MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Architektura školních budov v Brně ve 20. letech 20. století. FILOZOFICKÁ FAKULTA Sdružená uměnovědná studia

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Sdružená uměnovědná studia Ústav hudební vědy

Architektura školních budov v Brně ve 20. letech 20. století Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Klára Hlaváčová Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D.

Brno 2008

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala zcela samostatně a použila jen uvedenou literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna do Knihovny MU a používána ke studijním účelům.

V Brně dne:

………… Klára Hlaváčová 2

Poděkování Děkuji PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za pomoc při psaní této práce. Dále chci poděkovat pracovníkům Muzea města Brna za možnost nahlédnout do archivu fotografií a plánů školních budov a také za poskytnuté materiály.

3

Úvod ................................................................................................................................. 5 1. Vývoj české architektury ve 20. letech 20. století..................................................... 6 1.1. Česká architektura po roce 1900 ............................................................................ 6 1.2. Architektura 20. let 20. století ............................................................................... 7 2. Brno a jeho architektura ve 20. letech 20. století ..................................................... 9 2.1. Brno na počátku století .......................................................................................... 9 2.2. Urbanistický rozvoj brněnské aglomerace ve 20. letech 20. století..................... 10 2.3. Brněnská architektura 20. let 20. století .............................................................. 11 3. Architektura školních budov ve 20. letech. 20. století ........................................... 12 3.1. Vývoj školství v Brně .......................................................................................... 12 3.2. Nová architektura školy ....................................................................................... 13 3.3. Školní budova 20. let ........................................................................................... 14 4. Architekti školních budov a jejich práce pro Brno ve 20. letech ...................... 16 4.1. Dvě skupiny architektů ........................................................................................ 16 4.2. Jaroslav Syřiště .................................................................................................... 17 4.3. Jindřich Kumpošt ................................................................................................. 19 4.4. Bohuslav Fuchs .................................................................................................... 20 4.5. Oskar Poříska ....................................................................................................... 22 4.6. Josef Polášek ........................................................................................................ 23 5. Výběrový katalog škol postavených v Brně ve 20. letech 20. století ..................... 24 5.1. Česká měšťanská škola v Brně – Černých Polích, Merhautova ulice č. 37......... 24 5.2. První česká státní obchodní akademie, Kotlářská 263/9 ..................................... 25 5.3. České státní reálné gymnázium na Starém Brně, Poříčí 31 ................................ 26 5.4. České státní reformní reálné gymnázium v Brně - Králově Poli, Slovanské nám. 7 .................................................................................................................................. 27 5.5. Obecná škola v Brně – Maloměřicích, Hamry 12 ............................................... 28 5.6. Přístavba obecné školy v Brně - Řečkovicích, Hapalova 6 ................................. 29 5.7. Obecná a měšťanská škola, Křídlovická 30a ....................................................... 29 5.8. Obecná škola a mateřská škola v Brně – Pisárkách, Hroznová 1 ........................ 31 5.9. Obecná škola a mateřská škola v Brně – Jiráskově čtvrti, nám. Míru 3 .............. 32 5.10. Přístavba obecné školy v Brně – Židenicích, Táborská 185 .............................. 33 5.11. Odborná škola pro ženská povolání Vesna, Lipová 16-18 ................................ 33 Závěr .............................................................................................................................. 35 Resumé ........................................................................................................................... 36 Summary........................................................................................................................ 37 Seznam vyobrazení: ...................................................................................................... 39 Seznam použité literatury a další zdroje: ................................................................... 39 Obrazová příloha: ......................................................................................................... 42

4

Úvod Tématem této práce je architektura gymnázií, základních a středních škol postavených v Brně ve významném období dějin našeho státu, ve 20. letech 20. století. Bylo to období, kdy se v Brně snažily prosadit dvě generace architektů. První z nich, narozená do roku 1890, se snažila najít originální, český styl, zatímco mladší generace zároveň rozvíjela funkcionalismus, jehož architekti si kladli čím dál přísnější podmínky, pro co nejdokonaleji vyřešené stavby různých charakterů, v tomto případě školní budovy. Konec 20. let se stal pak dobou, kdy byla dořešena obsahová kompletizace školy a zároveň poznání jejích vnitřních částí se projevilo na vnějšku budovy, který se plně otevíral prosklenými průčelími a terasami do okolní krajiny. Funkcionalistické stavby nejsou z těch, které se musí bezpodmínečně líbit všem, ale každý musí ocenit minimálně jejich propracovanost, funkčnost a snahu vytvořit pro žáky a studenty příjemné a klidné prostředí. Mimo téma škol je v práci obsažen vývoj architektury na území první republiky po první světové válce, ale i před ní, jelikož architektura u nás po rozpadu Rakouska – Uherska dožívala ještě z odkazu předválečného. Dále je zde věnována kapitola podrobnějšímu popisu architektury Brna, jako druhého největšího města mladé republiky, které se snažilo zařadit do povědomí zahraničních zemí, jeho urbanistickému vývoji a nastínění situace, v níž se město ocitlo po první světové válce. Nechybí zde ani přehled architektů, projektujících v Brně školní budovy. Práce přibližuje postavení těchto významných osobností na brněnské architektonické scéně a popisuje jejich nejvýznamnější práce, které z moravské metropole vytvořily moderní město, s mnoha stavitelskými skvosty. Závěrečná kapitola pak přináší seznam školních budov postavených v Brně ve 20. letech 20. století, kde je patrný vývoj, podmíněný zájmem o školu jako místo pro kvalitní vzdělávání českých dětí.

5

1. Vývoj české architektury ve 20. letech 20. století. 1.1. Česká architektura po roce 1900 Česká architektura těsně po 1. světové válce dožívala z odkazu předválečného, takže bych chtěla alespoň stručně přiblížit situaci předválečné architektury. Ukončením období historizujících stylů byla secese, která vládla na našem území na počátku 20. století. Secese chtěla skoncovat s historizujícími detaily a nahradit je dekorem netradičním - novým. K dekoru, který stavěla převážně na rostlinných motivech, využívala štuku, mozaiky, malby, zdobených kovových mříží apod. ‚‚Koketní zdobivost byla zápornou stránkou secessního naturalismu. Kladnou stránkou secesse jest osvobození průčelí od lžihistorických sloupových řádů a jiných tvarů architektonických, kterými se ze setrvačnosti zdobily činžáky konce století bez vztahu k jejich vnitřku a účelu budovy, u nás podle osvědčených Wiener Neubauten‘‘1 Budoucímu období konstruktivní architektury však secese přinesla využívání režného zdiva, dřeva a jiných přirozených materiálů, pak také užití nezakrývané konstrukce a nových hmot pro stavebnictví. Těmi jsou například sklo, železo, obkladačky a dlaždice. Secesi tedy můžeme považovat za naturalistický předvoj konstruktivní architektury. Nejvýznamnějšími představiteli secesních architektů u nás jsou Jan Kotěra a Dušan Samo Jurkovič2. I když oba vycházeli ze secese vídeňské, vytvářeli užitím řady folklórových prvků secesi českou. Po roce 1905 se Kotěra i jeho škola odklonili od staveb nazdobených organickými ornamenty a stavby získávaly geometričtější tvar. Průčelí byla hladká, využívalo se přirozeného dojmu z použitého materiálu a hledělo se především na funkci a konstrukci stavby. Architektura se stala tvůrcem prostoru. Jan Kotěra se tak stal zakladatelem moderní české architektury. V tomto smyslu jeho práce dosáhla vrcholu kolem roku 1910 a tato doba je zároveň časem největšího vypětí v oblasti konstruktivní architektury před 1. světovou válkou. Uplatňoval názor v duchu Wagnerovských teorií o tom, že při stavbě by měla být na prvním místě konstrukce a prostor, než tvar a výzdoba. Přesto se však ještě v této době spousta budov stavělo v secesním stylu. 1

Koula, J. E.: Nová česká architektura a její vývoj ve XX. století. Česká grafická Unie, Praha 1940, str. 11. 2 Dušan Samo Jurkovič ( *23. 8. 1868 Turá Lúka †21. 12. 1947 Bratislava) - slovenský architekt, návrhář nábytku a etnograf.

6

‚‚Přes tvrzení, že se česká architektura musí opírat o domácí památky historické a že vše, co přichází z ciziny, je národní hřích, opouští česká oficiální architektura doporučovanou českou renesanci a bere z kaceřované secessní architektury, ovšem vždy o řadu let opožděně. Secesní česká renesance, secessní pražský barok či secessní gotika anebo pestrá směs všeho toho, toť ona oficiální nepojmenovatelná architektura po r. 1900.‘‘3 Ještě v roce 1933 se u nás objevovaly poslední secesní stavby. Po roce 1910 vznikaly na našem území stavby, označované jako kubistické. Pavel Janák byl tím, kdo žádal plastickou formu. Kolem roku 1910 se tento bývalý zastánce české moderny od ní odvrátil a kritizoval ji. Nechtěl nudnou architekturu, ale architekturu, která se pohybuje. Šikmé plochy, dynamická hra objemů a tvarů, dům jako socha, takto by se dalo charakterizovat období českého kubismu. Vnější prvky staveb se již neskládaly z vertikál a horizontál, ale byly odvozovány z jehlanů, krychlí a hranolů. Na kubismus pak navázal rondokubismus. V krátkém mezičase se projevil ještě expresionismus. Představitelem u nás mu byl Jiří Kroha.4 1.2. Architektura 20. let 20. století Jak jsem psala na začátku předchozí kapitoly, česká architektura po válce navázala na architekturu předválečnou a z kubismu se pro jeho nedostatečnou ‚‚českost‘‘ zrodil rondokubismus. ‚‚Z rondokubismu se načas stalo to, co by se dalo označit oficiální českou architekturou. V mladé emancipované republice se v tomto stylu stavěly státní a veřejné domy, budovy ministerstev, úřadů, bank a pojišťoven, administrativní budovy firem a taky činžáky a nájemní domy. Tradicionalistického odkazu využil stát k podtržení národní nezávislosti tím, že své reprezentační budovy stavěl v jednotícím stylu, který byl ryze český, originální a nemající analogii v žádné z evropských zemí. Na rozdíl od kubismu mohla také vizáž rondokubistických staveb ohromovat svou dekorativností a ornamentalitou.‘‘5 Rondokubismus si však našel i mnoho nepřátel ze strany konstruktivistických a funkcionalistických architektů a teoretiků. Například Karel Teige byl tím, kdo proti rondokubismu aktivně vystupoval.

3

Koula, J. E.:Nová česká architektura a její vývoj ve XX. století. Česká grafická Unie, Praha 1940, str. 26. 4 Jiří Kroha (*5. 6. 1893 †7. 6. 1974) – český architekt, malíř, sochař, scénograf, designér a pedagog. 5 Bystřičan, I. Jak se z cihel stavěl národ [online ] 2004 [cit. 31. května 2008]. Dostupné z
7

Tak se stalo, že se kolem roku 1925 naše architektura rozhodla opustit tuto krátkou epizodu a jako reakci na ni, navázala na proud, který u nás zahájil Jan Kotěra. ‚‚Jan Kotěra, jehož tektonické dílo bylo kubismem a pozdějším dekorativismem dotčeno poměrně málo (nejdekorativnější jsou jeho domy Vítkovického těžařstva v Olivové ulici z r.1921), stává se východiskem pro generaci mladých akademiků, kteří navazují na jeho tvorbu před r. 1910, a po jeho smrti v r. 1923 pokračují v dráze Kotěrou neznačené.‘‘6 Výsledkem byla architektura považující za své východisko moderní život, nezakládající se na zdobené fasádě, ani na prvcích slovanské tradice. Šlo o architekturu, která chtěla nové konstrukce, nové stavební hmoty, nový přístup k sociálním a hospodářským podmínkám tehdejší doby a to vše mělo vést k novému, modernímu půdorysu, který byl do té doby - řekla bych - až na druhém místě. Zbraní proti zpátečnictví se stal purismus, z kterého se pak vyvinul významnější funkcionalismus a konstruktivismus. V této době se u nás dvěma póly, kolem nichž se formovala naše moderní architektonická tvorba, staly brněnský rodák Adolf Loos a původem švýcarský architekt, urbanista, teoretik a malíř Le Corbusier. Zatímco Le Corbusier architekturu považoval za umění, přesto však účelné, Loos proti němu stál s názorem, že z architektury patří k umění jen náhrobek a pomník, ostatní muselo naprosto podléhat funkčnosti vyvozené z tehdejšího života. V letech 1924 a 1925 v Brně a v Praze probíhaly přednáškové večery Klubu architektů, na nichž své názory prezentovali nejen tito dva významní architekti, ale i řada dalších, jako je například zakladatel Výmarského Bauhausu Walter Gropius, nizozemský architekt J. J. P. Oud, nebo spolupracovník Le Corbusiera Amadee Ozenfant. Vytvořil se pak u nás program nové architektury sociální, hygienické, založené na nových konstrukcích a vědeckých výzkumech. Uplatnění nových konstrukcí, hlavně železobetonové kostry stavby, umožňovalo vylehčení půdorysu a zvětšení oken. Od výstavy soudobé kultury, která proběhla v roce 1928 v Brně, došlo ve vývoji naší architektury ke zklidnění a až na budovy ministerstev, jejichž architekti se nechtěli vzdát starších tradic, se stavělo v podobném duchu. ‚‚Půdorysy budov se stávají funkčnějšími, ekonomičtějšími, vynalézavějšími, používáním nových stavebních hmot a konstrukcí (betonu, železa, skla) je všeobecné, rodinným a nájemným domem počínajíc a končíc školou, sanatoriem, obchodním domem, průmyslovou správní nebo dopravní 6

Koula, J. E: Nová česká architektura a její vývoj ve XX. století. Česká grafická Unie, Praha 1940, str. 27.

8

budovou…V těchto letech vývoje i přes nepříznivé vlivy období hospodářské krise, zasáhla nová architektura do všech oblastí stavebnictví. Architekt, jak bylo žádáno programem z r. 1923, nabyl zvýšeného smyslu sociálního, stal se organisátorem práce i života a platně přispěl ke zvýšení civilizační i kulturní úrovně společnosti.‘‘7 V Brně stála za obrodným procesem architektury 20. let generace architektů, narozených v posledním desetiletí 19. století. Někteří studovali akademii ve Vídni, ale většina absolvovala techniku, akademii nebo uměleckoprůmyslovou školu v Praze. ‚‚S novou architekturou se snažila více či méně vyrovnat také nejstarší generace brněnských architektů, narozená kolem r. 1880, k nimž patřil Bohumil Babánek, Čermák Bohumír, Vladimír Fischer, Emil Králík, Adolf Liebscher, Jan Mráček, Jaroslav Syřiště, kteří většinou obsadili profesorská místa na architektonickém odboru české techniky. Společným stylovým znakem budov byl funkcionalismus, ale realizace jednotlivých architektů prosazovaly individuální přístup, propůjčující architektuře v Brně značnou názorovou diferenciaci. Tuto generaci charakterizovala také univerzálnost, schopnost zvládnout přesvědčivě stavbu jakéhokoli typu.‘‘ 8

2. Brno a jeho architektura ve 20. letech 20. století 2.1. Brno na počátku století Na prahu 20. století, kolem roku 1900, žilo v Brně více než 100 tisíc obyvatel a během pouhých 10 let stoupl počet obyvatel ještě o 15 % . Toto hromadné stěhování se lidí z venkova do měst, bylo důsledkem růstu textilního, strojírenského a elektrotechnického průmyslu. V té době správu vnitřního města držela v rukou německá radnice. Po 1. světové válce, kdy se rozpadlo Rakousko - Uhersko a vznikla nová Československá republika, se zásadně změnilo postavení Brna. Stalo se druhým největším městem mladé republiky. Na počátku roku 1919 v Brně žilo 130 tisíc obyvatel, z toho 2/3 české a zbytek německé národnosti. V následujících letech se procento německých občanů ještě snižovalo. V dubnu téhož roku se k městu připojilo 23 obcí a počet obyvatel vzrostl na 210 tisíc a do konce první republiky na 306 tisíc. Brno se zvětšilo šestinásobně. Tím samozřejmě vznikla potřeba stavět, mimo domů 7

Koula, J. E.: Nová česká architektura a její vývoj ve XX. století. Česká grafická Unie, Praha 1940, str. 46. 8 Sedlák, J.: Ve znamení moderny. FOTEP, Brno 1995, str. 9, 10.

9

rodinných a nájemních, různé budovy veřejné, jako jsou školy, úřady, nebo například obchodní domy. 2.2. Urbanistický rozvoj brněnské aglomerace ve 20. letech 20. století V poválečných letech byl urbanistický vývoj Brna odkázán na několik částečných regulačních plánů čtvrtí, náměstí, nebo ulic. Několik čtvrtí, jako je například dnešní Masarykova čtvrť, nebo Královo Pole, se rozvíjelo v duchu anglického zahradního města9. ‚‚Teorie zahradních měst ovšem neřešila problém nevyhovujícího centra a vztahy průmyslových a obytných čtvrtí. Naopak -

vytvořením dalších

nesoběstačných obytných obvodů stávající problémy ještě více vyhraňovala, přičemž relativně neúsporné hospodaření s půdou vyvolávalo vážné ekonomické problémy.‘‘10 Proto se před polovinou 20. let v Brně objevila kritika a vymýšlely se nové koncepce, jako je například myšlenka satelitního města od F. Hracha. V roce 1921 byl v Praze schválen návrh na zřízení státní regulační komise pro opatření přehledného plánu regulačního a zastavujícího, o který si Brno zažádalo po vzoru Prahy. Přestože byl návrh schválen, ke zřízení této komise nedošlo. Místo ní byl sestaven regulační poradní sbor, který měl pomáhat a radit při vytváření regulačního plánu Velkého Brna. Roku 1924 byla vypsána ideová soutěž na regulaci vnitřního Brna. K hlavním požadavkům patřilo zachování historického půdorysu vnitřního města a vyřešení komunikačních problémů. Výsledky soutěže nakonec nepřinesly ovoce. Byly uděleny jen dvě třetí ceny. Příčinou byla otázka železnice. Proto byla vypsána druhá soutěž, zaměřená především na vyřešení problému s nádražím a na rekonstrukci železniční sítě v širším okolí, pak také na vytyčení obytných čtvrtí a průmyslových oblastí a na vyhrazení míst pro veřejné budovy, sady a hřiště. V urbanistické soutěži z roku 1926 opět nebylo uděleno první místo a druhou cenu získal návrh ‚‚Tangenta‘‘ od Bohuslava Fuchse, geodeta Josefa Peňáze a železničního inženýra Františka Sklenáře. Tento návrh se stal důležitým mezníkem, i když jen v rovině teoretické, v urbanistickém vývoji Brna a to především uplatněním principů ranného funkcionalismu a také v tom, že se ukázalo, že složité urbanistické otázky největšího města Moravy nemůže vyřešit jen jeden člověk, ale více specialistů. 9

Zahradní město je označením pro volně stojící skupiny převážně řadových rodinných domků o jednom patře a výrazným uplatněním zeleně. Za zakladatele teorie zahradních měst je považován E. Howard. Přes velký ohlas, který tato teorie vyvolala, bylo realizován jen několik málo projektů. 10 Kuča, K.: Brno : Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Baset, Praha – Brno 2000, str. 154.

10

2.3. Brněnská architektura 20. let 20. století Po vzniku samostatného československého státu se Brno rychle rozrůstalo. Do roku 1921 se však ani náznakem nejevilo, že by se toto město mělo stát střediskem moderní stavební kultury v Československu. Ve stejném roce byl vydán zákon na podporu stavebního ruchu, ‚‚..který formou různých výhod, například státních subvencí až 90% celkových nákladů, značně zvýhodňoval stavební podnikání. Důsledkem tohoto nařízení bylo nejen citelné oživení stavební činnosti, ale do jisté míry i potlačení živelného charakteru výstavby. Hlavním stavebníkem se od roku 1921 stává město, průmyslové a obchodní společnosti a bytová družstva, jejichž počet stále vzrůstal.‘‘11 Poválečnou výstavbu usměrňovalo Regulační a architektonické oddělení Stavebního úřadu města Brna, vedené architektem Jindřichem Kumpoštem, který pro spolupráci získal mladé a pokrokové projektanty. V roce 1919 byl na České vysoké škole technické zřízen Odbor architektury a pozemního stavitelství, kde vyučovali například Emil Králík, nebo Jiří Kroha. Těžiště rozsáhlé stavební činnosti spočívalo ve výstavbě soukromých rodinných domů a domků. Autoři se upínaly na typy staveb, které prošly dostatečně dlouhým vývojem a těmito stavbami byly venkovský dům a dům dělnického sídliště. Orientace na venkovské stavby přispěla k uvolnění svazků s vídeňskou, konzervativní architekturou a vytvořila podmínky pro nezávislý, z domácích zdrojů vyrůstající projev. První privátní architektonickou kancelář si v Brně zařídil Arnošt Wiesner12. Jeho stavby v duchu moderního tradicionalismu patřily ve 20. letech k nejlepším ve městě. Wiesnerovi pak převzal první místo mezi brněnskými architekty Bohuslav Fuchs. Formovala se nová generace architektů, kteří vbrzku přejali vedení a vtiskly městu pokrokový ráz. Jejich tvůrčí přesvědčení ovlivňoval duch konstruktivismu a funkcionalismu, který byl v zásadním rozporu s dekorativním pojetím architektury. Proto zde ranné poválečné období se snahou o vlastní ráz v umění, a tedy i v architektuře, přešlo bez větší odezvy. Český obloučkový sloh chápaný vnějškově jako plastická a barevná dekorace byl patrný zvláště na provizorním stadiu Jaroslava Syřiště z roku 1922. Silný plastický výraz a živá barevnost jsou charakteristické rovněž na

11

Kudělka, Z.: Brněnská architektura 1919 – 1928. Brno, nakladatelství Blok 1970, str. 31. Arnošt Wiesner (*21. 1. 1890 †15. 7. 1971) – rodák ze Slovenska, moderní architekt. K jeho nejvýznamnějším stavbám patří Česká banka Union a krematorium v Brně. 12

11

domech J. Kumpošta a J. Syřiště na nárožích Kounicovy a Nerudovy ulice. Odtud také vychází B. Fuchs v barevném a plastickém průčelí domů na Kotlářské ulici.13 Brzy se však začaly objevovat vlivy holandské architektury, které se projevovaly ve využívaní režných cihel a dekorativní architektura ustupovala do pozadí. V letech 1924 a 1925 přednášeli v Brně, jak už jsem zmínila výše, architekti z celé Evropy, jako je například J. J. P. Oud, Walter Gropius, Adolf Loos, nebo Le Corbusier. Tyto přednášky samozřejmě architekty povzbuzovaly v úsilí o novou architekturu a město se za tuto jejich snahu o pokrok postavilo. Zpočátku se v novém stylu stavěly městské obytné domy, záhy však tato architektura dala tvář i řadě veřejných budov. Příkladem může být Wiesnerova Česká banka Union na Beethovenově ulici, jejíž střešní zahradu obdivoval sám Le Corbusier, nebo Fuchsova Zemanova kavárna, která byla první, nekompromisně moderní brněnskou stavbou. Zde se autorovi podařilo prosadit většinu základních principů funkcionalismu a konstruktivismu. Od roku 1925 tedy většina brněnských architektů přecházela k funkcionalismu, který se naplno prosadil při budování Zemského výstaviště a na Výstavě soudobé kultury v Československu roku 1928. Hlavní budovu Výstaviště postavili v roce 1924 Josef Kalous a Vladimír Valenta, kteří využili železobetonovou konstrukci v kombinaci se sklem, což se stalo ideou nové, moderní architektury.

3. Architektura školních budov ve 20. letech. 20. století 3.1. Vývoj školství v Brně Vznikem První republiky došlo k obrovskému rozmachu českého základního, středního i vysokého školství. Před pádem německé moci bylo na německých měšťanských školách zapsáno 10.700 dětí, kdežto na českých jen 3.300. V roce 1919 ale došlo k výrazné změně. Na české školy se tehdy zapsalo 7.938 žáků a na německé 6.224. To samozřejmě vedlo k tomu, že vznikla potřeba většího počtu škol českých a zároveň snížení počtu německých škol. V roce 1925 bylo zhruba ukončeno vyrovnávání těchto poměrů s výsledkem 104 českých škol a 29 škol německých, přitom do českých chodilo 80,9 % všech žáků. Materiálně ale bylo lépe zajištěno německé školství, které například v roce 1926 dostalo od města 3.100.000 korun, kdežto české školství 13

Kolektiv autorů: Dějiny města Brna 2. Brno, Blok 1973, str. 128.

12

8.100.000 korun, což v poměru škol samozřejmě nebylo spravedlivé a proto v roce 1933 vznikly protesty rodičů. 3.2. Nová architektura školy V souvislosti s vývojem české kultury se ve 20. a 30. letech 20. století utvářela nová architektura školní budovy. Zejména ve 20. letech došlo ke změnám v požadavcích na vnější i vnitřní podobu školy. Mimo to se změnil i samotný učební systém. Na počátku 20. století ještě přežíval typ pasivní školy. Pasivní škola byla založena na tom, že učitel byl vzorem, kterého měl žák co nejvěrněji napodobovat a učitel byl zase svázaný předlohami učebnic a osnovou. Osobnost žáka i učitele byla tedy potlačena a chování se soustředilo přísně jen na pravidla. Podle toho vypadala i školní budova, která se díky nedostatečně osvětleným chodbám a aditivně řazeným třídám, které ani nebyly dostatečně velké a často se v nich tísnilo až 80 žáků, stala depresivním prostředím, které zvenku bylo ‚‚pozlaceno‘‘ monumentálním dekorem, který měl ‚‚na oko‘‘ zkrášlit budovu bez vhodných hygienických, pedagogických a architektonických podmínek. V roce 1869 byl sice vydán zákon, který rozšířil výuku o reálné předměty, což si mělo vyžádat rozšíření stavebního programu, navíc předpisy z roku 1888 o stavbě školy uváděly pokyny o provádění staveb, jejich situování, vybavení prostorovém i hygienickém, ale k pokusům o změnu školní budovy dochází teprve na počátku 20. století. ‚‚Prosazující se hnutí architektonické moderny oprošťuje průčelí budov od vnějšího historizujícího dekorativismu a zasahuje do vnitřní podoby školy. Její výstavba, která byla dosud plně v rukou konzervativních úřadů, přechází nyní do péče místních školních rad. Dosavadní úřední a stavebně správní přístup ke stavbě školy je opuštěn, škola se postupně stává úkolem architektonickým, tvůrčím.‘‘14 Nečleněný horizontální blok vystřídala dvojtraktová dispozice (méně pak i třítraktová nebo halová dispozice), která lépe mohla vnést do tříd vzduch a světlo. Zvýšená pozornost se vztahovala k orientaci budovy vůči světovým stranám. K jihu, nebo k jihovýchodu byly orientovány učebny, na sever, nebo západ byly orientovány chodby, kreslírny, kabinety, laboratoře a správní místnosti. Zvětšovaly se okenní otvory, které nahradily vysoká úzká okna s širokými meziokenními pilíři. Místo volně stojícího 14

Crhonek, I.: Školy Jihomoravského kraje 1945-1970. Odbor školství Jihomoravského krajského národního výboru, Brno 1971, str. 16.

13

nábytku se využívalo vestavěných skříní a vitrín, které nebránily pohybu ve třídách ani na chodbách. Objevovaly se otevřené terasy, sprchové lázně, součástí vybavení školy se stála tělocvična a letní hřiště. Krytá, prostorná tělocvična byla přitom součástí § 16 Zemského zákona č. 22 už z 19. 2. roku 1870. Stavební program starých škol vůbec nepočítal s budováním kabinetů, odborných pracoven, laboratoří apod.. To se ovšem změnilo a mimo to se zřizovaly například i knihovny a dílny. Tyto pokrokové projevy se staly předznamenáním vývoje, který ve 20. a 30. letech plně dozrál díky avantgardní architektuře. 3.3. Školní budova 20. let Byly to především požadavky zdravotně hygienické a pedagogické, které vyústily v pokrokové a funkční ztvárnění budovy. Celkově se změnila dispoziční koncepce školy a její vnitřní prostorové vybavení. Vývoj v oboru stavebních konstrukcí a materiálů, využití železobetonové konstrukce a nosných pilířů dovolil volnější manipulaci s prostorem a posuvné průčelní stěny umožnily spojení interiéru s otevřenými střešními terasami. Reformní snahy u nás také povzbudily školy německé, holandské a školy švýcarské. Stavba školy z hlediska pedagogického obsahovala hned několik bodů.15 Prvním, a také nejdůležitějším, bylo správné umístění školní budovy.

Podle

pedagogického pojetí školní budova měla stát na místě, z kterého by ji šlo dobře vidět, aby pak občané dbali na její úpravu a zvelebování. Druhou podmínkou se stalo klidně řešené průčelí bez okras, nebo přílišného členění, které by mohlo rušit vnější vzhled a protože do škol byly nově zavedeny ruční, výchovné práce, v plánech by měly být zahrnuty dílny pro chlapce a pro dívky. Dílny pro dívky by pak mohly být umístěny do podkrovní části, která se jinak nevyužívala. Mimo to by tam mohla být i knihovna, nebo pokoj pro svobodného učitele. Dále pak bylo z pedagogického hlediska lepší, vynechat chodbu a namísto toho vytvořit centrální síň, využitelnou pro výstavky, světelné projekce, apod.. Mezi další požadavky pedagogů patřila okna sahající až po strop, dřevěný nábytek stejného rázu a důležité pro ně byly také kabinety, šatny a sprchy u tělocvičen. Vhodné stavební místo pro školní budovu se řešilo nejen z hlediska pedagogického, ale i z důvodů hygienických a funkčních, tedy z důvodů, na které by 15

Sellner, Karel: Stavba škol z hlediska pedagogického. Stavitel, 1924, č. 5, str. 89 – 92.

14

měl dbát každý architekt. V časopise Stavitel z roku 1924 bylo sepsáno několik bodů týkajících se správného umístění školy.16 Prvním bodem byla snadná dosažitelnost. Budova by tedy měla stát uprostřed obvodu, pro který měla fungovat. V druhém bodě byl požadavek na dobré osvětlení sluncem. Škola tedy neměla stát v úzké uličce, kde je vysoká protější zástavba a stíní. Nejvhodnějším místem pro stavbu školy byl ve městě velký sad, nebo tiché, ne příliš zastavěné náměstí.

Dalším předpokladem správně

umístěné školní budovy se stal dostatek čerstvého vzduchu, k čemuž se vztahoval i další bod, podle kterého děti měly mít možnost o přestávkách vyběhnout na hřiště, nebo do zahrady. Řešila se i velikost tříd (přičemž čím menší, tím lepší, protože menší místnosti se daly lépe udržovat čisté a mohly se lépe větrat), nebo také jestli záchody mohou být uvnitř budovy, nebo vně, spojené se školou zastřešenou chodbou. Studium školního provozu a jeho funkční rozbor byl typický pro funkcionalismus. ‚‚Škola byla chápána jako složité prostředí hmotného a společenského charakteru, které svou bezprostředností a soustavností hluboce ovlivňuje utváření lidské osobnosti. Jako prostředí, které je výsledkem spolupráce různých vědních oborů. Podrobné poznání vnitřních funkcí školní budovy bylo vyjádřeno neformálně, funkčně členěným prostorem, který našel své adekvátní vyjádření v její zevní podobě, otevírající se plně prosklenými průčelími a terasami do okolní krajiny…Koncem 20. let byla dokončena obsahová kompletizace školy; tvoří ji vedle základních učeben, odborných laboratoří, dílen, kabinetů a knihovny úplné vybavení, vyplývající z pracovního poslání aktivní školy.‘‘17 Z exteriéru budovy, oproštěného od historizujícího dekoru, mělo být jasně patrné vnitřní uspořádání školy a to hlavně pomocí okenních otvorů: velká horizontální okna příslušela učebnám, malá chodbám a vertikální okna ze skleněných cihel osvětlovala schodiště. Školu dovršovala plochá střecha. Ke konci 20. let se zdá, že školní budova pozastavila svůj vývoj, a že se pořád opakuje ten samý program: chodby, učebny, kabinety, kreslírny, tělocvičny, atd. V tomto případě již šlo o školu normální, uzavřenou budovu

splňující požadavky

hygienické i pedagogické. Škola ale stále zůstávala v rukou oficiálních názorů a úřadů. Poukazovalo se na školy stavěné v zahraničí, hlavně pak v Německu a Holandsku, kde se vyučování přenášelo ven.18 Pro srovnání: škola v Masarykově čtvrti na Náměstí Míru 16

Sellner, Karel: Stavba škol z hlediska pedagogického. Stavitel, 1924, č. 5, str. 89 – 92. Crhonek, I.: Školy Jihomoravského kraje 1945-1970. Odbor školství Jihomoravského krajského národního výboru, Brno 1971, str.19. 18 Polášek, Josef: K vývoji školních budov. Stavitel, 1929, č. 10, str. 157 – 162. 17

15

od Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška z roku 1928 má prostor učebny zcela uzavřený, z jedné strany osvětlený třemi velkými okny a protější strana, zeď, která odděluje třídu od chodby, odpadla a nahradily ji nosné pilíře, které byly vyplněny vestavěnými skříněmi. Oproti tomu škola od Wilhelma Maase v Utrechtu má v učebnách jen jedno velké okno, dělitelné na dvě půlky zasouvající se do zbytku zdi. Tím se vytvořil úplný, nedělený vzduchový prostor. Střední zeď vůbec neexistovala a místo ní zde byla jen posuvná, zasklená, dvoudílná stěna, kterou šlo dle potřeby zavřít, nebo naopak otevřít. Toto řešení mělo samozřejmě výhody, spočívající ve zvětšení třídy, kdykoli bylo třeba, nebo uzavření jedné strany při nepříznivém větru, přičemž druhou stranou stále proudil vzduch. Na podobném principu byla založena odborná škola pro ženská povolání Vesna, opět od architektů Fuchse a Poláška z roku 1929 – 1930. Zmíněná škola využívala takto - o chodbu - zvětšený prostor, protože třída byla využívána nejen k vyučování, ale i k šití, zkoušení a žehlení šatů, nebo prádla. Poslední fází vývoje jsou školy pavilónové, o kterých se sice ve 20. letech psalo a vznikaly i návrhy, ale zrealizované byly až v letech 30., a to výjimečně. Inspiraci architekti hledali v zahraničí, kde vznikaly pavilónové školy se záměrem nižšího rozpočtu na stavbu, přičemž se pak mohlo lépe investovat do vnitřního vybavení. Příkladem může být škola v Amsterdamu od architektů B. Bijvoeta aj. Duikiera. Jednalo se o třípatrovou budovu na malém půdorysu, kde v každém patře jsou dvě, ze tří stran prosklené, učebny. V této konkrétní budově odpadly chodby a vystřídalo je schodiště. Součástí byla i otevřená učebna. I přesto, že stavba škol byla pro město velkým finančním zatížením, stálo Brno stavbou škol na prvním místě. Moravská metropole se tak stala v oboru stavitelství školních budov velkým přínosem, a to hlavně díky pracím architektů Bohuslava Fuchse, Josefa Poláška, Mojmíra Kyselky, nebo Oskara Pořísky.

4. Architekti školních budov a jejich práce pro Brno ve 20. letech 4.1. Dvě skupiny architektů V Brně ve 20. letech 20. století působily dvě od sebe odlišné skupiny architektů. První skupinu tvořili ti, kteří se narodili mezi lety 1870 – 1890 a druhou byla generace funkcionalistů 16

Architekti z první skupiny, zvláště pokud působili pedagogicky, respektovali pokrokové snahy svých žáků a tím vytvořili volné a klidné prostředí pro vznik brněnské avantgardy. Přesto však ještě nedávno zůstávali stranou zájmu a jen málokdo věděl, jaká osobnost, se skrývá například pod jménem Jaroslav Syřiště. Jejich práce dosahovala vrcholu většinou již před první světovou válkou a celoživotní dílo těchto architektů nelze spojit s jedním určitým stylem. Neměli by se však odsunovat na ‚‚druhou kolej‘‘, protože jejich přizpůsobivost byla obdivuhodná a jejich tolerance přinesla Brnu moderní architekturu. Druhou, mladší skupinu tvoří většinou dobře známí – ale najdou se i výjimky architekti, kteří z Brna vytvořili pokrokové město skrze své hladké, bílé budovy s plochými střechami, stojící na funkčním půdorysu a jejichž interiéry překvapovaly účelným a zároveň esteticky dokonalým zařízením. 20. léta 20. století byly pro brněnskou architekturu důležitým obdobím, na jejímž rozvoji se podíleli důležití architekti, ať už se narodili před, nebo po roce 1890. 4.2. Jaroslav Syřiště ( *12. 5. 1878 Letovice na Kladensku †20. 9. 1951 Brno ) Jaroslav Syřiště byl z generace architektů, která předcházela generaci funkcionalistů. Jeho práce se nedá spojit jen s jedním stylem. Experimentoval a tvořil ve stylech, které se střídaly od sklonku 19. století, až do poloviny 20. let, jako na běžícím pásu.19 Studoval na České vysoké škole technické v Praze obor pozemí stavitelství. Stavitelskou a architektonickou praxi pak získal u několika stavebnických firem a mezi lety 1904 – 1908 se vrací zpět do školy, ale už jako asistent na odboru pozemního stavitelství při stolici architektonického kreslení u svého učitele prof. Jana Kouly. Inspiraci našel především u pražských architektů v čela s Janem Kotěrou, sdružených ve Spolku výtvarných umělců Mánes20. Syřišťovy projekty a realizace jsou založeny na perfektní znalosti rozmanitých stavebních materiálů, dekorativních cihelných vazeb, obkladů a dřeva.

19

Osolsobě, Jana: Architekt a pedagog Jaroslav Syřiště. Bulletin Moravské galerie v Brně 58/59, 2002 – 2003, str. 306 – 317. 20 Spolek výtvarných umělců Mánes byl založen v roce 1887 a jeho účelem bylo diskutovat o umění (českém i zahraničním) a vydával časopis Volné směry. Prvním předsedou byl zvolen Mikoláš Aleš a redaktorem se stal Luděk Marold.

17

Syřišťovo dílo je do jisté míry dokladem rozpětí a mnoha podob architektury v období před 1. světovou válkou, po rok 1925, kdy se na první místo dostal funkcionalismus. Z jeho prací počátku 20. let můžu připomenout jeho návrh na nábytkářskou továrnu akciové společnosti Karel Slavíček, která stojí v Brně – Ponavě. ‚‚Barevnost i kubistické reminiscence, týkající se zejména trojhranných oken administrativní budovy nasvědčují, že mohlo být jeho projektu použito.‘‘21 K další návrhům tohoto období patří přestavba dvou bývalých vojenských baráků na Kounicově ulici v Brně tak, aby tyto budovy mohly sloužit k výuce průmyslové školy stavební. Přestože náklady byly vysoké, tyto objekty pro vyučování nevyhovovaly. Proto Syřiště zamýšlel postavit zcela novou budovu a k té vytvořil i plány. Bohužel ale tato stavba nebyla realizována. V roce 1922 vytvořil sletiště Orla v Brně – Pisárkách. Tato provizorní stavba se vyznačuje snahou o nalezení ‚‚národního‘‘ stylu, k němuž našel inspiraci u Dušana Jurkoviče. Obrat v jeho tvorbě, i když ne úplně radikální, nastal v roce 1925, kdy v Brně přednášel Le Corbusier. Rozpínání funkcionalismu nenechalo architekta chladným, přesto však generační rozdíl byl znát a ve většině projektů se drží kompromisu mezi starým přístupem a novými směry. Po roce 1925 vytvářil například budovu Českého státního reálného gymnázia v Brně na Poříčí, nebo také vlastní rodinnou vilku v Brně – Žabovřeskách, jejíž úsporný výraz nejvíce odrážel ovlivnění brněnskou avantgardní scénou. V roce 1921 došlo ke vzniku samostatné Státní průmyslové školy stavební v Brně – Králově Poli, kde zastával Jaroslav Syřiště funkci ředitele do roku 1926. Tam mezi jeho žáky patřil například i Bohuslav Fuchs a Josef Polášek. Byl také členem Regulačního sboru pro Velké Brno a to od roku 1923. S tím úzce souvisely jeho návrhy na umístění nových vysokých škol v Brně, z nichž známý je architektův návrh na zastavění Akademické čtvrti v Brně na Kraví hoře. 1. ledna 1926 byl jmenován řádným profesorem a poté získal vedoucí pozici na ústavu pozemního stavitelství. Jaroslav Syřiště je příkladem umělce, který neměl předsudky vůči novým idejím a zároveň neopomíjel starší tradice v architektuře.

21

Bulletin Moravské galerie v Brně 58/59 (2002 - 2003): Osolsobě J. : Architekt a pedagog Jaroslav Syřiště, str. 311.

18

4.3. Jindřich Kumpošt ( *13. 7. 1891 Brno †14. 7. 1968 Brno ) Mimořádně důležitou osobností brněnské meziválečné moderny je architekt Jindřich Kumpošt, který díky svému postavení dostal do Brna mladé, pokrokové architekty a společně dali městu moderní tvář.22 Vystudoval Českou vyšší průmyslovou školu v Brně – odbor stavitelský u prof. Ing. Arch. Emila Králíka23. Studoval i Obr. 1

na Akademii výtvarných umění ve Vídni u prof. Leopolda Bauera24. Do Brna se vrátil v roce 1918 a založil si tam soukromou projekční kancelář. 1920 se stal prvním městským architektem v Brně a tuto funkci vykonával až do roku 1925. K jeho pracím první poloviny 20. let patří například jeho vlastní vila s ateliérem v Barvičově ulici v Brně, u které využil cihelné režné zdivo jakožto estetický prvek. Jinak je dům, kromě zahradního průčelí, velmi jednoduchý až strohý. Nesmím ale zapomenout na dva dekorativní elementy. Prvním je sousoší ‚‚Matka s dítětem‘‘ v uliční části domu a druhým je ‚‚Hráč na niněru‘‘, který zkrášluje sloup na průčelí směrem do zahrady. Stavbu úřední a obytné budovy Okresní nemocenské pokladny, vytvořenou Kumpoštem mezi lety 1922 – 1924, nemůže bezesporu žádný kolemjdoucí přehlédnout. Monumentální stavba s ještě monumentálnějším sloupovým průčelím, na němž spočívá sedm soch, je strhující podívanou. Mezi jeho známější architektonické počiny patří kavárna Jana Nekvapila ‚‚Savoy‘‘ v Brně na Běhounské ulici. Ve své době byla tato kavárna, která byla umístěna do původní neosecesní budovy, skutečně luxusním podnikem velkoměstského typu. Po nákladné přestavbě ze starého domu vznikla moderní stavba s kancelářemi a rozsáhlými kavárenskými prostorami. Jindřich Kumpošt se opět dostává do povědomí občanů skrze výstavy a díky spolku Obecní dům Brno, který se snaží odborné i laické veřejnosti představit pomocí monografií opomíjené velikány naší meziválečné architektonické scény a Kumpošt si tuto pozornost rozhodně zaslouží. 22

Palčák, P. - Wahla, I.: Jindřich Kumpošt 1891 – 1968. Brno, Obecní dům Brno 2006. Emil Králík ( *21. 2. 1880 Praha †26. 6. 1946 Brno) - architekt, pedagog a od roku 1920 profesor architektury a ornamentálního kreslení na České vysoké škole technické v Brně. 24 Leopold Bauer ( *1. 9. 1872 Krnov †7. 10. 1938 Vídeň ) - rodák z ČR, architekt a od r. 1913 do r. 1919 profesor architektury ve Vídni.

23

19

4.4. Bohuslav Fuchs ( *24. 3. 1895 Všechovice u Bystřice pod Hostýnem †18. 9. 1972 Brno) Bohuslav Fuchs je naším - bezpochyby nejvýznamnějším

představitelem

funkcionalismu

a

člověkem, který z Brna vytvořil moderní metropoli jižní Moravy.25 V roce 1915 absolvoval průmyslovou školu stavební v Brně a v letech 1916 až 1919 studoval na Obr. 2

Akademii výtvarných umění v Praze, kde navštěvoval školu architektury Jana Kotěry. Po absolvování pracoval do roku 1921 v Kotěrově ateliéru a pak dva roky tvořil samostatně ve společném ateliéru s architektem Josefem Štěpánkem. V této době ve svých návrzích uplatňoval principy Kotěrovy architektonické tvorby, kdy se soustředil na utváření funkčního prostoru konstruktivními prostředky. V roce 1922 se seznámil s brněnským městským architektem Jindřichem Kumpoštem, který Fuchsovi nabídl práci v architektonickém a regulačním oddělení městského stavebního úřadu a v roce 1923 na toto místo nastoupil. Před rokem 1925 bylo jeho dílo inspirováno nizozemskou skupinou De Stijl26. V této době vytvářel soustavy ploch, vertikálně a horizontálně řazené do abstraktní kompozice. Pravému úhlu podléhal každý detail a vše bylo dovršeno plochou střechou. Využíval kontrastu hladké omítky, obkladů a cihlového zdiva. K počáteřním projevům funkcionalismu v díle Bohuslava Fuchse můžeme zařadit mateřskou školu

v Brně – Husovicích, ale úplným přechodem od

neoplasticismu k funkcionalismu je Zemanova Kavárna, kde využil zásuvných oken k propojení interiéru s exteriérem a vyloučil zde veškeré vnější formy, které nevyplývaly z konstrukce a funkce. Mezi lety 1927 – 1928 vytvořil pavilón města Brna na Zemském výstavišti v Brně. Mohutný horizontální blok rozčlenil vertikálními skleněnými plochami a 25

Crhonek, I.: Architekt Bohuslav Fuchs : celoživotní dílo. Brno, Petrov 1995. De Stijl byla nizozemská umělecká skupina založená v roce 1917. Členové této skupiny omezili výtvarný slovník na přímku a pravý úhel a barevnou škálu zredukovali na základní barvy: červenou, žlutou a modrou. v kombinaci s černou, šedou a bílou. Mezi hlavní představitele v architektuře patří J. J. P. Oud, v malířství P. Mondrian a sochařství reprezentuje například George Vantongerloo. Organizátorem a vůdčí osobností byl T. van Doesburg. 26

20

budovu postavil na pilíře podle teorie volného přízemí podle Le Corbusiera. Ve stejných letech postavil známý hotel Avion na České ulici. Zde se musel architekt vypořádat s extrémně úzkou parcelou, po zbořeném klasicistním domě. Vypustil proto střední zdi jako nosné články a stropní části umístil na železobetonové pilíře ve zdech štítových. Tak mohl vzniknout prostor, kde bylo možné prostupování jednotlivých pater a polopater a vertikální průhledy mezi jednotlivými podlažími. V roce 1928 vypsalo představenstvo Moravské banky soutěž na novou stavbu, která měla stát na náměstí Svobody. Společně s Arnoštem Wiesnerem získal Fuchs nejvyšší ocenění a pustili se do stavby v monumentálních funkcionalistických formách. Využili vnitřního železobetonového skeletu, který umožnil vytvořit dvě téměř identická průčelí (jak ze strany náměstí Svobody, tak z Veselé ulice) bez vnějších nosných článků. Do osy budovy architekti umístili krátkou pasáž. Mezi další stavby, které Fuchs v Brně ve dvacátých letech postavil, patří například obchodní a administrativní budova Masné burzy, obřadní síň Ústředního hřbitova, vlastní rodinný dům na Hvězdárenské ulici, nebo rodinné domky pro výstavní kolonii Nový dům pod Wilsonovým lesem. Bohuslav Fuchs tedy v těchto letech vytvořil v Brně několik budov jakéhokoliv typu, které jsou dokonale funkčně promyšlené tak, aby mohly ve všech směrech sloužit svému účelu. ‚‚Na desetileté práci architekta Bohuslava Fuchse pozorujeme snahy vyrovnati se co nejlépe se všemi požadavky dneška a při tom mít na zřeteli úsvit nových epoch.‘‘27

27

Rossmann, Z.: Architekt Bohuslav Fuchs : 1919 – 1929 : přehled architektovy tvorby za 10 let. Service des pays, Praha 1930, str. 5.

21

4.5. Oskar Poříska ( * 12. 9. 1897 Brno † 31. 5. 1982 Brno ) V roce 1925 ukončil studium architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze a vrátil se do svého rodného Brna. Zde si našel práci na Stavebním úřadě města Brna, kde působil jako technický úředník, samostatný projektant i jako vrchní technický komisař. Navíc se zde setkal se svými Obr. 3

vrstevníky (Bohuslav Fuchs, Josef Polášek,..), kteří v Brně zakládali nový architektonický směr.28 Období mezi lety 1925 – 1926 byl pro něj časem tvůrčího hledání. ‚‚Je možno sledovat v jeho tvorbě postupný přechod od staveb nesoucích vlivy holandského De Stijlu k těm, u nichž se mísí již myšlenka funkcionalistická s konstruktivistickým purismem, vyjadřující jisté souvislosti s tvorbou Le Corbusiera.‘‘29 K prvním stavbám, které Poříska pro Brno vytvořil, patřila například vila v Brně – Pisárkách na Hroznové ulici. Jde o volně stojící budovu, vzniklou průnikem kubických těles a je zde patrný vliv holandské architektury. První jeho stavbou ve stylu funkcionalismu a konstruktivismu bylo Městské zahradnictví v Brně - Komárově na Hněvkovské ulici. Na přísně funkčním půdorysu vytvořil systém jednopatrových přízemních

budov,

odpovídajících

plně

zásadám

ekonomického

provozu

velkozahradnictví, ale zároveň neopomenul estetickou stránku. Nové zde bylo využití válce, které mělo oživit hru pravých úhlů. ‚‚Celkové řešení je doprovázeno snahou najít rovnováhu mezi racionální, funkční a uměleckou determinací architektury. Neustálé prolínání racionálního přístupu s výtvarnou vůlí se ta stává trvalou hodnotou Pořískovy tvorby.‘‘30 Ve 20. letech se také, jako většina jeho kolegů, zabýval otázkou kvalitního, hygienického a hlavně levného bydlení pro chudší vrstvy, která se stala po první světové válce jednou z nejdůležitějších. Mezi jeho známější práce pro Brno patří projekt z roku 1927 na městské ubytovací kanceláře s obchody. Tato budova, která stojí na dnešní Nádražní ulici 10/12, 28 29

30

Chmelíčková, B.: Dílo architekta Oskara Pořísky. FF UJEP v Brně, Diplomová práce 1978. Tamtéž, str.16. Tamtéž, str. 19.

22

má oblé průčelí a architekt se zde musel vyrovnat se sklonitým terénem. Průčelí Poříska prolomil širokými pásovými okny, čímž se vyrovnal s otázkou stísněnosti na úzkém a dlouhém půdorysu. Dnes v této budově sídlí cestovní kancelář Čedok. Architekt Oskar Poříska ve své práci dbal na účelnost a krásu, zároveň však jeho projekty neopomíjely sociální problémy doby.

4.6. Josef Polášek ( * 27. 3. 1899 Boršov u Kyjova † 20. 12. 1946 Brno ) Josef Polášek je méně známým architektem brněnského funkcionalismu, přestože jeho práce patří k nejvýznamnějším pro meziválečnou architekturu.31 V roce

1925,

po

studiích

na

pražské

Uměleckoprůmyslové škole, kde se učil u profesora Pavla Obr. 4

Janáka, odešel do Brna a začal tam pracovat v projekční kanceláři městského stavebního úřadu. Zde dělal asistenta Bohuslavu Fuchsovi, s kterým se podílel například na obřadní síni Ústředního hřbitova v Brně. V roce 1928 se Polášek již podruhé vydal do Holandska ( poprvé tam odcestoval v roce 1924 se svými spolužáky ) za novými poznatky v oboru architektury a nabírat inspiraci. Tentokrát mu cestu umožnilo půlroční stipendium pro absolventy Uměleckoprůmyslové školy. Během pobytu i po svém příjezdu domů obohacoval svými zkušenostmi Lidové noviny, časopis Styl a Stavitel, kde publikoval své texty. Mimo to přednášel pro spolek posluchačů Umělecko – průmyslového muzea v Brně. Jedním z témat, které se v této době v zahraničí řešilo, bylo samozřejmě i stavba škol. V oblasti psychologie dítěte došlo k prohloubení dosavadních poznatků a to vyvolalo reformní aktivity v oblasti architektury školní budovy. Holandsko bylo právě jednou z těch zemí, které se nejvíce a nejintenzivněji snažily o změny vedoucí k lepší výuce. Polášek s tímto sympatizoval a snažil se tyto tendence přenést i do své rodné země. Nechal se inspirovat ‚‚vzdušnými školami‘‘ stavěnými v Německu a následně pak i v Holandsku, Švýcarsku, Anglii a USA. Sám Polášek těmto školám říkal ‚‚školy osvobozené‘‘. Jeho snahy o uplatnění revolučních myšlenek ve stavbě škol můžeme vidět na dvou realizacích, na 31

Palčák, P. – Wahla, I.: Josef Polášek 1899 – 1946. Brno, Obecní dům Brno 2004.

23

nichž se podílel společně s Bohuslavem Fuchsem. Je to Česká obecná škola na náměstí Míru a odborná škola pro ženská povolání Vesna. Josef Polášek byl nejen významným architektem, ale i člověkem, který dokázal otevřeně vyjádřit svůj názor k společenským a politickým jevům své doby a i když zemřel poměrně brzy, dokázal svůj čas plně zužitkovat nejen ku prospěchu naší architektury.

5. Výběrový katalog škol postavených v Brně ve 20. letech 20. století

5.1. Česká měšťanská škola v Brně – Černých Polích, Merhautova ulice č. 37 Dnes: • Základní a mateřská škola Architekt: • Jindřich Kumpošt ? Realizace: • r. 1921 V roce 1921 byla dne 2. října otevřena první česká měšťanská škola v Brně. Stavba této školy se podařila prosadit, i díky stávce školní mládeže, již v roce 1913.32 Architektonický návrh byl připsán Jindřichovi Kumpoštovi, ale toto tvrzení je sporné, jelikož Kumpošt přišel do Brna až po roce 1918 - roku 1920 se stal městským architektem. Projekt byl navržen již v roce 1913, kdy Kumpošt začal studovat na vídeňské akademii. Během války byly stavební práce pozastaveny. Kumpošt stavbu převzal a z moci svého úřadu v ní pokračoval až po převratu. Stavbu dokončil podle plánů neznámého architekta a autorsky se podepsal jen na podobě interiérů. ‚‚Koncept stavby měšťanské školy odpovídá předválečné představě o školní budově : dvě křídla jsou symetricky rozdělena v tupém úhlu vystupujícím rizalitem. To, co odlišuje budovu od běžné stavební produkce škol na území rakousko – uherské monarchie, je minimum užitých dekorativních prvků. Na místo vnějších forem neorenesančního, případně

32

Koryčánek, R.: Česká architektura v německém Brně : město jako ideální krajina nacionalismu. Era, Brno 2003.

24

neobarokního, paláce je zde použito pouze plochých pilastrů, které rytmizují obě křídla a kolem oken vytvářejí jakésy kazety. Nejzřetelnějším prvkem je klasizující vstup s naznačeným portikem. ‘‘33 Stavba školy na Merhautově ulici se odehrávala ještě v době, kdy platil zákon z roku 1888, který měl platnost ještě dlouho po rozpadu rakouské monarchie, jehož ustanovení přesně určovala způsob výstavby. Nařízení se vztahovala na použití materiálů, přes rozměry tříd a teprve po vyhotovení rozpočtu a různých schvalovacích procesech, se mohla stavba realizovat.

5.2. První česká státní obchodní akademie, Kotlářská 263/9 Dnes: • Obchodní akademie, Střední odborná škola knihovnická vyšší odborná škola knihovnických, informačních a sociálních služeb • Jazyková škola • Institut mezioborových studií Architekt: • Jaroslav Rössler Obr. 5

Česká obchodní škola byla v Brně založena roku 1895 a jejím ředitelem byl Karel Fišara, který si zajistil na ministerstvu školství stavbu této budovy. Předtím se vyučovalo v Besedním domě a v domě na dnešní Kounicově ulici. Fišara zároveň vytipoval místo stavby, na rohu dnešní Kounicovy a Kotlářské ulice (dřív U Opatrovny), vypracoval polohový plán a rozdělení jednotlivých místností.34 Architektonická soutěž na budovu obchodní akademie byla vyhlášena 29. 4. 1921 a na jejím konci vyšel jako vítěz Jaroslav Rössler ( 1886 – 1964 ). ‚‚Rössler při projektování brněnské akademie uplatnil dosavadní zkušenosti. Na jeho projektu se odráží pochopení všech podstatných složek fungující školy, kterou rozdělil na vlastní školní budovu, shromažďovací místnost nebo také tělocvičnu, školní dvůr a zahradu. Všechny tyto položky aplikoval, vzhledem k vlastnostem stavební parcely, na nabízejícím se řešení dvoukřídlé budovy s aulou, jejíž těleso je vysunuto do prostoru 33

Koryčánek, R.: Česká architektura v německém Brně : město jako ideální krajina nacionalismu. Era, Brno 2003, str. 76. 34 Koryčánek, R.: Česká architektura v německém Brně : město jako ideální krajina nacionalismu. Era, Brno.

25

uzavřeného stavebním blokem. Aula zároveň utváří dvůr, odděluje jej od botanické zahrady a přilehlého sadu. Tato koncepce narušuje doposud vžitou praxi monobloku, v němž nebylo možné uplatnit školní náležitosti školního provozu.‘‘35 Podle Rösslera se estetické prostředí školní budovy podílelo na výchově mládeže, proto na svých plánech detailně ozdobil hlavní vchod do budovy, plánoval široký vestibul a stejně široké chodby, které by byly prosvětlené a vzdušné, další výzdobu v podobě závěsných obrazů odmítal - protože by rušily klid, a plastické detaily, které spolu s římsami v horizontálních rovinách oddělují jednotlivá patra stavby. Ty byly zřetelně odvozeny z rondokubismu. Dominantní je nárožní věžice. Přestože výsledná podoba je z finančních důvodů jen zredukovanou původní ideou ředitele a architekta, stala se budova obchodní akademie na čas vzorem školní budovy pro české školství. 5.3. České státní reálné gymnázium na Starém Brně, Poříčí 31 Dnes: • Jedna z budov pedagogické fakulty Architekt: • Jaroslav Syřiště Realizace: • r. 1928 Gymnázium na Starém Obr. 6

Brně bylo založeno již v roce 1888 a 45 let fungovalo bez státní budovy. Od zakoupení parcely po započatí stavebních prací v roce 1927 uběhlo několik dlouhých let, během nichž se uskutečnilo mnoho změn původního stavebního plánu.36 První plány byly vytvořeny kolem roku 1922, ale první doložené plány jsou z roku 1925 od Jaroslava Syřiště ( 1878 – 1951 ). V původním plánu byla například hlavní třípatrová budova zakončena sedlovou střechou, ale konečné řešení bylo bez střechy. Vynechány byly i plastické detaily na hlavní římse. Hlavní vchod architekt 35

Koryčánek, R.: Česká architektura v německém Brně : město jako ideální krajina nacionalismu. Era, Brno 2003, str. 83. 36 Koryčánek, R.: Česká architektura v německém Brně : město jako ideální krajina nacionalismu. Era, Brno 2003.

26

vsunul do budovy a před něj umístil sloupovou předsíň. Je zde patrný vliv holandské architektury, vzhledem k horizontálním pásům režného zdiva, které se v té době staly velmi rozšířeným dekorem, jež se zanedlouho stal stereotypní součástí řady veřejných i soukromých obytných budov. Stavba je symetrická a kvůli okolní činžovní zástavbě byla vtěsnána na poměrně malou parcelu. Vnitřní dvůr byl obestavěn spojovacími křídly a tělocvičnou. ‚‚Na hlavním průčelí je trojúhelníkově rozvrženo symetricky umístění hlavního vchodu s naznačeným vloženým portikem státního znaku, který je nad hlavní římsou ve vrcholu pomyslného trojúhelníku. Propracovaný plastický státní znak se v meziválečném období stal výrazným emblémem řady státních veřejných staveb.‘‘ 37 5.4. České státní reformní reálné gymnázium v Brně - Králově Poli, Slovanské nám. 7 Dnes: • Gymnázium • Sdružení školských asociací ČR – Czesha Architekt: • Zemská správa politická v Brně – projekční oddělení Realizace: • r. 1929 Gymnázium v Králově Poli bylo založeno v roce 1919. Zpočátku sídlilo ve školní budově na Mojmírově náměstí a od roku 1922 částečně v budově mateřské školy na Komenského ulici. Usilovně se ale pracovalo na tom, aby se pro něj postavila nová budova.38 Nová

budova

byla

ovlivněna

holandskou

architekturou, stejně jako gymnázium na Starém Brně. ‚‚Gymnázium

bylo

postaveno

ve

stylu

meziválečné

nefunkcionalistické moderny a jejím charakteristickým ¨ Obr. 7

37

Koryčánek, R.: Česká architektura v německém Brně : město jako ideální krajina nacionalismu. Era, Brno 2003, str.89. 38

Koryčánek, R.: Česká architektura v německém Brně : město jako ideální krajina nacionalismu. Era, Brno 2003.

27

rysem jsou horizontální římsy s lícovými vyzdívkami ze šamotových cihel. Na rozdíl od přítomnosti nebyla budova zastřešena a barva fasády se nesla v modrošedém tónu.‘‘39 Budova je třípatrová a má dvě křídla. Hlavní křídlo má chodbu směrem do ulice a učebny do dvora, boční křídlo to má naopak. Plány byly vypracovány dva a to v projekčním oddělení Zemské správy politické v Brně a nelze je tedy přiřadit k jednomu určitému architektovi – obecně se ale uvádí Jaroslav Syřiště. Mladší návrh z roku 1925 byl umírněnější, racionálnější a bylo v něm využito vstupní síně k vertikálnímu a horizontálnímu propojení obou křídel. Spojujícím prvkem obou plánů byl půdorys ve tvaru písmene V a hranol vstupující do prostoru Slovanského náměstí, který zastiňuje hlavní vchod a je zdoben karyatidou. Tato karyatida, od sochaře Julia Pelikána, je alegorií vzdělání. Stavba byla započata v roce 1927 a v roce 1929 se v této budově začalo vyučovat. I v tomto případě se na stavbě školy podílel i její ředitel.

5.5. Obecná škola v Brně – Maloměřicích, Hamry 12 Dnes: • Základní škola Architekt: • Bohuslav Fuchs Realizace: • r. 1926 Školní budova na ulici Hamry byla přistavěna jako nový objekt ke škole dokončené v roce 1914 na ulici Obr. 8

Selské. Slavnostní otevření nové školní budovy proběhlo v roce 1926.40 Šlo o volně stojící jednopatrovou stavbu, s půdorysem ve tvaru písmene L, řešenou jako dvoutrakt. Okolo byla oplocená zahrada a hřiště. Průčelí Bohuslav Fuchs rozčlenil vertikálními okny, oddělenými od sebe úzkými, hladce omítnutými, bílými pilíři.

39 40

Kolektiv autorů: Dějiny Králova Pole. Královo Pole, Brno 2004, str. 198. Kudělka, Z.: Bohuslav Fuchs. Praha, Nakladatelství československých výtvarných umělců 1966.

28

Svým vnějším pojetím odkazuje na inspiraci holandskou architekturou, a to vzhledem k využití neomítnutého cihelného zdiva. Toho využil jednak na pilířích rámujících předsunutý hlavní vhod a jednak na spodní části budovy a komínech. Do suterénu architekt umístil dílny, do přízemí a prvního patra vždy po dvou učebnách, dvou kabinetech a správní místnosti. Školní budova přiznává konstrukci stavby, což se stalo novým prvkem moderní architektury, stejně jako plochá střecha, kterou architekt stavbu zakončil.

5.6. Přístavba obecné školy v Brně - Řečkovicích, Hapalova 6 Dnes: • Obchodní akademie, Střední odborná škola knihovnická vyšší odborná škola knihovnických, informačních a sociálních služeb Architekt: • Bohuslav Fuchs Realizace: • r. 1926 Přístavba na půdorysu tvaru písmene T, navazuje na budovu z roku 1910. Součástí stavby je tělocvična.41 Dvoutraktové spojovací křídlo je dvoupatrové a obsahuje kromě chodeb se šatnami a sociálním zařízením vždy po jednom kabinetu v přízemí a v patře. Křídlo k němu kolmé obsahuje v přízemí zadní vchod z otevřené loggie, tělocvičnu s nářaďovnou a šatnou a prostory nynější mateřské školy, v prvním patře učebnu s otevřenou loggií a byt školníka, přístupná po samostatném vnějším schodišti. K jižnímu průčelí stavby přiléhá školní zahrada. Stavba působí zejména kontrastem svých uzavřených částí a obou otevřených loggií.42 Na této Fuchsově realizaci můžeme pozorovat odstranění kontradikčního vztahu mezi vnitřním a vnějším prostorem.

5.7. Obecná a měšťanská škola, Křídlovická 30a Dnes: 41

Kudělka, Z.: Bohuslav Fuchs. Praha, Nakladatelství československých výtvarných umělců 1966. Slavíková, T.: Architektura školních budov v Jihomoravském kraji v letech 1919 – 1929. FF UJEP v Brně, Diplomová práce 1982, str. 40. 42

29

• Základní a mateřská škola Architekt: • Bohuslav Fuchs Realizace: • r. 1926- 1927 Funkcionalistické pojetí dvoutraktové dispozice a vývoj od uzavřené, blokové stavby k její členitější, volnější podobě se projevila právě na školní budově na ulici Křídlovická.43 Kombinace

klasické

cihelné

stavby

s prvky

skeletu umožnila zvětšení okenních otvorů přes celou šířku stěny a tím pádem okna mohla vnést více slunce a vzduchu do tříd. Okna navíc byla zasklena v horní polovině matovaným sklem a ve spodní sklem čirým. Spodní část bylo možno ještě zastínit svinovacími záclonami. Třída byla vybavená vestavěnými skříněmi a dřevěnými lavicemi a stoly. Budova se skládala z ‚‚podélného křídla učeben, Obr. 9

částečně

předsazeného,

v půdoryse

téměř

čtvercového

křídla

správního

a

komunikačního, a na něj plynule navazujícího objemu tělocvičny, ke vztahu k učebnám přičleněného kolmo.‘‘44 Do suterénu architekt umístil dílny, ústřední topení a sklady. Třídy jsou v křídle učeben řazeny aditivně a jsou orientovány na jihovýchodní slunce. Šatny jsou umístěny na chodbách. Křídlo spojující učebny a tělocvičnu obsahovalo ředitelnu, sborovnu, dva kabinety, sociální zařízení, schodiště a vestibul. Průčelí nad hlavním vchodem je vysoké, hladce omítnuté a uprostřed je veliké schodištní okno. Před stěnu průčelí je předsazené nízké zádveří, na kterém se nachází malá terasa. Původně měly být postaveny dvě stejné školy, obecná měšťanská škola chlapecká a dívčí, společná tělocvična a hřiště. Nakonec byla zrealizována jen škola chlapecká a tělocvična. Až mezi lety 1938 – 1939 Josef Polášek školu dostavěl.

43

Kudělka, Z.: Bohuslav Fuchs. Praha, Nakladatelství československých výtvarných umělců 1966. Slavíková, T.: Architektura školních budov v Jihomoravském kraji v letech 1919 – 1929. FF UJEP v Brně, Diplomová práce 1982, str. 41. 44

30

5.8. Obecná škola a mateřská škola v Brně – Pisárkách, Hroznová 1 Dnes: • Základní škola Architekt: • Oskar Poříska Realizace: • 1. etapa: 1927-1928, 2. etapa: 1936 Tuto stavbu Oskar Poříska vyřešil podobně, jako další školní budovy, které postavil

mimo

Brno.

Jedná

se

o

jednopatrovou, volně stojící nárožní budovu, u níž se architekt ještě musel vyrovnat se svažitým terénem.45 Hlavní jednopatrový blok školy je řešen jako dvoutrakt, což umožňuje lepší Obr. 10

proudění vzduchu a dostatek slunečního světla. Obsahoval 5 tříd, kabinety, byt správce a mateřskou školku. Druhý blok, který je vůči hlavnímu rovnoběžně posunutý, obsahoval tělocvičnu se šatnou. Hlavní vchod byl umístěn v pravé části průčelí a měl formu otevřené loggie ( dnes je hlavní vchod umístěn na ulici Hlinky ). Průčelí Poříska prolomil pěti velkými okny, které vystupovaly z hladké, bílé omítky. Celá budova byla obklopena školní zahradou s hřištěm a nechyběla ani pro Pořísku typická terasa. Ta je umístěna na ploché střeše tělocvičny.

45

Chmelíčková, B.: Dílo architekta Oskara Pořísky. FF UJEP v Brně, Diplomová práce, 1978.

31

5.9. Obecná škola a mateřská škola v Brně – Jiráskově čtvrti, nám. Míru 3 Dnes: • Základní škola • Soukromá základní umělecká škola Architekt: • Bohuslav Fuchs • Josef Polášek Realizace: • 1928 - 1929 Obr.11

Jedná se o volně situovanou dvoupatrovou budovu, která je tvořena dvěma rovnoběžnými, navzájem posunutými bloky a je řešena jako dvoutrakt.46 Škola obsahovala průběžnou chodbu s šesti aditivně řazenými učebnami, tělocvičnu, 2 kabinety, ředitelnu, sborovnu a 2 malé byty školníka a topiče. V přízemí byla situována centrální šatna a mateřská škola se samostatným vchodem. Celá stavba byla postavena jako betonový skelet s výplňovým, dutým, cihelným zdivem. Do učeben proudí světlo velkými, dvojitými, železnými okny, zbylá okna jsou dřevěná. Chodby jsou zaskleny prismatickými, dutými, skleněnými cihelkami. Co se týče vnitřního vybavení, bylo využito praktického, vestavěného nábytku. Střední zeď nahradily pilíře a skříňová stěna, což vedlo k efektivnějšímu oddělení třídy od chodby. Část ploché střechy byla vymezena jako terasa určená pro výuku.47 Tato školní budova byla krokem vpřed ve smyslu otevření se stavby vzduchu a světlu. Inspiraci naši architekti hledali v zahraničí a to především v Německu a Holandsku.

46

47

Crhonek, I.: Architekt Bohuslav Fuchs : celoživotní dílo. Brno, Petrov 1995. Polášek, Josef: K vývoji školních budov. Stavitel, 1929, č. 10, str. 157 – 162.

32

5.10. Přístavba obecné školy v Brně – Židenicích, Táborská 185 Dnes: • Jezdecká akademie – výuka všeobecně vzdělávacích předmětů. Architekt: • Bohuslav Fuchs Realizace: • r. 1928

Přístavba společně s původní Obr. 12

budovou školy vytvořila půdorys ve tvaru písmenu U a stejně jako přístavba obecné školy v Brně – Řečkovicích využívá otevřené loggie a to u vstupu do přistavěné části.48 Výraznou částí je velké okno, které osvětluje schodiště třípodlažní, dvoutraktové přístavby. ‚‚Učebny mají okna sdružená do skupin po dvou vertikálních a horizontálních osách. Kabinety a pracovna vždy po jednom nízkém a širokém okně.‘‘49 Mezi obě budovy, starou i novou, bylo umístěno školní hřiště.

5.11. Odborná škola pro povolání Vesna, Lipová 16-18

ženská

Dnes: • Střední zdravotnická škola Architekt: • Bohuslav Fuchs • Josef Polášek Realizace: • 1930 Obr. 13

Školy pro ženská povolání byly nejnákladnějším typem škol v Československu, protože kromě běžných předmětů, se tu vyučovalo také šití šatů, vaření, apod. Tyto předměty vyžadovaly zvláštní místnosti se speciálním vybavením, což zvyšovalo 48

Slavíková, T.: Architektura školních budov v Jihomoravském kraji v letech 1919 – 1929. FF UJEP v Brně, Diplomová práce 1982. 49 Tamtéž, str. 46.

33

procento na vnitřní vybavení o 10% oproti školám měšťanským a o celých 15% oproti školám obecným. Projekt na tuto stavbu vznikl v roce 1929.50 Budova školy je volně stojící, dvoupatrový objekt se střešní terasou a předsazeným blokem tělocvičny. Součástí je mladší, čtyřpodlažní Domov Elišky Machové. Vstupní část je umístěna do suterénu, stejně jako šatny a sklepy. Do přízemí zařadili architekti učebny, a tělocvičnu, která sahá až do prvního patra. Do prvního patra pak umístili další dvě učebny, laboratoř s posluchárnou, správní místnosti, ředitelnu, sborovnu, kabinety, čítárny se studovnou a ve druhém patře se nacházely dvě cvičné kuchyně, jídelny, a místnosti určené pro praní a žehlení. Z druhého patra se vychází i na terasu, která je umístěna na ploché střeše tělocvičny. U této stavby bylo poprvé v ČSR využito nového, tzv. holandského systému. Ten spočíval v tom, že nosníky nebyly již podélné zdi, ale zdi mezi místnostmi, což vedlo k odhmotnění podélných stran budovy a umožnilo zvětšení okenních otvorů. Interiér byl řešen opět nově a to tím, že střední zeď byla nahrazena skládací stěnou, která se dala dle potřeb otevřít, čímž vznikl prostor zvětšený o chodbu, nebo zavřít a vytvořit tak klasickou učebnu. Když byla k výuce využívána chodba, procházeli žáci po přilehlé pavlači. Tato

budova

je

opět

krásným

příkladem

praktičnosti

a

funkčnosti

železobetonové konstrukce.

50

Crhonek, I.: Architekt Bohuslav Fuchs : celoživotní dílo. Brno, Petrov 1995.

34

Závěr Původně jsem chtěla psát pouze o funkcionalistických školních budovách postavených v meziválečném období Brna, ale nakonec jsem ráda, že konečným zadáním mého tématu se stala architektura školních budov v Brně ve 20. letech 20. století. Již na začátku, když jsem si pročítala literaturu, jsem zjistila, že většina knih píše o architektuře počátku 20. století, jako o něčem podřadnějším. Kladné stránky stylů, uvozujících architektonickou scénu éry první republiky, autoři hledali jen v přínosu, který vedl ke konstruktivistické a funkcionalistické architektuře. Pak se mi ale do rukou dostala kniha od Rostislava Koryčánka Česká architektura v německém Brně. Město jako ideální krajina nacionalismu a ta mě přesvědčila, že v období mezi válkami nevznikaly významné stavby jen ve stylu funkcionalismu, ale i ve stylech, které měly myšlenku v nacionálním cítění. Oba tyto pohledy na architekturu druhého největšího města mladého státu jsou pochopitelné: starší generace architektů toužila po národním stylu, který by reprezentoval pouze náš stát určitým vyhraněným typem architektury a generace mladší toužila po světovosti a uznání skrze hladké, bílé, funkční stavby začínající architektonickou vládu ve více zemích Evropy. Toho se také naši reprezentanti funkcionalismu dočkali. Zájem o ně byl opravdu velký a to ze strany takových světových architektů zvučných jmen, jako je Le Corbusier, Adolf Loos, nebo například Walter Gropius. Funkcionalismus je však v brně dodnes velkým pojmem, a to především díky stavbám Bohuslava Fuchse a také díky vile Tugendhat od Miese van der Rohe. V této práci jsem se snažila připomenout i architekty, jejichž práce byla ještě do nedávné doby přehlížena a dnes díky výstavám a publikacím dochází k jejich znovuzrození. Velkým přínosem pro psaní této práce mi byly články z dobových periodik, zabývajících se stavebními a i jinak zaměřenými otázkami, tehdejší umělecké tvorby. Našla jsem zde řadu článků, nejen o architektuře školních budov, z kterých jsem čerpala, ale i články o nových technologiích a materiálech, o různých stavbách z mnoha zemí a spousty zajímavých úvah. Překvapilo mě, jak podrobně se zde autoři daným tématem zabývají a pečlivě rozebírají bod po bodu. Konkrétně ke stavbě školy jsem našla několik článků v dobových měsíčnících Styl a Stavitel. /viz. seznam použitých článků/ Sice jsou si v mnoha složkách podobné, přesto však mě ubezpečily v tom, že jak 35

teoretici, tak architekti se opravdu snažili vytvořit školní prostředí tak, aby vyhovovalo žákům, vyučujícím a aby škola byla pýchou obyvatel daného města, městské části, nebo vesnice. Dalším pomocníkem mi bylo Muzeum města Brna. Tam jsem měla možnost prohlédnout si všechny dochované fotografie a plány k jednotlivým školním stavbám a jelikož jsem si je tam mohla i vyfotografovat, jsou některé umístěny v obrazové příloze této práce. Tamější originály jsou ale přece jen působivější, oproti mým nedokonalým přesto však doufám, že dostačujícím - fotografiím. Snaha najít nějaké informace o historii školních budov na internetových stránkách jednotlivých škol, se většinou ukázala jako marná, i když se jedná o velmi významné a pokrokové stavby, na které by mohlo být současné vedení hrdé. Ovšem nechci být příliš kritická, protože například gymnázium v Brně – Králově Poli na Slovanském náměstí, nebo základní škola v Brně – Maloměřicích na ulici Hamry má na svých webových stránkách zahrnutu i historii budovy. Město Brno mělo velké štěstí, že ve se ve 20. letech 20. století stalo útočištěm tak velkým architektům, jako jsou ti, o kterých se ve své práci zmiňuji. Také díky kvalitní správě města a inteligentním investorům, zde mohlo vzniknout velké množství hodnotných staveb a zařadit se tak do povědomí zahraničních odborníků. Já osobně obdivuji funkcionalistické stavby pro jejich krásu ukrytou na první pohled v jednoduchosti, i když o jednoduchosti celkového pojetí zde nemůže být ani řeč. Zároveň chápu přístup starší generace architektů působících v poválečném Brně, kteří se nechtěli jen tak vzdát starších tradic. I když spousta staveb postavených v tomto období již nezáří jako v době jejich vzniku, věřím, že dobře slouží svému účelu a ještě mnoho let budou.

Resumé Tato práce se zabývá architekturou budov gymnázií, základních a středních škol, postavených v Brně ve 20. letech 20 století. Na začátku je zaměřena na vývoj naší architektury v rámci celé Československé republiky - z důvodu lepšího pochopení výrazných změn, které v tomto období v oblasti architektury proběhly. V další kapitole se rozebírá největší moravská metropole, jak si stála ve urbanistický vývoj a

20. letech, dále pak její

rozvoj moderní architektury až ke vzniku funkcionalismu.

V následující části se práce orientuje na školní budovu jako na centrum vzdělávání. 36

Nastiňuje situaci poměru škol českých a německých a samozřejmě vývoj od školní budovy zaměřené na reprezentativní vzhled exteriéru na úkor nepříliš vhodného interiéru, směrem ke školním budovám, které jsou postaveny za účelem kvalitní výuky. Tento nový vztah architekta k potřebám žáků se soustřeďuje především na pedagogické a hygienické požadavky, aby škola nebyla pro žáky a studenty depresivním prostředím, ale stavbou, která jim dovolí volně dýchat, poskytne jim sluneční svit a tím pak lepší vstřebávání informací. Pro ucelenější představu jak architekti brněnských vzdělávacích ústavů přemýšleli, zahrnuje tato práce i stručný přehled nejvýznamnějších staveb z jejich tvorby pro Brno v daném období. Stavby, většinou nesoucí se v duchu moderní architektury, přinesly tehdy městu pokrokový vzhled a světový význam. Na závěr je zde zařazen katalog vybraných školních budov, které od 20. let 20. století zkrášlují mnoho brněnských čtvrtí.

Summary This work is concerned with the architecture of the grammar-scholls, primary schools and hight schools buildings built in the twenties of the last century. First it’s directed to our architecture progress whiting

all Czechoslovakia – for better

undrestanding the big changes which passed in the architecture in this period. The bigest Moravian city is analysed in the second chapter. How it stood in the twenties, its urban progress and modern architecture development to the functionalism. The work is oriented on the school buildings as a centrure of education in the next chapter. It hints the situations of the czech and german schools and of course the progress from school building sight to the representative exterior aspect to the prejudice of not very acceptable interior, to the scholls built with the view of the good quality schooling. This new relation between architect and the student‘s needs is first of all concentrated on pedagogue’s and hygienic requierements, to make school not depresive environment for students but to be a building which let them breathe, gives them daylight to make studies easier for them. To make general idea how the architects of the Brno education buildings were thinking this work includes short review of the most significant buildings of their creations in Brno in this era. Buildings mostly built in the modern architecture spirit brought to the town progressive look and the world interest. The list

37

and description of the school buildings which from the 20th of the last century beautify many of Brno’s quarters is in the end of this work.

38

Seznam vyobrazení: Obr. 1. Jindřich Kumpošt, ZDROJ: http://www.p3.cz/Mizejici-kavarna-Savoy Obr. 2. Bohuslav Fuchs, ZDROJ: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2053 Obr. 3. Oskar Poříska, ZDROJ: http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=cr&action=show&id=423 Obr. 4. Josef Polášek, ZDROJ: http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&action=show&id=424 Obr. 5. Obchodní akademie, Střední odborná škola knihovnická vyšší odborná škola knihovnických, informačních a sociálních služeb, Jazyková škola a Institut mezioborových studií na Kotlářská ulici č. 263/9, ZDROJ: vlastní foto Obr. 6. Návrh na průčelí budovy českého státního reálného gymnázia na Starém Brně, Poříčí 31, ZDROJ: Reprodukce fotografie z Muzea města Brna Obr. 7. Gymnázium v Králově Poli – Slovanské nám. 7, ZDROJ: vlastní foto Obr. 8. Základní škola v Brně – Maloměřicích na ulici Hamry 12, ZDROJ: vlastní foto Obr. 9. Základní a mateřská škola v Brně na ulici Křídlovická, ZDROJ: vlastní foto Obr. 10. Základní škola v Brně Pisárkách na ulici Hroznová, ZDROJ: vlastní toto Obr. 11. Základní škola a soukromá základní umělecká škola v Brně – Jiráskově čtvrti na nám. Míru, ZDROJ: vlastní foto Obr. 12. Jezdecká akademie – výuka všeobecně vzdělávacích předmětů v Brně na ulici Táborské 185. ZDROJ: http://www.jmo-cjf.cz/files/actuality/375-Jezdecka08_pro_net.pdf Obr. 13. Základní zdravotnická škola v Brně na ulici Lipová, ZDROJ: vlastní foto Seznam použité literatury a další zdroje: Crhonek, I.: Architekt Bohuslav Fuchs : celoživotní dílo. Brno, Petrov 1995. Crhonek, I.: Školy jihomoravského kraje 1945-1970. Brno, Odbor školství Jihomoravského krajského národního výboru 1971. Edgar E.: Stavba a zařízení škol : se 100 obrázky. Praha, Unie 1922. Fuchs B.: Architektonické dílo Bohuslava Fuchse v Brně. Brno 1970. 39

Fuchs, B.: Několik ukázek novodobých školních budov. Brno, vl. n. 1936. Hájek, V.: Architektura, klíč k architektonickým slohům. Praha, Grada Publishing 2000. Chmelíčková, B.: Dílo architekta Oskara Pořísky. FF UJEP v Brně, Diplomová práce, 1978. Kolektiv autorů : Dějiny Králova Pole. Brno, Královo Pole 2004 Kolektiv autorů : Dějiny města Brna 2. Vydal Národní výbor města Brna, nakladatelství Blok, Brno 1973. Koryčánek, R.: Česká architektura v německém Brně : město jako ideální krajina nacionalismu. Brno, Era 2003. Koula, J. E.: Nová česká architektura a její vývoj ve XX. Století. Praha, Česká grafická Unie 1940. Kuča, K.: Brno : Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha – Brno, Baset 2000. Kudělka, Z.: Bohuslav Fuchs. Praha, Nakladatelství československých výtvarných umělců 1966. Kudělka, Z.: Brněnská architektura 1919 – 1928. Brno, nakladatelství Blok 1970. Kudělka, Z.: O nové Brno. Brno, Muzeum města Brna 2000. Naše školy v prvém desetiletí Československé republiky 1918 – 1928. Praha, Ministerstvo školství a národní osvěty 1928. Pechar, J.- Ulrich, P.: Programy české architektury. Praha, Odeon 1981. Palčák, P – Wahla, I.: Jindřich Kumpošt 1891 – 1968. Brno, Obecní dům Brno 2006. Pelčák P., Wahla I.: Josef Polášek 1899 – 1946. Brno, Obecní dům Brno 2004. Riedl, D.: Brno: Moderní architektura. Brno, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody 1970. Rossmann, Z.: Architekt Bohuslav Fuchs : 1919 – 1929 : přehled architektovy tvorby za 10 let. Praha, Service des pays 1930. Sach, V.: Deset roků technické práce 1918 – 1928. Brno, Spolek posluchačů na České vysoké škole technické 1928. Sedlák, J.: Brno v době secese. Brno, Peras 1995. Sedlák, J.: Ve znamení moderny. Brno, FOTEP 1951. Slavíková, T.: Architektura školních budov v Jihomoravském kraji v letech 1919 – 1929. FF UJEP v Brně, Diplomová práce, 1982.

40

Štěpánek, Č.: Nová škola – nový život. Brno, Ústřední učitelské nakladatelství a knihkupectví 1946. Štěpánek, Č.: Směrnice nové školy. Boskovice, Odbor Společnosti Nových škol na okrese boskovickém 1932.

Seznam použitých článků: Beneš, Vojta: Školské stavitelství v Americe a u nás. Styl, 1927 – 1928, str. 85 – 93. Doskočil, Antonín: Místo pro budovu školní Stavitel, 1924, č. 5, str. 28 - 33. Havlíček, Ferdinand: O stavbách školních budov. Styl, 1923 – 1924, str. 117 – 137. Mašek, J.: Nové školní budovy a nové požadavky. Styl, 1927 – 1928, str. 181 – 182. Osolsobě, Jana: Architekt a pedagog Jaroslav Syřiště. Bulletin Moravské galerie v Brně 58/59, 2002 – 2003, str. 306 – 317. Polášek, Josef: K vývoji školních budov. Stavitel, 1929, č. 10, str. 157 – 162. Sellner, Karel: Stavba škol z hlediska pedagogického. Stavitel, 1924, č. 5, str. 89 – 92.

Seznam použitých internetových odkazů: Bystřičan, I. Jak se z cihel stavěl národ [online ] 2004 [cit. 31. května 2008]. Dostupné z
41

Obrazová příloha:

1. Obchodní akademie, Střední odborná škola knihovnická, Vyšší odborná škola knihovnických, informačních a sociálních služeb, Jazyková škola a Institut mezioborových studií na Kotlářská ulici č. 263/9. Architekt: Jaroslav Rössler. Pohled na průčelí budovy v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

2. Obchodní akademie, Střední odborná škola knihovnická,Vyšší odborná škola knihovnických, informačních a sociálních služeb, Jazyková škola a Institut mezioborových studií na Kotlářská ulici č. 263/9. Architekt: Jaroslav Rössler. Pohled na nárožní věžici v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

42

3. Gymnázium v Králově Poli – Slovanské nám. 7. Pohled na hlavní vchod budovy v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

.

4. Gymnázium v Králově Poli – Slovanské nám. 7. Pohled na průčelí budovy v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

43

5. Gymnázium v Králově Poli – Slovanské nám. 7. Pohled na školní budovu z Charvatské ulice v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

. 6. Obecná škola v Brně – Maloměřicích, Hamry 12. Architekt: Bohuslav Fuchs. Původní podoba školní budovy z roku 1926. ZDROJ: Reprodukce fotografie z Muzea města Brna (225 707).

44

7. Základní škola v Brně – Maloměřicích na ulici Hamry 12. Architekt: Bohuslav Fuchs. Pohled na školní budovu v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

8. Základní a mateřská škola v Brně na ulici Křídlovická 30a. Architekt: Bohuslav Fuchs. Půdorys přízemí. ZDROJ: http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=29&action=show&id=1150.

45

9. Základní a mateřská škola v Brně na ulici Křídlovická 30a. Architekt: Bohuslav Fuchs. Půdorys patra. ZDROJ: http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=29&action=show&id=1150.

10. Základní a mateřská škola v Brně na ulici Křídlovická 30a. Architekt: Bohuslav Fuchs. Původní vybavení třídy . ZDROJ: reprodukce fotografie z Muzea města Brna (225 698).

46

11. Základní a mateřská škola v Brně na ulici Křídlovická 30a. Architekt: Bohuslav Fuchs. Pohled na průčelí budovy v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

12. Základní a mateřská škola v Brně na ulici Křídlovická 30a. Architekt: Bohuslav Fuchs. Pohled na průčelí budovy s křídlem učeben v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

47

13. Základní škola v Brně-Pisárkách na ulici Hroznová 1. Architekt: Oskar Poříska. 1. stavební etapa v roce 1929. ZDROJ: reprodukce fotografie z Muzea města Brna.

14. Základní škola v Brně Pisárkách na ulici Hroznová 1. Architekt: Oskar Poříska. Pohled na školní budovu v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

48

15. Základní škola a soukromá základní umělecká škola v Brně – Jiráskově čtvrti, nám. Míru 3. Architekti: Bohuslav Fuchs a Josef Polášek. ZDROJ: reprodukce fotografie z Muzea města Brna (225 701).

15. Základní škola a soukromá základní umělecká škola v Brně – Jiráskově čtvrti, nám. Míru 3. Architekti: Bohuslav Fuchs a Josef Polášek. Pohled na Hlavní vchod v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

49

16. Základní škola a soukromá základní umělecká škola v Brně – Jiráskově čtvrti, nám. Míru 3. Architekti: Bohuslav Fuchs a Josef Polášek. Pohled na školní budovu v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

17. Základní zdravotnická škola v Brně na ulici Lipová 16-18. Architekti: Bohuslav Fuchs a Josef Polášek. Průběh stavby. ZDROJ: reprodukce fotografie z Muzea města Brna.

50

18. Základní zdravotnická škola v Brně na ulici Lipová 16-18. Architekti: Bohuslav Fuchs a Josef Polášek. Interiér školní budovy. ZDROJ: reprodukce fotografie z Muzea města Brna (225 692).

19. Základní zdravotnická škola v Brně na ulici Lipová 16-18. Architekti: Bohuslav Fuchs a Josef Polášek. Pohled na školní budovu v roce 2008. ZDROJ: vlastní foto.

51

52