Mendelova univerzita v Brně Zahradnická univerzita v Lednici
Historie vinohradnictví a vinařství na území ČR Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce
Vypracoval
Ing. Radek Sotolář
Petr Michlovský Lednice 2013
1
Zadání bakalářské práce
2
Zadanábak. Práce 2
3
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Historie vinohradnictví a vinařství na území ČR“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům
V Lednici dne
Podpis diplomanta
4
Poděkování
Tímto bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce ing. Radku Sotoláři, za odborné vedení, cenné rady a podporu při tvorbě této práce.
5
Obsah 1
Úvod ............................................................................................................... 8
2
Cíl Práce ......................................................................................................... 9
3
Rané dějiny ................................................................................................... 10
4
5
6
3.1
Římané .................................................................................................. 10
3.2
Keltové .................................................................................................. 10
3.3
Markomani ............................................................................................ 12
3.4
Sámova říše ........................................................................................... 13
Ranný feudalismus ....................................................................................... 15 4.1
Velká Morava ........................................................................................ 15
4.2
Přemyslovský stát.................................................................................. 17
Vrcholový feualismus ................................................................................... 21 5.1
Karel IV ................................................................................................. 21
5.2
Husitské války ....................................................................................... 22
Vrcholný feudalismus v době po husitské .................................................... 23 6.1
15. století ............................................................................................... 23
6.2
Rozkvět vinařství v 16. století ............................................................... 23
6.2.1 Rok1515 .......................................................................................... 23 6.2.2 Rok1590 .......................................................................................... 23 6.2.3 Rok1595 .......................................................................................... 24 6.3 7
8
Vliv třicetileté války na naše vinařství .................................................. 25
Reformace..................................................................................................... 26 7.1
Období vlády Marie Terezie ................................................................. 26
7.2
Období vlády Josefa II .......................................................................... 27
Kapitalizmus ................................................................................................. 28 8.1
Vliv reformace na vinařství ................................................................... 28
8.2
Nové choroby a jejich vliv na vinařství ................................................ 30 6
8.3 9
Válečné dvacáté století .......................................................................... 31
Období socialismu ........................................................................................ 32
10
Současnost českého vinařství.................................................................... 33
11
Závěr ......................................................................................................... 35
12
Souhrn ....................................................................................................... 37
13
Summary ................................................................................................... 38
14
Citovaná literatura..................................................................................... 39
15
Seznam obrázků ........................................................................................ 42
7
1
Úvod Historie vinohradnictví a vinařství je velmi zajímavá a poslední zejména
archeologické objevy náš pohled na tuto oblast života člověka neustále upřesňují Významnou a zatím málo zmapovanou oblastí je vinařství a vinohradnictví, například období, kdy na našem období žili Keltové. Archeologický nález vinařského nože byl významný posun nejen možného římského osídlení, ale také doklad o tom, že se nejednalo jen o nějaký nevýznamný strážní tábor. Nález nože svědčí o tom, že osídlení bylo plánováno dlouhodobě, protože réva vinná není rostlinou jednoletou, ale vyžaduje dlouholeté a pravidelné obdělávání. Zajímavou dobou pro pěstování révy vinné bylo také období Velké Moravy a Přemyslovského státu, kdy se z vína, které nejprve sloužilo jako nápoj používaný zejména k liturgickým účelům, postupně stával nápoj používaný i při ryze světských oslavách. V následném období vinohradnictví a vinařství odráželo situaci na našem území a válečné konflikty vždy značně omezovalo pěstování révy vinné. Politická situace se vždy odrážela na rozvoji, případně úpadku vinařství a vinohradnictví na našem území. Později se k těmto faktorům ovlivňujícím pěstování révy vinné přidal další velmi významný faktor a to vznik nových nemocí révy vinné, které vedly až k pohromě a téměř likvidaci pěstování Révy vinné na území ČR.
8
2
Cíl Práce Cílem této bakalářské práce, bylo prostudovat odbornou historickou literaturu a
zpracovat stručný přehled o historii vinohradnictví a vinařství na území dnešní ČR.
9
3
Rané dějiny
3.1
Římané První archeologický nález dokládající pravděpodobnost pěstování Révy vinné na
našem území, je nález vinohradnického nože při vykopávkách v prostoru Mušova. Jedná se o archeologický průzkum tábora římských legií, který byl nejseverněji nad Dunajem. Tento tábor byl označen „Legio decima Gemina, Pia Fidelis“. Datování tohoto opěrného bodu Římské říše je zařazeno do období vlády císaře Marca Aurelia, tedy do let 166 -180. Tábor byl obsazen X římskou legií. (PODBORSKÝ, 1993).
3.2
Keltové Keltové jsou historicky nejstarším obyvatelstvem, které je možné doložit. Jedná
se o etnikum severně od Alp. Již v 6 století př. n. l se hovoří o Galech. (WALDHAUSER, 2001)
obr. 1.:Keltská konvice, (autor neznámý, 2013)
Hekataios Mikénský (550-480 př.n.l.) poprvé použil výrazu Keltové. Hérodotos z Halikarnássu (patrně 484-420 př.n.l.), který bývá označován za otce starověké historie, uvedl, že Dunaj pramení v zemi Keltů. (WALDHAUSER, 2001). „Původní keltská sídla se nacházela v jihozápadním Německu, Východní Francii a v přilehlé části Švýcarska, kde kolem poloviny posledního tisíciletí př.n.l. došlo podle archeologického svědectví ke značnému rozvoji ekonomiky, ke všeobecnému kulturnímu rozmachu a ke značné sociální diferenciaci“ (PODBORSKÝ, 1993). Významným archeologickým nalezištěm Keltského osídlení je zejména Staré Hradisko. Toto naleziště je na takzvané Jantarové stezce. Podle archeologických nálezů zde byl dopravován ve velkém množství jantar pocházející od Baltu, který zde byl i částečně zpracováván. Naopak z jižní části kontinentu bylo dopravováno zejména 10
římské bonzové a skleněné nádobí, hliněné vinné amfory a římské mince. (PODBORSKÝ, 1993). Západní a jižní část Čech spadají do keltské pravlasti. Západní polovinu Čech a také část Bavorska v 5 a 6 století př.n.l. ovládaly pravděpodobně kmeny, jež později historikové nazvaly Bójové. Odkud se tento kmen postupně rozšířil do prostoru dnešních Čech. (WALDHAUSER, 2001) „Podle keltského kmene Bojů dostaly české země latinský název Boiohaemus, který se objevil v pracích římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století n. l. Po Keltech se zachovaly i další zeměpisné názvy na území Čech - například názvy řek Labe (Albis - bílá řeka), Vltavy (Vultava - divoká řeka), Ohře (Agara - řeka, která má rychlý tok), Jizery (Isara - bystrá řeka), pravděpodobně i Mže, Otavy nebo hory Říp“. (WALDHAUSER, 2001) Na vyvýšených místech někdy u řek Keltové stavěli opevněná sídla (opidia). Tato Opidia měla rozlohu i několika hektarů. Opidia nebyla v pravém rozsahu města, ale můžeme je pokládat za jejich předchůdce. V Čechách jsou jistá tato: Závist nad Zbraslaví, Stradonice u Berouna, Hrazany u Sedlčan, Nevězice, Třísov u Českého Krumlova a České Lhotice u Nasavrk, na Moravě Staré Hradisko u Prostějova a Hostýn, snad i Kotouč u Štramberku (u tohoto hradiště není jisté, zda nemohlo náležet púchovské kultuře, ověření však již není možné, neboť lokalita byla zničena vápencovým lomem). (WALDHAUSER, 2001) Archeologické názory dokládají velkou řemeslnou zručnost Keltů a to i oblasti zpracování kovů. Ovládali plátování železa a jeho spojování včetně nýtování. Keltská expanze míří na západ, obsazuje území v dnešní Francii, Velké Británii, Skotsku i Irsku. Na východě obsazují dnešní území naší republiky a Rakouska, dále postupují na jih. A tyto bohaté země s luxusním zbožím včetně vína je zajímají nejvíce. Postupně ale Kelty vytláčejí zpět na území, ze kterých expanze přišla. A to zejména Gaius Julius Caesar (100-44 př.n.l.), který dobil a „znovu vytvořil“ Galii. (HORA, 1993) Keltové ovšem zcela nevymizeli, přešli na nový způsob života - místo boje se věnovali tvořivé práci. Prokázali tvořivou a technickou zdatnost, dokázali rozvíjet, co se naučili a co přejímali na svých válečných výpravách. V průběhu posledních dvou tisíciletí obohatili lidstvo o hodně předmětů vynálezů a civilizačních vymožeností. 11
Přínos Keltů je považován za trvalé duchovní dědictví. Mezi jejich vynálezy patří i vynález sudu a to jak skladování vína, tak i piva. První popis a postup výroby dřevěných sudů pochází od římského válečníka a filozofa Plinia staršího (23-79 n.l.). (HORA, 1993)
3.3
Markomani Marobud (35 př.n.l.- 37 n.l.) byl jeden z největších náčelníků (král) germánského
kmene Markomanů. Kde se Marobud narodil, se neví. Předpokládá se, že je z urozeného rodu a že byl vychován v Římě, snad jako rukojmí. V Augustově Římě se mu dostalo vzdělání a po návratu k Markomanům využil svých zkušeností, vojenských informací, rozhledu a svojí vzdělaností získal velkou autoritu. Po smrti jejich předcházejícího krále, se stal králem Markomanů. (HORA, 1993) Marobud s Markomany vybudoval svou říši v Čechách a zde vybudoval jádro Marobudovy říše. Hlavní sídlo se mělo nacházet někde okolo Starého Plzence a nazývalo se Marobudum. Ale jeho říše se rozkládala i na širším území včetně Morava a dále Bavorska. (HORA, 1993) V době rozkvětu Marobudovy říše dosáhl římský dovoz do Čech značné intenzity, římští obchodníci a snad i řemeslníci působili i přímo na Marobudově dvoře a lidé patřící k tomuto kmenovému svazu mohli nakupovat zboží i v římských centrech. (HORA, 1993) Podle Tacita (55-120 n.l.) mohli lidé Marobuda volně překračovat hranici Římského impéria do Římské Thaetie (Dnešní Bavorsko) a tam na trzích nakupovat jakékoliv zboží. To znamená, že i víno. Toto nebylo ostatním germánským kmenům dovoleno. (PODBORSKÝ, 1993). Z archeologických nálezů z tohoto období nalézáme konvice a mísy vyrobené v Galií v době Flaviově. To dokládá, že germánští šlechtici používali toto římské zboží, a proto vypovídá a obchodním styku s Římem (PODBORSKÝ, 1993). O čilých obchodních stycích Římanů a Germánů a organizace obchodu podává svědectví náhrobní nápis Q. Atilia Prima z Boldogu, který byl centurionem a tlumočníkem XV legie. Později se stal obchodníkem udržujícím styky s nad dunajskými Germány. (PODBORSKÝ, 1993).
12
Římani Marobudovu říší všemožně podporovali, ale ve chvíli, kdy se k jeho říši začali přidávat další germánské kmeny, začala být pro ně Marobudova říše nebezpečná. Tiberius se proti Marobudovi vypravil, avšak protože došlo k povstání v Panonii, muselo se Římské vojsko stáhnout a s Marobudem uzavřel Řím příměří. Později Marobud své postavení ztratil a obrátil se na Římany o pomoc. Ti mu však nepomohli a protože nenašel pomoc ani jinde. Musel Marobud hledat bezpečné útočiště. Našel ho na římském území. (HORA, 1993)
3.4
Sámova říše
obr. 2.: Sámo, (LOCKEROVÁ, 2013)
Poprvé se můžeme opřít o související písemný pramen týkající se dějin Slovanů na našem území. Neví se přesně, kdo je autorem tohoto písemného pramene. Jisté je jen to, že manuskript zvaný Historia Francorum vznikl někdy kolen druhé poloviny 7. století v Burgunsku a pro zjednodušení je označován jako kronika mnicha Fredegarda. Předpokládá se, že není samotným autorem tohoto spisu, protože autorů bude více. Také zmínka, která v této kronice o našem území není nijak rozsáhlá (pouhých pár odstavců) je pro nás důležitá, protože je jediných pramenem. (HORA, 1993) Kronika mnicha Fredagarda informuje, že na našem území vznikl široký nadkmenový svaz jako obrana proti nájezdům Turkotatarských nájezdníků - Avarů. Před vznikem této říše Slované více jak dvě století s Avary bojovali. Avaři na našem území hledají kořist a otroky, kteří by pro ně pracovali. Avaři se na dlouho usazují 13
v Maďarské kotlině a pořádají své nájezdy. Ve Fredegardvě kronice je zaznamenáno, že po r. 620 vznikla proti Avarská vzpoura. Slovanské kmeny začaly vypovídat poslušnost a zahájily s utlačovateli boj. V tomto období přichází na naše území francký kupec Sámo (? - 658) se svými společníky a zřejmě s velkou ozbrojenou silou. Staví se na stranu povstalců. Sámo s ozbrojenou družinou byl pro kmeny významnou pomocí. Jako obchodník musel být i zkušený válečník a na ochranu svého majetku musel mít i odpovídající ozbrojenou družinu. Navíc vzpoura přišla v době, kdy po bitvě u Cařihradu (v r. 626) Avaři byli porážkou oslabeni. Neví se přesně, s čím Sámo obchodoval, ale do sortimentu jistě také patřilo víno a jiné luxusní zboží. (HORA, 1993) Sámo v čele kmenů tolikrát zvítězil, že si ho Slované zvolili za „krále“ a ten jim vládl dalších 35let.
Sámo nebyl král v pravém slova smyslu, spíše se jednalo o
kmenového náčelníka. Sámova říše se stala samostatnou a nezávislou i na samotné Francké říši, se kterou také několikrát válčila. (HORA, 1993) Osobnost Sáma je záhadná, jeho jméno zní slovansky, přesto je to francký kupec. Fredegard ho popisuje jako pohana, přitom všichni frankové té doby, zejména vysoce postavení, jsou křesťané. Neznáme ani datum ani místo jeho narození. Území našeho státu musel dobře znát, jistě používal Jantarovou stezku k Baltu. Slezskou stezku Moravskou bránou a jiné obchodní stezky. Proto znal nejen území, ale i Slovany. Sámo měl prý 12 slovanských žen a zplodil s nimi 37 dětí - 15 dcer a 22 synů. Dá se předpokládat, že jako „král“, spíše kmenový vládce, on, jeho družina i jiní si používali výrobky, se kterými Sámo obchodoval. K tomuto zboží jistě náleželi o víno. (HORA, 1993) Sámo byl určitě nesmírně schopný diplomat, válečník i obchodník. Co se však stalo s říší po jeho smrti - Fredegar uvádí smrt Sáma do let 658-659), nic nevíme. Po Samově smrti není o Slovanech na našem území zmínka celých 129 let. (HORA, 1993)
14
4
Ranný feudalismus
4.1
Velká Morava Velká Morava je první státní celek západních Slovanů. Státní celek je postaven
na státní, ale částečně i vlastní církevní moci. Roku 880 Papež Jan VIII vydal bulu, která prakticky uznávala církevní samostatnost Velké Moravy a ustanovila Moravským Arcibiskupem Metoděje (? - 885). Výrazným prvkem samotnosti je uznání Staroslověnštiny jako liturgického jazyka. Tímto se staroslověnština zařadila mezi liturgická jazyky uznané již dříve jako latinu, řečtinu a hebrejštinu. Hospodářsky byla Velká Morava poměrně rozvinutá, pěstovaly se zde výnosné druhy pšenice, všechny druhy obilovin, luštěniny, ovoce i réva vinná. (CHROPNICKÝ, 1989)
obr. 3.: Velkomoravské hradiště-Mikulčice, (autor neznámý 2013)
„Začalo
se
šířeji
rozvíjet
vinohradnictví,
ovocnictví
i
zahradnictví“
(CHROPNICKÝ, 1989) Po smrti arcibiskupa Metoděje roku 885, Svatopluk (? - 894) podlehl tlaku západních, hlavně Franckých představitelů církve a žáky Metoděje z Velké Moravy vyhnal. Tím také skončilo kázání ve staroslověnštině a církevní představitelé na Velké Moravě ztratili určitou míru samostatnosti. Dále podléhali církevním představitelům z Francké říše. (GALUŠKA, 1991) Smrt Svatopluka roku 894, vedla k rozkolu mezi dědici Velké Moravy a to Mojmírem III (894-908) a Svatoplukem II. Jejich pře o knížecí stolec a vnější války, vedly k oslabení Velké Moravy. Proto byly Moravané roku 894, nuceni uzavřít
15
s Arnulfem (? - 937) mír a byli schopni zabránit zesilujícím útokům nomádských Maďarů. (BUCHVALDEK, 1986) Do sporu mezi bratry se úspěšně míchala Franská říše. Roku 899 franská vojska osvobodila Mojmírova bratra Svatopluka II. Ten následně odešel s franským panovníkem do Bavorska. Tyto všechny útoky na Velkou Moravu vedly roku 908 k rozvrácení Velkomoravské říše a to zejména maďarskými nájezdy. (BUCHVALDEK, 1986) V období Velké Moravy je hlavní pěstovanou plodinou pšenice, teprve potom proso. Slované však pěstují také luštěniny, zeleninu, ovoce i révu vinnou. Víno vyráběné z révy vinné je určeno zejména k liturgickým účelům. (ŠOLLE, 1984) Významným mezníkem je příchod svatého Konstantina (Cyrila) (827 - 869) a svatého Metoděje (? - 885). Po roce 863 došlo k významnému rozšíření pěstování Révy vinné na teritoriu Velké Moravy. Součástí území Velké Moravy bylo i území dnešních Čech, takže se Réva vinná mohla na území Čech dostat jak z východu, tedy z Velké Moravy, tak ze západu, tedy z Východofranské říše. (HORA, 1993) Tehdejší vládci Čech, první Přemyslovci s Východofranskou říší čile obchodovali. Nějakou dobu byli i v jejich područí, jako vazalové. Po stránce duchovní Čechy podléhaly církevním představitelům z Východofranské říše. V tomto období se víno používalo při církevních obřadech. Proto církev pěstování Révy vinné podporovala. (HAVLÍK, 1992) Lubomír Havlík v KRONICE O VELKÉ MORAVĚ uvádí: „Tento Bořivoj přišel jednoho času ke králi Moravy Svatoplukovi Prvnímu, od něhož byl se svými velmoži laskavě pozván na hostinu. Vpravdě mu však nebylo vůbec dovolenou sednout mezi křesťany, ale před stolem na podlahu podle pohanského zvyku. Biskup Metoděj, soucitně s /jeho/ ukřivděním, prý mu pravil {Běda, což ty tak vynikající /mužů se nestydíš být pro hanebné uctívání model odehnán od sedadel vládcovských, když přece máš vladařskou hodnost, ale více toužíš seděti na zemi?{ Bořivoj odvětil} jaká nebezpečí bych podstoupil pro tuto věc nebo jaké dobro mi přinese křesťanské náboženství {Odvětil biskup Metoděj} {Jestli se odřekneš idolů a démonů v nich přebývajících staneš se pánem svých pánů a všichni tví nepřátelé budou podřízeni tvému područí a tvé potomstvo bude každodenně vzrůstat jako velká řeka do níž se 16
stékají toky různých říček } {Toto proroctví se splnilo na vladařích Čechů. Bořivoj odvětil – Jestliže se má věc tak, co zdržuje pokřtění. Nic pravil biskup. Buď toliko z celého srdce připraven věřit v Body, otce všemohoucího a jednorozeného syna, Pána našeho Ježíše Krista a Ducha utěšitele. Mysl jinocha toužila přijmout milost svatého křtu. A aby nebylo prodlení, se všemi svými /lidmi/, kteří ho provázeli, vrhnul se na zem k nohám biskupa a velmi snažně ho žádal /o pokřtění/ Co více? Ráno se tak stalo: když /Metoděj/ poučil samého vévodu s jeho třiceti průvodci a když /Bořivoj/ podle obyčeje vykonal obřad postu, pokřtil je svatým pramenem křestu a úplně vzdělal ve víře Kristově. A když ho obdaroval množstvím darů, dovolil mu vrátit se domů a věnoval mu kněze ctihodného života jménem Kajk. Když se /Bořivoj/ vrátil se svým /lidem/ na hrad jehož název je /Levý/ Hradec usadil tam zmíněného kněze a založil kostel ke cti svatého Klimenta, kde přivodil satanovi mnoho škod, získal lid pánu Kristu. Když po krátké době přišel Metoděj do Čech, pokřtil sv. Ludmilu a mnohé /lidi/ a tak se šířila křesťanská víra v zemi hrůzy a drsné pustoty.“ (HAVLÍK, 1992)
4.2
Přemyslovský stát Podle posledních poznatků se dá předpokládat, že první historicky doložený
kníže Bořivoj (mezi 852 až 855 – mezi 888 až 891) byl nejen pokřtěný arcibiskupem Moravským a Panonským Metodějem, ale zřejmě byl na pražský stolec uveden Svatoplukem (? - 894). Za jeho vlády je Velká Morava uznána jako svrchovaný vládce v Čechách. Podobná svrchovanost Čech byla uznána na Moravě za panování knížat a králů Přemyslovských. Tímto se dokázalo historické spojení Moravy a Čech od dob Velké Moravy (HORA, 1993)
17
obr. 4.: sv. Ludmila – patronka vinařů, (LOCKEROVÁ, 2013)
Na křtu Spytihněva (kolem 875-915), jenž byl synem českého knížete Bořivoje a Ludmily (kolem 860-921), se roku 892 podle kronikáře Václava Hájka z Libočan (který zemřel 1553) již víno popíjelo jako světský nápoj. Kronikář tvrdí, že první sud vína na křtinách byl dar od samotného knížete Svatopluka (? - 894), vládce Velké Moravy. Toto Svatoplukovo víno manželce českého knížete tak chutnalo, že rozhodla révu, ze které bylo víno vyrobeno pěstovat v Čechách. Proto byla z Moravy do Čech réva přivezena a vysázena u rodné tvrze Pšovanů v okolí dnešního Mělníka. Na této vinici i podle kronikáře Václava Hájka z Libočan, pracoval i svatý Václav (asi 907-935). (HORA, 1993)
obr. 5.: Práce na vinici, (autor neznámý 2013)
Knížecí a později královský rod Přemyslovců postupem času více a více upevňoval svoji pozici jak v Čechách, tak na Moravě. Po několika představitelích 18
knížecích, byl prvním, kdo získal královský titul Vratislav II (1085-1095). Druhým v pořadí, komu se podařilo získat královský titul, byl vnuk Vratislava II, Vladislav II (1152-1172). Prvním, kdo získal titul krále již dědičně, byl Přemysl Otakar I (asi 1155 až 1167-1230). (HORA, 1993) Na konci 10 století dochází k zakládání klášterů. Tyto kláštery jsou nositeli vzdělanosti a také nových pokrokových metod i v oblasti zemědělství. Kláštery jsou mezi sebou komunikačně propojeny, a protože jsou při zakládání obdarovány i značným množstvím půdy (někdy i s lidmi), dochází k rozšiřování pěstování Révy vinné. (HORA, 1993). V období
vlády
posledních
Přemyslovců
došlo
k výraznému
posunu
z progresivních způsobů obdělávání půdy. Hlavní pokrok a nové postupy v zemědělství byl soustředěn v okolí klášterů. Například premonstráti založili v roce 1195 klášter v Louce u Znojma. Tento klášter ovlivňoval tamní vinařství. (ŽEMLIČKA, 1990). K řádům, které se zasloužily o pěstování, náleží zejména řád Cisterciáků. Příslušníci tohoto řádu roku 1205 založili Velehrad. Vysazovali vinice u později zaniklé osady Skorošice, blízko Velkých Němčic. V roce 1220 jsou majiteli obce Přítluky s vinicemi a v roku 1227 ji také patří vinice v Kobylí. V první čtvrtině 13. století probíhá kolonizace Mikulovska, kde se roku 1249 objevují Lichtenštejni. (ŽEMLIČKA, 1990) V období posledních Přemyslovců jsou již písemné doklady o vinicích na našem území. Například při zakládání Znojma roku 1226, je zřejmé, že na zbudování města královská půda nestačí. Proto král Přemysl odškodnil klášter v Louce darem kostela v Prostoměřicích, polnostmi ve Zadovanech s dávkami ze znojemských vinic. (ŽEMLIČKA, 1986). Na Moravě jsou první písemné záznamy o vinařství z 11 století. Majiteli vinic ve středověku byli především kláštery a šlechta. Vinohradnictví postupně zdomácnělo i mezi měšťany a rolníky. Vinohrady se rozkládaly hlavně na tratích zvaných HORA (Stará hora, Dlouhá Hora Dolní Hora), ale mají i jiní názvy (Lipiny, Černoryje, Díly, Újezdy Žerotín). Tyto názvy jsou zachycené v horenských litinách. Na krajích vinohradů vznikaly i vinohradnické stavby (sklepy a lisovny) později se rozšiřují do osad (Nechory u Prušánek, Šidleny u Milovic, Plže u Přerova). (JANČÁŘ, 2000).
19
Na začátku 13. století, se jižní část Moravy - okolí Mikulova a Valtic stalo součástí panství rodu Lichtenštejnů. Obchod s vínem patřil k největším příjmům měšťanů a šlechty. Vinohrad měl větší cenu než pěkný dům. Měšťané z Brna, Znojma či Olomouce ukládali své peníze do vinohradů. Na Hustopečsku vlastnili obrovské množství vinic, na nichž pracovalo téměř veškeré místní obyvatelstvo těchto oblastí. Víno pěstovali hlavně z ekonomických důvodů, protože ho prodávali ve svých domech (vinný šenk). S vínem se obchodovalo v rámci celé Moravy, ale i v Čechách, Slezsku, Rakousku, Německu a Uhrách. (VÁLKA, 1991) Na Moravě jsou první písemné záznamy o vinařství z 11 století. Majiteli vinic ve středověku byli především kláštery a šlechta. Postupně zdomácnělo vinohradnictví i mezi měšťany a rolníky. Vinohrady se rozkládají hlavně na tratích zvaných HORA (Stará Hora, Dlouhá Hora Dolní Hora), ale mají i jiní názvy (Lipiny, Černoryje ,Díly, Újezdy Žerotín) tyto názvy jsou zachycené v horenských litinách. Na krajích vinohradů vznikaly i vinohradnické stavby (sklepy a lisovny) později se rozšiřují do osad (Nechory u Prušánek, Šidleny u Milovic, Plže u Přerova). (JANČÁŘ, 2000). První zmínka o brněnských vinařích pochází z roku 1325 a také se v archivech města Brna dochovala zmínka o povinném zápisu vinic do berních knih. (HORA, 1991).
obr. 6.: vinice, (autor neznámý 2013)
20
5
Vrcholový feualismus
5.1
Karel IV
obr. 7.: Karel IV, (LOCKEROVÁ 2013)
Velkou podporu vinohradnictví a vinařství věnoval český král a římský císař Karel IV (1316-1378), který je také nazýván otcem vlasti. Jeho otec, český král Jan Lucemburský (1296-1346) ho roku 1334 jmenoval moravským markrabětem.
Zde
právě začíná období rozkvětu a výrazná podpora pěstování révy vinné a to jak na Moravě, tak v Čechách. Karel IV zřídil celý správní systém související s touto oblastí. Zřídil horenské soudy, jmenoval jejich úředníky a založil horenské registra. Podporoval pěstování révy vinné i tím, že nechal přivést pěstitelský materiál pravděpodobně z Francie a pěstitele osvobodil od daně na dvanáct let. (SPĚVÁČEK, 1979) V roce 1355 vydal markrabě moravský Jan Jindřich viniční řád. Chtěl předcházet sporům o vince a zároveň tím chrátil místní vinaře proti dovozům vína mimo Moravu (KAREL IV, LUCEMBURSKÝ, 1987) Významným datem pro rozvoj vinařství je 16.2.1358, kdy císař a král Karel IV vydává nařízení o zakládání vinic pro Prahu. Pro ostatní královská města je toto nařízení vydáno o několik dní později, přesně 12.5.1358. Po tomto období nastává obrovský rozmach pěstování révy vinné. Výměra vinic je největší v celé naší historii. (KAREL IV, LUCEMBURSKÝ, 1987)
21
V Kronice doby Karla IV jsou uváděny další zajímavé informace. Léta Páně 1369 byla zima tuhá a velmi dlouhá. Také vína, jež se urodila v českých krajích, převyšovala jakostí vína rakouská, protože v Čechách bylo přílišné sucho, v Rakousích však přílišní vlhko. (KAREL IV, LUCEMBURSKÝ, 1987) Karel IV český král a římský císař jednou na hostině radil: „ Zanechte žen, držte se vína, neboť ženy stářím ztrácejí a víno na jakosti přibývá“. Protože měl Karel IV postupně čtyři manželky, musel o tom něco vědět. (KAREL IV, LUCEMBURSKÝ, 1987)
obr. 8.: vinobraní, (autor neznámý 2013)
5.2
Husitské války V období Husitských válek došlo k obrovským přesunům v držení půdy.
Například v Praze utekli před husitskou revolucí Němci, bohatí kupci, katolíci. Na jaře 1420 bylo navíc vypuzeno dalších 1400 převážně bohatých rodin. Na Starém městě se vyprázdnilo 18% domů, celkem 182 a na Novém městě 87 domů. K zabaveným emigrantským majetkům náleženo již více jak 160 dvorů, tvrzí a vesnic, v pražském okolí včetně bezpočtu zahrad a vinohradů. Tento nesmírný majetek se přesouval do rukou nových zbohatlíků. Dále v důsledku dlouho trvajícího válečného konfliktu byla velké část půdy, včetně vinohradů neobdělávána a tedy zpustla. (HORA, 1991) V důsledku válek, obléhání, drancování, plenění a vypalování došlo obrovskému hospodářskému úpadku. Jan Žižka s Trocnova (1360-1424) dne 5.4,1420 přepadl Mladé Vožice a ze získané kořisti vyzbrojil své vojsko. Dne 9.5.1420 byla za bojů Pražanu
22
s posádkou Pražského hradu vypálena Malá Strana a zůstala řadu let pustá. (BUCHVALDEK, 1986)
6
Vrcholný feudalismus v době po husitské
6.1
15. století Na Moravě bylo 15. století ještě mnohem nepříznivější - v podstatě se jedná o
století válek. Již na konci 14. století je Morava poznamenána konfliktem mezi Lucemburky, o vládu na Moravě a následně konflikty Husitských válek, včetně ničivých uherských válek. Toto století válečných konfliktů postihlo hospodářství celé Moravy. Zaniklo více jak 800 vesnic, které jsou historicky doloženy. (VÁLKA, 1991) Král Jiří z Poděbrad (1420-1471) přivedl Čechy a Moravu k hospodářské prosperitě. Tento vývoj byl přerušen válečným konflikt s Matyášem Korvínem, který trval několik let a zpustošil hlavně Moravu. Po tomto konfliktu bylo mnoho vesnic pustých, mnoho půdy leželo ladem a nebyl, kdo by ji obdělával. (HORA, 1991)
6.2
Rozkvět vinařství v 16. století
6.2.1 Rok 1515 Podrobný viniční řád pro Prahu obsahoval celkem 21 základních článků. Upravoval vztahy mezi majiteli vinic, vinaři (odborný předák řídící práci na vinici) a dělníky, kteří ve vinohradech pracovali. Omezoval počet pracujících dělníků na vinici. Určoval, kolik se za práci na vinici platí, stanovil například, jak se určuje čas na oběd a podobně. Roku 1526 byl tento viniční řád doplněn o dodatky o zákazu dovozu cizích vín do Prahy v zimním období a o zákaz míchání vín pražských a jiných. Je tam také uvedeno, že město Praha má 700 ha vinic tyto vinice živí velké množství Pražanů. Proto byla této oblasti věnována taková pozornost. (HORA, 1991) 6.2.2 Rok 1590 Císař Rudolf II. (1552-1612) vydává instrukci o vinařství. Instrukce má 36 článků a je velmi podrobná. Řeší tehdejší problémy spojené s vínem. Týká se například dovozů vín a také se věnuje míchání českých a jiných vín. Císařský výnos toto míchání zakazuje a postihem je zabavení takto míchaného vína. (HORA-HOŘEJŠÍ, 1994) 23
6.2.3 Rok 1595 V tomto období Litoměřické celní rejstříky ukazují na vzrůstající tendenci vývozu českého vína do sousedního Saska. Vývoz roste, protože Císař Rudolf II. opakovaně zakazuje dovážet vína z Litoměřic, Mělníka a Loun do Prahy, kde je nadprodukce vína. (VÁLKA, 1991) V 16. století přicházejí před církevním útlakem na Moravu (Habáni) nekřtěnci. Jedná se o zručné řemeslníky (habánská keramika), kteří jsou také vlastníky velkých rozloh vinohradů. Podle rozloh vinohradů na konci 16 století je jasné, že se vinohrady rozkládaly i v místech, které nejsou v současné době do vinařských oblastí zahrnuty. Toto je způsobeno přetrvávajícími příznivými klimatickými podmínkami. (VÁLKA, 1991) V 16 století přišel rozkvět moravského vinařství a kolem roku 1620 bylo na Moravě téměř 30.000 hektarů vinic. To je trojnásobná rozloha současného stavu vinic. Moravská vína dosáhla věhlasu nejen doma ale i za hranicemi. Spotřeba vína na osobu byla podle odhadu kolem 56 litrů na osobu a rok. Moravské víno bylo konkurencí i pro Rakouské vinaře a ti žádali Ferdinanda I(1530-1564) roku 1539, o zákaz dovozu moravských vím do Rakouska několikráte po sobě. Odpovědí moravského sněmu byla jednak hrozba zákazu dovozu Rakouských vín a zároveň sněm nechtěl dovolit transport rakouských vín přes Moravu. (VÁLKA, 1991) Radek Sotolář uvádí: „Roku 1558 byl vydán první odborný spis o vinařství („Vinice, v jakém rozpoložení má býti a jakým způsobem má ji člověk obdělávati, aby z toho hojný užitek mohl míti. Přitom také, jak se víno chovati a opatrovati má“), jehož autorem byl staroměstský kantor Jan Had“ V té době bylo největší vinařské město Hustopeče. Konkurenci se bránilo tím, že v roce 1603 vydalo zákaz dovozu vína a to jakéhokoliv. Smělo se prodávat jen víno pocházející z místní výroby vín. Toto opatření nebylo zaměřeno jen proti Rakouským vínům, ale postihlo i vína Moravská. (VÁLKA, 1991-1996)
24
6.3
Vliv třicetileté války na naše vinařství „Třicetiletá válka“ (1618-1648) byla pro vinohradnictví ohromnou pohromou.
Za tohoto konfliktu došlo k obrovskému hospodářskému poklesu a k obrovskému poklesu obyvatelstva. Zaniklo mnoho vesnic. Nebylo, kdo by obdělával půdu a vinohrady. Různé regiony byly postiženy úbytkem obyvatelstva. Horské oblasti, například Jeseníky, Beskydy byly postiženy vyhýbalo. Zato
jen málo vojska se těmto oblastem
údolí, okolí cest, neopevněná místa, panství a okolí velkých
měst,(zejména po obléhání), na tom byly výrazně zle. Například Olomouc na tom byla velmi zle - kapitulace a následná okupace Švédy byla přímo pohromou, pro toto před válkou nejlidnatějším moravské město. Podobně na tom byla i Jihlava, Kroměříž, Znojmo. Například Uherský Brod se stal ruinou. Zatímco třeba Brno a Uherské Hradiště své hradby uhájily. (VÁLKA, 1991-1996) Z třicetileté války se Evropa hospodářsky zotavovala více jak 100 let. (VÁLKA, 1991)
obr. 9: Historické sklo, (Kolektiv fa Sklárna Bělčice, 2013)
25
7
Reformace
7.1
Období vlády Marie Terezie Válka skončila Vestfálským mírem roku 1648. Začala postupná obnova celé
Evropy. Naše země byly součástí Rakouské říše - v době panování císařovny Marie Terezie (1717-1780) a jejího syna císaře Josefa II (1741-1790). Velký podíl na rozvoji hospodářství mají i císařské patenty z roku 1781 - zrušení nevolnictví a toleranční patent. To je opatření, která pomáhá ulehčit na povinnostech prostého lidu. Uvolnění má za následek svobodný rozvoj podnikání a následný pomalý rozvoj hospodářství. (VÁLKA, 1991) Ke konci 17. století začíná obnova vinic zejména venkovských. Ve větší míře se obnovovaly vinice ve vinařských střediscích. Například v Hustopečích, bylo v r. 1749 na 3 843 měřic a ročně se tu prodávalo 25-45 tisíc věder vína. V Mikulově dokonce dochází ke krizi odbytu vína. V roce 1763 žádají rakouští vinaři Marii Terezii, aby zajistila omezení pěstování révy na Moravě omezením výměry moravských vinic, protože tím chtějí omezit konkurenci moravských vín. (JANÁK, 1999) Dále byla vína zařazena v roce 1784 do jakostních tříd takto: I. třída: vína ze Sedlece, Mikulova, Popic, Dolních Dunajovic a Velkých Pavlovic. II. třída: vína z Rakvic, Zaječí, Přítluk, Pouzdřan, Věstonic, Velkých Bílovic a Němčiček. III. třída: vína z Křepic, Nosislavy, Velkých Němčic, Židlochovic, Dolních Dunajovic a Prušánek. (Dějiny Moravy) Ve druhé polovině XVIII století přichází renezance zvláště na Moravě. V roce 1763 přišel do Valtic kněz - řeholník a lékař P. Norbert Adam Boccius (1713 - 1804), odborník, botanik.
Prosazuje nový pohled na zahradnictví, včetně vinohradnictví.
Zakládá rostlinné sbírky a využívá je v praxi k rozvoji zemědělských oborů. Takto získal a shromáždil i početný odrůdový materiál révy vinné. Pokračování této záslužné činnosti bylo pak v slavných "Herbaviva", rozvíjené zásluhou Lichtenštejnského dvorního úředníka, hospodářského úředního rady Theobalda Wallberga (Valáška) (1753 - 1834) a jeho zahradníka z Vídně, Josefa Lifka. Po roce 1800 tak vznikla rozsáhlá
26
sbírka domácích i zahraničních odrůd kulturních rostlin, včetně početné sbírky odrůd révy vinné. (JANÁK, 1999)
7.2
Období vlády Josefa II Císař Josef II (1741-1790) vydává také patent podle, kterého lidé můžou ve
svých domech prodávat své vlastní víno a potraviny, které sami vyrobí. Tak vznikají vinárny. (HORA-HOŘEJŠÍ, 1995) Na počátku 18 století se réva vinná pěstovala zejména v Brněnském, Znojemském a Hradišťském kraji. Za nejkvalitnější víno bylo označování víno popické a bojanovské. V hradišťském kraji je to víno polešovské, domanínské, strážnické, buchlovské a bzenecké.(Hospodářský rozmach Moravy 1740-1918) Roku 1789 uvádí Hanke „roku 1789měla Morava 50857 jiter vinohradu s ročním výnosem 458542 věder v hodnotě 776205 zl.“ (JANÁK, 1999) „Podle krajů připadalo Na Brněnský kraj 240189 věder na Znojemský kraj 145588 věder a na Hradišťský kraj 68199“ (JANÁK, 1999) Roku 1783 byly zrušeny horenské soudy a následně na to byl vydán nový viniční řád pro celou Moravu. Po skončení napoleonských válek je velká cena obilí a víno zůstává levné. Přesto stávající populace dává přednost pivu a levné kořalce z bramborového lihu. Následně je zrušena celní hranice mezi Uherskem a Rakouskem a dochází k velké konkurenci vyvolané levnými uherskými víny. Když se pak v druhé polovině 19. století upouští od trojhonného hospodaření na polích, zajímají se zemědělci o výnosné technické plodiny (cukrovka) a vinice rychle zanikají. (HORA-HOŘEJŠÍ, 1996) Dalším významným dílem císaře Josefa II (1741-1790) bylo založení „Josefínského katastru“ v letech 1787-1790. Podle tohoto katastru víme, že na Moravě bylo v tomto období 29.266 ha vinic. (JANÁK, 1999)
27
8
Kapitalizmus
8.1
Vliv reformace na vinařství Roku 1820 měla moravská vína stejnou chuť jako dolnorakouská, stejnou jiskru
jako uherská, ale podle svého původu na Moravě, byla málo známá, a proto se pod cizím jménem vyvážela převážně do Slezska a Polska. (JANÁK, 1999) Zlepšení života venkovského lidu vedlo ke snaze po lepším hospodaření s půdou, začínají se pěstovat výnosnější kulturní rostliny. Tato snaha se projevila i touhou po rozšiřování odborných poznatků. Proto začínají vznikat odborné vlastenecké spolky a dokonce i první odborné zemědělské školy. Dochází nejen k výměně rostlinného a plemenného materiálu, ale také k výměně informací a to i mimo hranic říše. (VÁLKA, 1991) Významnou osobností vinohradnictví a také ovocnictví je Jan Sládeček. Původním povoláním byl sice hudebník, ale stal se vyšším hospodářským úředníkem, který se nadchl pro vinohradnictví a ovocnictví. Dokonce se stal předsedou tehdejší „pomologicko- enologické Moravsko-Slezské společnosti“ pro zvelebování orby, přírodoznalství a vlastivědy v Brně (JANÁK, 1999) Zajímal se o šlechtění révy vinné, která jsou v rozsahu tehdejších znalostí a vědomostí. Mimořádným způsobem shromažďoval a zkoušel dostupné a známé odrůdy z celé Evropy. Byly to tzv. "Ampelografické sbírky", které později inspirovaly maďarského odborníka českého původu Ference (Františka) Schamse k zakládání obdobných kolekcí v Maďarsku, a z jeho návodu pak byly podobně založeny i v Německu (v Heidelbergu) a ve Francii (v okolí Paříže). (JANÁK, 1999) Mimořádnou osobností, která pozitivně a zásadním způsobem zasáhla do osvěty v zemědělství, byl Christian Carl André (1776 -1831), rodem ze Saska z Hilburghausenu. V letech 1798 -1821 působil v Brně jako ředitel protestantské školy. Měl mimořádně rozsáhlé znalosti o zemědělství v tehdejším ve světě a usilovně se snažil prosazovat do praxe. Velmi mu v tom napomáhala i skutečnost, že byl v letech 1807 - 1820 sekretářem již vzpomínané Moravsko-Slezské společnosti. Jeho zásluhou vznikl v roce 1816 též Spolek ovocnicko – vinařský, jako samostatný nástupce takzvané Štěpařské jednoty. Obdobnou organizaci pak ještě inicioval a založil v roce 1818 v Praze, ve Varšavě, Lublani a ve Vídni.. Roku 1814 otevřel Štěpařský ústav v Brně. Po 28
Andrém (k jeho poctě a za jeho zásluhy o moravské vinohradnictví) byla pojmenována i modrá odrůda révy vinné ze Šlechtitelské stanice Velké Pavlovice ´André´ (1980). (JANÁK, 1999) „Zemský ovocnářský spolek pro Moravu roku 1901 vznikl český Pomologický ústav v Bohunicích u Brna a Rolnicko vinařské a ovocnářské školy byly založeny roku 1872 ve Znojmě roku 1972, ve Valticích, roku 1885 v Bzenci, později i v Kloboukách u Brna a Mikulově. Střední zahradnická škola vznikla jako první svého druhu v monarchii v Lednici, byla tříletá a vyučovalo se německy“ (JANÁK, 1999) Podobný vývoj jak na Moravě je i v Čechách a roku1882 je založena Střední vinařská škola v Mělníku. (KRAUS, a další, 1999) Na počátku sedmdesátých let 19. století se nacházely vinohrady na Moravě na území deseti až třiceti moravských okresních hejtmanstvích, ve dvaceti ze 76 soudních okresů a ve 206 z 3060 katastrálních obcích. Vinařská produkce činila v roce 1873 přes 200.000 věder v hodnotě 1.4 milionu zlatých. Veškerá produkce se většinou prodávala do velkých moravských, českých, slezských a haličských měst a do hraničních míst v Dolních Rakousích většinou přímou koupí kupců a prodejců. (JANÁK, 1999) Zrušení roboty a rozpad šlechtických dominií (roku 1848) uvolnily lidem svázané ruce a začal se rozvíjející průmysl. Začalo vznikat dělnictvo, což mělo za následek úbytek lidí pracujících v zemědělství. Postupně vznikala průmyslová generace, která dávala přednost pivu a kořalce, o víno neměla zájem. Spotřeba vína prudce klesla. K úbytku vinic přispěl i ten fakt, že došlo ke zrušení celních hranic mezi Rakouskem a Uherskem. Levnému uherskému vínu nemohlo víno Moravské konkurovat. (HORAHOŘEJŠÍ, 1998) Na vesnici se místo vinohradů začínají prosazovat jiné plodiny, především cukrovka. (JANÁK, 1999) Réva vinná nezůstala bez povšimnutí ani u Johanna Gregora Mendela (1822 1884) což bylo mimo jiné dáno také tím, že tehdejší představený kláštera Napp vybudoval v klášteře vinohradnickou pokusnickou bázi. (JANÁK, 1999)
29
8.2
Nové choroby a jejich vliv na vinařství Roku 1881 jsou na Moravě zjištěny první příznaky významného onemocnění
Peronospory (Plasmopara viticola), v Čechách je to onemocnění zjištěno v roce 1886. Následovaly další choroby - Oidium (Erisyphe necator), které u nás bylo zjištěno až v roce 1932. Začaly se objevovat i jiné choroby, se kterými se vinaři museli naučit bojovat. (VANEK, a další, 1977) Pohroma pro vinohradnictví přichází s révokazem kolem roku 1890. První nález kořenové mšice Phylloxera vastatrix (syn.: Viteus vitifolii) byl zjištěn v Šatově na Znojemsku. V roce 1900 byl révokaz také v Dolních Dunajovicích, 1901 v Perné a 1902 ve Věstonicích a Bavorech v Čechách až rolem roku 1913. Následně se šířil lavinovitě a nedal se zastavit. Na ochranu proti mšičce byly stanoveny dva způsoby ochrany. První a spolehlivou ochranou bylo štěpování ušlechtilých evropských odrůd na odolné podnože většinou křížence původních amerických odrůd. Druhou cestou byla snaha nalézt křížence evropských a amerických odrůd, které jsou proti mšičce odolné. Tato cesta byla velmi zdlouhavá a nepřinášela výsledek, proto převážila cesta štěpování. Révokaz byl zavlečen nejprve do Francie z Ameriky v roce 1860. Do Čech se dostal v roce 1870. (MUSIL, 1978) Původní americké odrůdy nevykazovaly potřebné vlastnosti, proto se začaly křížit a jejich kříženci se prosadily pro lepší kompatibilitu s evropskými odrůdami. Na našem území začínají vznikat jak podnožové vinice, tak školky sazenic révy vinné - ve Velkých Pavlovicích, v Kyjově, v Čejkovicích, v Mutěnicích (založené v roce 1900). Protože tyto révové školky nestačily pokrýt zájem o sazenice révy vinné, vznikly za podpory státu a země ještě tak zvané pomocné školky - v Kloboukách u Brna, ve Strážnici, v Polešovicích. (HUBÁČER, a další, 1982) Na
začátku
tohoto
století
se
naši
vinařští
odborníci
zaměřili
na
kříženípodnožových odrůd révy vinné a na šlechtění a křížení evropských odrůd s cílem získat kvalitní jedince, odolné proti novým chorobám a škůdcům, včetně révokazu. (KRAUS, 1973)
30
8.3
Válečné dvacáté století První světová válka zdevastovala vinařství a toto se z této podoby
vzpamatovávalo jen velmi pomalu. Například v roce 1930 bylo u nás jen 3780 ha vinic. A stav se nijak nelepšil, navíc brzy přišla druhá světová válka, která k rozvoji vinařství a vinohradnictví nijak nepřispěla. (KRAUS, 1973) Velkou zásluhu na rozvoj vinařství má v roce 1896-1897 založená C.k. technická stanice pro potírání révokaza na Moravě, jejíž sídlo bylo ve Znojmě. Tato stanice byla roku 1905 přejmenována na C. k. inspektorát vinařský ve Znojmě. Následně byla zřízena pobočka v Hodoníně. Do této stanice byl soustředěn výzkum prostředků na ochranu vinic, byla zde zabezpečena produkce podnožových řízků a zároveň jsou zde prováděny pokusy se šlechtěním révy vinné. Stanice byla v roce 1921 ještě rozšířena a rozšířila se i šlechtitelský práce. Pohromou byla druhá světová válka, kdy byl šlechtitelský materiál nenávratně zničen. Po skončení války začala stanice ve své práci pokračovat a v roce 1970 vypěstoval první Československou odrůdu „Veritas“. (KRAUS, a další, 1999)
obr. 10.: Kládový lis, (Foto PROŠEK, 2013)
31
9
Období socialismu Odsunem sudetských Němců z pohraničí, zejména na jihu Moravy bylo vinařství
poškozeno tím, že zanikly dříve velké vinařské rodiny. Noví osadníci většinou vinařství nerozuměli a ani o něj nejevili zájem. (DOLEŽAL, 2001) Protože vinařství bylo ve stavu, kdy nebylo schopno zabezpečit soběstačnost ve vinařských oblastech, nařídilo Ministerstvo zemědělství v roce 1952 obnovu vinic, vybudování révových školek pro produkci sazenic a také organizovalo školení vinařů. Orgány, které měly zabezpečit plnění této vyhlášky, určily plochy pro výsadbu vinic a zajistily jejich výsadbu. Vznikaly první státní vinařské podniky a závody a jejich cílem bylo zajistit soběstačnost v oboru vinařství. Proto v této době vítězila kvantita nad kvalitou a spousta produktů se tomuto trendu podřizovala. (DOLEŽAL, 2001) Další reorganizací procházelo naše vinařství a vinohradnictví v 60 letech. Začínala narůstat potřeba přizpůsobit vinice mechanizaci, proto se prosazovaly velké tvary a široké meziřadí. Naši vinařští odborníci se inspirovali zejména v sousedním Rakousku. Přes počáteční problémy se nakonec vinařství a vinohradnictví stává rentabilní a proto se i zvětšuji plochy, kde je réva vinná pěstována. (KRAUS, 1973) V roce 1962 byla v rámci Československa vytvořena rajonizace a na Moravě byly vytvořeny tyto
oblasti:
znojemsko–mikulovská,
hustopečsko–hodonínská,
bzenecko-strážnická. V Čechách potom oblast česká. Rozloha vinic v roce 1977 Čechy 400 ha, výhled do roku 1990 - 1.000 ha. Na Moravě bylo v roce 1977 - 12.000 ha s výhledem do roku 1990 - 15.000 ha. (POSÍŠILOVÁ, 1981) Rozlohy vinic na Moravě a v Čechách v roce 1966 to bylo 8.265 ha, v roce 1970 to bylo 9.988 ha, v roce 1975 – 12.394 ha, v roce 1977 – 13.613 ha, a v roce 1978 pak 13.860 ha. (VEREŠ, 1980)
32
10
Současnost českého vinařství Dne 1. 5. 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie. Na tento vstup se
Česká republika připravovala a musela sladit své předpisy s předpisy platícími v rámci celé Evropské unie. Proto bylo potřeba upravit i vinařskou legislativu a přijaté podmínky pro vstup z roku 2002. Vinařství v České republice je rozděleno do šesti oblastí
a
to
na
oblast,
mělnickou,
litoměřickou,
mikulovskou,
slováckou,
velkopavlovickou a znojemskou. Plocha produkčních vinic odpovídá. (KOLEKTIV, ÚKZÚZ, 2013). Současné vinařství a vinohradnictví se ve velkém věnuje křížení, šlechtění a klonování révy vinné s cílem ozdravění pěstitelského materiálu a s ohledem na ekologii s cílem vyšlechtit nové odrůdy, včetně inter specifických. V roce 1941 by založena Státní odrůdová kniha, do které byly zapsaný prověřené odrůdy révy vinné. První národní odrůdou zapsanou ve Státní odrůdové knize byla odrůda „Pálava“. Byla zapsána v roce 1977, vyšlechtěna ve Šlechtitelské stanici vinařské ve Velkých Pavlovicích (Josef Veverka a Jaroslav Horák). Do roku 2000 byly zapsány další odrůdy - Muškát Moravský, Olšava, Nitra, pocházející ze Šlechtitelské stanice Polešovice ( Václav Křivánek, Alois Tománek). V roce 2001 bylo zapsáno dalších 7 odrůd a v roce 2004 další 3 odrůdy. V následujícím období seznam odrůd rychle narůstal. V současné době je ve Státní odrůdové knize zapsáno celkem 72 odrůd révy vinné a to jak bílých a modrých moštových, tak stolních i podnožových. (KOLEKTIV AG, 2013) Podle Situační a výhledové zprávy réva vinná a víno vydané v prosinci 2012 je podle zákona 321/2004 sb. (KOLEKTIV, ÚKZÚZ, 2013) V registru vinic vedeno celkem 19633,45 ha: •
17198,05 ha - tvoří osázené vinice
•
107,71 ha
- tvoří vyklučené vinice
•
1046,90 ha
- tvoří plochy s právem na opětovnou výsadbu vinic
•
1280,79 ha
- tvoří stávající s právem na výsadbu v rezervě
Dále je ve zprávě uvedeno, že na těchto vinicích bylo sklizeno: •
Na Moravě
-39 722 329 kg hroznů,což činí 99,333%
•
V Čechách
- 165576 kg hroznů,což činí 0,67% 33
Dále bylo do ČR dovezeno 1588 tisíc hektolitrů vína v hodnotě 3401 milionů Kč. Mezi země s největším podílem na dovozu jsou Itálie, Španělsko, Maďarsko, Rakousko a Slovensko. (KOLEKTIV, ÚKZÚZ, 2013). Ve zprávě se dále uvádí, že mezi nejpěstovanější odrůdy patří: Veltlínské zelené, Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský z bílých odrůd a Svatovavřinecké, Frankovka, Zweigeltrebe, Rulandské modré. Průměrný výnos v roce 2011 byl 5,7 tun hroznů na hektar, a průměrná cukernatost byla 21% normalizovaného moštoměru. (KOLEKTIV AG, 2013) V roce 2010/2011 bylo vyrobeno 390 tis hl/vína z čeho byla 234tisíc hektolitrů bílého vína a 126 tisíc hektolitrů červeného vína. V roce 2011/2012 se předpokládá výroba 650 tisíc hektolitrů vína. Průměrná spotřeba vína na jednoho obyvatele je 20,1/ litrů na rok. (KOLEKTIV, ÚKZÚZ, 2013) Vinohradnictví a vinařství u nás ve svých pěstitelských regionech a oblastech je nejen neodmyslitelnou součástí zemědělské a zahradnické výroby, ale vinice se nezastupitelně začleňují do utváření charakteru krajiny a ochrany i tvorby životního prostředí. Podstatnou měrou k naplnění těchto úkolů se bude podílet i vhodná odrůda odrůdy, které jsou opět výsledkem činorodé, experimentální činnosti člověka šlechtitele. Počasí v tomto období je nestabilní a ne vždy je rok ideální pro pěstování révy vinné. Přesto se výrobci vína v současné době zaměřují na kvalitu a převážná část vína je v oblasti jakostních vín, která jsou schopna uspět jak našem tak i na zahraničním trhu. (KOLEKTIV, ÚKZÚZ, 2013)
obr. 11: Zátiší, (foto SHUTTERSTOCK 2013)
34
11
Závěr Římané byli prokazatelně první, kteří na našem území révu vinnou pěstovali, což
dokládá i archeologický nález vinařského nože. Podle Waldhausera (2001) je doba, kdy na našem území byli Keltové, dobou rozvinutého a poměrně vyspělého života. Keltové byli schopní řemeslníci, obchodníci i zemědělci. Využívali na tu dobu moderních postupů v obdělávání půdy, včetně železných nářadí. Pro přepravu vína používali jako první sudy, místo křehkých amfor. Po jejich vytlačení z našeho území se tyto pokrokové metody obdělání půdy vytrácejí. Podle archeologických nálezů se dá předpokládat, že se v této době na našem území pěstovala i réva vinná. Jejich vynález sudu ovlivnil vinařství zcela zásadně. Dalším nesmírně zajímavým obdobím je podle Hory (1993), období Marobudovy vlády na našem území. Marobud byl vychován na území Římského impéria. Měl cíl vybudovat mocný germánský stát podle římského vzoru, neuvědomil si propastný rozdíl mezi otrokářským kolosem a svými Markomany. Přesto v tomto období vytvořil velký kmenový svaz, který s římskou říší čile obchodoval a to i s vínem. Rozporu uvnitř jím vytvořeného „státního celku“ ho nakonec donutily prchnout pod ochranu Římského impéria. Takže Marobuldem vytvoření kmenový svaz nakonec zanikl. Toto období je po stránce vinařství a vinohradnictví nesmírně zajímavé avšak málo zmapované. Významným národem na našem území jsou Germáni, ale nedaří se jim navázat na období Keltů. Následují Slované a to Sámovou říší. Sámo byl nejen vojevůdce, ale i obchodník, proto je zcela logické, že víno znal a jistě i konzumoval. Není pochyb o tom, že se víno stalo v jeho době používaným zbožím. Je doloženo pěstování révy na Velké Moravě a dá se předpokládat, že již i v Sámově říši. V době Velké Moravy i Přemyslovského státu se réva vinná na našem území pěstovala a postupně se stala i běžným nápojem. Poslední archeologické nálezy dokládají semena révy vinné v odpadních jámách na Pražském hradě. Pomáhají tomu i příznivé klimatické podmínky, které umožňují pěstování révy vinné stále více na sever.
35
Největší rozmach vinařství a vinohradnictví dochází za Karla IV, který dováží sazenice révy vinné i s lidmi, kteří révu „umí pěstovat „staroburgundským stylem“ a vyrábět víno dle francouzského vzoru, jež si Karel oblíbil. Dětství a mládí totiž strávil na francouzském dvoře, kam ho dal jeho otec Jan Lucemburský na vychování. Karel IV podporuje pěstování révy vinné i legislativně a na konci jeho vlády je na našem území taková rozloha vinic, jaká již nikdy nebyla. Po tomto zlatém věku však přichází pohroma Husitských válek. Na Moravě se válčilo i po skončení Husitské revoluce a to téměř sto let. Podobnou pohromou je i třicetiletá válka, kdy se celá Evropa vzpamatovávala více jak sto let. Období rozmachu nastává v době panování Marie Terezie, především jejího syna Josefa II. Po zrušení nevolnictví se začíná vice konzumovat pivo a levná kořalka. Zrušení nevolnictví má však za následek rozvoj podnikání a tím se postupně i zvyšuje počet vinic. Na konci 19. století je réva postižena novými chorobami, které téměř vinohradnictví a vinařství zničí. Začínají se hledat cesty, jak s chorobami bojovat. Vznikají odborné spolky, jsou zakládány odborné školy a vinohradnictví se začíná pomalu vzpamatovávat. Avšak světové konflikty tuto snahu zastaví. Po druhé světové válce se postupně začíná naše vinařství a vinohradnictví vzpamatovávat. Cílem je soběstačnost, proto vítězí kvantita nad kvalitou. Současnost našeho vinařství je ovlivněna vstupem ČR do EU. Konkurence nutí vinařské podnikatele k výrobě kvalitních vín.
36
12
Souhrn Historie vinohradnictví a vinařství na území ČR Tato bakalářská práce mapuje historii vinohradnictví a vinařství na území ČR a
to od raných dějin, zejména za období Římanů, Keltů, Markomanů a Sámovy říše. Dále v raném feudalismu, období Velké Moravy a Přemyslovského státu, kdy je již více historických pramenů. Velkým rozvojem pro vinařství a vinohradnictví je období vrcholného feudalismu, zejména období vlády Karla IV, který vinařství podporoval. Období častých válečných konfliktů, zejména husitských válek, má nepříznivý vliv na vinařství a vinohradnictví. Zejména Morava je i po husitských válkách postižena stoletím trvajících konfliktů. Následující 16. století znamená rozkvět pro vinařství a vinohradnictví. Rozkvět vinařství a vinohradnictví zastaví další válečný konflikt a to třicetiletá válka. Vinařství potřebuje zase dlouhé období pro svůj rozvoj. Reformace a s tím spojené změny zrušení nevolnictví a průmyslová revoluce připravuje pro vinařství nové výzvy, se kterými se musí vinaři vyrovnat. Postupně také přicházejí nové choroby, které pro vinařství a vinohradnictví znamenají pohromu, avšak vinařští odborníci najdou způsob, jak s těmito chorobami bojovat a obor tak zachránit. Na začátku období socialismu se pěstování révy vinné věnuje jen malá pozornost a postupem času se spíše hledí na kvantitu jak na kvalitu. V současnosti je kvalita hlavním parametrem, jak uspět v konkurenci, hlavně v rámci Evropské unie. V bakalářské práci je uveden přehled významných historických období a jejich vliv na pěstování révy vinné na našem území. Klíčová slova: historie vinohradnictví, vinařství, réva vinná
37
13
Summary History of viticulture and vine production in Czech republic This bachelor work is trying to map history of viticulture and vine production
in Czech republic from the early history. Mainly by the ages of Romans, Celts, Markomans and Samo´s empire. Continuing through the early feudalism, Great Moravia and the Premysl´s state. A major development of viticulture and vineyards is a peak period of feudalism, especially during the Charles IV reign, who supported the viticulture. Period of frequent Hussite battles had a very unpleasant influence to a viticulture and vine production. Mainly Moravian land is damaged by those conflicts. Upcoming sixteen century means rise of viticulture and vine producing.
Prosperity for viticulture and vine production is stopped by next disaster. The 30 years long war. Then viticulture needs another long time for recovery and development. Reformation and associated changes in society such as servdom abolition and industrial revolution prepares for viticulture new challenges and winemakers have to confront it
And there comes new and unknown diseases of vitis, and they brings a thread for viticulture, but the experts will find a way to fight this illnesses and to save this specialisation.
At the beginning of socialism era the viticulture is put away off the importance and people are intrested more in quantity despite quality. In these days the quality is a prime characteristic need to be successful in competition through the European viticulture.
In this bachelor´s work is the summary of important histarical period and it´s influence on a viticulture in our country
Keywords: history of viticulture, vine production, vitis vinifera
38
14
Citovaná literatura BUCHVALDEK, M. 1986. Ćeskoslovenské dějiny v datech, 1 vyd. Praha :
Členská knižnice Svoboda, 1986. str. 714. DOLEŽAL, P. 2001. Lexikon moravského vinařství: historie a současnost pěstování vinné révy na Moravě. Nový Bydžov : Petr Iva, 2001. ISBN-80-902748-2-X. GALUŠKA, L. 1991. Velká Morava. 1. vyd. Brno : Print, 1991. str. 87. ISBN80-7028-022-0. HAVLÍK, L. 1992. Kronika o Velké Moravě. 2. doplněné a upravení vyd. Brno : Jota, 1992. str. 339 . ISBN-80-7028-022-0. HORA, P. 1993. Toulky českou minulostí díl 1. 1. vyd. Praha : BONUS PRESS, 1993. str. 277 . Ilustrace Vladimír Novák. ISBN 80-85621-18-5. HORA, P. 1991. Toulky českou minulostí díl 2. 2. vyd. Praha : Vydavatelstí a nakladatelství Práce, 1991. str. 454. Ilustrace Vladimír Novák. ISBN 80-208-0111-1. HORA-HOŘEJŠÍ, P. 1994. Toulky českou minulostí díl 3. 1. vyd. Praha : Baronet, 1994. str. 238. ilustrace Jiří Běhounek. ISBN 80-85621-97-5. HORA-HOŘEJŠÍ, P. 1995. Toulky českou minulostí díl 4. 1. vyd. Český Těšín : Baronet, 1995. str. 239. ilustrace Vladimír Novák. ISBN 80-85890-21-6. HORA-HOŘEJŠÍ, P. 1996. Toulky českou minulostí díl 5. 1. vyd. Český Těšín : Baronet&Via Facti, 1996. str. 230 . Ilustrace Vladimír Novák. ISBN 80-8589094-1. HORA-HOŘEJŠÍ, P. 1998. Toulky českou minulostí díl.7. 1. vyd. Český Těšín : Via Facti, 1998. str. 230. Ilustrace Vladimír Novák. ISBN 80-238-2999-8. HUBÁČER, V a KRAUS, V. 1982. Hrozny a víno. Praha : Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1982. CHROPNICKÝ, B. 1989. Slované: Historický, politický a kulturní vývoj a význam. 1. vyd. Praha : Orbis, 1989. str. 341.
39
JANÁK, J. 1999. Vlastivěna moravská: Hospodářský rozmach Moravy 17401918. 1.vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost v Brné, 1999. str. 321 . ISBN-8085048. JANČÁŘ, J. 2000. Vlastivěda moravská-Lidová kultura na Moravě. 1. vyd. Brno : Ústav lidové, kultůry ne Strážnici a muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2000. str. 373 . ISBN-80-86156-31-1. KAREL IV, LUCEMBURSKÝ. 1987. Kronika doby Karla IV. 1.vyd. Praha : Nakladateství Svoboda, 1987. str. 647 . KOLEKTIV AG. 2013. Seznam odrůd. Agrární komora ČR. [Online] 22. 02 2013.
DOSTUPNÉ
NA
HTTP://WWW.APICAK.CZ/DATA_AK/12/V/
SEZNAMODRUD2012.PDF. KOLEKTIV, ÚKZÚZ. 2013. Statistika 2012. Ustřední a kontrolní ústav zemedělský.[Online] 22. 02 2013. HTTP://WWW.WINEOFCCZECHREPUBLIC.CZ/34-STATISTIKY-CZ-HTML. KRAUS, V a HUBÁČEK, V. 1999. Réva a víno: z vince i zahrady. 1. vyd. Praha : Radix, 1999. str. 280 s. Sv. 300. ISBN-80-86031-23-3. KRAUS, V. 1973. Vinohradnictví (kapitoly z dějinného vývoje od minulosti do současnosti na Moravě a v Čechách. Brno : Blok, 1973. MUSIL, S a kol. 1978. Vinohradnicvo. 1. vyd. Bratislava : Príroda, 1978. str. 422. PODBORSKÝ, V a kol. 1993. Vlastivěda moravská-Pravěké dějiny Moravy. 1. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1993. str. 543. ISBN 80-8504845-0. POSÍŠILOVÁ, D. 1981.
Ampelografia ČSSR. 1. vyd. Bratislava : Príroda,
1981. str. 347. SPĚVÁČEK, J. 1979. Karel IV, Život a dílo (1316-1378). 1. vyd. Praha : Svoboda, 1979. str. 720.
40
ŠOLLE, M. 1984. Staroslovanské hradisko: charakteristika, funkce, vývoj a význam. 1 vyd. Praha : Nakladateství Vyšehrad, 1984. str. 214. VÁLKA, J. 1991. Vlastivěda Moravská-Dějiny Morady 1. 1. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědný společnost v Brně, 1991. str. 230. ISBN-80-85048-17-5. VÁLKA, J. 1991-1996. Vlastivěda moravská-Dějiny Moravy 2. 1. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1991-1996. str. 275. VANEK, G a VANEKOVÁ, Z. 1977. Ochrana viniča. 1. vyd. Bratislava : Príroda, 1977. str. 361. VEREŠ, A a kol. 1980. Rez a vedenie viniča. 1. vyd. Bratislava : Příroda, 1980. str. 277. WALDHAUSER, J. 2001.
Encyklopedie Keltů v Čechách. 1.vyd. 1. vyd.
Praha : Libri, 2001. str. 593. ISBN-80-727-7053-5. ŽEMLIČKA, J. 1990. Přemysl Otakar I. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1990. str. 361. ISBN-80-205-0099-5. ŽEMLIČKA, J. 1986. Století posledních Přemyslovců (Český stát a společnost ve 13. století). 1. vyd. Praha : Nakladetelství Panorama, 1986. str. 316. ISBN-80-7023281-1.
41
15
Seznam obrázků
obr. 1.:Keltská konvice, autor nezmámý, www.mojebrno.wz.cz/inka-moravakeltove.html .................................................................................................................... 10 obr.
2.:
Sámo,
autor
LOCKEROVÁ,
J.
Nakladatelství
Fragment,
www.ceskatelevize.cz, 2013 ........................................................................................... 13 obr. 3.: Velkomoravské hradiště-Mikulčice, autor neznámý, www.halonoviny.cz 2013 ................................................................................................................................ 15 obr. 4.: sv. Ludmila – patronka vinařů, LOCKEROVÁ, J. Nakladatelstí Fragment, www.ceskatelevize.cz, 2013 ........................................................................................... 18 obr. 5.: Práce na vinici, autor neznámý, www.3x-projekt.com, 2013................. 18 obr. 6.: vinice, autor neznámý, www.pozitek.cz, 2013 ....................................... 20 obr.
7.:
Karel
IV,
LOCKEROVÁ,
J.
Nakladateství
Fragment,
www.ceskatelive.cz, 2013 .............................................................................................. 21 obr. 8.: vinobraní, autor neznámý, www.vinnasteska.cz, 2013 .......................... 22 obr. 9: Historické sklo, Kolektiv fa sklárna Belčice, www.sklarnabelcice.cz, 2013 ................................................................................................................................ 25 obr. 10.: Kládový lis, Foto PROŠEK, D. www.blesk.cz, 2013 .......................... 31 obr. 11: Zátiší, foto SHUTTERSTOCK, www.protugalshop.cz, 2013 ............. 34
42
16
Přílohy
Příloha. 1: Historické vedení révy vinné „Na hlavu“, (KOL. cestovní kanceláře Fantazie 2013), www.cafantazie.cz…………………...………………..……………...43 Příloha. 2: Pergola révy vinné, (redakce časopisu ZAHÁDKÁŘ 2013), www.zahradkar.org/archiv.php?kat=2012/02/s10...........................................................44 Příloha. 3: Arkádové vedení na překrytí chodníku, (autor neznámý, 2013), www.keliwood.cz/.../vysadba-broskvoni-a-vinne-revy-pece-o-vinno............................45 Příloha. 4: Rýnsko-Hesenské vedení révy vinné, (autor neznámý, 2013), www.terroir-francie.cz/...................................................................................................46 Příloha. 5: Současné „Vysoké vedení“, (kolektiv OÚ Moravský Žižkov, 2013), www.moravskyzizkov.cz/index.php?oid=1623570.......................................................46
43
Příloha. 6: Historické vedení révy vinné „Na hlavu“ (KOL. cestovní kanceláře Fantazie 2013)
44
Příloha. 7: Pergola révy vinné, (redakce časopisu ZAHÁDKÁŘ 2013)
45
Příloha. 8: Arkádové vedení na překrytí chodníku, (autor neznámý, 2013)
46
Příloha. 9: Rýnsko-Hesenské vedení révy vinné, (autor neznámý, 2013)
47
Příloha. 10: Současné „Vysoké vedení“, (kolektiv OÚ Moravský Žižkov, 2013)
48
