Mezinárodně právní postavení orgánů pro mezinárodní styky
Struktura přednášky • Přehled orgánů státu pro mezinárodní styky • Vnitřní orgány pro mezinárodní styky: 1. 2. 3. 4.
Hlava státu Vláda Ministr zahraničních věcí Další správní orgány
• Zahraniční orgány pro mezinárodní styky (viz diplomatické právo)
Stát jako právnická osoba • Jako každá právnická osoba jedná stát prostřednictvím svých orgánů – jednotlivé osoby nebo sbory osob určené zákony, především ústavou • Tyto orgán svým jednáním zavazují stát ve vztahu k jiným subjektům MPV • Pravidla MPV vycházejí v této oblasti z ustálené vnitrostátní praxe států
Členění orgánů pro mezinárodní styky Podle místa působení můžeme rozdělit na: 1. Vnitřní orgány = působí na území vlastního státu, jejich hlavní náplní jsou vnitrostátní funkce (dané ústavou a zákony) 2. Zahraniční orgány = funkce zastupovat stát patří mezi hlavní náplň jejich činnosti, působí: – na území jiného státu – v sídle mezinárodní organizace
Vnitřní orgány pro mezinárodní styky 1. Mající reprezentativní povahu podle MPV (= mohou jednat za stát ve všech věcech bez zvláštního zmocnění) - hlava státu, vláda, popř. ministr zahraničních věcí 2. Správní, technické nebo kulturní orgány – jednají za stát jen v omezeném rozsahu na základě zvláštního vnitrostátního zmocnění nebo mezinárodní dohody – především rezortní ministři (dopravy, kultury apod.)
Členění zahraničních orgánů pro mezinárodní styky Podle rozsahu jejich plných mocí: 1. Diplomatické orgány = jsou způsobilé jednat za stát ve věcech politických 2. Nediplomatické orgány = jednají jen ve věcech nepolitických
Podle trvání jejich plných mocí: 1. Stálé orgány = jsou pověřeny trvalým zastupováním státu 2. Dočasné orgány = pověřeny jen určitými, časově omezenými úkoly
Zahraniční orgány pro mezinárodní styky - příklady 1. stálé diplomatické orgány: diplomatické mise, stálé mise u mezinárodních organizací 2. stálé nediplomatické orgány: konzulární úřady 3. dočasné diplomatické orgány: zvláštní mise, delegace na zasedání mezinárodní organizace, delegace na mezinárodní konferenci, zástupci státu při ceremoniálních úkonech 4. dočasné nediplomatické orgány: zástupci státu v oblasti správních, technických a kulturních styků
Vnitřní orgány pro mezinárodní styky 1. 2. 3. 4.
Hlava státu Vláda Ministr zahraničních věcí Některé další správní orgány
1. Hlava státu • Ústava určuje, kdo je hlavou státu • Má reprezentativní povahu podle MPV • Podle vnitrostátních ústav má zpravidla právo: – zastupovat stát navenek – sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy – vysílat a přijímat diplomatické zástupce – vyhlašovat válečný stav – uzavírat mírové smlouvy
1. Hlava státu - ČR Postavení dáno především Ústavou: 54 (1) Prezident republiky je hlavou státu. 63 (1) Prezident republiky dále a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, d) přijímá vedoucí zastupitelských misí, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí 63 (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. 63 (4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
1. Hlava státu – diplomatické výsady a imunity – Hlava státu požívá výsady a imunity podle obecného MPV ve větším rozsahu než diplomatičtí zástupci podle Vídeňské úmluvy z r. 1961: 1. právo na pocty, jako je slavnostní přijetí nejvyššími státními orgány, poskytnutí vojenských poct atp.; 2. právo používat vlajky a státního znaku na rezidenci a na dopravních prostředcích; 3. právo na zvláštní ochranu osobní nedotknutelnosti a bezpečnosti. Fyzické nebo morální útoky na hlavu státu se považují za urážku jeho státu, za kterou nese stát pobytu mezinárodněprávní odpovědnost; 4. právo vykonávat vládní funkce i v době pobytu na území cizího státu, např. podepisovat zákony nebo jmenovat státní funkcionáře; 5. svobodu styku s orgány vlastního státu i jiných států bez jakékoli cenzury, s právem používání šifry i kurýrů; 6. nedotknutelnost obydlí, domu, vagónu, lodi, letadla nebo automobilu používaného hlavou státu za jejího pobytu v cizině; 7. vynětí z trestní a civilní jurisdikce státu pobytu; 8. osvobození od daní a poplatků, čítajíc v to celní poplatky za předměty osobní potřeby.
• •
Manželka a členové rodiny požívají stejných výsad, pokud cestují s hlavou státu Jiné osoby v doprovodu požívají plných diplomatických výsad a imunit
2. Vláda • Obvykle nejvyšším orgánem výkonné moci. Řídí zahraniční styky státu. Konkrétní pravomoci obvykle stanoví ústava V ČR 67 (1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci
• Má reprezentativní povahu. Může být zastupována předsedou, popř. k tomu zmocněnými členy • Představitel vlády požívá v zahraničí všech diplomatických výsad a imunit
3. Ministr zahraničních věcí • Člen vlády pověřený řízením rezortu zahraničních věcí. Vnitrostátně vymezeny jeho kompetence ústavou a jinými zákony (v ČR mimo jiné zákon č. 2/1969 Sb. §6). Zpravidla: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
provádí zahraniční politiku podle direktiv udržuje běžné styky řídí zastupitelské úřady chrání zájmy státu a občanů spolupracuje s jinými orgány veřejné správy podává zprávy, návrhy, vyjádření, doporučení
• Požívá všech diplomatických výsad a imunit
4. Některé další správní orgány • Jejich pravomoc založena vnitrostátně (zmocňovacím ustanovením zákona nebo rozhodnutím prvotně oprávněného orgánu) nebo mezinárodně (na základě mezinárodní smlouvy) • Výkon v součinnosti orgánů pro mezinárodní styky • Účastní se přípravy a sjednávání rezortních mezinárodních smluv, poskytují odborné posudky a podávají návrhy z oblasti jejich působnosti
Zahraniční orgány pro mezinárodní styky • Zahraničními orgány státu pro mezinárodní styky jsou: – diplomatická mise – zvláštní mise – stálá mise při mezinárodních organizacích – delegace na zasedání mezinárodní organizace – delegace na mezinárodní konferenci – vojenská jednotka v zahraničí – konzulární úřad
• Viz diplomatické a konzulární právo