Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny
Mapování pramenných vývěrů v k.ú. Štramberk a k.ú. Rybí Bakalářská práce
Brno 2008
Hana Janečková
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Mapování pramenných vývěrů v k.ú. Štramberk a k.ú. Rybí zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Zavazuji se, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:
podpis:
Poděkování
Chtěla bych poděkovat své vedoucí bakalářské práce paní ing. Janě Synkové za odborné vedení a trpělivost, také bych chtěla poděkovat paní ing. Janě Svobodové za pomoc při odběru vzorků a vyhotovení krácených rozborů vody vybraných studánek. Děkuji paní Mgr. Radce Krysové za vstřícnost a obětavou pomoc při zpracovávání mé práce, za poskytnutí dat z rozborů vody a také děkuji vedení obce Rybí za finanční podporu při zpracovávání rozborů vody a za poskytnutí všech potřebných informací. A v neposlední řadě děkuji všem, kteří mi při zpracovávání této mé práce jakýmkoliv způsobem pomohli.
JMÉNO Hana Janečková
TÉMA BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Mapování pramenných vývěrů v k.ú. Štramberk a k.ú. Rybí
ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá mapováním pramenných vývěrů a jejich lokalizací na katastrálním území města Štramberka a obce Rybí. Základem bylo zmapování současného stavu okolí studánek. K tomu byly využity terénní poznatky a měření a podle těchto informací byly sestaveny jednotlivé tabulky a grafy měřených hodnot.
KLÍČOVÁ SLOVA Biota, katastrální území, pramen, rozbor vody, studánka, teplota, vydatnost pramene
NAME Hana Janečková
THEME OF THE WORK The Environment mapping of the well's rise on the cadastral territory of the town Štramberk and the village Rybí.
THE ABSTRACT This bachelor work deals with mapping of headsprings of sources and their localization on cadastral territory of the town Štramberk and village Rybí. The base was to map the current state of fountains surround. There were used terrain knowledge and measuring for it. And according these information various tables and graphs with measured values were made.
THE KEZWORDS Biota, cadastral territory, headspring, analysis of water, fountain, temperature, spring-discharge.
OBSAH 1 ÚVOD 2 CÍL PRÁCE 3 LITERÁRNÍ REŠERŠE 3.1 POZEMNÍ VODA 3.2 HYDROLOGICKÝ CYKLUS 3.3 KLASIFIKACE PODZEMNÍCH VOD 3.4 PODZEMNÍ VODY JAKO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 3.5 VYUŽITÍ PODZEMNÍCH VOD 3.6 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA PODZEMNÍCH VOD 3.6.1 KATIONTY V PODZEMNÍCH VODÁCH 3.6.2 ANIONTY V PODZEMNÍCH VODÁCH 3.7 PRAMENY 3.7.1 PRAMENY A JEJICH OCHRANA
4 CHARAKTERISTIKA ŠIRŠÍCH ÚZEMNÍCH VZTAHŮ A PŘÍRODNÍ POMĚRY 4.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LOKALITĚ 4.1.1 ADMINISTRATIVNÍ, SPRÁVNÍ A ORGANIZAČNÍ ČLENĚNÍ 4.1.2 UMÍSTĚNÍ A POLOHA LOKALITY 4.1.3 HRANICE ÚZEMÍ 4.1.4 VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA 4.1.4.1 Sídelní typy 4.1.4.2 Historický vývoj a kultivace krajiny 4.1.4.3 Limitující přírodní poměry 4.1.4.4 Územní koncetrace výroby, bydlení a služeb 4.1.4.5 Cestovní ruch a rekreace 4.1.4.6 Znečištění životního prostředí 4.1.4.7 Kvalita životního prostředí 4.1.4.8 Současný zdravotní stav porostů 4.2 ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY 4.2.1 GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY 4.2.2 HYDROGRAFIE 4.2.3 BIOGEOGRAFICKÁ POLOHA 4.2.4 BIOTA 4.2.5 ZOOLOGIE 4.2.6 PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLAST 4.2.7 PŮDNÍ POMĚRY 4.2.7.1 Geologické poměry 4.2.7.2 Pedologické poměry 4.2.8 KLIMATICKÉ POMĚRY
5 METODIKA 6 CHARAKTERISTIKA OBCÍ 6.1 ŠTRAMBERK 6.2 RYBÍ
1 2 3 3 4 5 6 7 8 8 9 11 12
13 13 13 13 13 14 14 14 15 15 15 16 16 16 17 17 17 17 18 19 19 20 20 20 21
24 26 26 27
7 POPIS A ZHODNOCENÍ SLEDOVANÝCH STUDÁNEK 7.1 PRAMEN HORNÍ KORÝTKO 7.1.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.1.2 BYLINNÉ PATRO 7.1.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.1.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.2 ŽELEZITÝ PRAMEN 7.2.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.2.2 BYLINNÉ PATRO 7.2.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.2.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.3 PRAMEN NA HORNYCHOVICÍCH-RYNKA 7.3.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.3.2 BYLINNÉ PATRO 7.3.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.3.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.4 PRAMEN POD KRAVÍNEM 7.4.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.4.2 BYLINNÉ PATRO 7.4.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.4.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.5 STUDÁNKA MÍRU 7.5.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.5.2 BYLINNÉ PATRO 7.5.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.5.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.6 STUDÁNKA U PANNY MARIE 7.6.1 OROŽENÍ STUDÁNKY 7.6.2 BYLINNÉ PATRO 7.6.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.6.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.7 HAVÍRNICKÁ STUDÁNKA 7.7.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.7.2 BYLINNÉ PATRO 7.7.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.7.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.8 KŘÍŽKOVA STUDÁNKA 7.8.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.8.2 BYLINNÉ PATRO 7.8.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.8.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.9 PRAMEN ZA PUNTÍKEM 7.9.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.9.2 BYLINNÉ PATRO 7.9.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO
28 28 28 28 28 28 29 29 29 29 30 30 30 31 31 31 31 32 32 32 32 33 33 33 33 33 34 34 34 34 34 35 35 35 35 35 36 36 36 36 36 37 37 37 37
7.9.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.10 PRAMEN NAD HAVRLANTAMA 7.10.1 OHROŽENÍ STUDÁNKY 7.10.2 BYLINNÉ PATRO 7.10.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.10.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.11 PRAMEN V MAKYTÍ 7.11.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.11.2 BYLINNÉ PATRO 7.11.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.11.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.12 STUDÁNKA ZA FOTBALOVÝM HŘIŠTĚM 7.12.1 OHROŽENÍ STUDÁNKY 7.12.2 BYLINNÉ PATRO 7.12.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.12.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.13 STUDÁNKA U PIONÝRSKÉ CHATY 7.13.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.13.2 BYLINNÉ PATRO 7.13.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.13.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.14 STUDÁNKA U VČELÍNKU 7.14.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.14.2 BYLINNÉ PATRO 7.14.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.14.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.15 SIRNÁ STUDÁNKA 7.15.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.15.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.15.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE 7.16 STUDÁNKA NA HŮRCE 7.16.1 OHROŽENÍ PRAMENE 7.16.2 BYLINNÉ PATRO 7.16.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO 7.16.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE
8 DISKUSE 9 ZÁVĚR 10 SUMMARY 11 POUŽITÁ LITERATURA 12 SEZNAM PŘÍLOH
37 38 38 38 38 38 39 39 39 39 39 40 40 40 40 40 41 41 41 41 41 42 42 42 42 42 43 43 43 43 43 44 44 44 44
45 46 47 48 49
1 ÚVOD Všechny živé bytosti obsahují vodu a potřebují ji k životu. Tělo ryb, např. lín, obsahuje 80% vody, tělo žáby 77%. Také obsah vody v lidském těle je 60%, voda tvoří více než polovinu hmotnosti všech živočichů a dokonce i ve dřevě stromů je zpravidla 50% vody. Výjimkou jsou jen suchá semena, jejichž obsah vody je 13-14% vody. Voda je tedy hlavní složkou těl všech živých bytostí. Většina procesů spojených s životním funkcemi by nemohla probíhat bez vody. Dá se tedy říci, že život bez vody není možný a je dokonce pravděpodobné, že život, tak jak jej známe, by bez vody vůbec vzniknout nemohl. Voda není jen kapalinou, ale i životním prostředím pro mnoho druhů rostlin a živočichů a je nepostradatelnou i pro člověka. Studánky se od pradávna stávaly významnými místy v krajině. Procházející lidé se u ní zastavovali a občerstvovali se její vodou. I dnes jsou studánky cílem mnohých vycházek.
1
2 CÍL PRÁCE Na katastrálním území města Štramberk se nachází 6 studánek a na katastrálním území obce Rybí 10 studánek. Z nich jsou 3 nově zrekonstruovány, jiné chátrají, popř. jsou některé vyschlé. Cílem této práce je shromáždění a zpracování všech dostupných materiálů z terénních průzkumů (měření vydatnosti pramene, měření teploty vody, sledování atmosférických srážek a odběry vzorků pro laboratorní rozbory), z laboratorních rozborů a dostupné literatury. Výsledkem práce je zmapování a zhodnocení současného stavu pramenných vývěrů.
2
3 LITERÁRNÍ REŠERŠE 3.1 PODZEMNÍ VODA Podzemní voda je součástí vodního obalu Země nazývaného hydrosféra a tvoří asi jen 1% z celkového objemu vody v hydrosféře (REICHHOLF 1998). Do pozemních vod řadíme veškeré vody nacházející se pod zemským povrchem, vyplňující póry, pukliny a dutiny v horninách. Schopnost nasávat a zadržovat vodu mají prakticky všechny horniny. Podstatou této schopnosti je vzájemná přitažlivost mezi molekulami vody a horninou. Podle možnosti předávání vody okolnímu prostředí rozeznáváme horniny nepropustné a propustné. Nepropustná (vodotěsná) hornina, je ta, která má tak malé kapilární póry, které za normálních tlakových poměrů vedou neměřitelně malé množství vody. Do takových hornin voda pomalu vniká a v důsledku jemné pórovitosti vzniknou těsnější vazby, které zabraňují vodě vystoupit opět z horniny a nedají se ovlivnit gravitačními silami. Mezi takovéto horniny patří např. jíly. Propustná hornina je schopna vodu akumulovat a umožnit její pohyb a tak plnit funkci hydraulického kolektoru. Nepropustná hornina plní funkci hydraulického izolátoru tím, že neumožňuje pohyb podzemní vody. Část podzemního kolektoru, který obsahuje vodu nazýváme zvodněný kolektor (TOURKOVÁ 1999). Mezi hlavní funkce podzemních vod patří jejich využití k pití. I přes to, že se v dnešní době vyrábí velké množství podzemní vody z povrchových zdrojů, kvalitní pitnou podzemní vodu nelze v tomto směru ničím nahradit. Další prospěch z podzemní vody můžeme najít jak v zemědělství tak i v lesnictví. Stejně jako člověk, ani rostliny nemohou žít bez vody a většinu této životodárné kapaliny získávají z mělkých půdních horizontů. Je-li podzemní voda hlouběji, rostliny za ní vysílají své kořeny decimetry, metry a desítky metrů hluboko. Další nenahraditelnou funkci hraje podzemní voda v koloběhu vody v přírodě. Určitá část srážek, která spadne na zem se vždy vsákne do půdy, čímž vzniká podzemní voda. Tato je po určitou dobu v podzemním prostředí zadržována a poté pomalu odtéká v podobě pramenů, potoků, říček a řek, které ve skutečnosti napájí a tak je vytváří. Mluvíme zde také o tzv. drenaci. Řeky drenují krajinu a odvádějí z ní podzemní vodu. Bez této podzemní vody by řeky byly jen suchá koryta, kterými se po dešti přežene množství zkalené vody a dost (ŠTĚRBA 1986). Bez podzemních vod by se povrch země brzy proměnil v poušť. Podzemní vody jsou tedy nejen užitečné, ale pro život na zemi zcela nezbytné.
3
3.2 HYDROLOGICKÝ CYKLUS Pro vodu je na zemi charakteristický její neustálý oběh, spojený se změnou skupenství. Jde o tzv. hydrologický cyklus. Zdrojem energie potřebné k oběhu vody v přírodě je Slunce a Země. Sluneční energie umožňuje výpar v přírodě a pohyb vlhkosti v atmosféře. Gravitace je příčinou pohybu vody v pevném skupenství a kapalném skupenství. Část tohoto cyklu je vázána na horninové prostředí. Jde o tzv. oběh podzemní vody (TOURKOVÁ 1999), do kterého je zahrnuta fáze infiltrace, pohybu, akumulace a přirozeného odvodnění. Vznik podzemní vody je spojen s procesem infiltrace. Jde o vsak srážkových vod v infiltrační oblasti do horninového prostředí. Hlavním pohonem této přirozené infiltrace je gravitace, ale závisí i na dalších faktorech (např. morfologie terénu, klimatické podmínky, charakter srážek, charakter vegetace, geologické prostředí vystupující na zemský povrch, nasycení horninového prostředí podzemní vodou, antropogenní zásahy do krajiny) (TOURKOVÁ 1999). Pro tvorbu a využití podzemní vody má velký význam retenční a akumulační schopnost pásma aerace. Pásmo aerace lze z hlediska pozemní vody charakterizovat jako prostředí tvorby podzemní vody, pásmo nasycení jako prostředí její retence, akumulace a pohybu (TOURKOVÁ 1999). Jak už tedy bylo zmíněno, podzemní vody vznikají hlavně infiltrací, méně často kondenzací vodních par. Množství srážkové vody, která infiltruje do horninového prostředí je závislé na klimatických, geologických, geomorfologických, porostních aj. poměrech dané oblasti. Propustnost hornin můžeme dělit na pórovou, puklinovou a krasovou. Pórovou propustnost mají pórovité zeminy a horniny a závisí na velikosti a tvaru pórů. V horninách a zeminách s hrubými póry se voda pohybuje rychle, v jemných pórech se voda pohybuje pomalu, což je způsobeno kapilárními silami. Jílovité zeminy jsou pro velký počet velmi jemných pórů pro vodu téměř nepropustné. Puklinová propustnost závisí na množství, průběhu a velikosti puklin. Puklinová propustnost je tedy největší u hornin tektonicky silně porušených. Krasová propustnost je omezená na soustavy krasových dutin a puklin povrchových i podzemních. Podle propustnosti rozlišujeme pak podzemní vody pórové, puklinové nebo krasové (TOURKOVÁ 1999). Podle propustnosti můžeme horniny dělit na: Velmi dobře propustné – vodu velmi rychle a snadno přijímají a propouštějí (např. sutě) Dobře propustné – příjem a propustnost vody je stále dost rychlý (např. štěrky, hrubé písky, hrubě rozpukané horniny) Málo propustné – vodu zvolna přijímají i propouštějí (např. jemné písky, spraše, pórovité slepence a pískovce, sopečné tufy) Velmi málo propustné – vodu zvolna přijímají a jen velmi zvolna ji propouštějí (např. jílovité zeminy, horniny s kapilárními puklinami a póry) Nepropustné – vodu zvolna přijímají do nasycení, ale nepropouštějí (např. jílovité horniny) Absolutně nepropustné – vodu nepřijímají ani nepropouštějí (horniny bez pórů a puklin, horniny se zamrzlou podzemní vodou) (TOURKOVÁ 1999).
4
3.3 KLASIFIKACE PODZEMNÍCH VOD Hydrogeologové rozlišují podle různých kriterií vody juvenilní, absorpční, sorpční, prosté a minerální, neproudivé a proudivé, kapilární a gravitační… (TOURKOVÁ 1999). Třídění vody je celá řada. Vody se zvláštním chemismem jsou nejrůznějších druhů a všechny se svým složením podstatně liší od obvyklé podzemní vody. Vždy mají větší obsah solí nebo plynů nebo vyšší teplotu. Většinou bývají léčivé. Obvykle pocházejí z větších hloubek, kde vznikají na geologických poruchách při styku s horninami s vyložitelnými chemikáliemi. K těmto vodám lze přiřadit i vody uzavřeny ve velkých hloubkách z dávných geologických dob a z té doby si zachovaly zvláštní chemické složení. Jde často o původní mořskou vodu (TOURKOVÁ 1999). Jiným případem podzemních vod jsou artéské vody. Jde o vody s napjatou hladinou v důsledku ohraničení nepropustnou vrstvou pod určitým úhlem a často velkým tlakem (TOURKOVÁ 1999). Trhliny v pevných horninách, především ve skalních podkladech, vyplňuje puklinová voda (TOURKOVÁ 1999). V tomto případě se jen zřídka jedná o podzemní jezírka, protože pukliny bývají často vyplněny minerálním substrátem, kamennou drtí, ale i jemnějšími výplněmi. Puklinová voda bývá snadněji znečistitelná povrchovými vodami a její kvalita bývá potom značně pochybná.
5
3.4 PODZEMNÍ VODY JAKO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Jako v povrchových vodách žijí i v podzemních vodách živočichové a rostliny. Bývá jich zde ale méně. Obor, který se zabývá životem v podzemních vodách, se nazývá stygobiologie (ŠTĚRBA 1986). Nejvýznamnější vlastností podzemních vod, která ovlivňuje život v podzemních vodách, je bezesporu nepřítomnost světla. Věčná tma mimo jiné způsobuje, že zde nemohou trvale žít rostliny, které na světle pomocí buněčných barviv a anorganických látek vytvářejí látky organické (fotosyntetizující rostliny). U rostlin a organismů žijících v podzemí jde o tzv. chemosyntézu (ŠTĚRBA 1986). Jsou jí nadány například sirné, železité nebo manganové baktérie vyskytující se všude tam, kde je dostatek příslušného prvku (ŠTĚRBA 1986). Tyto baktérie jsou nepochybně v podzemní vodě významným producentem organických hmot (ŠTĚRBA 1986), zastupujícím aspoň do určité míry funkci zelených rostlin na zemském povrchu. Živočichové žijící trvale v podzemních vodách (tzv. stygobionti) (ŠTĚRBA 1986) ztrácejí v důsledku nedostatku světla postupně tělní barviva a také zrak. Praví stygobionti (ŠTĚRBA 1986) jsou tedy slepí a bílí. Naproti tomu se obvykle rozvíjejí hmatové orgány v podobě dlouhých smyslových tykadel, štětin nebo zadních končetin (REICHHOLF 1998). Dalším limitujícím faktorem pro život v podzemních vodách je prostor (ŠTĚRBA 1986). Z tohoto důvodu také v podzemních vodách žijí menší živočichové červovitého tvaru těla. Plovoucí orgány zakrňují a mění se v orgány spíše hrabavé či kráčivé ŠTĚRBA 1986). Chemismus podzemních vod se také v mnohém liší od vod povrchových. Tento rozdíl však již není tak významný jako u faktorů teplotních, potravních a prostorových. Výjimkou je ovšem kyslík. Toho bývá v podzemních vodách málo, což je také jednou z příčin slabšího oživení podzemních vod a také pomalosti pohybů podzemních organismů (ŠTĚRBA 1986) (prudký pohyb vyvolává zvýšenou spotřebu kyslíku). Stabilita neboli vyrovnanost je společným rysem všech životních faktorů v podzemních vodách. V podzemí je všechno zprůměrňované, chybí kolísání a periodicita životních podmínek v povrchových vodách.
6
3.5 VYUŽITÍ PODZEMNÍCH VOD Podzemní vodu lze využívat v mnoha směrech. Primárním využitím podzemní vody je jako pitná voda. Velký zájem o podzemní vodu má také zemědělství, které ji využívá na závlahy, ale stejně tak o ni mají zájem i ostatní výrobní resorty. U nás však podzemní vody není dostatek ani pro zásobování obyvatel pitnou vodou (ŠTĚRBA 1986). Podzemní vody pocházejí ze čtyř základních přírodních zdrojů: 1. 2. 3. 4.
zasakování atmosférických srážek procezování vody z povrchových zdrojů (řeky, jezera, mokřady, aj.) kondenzace vodních par v provzdušněné části horninového prostředí vznik tzv. juvenilní vody ze zemského magmatu (ŠTĚRBA 1986).
V běžných klimatických podmínkách naprosto převažuje infiltrace. Hlubokých podzemních vod je na Zemi velké množství. V hloubkách pod hranicí 800 metrů se nachází asi polovina veškeré podzemní vody (ŠTĚRBA 1986). Vody zapojené do celkového koloběhu vody v přírodě jsou daleko intenzivněji využívány. Měli bychom si uvědomit i další souvislosti, např. když je málo podzemní vody je i málo vody v řekách a to hlavně v suchých obdobích, kdy jsou řeky napájeny výhradně podzemní vodou. Skoro jistě bude také nižší úroda. A pokud by nedostatek podzemní vody trval, může dojít k proměně krajiny ve vyschlou poušť. Zásoby podzemní vody nejsou ohroženy pouze nadměrným čerpáním, ale také nesprávnými zásahy na povrchu (jde o tzv. vysušování krajiny) (ŠTĚRBA 1986). Regulace toků vede k rychlejšímu odvedení vody z krajiny, což se týká i vod podzemních. Napřímené a zahloubené koryto vodního toku drenuje (ŠTĚRBA 1986) podzemní vodu vždy intenzivněji. Povrchový odtok snižují lesy a to o 20 až 90 % proti běžné krajině (REICHHOLF 1999), a tak umožňují zasakování srážkové vody do podzemí. Tam kde z jakýchkoli důvodů dochází k masovému těžení lesa, potoky slábnou a prameny sestupují níže (ŠTĚRBA 1986). Tímto se dá aspoň částečně vysvětlit úbytek podzemní vody z krajiny.
7
3.6 ZÁKLADNÍ CHEMICKÁ CHARAKTERISTIKA PODZEMNÍCH VOD Podzemní vody dělíme podle celkového množství rozpuštěných pevných anorganických látek (a obsahu plynů) na vody prosté (celkový obsah rozpuštěných látek je menší než 1 g*l-1) a minerální (TOURKOVÁ 1999). Mimo různou celkovou mineralizaci a různou genezi podzemní vody určuje její základní chemickou charakteristiku několik hlavních kationtů (Ca2+, Mg 2+, Na+, K+) a aniontů (HCO3-, SO42, Cl-) (TOURKOVÁ 1999). Tyto látky se vyskytují v podzemních vodách zcela běžně a to převážně v desítkách miligramů na litr (TOURKOVÁ 1999). V podzemních vodách se dále běžně vyskytují v nízkých koncentracích kationty Mn, Fe, NH4+ a anionty Br-, I-, F-, NO2-, NO3-, H2, PO43- a Si v podobě kyselin (TOURKOVÁ 1999). V množství nižších než 1 mg*l-1 se v podzemních vodách vyskytují ionty stopových prvků: Li+, Cu2+, Pb2+, Sr2+, Zn2+ aj (TOURKOVÁ 1999). Z radioaktivních látek se v podzemní vodě nejčastěji vyskytuje uran, thorium, rádium a radon (TOURKOVÁ 1999). Určité množství rozpuštěných anorganických látek podmiňuje dobré chuťové vlastnosti podzemní vody a tyto látky jsou žádoucí i ze zdravotního hlediska. 3.6.1 KATIONTY V PODZEMNÍCH VODÁCH Ca2+....doporučená hodnota na 20 mg.l-1 Mg2+....mezní hodnota 125 mg.l-1 Tyto prvky patří v podzemních vodách k nejčastějším kationům. Hlavním zdrojem vápníku jsou uhličitany a křemičitany s Ca2+. Hořčík se do podzemní vody dostává také z karbonátů s Mg2+, nebo rozkladem Mg-křemičitanů. Rozpustnost těchto minerálů je závislá na obsahu rozpuštěného CO2. I přes nižší rozpustnost CaCO3 před MgCO3, je v podzemních vodách hmotnostní poměr Ca:Mg v rozmezí 4:1 až 2:1. U minerálních vod však může výjimečně dojít opačnému poměru ve prospěch hořčíku. Vody s vysokým obsahem hořčíku mají nepříjemně hořkou chuť a způsobují zažívací potíže (TOURKOVÁ 1999). Vápník a hořčík
Sodík a draslík Jsou běžnou součástí podzemních vod. Hmotnostní poměr Na+:K+ se pohybuje v rozmezí 10:1 až 25:1, protože ionty draslíku jsou v horninovém prostředí více sorbovány než ionty sodíku. Oba tyto prvky jsou obsaženy hlavně v živcích, ze kterých se uvolňují při hydrolýze. Jejich obsah ve vodě je limitován nepřímo množstvím aniontů, se kterými se nejčastěji vážou (Cl-, SO4-, HCO3-). Vyšší koncentrace těchto alkálií se projevují především slanou nebo hořkou chutí (TOURKOVÁ 1999). Železo Mezní hodnota….0,3 mg.l-1 Na hodnotách pH, přítomnosti komplexotvorných anorganických a organických látek, aj. závisí forma výskytu rozpuštěného železa. V přírodě je železo vázáno v sirníkách,
8
oxidech, hydroxidech, karbonátech a řadě dalších křemičitanů. K jeho rozpuštění napomáhá CO2, huminnové kyseliny a H2SO4, vznikající při oxidaci sulfidů a dále činností bakterií. V podzemních vodách se železo běžně vyskytuje v nízkých koncentracích. Vyšší obsah železa je ve vodách rašelinišť. Obsah železa ovlivňuje senzorické vlastnosti vody (zákal, barva) a také chuť (TOURKOVÁ 1999). Mangan Mn2+….mezní hodnota 0,1 mg.l-1 V horninovém prostředí se mangan vyskytuje převážně společně se železem, ale v daleko menším množství. Vyskytuje se ve formě uhličitanů nebo křemičitanů, do podzemní vody se může vyluhovat i z půd a z odumřelé biomasy rostlin (TOURKOVÁ 1999). Rtuť Nejvyšší mezní hodnota….0,05 mg.l-1 Všechny sloučeniny rtuti jsou jedovaté a působí škodlivě na buněčnou plazmu. V horninovém prostředí se rtuť vyskytuje zřídka ve formě sirníků, jejichž rozpustnost je nízká. Rtuť se silně akumuluje v sedimentech a vodní flóře a fauně (TOURKOVÁ 1999). Olovo Nejvyšší mazní hodnota…0,05 mg.l-1 Všechny sloučeniny olova jsou jedovaté, a proto je jeho výskyt v podzemní vodě velmi nebezpečný. V horninovém prostředí je jeho výskyt vázán nejvíce na sirníky, méně na sírany a karbonáty. V současné době jsou významným zdrojem Pb výfukové plyny. Atmosférickými vodami může Pb přecházet do podzemní vody (TOURKOVÁ 1999). Měď Cu….mezní hodnota 0,1 mg.l-1 Měď není tak jedovatá pro lidský organismus, jako se dříve předpokládalo, avšak koncentrace 1-5 mg.l-1 způsobují nepříjemnou chuť vody. Pro lidský organismus je nezbytným prvkem a její nedostatek stejně jako její nadbytek vyvolává onemocnění. Značně toxické jsou sloučeniny Cu pro ryby. V horninovém prostředí je Cu vázána v řádě sirníků (TOURKOVÁ 1999).
9
3.6.2 ANIONTY V PODZEMNÍCH VODÁCH K nejčastějším anionům vyskytujících se v podzemních vodách patří hydrogenuhličitany, sírany, chloridy. Sloučeniny dusíku ve větším množství, stejně jako fosforečnanů, jsou vždy známkou antropogenního znečištění (TOURKOVÁ 1999).
Hydrogenuhličitany Jsou běžnou součástí podzemních vod. Jejich obsah v podzemních vodách dosahuje převážně stovky, při nižším obsahu celkových rozpuštěných látek, desítky mg.l-1. Do vody se dostávají rozkladem alumosilikátů a karbonátů za působení CO2. Hydrogenuhličitany příznivě ovlivňují chuť vody, proto se v pitných vodách doporučuje, aby jejich koncentrace byla větší než 0,75 mmol.l-1 (TOURKOVÁ 1999). Sírany SO42-….mezní hodnota 250 mg.l-1 Většinou dosahují v podzemních vodách o něco nižších koncentrací oproti hydrogenuhličitanům. Jsou zastoupeny v desítkách až stovkách mg.l-1 v závislosti na celkové mineralizaci vody. Sírany ve formě vápenatých a hořečnatých solí přispívají k nekarbonátové (stálé) tvrdosti vody. Jejich vysoké obsahy mohou ovlivňovat chuť vody a jsou příčinou agresivity vody na beton (TOURKOVÁ 1999). Chloridy Cl-…mezní hodnota 100 mg.l-1 Jsou chemicky i biochemicky poměrně stabilní a při infiltraci vody horninovým prostředím se zadržují jen nepatrně. V podzemních vodách jsou jejich koncentrace v desítkách mg.l-1. Vysoké obsahy indikují kontaminaci způsobenou nejčastěji organickými hnojivy, dále solením silnic a odpadními průmyslovými vodami (TOURKOVÁ 1999). Sloučeniny dusíku NO3-….. mezní hodnota 50 mg.l-1 NO2-….. mezní hodnota 0,1 mg.l-1 NH3…... nejvyšší mezní hodnota 0,01 mg.l-1 NH4+…. mezní hodnota 0,5 mg.l-1 CN-…… nejvyšší mezní hodnota 0,01 mg.l-1 Amoniakální dusík ve formě kationu NH4+ je z hygienického hlediska velmi významný, protože je jediným z přímých produktů rozkladu organických dusíkatých látek. Je proto jedním z nejdůležitějších indikátorů fekálního znečištění podzemních vod spolu s dusitany. Vyšší koncentrace dusičnanů v podzemních vodách jsou převážně způsobeny hnojením dusíkatými hnojivy. Kyanidy v podzemních vodách znamenají vždy kontaminaci, způsobenou hlavně odpady z galvanického pokovování a tepelného zpracování uhlí, nebo vznikají v redukčním prostředí skládkového materiálu (TOURKOVÁ 1999).
10
3.7 PRAMENY Prameny jsou přirozeným výtokem podzemních vod na zemský povrch. Podle pohybu podzemních vod k prameništi můžeme rozeznávat prameny sestupné a vzestupné (REICHHOLF 1998). 1. Sestupné prameny – patří k nejběžnějším typům naších pramenů. Lze je najít na svažitém území tam, kde terén nařízl vodorovnou nebo po svahu skloněnou nepropustnou vrstvu. Mezi takovéto prameny můžeme zařadit zejména prameny suťové, vrstevní, puklinové a přetékavé. 2. Vzestupné prameny – mohou se vyskytovat i na plochém terénu, ale podmínkou výskytu je vždy delší sestupná větev, kterou je voda vytlačována do kratší vrstvy vzestupné. Můžeme zde řadit zejména prameny tektonické, kdy voda vystupuje podél zlomové poruchy, a vzestupné prameny puklinové (ŠTĚRBA 1986). Prameny můžeme rozdělovat také podle vydatnosti a stálosti a to na prameny stálé, prameny periodické a dočasné (ŠTĚRBA 1986). Pro hydrobiologii je důležité jakou rychlostí voda z podzemí vyvěrá a jak je utvářeno vlastní místo vývěru. Z biologického hlediska rozlišujeme prameny limnokrenní, reokrenní a helokrenní (ŠTĚRBA 1986). Limnokrenní prameny vytvářejí prohlubeň, ve které se voda nějakou dobu zdrží a teprve potom odtéká přelivem do pramenné stružky (studánka). Reokrenní prameny vyvěrají ze země prudce, pramennou stružku vytvářejí ihned a voda se v nich nezdržuje. Takovéto prameny nalezneme především na svazích hor, na prudkých stráních, vzácně v nížinách. Helokrenní prameny jsou ty, které vyvěrají průsakem na větší ploše, obvykle o velikosti několika čtverečních metrů. Jde převážně o prameništní mokřady nebo bažiny, obvykle pokryté hygrofilní vegetací, mechy, játrovkami, ostřicemi, v nížinách se zde může vyskytovat i rákos. Na nejníže položeném místě pramenné bažiny se vytvářejí pramenné stružky. Je to často daleko od místa, kde voda vyvěrá na povrch, přitom míst vývěrů na ploše helokrenu bývá více, často mnoho. Helokrenní prameny se vyskytují nejvíce na horách, zejména tam, kde spád prudkého svahu je zmírněn v tzv. svahový odpočinek, ale můžeme je nalézt i v nížinách. Horské helokreny jsou oblíbeným kalištěm černé zvěře, ale jsou oblíbeny i jeleny (ŠTĚRBA 1986). Podle setrvalosti a vývěru můžeme prameny dělit na stálé (permanentní), občasné (intermitentní), které vyvěrají po určitou dobu v roce a při absenci srážek vysýchají, a prameny periodické, které se objevují v pravidelných intervalech (TOURKOVÁ 1999). Prameny můžeme klasifikovat pomocí hydraulických podmínek, tedy podle směru pohybu podzemní vody před vývěrem, na prameny sestupné, vzestupné a přelivné. Podle geologické pozice můžeme prameny dělit na suťové, vrstevní, puklinové, zlomové a krasové. Podle morfologie terénu se prameny rozlišují na údolní, svahové, terasové (TOURKOVÁ 1999). Tyto klasifikace se mohou vzájemně různě kombinovat, např. vzestupný puklinový pramen, sestupný vrstevní pramen, apod.
11
3.7.1 PRAMENY A JEJICH OCHRANA Minerální prameny jsou chráněny přísnými baeologickými předpisy. Prosté prameny jsou chráněny některými vodohospodářskými předpisy, jejich ochrana vyplývá v určitém smyslu i ze zákona o ochraně přírody i z některých vyhlášek (ŠTĚRBA 1986). Největší záštitu však pramenům poskytuje jejich mimořádné postavení v krajině na straně jedné a tradice i kulturnost národa na straně druhé. Lidé si váží pramenů často nejen pro jejich dobrou vodu, ale i pro jejich výjimečný estetický vzhled a přírodní ojedinělost.
12
4 CHARAKTERISTIKA ŠIRŠÍCH ÚZEMNÍCH VZTAHŮ A PŘÍRODNÍ POMĚRY 4.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LOKALITĚ 4.1.1 ADMINISTRATIVNÍ, SPRÁVNÍ A ORGANIZAČNÍ ČLENĚNÍ Kraj: Moravskoslezský Obec s rozšířenou působností: Kopřivnice, Nový Jičín Pověřená obec: Kopřivnice, Nový Jičín Katastrální území: Štramberk, Rybí 4.1.2 UMÍSTĚNÍ A POLOHA LOKALITY Vybraná lokalita se nachází v Moravskoslezském kraji ve střední části Novojičínska. Nejbližšími obcemi jsou: město Štramberk, obec Rybí, obec Závišice, obec Žilina u Nového Jičína, město Nový Jičín a město Kopřivnice. Řešené území spadá do přírodního parku Podbeskydí. Přírodní park zřizuje orgán ochrany přírody k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn jako národní park, CHKO, NPR, PR, NPP, PP. Přírodní park Podbeskydí byl zřízen kvůli zachování krajinného rázu, který je zde typický. Na této lokalitě se ve velké míře nacházejí také lesy příměstské, jejichž hlavní funkce je poskytovat obyvatelstvu možnost rekreace a aktivního odpočinku v příjemném a relativně zdravějším prostředí lesa. Ovšem zvýšená návštěvnost negativně působí na les. Na vybrané lokalitě se nachází lesopark-biosférický areál města Štramberk o výměře 11,78ha. 4.1.3 HRANICE ÚZEMÍ Na jihu ohraničuje území lesní komplex zvaný Libotínské paseky. Na západě je ohraničena lesními komplexy a loukami s dominantou kopce Holivák sousedící s obcí Žilina u Nového Jičína, ze severu je území ohraničeno hřebenem Libhošťské hůrky a Rybskými pasekami. Na východě tvoří hranice území Štramberská vrchovina s vrchy – Červený kámen, Bílá hora, Kotouč. Územím protéká několik vodních toků. Největším z nich je řeka Sedlnice, dále pak potoky-Libotínský potok, Rybský potok, Klimbach a další drobné a nepojmenované potůčky.
13
4.1.4 VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA 4.1.4.1 Sídelní typy (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD 2001) Obce jsou obývány převážně ekonomicky aktivním obyvatelstvem (11,7-14,4%). 4.1.4.2 Historický vývoj a kultivace krajiny (AOPK 2004) Krajinu tvoří lesostepně otevřená a kulturní krajina s porosty typu. Štramberk a jeho okolí byl osídlen již v paleolitu, což dokazují různé archeologické nálezy, zejména v jeskyni Šipka. V průběhu historického vývoje byly značně redukovány lesy a hospodářskými zásahy byla ovlivněna jejich druhová skladba ve prospěch lignikultur smrku. Je zde vyhlášeno několik chráněných území, kde nejvýznamnější je NPP Šipka nacházející se na ostrůvku štramberských vápenců. Lesy zabírají 21% rozlohy okresu. Nejlesnatější jsou Západní Beskydy, méně Nízký Jeseník. Nejméně lesů je v Moravské bráně (do 5%). Bučiny jsou hojné v Západních Beskydech. Porosty s převahou dubu, jasanu a lípy se nacházejí v Moravské bráně. Nejvíce zbytků přirozených lesních porostů se zachovalo v Moravskoslezských Beskydech. Na řešeném území se nachází na NPP Šipka přirozená lesní vegetace 4. bukového vegetačního stupně. Podle archeologických nálezů se člověk na řešeném území objevil již v paeolitu, před více než 250 000 lety. Lidé se usadili v jeskyni Šipce a Čertově díře ve vápencovém vrchu Kotouč ve Štramberku. V jeskyni Šipka byla nalezena dolní čelist dítěte člověka neandrtalského. První zemědělci sem přicházeli v druhé polovině 5. tisíciletí př. n. l. V mladších obdobích lze předpokládat pobyt Keltů. Ve 4. až 6. století n. l. v počátku nástupu Slovanů kvůli zdejším hustým a nepropustným pralesům mizí zájem o osídlování této lokality. Ale v 11. nebo 12. století přece jen formuje malé sídelní území Štramberská kolem Kotouče (důvodem by snad mohla být Jantarová stezka, která vedla nedaleko). Kvůli zalesnění, vyšším polohám s nižší bonitou a obtížné dostupnosti se osídlení rozvíjelo pomalu. To se změnilo v období vrcholné středověké kolonizace. V počátcích novověku sem zasáhla pasekářská kolonizace. Rumunští pastevci postupovali karpatským obloukem až do oblasti Moravskoslezských Beskyd a vrchnost jim od konce 15. stol. ponechala části lesů pro chov ovcí a koz. Od poloviny 18. století se rozvíjela výroba. Rostl počet tkalců plátna a přadláků vlny. Rozkvétá městské soukenictví v Novém Jičíně, Fulneku, Bílovci, Odrách, Frenštátě, Příboře, Štramberku. Lidé se začali stěhovat z měst, což vedlo k obnovování některých pustých vsí. Od druhé poloviny 19. století se začal rozvíjet i tovární průmysl. S technologickým pokrokem nabízela textilní výroba stále méně pracovních příležitostí a regionu se začaly rozvíjet další obory – velkovýroba klobouků (Nový Jičín, Šenov), tabáková továrna (Nový Jičín), gumárny (Odry), továrna na knoflíky (Bílovec), výroba bryček, cestovních kočárů, později automobilů (Kopřivnice) a železničních vagonů (Butovice).
14
Velmi obtížné bylo období po mnichovské dohodě (1938), kdy se řada podniků dostala do rukou hitlerovského Německa a byla zapojena do jeho válečné výroby. V období tzv. socialistické industrializace byla uplatněna koncepce rovnoměrného rozmístění průmyslu s nabídkou práce, což vedlo k růstu počtu obyvatel v okresu. V současné době v okrese stále ještě roste počet obyvatel. Zvyšující se hustota osídlení spolu s intenzitou zemědělského hospodaření je v posledních letech příčinou mizení jak jednotlivých druhů rostlin a živočichů tak přirozených rostlinných společenstev. 4.1.4.3 Limitující přírodní poměry (OPRL 1999) Většinu řešeného území se zabírá orná půda a travní porosty (louky a pastviny). Zbylou část zabírají lesy. Ve většině případů jde o kulturní smrčiny se zbytky bučin. Naprostá většina řešeného území se nachází ve 4. vegetačním stupni-bukový. Biota je obohacena řadou horských druhů, které se sem dostaly z nedalekých Beskyd. Ná vápencích jsou malé ostrůvky méně náročné teplomilné flóry a fauny. 4.1.4.4 Územní koncentrace výroby, bydlení a služeb (AOPK 2005) Hustota zalidnění-173 obyvatel/km2 Podíl okresu na celostátní potřebě základního výrobního faktoru je malý. 4.1.4.5 Cestovní ruch a rekreace V řešeném území se nachází několik máloplošných chráněných území (NPP Šipka, PP Kamenárka) Samotné historické město Štramberk je cílem velkého množství turistů. Turistický ruch se tedy projevuje i v okolí a to s sebou nese určité negativní jevy (odhozené odpadky, zakládání ohnišť, poškozování označníků a informačních tabulí). Dalším negativném jevem, který souvisí s rekreací a sportem je využívání lokality k motokrosovému ježdění. Tato aktivita se v posledních letech na řešeném území objevuje, zvláště na rozlehlých loukách na vrcholcích Rybských vrchů a v přilehlých lesních porostech. Území NPP Šipka je významným cílem výletů a organizovaných zájezdů. To platí především pro východní část, pro území tzv. národního sadu. Zatížení území v období turistické sezóny je dosti vysoké. To vede především k problémům s údržbou zařízení vybudovaných turistických tras (vnášení odpadků). Turisté svou neukázněností a pohybem mimo vyznačené turistické chodníky vede k poškozování botanicky cenných společenstev.
15
4.1.4.6 Znečištění životního prostředí (AOPK 2005) Tab. 1 Měření emise v jednotlivých krajích 1999-2004 (oblast Moravskoslezský kraj) rozloha km2 rok měřené emise tuhé částice SO2 NOx CO -1 -2 -1 -2 -1 -2 t*rok *km t*rok *km t*rok *km t*rok-1*km-2 5 554 1999 1,43 5,74 4,20 26,77 2000 1,33 5,19 4,10 25,02 2001 1,21 5,32 4,41 24,71 2002 1,49 5,31 6,58 28,42 2003 1,41 5,05 6,66 29,83 2004 1,79 5,32 7,48 32,31 4.1.4.7 Kvalita životního prostředí (AOPK 2005) Území je pahorkatinné. Typ reliéfu-pahorkatiny Teplotní charakteristika-mírně teplé. Charakteristika lesů-kulturní smrčiny se zbytky bučin Celkové hodnocení životního prostředí-vyhovující. 4.1.4.8 Současný zdravotní stav porostů (OPRL1999) Míra a rozsah poškození-defoliace porostů SM se v letech 1980-1997 výrazně snížila. Bořivě se projevují větry ze západu a jihu až jihozápadu a to hlavně v podzimním období. Nejvíce jsou ohroženy porosty na podmáčených stanovištích a porosty narušeny kůrovcovou kalamitou. Ve smrkových porostech do 60. let věku je pomístně rozšířena václavka.
16
4.2 ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY 4.2.1 GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY Řešené území spadá do geomorfologické provincie Západní Karpaty. Georeliéf byl modelován pevninským ledovcem, který se na toto území dostal ve dvou po sobě jdoucích glaciálech a kryogenními pochody v chladných obdobích pleistocénu. Území spadá do soustavy Vnějších Západních Karpat, podsoustavy Západobeskydské podhůří, celku Podbeskydská pahorkatina a podcelku Štramberská vrchovina. Štramberská vrchovina je velmi členitá a zaujímá plochu cca 148km2 a střední výška je cca 444,3m. Je tvořena zvrásněnými fylšovými pískovci, slepenci, jílovci s výskytem vápenců a vyvřelinami těšinitů (OPRL 1999). 4.2.2 HYDROGRAFIE Řešené území spadá do úmoří Baltského moře a je součástí povodí řeky Odry. Povodí Odry až po soutok s Opavou zaujímá plochu cca 1 613km2 a průměrný průtok v ústí (z let 1920-1960) je 12m3*s-1, maximum z téhož období je 420m3. Z řešeného území vtéká do Odry řeka Sedlnice a jeden z větších pravostranných přítoků. Plocha povodí jejího povodí 56,7km2, délka toku je 21,8km a průměrný průtok v ústí (z let 1920-1960) 0,53m*s-1. Je na ní vybudovaná retenční nádrž Štramberk. Největšími přítoky jsou Rybský a Libhošťský potok, oba přitékající zleva. Průměrný odtok vody je pro říčku Sednici 0,0093m3*km-2. Podle vyhlášky č. 28/1975 Sb. patří říčka Sedlnice 2-01-01-109 k významným vodohospodářským tokům (OPRL 1999). 4.2.3 BIOGEOGAFICKÁ POLOHA Řešené území spadá do Podbeskydského bioregionu, který leží na východě Moravy na hranicích se Slezskem, zabírá východní část geomorfologických celků Podbeskydská pahorkatina a Moravská brána a na severovýchodě zasahuje do Polska. Jeho celková plocha je cca 949km2. Bioregion je tvořen vlhkou pahorkatinou na měkkých sedimentech, ze které vystupují ostře kopce z pískovcového flyše. Převažuje zde 4. bukový stupeň, na jižních svazích se nachází i 3. dubo-bukový stupeň. Na tomto území se tedy objevují hájové bioty a karpatský bukový les. Biota je obohacena řadou horských druhů, které zde sestupují ze sousedních Beskyd. Na vápencích můžeme nalézt malé ostrůvky méně náročné teplomilné flóry a fauny. V současné době převažuje orná půda, vlhké louky, v lesích pak kulturní smrčiny se zbytky bučin (CULEK 1995).
17
4.2.4 BIOTA Řešené území leží v Podbeskydské pahorkatině. Zůstaly zde zachovány lesní komplexy s dubohabřinami. Ve skladbě těchto lesů převládá lípa malolistá (Tilia cordata), hojný je buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vtroušeny jsou dub letní (Qurecus robur) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V bylinném patře se hojně vyskytuje např. čarovník obecný (Circea lutetiana), kostřava obrovská (Festuca gigantea), orsej jarní (Ficaria bulbifera) a kostival hlíznatý (Smyphytum tuberosum). Vyskytují se zde také karpatské druhy jako např. pryšec mandloňovitý (Tithymalus amygdaloides), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), kyčelnice žlaznatá (Dentaria glandulosa). Ve vyšších polohách se můžeme setkat převážně s květnatými bučinami. Zde se nacházejí především karpatské druhy, jako např. pryšec mandloňovitý, svízel potoční (Galium rivale) a svízel Schultesův (G. schultesii), svízelka lysá (Cruciata glabra), vzácněji zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) a ostřice chlupatá. Na bohatých živných stanovištích se vyskytují kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa). Na svažitých terénech se vyvinuly suťové lesy. V nižších polohách, zvláště na vápencích jsou teplomilnější typy s babykou. V bohatém bylinném podrostu najdeme orchideje-okrotici bílou (Cephalanthera damasonium), o. dlouholistou (C. longifolia), kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), vstavač bledý (Orchis pálena), v. mužský (O. mascula), lilii zlatohlávek (Lilium martagon), hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), bradáček vejčitý (Listera ovata), kyčelnici žlaznatou (Dentaria glandulosa), pryšec mandloňovitý (Tithymalus amygdaloides), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis). Na lesních prameništích se nacházejí malé plochy porostů s ostřicí oddálenou (Carici remotae-Fraxinetum). Na úpatí Moravskoslezských Beskyd jsou typické olšovo-jasanové luhy (Arunco sylvestris-Alnetum glutnosae). V členité krajině řešeného území se roztroušeně vyskytují pláště křovin a na neruderalizovaných místech se vyvinuly květnaté lemy lesních okrajů. Na štramberských vápencích lze najít společenstva skalních štěrbin, jarních efemér a sukulentů vápencových skalek a primitivních půd. Rostou tu fragmenty skalní vegetace, kde můžeme nalézt kostřavu sivou (Festuca pallens), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), česnek chlumní (Allium senescens), pamětník rolní (Acions arvensis), čistec přímý (Stachy recta), rozchodník bílý (Sedum album), rozchodních ostrý (Sedum acre), devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum), mochnu nitkovitou (Potentilla filiformis), žebřici pyrenejskou (Libanotis pyrenaica), chrpu pionýrskou (Acosta rhenana), tolici nejmenší (Medicago minima), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), ojediněle skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) a řešetlák počistivý (Rhamnus catharica) (AOPK 2004).
18
4.2.5 ZOOLOGIE Do fauny pahorkatinného bioregionu pronikají druhy karpatské a polonské podprovincie. Například sem zasahuje areál myšice temnopásé (Apodemus agrarius) nebo plcha lesního (Dryomys nitedula). Mezi významné druhy ptáků patří bezesporu výr velký (Bubo bubo), který je běžným obyvatelem lesních porostů. Ve starých bučinách žije řada druhů hnízdících v dutinách, např. holub doubňák (Columba oenas). Vlivem znečištění říček a potoků se významně ochudila vodní fauna. Na sledovaném území je hojná rosnička zelená (Hyla arborea), z plazů ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). Na písčitých a teplých svazích lze najít trychtýřovité dolíky larev mravkolevů (Dendroleon pantherinus). Vápencové ostrůvky hostí teplomilnou flóru a faunu, mnohdy jde o reliktní druhy. Vyhuben a znovu introdukován byl jasoň červenooký (Parnassius apollo), lze spatřit otakárka fenyklového (Papilio machaon), ještěrku zední (Podarcis muralis). Na území NPP Šipka se nacházely četné druhy bezobratlých, které jinde v okolí nežily, např. klikoroh (Hypera libanotidis), který je zde ale v současné době nezvěstný. Další významným druhem, který zde má svou lokalitu, jednu z mála na severní Moravě, je srpice (Panorpa cognata). Typickým obyvatelem zbytku vápencových stepí je teplomilný kvapník (Cryptophonus tenebrosus) a soumračník skořicový (Spialia sertorius). Na jediné lokalitě v České republice zde žije ještěrka zední (Podarcis muralis) a relativně hojný je na této lokalitě i migrující zedníček skalní (Tichodroma muraria). Běžně se zde setkáváme s druhy sestupujícími z Beskydského bioregionu. Krajina je horského charakteru, s příkrými svahy a mírně zaoblenými hřbety. Místy leží na svazích sutě. Žijí zde rejsek horský (Sorex alpinus), myšivka horská (Sicista betulina), jelen lesní (Cervus elaphus). Hnízdí zde strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), lejsek malý (Ficedula parva), kos horský (Turdus torquatus), výr velký (Bubo bubo), krkavec velký (Corvus corax), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a ťuhýk obecný (Lanius collurio). Místy je hojný mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a čolek karpatský (Triturus montandoni). Na přirozených loukách můžeme narazit na vřetenušky (Zygaena sp.) a další druhy motýlů, např. modrásek jehlicový (Polyommatus icarus), okáč stínový (Lasiommata petropolitana) (AOPK 2004). 4.2.6 PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLAST Řešené území spadá do PLO 39 – Podbeskydská pahorkatina. Tato PLO sousedí na severu s Polskem, na jihu s PLO Beskydy a na západě sousedí s PLO Nízký Jeseník a nepatrně s PLO Slezská nížina. Celková výměra PLO Podbeskydská pahorkatina je cca 179 680 ha. Vegetační stupně v PLO 39 jsou podmíněny postupnou změnou přírodní přirozené dřevinné skladby. Na řešeném území se vyskytuje převážně 3. lvsdubobukový a to na celém území v nadmořské výšce od cca 200m.n.m. až po cca 340380m.n.m. na sprašových hlínách. Na Vrcholcích Štramberské vrchoviny převažuje 4
19
lvs-bukový v nadmořských výškách od cca 340m.n.m. až po cca 690m.n.m. Původně se zde vyskytoval v silné dominanci buk, silné zastoupení měla i jedle (cca 20%), ojediněle a pouze v příměsi se zde vyskytoval dub a habr, v lipodubových a lipových bučinách měla silné zastoupení lípy, dále pak javor mléč, klen a jilm horský (OPRL 1999). 4.2.7 PŮDNÍ POMĚRY 4.2.7.1 Geologické poměry Řešené území spadá do Západních Karpat, které jsou tvořeny flyšovými příkrovy Vnějších Západních Karpat a sedimenty karpatské předhlubně. Jde především o jílovce a slínovce, které většinou více podléhají odnosu. Avšak i zde se nacházejí odolné horniny, např. štramberské vápence, které tvoří výrazné vyvýšeniny vrchu Kotouč, kde se také nachází lom na ložisku Štramberk – Kotouč. Z pokryvů jsou na dnech kotlin a plošinách hojné glaciální a glaciofluviální sedimenty, zpravidla však překryté sprašovými hlínami a svahovinami. Na úpatí Beskyd jsou velmi charakteristické a hojné pískovcové štěrky vyplavené z hor. V okolí potoků a říček jsou vytvořeny růžně široké fluviální, převážně štěrkovité náplavy (AOPK 2004). 4.2.7.2 Pedologické poměry Geologické jednotky jsou pokryty geneticky různorodými sedimenty. V řešeném území se nacházejí usazeniny ledovcové (pevninský ledovec zasáhl na území ve dvou po sobě jdoucích dobách ledových), fluviální, eolitické, svahové, antropogenní, aj. Na tomto území převládají vodou ovlivněné půdy. V kotlinách a na podmáčeném úpatí Beskyd převládají plochy pseudoglejů. Jde o půdy velmi hluboké jílovité až jíly, někdy jílovitohlinité, zpravidla bez štěrku. Půdy jsou již mělce pod povrchem oglejené, slehlé a v hloubce těžko kovatelné. Pseudoglej v sobě poutá vodu tak, že se v půdě nepohybuje a z půdy se dostává transpirací. Ovšem v členitějším reliéfu je zastoupení hydromorfních půd menší. Ve výběžcích Podbeskydské pahorkatiny a Štramberské vrchoviny je rozšířená kambizem typická, kyselá kambiem typická a kambizem pseodoglejová. Kambiezem typickou můžeme charakterizovat jako půdní typ velmi hlubokých, různě štěrkovitých půd. Jedná se o písčitohlinitou, hlinitopísčitou až hlinitou půdu, do spodin více štěrkovitou a zpravidla slehlejší. Pro hospodaření s vodou mají velký význam, voda prosakuje do velkých hloubek, sytí prameny a zabezpečuje stálejší zásobování vodotečí. V oblasti Štramberka a Kopřivnice vznikla na svahovinách svrchnojurských vápenců rendzina typická. Jde o půdy středně hluboké až hluboké, humózní, hlinité až jílovitohlinité, z vápnitých pískovců i písčitohlinité, různě štěrkovité, kyselost je výjimečně slabě kyselá neutrální, mírně až středně alkalická. Kromě vápníků, kterého bývá nadbytek, mají tyto půdy menší obsah ostatních živin (OPRL 1999).
20
4.2.8 KLIMATICKÉ POMĚRY Podle atlasu podnebí ČSSR (1958) spadá řešené území do mírně teplé oblasti-B, do okrsku B10-velmi vlhký, vrchovinovitý. Tab. 2 Průměrná sezónní teplota vzduchu (období 1961-2000) (ČHMÚ 2007) jaro 7°C léto 14°C podzim 8°C zima -2°C Tab. 3 Průměrná teplota vzduchu (období 1961-2000) (ČHMÚ 2007) Leden -3°C Únor -1°C Březen 2°C Duben 6°C Květen 10°C Červen 13°C Červenec 16°C Srpen 14°C Září 10°C Říjen 8°C Listopad 3°C Prosinec -1°C průměrná teplota vzduchu v letním půlroce (duben-září) 12°C průměr ročních maxim teploty vzduchu 31°C průměr ročních minim teploty vzduchu -20°C Tab. 4 Klimatické podmínky-klimatická oblast MT9 (QUITT 1975) počet letních dní 40-50 počet dní s průměrnou teplotou 10°C a více 140-160 počet dní s mrazem 110-130 počet ledových dní 30-40 průměrná lednová teplota -3- -4°C průměrná červencová teplota 17-18°C průměrná dubnová teplota 6-7 °C průměrná říjnová teplota 7-8°C průměrný počet dní se srážkami 1mm a více 100-120 suma srážek ve vegetačním období 400-450 suma srážek v zimním období 250-300 počet dní se sněhovou pokrývkou 60-80 počet zatažených dní 120-150 počet jasných dní 40-50
21
Tab. 5 Průměrný sezonní úhrn srážek (období 1961-2000) (ČHMÚ 2007) jaro 150mm léto 300mm podzim 125mm zima 125mm Tab. 6 Průměrný úhrn srážek v mm (období 1961-2000) (ČHMÚ 2007) leden 30 únor 30 březen 40 duben 50 květen 100 červen 80 červenec 100 srpen 80 září 60 Říjen 40 Listopad 40 Prosinec 40 průměrný roční úhrn srážek 600 průměrný úhrn srážek v letním půlroce (duben-září) 500 Tab. 7 Průměrný roční počet srážkových dní (období 1961-2000) (ČHMÚ 2007) >=0.1mm 150 >=1.0mm 110 >=5.0mm 45 >=10.0mm 20 Tab. 8 Průměrné dlouhodobé klimatické údaje za období 1961-1990 stanice Mošnov (ČHMÚ 2007) Průměrná teplota vzduchu I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
XI.
XII.
Rok
-2,4
-0,7
3,2
8,2
13,2
16,4
17,8
17,2
13,6
8,9
3,7
-0,4
8,2
Průměrný úhrn srážek I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
XI.
XII.
Rok
26,7
30,2
34,0
52,4
91,2
104,4
91,1
91,8
58,8
42,3
44,6
34,3
701,8
Průměrné trvání slunečního svitu I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
XI.
XII.
Rok
47,3
63,5
112,4
153,5
202,6
204,6
217,4
203,2
150,2
118,8
54,6
38,5
1566,5
22
Tab. 9 Průměrné klimatické údaje za rok 2007-stanice Mošnov (ČHMÚ 2007) Průměrná teplota vzduchu (°C) I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok 3,7 2,9 5,7 10,4 15,6 19,2 20,0 19,2 12,5 8,0 2,1 -0,4 9,9 Úhrn srážek (mm) I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok 38,6 20,2 66,4 6,8 48,0 88,5 85,7 45,4 189 53 31,7 30 703,3
23
5 METODIKA K vypracování této bakalářské práce bylo použito mnoho dostupných podkladů, map a měření ČHMÚ. Důležité údaje jsem získávala vlastním terénním měřením a pozorováním. Před začátkem terénních měření došlo k seznámení se s lokalitou, na které jsem se rozhodla prameny a studánky mapovat. Při svém pozorování a mapování pramenů a studánek jsem prováděla některá stanovení. Mezi tato stanovení patří vydatnost pramene a teplota vody, které se stanovují na místě odběru. Tyto stanovení byly provedeny u všech 16 sledovaných studánek. Dále jsem odebrala vzorky z některých významnějších pramenů a nechala jsem ve specializované laboratoři provést krácený rozbor vody. Šlo o 8 studánek (Horní korýtko, studánka na Hornychovicích, Železitý pramen, Havírnická studánka, Křížkova studánka, pramen za Puntíkem, studánka na Hůrce a studánka za fotbalovým hřištěm). Krácený rozbor se skládá ze dvou částí a to z chemického rozboru a z mikrobiologického rozboru. Jsou sledovány pouze základní činitelé, ovlivňující jakost vody. U chemického rozboru je to např. pH, dusičnany, dusitany, železo, mangan aj. U mikrobiologického rozboru se zkoumá přítomnost bakterie Escherichia Coli a koliformních bakterii. Vzorky musely být odebrány do separátních láhví dané laboratoře, aby se zabránilo možným chybám způsobeným chemickými či biochemickými pochody v průběhu transportu vzorku vody do laboratoře. Odběr vzorků vody u pramenů se provádí z výtokové roury nebo z přepadu popřípadě pod hladinou. Při odběru by nemělo docházet ke tříštění vody tedy k provzdušnění, čehož nejlépe dosáhneme, je-li přítok ponořen (např. hadicí) co nejníže do odběrné láhve a voda se nechá přetékat. Vydatnost pramene představuje množství vody (litr) za časovou jednotku (sekunda). Při měření vydatnosti pramene jsem využila nejjednoduššího způsobu, kdy jsem měřila čas potřebný k naplnění nádoby se známým objemem. Toto měření jsem prováděla v pravidelných intervalech a používala jsem nádobu o objemu 5 litrů a stopky na mobilním telefonu. Vydatnost pramene je v podstatě závislá na srážkách spadlých v infiltračním území a kromě faktorů ovlivňujících infiltraci je rovněž závislá na rozsahu a propustnosti hydrogeologické struktury, která může zpozdit nebo tlumit výkyvy vydatnosti pramene. Teplotu vody jsem měřila teploměrem s rozsahem od -25°C–35°C. Měření jsem prováděla v pravidelných intervalech každý měsíc. Teplota podzemní vody nám vypovídá o hloubce zvodně pod terénem a také o rychlosti proudění a také z části závisí na teplotě vzduchu ve svém okolí. S hloubkou zvodně stoupá teplota vody a její kolísání se zmenšuje. Většinou se teplota podzemní vody pohybuje mezi 5 – 13°C. Norma ČSN 75 7111 doporučuje teplotu pitné vody mezi 8 a 12°C. Lokalizace-souřadnice jsem získala z dostupných materiálů na internetu. Jde o internetový server www.mapy.cz, kde lze získat souřadnice jakéhokoliv zvoleného bodu na mapě. Vegetace byla sledována a mapována v bezprostředním okolí každé studánky. Při určování druhu rostlin, keřů a stromů jsme používala klíč k určování rostlin od U. Stichmannové-Marnyové a E. Kretzschmara Nový průvodce přírodou.
24
Kvalita vody je dána fyzikálními, chemickými, radiologickými, biologickými a senzorickými vlastnostmi. Podle ČSN 75 7111 by pitná voda měla být chutná, dobrého vzhledu, bez nepříjemného zápachu, přiměřené teploty, měla by osvěživě působit a splňovat hodnoty ukazatelů jakosti.
25
6 CHARAKTERISTIKA OBCÍ 6.1 ŠTRAMBERK Štramberk je městečko ležící v centru Štramberské vrchoviny na svazích Zámeckého vrchu, Kotouče (539 m), Bílé hory (558 m), Libotínských vrchů a Červeného kamene v předhůří Beskyd v nadmořské výšce 415 m.n.m. Štramberk se nachází na 49°35´30´´ severní šířky a na 18°74´východní délky. Katastrální území má velikost 949 ha. Počet obyvatel je 3 465 (WIKIPEDIA duben 2006). Ve znaku má Štramberk v levé polovici „Odřivous“, znak Kravařů. V pravé polovici půl orlice, znak Moravy (Blažek 1927). Štramberk založil 4. prosince 1359 syn českého krále Jana Lucemburského, markrabě moravský Jan Jindřich Lucemburský (1322-1375), mladší bratr římského císaře a českého krále Karla IV., povýšením podhradí (první zmínka 1211) na město. Objekt hradu od poloviny 16. stol. postupně chátral, zůstala pouze původní válcová věž a její okolí (Blažek 1927). Později však byla tato věž opravena a zastřešena a zbylé části hradeb rekonstruovány a teď slouží jako rozhledna. K dalším významným místům ve Štramberku patří jeskyně Šipka, kde byly objeveny kosterní pozůstatky člověka neandrtálského, který zde žil přibližně před čtyřiceti tisíci lety (Blažek 1927). Dalším zajímavostem patří bezesporu botanická zahrada a arboretum, které vzniklo na místě starého lomu na jižním úpatí Bílé hory. Jeho celková plocha je 10 ha. Hlavní část expozice je tvořena stepním vápnomilným a teplomilným společenstvem, společenstvem skalních štěrbin s hlavním důrazem na „štramberskou flóru“ (lomikameny, rozchodníky, kapradiny, trávy…). Dno lomu je pokryto 600 druhy zkamenělin, jde o významné světové paleontologické naleziště. Pro svůj jedinečně dochovaný vzhled byl Štramberk od roku 1951 chráněnou lokalitou a od roku 1969 je městskou památkovou rezervací (WWW STRÁNKY OBCE, duben 2006).
26
6.2 RYBÍ Obec Rybí se nachází takřka v půlce cesty z okresního města Nový Jičín do městečka Štramberk. Leží v údolí pod jižním svahem Libhošťské Hůrky a severovýchodními svahy Holiváku. Krajina v okolí obce je velmi krásná a tvarově velmi pestrá s bohatými výhledy na Moravskou bránu, Jeseníky, Ostravu, Hostýnské vrchy, Beskydy. Rybí se nachází v přírodním parku Podbeskydí a na katastru obce je registrováno celkem 58 významných krajinných prvků. Katastrální území má výměru 902 ha. Počet obyvatel v obci je 1 124 (WIKIPEDIA, duben 2006). Tato oblast byla osídlena již v pravěku, jak dokládají nálezy kamenných nástrojů z období paleolitu na jihozápadním svahu Libhošťské Hůrky a nález dvou neolitických sekeromlatů v prostoru mezi Rybím a Sirkovými lázněmi. První písemná zmínka o této obci je z roku 1411. Rybí je původně česká obec, jejíž název je spojován s Rybím potokem. K zajímavostem patří staré naleziště drahých kamenů u Rybího, které vzpomíná ve své zprávě moravský dějepisec Jan Jiří Středověký (1679 – 1713). Uvádí mimojité i nálezy zlata v potoku protékajícím vesnicí (WWW STRÁNKA OBCE, duben 2006). Nejvýznamnější a také nejznámější architektonickou památkou obce je kostel Nalezení sv. Kříže. Tato unikátní malebná dřevěná stavba pochází patrně z 15. století. Kolem kostela se nachází hřbitov obehnaný kamennou zdí a zajímavou bránou do celého areálu. Tento celek, kostel i hřbitov, je vyhlášen za chráněnou kulturní památku (WWW STRÁNKY OBCE, duben 2006).
27
7 POPIS A ZHODNOCENÍ SLEDOVANÝCH STUDÁNEK 7.1 PRAMEN HORNÍ KORYTO 49°35´25.875´´s.š. 18°7´9.386´´v.d. Tento pramen vyvěrá prakticky v centru města. Leží na severní straně silnice tzv. Zaulíčí spojující Štramberk a Kopřivnici a z opačné strany zde vede místní komunikace – Vrchní cesta. V okolí pramene je zastavěná plocha rodinnými domy. Voda z pramene je odváděná železnou troubou a napájí malou betonovou a kamennou nádrž zahrazenou dřevěným plotem. V této nádrži jsou chování pstruzi. Odtékající voda je svedena do městské kanalizace. Tento pramen patří k nejvýznamnějším a nejvydatnějším pramenům ve městě Štramberku. 7.1.1 OHROŽENÍ PRAMENE Pramen je ohrožen zejména v zimním období, kdy se místní komunikace ošetřují chemickým posypem. Další ohrožením čistoty pramene je automobilový provoz, kdy může dojít k úniku pohonných hmot aj. do vody i do půdy. Okolí tohoto pramene je i velmi turisticky navštěvované, což s sebou nese další rizika-může docházet k odhazování odpadků. A v neposlední řadě zde určité ohrožení tvoří i okolní domácnosti, kdy může dojít k úniku odpadních vod. 7.1.2 BYLINNÉ PATRO Sleziník červený (Asplenium trichomonas), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), divizna malokvětá (Verbascum thapsus), růže šípková (Rosa canina), smetánka lékařská (Taraxacum officinale), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), popenec plazivý (Ajuga reptans), zvonek mrtnatý (Campanula trachelium), ostružiník křovitý (Rubus fruticosus), srha říznačka (Dactylis glomerata), lipnice roční (Poa annua). 7.1.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Svída krvavá (Swida sanguinea), javor klen (Acer pseudoplatanus), vrba sp. (Salix sp.) 7.1.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody se pohybuje okolo 9,5°C. Vydatnost pramene se průměrně pohybovala okolo 25l/min. Rozbor vody byl u tohoto pramen prováděn ve třech po sobě jdoucích letech. Chemický rozbor vody se v tomto sledovaném období nijak zvlášť nemění a dá se říci, že hodnoty měřených elementů nepřesahují mezní hodnoty a voda je z tohoto hlediska nezávadná. Mikrobiologický rozbor je ovšem hodně vysoký, proto by bylo vhodné zdroj vydezinfikovat, protože nejen pitná voda, ale i
28
užitková voda by měla být bakteriologicky nezávadná. Pramen je jinak ve velmi dobrém technickém stavu a myslím si, že momentálně nepotřebuje žádné výrazné opravy. Jelikož se pramen nachází přímo u cesty, je velmi dostupný i místním obyvatelům a turistům. Pro snížení ohrožení čistoty vody bych v zimních měsících nedoporučila používat místo chemický posyp vozovky v okolí tohoto pramene, ale nahradila bych ho štěrkem popř. jiným posypem. Tabulky a grafy naměřených hodnot a hodnot získaných rozborem vody a fotodokumentace se nachází v přílohách této práce.
7.2 ŽELEZITÝ PRAMEN 49°35´11.284´´s.š. 18°5´39.555´´v.d. Pramen se nachází v místní části města Štramberk zvané Libotín v severní části Libotínských Pasek. Voda z pramene odtéká plastovou troubou a je odvedena do vybetonovaného koryta. Okolí pramene je zastavěné rodinnými domy a chatami. V blízkosti se také nachází koupaliště. Z tohoto pramene pravidelně majitelé koupaliště odebírají vodu na napouštění bazénu. V blízkosti pramene vede místní komunikace a docela frekventovaný turistický chodník. Tento pramen je nejvýznamnější a taky nejvydatnější v okolí. Je zařazen do hydrologické sítě a je pravidelně sledován. 7.2.1 OHROŽENÍ PRAMENE Pramen může být ohrožen v zimním období chemickým posypem, kterým je udržována místní komunikace. I když provoz na této silnice není moc velký, i přesto může být pramen ohrožen únikem pohonných hmot a olejů z motorů dopravních prostředků. Dále pak může mít na kvalitu pramene vliv blízkost rodinných domů a to tak, že může dojít k úniku odpadních vod. A v neposlední řadě také provoz koupaliště a používání chemických přípravku na udržení čistoty a kvality vody v bazénu. 7.2.2 BYLINNÉ PATRO Česnek medvědí (Allium ursinum), sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka lesní (Anemone sylvestris), prvosenka vyšší (Primula elatior), bažanka vytrvalá (Merculiaris perennis), violka vonná (viola odkryta), dymnivka dutá (Corydalis cava), lipnice luční (Poa pragensia). 7.2.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Třešeň ptačí (Cerasus avium), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), bez černý (Sambucus nigra)
29
7.2.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota tohoto pramene se pohybuje okolo 8°C. Průměrná vydatnost pramene byla 103l/min. Protože je tento pramen zařazen do hydrogeologické sítě a je nejvydatnějším a nejvýznamnějším pramenem nacházejícím se na k.ú. Štramberka, byl u toho pramene proveden úplný rozbor vody. Z chemického rozboru vyplývá, že voda obsahuje větší množství Mn, než je povoleno vyhláškou. Z mikrobiologického rozboru vyplývá, že je voda nevhodná z hlediska výskytu živých organismů. Pramen je rekonstruován nedávno, je ve velmi dobrém stavu a v současné době nevyžaduje žádné mimořádné opravy. Jelikož se nachází v blízkosti významného rekreačního centra a v bezprostřední blízkosti kolem něj vede turistický chodník, je tento pramen všem velmi dostupný. Jelikož je komunikace, která leží na opačném břehu, než na kterém vyvěrá pramen, uzavřena a je zde povolen jen vjezd pro zásobování atd. nemusíme se obávat významného znečištění z této strany. V zimních měsících bych doporučila pro úpravu vozovky použít jiný materiál (např. štěrk) než chemický posyp, popř. cestu jen prohrnout pluhem. Tabulky a grafy se zpracovanými výsledky měření a výsledky rozboru vody společně s fotodokumentací jsou uvedeny v přílohách této práce.
7.3 PRAMEN RYNKA
NA
HORNYCHOVICÍCH-
49°35´32.306´´s.š. 18°6´41.048´´v.d. Pramen na Hornychovicích též nazývaný Rynka se nachází přímo v intravilánu města a to přímo na západním okraji ulice Hornychovice. Okraj silnice v okolí pramene je vydlážděn kameny. Voda vytéká plastovou rourou a odtéká vybetonovaným korytem. Okolí pramene je zastavěno rodinnými domy se zahradami. V blízkosti se také nachází malá keramická dílna. 7.3.1 OHROŽENÍ PRAMENE Pramen může být ohrožen zejména v zimním období, kdy na udržování místní komunikace může být použit i chemický posyp. Dále pak ohrožuje pramen únik pohonných hmot a olejů z projíždějících dopravních prostředků. Pramen může být také ohrožen používáním různých hnojiv, která jsou používána na blízkých zahradách, jakož i různými přípravky na ničení plevele či hmyzích a jiných škůdců. Také může být pramen ohrožen únikem odpadních vod.
30
7.3.2 BYLINNÉ PATRO Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), šťovík kyselý (Rumex acetosa), smetanka lékařská (Taraxacum officinale), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), orsej jarní (Ficaria bulbifera), jetel horský (Trifolium montanum), řebříček obecný (Achillea millefolium), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), svízel přítula (Galium aparine), srha říznačka (Dactylis glomerata) 7.3.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Bez černý (Sambucus nigra), jalovec chvojka (Juniperus sabina), lípa srdčitá (Tilia cordata) 7.3.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody z tohoto pramene byla cca 10°C. Průměrná vydatnost pramene byla asi 11l/min. Z chemického rozboru vody vyplývá, že voda je vyhovující až na dusičnany, jejichž množství přesahuje limitu. Ke snížení této hodnoty by mohlo částečně pomoci vyčištění. Při odběru vody v létě r.2007 byl při mikrobiologickém rozboru zjištěn vysoký obsah koliformních bakterií, který výrazně přesahoval stanovenou limitu. Při odběru vody v prosinci téhož roku byla již tato hodnota nulová. Podle posledního rozboru z hlediska mikrobiologie voda ve studánce vyhovuje. Studánka se nachází v bezprostřední blízkosti místní komunikace, což ji činí všem velmi snadno přístupnou. V zimních měsících bych ale nedoporučovala používání chemického posypu na této komunikaci, aby se tento posyp nedostal do studánky a neznehodnotil kvalitu její vody. Zabránit průjezdu aut a tím pádem eliminovat nebezpečí hrozící únikem pohonných hmot a olejů do vody nelze, protože se studánka nachází v obývané části a většina tamních obyvatel pravidelně používá auto ke své dopravě do práce, do školy či jinam. Tabulky a grafy se zpracovanými výsledky měření a výsledky rozboru vody společně s fotodokumentací jsou uvedeny v přílohách této práce.
7.4 PRAMEN POD KRAVÍNEM 49°36´5.839´´s.š. 18°6´29.804´´v.d. Pramen se nachází v lesíku pod místním kravínem, přibližně 600m na východ od silnice spojující obec Štramberk s obcí Závišice. V bezprostřední blízkosti pramene se nachází malá zahrádka s několika záhonky a ovocnými stromy. Studánka není nijak zvlášť upravena, jen je zde vytvořená malá hráz a nashromážděná voda zde tvoří malou tůňku. Myslím si, že tato nashromážděná voda slouží majitelům blízké zahrádky k zalévání. Nevede sem žádná přístupová cesta, ale snadno
31
se zde dá dojít po louce, o kterou se stará místní zemědělské družstvo. Lokalita, kde vyvěrá pramen je celkově dosti podmáčená. 7.4.1 OHROŽENÍ PRAMENE Tento pramen je snad nejvíce ohrožen různými chemickými přípravky na hubení plevele, které mohou být používány na blízké zahrádce, ale i na louce, o kterou se stará místní zemědělské družstvo. Také se zde může dostat do půdy a následně do vody pohonná hmota a oleje z traktorů. 7.4.2 BYLINNÉ PATRO Česnek medvědí (Allium ursinum), orsej jarní (Ficaria bulbifera), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), kakost smrdutý (Geranium robertianum), plícník lékařský (Pulmonaria officinalis), blatouch bahenní (Caltha palustris), prvosenka vyšší (Primula elatior) 7.4.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Bez černý (Sambucus nigra), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), javor klen (Acer pseudoplatanus) 7.4.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody v tomto prameni byla asi 8,5°C. Průměrná vydatnost pramene byla asi 0,4l/min. Protože tento pramen není moc významný a patří k těm méně vydatnějším, nebyl u něj proveden laboratorní rozbor vody. Pramen by bylo možno upravit, nejlépe zastřešit, aby se zabránilo padání a odumírání organické hmoty ve vodě, což vede k bakteriologické závadnosti vody. Opravená studánka by se mohla stát jedním z cílů procházek místních lidí i turistů. Jelikož o této studánce moc lidí neví, myslím, že by bylo dobré umístit na kraj silnice, která vede asi 500m východně od pramene a spojující město Štramberk s obcí Závišice, ukazatel, který by na ni upozornil. Doporučila bych snížit používání hnojiv a přípravků pro ničení plevele a škůdců a vyvážení močůvky na blízkou agrikulturu a zahrádku, aby se co nejvíce snížilo riziko, že se tyto látky dostanou do vody ve studánce. Tabulky a grafy se zpracovanými hodnotami z měření společně s fotodokumentací jsou uvedeny v přílohách této práce.
32
7.5 STUDÁNKA MÍRU 49°35´6.663´´s.š. 18°6´55.781´´v.d. Studánka se nachází v lesním komplexu na severozápadním svahu hory Kotouč. Tato oblast je vyhlášena jako přírodní památka. Studánka je upravena, je zde vytvořena dřevěná stříška, voda zde vytékala železnou trubkou do kamenného korýtka. 7.5.1 OHROŽENÍ PRAMENE Kdysi vydatná a dosti významná studánka je nyní po většinu roku vyschlá. Voda se zde objevuje jen po vydatných deštích a při jarním tání. Jde ovšem většinou o povrchovou vodu. Asi o 50m pod touto studánkou se objevuje mokřina, voda zde vyvěrá v nepatrném množství. Mám za to, že jde o pramen původně vyvěrající o 50m výše jako Studánka míru. Z důvodu malého množství vody jsem zde nemohla provést měření vydatnosti pramene a teploty vody a následné porovnání závislosti vydatnosti na srážkách a teplotě vody na teplotě vzduchu. 7.5.2 BYLINNÉ PATRO Hrachor jarní (Lathyrus vernus), kerblík lesní (Anthricus sylvestris), prvosenka vyšší (Primula elatior), devětsil lékařský (Petasites hybridus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), srha říznačka (Dactylis glomerata) 7.5.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Břečťan popínavý (Hedera helix), bez černý (Sambucus nigra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), buk lesní (Fagus sylvatica) 7.5.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Jelikož je tato studánka po většinu času vyschlá a voda v ní není, nemohla jsem provést pravidelné měsíční měření vydatnosti pramene a teploty vody a ani rozbor vody. Studánka je celkem nově opravena a v současné době žádné úpravy nevyžaduje. Voda zde ale teče jen při velkých deštích nebo při jarním tání sněhu. I přes současný stav, zůstává studánka v paměti štramberských občanů a je častým cílem vycházek. Fotodokumentace k této studánce je uvedena v přílohách této práce.
33
7.6 STUDÁNKA U PANNY MARIE 49°35´28.699´´s.š. 18°7´27.154´´v.d. Studánka se nachází na jižním svahu Bílé hory v blízkosti turistických cest do centra města Štramberk, na rozhlednu Bílá hora a do města Kopřivnice. Nachází se na zarostlé mezi v porostu slivoní, svídy a ostružiníku. Většina obyvatel Štramberka ani neví o přítomnosti této studánky. Pamatují si ji pouze starší občané, kteří na Bíle hoře chodívali obdělávat svá pole a do studánky chodívali pro vodu. Dnes je Bílá hora z velké části zalesněna a bývala políčka pomalu zabírá les a lesní společenstvo. Studánka je nyní v poničeném stavu, zůstal zbytek kamení, kterým byla kdysi vydlážděna. Ke studánce nevede žádný chodník ani stezka. 7.6.1 OHROŽENÍ STUDÁNKY Studánka je již několik let vyschlá, voda se zde objevuje jen po zbytných deštích a po tání sněhu a jde hlavně o vodu povrchovou. Je zde ale patrna zvýšená hladina podzemní vody, protože dno studánky je trvale vlhké, někdy až rozbahnělé. Kvůli malému množství vody jsem i zde nemohla provést měření vydatnosti pramene a teploty vody a jejich následné porovnání s množstvím srážek a průměrnou teplotu vzduchu. 7.6.2 BYLINNÉ PATRO Prvosenka vyšší (Primula elatior), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), řebříček obecný (Achillea millefolium), česnek medvědí (Allium ursinum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), svízel vonný (Galium odoratum), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), smetanka lékařská (Taraxacum officinale), popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea), kopytník evropský (Asarum europaeum), pryšec mandloňovitý (Euphoria amygdaloides), kakost smrdutý (Germanium robertianum), lipnice roční (Poa annua). 7.6.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Ostružiník křovitý (Rubus fruticosus), svída krvavá (Swida sanguinea), slivoň sp. (Prunus sp.). 7.6.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE V současné době je studánka vyschlá, proto jsem u ní nemohla provést pravidelné měsíční měření vydatnosti pramene ani teploty vody a ani rozbor vody. Voda se zde vyskytuje jen při větších deštích nebo při jarním tání sněhu. A většinou jde jen o vodu povrchovou. O této studánce jsem se dozvěděla od pamětníků, kteří si sem ještě
34
chodili pro vodu z polí, na kterých pracovali. Byl problém tuto studánku najít, protože se nachází pod zarostlou mezí a nevede k ní žádný chodníček, přestože se v blízkosti kříží významné turistické značky. Vzhledem k tomu, že je studánka již několik let vyschlá, myslím, že nemá smysl ji nějak zpřístupňovat turistům. Fotodokumentace k této studánce je uvedena v přílohách této práce.
7.7 HAVÍRNICKÁ STUDÁNKA 49°34´58.19´´ s.š. 18°5´30.83´´ v.d. Tato studánka se nachází na rozhranní katastrálních území města Štramberka a obce Rybí. Nachází se v lese v lokalitě zvané Libotínské Paseky na severním úpatí Kamenného vrchu. Tato studánka byla před nedávnem opravena LČR a bylo zde i postaveno posezení. Voda je z pramene svedena plastovou trubkou do Libotínského potoka, který zde protéká. Pramen je vcelku dosti vydatný a hojně zde chodí na vodu místní obyvatelé. 7.7.1 OHROŽENÍ PRAMENE Pramen zde může být ohrožen například nepřiměřenou a bezohlednou lesní těžbou. 7.7.2 BYLINNÉ PATRO Svízel vonný (Galium odoratum), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), sasanka hajní (Anemone nemorosa), prvosenka vyšší (Primula elatior), plícník lékařský (Pulmonaria officinalis), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) 7.7.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Ostružiník křovinatý (Rubus fruticosus), břečťan popínavý (Hegera helix), smrk obecný (Picea abies), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), třešeň ptačí (Cerasus avium), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), habr obecný (Carpinus betulus), javor klen (Acer pseudoplatanus) 7.7.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody ze studánky se pohybovala okolo 7,5°C a průměrná vydatnost pramene byla asi 3,3l/min. Z rozboru vody vyplývá, že voda ze studánky je v pořádku. Studánka je celkem nově opravena a udržována a v současnosti nevyžaduje žádné opravy. Je velmi dobře dostupná po lesním chodníku a také je dobře označena směrovkou na křižovatce, kde se kříží několik turistických cest.
35
Tabulky a grafy se zpracovanými výsledky z měření, výsledky rozboru vody a fotodokumentace jsou uvedeny v přílohách této práce.
7.8 KŘÍŽKOVA STUDÁNKA 49°34´35.795´´ s.š. 18°4´7.48´´ v.d. Studánka se nachází na severní straně lesní cesty v tzv. Libotínských vrších na úpatí hory Holivák. Tato cesta je dosti frekventovaná, vede zde několik turistických cest a cesta je docela dobře sjízdná i na kole. Pramen vyvěrá přímo u této silnice pod smrkovou tyčkovinou. Studánka je upravena, na betonových základech je vystavěna dřevěná boudička bez přední stěny. Voda ze studánky odtéká plastovou trubkou do kamenného korýtka a je svedena pod cestou na druhou stranu silnice, kde vtéká do protékajícího potoka. 7.8.1 OHROŽENÍ PRAMENE Studánka může být v zimním období ohrožena chemickým posypem, pokud by byl na této cestě použit. Dále může být pramen znečištěn únikem pohonných hmot a oleje z motorů dopravních prostředků, ale tato cesta není příliš frekventovaná, je zde zákaz vjezdu. Jezdí sem jen lesní traktory a UKT používané pro těžbu a přibližování dřeva. 7.8.2 BYLINNÉ PATRO Kakost smrdutý (Geranium robertianum), jitrocel kopínatý (Plantago lanceolata), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), pomněnka lesní (Myositis sylvatica), věsenka nachová (Prenanthres purpurea), jahodník obecný (Fragaria vesca), jestřábník zední (Hieracium murorum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), plícník lékařský (Pulmonaria officinalis), svízel přítula (Galium aparine) 7.8.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Ostružiník křovinatý (Rubus fruticosus), bez černý (Sambucus nigra), smrk obecný (Picea abies), třešeň ptačí (Cerasus avium), dub letní (Quercus robur) 7.8.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody ve studánce se pohybovala okolo 8°C a průměrná vydatnost pramene byla asi 3,4l/min. Z rozboru vody vyplývá, že voda ze studánky je v pořádku. Studánka je v dobrém stavu a v současné době nevyžaduje žádné opravy. Je
36
také všem velmi dobře dostupná, protože leží přímo na turistické značce u lesní cesty. V zimních měsících bych doporučovala místo případného chemického posypu použít mechanické odstranění sněhu (např. odhrnutím pluhem). Tabulky a grafy se zpracovanými výsledky z měření, výsledky rozboru vody a fotodokumentace jsou uvedeny v přílohách této práce.
7.9 PRAMEN ZA PUNTÍKEM 49°35´34.116´´s.š. 18°3´34.273´´v.d. Tento pramen vyvěrá na severním svahu hory Hýlovec na stejné turistické trase jako předchozí studánka, jen o několik set metrů blíže bývalé hospůdce Puntík. Tento pramen není nijak zvlášť upraven. Zachycená voda odtéká dvěma plastovými trubkami. 7.9.1 OHROŽENÍ PRAMENE Tento pramen může být ohrožen nepřiměřenou lesní těžbou, bezohledností turistů, ale také suchem, protože jde jen o malý a málo vydatný pramen, který v suchých obdobích neteče. 7.9.2 BYLINNÉ PATRO Blatouch bahenní (Caltha palustris), orsej jarní (Ficaria bulbifera), měsíčnice vytrvalá (Lunária rediviva), sasanka hajní (Anemone nemorosa), prvosenka vyšší (Primula elatior), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) 7.9.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Bez černý (Sambucus nigra), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), smrk obecný (Picea abies), javor klen (Acer pseudoplatanus), olše lepkavá (Aldus glutinosa) 7.9.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teploty vody z pramene se pohybovala okolo 7°C a průměrná vydatnost pramene byla asi 1,2 l/min. Z rozboru vody vyplývá, že voda z pramene je v pořádku. Tento pramen je ohrožen letními suchy. V období s nedostatkem srážek vysychá. Pramen určitě vyžaduje upravit, ale vzhledem k jeho malé vydatnosti a vysýchání je na zvážení, jestli se to vyplatí. Protože se tento pramen nachází přímo na turistické značce a je velmi dobře a snadno přístupný, nemyslím si, že by bylo nutné na tento pramen ještě nějak upozorňovat zvláštním ukazatelem. Tabulky a grafy s výsledky z měření, výsledky rozboru vody a fotodokumentace k tomuto prameni jsou uvedeny v přílohách této práce.
37
7.10 PRAMEN NAD HAVRLANTAMA 49°35´32.744´´s.š. 18°4´11.38´´v.d. Pramen vyvěrá u polní cesty na okraji vesnice Rybí na úpatí kopce Bartoňky. V okolí pramene se nachází několik rodinných domů a pole a několik ovocných stromů, zejména slivoně. Pramen je zachycen a z betonové konstrukce odvádí vodu železná trubka. 7.10.1 OHROŽENÍ STUDÁNKY Studánka může být ohrožena použitím pesticidů a chemických hnojiv a přípravků na hubení škůdců na blízkých polích. Dále se do vody může dostat uniklý olej a pohonné hmoty z traktorů používaných na těchto polích. Voda z pramene ale v měsíci září přestala téci. Od té doby zde voda vůbec neteče a to i přesto, že tento pramen vždy patřil k těm vydatnějším. Může to být následek loňského velkého sucha. 7.10.2 BYLINNÉ PATRO Orsej jarní (Figaria bulbifera), kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), smetánka lékařská (Taraxacum officinale), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), 7.10.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Bez černý (Sambucus nigra), růže šípková (Rosa canina), svída krvavá (Swida sanguinea), ostružiník křovinatý (Rbus fruticosus), slivoň sp. (Primus sp.), třešeň ptačí (Cerasus avium), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), 7.10.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody z pramene se pohybovala okolo 14°C a průměrná vydatnost pramene byla asi 0,9l/min. Tyto průměrné hodnoty jsou pouze za měsíc červenec a srpen, protože od září tento pramen neteče. U této studánky navrhuji opravit odtokovou rouru, ale vzhledem k nynějšímu stavu nepovažuji tuto opravu za nutnou. Tabulky a grafy s výsledky měření a fotodokumentace k tomuto prameni jsou uvedeny v přílohách této práce.
38
7.11 PRAMEN V MAKYTÍ 49°35´49.814´´s.š. 18°4´54.533´´v.d. Pramen vyvěrá na okraji intravilánu obce Rybí v části nazývané Makytí, na severním svahu hory Holívám a na západní straně místní komunikace, která vede v přímé blízkosti studánky. V jeho okolí se nachází několik rodinných domů, chata a zahrady. 7.11.1 OHROŽENÍ STUDÁNKY Studánka může být ohrožena zejména v zimním období použitými chemickými posypy, kterými by mohla být udržována místní komunikace. Dále by studánka mohla být ohrožena používanými hnojivy a prostředky na ničení plevele a škůdců, které by mohly být používány v blízkých zahradách. I přesto, že komunikace není příliš rušná, mohlo ba dojít k úniku pohonných hmot a olejů z motorů projíždějících aut. 7.11.2 BYLINNÉ PATRO Jahodník obecný (Fragaria vesca), smetánka obecná (Taraxacum officinale), starček obecný (Senecio vulgarit), barvínek menší (Vinca minor), prvosenka vyšší (Primula elatior). 7.11.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Lípa srdčitá (Tilia cordata), javor klen (Acer pseudoplatanus). 7.11.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody ze studánky se pohybovala okolo 8°C a průměrná vydatnost pramene byla asi 3,8l/min. Rozbor vody u této studánky nebyl proveden , protože v době odběru vzorků byla tato studánka vyschlá. Studánka je vcelku dobrém stavu a nevyžaduje žádné opravy. Jelikož se nachází v bezprostřední blízkosti místní komunikace, myslím, že nevyžaduje ani žádné upozornění zvláštním ukazatelem. Doporučila bych co nejvíce snížit používaní hnojiv a přípravků na ničení škůdců a plevele používané na blízkých zahrádkách, aby se co nejvíce snížilo riziko, že se tyto látky nedostaly do vody ve studánce. Pro úpravu silnice v zimních měsících bych místo případného chemického posypu doporučila jiný (např. štěrk). Tabulky a grafy s výsledky měření a fotodokumentace k této studánce jsou uvedeny v přílohách této práce.
39
7.12 STUDÁNKA HŘIŠTĚM
ZA
FOTBALOVÝM
49°35´41.753´´ s.š. 18°4´54.533´´ v.d. Tato studánka se nachází v lese za rybským fotbalovým hřištěm na severním svahu hory Holivák. Pramen vyvěrá na okraji lesního komplexu a v blízkosti se nachází dosti rozsáhlá louka, o kterou se stará místní zemědělské družstvo a kde od léta do podzimu pasou dobytek. Jde vcelku o dosti vydatný pramen., který je zachycen do betonové skruže a voda odtéká plastovou trubkou do blízkého potůčku. 7.12.1 OHROŽENÍ STUDÁNKY Studánka by mohla být ohrožena použitými hnojivy na blízkou louku a splachem z této louky. Dále tvoří určité ohrožení i nepřiměřená a bezohledná těžba. 7.12.2 BYLINNÉ PATRO Sasanka hajní (Anemone nemorosa), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), kopytník evropský (Asarum europeum), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), smetánka lékařská (Taraxacum officinale), prvosenka vyšší (Primula elatior). 7.12.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Bez černý (Sambucus nigra), javor babyka (Acer campestre), hloh obecný (Crataegus oxyacantha), dub letní (Quercus robur), slivoň (Primus sp.). 7.12.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teploty vody ze studánky se pohybovala okolo 9°C a průměrná vydatnost pramene byla asi 7,6l/min. Z chemického rozboru vyplývá, že hodnoty měřených elementů nepřesahují žádné mezní limity a voda je z tohoto hlediska vyhovující. Z mikrobiologického rozboru vyplývá, že voda nevyhovuje z hlediska přítomnosti koliformních bakterií, proto bych tuto vodu nedoporučovala k pití. Studánka je v dobrém stavu a v současné době nevyžaduje žádné opravy. Protože se nachází v lese a mimo turistické cesty, doporučila bych u fotbalového hřiště umístit ukazatel, který by na tuto studánku upozornil. Tabulky a grafy s výsledky měření, výsledky rozboru vody a fotodokumentace k této studánce jsou uvedeny v přílohách této práce.
40
7.13 STUDÁNKA U PIONÝRSKÉ CHATY 49°35´17.976´´ s.š. 18°4´48.49´´ v.d. Studánka se nachází v lese blízko tzv. pionýrské chaty na severovýchodním svahu Holiváku. Studánka není moc upravena, voda se shromažďuje mezi naskládanými kameny odkud je odváděna plastovou trubkou. Prostředí i voda je zde poměrně čistá. Soudím tak podle hojného výskytu chráněného mloka skvrnitého, jehož přítomnost indikuje čisté prostředí. 7.13.1 OHROŽENÍ STUDÁNKY Studánka může být ohrožena nepřiměřenou a bezohlednou lesní těžbou. Ve vzdálenosti asi 200m vzdušnou čarou směrem na západ vede místní komunikace. Studánka by teda do jisté míry mohla být ohrožena zejména v zimním období, pokud by tato cesta byla udržována chemickým posypem. 7.13.2 BYLINNÉ PATRO Svízel vonný (Galium odoratum), pitulník žlutý (Lamiastrum galeobdolon), sedmikráska chudobka (Bellis perennis), kakost smrdutý (germanium robertianum), plícník lékařský (Pulmonaria officinalis), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), kapraď samec (Dryopteris filix-mas). 7.13.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Bez černý (Sambucus nigra), smrk obecný (Picea abies), javor klen (Acer pseudoplatanus), bříza pýřitá (Betula pubescens), olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba jíva (Salix caprea), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). 7.13.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody ze studánky se pohybovala okolo 8°C a průměrná vydatnost pramen byla asi 3,1l/min. Rozbor vody zde nebyl proveden. Studánka vyžaduje opravy. Místo, kde se mezi kameny akumuluje voda bych navrhovala vybudovat kamenné základy, na kterých se postaví dřevěná stříška. Odtok vody by byl jako doposud usměrněn plastovou trubkou. U blízké Pionýrské chaty bych doporučila umístit ukazatel upozorňující na tuto studánku. Na údržbu cesty vedoucí cca 200m nad studánkou bych v zimním období doporučila používat co nejméně chemický posyp. Tabulky a grafy s výsledky měření a fotodokumentace k této studánce se nachází v přílohách této práce.
41
7.14 STUDÁNKA U VČELÍNKU 49°35´20.708´´s.š. 18°4´32.221´´v.d. Studánka vyvěrá na rozhraní lesa a menšího paloučku na severním svahu Holiváku. V blízkosti se nachází včelín. Voda vyvěrající z tohoto pramene napájí malý rybníček. Studánka není nijak upravená, voda zde vyvěrající hned odtéká stroužkou do blízkého rybníčku. 7.14.1 OHROŽENÍ STUDÁNKY Studánka zde může být ohrožena zejména nepřiměřenou a bezohlednou lesní těžbou. 7.14.2 BYLINNÉ PATRO Kakost smrdutý (Geranium robertianum), starček Fuchsův (Seneci fuchsii), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), sedmikráska chudobka (Bellis perennis), svízel vonný (Galium odoratum), kopytník evropský (Asarum europeum), popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea). 7.14.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Bez černý (Sambucus nigra), jilm horský (Ulmus glabra), smrk obecný (Picea abies), dub letní (Quercus robur), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). 7.14.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody ve studánce se pohybovala okolo 8°C a průměrná vydatnost pramene byla asi 1,5l/min. Rozbor vody u této studánky nebyl proveden. Tato studánka vyžaduje úpravy. Navrhovala bych v místě vývěru vybudovat betonové základy nebo vyskládané kamením a na nich vystavět dřevěnou konstrukci se stříškou. Odtok vody by byl usměrněn plastovou trubkou. Celá konstrukce by měla být vkusná a měla by zapadat do prostředí. Doporučila bych umístit ukazatel upozorňující na tuto studánku a to pod kopcem Holívákem, kde končí u plynárenské sondy asfaltová cesta. Tabulky a grafy s výsledky měření a fotodokumentace ke této studánce jsou uvedeny v přílohách této práce.
42
7.15 SIRNÁ STUDÁNKA 49°35´39.276´´s.š. 18°4´38.547´´v.d. Studánka, pro svůj typický zápach vody mezi lidmi zvaná smradlavka, zaprtkačka…vyvěrá na východním břehu potoka Klimbach na severním úpatí Holiváku. Studánka má vcelku malou vydatnost. Ve vodě se nachází větší množství sírovodíku, což je patrno již ze zmíněného zápachu i chuti. 7.15.1 OHROŽENÍ PRAMENE Studánka může být ohrožena nepřiměřenou a bezohlednou těžbou dřeva. A dále pak i suchem, jelikož pramen není moc vydatný, za letního sucha skoro neteče. 7.15.2 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Habr obecný (Carpinus betulus), dub letní (Quercus robur), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). 7.15.3 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody v této studánce se pohybovala okolo 8°C a průměrná vydatnost pramene byla asi 0,4l/min. Rozbor vody u této studánky nebyl proveden, protože v době odběru vzorků, měla tato studánka tak malý průtok a nízkou vydatnost, že se na vodě vytvořil sirný květ a rozbor vody by byl neprůkazný. Studánka v současné době nevyžaduje žádné opravy. Doporučovala bych k rybskému fotbalovému hřišti umístit ukazatel, který by na tuto studánku upozornil. Tabulky a grafy s výsledky měření a fotodokumentace k této studánce jsou uvedeny v přílohách této práce.
7.16 STUDÁNKA NA HŮRCE 49°36´24.302´´s.š. 18°4´53.133´´v.d. Tato studánka pramení na jižním svahu Libhoštské Hůrky. Jako jediná z rybských studánek vyvěrá právě na tomto kopci, i když podle pamětníků zde bylo studánek několik. Nyní jsou však již minulostí a zůstala jen tahle. Studánka je vcelku zchátralém stavu. Voda se shromažďuje v prostoru vymezeném dřevěnými základy. Chybí stříška, proto do vody
43
padá listí a jiná organická hmota, která se zde rozkládá. Nachází se na okraji lesa a voda vytékající z tohoto pramene o několik set metrů níže napájí menší rybníček. 7.16.1 OHROŽENÍ STUDÁNKY Studánka může být ohrožena nepřiměřenou a bezohlednou těžbou dřeva a také používanými hnojivy a chemickými přípravky na hubení plevele a škůdců, které by mohlo používat místní zemědělské družstvo na blízkých loukách. 7.16.2 BYLINNÉ PATRO Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), orsej jarní (Ficaria bulbifera), plícník lékařský (Pulmonaria officinalis), svízel povázka (Galium mollugo), sasanka hajní (Anemone nemorosa), prvosenka vyšší (Primula elatior), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), smetánka lékařská (Taraxacum officinalis), violka lesní (Viola reichenbachiana). 7.16.3 STROMOVÉ A KEŘOVÉ PATRO Bez černý (Sambucus nigra), ostružiník křovitý (Rubus fruticosus), lípa (Tilia), dub letní (Quercus robur), slivoň (Primus sp.), buk lesní (Fagus sylvatica). 7.16.4 ZHODNOCENÍ STAVU PRAMENE Průměrná teplota vody ve studánce se pohybovala okolo 8,5°C a průměrná vydatnost pramene byla asi 2,6l/min. Z chemického rozboru vyplývá, že hodnoty měřených elementů nepřesahují stanovené limity. Z tohoto hlediska je tedy voda nezávadná. Mikrobiologický rozbor je však hodně vysoký, proto bych tuto vodu rozhodně nedoporučovala k pití, protože pitná voda musí být bakteriologicky nezávadná. Příčinou tak vysokého mikrobiologického rozboru může být spadaná organická hmota, která se ve studánce rozkládá. Proto bych doporučila opravit stávající dřevěné základy a na nich vybudovat konstrukci se stříškou, která by zabránila padání organické hmoty do studánky. Odtok vody by měl být usměrněn plastovou, nebo kovovou trubkou, tak, aby byl usnadněn odběr vody. Taky by bylo dobré opravit stávající posezení u této studánky a u silnice, kde se odpojuje chodník k této studánce, umístit ukazatel na tuto studánku upozorňující. Také bych se přimlouvala ke snížení používání hnojiv a přípravků na ničení škůdců a vyvážení močůvky na blízkou agrikulturu, aby se tyto látky nedostaly do vody v této studánce. Tabulky a grafy s výsledky měření, výsledky rozboru vody a fotodokumentace k této studánce jsou uvedeny v přílohách této práce.
44
8 DISKUSE Studánky se stávají v krajině významnými místy. Stávají se místem odpočinku pro kolemjdoucí, jsou zdrojem vody pro nejrůznější druhy zvířat. O ochranu studánek, jejich stavu, čistotu a ochranu okolních faktorů by se tedy měli starat všichni. Jelikož se většina studánek nachází v lesních porostech , kde hospodaří LČR, předpokládá se, že se také o studánky budou starat lesníci. U studánek, které leží přímo v intravilánu obce se předpokládá, že se o tyto bude starat sama obec. Nemusí se ale vždy jednat jen o lesníky nebo samu obec. Řadu studánek opravují a starají se o ně například místní skauti, či jiné organizace. Při zpracovávání této práce jsem zjistila, že mnoho studánek, o kterých mi vyprávěli pamětníci, již neexistuje. Je proto potřeba zachovat a udržovat stávající studánky. Na opravu a údržbu studánek lze v poslední době získat finance o z různých jiných zdrojů, jako jsou různé dotační programy a záleží na každém, jaký má zájem o jejich finanční podporu na zřizování, opravu a údržbu. Myslím si, že ochrana studánek je na každém z nás. Často nejsou u studánek známé jakosti vod. Pokud by voda ve studánce měla hodnotu pitné vody, rozbory vod by se musely dělat pravidelně a to s sebou nese i finanční náklady. Myslím, že sledování jakosti vod u vybraných studánek má určitě smysl a to nejen proto, že je voda z těchto studánek hojně využívána místními obyvateli. Už první zveřejnění výsledků rozborů přineslo pozitivní reakce řady občanů. O informace týkající se kvality vody má zájem i sama obec, na jejichž území se studánky nacházejí. Svůj zájem projevila mimo jiné i finančním příspěvkem na tyto rozbory. Další diskutabilní otázkou je návrh úpravy pramene. Zda má význam upravovat i slabší prameny, které v obdobích sucha vysychají a jakým způsobem tuto úpravu provést. Při každém návrhu na úpravu pramene je nutné dbát na ochranu okolí prameniště a je nutné snížit či úplně zamezit rizika nežádoucích vlivů.
45
9 ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo mapování pramenných vývěrů na katastrálním území města Štramberk a obce Rybí na základě dostupných a naměřených hodnot a výsledků. Celé povodí bylo studováno z hlediska klimatických, geologických, pedologických, geomorfologických, hydrografických a antropogenních poměrů a na základě těchto znalostí byly zpracovány širší územní vztahy. Ze zmapovaných pramenných vývěrů je více či méně 9 studánek upravených a 7 potřebuje opravu. 3 studánky jsou momentálně vyschlé. Upravenými studánkami jsou Horní korýtko, pramen na Hornychovicích, Železitý pramen, Havírnická studánka, Křížkova studánka, pramen nad Havrlantama, studánka v Makytí, studánka za fotbalovým hřištěm a Sirná studánka. Úpravu potřebuje studánka na Hůrce, pramen za Puntíkem, studánka za Pionýrskou chatou, studánka u Včelínku a pramen pod kravínem. Studánka u Panny Marie podle mého názoru, vzhledem k tomu, že je téměř celoročně vyschlá, není třeba upravovat. V práci jsem zhodnotila vydatnosti jednotlivých pramenů, měření teploty vody a chemické rozbory. Jednotlivé hodnoty jsou porovnány v grafech a tabulkách.
46
10 SUMMARY The goal of this bachelor work was to map the headspring of sources on the cadastral territory of the town Štramberk and the village Rybí. The base of this mapping were accessible and measured values and results. Whole catchment area was studied from the climatic, geologist, pedologist, geomorphologist, hydrographical and anthropogenic point of view. This knowledge was the base for compilation of broader territorial relations. I found out that 9 fountains are repaired and 6 ones need reparation. 3 fountains are dry at this time. Horní korýtko, source at the area of Hornychovice, source Železitý, fountain Havírnická, fountain Křížkova, source Nad Havrlantama, fountain in Makytí, fountain behind the football playground and fountain Sirná. Fountain Na Hůrce, the source Za Puntíkem, fountain Za Pionýrskou chatou, fountain U Včelínku and source under the cowshed. Because the fountain U Panny Marie, is year-round dry, according my opinion is not necessary to correct it. I evaluated spreading capacities of each of these sources, measuring water temperature and chemical analysis. These measured values are compared in graphs and tables.
47
11 POUŽITÁ LITERATURA [1] CULEK, M.; (1995): Biogeografické členění ČR. ENGIMA, s.r.o., s.299 [2] BLAŽEK, B.; (1927): Štramberk. Pojednání s 41 vyobrazeními a mapou. Knihtiskař J. Richter v Příboře, s.10 [3] DURELL, G.; (1997): Amatérský přírodovědec, Slovart [4] KOLEKTIV AUTORŮ; Atlas podnebí Česka, Český hydrometeorologický ústav, Praha 2007 [5] KOLEKTIV AUTORŮ; Chráněná území ČR,Ostravsko, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha 2004, s.190-218 [6] KOLEKTIV AUTORŮ; Statistická ročenka životního prostředí České republiky, Praha 2005 [7] KREMER, B.; (1995): Stromy, Ikar Praha a.s. [8] OPRL 39-Podbeskydská pahorkatina. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka: Frýdek-Místek. Platnost 1999-2018 [9] RANDUŠKA, D.; ŠOMŠÁK, L.; HÁBEROVÁ, I.; (1983): Barevný atlas rostlin, Profil [10] REICHHOLF, J.; (1998): Pevninské vody a mokřady, Ikar Praha a.s., s.8, 133 [11] STICHMANNOVÁ-MARNYOVÁ, U.; KRETZSCHMAR, E.; (1997): Nový průvodce přírodou, Slovo s.r.o. [12] ŠTĚRBA, O.; (1986): Pramen života, Panorama, s.11, 26, 37, 45, 52, [13] TOURKOVÁ, J.; (1999): Hydrogeologie, Vydavatelství ČVUT, s.12-14, 19, 23, 50-67 [16] ANONYMUS: Beskydy. Soubor turistických map, Praha 1995, 1:100000 [17] ANONYMUS: Teplotní poměry za období 1961-1990, Český hydrometeorologický ústav, 1992, Praha, 1:1000000 [18] ANONYMUS: Geologická mapa ČSSR (odkrytá), List 25-21 Nový Jičín, 1988, Ústřední ústav geologický, 1:1000000 [19] SIDORINOVÁ, T. A KOL.: Soubor geologických a účelových map ČR, Půdní mapa, Praha 1999, 1:500000 Seznam internetových stránek [20] http://cs.wikipedia.org/wiki/Rybi%C3%AD [21] http://cs.wikipedia.org/wiki%C5%A0tramberk [22] www.chmu.cz [23] www.czso.cz [24] www.mapy.cz [25] www.rybi.cz/index.php?akce=historie [26] www.stramberk.info/encyklopedie/objekty1.phtml?id=72277&id_obce=8594
48
12 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1-Mapa řešeného území 1 Příloha č. 2-Geologická mapa řešeného území 2 Příloha č. 3-Pedologická mapa území 3 Příloha č. 4-Hydrogeologická mapa území 4 Příloha č. 5-PLO 39:Kompetence na úseku lesní správy 5 Příloha č. 6-Graf současné druhové skladby v PLO 39 6 Příloha č. 7-Zpracované hodnoty a výsledky měření jednotlivých studánek 7 7.1-Pramen Horní korýtko 7 7.2-Železitý pramen 11 7.3-Pramen na Hornychovicích-Rynka 14 7.4-Pramen pod Kravínem 17 7.5-Havírnická studánka 18 7.6-Křížkova studánka 20 7.7-Pramen za Puntíkem 22 7.8-Pramen nad Havrlantama 24 7.9-Studánka v Makytí 25 7.10-Studánka za fotbalovým hřištěm 26 7.11-Studánka za Pionýrskou chatou 28 7.12-Studánka u včelínku 29 7.13-Sirná studánka 30 7.14-Studánka na Hůrce 31 Příloha č.8-Fotodokumentace 33
49