53.

179,

183,

184,

185,

187

HerV^st

136.

188,

189,

190,

igi,

192

103.

T04.

214.

129,

Herccgovinii

135, 7,

02, 99,

100.

215.

244

chorvatsko-slavonské

Uher

ásti

192.

Chorvatsko-Slavonsko

82,

107,

153,

160,

166,

174,

176,

177,

179,

185,

186,

188,

189,

190,

192.

chorvatsko-slavonsko-dal-

jazyková práva Slovinc 211 jazyková rovnoprávnost 198 a násl.

jazykový zákon sedmihradský 217. jazykový zákon uherský 159, 217, 218.

matský soud králevinský

Jelai bán

151.

181.

jihotyrolský

snm

chorvatsko-srbský jazyk 213.

Jireek

Chorvatsko Turecké 157. chorvatský ministr bez por-

Josef

I.

Josef

II.

tefeuille

182.

181,

snm

chorvatský 156,

172,

182,

189,

173, 191,

153,

155,

174,

175,

215.

chorvatský text vyrovnání 175-

chorvatština illyrská

154, 213, 215.

dvorská

deputace

224.

Illyrské

provincie

191.

jižní aktivita 20.

29, 36, 41, 43, 224. 20, 42, 55, 58, 59,

60, 61, 62, 144, 149, 214.

judex Curiae 153, 154. judex-kuriální konference 154. jus resistendi

13.

justiciá 61.

kabinetní

list z 8.

dubna 1848

Kállay Benjamin 102. kalvinismus 221. kalvinská propaganda 212.

kanclé eský

169.

indigenát 18, 58. indigenát chorvatský

193.

inkolát 18.

inkompatibilita

Uhrách)

(v

225.

Klein, ministr spravedlnosti

157, 212.

benátská 7, 21, 198. ást chorvatská 188.

206.

Kmety,

prof.

161, 192, 193.

Italové 19, 20, 140, 141, 146,

knížectví Valašské 221.

190, 197, 213. italský jazyk 212, 213.

Korber 142. Kórbrovy návrhy

Jagajlovci, 6,

12,

esko-uher.

rod

zákon

206.

kolky 41.

25.

jazyková naízení

226.

Kindinger 205.

insurrectio 33. Istrie 147,

37.

Karantanie 19. Karel VI. 20, 27, 36, 48. Karlovecká metropolie 222,

Kar lovecký metropolita

168, 169.

Istrie,

142.

122, 198.

inauguraní diplom 163. indemnitní zákon uherský

Istrie

141,

129.

137.

Kolovrat,

hrab

150.

j

azyk.

245

komiíátní kongregace 13. komitátní poslové 15.

16.

komitátní sjezdy 13, i*^komitátní zízeni 153, 13S. komorní sond 60. komorní statky 32. komory mst horních 41.

konkordát 70, 71. konskripní komise pro by do uher. snmu

úady

konsulátní

voliftS.

q6.

i6r,

160,

188,

191-

korunní statky 32. korunovací klenot v uherské 164. korunovací písaha 11, 163. korunování za krále Uherského 139, 163.

Korutany

19,

147,

73,

189,

král uherský

Korvín Matj, 6.

Kossuth Košicko

snmy

krajské

úady

77,

24,

zastoupené

íšské

eské

království

37.

^í.

137,

190.

164.

192.

127.

63.

i77'

163,

Í93-

Uherský a ("horvalský

Sliirka

i)edii:i.íii.k

123,

71,

Chorvatské

královst^•í

136,

174, 177. 190-

království Ilh^ské 19'království Uherské 133. 188.

163,

137,

192,

hraniár

križevetí 67,

ústavy

199. 200.

198,

77,

Kromížský snm Kumáni

>5^^.

2T6.

224.

Kromížská osnova

67.

21. 14(1.

Kvainerské ostrovy i8<S. kvóta 95, 183, 186, 187, 188. 20.

Lasscr, baron 135.

v Uhrách I.

33,

a rozpr.iv. VI.

214,

215. 41-

3^.

3«.

29,

223.

221,

Leopold II. 32, 61, 149Linccký mír 31. lineograduálui poail 29listovní

tajemslvi

Lobkovic, 24,

113,

206, 207.

31,

193.

riKMský 182,

král

královská svobodná msta 8. královské sídlo uherské 164. královský administrátor 130. království a zem na rad

Leopold

88.

182.

král

královská kurie 133, 168.

latina

60.

Clunvalský

král

-^^•

ig9-

Krakovská universita

eský

173.

králevinský soud 181.

Lágerthal

Krajina 19. i47. ^^^' krajské sjezdy 15.

král

deputace

králevinská

kvrilice 210.

130, 132. T32.

krajské

163,

163,

kurie 76, 107. 108,

211.

5.

173.

181.

1T4.

konsulátní vci 96. kontingent branc 169. konverse státního dkihu 94. kormia sv. Štpána (Uherská)

159,

í62,

151,

Lombardie

kui/.e 7.

1

20.

i

U).

3
71,

Lonibardsko-Henátské iuvstvi

)f>.

197.

krá-

246

Lónyay 83. Lucembursko-Habsburská ddická smlouvá 6.

Matj Korvín

Ludvík, arcikníže 150. Lužice 7, 18, 19. Lvovská fakulta právnická

memorandum

47.

Maxmilián L 6, 20, Maxmilián IL 50.

124.

47.

býv. knížectví Tridentského 141. Mensdorff-Pouillv 134. Metternich 66, 150.

Lvovská polytechnika Lvovská universita 130,

130.

Mezimuí

210.

Madai

158,

Mikulovský mír 51 54. mimozákonný stav v Uhrách

122,

21,

70,

159,

160,

161,

163,

164.

172,

179,

182,

184,

186,

191,

195,

196,

197,

215,

216,

217, 218, 219, 220,

224, 232, 233.

maarisování

maarská

218.

219.

revoluce 151, 152,

maarská

myšlenka

státní

jazyk 152.

maarština

—

151,

153,

161,

197, 214, 215, 216,

218. 231,

úední maarští

ministerstvo války 44. ministr pro Chorvatsko 193. ministr vojenství 44.

sedmi-

magnátská snmovna 178. majestátní práva Uherského krále 165.

58.

59.

60,

191, 224.

hrab

18, 19, 71, 146, 147,

198,

204, 205, 206, 207,

208.

moravské zákonv o národním vyrovnání 208. moravský snm 134. biskupství unit-

municipium

náelník v

167,

230.

zemské vlády a Hercegovin

102.

Nagy 192. národn církevní kongresy

Srbv národní 229,

uherských 225. autonomie Sasík

230.

národní katastry volební na

150.

Matj Habsburský

218,

43.

Bosn

loi,

Mariborský program slovinský 139. Marie Terezie 28, 29, 36, 42,

Martinic,

9-

Morava

mustrováni

157.

56.

137.

monarchicko-stavovské stá-

ské 227, 228.

poslanci

52,

uherská

181

Mukaevské

232.

214.

hradští

43.

169.

ty

219.

maarská šlechta 157, 158. maarský centrahsmus 151. maarský vnitní úední

188

mincovní regál 32. ministerská rada

Mladoeši

216.

168,

157,

35,

48.

Morav

209.

.247

národní snémy saské 229. nái"Oclní stát

maarský

161,

obanský zákon •

^

obanský

219.

Josefínský

58-

zákonník

národnostní a jazykové boje

62,

197 národnostní kongres

obecný rád soudní obnovené zízení

v Uhrách 219, 220. národnostní rovnoprávnost 119, 198 a nást. národnostní rovnoprávnost

v Uhersku. 216. národnostní zákon uherský 218.

dvorský

maršálek

34-

dvr

soudní

nejvyšší

Chorvatsko

pro

soudní dvr pro I'hry ve Vídni 154. nejv\-šší soud uherský 154. nejvyšší iad justiní 57. nemadarské národnosti

v Uhrách

151, 197. 215,

216,

218, 232.

217,

128,

146,

195,

196,

197,

201, 206,

215,

217, 220,

21, 34,

230, 233.

Nmci

sedmihradští

228.

oktrojírka 79,

Ondej

..Švábové" v Uhrách

II.

tyrolští

nmina

19,

200,

202,

210.

211,

nmecké

68,

75,

78,

13.

eských

poslanc

oposice

slovinských

Palacký Fr.

190.

77.

palatin 14, 50, 151. palatinát 51.

snmovna

rak.

trnáctý

paragraf

115.

základ,

zákona o zast. íše 118. parlamentní monarchie 160. pasivita

Slovák

Rumun

a

219, 220.

pasivní odpor

eských po-

79, 124.

patent únorový, 75 a násl. 80,

118,

82,

155,

158.

172, 189.

patrimoniální soudy 60, patronát uherského krále církví

165.

Pcenhové

230.

Nmci

67,

196.

nad ímsko- a íreckokat.

229, 230.

Nmci

zemské

ochrana osobní svobod 3- 119.

slanc

190.

19,

147,

59.

198.

panská

156.

nejvyšší

Nmci

38,

i

nejvyšší

rak.,

152.

139,

58,

140.

197,

198.

203, 204. 206, 212,

zemí-


150.

64.

21.

unie

155.

personální

ská

214.

Nizozemí 7. Nósner Land 229. obajiské niinistcrst\i)

personální

7,

24,

97,

159-

unie esko-uher-

6.

jietiní právo II9.T

Petino

126,

127.

Pillersdc)rfova'ústava''C6. 77, 1^5.

198.

248

Pemvsl Otakar

Pliveri 193. Poadiží 20.

poddanská niésta pod župan 17. Poinní

8.

20.

Poláci 22, 117, 124, 126, 127, 146,

197,

absolutismus

65,

138,

129,

143,

66,

149.

polština 209, 210.

snmovna

jiQslanecká

kouská })oslanecká

ská I><)tocki

128.

66,

ra-

146.

75,

snmovna

uher-

15, 166.

Alfred,

hrab

127,

129.

126,

Pímoí

136,

146.

211,

212.

135, 197,

19,

ské

115,

200.

pragmatická sankce 29,

30,

31,

49,

80,

87,

97,

104.

27,

28,

protestanti

32,

provinciální

hradská 221. pravoslavná eparchie sedmihradská 223. pravoslavní 22, 228. pravoslavní biskupové 223. Pražákovo jazykové naízení pro echy a Moravu 202. Pražská jjctice 122. Pražská universita 137. Pcdlitavsko 75, 83, 83, 87, 92, 93. 94, 95.

lo'.

113,

114,

1

'03. 16,

119,

134,

146,

148,

139,

160,

161,

163,

172,

183,

188,

189,

190,

193,

197,

214, 217.

94.

121,

118,

31,

Prato, poslanec 141. pravoslavná církev sedmi-

10,

banky

propadnutí práv 132. prosincová ústava (prosincovka) 86, 112, 113, 114,

praeelectio 25, 26, 51.

107,

127,

pipojení Dalmácie k Chorvatsku 189. pístavní a námoní zdravotní správa 96. privilegium Rakousko-uher-

Požežská župani je 215.

1

5.

princip monarchický 160.

209, 210. I)olicejní

II.

Prešovské biskupství 228. pijímání krále 23, 26. píkazovací ízení 92, 96. pímé volby do rady íšské

190,

199,

22.

stavové podle ústavy Pillersdorfov}' 66. prvorozenský ád nástupnický 26. Rainer, arcivévoda 72.

Rákóczy 3íRákóczvovské povstání 224. rakouská kancelá dvorská 37.

39.

56.

rakouská komora

Rakousko 113,

63,

160,

40.

66, 161,

70,

92,

200. 214.

Rakousko- Uherská banka 94-

Rakousko- Uherská chie

(její

monar-

právní povaha)

97-

Rakousko- Uherské mocnáství (název) 88.

rakousko- uherské

v\'rovná-

249

ní 86, 87. 88, 89. 90. ij^,

140,

143,

189.

163,

190.

rakouský obecný zákonník

obanský

152.

62,

Rakousy Dol. 147. Rakousy Horní 147.

Ráma Ratiu

dr.

233.

177-

reces berní 44.

sed-

mihradská 221. nesjednoceni

slavní)

138,

193.

121.

Rjecká otázka 19 r. Rjecká županije 174. Rjeka 132, 137, 166,

174,

191.

recko-východní církev

etí

170,

83.

íšští baroni 166.

reální unie 25, 30, 43, 64, 97 98.

169,

íšský soud

100.

159.

íšská rada mimoádná íšská rada užší 86. íšský snm uherský 166,

(Bosna) 99, 100.

Rámští králové

137,

133,

(pravo166.

preláti

Roveredo

20.

rovnoprávnost národnostní a jazyková ig8, 199, 200, 201,

215,

218.

regalisté 138.

regály 32. regrediátní

ddiky

29.

mst

magistrát

regulace

Rudolf II. 33, 50. Rudolf Habsburský

60.

Rechbcrg, hrab 133, 134. reinkorporace Dalmácie 188. rekrutýrka 44. rentmistrovský úiad 41. reskript k eskému snmu ze dne 12. záí 1871 130, 131-

re\oluce uherské 30, 31. 33, 152.

íjnový diplom 155.

76.

77.

'56.

73.

«"

157.

95,

97,

118,

7(^.

120.

48.

22,

146,

137,

167,

197,

213,

216.

217,

219,

220,

221,

222,

223,

232,

233.

Rumuni

sjednocení 222.

rumunská

národní

strana

232.

rumunské memorandum rumunský jazyk 221. Rusíni

22,

146,

138, 147.

233.

140,

143,

210,

215.

Rusíni uherští 226, 227, 228. 72,

73,

74,

77.

114, 123.

rusínské stední školy

82,

153,

rusínský jazyk

I5«.

'72-

San Stefanský mír

íše ímskonémecká 7, 62. íšská rada 69. 71, 72. 73. 74.

21,

138,

144,

Rieger 130, 134.

75.

Rumuni

79.

113. 127.

209,

Sartori, poslanec

210.

210.

100.

141.

saská

116.

sedmi,, universita" hradská 228. 229, 230. Saské území 230.

129,

Sasíci

85,

228.

137,

2H).

138, 230.

213,

220,

250

sedmihradská kancelá dvorská 73, 159. sedmihradská ústava 157. Sedmihradské knížectví 52,

Sedmihradské velkoknížectví

Sedmihradsko

54,

77,

158,

216,

160,

166,

167,

220, 221,

222,

228, 230.

sedmihradský sedmihradský

Solnohradsko 7, 73, 147. soudní a správní organisace

Pillersdor-

ryt. 75, 79,

Schonbornovo naízení 208. Schwarzenberg, ministerský

komora

215,

41. 19,

71,

T46,

207. J19,

220.

augšpiirského

vy-

znání (protestantští) 231. Slovenic VcliUá 139. Slovenski

Národ

Slovinci

19,

140,

197,

spolené

zákony

uhersko-

násl.,

spolené

rakou-

záležitosti

sko-uherské 87 a

str.

81.

a

násl.

záležitosti nhersko-

chorvatské

spolený

229.

sjednocená církev 222. Slavonie 99, 156, 224, 225.

Slováci

parlamen-

157,

177 a

násl.

69.

18,

snmy .

ra-

88.

ty 46, 47, 48.

spolené

130.

80, 131, 144, 158, 217.

Slováci

152.

chorvatské 177.

Schmerling Ant.,

202,

Bachova

96.

Spišská komora 41. spolená ministerstva

spolené

ústavy fovy 66.

7,

monopol

kousko-iiherská

dle

Sibisko

cirk.

Karloveckého 226.

solní

senát (snniovna horní) po-

pedseda

snmu

158,

156.

Scháffle

166.

15,

snmovní postulace 32. snmovní výbor nár.

154.

Sékelové 157.

147.

poslanecká

snm

217.

Slezsko

snmovna

kanclé

sedmihradští knížata 7, 53. sedmihradští stavové 53. sedmipanská stolice soudní

slezská

snmovna magnát v Uhrách

v Uhrách

216.

152,

korutanští 212.

Slovinci štýrští 145, 211, slovinština 211, 212.

15, 166.

53-

159,

Slovinci

snm

iihersko-

chorvatský 178, 182, 193. správní dualismus eskorakouský 37. správní dvr soudní 121. Srbo-Chorvalé 104, 197. Srbové 104, 215, 219, 220. Srbové uherští 223, 224, 225,

srbská

226,

228

deputace

dvorská

224.

139.

79,

138,

139,

211,

212,

213.

Srbská voJAodina 216, 225.

132,

154,

251

srbský národné-církevní

snm

225,

Srmská

župani je

Stadion,

hrab

Stadiónová

ústava 67, 189,

152,

77,

215.

144. 68,

200,

199,

Staroeši

7,

17,

58,

62.

státní dluh 94.

obanstv-í

státní

73,

147,

189, 211.

Švábové

230.

uhersko-

státní rada 36, 39, 76,

útárna

150.

42.

225.

obanských

ných

program spoje-

nm.

stran 206.

patenty

69,

200.

syndik 60. Szapáry, hrab 233. Šaguna, pravoslavný biskup

rumun.

37,

chorvatská

186,

188.

187,

tavernik nejv.

153.

Temešský banát

152,

154,

225-

ád

Tereziánský

hrdelní 59.

Terst 20, 147, 212. Tisza Koloman 218.

Tókoly

51.

ticátkové úiady Tridcnt

222.

140,

19,

Tridcntské

41.

141,

knížectví

142.

140.

24.

3(>-

trojjcdiné

163.

Sylvcstrovské

36,

35,

trojdílná monarchie 23.

120.

svatá koruna Uherská 161. 162,

34,

Trentino 141, 142.

7.

Stremayrova naiizcni jazyková 137. 202. 203. práv suspcnse základních

svatodušní

36,

tajní radové 35, 36.

tangenta

stedovká stavovská monarchie

stálá

37-

39-

stavovská ústava 9, 17. stavovské finance 33. stavovské ústavy 10. stavovské vojsko 33. stol sedmorice 156. stední školy uherských

Srb

96.

166.

konference

tajná rada

193.

41,

tabula septemviralis 152. tabule magnát, tabule tajná

153.

chorvatské 182,

77,

145,

19,

stav

jazyk 197.

státní ministerstvo

státní

153.

Štýrsko

tabákový monopol

137.

eský

státní

arských 220. Šokevi, baron

Taaffe 142.

215-

stát

nema-

národností

školství

226.

^37'

království

^7i'

176,

i88,

trnní posloupnost 27. trnní právo ulierské Turci 7, 21, 99, 100. Turco, baron 140.

turecké

Turecko

|

anství 52. 100.

tiiropolský

104.

žujian

179.

156,

T90.

14.

^52

Tvrdko Štpán

99.

tyrolské zízení 20.

Tyrolsko

20,

19,

147,

140,

73,

197-

Tyrolsko

jižní

(vlašské)

19,

172,

173,

191,

214.

174,

snm

139, 140, 141.

kancelá

uherská

dvorská

T83,

159.

151,

uherské národnosti 162, 217 a násl. uherské státní obanství 182. uherské volb}' 168. iiherské

zákonv

Uherské Uhersko

zem

z

Uhi

34, 122, 152, 135,

1848

r.

21, 66,

6,

94,

192.

123,

75,

loi,

104,

105,

107,

iio,

134,

160,

161,

166,

175,

185,

195,

82, 92, 94, 95,

215, 220.

Uhersko-esko-Rakouská monarchie

5.

uhersko-chorvatské vyrovnání T24, 156, 159, 172, 175 a násl., 182, 188, 190, 191.

uhersko-chorvatský 173,

snm

uhcrsko-sedmihradská

celá

kan-

42.

..Uherský

dluh

blok"

státniil

94.

dvr

královský 164. maršálek dvorský

164.

uherský ministr a latere 164.

189,

93, 160,

159,

163,

164,

168,

170,

173-

174. 175.

178.

i79>

193,

194,

197,

183,

187,

t88.

189,

190,

191,

192,

214, 213, 216, 217, 220, 223, 225, 227, 229, 231, 232,

násl.,

230.

233.

Uhrách 221

226,

227,

strana

unionistická

228.

chor-

vatská 173. unitái 22. unitáské vvznání 33. universální bankalita 41. universita saská v Sedmihradech 229. únorová ústava viz patent únorový. úední jazyk eský 202. úední jazyk haliských Ru-

sín

210.

úední jazvk v

182.

32,

161,

a

54, 55, 57, 63,

71, 92,

138,

unie církevní v 7.

51.

189,

53-

Uhry

159, 224.

151.

uherská komora 40. uherská ministerstva

uherský uherský

175,

uherští stavové 26,

198.

tyrolský

73.

uherský nejvvšší soud 152 uherský primas 153, 134 uherský snm 82, 155, 169,

Dalniacii 213.

bosensko-hercegovústava ská 106. ústavní djin\- uherské 149 a násl.

ústavní zákony uherské (nové)

i3<).

ústavodárný

snm

,,i'istavovrná"

íšský 67.

strana

127.

253

ústední \'ýbor volební pro volby do íš. snmu uher. 167,

vojenská intendantura 44. vojenské komisaství generální 44.

168.

utrakvistické školy 211.

volba krále

Valaši 220.

volební kapitulace 149. volební kurie na Morav

Vay, uher. kanclé 153verbování 43, 44.

Víde

208.

66, 67, 70, 84, 85, 89,

135.

150,

157,

164, 233.

153.

152.

146.

155.

vídeská komise kompilaní

volební volbj?

58.

Vídeský kongres Vídeský mír 51,

chorvatský 179. na Morav 208.

do íš.

snmu 168, 170, 219.

Vorarlbersko 147. vrchní župan 17, 150, 166. na radu vstoupení

189.

ech

191.

íšskou 137, 201.

152.

Vindická Hranice vojenská

Všenmci

190.

všeobecná komora dvorská

43-

Virovitická županije 215. (nároky) práva virtuální

Chorvatska 157. Vladislav Jagajlovec

Vlachové

ád ád

v Uhrách

137, 207,

208.

Világoš

volební právo do rady íš.

volební

Vídeské punktace

25.

„vlastenecká",

6,

140,

tyi-olští

demokrati-

cká strana uherská Vlaši 19, 20,

47.

141.

140,

141,

149. 142,

42.

všeobecná kurie pátá 76. všeobecná práva státních obanii 1 19. všeobecná tída voliská (pi volbách do rady íš.) 146. všeobecné právo volební 146. všeobecné rakouské státní

obanství

143. 197-

119.

vlašské konfinie 20.

vyhrazené regály

vnitní úadování v Dalmácii

vykoná ili v Uhrách

213-

vnitní úední eština 203, 205.

vnitní

úední

jazyk

201,

202.

vnitní úední jazyk polský 2og.

Vnit rorakousko 174. Sl.irka

166,

vyrovnání s echy 134. výsostná práva 32. vyuovací jazyk 199. Wesselényi 150. Wcsselényiovské spiknutí 51. zákonodárné právo delegací

zákon

o

posloupnosti

dické 58.

175pr«dnM k

a rotptav

moc

165.

98.

191.

Vojenská Hranice 157,

33.

vládní

VI. £. 2.

17

d-

254

zásady pro organická zaízení v korunních zemích císaství Rakouského 70.

zemdlská

rada

v

Tyrol-

zemské výbory stavovské 62

zemský

zempanská msta 8. zempanské vojenství

181,

zemská vláda v Hercegovin

179, 33.

184.

Bosn loi,

102,

zem

zízení pro neuherské 76.

121,

157. ,,

snm

sedmihradský

158.

zemský statut"

bosenskohercegovský 106.

zlatá bulla

Ondeje

5,

II.

zodpovdnost ministr

6.

13.

120.

zrušení selského poddanství

zemská

76,

zemský

chorvatský

180.

Zikmund, král eský a

103.

zemské

snm

zemský

zemská hotovost 33. zemská obrana 90. zemská vláda choi'vatská 180,

bosensko-her-

210.

sku 142.

179,

snm

cegovský 107, 108, 109. zemský snm bukovinský

snmy 78,

127.

116,

61,

70.

zrušení stavovských práv a 73,

117,

74,

118,

výsad

54.

Židé 22, 219. žoMnéské vojsko

33,

34.

,,

Chyby Na na na na na na na na

tisku a jich opravy.

ádek 3. zdola místo iorma má býti forma, ádek 12. za slovem snmy má býti árka, str. 18. ádek 5. zdola místo v monarchi i má býti v monarchii str. 20. ádek 8. zdola místo i. 1^13 má býti r. IJI3, str. 28. ádek i. shora místo posloupnosst má býti posloupnost str. 29. ádek i. shora místo agná a ti agnáta, str. 35. ádek 18. zdola místo zeným ti nýni, str. 42 ádek 8. shora místo spojováno camerale i se správou politickou má býti spojováno s camerale, ba i se správou str.

lo.

str. 17.

politickou,

na

sir.

v

posl.

45.

ádek

místo v oboru nkterých obor

má

býti

nkterých oborech,

na

str. 50.

na

str.

na na na

str.

86.

str.

87.

ádek

zdola místo dynastii ti dynastii,

15.

67. ádek 7. shora místo konstitujicím tuujícím,

str. 91.

ádek ádek ádek

býti konsti-

zdola místo nýb ž j n ti nýbrž jen, zdola místo pod I ti podal, zdola místo re tituce ovány ti restituce

17. 8. 2.

ú

útovány,

m

ádek 2. zdola místo p u ti pomru, ádek i. shora místo zemi má býti zemí, 119. ádek 2. shora místo nejvyššího má býti kausálniho. 119. ádek 5. shora místo v jejich soukromoprávních má

na

str. 91.

na

str.

na na

str.

str.

má

loi.

býti v jejich veejnoprávních, nikoli soukromoprávních, 121. ádek 9. zdola místo v soukromoprávních vcech má býti ve veejnoprávních vcech stran, na str. 125. ádek 15. zdola místo práva vyvlastovacího má býti zvlášt práva volebního do obcí,

na

str.

na

str.

132.

ádek

12.

shora místo íšskou radii pedlitavskou

má

na

býti poslaneckou snmovnu íšské rady pedlitavské, str. 152. ádek 2. zdola místo absolustisticku má býti absolu-

na

str.

na

str. 156.

tisticku,

153. ádek 12. shora {zem.) soudce,

ádek

11.

místo

král. soudce [zem.)

zdola místo sankciouován

má

ti

král.

býti sankci-

onován,

na na na na

ádek 6. zdola za slovem v zemi má býti árka, ádek 8. shora místo valebnich ti volebních, ádek 7. zdola místo vlády má býti snmu, 174. ádek 11. shora za slovem chorvatský nemá být

str. 158. str. str. str.

168. i6y.

árka,

na na

str.

na na

str.

str.

177. 200.

ádek ádek

13. 12.

shora místo Chorvatsko ti Chorvatsko-, zdola místo slov se uznává má býti se

státem uznává, 205. ádek 15. shora místo mla má býti mají, str. 208. ádek 10. shora místo jednáním ti ujednáním.

H'V:

University of British Columbia Library

DUE

ÍSITY

OF

B.C. l-IBRABY

3 9424 01259 0904

THE UNIVERSITY OF BRITISH COLUMBIA

LIBRARY