Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Vliv tělesné stavby koní na sportovní výkonnost Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Brno 2008

Vypracovala: Hana Fischerová

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vliv tělesné stavby koní na sportovní výkonnost vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

V Uničově, 10. května 2008

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí práce, doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph.D. a Ing. Evě Sobotkové za odbornou pomoc a cenné rady k vypracování bakalářské práce.

2

ABSTRAKT Předkládaná bakalářská práce se v první části zabývá obecným posouzením koně a vysvětlením pojmů jako je typ, rámec, konstituce, kondice, atd. Druhá část je zaměřena na speciální posouzení koně. Popisuje jednotlivé části těla, jejich ideální utváření, ale i důsledky odchylek od požadovaného ideálu. Pro celistvost práce jsem do mého tématu zařadila také postoje končetin. V poslední části se zaměřuji na konkrétní sportovní disciplíny, v této kapitole jsou shrnuty základní požadavky na tělesnou stavbu koní z části druhé. Tato bakalářská práce byla zpracována jako podklad pro práci diplomovou, která bude dále zkoumat toto téma, ale použiji vlastní měření určité skupiny sportovních koní. Práce bude obsahovat i vyhodnocení získaných údajů.

Klíčová slova:

obecné posouzení koně, speciální posouzení koně, sportovní disciplíny

ANNOTATION In the first part this bachelor work deals with some conformation terms such as type, frame, constitution etc. The second part of the work is centred on horse conformation describing, proper body and legs angles, formation of legs and obvious faults that detract from his general makeup. The last section explains why some aspects of conformation favor equine specialist and athletic ability. This bachelor work was elaborated as basis for diploma paper which will research horse conformation, proportion measurement and its analyse.

Key words: conformation terms, conformation desribing, athletic ability

3

OBSAH 1. ÚVOD.......................................................................................................................5 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED ...........................................................................................6 2.1. Charakteristika exteriérových vlastností u koní ...................................................6 2.1.1. Obecné posouzení ........................................................................................6 2.1.2. Speciální posouzení - popis jednotlivých částí těla koně...............................8 2.2. Specifické vlastnosti exteriéru koní ve vztahu k využití v jednotlivých sportovních disciplínách ..........................................................................................23 2.2.1. Parkurový kůň............................................................................................23 2.2.2. Drezurní kůň ..............................................................................................25 2.2.3. Kůň pro všestrannost..................................................................................27 2.2.4. Vytrvalostní kůň (endurance) .....................................................................27 2.3. Metody hodnocení exteriéru a mechaniky pohybu u koní..................................29 2.3.1. Měření (hippometrie) .................................................................................29 2.3.2. Lineární popis a hodnocení zevnějšku (teplokrevných koní).......................33 2.3.3. Hodnocení tělesné harmoničnosti – konstrukce decilové sítě tělesné stavby ............................................................................................................................34 2.4. Mechanika pohybu............................................................................................35 3. NÁVRH METODIKY.............................................................................................39 3.1. Stanovení cílů ...................................................................................................39 3.2. Sledovaná populace ..........................................................................................39 3.3. Metody zjišťování údajů ...................................................................................39 4. ZÁVĚR ...................................................................................................................40 5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................41 6. SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................43

4

1. ÚVOD

Tato bakalářská práce se zabývá vlivem exteriéru koně na jeho sportovní schopnosti. Cílem bylo zpracovat dostupné materiály a prokázané studie věnující se této problematice. Názory různých autorů jsou v určitých bodech odlišné, někteří hippologové kladou důraz na vliv jednotlivých partií na výkon, jiní se snažili určit nejideálnější typ tělesné stavby. Všichni se však shodují na tom, že prvořadým faktorem se stává charakter koně, ochota ke spolupráci a také metoda tréninku s přihlédnutím na individuálnost každého ,,koňského atleta“. Až po té berou hippologové v úvahu tělesnou stavbu koně, utváření jednotlivých partií a jejich harmoničnost k celku. Vynikající exteriér koně je tedy pouze jakýmsi předpokladem k dobré závodní kariéře. Naproti tomu tvrdá konstituce a správná tělesná stavba určují odolnost koně, což rozhodně v náročných podmínkách vrcholového sportu není podřadnou, nebo chcete-li druhořadou, záležitostí. Sportovní kůň, jež se nedokáže vyrovnat se zátěží během tréninku, pak vlivem toho podléhá zraněním a nepřekoná ani celou sportovní sezónu, kdy by měl být v nejlepší kondici. Kariéru koně tedy nelze posuzovat pouze ve vztahu k tělesné stavbě, vždy musíme zvážit kooperaci mnoha faktorů. Endogenní, tedy vnitřní faktory, jsou dány geneticky, řadíme mezi ně exteriér, konstituci, temperament a charakter. Vnější (exogenní) faktory jsou důležité z hlediska možnosti jejich ovlivnění člověkem a vnějším prostředím jako takovým. Zahrnují stupeň výcviku, jezditelnost, trénink, schopnosti jezdce, kvalitní výživu a spoustu dalších.

5

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1. Charakteristika exteriérových vlastností u koní

2.1.1. Obecné posouzení

Typ Podle Misaře a Jiskrové (1997) typ koně vyjadřuje do jaké míry odpovídá posuzovaný kůň standardu plemene nebo požadovanému užitkovému typu. Při posuzování koně určitého plemene je užitkový typ (dostihový, jezdecký, kočárový, tažný) dán zatříděním plemene. Při posuzování užitkového koně je nutné užitkový typ zdůraznit. Míru typu vyjadřuje stupnice: velmi typický, typický, méně typický, málo typický, atypický.

Ušlechtilost Jakubec (2000) definuje ušlechtilost jako její vyjádření souladnými tvary těla, výrazem hlavy a nasazením krku, přičemž celá stavba těla je v souladných proporcích. Stupeň ušlechtilosti bývá ve vztahu k temperamentu. Stupnice je v rozmezí velmi ušlechtilý až hrubý.

Harmonie Dle Navrátila (1997) harmoničnost souvisí s ušlechtilostí a souhrnně vyjadřuje soulad celé tělesné stavby, tj. jednotlivých tělesných partií a jejich proporcionalitu a je současně důležitá z hlediska odolnosti a schopnosti pro požadovaný výkon. Má vysoce estetický význam. Misař a Jiskrová (1997) vymezují stupnici harmoničnosti od velmi harmonického koně po neharmonického koně.

Mohutnost Mohutnost specifikuje sílu kostry v rámci plemene nebo užitkového typu a její stavbu. Pojmy: velmi mohutný, méně mohutný, málo mohutný, slabý. Mohutnost je odhadována buď vizuálně, což vyžaduje velkou zkušenost, nebo je vyjádřena výsledky měření. Takto definují Misař a Jiskrová (1997) mohutnost.

6

Rámec Bláha (1973) uvádí, že rámec je pravoúhelník daný poměrem délky těla k výšce v kohoutku. Dušek (2001) rozeznává rámec vysokoobdélníkový, čtvercový (typický pro hříbata, orientální koně, klusáky), nízkoobdélníkový (např. u anglických plnokrevníků a polokrevných plemen). Za rámec se též považuje velikost zvířete a rozeznává se veliký, střední a malý rámec.

Tab. č. 1 - Třídění koní podle kohoutkové hůlkové výšky (Bílek, 1957) Pojmenování rámce

Rozpětí KVH v cm

Pony

‹150

Malý rámec

150 - 155

Střední rámec

156 - 165

Velký rámec

›166

Konstituce Dle Misaře a Jiskrové (1997) konstituce vyjadřuje míru fyziologické zdatnosti organismu koně v závislosti na jeho anatomické stavbě, typu metabolismu a neurohormonálních funkcích. Konstituci posuzujeme odhadem podle habitu, komplexe, temperamentu; reakcemi na maximální výkon. Charakterizuje se podle stupnice jako konstituce hrubá, tvrdá, jemná, slabá nebo lymfatická. Termín měkká konstituce vyjadřuje, že kůň nemá plně lymfatickou konstituci, nýbrž pouze některé její znaky.

Pohlavní výraz Pohlavní výraz se v tělesném utváření promítá hrubší tělesnou stavbou hřebců, s mírně hrubší hlavou, muskulaturním krkem a hrudníkem, živým temperamentem, zatímco tělesná stavba klisen je jemnější. Rozdíl je patrný ve stavbě pánve a v síle kostry (Dušek, 2001). Misař a Jiskrová (1997) hodnotí výrazný pohlavní dimorfismus jako dobrý pohlavní výraz, nevýrazný jako špatný pohlavní výraz.

Kondice Podle Misaře a Jiskrové (1997) je kondice vnějším výrazem fyzické připravenosti koně k požadované práci nebo pro jeho použití v chovu. Z hlediska pracovního použití rozlišujeme kondici pracovní, závodní a dostihovou. U chovných koní rozlišujeme 7

kondici chovnou, pastevní a výstavní kondici. U všech předchozích hledisek rozdělení charakterizujeme kondici termíny: dobrá, špatná, žírná.

Suchost fundamentu Suchý fundament se vyznačuje zřetelně rýsujícími se šlachami ohybačů, kostí zápěstí a hlezna; opakem je lymfatičnost (Misař, Jiskrová, 1997).

Kostnatost fundamentu Podle Misaře a Jiskrové (1997) je kostnatost fundamentu síla holení hodnocená vizuálně nebo měřená.

Korektnost fundamentu Misař a Jiskrová (1997) definují korektnost fundamentu jako obecně správné utváření a zaúhlení holení, spěnky a kopyt včetně šířky a síly karpu a hlezna.

2.1.2. Speciální posouzení - popis jednotlivých částí těla koně

Hlava Utváření hlavy se podílí na pohlavním výrazu a je charakteristickým plemenným znakem. U koní východního typu se vyskytuje brachykefalní forma s vyvinutější mozkovou částí. Delší hlava s širší obličejovou částí značí dolichokefalní formu hlavy koní západních (Dušek, 2001). Dle Paalmana (1998) hlava neovlivňuje výkonnost, jsou zde pouze předpoklady, že velké otevřené oči a široké čelo mají spojitost s chytrostí a inteligencí. To ovšem neplatí pro nasazení hlavy – špatně nasazená hlava se silnými žuchvami znemožňuje přiježdění a svírají se vývody slinných žláz. Délka hlavy Hlavu koně si lze představit jako jakousi páku ohýbající se v týlním kloubu. Na konci ramene páky působí přes udidlo otěž, která vede k ruce jezdce. Je-li délka hlavy dostatečná, snadněji se přitáhne ke krku, kůň je ovladatelnější (Bílek, 1957). Výsledky Lechnerova (1931) měření poukazují na delší hlavu koní vynikajících v kroku, klusu a skoku a kratší hlavu koní velmi dobrých ve cvalu.

8

Profil Podle profilu rozlišujeme hlavu rovnou, konkávní (štičí) je typická pro arabské koně, poloklabonosou, konvexní (klabonosá) se vyskytuje např. u starokladrubských koní, volskou (klínovitá), babskou (hubená s odstávajícími pysky a rozkleslýma ušima) u sedřených nebo nemocných koní. Velikost Rozlišujeme velkou, středně velkou a malou hlavu. Pro snadné vyrovnávání pohybu je ideální hlava o optimální velikosti. Váha a stupeň ušlechtilosti Podle tohoto kritéria si lze představit hlavu těžkou, středně těžkou nebo lehkou (Dušek, 2001). Čelo V důsledku širokého čela leží oči daleko od sebe, což podmiňuje lepší periferní vidění. Mnozí chovatelé věří v to, že široké čelo vyskytující se především u teplokrevníků indikuje inteligenci, protože poskytuje více místa pro mozek. Naopak úzké čelo vídáme u koní chladnokrevných (Thomas, 2005). Oči Oči mají velký podíl na celkovém výrazu hlavy. Malé oči nazýváme prasečí, šedomodré rybí oči vznikají v důsledku nepigmentované přední plochy duhovky a jsou časté u plaváků, strakošů a isabel. Nepigmentovaná přední i zadní část duhovky se navenek projeví jako oko červené u albínů a hermelínů. Zorné pole koně dosahuje přibližně 320°, přičemž vidění dopředu je ostřejší než do stran. Orientální koně mají sklony k dalekozrakosti a naopak koně západní trpí krátkozrakostí. Koně rozeznávají bílou, žlutou, zelenou a fialovou barvu, rozlišení červené a černé není doposud prokázáno (Dušek, 2001). Ušní boltce Dalším důležitým prvkem, který do značné míry přispívá k výrazu a ušlechtilosti hlavy jsou uši. Podle postavení rozlišujeme uši vzpřímené a rozkleslé. Hra uší nám mnoho napoví o pozornosti a záměrech chování koně. Ve velikostech a tvarech uší je velká variabilita – od myších až po oslí, dlouhé, široké nebo kravské (Bílek, 1957). Při hodnocení velikosti hlavy si musíme dát pozor, aby nám velikost uší příliš neovlivnila posudek (Thomas, 2005).

9

Spánková krajina Podle Bílka (1957) naznačuje výrazný jařmový oblouk vysoké stáří koně, kdežto u mladých koní bývá tento prostor vyplněn tukovým vazivem. Žuchvy (ganaše) Mezi žuchvami (mezisaničím) prochází průdušnice, proto by tento prostor měl být dostatečně široký – Thomas (2005) udavá na šířku zaťaté pěsti muže - aby zajistilo koni bezproblémové dýchání a tím částečně i výdrž. Velké žuchvy přidávají hlavě na dojmu krátkosti a těžkosti. Také se snižuje ohebnost a schopnost dosáhnout správné pozice pro sebrání. Nos Zde se ochlazuje žilní krev z mozku, tudíž úzký nos nepřináší žádné výhody (Dušek, 2001). Nozdry Koně východního typu oplývají nozdrami velkými, široce vejčitými s tenkými okraji. U koní západního typu se setkáme s menšími nozdrami bobovitého tvaru (Bílek, 1957). Ve srovnání s člověkem nemohou koně tak snadno dýchat ústy, proto jsou nezbytné velké nozdry, které musí být při velkém zatížení schopny dostatečného rozšíření pro pojmutí velkého množství vzduchu (Thomas, 2005). Huba U jezdeckých koní upřednostňujeme měkkohubost, tedy reakci i na jemný tah a tlak udidla, které leží v mezizubí. Měkkohubý kůň má mezizubí vyšší, užší a tenčí jazyk. Opakem měkkohubosti je tvrdohubost (Dušek, 2001).

Krk Horní linii krku nazýváme hřeben. Místo, kde se navazuje krk na kohoutek pojmenováváme zásek (vrub) a spodní část krku hrdlo (Dušek, 2001). Krk jezdeckého koně by měl být dostatečně dlouhý a nikdy příliš krátký. Hraje důležitou roli při vyrovnávání těžiště. Muskulatura napomáhá určit tvar krku, i když obratlový podklad jej ovlivňuje nejvíce. Dobře osvalený krk v porovnání s nedostatečně osvaleným krkem při stejném utváření obratlů bude vypadat jinak. Svaly krku se dokáží zkrátit nebo natáhnout o třetinu své aktuální délky. Takže kůň s krátkým krkem v kombinaci se strmou plecí nebude mít prostorné chody. Při slabém osvalení a krátkém krku se kůň nemůže v rychlosti vyrovnat koni se silnou muskulaturou a odpovídající délkou krku (Thomas, 2005). 10

Délka Délka krku je odvozena od délky těl sedmi krčních obratlů (Bílek, 1957). Jakákoliv odchylka od optimální délky může být problémem. Za tu se považuje třetina celkové délky koně násobena 1,5 délky hlavy a koresponduje s délkou předních nohou. Krátký krk může zapříčiňovat sklony ke klopýtání a těžkopádnosti. Velice často se objevuje ve spojitosti se silným krkem, což snižuje jeho ohebnost do stran. Kůň s velmi dlouhým krkem má těžiště příliš vpředu, čímž je méně obratný. Tvar Tvar krku určuje esovité zahnutí obratlů, nejvíce pak to spodní a místo, kde se navazuje na první hrudní obratel. Pokud je toto spodní zakřivení krátké, pak se ovladatelnost, ohebnost a shromáždění dostaví přirozeně (Thomas, 2005). Dlouhý, vysoko nasazený, nahoře ohnutý, k hlavě úzce vázaný krk označujeme jako labutí (Bílek, 1957). Labutí krk postrádá požadovanou ohebnost, na nadměrný tlak udidla odpovídá obrácením hlavy nahoru (hvězdářství) a tím se vyhýbá kontaktu a kontrole. Při dlouhém labutím krku si kůň lehá do udidla a je za otěží (Thomas, 2005). Jelení krk se vyznačuje konkávní horní linií a vypouklým hrdlem, takoví koně – hvězdáři - nejsou snadno jezditelní (Dušek, 2001). Znemožňuje ohnutí šíje, zobtížňuje shromáždění, podsazení a těžkopádnost s klopýtáním nejsou výjimečné (Thomas, 2005). Rovný krk je bez klenutí hřebenu, častý u plnokrevníků (v dlouhé podobě) a u chladnokrevníků jako krátký rovný krk. Nasazení Nízko nasazený krk (především plnokrevníků) nutí koně držet hlavu nahoru, ruší rovnováhu, což je u dresurních koní nežádoucí (Bílek, 1957). Těžiště je posunuto více dopředu, čímž trpí přední končetiny. Vysoko nasazený krk (typický u španělských plemen) souvisí s vysokou akcí končetin, ovšem na úkor prostornosti. Hloubka nejnižšího bodu krční páteře pozitivně ovlivňuje pružnost hřbetní páteře (Dušek, 2001).

Hřbet Hřbet, úsek mezi kohoutkem a bedry, se skládá z 18ti hrudních obratlů. Nejvýše položenou přední část hřbetu označujeme jako kohoutek (Bílek, 1957). Obratle dokončují svůj vývoj v pěti, někdy ale až v sedmi letech stáří koně. Čelí velké námaze, nosí až 25 % hmotnosti svého těla. Zranění hřbetu, jak kostí, tak měkké tkáně, jsou častější než bychom očekávali (Thomas, 2005).

11

Kohoutek Kohoutek tvoří osm až patnáct trnových násadců počátečních hrudních obratlů, ty jsou vyšší než ostatní. U jezdeckých koní požadujeme vysoký a dlouhý kohoutek z mnoha důvodů. Zapříčiňuje delší a prostornější lopatku, a tím tedy i prostornější chody; pevnější polohu sedla a pevnost hřbetu (prodlužuje se možná délka svalů upínajících se na kohoutek, jež při pohybu vzpřimují hřbet) (Dušek, 2001). Adekvátní osvalení kohoutku působí pozitivně proti otlakům od sedla (Thomas, 2005). Krátký a nízký kohoutek se pojí se strmější a kratší lopatkou, což v důsledku znamená neprostorné chody, ale na druhé straně vysokou akci končetin. Délka hřbetu Délka hřbetu se odvíjí od délky těl hrudních obratlů. Příliš krátký hřbet způsobí tvrdý a otřásavý chod. Delší, ale pevnější hřbet umožňuje volnou činnost končetin, pružnost, lepší vyrovnávání rovnováhy, obzvláště v terénu se skoky. S rostoucí délkou hřbetu ubývá na jeho pevnosti (Bílek, 1957). Thomas (2005) se zmiňuje o ideální délce hřbetu jako o jedné třetině délky těla (měřené od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu). Šířka Dle Bílka (1957) neexistuje dobře utvářený hřbet bez jeho adekvátní šířky. Hřbet úzký znamená plochá žebra a úzký hrudník. Tvar Utváření horní linie hřbetu určuje také výraznost kohoutku a plynulost nasazení beder. Hřbet pak popisujeme jako prosedlaný, měkký, volný, rovný a dobře vázaný, vyklenutý nebo kapří (Jakubec, 2000). Bláha (1973) popisuje prosedlaný hřbet jako v sedlové krajině konkávně prohnutý; měkký jako mírně konkávní po celé délce jeho horní linie; volný hřbet se při pohybu mírně prohýbá a následně se vrací do původní polohy; klenutý se zobrazuje jako mírně vyklenutý, pružný, přiměřeně dlouhý a široký, vždy musíme brát ohled na momentální polohu hlavy; kapří hřbet se za kohoutkem konvexně zvedá. Hřbet měkký a volný není přílišnou vadou pokud se při pohybu napne a narovná, protikladem se rozumí kapří hřbet, jež způsobuje tvrdé, otřásavé chody (Bílek, 1957).

Bedra Bedra jsou tvořena šesti bederními obratli, jen u orientálních koní se ve většině případů redukují na pět obratlů. Z horního pohledu vykreslují pomyslný trojúhelník,

12

jehož základnou je úsečka vedená mezi kyčelními hrboly a vrchol trojúhelníku směřuje na první bederní obratel (Thomas, 2005). Délka Čím se nachází křížokyčelní kloub (tj. místo, kde se pojí poslední bederní obratel s kostí křížovou) blíže hřbetu, tím jsou bedra kratší a kříž delší. Tím se zvýší účinek páky, zlepší ohebnost tohoto spojení a přenos hnací síly zádě vpřed i podsunutí zadních nohou pod sebe (Thomas, 2005). Vázání Dobře vázaná bedra splňují podmínku vzdálenosti posledního žebra od kyčelního hrbolu, která by neměla přesahovat víc jak tři prsty vložené do tohoto prostoru (Thomas, 2005). A znamenají pevné a plynulé splynutí beder s hřbetem a křížem, u špatně vázaných beder je toto spojení málo pevné – slabé. Tvar Vlčí (liščí, odsazená) bedra nepřechází plynule v kříž, tím se na přechodu objevuje větší nebo menší proláklina. Málo pevná, většinou zároveň i dlouhá, při pohybu střídavě prohýbající se bedra popisujeme jako volná. Rovná bedra seskupují rovnou linii se zadní částí hřbetu a vodorovnou zádí. Mírně vyklenutá konvexní bedra jsou předstupněm beder kapřích (Bláha, 1973).

Záď Kostním podkladem je křížová kost (srůst pěti obratlů) a pánev, kterou tvoří dvě pánevní kosti, každá z nich se skládá z kosti kyčelní, sedací a stydké. Mohutné svalstvo zádě vysílá impulsy, které vedou ke vzpřímení hřbetu (Dušek, 2001). Délka Rameno síly tvoří pánev, má být dlouhé pro upnutí dlouhých svalů, které představují větší stažení a natažení a tím pádem i efektivnější vzpřímení hřbetu důležitého pro rychlost (Dušek, 2001). Délku zádě určujeme podle vzdálenosti kyčelního a sedacího hrbolu. Sklon Sklon zádě ovlivňuje poloha křížové kosti a pánve. Stehenní a bércový sval zajišťují posun těla vpřed, ten se převádí kyčelní kostí na kost křížovou, která předává pohyb dále dopředu. křížová kost rovnoběžná s pažní kostí je to, co u sportovních jezdeckých koní požadujeme. Ideální úhel pomyslně svírá pažní a stehenní kost v rozmezí 80 – 100° (Bílek, 1957). Jakubec (2000) udává průměrný úhel spojnice kyčelního hrbolu a sedací 13

kosti k vodorovné rovině teplokrevných koní 20° (mírně skloněná záď). Rovná záď představuje skoro rovnoběžné postavení pánve a křížové kosti. Ve smyslu rovnější zádi hovoříme o úhlu cca 10°, téměř sražené zádi 30° a vyšší sklon posuzujeme jako záď sraženou nebo výrazně sraženou. Tvar při pohledu ze zadu Kulatá záď je zaoblena stejnoměrně (Bláha, 1973), rozpolcená (štěpená) se

Naformátováno: Styl Černá, Barva písma: Automatická

vyznačuje žlábkem mezi vyvinutými hýžďovými svaly, nežádoucí střechovitá (oslí) záď

Naformátováno: Styl Černá, Barva písma: Automatická

nese známky malého osvalení a trny křížové kosti jsou dlouhé, zevní hrbol kyčelní

Naformátováno: Styl Černá, Barva písma: Automatická

nízko uložen (Bílek, 1957).

Naformátováno: Styl Černá, Barva písma: Automatická

Ocas Nasazení a nesení ocasu je pro některá plemena typické – například vysoko

Naformátováno: Styl Černá, Barva písma: Automatická

nasazený ocas arabských koní (kořen ocasu výše než horní linie zádě), dodává koni

Naformátováno: Styl Černá, Barva písma: Automatická

dojem temperamentnosti a líbivosti. Ocas, ačkoli je mnohem více pohyblivý než zbytek páteře, neodráží takové pokrytí svaly. Různé části těla spolu souvisí, a tak ocasní obratle mohou napovídat o ostatních obratlích páteře (Thomas, 2005). Nízko nasazený ocas se vyskytuje spolu se sráznou zádí a s dolů skloněnou křížovou kostí. Krátká křížová kost, srázná a tlustá záď se kombinuje s nevzhledným zapíchnutým (zastrčeným) ocasem. Křivě nesený ocas se hodnotí negativně, jelikož ocasní svaly nejsou stejnoměrně vyvinuty. Tato odchylka je dědičná (Bílek, 1957).

Hrudník Na osmnáct hrudních obratlů se váže stejný počet párů žeber, z nichž je deset nepravých a ty jsou základem žeberního oblouku. Dohromady tak vytvářejí hrudník zakončený na ventrální straně hrudní kosti s mečovitou chrupavkou. Hrudník ukládá jedny z nejdůležitějších orgánů těla – srdce, plíce a k nim náležející cévy (Marvan, 1998). Pro jejich správné a dostatečné utváření potřebují prostor, jež je dán hloubkou, šířkou, délkou hrudníku a postavením žeber (Dušek, 2001). Hloubka Z hlubokého hrudníku vyplývá i dlouhá plec a větší kapacita plic (Lechner, 1931). Měří se mezi nejvyšším bodem kohoutku a hrudní kostí (Bláha, 1973). Obvykle bývá menší než 50 % kohoutkové výšky hůlkové. Pokud délka nohou výrazně přesahuje hloubku hrudníku pak se takovýto kůň nazývá dlouhonohý, v opačném případě krátkonohý.

14

Šířka Šířku hrudníku určuje klenba žeber. Kuželovitý tvar hrudníku má za důsledek širší zadní část než přední. Pro rozvoj plic je významný zadní průměr, pro srdce průměr přední. Délka Délkou hrudníku se rozumí vzdálenost kraniálního okraje ramenního kloubu a kaudálního konce posledního žebra (Bílek, 1957). Prsa Prsa tvoří přední část hrudníku, přechází v ně spodní okraj krku. Střední prsní brána leží uprostřed dvou prsních svalů (Bláha, 1973). Délka a tloušťka krku je v pozitivní korelaci s šířkou a osvalením prsou. Velmi široká (lví) prsa mohou v důsledku znamenat sbíhavé postoje a naopak velmi úzká prsa postoje rozbíhavé. Úzká prsa mají často pozdní jedinci s dlouhou dobou vývinu. Kozí (krejčovská) prsa jsou úzká, vpadlá mezi ramenní klouby. U jestřábích prsou při pohledu z profilu vystupuje rukojeť hrudní kosti, ve stejném případě, ale s lepší muskulaturou, hovoříme o kohoutích prsou (Dušek, 2001).

Břicho Břicho, krajinu mezi hrudníkem a pánví, ohraničují břišní svaly, které na spodině břišní spojuje linea alba (šlašitá bílá čára) (Budras, 2003). Břišní svaly napomáhají dýchání, kálení, močení, u březích klisen porodu a lze z nich rozeznat dýchavičné koně, konkrétně u zakončení zevního břišního svalu, ten je v tomto případě na první pohled velice zřetelný jako dýchavičná stružka (žlábek) (Bílek, 1957). V dutině břišní se nachází žaludek, střeva, játra, slinivka břišní, slezina a ledviny (Marvan, 1998). Velikost a utváření Tyto znaky závisí na výživovém stavu, krmitelnosti a pracovním zatížením zvířete. Velké dávky objemného krmiva nebo nadměrné pití způsobí senné břicho (Dušek, 2001). Naopak vykasané (vtažené, jelení) zaujme malým objemem břicha, jehož okraj vstoupá šikmo vzhůru k pánvi (Bláha, 1973). Bývá typické pro anglické plnokrevníky v závodní kondici, za jiných podmínek znamená nějaký problém například začervenost, podvyživenost, chronické potíže trávící soustavy. Visuté břicho se vyskytuje u klisen s četnými porody nebo u starých koní, kteří mají ochablé svalstvo břišní stěny a uvolněné břišní svaly, stejně jako u senného břicha je visuté břicho pod linií hrudní kosti, avšak je ploché (Bílek, 1957). 15

Slabina Slabina se nachází na postranní a dolní části krajiny břicha (Bláha, 1973). Zakřivení posledních žeber dozadu směrem k pánvi určuje utváření slabin (Bílek, 1957). Krátká slabina je dobře utvářená s malou vzdáleností (přibližně na šířku dlaně) mezi posledním žebrem a kyčelním hrbolem. Nedostatečné zakřivení posledního žebra dá vzniku dlouhé slabině – tedy slabině s velkým prostorem mezi žebrem a kyčelním hrbolem (Bláha, 1973). Hladová jáma U koní není častá, vyskytuje se pouze v záležitostech s horší výživovou kondicí, dlouhodobým hladověním nebo sedřeností z těžké práce (Bílek, 1957). Pohlavní orgány hřebce Zevními pohlavními orgány hřebce jsou pyj a šourek s varlaty. Šourek, kožovitý vak do kterého sestupují varlata, je umístěn v stydké krajině mezi stehny. Párová varlata odděluje vazivová přepážka, jedno z nich mívá menší velikost (Budras, 2003). Kryptorchid (jirčák) je hřebec s nesestouplým varletem, pro chov se nepoužívá (Bílek, 1957). Při erekci se naplní krví topořivá tělíska, za klidového stavu je pyj ukryt v kožní řase – předkožce. Pohlavní orgány klisny Zevní pohlavní orgány klisny se nachází pod řití od níž jsou oddělena hrází. Dva stydké pysky vytváří ochod a uzavírají stydkou štěrbinu, jíž vyúsťuje vagína ven. V dolní spojce stydkých pysků se skrývá zakrnělá zmenšenina samčího pyje – klitoris (poštěváček) (Marvan, 1998). Vemeno Svým uložením vemeno odpovídá místu šourku hřebce a jeho dvě poloviny jsou rovněž odděleny vazivovou přepážkou. Podlouhle kulaté vemeno má na každé polovině jeden struk s dvěma vývodnými kanálky (Dušek, 2001). Řiť Anus je krajina, ve které vyúsťuje konečník na povrch těla. Děje se tak mezi sedacími hrboly (Bláha, 1973). Kůže je v tomto místě lysá a tenká s velkým množstvím mazových a potních žlázek. Za normálních okolností zůstává sevřena. U dušných koní se pohybuje v rytmu dechu (řitní dýchání) (Bílek, 1957).

16

Přední končetiny Stavba hrudních končetin má vliv na sportovní schopnosti a zdraví koně. Protože je předotrupí koně těžší než zadotrupí, přední nohy čelí větším nárazům. Nesou zhruba dvě třetiny váhy těla. V důsledku toho vyplývá, že odchylky od správné stavby hrudních končetin jsou vždy závažnějším problémem než u končetin pánevních. Přední ovlivňují délku kroku, obratnost a rychlost (Thomas, 2005). K hrudníku se pojí pouze svalstvem. Lopatka a pažní kost se souhrnně označují jako plec (Bílek, 1957). Přední nohu utváří kosti, klouby a svaly, které pohybují kostmi. Pod zápěstím žádné svaly nejsou, ale nachází se zde dlouhé šlachy, které ovládají svaly předloktí (Budras, 2003).

Lopatka Lopatka přesahuje prvních šest až sedm žeber (Thomas, 2001). Inervace a připevnění k hrudi pilovitým svalem ovlivňují volnost pohybu lopatky (Lechner, 1931). Extrémní stažení svalstva lopatky označujeme za lopatku svázanou, při ochablém svalstvu se jedná o lopatku volnou. Odstávající lopatka od hrudníku je vyplecená a podle stupně osvalení popisujeme lopatku prázdnou nebo svalnatou (Dušek, 2001). Délka Lechner (1931) tvrdí, že dlouhá lopatka je pozitivum pro každý užitkový typ koně a ovlivňuje způsob chůze. Sklon Za optimální úhel lopatky k horizontále se považuje 45°, číselné rozmezí pod touto hranicí udává velmi šikmou lopatku a nad hranicí lopatku strmou (Dušek, 2001).

Pažní (ramenní) kost Její dorzální konec se spojuje s lopatkou ramenním kloubem a ventrální konec s předloktím kladkovým loketním kloubem, který umožňuje pouze flexi, či extenzi. Spodní část kosti navíc vybíhá v loketní hrbol. Úhel sevření lopatky s pažní kostí je důležitý pro prostornost chodů. Požadujeme 90° a méně s velkou délkou paže (Bílek, 2001).

Předloktí (předrámí) Předloktí je spojnicí lokte a zápěstí (též často nesprávně označovaného jako přední koleno) a skládá se z vřetenní kosti a k ní přirostlé kosti loketní (Thomas, 2005).

17

Přilehlý loket bývá příčinou rozbíhavého postoje, odstátý loket postoje sbíhavého. Předloktí spolu s holení určují akci končetin (Dušek, 2001).

Zápěstí (karpus) Zápěstí je komplex osmi hranatých kůstek seřazených ve dvou řadách. Pouze vrchní řada se kloubí s vřetenní kostí a vykonávají pohyb flexe a extenze. Karpus je ojedinělý tím, že na těle neexistuje jiného kloubu, v němž by se stýkaly kosti svisle (Budras, 2003). Správně utvářené zápěstí se projevuje jako silné, širší než předloktí nebo holeň, v kolmici procházející hrudní končetinou (Dušek, 2001).

Záprstí (metakarpus, přední holeň) Na zadní straně třetí záprstní kosti jsou rudimenty záprstí druhého a čtvrtého prstu, zvané bodcové kosti (Pillinier, 2005). Delší holeň rychleji unavuje svaly končetiny a snadněji podléhá zranění (Thomas, 2005). Délka holeně se u hříbat používá k odhadu výšky v dospělosti vynásobením pěti a připočtením sedmi centimetrů na výšku kopyta. Zápěstí přechází v holeň plynule, pokud tomu tak není, tak je holeň zaškrcená (pod karpem zúžená) nebo zařízlá (zúžená pouze na zadní straně holeně). Obvod holeně je velice důležitou mírou, poukazuje na sílu kostry s podkožním vazivem i šlachami a měříme jej v nejužším místě, což je u dospělých koní v horní třetině a u hříbat v polovině metakarpu. U klisen tato hodnota činí o 5 – 10% méně než u hřebců (Dušek, 2001).

Prst Podle Bílka (1957) se prst koně stejně jako u člověka skládá ze tří článků – spěnkové (tj. 1. článek), korunkové (2. článek) a kopytní kosti (3. článek prstu). Ideální zaúhlení s horizontálou je 45°, avšak Thomas (2005) udává 47 – 55°. Propojení těchto kostí je na základě kladkových kloubů a to spěnkového, korunkového a kopytního (Marvan, 1998). Na zadní straně spěnkového kloubu zkostnatělo vazivo do formy sezamských kůstek. Z kůže pokrývající spěnkový kloub vzadu vyrůstají dlouhé, ochranné chlupy zvané rousy, zvláště patrné u západních koní. Mezi nimi snadno nahmatáme vyčnívající rohovitý kuželovitý útvar – ostruhu (Bílek, 1957). Spěnka Strmá spěnka v důsledku znamená tvrdý chod až překlubování, opakem je spěnka měkká nebo medvědí, kůň ve spěnkách prošlapuje téměř k zemi (Dušek, 2001). 18

Délka částečně souvisí s prostorností a pružností chodu, tudíž jsou koně s dlouhou spěnkou vyhledáváni, ale nesmí být porušeno správné zaúhlení. Korunka Korunková kost svou spodní částí zasahuje až do kopyta. Kruhovitý val nad kopytem je vodorovný s horizontálou a citlivý na tlak. Mechanickým poškozením kostí se někdy vyvinou kruhovité exostosy, které nazýváme kroužek. Ten do velké míry snižuje výkonnost končetiny (Bílek, 1957). Kopyto Navzdory srovnání velikosti kopyta ku tělu koně jsou překvapivě odolná a například při doskoku nese jedno kopyto celou váhu koně (popř. i jezdce). Strukturu kopyta značně ovlivňují vnější faktory (výživa, prostředí...) i vnitřní faktory (Thomas, 2005). Kostním podkladem je kost kopytní, tvarem připomínající šikmo seříznutý kužel vzadu vybíhající ve dvě větve, mezi nimi se skrývá střelková kost. Kosti i chrupavky obklopuje inervovaná vazivová vrstva – škára (Žert, 1998). Rohová stěna, rohové kopyto a rohová střelka vytvářejí rohové pouzdro, které je již v kontaktu s vnějším prostředím. Na spodní straně kopyta je patrná střelka ve tvaru písmene ,,V“, patky, rozpěrky a rohové chodilo, které od rohové stěny (nosný okraj) vymezuje bílá čára (Strasser, 2004). Postranní, předpatní a patkové (prstní) stěny jsou v poměru 1 : 2 : 3. Správný úhel s horizontálou činí 55 – 60° (Dušek, 2001).

Nekorektní kopyto je

například tupoúhlé, špalkovité, šikmé (ostroúhlé), sevřené, nepravidelné, ploché nebo plné (Hanák, 1996). Nedostatky kopyt a postojů lze do určité míry regulovat správnou úpravou (vystrouháním) kopyta nebo podkováním (Paalman, 1998).

Zadní končetiny Pánevní končetiny jsou všeobecně oproti předním méně náchylné ke zranění, jelikož nesou menší váhu. Zadek ukrývá ,,motor“, který pohání celé tělo, z tohoto důvodu požadujeme dlouhé a silné nohy. Zadní končetiny uzpůsobují koně k rychlosti a obratnosti (Thomas, 2005).

Stehno Stehno podkládá vůbec nejsilnější dlouhá kost těla – kost stehenní, na obou koncích se kloubně pojí (ať už kyčelním kloubem nebo kolenním). Zajišťuje pohyb vpřed, napomáhá tomu úměrná délka a šikmost (Pillinier, 2005). Ideálně leží koleno na kolmici s kyčlí (Thomas, 2005). Vzdálenost kolenních kloubů od sebe by měla být 19

přinejmenším stejná, avšak ne přehnaná (stíhání), jako u kloubů kyčelních (Bílek, 1957).

Bérce Kostní podklad bérce se sestává z holenní a zakrnělé trnovité kosti lýtkové, která nemá pro tvar bérce žádného významu. Délka bérce má být o něco málo kratší než stehno, ale stále dostatečně dlouhá pro dlouhý krok a silná pro rychlost a skokovou potenci. Příliš dlouhé bérce přispívají ke kravskému postoji (Thomas, 2005).

Hleznový kloub (tarsus) Tarsus se v úhlu 145 – 150° pojí s holenní kostí. Samotné hlezno je složeno z šesti hranatých kostí. Dozadu směřuje patní kost. Korektní hlezno je široké, dlouhé, mohutné a suché (Dušek, 2001).

Nárt (metatarsus,zadní holeň) Jeho kostní podklad odpovídá přední holeni s tím rozdílem, že je oploštělá ze stran a o pětinu delší. Delší holeň znamená schopnost vyvinout větší rychlost na úkor více namáhaného hlezna (Bílek, 1957).

Prst Prst zadní končetiny se shoduje s prstem končetiny hrudní, o níž bylo popsáno výše. Pouze zaúhlení spěnky k horizontále činí 50 – 55° (Bílek, 1957).

Postoje končetin (viz. příloha str. 44 - 47)

Přední končetiny Správná stavba – průběh osy, zaúhlení Kolmici tvoří ramenní kloub s předním okrajem kopyta. Druhá kolmice protíná zadní okraj loketního kloubu, střed končetiny a končí těsně za patkami. Zaúhlení holeně se spěnkou nabývá hodnoty 140 – 150°, kopyta s horizontálou 50° (Misař, Jiskrová, 1997).

20

Nepravidelné postoje – čelní pohled Rozevřený postoj (francouzský) U francouzského postoje vlivem vytočení ramenních, karpálních nebo spěnkových kloubů ven směřují špičky kopyt do stran. Končetiny se především v klusu stíhají. Sevřený Klouby i kopyta jsou stočeny dovnitř, kůň rozmetá (v klusu opisuje kopyto půlkruh směrem ven). Rozbíhavý Vzdálenost mezi kopyty je větší než mezi končetinami těsně pod hrudníkem. Rozbíhavý postoj se pojí s úzkým hrudníkem a rozevřeným postojem kopyt. Sbíhavý Sbíhavý postoj je opakem rozbíhavého postoje. V karpech sblížený, v karpech oddálený, úzký, široký Jak vypadají tyto postoje jednoduše vydedukujeme z jejich názvu (Stachová, 2001).

- boční pohled Zástojný (podložený) U zástojného postoje jsou končetiny silně podloženy pod tělo. Předstojný (předkročený) Přední noha je před kolmicí. Přikleklý (kozlí) Přikleklý postoj charakterizuje vpřed prohnutý karpus. Prohnutý (beraní, ovčí) Karpus je vychýlený dozadu. Medvědí Dlouhé, velmi měkké spěnky spolu s tupoúhlým kopytem jsou typickými pro postoj medvědí (Dobeš, 1977).

Zadní končetiny Správná stavba – průběh osy, zaúhlení První kolmice prochází kyčelním kloubem, dále probíhá po celé délce přední části holeně a dopadá k patce. Druhá osa má svůj počátek v nejzadnějším vertikálním 21

ohybu zádě, dotýká se hlezna a končí zhruba stopu za patky kopyta. Obě osy jsou navzájem rovnoběžné. Zaúhlení bérce se stehnem by se mělo rovnat 100°, hlezna s holení 140 – 150°, kopyta s horizontálou 55° (Misař, Jiskrová, 1997).

Nepravidelné postoje – pohled zezadu Sbíhavý (sudovitý) Prostor mezi kopyty je menší než mezi hlezny nebo kyčlemi. Pokud se sevřou i špičky kopyt může docházet ke strouhání. Rozbíhavý (v hleznech sblížený, kravský) Tento postoj je opačný ke sbíhavému (Stachová, 2001). Úzký Osy jsou kvůli úzké zádi blízko sebe. Široký Kolmice jsou u širokého postoje dále od sebe (Bláha, 1957).

- boční pohled Předstojný Končetina je podsunuta pod tělo (před kolmici). Zástojný Noha je více vzadu, špička kopyta se dotýká zadní strany osy (Misař, Jiskrová, 1997). Šavlovitý Šavlovitý postoj poznáme podle malého zaúhlení hlezna (Dobeš, 1977).

22

2.2.

Specifické

vlastnosti

exteriéru

koní

ve

vztahu

k využití

v jednotlivých sportovních disciplínách

2.2.1. Parkurový kůň Každý skokový kůň se neobejde bez korektního fundamentu, který musí čelit velké zátěži, především nárazům při doskoku. Neméně důležitá je silná záď, dobře utvářená hlezna a hřbet (Thomas, 2005). Paalman (1998) uvádí tři základní kritéria pro výběr skokového koně, a to: vhodnou tělesnou stavbu, dobrou a uvolněnou mechaniku pohybu, odvahu a chuť ke skákání. Navzdory těmto kritériím je mnohem důležitější výkon koně a charakter před krásným vzhledem.

Plemeno Angloarabský kůň má široké využití v jezdeckém sportu, parkury nevyjímaje. Nejvíce vynikají němečtí teplokrevníci, trakéni, holštýni a hannoveráci (Gazzard, 2002). Podle Duška (2001) se skokových soutěží zúčastňuje spousta dalších plemen, např. i čeští teplokrevníci.

Rámec Nejpožadovanějším rámcem je rámec střední. Malí koně jsou obratní, ale překonávání vyšších skoků je pro ně mnohem náročnější. Velkým koním nečiní vysoké překážky problémy, avšak jakmile se v kurzu objeví kombinace, dvojskoky, trojskoky a prudké obraty, pak se naskýtají problémy (Hanák, 1996).

Krk Právě pomocí hlavy a krku kůň udržuje rovnováhu, proto je důležitý krk dlouhý a dobře nasazený. Vysoko nasazený a jelení krk zhoršují ovladatelnost, kůň často dělá chyby (Hanák, 1996). Navíc se jelení krk pojí s vrozeným měkkým hřbetem, ten se při ježdění prosedlává a hlezna se dostávají příliš daleko od sebe. Naopak koně přirozeně nesoucí hlavu níže a maje horní linii krku a zad téměř v přímce, bývají většinou přestavění, zatěžují přední končetiny a těžko se dostávají do rovnováhy (Paalman, 1998).

23

Délka hřbetu Existují dobří skokani jak s krátkým, tak i s dlouhým hřbetem. Délka hřbetu není rozhodující oproti jeho síle, hlavně v bedrech (největšímu zatížení podléhají poslední bederní obratle). Příliš krátký hřbet brání správnému umístění sedla, které pak tlačí na bedra. Příliš dlouhý hřbet se většinou rychleji unaví a je často spjat se slabými bedry (Thomas, 2005), také činí koně málo obratným (Hanák, 1996).

Záď Paalman, 1998: ,,Záď má být dlouhá a široká, se silnými kyčlemi a dobře nasazeným ohonem.“ Hanák (1996) u skokových koní preferuje mírně skloněnou záď s mohutnými hýžďovými a stehenními svaly.

Předotrupí Skokový kůň musí být v dobré rovnováze. Hlavu a krk používá k vyvažování při skoku. Potřebuje dobře vyvinuté zadotrupí a relativně lehké středotrupí s těžištěm posunutým o něco dál, než-li mají např. dostihoví koně. Plece a přední nohy musí být dobře utvářené, protože při doskoku nesou veškerou váhu, avšak ,,předek“ nesmí být moc robustní. Dobrých skokanů s ,,těžkým předkem“ je velmi málo. Široká prsa jsou nevýhodou u každého koňského atleta, skokového především. Snižují rychlost, obratnost, vytrvalost a brání schopnosti skákat dobře. Tělo má být klínovité: užší vpředu a širší vzadu. Takový kůň bude obratnější, více v rovnováze s volnějším pohybem předních nohou pro čistší skok. Ovšem moc úzká prsa nebo i hrudník způsobí malou vytrvalost a malou kontrolu sebe sama při doskoku. Pokud je hrudní kost příliš široká a prsní svaly moc mohutné, přední nohy budou moc daleko od sebe. Takové utváření se projeví příliš mohutným předotrupím. (Thomas, 2005).

Končetiny Krátká, silná holeň, suché šlachy, to je nezbytnost skokového koně (Paalman, 1998). Thomas (2005) tuto skutečnost potvrzuje, navíc zdůrazňuje důležitost dlouhého předrámí. Nízko nasazená silná hlezna plní při odrazu funkci pružiny. Kůň se strmým, špatně utvářeným hleznem nevydrží skokové zatížení, to samé platí i o sudovitém postoji, takový kůň pak často shazuje ,,předkem“. Středně dlouhá šikmá spěnka zajistí pružnost v pohybu i při doskoku. Kůň s krátkou strmou spěnkou příliš zatěžuje šlachy a 24

kopyta, ty se poté stávají plochými, až schvácenými. U zadních končetin neposkytuje krátká strmá spěnka dostatečnou sílu pro odskok (Paalman, 1998).

Chody Pro skokového koně je ze základních chodů nejdůležitější cval. I při zvýšení rychlosti by se nemělo posunovat těžiště vpřed, kůň jde v přirozené rovnováze, svižně. Při kroku stopa zadní končetiny překračuje stopu přední. V klusu nesmí chybět kmih (Paalman, 1998).

Charakter ,,Charakter dělá koně.“ I bezchybně stavěný kůň se špatným charakterem, odmítající skákat, ztrácí na své hodnotě a ve skokovém sportu nemá dále žádné uplatnění. Odvážnými skokany často bývají vůdci stáda (Paalman, 1998).

2.2.2. Drezurní kůň Dobrá tělesná stavba a patřičné osvalení, bez těchto dvou základních parametrů se dobrý drezurní kůň neobejde (Schöfmann, 2006). Harmonii a symetrii tělesné stavby považujeme za samozřejmost (Thomas, 2005).

Plemeno Na drezurních obdélnících se vyjímají holštýnští teplokrevníci, hannoverší teplokrevníci a také trakéni. To samozřejmě neznamená, že není-li kůň zástupcem vyjmenovaného plemene, tak nemůže v této disciplíně dosáhnout úspěchů (Gazzard, 2002).

Krk Nasazení hlavy a krku je důležité pro snadné sebrání a správné držení těla. Utváření hrdla ovlivňuje postavení šíje. Měli bychom se vyvarovat koní s krátkým, masitým nebo dlouhým jelením krkem s velkým ohnutím ve spodní polovině krku.

25

Hřbet Většina drezurních jezdců upřednostňuje koně, jež mají kohoutek výše než kříž oproti koním, kteří je mají na stejné úrovni. Přestavěnost činí problémy se sebráním, pro koně je těžší více podsunout zadní nohy pod sebe. Krátký silný hřbet je důležitý pro nesení jezdce a shromáždění. Dlouhý, nebo prosedlaný hřbet tyto úlohy zobtížňují. Příliš krátký hřbet není pro drezurního koně výhodný, přináší pouze strnulost a menší ohebnost. Hřbet se může zdát na pohled krátký, pokud je spojen s náležitě dlouhým kohoutkem, který požadujeme.

Končetiny Korektně utvářené končetiny s adekvátním zaúhlením se podílejí na uvolněnosti pohybu a efektivnějším shromáždění a prodloužení. Dlouhá šikmá lopatka dává hrudním končetinám možnost většího natažení. Na podsazení se uplatňuje relativně rovná záď, rovné pánevní končetiny, správné zaúhlení kolen a hlezen (Schöfmann, 2006). Zaúhlení lopatky a pažní kosti dává předním končetinám příslušnou akci – u příliš horizontální paže se pro lepší prodloužení dostávají přední končetiny moc daleko pod tělo, tím jsou nohy dost zatěžovány a kůň ,,jde na předku“. Správné zaúhlení zadních končetin je prvořadé pro akci, shromáždění a ohnutí. Dlouhé nohy mohou být u drezurního koně výhodou, i když v ostatních disciplínách, kde koně pracují v různém terénu, tomu tak není (snižují hbitost a rovnováhu). Drezurní kůň potřebuje pružné, lehké, prostorné chody docílené oněmi dlouhými nohami (Thomas, 2005).

Vhodným tréninkem dokážeme posílit svalstvo zádě tolik potřebné pro přenesení váhy těla koně i jezdce dozadu. Klus i cval se stávají vznosnějšími (Schöfmann, 2006). Knopfhart (2003) uvádí nejdůležitější faktory kvality klusu: pohybová schopnost zadních končetin v důsledku vhodného zaúhlení kloubů a dostatečného osvalení, výška zádě a přirozená rovnováha, volná plec. U závodních koní dají rozhodčí i na vzhled koně, preferují vyšší koně, povětšinou to bývají teplokrevníci (Thomas, 2005). Hanák (1996) shrnuje základní kritéria exteriéru drezurního koně do těchto bodů: střední rámec a výška, menší ušlechtilá hlava, dobře nasazený krk, přiměřeně dlouhý hřbet a vázaná bedra; kulatá, mírně skloněná, oválná, široká a svalnatá záď; delší končetiny se správným postojem. 26

2.2.3. Kůň pro všestrannost Soutěže všestrannosti mají svůj původ v testování rychlosti a hbitosti armádních koní. Koně museli být schopni zdolat dlouhé pochody a těžké podmínky v bitvách. Dnešní ,,militarista“ podstupuje drezurní zkoušku, terénní zkoušku a parkur, to vše ve třech po sobě jdoucích dnech. V tomto sportovním odvětví se korektnost exteriéru projevuje nejvíce, protože ,,military“ kůň musí mít správné rysy skokového koně, silný hřbet drezurního koně a atributy vytrvalce – rychlost s vytrvalostí (Thomas, 2005). Hanák (1996) představuje dobrého koně pro všestrannost jako jedince středního rámce, souladného, ušlechtilého, korektního, souměrného, s pravidelným postojem a dobrým temperamentem. Tato disciplína vyvíjí velké nároky i na psychiku koně. Za nejideálnější kohoutkovou výšku se považují hodnoty blízké 163 cm. Menším koním činí potíže rychlost a větším zase energie k překonání cross-country překážek. Nejčetnějšími zástupci tohoto jezdeckého odvětví jsou polokrevníci. Pro předejití pádům musí být kůň ,,dobře na nohou“ a svižný a hbitý pro skákání ve vysoké rychlosti (Thomas, 2005).

2.2.4. Vytrvalostní kůň (endurance)

Plemeno Není náhoda, že na vytrvalostních soutěžích spatřujeme nejčastěji koně arabské nebo jejich křížence. Tito koně se museli během svého dlouhodobého vývoje uzpůsobit náročným podmínkám (Thomas, 2005). S plemenem souvisí i muskulatura - pomalá svalová vlákna s rychlým okysličováním se hodí pro vytrvalostní sport, při němž se vykonává aerobní práce. Převaha těchto vláken se projeví jako dlouhá, šikmá a plochá muskulatura. Koně s objemným, krátkým svalstvem nejsou pro vytrvalostní soutěže vhodní (Loving, 2004). Kůň lehčího typu nese menší hmotnost svého těla (v porovnání s mohutnějšími koňmi) a pomaleji se unaví. Zásadním kritériem je samozřejmě i konstituční pevnost (Thomas, 2005).

Barva Je všeobecně známo, že nepigmentová pokožka je náchylnější k různým poraněním, proto bílé odznaky (především na končetinách) nejsou v enduranci oblíbeny. Bělouši

27

mají výhodu za horkých dnů, toto zbarvení totiž nepohlcuje tolik slunečního záření jako u koní tmavších barev (Loving, 2004).

Velikost těla Malí koně bývají méně náročnější na krmení a dlouhé, šikmé svalstvo jim umožní delší výdrž (Thomas, 2005). Menší koně se snadněji ochlazují, jelikož plocha povrchu těla s porovnáním k množství hmoty je větší. Ideální kohoutková hůlková výška (KVH) se pohybuje v rozmezí 142 až 155cm (Loving, 2004).

Krk Nasazení hlavy na krk musí umožnit dostatek prostoru pro průdušnici (Thomas, 2005). Krátký krk snižuje prostornost chodů a ohebnost, ale příliš dlouhý krk také není vyhledávaný, protože svou váhou přispívá k časnější únavě (Loving, 2004).

Hřbet Dlouhý hřbet ve spojitosti se špatně vázanými bedry se rychleji unaví a znemožňuje vyklenutí hřbetu potřebné k nesení jezdce. Utváření hřbetu je důležité pro správnou polohu sedla. Nevýrazný kohoutek může mít za následek otáčení sedla.

Hrudník Hrudník skrývá důležité orgány pro dýchání a okysličování krve, proto zde musí být dostatek místa pro správný vývin a funkci srdce a plic. Hluboký a zároveň široký hrudník splňuje tyto podmínky (Thomas, 2005).

Fundament Lopatka s pažní kostí svírá ideálně úhel 105° (nebo alespoň více jak 90°). Jak už bylo zmíněno výše, toto zaúhlení ovlivňuje prostornost chodů (Loving, 2004). Pro utváření končetin platí stejná pravidla jako u ostatních sportovních koní, dbáme na korektnost a suchost fundamentu. Sebemenší odchylky jsou pro vytrvalostního koně mnohem větším problémem než u koní jiného využití. Velká kopyta s pružným kopytním pouzdrem lépe nesou váhu a snáze pohlcují nárazy (Thomas, 2005).

28

Tab. č. 2 - Optimální rozsah vybraných znaků (v cm) (Dušek, 2001) parkuroví koně

drezurní koně

military koně

KVH

167 - 170

162 – 165

163 – 166

Délka těla

165 – 169

159 – 164

156 – 158

Relativní délka těla (%)

91 - 101

98 - 101

98

Šířka hrudi (šířka prsou)

45 - 46

43 - 44

43 – 44

≥ 81

≥ 81

77 - 78

73 - 76

71 - 72

≥ 70

Délka končetiny

≥ 89

85 - 88

85 - 88

Šikmost lopatky (stupně)

≥ 68

64 – 65

63 – 65

Úhel hleznového kloubu (stupně)

158

153 - 154

155 - 157

Sledovaný znak

Střední délka krku Délka hřbetu

2.3. Metody hodnocení exteriéru a mechaniky pohybu u koní Podle Sobotkové (2006) vlastnosti tělesné stavby všeobecně poukazují na charakter a stupeň výkonnosti, avšak absolutní výši výkonnosti z nich určit nelze. Bade (1973) popírá souvislost vlivu posouzení znaků exteriéru koně na jeho sportovní výkonnost. Hrouz a Šubrt (2000) uvádějí, že nauka o exteriéru byla přijata mezi zootechnické disciplíny v 18. století, ačkoli posuzování tělesné stavby počalo již mnohem dříve. Tito autoři rozdělují metody hodnocení exteriéru na objektivní (popisný, bodový systém, lineární popis) a subjektivní (měření, vážení, fotografování).

2.3.1. Měření (hippometrie) Měření nám zobjektivňuje posuzování, převádí rozměry těla do čísel, které lze dále snadněji zpracovávat a vyhodnocovat. Pomáhá k rozhodování při posuzování na výstavách, přehlídkách a svodech. Znemožní projevy optických klamů (Bílek, 1957).

Zásady měření Kůň musí stát klidně na rovné ploše. Z bočního pohledu se končetiny kryjí, váha je rozložena na všech čtyřech končetinách. Pro zápis do plemenářské dokumentace není

29

na škodu provádět měření opakovaně k ověření přesnosti naměřené hodnoty. S měřícími pomůckami zacházíme opatrně, abychom koně nepoplašili. Měřidla udržujeme v dobrém stavu, nesmí zkreslovat nebo snižovat přesnost. Nezbytné je dodržovat postupy a zásady pro používání jednotlivých měřících pomůcek, např. měrná hůl musí být opravdu kolmo. Doporučuje se, aby měření prováděl jeden stálý pracovník (Dušek, 2001).

Měřící pomůcky Hůlková míra (popř. Lydtinova hůl) Hůlková míra je v podstatě vysouvací tyč s vyznačenou číselnou stupnicí v centimetrech, na horním konci s vodorovným krátkým ramínkem. K druhému konci hole lze našroubovat další vodorovné ramínko sloužící ke zjištění délky těla koně. Slouží především ke zjištění výškových rozměrů. Hippometr Toto měřidlo vzniklo díky profesoru Duerstovi přizpůsobením Martinova anthropometru (pro měření lidského těla). Kovovou rouru můžeme složit na čtyři díly a přidělat k ní dvě příčná ramena. Je rozdělená na dvou stranách na centimetry a milimetry (od 0 do 2000mm) pro velkou přesnost. Pásová míra Pro výšku v kohoutku a obvod hrudníku používáme 2 metry dlouhou pásku po stranách rozdělenou na centimetry a palce a pěsti, pro obvod holeně pásku dlouhou 40 centimetrů se škálou v centimetrech i milimetrech. Kružítko (Wilkensovo kružidlo) Na jednom ze dvou 75 centimetrů dlouhých ramen je připevněn kovový půlkruh se stupnicí v centimetrech a milimetrech. Druhé rameno se posouvá po onom půlkruhu. Užíváme k odměření menších délek, šířek a hloubek. Úhloměr (Duerstův hipppogoniometr) Protože má úhloměr krátká ramena, provádíme některá měření úhlů (u delších kostí) ze vzdálenosti (Bílek, 1957). Posouvací měřítko Nejčastější využití této pomůcky je při měření šířky zápěstního a spěnkového kloubu a délky slabiny či spěnky.

30

Vodováha Slouží při určování sklonu jednotlivých částí těla k horizontále přiložením vodováhy k jednomu rameni úhloměru (Lechner, 1931).

Tělesné rozměry a jejich měření

Obr. č. 1 – Schéma měření tělesných rozměrů (Dušek, 2001) 1 – KVH, 2 – výška v sedle, 3 – výška v kříži, 4 – výška kořene ohonu, 5 – výška hrudní kosti od země, 6 – hloubka hrudi, 7 – délka těla, 8 – délka hrudníku, 9 – délka pánve, 10 – šířka hrudi, 11- přední šířka pánve, 12- střední šířka pánve, 13 – obvod holeně, 14 – obvod hrudi, 15 – lineární délka hlavy, 16 – nelineární délka hlavy

Tělesných rozměrů existuje spousta, uvádím nejpoužívanější: Kohoutková výška hůlková (KVH) – měříme ji hůlkovou mírou v nejvyšším místě kohoutku Kohoutková výška pásková (KVP) – pásková míra; nejvyšší bod kohoutku Výška v sedle – hůlková míra; nejnižší místo hřbetu Výška v kříži – hůlková míra; nejvyšší bod zádi (křížová kost) Výška kořene ohonu – hůlková míra; kořen ocasu Hloubka hrudi – hůlková nebo pásková míra; výška sterna se odpočítá od KVH Délka těla – hůlková míra; vzdálenost od ramenního kloubu k zadnímu výčnělku sedacího hrbolu; je to šikmá délka Délka hrudníku – hůlková míra; od ramenního kloubu k největšímu zakřivení posledního žebra Délka pánve (zádě) – Wilkensovo kružidlo; od zevního hrbolu kyčelního k zevnímu hrbolu sedacímu Délka hlavy – od středu temenního hřebene k nejzazšímu bodu čelisti

31

Délka holeně – Wilkensovo kružidlo; po straně od středu karpálního kloubu ke středu spěnkového kloubu Délka zadní holeně – Wilkensovo kružidlo; od vnějšího středu nejširšího místa hleznového kloubu k postrannímu středu spěnkového kloubu Šířka hrudi – Wilkensovo kružidlo; vzdálenost mezi ramenními klouby Šířka pánve – Wilkensovo kružidlo; přední šířka pánve vzdálenost mezi kyčelními hrboly, střední mezi velkými chocholíky, zadní mezi vnějšími sedacími hrboly Obvod hrudi (OH) – pásková míra; za kohoutkem (a dlaň za loktem) Obvod holeně – krátká pásková míra; horní třetina holeně (hříbata v její polovině) Úhel hřebene lopatky s horizontálou Úhel hleznového kloubu – úhel osy kosti holenní a zadní holeně Úhel spěnkový – sklon spěnky k horizontále (Dušek, 2001)

Hippometrické indexy Bílek, 1957: ,,Indexy se jednotlivé absolutní rozměry vyjadřují v základních mírách, které jsou s nimi v bližším anatomickém nebo fysiologickém vztahu. Některé Duerstovy indexy jsou velmi významné pro porovnání stavby těla více jedinců nebo týchž poměrů u různých plemen koní.“

Jednoduchý index mohutnosti = hmotnost X 100 KVH

či hmotnost X 100 KVH³

Index formátu těla = délka těla X 100 KVH

Index zatížení holeně = hmotnost X 100 obvod holeně

(Dušek, 2001)

Index kostnatosti = obvod holeně X 100 KVH

(Bílek, 1957)

32

2.3.2. Lineární popis a hodnocení zevnějšku (teplokrevných koní) Název lineární popis je odvozen od posloupného posuzování jednotlivých tělesných znaků číslicemi od 1 do 9. Tělesné znaky popisujeme vzhledem k ideálu, z toho plyne, že u některých znaků je ideál 5 bodů, u jiných naopak 9 bodů. Bodová stupnice může sloužit pro odhad plemenných hodnot a genetických parametrů (Jakubec, 1996). Sleduje se 22 znaků: typ (stupnice 1. výrazně netypický – 9. výrazně typický), rámec (1. velmi krátký rámec – 9. velmi dlouhý rámec), ušlechtilost (1. závažné nedostatky v souladnosti tělesné stavby, neobvykle hrubý – 9. velmi ušlechtilý až jemný), délka krku (1. velmi krátký krk rušící harmonii tělesné stavby – 9. velmi dlouhý krk), nasazení krku (1. velmi nízko nasazený krk – 9. velmi vysoko nasazený krk), délka kohoutku (1. velmi krátký kohoutek – 9. velmi dlouhý kohoutek), délka hřbetu (1. velmi krátký hřbet – 9. velmi dlouhý hřbet), tvar hřbetu (1. výrazně prosedlaný hřbet – 9. výrazně kapří hřbet), délka beder (1. velmi krátká bedra – 9. velmi dlouhá bedra), tvar beder (1. vlčí bedra – 9. kapří bedra), délka zádě (1. velmi krátká záď – 9. velmi dlouhá záď), sklon zádě (1. rovná záď – 9. výrazně sražená záď), lopatka (1. lopatka strmá a krátká, úhel s kostí pažní je zřetelně větší – 9. úhel lopatky s kostí pažní je ostrý, lopatka velmi šikmá a dlouhá), přední spěnka (1. spěnka medvědí – 9. velmi strmá spěnka se sklonem k předklubnímu postoji), přední kopyto (1. velmi ploché kopyto – 9. špalíkovité kopyto), postoj zadních končetin (1. velmi otevřené hlezno – 9. hákovitý postoj), zadní spěnka (1. spěnka medvědí – 9. strmá spěnka), zadní kopyto (1. velmi ploché kopyto – 9. špalíkovité kopyto), šířka těla (1. velmi úzké tělo – 9. výrazně široké tělo), tvar zádě (1. střechovitá a úzká záď – 9. štěpená záď s mohutnými svaly), prostornost kroku (1. výrazně krátký krok – 9. velmi prostorný krok, zadní končetiny výrazně předšlapují, krok je velmi pružný) , prostornost klusu (1. výrazně krátký klus – 9. velmi prostorný klus s výrazným kmihem, zadní končetiny zřetelně předšlapují) (Jakubec, 2000).

Odchylky od tělesné stavby V popisu je možno označit 69 vad (Jakubec, 2000).

33

Celkové hodnocení Celkový počet bodů za exteriér získáme součtem přepočteného počtu bodů v jednotlivých charakteristikách. Přepočet bodů zjistíme pomocí přepočtových koeficientů podle následujícího klíče (Maršálek, 1999).

Tab. č. 3 – Tabulka celkového hodnocení (Jakubec, 2000) Souhrnná

Podíl na celkovém počtu

charakteristika

Přepočtový koeficient

bodů v %

Užitkový typ

25

0,25

Stavba těla

25

0,25

Končetiny

25

0,25

Mechanika pohybu

25

0,25

Celkem

100

1,00

2.3.3. Hodnocení tělesné harmoničnosti – konstrukce decilové sítě tělesné stavby Základem sítě proporcionality je tělesný standard a rozptylová pásma stanovená na základě variability tělesných tvarů. Tato metoda určuje poměrné odchylky ostatních rozměrů ku odchylce od standardu od základního rozměru (tj. výšky). Ke stanovení šíře jednotlivých decilových pásem potřebujeme hodnoty xp¯ ± kps. xp¯ ...............stupeň souměrnosti s...................směrodatná odchylka jednotlivých rozměrů kp ................tabelované hodnoty kvantilů pro šíři deseti pásem (decilů) n...................počet znaků Na osu x nanášíme průměry jednotlivých tělesných rozměrů a hmotnosti. K nim se u každého znaku připočítávají a odpočítávají hodnoty šíří jednotlivých pásem, jež jsou obodovány. Příslušný počet bodů celkem ∑ xi

Stupeň souměrnosti xp¯ = ∑ xi n

Celkový stupeň souměrnosti Dp = ∑ ‫ ׀‬xi - xp¯ ‫׀‬ n

34

Tab. č. 4 – Hodnocení tělesné souměrnosti (Dušek, 2001) CHARAKTERISTIKA TĚL. SOUMĚRNOSTI

hodnoty Dp

Vysoce souměrná

≤ 1,07

Nadprůměrně souměrná

1,08 – 1,42

Průměrně souměrná

1,43 – 1,72

Podprůměrně souměrná

1,73 – 2,07

Nesouměrná

≥ 2,08

2.4. Mechanika pohybu Pohyb koně je užitková vlastnost, vychází ze zadních končetin. Hrudní končetiny zachycují pohyb těla a posouvají jej vpřed.

Fáze pohybu odraz – končetina opouští zem pohyb nad zemí – přísun – pohyb od odrazu do svislé polohy - vykročení -od kolmé polohy k došlápnutí došlápnutí – natažená končetina se dotkne země podpírání – končetina je v kolmé poloze posouvání – od kolmé polohy k odrazu (Dobeš, 1977).

Základní chody Krok Krok je čtyřdobý chod, slyšíme tedy čtyři údery dopadu končetin na zem. Jeho nohosled je následující – pravá zadní, pravá přední, levá zadní a pravá přední končetina. Pro názornost a zjednodušení popisu používáme schéma. 4 2 3 1 Průměrná rychlost koně v kroku se pohybuje okolo 6km/h, tj. 100m/min.

35

nebo

2 4 1 3

Mimochodem rozumíme odchylku od normálního nohosledu. 2 1 2 1 Vady kroku: nepravidelný nohosled, kohoutí krok, krátký krok, těžkopádný krok, nákrok (jedna noha uráží delší dráhu než ostatní končetiny), mimochod (Dušek, 2001).

Klus Klus je chod dvoudobý s diagonálním nohosledem. 2 1 1 2 Průměrná rychlost v klusu bývá v rozmezí 14 – 18km/h (230 – 290m/min), u klusáků až 700m/min. Vady: rozložený (čtyřdobý) klus, třídobý klus (předkem kluše, zadkem cválá nebo obráceně) (Navrátil, 1997).

Cval Třídobý chod (cval) rozeznáváme buď vpravo nebo vlevo. 3 2

2 3

2 1

1 2

vlevo

vpravo

Čtyřdobý cval (trysk) často vídáme při dostizích, není čistým chodem. Rychlost: 30 – 60km/ h (250 – 700m/min) (Hartmann, 1957).

Skok Skok, mohutný cvalový přerušený pohyb, se děje na podkladě odrazu zádě, kdy je tělo vrženo přes překážku a kůň dopadá na jednu, následně druhou, přední končetinu. Při skoku je žádoucí tzv. baskule (oblouk, vyklenutí hřbetu) a krčení končetin (Dobeš, 1977).

Couvání Couvání je dvoudobý chod se stejným nohosledem jako v klusu (Hartmann, 1957).

36

Získané (speciální) chody Jsou vypracovány výcvikem koně. Řadíme mezi ně krátký krok, krátký klus, krátký cval, překroky, přeskoky a figury vysoké jezdecké školy – přízemní piafu, pasáž, piruetu a nadzemní levádu, mezér, krupádu, kurbetu, balotádu a kapriolu (Dušek, 2001).

Charakteristiky pohybu Prostornost chodu je délka vykročení, tj. délka kroku nebo cvalového skoku (vzdálenost mezi dvěma stopami téže končetiny). Závisí na odrazové síle zadních končetin, tělesné stavbě a schopnosti sevřít a rozevřít úhly kloubů zadních končetin. Prostornost lze výcvikem zlepšit. Pravidelností rozumíme střídání končetin v pravidelném rytmu (Dobeš, 1977). Kadence je počet kroků (cvalových skoků) za určitou časovou jednotku. Akce se posuzuje jako způsob a výška zvedání končetin. Odvisí od stavby končetin (šikmost lopatky), úhlů a poměrů délek kostí. Rozlišujeme akci vysokou (u barokních koní) nebo nízkou, plochou, kterou mají např. A1/1. Kmih je výsledkem posunu a odrazové energie zadních končetin. Navenek se projevuje jako pravidelné a čilé pohyby nohou i celého těla koně. Ruchem označujeme rychlost v jednom chodu (délka dráhy v určitém čase). Při jeho změně by měla být zachována původní kadence. Mění se prostornost a akce. Rozlišujeme ruch krátký (pracovní), střední a zrychlený (prodloužený) (Hartmann, 1957).

Hodnocení kvantitativních složek mechaniky pohybu (délka kroku, kroková frekvence, rychlost) Hodnocení mechaniky pohybu je spíše subjektivní záležitostí, pohyb ovlivňují fyzikální, biologické a psychické vlivy. Mechanický průběh pohybu spadá pod příčinu poměru a velikosti síly a hmoty. Byla vypracována spousta metod ke zjištění hodnot mechaniky pohybu. Dušek (2001) se zmiňuje například o projekční síti ke kinematickému snímání pohybu, cyklografických metodách k analýze trajektorie pohybu jednotlivých označených bodů na těle koně s jejich prostorovou i časovou fixací, vysokofrekvenční dvoudimenzální kinematografii o pravidelnosti a anomáliích chodů v kroku a klusu, fyzikální Backově (1994) studii o predikci pohybové výkonnosti dle pokladu analýzy pohybu hříbat až do jejich dospělosti. Dále bylo zjištěno, že závislost spotřeby kyslíku byla lineární 37

s rychlostí ve všech chodech. Ve většině případů jsou k těmto metodám nutná technická, málo dostupná, zařízení, což limituje jejich širší uplatnění v praxi. Délka kroku, kroková frekvence a rychlost jsou navzájem v lineárním vztahu jak v kroku, tak i v klusu. Ve cvalu se projevují kvadratickou funkcí druhého stupně. Hodnoty těchto kvantitativních parametrů se získávaly od koní pod sedlem, kteří absolvovali stometrovou dráhu oběma směry v každém chodu několikrát a v různém ruchu. Neopomnělo se ani na korekci dráhy diferencované na startu a u cíle. Ke zhodnocení se měří čas a počty kroků a následně se výkony obodují (max. 10 bodů na každý chod). Dušek a kol. (2001) taktéž vypracovali kvantilová pásma pro krok, klus a cval (z podkladů hodnot při výkonnostních zkouškách). Naměřené hodnoty převážně spadají do jednoho pásma, ty jsou opět bodově vyjádřena deseti bodovou stupnicí.

Kvalitativní složky mechaniky pohybu Kvantitativní složka mechaniky pohybu je měřitelná, kvalitativní zařazuje pravidelnost, čistotu, pružnost a dynamiku a jsou zcela subjektivní záležitostí (Dušek, 2001).

38

3. NÁVRH METODIKY

3.1. Stanovení cílů Cílem mého zkoumání bude ověřit vliv utváření jednotlivých tělesných partií na výkonnost koně. Většina autorů se na této pozitivní korelaci shoduje, avšak stále existují tací, jež toto tvrzení popírají. Mým cílem je vědecky dokázat skutečnost vlivu exteriéru na užitkové vlastnosti sportovních koní.

3.2. Sledovaná populace Zaměřím se především na koně působící v parkurových a drezurních soutěžích, dále i na koně vytrvalostní a všestrannostní. Z vybraných stájí mohu jmenovat např. JO Dubicko (Třeština-Háj), JO Šumperk, Stáj Kyselý a. s., Miroslav KUBA Žadlovice, Hamříkova stáj s. r. o., JO Horymas Horní Město atd.

3.3. Metody zjišťování údajů Získávání údajů o tělesných rozměrech bude na podkladě měření, fotografování a lineárního popisu. Při měření určím zaúhlení jednotlivých tělesných partií, dále jejich délkové hodnoty a také poměry některých délek. Co se týče mechaniky pohybu koní naskýtá se možnost měřit délku a rychlost kroku (popř. klusu, cvalového skoku). Tyto informace srovnám s dosaženým stupněm výkonnosti koně a vyhodnotím je.

39

4. ZÁVĚR Výkonností koní ve vztahu k exteriéru se zabývá spousta autorů. Tento fakt je důkazem toho, že exteriér není podřadnou záležitostí a při výběru koně jej není radno podceňovat. Vady a odchylky od ideální tělesné stavby se projevují mnoha způsoby. To záleží na stupni zatížení koně, míře vady, výživě atd. Kůň s nekorektní stavbou těla snadněji podléhá různým onemocněním a rychleji se opotřebovává. Při posuzování koně nehledáme pouze jeho nedostatky, ale hodnotíme také jeho přednosti. Avšak excelentní utváření určité partie může být úplně potlačeno zcela nevyhovující jinou částí. Některé metody hodnocení zevnějšku zvířat mohou být dosti subjektivní záležitostí, proto jej provádí osoby s velkými zkušenostmi, kteří ,,to mají v oku“. Případné chyby lze redukovat i správným předvedením koně a opakovaným měřením / posouzením. Na závěr je třeba zdůraznit, že tělesná stavba koně nemůže být nikdy brána jako jediný faktor ovlivňující užitkové vlastnosti. Bez vhodného charakteru, adekvátní výživy, tréninku a dobrého jezdce nelze ,,vychovat“ špičkového sportovního koně.

40

5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BADE, B., STENGLIN, CH., RAPPEN, W.: Leistungsprüfung und Zuchtplannung IN der Reitpferdezucht. Züchtungskunde. 1973, Vol. 45, p. 3 – 11. 2. BÍLEK, F.,: Posuzování zevnějšku koně IN Speciální zootechnika - Chov koní. Praha, SZN 1957, 1031 s. 3. BLÁHA, K. et al.: Český a slovenský terminologický slovník – Zevnějšek velkých hospodářských zvířat. Praha, Československá akademie zemědělství 1973, 205 s. 4. BUDRAS, K., SACK, W. O., RÖCK, S.: Anatomy of a horse. Hannover, Schlütersche GmbH & Co. KG 2003, 135 p., ISBN: 3-8993-033-7. 5. DOBEŠ, J., et al.: Jezdectví a dostihový sport. Praha, SZN 1977, 338 s. 6. DUŠEK, J., et al.: Chov koní. Praha, Brázda 2001, 352 s., ISBN: 80-209-0282-1. 7. GAZZARD, J. et al.: Horse breeds test ride special. Horse & Rider, no. 3, 2002, p. 78 - 102. 8. HANÁK, J.: Základy diagnostiky u koní z aspektu sportovní veterinární medicíny. Plzeň, Medicus veterinarius 1996, 251 s. 9. HARTMANN, K.: Chody koně IN Speciální zootechnika - Chov koní. Praha, SZN 1957, 1031 s. 10. HROUZ, J., ŠUBRT, J.: Obecná zootechnika. Brno, MZLU 2000, 207 s., ISBN 807157-426-0. 11. JAKUBEC, V. et al.: Lineární popis a hodnocení zevnějšku teplokrevných koní IN Hipologický věstník, VSCHK Slatiňany, 2000. 12. JAKUBEC, V., JELÍNEK, J., VOLENEC, J., ZÁLIŠ,N.: Lineární systém popisu a hodnocení tělesné stavby koní, Modelová aplikace-starokladrubský kůň IN Hipologický věstník, VSCHK Slatiňany, č. 1, 1996, s. 5-32. 13. KNOPFHART, A.: Drezura od stupně Z do stupně T. Praha, Brázda 2003, 156 s., ISBN: 802090322-4. 14. LECHNER, A.: Studie stavby těla jezdeckého koně. Praha, Zemědělské knihkupectví Neubert 1931, 96 s. 15. LOVING, N. S.: Na vytrvalostní trati. Ostrava-Mariánské hory, Monatex 2004, 233 s., ISBN: 80-7225-136-8. 16. MARŠÁLEK, M.: Lineární popis exteriéru koní IN Nové poznatky v chovu koní (Sborník referátů). Praha, VÚŽV 1999, 67 s., ISBN: 80-238-3830-X.

41

17. MARVAN F., et al.: Morfologie hospodářských zvířat. Praha, Brázda 1998, 328 s., ISBN: 80-209-0319-4. 18. MISAŘ, D., JISKROVÁ, I.: Chov koní – cvičení. Brno, MZLU 1997, 66 s., ISBN: 80-7157-246-2. 19. NAVRÁTIL, J.: Základy chovu koní. Praha, Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR 1997, 60 s., ISBN: 08-7105-158-6. 20. PAALMAN, A.: Skokové ježdění. Praha, Brázda 1998, 360 s., ISBN: 80-209-02775. 21. PILLINIER, S., ELMHURST, S., DAVIES, Z.: The horse in motion. Oxford, Blackwell publishing 2005, 197 p., ISBN: 0-632-05137-X. 22. SCHÖFFMANN, B.: Stupnice vzdělání koně. Praha, Brázda 2006, 169 s., ISBN: 80209-0343-7. 23. SOBOTKOVÁ, E.: Analýza populace starokladrubského koně z hlediska tělesné stavby. ( Doktorská disertační práce). Brno, 2006, 132 s.- Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 24. STACHOVÁ, V.: Jak postoje a tvary končetin mohou ovlivnit pohyb koně. Jezdectví, č. 10, 2001, s. 28-30. 25. STRASSER, H.: Život se zdravými kopyty. České Budějovice 2004, 151 s., ISBN: 80-903-485-0-5. 26. THOMAS, H. S.: Horse Conformation. North Adams (USA), Storey Publishing 2005, p. 387. ISBN 10:1-58017-558-9. 27. ŽERT, Z. et al.: Anatomie a mechanismus kopyta. Nemoci kopyt. Sborník referátů ze VI. Výročního semináře ČHS. Brno, ČHS 1998, 101 s.

INTERNETOVÉ ZDROJE (cit. 10.5.2008) [http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/forelimbconformationlateral.html] [http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/forelimbkneefaultslateral.htm] [http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/forelimbconformationdorsal.htm] [http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/forelimbkneefaultsdorsal.htm] [http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/hindlimbidealconformation.htm] [ http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/hindlimbstandingunder.htm] [ http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/hindlimbconformationcaudal.htm] [ http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/hindlimbcampedout.htm] 42

6. SEZNAM PŘÍLOH 6. 1. Postoje končetin...............................................................................................44 6. 1. 1. Přední končetiny - boční pohled ...............................................................44 6. 1. 2. Přední končetiny - čelní pohled ................................................................45 6. 1. 3. Zadní končetiny .......................................................................................46

43

6. 1. Postoje končetin

6. 1. 1. Přední končetiny - boční pohled

Obr. č. 1 (zleva) korektní postoj, správný průběh osy, předstojný postoj, zástojný postoj [http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/forelimbconformationlateral.html]

Obr. č. 2 Přikleklý postoj, v karpu prohnutý postoj [http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/forelimbkneefaultslateral.htm] 44

6. 1. 2. Přední končetiny - čelní pohled

Obr. č. 3 Pravidelný postoj, sbíhavý postoj, rozbíhavý postoj [http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/forelimbconformationdorsal.htm]

Obr. č. 4 Vbočený postoj, vybočený postoj [http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/forelimbkneefaultsdorsal.htm]

45

6. 1. 3. Zadní končetiny

Obr. č. 5 Pravidelný postoj a správný průběh osy [http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/hindlimbidealconformation.htm]

Obr. č. 6 Předstojný postoj [ http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/hindlimbstandingunder.htm]

46

Obr. č. 7 Zástojný postoj [ http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/hindlimbcampedout.htm]

Obr. č. 8 Úzký postoj, široký postoj, kravský postoj [ http://www.horseshoes.com/anatomy/equistar/gallery/hindlimbconformationcaudal.htm]

47