MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet knihovnictví
Informační ekologie jako projev informačního chování Magisterská diplomová práce
Autor práce:
Bc. Kamila Třísková
Vedoucí práce:
PhDr. Michal Lorenz
Brno 2009
Bibliografický záznam TŘÍSKOVÁ, Kamila. Informační ekologie jako projev informačního chování. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2009. 101 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Michal Lorenz.
Anotace Diplomová práce „Informační ekologie jako projev informačního chování“ pojednává o nově se tvořícím přístupu a způsobu myšlení o uţití ICT – „informační ekologii“. Vychází z mnoha vědních oborů a přístupů jako je informační etika, informační chování a sociální informatika, jejichţ základní myšlenky a souvislosti s informační ekologií si zde představujeme. Tato práce postupně vysvětluje pojem a vývoj zájmu o informační ekologii. Ukazuje její význam a moţnosti pouţití. Popisuje její základní charakteristiky, které jsou analogické s klasickou biologickou ekologií. Vyzdvihuje základy informační ekologie v informační etice a navazuje na představení problémů, které se snaţí řešit jako je informační chudoba a nerovný přístup k informacím (digital divide). Nejvíce se práce zaměřuje na informační chování člověka v informačním
prostředí.
Informační
ekologii
vnímáme
jako
projev
informačního chování. Následně nastiňuje základní myšlenky sociální informatiky. Objasňuje vývoj informační ekologie a uvádí její konkrétní příklady. Dále hledá principy a nastavení informační ekologie v managementu a závěrem nabízí návody a doporučení pro manaţery.
Klíčová slova informační ekologie, informační chování, informační prostředí, informační chudoba, digital divide, sociální informatika, informační etika, informační management
Annotation Diploma thesis „Information ecology as a manifestation of information behavior” deals with a new forming approach and form of thinking about use of ICT – “information ecology”. It goes from many disciplines and approaches as information ethics, information behavior and social informatics, whose basic ideas and relationship with information ecology we present here. This thesis step by step explains conception and development of interest about information ecology. Thesis shows its meaning and possibilities of use. There is describing its basic characteristic that is analogous to classically biologically ecology. Underline the base of information ecology in information ethics and connects on representation of problems that is try to solve as information poverty and unequal access to information (digital dividing). Thesis is largely focusing on information behavior of man in information environment. We perceive information ecology as a manifestation of information behavior. Consequently we outline basic ideas of social informatics. We show up the development of information ecology and mention its concrete examples. Next we are looking for principles and settings of information ecology in management and in conclusion we offer directions and recommendation for managers.
Keywords information
ecology,
information
behavior,
information
environment,
information poverty, digital divide, social informatics, information ethics, information management
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a pouţívána ke studijním účelům.
V Brně dne 22. června 2009
Bc. Kamila Třísková
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Michalu Lorenzovi za jeho vedení a podnětné nápady. Chtěla bych zároveň velmi poděkovat mojí rodině, obzvláště mojí mamince, za podporu, pomoc a pochopení.
Obsah ÚVOD .........................................................................................................................................7 1 INFORMAČNÍ EKOLOGIE .................................................................................................8 1.1 DEFINICE A VÝVOJ ZÁJMU O INFORMAČNÍ EKOLOGII ..........................................................8 1.2 VÝZNAM INFORMAČNÍ EKOLOGIE ....................................................................................12 1.3 VYUŢITÍ INFORMAČNÍ EKOLOGIE .....................................................................................13 1.3.1 Evropský summit II ..................................................................................................15 2 CHARAKTERISTIKA INFORMAČNÍ EKOLOGIE ......................................................17 2.1 SYSTÉM ............................................................................................................................17 2.2 DIVERZITA .......................................................................................................................17 2.3 KOEVOLUCE .....................................................................................................................18 2.4 KLÍČOVÉ DRUHY ..............................................................................................................18 2.5 LOKALITA INFORMAČNÍ EKOLOGIE ..................................................................................19 2.6 HODNOTY INFORMAČNÍ EKOLOGIE...................................................................................19 3 INFORMAČNÍ ETIKA ........................................................................................................21 3.1 VÝZNAM A CÍLE ...............................................................................................................22 3.2 KODEXY ..........................................................................................................................22 3.3 OBECNÉ ZÁSADY .............................................................................................................23 3.4 MAKRO A MIKROETIKA ....................................................................................................23 4 INFORMAČNĚ BOHATÁ A CHUDÁ SPOLEČNOST ...................................................25 4.1 Informačně ekologické problémy ...............................................................................26 5 INFORMAČNÍ CHOVÁNÍ .................................................................................................27 5.1 DEFINICE..........................................................................................................................28 5.1.1 Model informačního chování...................................................................................29 5.2 HISTORIE A TRANSDISCIPLINÁRNOST INFORMAČNÍHO CHOVÁNÍ ......................................30 5.3 INFORMACE, INFORMAČNÍ POTŘEBA A INFORMAČNÍ PROSTŘEDÍ ......................................30 5.4 VÝCHODISKA INFORMAČNÍHO CHOVÁNÍ ..........................................................................31 5.4.1 Sémiotická východiska .............................................................................................32 5.4.2 Psychologická a sociologická východiska ...............................................................32 5.4.3 Pragmatismus a neopragmatismus..........................................................................33 5.4.4 Behaviorismus a sociální psychologie.....................................................................33 5.5 STRUKTURA INFORMAČNÍHO CHOVÁNÍ ČLOVĚKA ............................................................34 5.5.1 Neurofyziologická složka informačního chování .....................................................34 5.5.2. Senzomotorická složka informačního chování........................................................36 5.5.3 Kognitivní složka informačního chování .................................................................37 5.5.4 Afektivní složka informačního chování ....................................................................38 5.5.5 Hodnotová složka informačního chování ................................................................40 5.5.6 Integrativní složka informačního chování ...............................................................40 5.5.7 Sociální a kulturní složka informačního chování ....................................................41 5.6 ZÁKLADNÍ TYPOLOGIE INFORMAČNÍHO CHOVÁNÍ ............................................................42 5.6.1 Dva základní typy uživatelů .....................................................................................43 5.7 ČLOVĚK A INFORMAČNÍ PROSTŘEDÍ .................................................................................44 5.7.1 Ochrana informačního prostředí .............................................................................45 6 SOCIÁLNÍ INFORMATIKA ..............................................................................................46 6.1 MYŠLENKY SOCIÁLNÍ INFORMATIKY ................................................................................46 7 VÝVOJ INFORMAČNÍCH EKOLOGIÍ ...........................................................................48 7.1 PRÁCE S VĚDOMÍM ZÁKLADNÍCH HODNOT .......................................................................49 7.2 DÁVAT POZOR ..................................................................................................................50 7.3 STRATEGICKÉ OTÁZKY .....................................................................................................50
8 PŘÍKLADY INFORMAČNÍCH EKOLOGIÍ ....................................................................52 8.1 INFORMAČNÍ EKOLOGIE KNIHOVNY .................................................................................53 8.1.1 Prvky informační ekologie v knihovně.....................................................................53 8.1.2 Úprava informačního dotazu, informační terapie ...................................................54 8.1.3 Strategie vyhledávání ..............................................................................................54 8.1.4 Navazování dlouhodobé spolupráce a budoucnost knihoven ..................................55 8.1.5 Digitální knihovna ...................................................................................................56 8.1.6 Knihovny budoucnosti .............................................................................................57 8.2 VIRTUÁLNÍ SVĚT A INFORMAČNÍ EKOLOGIE .....................................................................58 8.2.1 Virtuální svět jako informační ekologie...................................................................59 8.3 VNITŘNÍ KONZULTANTI INFORMAČNÍ EKOLOGIE (ZAHRADNÍCI) .......................................60 8.4 DYSFUNKČNÍ INFORMAČNÍ EKOLOGIE ..............................................................................61 8.5 INTERNET A INFORMAČNÍ EKOLOGIE ................................................................................61 8.6 INFORMAČNÍ EKOLOGIE SPOLEČNOSTI ERNST YOUNG ...................................................63 8.6.1 Center for Bussiness Knowledge (CBK) ..................................................................63 8.7 INFORMAČNĚ EKOLOGICKÉ HNUTÍ ...................................................................................64 8.8 PARTICIPATIVNÍ METODY .................................................................................................65 8.8.1 Komunity .................................................................................................................65 9 INFORMAČNÍ EKOLOGIE V MANAGEMENTU .........................................................66 9.1 INFORMAČNÍ A ZNALOSTNÍ MANAGEMENT .......................................................................67 9.2 EKOLOGICKÉ ATRIBUTY ...................................................................................................68 9.2.1 Integrace různých typů informace ...........................................................................69 9.2.2 Rozpoznání vývojových změn ..................................................................................70 9.2.3 Důraz na sledování a popis .....................................................................................70 9.2.4 Zaměření na lidi a informační chování ...................................................................71 9.3 MODEL INFORMAČNÍ EKOLOGIE .......................................................................................72 9.3.1 Ekologický model pro informační management ......................................................73 9.3.2 Informační prostředí................................................................................................74 9.3.3 Organizační prostředí .............................................................................................75 9.3.4 Vnější prostředí .......................................................................................................76 9.4 IMPLEMENTACE INFORMAČNÍ EKOLOGIE ..........................................................................76 9.4.1 První kroky při implementaci informační ekologie .................................................77 9.4.2 Prosazování informační ekologie v informačním managementu firmy ...................78 9.5 INFORMAČNÍ EKOLOGIE A ŘÍZENÍ ZNALOSTÍ .....................................................................79 9.5.1 Přechod z informační ekologie do znalostní ekologie .............................................80 9.5.2 Lidské jednání a interpretace ..................................................................................81 9.5.3 Samokontrola a samoregulace ................................................................................82 10 DOPORUČENÍ PRO MANAŽERY .................................................................................84 10.1 OBLAST ETIKY A MORÁLKY ...........................................................................................84 10.2 ŘÍZENÍ INFORMAČNÍHO CHOVÁNÍ ...................................................................................85 10.3 ZLEPŠENÍ INFORMAČNÍCH PROCESŮ ...............................................................................86 10.4 INFORMAČNÍ ARCHITEKTURA .........................................................................................86 10.5 ORGANIZAČNÍ PROSTŘEDÍ ..............................................................................................87 10.6 EXTERNÍ PROSTŘEDÍ ......................................................................................................89 10.7 PŘÍNOS VÝZKUMŮ SOCIÁLNÍ INFORMATIKY ...................................................................90 ZÁVĚR .....................................................................................................................................91 POUŽITÁ LITERATURA: ....................................................................................................93
Úvod Téma své diplomové práce „Informační ekologie jako projev informačního chování“ jsem si vybrala na základě svého zájmu o problematiku ekologie obecně, všech jejích aspektů a oblastí vyuţití. Lidská společnost jiţ naštěstí pochopila křehkost ţivotního prostředí, ve kterém ţije. Zjistila, jak svojí neuváţenou činností narušuje biologickou rovnováhu a ničí jediné známé místo ve vesmíru, kde můţe přeţít. Naučila se zabývat, zkoumat a chránit ţivotní prostředí, věnovat se výzkumu ekologie a chovat se k biosféře odpovědně a šetrně. Vzhledem k rostoucímu včleňování informačně komunikačních technologií (dále jen ICT) do našeho ţivota je nyní na řadě začít se věnovat i výzkumu a ochraně informačního prostředí, ve kterém se denně pohybujeme v našich vlastních sociálních rolích (student, zaměstnanec, občan atd.). K tomuto účelu začínáme hovořit o tzv. „informační ekologii“, která se zabývá vztahy mezi jednotlivými prvky v informačním prostředí. Tento nový přístup nás můţe naučit jak: vyuţívat, ale nezneuţívat informace, nedělat z informací pouze komerční artikl, nevnucovat nepotřebné informace a hlavně naučit se vnímat a vyuţívat technologie jako uţitečný nástroj a ne jako cíl. Informační ekologie, stejně i ekologie obecně je nutně spojena s etikou, morálkou a odpovědností. Hledá cestu ke smysluplným a harmonickým vztahům člověka, informačních technologií a informací.
7
1 Informační ekologie Informační ekologie není vědním oborem, ale pouze novým přístupem a způsobem myšlení o ICT, proto se v různých zdrojích mohou objevovat odlišné výklady a individuální významy tohoto pojmu. Zatím nebyla ustálena jednotná terminologie. Naše práce se proto opírá v této oblasti o dva klíčové zahraniční zdroje,1 které dále rozvíjí a doplňuje další literaturou. Při zkoumání významu a podstaty informační ekologie vycházíme z výsledků výzkumu informačního chování, informační etiky a sociální informatiky, které jsou jejími ţivnými základy. Spojením poznatků z významných samostatných vědních oborů nacházíme nový přístup – informační ekologii - nástroj, kterým můţeme působit na informační prostředí, jeho prvky a vazby.
1.1 Definice a vývoj zájmu o informační ekologii Zřejmě jako první autor se pojmem informační ekologie v širokých souvislostech (hlavně politických) začal zabývat německý filozof Rafael Capurro. V jeho pojetí má informační ekologie sociální, historický a lingvistický rozměr.2 Italsky filozof a logik, profesor na univerzitě v Oxfordu Luciano Floridi, rozvíjel pojetí informační ekologie jako druh informační etiky vhodný k práci s daty, informacemi, znalostmi a komunikací, viděl jej jako nové prostředí, které nazval infosféru.3 Rafael Capurro jeho pojetí dosti kritizoval4,
1
DAVENPORT, T. H. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. 2 CAPURRO, R. Towards an Information Ecology [online]. 1999. ! V poznámkách pod čarou uvádím pouze zkrácenou citaci zdroje, celá verze se nachází v závěru práce – v pouţité literatuře. ! Pokud se v práci nachází překlad cizojazyčné citace či parafráze cizojazyčného zdroje, jedná se o můj vlastní překlad. 3 FLORIDI, L. Information Ethics : An Environment Approach to the Digital Divide..Philosophy in the Contemporary World [online]. 2001. 4 CAPURRO, R. On Floridi´s metaphysical foundation of information ecology. Ethics and Information Technology [online]. 2008.
8
protoţe Floridiho infosféra byla koncipovaná jako ontologicky odlišná od fyzického světa. Následně se objevila kniha T. H. Davenporta a L. Prusaka, kteří vztahovali pojem informační ekologie ke komplexnímu informačnímu prostředí organizace jako nový způsob „holistického managementu informací“ nebo jako „human-centered informační management“.5 Výzkumníci AT&T Labs-Research Bonnie A. Nardi a Vicki L. O´Day6 představují koncept informační ekologie ve své knize: „Informační ekologie: Pouţívání technologie se srdcem“. Jejich pojetí je ve smyslu sociálního ekosystému. Navrhují nový způsob myšlení o uţití technologie, která doplňuje dřívější designové metodologie a uvaţují o tomto nastavení jako o informační ekologii,7 kterou dále definují jako: „systém lidí, postupů, hodnot a technologií v jednotlivém lokálním prostředí. V informační ekologii není hlavní zaměření na technologii, ale na lidské aktivity, kterým slouží technologie.“8 „Není to nová metodologie, ale přesněji řečeno konkrétní cesta rozvoje a určitého vědomí o technologii, jejím smyslu a jejích dopadech.“9 Tento nový způsob myšlení se zajímá komplexně o celé informační prostředí, všechny jeho části (jako jsou lidé, metody, informace a technologie), o jejich vzájemné vazby, propojení a to jak se navzájem ovlivňují. Pojem ekologie se zde pouţívá jako metafora ke klasickému biologickému modelu ekologie, který zkoumá jednotlivé niky, jejich propojení a biologické druhy, které ji obývají a jejich vzájemné interakce a podmíněnosti. „Informační ekologie je komplex systémů, jejich částí a vztahů. Ukazuje rozmanitost a zkušenosti neustálé evoluce. Různé části ekologie koevolvují, mění se společně podle vztahů v systému… Informační ekologie má smysl pro místo.“10
5
DAVENPORT, T. H. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. 6 Dříve výzkumník na Xerox Palo Alto Research Center, postgraduální student antropologie na universitě v Kalifornii v Santa Cruz. 7 Digital Library Use : Social Practice in Design and Evaluation. 2003. s. 65. 8 NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 49. 9 Digital Library Use : Social Practice in Design and Evaluation. 2003. s. 66. 10 NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 51.
9
Vzorovým příkladem, kde funguje myšlenka a je uplatňován přístup informační ekologie můţe být knihovna. Obsahuje organizovanou sbírku dokumentů, knihovníky, čtenáře, ICT, katalogizační a vyhledávací systém. Je to místo, kde se všechny prvky propojují a uvádí tak v chod uţitečný systém pro práci s informacemi a zdravý vztah mezi lidmi a technologií, vyuţívající participativní metody a dodrţující kodexy informační etiky. Informační ekologie se stará a chrání informační prostředí organizace a systém vzájemně propojených sociálních, kulturních a politických subsystémů. V organizaci přístup informační ekologie ovlivňuje to, jaké informace budou produkovány, skladovány a které budou přístupné. Orientuje se především na lidský prvek a ne pouze na technologii. V potaz je brán i nepřetrţitý vývoj a změny v prostředí organizace.11 V českém prostředí se tento pojem objevil zřejmě poprvé na Infoforu 99 v příspěvku Jiřího Peterky.12 Nezávislý konzultant a publicista Jiří Peterka ve své prezentaci definuje pojetí informační ekologie: „… když se bere ohled i na druhé … když se dívám na "svět" jako na soustavu vzájemně působících vlivů, a snažím se najít rovnovážný stav této soustavy … když usiluji o dlouhodobý efekt (trvale udržitelný vývoj), a ne jen o okamžitý efekt… Toto vše, vztažené na celé "informační prostředí", zahrnující producenty, konzumenty, "přepravce" atd.“
13
Dále popisuje „ţivotní prostředí“ informací, které se skládá z přenosu,
uţití, zpřístupnění, zpracování a generování informací. Jako kritický faktor označuje správné uţití informací, schopnost lidí „vstřebat“ informace dle něj v prostředí internetu klesá. V subjektivní předpovědi naznačuje, ţe v důsledku nepřehlednosti a různorodé kvality informací na internetu, vznikne „informačně ekologické hnutí“. Cílem tohoto hnutí bude snaha o větší přehlednost a kvalitu informací na internetu. Závěrem se zamýšlí nad moţnými problémy „informačně ekologického hnutí“ ve formě moţného zneuţití či přílišného extremismu. Jako příklad uvádí hnutí proti spammingu. O definici se pokouší i Pavol Rankov: „Informační ekologii budeme chápat jako cílevědomou aktivitu a působení, které na původce a distributory 11
tamtéţ s. 51. PETERKA, J. Informační ekologie v prostředí internetu [online]. 1999. 13 tamtéţ 12
10
informací vyvíjejí příjemci a společnost s cílem změnit informační toky, hlavně z hlediska jejich obsahu, formy, struktury a množství. Jestli tedy ekologické hnutí bojuje za čistotu vod, vzduchu a země, informační ekologie chce bojovat za čistotu informačního prostředí…“14 Myslí tím boj proti informačnímu přetíţení, informačnímu stresu či smogu. Docentka Jela Steinerová, která v tomto roce začíná s výzkumem informační ekologie ve svém grantovém výzkumu „Informačná ekológia akademického informačného prostredia“ definuje pojem informační ekologie jako: „tvorbu, komunikování, rozšiřování a využívání informací na úrovni jednotlivce, skupiny nebo organizace s cílem smysluplně regulovat toky informací při vzájemném přizpůsobování člověka a informačního prostředí. Složkami informační ekologie jsou lidé, inteligentní technologie a nástroje organizace poznání. Za součást informační ekologie považujeme i etické, právní a bezpečnostní opatření při společném využívání informací. Podstatou informační ekologie je určení čistících mechanismů informačního přetížení a rizik využívání informací v elektronickém prostředí.“15 Všechny tyto přístupy a snahy o definici jsou příkladem toho, ţe informační ekologie ještě není vědní obor, ale pouze přístup, který není jednotně definován. Poznatky informační ekologie vychází z klasické biologické ekologie. Pojem, můţeme tedy chápat obdobně jako je tomu u klasické ekologie. A vzhledem k předchozím definicím ji můţeme chápat jednak jako přístup k ochraně, výzkumu a aplikaci principů informační ekologie. Dále je informační ekologii rovněţ moţno chápat jako označení pro vztah prvků a sloţek informačního prostředí a jejich vzájemných vztahů. Informační ekologie se nám z předchozích definic jeví jako nový přístup nebo způsob myšlení jak nastavit a chránit ohleduplné, etické a efektivní informační chování v lokálním informačním prostředí, které bere v potaz sociální dimenzi a informační a technologickou rovnováhu.
14
RANKOV, P. Informačná spoločnost : perspektívy, problémy, paradoxy. 2006. s. 138. STEINEROVÁ, J. Informačné systémy v novej paradigme vzdelavania a výskumu. In ITlib. Informačné technológie a knižnice [online], 2008. 15
11
1.2 Význam informační ekologie Význam informační ekologie je v představení střední cesty mezi teoriemi vlivu nových technologií na lidský ţivot a kulturu. Z praxe víme, ţe je technologie buď brána jako spása lidstva nebo jako nástroj k vyhubení ţivota na planetě Zemi. Jako příklad si můţeme uvést hnutí tzv. extropiánů, kteří vidí propojením člověka a ICT novou verzi kvalitnějšího bytí. Na druhé straně můţeme zkoumat další extrém v myšlenkovém hnutí luddistů a neoluddistů, kteří striktně odmítají veškeré stroje a ICT. Názory na technologie mohou být buď nekompromisně negativní, nebo nekriticky pozitivní. Proto je potřeba hledat optimální a objektivní cestu k chápání a vyuţívání ICT. Naučit se brát technologii jako velkého pomocníka, ale nepřehlíţet moţná nebezpečí s rozvojem technologií logicky vznikajících. Jako most přes propast zde tedy působí myšlenky nového přístupu informační ekologie, který se snaţí najít střední cestu. Zastánce přístupu informační ekologie můţeme povaţovat za zdravě „kritické přátele technologií“. Úlohou informačních ekologů je změnit způsob jakým lidé většinou nahlíţejí na technologie. Vyuţít přístupů a myšlenek informační ekologie lze nejlépe v místech našeho nejčastějšího výskytu, kde hrajeme určitou aktivní sociální roli, zastáváme jistou funkci, máme zde specifický a hodnotící místní pohled a umíme se vyjádřit k tomu co se v místě děje. V místech, jejichţ fungování a principy dobře známe, jsme schopni rozpoznat, jaké vhodné technologie lze zde vyuţít a fungování tohoto místa tím vylepšit. Pro kaţdého to můţe být jiné místo např.: zaměstnání, škola, domov, knihovna, nemocnice, kostel, klub, společenské centrum nebo občanské sdruţení. Záleţí zde totiţ velmi na našich místních zkušenostech, praxi, cílech a hodnotách, které máme s tímto místem spojené ať uţ individuálně, organizačně nebo skupinově. Nardi a O´Day optimisticky tvrdí: „Věříme, že máme vliv působit technologické změny působením ve sférách, kde máme znalosti a kompetence –
12
v naší informační ekologii.“16 Dále zdůrazňují, ţe je mnohem efektivnější ptát se „vím-proč“ neţ klasické „vím-jak“. Lidé jsou ve svých informačních prostředích
naučeni
řešit
problémy
podle
předem
nastavených
a
doporučovaných postupů. Znají tedy jak úkol řešit, ale nevidí do jeho podstaty tedy proč. Otvírá to prostor pro pochopení toho, co nám technologie přináší a mohou ještě přinést. Zavádění nových technologií adaptovaných do pracovního nastavení dané organizace navíc pomáhá zviditelnit role a procesy, které bývají pro ostatní neviditelné nebo neformální. Jsou přitom stejně důleţité jako aktivity a viditelné výsledky práce spolupracovníků.17 Informační ekologie nás chce naučit vyuţívat, ale nezneuţívat technických vynálezů. Přestoţe jsme na technologiích v současné době částečně závislí, nesmíme tuto závislost nechat přerůst v nezdravou. Nedopustit, aby naše vynálezy mohli zničit svého vlastního tvůrce a jeho kulturu. Jakkoliv je vědecky „svůdné“ vynalézt zbraň hromadného ničení nebo umělou inteligenci, která bude nesrovnatelně chytřejší neţ její tvůrce, musí mít zprostředkovatele ve formě zdravé mysli a především srdce. Hlavním přínosem informační ekologie je dle Nardi a O´Day právě srdce jako zprostředkovatel technologického rozvoje. „Lidská odbornost, rozhodnutí a tvořivost může být podporována, ale ne nahrazena nástroji postavenými na počítači.“18
1.3 Využití informační ekologie Docentka Jela Steinerová se připravuje na výzkum s názvem: „Informačná ekológia akademického informacného prostredia“ výzkum tématu se plánuje v průběhu roku 2009-2011. „Cílem projektu je vymezit koncepci informační ekologie v moderní informační vědě. Východiskem je informační chování člověka v elektronickém prostředí. Na teoretické úrovni se analyzuje propojení kognitivního a afektivního informačního chování, informační přetížení, interakce člověka se systémem. Koncepce informační ekologie se 16
NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. ix-předmluva. 17 tamtéţ s. 13-17. 18 NARDI, B. A. - O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 13.
13
bude ověřovat v prostředí akademické komunity. Výsledkem budou nové modely akademického informačního prostředí na různých úrovních vzděláváni a kolaborace ve výzkumu. Informační ekologie přinese doporučení pro informační strategie akademického prostředí.“19 Na otázky jak organizovat elektronické informační prostředí, jak učinit uţívání informací více efektivní, jak vytvářet smysl, jak čelit informačnímu přetíţení, informační nadbytečnosti či problémům s uţívání informací etických a právních – můţe odpovědět přístup informační ekologie. Tyto otázky chce rovněţ řešit doc. Jela Steinerová ve svém budoucím výzkumu týkajícím se akademických knihoven. „Předběžný model informační ekologie nastiňuje transformaci akademických knihoven z pasivních repozitářů na adaptivní systémy a interaktivní organizace informací, založených na informačním chování. Inteligentní technologie a cyber infrastruktury mohou zajistit ekologické (inteligentní a lidské) přístupy k užití informací. Všudypřítomné a nenápadné technologické zprostředkování zlepšující kognitivní a afektivní lidské informační chování může být považováno za první krok k novému ekologickému modelu užití informací.“20 České prameny se postupně začínají zajímat o informační ekologii. Začíná být jiţ zařazována do studijních plánů vysokých škol nejen s knihovnickým zaměřením. Například Vojtech Rusňák doporučuje ve svém článku do výuky zařazovat mimo jiné nový obor informační ekologie jako jednu součást z nových technologií učení.21 „Informační ekologie se projevuje při formování informačních strategií informačních institucí, vyhledávání informací, tvorbě informačních systémů a produktů. Její součástí jsou i nové nástroje organizace poznání podporující učení, vzdělávání a výzkum. Informační systémy a knihovny se přibližují adaptivním systémům a interaktivní organizaci informací. Inteligentní technologie mohou zabezpečit ekologický (racionální a humánní) přístup k využívání informací. Všudypřítomné a nevtíravé způsoby technologického 19
Informacná ekológia akademického informacného prostredia [online]. 2009. STEINEROVÁ, J., GREŠKOVÁ, M. Relevance in the light of interacitve revolution: interplay between human and information search agent [online]. 2008. 21 RUSŇÁK, V. K niektorým aspektom neurotechnológií v technólogii vzdělávania aspekt bezčasovosti podvedomia, jako facilitator procesu edukácie [online]. 2005. 20
14
zprostředkování obohacujícího informační chování člověka lze považovat za krok k novému ekologickému modelu informačních systémů.“22 Informační ekologie je prakticky univerzální a můţe být pouţita téměř v kaţdém informačním prostředí, kde lidé pracují s ICT. Je moţno ji pouţít ve školách k propojení školních knihoven s učiteli ICT a nástrojů a moţností vyhledávání. K tvarování informační kultury školy a aktivit zaloţených na znalostech.23 Lze ji implementovat do nově se vyvíjejícího
E-governmentu.24
Dokonce
můţe
pomoci
při
tvorbě
klasifikačních systémů pro kooperaci v elektronické knihovně25 nebo taxonomické struktury u „šedé literatury“.26
1.3.1 Evropský summit II V červnu roku 1997 se uskutečnil druhý Evropský summit, který se mimo jiné rovněţ zabýval, informační ekologií.27 Jejich cílem v této oblasti bylo prozkoumat příleţitosti a důsledky rychle se rozvíjejícího „informačního a komunikačního ekosystému“ a určit kritické problémy informační ekologie vztahující se k udrţitelnosti. Ideou bylo designovat a zaloţit podporu, která by usnadnila přechod k spravedlivější a udrţitelné společnosti. To by se mělo stát skrze informační a komunikační technologie, systémy a procesy, včetně tradičních neelektronických forem. Účastníky této přeměny jsou jak malé skupiny lidí, tak celá společnost. Komise udrţitelného rozvoje (CSD) svolala pro tento případ otevřenou pracovní skupinu na informační ekologii. Ta měla za úkol zkoumat: 22
STEINEROVÁ, J. Informačné systémy v novej paradigma vzdelavania a výskumu. In ITlib. Informačné technológie a knižnice [online], 2008. 23 PERRAULT, A. M. The School as an Information Ecology: A Framework for Studying Changes in Information Use. School Libraries Worldwide [online]. 2007. s. 49-62. 24 The Information Ecology of E-Government: E-Government as Institutional and Technological Innovation in Public Administration. Victor Bakkers. Amsterdam : IOS Press, 2005. 25 ALBRECHTSEN, H., JACOB, E. K. The dynamics of classificaton systems as boundary objects for cooperation in the electronic library. Library Trends [online]. 1998. s. 293-312. 26 GELFAND, J. Grey Literature: Taxonomies and Structures for Collection Developement. The Grey Journal [online]. 2007. s. 7-16. 27 Více na : Towards Earth Summit II: : Recommendations for Actions and Commitments at Earth Summit II [online]. červen 1997.
15
-
příleţitosti a důsledky pro udrţitelnost a spravedlnost ekologického přístupu k informačnímu toku
-
identifikovat kritická témata udrţitelnosti celého systému
-
vývoj efektivních mechanismů k podpoře převodu na ekologicky a sociálně laděnou technologii
-
současné a budoucí, přímé a nepřímé ekonomické, kulturní, sociální a environmentální dopady zavádění informačních technologií
-
destabilizující potenciál informačních a komunikačních technologií na lidská, ekonomická, sociální, kulturní a politická práva; jaká rozvíjet opatření, aby nebyla poškozována tradiční lidská kultura
-
vyvíjející se informační ekosystém jako spravedlivý přístup k informacím, řešící problém autorských práv a dostupnosti zdrojů
-
jak nastavit proces a design komplexní udrţitelnosti informačního a komunikačního prostředí 28
Rychlá
evoluce
informačních
a
komunikačních
technologií
nastolila
„informační věk“ a vrhla nás do „informační společnosti“. Informační technologie a především internet mají velkou integrativní sílu. Zvyšující se role ICT je však do budoucna nepředvídatelná a můţe se stát neudrţitelná, proto je potřeba tyto trendy a moţné budoucí vývoje mapovat a snaţit se předcházet destrukčním tendencím.29 Evropský summit má svůj program udrţitelného rozvoje zvaný Agenda 21, který se zabývá mnoha oblastmi, prostředími a rozvojem. Předkládá doporučení, jak jednat v zájmu ekologie a udrţitelného rozvoje. Informační ekologie je téma, které vnímá Evropský summit jako vhodné pro budoucnost a úspěšný rozvoj ţivotního a informačního prostředí.30
28
Towards Earth Summit II: : Recommendations for Actions and Commitments at Earth Summit II [online]. červen 1997. 29 Volně dle : Towards Earth Summit II: : Recommendations for Actions and Commitments at Earth Summit II [online]. červen 1997. 30 Programme for the further implementation of Agenda 21 : adopted by governments at earth summit +5, special session of the United Nations General assembly, 1998.
16
2 Charakteristika informační ekologie Pouţití metafory ekologie, která vychází z klasické biologické ekologie, má slouţit k lepšímu pochopení podstaty problému a vyvolat diskuzi, rozšířit myšlení a pobídnout k akci. V našem případě se snaţíme vytvořit ekologický model v prostředích, ve kterých jsou aktivně vyuţívány technologie. Stejně jako ekologie klasická má i ekologie informační základní vlastnosti. Je to sloţitý systém jednotlivých částí a jejich vztahů. Vyznačuje se rozmanitostí, zkušeností neustálé evoluce a uvědomováním si svého místa.31
2.1 Systém Stejně jako v klasické biologické ekologii se rovněţ informační ekologie vyznačuje vzájemnými vztahy a závislostmi mezi jednotlivými částmi systému.32 Jedna malá část celku můţe svojí drobnou změnou ovlivnit vlastnosti celého systému. To znamená, ţe i jedinec v určité organizaci má svůj osobní vliv na celý systém organizace, aniţ by si to mnohdy sám uvědomoval.
2.2 Diverzita Vracíme se k poznatkům klasické ekologie, ţe pro nepřetrţitou evoluci a ţivot biologických druhů v jednotlivých ekologických nikách je ţivotně důleţitá diverzita (rozmanitost). Ta dovoluje systému přeţít neustálé změny, prostřednictvím nových nápadů a postupů. Ve zdravé informační ekologii spolupracují dohromady různé druhy lidí a nástrojů. I v tomto případě si můţeme připomenout příklad knihovny, kde se tento postup uplatňuje. Kaţdý pracuje na nějakém úseku (půjčovní pult, katalogizace, atd.) a přitom všichni spolupracují.33
31
Volně dle: NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 50-51. 32 tamtéţ s. 51- 53. 33 tamtéţ s. 51- 52.
17
2.3 Koevoluce „Zdravá ekologie není statická dokonce ani, když je v rovnováze.“34 Stejně jako se stále vyvíjí ekologie tak i informační ekologie se evolvuje jako „nová myšlenka, nástroj, aktivita a forma odborných znalostí.“35 Proto je třeba připravovat běţné lidi na rozvoj koncepce informační ekologie prostřednictvím kvalifikovaných odborníků na všech úrovních (přirození učitelé, mediátoři na univerzitách, kteří překládají mezi disciplínami). Neustálou lidskou aktivitou, neustálým vzděláváním se, přizpůsobováním novým postupům, vztahům a souvislostem se dosahuje dynamické rovnováhy, která je zdravou ekologií. Evoluce je neustálé přizpůsobování se novým vztahům, postupům, zacházením s novými technologiemi a vyznačuje se tím, ţe nikdy nelze dosáhnout konečného ideálního stavu, který by se jiţ dále nevyvíjel.
2.4 Klíčové druhy Kaţdá ekologie má své klíčové druhy, které jsou pro ţivot v dané lokalitě naprosto nezbytné, i kdyţ nejsou na první pohled patrné. V podniku to můţe být erudovaný a zkušený zaměstnanec, jehoţ přítomnost je nutná k podpoře a efektivnímu vyuţívání nových technologií. Někdy je v podniku potřeba zaměstnat učitele, překladače nebo pomocníky, kteří budou prostředníky mezi zaměstnanci a novými technologiemi, které ještě nejsou členové dané ekologie zvyklí pouţívat. Tito mediátoři jsou těmi klíčovými druhy v informační ekologii. Staví mosty mezi institucionálními vazbami a překládají mezi disciplínami.36
34
tamtéţ s. 52. tamtéţ s. 52. 36 NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 55-56. 35
18
2.5 Lokalita informační ekologie Existují různé druhy uţivatelů technologií na různých místech. I kdyţ by měli stejný typ softwaru, mohou jej ve svém lokálním prostředí vyuţívat naprosto pro jiné účely, neţ to činí uţivatelé v jiném prostředí. Knihovna vyuţívá počítač pro zpřístupnění katalogu. V kanceláři slouţí počítač jako informační zařízení, v obchodní sféře ke kontrole rozpočtu. V kaţdé lokalitě jsou technologie vyuţívány pro jiný účel, jinými metodami a jinými zvyklostmi. V tomto případě záleţí především na lidech, jejich profesi a odpovědnosti za integraci nástrojů, se kterými pracují. Lidé, kteří jsou delší dobu součástí svého informačního prostředí, jsou kompetentní rozhodovat o významu technologií a jejich moţném rozvoji. Vědí nejlépe, jaký význam mají dané technologie pro jejich účely. Mají tyto technologie pod svojí kontrolou. Právě lidé, kteří pracují v určité lokalitě, by měli být dotazováni technologickými výrobci a dle jejich zkušeností a poţadavků by měla být daná technologie vytvářena.37
2.6 Hodnoty informační ekologie Rychlé rozšiřování nových technologií můţe ovlivňovat naše osobní hodnoty a postoje. Technologie v tomto ohledu není neutrální. Mohou nás rozrušit pokusy o klonování lidí, experimenty a mutace DNA, otázka soukromí na internetu nebo otázka autorských práv. Všechno jsou to obavy oprávněné a střetávají se s našimi názory a hodnotami. I v oblasti našeho informačního prostředí bychom, dle myšlenek informační ekologie, měli sdílet s ostatními určité zásadní hodnoty, které jsou typické právě pro naši lokalitu nebo pro lidstvo
obecně.
„Zdravá
informační
ekologie
spoléhá
na
integraci
technologických rozhodnutí a hodnot spojených s místním nastavením, ať už je to Jednotka intenzivní péče, školní třída nebo maloobchod.“38
37
tamtéţ s. 54-56. NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 61. 38
19
Některými autory39 je rozvoj informační technologie spojován s úpadkem lidských hodnot a mravů, které drţeli lidstvo po staletí. Toto je ovšem otázka, na kterou se těţko odpovídá a která zřejmě není příliš objektivní. Technika nemůţe za úpadek hodnot, jen člověk sám můţe hodnoty vytvořit, ţít podle nich a opustit je. V rychlém tempu technologického rozvoje a přebytku informací je ovšem sloţitější neţ kdy dříve v historii lidstva rozpoznat co je dobré a co zlé. Záleţí na etice vědců a vývojářů technologií, aby se drţely základních lidských hodnot a nenechali se strhnout k uskutečnění vynálezu, který by mohl lidem v některém směru ublíţit. Na uţivatelích techniky záleţí, aby vše vyuţívaly s čistým svědomím a odpovědností, nehnali se pouze za ziskem a uţ v ţádném případě nevyuţívali techniku k ničení a vraţdění. Konzumní způsob naší společnosti nedává příliš prostoru k filozofii hodnot (axiologii). Myšlenky ekologie mohou pomoci, aby lidská společnost znovuobjevila hloubku lidských hodnot a smyslu bytí.
39
např.: Neil Postman – Technopoly; Jacques Ellul.
20
3 Informační etika Z hlediska obsahu předchozí kapitoly bychom rádi navázali na problém informační etiky, který je součástí přístupu informační ekologie. TDKIV ji definuje jako: „Dílčí část etiky, která se zabývá morálními principy a pravidly souvisejícími se zpracováním informací. Informační etika dále zahrnuje etiku tvůrce informace (autorská etika), etiku zprostředkovatele informací a etiku uživatele informací.“40 Doktor Karel Janoš definuje pojem informační etiky jako: „oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformaci, ukládání, vyhledávání, využívání a organizaci informací.“41 Doplňuje jej doktor Jan Činčera a upozorňuje na to, ţe je informační etika pouze podmnoţinou etiky obecné.42 Profesor Luciano Floridi, zabývající se intenzivně informační a počítačovou etikou, nastiňuje další vývoj informační etiky: „Úkol je formulovat informační etiku, která může zacházet se světem dat, informací, znalostí a komunikací jako nové prostředí, infosféra. Tato informační etika musí být schopná oslovovat a řešit etické výzvy, vyvstávající z nového prostředí na základě základních principů respektu k informacím, jejich ochraně a zhodnocení. Musí to být ekologická etika pro informační prostředí.“43 Díky rozšíření informační etiky na etiku ekologickou můţe být přemostěna informační propast. Floridi ji chce řešit bojem proti destrukci, korupci, znečištění, degradaci a informační entropii. „Etické užívání ICT a udržitelný rozvoj vyrovnané informační společnosti, potřebuje bezpečnou a veřejnou infosféru pro všechny kde komunikace a kolaborace může kvést, souvisle s aplikací občanských práv, zákonnými požadavky a základními svobodami médií. Ekologický model pro myšlení o hraničních otázkách je důležitý k podporování rozvoje etických pravidel a legislativy o přístupu, sdílení a manipulaci s informacemi.“44 40
TDKIV [online]. 2005. JANOŠ, K. Informační etika. 1993. s. 47. 42 ČINČERA, J. Informační etika. 2002. s. 18-20. 43 FLORIDI, L. Information Ethics: An Environmental Approach to the Digital Divide. Philosophy in the Contemporary World [online]. 2001. 44 tamtéţ 41
21
Profesor Rafael Capurro dále obohacuje pojetí informační etiky o historickou a filozofickou dimenzi.45
3.1 Význam a cíle Do této kapitoly spadá snaha informační etiky o pozitivní ovlivnění informačních sluţeb, efektivního přístupu a vyuţívání informací. Zlepšit komunikaci a bránit informační chudobě.
Rozvíjet informační a znalostní
společnost, její mravní úroveň. Mírnit negativní dopady spojené s informacemi (spamm, dezinformace atd.). Zlepšit vyuţívání ICT technologií. Zásady informační etiky jsou jedním ze základních stavebních kamenů přístupu informační ekologie, které hodlá rozvíjet a podporovat ve všech moţných formách. Obzvláště v choulostivém vztahu člověka – techniky a informací.
3.2 Kodexy Informační etika bohuţel nemá univerzální právní kodex, který by byl závazný pro celou společnost. Existuje mnoho různých kodexů pro jednotlivé oblasti, kde se nakládá s informacemi. Jako příklad si můţeme uvést např.: desatero počítačové etiky,46 americký kodex knihovníka,47 zásady síťové etiky (netiquette), zásady práce v infosféře,48 etický kodex novináře,49 informační charta, etický kodex tlumočníka a překladatele, mezinárodní etický kodex pro pracovníky sdělovacích prostředků atd. Etické kodexy v informační etice jsou vţdy směřovány na určitou dílčí oblast. Bohuţel zatím nebylo moţné ustanovit obecnou informační etiku, která by byla pouţitelná univerzálně. Kaţdé informační prostředí má totiţ svoje vlastní poţadavky a moţnosti nastavení informační etiky. 45
CAPURRO, R. Ethical Challenges of the Information Society in the 21st Century. Intl. Inform. & Libr. Rev [online]. 2000. 46 ZLATUŠKA, Jiří. Informace a etické standardy užití počítačů [online]. 47 JANOŠ, K. Informační etika. 1993. s. 128. 48 Dle: FLORIDI, L. Information Ethics: On the Philosophical Foundation of Computer Ethics. The ETHICOMP E-Journal [online]. 1998. 49 SENJUK, V. Etický kodex novináře. Kurzy.cz [online]. 2000.
22
3.3 Obecné zásady Základní principy informační etiky vycházejí ze základních lidských práv a svobod (právo na informace a soukromí, ochrana obchod. tajemství a duševního vlastnictví, svoboda projevu50). Bohuţel se mezi jejich zásadami mohou najít mnohé rozpory, kdy dodrţování jedné zásady potlačuje jinou. Můţeme shrnout, ţe informační etika dbá na dodrţování zásad: nekrást (software, díla chráněná autorskými právy), dodrţovat autorská práva a citační etiku, být odpovědný za svoji práci s tvorbou a publikací informací nebo informačních programů, zajišťovat dostupnost informací a ICT všem bez rozdílů, dodrţovat základní lidská práva a svobody, ochranu soukromí a dat, nešířit zbytečné, mylné a nevyţádané informace (spamm atd.). Všechny tyto zásady informační etiky chce přístup informační ekologie ctít a hájit.
3.4 Makro a mikroetika V současné době je naše závislost na znalostech, které sdílíme ve svém sociálním systému a nejen v něm velká, informace se stává klíčovým tématem.51 „Je proto načase“, říká Capurro: „ptát se sami sebe na následky našeho myšlení a činění nejen s ohledem na přírodu, ale také na technologie, které užíváme k manipulaci sami se sebou. Existují dva druhy: biotechnologie a informační technologie. Moderní informační technologie hraje důležitou roli v procesu tvarování nejen cest, kterými komunikujeme, ale také všech aspektů našeho individuálního a sociálního života.“52 Doktor Jan Činčera, který se opírá o práce Raffaela Capurra a Johna Ladda rozlišuje informační etiku na mikroetiku a makroetiku. „Mikroetické problémy jsou problémy, související s vlastní informační prací a individuálním chováním (tedy například ochrana soukromí, ochrana duševního vlastnictví, 50
ČINČERA, J. Informační etika. 2002. s. 25. CAPURRO, R. Towards an Informatin Ecology [online]. 1999. 52 tamtéţ 51
23
atd.). Makroetické problémy souvisejí s dopady informačních technologií na společnost, tedy například s problémem nerovného přístupu k informacím (digital dividing), zranitelností informační společnosti, atd.“53
53
ČINČERA, J. Informační etika. 2002. s. 19.
24
4 Informačně bohatá a chudá společnost K předchozí kapitole zabývající se informační etikou bychom chtěli plynule navázat problémem, který se snaţí informační etika řešit a to je informační chudoba a nerovný přístup k informacím - digital divide. Německý filozof Rafael Capurro naráţí na rozpor mezi informačně bohatými a chudými zeměmi. Předkládá ve svém článku i návrhy na moţné řešení a odstranění informační chudoby z některých zemí. Rady jsou zaloţené na celosvětové podpoře všech druhů vzdělávání a spolupráce.54 Definovat pojem informační chudoba (information poor) nám pomáhá TDKIV: „Sociální fenomén spojený s transformací společnosti tradiční industriální do informační. Informační společnost s rozvinutým informačním průmyslem a vysokým podílem informačních služeb vytváří předpoklady pro vznik nové elitní sociální vrstvy schopné využívat informace, znalosti a informační a komunikační technologie a naopak vede k chudnutí vrstev zaměstnanců spojených s tradičními odvětvími, kteří se nedokázali včas rekvalifikovat a nenalézají proto v informační společnosti uplatnění.“55 Na téma informační chudoby naráţí i doktor Pavol Rankov, který píše: „Současná informační společnost je etapou v rozvoji tržní kapitalistické společnosti. Už z toho vyplývá, že majetková nerovnost patří k její podstatě. V této společnosti není téměř nic zadarmo. I za informace a informačněkomunikační technologie musíme platit. Informační nerovnost je přirozený stav společnosti, sociálním problémem se stává až v momentě, kdy na jedné straně škály přerůstá do informační chudoby (information poor), kdy se otvírá informační propast (information gap). Informační propast se v průběhu století měnila, rozdělení vyplývalo zpravidla z ekonomické, třídní, stavovské, rasové, etnické či rodové příslušnosti.“56 Informační chudobu pak dále dělí na propast mezi informačně bohatými a informačně chudými zeměmi a na informační propast uvnitř země.
54
CAPURRO, R. Towards an Informatin Ecology [online]. 1999. TDKIV [online]. 2005. 56 RANKOV, P. Aspekty informačnej gramotnosti . Bulletin SAK [online]. 2006. s. 16-20. 55
25
V rámci výzkumu World Summit on the Information Socety vyplývá, ţe je velký rozdíl mezi zeměmi Evropy (většinou velmi dobrý), Afriky (velmi nízký) a Asii (většinou velmi nízký) v přístupu a vyuţívání internetu. Informační nerovnost můţeme nazývat rovněţ digital divide (digitální rozdělení). Dle TDKIV se jedná o: „Pojem vyjadřující skutečnost, že svět je rozdělen na lidi, kteří mají přístup či možnost používat moderní informační technologie včetně globálních informačních sítí (telefon, televizi anebo internet) a lidi, kteří tento přístup či možnost nemají. Digitální rozdělení existuje například mezi obyvateli měst a venkovských oblastí, mezi lidmi s vyšším a nižším vzděláním, mezi různými ekonomickými třídami nebo mezi obyvateli různých zemí a částí světa.“57 Problémem je také nedostatečná informační a počítačová gramotnost, v některých zemích chybí i gramotnost obecná a základní.
4.1 Informačně ekologické problémy Tématy informační ekologie jsou: produkce, umístění, přístup, selekce a uţití všech typů znalostí. Je třeba podniknout ekologická opatření vedoucí k ekologické kvalitě, převzít odpovědnost za uchování znalostí a zkoumat vzrůstající dopad ICT na společnost. Ekologické problémy jsou: monolitická kontrola stavu informačních technologií a obsahu zpráv a neomezená transformace informací v proměnlivou hodnotu. Úloha státu je v uchování práv a obecného přístupu k informacím, v souladu s ochranou individuálních práv. Ekologická nebezpečí v centralizovaném systému mohou vést k totálnímu zhroucení informačního systému, moţné softwarové manipulaci nebo k fyzickému násilí. Nekontrolovatelným technickým systémům by se měli nastavit limity a speciální právní normy. Limity a omezení by se ovšem neměli brát v negativním slova smyslu, ale jako uţitečné nástroje mající na paměti naši budoucnost.58
57 58
TDKIV [online]. 2005. CAPURRO, R. Towards an Informatin Ecology [online]. 1999.
26
5 Informační chování S rozvojem informačních technologií, informační společnosti a stále vyšších informačních poţadavků kladených na člověka, se zásadně mění informační prostředí a informační chování v něm. Mění se vztah člověka k informacím. Způsoby získávání, třídění, zpracování a vyuţívání informací, jejich přeměňování na znalosti, skladování a zpětné vyhledávání informací v prostoru i čase je nyní vhodné zkoumat. Za tímto účelem vzniká, pod záštitou informační vědy, výzkum informačního chování člověka, který nám pomáhá pochopit především procesy při vyhledávání a vyuţívání informací. Pojem informačního chování vysvětluje docentka Jela Steinerová širším a uţším smyslem slova. Širší smysl vidí informační chování jako „chování člověka, systému či organismu ve vztahu k informačním zdrojům a informacím.“59 Je součástí reakce na určitý podnět a sociální komunikace. Uţší smysl se zaměřuje na informační chování člověka při vyhledávání informací. „Znamená souhrn aktivit člověka v úloze uživatele informací obsahujících kognitivní, emocionální, sociální a jiné procesy, které vedou k řešení informačního problému v dané sociální situaci.“60 Poznatky z výzkumu informačního chování jsou pro oblast informační ekologie nesmírně důleţité. Abychom mohli nastavit v organizaci vhodné informační prostředí pro získávání, ukládání a uţívání informací a následnou tvorbu znalostí, musíme znát podstatu informačního chování člověka. Vědět, z čeho informační chování vychází, čím vším je ovlivňováno a jaké informační chování převaţuje. Dle těchto poznatků můţeme v organizaci nastavit systémy tak, aby odpovídali co nejlépe vzorci uţivatelů a jejich způsobům vyhledávání a uţívání informací. Nebo můţe uţivatele informací upozornit na chyby, které při zacházení s informacemi činí a naučit je operovat s informacemi a znalostmi efektivněji.
59 60
STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 10. tamtéţ s. 10-11.
27
5.1 Definice Docentka Jela Steinerová definuje pojem informační chování: „jako víceúrovňovou integrovanou lidskou aktivitu vyplývající z adaptace člověka na informační prostředí, obsahující sociální, kognitivní, afektivní, senzomotorické a neurofyziologické složky. Vyznačuje se konstruktivním hledáním významu v různých stádiích procesu, vyplývá z komunikačních aktů a řešení problémů, aplikuje informace do životních situací člověka, skupin a institucí. Informační chování představuje přechod od informační potřeby k využívání informací na úrovni individuální, skupinové, organizační a společenské a vytváří opakující se spirálovitý cyklus konstrukce významů informací v kontextech a situacích.“61 Zjednodušeněji ji můţeme popsat jako víceúrovňovou činnost člověka vyplývající z jeho přizpůsobení na určité informační prostředí. Zahrnuje v sobě sociální, poznávací, emocionální a neurofyziologické aspekty. Vytváří přechod od informační potřeby k vyuţívání informací a je především interakcí člověka s informačním prostředím. Pro tyto významy vztahujeme a zkoumáme pojem informační ekologie jako projev informačního chování. Informační chování můţeme také chápat jako reakci na podněty, aktivity, poznávání, řešení problémů, vyhledávání informací či elektronickou komunikaci. Výzkum způsobu informačního chování musíme vztáhnout k určité osobě, systému, ţivému organismu nebo celé organizaci. V praktickém pohledu můţe být příkladem informačního chování: ranní snídaně, pracovní procesy nebo způsob trávení volného času. Z hlediska časového jsou to činnosti pravidelně či nepravidelně se opakující, určité rituály nebo úplně nový druh chování. Pro téma naší práce je důleţité pojetí informačního chování nejen jednotlivce, ale i celé organizace. V tomto případě se jedná o celý „ … soubor činností spojených s využíváním informací v pracovním procesu jednotlivce, skupiny nebo celé organizace.“62
61 62
STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 13. tamtéţ s. 11.
28
5.1.1 Model informačního chování Doktor T. D. Wilson z oddělení informačních studií univerzity v Sheffieldu se zabývá výzkumem informačního chování. Ve svém článku uvádí mnoho modelů, které objasňují sloţitost pojmu informačního chování člověka. Rozlišuje tři vrstvy souvisejících pojmů: informační chování obecně (při vyuţívání jakýchkoliv informací, komunikaci, a řešení běţných problémů), informační chování při aktivním cíleným vyhledáváním informací a do třetice se jedná o informační chování jako průzkumová interakce uţivatele se systémem nebo sluţbou. To nám zjednodušeně ukazuje následující model.63
Informační chování
Chování při vyhledávání informací
Chování při informačním výzkumu
Obrázek č. 2: Model informačního chování dle T. D. Wilsona
63
WILSON, Tom D. Models in information behaviour research. Journal of Documentation [online]. 1999.
29
5.2 Historie a transdisciplinárnost informačního chování Původ výzkumu informačního chování při vyhledávání informací spadá do doby vzniku informační vědy kolem roku 1950. Tehdy byli středem výzkumu uţivatelé informací, sluţby knihoven a informačních institucí, v průběhu času se začal vyvíjet celistvější pohled na problém informačního chování. Informační chování se vyvíjí v prostoru a čase. Tento vývoj ovlivňují: „ … neurofyziologické procesy, kognitivní a afektivní procesy, motivace, sociální a kulturní reprezentace v paměti a senzomotorické aktivity člověka.“64 Je zajímavé, ţe se dá informační chování zkoumat samostatně z pohledu jednotlivých vědních oborů. Komplexní a celistvý přístup zkoumání však přináší lepší poznatky.
5.3 Informace, informační potřeba a informační prostředí Předmětem této diplomové práce není podrobné zkoumání pojmu informace, které je sloţitější, neţ by se dalo očekávat. Ovšem bez informace bychom se nemohli zabývat ani informačním chováním. Z velkého mnoţství definic a významů informace vybereme to, které souvisí s naším tématem informačního chování. V tomto případě bychom informaci mohli vidět jako člověkem aktivně vytvářený význam, ovlivněný komunikací s ostatními lidmi a přizpůsobený danému informačnímu prostředí. Informaci zde vidíme jako souhrnný a vyvíjející se fenomén, který se vyznačuje různými vlastnostmi v různých prostředích. Výzkum informačního chování závisí na různých úrovních informace, které se vyvíjí v čase, působením individuálního vývoje osobnosti a jejím ovlivňování sociálními vazbami a prostředím. Informace je prostředkem pro fungování člověka v přírodě i společnosti, není však cílem.65 Informační potřeba člověka pramení z nutkavé potřeby vyplnit mezeru v poznatcích, jeţ se náhle vynoří, nebo si člověk diskontinuitu svých 64 65
STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 8. tamtéţ s. 13-15.
30
dosavadních poznatků uvědomí. Informace zde slouţí jako most překlenující a propojující dosaţené znalosti. Jedná se o čistě subjektivní jev, kaţdý člověk totiţ podle svých duševních pochodů a úrovně poznání vidí v určité zprávě informace, kterým rozumí, interpretuje si je a zařazuje do svých poznatků po svém. Informační potřeba je touha po získání informací, které nám mohou pomoci k odstranění nejistoty nebo konfliktu v určité oblasti našich poznatků. Na informační potřebu má ovšem vliv kognitivní sloţka, senzomotorická sloţka, informační a sociální prostředí. Střet objektivních a subjektivních poznatků. „Informační potřeba je tedy funkcí mysli zasazené do sociálního kontextu.“66 Informační potřebu však můţeme hledat i na úrovni kulturní, společenské a vědecké, kde se jiţ nejedná o subjektivní znalosti, ale poznatky všeobecně známé nebo publikované. 67 „V souladu s úrovněmi informací, informačních potřeb a informačního chování tak vymezujeme informační prostředí v nejširším smyslu slova jako komplexní systém interakcí hmoty, energie a informací v čase, ve kterém se odehrávají informační procesy, zejména zpracovaní a využívání informací. V užším smyslu aktivního a cílevědomého komunikování a využívání informací ve společnosti obsahuje služby, produkty, interakce, zdroje, systémy, tvůrce, zprostředkovatele a uživatele informací.“68
5.4 Východiska informačního chování Pro výzkum informačního chování potřebujeme sociální vědy jako je: sémiotika, psychologie a sociologie. Tyto vědy nám přinášejí svým výzkumem podklady pro „identifikaci složek a struktury informačního chování. V nich zdůrazňujeme fungování znaků, sociálních aktů a konání člověka v různých kontextech a situacích.“69
66
STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 17. tamtéţ s. 14-19. 68 tamtéţ s. 19. 69 tamtéţ s. 20. 67
31
Dalšími sociálně-vědnými východisky informačního chování jsou pragmatismus (z oblasti filozofie mysli), behaviorizmus a symbolická interakce (z oblasti sociální psychologie).
5.4.1 Sémiotická východiska Citátem docentky Steinerové si dovolím sémiotická východiska shrnout a zjednodušit takto: „Vkladem sémiotiky je určování vztahů objektů, člověka a reprezentací, které jsou základem myšlení a jeho projevů v informačním chování.“70 V současné době nám sémiotika můţe pomoci pochopit principy např.: elektronické komunikace, princip sociálních sítí, obecných vzájemných propojení, vztahů a vazeb ţivých organizmů a přírody. Zajímavou oblastí výzkumu je teorie sítí fungující na principu kognitivní a sociální strukturace. Vedoucí k efektu tzv. „malého světa“.71
5.4.2 Psychologická a sociologická východiska Zkoumání psychologických aspektů v lidském informačním chování není jednoduché. Vědci72 dokazují, ţe je zkoumání intelektuálních, emocionálních a osobnostních aspektů v informačním chování velmi důleţité. Ústředním tématem psychologie je pojem osobnosti člověka, který je vnímán jako: „individuální celek dispozic k psychickým reakcím, který způsobuje, že v téže situaci reagují různí lidé různě a že tyto reakce vykazují určitou jednotu cítění, myšlení, vnímání, představ a snah.“73 Osobnost člověka je vytvářena po celou dobu jeho ţivota a je výrazným způsobem ovlivňována sociálním kontextem, ve kterém se daná osobnost vyskytuje. „Přínosem
psychologie
a
sociologie
jsou
zejména
výzkumy
kognitivních, afektivních a konativních procesů člověka v sociálních situacích a 70
STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 33. tamtéţ s. 23. 72 např.: Kuhtau-1993, Hjørland-1997 73 NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. 1997. s. 9. 71
32
rolích. Informační věda se ve výzkumech informačního chování opírá i o metody výzkumu chování člověka všeobecně, které jsou rozpracované v sociologické literatuře.“74
5.4.3 Pragmatismus a neopragmatismus V pojetí pragmatismu se mění klasický karteziánský pohled duality mysli a těla na dynamickou, procesuální, funkcionální a celistvou entitu. Pragmatismus interpretuje informační chování jako funkci, činnost a proces.75 Neopragmatizmus reaguje na logický pozitivizmus, zdůrazňuje jazykovou komunikaci jako základ vysvětlování funkce mysli.76 „Přínos pragmatizmu a neopragmatizmu pro zkoumání informačního chování souvisí s novým úhlem pohledu na poznání jako produkt mysli.“77 V informačním chování vzniká v přírodní a sociální evoluci zkušenost, která pramení ze vztahu člověka k objektům reality a sociálním světem člověka. „Pragmatismus klade důraz na funkce a procesuálnost chování a využívání informací.“78
5.4.4 Behaviorismus a sociální psychologie Lidské
informační
chování
zkoumá
behaviorizmus
pramenící
z psychologického směru. Přestavitelem je John Broadus Watson, jehoţ základní představy, které jsou velmi často kritizovány, jsou: ţe mysl je vnitřní řečí, osobnost je systém zvyků a tendencí k určitému chování, zastával mechanicismus, chování vidí jako determinované a popírá nevědomí.79
74
STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 33. tamtéţ s. 28. 76 tamtéţ s. 29. 77 tamtéţ s. 29. 78 tamtéţ s. 33. 79 tamtéţ s. 30. 75
33
Zakladatelem
sociální
psychologie
jako
základu
pro
výzkum
80
informačního chování je George Herbert Mead , jeho základní myšlenky jsou holistické a evoluční. Řeší vztah mysli a světa, vědomí a společnosti.81 „Sociální behaviorismus obohacuje představy o informačním chování vysvětlením fungování sociálních aktů a interakce, z kterých se vynořuje stav a struktura poznání na individuální a společenské úrovni. Výzkum informačního chování člověka je složitým problémem, proto si vyžaduje více úhlů pohledu, které jej ve vzájemném propojení mohou osvětlit novějším způsobem.“82
5.5 Struktura informačního chování člověka Tato
struktura
popisuje
základní
sloţky
interakce
člověka
s informačním prostředím. Kaţdá z těchto sloţek můţe být zkoumána či představována samostatně přesto se prolínají a nalézají v sobě souvislosti, které komplexně popisují informační chování člověka při zpracovávání a vyuţívání informací. Dále si popíšeme jednotlivé sloţky informačního chování člověka, vzájemné úrovně zpracování a vyuţívání informací (neurofyziologickou, senzomotorickou, kognitivní, afektivní, hodnotovou, integrační, sociální a kulturní).
5.5.1 Neurofyziologická složka informačního chování Centrální nervová soustava člověka je nesloţitější organizovaná struktura ve všech známých systémech. Profesor Karel Pstruţina o lidském mozku píše: „Je v naší hlavě, ale zároveň je nám vzdálenější než vesmírné galaxie, je naší součástí a přece o něm víme tak málo. Možnosti, které jsou v něm a tím i v nás obsažené, lze jen stěží dohlédnout.“83 Věda, která zkoumá struktury mozku a jeho postupy při zpracování informací se nazývá neurověda a je součástí kognitivních věd. Funkcí 80
Tohoto filozofa rozebírá např.: Vladimír Drozda ve své knize: Medzi interakciou a mlčaním. STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 30. 82 tamtéţ s. 33-34. 83 PSTRUŢINA, K. Etudy o mozku a myšlení. 1994. s. 7. 81
34
mozkových struktur při vnímání, pamatování a myšlení se zabývá kognitivní neurověda. Předmětem jejího výzkumu jsou základní mozkové buňky – neurony, které mezi sebou přenášejí chemické a elektrické impulzy, jeţ umoţňují myšlení, vnímání a vzpomínání. Neurony, kterých je v mozku více druhů, se navzájem propojují pomocí svých výběţků, kterým říkáme synapse. Synapse signál zesilňuje nebo zeslabuje. Informace, které jsou obsaţené v neuronech, si vybavíme, jen pokud dojde k synaptickému spojení. Synapsí můţe mít kaţdý neuron mnoho.84 Mozek se dělí na dvě hemisféry, které plní rozličné funkce. Skládá se z neuronů, kterých můţe být 10-15 miliard a ze 100-150 miliard vyţivovacích (gliových) buněk. „Neuron je nervová buňka, která má obyčejně mnoho vstupů (dendritů) a jediný výstup (neurit). Výstup je propojený s nějakým dalším vstupem přes tzv. ukončení (synapsi). Přenos elektrických vzruchů je mezi fyzicky velmi blízkými synapsemi zabezpečený tak, že se uvolňují chemické mediátory –
neurotransmitery, látky
přenášející nervové vzruchy.“85
Propojování neuronů pomocí jejich zvláštních výčnělků – komplikovanou sítí synapsí umoţňuje nervové a psychické pochody a myšlení. Neurony se projevují bioelektrickou aktivitou, kterou aktivuje vzruch neuronu, případně přenos informací, které se šíří jako elektrický impuls po neuronových drahách.86 Pro neurony je typické, ţe se chovají jako ţivé organizmy, které mohou na stejné podněty reagovat odlišně a učit se ze svých zkušeností. Některé podněty vnímají silněji a jiné se zase naopak odfiltrovávají. Souvisí to se současným osobnostním fondem člověka a jeho individuální zkušeností.87 Sídlo poznávacích procesů v mozku se nachází v hrubé mozkové kůře, kterou tvoří neuronové sítě. Právě tyto poznatky nám mohou pomoci ve výzkumu druhů informačního chování, které je ovlivňováno současným stavem organismu a zkušeností. Můţe být u kaţdé skupiny i jednotlivce v různých, ale i stejných situacích jiné. Výzkum zpracování informací lidským mozkem nám můţe 84
STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 67. SCHMOTZER, M. Činnosť centrálního nervového systému : špeciálna přednáška online . 2000. 86 více např. v: PSTRUŢINA, K. Etudy o mozku a myšlení. 1994. 87 Volně dle: CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení. 1998. s. 19-20. 85
35
pomoci najít prostředky a způsoby jak člověka naučit efektivněji zpracovávat a vhodně pouţívat informace, které si jiţ osvojil nebo které si osvojit hodlá. Učinit tím jeho informační chování účinnější znamená zkoumat informační chování v kontextu, ve kterém se objevuje informační potřeba.88
5.5.2. Senzomotorická složka informačního chování Rozlišujeme senzorickou a motorickou úroveň zpracování informací v prostoru a čase. Informace se uchovávají a zpracovávají v senzorických a motorických vrstvách mozku, prostřednictvím neuronových propojení. Senzorická vrstva přijímá podněty a předává je motorické vrstvě, tak vzniká určité informační chování. „Senzorický systém lze považovat za systematickou selekci a zpracování vstupujících signálů, které jsou poznačené prostorem a časem. Prostřednictvím motorického systému a senzomotorické integrace se vytvářejí výstupy. Vstupní, senzorické zpracování a výstupní, motorické akce se projevují v chování organismů na různých úrovních vývoje. U člověka toto propojení zabezpečuje množství propojených neuronových sítí, které umožňují vývoj kognitivních funkcí.“89 Senzomotorické funkce člověka, které stojí za kvalitou a typem kaţdého informačního chování člověka, bychom mohli rozdělit na dvě úrovně podle gramotnosti: -
prvotní gramotnost – jedná se o čtení, psaní, poslech, kladení otázek, vyprávění a podobné komunikační aktivity, dále na různé druhy fyzických reakcí na podněty, pohyb v prostoru a orientace v prostředí
-
druhotná
gramotnost
–
souvisí
se
schopností
vyuţívat
elektronickou komunikaci a ovládání technologií90
88
STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 68-69. tamtéţ s. 69. 90 tamtéţ s. 70-72. 89
36
5.5.3 Kognitivní složka informačního chování Tato sloţka informačního chování se zaobírá procesy, které se podílí na vzniku mentálních reprezentací a pojmových struktur. Můţeme sem konkrétně zařadit: vnímání, paměť, rozhodování, tvořivost, aktuální myšlení, reprezentaci obsahů a záměrné myšlení. Procesy vnímání jsme jiţ částečně poodkryli v předchozí kapitole, proto se nyní zaměříme především na aktuální myšlení a řešení problémů. Dvou důleţitých sloţek ovlivňujících osobité informační chování.91 „Myšlení lze charakterizovat jako různé operace s pojmy, představami, čísly nebo jinými reprezentacemi objektů, podmíněné vnímáním a emocemi. Aktuální myšlení zabezpečuje redukci množství přicházejících informací do centrální nervové soustavy, přičemž síla nových podnětů může záviset na emocích, hodnotách nebo frekvenci podnětů. Vnitřní myšlení využívá existující modely na vytváření nových pojmů, souvislostí a různé operace s nimi.“92 Dle profesora Karla Pstruţiny se dozvídáme, ţe: „Aktuální myšlení je tím, co provádí cig-cag pohyb mezi endocepty a aktuálními vjemy a srovnává je. Aktuální myšlení je energií, pohybem, není žádným orgánem v mozku, není také neurofyziologicky lokalizovatelné, ale je to způsob, jímž poznáváme svět vnější skutečnosti na úrovni percepce.“93 Aktuální myšlení se často jeví jako chaotické, náhodné a co se týče reakcí – flexibilní. Tento chaos je z kognitivního hlediska výhodný, protoţe přináší mnoho variant výsledného chování. To se děje i v přirozeném informačním chování při hledání informací. V oblasti řešení problémů vede kognitivní sloţka informačního chování od rozpoznání a formulování problému, ustanovení pojmů (klíčových slov) k vyjádření dané informační potřeby, případně k úpravám informační potřeby a převedení na formu dotazu, který můţe zpracovat informační systém. Uţivatel hledá moţné zdroje informací, sluţby, instituce a cesty, které ho mohou dovést k vyřešení problému. Přizpůsobuje svůj dotaz jazyku informačního systému 91
tamtéţ s. 72-76. STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 72. 93 PSTRUŢINA, K. Svět poznávání : k filozofickým základům kognitivní vědy. 1998. s. 94. 92
37
nebo zdroji informací. Získané informace třídí, extrahuje, ověřuje a v konečné fázi dochází k syntéze informací a jejich prezentaci tedy - vyřešení problému.94 Kognitivní sloţku informačního chování dále probírají např.: Peter Ingwersen, Brenda Dervinová, Carol Kuhltau, Tefko Saracevic. Příspěvek s názvem: Kognitivní základy informační vědy, přednesla Mirka Grešková na konferenci: Information Use in Information Society (Bratislava 10.-11. října 2006). Zmiňuje se zde o tom, ţe: „Kognitivní paradigma výzkumu se zajímá o uživatele a jejich interakci s informačním prostředím.95 Snaţí se zkoumat pomocí konceptuální analýzy jaká uţivatelská úroveň je nutná k zacházení s technologiemi a vyhledávacími nástroji. Výzkum informačního chování z kognitivního pohledu můţe pomoci lépe pochopit myšlenkové pochody uţivatelů a nastavit vhodnější uţivatelské rozhraní usnadňující vyhledávání v digitálním prostředí.96 Profesor Paul Thagard vede vědecký program v oblasti kognitivní vědy a publikuje knihy o myšlení a poznávacích procesech.97
5.5.4 Afektivní složka informačního chování Tuto sloţku informačního chování tvoří emoce a jejich kombinace do nálad či rozpoloţení, které mají primární úlohu při podpoře nebo blokování myšlenkových procesů. V souvislosti s informačním chováním se afektivní sloţka můţe projevit jako odpor k vyhledávání informací, malá motivace (hledání smysluplnosti člověka v informačním prostředí), neurčitost a nejistota při vyhledávání, deprimovanost a zklamanost, frustrace z hledání informací, informační úzkost či hněv v důsledku nenalezení informace. Spoustu těchto afektivních problémů můţe uţivateli pomoci řešit a učit jej tento stres z hledání informací zvládat, informační profesionál.98 „Propojení emocí s kognitivními
94
volně dle: STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnejnej vedy. 2005. s. 72-76. 95 STEINEROVÁ, J, ŠUŠOL, J. Využívanie informácií v informačnej spoločnosti. Proceedings of the International conference. Bratislava, 2006. s. 181. 96 tamtéţ s. 181-185. 97 např.: kniha: THAGARD, Paul. Úvod do kognitivní vědy. 2001. 98 volně dle: STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 7678.
38
procesy se v informačním chování projevuje při regulaci pamatování, učení, řešení problémů a při celkové integraci pohybu člověka v informačním prostředí.“99 Počáteční stádia při vyhledávání informací jsou u většiny uţivatelů po emocionální stránce negativní, ale v průběhu vyhledávání slábnou v důsledku přibývajících nalezených informací a zorientování se v daném informačním prostředí. Na konci při vyřešení informačního problému nacházejí uţivatelé dobrý pocit. Komplikace
v afektivní
sloţce
informačního
chování
přinášejí
přirozeně i nové technologie a elektronické informační zdroje, které mohou novým uţivatelům působit problémy a stavět jisté bariéry. Pokud se v informačním prostředí uţivatel neorientuje nebo neumí pouţívat informační technologie, cítí se po emocionální stránce ztracený, je netrpělivý, nespokojený aţ zklamaný. Jak jiţ bylo zmíněno výše nechuť k vyhledávání informací a pocit nejistoty můţe pomoci odstranit informační profesionál, který se bude věnovat jednotlivým uţivatelům jednotlivě nebo pro ně pořádat kurzy a semináře. Důleţitý je lidský přístup a trpělivost při vysvětlování vyhledávání v elektronickém prostředí prostřednictvím informačních technologií. Měli bychom naučit uţivatele se nových moţností nebát, ale vnímat je jako uţitečný a přátelský zdroj při řešení informačních problémů, který by neměl být vnímán jako nepříjemný problém, ale nové dobrodruţství na cestě poznávání.100 „Cílem není eliminovat emocionální reakce, ale spíše je integrovat do cest informačního chování. Informační chování a integrace technologií v jeho aktivitách a stádiích jsou výsledkem osobnostní struktury člověka. Tato struktura se v průběhu procesů zpracování informací nemění. Proto se možnosti informačního prostředí přizpůsobují vzorcům kognitivního a emocionálního chování.“101
99
STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 77. tamtéţ s. 76-78. 101 tamtéţ s. 78. 100
39
5.5.5 Hodnotová složka informačního chování To co dává vznik hodnotám, jsou emoce. Při cílevědomém informačním chování je jeho nedílnou součástí hodnocení, na jehoţ základě vzniká motivace, jeţ udrţuje a zaměřuje informační chování člověka. Typy osobností a styly informačního chování můţeme identifikovat podle určité kategorizace hodnot. Jinak se budou chovat lidé, kteří upřednostňují hodnoty jako je smyslovost (pocitová aktivita), smyslovost a imaginace (myšlenková aktivita) nebo čistá myšlenková a kognitivní aktivita. Můţeme říci, ţe hodnotový systém kaţdého uţivatele ovlivňuje styl jeho informačního chování.102 „Informační chování se potom projevuje jako jedinečná lidská interpretace informací a zároveň postavení člověka v informačním prostředí se zaujetím stanoviska. Hodnotový systém se projevuje jako myšlenkový model světa, historie praktické činnosti a vícerozměrné struktury kognitivních procesů s cílem dosahovat rovnováhy s informačním prostředím. Některé implicitní hodnotící kritéria při selekci informačních zdrojů se zformovali do explicitních, často používaných kritérií posuzování relevanci informací.“103 Člověk neustále hodnotí svět kolem sebe prostřednictvím procesů poznávání a cítění. Věda, která se obecně zajímá o hodnoty, se nazývá axiologie. Hodnoty dělíme na dvě základní části a to na materiální a duchovní. Úrovně hodnocení dělíme na biologické, duchovní, kulturní sociální aj. Hodnocení se dá charakterizovat jako přidělování hodnoty objektům, jevům a událostem.104
5.5.6 Integrativní složka informačního chování Ve spojitosti s hodnotovou sloţkou, kterou jsme probrali v předchozí kapitole, je třeba se zabývat i motivační sloţkou, která ovlivňuje, vyvolává a řídí informační chování. Způsob informačního chování člověka je podmíněn jeho celkovou hodnotovou sloţkou, zájmy, postoji či názory a motivovaností. 102
tamtéţ s. 78-81. STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 79. 104 tamtéţ s. 80-81. 103
40
V integrační sloţce osobnosti kaţdého jedince při informačním chování hraje roli ţivotní styl člověka, jeho pohled na svět nebo obraz sama sebe. Různé typy osobností pak zaujímají aktivní či pasivní postoj a upřednostňují individuální typy informačních zdrojů, systémů nebo sluţeb. Integrační sloţka informačního chování si dává za cíl získat informace a vhodně je aplikovat v určité situaci. Jedná se o řízené získávání a zpracování informací pomocí myšlenkových procesů.105 Integrativní sloţka se tedy zabývá integrací všech sloţek informačního chování, protoţe, přestoţe můţeme zkoumat kaţdou sloţku zvlášť, nakonec si uvědomíme, ţe jsou na sobě všechny závislé a navzájem propojené. „Osobnost na integrační úrovni informačního chování je tedy funkcí vícerých
předcházejících
vzájemně
spojených
úrovní.
Projevuje
se
v konzistentním, zaměřeném chování, kterým se odlišuje od ostatních. Kopírování chování na úrovni návodu (pravidel) vede k návykům řešit informační problémy v celoživotním vývoji.“106 Prostřednictvím
vzdělání,
zvyšování
informační
gramotnosti,
informačních manaţerů, informačních profesionálů nebo zavedením nových prvků do informačního prostředí můţe být usnadněn proces integrace sloţek informačního chování člověka.
5.5.7 Sociální a kulturní složka informačního chování Začleněním jednotlivce do určité sociální skupiny ve spojitosti s vyhledáváním a vyuţíváním informací vzniká sociální sloţka informačního chování. Jako příklad si můţeme uvést sociální role jako je: občan, student, zaměstnanec, člen rodiny či jiné komunity, divák (konzument) a tvůrce, které určují informační chování člověka. Některé informační systémy nebo databáze jsou tvořeny a uzpůsobovány pro jednotlivé typy uţivatelů dle jejich sociálních rolí. Na styl informačního chování mají svůj nezanedbatelný vliv i další sociální struktury: fyzický rozvoj člověka (zabezpečení existence, orientace
105 106
tamtéţ s. 81-82. STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 82.
41
v čase a prostoru), demografické a sociální činitele (vzdělání, věk, pohlaví), intelektuální rozvoj (vzdělání, informační gramotnost). 107 „Kulturní kontexty informačního chování vznikají ze specifické historie, tradic, zkušeností a různorodosti skupin, národů a jejich jazyků. Kultura se v širokém smyslu slova chápe jako celkový způsob života lidí, které určuje způsob myšlení, chování a konání. Překračuje biologické a instinktivní chování v složitých kolektivních reprezentacích. Kultura se často člení na materiální, obsahující hmatatelné výtvory lidské činnosti, a nemateriální, obsahující abstraktní výtvory, uplatňování jazyka a reflexi. Kulturní kontext proto znamená zejména systém hodnot, norem, zkušeností, implicitních vzorců chování a tradic určitého společenstva. V informačním chování může takový kulturní kontext představovat závislost chování od převládajících stereotypů, ale i určitou ohraničenost představ a možností informačního chování.“108
5.6 Základní typologie informačního chování Pro pochopení informačního chování jedince je velmi důleţité zkoumat: „souvislosti a kontexty, ve kterých člověk využívá informace.“109 Uţivatel by se neměl chápat jako: „pasivní příjemce informací, ale spíše aktivním aktérem využívání informačních zdrojů…“110 Kontext informačního chování můţeme dělit na vnější (sloţka sociální, kulturní) a vnitřní (sloţky senzomotorické, kognitivní, afektivní – podrobnosti v předchozích kapitolách). „Úloha kontextu je při vyhledávání a zpracování informací klíčová. Za kontext považujeme nejen vědní obor nebo oblast činnosti (doménu), ale i typ řešené úlohy, společenský a organizační rámec, funkci člověka v týmu či organizaci, čas, projekt, finance, dostupnost zdrojů, interdisciplinárnost tematiky apod.“111
107
tamtéţ s. 82-87. STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 86. 109 STEINEROVÁ, J. Informačné správanie človeka – používatelia informácií v súvislostiach. In: Ikaros. [online]. 2005. 110 tamtéţ 111 tamtéţ 108
42
5.6.1 Dva základní typy uživatelů Docentka Jela Steinerová má bohaté zkušenosti s výzkumem informačního chování člověka. Dle ní můţeme rozlišit dva základní typy uţivatelů, z hlediska jejich informačního chování. „Typ S je charakterizovaný pragmatickým způsobem a povrchnějším, rychlým zpracováním informací. Typ A preferuje hlubší význam a analýzu informací.“112 Typ S upřednostňuje: „jednoduchou strukturaci a konstrukci významů v komunikaci.“113 Charakteristické u tohoto typu je horizontální způsob vyhledávání a vyuţívání informací. Preferuje větší mnoţství různých zdrojů, rychlý a bezproblémový přístup ke zdrojům, je neochotný za informace platit, vyţaduje přehlednou strukturaci a organizaci zdrojů. Klade jednoduché dotazy bez předchozího plánování, rychle přechází mezi zdroji, povrchněji zpracovává informace, sběr informací je mozaikovitý. „Typ S využívá jednoduchou terminologii, klade důraz na dostupnost a neplacené informační zdroje.“114 Nevyţaduje velký kontext, nejdůleţitější je rychlost a dostupnost informací. „Typ A preferuje bohaté kontextuální spojení a jemnější strukturaci informací.“115 Tento typ uţivatele má hlubší zájem o informace, hledá souvislosti a kontext, hledá nové informace a spojuje je s těmi, které jiţ nabyl. Je ochotný věnovat čas, peníze a překonávat překáţky pro dosaţení odpovědi na dotaz. Projevuje se individuálním způsobem zpracováním informací. Z výzkumů
vyplývá, ţe
převaţuje
typ
uţivatele S,
můţeme
předpokládat, ţe tento typ bude rozšířený ve všech informačních ekologiích. Z hlediska nastavování systémů, vývoje, aplikace nových softwarů a technologií by se mělo počítat s typem informačního chování těchto uţivatelů a vhodně technologie upravit a nastavit dle jejich schopností a parametrů. Zvýší se tím pro tyto uţivatele moţnost lepšího vyhledávání a efektivnějšího vyuţívání informací. Tím se úměrně zvýší i produkce celého systému 112
tamtéţ tamtéţ 114 STEINEROVÁ, J. Informačné správanie človeka – používatelia informácií v súvislostiach. In: Ikaros. [online]. 2005 115 tamtéţ 113
43
organizace. „Poznatky z výzkumu informačního chování člověka lze využít při projektování nových systémů a nástrojů organizace poznání a v podpoře informační gramotnosti.“116
5.7 Člověk a informační prostředí Interakce
člověka
s
informačním
prostředím
je
vnímána
interakcionistickými principy jako sociální akt. Skládá se ze sloţek: jednotlivec, objekt reality (formy jeho reprezentace a interpretace) a vztahy (pojmy, znakové systémy, informace, poznatky).117 Dalším způsobem zkoumání problému interakce člověka s informačním prostředím
a
fungování
informačního
chování
je
symbolický
interakcionizmus.118 „V
interakci
člověka
s informačním
prostředím
se
střetávají
technologické, komunikační, psychologické, sociální, kulturní a organizační aspekty informačních procesů. V elektronickém informačním prostředí nabývají určující funkci právě modely toho, jak člověk kategorizuje informace a jaké metody používá při jejich zpracování, zejména v oblasti vzdělávání a vědecké komunikace.“119 Člověk se pohybuje v informačním prostředí, zastupuje různé role (občan, zaměstnanec, vědec, student atd.) a střetává se s mnoha druhy informačních zdrojů, médii a technologiemi. Ovlivňovat organizování poznatků, znalostí, nástrojů pro vyhledávání informací v informačním prostředí (zejména v organizacích) můţe informační management nebo management znalostí.120 Management znalostí vnímají představitelé interaktivního proudu kognitivního výzkumu v informační vědě (T. Saracevic, P. Ingwersen a N.
116
tamtéţ volně dle: STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 134-135. 118 více např.: DROZDA, V. Medzi interakciou a mlčaním : Podnetnosť Georgea Herberta Meada pre sociálne a politické myslenie. 1996. 119 STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 134. 120 tamtéţ 117
44
Belkin) jako vyústění praktické a teoretické změny vzoru sluţeb knihoven v elektronickém informačním prostředí.121 „Informační prostředí obsahuje služby, systémy, zdroje a přirozený pohyb člověka mezi nimi na fyzické a intelektuální úrovni vyhledávání a využívání informací. Informační chování jako součást interakce integruje strukturu pojmů a související aktivity v informačním prostředí.“122
5.7.1 Ochrana informačního prostředí V oblasti informační ekologie a ochrany informačního prostředí nám nové myšlenky přináší i prof. Petr Moore, děkan fakulty dopravní ČVUT, nositel medaile Akademie věd. Ve svém projevu o informační ekologii hovoří o nutnosti péče o informační prostředí se stejnou váhou jako péče o ţivotní prostředí člověka. Tak jako znečištěné ţivotní prostředí můţe ublíţit zdraví a ţivotu člověka tak i znečištěné informační prostředí, nekvalitní informace a dezinformace mohou narušit duševní jednotu člověka. Chránit informační prostředí nespočívá v cenzuře nebo zákazech, ale v učení se vybírání a vyuţívání plodných a smysluplných informací. Pozastavuje se nad rozvojem nových technologií, umělých inteligencí v podobě znalostních a expertních systémů, vycházejících ze znalostních bází. Význam těchto systémů však není třeba přeceňovat, lidská inteligence je významnější v tom, ţe v sobě zahrnuje emoční sloţku, kterou ICT technologie nemají.123 Informační ekologie můţe působit jako lék proti psychické nákaze nekvalitních, nepřesných a neplodných informací. Ve své koncepci má podklady i pro boj s informačním zahlcením a neefektivními informačními zdroji.
121
tamtéţ tamtéţ s. 135. 123 volně dle: VONDRÁKOVÁ, A. Cena Akademie věd pro profesora Moose. Technicall [online]. 2009. 122
45
6 Sociální informatika Na workshopu univerzity v Indianě (USA) byla roku 1997 zformována pracovní definice sociální informatiky: „Sociální informatika odkazuje na interdisciplinární studie designu, užití a důsledky ICT, které berou v úvahu jejich interakce s institucionálním a kulturním kontextem.“124 Sociální informatika se zabývá spíše výzkumem neţ teoriemi či metodami. Je blízká oborům jako je human-computer interaction, softwarové inţenýrství, urbanistické studie a gerontologie. Překlenuje stávající vědní disciplíny.125 Centrem zájmu jsou informačně komunikační technologie (ICT) v sociálním kontextu. ICT ovlivňují institucionální prostředí a kulturu svým rozvojem, nastavením, uţíváním a účinkem.126 Z důvodu předmětu zkoumání sociální informatiky jsou i její poznatky vhodné pro základ, na kterém staví informační ekologie.
6.1 Myšlenky sociální informatiky Organizace je vnímána jako informační prostředí obsahující lidi v síti vyvíjejících se sociálních vztahů.127 Kontext pouţívání ICT přímo ovlivňuje jejich význam a roli. Design je podmíněný
organizační
dynamikou
v kontextu
prostředí
svého
uţití
128
v organizaci.
ICT nejsou hodnotově neutrální. Podporují organizační a sociální strukturu. Uţívání ICT tvoří rozdíly mezi muţi a ţenami, manaţery a uţivateli. Př. manaţerské informační systémy, jsou tvořeny pouze pro podporu manaţerů ne systému přímých uţivatelů.129
124
KLING, R. Undersatnding and Communicating Social Informatics. 2005. s. 6. tamtéţ s. 145. 126 tamtéţ s. 6. 127 KLING, R. Undersatnding and Communicating Social Informatics. 2005. s. 132. 128 tamtéţ s. 92. 129 tamtéţ s. 92. 125
46
ICT vedou k mnohdy paradoxním efektům. Příkladem můţe být snaha o vytvoření bezpapírové kanceláře, ve které roste spotřeba papíru.130 ICT mají etické aspekty, kvůli nim mohou vznikat morální a etické problémy.131 ICT lze konfigurovat, lehce přeprogramovat či rekonfigorovat. Kaţdá organizace má svoji jedinečnou sbírku komponent a vlastní socio-technickou síť.132 ICT sledují trajektorie komponentů jako vyvíjející se série produktů, které mají tendenci udrţovat status quo. Počítačové programy podléhají při svém vývoji sociální struktuře a politické síle.133 Design, rozvoj a uţití ICT koevolvuje díky politické a strategické perspektivě, sociální aktivitě, vzájemné adaptaci ICT a sociálního systému.134
130
tamtéţ s. 93. tamtéţ s. 93-94. 132 tamtéţ s. 94. 133 tamtéţ s. 94. 134 tamtéţ s. 95. 131
47
7 Vývoj informačních ekologií Uvést teorii v praxi bývá velmi sloţitým krokem. Nardi a O´Day doporučují pro vývoj zdravé informační ekologie pár základních kroků: -
Pracovat s vědomím základních hodnot se srdcem, stejně jako s hlavou a rukama.
-
Být opatrní. Nebát se k pouţívaným nebo chystaným technologiím veřejně vyjádřit nahlas.
-
Uţívat strategické a otevřené otázky o uţívání technologií. Ptát se „co se stane kdyţ“ bude technologie vyuţívána nějakým způsobem.135
Kterou metodou začít nebo kterou vybrat, můţeme po vyzkoušení na menším úseku v naší vlastní informační ekologii dle našich zkušeností a praxe. Po diskuzi se všemi členy informační ekologie a uváţení moţných příleţitostí, hrozeb a následků. Lidé ve své vlastní informační ekologie, ze svých zkušeností, nejlépe vědí: co funguje, co je třeba změnit, co je hodnotné, co potřebují a chtějí. Někdy je lepší odolat zdánlivě nevyhnutelné a nutné změně a vyhnout se zavádění zbytečných nových technologií, pokud jsou ty stávající vyhovující. Základní myšlenkou je uţívání technologie v „… sociální matici sestávající ze služeb, norem a úmluv. Toto ustanovuje vhodné užívání základních hodnot, podporu a růst pro uživatele, tím že jim pomáhá stát se kompetentnějšími v průběhu času, pokud si tak vyberou.“136 Zdravá informační ekologie se dívá dopředu technologického vývoje a konstatuje, ţe sluţby jsou stejně důleţité jako přístroje, které jsou prostředníkem při jejich uspokojování.
135
Volně dle: NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 65. 136 tamtéţ s. 67.
48
7.1 Práce s vědomím základních hodnot „Neexistuje žádný základ než lidská starostlivost a láska k humánnímu rozvoji technologií.“137 V této kapitole chceme opět zopakovat, ţe jen na základě lidských hodnot lze vybudovat zdravou informační ekologii. V černobílém a němém filmu Metropolis reţiséra Fritze Langa (rok 1927) bylo lidem sděleno: „prostředníkem mezi mozkem a rukama musí být srdce.“ Film byl varováním před vyuţíváním technologií bez srdce a na dobu svého vzniku byl neobyčejně pravdivý a futuristický. I v dnešním světě je největším problémem vyuţívání technologií
bez
srdce,
svědomí
a
odpovědnosti
pro
budoucnost.
V sociotechnickém systému se většinou hodnotí účinnost a produktivita, ale není zde místo pro hodnoty, morálku a jejich podporu. To bývá problémem v mnoha institucích, vede to ke stresu zaměstnanců a vyuţívání technologií špatným směrem. Znovu zde můţeme zopakovat, ţe ke ztrátám hodnot přispívá konzumní způsob ţivota dnešní společnosti, slepá a bezohledná touha po moci a zisku. K hodnotám se musí lidé vychovávat jiţ od dětství v rodině a ve školách. Přestoţe se jedná o ty nejzákladnější a nejdůleţitější informace pro bezproblémový ţivot lidské společnosti, je aţ s podivem, jak málo hodnot mnozí lidé ctí. S filozofií hodnot to ovšem není tak jednoduché. Nemůţeme očekávat, ţe všichni zaměstnanci (jako nedílné prvky systému informační ekologie) budou zastávat a dodrţovat naprosto stejné hodnoty. Kdyţ přichází nový zaměstnanec, podepisuje současně s pracovní smlouvou i kodex či soupis pravidel, jak se v zaměstnání chovat. Tyto pravidla chování jsou pro něj závazná a jejich porušení se můţe trestat i výpovědí ze zaměstnání. Většina firem dbá především na loajalitu zaměstnance nebo dodrţování mlčenlivosti, chování se k nadřízeným apod. Lidé musí tyto pravidla dodrţovat ve svém zájmu, pokud nechtějí přijít o zaměstnání i kdyţ třeba s předmětem podnikání nesouhlasí nebo k němu mají některé morální či etické výhrady. Na druhé
137
NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 67.
49
straně si ale zaměstnavatel nemůţe být jist, ţe je zaměstnanec skutečně člověk pevné morálky a etických zásad. Proto je vize společných hodnot v informační ekologii velice choulostivé téma a je spíše vysněným ideálem, aby byly společné hodnoty skutečně všemi chápány a ctěny.
7.2 Dávat pozor „Dávat pozor znamená záměrné hodnocení, zda postupy nebo technologie jsou výhodné a pokud ano, v čem tyto výhody spočívají – co to znamená v jednotlivých informačních ekologiích? Je nesmírně cenné, být zvídavý proč jsou věci takovým způsobem, jaké jsou. Je dokonce cennější vyjadřovat se nahlas o tom, čeho jsme si všimli tak, že se ostatní mohou zúčastnit v diskusi.“138 Lidé nacházející se v určité informační ekologii by měli mít právo rozhodovat, jak bude technika a pracovní postupy vyuţívány či měněny. Z praxe mohou navrhnout nejvhodnější spojení pracovních postupů a technologií. Měli by mít prostor pro vyjádření svého názoru na zavádění nových technologií a postupů a právo pro demokratické rozhodnutí, zda budou přijaty či nikoliv. Záleţí zde tedy i na vedení v dané informační ekologii, aby brala v potaz názory daného společenství a brala jejich názory a potřeby váţně.
7.3 Strategické otázky Jádro strategického dotazování spočívá v kladení a odpovídání otázek „vím-proč“ a „vím-jak“. U otázek „jak“ se zabýváme problémy typu: „ jak na to vzít peníze, jak pro to udělat místo, jak zdokonalit určité úkoly používáním nových technologií a jak cvičit lidi v jejich užívání.“139 Otázky proč řeší problémy: „proč jsme vedeni užívat technologii pro tento úkol, proč se tato konkrétní technologie zdá lepší, proč dobře padne s našimi běžnými postupy. Otázky „proč“ zkoumají motivaci, cíle a hodnoty, 138
NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 69. 139 tamtéţ s. 70.
50
zatímco otázky „jak“ se zaměřují na logistiku a taktiku.“140 Pokud bychom se řídili pouze otázkami „jak“ mohlo by to vést k nesprávnému zavedení a vyuţívání technologií. K rozvoji zdravé informační ekologie je důleţité vyuţívat místní znalosti „obyvatel“ informačního prostředí. Kaţdý z nich je specialista na jinou oblast a tyto znalosti jsou šířeny skrze danou informační ekologii. Kaţdý z nich by se neměl bát formulovat a odpovídat na otázky, protoţe jedna jediná osoba nemůţe vědět vše k tomu, aby kladla a odpovídala správně na otázky. Diverzita zkušeností a názorů je velmi důleţitá a prospěšná pro rozvoj informační ekologie a strategického dotazování.141
140
NARDI, Bonnie A. - O'DAY, Vicki .L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 70. 141 tamtéţ s. 74.
51
8 Příklady informačních ekologií Nardi a O´Day představují příklady institucí, kde funguje informační ekologie, jako je např.: knihovna, Jednotka Intenzivní Péče, samoobsluţné kopírovací centrum, banka. Ve všech těchto případech lidé pomáhají ostatním lidem v pouţívání technologií. Nejlépe snad vysvětluje ekologické chování knihovna. Obsahuje organizovanou sbírku dokumentů, knihovníky, čtenáře, techniku, katalogizační a vyhledávající systém. Je to místo, kde se všechny prvky propojují a uvádí tak v chod uţitečný systém pro práci s informacemi a příjemný vztah mezi lidmi a technologií. Dalším příkladem je Jednotka intenzivní péče v nemocnici. Zde můţe sloučení lidských schopností v souladu s moderní technikou člověku zachránit ţivot. Technika by se sama o sobě bez lékařů neobešla a lékaři by měli podstatně
menší
schopnosti
zachránit
lidský
ţivot
bez
moderních
zdravotnických přístrojů. Odborný lékařský personál a moderní stroje kooperují v bezchybné a nepřetrţité lékařské péči. Spolupráce lidské odbornosti, úsudku, empatie a hodnot v podobě lidského ţivota je hlavním zdrojem rozhodování o vhodnosti pouţití moderních přístrojů v konkrétním případě. Samoobsluţné kopírovací centrum nabízí uţivatelům pronajmout si kopírovací stroje a sami se obslouţit. V místnosti jsou však stále přítomni technologičtí experti, kteří jsou ochotni pomoci a ukázat zákazníkovi postup. Spolupráce běţných uţivatelů, odborných pracovníků a strojů funguje efektivně a bez problémů. Tyto tři základní příklady dodrţují hodnoty informační ekologie. Vyznačují se pouţíváním vyspělých technologií, které jsou citlivě integrovány do jiţ zaběhlých zvyků a zkušeností uţivatelů.142
142
Volně dle: NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 49-50.
52
8.1 Informační ekologie knihovny Knihovna jako informační instituce je veřejností v mnoha směrech nedoceňována. V době rozvoje moderních technologií mají lidé pocit, ţe jsou knihovny přeţitek a jiţ nejsou potřeba. Práce knihovníků je povaţována za rutinní a jednoduchou. Člověk, který nezná zákulisí knihovny, nevidí kolik práce, se za provozem knihovny a poskytováním sluţeb skrývá. Na první pohled není nic z toho patrné, aby byl zachován pro uţivatele knihovny komfort klidu, pohody a byli ušetřeni zbytečného chaosu. Není předmětem této práce vyzdvihovat důleţitou funkci knihovny a její zapojení do rozvoje moderních technologií. Pro pochopení informační ekologie v knihovně a jejím významu přesto potřebujeme něco znát.
8.1.1 Prvky informační ekologie v knihovně Do ekologie knihovny patří prvky: informační zdroje (textové, video, audio, audiovizuální, obrazové), nástroje k hledání a vyuţívání těchto zdrojů (lístkové katalogy, online katalogy, indexy, počítače, kopírky, skenery, internet atd.), referenční knihovníci a uţivatelé knihovny. Pokud přijde do knihovny uţivatel, který má informační dotaz, se kterým si sám neporadí, obrátí se pro pomoc na knihovníka. Společně se pak snaţí vhodně dotaz upravit a specifikovat. Knihovník pak ze své zkušenosti navrhne informační zdroje (knihy, elektronické dokumenty, obrazové, zvukové, audiovizuální), kde budou informace, které by měli uspokojit informační poţadavek klienta, hledány. Prostřednictvím nástrojů (lístkový, elektronický katalog, index, počítač, elektronická databáze) pak knihovník hledá dále. Vhodně upravuje dotaz na jazyk, kterému daný nástroj rozumí a podle kterého lze zdroj vyhledat (klíčová slova, údaje o autoru, názvu díla). Knihovník zdroj nalezne a zpřístupní jej tím pro uţivatele. Je to tedy názorný příklad informační ekologie, kde spolu všechny prvky, které se zde nachází, vhodně spolupracují a podílí se na řešení problému. Spolupracují spolu, lidské
53
faktory: knihovník, uţivatel i technologické faktory: nástroje pro vyhledávání informací.
8.1.2 Úprava informačního dotazu, informační terapie Nardi a O´Day velmi vhodně označují spolupráci knihovníka a uţivatele při úpravě základního a vágního informačního dotazu jako informační terapii.143 Knihovník v podstatě „pomáhá uživateli pochopit jeho vlastní potřeby.“144 Uţivatel mnohdy přichází se širokým tématem a knihovník se snaţí dotazováním se klienta pochopit a upřesnit, co vlastně hledá. Knihovník se během referenčního interview snaţí vymezit časové údaje (zda chce i starší informace nebo jen z poslední doby), zda klient potřebuje celý text nebo jen jeho výtah, zda chce články pro experty a vědce, obchodníky nebo laiky. Zda hledat v regionálních, národních či mezinárodních rozhledech. Bez knihovníka by samotná přítomnost nástrojů a informačních zdrojů uţivatele neuspokojila v jeho informační potřebě.
8.1.3 Strategie vyhledávání Po identifikaci a pochopení informační potřeby uţivatele přichází další krok k vyřešení poţadavku. K tomu vyuţívá většina běţných uţivatelů pomoc erudovaného knihovníka, který má technické dovednosti a znalosti kde a jak informaci hledat. Výhodou knihovníků je, ţe mají velkou technickou kvalifikaci a znají spousty informačních zdrojů. Vědí, ţe ne vše se dá najít na internetu a dokáţou propojovat hledání v online i klasických informačních zdrojích. Vybrat správný zdroj závisí na praxi knihovníka a jeho zkušenostech s vyhledáváním. Pochopitelně, ţe kaţdý knihovník můţe mít svou speciální oblast vyhledávání, které dává přednost a kde se mu vyhledává lépe. Mohou tak být knihovníci specializovaní na vyhledávání obchodních informací, vědeckých, patentových 143
NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 85. 144 tamtéţ s. 88.
54
atd. Knihovníci si pak mezi sebou vyměňují svoje zkušenosti a rozšiřují tím svoje znalosti a dovednosti. Uţivatelům, kteří nemají velké zkušenosti s vyhledáváním informací, mohou dělat velké problémy různé způsoby vyhledávání v jednotlivých online databázích. Knihovník jiţ zná „triky“ a postupy jak vytěţit z dané databáze co nejvíce relevantních informací. Zvolením správného klíčového slova, vyhledávání dle předmětu, data (a dalších kritérií), zvolením vhodných synonym, pouţíváním booleovských či proximitních operátorů aţ po vyuţívání nástrojů pro správu bibliografických citací, které můţe vyuţívat opakovaně atd. Knihovníci přináší klientovi neuvěřitelné výhody a úspory času. Jejich ochota je veliká a snaţí se klientovi vyjít vstříc, jak nejlépe to jde. Po vyhledání dokumentů, odstraní duplikáty a další zdroje, které nějakým způsobem neodpovídají klientovu poţadavku. Mohou klientovi zdroje sestavit do formy a podoby, které pro něj bude nejpřehlednější a nejpouţitelnější.
8.1.4 Navazování dlouhodobé spolupráce a budoucnost knihoven Pokud je klient s knihovnou, jejími sluţbami a svým knihovníkem spokojen, vrací se. To je největší úspěch jakého můţe knihovna dosáhnout. Vybudovat pevný a přátelský vztah mezi klientem a svou podstatou. Být pro veřejnost místem kam chodí za moudrostí, poznáním a kvalitními informačními sluţbami. Knihovna plní funkci překladatele a mostu mezi neuvěřitelným chaosem různých druhů informací a klientem, který potřebuje pochopit novou věc, které nerozumí. Knihovník můţe klientovi zásadním způsobem pomoci v odhalení podstaty problému, který klient potřebuje. Vyhledá mu informační zdroje podle jeho potřeb, které jsou pro něj nevhodnější a do problematiky jej uvedou bez zmatku a stresu z přebytečných a zmatečních informací. Právě funkce mostu a překladatele mezi člověkem a informacemi je pro knihovnu typická a tím jí zajišťuje stálou budoucnost. Knihovna je v dnešní
55
době překotného technologického rozvoje i prostředníkem mezi uţivatelem, novými technologiemi, internetem, novými nástroji a obrovským mnoţstvím různých druhů informací. Vyuţití knihovníků je moţné: při rozvoji nových forem digitálních knihoven ve spolupráci s designéry; ve virtuální „face-toface“ spolupráci, při zdokonalování internetových sluţeb; při tvorbě katalogů materiálů dostupných na webu; práci na online informačních kolekcích a na zdokonalování vyhledávacích nástrojů. Knihovníci mohou vytvořit podle Nardi a O´Day
„… vícekrát použitelné vyhledávání nebo „agenty“ pro dobře
definované, opakující se vyhledávání jako ty, které je třeba spustit denně, týdně, měsíčně. Designování agentů může být nová role pro knihovníky, ale vycházející přirozeně z toho, co již knihovníci dělají. Obecně doufáme, že knihovníci budou pokračovat v rozšiřování své role, pravidelně se účastnit rozprav o designu a užití všech druhů nástrojů informačních přístupů.“145 Víme, ţe internet sám pro vyhledávání informací nestačí, proto tu je a snad co nejdéle bude knihovna se svými sluţbami, která bude zachovávat lidské hodnoty a propojovat ţivé s uměle vytvořeným – ţivot s technologií, ve vhodné a vyváţené formě – ve zdravé informační ekologii.
8.1.5 Digitální knihovna Digitální knihovny, stejně jako knihovny klasické, splňují ekologické aspekty spojené s úvahami o informační ekologii. Jsou to systémy obsahující lidi, procesy, aktivity, hodnoty a technologie v určitém lokálním prostředí se vzájemnými vztahy a vývojem. To co rozvíjí digitální knihovna navíc na rozdíl od knihovny klasické je podpora komunikace, interakce a kolaborace. V ekologickém přístupu je zdůrazňováno, ţe je na čase, aby se technologie začali přizpůsobovat lidem a ne jen lidé technologiím.146 Doc. Steinerová se začíná věnovat výzkumu informační ekologie ve spojení s digitální knihovnou. „Informační ekologie digitálních knihoven 145
NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 103. 146 Volně dle: STEINEROVÁ, J. Digitálne kniţnice ako inovatívne produkty ve vzdělávání, vede a kultúre: aspekty informačnej ekológie. In INFOS 2009. Zborník z mezinárodného sympozia. 2009. s. 166-178.
56
znamená koordinaci a propojení člověka s inteligentními systémy. Základní aspekty ekologie digitálních knihoven jsou vnořené v komunitě, pro kterou jsou určené. Skupinová kolaborace se uskutečňuje prostřednictvím digitálních knihoven. V implicitních pravidlech se podporuje sociální interakce. Základem jsou kooperativní vztahy mezi aktéry a jejich prostředím. Kooperativní vztahy a interakce se v digitálních knihovnách týkají všech prvků, jako jsou digitální objekty, reprezentace, aktivity a aktéři.“147 Nardi a O´Day při povaţování digitálních knihoven jako informačních ekologii zvaţují čtyři základní rysy kaţdé ekologie: diverzita, lokalita, klíčové druhy a koevoluci. Aby digitální knihovny mohli fungovat, potřebují knihovníky, pomocné tradiční nástroje, přizpůsobit digitální knihovny specifickým potřebám lokálního nastavení, lokalizované zprostředkování a změny v referenčním interview. Při vývoji digitálních knihoven je nutná oboustranná komunikace mezi vývojáři a účastníky informační ekologie. Široký pohled na technologickou inovaci a komplexnější ne pouze nástrojovou perspektivu.148
8.1.6 Knihovny budoucnosti Doc. Jela Steinerová, vidí informační ekologii jako nástroj pro „čistící mechanizmy“ v informačním prostředí. Zahrnující nástroje organizace poznání, etické, právní a bezpečností opatření či inteligentní rozhraní a podporu informační gramotnosti. Přístup a zavádění zásad informační ekologie vytváří příznivé informační prostředí. Dávno jiţ neplatí přesvědčení, ţe technologie zlepšují kvalitu informačního prostředí. Ekologie informačního prostředí knihovny slouţí k integraci informací různého typu, sledování vývoje a změn, zkoumání informačního chování lidí. Mohou
se
rozšířit
sluţby
knihoven:
řešení
informačního
přetíţení,
víceznačnosti a kooperace v podobě dělení se o informace. Na rozdíl od tradiční knihovnické komunikace mají být knihovny budoucnosti, díky
147 148
tamtéţ s. 166. Digital Library Use : Social Practice in Design and Evaluation. 2003. s. 81-82.
57
principům informační ekologie, mnohem adaptivnější a interaktivnější. Budou se přizpůsobovat informačnímu chování uţivatelů.149
8.2 Virtuální svět a informační ekologie Virtuální svět je: „počítačově založené prostředí, které napodobuje běžný, fyzický svět, ve kterém žijeme nebo si jej představujeme.“150 Tato multiuţivatelská online hra se dá velmi zjednodušeně popsat jako dobroduţná počítačová hra nebo procházka „zhmotněným“ románem. V tomto umělém prostředí spolu komunikují uţivatelé připojení přes internet (musejí znát adresu, kam se připojit), kteří vystupují pod svojí svobodně vymyšlenou identitou. Mohou prozkoumávat a částečně transformovat okolí, kterým ve hře procházejí. Existují různé typy těchto her. Nejjednodušší jsou zaloţená pouze na textu bez doprovodných grafických prostředí a ovládané textovými povely. V tomto případě tedy záleţí na fantazii a představách uţivatelů, jak si daný svět skrze textový popis ve své mysli představují a „zhmotňují“.151 Virtuální svět má čtyři hlavní charakteristiky: 1. geografie (účastníci hry vytváří nová místa a věci) 2. identita (hráč si svobodně vybere svou identitu, pod níţ bude vystupovat) 3. komunikace mezi účastníky hry 4. komunita (hráč si vybere svou komunitu, ke které bude náleţet)152
149
Volně dle: STEINEROVÁ, J. Informačné správanie a informačná ekológia [online]. 2009. NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 111. 151 Volně dle: NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 111. 152 tamtéţ s. 112. 150
58
8.2.1 Virtuální svět jako informační ekologie Virtuální svět sám o sobě informační ekologií není. Většinou je velmi kritizován z důvodu ztráty skutečného sociálního kontaktu (únik z reality a vlastní osobnosti), návykovosti a nezdravosti pro lidskou psychiku. Nardi a O´Day ovšem našli propojení virtuální reality ve výuce jedné školy a označili jej za informační ekologii. V tomto případě šlo propojení skutečného světa ţáků ve třídě s učiteli a technicky zaloţeného virtuální světa. Všichni se společně znají, vyskytují se ve známem prostředí a sdílí společné hodnoty, postupy práce a řešení úkolů. Toto propojení mělo pomáhat vytvořit pro děti efektivnější a zajímavější prostředí, ve kterém se mohou online učit, řešit úkoly, setkávat se, komunikovat a vidět vzory chování, které jim ukazují jejich učitelé. Jednalo se o děti z problémových a sociálně slabších rodin, které mají problémy s návštěvou školy a tento projekt jim měl pomoci zůstat ve škole a umoţnit jim nepřetrţité vzdělávání. Jasně zde vidíme, ţe tento pokus o propojení techniky s lidmi měl zdravé základy v tom, ţe zde existoval sociální kontakt, nejednalo se o únik z reality ani ze své vlastní osobnostní podstaty. Vše bylo navíc pod kontrolou odpovědných učitelů, se souhlasem rodičů, všichni měli svá práva a zodpovědnosti.153 Jednalo se o nejjednodušší verzi virtuálního světa, zaloţenou na textu a psaných povelech ovládání. Jmenovala se Pueblo. „Pueblo není jen softwarová aplikace – je to sociální uspořádání, které cítíme jako hřejivou, podpůrnou, žijící komunitu. Komunita je navzájem provázána sociálními cíli, hodnotami a očekáváním svých členů, a toto má postupně silný a jasný efekt na to, jak se technologie vyvíjí v této ekologii.“154 Dětem virtuální svět pomáhal ve zdokonalování čtení a psaní a celkové gramotnosti. Přestoţe ţáci nejsou přímo ti, kteří rozhodují o tom, která technologie se bude v jejich informační ekologii zavádět a vyvíjet, mají svůj velký vliv. I oni jsou součástí informační ekologie a ta je zaloţena na široké spoluúčasti různých lidí, která ekologii tvoří a dává jí smysl. Členové určité 153
Volně dle: NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 105-116. 154 tamtéţ s. 116.
59
informační ekologie nejsou pouze konzumenti technologií, ale jsou zároveň autory tohoto prostředí a rozhodujícími prvky v aplikaci a rozvoji technologií.
8.3 Vnitřní konzultanti informační ekologie (zahradníci) Nardi a O´Day zjistili při svém dlouhodobém výzkumu vztahů mezi spoluúčastníky, technologickými nástroji a postupy v dobře zavedených informačních ekologiích, existenci tzv. „zahradníka“. Toto označení pochází z jedné velké společnosti, kde autoři studovali uţívání CAD (computer-aided design). Role zahradníka spočívá ve zvyšování produktivity, skrze lepšího vyuţívání potenciálu technologických nástrojů. Mnoho uţivatelů nevyuţívá plný potenciál svých nástrojů, protoţe neví jak. Zahradník je součástí týmu, ale jeho zájem o technologie a jeho znalosti jsou hlubší a lepší neţ u ostatních kolegů. Pramení to z jeho vlastního zájmu o technologie a jeho vloh. Zahradník je ochoten pomoci svým kolegům s řešením úkolů, nastavit lepší konfiguraci softwaru a výkonnější vyuţití potenciálu technologických nástrojů. Přítomnost zahradníka je v informační ekologii kaţdé firmy velmi vítána. Zahradník je interní pracovník, který zná dobře pracovní prostředí, postupy práce, své kolegy, jejich problémy. Není to profesionální programátor, ale pracuje jako profesionál na nějakém úseku ve firmě. V informační ekologii zaujímá významné místo jako most mezi jednotlivými pracovními oblastmi, jejich problémy, moţnostmi spojení práce a technologie. Chápe lokální potřeby, pracuje s lidmi i nástroji. Můţe vytvářet pro své spolupracovníky nové nástroje, protoţe sleduje technologický rozvoj. Zahradníkem nemůţe být kaţdý, podmínkou je, aby byl součástí dané informační ekologie, znal ji zevnitř a hlavně, aby byl ochoten pomáhat.155 „Obecně, zahradníci berou odpovědnost za přizpůsobování softwarových nástrojů lokálním podmínkám a pomáhají svým spolupracovníkům v užívání nástrojů.“156 Zahradník je v kaţdé informační ekologii cenným a zdravým prvkem. Spojuje spolupracovníky, jejich pracovní postupy a technologické nástroje. 155
Volně dle: NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 139-151. 156 tamtéţ s. 141.
60
Nardi a O´Day vidí zahradníka jako: „… evoluční výsledek intenzivního využívání softwarových systémů…“.157
8.4 Dysfunkční informační ekologie Pochopitelně, ţe ne kaţdá ekologie je zdravá, všude nefunguje bezproblémový a hodnotný vztah mezi lidmi, technologiemi, postupy a hodnotami. V některých případech můţe informační ekologie „onemocnět“ či selhat. Stává se to zejména v případech zavádění nových technologií, které nejsou všemi členy informační ekologie přijaty pozitivně nebo odporují společným hodnotám či negativně mění zaţité postupy práce. Členům informační ekologie můţe například vadit nedostatečné zabezpečení jejich soukromí a moţnost jeho porušení prostřednictvím nových technologií. Nebo to, ţe nebyli dostatečně informováni o výhodách, které jim nové technologie mohou přinést a to, ţe nebyli přizváni k rozhodování o tom, zda budou nové technologie zavedeny. Proto je třeba před zaváděním nových technologií pokládat strategické otázky (viz kapitola: Strategické otázky) a podat všem spoluúčastníkům co nejvíce informací. Ujistit se, ţe plánované zavedení nové technologie bude vhodné pro naši práci, pracovní postupy a naše hodnoty. Širší účast při rozhodování zavádění nových technologií vede k lepšímu designování budoucího systému a udrţení zdravé informační ekologie.158
8.5 Internet a informační ekologie Internet, fascinující a ohromující vynález 20. století. Dosud se v nám známé historii lidské kultury nikdy nepodařilo zajistit globální světovou síť, která můţe lidem zprostředkovávat informace bez omezení: časového, prostorového, formátového atd. Je to síť a soubor komunikačních protokolů, která propojuje jednotlivé počítače. World Wide Web má neuvěřitelné moţnosti vyuţití pro budoucnost, ale přináší s sebou i moţná rizika, ostatně, 157
tamtéţ s. 151. Volně dle: NARDI, B. A, O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 169-184. 158
61
jako kaţdý jiný vynález. Přestoţe se na první pohled jeví internet jako příliš obrovský a neuchopitelný v souvislosti s informační ekologií i zde nacházíme důleţité významy pro jednotlivé lokální ekologie. Internet nefunguje jako samostatná informační ekologie, nemůţeme jej ani srovnávat s něčím podobným. Jeho koncepce je totiţ naprosto ojedinělá. Nemá své lokální obyvatele, ţijící v určitém účastenství a tedy ani společné postupy práce či hodnoty.159 „Vidíme Internet jako soubor environmentálních podmínek, které poskytují živnou půdu pro růst ekologií, které překlenují tradiční geografické nebo sociální vazby. Internet může sloužit jako tkáňové pojivo mezi a s lokálními ekologiemi.“160 Internet v rámci podstaty a podmínek nesplňuje charakteristiku informační ekologie. Dovoluje nám propojení nezávislé na fyzické blízkosti. „V informačních ekologiích jsme spojeni jeden s druhým specifickými vztahy, ale naše interakce mohou být zprostředkovány skrze technologie, včetně a snad především Internetu.“161 I internet můţe být informační ekologií, pokud se mu podaří vhodně nahradit prvek geografie a lokality, který předpokládá společné hodnoty, postupy a cíle. Taková ekologie, která je nezávislá na lokalitě, se stává mezinárodní. Jako příklad uvádí Nardi a O´Day např. různé charitativní a neziskové organizace, jejichţ cíle, společné hodnoty, postupy a myšlenky jsou šířeny skrze internet po celém světě. Jsou od sebe rozeznatelné, protoţe patronem a tváří kaţdé takové organizace bývá nějaká mediálně známá osobnost a organizace má i svoje reklamní znaky a podoby. Internet, jako technologický nástroj můţe být velice prospěšnou mezinárodní informační ekologií, která je skrze srdce člověka pomocí a záchranou pro mnohé potřebné. Idea vyuţívání technologií se srdcem je zde splněna. Navíc můţeme díky novým moţnostem internetu rozšířit starší doporučení: „Mysli globálně, jednej lokálně!“ na „Mysli a jednej zároveň globálně a lokálně!“162
159
tamtéţ 185-207. tamtéţ s. 185. 161 NARDI, B. A., O'DAY, V. L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. 1999. s. 207. 162 tamtéţ 160
62
8.6 Informační ekologie společnosti Ernst Young V této kapitole čerpáme z konference: Information Use in Information Society (konané v Bratislavě, 10. a 11. října 2006). Z příspěvku Břetislava Šimrala s názvem: Znalostní mapy a sluţby centra CBK v Ernst Young. Autor zde hovoří o tom, jak nejlépe umoţnit distribuci znalostí do prostředí velké firmy. Přichází i s návodem, jak učit uţivatele vyuţívat dostupné interní a externí informační zdroje a nástroje v rámci firmy Z výsledků výzkumu jejich informačního chování, jsou poté budovány tzv. znalostní mapy. Ve firmě má tento výzkum a aplikaci do map na starosti tým znalostního managementu a centra pro obchodní znalosti. 163 Společnost Ernst Young se zabývá poradenstvím v oblasti účetnictví, auditu, daní a transakcí. Snaţí se přinášet klientům kvalitní sluţby, a proto dbají na profesní rozvoj svých zaměstnanců, postupy kontroly kvality a dodrţování standardů či norem. S touto snahou je spojen jejich znalostní management, který má za úkol: „dodat správné informace, správným lidem a ve správný čas“.164 Tento cíl jim pomáhají naplnit vyspělé technologie, které umoţňují shromaţdovat a vyuţívat myšlenky, informace, znalosti a postupy online na globální a lokální úrovni, ve virtuálních týmech bez omezení.
8.6.1 Center for Bussiness Knowledge (CBK) O „duševní kapitál společnosti“ se ve firmě stará Center for Bussiness Knowledge (CBK). Znalostní management i CBK mají ve firmě za úkol: „Propojení znalostních bází a sdílení znalostí v nich dostupných mezi všemi E Y profesionály z celého světa…“.
165
CBK se podílí na tvorbě znalostních
map, které pomáhají informačním specialistům usnadňovat práci. Jedná se spíše o rozcestník ke zdrojům informací.
163
STEINEROVÁ, J, ŠUŠOL, J.. Využívanie informácií v informačnej spoločnosti. Proceedings of the International conference. Bratislava. 2006. s. 187-194. 164 tamtéţ s. 187. 165 tamtéţ s. 188.
63
Společnost Ersnt Young je dalším příkladem zdravé informační ekologie. Lidé v prostředí firmy, která má zastoupení po celém světě, mohou v rámci lokality a zázemí společnosti, ve které pracují, sdílet, vyuţívat informace, znalosti a pracovat online na projektech. Technologie jim velice usnadňují a zefektivňují prácí, aby mohli naplnit společné hodnoty firmy – uspokojení informačního poţadavku klienta. Práce s technologiemi navíc zaměstnancům nedělá problémy, protoţe jsou neustále v tomto směru vzděláváni. Postupy, metody a normy jejich práce jsou navíc podrobně zkoumány, aby bylo moţné detekovat moţné chyby a odstranit je. Vzniká tak pomocí daného znalostního managementu dokonalá souhra všech částí informační ekologie.
8.7 Informačně ekologické hnutí Význam a uplatnění principů a myšlenek informační ekologie je široký a moţný uplatnit v mnoha stánkách informačního ţivota člověka. Moţná by v budoucnosti bylo vhodné vytvořit „informačně ekologické hnutí“ (jak jiţ zmiňoval J. Peterka na Infoforu 99), které by pomáhalo lidem se zvládáním informačního stresu. Pomáhalo by vhodně nastavovat a „léčit“ informační prostředí. Radilo by ve výběru a pouţívání vhodných ICT technologií a informačních zdrojů. V současné době se můţe rozplývat hranice mezi informací a poznáním. Je velice těţké najít cenný informační zdroj a důvěryhodné informace. Pouhé shromaţdování informací nevede k jejich smysluplnému vyuţívání a tvorbě znalostí. Shromaţďování informací je navíc náročné na třídění a zpětné vyhledávání je spojeno s větší námahou a náklady. Obzvláště v prostředí internetu. V těchto otázkách by mohlo hnutí informační ekologie přinášet cenné rady a pomoc široké veřejnosti i speciálním či soukromým subjektům. „Díky informačním technologiím se výrazně zvětšuje objem informací, které jsou pro uživatele dostupné. Schopnost člověka absorbovat nové informace rozhodně neroste tak rychle a v takové míře, v jaké se zvětšuje jejich dostupnost. Otázkou je jak vše dopadne, až disproporce dosáhne kritické
64
hranice: stihnou lidé včas vyvinout takové metody a techniky shromažďování, „filtrování“ a vyhodnocování informací, které se dokážou vyrovnat i s jejich neustále explodujícím objemem nebo lidé zareagují obranným reflexem, a budou si spíše budovat mechanismy chránící je před lavinou neustále se valících informací? Vznikne něco jako informační ekologie, sloužící k „udržení čisté hlavy“, a dokonce celá ekologická informační hnutí?“166
8.8 Participativní metody „Cílem participativních procesů je společně zkoumat budoucí podoby společnosti ve všech jejích aspektech. Participovat lze jednak v rámci jedné skupiny a jedné a v jedné lokalitě, v rámci meetingů tváří v tvář, ale také geograficky a časově rozptýleně prostřednictvím telekomunikace.“167 Na
principu
participace
funguje
několik
metod
sociálního
kontextuálního designu. Jedná se o: kontextuální dotaz, socio-technickou průchodnost, etnografickou analýzu kooperativních interakcí a sociální design práce na počítači.168
8.8.1 Komunity Na principu participace funguje spousta komunit. Tyto komunity nejsou nic nového, známe je jiţ z historie. Můţeme je uvést jako ekologický příklad. I zde fungují ekologické charakteristiky a principy. Jedná se o skupinu lidí, zastávajících určité hodnoty, pracující na nějakém úkolu nebo určitými metodami a pracují s nebo prostřednictvím ICT. Není zde důleţité pevné místo, mohou se spojovat prostřednictvím internetu nebo jiných ICT. Mají společné zájmy, pracují například společně na nějakém projektu, sdílejí dokumenty, znalosti nebo zkušenosti.
166
Úskalí na cestě k informační společnosti [online]. 2003. VOBORNÍK, P. Prognostické metody [online]. 168 LORENZ, M. Design of information system in context of social informatics. [online]. 2008. 167
65
Mohou to být komunity: náboţenské, vědecké (z historie např. British Royal Society), virtuální, neviditelné, imaginární, interpretace, poznatelné, zkušeností (community of practice), podporující znalosti, managementu atd.169
9 Informační ekologie v managementu Informační ekologie se objevuje v biologii, informační vědě a knihovnictví, právu, počítačové vědě, ekonomice a znalostním managementu. Kniha Thomase H. Davenporta a Laurence Prusaka – Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment se zabývá právě informačním prostředím společnosti a informační ekologií. Pojednává rovněţ o manaţerech a jejich informačních potřebách a především jim ukazuje cestu jak vytvořit efektivní a informačně-ekologické prostředí. Kromě toho, ţe srovnává informační ekologii s biologickou je přínos této knihy především ve shrnutí informačního chování různých společností (Ford, Hallmark, IBM). Nabízí prakticky i návod jak vytvořit ekologické informační prostředí v podniku. Vysvětluje model informační ekologie a popisuje jednotlivá informační prostředí. K řízení informací v podnicích se zatím nepřistupuje holisticky. Aplikují se pouze technologie do informačních problémů a pomocí strojových metod převádí data k uţití na počítači. Informační ekologie má lepší nástroje neţ dosud pouţívají informační inţenýři a architekti. „Informační ekologové mohou zmobilizovat nejen architektonický design a IT, ale také informační strategii, politiku, chování, podpůrný personál, a pracovní procesy k produkci lepšího informačního prostředí.“170 Manaţeři, kteří umějí jednat v podniku ekologicky, zvaţují spoustu souvislostí a mnoţství různých cest k dosaţení podnikových informačních cílů. Ve své práci zahrnují poznatky z různých oblastí jako je například: biologie, sociologie, psychologie, ekonomie, politické vědy a obchodní strategie. Uvědomují si, ţe si v tomto ohledu nevystačí pouze se stávajícím modelem 169
BROWN, J. S., DUGUID, P. The Social life of Information. 2002. DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 28. 170
66
vyuţívajícím jen inţenýrství a architekturu. Srovnávají informační prostředí společnosti a celkové prostředí organizace. Důleţité informace jsou – kolik budov, úředníků, pozemků a jaký druh a počet technologií podnik má. Zajímají se i o současnou obchodní situaci v souvislosti s vnějším prostředím a děním na trhu.
9.1 Informační a znalostní management Pouze pro základní orientaci si přiblíţíme pojmy informačního a znalostního managementu a vysvětlíme si mezi nimi základní rozdíl. Definovat informační management povaţuje prof. Leo Vodáček za sloţité, přesto se o to pokouší touto definicí: „informační management jako transdisciplinárně pojatý soubor poznatků, metod a doporučení systémových přístupů a informatiky, které pomáhají vhodně realizovat informační procesy manažerského myšlení a jednání k dosažení cílů uvažované organizace (firmy, podniku, závodu, provozu, útvaru, funkcionální oblasti, kolektivu apod.).“171 TDKIV definuje pojem informační management takto: „Praktická odborná činnost zaměřená na využití znalostí v rozhodovacích a řídících procesech za podpory informačních a komunikačních technologií. Zabývá se navrhováním, implementací a provozem systémů správy znalostí, jež zahrnují procesy získávání, reprezentace a zpracování, ukládání, vyhledávání a odvozování, prezentace, sdílení a distribuce znalostí. Teoretické zázemí tvoří kognitivní vědy a aplikační obory umělé inteligence (např. znalostní inženýrství), metody a techniky práce jsou odvozeny z praxe informačního managementu.“172 Znalostní management definuje oxfordský slovník jako: „efektivní management sdílení a uchování informací v organizaci; užití technik managementu k optimalizaci získávání, rozšiřování a užití znalostí“.173
171
VODÁČEK, L. ROSICKÝ, A. Informační management : pojetí, poslání a aplikace. 1997. s 26. 172 TDKIV [online]. 2005. 173 Oxford English Dictionary [online]. 1989.
67
Můţeme říci, ţe znalostní management se vyvinul z informačního managementu, který výrazně rozšířil a obohatil. Informační management se zajímá o informační systémy a infrastrukturu, oblast informačních technologií a to jak lidé v organizaci vyuţívají informace. Znalostní management na to navazuje zkoumáním moţností sdílení informací a znalostí, individuálního procesu zpracování informací ve znalosti a vyuţívání znalostí. Hlavní rozdíl je tedy v tom, ţe informační management se zajímá o informace, kdeţto znalostní management o sloţitější znalosti, které jsou individuální a sloţitou přeměnou informací. Proto do svých výzkumů aplikuje i poznatky psychologie, sociologie, personalistiky, komunikace apod.174
9.2 Ekologické atributy Přechod organizace na ekologické řízení nabízí přijetí a řízení se dle čtyř ekologických atributů, které jsou analogické s klasickou ekologií hmotného světa. Pochopitelné je, ţe takový přechod je sloţitý a všem zaměstnancům a manaţerům přináší spoustu práce. Pracovat na tolika různých oblastech najednou vyţaduje potřebné znalosti a také trpělivost. Není ani snadné rozhodnout se, kde se změnou začít a jaké nástroje pouţít. Manaţerům mnohdy kvůli jejímu celostnímu přístupu k organizačnímu prostředí činí problém pochopit samotnou podstatu informační ekologie, její výhody a hranice. Zavádění změn je rovněţ sloţité, pokud nemá manaţer kontrolu nad všemi procesy, které je třeba změnit či upravit. Neměli bychom se však zaleknout a nechat se od sloţité přeměny odradit. Dosavadní přístupy, zaloţené na technicko–utopistických a strojově–inţenýrských základech, plýtvají s cennými informačními zdroji, a jiţ zdaleka nestačí na stále se zvětšující informační poţadavky. V dalších kapitolách se představují čtyři základní
174
Volně dle: VYMĚTAL, Jan. Informační a znalostní management v praxi. 2005. Nebo více v: DAVENPORT, T. H. PRUSAK, L. Working Knowledge : How organizations manage what they know.
68
ekologické atributy, které jsou potřeba pro pracovní model informační ekologie.175
9.2.1 Integrace různých typů informace Klasické biologické ekologii prospívá diverzita druhů, informační ekologie analogicky prosperuje z rozmanitosti informací. Některé firmy jiţ integrují různé druhy tradičních i netradičních forem informací (počítačové, strukturované, textové, audiovizuální, atd.). Integrátorem všech druhů informací v podniku je propracovaná organizační struktura, vyuţívající interní počítačové systémy. Pro dosaţení prvního bodu ekologického atributu firmy je potřeba
změnit
přístup
v managementu
řízení
a plánování
informací
a organizační struktuře, která musí být přesně daná a přehledná. Kaţdý úsek podniku vytváří a operuje s určitým mnoţstvím informací, které dále zprostředkovává dalším pracovníkům pomocí společného informačního systému dané organizace. Organizační struktura nám má pomoci k nalezení pracovního úseku či konkrétního pracovníka, který má hledané informace na starosti nebo je sám vytváří. Jedním z nedostatků organizací je to, ţe různé pracovní úseky pracují, zajišťují a řídí pouze několik druhů informací. Nespolupracují téměř vůbec s informačními systémy, knihovnami, ani competetive inteligent (konkurenční zpravodajská činnost). Co největší různorodost informací v kaţdé informační ekologii je vítána, jde o to, jak spojit všechny druhy informací do jednoho místa, podoby a formy, která by byla srozumitelná a uţitečná pro všechny. Jak pro počítačově gramotné tak i například zákazníky bez ICT.176
175
DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 29-33. 176 DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 29-30.
69
9.2.2 Rozpoznání vývojových změn Informační systém podniku musí být flexibilní, je potřeba se snaţit předvídat vývoj informačního prostředí a počítat se změnami. Tradiční způsoby systémového modelování a výzkumu rychle zastarávají. Schopnost předvídat není stoprocentní, je třeba zohledňovat spoustu faktorů. Ekonomická krize, která vypukla v roce 2008 je příkladem toho, ţe způsoby předpovědi vývoje trhu nepočítají s mimořádnými událostmi a nevěnují se dostatečně všem měřitelným ukazatelům budoucího vývoje. „Při vývoji nových počítačově založených systémů, zjistili informační technologové, že nemohou ani předvídat budoucnost tří až pěti let, ani fixovat změny probíhající během vývojového cyklu.“177 Z tohoto důvodu pouţívají některé firmy systémově výzkumné přístupy jako je iterativní (opakovací) prototypování nebo takzvaný rychlý vývoj aplikací (Rapid Application Development). Běţní manageři většinou neví jak obecně jednat a postupovat v případě vyvíjejích se informačních potřeb. Důleţité je tedy pro ně uvědomit si, ţe vývoj, který probíhá v přírodním prostředí, platí i pro prostředí podnikové a informační. Aplikace znalostí z klasické biologické ekologie mohou být přeneseny do prostředí organizace (informačního světa) a pomoci se zvládáním vývojových (evolučních) změn.178
9.2.3 Důraz na sledování a popis V našem přístupu k informačnímu managementu bychom mohli být více deskriptivní. Zkoumat komplexně jednotlivé sloţky informačního systému v daném prostředí a neustálém vývoji. Poznat informační potřeby a poţadavky v nějaké organizaci se nedá za pár dnů, sledování musí být dlouhodobější a hlubší. Protoţe nemůţeme budoucí vývoj s jistotou předvídat, tím méně plánovat, měli bychom se alespoň snaţit detailně popisovat a chápat současné 177
DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 31. 178 tamtéţ s. 30-31.
70
informační prostředí. Je důleţité zkoumat a sledovat jak je informace shromaţďována, sdílena a uţívána. Zkoumá se skutečná informační potřeba a schopnost s informacemi efektivně nakládat. Nezbytné je popsat a zjistit: kdo má jaké informace, jak rozmanité jsou zdroje informační podpory, jak jsou informace a znalosti vyuţívány v pracovním procesu, cíle a záměry organizace v oblasti informací. Důleţité je vysledovat jak je informace získávána, shromaţďována a sdílena v současné době. Měli bychom poznat: kdo jsou současní uţivatelé informace v daném prostředí a co všechno se od nich můţeme dozvědět a naučit pro účel přerodu organizace na ekologickou v oblasti informační. 179
9.2.4 Zaměření na lidi a informační chování Dle autorů Davenporta a Prusaka je právě informační chování dosud velice rozsáhlá dimenze informačního managementu, která ještě není dostatečně vyuţitá. Do centra dění se řadí člověk a ne technologie. Nejde jen o to, poskytnout uţivatelům nebo zaměstnancům informace, ale usnadnit jim jejich efektivní vyuţití. Poskytovatelé informací dodají či zprostředkují uţivatelům (zákazníkům) informace, ale dále se jiţ nezajímají, jak s nimi příjemci naloţí. Davenport a Prusak proto vystupují s myšlenkou, jak pomoci jednotlivým uţivatelům informací s hledáním, sdílením, pořádáním a pochopením informací. Součástí organizace je i její informační kultura, kterou si sama vytváří a podle jejího duchu nakládá s informacemi. Spousta organizací se zaměřuje pouze na jeden typ informací (finanční, marketingové, provozní, o kvalitě), pokud dají šanci i informacím z jiného (nového) pohledu či druhu, většinou toho nikdy nelitují a jejich úspěšnost můţe dokonce i vzrůst.180
179
DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 31-32. 180 tamtéţ s. 32-33.
71
9.3 Model informační ekologie V kaţdé informační ekologii existují různá prostředí. Vycházíme z klasických poznatků z přírody. Příkladem nám můţe být deštný prales, který je sám o sobě prostředím, které v sobě obsahuje mnoho mikro - prostředí (ţivot na stromech směrem k nebi, ţivot pod stromy směrem k zemi, ţivot na zemi a v podzemí). Pokud narušíme jednu část celku pralesa, ovlivní to i všechny zbývající části prostředí a ţijící tvory. Změny v organizaci a jejích jednotlivých prostředích můţeme chápat stejně křehce. Davenport a Prusak rozlišují v oblasti informační ekologie tři základní prostředí v organizaci. Jedná se o: informační prostředí, organizační prostředí (prostředí organizace) a vnější (externí) prostředí.181
181
DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 33-34.
72
9.3.1 Ekologický model pro informační management Jednotlivá prostředí, kterými se nyní budeme podrobněji zabývat, nám zobrazuje a pomáhá přehledně pochopit následující graf.182
Vnější prostředí Obchod Informace Technologie
Organizační prostředí Obchod Hmotné věci Technologie
Informační prostředí Personál
Strategie
Proces
Kultura/ chování
Politika Architektura
Obrázek č. 2: Ekologický model informačního managementu
182
tamtéţ s. 34.
73
9.3.2 Informační prostředí Tato oblast organizace tvoří jádro ekologického managementu a zahrnuje šest prvků informační ekologie. Jedná se o: strategii, politiku, chování/kulturu, zaměstnance, procesy a architekturu. Informační strategie se zaobírá problémem, jak vyuţít a naloţit s informací v dané organizaci. Na základě revize vnějších a vnitřních faktorů rozvíjí a ustanovuje základní záměry, cíle a principy pro efektivní vyuţívání informací. Informační politika je rozhodujícím prvkem, ustanovuje pravomoc pro poskytnutí a uţití informace a stanovuje dozor nad povinnostmi daného managementu. Existují zde dva typy politických struktur v organizaci: 1. informační monarchie (rozhodnutí činí jediný výkonný manaţer) 2. federalismus – spolková soustava (širší skupina manaţerů dosahuje shody na informační politice) Implementace informační politiky musí brát v potaz politickou strukturu dané organizace, jinak neuspěje. Informační chování a kultura jsou důleţité avšak sloţitě ovladatelné faktory, které přispívají k úspěšnému informačnímu prostředí organizace. Umět informace získávat, sdílet a proměňovat ve znalosti je nutné naučit všechny zaměstnance. Jak jim vtisknout základy správného a efektivního informačního chování má mnoho různých prostředků (odměny nebo tresty). Informační personál společnosti zachází s velmi cennými informacemi, jako jsou organizační znalosti, firemní praxe a směrnice. IT zaměstnanci jsou ti, kteří řídí a spravují počítače a síť, tím poskytují a zpřístupňují informace pro celou organizaci. Samotné počítače by byli bez informačního personálu bezcenné. Jen lidé dokáţou proměnit informaci ve znalost, průběţně informaci přepracovávat, ořezávat, interpretovat a syntetizovat (slučovat). Správně fungující informační personál by měl zahrnovat více druhů lidí (specialistů): obsahové specialisty (knihovníky, výzkumníky trhu), designéry, facilitátory (odborník na moderování diskuze, povzbuzovač, „usnadňovač“) pracovníky
74
informačních bází, informační kontaktní osoby (pomáhají uţivatelům identifikovat jejich informační potřeby). Informační procesy uvnitř organizace zahrnují všechny druhy pracovníků na všech pozicích a jejich způsob získávání, porozumění a vyuţití informací. Pojem
„informační
architektura“
můţe
mít
více
významů.
V ekologickém termínu ji můţeme jednoduše chápat jako průvodce strukturou a lokací informací v dané organizaci. Můţeme ji dělit na deskriptivní (popisuje současný stav informačního prostředí) nebo normativní (nabízí model budoucího informačního prostředí). Informační architektura je oblastí spíše lépe známá pro informační manaţery. Pokud je uţívána s rozmyslem a v menší míře, můţe vylepšit informační prostředí společnosti.183
9.3.3 Organizační prostředí Prostředí organizace v sobě zahrnuje: celkovou obchodní situaci, existující technologické investice a fyzické uspořádání. Aby informační ekologové mohli vytvářet v organizaci zdravou informační ekologii, musí věnovat pozornost firemní obchodní strategii, obchodním procesům, organizační struktuře, organizační kultuře a lidským zdrojům. Obchodní strategie ovlivňuje všechny prvky informačního prostředí a je jimi opět sama zpětně ovlivňována. Investice
organizace do informačních technologií
pochopitelně
ovlivňují chod informačního prostředí, ale důleţitější je zde jednoduchý přístup k informacím
a
jejich
efektivní
vyuţívání.
Organizace
nemusí
mít
nejmodernější počítače, aby informační ekologie fungovala.184 Co se týče posledního prvku kapitoly organizačního prostředí, je fyzické uspořádání spíše otázkou dotýkající se informačního managementu a vyuţití (uplatnění). V praxi velkých firem se osvědčilo umisťovat pracovníky do tzv. „open space“ kanceláří, kde velké mnoţství pracovníků v jedné velké 183
volně dle: DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 34-37. 184 tamtéţ s. 37-38.
75
otevřené kanceláři můţe bez fyzických zábran sdílet velké mnoţství informací (jak verbálních tak zaznamenaných na nějakém nosiči).
9.3.4 Vnější prostředí Kaţdá organizace je ovlivňována externími faktory (vládní kroky a regulace, vývoj zákaznických poţadavků, kroky konkurence, kulturní trendy), které nemůţe ovládat ani přímo řídit. Organizace potřebuje informace o vnějším prostředí a to především: o obchodním, technologickém a informačním trhu. Obchodní trh tvoří obecné obchodní podmínky pro organizaci, které ovlivňují jejich schopnost k získávání, řízení informací a typy informací, které potřebují. V tomto prostředí je třeba počítat se změnami, které přicházejí od zákazníků, dodavatelů, obchodních partnerů, regulací a konkurence. Technologický trh nabízí dostupné technologie, které mohou výrazným způsobem ovlivnit informační prostředí organizace. Ta musí rozhodnout jaké technologie, v jakém rozsahu a ve který moment pořídit a implementovat, aby to bylo pro podnik výhodné. Informační trh je oblast kde některé firmy informace prodávají a jiné je zase kupují. 185
9.4 Implementace informační ekologie V této kapitole se budeme věnovat praktickým návodům jak zavádět informační ekologii v organizaci. Nastíníme dva „první kroky“ při zavádění informační ekologie a prosazování informační ekologie v informačním managementu.
185
volně dle: DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 38-39.
76
9.4.1 První kroky při implementaci informační ekologie Pro manaţery je nemoţné začít se změnou všech ekologických aspektů najednou. T. H. Davenport navrhuje začít se dvěma základními prvky: zaměstnanci informačního managementu a informačním mapováním. Zajímají nás především zaměstnanci, kteří mohou řídit všechny změny mířící k vytvoření informačně ekologického prostředí. Pracovníci IT věnují téměř všechen svůj čas technologiím, a proto jim jiţ nezbývá čas na přemýšlení o informacích či znalostech. Proto můţe být někdy vhodný nákup sluţeb mimo podnik - outsourcing technologií. Outsourcingem je moţné a mnohdy výhodné čerpat a získávat: transakce (činnost, provoz, výkon) datového střediska, produktové aplikace (jako jsou mzdy, hlavní účetní knihy), zajišťování a podpora koncových uţivatelů počítačů. Další volbou můţe být tzv. funkční mitóza, která rozděluje stávající informační sluţby podniku na dvě. „Jedna skupina může pokračovat v běžných aktivitách jednání s prodavači technologií, stavěním automatizovaných systémů a designováním a implementováním technologické infrastruktury. Jiná skupina může adresovat informace v různé cesty…“186 Davenport navrhuje dokonce i jméno pracovní pozice, která by tyto funkce měla na starosti: Chief Content Officer. Nad ním by byl Chief Information Officer, který by měl na starosti celou informační ekologii v podniku. Mnoho
firem
vytváří
tyto
funkce
pod
záštitou
znalostního
managementu. V úspěšných firmách (např.: Coca-Cola, Sequent Computer, Ernst
Young) je objevili pracovní pozice: Chief Knowledge Officers a Chief
Learning Officers. Tito pracovníci v praxi sice nerozlišují informace od znalostí, ale snaţí se řídit „data“ různými způsoby. Získávají a distribuují hodnotné informace a motivují ke zvyšování uţívání informací a znalostí. Chief Knowledge Officers pak můţe svým úsilím posílit ekologické informační prostředí dané organizace. Samozřejmě je třeba vytvářet i ostatní informační pracovní pozice, které zvyšují efektivitu. Prvním krokem při
186
DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 219.
77
zavádění informační ekologie do firmy je tedy „stvořit“ pracovníky informačního managementu (Chief Knowledge Officers, Chief Learning Officers, Chief Content Officer), kteří budou řídit a vychovávat všechny ostatní pracovníky (i vrcholové vedení) ke správnému a ekologickému vyuţívání informací a znalostí. Druhým krokem k ekologickému řízení informací je informační mapování. Není to časově ani jinak náročný úkol. Zlepšuje organizační informační
přístup
a
pracovníky
sbliţuje
s konceptem
informačního
managementu. Mapují se informační oblasti, které jsou pro organizaci klíčové. Ţádné firmě určitě neublíţí mít zmapovanou oblast svých zákazníků, i kdyţ to není ten nejsnadnější úkol. Vyplatí se mapovat oblast produktů, konkurence nebo klíčových procesů.187
9.4.2
Prosazování
informační
ekologie
v informačním
managementu firmy Zavádění zdravé informační ekologie znamená pro podnik velkou změnu, do které se jim mnohdy nechce. Vyţaduje zásahy do obchodní strategie, změnu managementu, řízení lidí a hlavně zapojení informační ekologie do firemní ekonomiky. Základem je přesvědčit vrcholové vedení podniku o zjevných výhodách informační ekologie a její dlouhodobé efektivity. Argumenty mohou být, ţe i kdyţ firma pořídila a investovala do rozvoje technologií, nemělo to ţádný dopad na zlepšení ekonomických výnosů firmy. Další metodou je zamyslet se a pokusit se odpovědět na otázky typu: -
jak můţe zlepšit nový informační management vaší firmě vydělávat nebo ušetřit peníze?
-
jestliţe informace umoţní manaţerům činit lepší rozhodnutí, jak se zvýší ekonomická hodnota těchto jejich rozhodnutí?
187
Volně dle: DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 219-220.
78
-
jaká rozhodnutí, která byla učiněna v minulosti, mohla být úspěšnější kdyby, ti kteří rozhodují, měli lepší informace a byli je schopni efektivněji vyuţívat?
Problémovou sloţkou mohou být zaměstnanci, kterým by chovat se ekologicky v oblasti informací nevyhovovala z nějakých důvodů. Ti musí být pak vedeni svým přímým nadřízeným. V organizaci je důleţité, aby spolupracovali všichni její zaměstnanci, aby byli schopni vytvořit „koalici“, která sdruţuje různé správce informací zahrnující IT profesionály, knihovníky, výzkumníky trhu a účetní (kontrolory).188
9.5 Informační ekologie a řízení znalostí Doktor
Yogesh
Malhotra
se
věnuje
informační
ekologii
v
hyperturbulentním organizačním prostředí. V jeho článku je informační ekologie charakterizována jako informační prostředí organizace a systém vzájemně propojených sociálních, kulturních a politických subsystémů. V organizaci informační ekologie ovlivňuje to, jaké informace budou produkovány, skladovány a které informace budou přístupné. Orientuje se především na lidský prvek a ne pouze na technologii. V potaz je brán i nepřetrţitý vývoj a změny v prostředí organizace. V tomto případě však autor rozšiřuje rámec informační ekologie a přizpůsobuje ji na znalostní ekologii a řízení znalostí v prostředí hyperturbulentní organizace. Takové prostředí se vyznačuje novými typy organizace, vnitřní sebe-kontrolou, novým typem managementu, volnými jednateli (agenty), obchodním ekosystémem a virtuálními komunitami praxe.189 „Informační chování v celostním pohledu představuje propojení mezi jednotlivci, institucemi a kulturami. Z hlediska managementu poznatků v organizacích je produktivní zkoumání informačního chování v pracovních procesech. Jde o společné využívání implicitních i explicitních poznatků, jejich 188
Volně dle: DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 220-222. 189 MALHOTRA, Y. Information Ecology and Knowledge Management : Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments [online]. 2002.
79
vytváření, zaznamenávání a včleňování do všech pracovních procesů. Je to vlastně cyklus činností, které se pohybují na spirále od socializace člověka přes interiorizaci a exteriorizaci poznatků až po akci a učení. Struktura informačního chování závisí od pravidel, které se podílejí na jeho vzniku a fungování. V informačním chování se proto může projevit lidská rigidnost i lidská kreativita při aplikaci vzorů, pravidel nebo návodů přístupu k informačním zdrojům. Využívání informací se však včleňuje do různých úrovní společenských struktur. Člověk jako regulátor svého informačního chování se podobá pavoukovi, který tká vícenásobně propojené sítě činností a reprezentací
informací
prostřednictvím
tvořivých
aktů
uplatňování
i
překračování známých pravidel informačního chování.“190
9.5.1 Přechod z informační ekologie do znalostní ekologie Doktor Malhotra správně chápe a popisuje organizaci, která je zdravě ekologická. „Místo omezeného zaměření na technologii, uvádí informační ekologie, jak lidé tvoří, rozšiřují, rozumějí a užívají informace jako svoje centrum, podporou následujících názorů: -
informace není snadné skladovat na počítači – nejsou to „data“;
-
komplexnější informační model bude méně užitečný;
-
informace může mít v organizaci mnoho významů
-
technologie je jen jedna složka informačního prostředí a často není správnou cestou k tvoření změn.“191 Teprve aţ lidé dávají informacím smysl, účel, důleţitost a zvyšují
kontinuitu dat-informací-znalostí. Jen lidé dokáţou svojí inteligencí přeměnit informace ve znalosti. Znalosti jsou pochopitelně mnohem cennější neţ informace a proto má větší potenciál a úspěch společnost znalostní neţ informační. Důvodem proč není informační ekologie dostačujícím rámcem pro hyperturbulentní organizaci vidí Malhotra v tom, ţe klasická informační ekologie předpokládá stálé a předvídatelné informační prostředí a navíc se 190
STEINEROVÁ, J. Informačné spravanie : pohlady informačnej vedy. 2005. s. 86-87. MALHOTRA, Y. Information Ecology and Knowledge Management : Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments [online]. 2002. 191
80
soustředí více na informace neţ znalosti. V současné době a ve výhledech budoucích má ovšem informační prostředí velké tendence k tomu být nepředvídatelné a vyvíjející se v nesouvislých změnách. Proto ve svém článku přichází s novým rámcem ekologie organizace a informačního prostředí a to ekologií znalostní, která je mnohem lépe uzpůsobená čelit a fungovat nesouvislým změnám ve sloţitém světě informací jako potencionálních znalostí. Znalostní ekologie je stejně jako ekologie informační, ze které vychází, zaloţena na pozorování přírodního ekosystému. Její charakteristiky, které se vztahují k proměnlivému organizačnímu, prostředí mohou být: zaostření na sociální síť jedinců; pochopení toho, jak se znalosti mění a ovlivňují vztahy; znalostní ekologie prospívá na diverzitě znalostí; způsob přeţití je adaptace a ne optimalizace; znalostní ekologie se skládá ze znalostních uzlů, změn a toků.192 Informační ekologii ovšem není třeba zavrhnout a nahradit ji znalostní ekologií. Znalostní ekologie má svůj význam právě ve velmi proměnlivém a nepředvídatelném chování organizací hyperturbulentních u ostatních organizací je model informační ekologie zcela vyhovující. Model informační ekologie je vhodný v prostředích s předvídatelnými a plánovanými dílčími změnami. Uplatnění má dle Malhotry v dobře strukturovaných problémových situacích, pro které existuje analytická formulace s řešením. Znalostní ekologie dle Malhotry je spíše návod, jak pracovat s informacemi v prostředí sloţitě strukturovaných informací.
9.5.2 Lidské jednání a interpretace Informační ekologie je projevem informačního chování, zakládající se na mnoha sloţkách lidského vnímání a interpretace. To jakým způsobem člověk vyhledává informace, kde je vyhledává a jak je mění na znalosti, velmi záleţí na jeho osobních schopnostech. Způsob zkoumání informačního chování jsme jiţ probírali v předchozích kapitolách. V informační ekologii je důleţité
192
Volně dle: MALHOTRA, Y. Information Ecology and Knowledge Management : Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments [online]. 2002.
81
vědět a zkoumat i to jaké je informační chování jednotlivce v systému (organizaci), v daném lokálním prostředí, s obecně nastavenými hodnotami a postupy práce a v součinnosti s technologiemi. Nemůţeme předpokládat, ţe postup při vyhledávání informací a práce s informačními technologiemi je stejný u všech členů informační ekologie. Osobitost jednání a interpretace je velice sloţitým předmětem zkoumání informačního chování. Způsob informačního chování člověka v jeho informační ekologii je ovlivňován mnoha sloţkami: neurofyziologickou, senzomotorickou (prostor a čas), kognitivní (mentální reprezentace, pojmová struktura), afektivní (emoce), hodnotovou, motivační, sociální a kulturní. (Podrobný popis v kapitole: Struktura informačního chování člověka). Úloha
lidských
smyslů
v informační
a
znalostní
ekologii
je
nezanedbatelná a je důleţité s ní počítat. Toto si uvědomuje i Malhotra, který se rovněţ pozastavuje nad transformací informací do lidského jednání a produkce. Rozebírá ve svém článku individuální interpretaci informací, konstrukci smyslu a myšlení, individuální konstrukci myšlení ve vyhledávání informací, smyslový základ lidského jednání a interpretace.193 Vše dle smyslů, které jsme jiţ probrali v kapitole: Východiska informačního chování a Struktura informačního chování člověka.
9.5.3 Samokontrola a samoregulace Lidé vnímají, chápou a přeměňují informace dle svých osobních schopností a způsobu vnímání. Jejich chování při vyhledávání informací a práce s technologiemi je zaloţena na jejich vnímání a smyslech. Tento fakt s sebou přináší ovšem velký problém. Přestoţe je v informační ekologii diverzita velmi důleţitá, můţe vést individuální výklad informací, jejich přeměňování na znalosti a emocionální chování ve vztahu k informacím a součinnosti s technologiemi k nesouladu a nedorozumění uvnitř informační ekologie. Tento problém by mohl vést k sporným opatřením ze strany vedení
193
MALHOTRA, Y. Information Ecology and Knowledge Management : Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments [online]. 2002.
82
společnosti ve snaze řídit a kontrolovat smysl, který je připsaný k dané informaci a řídit informační chování lidí zaloţené na jejich přirozenosti. Z tohoto řešení cítíme omezování svobody, myšlení a interpretace, které nepovaţujeme za vhodné. Schůdnějším řešením je samokontrola nebo samoregulace, kterou uvádí Malhotra. Samokontrola a samoregulace by měla nahradit starý model externí kontroly ve formě vnějších odměn a trestů. Externí model kontroly běţný v informační ekologii se uţívá k řízení členů v organizaci a jejich chování při sdílení informací. Znalostní ekologie vyzdvihuje samoreferenční povahu lidského chování a jednání. Samokontrola svého informačního chování předpokládá u kaţdého člena týmu, ţe bude sám vnitřně motivován dávat pozor a kontrolovat sám sebe. Odměnou jim je jen jejich vlastní vnitřní pocit sebeuspokojení. „Krátce řečeno, rámec znalostní ekologie integruje elementy samoadaptace, samoregulace a samokontroly, které chybí z hlediska informační ekologie. Tímto, navrhovaný rámec poskytuje lepší porozumění souvislosti mezi informací, znalostí a důsledkem lidského chování, které chybí v informační ekologii.“194
194
MALHOTRA, Y. Information Ecology and Knowledge Management : Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments [online]. 2002.
83
10 Doporučení pro manažery „Mnoho firem již začalo implementovat jisté aspekty informační ekologie – k vytváření nových příjmů, k zjištění více o konkurenci, k postoupení inovační křivky, k zastavení pouštění peněz na nevhodné a matoucí technologie. Zkoušeli jsme strojově-orientované alternativy po desetiletí, nyní bez skutečného úspěchu. Je čas podívat se sami na sebe pro odpovědi.“195 Informační či znalostní manaţeři mohou dle názorů informační ekologie vytvořit ve své organizaci mnohem konkurenceschopnější, mnohem více tvůrčí a praktičtější informační prostředí, pro všechny své členy. V závěrečné kapitole se pokusíme shrnout závěry naší práce v doporučení pro informační nebo znalostní manaţery při proměně informačního prostředí, všech jeho prvků a vazeb dle přístupů informační ekologie. Nastíníme stručný návod, jak proměnit informační prostředí ve zdravě informačně ekologické.
10.1 Oblast etiky a morálky Informační či znalostní manaţeři by se měli starat o dodrţování a propagaci etických kodexů platných pro dané informační prostředí. Případně mohou vytvořit etický kodex přímo na míru potřeby své informační ekologie. Dále kontrolovat jeho dodrţovaní, motivovat zaměstnance a trestat jeho nedodrţování.
Upozorňovat
zaměstnance
na
proces
sebekontroly
a
seberegulace, odpovědnosti a svědomí. Obecně začít propagovat etiku ve vztahu k ICT technologiím a internetovým zdrojům informací, která není ve společnosti ještě dostatečně rozvinutá.
195
DAVENPORT, T. H., PRUSAK, L. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 228.
84
10.2 Řízení informačního chování Manaţeři by měli vysledovat (např. dotazníkovou formou) informační chování svých zaměstnanců. Dle výsledků tohoto výzkumu by měli způsob vyhledávání, sdílení, ukládání a vyuţívání informací přeměnit dle způsobů nejrozšířenějšího informačního chování. Nebo mohou začít informační chování řídit a naučit zaměstnance zacházet s informacemi a znalostmi mnohem lépe a efektivněji. T. H. Davenport doporučuje organizacím, které chtějí vytvořit zdravé informační prostředí tři typy informačního chování: sdílení, zvládání přetíţení a jednání s mnoha významy. Sdílení informací znamená záměrně umoţnit přístup k informacím ostatním, tzn. odstranit bariéry informačního sdílení (politické, emocionální či technické).
Informační
přetíţení
lze
zvládat
nastavením
hierarchie
informačního závazku a zamezením pouze pasivnímu přijímání informací. Jednání s mnoha významy a odlišnou terminologií např. pro členy obchodní organizace a jejich konkurenci či zákazníky lze upravit vytvořením typu „globálně všeobecně známé informace“, jejíţ uţívání musí být hlídáno napříč celou organizací.196 Davenport přináší i konkrétní taktiky pro managament informačního chování: -
„Sdělujte, že informace jsou cenné.
-
Objasněte organizační informační strategii a cíle.
-
Rozpoznejte potřebné informační kompetence.
-
Zaměřte se na řízení specifických typů informačního obsahu.
-
Stanovte odpovědnosti za informační chování, udělejte je částí organizační struktury.
-
Vytvořte komisy nebo systém zaměřený na otázky informačního chování.
-
Vzdělávejte zaměstnance o informačním chování.
196
DAVENPORT, T. H., PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 87-97.
85
-
Pozvedněte témata informačního managementu spojením se všemi.“ 197
10.3 Zlepšení informačních procesů Osvojením ekologických způsobů můţe informační management zlepšit informační procesy v organizaci. Dle Davenporta a Prusaka je to souhlas s tvrzeními: -
„Moje
organizace
má
vytvoření
obecný
model
pro
procesy
informačního managementu, které doufá implementovat. -
Kroky procesů informačního managementu – jako určení informačních požadavků, zachytávání, distribuce a užívání – byly vyhodnoceny v systematické metodě a podniknuta zlepšení.
-
Můžeme měřit výkon klíčových procesů informačního managementu.
-
Specifické informačně-intenzivní procesy – jako výzkum trhu, nastavení produktů
a
zákaznický
management
–
byl
zlepšen
nebo
znovuvybudován. -
Klíčové informační užití hraje roli v designování toho, jak by měli fungovat informační procesy.“198
10.4 Informační architektura Informační architektura je samostatným tématem, o kterém by se dala napsat celá diplomová práce. Informační architektura má své místo v informačním prostředí. Dle Davenporta je to „…v nejširším smyslu, je jednoduše soubor prostředků, které řadí informační potřeby s informačními zdroji.“199 Strukturuje je dle formátů, kategorií a vztahů.200 „Informační architektura často spojuje informační chování, procesy a podpůrný personál s ostatními aspekty firmy jako jsou obchodní procesy, organizační struktura a fyzické lokace. Z perspektivy informační ekologie, architektura zahrnuje nejen 197
tamtéţ s. 104. DAVENPORT, T. H., PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 155. 199 tamtéţ s. 156. 200 tamtéţ s. 156. 198
86
vytvořené modely, ale také mapy, seznamy a standardy. Tyto prostředky mohou být automatické, dokumentové nebo v mysli jednoho experta.“201 Výsledky výzkumu Devanporta a Prusaka k zlepšení informační architektury v organizaci jsou následující: -
„Moje organizace užívá plánovací přístupy k identifikaci ne-počítačově založených informací, které potřebujeme a máme.
-
Ne-techničtí manažeři a zaměstnanci chápou naše počítačověorientované architektonické úsilí.
-
Máme vytvořené informační mapy k vedení jednotlivců k lokacím potřebných informací.
-
Naše informační architektura zahrnuje ukazatele k lidem, kteří mají informace nebo kteří jsou dobře informovaní o jejich užití.
-
Naše
architektonické
cíle
jsou
řízené
explicitně-stanovenými
202
behaviorálními cíly.“
10.5 Organizační prostředí Ekologický přístup můţe zlepšit i obchodní situaci, investování do technologií a fyzické uspořádání – tedy celé organizační prostředí, které ovlivňuje uţívání informací. Davenport a Prusak zde opět sdělují výsledky svého výzkumu v doporučeních pro manaţery: „Obchodní situace: -
Moje organizace má jasnou obchodní strategii a dosáhla konsenzu o tom, co činí obchod úspěšným.
-
Informace kriticky zvyšují cenu našich produktů a služeb.
-
Sbíráme dobré informace o výkonech a provedeních křížových obchodních procesů.
-
Během uplynulých několika let se naše informační prostředí změnilo v reakci na změny v naší organizační struktuře a kultuře.
-
201 202
Chápeme a ceníme znalosti a schopnosti našich zaměstnanců.
tamtéţ s. 156. tamtéţ s. 174.
87
Technologické investice: -
Moje organizace užívá vhodné technologie; specifické informace a aplikace potřebují být jasně identifikovány předtím, než je koupeno více IT.
-
Naši zaměstnanci jsou schopni spojit se jeden s druhým a k společnosti informací jednoduše a ve všech lokacích, ve kterých pracují.
-
Senior manažeři zhodnotili, jak technologie, které jsme podpořili nebo odložili, celkově zlepšili jejich informační strategii.
-
Moje organizace implementovala technologie, které podporují textové a grafické informace – např.: Lotus Notes nebo interní weby.
-
Všichni pracovníci mají jednoduchý přístup k širokému druhu interních a externích informací, které jsou v pochopitelné a použitelné formě.
Fyzické uspořádání: -
Moje organizace usiluje lokalizovat zaměstnance a skupiny, které potřebují sdílet informace ve stejném fyzickém místě.
-
Když jsou zaměstnanci, kteří potřebují sdílet informace rozptýlení v odlišných místech, jejich schopnost sdílet je usnadněná skrze časté face-to-face meetingy nebo podobně.
-
Design a uspořádání kanceláří mé organizace podporuje informační sdílení.
-
Dokumenty, vývěsky, videa a ostatní fyzické rozptýlení mechanismů, je užíváno k usnadnění užití informací a sdílení.
-
Snažíme
se
distribuovat
přidané
hodnoty
informace
k rozptýleným zaměstnancům raději než surová data.“203
203
DAVENPORT, T. H., PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 191-192.
88
10.6 Externí prostředí Externí prostředí je další součást informační ekologie, zabývající se zákazníky, konkurencí, světovým obchodem, lokální vládou, průmyslovými trendy, apod., které ovlivňují a motivují naše informační prostředí. V tomto směru Davenport a Prusak ukazují, jak lze zlepšit práci s externím prostředím prostřednictvím informační ekologie obchodní, technologické a informačního trhu, dodrţováním následujících doporučení. Obchodní trh: -
Moje organizace identifikovala externí obchodní informace, tj. pro nás konkrétní důležitosti.
-
Je zde osoba nebo skupina vyhrazená ke sběru a analýze tržních informací – včetně informací o zákaznících, kanálu partnerů, koncových uživatelů a trendů trhu.
-
Je zde osoba nebo skupina určená ke sběru a analýze informací o konkurenci – včetně informací o velikosti konkurence, tržnímu sdílení, strategii a produktech a službách.
-
Je zde osoba nebo skupina určená ke sběru a analýze informací týkajících se nejlepších postupů a/nebo srovnávacích testů pro naše klíčové procesy a aktivity, obě uvnitř a vně naší činnosti.
-
Často jsme předvídali změny v našem businessu skrze informace, které sbíráme.
Technologický trh: -
Moje organizace má dobře zavedený pohled, jaké typy technologií nás nejpravděpodobněji zavedou ke konkurenční výhodě.
-
Je zde osoba nebo skupina určená ke sledování objevujících se schopností informační technologie.
-
Přijímáme příslušné informační technologie ve správný čas.
-
Moje organizace má rozvinuté technologie nebo aplikace, které byli vážně zváženy k prodeji v externím trhu.
89
-
Podílíme se v asociacích a konsorciích, které rozvíjí nové technologické řešení nebo standardy.
Informační trh: -
Moje organizace ohodnotila možnosti k prodeji některých našich informací nebo znalostí v externím trhu.
-
Proces je v místě k ohodnocení externích informačních zdrojů pro jejich obchodní relevanci, kvalitu a kognitivní autoritu.
-
Externí informace jsou systematicky zachycovány, rozšiřovány a užívány.
-
Interní informační správci obvykle pracují s uživateli na informační analýze „udělej kontra kup“.
-
Moje organizace jednak dodává informace tak je i přijímá z průmyslových sdružení nebo konsorcií.“ 204
10.7 Přínos výzkumů sociální informatiky Sociální informatika můţe přispět k ICT analýze. Především chce, aby si designéři uvědomili, ţe ICT nejsou hodnotově neutrální. Při designu, implementaci a konfiguraci ICT se všemi jejími prvky (lidé, hardware, software, techniky, podpůrné zdroje, informační struktury) je třeba brát v potaz jejich vzájemnou závislost a ovlivňování. Nelze se v porozumění této „sociotechnické sítě ICT“ zaměřit pouze na technologii samotnou.205 Sociální informatika můţe pomoci ICT profesionálům naznačit, proč jejich informační systém selhává. Můţe to být z následujících důvodů: -
designéři nepochopili současnou situaci uţivatelů systému
-
designéři nepochopili nastavení organizace a potřeby uţivatelů
-
cena za naučení se práce v novém systému převyšuje uţitek, který můţe uţivatelům poskytnout
204
DAVENPORT, T. H., PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. 1997. s. 216-217. 205 KLING, R. Undersatnding and Communicating Social Informatics. 2005. s. 52-55.
90
-
design nevzal v úvahu, co lidé skutečně dělají, zvládá řešit jen definovanou mnoţinu problémů ne ostatní převaţující problémy206 Designéři informačních systémů by měli spolupracovat s uţivateli, kteří
budou systém vyuţívat, počítat s jeho koevolucí a vývojem během uţívání. Lidé budou ICT přetvářet během uţívání, proto je nutno jej stále vyvíjet.207
Závěr V této diplomové práci jsme se postupně seznámili s nově vznikajícím přístupem a způsobem myšlení o uţití a dopadech ICT – s informační ekologií. Jedná se o nový přístup, který se teprve, krystalizuje a vyvíjí. Dosud čeká na to, aţ se stane novým vědním oborem. Zjistili jsme, ţe při výzkumu informační ekologie vycházíme z poznatků informačního chování, sociální informatiky a informační etiky. Přiblíţili jsme si pojem informační ekologie metaforou klasické biologické ekologie. Díky tomu, jsme si mohli charakterizovat základní vlastnosti informační ekologie jako je systém, diverzita, koevoluce, klíčové druhy, lokalita a velmi důleţité hodnoty. Právě hodnoty jsme označili za nejdůleţitější charakteristiku informační ekologie, která v tomto ohledu čerpá hodně z informační etiky. Význam a vyuţití informační ekologie jsme shledali mimo jiné i v boji proti informační chudobě a nerovnému přístupu k informacím (digital divide). Ústředním zaměřením práce bylo vysvětlení a pochopení východisek, struktury a typů informačního chování člověka v informačním prostředí. Právě pochopení informačního chování jednotlivce v daném informačním prostředí nám můţe pomoci zlepšit vyuţívání informací a vyuţívání ICT. Můţeme dle výzkumu informačního chování přenastavit a upravit nevhodné či neefektivní chování na zdravě ekologické a efektivnější. Myšlenky sociální informatiky nám zase pomohli pochopit sociální kontext při uţívání ICT. Doufáme, ţe se nám podařilo nastínit podstatu informační ekologie, její význam a rozsah vyuţití. Snad se nám povedlo motivovat manaţery, k tomu, 206 207
tamtéţ s. 110-111. tamtéţ
91
aby se snaţili ve své organizaci řídit myšlenkami informační ekologie. Věříme, ţe nový přístup informační ekologie o harmonickém a zdravém propojení lidí, jejich hodnot, ICT a postupů práce bude i nadále přitahovat pozornost a bude se dále vyvíjet a stávat se součástí našeho myšlení a způsobu informačního chování.
92
Použitá literatura: ALBRECHTSEN, Hanne, JACOB, Elin K. The dynamics of classificaton systems as boundary objects for cooperation in the electronic library. Library Trends [online]. 1998, vol. 47, no. 2 [cit. 2009-06-16], s. 293-312. ISSN 00242594. BROWN, John Seely, DUGUID, Paul. The Social life of Information. USA : Harvard Business school Press, 2002. 330 s. ISBN 1-57851-708-7. CALVIN, William H. Ako myslí mozog : Vývin inteligencie v minulosti a dnes. 1. vyd. Bratislava : Kalligram, 2000. 208 s. ISBN 80-7149-368-6. CAPURRO, Rafael. On Floridi´s metaphysical foundation of information ecology. Ethics and Information Technology [online]. 2008, vol. 10, no. 2-3 [cit. 2009-06-15], s. 167-173. Dostupný z WWW:
. CAPURRO, Rafael. Towards an Informatin Ecology [online]. 1999 , 28.5.2000 [cit. 2009-05-05]. Dostupný z WWW: . CAPURRO, Rafael. Ethical Challenges of the Information Society in the 21st Century. Intl. Inform. & Libr. Rev [online]. 2000, no. 32 [cit. 2009-06-15], s. 257-276. Dostupný z WWW: . CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1998. 179 s. ISBN 80-7184-767-4. ČINČERA, Jan. Informační etika. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2002. 81 s. ISBN 80-210-2981-1. DAVENPORT, Thomas H., PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. 255 s. ISBN 0195111680. DAVENPORT, T. H. PRUSAK, L. Working Knowledge : How organizations manage what they know. Boston, Mass : Harvard Business School Press,1998. 199 s. ISBN 0875846556. DAVIDSON, Donald. Čin, myseľ, jazyk. Bratislava : Archa, 1997. 164 s.
93
DERVIN, Brenda. Humana studies and user studies : a call for methodogical interdisciplinarity. In Information Research [online]. 2003, vol. 9, no. 1. paper 166 [cit. 2009-05-21]. Dostupný z WWW: . Digital Library Use : Social Practice in Design and Evaluation. Ann Peterson Bishop. Cambridge, Massachusetts : The MIT Press, 2003. 341 s. ISBN 0-26202544-2. DROZDA, Vladimír. Medzi interakciou a mlčaním : Podnetnosť Georgea Herberta Meada pre sociálne a politické myslenie. Bratislava : IRIS, 1996. 111 s. ISBN 80-88778-20-4. Earth summit - convention on desertification. New York : United Nations, 1994. FLORIDI, Luciano. Information ethics: On the philosophical foundation of computer ethics. Ethics and Information Technology [online]. 1999, vol. 1, no. 1 [cit. 2009-06-15], s. 37-56. Dostupný z WWW: . FLORIDI, Luciano. Information Ethics: An Environmental Approach to the Digital Divide. Philosophy in the Contemporary World [online]. 2001, vol. 9, no. 1 [cit. 2009-06-15]. Dostupný z WWW: . GELFAND, Julia. Grey Literature: Taxonomies and Structures for Collection Developement. The Grey Journal [online]. 2007, vol. 3, no. 1 [cit. 2009-0616], s. 7-16. HEINSTRÖM, Jannica. Five personality dimensions and thein influence on information behaviour. In Information Research [online]. October 2003, vol. 9, no. 1, paper 165 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW : . HJØRLAND, Birger. Information Seeking and Subject Representation: An Activity-Theoretical Approach to Informatiion Science. Westport, Cn.: Greenwood Press, 1997. 213 p. ISBN 0-313-9893-9. Informacná ekológia akademického informacného prostredia [online]. 2009 , 5.3.2009 [cit. 2009-06-02]. Dostupný z WWW: . Information habitat and information ecology [online]. 2002 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: .
94
INGWERSEN, Peter. Information Retrieval Interaction. [online]. London : Taylor Graham, 1992. 256 p. [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: http://vip.db.dk/pi/iri/files/Ingwersen_IRI.pdf . INGWERSEN, Peter. An Introduction to Algorithmic and Cognitive Approaches for Information Retrieval. In Libri, 1995, vol. 45, p. 160-177. INGWERSEN, Peter. Cognitive Perspectives of Information Retrieval Interaction: Elements of a Cognitive IR Theory. In Journal of Documentation. March 1996, vol. 53, no. 1, p. 3-50. ISSN 0022-0418. JANOŠ, Karel. Informační etika. 1. vyd. Praha : Česká informační společnost, 1993. 134 s. KERLINGER, Fred. Základy výzkumu chování : Pedagogický a psychologický výzkum. Praha : Academia, 1972. 705 s. KLING, Rob, ROSENBAUM, Howard, SAWYER, Steve. Undersatnding and Communicating Social Informatics. 1st edition. Medford, New Jersey : Information Today, Inc., 2005. 216 s. KUHLTAU, Carol C. Seeking Meaning: A Process Approach to Library and Information Services. Norwood, NJ: Ablex, 1993. 199 p. ISBN 0-89391-968-3. LEONT´JEV, Aleksej Nikolajevič. Činnost, vědomí, osobnost. Praha, 1978. LORENZ, Michal. Design of information system in context of social informatics. [online]. 2008. [cit. 2009-06-15]. Dostupný z WWW: . LURIJA, A. R. Ľudský mozog a psychické procesy. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1975. 531 s. MALHOTRA, Yogesh. Information Ecology and Knowledge Management : Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments [online]. 2002 [cit. 2007-11-07]. Dostupný z WWW: < http://www.brint.org/KMEcology.pdf>. MALHOTRA, Yogesh.From Information Management to Knowledge Management : Beyond the „Hi-Tech Hidebound“ Systems. In K Srikantaiah M.E.D. Koenin (Eds.), Knowledge Management for the Information Professional. Medford, N.J.: Information Today Inc., 37-61. [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: < http://www.brint.org/IMtoKM.pdf>. MANDER, Jerry. Čtyři důvody pro zrušení televize. Vyd. 1. Brno : Doplněk, 2000. 355 s. ISBN: 80-7239-063-5.
95
MANDER, Jerry. V nepřítomnosti posvátného : selhání moderních technologií a zápas indiánských národů o přežití. 1. vyd. Brno : Doplněk, 2003. 388 s. ISBN 80-7239-075-9. MAYER-SCHÖNBERGER, Viktor. Useful Void: The Art of Forgetting in the Age of Ubiquitous Computing [online]. 2007 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: . MEAD, George Herbert. Mind, self, and society : from the standpoint of a social behaviorist. Chicago : University of Chicago Press, 1967. MEAD, George Herbert. On social psychology : selected papers. Chicago : University of Chicago Press,1977. NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. 2. vyd. Praha : Academia, 1997. 336 s. ISBN 80-200-0628-1. NARDI, Bonnie A. - O'DAY, Vicki .L. Information Ecologies: Using Technology With Heart. Cambridge, Massachusetts : The MIT Press, 1999. 232 s. ISBN 0-262-64042-2. NEGROPONTE, Nicholas. Digitální svět. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2001. 207 s. ISBN: 80-7261-046-5. Oxford English Dictionary [online]. 1989 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: . O´DAY, V.L. Information Ecologies. The Serials Librarian [online]. 2000, vol. 38, no. 1/2 [cit. 2009-06-15], s. 31-40. PERRAULT, Anne Marie. The School as an Information Ecology: A Framework for Studying Changes in Information Use. School Libraries Worldwide [online]. 2007, vol. 13, no. 2 [cit. 2009-06-15], s. 49-62. PETERKA, Jiří. Informační ekologie v prostředí internetu [online]. 1999 [cit. 2009-02-07]. Dostupný z WWW: . Programme for the further implementation of Agenda 21 : adopted by governments at earth summit +5, special session of the United Nations General assembly, 23-28 June 1997, New York. -- New York : United Nations, 1998. 95 s. PSTRUŢINA, K. Etudy o mozku a myšlení. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1994. 118 s. ISBN 80-7079-280-9.
96
PSTRUŢINA, K. Svět poznávání : k filozofickým základům kognitivní vědy. Olomouc : Nakl. Olomouc, 1998. 183. s. ISBN 80-7182-074-1. RANKOV, Pavol. Aspekty informačnej gramotnosti . Bulletin SAK [online]. 2006, roč. 14, č. 2 [cit. 2009-06-03], s. 16-20. Dostupný z WWW: . RANKOV, Pavol. Informačná spoločnost : perspektívy, problémy, paradoxy. 1. vyd. Levice : Koloman Kertész Bagala, člen LCA Publishers Group, 2006. 173 s. ISBN 80-89129-91-9. ROSICKÝ, Antonín. Koncepce informace a znalosti v informačním managementu. In Knižničná a informačná veda. Library and Information Science. 19. Sborník FiF UK. Brtislava : UK, 2002, s. 161-194. ISBN 80-2231728-4. RUISEL, Imrich. Kognitívna psychológia online . In Kognitívne vedy. Prednáška z cyklu. MFF UK, Chtf STU Bratislava. 11 s. cit. 2009-05-18 . Dostupný z WWW: http://math.chtf.stuba.sk/kog_vedy.htm . RUSŇÁK, Vojtech. K niektorým aspektom neurotechnológií v technólogii vzdělávania aspekt bezčasovosti podvedomia, jako facilitator procesu edukácie [online]. 2005 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: . SARACEVIC, Tefko. Relevance reconsidered online . In Information science : integration in perspectives. Proc of the Second Conference on Conceptions of Library and Information Science. Copenhagen, 14-17 Oct. 1996, p. 201-218 cit. 2009-05-18 . Dostupný z WWW: http://209.85.129.132/search?q=cache:wsCB9VKWAPUJ:www.scils.rutgers. edu/~tefko/CoLIS2_1996.doc+Relevance+reconsidered&cd=1&hl=cs&ct=clnk &gl=cz&client=firefox-a . SARACEVIC, Tefko. The stratified model of information retrieval interaction : Extension and application online . In Proceedings of the American Association for Information Science, 1997, vol 34, p. 313-327 cit. 2009-0518 . Dostupný z WWW: http://www.asis.org/annual-97/saracevic.htm . SARACEVIC, Tefko – COVI, Lisa. Challenges for Digital Library Evaluation. In ASIS 2000. Proceedings of the 63rd ASIS Annual Meeting. 2000, Vol. 37. Chicago, IL, Nov. 12-16, 2000. Medford, NJ : Information Today, 2000, p. 341-350. ISBN 1-57387-108-7. SENJUK, Václav. Etický kodex novináře. Kurzy.cz [online]. 2000.[cit. 200906-06]. Dostupný z WWW: .
97
SHEA, Virginia. The Core Rules of Netiquette [online]. 1999 [cit. 2009-06-06]. Dostupný z WWW: . SCHMOTZER, Milan. Činnosť centrálního nervového systému : špeciálna přednáška online . Katedra matematiky a informatiky. Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, 2000. cit. 2009-05-18 . 20 s. Dostupný z WWW : . SCHUTZ, Alfred. The phenomenology of the social Word. 1st. pub. London : Heinemann educational books, 1972. 255 s. ISBN 0435828754. STEINEROVÁ, Jela, GREŠKOVÁ, Mirka. Relevance in the light of interacitve revolution: interplay between human and information search agent [online]. 2008 [cit. 2009-06-08]. Dostupný z WWW: . STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie : pohlady informačnej vedy. 1. vyd. Bratislava : Centrum VTI SR, 2005. 189 s. ISBN 80-85165-90-2. STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie človeka – používatelia informácií v súvislostiach. In: Ikaros. [online]. 2005, č. 09 [cit. 2009-05-14]. Dostupné na: ISSN 1212-5075. STEINEROVÁ, Jela, ŠUŠOL, J.. Využívanie informácií v informačnej spoločnosti. Information Use in Information Society. Proceedings of the International conference. Bratislava, SR, 10.-11.10. 2006. Bratislava: CVTI SR, 2006. 228 s. ISBN 80-85165-92-9. STEINEROVÁ, Jela. Cognitive structures in information systems. In NISKO´91. International Conference on Knowledge Organization, Terminogy and Information Access Management : Proceedings of the 1st NISKO Conference. Bratislava : NISKO-Scientific Technical Society, 1991, s. 170183. STEINEROVÁ, Jela. Problémy reprezentácie poznania v transformáciách informačného systému : Kandidátska dizertačná práca. Bratislava : FiFUK KKIV, 1992. 169 s. STEINEROVÁ, Jela. Tvorba informačných produktov : Nové prístupy informačnej vedy. Bratislava : CVTI, 1998. 130 s. ISBN 80-85165-73-2. STEINEROVÁ, Jela. Semiotické základy teoretických výskumov v informačnej vede. In Knižničná a informačná veda. 18. Zborník FiF UK. Bratislava : UK, 1999, s. 33-53. ISBN 80-88982-08-1. STEINEROVÁ, Jela. Základy filozofie človeka v kniţničnej a informačnej vede. In Š. Klimička et al.: Knižničná a informačná veda na prahu informačnej
98
společnosti. Filozofický, systémový a historický pohľad. Bratislava : STIMUL, 2000, s. 9-55. ISBN 80-88982-29-4. STEINEROVÁ, Jela. Human Issues of Library and Information Work [online]. In Information Research. January 2001. vol. 6, no. 2 [cit. 2009-05-05]. Dostupný z WWW: http://informationr.net/ir/6-2/paper95.html . STEINEROVÁ, Jela. Kognitívne a sociálne prístupy informačnej vedy. In Knižničná a informačná veda. Library and Information Science. 19. zborník FiF UK Bratislava : UK, 2002. s. 111-128. ISBN 80-223-1728-4. STEINEROVÁ, Jela. Vzorce vyuţívania informácií pouţívateľou akademických a vedeckých kniţníc. In Informačné spravanie a digitálne knižnice. Information Behaviour in Digital Libraries. Zborník z medzinárodnej konferencie. Bratislava 21. – 22. 5. 2003. Bratislava : KKIV FiF UK, 2003, s. 66-89. ISBN 80-85156-87-2. STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie a informačná ekológia [online]. 2009 [cit. 2009-06-07]. Dostupný z WWW: . STEINEROVÁ, Jela. Zmeny vo vyuţívaní informácií a nová paradigma informačnej vedy. In LÁNYIOVÁ, Irena, REGEC, Milan. Nová paradigma spracovania a využívania informácií. [s.l.] : [s.n.], 2007. s. 58-71. STEINEROVÁ, Jela. Informačné systémy v novej paradigma vzdelavania a výskumu. In ITlib. Informačné technológie a knižnice [online], 2008, č. 02 [cit. 2009-06-04]. Dostupný z WWW: . ISSN 1336-0779. STEINEROVÁ, Jela. Digitálne kniţnice ako inovatívne produkty ve vzdělávání, vede a kultúre: aspekty informačnej ekológie. In INFOS 2009. Zborník z mezinárodného sympozia. [s.l.] : [s.n.], 2009. s. 166-178. Dostupný z WWW: . STOLL, Clifford. Silicon snake oil : second thoughts on the information highway. New York : Anchor books, 1995. 249 s. SVEIBY, Karl-Erik. What is Knowledge management? [online]. [cit. 2009-05 25]. Dostupný z WWW: . Towards Earth Summit II: : Recommendations for Actions and Commitments at Earth Summit II [online]. červen 1997 , červen 1997 [cit. 2009-05 -05]. Dostupný z WWW: .
99
Towards Earth Summit II: : Recommendations for Actions and Commitments at Earth Summit II [online]. červen 1997 , červen 1997 [cit. 2009-05-05]. Dostupný z WWW: < http://www.un-documents.net/csdngo/es2ngo.htm>. TDKIV [online]. 2005 [cit. 2009-05-29]. Dostupný z WWW: http://sigma.nkp.cz, THAGARD, Paul. Úvod do kognitivní vědy. Vyd. 1. Praha : Portál, 2001. 231 s. ISBN 80-7178-445-1. The Information Ecology of E-Government: E-Government as Institutional and Technological Innovation in Public Administration. Victor Bkkers. Amsterdam : IOS Press, 2005. 193 s. ISBN 1-58603-483-9. Úskalí na cestě k informační společnosti [online]. 2003 , 16.7.2001 [cit. 200906-02]. Dostupný z WWW: . VIŠŇOVSKÝ, Emil. Mentálne ako problém : pohlad do historie. In E. Višňovský, M. Popper, J. Plichtová : Príbehy o hľadaní mysle. Bratislava : Veda SAV, 2001. s. 1-33. ISBN 80-224-0679-1. VOBORNÍK, Petr. Prognostické metody [online]. [cit. 2009-06-07]. Dostupný z WWW: . VODÁČEK, Leo. ROSICKÝ, Antonín. Informační management : pojetí, poslání a aplikace. Praha : Management Press, 1997. 103 s. ISBN 80-8594335-2. VONDRÁKOVÁ, Andrea. Cena Akademie věd pro profesora Moose. Technicall [online]. 2009 [cit. 2009-06-02]. Dostupný z WWW: . VYGOTSKYJ ,Lev Semjonovič. Psychologie myšlení a řeči. Vyd. 1. Praha : Portál, 2004. 135 s. ISBN: 80-7178-943-7. VYGOTSKYJ ,Lev Semjonovič. Vývoj vyšších psychických funkcí. Praha: 1976. VYMĚTAL, Jan. Informační a znalostní management v praxi . Vyd. 1. Praha : LexisNexis CZ, 2005. 399 s. ISBN: 80-86920-01-1. WATSON, John Broadus. Psychological care of infant and child. London : George Allen & Unwin, 1928. 159 s. WATSON, John Broadus. Behaviorismus : Ergänzt durch den Aufsatz Psychologie, wie sie der Behaviorist sieht. Köln : Kiepenheuer und Witsch, 1968. 303 s.
100
WILLIAM, James. Pragmatismus : nové jméno pro staré způsoby myšlení. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 150 s. WILSON, Tom D. Models in information behaviour research. Journal of Documentation [online]. 1999, vol. 55, no. 3 [cit. 2009-03-01]. Dostupný z WWW: . WITTGETSTIEN, Ludwig. Filosofická zkoumání. 1. vyd. Praha : Filozofický ústav AV ČR, 1993. 294 s. ISBN 80-7007-040-4. ZLATUŠKA, Jiří. Informace a etické standardy užití počítačů [online]. [cit. 2009-06-06]. Dostupný z WWW: .
101