Metodika vyšetřování dopravních nehod se zaměřením na silniční dopravní nehody

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Iva Kleinbauerová

Metodika vyšetřování dopravních nehod se zaměřením na silniční dopravní nehody Diplomová práce

Olomouc 2011

„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Metodika vyšetřování dopravních nehod se zaměřením na silniční dopravní nehody vypracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje. V Olomouci dne 26. února 2011

2

Na tomto místě bych chtěla poděkovat panu Prof. JUDr. Ing. Viktoru Poradovi, DrSc. dr. h. c., za vedení mé diplomové práce. Děkuji i panu Prof. JUDr. Jiřímu Jelínkovi, CSc. a paní Prof. JUDr. Milaně Hrušákové, CSc. za to, ţe mi umoţnili psát práci na individuální téma.

3

OBSAH 1.

Úvod.................................................................................................................................. 6

2.

Teorie dopravních nehod ................................................................................................ 8 2.1

Kriminalistická charakteristika .................................................................................... 8

2.2

Klasifikace dopravy ..................................................................................................... 8

2.3

Stopy dopravních nehod ............................................................................................. 10

2.3.1. Kriminalistická stopa a její teoretický základ ....................................................... 10 2.3.2 Materiální stopy ..................................................................................................... 11 2.3.3. Paměťové stopy ..................................................................................................... 12 2.3.4 2.4

Význam kriminalistických stop............................................................................. 12

Psychologie dopravních nehod ................................................................................... 13

2.4.1 Pozornost ............................................................................................................... 13 2.4.2 Únava ..................................................................................................................... 15 2.4.3 Rozhodování .......................................................................................................... 16 2.4.4 Věk, zkušenosti, psychický stav řidičů .................................................................. 18 2.4.5 Pomoc účastníkům dopravních nehod ................................................................... 19 3.

Silniční dopravní nehody z pohledu práva .................................................................. 21 3.1

Trestné činy v silniční dopravě ................................................................................... 21

3.2

Přestupky v silniční dopravě ....................................................................................... 28

3.3

Bodový systém ............................................................................................................ 33

4.

Metodika vyšetřování silničních dopravních nehod .................................................. 36 4.1

Vyšetřovací situace..................................................................................................... 36

4.2

Zvláštnosti předmětu a podnětů vyšetřování .............................................................. 37

4.3

Počáteční vyšetřovací úkony ...................................................................................... 38

4.3.1 Ohledání místa silniční dopravní nehody .............................................................. 39 4.3.2 Ohledání dopravního prostředku ........................................................................... 40 4.3.3 Ohledání mrtvol, zajištění lékařských prohlídek ................................................... 41 4.3.4 Zjištění stavu účastníků nehody ............................................................................ 42 4.3.5 Podání vysvětlení účastníky a svědky nehody ...................................................... 46 4.4

Následné vyšetřovací úkony ....................................................................................... 47

4.4.1 Vyšetřovací experiment ......................................................................................... 48 4.4.2 Rekonstrukce ......................................................................................................... 49 4

5.

Závěr .............................................................................................................................. 51

6.

Seznam použitých zdrojů ............................................................................................. 53

7.

Shrnutí ........................................................................................................................... 58

8.

Přílohy ........................................................................................................................... 62

Použité zkratky: ČR – Česká republika ČVUT – České vysoké učení technické EU – Evropská unie NS ČR – Nejvyšší soud České republiky NSS ČR – Nejvyšší správní soud České republiky PMS – Probační a mediační sluţba České republiky TZ – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů TŘ – zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů

5

1.

Úvod Píše se rok 1886. Dne 29. ledna tohoto roku podává Karl Benz ţádost o registraci své

čtyřtaktní tříkolky. Tento den je povaţován za den zrodu automobilu. Historicky první řidičkou se stala Karlova ţena, Bertha. V létě roku 1888 absolvovala strastiplnou, 180 km vzdálenou, cestu ke své matce. I přes velké technické potíţe tento výlet zvládla. Dokázala tak, ţe automobil má svoji budoucnost. V této době by ovšem stěţí mohla předvídat současné masové vyuţití motorových vozidel. Píše se rok 2011. Centrální registr vozidel ČR eviduje ke konci roku 2010 téměř 7,5 mil. kusů vozidel všech kategorií1. Statistiky nám ovšem přinášejí i neúprosná čísla co do počtu tragických následků dopravních nehod. Nabízí se tu proto celá řada otázek: proč dochází k dopravním nehodám, jaké jsou jejich hlavní příčiny, jakou jsou jejich následky? Toto byly otázky, které jsem si zpočátku kladla při vytváření osnovy své práce. V průběhu shromaţďování literatury jsem si však uvědomila, ţe neméně důleţitou otázkou je i to, jak se dopravní nehody vyšetřují. Nikdo jiný není tolik zainteresován na řádném prošetření celého průběhu dopravní nehody, jako samotní účastníci této události. A ani ti by nebyli schopni uceleně pojednat o celé této problematice. Z těchto důvodů jsem se rozhodla v této práci podat základní přehled informací, díky kterým se snad podaří zodpovědět (nejen) na výše poloţené otázky. V první věcné kapitole se věnuji dopravním nehodám obecně – z pohledu kriminalistiky a z pohledu psychologie. Fatální následky nehod dopadají nejen na jejich účastníky, ale také i na jejich příbuzné a známé. Jak jim pomoci v kritických chvílích? Moţnosti nabízím také v této kapitole. Následující část pojednává o právních aspektech nehodových událostí. Pro přehlednost jsem ji rozdělila na úpravu trestných činů a přestupků páchaných v rámci dopravních nehod na území ČR. Stále kontroverzním tématem zůstává tzv. bodový systém, proto si i tento zaslouţí trochu pozornosti. Jelikoţ je oblast dopravních nehod velice rozmanitá a také proto, ţe denně slyšíme z médií zprávy o nehodách na pozemních komunikacích, další kapitolou jsem se zaměřila jiţ na konkrétní druh nehod ‒ na silniční dopravní nehody a jejich vyšetřování. Prakticky kaţdá 1

ODBOR CENTRÁLNÍCH REGISTRAČNÍCH SYSTÉMŮ. Centrální registr vozidel – statistiky [online]. MVČR, 20. ledna 2011 [cit. 27. ledna 2011]. Dostupné na .

6

vyšetřovaná událost prochází určitými stádii vyšetřování. Jaké konkrétní úkony a kroky musí vyšetřující orgán učinit, aby mohl náleţitě prošetřit všechny prvky silniční dopravní nehody? To objasním právě v této kapitole. Závěr práce jsem vyuţila k zodpovězení úvodních otázek, prostřednictvím sumarizace veškerých informací, vnesených do této práce a také k vyjádření vlastních názorů na celkovou problematiku dopravních nehod. Pomocí jednotlivých příloh (zahrnujících statistiky dopravních nehod v posledních pěti letech a promítnutí současné právní úpravy probraných trestných činů a přestupků se vztahem k těmto nehodám) jsem svou diplomovou práci uzavřela. K tomu, abych mohla popsat problematiku dopravních nehod, s důrazem na silniční nehody, jsem vyuţila nejen kniţních a elektronických publikací, ale také české zákonné úpravy, podzákonných právních předpisů, interních aktů, judikatury, v neposlední řadě i zpracovaných diplomových prací vysokoškolských studentů a názorů mnou oslovených státních zástupců a příslušníků Policie ČR. Účelem mé práce není přinést nové poznatky v oblasti vyšetřování nehod, ale spíše podat celistvý přehled o příčinách, průběhu, důsledcích nehodových událostí a postupů při jejich objasňování právě proto, aby si lidé – řidiči a jiní účastníci silničního provozu uvědomili, co všechno ovlivňuje jejich jízdu, jaké důsledky pro ně budou mít jejich nebezpečná jednání a chování (nejen za volantem), a jaké kroky musí vyšetřovatelé učinit, aby mohli uzavřít případ, mnohdy zbytečně nastalý. Diplomová práce vychází ze stavu právní úpravy platné ke dni 28. února 2011.

7

2.

Teorie dopravních nehod

2.1

Kriminalistická charakteristika Dopravní nehodu definuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních

komunikacích (dále jen „silniční zákon“) jako událost, která vznikla během provozu na pozemní komunikaci a jejímţ následkem je usmrcení či zranění osoby, nebo škoda na majetku2. Kaţdá taková událost je ve své podstatě událostí sice nepředvídanou, ale zpravidla předvídatelnou. V jaké míře je předvídatelná, závisí na okolnostech konkrétní situace ‒ např. na silnici s plynulým provozem je dopravní nehoda méně předvídatelná neţ v době tzv. dopravní špičky. Důleţitý je tedy moment překvapení. S dopravní nehodou je neodmyslitelně spjat provoz – dopravní nehoda má svou příčinu v pohybu subjektů i objektů dopravy po dopravní cestě, čili je negativním následkem takového pohybu.3 Neméně důleţitým prvkem dopravní nehody je její následek – způsobení věcné škody, újmy na zdraví či ţivotě osoby anebo jiný zvlášť závaţný následek. Pan docent Chmelík4 povaţuje za škodu nejen reálnou újmu, ale také i potencionální, hrozící újmu, kdy uvádí, ţe např. samotné přehlédnutí ţelezniční návěsti je závaţným porušením pravidel ţelezniční dopravy s vysokou mírou pravděpodobnosti vzniku váţného následku, ačkoli k takovému následku nemusí bezprostředně a skutečně dojít.

2.2

Klasifikace dopravy Dopravu, jakoţto úmyslnou činnost slouţící k přemisťování věcí anebo osob z jednoho

místa na druhé, můţeme rozdělovat do několika skupin dle různých kritérií5.

2

§ 47 odst. 1 silničního zákona zní: Dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. 3 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 17 – 18. 4 Tamtéţ. 5 BOŘEK, Pavel. Nedbalostní dopravní nehody a vybrané otázky jejich dokazování. [s.l.], 2007. 45 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.

8

Dle prostředí dopravní cesty dělíme dopravu na: -

podzemní

-

pozemní

-

vzdušnou

-

vodní

Dle způsobu uskutečňování dopravy na dopravní cestě v konkrétním prostředí rozlišujeme dopravu: -

ţelezniční

-

silniční

-

leteckou

-

plavební

Dle druhu přepravy dělíme dopravu na: -

nákladní

-

osobní

Dle vzdáleností a místa se doprava rozděluje na: -

dálkovou

-

místní

Kriterií pro dělení dopravy je více, všechny však mají jedno společné – napomáhají shromaţďování údajů, vypracování grafů a statistik, pozorování a předvídání jevů spjatých s dopravou a jejími projevy. Počet dopravních nehod rok od roku stoupá, zejména na ţelezničních přejezdech. A s mnoţstvím dopravních nehod přibývají i počty osob zraněných, případně usmrcených, škody na majetku se mnohdy vyčíslují na sta tisíce korun českých. Pro přehlednost jsem do příloh práce vloţila statistiky dopravních nehod v jednotlivých oblastech dopravy (Tabulky č. 1 – 4).6

6

Aktuální čísla z roku 2010 nebyla v době psaní této práce u některých dopravních nehod ještě zveřejněna.

9

2.3

Stopy dopravních nehod Kaţdá stopa, a to nejen v případě dopravních nehod, vzniká jako důsledek vzájemného

působení věcí, předmětů a jevů navenek. Díky takovému působení dochází ke změnám podoby, vlastností, stavu takovýchto objektů a dá se říci, ţe jakékoli vzájemné působení zanechává stopu, bez ohledu na to, na jak dlouho. 2.3.1. Kriminalistická stopa a její teoretický základ Stopa je klíčovým pojmem právě pro kriminalistiku – tento samostatný vědní obor zkoumá mimo jiné pravidla vzniku, trvání, zániku stop, ale i zákonitosti jejich vyhledávání, shromaţďování a zkoumání. Výsledkem těchto činnosti jsou vypracované metody, postupy, procesy a prostředky, které se následně vyuţívají zejména při vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů.7 Pan profesor Porada definuje kriminalistickou stopu jako kaţdou zjistitelnou změnu v materiálním prostředí nebo ve vědomí člověka, příčinně, místně nebo časově související s vyšetřovanou událostí, změnu obsahující informaci relevantní z kriminalistického či trestněprávního hlediska, která je vyuţitelná pomocí přístupných kriminalistických, přírodovědeckých a technických metod, prostředků a postupů.8 Základem pro poznání a vyšetření dané události související právě s kriminalistickými stopami je tzv. teorie vzájemného působení. Její podstatou je odráţení jednoho objektu do jiného. Díky tomuto se vlastnosti odráţeného objektu promítají do dalšího objektu (v procesu odrazu zvaného jako subjekt) a vytváří se stopa, která můţe být důleţitá pro postupné kroky ve vyšetřování. Interakce objektu a prostředí lze znázornit takto: Schéma interakce objekt - prostředí9

Zdroj: učebnice Kriminalistika (úvod, technika, taktika)

7

MUSIL, Jan a kol. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 6. PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (úvod, technika, taktika). 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 56. 9 STRAUS, Jiří, PORADA, Viktor. Kriminalistická stopa. Kriminalistika, 1999, roč. 32, č. 3, s. 188. 8

10

Vzájemné působení obou objektů musí být natolik intenzivní, aby došlo k zjistitelné a trvalé změně v odráţejícím materiálním systému a dále vlastnosti na sebe působících objektů nesmí být totoţné.10 Pokud by ţádná taková podmínka nebyla splněna, můţe vzniknout pouhý nepodstatný odraz a nedojde tak ani ke vzniku relevantní stopy. O kriminalistické stopě se tedy dá hovořit, pokud je zjistitelná, vyhodnotitelná dostupnými kriminalistickými metodami a pokud se vztahuje k vyšetřované události. 2.3.2

Materiální stopy Materiální stopy vznikají na různých objektech přírody. Prakticky cokoli si dokáţeme

představit, můţe být nositelem určité stopy. Mnoho autorů kriminalistických publikací11 přejímá základní členění těchto stop na: -

stopy

odráţející

strukturu

vnější

stavby

objektu

(stopy

daktyloskopické,

mechanoskopické či balistické)12 -

stopy odráţející strukturu vnitřní stavby objektu (stopy biologické, defektoskopické, chemické)13

-

stopy vyjadřující funkční a dynamické vlastnosti a návyky (stopy chůze a běhu, stopy hlasu a řeči, stopy návyků chování na místě činu, stopy ručního písma aj.)14

-

stopy kombinované (např. stopa daktyloskopická vytvořená se střelným prachem). V kriminalistické praxi se často vyuţívá dělení stop na:

-

stopy vstřícné (vznikají např. při sráţce dvou automobilů, kdy na vozidle zůstávají stopy laku druhého vozidla a naopak)

-

plošné a stopy plastické (u prvně jmenovaného nedochází ke změně objektu přijímajícího stopu – např. jízda vozidel na pevných podloţkách, naopak u plastické stopy dochází k změně tvaru přijímajícího objektu – př. stopa kol v blátě či zemině)

-

stopy oddělení (pomocí nalezených částí určitého objektu mohou vyšetřovatelé získat objekt celý, tedy tyto stopy umoţňují sestavit celek z jednotlivých částí – např. střípky světlometu)

10

CHMELÍK: Dopravní nehody, s. 137. Např. doc. Jiří Straus, Ing. Jaroslav Suchánek, doc. Jan Chmelík, prof. Viktor Porada. 12 Mezi daktyloskopické stopy patří otisky prstů, bosých nohou či otisky dlaní. Mechanoskopické stopy jsou stopy nástrojů a jiných technických prostředků. Balistika se zabývá pohybem a účinky střely. 13 Biologickými stopami jsou biologické materiály lidského, zvířecího či rostlinného původu. Defektoskopie se věnuje metodám zkoušení materiálů a výrobků, aniţ by došlo k jejich porušení. Pouţití barviv, jedů, laků a jiných látek můţe přinést důleţité chemické stopy. 14 Stopy chůze a běhu mohou např. určit rychlost chůze či délku kroku. Stopy hlasu a řeči lze zachytit na jakémkoli zvukovém nosiči a mohou napomoci k rychlé identifikaci pachatele činu. 11

11

-

stopy statické a dynamické (dělení dle toho zda původce stopy byl v době jejího vytvoření v pohybu či nikoli – příkladem statické stopy je stopa v prachu, rýha vytvořená ostrým předmětem je naopak stopa dynamická).

2.3.3.

Paměťové stopy Paměťové stopy, na rozdíl od stop materiálních, vznikají přímo v paměti (vědomí)

člověka prostřednictvím jeho smyslů. Svým způsobem jsou to stopy výjimečné a v mnoha případech velice důleţité. V čem spočívá jejich výjimečnost? Člověk určitou událost vnímá přímo svými smysly, vyuţívat těchto stop nelze donekonečna (postupem času začne být člověk ovlivňován okolím nebo jednoduše zapůsobí čas – lidé zapomínají detaily) a ztráta takové stopy je nenahraditelná (např. v případě smrti klíčového svědka). Na druhou stranu je nutné říci, ţe veškeré lidské vnímání i pocity jsou ovlivňovány nastalou událostí – tím, co se kolem člověka děje, jak to na něj působí, jestli je ve stresu nebo má strach, jak je člověk starý, jakou má vůbec schopnost vnímat a zapamatovat si podstatné věci ‒ to vše působí na myšlenky člověka a jejich fixaci v paměti. 2.3.4

Význam kriminalistických stop Prakticky jen díky kriminalistickým stopám jsou vyšetřovatelé schopni vytvářet si

postupně obraz skutečností, které se staly nebo mohly stát ve vyšetřovaném případě. Zkoumání stop umoţňuje identifikovat nejen osobu, věc či zvíře, které stopu vytvořily, ale i průběh celé nastalé situace. Při vyšetřování dopravní nehody mohou příslušné orgány díky stopám určit např. viníka nehody, její příčinu, průběh i následky. Podrobněji se budu stopám věnovat v kapitole o silničních dopravních nehodách.

12

2.4

Psychologie dopravních nehod Dopravní nehody, zejména silniční, jsou v dnešní době fenoménem. Jejich viníkem je,

v porovnání s ostatními příčinami, většinou řidič vozidla. Technický stav vozidla, zvěř či špatný stav pozemních komunikací jsou aţ sekundárními příčinami nehod. Lidský faktor v rámci této problematiky selhává nejvíce. Vzrůstá počet agresivních řidičů, osob řídících pod vlivem alkoholu či bez řidičského oprávnění. Co všechno ovlivňuje řidiče při jízdě a co sniţuje úroveň bezpečného chování účastníka silničního provozu, objasní následující kapitoly. 2.4.1

Pozornost Pozornost, jako specifická psychická funkce, úzce souvisí s procesem vnímání. Pokud

se zaměříme na určitou věc, událost, jev, ostatní zcela ignorujeme. Pro účastníka silničního provozu je schopnost soustředit se velmi důleţitá – jen díky ní dokáţe včas a přiměřeně reagovat na běţné, i krizové situace. Řidič si během jízdy sám vybírá podněty, na které se bude soustředit a které jsou pro něj důleţité. V určitých případech je nucen rychle přenést pozornost z jednoho podnětu na jiný, např. při jízdě na kruhovém objezdu, na křiţovatce či v centrech měst.15 Nebezpečné jsou jízdy na dlouhé tratě. Řidiči po určité, individuální, době postupně ztrácejí pozornost. Jízda je monotónní, nezáţivná a únavná. Pravidelné přestávky čeští řidiči zřídka dodrţují, a velmi často upadají do mikrospánku. V poslední době jsou diskutovaným tématem billboardy okolo pozemních komunikací, zejména okolo dálnic a dálničních přivaděčů. Obrovské reklamní tabule jednoznačně připoutávají pozornost a způsobují tím, dle odborníků na dopravu, mnoho dopravních nehod. Současná

právní

úprava

stanoví

podmínky

pro

umisťování

reklamních

zařízení

v tzv. silničních ochranných pásmech16. V těchto pásmech lze povolit zřizování a provozování reklamních zařízení, ale pouze při splnění konkrétních podmínek17 ‒ reklamní zařízení nemohou být zaměněna s dopravními značkami, se světelnými signály, se zařízeními pro provozní informace, s dopravními zařízeními. Nesmí oslnit uţivatele dotčené pozemní komunikace anebo jinak narušit provoz na pozemních komunikacích. 15

HAVLÍK, Karel. Psychologie pro řidiče: zásady chování za volantem a prevence dopravní nehodovosti. 1. vydání. Praha: Portál, 2005, s. 68. 16 Pásma jsou definovaná v § 30 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, jako prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m a ve vzdálenosti 15, 50 či 100 m (dělení dle kategorie pozemní komunikace) od osy vozovky, či přilehlého pásu. 17 Viz § 31 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů.

13

V současné době má nejvýznamnější postavení v oblasti provozování reklamních zařízení u dálnic, rychlostních komunikací a silnic I. třídy na území celé České republiky (dále jen „ČR“) firma News Outdoor Czech Republic18. Hlavním problémem je stále ještě uzavřená smlouva o pronájmu pozemků státu podél dálnic a rychlostních komunikací za účelem provozování reklamních poutačů (vč. jejich dodatků) mezi Ředitelstvím silnic a dálnic ČR a právě společností News Outdoor (resp. agenturou Quo, koupenou společností News Outdoor), jejichţ platnost by měla vypršet v roce 2011.19 Počet billboardů při hlavních dopravních tazích je příliš vysoký, a proto i Ministerstvo dopravy ČR přislíbilo tento trend změnit. Do konce roku 2011 by mělo zmizet několik set billboardů kolem dálnic, pokud tedy Ředitelství silnic a dálnic ČR, potaţmo Ministerstvo dopravy ČR, nezapomenou jednotlivé nájemní smlouvy vypovědět. Zdá se, ţe příslušné orgány skutečně budou činit kroky k tomu, aby se počet reklamních zařízení zredukoval, a tím snad přispěly i k sníţení počtu dopravních nehod, způsobených nepozorností řidičů. Paradoxem ovšem je, ţe samotné Ministerstvo dopravy ČR propaguje své kampaně na podporu sníţení počtu dopravních nehod také na billboardech. Zda billboardy opravdu rozptylují řidiče při řízení a zda je nepozornost příčinnou mnoha dopravních nehod, to se pokouší objasnit vědci ČVUT. Odborný tým Dopravní fakulty ČVUT sleduje reakce jednotlivých řidičů na simulátoru. Figuranti jsou posazeni do kostry automobilu a musí reagovat na situace, které jim přináší prostorová animace na plátně. Kaţdý pohyb figuranta je měřen speciálními přístroji – měří se pohyb očí, volantu i pedálů. Po etapě shromaţďování informací a údajů budou odborníci analyzovat všechny získané podklady a výsledky hodnocení ukáţou, v jaké míře upoutávají billboardy pozornost řidičů a které oblasti jsou nejrizikovější. Petr Bouchner, vedoucí odborného týmu, konstatoval, ţe i kdyţ nejsou údaje výzkumu kompletní, jiţ nyní se dá říci, ţe billboardy opravdu řidiče rozptylují, nejčastěji v okolí křiţovatek a připojovacích pruhů.20 Ať uţ výsledky výzkumu dopadnou jakkoli, jedno je jisté – počet billboardů kolem dálnic i jiných pozemních komunikací je vysoký, a lidé na rozhodujících postech by si měli

18

Tato firma vstoupila na český trh venkovní reklamy v dubnu 2002 a svými billboardy i jinými reklamními zařízeními pokrývá prakticky celé území republiky. Více informací o firmě je moţné získat na http://www.newsoutdoor.cz/nocr/. 19 PAVLIŠOVÁ, Radka. Nevýhodný pronájem ploch na reklamu podél dálnic [online]. Transparency International – Česká republika, 18. srpna 2008 [cit. 4. listopadu 2010]. Dostupné na . 20 WEIKERT, Petr. Jak rozptylují billboardy řidiče? Vědci sledují reakce na simulátoru [online]. iHNed.cz, 30. října 2010 [cit. 5. listopadu 2010]. Dostupné na .

14

uvědomit, co je pro ně přednější – zda lidský ţivot, nebo finanční prospěch z pronájmů reklamních ploch. 2.4.2

Únava Únava je jedna z nejnebezpečnějších příčin dopravních nehod. Nejde o nemoc, ale

určitý fyzický stav člověka způsobený přepracovaností, nedostatkem spánku či pohybu, anebo špatnými stravovacími i ţivotními návyky. Velmi často dopadá únava na řidičce náhle, o to fatálnější jsou následky dopravních nehod. Únava je však i subjektivní a kaţdý řidič je schopný rozpoznat její projevy. Z hlediska řízení dopravního prostředku můţeme únavu rozlišovat na únavu smyslových orgánů, fyzickou a psychickou.21 Fyzická únava je dána samotným drţením těla řidiče v dopravním prostředku – řidič sedí v jedné poloze, svaly drţící hlavu a trup ve vzpřímené poloze jsou silně zatěţovány a po určitě době postupně tuhnou, nastávají bolesti zad i krku. Psychická únava se projevuje v přecitlivělosti, ve sníţené schopnosti soustředit se, prodluţuje se reakční doba řidiče. Jízda začíná být agresivnější a nebezpečná. Zrakové ústrojí je namáháno nejvíce, řidič musí neustále sledovat situaci kolem sebe, předvídat moţné následky svého jednání i jednání ostatních účastníků provozu. Únava sniţuje zrakovou ostrost i rozlišovací schopnosti. Velmi nebezpečný je tzv. mikrospánek. Člověk upadá do lehkého spánku, trvajícího 3 - 15 sekund. Poté se ihned probudí. Mikrospánku často předchází pomalé reakce, rozmazané vidění i zhoršená orientace řidiče. Příčinami takového stavu jsou zejména únava, ospalost či dlouhé, monotónní jízdy. Během mikrospánku se dopravní prostředek stává neovladatelným, řidiči sjíţdí z vozovky, vjíţdí do protisměru. Po probuzení je člověk často zmatený a reaguje nepředvídatelně (prudké brzdění, strhnutí volantu apod.) a dopravní nehodě lze jen stěţí zabránit. Projevy únavy jsou rozeznatelné a kaţdý řidič by tomu měl přizpůsobit jízdu a neohroţovat tak ostatní kolem sebe. Obecně se doporučuje upřednostňovat jízdu během dne, nikoli v noci, dodrţovat pravidelné zastávky, zajistit se dostatečný přísun tekutin a hlavně dostatečné mnoţství spánku.

21

HAVLÍK: Psychologie pro řidiče..., s. 67.

15

2.4.3

Rozhodování V dopravním provozu se řidiči nezřídka dostanou do situací, které musí během

okamţiku řešit. Tyto situace můţeme nazvat jako dopravní konflikty, tedy případy, kdy řidič je donucen zareagovat, aby nedošlo ke kolizi dopravního prostředku s jiným dopravním prostředkem nebo s chodcem. Tento druh konfliktu se v teorii označuje jako „skoronehoda“.22 Moţností, jak vyřešit náhlou událost, je mnoho – většinou záleţí na aktuální kondici řidiče i na dopravním prostředí. Pokud má řidič k dispozici dostatečný prostor, můţe vyuţít úhybných manévrů (změnit směr jízdy). Pokud ale takový prostor nemá, nezbývá mu nic jiného neţ intenzivně brzdit. Kritické situace nastávají zejména v průběhu předjíţdění v zatáčkách či během dlouhých stoupání, naopak při jízdě na rovných cestách řidiči špatně odhadují vzdálenosti mezi jednotlivými dopravními prostředky, včetně jejich rychlostí. Obecně platí pravidlo vyhnout se za kaţdou cenu čelnímu střetu s jiným vozidlem či chodcem – následky takových nehod jsou totiţ nejváţnější a tragické. Zajímavé je rozhodování řidičů při jízdě křiţovatkou. V této souvislosti se hovoří o tzv. psychologické přednosti v jízdě, kdy řidič jedoucí po hlavní pozemní komunikaci dává přednost vozidlům přijíţdějícím z vedlejší pozemní komunikace anebo si naopak vynucuje přednost, i kdyţ ji dle pravidel nemá. Obecně rozeznáváme tři případy vzniku psychologické přednosti23: -

psychologická přednost vzniklá v důsledku nedostatečné znalosti pravidel silničního provozu (řidič si není jistý, zda má či nemá přednost v jízdě)

-

řidič úmyslně dává přednost jinému, i kdyţ jede po hlavní komunikaci, a to z jediného důvodu – strach z předešlé negativní zkušenosti jej nutí ke zvýšené opatrnosti, nebo

-

řidič na hlavní pozemní komunikaci dává přednost v jízdě jinému jako reakce na neočekávanou, náhlou událost v křiţovatce.

Znát dopravní značení a všímat si jich během jízdy je základem pro bezpečnou jízdu kaţdého z nás. V případě sebemenší pochybnosti o přednosti v jízdě na křiţovatkách nastává určité riziko vzniku dopravní nehody. Velmi zrádné jsou vedlejší silnice jevící se svým 22

KOCOUREK, Josef. Sledování dopravních konfliktů jako ukazatelů bezpečnosti dopravy [online]. Silnice-ţeleznice.cz, 10. září 2010 [cit. 8. listopadu 2010]. Dostupné na . 23 CHMELÍK: Dopravní nehody, s. 165.

16

charakterem jako silnice hlavní. Nutno poznamenat, ţe ve většině případů si řidiči za vznik dopravních nehod mohou sami – nedodrţují pravidla silničního provozu, chovají se vůči ostatním bezohledně, nedokáţou se včas přizpůsobit dané dopravní situaci. Otázku odpovědnosti řidiče za způsobení dopravní nehody, ve vztahu k nedání přednosti v jízdě, řešil mnohokrát i Nejvyšší soud ČR (dále jen „NS ČR“)24. Zpočátku tento soud zastával jednoznačný názor: ten, kdo jede po hlavní pozemní komunikaci, má absolutní přednost. Postupem času ovšem musel zváţit své názory a připustit moţnost zavinění řidičů jedoucích po hlavní komunikaci, i kdyţ jim nebyla dána přednost jiným účastníkem silničního provozu. Nejnovější judikatura upřednostňuje určitý kompromis mezi výše zmíněnými přístupy. V rozhodnutí NS ČR z roku 2004 zastal soud na danou problematiku tento názor: „Jestliže řidič přijíždějící po vedlejší silnici nedá přednost v jízdě řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici, odpovědnost za jejich střet a případné další následky je zásadně na řidiči, jenž přijel do křižovatky po vedlejší silnici. Jestliže však řidič na hlavní silnici jede rychlostí výrazně překračující maximální povolenou rychlost, čímž řidiči přijíždějícímu do křižovatky po vedlejší silnici znemožní, popř. podstatně ztíží, aby mu dal přednost v jízdě, pak není vyloučena jeho odpovědnost nebo spoluodpovědnost za případnou kolizi“.25 Na toto judikaturní rozhodnutí soud navazoval i v dalších kauzách, kde doplnil následující: „Spočívá-li dopravní nehoda ve střetu dvou vozidel na křižovatce hlavní silnice s vedlejší silnicí, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici. Samotná okolnost, že řidič, který má přednost v jízdě, jede rychlostí přesahující stanovený limit, nic nemění na povinnosti řidiče přijíždějícího z vedlejší silnice dát přednost v jízdě řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici. Překročení dovolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry následku vzniklého ze střetu, za který ovšem primárně odpovídá řidič vozidla přijíždějícího z vedlejší silnice. Tyto zásady vyplývají z toho, že porovnají-li se povinnosti obou řidičů, je povinnost dát přednost v jízdě kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než je povinnost dodržet limit dovolené rychlosti. Porušení povinnosti dát přednost v jízdě bez dalšího již samo o sobě vede ke zcela bezprostřednímu a reálnému nebezpečí střetu vozidel, protože se vždy týká situace, v níž jde o vztah nejméně dvou vozidel s protínajícím se směrem jízdy. Porušení povinnosti dodržet stanovený rychlostní limit samo o sobě nevede 24

Př. v Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 8 Tdo 1355/2008, Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 38/2009, Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 885/2010, Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 214/2010 25 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004.

17

ke vzniku takového nebezpečí a zakládá ho teprve ve spojení s dalšími podmínkami a okolnostmi konkrétní situace v silničním provozu, jakými jsou např. přítomnost dalších účastníků provozu, hustota provozu, viditelnost, přehlednost daného místa či úseku apod. Od uvedených zásad se lze výjimečně odchýlit, pokud to je odůvodněno jednak extrémní mírou porušení povinnosti řidiče jedoucího po hlavní silnici dodržet stanovený rychlostní limit a jednak tím, že rychlost jízdy řidiče jedoucího po hlavní silnici fakticky znemožní řidiči přijíždějícímu po vedlejší silnici splnění povinnosti dát přednost. Jen v důsledku vysoké rychlosti vozidla jedoucího po hlavní silnici řidič vozidla přijíždějícího po vedlejší silnici i při snaze dát přednost objektivně nemůže bezpečně provést jízdní manévr spočívající v projetí křižovatky. Typickým rysem takové situace je to, že řidič, který jinak je povinen dát přednost v jízdě, jen v důsledku vysoké rychlosti jízdy vozidla, jemuž má dát přednost, uvidí toto vozidlo až v době, kdy již není reálné, aby mu přednost skutečně dal. Nedání přednosti tu však nesmí být důsledkem toho, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici pominul nějakou významnou okolnost, kterou mohl běžně vnímat nebo kterou mohl snadno předvídat.“26 Je však nutné připomenout, ţe i tento právní názor se vztahuje vţdy ke konkrétnímu případu, a v ostatních se musí vţdy přihlíţet ke všem skutečnostem, okolnostem a důkazům, díky kterým můţe soud rozhodnout jinak. 2.4.4

Věk, zkušenosti, psychický stav řidičů Věk, zkušenosti i psychický stav řidičů jsou ukazatelé, které mohou být navzájem

propojené a mají minimálně jedno společné – nejsou to konstanty. Člověk stárne, během ţivota nabírá zkušenosti, nejen v řízení, a psychický stav je ovlivňován bezpočtem faktorů. Začínající řidiči mají málo zkušeností a i ty neumějí často vyuţít, pokud se dostanou do krizové situace. Proto zavedlo mnoho států EU určitá omezení mladých, nezkušených řidičů27. Většinou jde o omezení nejvyšší povolené rychlosti či nejvyšší dovolené hladiny alkoholu v krvi. Např. v Belgii se u řidičů – začátečníků toleruje max. 0,2 ‰ hladiny alkoholu v krvi (u ostatních řidičů 0,5 ‰), ve Francii je naopak omezena nejvyšší povolená rychlost na 110 km/h (běţná maximální rychlost na dálnicích je 130 km/h), v Lotyšsku je pro mladé řidiče povolena maximální rychlost 80 km/h na všech druzích pozemních komunikací mimo obec (pro ostatní řidiče platí 90 km/h), ve Velké Británii nesmí začínající řidiči získat více jak 6 trestných bodů v průběhu dvou let atd. Ve všech zmíněných zemích platí tato omezení 26

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 8 Tdo 885/2010. HOŘÍN, Jaroslav. Mladí a začínající řidiči – řešení tohoto problému v některých evropských státech [online]. iBesip.cz, 24. srpna 2010 [cit. 10. listopadu 2010]. Dostupné na . 27

18

minimálně po dobu dvou let po obdrţení „prozatímního“ řidičského průkazu. V ČR zatím ţádná omezení v tomto směru uzákoněna nejsou, coţ je dle mne velkou chybou. Řidičů – seniorů je v naší zemi mnoho, tato věková kategorie se ovšem nepodílí významnou mírou na dopravní nehodovosti (oproti nezkušeným mladým řidičům). Jednak je to dáno samotným přístupem k řízení (nepotřebují se předvádět před ostatními, neriskují, nejsou agresivní), jednak mnoholetou zkušeností. Na druhou stranu mají starší lidé pomalejší reakce, slabší zrak i sluch, nezřídka poţívají léky ovlivňující jejich psychiku i smysly. V ČR je uzákoněna povinnost drţitelů řidičského oprávnění podrobit se lékařské prohlídce a to nejpozději ve věku 60, 65 a 68 let, přičemţ po dovršení 68 let jsou tyto prohlídky povinné kaţdé dva roky28. Po prohlídce se kaţdému seniorovi vydává doklad o zdravotní způsobilosti. Při jejím posuzování se musí vţdy přihlédnout nejen k fyzické, ale i k psychické stránce člověka. Fyzický věk i kondice nejsou zcela spolehlivým kritériem – starší lidé zřídkakdy přiznají skutečné zdravotní problémy a navíc, i kdyby byl člověk fyzicky pořádku, po psychické stránce můţe být vše jinak. To, v jakém psychickém rozpoloţení se člověk nachází, se odráţí v jeho způsobu řízení dopravního prostředku. Řidič je ovlivňován svými emocemi a náladami. Stres, přetíţenost, únava, podráţděnost a další aspekty mohou zapříčinit i agresivní chování řidiče. Agresivní jízdu pozná snad kaţdý z nás. Podvědomě v nás vyvolává strach a úzkost. Některé řidiče takové chování můţe vyprovokovat k riskantní jízdě a sami se tak stávají nebezpečnými účastníky provozu. Agresivní řidiči se typicky dopouští následujících přestupků – překročení povolené rychlosti, jízda v protisměru, neustálé přejíţdění z jednoho jízdního pruhu do druhého. Troubení na ostatní, nedodrţování bezpečné vzdálenosti mezi vozidly, úmyslné prudké brzdění – to jsou další prohřešky agresivních řidičů. Na kolik se řidiči povaţují za bezpečné účastníky provozu a zda opravdu jezdí bezpečně, to jsou otázky, na které by si měl odpovědět kaţdý z nás sám. 2.4.5

Pomoc účastníkům dopravních nehod Následky dopravních nehod bývají různorodé. Samozřejmostí je dnes pomoc ze stran

příslušníků Policie ČR, Hasičského záchranného sboru a Zdravotnické záchranné sluţby. Vzhledem k stále vyššímu počtu dopravních nehod nabývají na významu i různá poradenství. Pro řidiče je účast na dopravní nehodě v drtivé většině případů novou, zcela neznámou a nepříjemnou situací doprovázenou nejen materiální, ale i psychickou újmou. Nehledě na to, ţe 28

Viz § 87 a násl. silničního zákona.

19

jsou nuceni řešit i mnohé záleţitosti, zejména administrativní povahy (spolupráce s pojišťovnami, bankami, policií, případně se soudy). V ČR existuje mnoho organizací a subjektů, které napomáhají účastníkům dopravních nehod vyřešit nezbytné i potřebné věci v oblasti právní, sociální i psychologické. Prakticky při všech dopravních nehodách dochází k poškození majetku, v horším případě i k újmě na zdraví či ţivotě člověka. Proto také musí proběhnout určitá správní, občanská anebo trestní řízení – občané neznalí práva zde jistě ocení právní pomoc. Tyto sluţby jsou ale jen výjimečně bezplatné, ne kaţdý si je můţe finančně dovolit, a proto jsou vyuţívány tzv. občanské poradny. Asociace občanských poraden dnes sdruţuje 42 poraden se sídly po celé ČR, které pomáhají jak v oblasti sociální (pojištění, sociální dávky), tak v oblasti právní (podávání informací o majetkově-právních vztazích, náhradě škody)29. Velmi zajímavou státní organizací je Probační a mediační sluţba ČR (dále jen „PMS“)30. Náplní úředníků této sluţby je zejména výkon dohledu nad pachateli trestných činů, zprostředkovávání mediace mezi pachatelem a obětí (poškozeným) trestného činu, připravování podkladů pro rozhodnutí státního zástupce či soudce v trestní věci, práce s mladistvými pachateli a jejich rodinnými příslušníky. V oblasti dopravních nehod obecně mohou být tito úředníci nápomocni právě mediací, tedy určitým mimosoudním řešením sporné otázky, konfliktu mezi obviněným a poškozeným prostřednictvím mediátora, jako nestranného a nezávislého úředníka PMS. Tato sluţba se tedy vyuţije v případech, kdy byl jednáním účastníkem dopravní nehody spáchán trestný čin a způsobena určitá škoda a kdy mezi účastníky nehody nastal určitý konflikt co do otázky náhrady vzniklých škod. Mediátor se v takových případech pokusí srozumitelně vysvětlit nastalou situaci, seznámit přítomné s jejich právy a povinnostmi a dosáhnout řešení náhrady škod. Přítomným je zde samozřejmě dána i moţnost vyjádřit omluvu, navrhovat moţná řešení, doplňovat tvrzení druhého apod. Na závěr je potřeba říci, ţe veškerá činnost PMS je bezplatná a tím pádem i všem, bez rozdílu, dostupná. Jelikoţ při mnohých nehodových událostech dochází k smrtelným úrazům, pomoc často potřebují i pozůstalí po obětech dopravních nehod. Podporu těmto osobám mohou poskytnout např. České sdruţení obětí dopravních nehod, Dětská dopravní nadace, ale i různá krizová centra, charitní i psychologické poradny.

29

ASOCIACE OBČANSKÝCH PORADEN. O nás. [online]. obcanskeporadny.cz, 2010 [cit. 11. listopadu 2010]. Dostupné na . 30 PMS byla zřízena zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1.1.2001.

20

3.

Silniční dopravní nehody z pohledu práva Silniční dopravní nehody lze chápat jako určitý negativní jev, pro společnost

nebezpečné jednání s často tragickými následky. Příčin nehod je mnoho, tou nejčastější - jak jiţ bylo zmíněno - je právě lidské pochybení. Řidiči porušují pravidla silničního provozu, některá taková jednání mohou naplnit i skutkovou podstatu přestupku či trestného činu. Základním právním předpisem, vymezujícím práva, ale zejména povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích, je silniční zákon. Kaţdé porušení těchto povinností lze povaţovat za protiprávní jednání, bez ohledu na to, jaký je jejich následek. Pokud je ovšem následkem určitého chování věcná škoda, škoda na zdraví, ztráta na ţivotě ‒ jedná si jiţ o dopravní nehodu ve smyslu silničního zákona.

3.1

Trestné činy v silniční dopravě Trestní zákoník (dále jen „TZ“)31 neobsahuje ţádnou specifickou část, komplexně

upravující trestné činy v dopravě. Naopak je v tomto právní úprava roztříštěná do různých hlav, resp. dílů zákoníku a to zejména s ohledem na objekt skutkové podstaty trestného činu, tedy s ohledem na konkrétní zájem, hodnotu chráněnou TZ. Z hlediska obligatorního znaku subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, z hlediska zavinění, jsou silniční dopraní nehody z převáţné většiny nedbalostními delikty. To znamená, ţe pachatel činu nijak nezamýšlel ohrozit či porušit chráněný zájem, pouze nedodrţel stanovenou (nebo alespoň očekávanou) míru opatrnosti. Mezi nedbalostní trestné činy, páchané na úseku silniční dopravy, patří zejména usmrcení z nedbalosti, těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti, ublíţení na zdraví z nedbalosti, obecné ohroţení z nedbalosti, poškození a ohroţení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti, nebo poškození a ohroţení ţivotního prostředí z nedbalosti. Vzhledem k široké problematice trestných činů vyberu delikty, které jsou z mého pohledu nejzávaţnější a také nejčastější. Pro případ zájmu o přesné znění jednotlivých probíraných paragrafů přikládám v přílohách souhrn jejich ustanovení (Tabulka č. 5 a 6). Usmrcení z nedbalosti upravuje § 143 TZ. Silničního provozu se týká zejména odstavec druhý zmíněného paragrafu, dle kterého bude potrestán pachatel, který porušil mj. důleţitou povinnost uloţenou mu dle zákona a v důsledku toho způsobil z nedbalosti smrt jinému. Dopravy se týká i odstavec třetí, pojednávající o hrubém porušení zákonů o bezpečnosti dopravy. Pojem „důleţitá povinnost“ není ţádným zákonem jasně definovaný, 31

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

21

rozhodující úlohu tedy má NS ČR. Tento v mnoha svých rozhodnutích povaţuje za porušení důleţité povinnosti takové, které má v dané situaci zpravidla za následek nebezpečí pro ţivot člověka nebo pro jeho zdraví, nebo kdy k takovému následku můţe snadno dojít. Příčinná souvislost mezi porušením této povinnosti a následkem činu, je další podmínkou, která musí být v tomto případě splněna. Aby se dalo hovořit o porušení důleţité povinnosti ve smyslu § 143 odst. 2, musí jít o takové porušení, které podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.32 Během své rozhodovací činnosti stanovil NS ČR několik příkladů porušení důleţité povinnosti vyplývající ze zákona, např.: řízení dopravního prostředku pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky33, nepřiměřená rychlost34, nedání přednosti v jízdě35, nesledování technického stavu vozidla36, ohroţení chodce přecházejícího pozemní komunikaci37, nedodrţení bezpečnostní vzdálenosti38, předání řízení vozidla osobě nezpůsobilé39, porušení pravidel uţívání dětské autosedačky40, nedodrţení směru a způsobu jízdy41 atd. Dalším důleţitým pojmem je „hrubé porušení zákonů“. Jde o případy porušení právní normy, podstatně závaţnější, neţ je porušení důleţité povinnosti – typickým příkladem je porušení více různých právních norem upravujících silniční dopravu (např. jízda podnapilého řidiče vysokou rychlostí s technicky nezpůsobilým vozidlem)42. Ke smrtelným dopravním nehodám dochází v poslední době velmi často, a proto vznesení obvinění z trestného činu usmrcení z nedbalosti nebude ojedinělým případem. Porušení důleţité povinnosti vyplývající ze zákona a hrubé porušení zákonů o bezpečnosti dopravy, obojí s následkem těţké újmy na zdraví z nedbalosti nebo ublíţení na zdraví z nedbalosti, je upraveno i v § 147 TZ (těžké ublížení na zdraví z nedbalosti) a v § 148 TZ (ublížení na zdraví z nedbalosti). Na rozdíl od pojmu „porušení důleţité povinnosti“ jsou pojmy „ublíţení na zdraví“ a „těţká újma na zdraví“ v TZ definovány, a to v § 122. Ublíţením na zdraví se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném 32

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. 6 Tdo 229/2010. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 8 Tdo 241/2005; Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2007, sp. zn. 3 Tdo 328/2007. 34 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2000, sp. zn. 7 TZ 247/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2001, sp. zn. 4 Tz 17/2001. 35 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2004, sp. zn. 3 Tdo 810/2004; Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004. 36 Usnesení Nejvyššího soudu SSR ze dne 11. července 1986, sp. zn. 8 Tz 45/86. 37 Usnesení Nejvyššího soudu SSR ze dne 10. prosince 1976, sp. zn. 6 Tz 61/76. 38 Usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. března 1988, sp. zn. 11 Tz 9/88. 39 Usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19. dubna 1983, sp. zn. 11 Tz 11/83. 40 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 8 Tdo 1334/2007. 41 Usnesení Nejvyššího soud ze dne 4. února 2009, sp. zn. 7 Tdo 17/2009; Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 1998, sp. zn. 4 Tz 73/98. 42 ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel (ed). Trestní zákoník II - komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 1343 (§ 143TZ). 33

22

onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu43, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření. Těţkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění na zdraví jako je zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy, nebo delší dobu trvající porucha zdraví44. Všechny dosavad uvedené trestné činy jsou činy poruchové, tedy musí dojít k následku předvídaného v jednotlivých ustanoveních, aby bylo moţné pouţít příslušné paragrafy. Pouhé ohroţení zdraví nebo ţivota člověka nemůţe naplnit skutkové podstaty výše zmíněných činů. Důleţité je také upozornit na to, ţe v případě hrubého porušení zákonů o bezpečnosti dopravy45, ve vztahu k § 147 i § 148 TZ, musí být těţká újma nebo ublíţení způsobeno na zdraví nejméně dvou osob. Pokud toto nebude splněno, nelze čin posoudit dle přísnější trestní sazby. Opakem poruchových trestných činů jsou činy ohroţovací. U těchto deliktů postačí pouhé ohroţení zájmu chráněného TZ, resp. hmotného předmětu útoku. Porucha není podmínkou pro naplnění jejich skutkové podstaty. Havárie nákladního automobilu vezoucího nebezpečné chemikálie anebo dopravní nehoda způsobená opilým řidičem autobusu přepravující cestující, to jsou příklady spáchání trestného činu, resp. přečinu obecného ohrožení z nedbalosti dle § 273 TZ. Základním pojmem je tu „obecné nebezpečí“. NS ČR vymezil tento pojem jako „situaci vzniklou obecně nebezpečným jednáním pachatele, která svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení znamená nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví více osob nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku a která vzniká již tehdy, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity bezprostředně hrozí, což znamená výrazné přiblížení se k poruše; pro stav obecného nebezpečí je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž vznik poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele; zda takové bezprostřední nebezpečí vzniklo, nutno posuzovat vždy v souvislosti se všemi okolnostmi konkrétního 43

Dle soudní praxe jde o poruchu zdraví nebo jiné onemocnění, ne zcela přechodného rázu, které znesnadňuje obvyklý způsob ţivota nejméně po dobu 7 dní. Doba kratší ovšem není soudy vyloučena, záleţí na tom kterém konkrétním případu (citováno z: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 492.) 44 Delší dobou trvající poruchy zdraví se rozumí, dle judikatury, min. 6 týdnů (např. v Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 5 Tdo 251/2005). 45 Např. silniční zákon; zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích; zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích (vše ve znění pozdějších předpisů).

23

případu, se způsobem provedení činu, s časem i místem spáchání činu a s jeho povahou“46. Objektem tohoto činu je tedy zájem na ochraně ţivota nebo zdraví lidí anebo zájem na ochraně cizího majetku. Nedbalostní jednání pachatele musí vyvolat bezprostředně hrozící, zákonem daný následek ‒ nebezpečí těţké újmy na zdraví či smrt lidí47, anebo majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu, tedy škody v minimální výši 5 milionů Kč (§ 138 odst. 1 TZ). Stejně jako samotné způsobení obecného nebezpečí je trestán pachatel, který takové nebezpečí zvýší (aniţ by jej nutně i způsobil), případně který ztíţí jeho odvracení. I v tomto případě se přísněji trestá spáchání takového činu v důsledku porušení povinnosti vyplývající ze zákona (tedy podobně jako např. u těţkého ublíţení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 2 TZ). Na závěr lze konstatovat, ţe i přes enormní kaţdoroční počet dopravních nehod je páchání takového nedbalostního trestného činu spíše ojedinělým případem. Obecně závaţnější a nebezpečnější jsou ovšem tzv. úmyslné trestné činy. Zde uţ můţe být pachatel veden určitým motivem a sledovat konkrétní cíl. V TZ48 je úmysl dělen na přímý (kdy pachatel chtěl porušit či ohrozit způsobem daným v TZ chráněný zájem) a na nepřímý (kdy pachatel věděl, ţe svým jednáním můţe porušit či ohrozit chráněný zájem, a pro případ, ţe se tak stane, s tím byl srozuměn). Úmyslných trestných činů páchaných v souvislosti se silničními dopravními nehodami není mnoho. Přesto mohu uvést např. trestný čin ohroţení pod vlivem návykové látky, trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, trestný čin neoprávněného uţívání cizí věci, trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku. I zde se zaměřím jen na vybrané delikty. Závaţným, a bohuţel nikoli výjimečným, trestným činem v silniční dopravě je přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 TZ. Pachatel se dopouští tohoto činu tím, ţe vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost (který si přivodil pod vlivem návykové látky) zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit ţivot nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (tedy škodu v minimální výši 500 tisíc Kč). Z hlediska silničních dopravních nehod je ovšem důleţitější kvalifikovaná skutková podstata, kde je sama dopravní nehoda stanovena jako následek výše uvedeného jednání. Oproti původní úpravě obsaţené v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, je nyní trestné pouze úmyslné jednání. Ohroţení pod vlivem návykové látky spadá, stejně jako obecné ohroţení, do skupiny trestných činů obecně ohroţujících, zásadní rozdíl mezi nimi je ten, ţe zatímco u obecného ohroţení (byť z nedbalosti) musí nebezpečí konkrétně a bezprostředně hrozit, u ohroţení 46

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008, sp. zn. 8 Tdo 1152/2008. Dle judikatury by takto mělo být ohroţeno minimálně 7 lidí (např. v Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2007, sp. zn. 6 Tdo 1025/2007) 48 § 15 tohoto zákona 47

24

pod vlivem návykové látky tato podmínka nemusí být splněna, coţ ostatně vyplývá i ze spojení „by mohl ohrozit“. Pod pojem „návyková látka“49 zahrnuje TZ v § 130 alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Velice podstatným pojmem, v TZ opět nedefinovaným, je „stav vylučující způsobilost“. Ani v soudní praxi neexistuje jednoznačné vymezení tohoto pojmu. Ovlivnění schopnosti vykonávat provozovanou činnost návykovou látkou je nutné posuzovat v jednotlivém případě. Návykové látky působí na kaţdého z nás různě, a proto ani nelze jasně stanovit limity, při jejichţ překročení se člověk nachází ve stavu vylučujícím způsobilost. Ze soudní praxe je zřejmé, ţe nejčastější činností vykonávanou ve stavu vylučující způsobilost, je právě řízení motorových vozidel (vyţadující schopnost soustředění, správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situaci vznikající v dopravním provozu), a nejčastější látkou vylučující způsobilost tuto činnost vykonávat bývá alkohol, a proto i pravidla pro posuzování rozhodných okolností obvykle vyplývají z moţností a schopností opilého řidiče50. Jedna promile alkoholu v krvi řidiče je dle poznatků lékařské vědy právě tou hranicí, kdy ani nadprůměrně zkušený řidič není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo – soudy z těchto poznatků při svém rozhodování vycházejí, coţ dokazuje i bohatá judikatura NS ČR.51 Jaký by měl být postup, pokud by řidiči bylo naměřeno méně neţ jedna promile alkoholu v krvi, případně pokud by bylo dáno podezření z ovlivnění jinou návykovou látkou, neţ je alkohol, judikoval NS ČR takto: „V případech, kdy bylo u řidiče zjištěno menší množství alkoholu v krvi než 1 promile je vždy nutno prokázat, že jeho schopnost řídit motorové vozidlo byla skutečně snížena v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení § 274 tr. zákoníku. Důkazem o míře ovlivnění obviněného alkoholem a snížení jeho řidičských schopností mohou být např. svědecké výpovědi policistů, lékařů, spolujezdců, apod. U jiných návykových látek než alkoholu nebyl dosud obecně stanoven žádný limit, proto je třeba zjišťovat konkrétní stav ovlivnění takovou látkou a porovnat ho s ustáleným posuzováním stavu vylučujícím způsobilost, který byl přivozen alkoholem, a to zpravidla za pomoci 49

Tento pojem vyvolává dodnes diskuse - napadán je zejm. pro jeho neurčitost a také proto, ţe ne všechny uvedené látky jsou zároveň látkami návykovými. TZ nepřinesl v tomto směru změnu. Důleţitá tedy bude opět soudní praxe. Zákon o návykových látkách č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zahrnuje § 2 pod návykové látky omamné a psychotropní látky uvedené v přílohách tohoto zákona), TZ vymezuje návykové látky spíše dle jejich vlastností. /viz ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel (ed). Trestní zákoník I - komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1234 (§ 130 trestního zákoníku)/. 50 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010. 51 Např. Unesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 6 Tdo 102/2010; Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2009, sp. zn. 3 Tdo 80/2009; Usnesení Nejvyššího soud ze dne 31. října 2008, sp. zn. 11 Tdo 1061/2008.

25

znalce.“52 V ČR platí nulová tolerance alkoholu v krvi, i přesto se ovšem musí zkoumat v konkrétním případě míra ovlivnění řidiče návykovou látkou, aby se mohlo konstatovat, ţe byl naplněn podstatný znak skutkové podstaty přečinu dle § 274 TZ – tedy stav vylučující způsobilost. Řidič řídící pod vlivem návykové látky není ojedinělým případem na českých silnicích, proto se budu této problematice věnovat podrobněji v následujících kapitolách. Neposkytnutí pomoci dle § 150 TZ a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle § 151 TZ jsou čistě omisivní trestné činy (resp. přečiny). Tedy lze se jich dopustit výlučně opomenutím. Jde o obecnou povinnost konat, pachatel je trestně odpovědný pouze za neposkytnutí pomoci, nikoli za poruchu (újmu na zdraví či smrt) v důsledku neposkytnutí pomoci. Jednání pachatele je v obou případech těchto přečinů stejné, rozdíly jsou ovšem v subjektech činu, v předmětu útoku a v původu nebezpečí. Pachatelem dle § 150 odst. 1 můţe být kdokoli (kolemjdoucí, spolujezdec atd.) ‒ za předpokladu, ţe sebe nebo jiného pomocí nevystaví v nebezpečí, dle § 150 odst. 2 je trestně odpovědná pouze osoba, která je povinna, z povahy svého zaměstnání, pomoc poskytnout a neučiní tak (např. zdravotník, hasič, policista, plavčík, člen horské sluţby) – v tomto případě se takové osoby nemohou ani exkulpovat z důvodu uvedení sebe nebo jiného v nebezpečí (např. hasič musí poskytnout pomoc účastníkovi dopravní nehody, i kdyby hrozilo nebezpečí výbuchu automobilu). Jde tedy o speciální subjekt, stejně jako u činu dle § 151 TZ. Tím je pro změnu pouze řidič, jakéhokoli dopravního prostředku (patří sem i povoz taţený koňmi anebo kolo)53, který měl účast na dopravní nehodě, a přesto neposkytl pomoc potřebným. Předmětem útoku u všech tří skutkových podstat je vţdy osoba – ovšem dle § 150 TZ musí jít o osobu, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví nebo jiného váţného onemocnění, zatímco u § 151 TZ jde o osobu utrpěvší při nehodě újmu na zdraví. Klíčovým pojmem všech zmíněných forem neposkytnutí pomoci je tzv. „potřebná pomoc“. Pro vysvětlení pouţiji rozhodnutí NS ČR54, který pojal tuto pomoc jako „pomoc, která je potřebná k ochraně života a zdraví poškozené osoby; zda jde o pomoc potřebnou je při tom nutno posoudit podle povahy konkrétního případu a zejména též podle možnosti pachatele. Vždy však musí jít o pomoc potřebnou k odvrácení nebo snížení event. nebezpečí smrti nebo další újmy na zdraví hrozící poškozené osobě nebo směřující ke zmírnění nesnází a následků utrpěného zranění. Nejvyšší soud připomíná, že řidič dopravního prostředku, který ujel z místa dopravní nehody, na které měl účast, se nestává beztrestným jen proto, že pomoc poškozenému poskytne jiná osoba, 52

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2010, sp. zn. 4 Tz 62/2010. JELÍNEK: Trestní právo hmotné..., s. 502. 54 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2007, sp. zn. 8 Tdo 1268/2007. 53

26

náhodně se na místě činu vyskytující. To neplatí, pokud z místa odjede, aniž by sám pomoc poškozené osobě poskytl, není-li poskytnutí pomoci řidičem, který měl účast na dopravní nehodě, potřebné např. proto, že pomoc byla zajištěna jinými kvalifikovanými osobami.“ Ujetí z místa dopravní nehody, bez poskytnutí nezbytné pomoci, je přinejmenším nemorálním chováním kaţdého řidiče, který si moţná ani neuvědomuje následky svého jednání. Přitom jedním ze základních principů bezpečné jízdy jsou právě ohleduplnost a slušnost vůči ostatním. Na závěr bych porovnala nynější právní úpravu výše probraných trestných činů, dle TZ s předchozí právní úpravou - trestním zákonem č. 140/1961 Sb., účinným do 31.12.2009. Ve všech případech neposkytnutí pomoci se zvýšily horní hranice trestu odnětí svobody a to o jeden rok, v případě pachatele - řidiče dokonce o dva roky. Navíc byly skutkové podstaty dle § 150 TZ doplněny o pojem „(jiné) váţné onemocnění“. Jednání spočívající v eventuálním ohroţení lidí či majetku pod vlivem návykové látky dle § 274 TZ je nyní trestné pouze jako jednání úmyslné, nikoli i nedbalostní. Z kvalifikované skutkové podstaty byla vypuštěna trestnost pachatele, který byl za obdobný čin, spáchaný pod vlivem návykové látky, v posledních dvou letech postiţen. V neposlední řadě jiţ není moţné za spáchání takového činu dle kvalifikované skutkové podstaty uloţit peněţitý trest. Obecné ohroţení z nedbalosti dle § 273 TZ bylo konkrétněji vymezeno, zákonodárci přidali demonstrativní výčet případů obecného ohroţení. Tresty za obecné ohroţení se zpřísnily – horní hranice trestu odnětí svobody se zvýšily v rozmezí o jeden aţ tři roky – v závislosti na konkrétní skutkové podstatě. Nadále platí pravidlo: čím závaţnější věcná škoda či následek na zdraví nebo ţivotě člověka, tím přísnější trest. K nedbalostnímu ublíţení na zdraví v důsledku porušení důleţité povinnosti byl nově přidán další odstavec upravující nedbalostní ublíţení na zdraví nejméně dvou osob v důsledku hrubého porušení vybraných předpisů. Způsobení těţké újmy na zdraví nebo smrti z nedbalosti bylo TZ rozděleno na dva samostatné trestné činy (usmrcení z nedbalosti dle § 143 a těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti dle § 147). V případě nedbalostního těţkého ublíţení na zdraví byl uzákoněn mírnější trest co do maximální výše odnětí svobody, naopak za spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti v intencích základní skutkové podstaty i pro případ porušení důleţité povinnosti se zpřísnila horní hranice odnětí svobody o jeden rok. Nově byl přidán odstavec třetí upravující trestnost jednání spočívající v usmrcení jiného z nedbalosti v důsledku hrubého porušení zákonem daných právních předpisů (s trestem odnětí svobody od dvou do osmi let). 27

Trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, dle § 180d zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, nový TZ nepřevzal a nyní je takové jednání moţné posuzovat jako přestupek.

3.2

Přestupky v silniční dopravě Základním právním předpisem, upravujícím přestupky, je zákon č. 200/1990 Sb.,

o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Přestupkový zákon ovšem není jediným předpisem upravující takové správní delikty v silniční dopravě. Vhodné je tedy zmínit např. zákon č. 19/1997 Sb., o pozemních komunikacích, anebo zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, oba ve znění pozdějších předpisů. Důleţité je upozornit i na novelu z konce roku 200555, která přinesla velké změny zejména v oblasti správního trestání na úseku pozemních komunikací. Přestupkem rozumí přestupkový zákon zaviněné jednání (postačí nedbalostní, není-li výslovně zákonem vyţadován úmysl), které porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postiţitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin56. Ostatní zmíněné právní předpisy vycházejí z této definice a pouze uvádí jiţ konkrétní skutkové podstaty jednotlivých správních deliktů, tedy i přestupků. Zákon o pozemních komunikacích upravuje přestupky v § 42a. Vesměs jde o jednání spočívající v narušení bezpečnosti jízdy i technického stavu pozemních komunikací (např. uzavření komunikací v rozporu se zákonem, nebo jejich znečišťování či poškozování, neoprávněné umisťování či neodstranění překáţek na pozemních komunikacích atd.). Za přestupek dle § 83 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích je odpovědná fyzická osoba, která např. nepřihlásí k registraci silniční motorové vozidlo anebo přípojné vozidlo (které hodlá provozovat na území ČR), ač k tomu je ze zákona povinna, nebo která jako provozovatel silničního motorového vozidla či přípojného vozidla provozuje vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích apod.

55

Zákon č. 411/2005 Sb., kterým se mění silniční zákon a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 56 § 2 přestupkového zákona

28

Dominantní postavení má ovšem přestupkový zákon. Tento v § 22 a § 23 obsahuje výčet přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a ostatní přestupky na úseku dopravy. Do skupiny ostatních přestupků na úseku dopravy57 spadají protizákonná jednání, podobná jednáním v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích či zákonem o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Obecně lze říci, ţe dle tohoto paragrafu se postihují chování pachatelů, spočívající v neoprávněném zacházení s dopravními zařízeními, provozování dopravy a uţívání příslušných vozidel bez oprávnění, či v manipulaci s konkrétními doklady. Především jsou to ale přestupky zakotvené v § 22 přestupkového zákona, které by měly přispět ke zvýšení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Jednotlivá ustanovení byla zákonodárci systematicky rozdělena do tří odstavců, a to dle subjektu přestupku. První skupinu tvoří všichni účastníci silničního provozu (tedy - dle silničního zákona - kaţdý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích), zejména řidiči motorového či nemotorového vozidla. V druhém případě jde o provozovatele vozidel, a nakonec jsou upraveny přestupky páchané učiteli autoškol. Vzhledem k tématu své práce se budu věnovat pouze vybraným, veřejností často diskutovaným, přestupkům. Jedná se o přestupky dle § 22 odst. 1 písm. c), d) a písm. h) přestupkového zákona. Přestupku dle § 22 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil poţitím alkoholického nápoje nebo uţitím jiné návykové látky. Stavu vylučující způsobilost jsem se podrobně věnovala v předešlé kapitole. Zde pouze shrnu, ţe za tento stav lze obecně povaţovat 1 ‰ alkoholu v krvi řidiče, přičemţ není vyloučena ani jiná, niţší hladina alkoholu – tedy ovlivnění řidiče alkoholem je velice individuální. U návykových látek je situace sloţitější. V kaţdém případě je i u nich nutné zjišťovat konkrétní stav ovlivnění řidiče takovou látkou a porovnat ho s ustáleným posuzováním stavu vylučujícího způsobilost, vyvolaného poţitím alkoholu, zpravidla pomocí znalce58. Za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. bylo jedinou hranicí mezi trestným činem ohroţení pod vlivem návykové látky a tímto přestupkem institut společenské nebezpečnosti. Od 1. ledna 2010 bylo zavedeno formální pojetí trestného činu s interpretačním pravidlem subsidiarity trestní represe. Zásadní změna nastala i v subjektivní stránce zmíněného činu – jiţ 57

I v rámci této kapitoly jsem si dovolila obsah tohoto ustanovení přestupkového zákona zahrnout do příloh (viz Tabulka č. 7). 58 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn. 6 Tdo 252/2010.

29

není trestné nedbalostní jednání, ale pouze úmyslné – čímţ se odlišuje od přestupku dle § 22 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, kde postačuje nedbalost. Řízení vozidla pod vlivem jakékoli návykové látky je velice nebezpečné a proto i zákonem zakázané59. Na tuto problematiku navazuje i přestupek dle § 22 odst. 1 písm. d) přestupkového zákona, dle kterého bude potrestán pachatel - řidič, který se v provozu na pozemních komunikacích přes výzvu podle zvláštního právního předpisu60 odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Povinnost řidiče podrobit se na výzvu příslušné osoby vyšetření dle zákona č. 379/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tabákový zákon“), ke zjištění ovlivnění alkoholem je dána v § 5 odst. 1 písm. f) silničního zákona, resp. v § 5 odst. 1 písm. g) téhoţ zákona, jedná-li se o jinou návykovou látku. Tabákový zákon rozlišuje orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření. Orientačním vyšetřením se rozumí dechová zkouška, odběr slin nebo stěr z kůţe či sliznic. Cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu (např. krve, slin, moči, vlasů, anebo stěry z kůţe, příp. sliznic) je jiţ vyšetřením odborným a musí jej proto provést zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé. Naopak orientační vyšetření provádí útvar Policie ČR, útvar Vojenské policie, Vězeňská sluţba ČR, osoba pověřená kontrolou osob vykonávajících činnost, při níţ by mohly ohrozit ţivot anebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní policie. K provádění dechové zkoušky se pouţívají ve většině případů tzv. alkotestery firmy Dräger, zjištění ovlivnění řidiče jinou návykovou látkou se provádí pomocí přístroje Drugwipe 5+, který dokáţe rozpoznat aţ 5 druhů drog (metamfetaminy, canabis, opiáty, extázi a kokain). Dodnes se zpochybňuje jejich přesnost měření a neochota řidičů podrobit se orientačním zkouškám komplikuje veškerý další postup příslušných osob, resp. příslušných orgánů. Odmítne-li osoba orientační zkoušku, je povinna podrobit se odborné lékařské zkoušce. Pokud by odmítla i tuto, hledí se na ni, dle § 16 odst. 5 tabákového zákona, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Velmi zásadním ustanovením je § 16 odst. 2 tabákového zákona – pokud se provede orientační zkouška zjišťující obsah 59

Konkrétně jde o § 16 odst. 1 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů, který zní: Osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním. 60 § 16 tabákového zákona

30

alkoholu analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené Vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb.61, odborné lékařské vyšetření se neprovede. Díky této větě se takto provedená dechová zkouška staví na roveň výsledku lékařského vyšetření ‒ samozřejmě i v tomto případě můţe řidič takovou dechovou zkoušku odmítnout, a pak se podrobit lékařskému odbornému vyšetření. Závěrem bych ještě bodově zmínila několik důleţitých informací týkajících se přestupku dle § 22 odst. 1 písm. d): -

orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu nebo jiné návykové látky je povinna se podrobit osoba, u níţ se lze důvodně domnívat, ţe vykonává činnost, při níţ by mohla ohrozit ţivot nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, a dále osoba, u které je důvodné podezření, ţe přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s poţitím alkoholického nápoje, příp. jiné návykové látky – tím by se měla vyloučit jakákoli šikanózní jednání oprávněných osob (nejčastěji policistů)

-

vyšetření nesmí být nebezpečné pro zdraví řidiče - zde půjde většinou o případy odběrů krve a jiného biologického materiálu, ohroţujících zdraví řidičů62

-

ustanovení § 22 odst. 1 písm. b), c) a d) je speciální k ustanovení § 30 odst. 1 písm. h), ch, i) přestupkového zákona, upravujícího přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi – od 1. 7. 200663 se totiţ na řízení vozidel (motorových, nemotorových, tramvají i na jízdu na zvířeti) vztahuje právě toto speciální ustanovení64

Dalším důleţitým ustanovením v přestupkovém zákonu je § 22 odst. 1 písm. h), podle něhoţ se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích způsobí dopravní nehodu, při níţ došlo k ublíţení na zdraví jiného, a to v důsledku porušení zvláštního právního předpisu - silničního zákona. Subjektem přestupku můţe být v tomto případě nejen řidič vozidla, ale i chodec nebo jiný účastník silničního provozu. Tento přestupek se velice 61

Vyhláškou, kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění vyhlášky č. 65/2006 Sb. 62 Povinnost řidiče podrobit se lékařskému vyšetření není, dle judikatury NS ČR, absolutní, a pokud by byl např. odběrem krve skutečně ohroţen ţivot řidiče nebo by tím došlo k váţnému ohroţení jeho zdraví, jednalo by se o překáţku k provedení takového odběru a tím pádem by mohla nastat okolnost vylučující protiprávnost odmítnutí vyšetření. Na druhou stranu je ovšem nutné také vzít v úvahu to, ţe odborné vyšetření je prováděno kvalifikovanou osobou, která můţe být na základě poskytnutých informací schopna posoudit, zda opravdu existuje nějaké zdravotní riziko plynoucí řidiči z případného vyšetření (takto se vyjádřil NSS ČR např. ve svém Rozsudku ze dne 24. června 2008, sp. zn. 8 As 11/2007-56). 63 Účinnost zákona č. 411/2005 Sb. (viz poznámka pod čarou č. 55) 64 KUČEROVÁ, Helena. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s.147.

31

podobá přečinu ublíţení na zdraví z nedbalosti dle § 148 TZ, příp. trestnému činu těţkého ublíţení na zdraví z nedbalosti dle § 147 TZ. Objekt i předmět útoku je stejný – chrání se lidské zdraví a v ohroţení je tu člověk. Rozdíl je však v objektivní stránce skutkových podstat, kdy u přestupku se nevyţaduje porušení důleţité povinnosti ani hrubé porušení příslušných právních předpisů, zde je důleţité způsobení dopravní nehody a to v důsledku porušení některého z ustanovení silničního zákona. Pomyslnou hranicí mezi trestným činem a přestupkem je v tomto případě zejména intenzita zranění člověka. Ne kaţdé zranění při dopravní nehodě se dá kvalifikovat jako následek konkrétního trestného činu, někdy ani jako komentovaného přestupku. V úvahu by ale přicházelo pouţití § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona65, kam se dají podřadit jakákoli jiná porušení silničního zákona, neţ která jsou výslovně uvedená v předchozích bodech tohoto zákona. Pokud by však bylo moţné kvalifikovat jednání jako ublíţení na zdraví, musí být zohledněna právě způsobená zranění. Dle ustálené soudní judikatury platí, ţe pokud by došlo k poruše zdraví nebo jinému onemocnění, ne zcela přechodného rázu, znesnadňující obvyklý způsob ţivota nejméně po dobu 7 dní, byl by tím naplněn pojem ublíţení na zdraví dle TZ. Pokud by tomu tak nebylo, mohla by být naplněna skutková podstata přestupku, samozřejmě při naplnění všech ostatních znaků příslušné podstaty. Jelikoţ ale minimální sedmidenní hranice omezení obvyklého způsobu ţivota poškozeného není absolutní a závisí na konkrétních okolnostech případu, bude záleţet na rozhodujícím orgánu, zda jednání posoudí jako trestný čin či přestupek. Pokud by došlo k ublíţení na zdraví osoby blízké, a jednání by bylo posouzeno jako přestupek dle § 22 odst. 1 písm. h) přestupkového zákona, řízení o tomto správním deliktu by bylo moţné zahájit pouze na návrh postiţené osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka, tzn., ţe tento přestupek se neprojednává z úřední povinnosti, jako u většiny přestupků, ale pouze na návrh66. K tomuto přestupku bych ráda zmínila jednu zajímavost: aţ do novely přestupkového zákona č. 215/2007 Sb., účinné od 22. srpna 2007, bylo dle přestupkového zákona moţné postihnout jednání, spočívající v ublíţení na zdraví při dopravní nehodě i sobě samému, jako jedinému zraněnému. NSS ČR ale několikrát konstatoval, ţe takto pojaté zákonné ustanovení je neúčelné a postrádá smysl – u takové dopravní nehody spočívá nebezpečnost jednání a zájem společnosti na potrestání pouze za porušení zvláštního

65

Dle kterého se přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k), poruší zvláštní právní předpis. 66 Viz § 67 a § 68 přestupkového zákona.

32

právního předpisu, nikoliv za nedbalostní sebepoškození zdraví67. Proto bylo výše zmíněnou novelou sporné ustanovení doplněno o slovo ublíţení „jinému“. Na závěr této kapitoly zmíním sankce, které lze uloţit za spáchání výše probraných přestupků v provozu na pozemních komunikacích. Za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. c), d) i písm. h) lze uloţit finanční pokutu v rozmezí od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let, přičemţ tyto přestupky nelze projednat v blokovém řízení68. Mnohem niţší sankce je moţné uloţit učiteli autoškoly, který poţil alkoholický nápoj nebo uţil návykovou látku během provádění výcviku ve výcvikovém vozidle, nebo který se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítne podrobit vyšetření, zda při provádění výcviku nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Tomuto učiteli autoškoly hrozí pokuta ve výši od 10 000 Kč do 20 000 Kč a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Otázkou zůstává, jestli takovému jednání učitele autoškoly odpovídá takto uzákoněná sankce. Tato osoba by přeci měla učit nejen správnému způsobu jízdy, ale také dodrţování pravidel silničního provozu. A proto by, dle mého názoru, měla být potrestána přinejmenším stejnou měrou, jako ostatní řidiči motorových vozidel.

3.3

Bodový systém Od 1. 7. 2006 byl zaveden systém bodového hodnocení řidičů. Svým způsobem to byla

reakce na stále zvyšující se počet spáchaných přestupků na úseku dopravy. Základním cílem bylo, a stále je, zajistit bezpečnost na pozemních komunikacích a eliminovat počet tzv. rizikových řidičů, tedy řidičů opakovaně dopouštějících se závaţných dopravních přestupků. Silniční zákon69 chápe bodové hodnocení jako systém, sledující dva důleţité faktory: opakované páchání přestupků nebo trestných činů řidiči motorových vozidel v souvislosti s porušením vybraných povinností dle předpisů o provozu na pozemních komunikacích, a také poznatky o tom, ţe se jiní řidiči porušování těchto povinností nedopouští. Přehled jednání spočívajícího v porušení zmiňovaných povinností a počet bodů za tato jednání je stanoven v příloze silničního zákona. V čem tedy spočívá bodové hodnocení? Za kaţdý, zákonem daný, přestupek či trestný čin, za který byla příslušným orgánem řidiči motorového vozidla pravomocně uloţena sankce

67

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. listopadu 2007, č. j. 5 As 42/2007 – 54. Viz § 22 odst. 4 a § 22 odst. 11 přestupkového zákona. 69 Úprava bodového systému je obsaţena v § 123a - § 123f. 68

33

či trest, se tomuto řidiči připočte stanovený počet bodů70. Stane se tak zaznamenáním do karty řidiče v registru řidičů, vedeném obecním úřadem obce s rozšířenou působností (dále jen „příslušný úřad“). Záznam je nutné provést v zákonné pětidenní lhůtě počínající od doručení oznámení o uloţení pokuty za přestupek v blokovém řízení, od doručení rozhodnutí o uloţení sankce za přestupek či od doručení rozhodnutí, kterým byl uloţen trest za spáchaný trestný čin. Maximální počet bodů, které lze řidiči udělit, je 12. Jakmile dosáhne této bodové hranice, příslušný úřad neprodleně vyrozumí řidiče (u státních příslušníků jiné země i Ministerstvo dopravy ČR) o této skutečnosti písemným oznámením. Zároveň jej vyzve k odevzdání řidičského průkazu (příp. mezinárodního řidičského průkazu) nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení ‒ uplynutím této lhůty pozbývá řidič příslušné oprávnění k řízení motorového vozidla71. Příslušný úřad je ze zákona povinen vydat řidiči doklad potvrzující odevzdání řidičského průkazu. Řidič, který pozbyl řidičské oprávnění dosaţením dvanácti bodů, můţe poţádat o jeho vrácení nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí tohoto oprávnění. Pokud mu byla uloţena sankce, příp. trest, zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, písemnou ţádost o vrácení oprávnění můţe podat u příslušného úřadu aţ po vykonání sankce (trestu), trvá-li déle neţ 1 rok. Další podmínkou je, ţe ţadatel musí prokázat, ţe se podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti72. Splní-li řidič uvedené podmínky a získá-li zpět oprávnění k řízení motorových vozidel73, nanovo podléhá bodovému hodnocení. Silniční zákon upravuje i institut odečítání bodů – splní-li řidič zákonné podmínky, sníţí se mu počet dosaţených bodů. Je to, s nadsázkou řečeno, určitá odměna pro řidiče, kteří nespáchali po dobu minimálně dvanácti po sobě jdoucích měsíců od posledního správního či trestního postihu ţádný „bodovaný“ přestupek či trestný čin. Nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne, kdy vznikl řidiči nárok na odečtení bodů, musí příslušný úřad zaznamenat tuto skutečnost v registru řidičů. Pokud bylo pravomocně zrušeno původní rozhodnutí o

přestupku,

nebo

trestném

činu,

odečtou

se

řidiči

body,

které

mu

byly

na základě takového rozhodnutí zaznamenány. Další moţností, jak sníţit dosaţený počet bodů, je podání písemné ţádosti o odečtení 3 bodů se současným doloţením potvrzení o ukončeném školení bezpečné jízdy ve středisku 70

Dopustil-li se řidič jedním skutkem více přestupků nebo trestných činů, spáchaných jednáním zařazeným do bodového hodnocení, zaznamená příslušný obecní úřad počet bodů stanovených pro nejzávaţnější z nich. 71 Řidičský průkaz vydaný cizím státem nebo řidičský průkaz Evropských společenství se neodevzdává, jen se na 1 rok pozbývá právo k řízení motorového vozidla na území ČR. 72 Dle zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 73 Příslušný úřad ke dni vrácení řidičského oprávnění zaznamená v registru řidičů odečtení všech 12 bodů.

34

bezpečné jízdy. I zde platí další zákonné podmínky: zmíněné potvrzení nesmí být starší neţ 1 měsíc od podání ţádosti, a dále nesmí mít řidič ke dni ukončení školení v registru řidičů zaznamenáno více neţ 10 bodů za porušení právních předpisů ohodnocená méně neţ 6 body. Takovým způsobem lze však body odečíst jen jednou za kalendářní rok. Jakmile je řidiči odečteno všech 12 zaznamenaných bodů, je příslušný úřad povinen písemně oznámit tuto skutečnost řidiči a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne provedení záznamu o odečtení bodů v registru řidičů. Bodový systém platí v ČR téměř pět let. Ministerstvo dopravy ČR vydává kaţdoročně dokumenty obsahující informace o stavu bodového systému i statistiky bodovaných přestupků a trestných činů. Dopravní experti i Ministerstvo dopravy jsou prozatím s fungováním tohoto systému spokojeni. Dle jejich názoru došlo od zavedení bodového hodnocení ke sníţení počtu smrtelných dopravních nehod74. Z vlastního pozorování musím dát dopravním expertům za pravdu. Většina řidičů jezdí opatrněji. Co je ale důvodem takové opatrnosti? Ţe by jen obava o ztrátu řidičského oprávnění?

74

Česká televize. Bodový systém funguje čtyři roky, možná pomohl snížit počet mrtvých [online]. ČT24, 1. července 2010 [cit. 20. prosince 2010]. Dostupné na .

35

4.

Metodika vyšetřování silničních dopravních nehod Z charakteristiky dopravních nehod lze vyvodit i definici silniční dopravní nehody – jde

tedy o nezamyšlenou a nepředvídanou událost v silničním provozu na veřejných komunikacích, způsobenou motorovými i nemotorovými dopravními prostředky, jejímţ následkem je věcná škoda anebo újma na zdraví či ţivotě člověka75. Příčin takových nehod můţe být mnoho, nezřídka dochází k jejich utajování nebo naopak k jejich fingování76. Viníkem můţe být nakonec úplně někdo jiný, neţ se zpočátku zdálo. Nejen z těchto důvodů je nutné silniční dopravní nehody náleţitě prošetřit a celou záleţitost řádně uzavřít. Zde je ţádoucí upozornit na to, ţe dle stávající právní úpravy77 jsou účastníci dopravní nehody povinni ohlásit nehodu Policii ČR (dále jen „Policie“) pouze v případě, dojde-li při ní k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel, včetně přepravovaných věcí, částku 100 000 Kč78. V opačném případě jsou účastníci nehody povinni sepsat a podepsat společný záznam o dopravní nehodě, který neprodleně předají pojistiteli. Kriminalisté postupují dle určitých metodik vyšetřování trestných činů79, kaţdá z nich má svá specifika – ať uţ jde o samotný předmět, stopy či o jednotlivé etapy vyšetřování. Ne jinak je tomu i u objasňování silničních dopravních nehod.

4.1

Vyšetřovací situace Na počátku šetření nehody mohou nastat různorodé vyšetřovací situace. Kaţdá z nich

klade rozdílné nároky na vyšetřující orgán, kaţdá z nich přináší mnoho důkazů. Přesto se dají 75

KONRÁD, Zdeněk a kol. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. 1. vydání. Praha: Policejní akademie ČR, 1995, s. 124. 76 Důvodů utajování nehod můţe být několik, např.: poţití alkoholu před jízdou či během jízdy, váţná poranění nebo usmrcení osob, strach, ztíţení svého odhalení, krádeţ dopravního. Viníci nehody ničí stopy, mění místo dopravní nehody, inscenují technické závady, uvádějí nepravdivé a zavádějící informace o nehodě apod. Není vyloučena ani dohoda účastníků dopravní nehody (citováno z: ŠIMOVČEK, Ivan a kol. Kriminalistika. 1. vydání. Bratislava: Iura Edition, 2001, s. 314.). 77 Dle § 47 odst. 4 silničního zákona. 78 Dopravní nehoda musí být nahlášená Policii i v případě, kdy při ní dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby (s výjimkou škody na vozidle, jehoţ řidič má účast na dopravní nehodě nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle), nebo kdy dojde k poškození nebo zničení součásti nebo příslušenství pozemní komunikace dle zákona o pozemních komunikacích, anebo kdy účastníci dopravní nehody nemohou sami bez vynaloţení nepřiměřeného úsilí zabezpečit obnovení plynulosti provozu na pozemních komunikacích (§ 47 odst. 5 silničního zákona). 79 Tyto metodiky jsou definovány jako uspořádané systémy poznatků o typových kriminalistických charakteristikách trestných činů, o zákonitostech vzniku, vyhledávání a zajišťování stop jednotlivých typů trestných činů, o vyšetřovacích situacích, jakoţ i systém typových modelů činnosti kriminalistů v určitých etapách procesu poznání trestných činů (citováno z: VAVERA, František, PORADA, Viktor. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 13.)

36

vymezit situace typické pro silniční dopravní nehodu, umoţňující vytvořit si předběţnou představu o průběhu nehody a vytyčit si tak vyšetřovací verze. První situací je stav, kdy po dopravní nehodě zůstala předmětná vozidla v původní pozici a kdy jsou všichni účastníci nehody, včetně svědků, přítomni na místě nehody. Tato situace je pro následné vyšetřování ideální – vyšetřující orgán vyhledá a zajistí potřebné důkazy, stopy, vyslechne přítomné osoby, vše náleţitě zdokumentuje, rychle zajistí plynulý provoz. Problémové jsou ovšem situace, kdy na místě nehody dojde ke změnám stavu – manipulovalo se s poškozenými vozidly do příjezdu policistů, svědci nehody odešli z místa nehody, zraněné osoby byly odvezeny k ošetření, viník nehody ujel z místa činu apod.80. Tyto změny ztěţují celé vyšetřování – mohou se zničit relevantní důkazy, viník nehody jiţ nemusí být vypátrán, vyhledat svědky je postupem času prakticky nemoţné. Z místa nehody si vyšetřovatelé (příp. účastníci nehody) odnášejí velice cenné informace a materiály, v mnohých případech nenahraditelné. Proto se vyţaduje rychlá a precizní práce, díky které se objektivně zjistí příčiny a následky dopravní nehody. A proto je také povinností kaţdého účastníka dopravní nehody spolupracovat a neztěţovat její prošetření.

4.2

Zvláštnosti předmětu a podnětů vyšetřování Předmět vyšetřování silniční dopravní nehody zahrnuje jednání a chování jejích

účastníků, stav vozovky, technický stav vozidel i jiné skutečnosti, které v souhrnu zapříčinily samotný vznik nehody, včetně jejích následků81. Ve všech vyšetřovaných případech je nutné vţdy zjistit viníka nehody, poškozené, škody na majetku osob, ovlivnění návykovými látkami, prostředí, v němţ byla způsobena nehoda aj. Další zvláštnosti co do předmětu vyšetřování jsou dány druhem dopravní nehody. Např. při sráţce motorového vozidla s chodcem se zjišťuje i chování účastníků nehody a silničního provozu (řidičů, chodců, kolemjdoucích), míra předvídatelnosti nehodové situace stran řidiče, způsob jízdy řidiče, viditelnost apod. Pokud řidič dopravního prostředku ujede nebo uteče z místa nehody, bude nutné zjistit motiv jeho jednání, popis vozidla i podobu řidiče, dále bude třeba zajistit veškeré moţné stopy, včetně záznamů kamerového systému (byl-li nainstalován v okolí nehody), získat informace od zdravotnických zařízení, od pracovníků opraven automobilů či čerpacích 80 81

STRAUS, Jiří. Kriminalistická metodika. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 212. KONRÁD, Zdeněk. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 405.

37

stanic. V neposlední řadě můţe Policie při pátrání po účastnících nehody poţádat o pomoc i prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků. Na závěr je nutné poznamenat, ţe ne kaţdý řidič, který ujel z místa nehody, musí být zákonitě i jejím viníkem. Proto je třeba shromáţdit veškeré důkazy tak, aby byly náleţitě a bez jakýchkoli pochybností zjištěny rozhodné skutečnosti. Podnět k vyšetření dopravní nehody dávají ve většině případů sami účastníci nehody. Policista, který převzal oznámení o dopravní nehodě, musí zjistit základní informace – o místu, charakteru, rozsahu a následcích nehody, o hustotě provozu v okolí nehody a zejména o samotném oznamovateli (jméno, příjmení a adresu). Následně se (nejen) tyto informace zaznamenají a neprodleně je k místu nehody vyslána výjezdová sluţba. Dle potřeby se vyrozumí i jiné záchranné jednotky.82 Silniční zákon stanoví případy, kdy je povinností účastníků dopravní nehody oznámit tuto událost. V ostatních případech tato povinnost odpadá, pokud si ovšem účastníci nejsou jisti, zda k nehodě přivolat Policii či nikoli, obecně se doporučuje učinit tak. Výjezd jednotky je prozatím bezplatný ve všech případech a v mnohých z nich je zvlášť potřebný.

4.3

Počáteční vyšetřovací úkony Bezprostředně po příjezdu na místo hlášené dopravní nehody jsou policisté povinni

učinit potřebná prvotní bezpečnostní opatření. Ta spočívají především v pomoci účastníkům nehody a v zajištění plynulosti silničního provozu. Policejní prezidium vydalo k tomuto závazný pokyn83, stanovující neodkladné úkony a opatření. Mezi takové patří např. poskytnutí první pomoci zraněným osobám a přivolání zdravotnické záchranné sluţby, zajištění technických sluţeb k vyproštění osob z poškozených vozidel, hašení poţáru, zastavení úniku nebezpečných látek, zabezpečení výstrahy pro ostatní účastníky silničního provozu, uzavření místa nehody, zjištění totoţnosti svědků i účastníků nehody (příp. vyhlášení pátraní po těchto osobách), provedení orientačních zkoušek, obnovení provozu. V současné době funguje velice dobře integrovaný záchranný systém. I proto by měla být vţdy včas zajištěna potřebná pomoc stran všech záchranných sloţek. Pokud nabude výjezdová sluţba po příjezdu na místo nehody podezření ze spáchání trestného činu, jehoţ vyšetření koná Sluţba kriminální policie a vyšetřování, musí neprodleně tuto skutečnost oznámit příslušné vyšetřující osobě. Po jeho příjezdu se řídí jeho pokyny. 82

PORADA, Viktor. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. 1. vydání. Praha: Linde, 2000, s. 140 - 141. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 85/2006, kterým se upravuje postup příslušníků Policie ČR při dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu a šetření dopravních nehod (čl. 97). 83

38

Po zajištění okamţité lékařské i technické pomoci přebírají iniciativu policisté. Tímto okamţikem se prakticky zahajuje vyšetřování dopravní nehody, které zahrnuje níţe popsané počáteční vyšetřovací úkony. 4.3.1

Ohledání místa silniční dopravní nehody Dopravní nehoda vznikne zpravidla během několika sekund, sami účastníci i svědci

mohou vypovídat jen o některé fázi průběhu nehody, a proto je nanejvýše nutné zjistit veškeré skutečnosti, díky kterým bude moţné tento bleskový průběh rekonstruovat. V úvodní etapě ohledání místa nehody je třeba stanovit hranice ohledání, tzn. vymezit prostor, kde budou zajišťovány veškeré důleţité stopy a jiné důkazy, umoţňující určení příčin a viníka nehody. Hranice ohledání jsou případ od případu různé, prvotní pozornost však bude zaměřována na místa s největší koncentrací stop, tzv. výchozí místa ohledání. Pokud dojde ke smrtelnému zranění osoby, zpravidla započne vyšetřování právě u ní. Jinak je to např. místo střetu vozidel či místo kolize vozidla a jiného účastníka nehody. Můţe nastat i situace, kdy před samotným ohledáním dojde ke změně polohy vozidel, zranění budou odvezeni do nemocnic, svědci odejdou z místa nehody – v takovém případě se původní poloha objektů i osob musí vyznačit – zejm. na základě svědeckých výpovědí. Za ţádných okolností se jiţ neprovádí rekonstrukce (např. tím, ţe by se znovu přivezla odtaţená vozidla). Nezřídka dojde při samotném nárazu objektů k jejich odmrštění, mnohdy daleko od místa sráţky, čili vzniká klamný dojem o změně polohy těchto objektů.84 Dalším krokem je stanovení výchozího bodu měření, od kterého se měří vzdálenosti jednotlivých stop. Veškeré informace se musí na místě pečlivě číselně označit a vše zdokumentovat – v současné době se pouţívají moderní měřicí přístroje, neméně důleţitými jsou písemné náčrtky nehody, fotodokumentace a protokol o nehodě. Nedílnou součástí kaţdého ohledání je zjištění a popis komunikace, povětrnostních, světelných a rozhledových podmínek, povahy provozu – bude tedy nutné stanovit charakter, rozměry, povrch a stav vozovky (včetně jejího okolí), dopravní značení, stupeň viditelnosti, hustotu provozu a jiné okolnosti. Účelem celého vyšetřování je získat co nejvíce důkazů – základem jsou stopy. Na místě nehody se jich vyskytuje nepřeberné mnoţství. Mezi materiální stopy řadíme stopy na vozovce, na vozidlech, pevných objektech, příp. i na tělech zraněných i nepřeţivších osob

84

NĚMEC, Bohuslav. Učebnice kriminalistiky. 1. vydání. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 1966, s. 65 – 66.

39

(v podobě vnitřních a vnějších zranění – na první pohled viditelných, ale i v podobě různých změn na oděvu poškozené osoby). Do skupiny stop na vozovce patří stopy jízdy vozidla (vytvářené volně se otáčejícími nebrzděnými koly, kdy tvar a reliéf dezénu odpovídá skutečnosti), brzdné a blokovací stopy (brzdné vznikají ještě se otáčejícím koly oproti blokovacím stopám, na vozovce v podobě černého pruhu, vznikající jiţ neotáčejícím se koly), stopy smyku a stopy tření a vlečení (způsobené v důsledku nárazu vozidla na překáţku, která je pak vozidlem vlečena či tlačena). Nesmí se opomenout ani stopy obuvi (zejména chodců), biologické stopy a stopy kapalin vytékajících z vozidel. Většina současných automobilů jiţ má ve své výbavě i tzv. Anti-block systém, díky kterému při prudkém brzdění nedochází k zablokování pohybu kol a usnadňuje tak řidiči kontrolu nad vozidlem. V souvislosti s tímto systémem proto hovoříme i o tzv. antiblokovacích stopách, tvořených střídavě tmavými a lesklými plochami na vozovce.85 Různý stupeň deformace a destrukce vozidel, jejich poškrábání, odření, změny uvnitř vozidel – to vše nám vytváří stopy na zúčastněných vozidlech. Naopak stopy vzniklé nárazem vozidla do stromů, zdí, plotů, obrubníků, svodidel a jiných překáţek označujeme jako stopy vzniklé na pevných objektech. 4.3.2

Ohledání dopravního prostředku Ohledání vozidla se můţe uskutečnit v rámci samotného ohledání místa nehody anebo

na jiném místě jakoţto samostatný úkon. Jelikoţ situace a okolnosti ve většině případů neumoţňují podrobnou prohlídku vozidla, omezí se vyšetřující osoba na nejdůleţitější úkony, ostatní jsou jiţ předmětem důkladné servisní prohlídky a také odborného znaleckého posouzení.86 Prvotní pozornost je tedy zaměřena na zjištění polohy a technického stavu vozidla, včetně konečného stavu a polohy ovládacích prvků, dále na postavení kol, charakter poškození vozidla (pokud je vybaveno tachografem, zajistí se tachografický kotouč či výpis záznamového zařízení z digitálního tachografu). Odborníci doporučující systematické ohledání dopravního prostředku, počínající zaznamenáním základních údajů o vozidle (typ, barva, státní poznávací značka, číslo motoru, druh pohonu, datum provedení poslední technické kontroly aj.), přes zaměření vozidla k výchozímu bodu ohledání, aţ po detailní 85

PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 134 135. 86 PJEŠČAK, Jan. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. 2. vydání. Praha: SPN, 1986, s. 172 - 173.

40

popis vnějších a vnitřních částí vozidla, včetně jejich poškození. Podrobnější prohlídku pak provádí po odtaţení vozidla znalec z oboru automobilové techniky. Vyšetřování vozidel se vztahuje zejména na zařízení ovlivňující samotnou bezpečnost jízdy – těmi jsou např. brzdy, řízení, osvětlovací zařízení, pneumatiky, ukazatelé směru jízdy, zpětná zrcátka, stěrače, zařízení k dávání výstraţných znamení, náklad.87 Kaţdý řidič je povinen uţívat jen vozidlo splňující technické podmínky a přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla. Pokud tak neučiní, můţe čelit i podezření ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. 4.3.3

Ohledání mrtvol, zajištění lékařských prohlídek V současné době se prakticky ţádná silniční dopravní nehoda neobejde bez zraněných

osob, i bez ztrát na ţivotech. Rychlý zásah a pomoc účastníkům nehody mohou neúprosné statistiky zmírnit, tragickým následkům se však vyhnout nelze. Při samotném ohledání mrtvoly se zjišťuje, zkoumá, hodnotí charakter místa nálezu a polohy těla, stav jejího oděvu, charakter zranění a samozřejmě stopy nacházející se na těle zemřelého. Přítomnost soudního lékaře není na místě nehody nutná, postačí tu obvodní lékař či lékař vykonávající pohotovostní sluţbu. Veškeré stopy se musí náleţitě zdokumentovat, charakter a rozmístění zranění jsou porovnávány s výsledky ohledání místa nálezu mrtvoly a s ostatními stopami na místě nehody, coţ můţe napomoci ke stanovení příčin zranění i celému průběhu události88. Na místě nehody se neprovádí detailní ohledání těla mrtvoly, to je úkolem aţ soudního patologa, přesto musí být dodrţen určitý postup: tělo se popisuje od hlavy směrem k dolním končetinám, veškeré stopy se musí zapsat a vyfotografovat tak, aby byla co nejlépe zachycena všechna poranění. Aţ při pitvě89 se patolog podrobně zabývá jednotlivými zraněními, díky kterým je moţné určit konkrétní příčiny i dobu smrti. Úkolem policejního orgánu, resp. vyšetřovatele je zejména zajistit stopy na oděvu mrtvého. Při střetu s vozidlem to budou otisky pneumatik, částečky střepů, oděrky laku

87

NĚMEC: Učebnice kriminalistiky, s. 110. KONRÁD: Metodika vyšetřování jednotlivých druhů...., s. 133. 89 K prohlídce a pitvě mrtvoly musejí být přibráni dva znalci z odvětví soudního lékařství, resp. výjimečně jeden znalec z odvětví patologické anatomie. 88

41

na sponách, knoflících a jiných pevných částeček oděvu apod.90 Tyto informace mohou být nejcennější v případech, kdy viník ujel z místa nehody. Prohlídku zraněných osob provádí lékař a to vţdy aţ ve zdravotnickém zařízení. Na místě nehody se poskytuje pouze první pomoc a další úkony umoţňující převoz zraněných. V rámci prohlídky lékař zjistí veškerá poranění, jejich mnoţství, druh, charakter, rozsah, rozmístění na těle poškozeného, a vše náleţitě zaprotokoluje do lékařské zprávy, kterou odešle příslušnému policejnímu orgánu. Lékař hraje významnou roli i při provádění krevních i jiných testů, pro účely zjištění ovlivnění účastníků nehody alkoholem, příp. jinými omamnými látkami. O této problematice pojednávám v následující kapitole. 4.3.4

Zjištění stavu účastníků nehody Zjištění, zda účastníci dopravní nehody jednali pod vlivem alkoholu či drog je jeden

z nejvýznamnějších úkonů vyšetřovatelů. Provádí se jako neodkladné a prvotní opatření, coţ je dáno i tím, ţe časová prodleva by mohla znemoţnit prokázání kterékoli omamné látky v těle osoby. Jak jiţ bylo popsáno, při podezření z řízení vozidla pod vlivem alkoholu je řidič vţdy vyzván k podrobení se dechové zkoušce. Pokud se provádí tato zkouška pomocí certifikovaného přístroje a výsledek je pozitivní, lékařské vyšetření se jiţ nevykoná91 – v takovém případě je nutné dodrţet striktně předepsaný postup pro provedení zkoušky92, jinak by mohl být její výsledek oprávněně zpochybněn. Je-li však postup řádný, lze výsledek zkoušky povaţovat za jeden z rozhodujících důkazních materiálů. Jelikoţ policisté pouţívají certifikované přístroje, stručně zde popíši postup při zjišťování alkoholu v krvi dechovou zkouškou93. Dle zmíněné metodiky se takto 90

CHMELÍK, Jan. Vyšetřování silničních dopravních nehod. 1. vydání. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 1998, s. 45. 91 I kdyţ toto ustanovení vypadá jako kogentní a případná výzva policisty k podrobení se lékařskému vyšetření by taky mohla být protiprávní, Nejvyšší správní soud zastal názor, ţe i v případě provedení dechové zkoušky certifikovaným přístrojem je řidič povinen podrobit se lékařskému vyšetření, pokud je k tomu vyzván (více viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 6 As 40/2009-131). 92 Podmínkami pro takový řádný postup jsou: splnění předpokladů, vyplývajících z manuálu výrobce příslušného dechového analyzátoru a dodrţení termínů pro ověřování přístroje (1 rok). V mnohých případech je samotným výrobcem vyţadováno opětovné provedení zkoušky a nebude-li tato podmínka splněna, výsledek zkoušky by zjevně neobstál jako důkazní materiál – stejně tak není splněn řádný postup, odmítne-li osoba provedení dechové zkoušky. I v případech, kdy výrobce přístroje takovou podmínku nestanovil, můţe být dechová zkouška provedena opětovně, zejm. tvrdí-li kontrolovaná osoby, ţe uţila léčebných či hygienických prostředků a některých potravin s obsahem. 93 Konkrétní kroky policistů jsou stanoveny v Postupu policistů při pouţívání analyzátoru alkoholu v dechu ze dne 17. dubna 2009 pod č.j. PPR-3880-1/ČJ-2009-99UD, který byl vypracován na základě metodiky Českého metrologického ústavu uvedené pod názvem „Pracovní postup č. 114-MP-C008-08 Metodika měření alkoholu v dechu pro analyzátory alkoholu v dechu“.

42

provedené měření povaţuje za odborné, nikoli orientační. Na druhou stranu však termín „odborné měření“ není v ţádném zákoně definován, i s přihlédnutím k právní závaznosti metodiky, je dle mého názoru ţádoucí povaţovat i takto provedenou zkoušku a její výsledky za orientační. Nicméně dle uvedeného postupu musí policista před provedením zkoušky poučit osobu o tom, ţe bude-li dechová zkouška pozitivní na alkohol, bude se jednat o odborné vyšetření a z důvodu zajištění objektivity proběhne zkouška opakovaně. První testování osoby je nutné provést nejdříve 15 minut po údajné konzumaci alkoholu a minimálně 3 minuty po skončení kouření. Během zkoušky nesmí osoba kouřit, pít ani jíst (znehodnotilo by to výsledek měření). Je-li zkouška pozitivní, je nutné ji zopakovat a to nejdříve po 5 minutách od posledního měření. Vzájemný rozdíl mezi naměřenými hodnotami nesmí být větší neţ 10 % (je-li tomu tak, musí se provést další zkouška opět po uplynutí 5 minut). Pokud vzájemný rozdíl posledních dvou měření (při maximálním počtu tří měření) je větší neţ 10 %, bude kontrolovaná osoba vyzvána k podrobení se lékařskému vyšetření. Po kaţdém měření je nutné zaznamenat datum, čas měření a naměřenou hodnotu včetně měřící jednotky. Jako negativní zkouška bude povaţována zkouška s naměřenými hodnotami od 0,00 ‰ do 0,24 ‰. Pokud je při první zkoušce naměřena hodnota niţší neţ 1 ‰ a kontrolovaná osoba odmítne další zkoušku, policista tuto skutečnost uvede do oznámení přestupku. Po odmítnutí opakované zkoušky poté, co byla poprvé naměřena hodnota vyšších neţ 1 ‰, vyzve policista osobu k podstoupení lékařského vyšetření.94 Na závěr je důleţité poznamenat několik faktů95: -

při práci s výsledky měření se musí vţdy přihlédnout k faktorům, které mohou ovlivnit tyto výsledky

-

díky těmto faktorům lze výsledek zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu povaţovat za pozitivní, pokud výsledná naměřená hodnota je větší nebo rovna hodnotě 0,25 ‰ (g/kg)

-

pokud by Policie ČR či obecní policie předloţila správnímu orgánu oznámení o podezření ze spáchání přestupku, a naměřená hodnota alkoholu v krvi by byla niţší neţ 0,25 ‰, nemohlo by být (dle Ministerstva dopravy ČR) s jistotou prokázáno ovlivnění řidiče alkoholem, a případ by měl být odloţen

94

KAMPAS, Karel. Právní aspekty řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholických nápojů a jiných návykových látek. [s.l.], 2010. 57 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 95 Viz Metodika Ministerstva dopravy ČR k usměrnění některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., č.j. 285/2009-160-OST.

43

-

pro správné stanovení právní kvalifikace přestupku je nutné vycházet z minimální prokazatelné hodnoty, ke které správní orgán dospěje sníţením naměřené hodnoty o hodnotu 0,24 ‰ (g/kg) - z takto vypočtené hodnoty bude následně vycházet také správní orgán příslušný k evidenci přestupku a odpovídajícího bodového hodnocení v registru řidičů

-

na paměti je třeba mít i hraniční hodnoty měření, stanovené zákony či soudní praxí96 o 0,00 ‰ – v ČR platí nulová tolerance alkoholu v krvi o mnoţství do 0,3 ‰ – jedná se o přestupek /§ 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona/, řidiči se zaznamenají 3 body v bodovém hodnocení o mnoţství vyšší neţ 0,3 ‰ – jedná se o tentýţ přestupek jako v předchozím bodě, ovšem řidiči se dle bodového systému zaznamená 6 bodů o mnoţství 1 ‰ a více – hodnota důleţitá pro posouzení, zda jednání řidiče můţe být kvalifikováno jako řízení ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel (tuto hranici akceptuje i NS ČR) a zda bude kvalifikováno jako přestupek či jako trestný čin; navíc je řidiči za řízení pod takovým vlivem alkoholu zaznamenáno 7 bodů.

Odmítne-li řidič dechovou zkoušku, není-li její výsledek hodnověrný anebo poţádá-li o to sama osoba podezřelá z přestupku97, přistoupí se na výzvu oprávněné osoby (policistovi) k lékařskému vyšetření, zejm. k odběru vzorku krve či moči. Odběr krevního vzorku pro laboratorní stanovení obsahu alkoholu je oprávněn provést ze ţíly lékař, popř. jiný, jím pověřený zdravotnický pracovník, za jeho přímého dohledu98. Bezprostředně před odběrem krve musí lékař provést i celkové vyšetření k zjištění známek účinků alkoholu. Průběh vyšetření je nutné zdokumentovat a v jeho závěru lékař vyplní protokol na předepsaném formuláři. Samotnému vyšetření i odběru krve je přítomen i ţadatel, v tomto případě oprávněný policejní orgán, který následně a neprodleně zajistí předání krevního vzorku, včetně lékařského protokolu, specializované toxikologické laboratoři. Vzorek krve musí být vyšetřen dvěma na sobě nezávislými laboratorními metodami, z nichţ jedna musí být přísně specifická – vyuţívá se metoda plynové chromatografie99. Jako druhé, ověřovací metody, 96

Hodnoty se vztahují k promilím alkoholu v krvi. Tato moţnost je dána dle § 67 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, však tuto moţnost nepředpokládá. 98 Odběr krve z mrtvoly lze provést pouze v rámci pitvy. Krev se v těchto případech odebírá zásadně ze ţil stehenních nebo paţních, event. ze splavů tvrdé pleny mozkové. Nesmí se odebírat krev z cév v okolí ţaludku, ani krev vytékající z tělních otvorů (např. úst, nosu, zvukovodů), není vhodné odebírat krev ze srdce. 99 Metoda je zaloţena na principu rozdělení jednotlivých těkavých látek z krve. 97

44

můţe být pouţito jakékoliv jiné, byť nespecifické, ale přesné metody (Widmarkova, enzymatická aj.). Plynovou chromatografii je nutno provést z téhoţ vzorku nejméně dvakrát, ověřovací zkoušku nejméně jedenkrát. Pokud dosaţené výsledky oběma metodami se od sebe liší o více neţ 0,2 g/kg do hodnoty 3,0 g/kg a o 0,3 g/kg při hodnotách vyšších neţ 3,0 g/kg, je nutno vyšetření opakovat (a to kaţdou metodu dvakrát). Za pozitivní průkaz poţití alkoholického nápoje se pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší neţ 0,20 g/kg, stanovená metodou plynové chromatografie. V případě nálezu jiné látky neţ etylalkoholu ve vzorku krve (např. aceton, toluen) se tato skutečnost oznámí ţadateli, ten poté rozhodne o dalším postupu. I laboratorní výsledky se pečlivě uvedou do příslušného protokolu a předají ţadateli.100 Odmítne-li osoba i toto lékařské vyšetření, dopouští se přestupku. Poněkud jiná situace nastává v případě zjišťování ovlivnění osoby určitou drogou, návykovou látkou. Neexistují ţádné limity či hraniční určovatelé, tak jako u alkoholu. Ani v soudní praxi není zastáván jednotný názor. Vyzvat osobu k podrobení se orientačnímu i odbornému lékařskému vyšetření můţe, stejně jako u zjištění přítomnosti alkoholu, příslušník Policie ČR, Vojenské policie, Vězeňské sluţby ČR, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, stráţník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níţ by mohly ohrozit ţivot nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek.101 Povinnost podrobit se takovému vyšetření vyplývá i z § 5 odst. 1 písm. g) přestupkového zákona. Pro orientační zjištění určitých druhů drog, konkrétně ze slin, se dnes pouţívají přístroje Drugwipe 5+. I pozitivní výsledek však v těchto případech nemá dostatečně průkaznou hodnotu, a proto je kontrolovaná osoba následně vyzvána k lékařskému vyšetření. Při tomto vyšetření je nutní odebrat i krevní vzorek - podle vyjádření odborných pracovišť totiţ vyţaduje kaţdý screeningový toxikologický nález konfirmaci specifickými, nejčastěji chromatografickými metodami, a to z krve.102 Nejvhodnějším biologickým materiálem je pro stanovení nealkoholických látek moč, analýza v krvi má pak charakter cíleného průkazu.103 Ztráta 6 či 7 bodů v rámci bodového hodnocení je v těchto případech totoţná jako v případě pouţití alkoholu.

100

Tento postup, včetně dalších detailů, je stanoven v Metodickém pokynu Ministerstva zdravotnictví ČR pro postup při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi č. ZD 10/2006 publikovaném ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví č. 7/2006. 101 § 16 odst. 3 tabákového zákona. 102 KAMPAS, Karel. Právní aspekty řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholických nápojů a jiných návykových látek. [s.l.], 2010. 57 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 103 DVOŘÁK, Miroslav. Lékařské vyšetření při ovlivnění alkoholem pro Policii ČR - oficiální protokol [online]. cls.cz, 2002 [cit. 20. února 2011]. Dostupné na .

45

Zásadním rozhodnutím NS ČR104 bylo měření přístroji Drugwipe 5+ jednoznačně přiznáno pouze orientační charakter. Dle názoru soudu je tento přístroj schopen indikovat přítomnost návykové látky v těle, nikoli však určit její mnoţství či stupeň ovlivnění takovou látkou, a proto podstatným důkazem (při podezření ze spáchání trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky) je vypracovaný znalecký posudek z oboru toxikologie. Následně bude nutné porovnat ovlivnění osoby zjištěnou látkou s ovlivněním alkoholem, zejména ve vztahu k obecně přijaté hraniční hodnotě 1 ‰ alkoholu v krvi, a konečné posouzení věci se neobejde ani bez vypracovaného znaleckého posudku z oboru psychiatrie, v němţ by znalec na podkladě toxikologických závěrů zjistil míru závislosti dotyčné osoby na uţité látce a poté ovlivnění její způsobilosti k řízení vozidla. Soud v tomto případě tedy stanovil pro účely trestního řízení jasné podmínky (znalecké posudky), díky kterým by se mělo objektivně určit uţití a ovlivnění řidiče vozidla určitou drogou. Na druhou stranu se obávám, ţe zejména z finančních důvodů bude splnění těchto podmínek nadmíru sloţité, coţ potvrzují i někteří, mnou oslovení, státní zástupci. Na závěr této podkapitoly bych ráda připomněla, ţe nikoho z nás – řidičů nemůţe nikdo násilím nutit k poskytnutí vlastního biologického materiálu pro účely zjištění ovlivnění stavu alkoholem či jinou návykovou látkou. Neumoţníme-li tento úkon, příslušné osoby o tom musí učinit záznam. Samotné odepření je ovšem právně postihnutelné – dopouštíme se porušení právní povinnosti, přestupku, v neposlední řadě nás čeká i sedmi bodové „ohodnocení“ naší nespolupráce. 4.3.5

Podání vysvětlení účastníky a svědky nehody Dle § 158 zákona o trestním řízení soudním (dále jen „TŘ“) si můţe policejní orgán

k objasnění a prověření skutečností opatřit potřebné podklady a nezbytná vysvětlení105. K nim patří i vysvětlení účastníků a svědků dopravní nehody. Takto podané informace mají velký význam a důleţitou roli zde hraje zejména čas. Je nezbytné vyslechnout konkrétní osoby ihned po nehodě, umoţňuje-li jim to jejich zdravotní stav. Důvod jsou jasný: vjem zúčastněných osob je bezprostředně po nehodě velmi ţivý, pamatují se i sebemenší detaily a navíc tyto osoby nemohou být v takto krátkém časovém sledu ovlivňování jinými (Policie by měla jednotlivé svědky a účastníky od sebe izolovat ihned po jejím příjezdu). Další výhodou 104

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010. Pan docent Konrád povaţuje tato vysvětlení za zvláštní druh výpovědi, nikoli výslechu. Samotný úkon „poţadování potřebných vysvětlení“ pokládá za běţný druh výslechu, kdy kriteriem dělení je stádium trestního řízení a procesní postavení vyslýchané osoby. (více viz KONRÁD, Zdeněk. Vysvětlení - zvláštní druh výslechu? Kriminalistika, 1999, roč. 32, č. 4, s. 49.) 105

46

je samotná přítomnost osob na místě nehody, díky které si mohou lépe uvědomit její průběh. Relativně snadná dostupnost informací má však i svou stinnou stránku – nedostatek času, díky kterému se musí vyslýchající omezit na stručné, byť zásadní, objasnění případu. V neposlední řadě samotné prostředí a technické podmínky výslechu osob také nelze povaţovat za prospěšné.106 Při výpovědích svědků je třeba počítat s rozdílnými, mnohdy naprosto rozpornými, informacemi o okolnostech nehody. Někteří svědci mohou být v určitém vztahu k účastníkům nehody, a proto mohou záměrně vypovídat v jejich prospěch či naopak. V kaţdém případě se ani taková vysvětlení nemohou podceňovat a vţdy je třeba získat veškeré dostupné informace. V případě očitých svědků by měly otázky směřovat zejména ke zjištění rychlosti a způsobu jízdy, vzájemné polohy dopravních prostředků i překáţek na vozovce, samotné situace na vozovce, popisu a chování poškozených osob a účastníků nehody, popisu dopravního prostředku, viditelnosti a osvětlení vozovky a jiných skutečností.107 Vysvětlení podaná účastníky nehody mají svá specifika. Nelze vyloučit, ţe by kaţdý z nich určitou mírou přispěl ke kolizní situaci. Pro ně typická je snaha zbavit se jakékoli zodpovědnosti za nastalou dopravní situaci či alespoň sníţit podíl své viny na minimum. I z tohoto důvodu je třeba dotazovat se co nejdříve a na co nejdůleţitější okolnosti nehody. Otázky tedy budou směřovat zejména k zjištění doby praxe řidiče v řízení vozidel (včetně způsobilosti k řízení), jeho zdravotního stavu, případného uţití alkoholu a jiných návykových látek, k objasnění vzniku a průběhu události, zda řidič znal poměry a místo nehody, k určení dopravních a meteorologických podmínek, ke stanovení technického stavu vozidla atd.108 Tyto počáteční úkony umoţňují shromáţdit, zkoumat a hodnotit další důkazy a také usměrňují další kroky ve vyšetřování. Proto se i tato fáze nesmí zlehčovat ani opomíjet.

4.4

Následné vyšetřovací úkony Následná vyšetřovací etapa zpravidla začíná sdělením obvinění konkrétní osobě.

Do této chvíle se postupně shromaţďovaly ty nejdůleţitější informace, umoţňující přistoupit k další fázi vyšetřování. Náplní této fáze jsou zejména výslechy obviněného a svědků, vyšetřovací experiment a rekonstrukce.

106

PJEŠČAK: Metodika vyšetřování jednotlivých druhů..., s. 175. VAJDA, Ludovít. Teoretické problémy počáteční etapy objasňování silničních dopravních nehod. 1. vydání. Praha: Vysoká škola SNB, 1981, s. 137. 108 PORADA: Kriminalistická metodika..., s. 174. 107

47

Výslechy osob jsou vedeny prakticky stejným způsobem jako předešlá podání vysvětlení, otázky jsou totoţné, případně i doplňující. Proto v tomto směru odkazuji na předcházející kapitolu. Úřední záznamy vysvětlení nelze obecně pouţít v případném soudním řízení jako důkaz109, proto se úkon musí provést znovu, v podobě výslechu ‒ řádně vedeném a zaprotokolovaném. Vyšetřovací experiment i rekonstrukce patří mezi úkony často prováděné, byť časově a organizačně náročné. TŘ je řadí mezi tzv. některé zvláštní způsoby dokazování. Vyţadují pečlivou přípravu i jejich samotnou realizaci. Vytvářejí se nehodové situace, které nastaly (nebo mohly nastat), omezuje se provoz, organizace dopravy je téţ nezbytná. 4.4.1

Vyšetřovací experiment Ke zjištění, resp. k prověření a upřesnění získaných informací o průběhu nehody se

vyuţívá vyšetřovacího pokusu. Podstatou tohoto úkonu je vytvoření umělých podmínek a jejich cílené obměňování. Modelově se tedy tvoří určité situace a zkoumá se, která z nich odpovídá nehodovému ději, resp. zkoumá se, zda se určitá skutečnost stala nebo mohla stát (či nikoli) určitým způsobem a za určitých podmínek. Aby mohlo být dosaţeno objektivních výsledků, je nutné zajistit shodné (anebo alespoň maximálně podobné) podmínky pokusu a vyšetřované nehody – tedy provádět experiment na místě dopravní nehody, za stejných podmínek (stav a charakter vozovky, viditelnost, osvětlení), za přítomnosti shodných osob a s pouţitím stejných vozidel. Předmětem vyšetřovacího experimentu jsou především: zjištění dohlednosti v místě nehody, výhledu z vozidla, výhledu a dohlednosti svědka, rychlosti pohybu svědka a rychlosti jízdy vozidla, akceleračních a brzdových vlastností vozidla, ověření slyšitelnosti zvukových výstraţných signálů a další.110 Při zjišťování akceleračních schopností vozidla je nutné mít k dispozici totoţné vozidlo, naopak při určení viditelnosti a dohlednosti z vozu můţe postačit stejný typ a barva dopravního prostředku. V přípravném řízení musí být při tomto pokusu přítomna minimálně jedna nezúčastěná osoba111, i přítomnost účastníků nehody a očitých svědků je ţádoucí. Je-li třeba, přibere se k experimentu i znalec z oboru silniční dopravy. Vyšetřovací experiment klade vysoké nároky co do své organizace (zajištění osob a věcí, vyčkání příznivých podmínek, omezení a koordinace dopravy v průběhu pokusu apod.), dodrţena musejí být i určitá procesní pravidla, např. nemoţnost donucení podezřelého, příp. 109

§ 158 odst. 5 TŘ CHMELÍK: Vyšetřování silničních...., s. 77. 111 Ledaţe by nemoţnost zajistit její přítomnost při experimentu zmařila jeho provedení. 110

48

obviněného, poškozeného a svědků s právem odepřít výpověď k účasti na úkonu – v praxi to ovšem znamená, ţe při úkonu s nutnou účastí takové osoby se tento stává neproveditelným. Nezřídka se v průběhu této vyšetřovací činnosti objeví i nové důkazy, a nejen proto se vše musí náleţitě zdokumentovat – v tomto případě se sepisuje Protokol o vyšetřovacím pokusu, v němţ se uvádí doba, místo, podmínky a průběh pokusu, zúčastněné osoby, dále účel, cíl a výsledky pokusu. Fotodokumentace, příp. videodokumentace, a situační plánek tvoří přílohu protokolu.112 4.4.2

Rekonstrukce Dalším zvláštním prostředkem dokazování je rekonstrukce. Její cíl (tedy prověřování

zjištěných skutečností) i samotné podmínky provedení jsou prakticky stejné jako u vyšetřovacího pokusu. Rekonstrukce nehodové události spočívá v obnovení situace a okolností nehody, základní fakta o vzniku a průběhu nehody jsou známa a ověřuje se jejich reálnost. Vyuţívá se zejména k ověření skutkových okolností, které jinými důkazními prostředky provést nelze, např. v případě zcela odlišných výpovědí osob. Podmínky pro vznik skutečností se u experimentu mění, naopak rekonstrukcí se vyšetřovatelé snaţí obnovit původní stav, situace, skutkové okolnosti, děje ve vztahu k popisované nehodě, resp. prověřit pravdivost tvrzení podezřelého, obviněného, poškozeného či svědka. Kriminalisté (na rozdíl od teoretických příruček a studijních podkladů) tvrdí, ţe rozdíl mezi vyšetřovacím pokusem a rekonstrukcí je v rozsahu. Zatímco vyšetřovací pokus opakuje určitou část děje, která dosud nebyla dostatečně objasněna, za rekonstrukci je pokládán úkon, který obnovuje celý inkriminovaný skutkový děj, případně i to, co mu předcházelo113. V rámci vyšetřování můţe existovat několik verzí události (minimálně stran viníka nehody a poškozeného). Jak v těchto případech postupovat? Postupně rekonstruovat děj dle výpovědi jednotlivců, bez přítomnosti jiných (aby nedošlo k jejímu ovlivňování) a s pomocí znalce pak určit nejpravděpodobnější verzi korespondující s ostatními důkazy. Tito jednotlivci však mají moţnost vyjádřit se poté k verzím druhých osob. Často dochází k rozporům mezi účastníky nehody a sám vyšetřovatel se pokouší vyřešit situací dosaţením

112

ALBERTOVÁ, Iva. Metodika vyšetřování vražd [online]. juristic.cz, 11. května 2001 [cit. 20. února 2011]. Dostupné na . 113 FENYK, Jaroslav a kol. Některé zvláštní způsoby dokazování - vyšetřovací pokus [online]. Krimi servis Hlaváček, 26. dubna 2008 [cit. 20. února 2011]. Dostupné na .

49

kompromisu mezi nimi, coţ je v praxi naprosto nepřípustné a pro účely rekonstrukce zavádějící114. Rekonstrukce je sama o sobě velice dynamická, různorodá, můţe probíhat na více místech a právem patří k jednomu z nejnáročnějších vyšetřovatelských úkonů vůbec. Kriminalista si musí nejdříve vyjasnit důvodnost rekonstrukce, dále určit, zda jí budou přítomni svědci, obviněný aj. či nikoli (a řádně je poučit), někdy bude nutné zajistit některé záchranné sloţky, v neposlední řadě i figuríny a figuranty. V současné době se vyuţívá i různých počítačových systémů. Otázkou je, jestli tuto metodu budou akceptovat i soudy. Stěţejní roli tu pravděpodobně bude hrát subjekt, operující s tímto systémem. Pokud by šlo o akreditovanou státní kriminalistickou laboratoř, budou její výsledky posuzovány jinak, neţ v případě „komerčních soukromých“ laboratoří.115 Výsledkem tohoto úkonu je tedy ověření, zda se dopravní nehoda mohla stát tak, jak vyplývá z výsledků vyšetřování. Nejen proto se i celý průběh rekonstrukce musí náleţitě zdokumentovat – vypracovává se Protokol o rekonstrukci (který všichni účastníci na závěr podepíší), pořizují se plánky, fotografie a zejména videozáznam. I zde platí ustanovení TŘ116 předepisující neprovádět rekonstrukci, je-li to vzhledem k okolnostem případu, k osobě podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného nebo svědka nevhodné. Otázka přítomnosti nezúčastněné osoby a znalce i otázka zákazu donucování podezřelého, obviněného, poškozeného a svědků s právem odepřít výpověď k úkonům souvisejícím s rekonstrukcí je řešena stejně, jako u vyšetřovacího pokusu. Účastníci rekonstrukce mají právo vyjádřit se k jejímu průběhu (samozřejmě se vše promítne do protokolu). Bude-li to nutné, jednotlivé osoby se mohou znovu vyslechnout. Na závěr vyšetřovatel komplexně vyhodnotí rekonstrukci, zda byl naplněn účel i cíl úkonu, definuje nová poznání a rozhodne o dalších opatřeních.

114

KROULÍK, Pavel a kol. Některé zvláštní způsoby dokazování – rekonstrukce [online]. Krimi servis Hlaváček, 26. dubna 2008 [cit. 20. února 2011]. Dostupné na . 115 Tamtéţ. 116 § 104c odst. 2

50

5.

Závěr Na počátku měsíce února roku 2011 schválila Poslanecká sněmovna ČR ve svém třetím

čtení návrh novely silničního zákona. Tento senátní návrh přináší i razantní změny bodového systému ‒ redukuje se počet bodovaných přestupků a zároveň se zavádí nové, mění se bodové hodnocení některých dosavadních deliktů, ruší se trestání řidičů jedním a šesti body. Ještě neproběhlo ani jednání o této novele v Senátu ČR a jiţ přináší ministr dopravy ČR nové návrhy změn jmenovaného zákona a bodového systému. Důvody jsou vţdy stejné: zvyšuje se agresivita řidičů i počet spáchaných přestupků (i trestných činů) v dopravě. Argumenty navrhovatelů změn jsou však leckdy velice chabé a neopírají se o fakta, která přinášejí nejen statistiky dopravní nehodovosti, ale i praxe psychologů, policistů a odborníků z oblasti dopravy. Ve své diplomové práci jsem se snaţila zachytit nejdůleţitější faktory, které ovlivňují charakter jízdy řidičů. I přes fakt, ţe kaţdý z nás je jiný, musím konstatovat, ţe v něčem jsme všichni stejní – neradi se podřizujeme pravidlům, která nám z jakéhokoli důvodu nevyhovují. Raději budeme hledat cestu, jak pravidla obejít, neţ se jimi řídit. A díky naší často nedokonalé legislativě se to daří. Z psychologického pohledu jsme to právě my, kteří v silničním provozu chybujeme nejvíce. Technické závady vozidel, meteorologické podmínky, stav vozovek aj. jsou jen sekundárními příčinami dopravních nehod. Lidský faktor hraje prim, a není neomylný. Sníţená pozornost, únava, chyby v rozhodování, řidičská nezkušenost, věk i celkové psychické rozpoloţení řidičů zásadním způsobem ovlivňují jejich jízdu a celkové chování i vůči ostatním účastníkům dopravy. Následky jsou pak v mnohých případech více neţ nešťastné. Potrestání protiprávního chování, ať uţ ve správním či trestním řízení, je nutností. Dle mého názoru však základní nedostatek spočívá v prevenci, nikoli represi. Chybí dopravní výchova, která by podle mne měla mít své místo jiţ v učebních osnovách základních škol. Z vlastní zkušenosti účastí na výuce teorie v hodinách autoškol si dovolím konstatovat, ţe i tady je kámen úrazu ‒ o tom, jak se chovat jako řádný řidič, která pravidla se nás v provozu dotýkají, na co si dát pozor během jízdy – to jsem se naučila spíše v praxi, jako řidička, nikoli během výuky autoškoly. Netvrdím, ţe se nešťastnou náhodou nemůţe přihodit dopravní nehoda, kdy bude někomu ublíţeno na zdraví, ne-li něco horšího, ale pokud porušíme pravidla, musíme nést i následky stanovené zejm. přestupkovým či trestním zákonem. Těmto deliktům jsem se věnovala právě v třetí kapitole práce. 51

Ať jiţ byl spáchán přestupek anebo trestný čin, téměř kaţdá nehodová událost se musí pečlivě prošetřit. Výsledky šetření jsou totiţ důleţité nejen pro samotné účastníky nehody, pro rozhodující orgány, ale také pro jiné subjekty jako jsou pojišťovny, leasingové společnosti apod. V případě silničních dopravních nehod se samotné vyšetřování můţe teoreticky dělit do tří základních fází – fáze provedení neodkladných bezpečnostních úkonů, fáze prvotních vyšetřovacích úkonů a fáze následných vyšetřovacích úkonů. Kaţdá dopravní nehoda s sebou přináší různé stopy, vyšetřovací situace, i vyšetřovací verze. Obecně však lze pro tuto problematiku vytyčit i typické předměty a podněty vyšetřování, ale také i zvláštnosti plánování a organizace takového vyšetřování (pro které je v počáteční etapě typický časový deficit, i týmová práce). Co je obsahem jednotlivých fází vyšetřování, jsem se pokusila objasnit v poslední, věcné kapitole. Jak napovídá název mé práce, stěţejní roli by měl hrát rozbor samotného vyšetřování silničních dopravních nehod. Ačkoli jsem se touto problematikou zabývala prakticky aţ v poslední věcné části práce, mělo to své důvody. Nelze popisovat vyšetřování silničních dopravních nehod, aniţ by se předtím nevyjasnily základní pojmy – co to vlastně jsou dopravní nehody, jak jsou právně zakotvené, proč vznikají a jaké jsou jejich důsledky. Samotný postup vyšetřování nehod není ţádným zákonem daný (tím jsou vymezeny spíše oprávnění i povinnosti vyšetřujících). Proto jsem pracovala s jednotlivými interními pokyny, k jejichţ přístupu vedla mnohdy velice obtíţná cesta. Závěrem si dovolím navrhnout pár změn, které by mohly pomoci ke sníţení počtu silničních dopravních nehod a tedy i k redukci počtu výjezdů záchranných a vyšetřujících sloţek k nim: -

zpřísnění sankcí pro řidiče – učitele autoškol – který prováděl výcvik pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky

-

zavedení zákazu výstavby reklamních poutačů podél rychlostních komunikací

-

změnit systém výuky v autoškolách (zvýšit počet jízd s instruktory, propojit teorii s praxí, do teorie přidat i psychologii řidiče)

-

zavedení tzv. „řidičáku na zkoušku“ – tedy alespoň po dobu jednoho roku od absolvování závěrečné jízdní zkoušky by měla pro mladé řidiče platit určitá omezení (např. niţší maximální povolená rychlost v obcích i mimo ně), a pokud by se nedopustil během zkušební doby ani ţádného závaţného provinění v silničním provozu, získal by plnohodnotný řidičský průkaz.

Pevně věřím, ţe tato práce poskytla alespoň teoretický, a pro někoho snad i zajímavý, přehled v oblasti dopravních nehod, se zaměřením na silniční nehody, a jejich vyšetřování. 52

6.

Seznam použitých zdrojů

Monografie HAVLÍK, Karel. Psychologie pro řidiče: zásady chování za volantem a prevence dopravní nehodovosti. 1. vydání. Praha: Portál, 2005, 224 s. CHMELÍK, Jan. Vyšetřování silničních dopravních nehod. 1. vydání. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 1998, 88 s. CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 540 s. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, 896 s. KONRÁD, Zdeněk a kol. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. 1. vydání. Praha: Policejní akademie ČR, 1995, 212 s. KUČEROVÁ, Helena. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, 368 s. MUSIL, Jan a kol. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 606 s. NĚMEC, Bohuslav. Učebnice kriminalistiky. 1. vydání. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 1966, 350 s. PJEŠČAK, Jan a kol. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. 2. vydání. Praha: SPN, 1986, 213 s. PORADA, Viktor a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. 1. vydání. Praha: Linde, 2000, 378 s. PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. 1. vydání. Bratislava: Iura Edition, 2007, 604 s. PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (úvod, technika, taktika). 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 309 s. PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 231 s. STRAUS, Jiří. Kriminalistická metodika. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 315 s. ŠIMOVČEK, Ivan a kol. Kriminalistika. 1. vydání. Bratislava: Iura Edition, 2001, 326 s. VAJDA, Ludovít. Teoretické problémy počáteční etapy objasňování silničních dopravních nehod. 1. vydání. Praha: Vysoká škola SNB, 1981, 167 s.

53

Komentáře ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I §1 – 139 Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1287 s. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II § 140 – 421 Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 3285 s.

Odborné články STRAUS, Jiří, PORADA, Viktor. Kriminalistická stopa. Kriminalistika, 1999, roč. 32, č. 3, s. 188. KONRÁD, Zdeněk. Vysvětlení - zvláštní druh výslechu? Kriminalistika, 1999, roč. 32, č. 4, s. 49.

Právní předpisy Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 52/2009 Sb., účinném ke dni 1. dubna 2009 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 37/1989, o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších přepisů Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších přepisů

54

Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu

Interní akty Závazný pokyn policejního prezidenta č. 85/2006, kterým se upravuje postup příslušníků Policie ČR při dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu a šetření dopravních nehod Postup policistů při pouţívání analyzátoru alkoholu v dechu ze dne 17. dubna 2009 pod č.j. PPR-3880-1/ČJ-2009-99UD Metodika Ministerstva dopravy ČR k usměrnění některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., č.j. 285/2009-160-OST Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví ČR pro postup při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi č. ZD 10/2006, publikovaném ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví č. 7/2006

Judikáty Usnesení Nejvyššího soudu SSR ze dne 10. prosince 1976, sp. zn. 6 Tz 61/76 Usnesení Nejvyššího soudu SSR ze dne 11. července 1986, sp. zn. 8 Tz 45/86 Usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19. dubna 1983, sp. zn. 11 Tz 11/83 Usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. března 1988, sp. zn. 11 Tz 9/88 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 1998, sp. zn. 4 Tz 73/98 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2000, sp. zn. 7 TZ 247/2000 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2001, sp. zn. 4 Tz 17/2001 55

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2004, sp. zn. 3 Tdo 810/2004 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 5 Tdo 251/2005 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 8 Tdo 241/2005 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2007, sp. zn. 3 Tdo 328/2007 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2007, sp. zn. 8 Tdo 1268/2007 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 8 Tdo 1334/2007 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008, sp. zn. 8 Tdo 1152/2008 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2008, sp. zn. 11 Tdo 1061/2008 Usnesení Nejvyššího soud ze dne 4. února 2009, sp. zn. 7 Tdo 17/2009 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2009, sp. zn. 3 Tdo 80/2009 Unesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 6 Tdo 102/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn. 6 Tdo 252/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. 6 Tdo 229/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 8 Tdo 885/2010 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2010, sp. zn. 4 Tz 62/2010 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. listopadu 2007, č. j. 5 As 42/2007-54 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 8 As 11/2007-56 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 6 As 40/2009-131

Internetové články PAVLIŠOVÁ, Radka. Nevýhodný pronájem ploch na reklamu podél dálnic [online]. Transparency International – Česká republika, 18. srpna 2008 [cit. 4. listopadu 2010]. Dostupné na < http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz&id=2957> WEIKERT, Petr. Jak rozptylují billboardy řidiče? Vědci sledují reakce na simulátoru [online].

iHNed.cz,

30.

října

2010

[cit.

5.

listopadu

2010].

Dostupné

na KOCOUREK, Josef. Sledování dopravních konfliktů jako ukazatelů bezpečnosti dopravy [online]. Silnice-ţeleznice.cz, 10. září 2010 [cit. 8. listopadu 2010]. Dostupné na

56

HOŘÍN, Jaroslav. Mladí a začínající řidiči – řešení tohoto problému v některých evropských státech [online]. iBesip.cz, 24. srpna 2010 [cit. 10. listopadu 2010]. Dostupné na ČESKÁ TELEVIZE. Bodový systém funguje čtyři roky, možná pomohl snížit počet mrtvých [online].

ČT24,

1.

července

2010

[cit.

20.

prosince

2010].

Dostupné

na

DVOŘÁK, Miroslav. Lékařské vyšetření při ovlivnění alkoholem pro Policii ČR - oficiální protokol

[online].

cls.cz,

2002

[cit.

20.

února

2011].

Dostupné

na

ALBERTOVÁ, Iva. Metodika vyšetřování vražd [online]. juristic.cz, 11. května 2001 [cit. 20. února 2011]. Dostupné na FENYK, Jaroslav a kol. Některé zvláštní způsoby dokazování - vyšetřovací pokus [online]. Krimi servis Hlaváček, 26. dubna 2008 [cit. 20. února 2011]. Dostupné na KROULÍK, Pavel a kol. Některé zvláštní způsoby dokazování – rekonstrukce [online]. Krimi servis Hlaváček, 26. dubna 2008 [cit. 20. února 2011]. Dostupné na ODBOR CENTRÁLNÍCH REGISTRAČNÍCH SYSTÉMŮ. Centrální registr vozidel – statistiky [online]. MVČR.cz, 20. ledna 2011 [cit. 27. ledna 2011]. Dostupné na ASOCIACE OBČANSKÝCH PORADEN. O nás. [online]. občanskeporadny.cz, 2010 [cit. 11. listopadu 2010]. Dostupné na

Diplomové práce absolventů Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně BOŘEK, Pavel. Nedbalostní dopravní nehody a vybrané otázky jejich dokazování. [s.l.], 2007. 45 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta KAMPAS, Karel. Právní aspekty řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholických nápojů a jiných návykových látek. [s.l.], 2010. 57 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta

57

7.

Shrnutí Rozmach silničního provozu s sebou přináší i potíţe, zejména v podobě dopravních

nehod. Statistiky také dokazují, ţe právě silniční dopravní nehody jsou nezávaţnějšími nehodovými událostmi vůbec. Denně se přihodí i několik nehod na pozemních komunikacích, příčiny i následky jsou různorodé. Nejen o těchto aspektech, ale i o samotném postupu ve vyšetřování silničních dopravních nehod pojednává tato diplomová práce. První část práce zahrnuje teorii dopravních nehod, z pohledu kriminalistického i psychologického. Druhá část práce rozebírá dopravní nehody z pohledu práva. Zaměřila jsem se na trestné činy a přestupky nejčastěji páchané na úseku dopravy. Shodou okolností jde o činy s mnohdy tragickými následky. I bodový systém je upraven zvláštním zákonem, a náleţitě patří do této problematiky, proto jsem principy jeho fungování také zahrnula do své práce. Poslední, třetí část obsahuje metodiku vyšetřování konkrétní kategorie dopravních nehod, a to silničních. Obecně můţeme konstatovat, ţe se postup šetření člení na tři základní fáze – prvotní neodkladné bezpečnostní úkony, počáteční a poté následnou vyšetřovací etapu. Kaţdá z nich má své zvláštnosti, stejně jako kaţdá nastalá dopravní událost. Téma týkající se dopravních nehod jsem si vybrala záměrně – jde o stále aktuální, všemi vnímané, ne vţdy dostatečně právně zakotvené téma, které se můţe jednou bezprostředně dotknout kaţdého z nás.

58

Summary The boom in road traffic is of course bringing along problems, especially traffic accidents. Statistics also prove that it is the traffic accidents that are the most serious accident events whatsoever. There may be several accidents on roads every day and both causes and consequences can be various. My diploma thesis deals not only with these aspects but also with the investigation process of road traffic accidents. The theory of traffic accidents from the criminalist, as well as psychological point of view is included in the first part. The seconds part discusses traffic accidents from law´s perspective. I focused on crimes and administrative infractions most commonly committed on roads. As a matter of fact, they have very often catastrophic consequences. Because the points system is regulated by special law and it very much relates to road traffic accidents, I included its principles of functioning in my thesis as well. The last part covers the investigation methodology of a particular category of traffic accidents, which are road traffic accidents. Generally, the investigation procedure consists of three main stages – primary and urgent safety operations, initial operations and finally investigation stage itself. Every one of them has its specifics, as well as every incident which can happen on the road. I have chosen a topic related to traffic accidents on purpose. It is a current topic which is perceived by everybody and which can imminently affect all of us one day. However, it is not always sufficiently anchored in law.

59

Klíčová slova: Dopravní nehody, silniční dopravní nehody, přestupky, trestné činy, bodový systém, metodika vyšetřování silničních dopravních nehod.

60

Keywords Traffic accident, road traffic accident, administrative infractions, crime, points system, the investigation methodology of road traffic accident.

61

8.

Přílohy

Tabulka č. 1: Nehody v silniční dopravě Rok Počet dopravních nehod

2006

2009

2010

187 965 182 736 160 376

74 815

75 522

29 177

30 465

29 577

28 145

25 186

956

1 123

992

832

753

Počet nehod, při nichž došlo ke zranění či usmrcení osob Počet usmrcených osob

2007

2008

Zdroj: Policie České republiky. Statistika nehodovosti [online]. 7. února 2011 [cit. 15. února 2011]. Dostupné na .

Tabulka č. 2: Nehody v železniční dopravě Rok

2006

2007

2008

2009

2010

Počet mimořádných události na železničních drahách117

2703

1813

1510

1466

1656

Počet zraněných osob

283

260

362

277

269

Počet usmrcených osob

247

209

230

215

241

Zdroj: Dráţní inspekce. Na dráhách zahynulo nejvíce lidí za poslední čtyři roky [online]. 5. ledna 2011 [cit. 15. února 2011]. Dostupné na .

Tabulka č. 3: Nehody v letecké dopravě Rok

2005

2006

2007

2008

2009

Počet leteckých nehod

81

105

106

106

68

Počet usmrcených osob

15

13

22

19

13

Zdroj: Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod. Výroční zprávy ÚZPLN 2003 - 2009 [online]. 15. ledna 2010 [cit. 15. února 2011]. Dostupné na .

117

Zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, definuje mimořádnou událost jako závaţnou nehodu, nehodu nebo ohroţení v dráţní dopravě, která ohroţuje nebo narušuje bezpečnost, pravidelnost a plynulost provozování dráţní dopravy, bezpečnost osob a bezpečnou funkci staveb a zařízení nebo ohroţuje ţivotní prostředí.

62

Tabulka č. 4: Nehody ve vnitrozemské vodní dopravě Rok

2006

2007

2008

2009

Počet nehod

19

19

10

11

Počet zraněných osob

2

1

0

0

Počet usmrcených osob

0

0

1

0

Zdroj: Český statistický úřad. Nehody v dopravě – časové řády [online]. 13. srpna 2010 [cit. 15. února 2011]. Dostupné na .

Tabulka č. 5: Nedbalostní trestné činy v dopravě (rozebrané v této práci) (1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony. (4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 3 smrt nejméně dvou osob.

§ 143 trestního zákoníku (usmrcení z nedbalosti)

(1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. (3) Kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.

§ 147 trestního zákoníku (těžké ublížení na zdraví z nedbalosti)

63

(1) Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. (2) Kdo z nedbalosti způsobí ublížení na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

§ 148 trestního zákoníku (ublížení na zdraví z nedbalosti)

(1) Kdo z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo z nedbalosti takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, b) spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) škodu velkého rozsahu nebo těžkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) smrt.

§ 273 trestního zákoníku (obecné ohrožení z nedbalosti)

64

Tabulka č. 6: Úmyslné trestní činy v dopravě (rozebrané v této práci) (1) Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek, b) spáchá-li takový čin při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí-li hromadný dopravní prostředek, nebo c) byl-li za takový čin v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn.

§ 274 trestního zákoníku (ohrožení pod vlivem návykové látky)

(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

§ 150 trestního zákoníku (neposkytnutí pomoci)

§ 151 trestního zákoníku (neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku)

Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.

65

Tabulka č. 7: Ostatní přestupky na úseku dopravy dle zákona č. 200/1990 o přestupcích Přestupku se dopustí ten, kdo a) úmyslně zničí, poškodí, znečistí nebo neoprávněně odstraní, zamění, pozmění, zakryje, přemístí nebo umístí návěstidlo, signální nebo návěstní znak, signální nebo návěstní zařízení, informační zařízení pro cestující, vyvěšený jízdní řád, označení zastávky veřejné dopravy nebo jiného dopravního zařízení anebo neoprávněně používá takové zařízení, b) nesplní povinnost uloženou správním orgánem ke zdolání mimořádně naléhavých přepravních potřeb, c) provozuje dopravu bez povolení nebo poruší povinnost stanovenou zvláštním právním předpisem pro provozování dopravy, d) poruší povinnost stanovenou zvláštním právním předpisem pro dopravu nebo přepravu nebezpečných věcí, e) úmyslně naruší činnost sdělovacího nebo zabezpečovacího zařízení, f) jako řidič vozidla při kontrole není držitelem dokladů, předložil neplatný doklad nebo nepředložil doklady požadované zvláštním právním předpisem, nevede stanoveným způsobem záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, záznam o provozu vozidla nebo nedodržuje stanovené doby řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, nepředložil záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku nebo záznam o provozu vozidla požadovaných zvláštním právním předpisem, g) při přepravě nebezpečných věcí podle právního předpisu nemá řádné osvědčení o zvláštním školení řidiče, nezajistí označení vozidla, není vybaven podle právních předpisů povinnou výbavou, poruší zákaz nakládky a vykládky stanovených nebezpečných věcí na veřejně přístupných místech, přepravuje ve vozidle osoby způsobem odporujícím právním předpisům, poruší ustanovení o zastavení a stání vozidel a o dozoru nad vozidly při parkování nebo nedodrží trasu, pokud je předepsána, h) užívá v silničním provozu vozidlo označené nebo vybavené způsobem zaměnitelným s vozidlem taxislužby, ačkoliv toto vozidlo není zařazeno v evidenci vozidel taxislužby, nebo nabízí přepravní služby způsobem s taxislužbou zaměnitelným, ačkoliv není osobou, na jejíž jméno je vydán průkaz způsobilosti řidiče taxislužby.

§ 23 odst. 1 zákona o přestupcích

66