MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky
Hodnotová orientace u drogově závislých
Diplomová práce
Brno 2011
Vedoucí práce: Mgr. Kristýna Balátová
Autor práce: Tomáš Polák
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a pouţil jsem jen parametry uvedené v seznamu literatury.
Tomáš Polák
............
Děkuji vedoucí mé diplomové práce Mgr. Kristýně Balátové za čas, cenné rady a obětavost věnovanou vedení mé práce. Také bych chtěl poděkovat za ochotu všem ústavům a jejich klientům, kde probíhal výzkum uvedený v této práci.
Obsah Úvod ...............................................................................................................................5 1. Historie drog ..............................................................................................................6 1.1Tradice užívání drog ................................................................................................6 1.2 Funkce drog ve společnosti ...................................................................................9 2. Pojem droga .............................................................................................................16 2.1 Členění drog .....................................................................................................17 2.1.1 Lehká a tvrdá droga ......................................................................................17 2.1.2 dělění drog podle typů ...................................................................................18 2.2 Kategorie uživatel ..................................................................................................27 2.3 Prevence ................................................................................................................27 2.3.1. Program FIT IN ............................................................................................29 2.3.2. Peer programy .............................................................................................29 3. Pojem drogová závislost .......................................................................................31 3.1 Etapy závislosti .....................................................................................................32 3.2 Fyzická a psychická závislost ..............................................................................33 3.3 Příčiny vzniku drogové závislosti ........................................................................35 3.5 Diagnostika a léčba drogové závislosti...............................................................36 3.5.1 Craving “baţení“ ...........................................................................................37 3.5.2. Léčba drogové závislosti ..............................................................................37 4. Pojem hodnota ........................................................................................................41 4.1 Hodnotový systém a orientace ............................................................................41 4.2. Hodnoty a droga ...................................................................................................42 4.3. Životní styl ............................................................................................................43 5. Vlastní výzkum ........................................................................................................45 5.1 Cíl výzkumu ...........................................................................................................45 5.2 Hypotézy výzkumu ................................................................................................46 5.3 Použité metody a jejich charakteristika .............................................................46
5.4 Charakteristika výzkumného vzorku ...................................................................47 5.5 Interpretace výsledků výzkumu ...........................................................................48 6. Diskuse .....................................................................................................................69 7. Závěr ........................................................................................................................ 70 Shrnutí ..........................................................................................................................72 Summary ......................................................................................................................72 Použitá literatura .........................................................................................................73 Seznam příloh ..............................................................................................................75
Úvod Problematika drog je dnes všudypřítomná a jedná se jistě o jeden z nejváţnějších problémů dnešní doby. Návykové látky tvoří velice zajímavý obchodní artikl, na kterém se dá velice dobře vydělat. To je samozřejmě důvod, proč se do obchodování s drogami zapojuje čím dál tím víc lidí. Patří sem samozřejmě i drogy legální, které společnost toleruje. A i kdyţ na jedné straně stojí lidé, kteří proti těmto drogám bojují, je zde silná skupina na straně druhé, která má velký zájem na tom, aby tyto drogy mohly být dále volně distribuovány, protoţe jí přináší obchod těmito látkami obrovský zisk. Patří sem výrobci, reklamní agentury, nezanedbatelný, ba dokonce někde zcela zásadní je i daňový výnos. Mnohem větší riziko vzniku závislosti je ale u skupiny drog nelegálních. Těm se tedy výzkum věnuje více. Zcela zásadní úlohu v dnešní problematice drog hraje prevence. Z historických zkušeností je zřejmé, jak neblahé důsledky měla neinformovanost v tomto směru na lidstvo. S prevencí se musí začínat uţ u dětí ve školním věku, neboť právě děti a mládeţ jsou tímto problémem nejohroţenější. V teoretické (první) části se věnuji historii drogy, její funkci ve společnosti v průběhu dějin. Dále tato část obsahuje kapitoly, v nichţ se zabývá pojmy droga, drogová závislost, prevence, hodnota. Druhá část se týká výzkumu, při němţ bylo k interakci s respondenty vyuţito dotazníkové metody. Poloţky v dotazníku jsou pouţity tak, aby na jejich základě bylo moţno vyvodit závěr, zda jsou hypotézy stanovené v této práci platné či nikoliv. Problematika drog je velice aktuální a citlivý problém, který ovlivňuje více či méně kaţdého z nás. Kaţdý můţe alespoň malou měrou přispět ke zmírnění škod, které ve spojitosti s tímto problémem vznikají. Vědět, které hodnoty drogově závislí nejčastěji preferují, nám můţe být v tomto ohledu jistě velkou pomocí.
5
Historie drog
1.1
Tradice užívání drog
Uţ v momentě, kdy se chceme věnovat historii drog, je třeba alespoň částečně nastínit význam slova “droga“, i kdyţ se tomuto budu podrobněji věnovat aţ ve druhé kapitole. V současnosti, se podle psychologických a zdravotních měřítek, jedná o látky jak přírodní tak uměle vytvořené, splňující tyto dva aspekty: má psychotropní účinek je schopna přivodit závislost Dříve pojem “droga“ označoval léčivý produkt rostlinného nebo ţivočišného původu. Z tohoto pohledu jsou tedy zřejmé dvě cesty vedoucí k zneuţívání psychotropních látek v současnosti. První je ta, kdy tyto látky byly vyuţívány právě pro jejich psychotropní účinek – vedoucí ke změně vědomí. Na začátku druhé je vyuţívání léčebných schopností těchto látek, s přechodem k vyuţívání psychotropního účinku, jehoţ efekt se stal v závěru důleţitějším neţ léčebná vlastnost. (Vitebsky, P., 1996) Historie drog je stará jako samo lidstvo. Vzhledem k neexistujícím písemným pramenům z nejdávnějších dob, můţeme usuzovat především z archeologických dokladů, ţe uţ dávno lidé vyuţívali různé drogy kvůli jejich tlumícím účinkům nebo naopak vzhledem k jejich povzbuzujícím vlastnostem. Prvotní funkce drogy byla léčivá, později ji lidé začali uţívat pro její opojné účinky. Ovšem i k těmto opojným vlastnostem drog přistupovali naši předkové s pokorou a úctou jako k síle boţí. Samozřejmě i mezi nimi byli ti, kteří jim uţ v těchto dobách podléhali. Prvotní testování účinku rostlin na člověka je přisuzováno většinou šamanům, v jejichţ pojetí není účinek drogy cílem, ale pouze prostředkem ke změně vědomí, které jim dovolí spojit se s neviditelným světem v různých podobách, komunikovat s dušemi rostlin a zvířat a především jim umoţňuje osvobodit svou duši. Díky tomuto stavu jsou schopni vyuţít a vyjádřit své schopnosti. Šamanské aplikování těchto psychotropních rostlin se ve velkém rozvinulo především v Jiţní Americe, přestoţe je těchto rostlin dostatek i ve zbytku světa. (Vitebsky, P. 1996)
6
Dobře známým zástupcem těchto rostlin je kaktus Peyote, patřící do skupiny halucinogenů.
Z rostliny
Banisteriopsis
caapi
vařili
jihoameričtí
domorodci
halucinogenní nápoj, údajně vytvářející telepatické schopnosti, promlouvat se zemřelými, apod. Na sílu kokainu obsaţeného v listu koky přišli v Jiţní Americe zřejmě jiţ před 5000 lety, přičemţ první zprávy o něm do Evropy došly kolem roku 1500. Látka v rostlině obsaţená byla oblíbena především pro její posilovací účinky během náročného pohybu ve vysokých horských oblastech jiţ předkolumbovskými civilizacemi, zvláště národem Inků. Syntetická příprava této drogy je známa od roku 1912 a umoţnila tak její rozšíření do celého světa. I kdyţ je zpracování a distribuce kokainu nelegální, stala se tato činnost předmětem výdělku mnohého obyvatelstva v původním místě šíření. Pro mnohé Jihoameričany hraje koka stejně zásadní roli jako káva a čaj ve zbytku světa. (Vitebsky, P. 1996) Z oblasti Střední Ameriky je znám pro změnu houbový kult indiánů, ţijící v jisté formě i dnes. Ten vyuţíval účinků hub lysohlávek, které rostou v hojné míře i u nás. Důkazem toho, ţe lidé znali účinky psychotropních rostlin dávno před našim letopočtem, je nalezení semen Cannabis sativa a to v souvislosti s archeologickými nálezy keramiky v Eisenberg v Německu datovanými kolem roku 5500 př. n. l. Semena stejné rostliny byla téţ nalezena později v neolitických vykopávkách ve Švýcarsku, Rakousku a Rumunsku, které patří do období zemědělských předindogermnských kultur. Uţívání konopí jako jedné z nejstarší a nejčastější drogy lze vystopovat v různých dobách i kulturách. Co se týká lékařství, je prvním dokladem o vyuţívání konopí v tomto oboru herbář, který byl vydán v době 3000 let před našim letopočtem v Číně za vládnutí císaře Šen-Nunga. Vyuţívalo se při léčbě zácpy, ţenských chorob, revma nebo při malárii. Dále se vyuţívalo jako součást směsi během chirurgických zákroků a při léčbě mánií a melancholií. Ţe byla tato rostlina známa i ve starověkém Egyptě dokazují nálezy jejích zbytků v hrobě Amenophise IV (1550 – 1070př. n. l.) v ElAmarna, ale také na mumii faraona Ramsese II, kdy bylo vyuţíváno v rituálním směru. V dynastickém Egyptě je také od 12. století př. n. l. datováno kouření konopné pryskyřice (hašiše), především za účelem meditace a vytvoření mystických vizí. Uţívání této látky se v Egyptě od této doby neustále zvyšuje. Tento trend celosvětově pokračuje aţ do 19. století, ovšem uţívání konopí jak v medicíně, tak coby rekreační uţívání se téměř vytratilo na přelomu 19. a 20. stol. Velký comeback nastal ve 20. století v průběhu šedesátých let ve spojitosti s hnutím hippies. Od té doby je marihuana
7
opět nesmírně populární drogou uţívanou přibliţně pětinou populace do 40 let. (Rätsch, Ch. 1994) Zcela ojedinělou pozici má mezi drogami alkohol (ethylalkohol), který je jednou z nejstarších a také nejpopulárnějších drog a to i pro svou dostupnost. Ze záznamů psaných klínovým písmem na hliněných tabulkách je zřejmé, ţe alkohol se záměrně vyráběl a pil uţ v Mezopotámii před 5000 lety. Údajně v té době znali lidé 16 druhů piva. (Bútora, M. 1989) Uţ tehdy lidé začali poznávat léčivé účinky alkoholu. Lidem přinášely úlevu od bolesti vínové obklady, bolesti zmírňovala pochopitelně i samotná konzumace alkoholu. A stejně jako ostatní drogy i alkohol měl důleţitou funkci při náboţenských rituálech. Například v Egyptě jej pouţívali k dosaţení extáze v rámci oslav bohyně Tefnuty. Egyptské pověsti potom alkoholu, konkrétně pivu, přikládají ještě větší význam, podle nich se totiţ právě piva napila bohyně Hathór během své vraţedné výpravy, čímţ ztratila významný kus své agresivity. Destilace a tedy vznik čistého alkoholu se datuje od 10. století a přišli s ním Arabové. Nejvyšší koncentrace takového alkoholu jsou vyuţívány pouze v medicíně a mohou dosáhnout aţ 95%. (Kudrle, S. 1993) Na alkohol je v průběhu historie pohlíţeno různě a je to závislé na jednotlivých náboţenstvích, kulturách a samozřejmě obdobích. Nicméně se dá říct, ţe alkohol od svého vzniku (ať uţ to bylo kdykoliv) aţ do dnešní doby, patří neustále mezi nejoblíbenější drogy. Zhruba v polovině 20. století bylo především kvůli menší finanční náročnosti, neţ tomu je u alkoholu, rozšířeno mezi mladými lidmi uţívání těkavých látek a to formou vdechování různých rozpouštědel. Problémy s prokázanou psychickou závislostí mívají lidé, kteří s těmito látkami pracují ve svém zaměstnání – obuvníci, natěrači, apod. Z Ameriky byla v 15. století do Evropy dovezena nejrozšířenější droga (spolu s alkoholem) tabák, který ve velkém kouřili tamní indiáni. Kouření koření, různých vonných listů a jiných drog bylo populární uţ v 9 stol. př.n.l. v Číně. Předtím neţ ve Španělsku začala výroba doutníků, kouřil se tabák pouze v dýmce. Uţ ve starodávné Mezopotámii, v době 8000–5000 př.n.l., znali tamní obyvatelé efekt šťávy máku setého. O dovozu máku z Palestiny do Egypta vypovídá zřejmě nejstarší zmínka z doby osmnácté dynastie ve starém Egyptě (1554 – 1305 př. n. l.). Zmiňuje se o výrobě boţského léku proti bolesti – opia. Tehdy se uţíval pouze za účelem léčby. 8
Známky uţívání opia ve starověké Krétě byly nalezeny v podobě sošek bohyní máku, jeţ mají v obličeji specifické rysy člověka v opiové extázi. V době antiky se přípravky z opia vyuţívaly proti kašli a proti bolestem. Z roku 827 existuje první zmínka o seznámení střední Evropy s účinky máku. V roce 1479 potom byla vydána kniha Thesaurus medikaminum, kde se jiţ píše o opiu získaném z máku jako o narkotiku a sedativu se schopností tlumit bolest. Zlom však nastal nejspíš na začátku 19. století , kdy bylo započato izolování morfinu z opia. Tehdy se začalo datovat jeho zneuţívání coby čistě návykové látky. Velkou roli v rozmachu morfinu sehrálo pouţívání morfinu proti bolestem během americké občanské války a Německo – francouzské války (1870 – 1871) a také během 1. a 2. světové války. (Urban, E. 1973) Výlučně syntetického charakteru je amfetamin a jeho deriváty, jehoţ výroba začala ruku v ruce s rozvíjením farmaceutického průmyslu v průběhu 19. století. Stejně jako ostatní drogy byl nejdříve podáván pouze jako lék, v tomto případě jako přípravek na astma, rýmu, deprese, atd. Postupně se zjišťovaly moţnosti vyuţití amfetaminu i v dalších oblastech medicíny jako např. u diagnózy mánií, schizofrenií, migrén, mořské nemoci, apod. Co se týče uţívání amfetaminu jako drogy, je uţíván spíše těmi lidmi, pro které je vzhledem ke své vysoké ceně těţko dostupný kokain. Dnes jsou nejrůznější opiáty vzhledem k jejich schopnostem naprosto dominantní na trhu s drogami.
1.2. Funkce drog ve společnosti
Z předchozího textu vyplývá, ţe historické zkušenosti s drogami má lidstvo opravdu velké a ţe různé kultury mají odlišný postoj a pojetí uţívání drog jako omamných látek. Tyto postoje samozřejmě ovlivňují schopnosti, pro které byly jednotlivé drogy pouţívány v různých historických etapách a společnostech. Drogová závislost je dnes povaţována nejen jako problém, který se dotýká pouze jedince – jeho psychického a somatického stavu, ale i jako problém celospolečenský. Není asi překvapením, ţe v celém souhrnu se má za to, ţe drogy společnost ovlivňují velmi negativně. Kvůli problémům, které drogy a jejich uţívání přinášejí, musela kaţdá společnost v průběhu historie zaujmout k této problematice nějaký postoj. Tyto postoje potom zásadně ovlivnila znalost dostupných drog, míra jejich poţívání a v neposlední řadě 9
náboţenství, které daná společnost praktikovala. Z toho jak bylo uţívání drog v historii dosud zmapováno vyplývá, ţe lidstvo přistupuje k drogám ve třech rovinách. V nejranějším období poznávání a pouţívání drog byly znalosti o těchto látkách určeny jen pro náboţenská guru a zasvěcené osoby, zatímco obyčejným lidem byly do jisté míry tabuizovány. Znalost drog byla u těchto osob poměrně velká uţ v této době. Stejně jako znalost drog i jejich uţívání nebylo určeno pro všechny. Většině lidí se toho dostalo jen při opravdu mimořádných událostech a v obzvlášť zvláštních případech. Důleţité totiţ bylo nejen znát dobře drogu a obřadní rituály, které s konzumací dané drogy souvisely, ale i osvojení dovednosti pracovat s proţitky a efektem, které drogy způsobovaly. Zneuţívání drog mimo události určené společností (tím spíš osobami “nevyvolenými“) bylo postihováno. (www.sananim.cz/engine) Tento přístup se tedy podstatně liší od přístupu lidí k drogám v dnešním světě. Na rozdíl od dnešní doby, kdy je pro konzumaci drog většinou motivací odmítavý postoj ke společnosti, dříve byla spíše cestou k zařazení člověka do ní. V dnešní době tento přístup přetrvává zejména ve společnostech v jiţní a střední Ameriky. Naproti tomu některá, včetně těch největších náboţenství, mají k drogám spíše odmítavý postoj a to v souvislosti s tím, jaký stav člověku droga přináší – tedy pocit slasti, coţ je pro tato náboţenství neakceptovatelné, protoţe to povaţují za moment, kdy je osoba sváděna z cesty k dosaţení ráje. Samozřejmě míra tolerance vůči drogám se náboţenství od náboţenství liší. Některá z nich k nim mají shovívavější postoj, některá vystavila drogám naopak absolutní zákaz, coţ je například islám, který zcela zakazuje i konzumaci alkoholu. Zde neplatí pozice vyvolených, drogy nesmí uţívat nikdo. Co se týče případných trestů za porušení těchto pravidel, ty se liší podle dané praxe v určitém historickém období a často se mohou zdát očima dnešní doby příliš tvrdé. Tento nekompromisní přístup k drogám a často drastické tresty (včetně trestu smrti) můţeme pozorovat ještě dnes v některých zemích Asie. Zde se tyto sankce týkají i pouhého přechovávání drog. (Ganeri, A. 2001) S nástupem industriální civilizace přišla další výrazná změna v postoji k drogám a k pojetí jejich významu ve společnosti. Uţ je tolik nevnímá jen jako prostředek ke změně stavu vědomí a jako součást náboţenských rituálů, ale staví se k nim více z praktického hlediska a hledá moţnost jejich vyuţití ve více oblastech, především potom v medicíně. Tam se velmi uplatňují například opiáty, které jsou vyuţívány za účelem tlumení bolesti. Zde je tedy aplikace těchto látek povaţována za oprávněnou, kterou společnost nejen ţe akceptuje, ale dokonce ji schvaluje. Pokud ale je droga přijímána jen pro něčí zábavu, či dokonce pro ovlivňování psychiky někoho druhého, 10
přichází společnost se sankcemi nejen podle daného trestního práva, ale i z hlediska morálního. Tam se potom jedinec, který se prohřešku dopustil, setkává s opovrţením ze strany společnosti a vyčlenění z ní. (Escohotado, A. 1996) Čili jak bylo jiţ výše napsáno, člověk v této době pouţívá drogu často proto, ţe chce dobrovolně uniknout před společností a dobrovolně se zní vydělit, ale někdy tomu tak bývá proti jeho vůli, coţ vyplývá ze závěru předchozího odstavce. Drogy, které jsou povaţovány za méně nebezpečné, jsou společností a jejími zákony tolerovány a obvykle to znamená, ţe jsou legálně dostupné. I zde ovšem platí určitá omezení a dané podmínky. Například je to dosaţení určitého věku, jistá lokalizace, atd. Dnešní doba je také specifická tím, jak rychle přichází nové a nové poznatky o drogách, coţ zapříčiňuje dynamika současné vědy. Dochází tak k přehodnocování názorů na různé drogy a vznikají velké diskuze o jejich vyuţívání nebo o míře škodlivosti. Jako například jestli je alkohol škodlivější neţ THC, které obsahuje marihuana, i kdyţ tato srovnávání nemají z praktického pohledu ţádný přínos. Bohuţel musíme říci, ţe zneuţívání drog je v současnosti v takovém stavu, v jakém nebylo v ţádném dosavadním historickém období. Dá se říci, ţe novým – samozřejmě nelegální, hospodářským odvětvím se stala výroba drog. Trh s tímto zboţím pak dosahuje neskutečných částek a vznikají škody obrovských rozměrů. Proto také vznikají v dosud nevídané míře nejrůznější iniciativy k potlačení zneuţívání drog. Ovšem po mnohaleté, vcelku marné snaze se s tímto problémem popasovat, odborná společnost začíná mít problém s hledáním nových účinných metod, které by pomohly nelegální obchod s drogami potlačit. Většinou je to tak, ţe kdyţ někdo přijde s novou metodou, je předem jeho snaha označena za neúčinnou ba dokonce kontraproduktivní. Takţe vlastně dříve neţ jsme schopni poznat její funkčnosti v praxi, je tato metoda zavrţena a odsouzena k neúspěchu. Samozřejmě, ţe při hledání těchto nových cest, je normální,
ţe
narazíme
na
spoustu
překáţek,
mnohdy
nepřekonatelných
a
neřešitelných. Často se zjistí, ţe daná cesta nevede k úspěchu. Ale jen tak můţeme někdy v budoucnu objevit co moţná nejlepší řešení tohoto problému obřích rozměrů. (Escohotado, A. 1996) Na druhou stranu jistě není dobré fixovat se a kolikrát aţ fanaticky se drţet cesty, která přinesla jen částečný úspěch. Například myslet si, ţe vysoké tresty v souvislosti s drogami, zatím nepřinesly efekt, který by nás měl přesvědčit o jejich účinnosti. Vţdyť v jihovýchodní Asii, kde se trestá převoz, distribuce, ale i pouhé drţení drog doţivotními tresty nebo dokonce i tresty 11
smrti, jsou tyto postihy vyuţívány stále znovu. To mnohé nenapovídá o jejich odstrašujícím účinku, kterému tamní činitelé tolik věří a na který tolik spoléhají. Úplná drogová prohibice řízená státem se jako prostředek proti zneuţívání těchto látek neosvědčila uţ vůbec. Naopak vede k důmyslnějšímu systému šíření drog, k větší zločinnosti a v neposlední řadě k mnoho zdravotní problémům v důsledku aplikace nekvalitní drog. O tom se koneckonců přesvědčili uţ v USA během alkoholové prohibice, kde vznikly přesně ty samé problémy. O snahách v bývalých zemích Sovětského státu, kde se dlouhodobě snaţí potlačit spotřebu alkoholu se asi nemá potřebu ani zmiňovat. Ţádné z těchto snaţení totiţ nemělo jakýkoliv vliv na míru jeho spotřeby. (Heller, J., Pecinovská, O. a kol. 1996) Některé programy přinesly a přinášejí dílčí efekty, jako například protidrogový program bývalého amerického prezidenta George Bushe, kterému se tímto programem povedlo zneuţívání drog přesunout z oblasti tzv. Střední třídy mezi obyvatelstvo sociálně slabých vrstev. V tomto programu hrála zásadní roli prevence. V důsledku některých protidrogových programů se podařilo drogy přesunout do takzvaných vykázaných oblastí, čímţ se relativně očistí zbytek území. Tento model se snaţilo zavést například Nizozemí nebo Švýcarsko. Je to ovšem právě jedna ze slepých cest, která nemůţe vést k úspěšnému řešení. Většinou tak totiţ vznikají území, kde se koncentruje velké mnoţství uţivatelů drog a vznikají tam problémy, které jsou naprosto nezvladatelné a často je nezvládá ani policie. Dokonce jiţ vznikly situace, kde musela na těchto územích zasáhnout armáda. (Heller, J., Pecinovská, O. a kol. 1996) Dnes je nejpouţívanější trend ten, kdy se částečně legalizují drogy, jako je tomu i v České republice. Ty jsou potom jak státem, tak společností akceptovány nebo alespoň tolerovány. Jejich distribuce a výroba ale musí splňovat jisté zákonné podmínky, jako například, ţe kupující musí dosáhnout určitého věku. Na druhé straně jsou zde drogy, které stát ani společnost netoleruje. Jsou -li distribuovány nebo vyráběny jedná se o trestný čin, který je sankciován, podle právního řádu dané země. (Noţina, M. 1997) Tento model omezené legalizace drog nemá za cíl sníţit spotřebu drog, ale snaţí se respektovat místní zvyky jejich pouţívání a nedělat z většiny lidí zločince. Jedná se akceptování stavu věcí daného dějinami. Ovšem ani jeden z postupů výše popsaných není všelékem při řešení drogové problematiky. Nemůţeme očekávat, ţe pouţitím jednoho z těchto modelů dokáţeme kompletně potlačit uţívání omamných látek. Ani jeden totiţ nerespektuje drogovou 12
problematiku jako komplexní záleţitost a kaţdý se věnuje pouze určitému hledisku. Těţko tedy potom můţe být pouţit jako univerzální řešení. (Ganeri, A. 2001) Je zřejmě naprosto nemoţné, aby se jakákoliv společnost dokázala zbavit zneuţívání drog úplně. A tato skutečnost potom působí frustraci těm, kteří si to nechtějí přiznat. Určitě stojí za to hledat i nadále nové cesty, jak co nejvíce zneuţívání drog potlačit, ale musíme být zároveň realističtí při pohledu na tuto problematiku. Znalost historie drog a jejich funkce ve společnosti nám dává moţnost alespoň částečně odhadnout, jakým směrem se drogová problematika bude vyvíjet do budoucnosti. Kdybychom měli odhadovat na základě současného trendu, tak bychom jistě předpokládali stále větší integraci drog do společnosti a zřeknutí se jistých represivních opatření. Na cestě k legalizování některých drog, které v současnosti patří mezi netolerované nás bude čekat jistě řada divokých diskusí, které jsou běţnou, ale i důleţitou součástí při řešení této problematiky. (Ganeri, A. 2001) Na jednu stranu se tedy můţeme dočkat legalizace většiny drog a tím i jejich větší zpřístupnění, ale na druhou stranu by jejich masovému zneuţívání měla zabránit kvalitnější prevence, resocializace a léčba. Aţ budoucnost nám ale ukáţe, jestli se zneuţívání drog dočká takového prudkého nárůstu, jak se dnes očekává. Kdyţ se blíţe podíváme na tradici uţívání drog v České republice, zjistíme, ţe její počátek sahá do předválečného období. Vzhledem ke sloţitému období nebyla tato otázka týkající se zneuţívání omamných látek prakticky jakkoliv řešena. Navíc se tehdy očekávalo, ţe uţívání drog je výsadou burţoazní vrstvy a s příchodem socialismu tento “nešvar“ automaticky zmizí. Hlavním nástrojem tehdy byla především represe a cílem bylo separovat uţivatele drog od zbytku společnosti, coţ vedlo k tomu, ţe byli zavíráni na psychiatrická oddělení nebo do věznic. Léčba byla vykonávána ve velice přísném reţimu, kterému se byl schopen přizpůsobit ne kaţdý pacient. (Noţina, M. 1997) Zásadní změny i v této oblasti nastaly po politických a ekonomických změnách z roku1989. Drţení omamných látek pro vlastní potřebu uţ není trestní čin a změna ústavy uţ také neumoţňuje umísťovat uţivatele drog do zdravotnických zařízení, aniţ by sami chtěli jen na základě rozhodnutí státních úředníků, ale musí o tom rozhodnout soud. Na druhou stranu tato doba stává příznivou pro nelegální obchod s drogami, čemuţ nahrává relativní měnová a politická stabilita, která vzniká díky trţní ekonomice a demokratickému systému. Investice, které se do rozvoje drogového trhu vkládají, se 13
rozhodně vyplácí. Není tedy divu, ţe jsme se rapidního nárůstu drog v naší zemi skutečně bohuţel dočkali. A nepomohl ani vznik Federální komise pro narkotika, která byla funkční od roku 1990 do roku 1992. Za celou dobu své existence nepřinesla ţádný efekt a tak není divu, ţe její činnost skončila tak záhy. (Noţina, M. 1997) Uţ v samostatné České republice přichází vláda s Meziresortní protidrogovou komisí, do které patří jedenáct jejich ministrů. Ta přišla s jistou koncepcí, kterou představila vládě a která měla být platná od roku 1993 do roku 1996. Ta ji přijala usnesením číslo 393 z roku 1993. Hlavní myšlenkou této koncepce měla být vyváţenost mezi prevencí a represí v oblasti drogové problematiky. Dala vzniknout drogovým komisím sloţených z odborníků z různých oborů. Snahou bylo drogovou problematiku dotáhnout aţ na lokální úroveň. A tak vznikly městské a okresní protidrogové komise. V současnosti je protidrogová politika v České republice uskutečňována na národní, krajské
a
místní
úrovni.
Působnost
správních
úřadů
a
orgánů
územních
samosprávných celků při tvorbě a uskutečňování programů ochrany před škodami působenými uţíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek upravuje z. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Protidrogovou politiku na národní úrovni koordinuje Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky (RVKPP). Rada projednává a předkládá vládě základní dokumenty protidrogové politiky: národní strategii protidrogové politiky akční plán realizace národní strategie protidrogové politiky a další návrhy a informace. (www.vlada.cz) Drogy a jejich zneuţívání by rozhodně nemělo mít vliv na rozvoj společnosti, jejíţ cílem je svoboda a demokracie. Proto je drogová politika zaměřena na ochranu obyvatel před neţádoucím vlivem drog a snaţí se je všemoţně podporovat k rozhodnutí ţít bez nich. Ovšem plně se respektuje beztrestnost, pokud jde o samotné uţívání drog a respektuje se i právo dobrovolného sebepoškozování. Ovšem vzhledem k právu občanů na bezpečnost je především důleţité důsledně prosazovat zákon a tvrdě potírat trestnou činnost, především tu organizovanou.
14
V této době suplují úlohu státu nejrůznější nevládní organizace. Ty se ale ve velké potýkají s neprůhledným financováním ze státního rozpočtu, na kterém jsou závislé a se sloţitostmi s tímto financováním spojenými. (Escohotado, A. 1996)
15
2. Pojem droga
Pojem droga vznikl ze slova “durana“, které se pouţívalo v arabských zemích ve významu léčivo. Člověk po jeho aplikaci proţívá změnu jak v oblasti psychiky, tak je ovlivněna funkce jeho nervové soustavy. Od šedesátého devátého roku minulého století se za drogu povaţuje jakákoli substance, která vyvolá změnu jedné nebo více funkcí, vpraví-li se do lidského organismu. Tak to určila světová zdravotnická organizace WHO. Zde je jedno, jestli se jedná o látky syntetické nebo o látky přírodního původu, jestli působí na nervový systém nebo ne. Musí zkrátka splňovat podmínky výše uvedené. Dodejme, ţe slovo “droga“ se často pouţívá pro označení nějaké činnosti, na které si vytváříme jistou závislost. A s tím jak prochází vývojem lidská společnost, rozšiřuje se i spektrum těchto “ návykových“ činností. Dnes je v tomto směru jistě největším fenoménem internet, který poskytuje širokou škálu těchto moţností, ať uţ se jedná o hraní počítačových her, chatování, trávení času na sociálních sítích atd. Váţným problémem je také gambling, který je jiţ dlouhodobě povaţován za velmi nebezpečnou drogu. Jednou z forem drogy je téţ návykové sledování televize. Nebezpečnost těchto příkladů si nezadá s riziky, které přinášejí psychotropní látky. (Noţina, M. 1997) V literatuře bychom našli zřejmě mnoho definic, nicméně jednoduše lze význam slova droga shrnout asi do těchto dvou bodů: 1. Jedná se o látku, která je schopna působit na psychiku člověka, čímţ mění i jeho vnímání reality i vnímání jeho vlastní osoby, jeho duševna. 2. Je to látka, která způsobí, ţe si na ni člověk můţe vytvořit psychickou i fyzickou závislost. (Presl, J. 1995) Tyto látky můţeme potkat prakticky na kaţdém kroku všude kolem nás. Umoţňují pohled někam, kam se jiným způsobem dostat nemůţeme. A také se zde potvrzuje rčení, ţe “ zakázané ovoce chutná nejlépe“.
16
2.1 Členění drog 2.1.1. Lehká a tvrdá droga
Míra rizika, které drogy přinášejí, se liší v závislosti na tom, o jaký druh drogy se jedná. Tím zásadním problémem, který drogy přinášejí, je fakt, ţe vznikne postupná závislost na látce, která měla být původně uţívána jen příleţitostně. A toto riziko se bohuţel vztahuje na všechny drogy, ať jsou povaţovány za tvrdé nebo lehké, či dokonce zdánlivě neškodné. Na měkké a tvrdé drogy lidé začali návykové látky dělit právě na základě reálného nebezpečí vzniku závislosti. Ovšem mnohem lepší způsob dělení se zrodil v Nizozemí, kde se drogy dělí na ty s přijatelným rizikem a s rizikem nepřijatelným. Ovšem třeba takový alkohol je těţké zařadit do jedné z těchto skupin, spíše stojí někde na hranici mezi nimi. Jeho neblahé dopady jak na psychickou tak fyzickou sloţku člověka jsou dobře známy. „Měkké drogy bývají často pouţívány z “rekreačních důvodů”. Tyto drogy nebývají provázeny silnými odvykacími příznaky, ale mohou mít dlouhodobé účinky a jsou psychicky návykové – měkké, ale ne bezpečné.“ (Ganeri, A. 2001, s. 8) Mezi ně se řadí např. káva, výrobky z tabáku, konopné výrobky. V naší společnosti se do této skupiny řadí i jiţ zmiňovaný alkohol. „Tvrdé drogy je pojem často pouţívaný k popisu velmi silných a nebezpečných drog. Jsou silně návykové a tělu škodlivé. Přerušení či ukončení uţívání těchto drog často provázejí silné abstinenční příznaky.“ (Ganeri, A. 2001, str.8) Za tvrdé drogy jsou povaţovány např.: heroin, kodein, LSD, pervitin a další. Následky způsobené uţíváním některé z těchto drog jsou uţ mnohem váţnější. Riziko vzniku závislosti na této skupině drog je opravdu velké, neakceptovatelné. Toto ale samozřejmě není jediný způsob, jakým se drogy dělí. Trochu podrobněji se tato práce bude věnovat rozdělení drog do skupin opiátů, stimulantů, halucinogenů, těkavých látek, cannaboidů a tlumivých látek.
17
2.1.2. Členění drog podle typů Skupina opiátů „Opiát – Generický název uţívaný pro alkaloidy z rostlin máku (Papaver somniferum) se schopností navodit analgesii, euforii a ve větších dávkách stupor aţ kóma a respirační depresi. Termín opiát nezahrnuje syntetické opioidy, jakými jsou heroin nebo matadon.“ (Kalina, K. a kol. 2001, 74 s.) „Opium – Surová směs se získává vysoušením šťávy, která pomalu vytéká po naříznutí zrajících makovic rostliny máku (Papaver somiferum) a na vzduchu tuhne. Šťáva obsahuje velké mnoţství důleţitých alkaloidů jako jsou morfin, kodein nebo papaverin.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 75) Opium se kouří v dýmkách. V lékařství se opium uţívá k získání morfinu a kodeinu a ostatních alkaloidů. Semi-syntetickým derivátem opia je heroin. (Kalina, K. a kol. 2001) Morfin - „alkaloid opia, vyuţívaný jako velmi účinné analgetikum proti krutým bolestem. Vyvolává výraznou euforii, pro niţ je zneuţíván jako droga. Vedlejší účinky jsou zácpa, nevolnost, někdy zvracení, při delším podávání častější záněty dýchacích cest, neplodnost u ţen a vznik závislosti s abstinenčními příznaky při vysazení. Nápadné je zúţení zornice“ (Vokurka, M. 1995, s. 246-247) Kodein - „látka podobná morfinu a spolu s ním obsaţena v opiu – zaschlé šťávě z makovic. Uţívá se jako lék proti kašli a jako součást léků tlumících bolest. Psychotropní efekt kodeinu je podobný účinkům morfinu, tj. Celkový útlum a euforie – k jeho dosaţení je ale třeba výrazně vyšších dávek“ (Vokurka, M. 1995, s. 200) „Heroin byl syntetizován v roce 1874 a daný do prodeje v roce 1898. Vyrábí se z morfia, ale je, ale je dvakrát silnější. Původně byl heroin zamýšlen jako náhrada morfia, které sice tlumilo bolest výtečně, ale ukázalo se, ţe způsobuje návyk. Heroin se osvědčil jako ještě účinnější prostředek k utišení bolesti neţ morfium, zároveň byl ale vysoce návykový.“ (Ganeri, A. 2001, s.35) „Čistý heroin je bílý prášek, ale ten na ulicích neseţenete. Čistý heroin by vás ve skutečnosti zabil během několika minut. Obvykle se 18
míchá s kofeinem, křídou, glukózou, moukou a mastkem, čímţ vzniká prášek lehce nahnědlé barvy.“ (Ganeri, A. 2001, str. 35) Heroin
se
aplikuje inhalací,
injekcí
a kouřením
(převáţně
smícháním s tabákem, v cigaretách, ze kterých je odstraněn filtr). Braun „Tradiční český opiát na bázi kodeinu. Domácí výroba braunu byla v Čechách rozvinuta jiţ před r. 1989, kdy představoval hlavní a prakticky jediný uţívaný opiát. Od roku 1993 je vytlačován dovezeným heroinem, dnes braun uţívají prakticky jen staří uţivatelé drog se začátkem drogové kariéry před rokem 1990.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 22) Metadon je „syntetická droga opiátového typu pouţívána v udrţovací terapii osob závislých na opioidech. Má dlouhý poločas účinku a při léčebném pouţití bývá obvykle podávána perorálně, jednou denně, pod dohledem. Jde o látku nejvíce pouţívanou ve vyspělých zemích při substituční léčbě opiátové závislosti.“(Kalina, K. a kol. 2001, s. 64)
Skupina stimulačních drog
„Jde o návykové látky přírodní (kokain) či syntetické (pervitin, acstasy (MDMA), fenmetrazin, benzedrin atd.), jejichţ společnou vlastností je jejich stimulační efekt. Po jejich poţití se dostaví euforie spolu s ústupem únavy, potřeby spánku, chuti k jídlu. Zvyšuje se nabídka představ, aktivita, zlepšuje se sebehodnocení. Při předávkování dochází aţ k chaotickému myšlenkovému trysku a agitovanosti. U některých drog této skupiny se téţ prohlubuje empatie, pocit souznění s okolím apod. (ecstasy). S. d. jsou poměrně výrazně návykové, vzniká zde psychická závislost vedoucí k nutkavé potřebě opakovaného braní. Na rozdíl od opiátů u nich není příliš vyjádřena závislost fyzická. Po různě dlouhé době abúzu se objevuje paranoidní, později paranoidně halucinotorní syndrom (stíha), přecházející aţ do tzv. toxické psychózy.” (Vokurka, M. 1995, s. 355) „Pervitin, metamfetamin, n-methyl amfetamin, látka ze skupiny amfetaminů. U nás nejrozšířenější, nejvíce uţívaná stimulační droga, označovaná běţně jako pervitin (slangově piko, peří, perník, péčko). Téměř vţdy také u nás vyrobená domácími “vařiči” z léků (většinou volně prodejných, proti nachlazení) obsahujících pseudoefedrin, nebo 19
ve velkém z efedrinu. Prodává se ve formě bílého prášku, někdy mírně do hněda nebo růţova zbarveného příměsí jódu pouţitého při výrobě. V ČR je obvykle distribuován v podobě “psaníček” - prášek je zabalen do obdélníčku poskládaného papíru. “ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 79) „Amfetamin
je
látka
z
velké
skupiny
drog
se
silným
stimulačním
(sympatomimetickým) účinkem na centrální nervový systém. Tato skupina obsahuje mnoho látek prodávaných výlučně v nezákonném obchodě a také velký počet látek uţívaných v lékařství.“ [Kalina, K. a kolektiv, 2001, 15 s.] „Amfetaminy jsou nejčastěji uţívány orálně, šňupáním, kouřením nebo injekčně. Popularita intravenózního uţívání roste celosvětově.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 79) „Ecstasy (XTC, MDMA) je
syntetický
derivát amfetaminu.
Poprvé
byl
syntetizován v r. 1914 jako látka, která by mohla být uţívána pro potlačení chuti k jídlu, nikdy však nezískal statut registrovaného léku. Byla uţívána experimentálně v psychoterapii. Oblibu si získala jako rekreační droga, nejdříve v USA, později v Evropě a dnes zvyšující se měrou i jinde ve světě. Je na mezinárodním seznamu kontrolovaných látek. Vyrábí se v tajných laboratořích, zejména ve formě prášku nebo tablet různých barev a s různými motivy, méně často ve formě kapslí. Běţná dávka je 75 – 150 mg. Extáze je stimulant, byť poněkud odlišný od typických stimulancií amfetaminové řady. Má mírný halucinogenní účinek. Její uţivatelé zakoušejí zvýšenou fyzickou energii, pocit větší blízkosti s druhými (empatii), zesílené smyslové vnímání a projasněnou náladu. Usnadňuje komunikaci a zvyšuje sociabilitu. Proto bývá také tato droga někdy označována jako „empatogen“. Krátkodobými účinky této drogy jsou neklid, úzkost a zřetelné zrakové a sluchové halucinace po vyšších dávkách. Zvyšuje také krevní tlak a tep a můţe vést k podobným důsledkům jako u ostatních syntetických stimulancií, včetně jejich neurotoxického potenciálu, mozkového poškození a rovněţ poškození jater. Akutní toxicita MDMA je relativně nízká, fatální konec po poţití extáze se zdá být vzácný. Zaznamenaná úmrtí, výslovně následující poţití této drogy v nočních klubech nebo na jiných místech konání tanečních akcí, se zdají být následkem drogou způsobené
poruchy
fyziologické
reakce
na
vysokou
teplotu
okolí
(porucha
termoregulace) v kombinaci s extrémní dahydratací.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 63 – 64)
20
„Kokain je alkaloid získaný z kokových listů nebo jinak syntetizován z chemické směsi (ecgonin) nebo jeho derivátů. Kokain hydrochlorid byl obvykle pouţíván jako lokální anestetikum v zubním lékařství, očním a ušním, v nosní a krční chirurgii, protoţe jeho působení zuţování cév pomáhá omezovat místní krvácení. Kokain je silný stimulant centrálního nervového systému a mimo lékařství uţívaný kvůli vytváření euforie či pocitům bdělosti. Opakované uţívání vytváří závislost. Kokain nebo “koks“ je často prodáván jako bílé, průhledné krystalické vločky nebo prášek. Často je falšován různými cukry nebo lokálními anestetiky. Prášek je “šňupán“ a vytváří efekt v délce od 1 – 3 minut do 30 minut. Kokain můţe být uţíván orálně, často spolu s alkoholem. Pokud je kombinován s heroinem, je uţíván obvykle injekčně.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 53) „Akutní toxické reakce se vyskytují jak u prostých experimentátorů, tak u dlouhodobých uţivatelů kokainu. Zahrnuje stavy podobající se panice, vysoký krevní tlak, srdeční záchvat a arytmii. Dále jsou popisovány komplikace zahrnující různé formy psychóz s paranoidními myšlenkami a halucinacemi (sluchovými a vizuálními).“ (Kalina, K. a kol., 2001 s. 53) „Crack a kokainová freebase (surová báze) jsou kokainové báze získané z kokain-hydrochloridu prostřednictvím specifického procesu přeměny, vyráběném pro kouření. “Crack“ se vztahuje na zvuk praskání provázený při zahřívání směsi. Intenzivní účinek se dostavuje 4 – 6 sekund po uţití cracku. Nejdříve přicházejí pocity povznesené nálady či vymizení starostí, společně s přehnanými pocity sebevědomí. Je narušen úsudek a uţivatel se stává nezodpovědným – provozuje ilegální a nebezpečné aktivity s minimálním náhledem na důsledky této činnosti. Řeč je zrychlená, můţe se stát útrţkovitou a inkoherentní. Příjemný účinek je maximálně 5 – 7 minut, poté nálada prudce klesá do dysforie a uţivatel má silné přání opakovat celý proces jako objednávku na příjemné pocity aţ euforii. Tyto reakce jsou kvalitativně stejné jako u kokainu, ale mnohem intenzivnější. Vzhledem k niţší ceně a vyšší intenzitě proţitku má crack vysoký potenciál pro vznik závislosti.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 53 – 54)
Skupina halucinogenních drog
„Halucinogeny – skupina látek, které vyvolávají halucinace, čili poruchy vnímání, nejčastěji zrakové. Intoxikovaný vidí, slyší nebo jinak vnímá neexistující osoby, 21
předměty atd. Pod vlivem takového vnímání někdy i jedná.“ (Nešpor, K., Provazníková, H. 1999, s. 14) „Největším nebezpečím bývá právě nesmyslné a nebezpečné jednání pod vlivem drogy. Poruchy vnímání a duševní obtíţe po halucinogenech mohou přetrvávat i poté, co odezněla intoxikace – např. toxické psychózy, flashbacky nebo deprese.“ (Nešpor, K., Provazníková, H., 1999, s. 14) Halucinogeny můţeme rozdělit na přírodní, většinou rostlinného původu (meskalin a psilocydin), polosyntetické (LSD) a syntetické (extáze). „LSD dyetylamid kyseliny lysergové poprvé vyrobil v roce 1938 švýcarský chemik Albert Hoffmann. V roce 1943 nedopatřením pozřel malé mnoţství směsi a první kyselinový “trip” byl na světě.“ (Anita Ganeri, 2001, str.39) V padesátých letech se LSD pouţívalo k léčbě lidí závislých na drogách a v psychoterapii. Pouţívaly jej také bezpečnostní sloţky USA na psychologické ovlivňování. V šedesátých letech potom bylo LSD spojováno hlavně s hnutím hippies. (Ganeri, A. 2001) Meskalin je taktéţ účinný halucinogen, který je obsaţen v kaktusech rostoucích na americkém kontinentě. U nás je nejvíce znám kaktus, který se nazývá peyotl. Průhledný olej získaný z těchto kaktusů je přidáván do nápojů. Meskalin však můţeme uţívat téţ ve formě tablet, perorálně. (Vokurka, M. 1995) „Psilocybin je taktéţ účinný halucinogen téţ v houbách druhu lysohlávka (Psilocybe Bohemica).“ (Vokurka, M. 1995, s. 311) Hlavičky houby se většinou suší nebo nakládají, ale mohou se jíst i syrové. Doba účinku je 6-8 hodin. Slangové názvy: houbičky, hubky. Trifenidil je lék slouţící k léčbě Parkinsonovy choroby. Pokud se jím člověk záměrně předávkuje, stává se drogou. Jedinec zaţívá toxickou psychózu spojenou se zrakovými halucinacemi a euforií. PCP (phencyclidine) je psychoaktivní látka s účinky na CNS, s budivými, bolest tlumícími a halucinogenními účinky. Tato látka byla zavedena do klinické medicíny jako disociativní anestetikum, ale její uţívání bylo zakázáno kvůli častému výskytu syndromu sestávajícího se ze ztráty orientace, neklidu a zmatenosti. PCP lze relativně levně a jednoduše vyrobit a od sedmdesátých let se pouţívá jako nepovolená droga. Látky s podobnými účinky jsou dexoxadrol a ketamin. Při nepovoleném uţívání se PCP bere orálně, intravenózně, nebo se šňupe, nejčastěji se však kouří. (Kalina, K. a kol. 2001, s. 78) Má formu čiré tekutiny nebo prášku v odstínech od bílé po hnědou, gumovité hmoty, tablet. Aplikuje se šňupáním, polykáním, injekčně. Nejběţnější formou je 22
kouření cigaret namočených v PCP v kombinaci s tabákem či marihuanou. Doba účinku jsou celé hodiny aţ dny. (Kalina K. a kol. 2001)
23
Těkavé látky Substance, které se odpařují při běţných pokojových teplotách. Těkavé látky se inhalují pro své psychoaktivní účinky (také bývají nazývány inhalanty, inhalancia), do této skupiny patří organická rozpouštědla (nitrobenzeny – toluen), lepidla, aerosoly, barvy, ředidla , rozpouštědla , benzin a nafta, čistící prostředky a droga amylnitrát. Některé látky jsou toxické pro játra, ledviny nebo srdce, některé poškozují mozek anebo periferní mozkovou soustavu. Nejčastěji najdeme uţivatele těchto látek mezi mladými adolescenty a dětmi ulice (u nás především na velkých sídlištích). (Kalina, K. a kol. 2001, s.107) Skupina cannaboidů – konopí a jeho produkty Cannabis je všeobecný termín uţívaný k označení jednotlivých psychoaktivních sloţek rostliny marihuany, Cannabis sativa, která zahrnuje listy marihuany (ve slangu: tráva, pot, dope, weed nebo ganja), hašiš (získaný z pryskyřice vrchních květů rostliny) a hašišový olej. (Kalina, K. a kol. 2001, s. 23) Cannabisová intoxikace vytváří pocity euforie, lehkosti a obvykle zvýšenou společenskost. Narušuje schopnost řízení motorových vozidel a dalších odborných činností, narušuje krátkodobou paměť, soustředěnost, reakční čas, schopnost učení, motorickou koordinaci, hloubku vnímání, periferní vidění a vnímání času. Cannabis je někdy konzumován společně s alkoholem a jejich účinky na tělo a psychiku se sčítají. Uţívání cannabisu můţe provokovat propuknutí nebo relaps schizofrenní psychózy. Dále jsou při intoxikaci cannabisem popsány stavy náhlé úzkosti, panických stavů a akutních bludných stavů, které obvykle pominou během několika dnů. Při pravidelném kouření cannabisu jeho uţívání způsobuje respirační problémy a je zde riziko onemocnění rakovinou plic. Cannabinoidy jsou rozpustné v tucích a proto jejich vyčištění (z organismu) je typicky pomalé. THC (tetrahydrocannabinol) a jeho metabolity mohou být detektovány v moči i po dobu několika týdnů po uţití cannabisu. (Kalina, K. a kol. 2001, s. 23) Cannabis se v současnosti terapeuticky vyuţívá nebo zkouší v léčení glaukomu, jako prostředek proti zvracení při léčbě rakoviny chemoterapií, v pokročilých stadiích AIDS, u roztroušené sklerózy a Alzheimerovy choroby. (Kalina, K. a kol. 2001, s. 2324) Marihuana je španělské označení pro sušené listy a květenství samičích rostlin konopí. Účinnou látkou je zde THC. (Vokurka, M. 1995, s. 311) Slangově se jí říká 24
tráva, roští apod. Kouří se v jointech nebo v dýmkách. Velmi populární je i její přidávání do jídla. Hašiš je označení pro zformovanou sušenou pryskyřici ze samičích rostlin konopí. Je zneuţívána jako droga pro své euforizující účinky. Účinnou látkou je zde jako u marihuany THC. Hašiš ale obsahuje aţ pětkrát více této látky, neţ marihuana. Hašišový olej je hustý kanabisový extrakt. Obsahuje v sobě nejvíce látky THC ze všech zmiňovaných zástupců skupiny cannaboidů. Má hnědou aţ černou barvu. Aplikuje se kouřením a to tak, ţe se buď přidá do tabáku nebo na filtr cigarety.
Tlumivé látky
Uţívají se nejčastěji „na spaní“, proti bolestem nebo „na uklidnění“. Mívají podobné účinky jako alkohol, také ho někdy nahrazují (ve vězeních) nebo se s ním kombinují. Mají vedlejší účinky a naprostá většina z nich můţe vyvolat návyk. (Nešpor, K., Provazníková, H. 1999, s. 32) Projevy intoxikace jsou zpomalená řeč, dojem opilosti, aniţ je z dechu cítit alkohol, poruchy myšlení, orientace, úsudku, ospalost, problémy krevního oběhu, zpomalený dech, prodluţují reakční čas, sniţují bdělost. Mezi rizika patří nechutenství, poruchy výţivy, mohou se objevit i pocity pronásledování v období odvykacích obtíţí. Duševní i tělesná závislost. Při vysazení vysokých dávek odvykací syndrom ohroţující na ţivotě (můţe zahrnovat např. Epileptické záchvaty). Duševní poruchy, nepříznivý účinek na paměť. Podobně jako u jiných drog riziko poškození plodu, jestliţe se škodlivě uţívají v těhotenství. (Nešpor, K., Provazníková, H. 1999, s. 32)
Alkohol
Alkohol je látka se sedativně hypnotickými účinky, podobnými jako u barbiturátů. V mnoha vyvinutých společnostech je alkohol rekreační drogou pro mnoho lidí, ale důsledkem jeho naduţívání je široká škála váţných poškození. Nepřiměřené uţívání alkoholu je spojováno s poruchami v rodině, násilím, zneuţíváním dětí, sexuálním násilím, silničními nehodami a řadou akutních a chronických onemocnění. Intoxikace můţe mít za následek otravu, dokonce smrt, dlouhodobé naduţívání vede k závislosti 25
a organickým duševním poruchám. Pokud je alkohol uţit v kombinaci s jinými látkami ovlivňující centrální nervový systém, např. s opiáty, je zde velké riziko smrti z předávkování. Odborníci různých zemí mají obvykle různé názory na to, jaká míra a typ uţívání alkoholu jiţ přináší riziko váţného onemocnění či poškození. (Kalina, K. a kol. 2001, s. 13) Po mnoha letech nadměrného pití dochází k alkoholické psychóze, zvané delirium tremens. Doprovází ji silný třes zrakové a někdy i tělové halucinace, nedostatek tekutin a minerálů v těle, dezorientace. (Nešpor, K, Provazníková, H. 1999) „K dalším účinkům alkoholu patří vazodilatace (alkohol rozšiřuje cévy), která v kůţi zvyšuje ztráty tepla z těla. Hladina alkoholu v krvi se udává v promilích.“ (Vokurka, M. 1995, s. 23)
Tabák
„Jsou to upravené sušené listy Nicotiana Tabacum, lilkovité rostliny, která se pěstuje v mnoha zemích. Její psychoaktivní sloţka je nikotin. Spolu s alkoholem, je tabák nejrozšířenější rekreačně uţívaná droga. Obvykle se kouří ve formě cigaret a doutníků, také je moţné ho ţvýkat, polykat a šňupat (v této formě má slabě budivé účinky). Tabák, především kouřený tabák, má vysoký potenciál závislosti a je příčinou mnoha úmrtí na srdeční choroby a rakovinu plic. Tzv. pasivní kuřáky ohroţuje rakovinou plic kouření druhých lidí. Kromě nikotinu obsahuje tabákový kouř řadu dalších látek škodlivých zdraví, především dehet, kysličník uhelnatý a nitrosaminy. Ve zpracovaném tabáku lze objevit zbytky chemických látek, např. Pesticidů, které rovněţ poškozují zdraví.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 106) „Podle britských odhadů umírá v České republice předčasně kaţdý den 63 lidí na následky kouření.“ (Nešpor, K., Provazníková, H. 1999, s. 31) „Zhruba 7 z 10 mladých lidí, kteří začali kouřit, toho později lituje. Podle britských a amerických pramenů si kuřák zkracuje ţivot o 20 – 25 let, kaţdý druhý kuřák zemře na následky kouření, polovina předčasných úmrtí nastává uţ ve středním věku. Tabák také patří k tzv. průchozím drogám, zvyšuje tedy riziko problémů s jinými návykovými látkami. Projevem intoxikace je typický zápach z úst. U kuřáků začátečníků častá bledost, studený pot, nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, pokleslá nálada (odpovídá lehčí otravě nikotinem).“ (Nešpor, K., Provazníková, H. 1999, s. 31)
26
2.2. Kategorie uživatel
Příležitostné, experimentální užívání. Jedná se o velmi vzácné uţití drogy, maximálně čtyřikrát či pětkrát během ţivota. Drogu chce subjekt pouze zkusit. Rekreační užívání není časté. Osoba nekupuje drogu, nevyhledává a uţ vůbec nekupuje, ale přijme ji, pokud mu ji někdo nabídne. Uţívá ji při „rekreačních“ příleţitostech. Užívání za určitých okolností je běţnější. Uţivatel si shání drogu vlastní a uţívá ji jen za jistých okolností (k pozvednutí nálady, k dosaţení větší odvahy). Intenzívní užívání je velmi časté. Subjekt má nad drogou stále menší moc a míra uţívání za běţných okolností roste, aţ vyústí v kaţdodenní uţívání. Ovšem pořád si sám sobě namlouvá, ţe má situaci pod kontrolou. Nutkavé, návykové užívání. Situace, kdy se pro jedince přijímání drogy stane nutností. Interval aplikace je častější neţ jednou denně. Droga je pro něho v tuto chvíli vše, co potřebuje a nic ji nemůţe nahradit. Je tedy schopen udělat cokoli, aby si drogu obstaral. Bez výrazné pomoci z venku, v ţádném případě nedokáţe danou situaci zvládnout.
2.3. Prevence
Pojem prevence pochází z latiny a znamená ochranu nebo obranu, opatření uskutečněné předem. V obecné rovině prevencí rozumíme odpovídající akci, která má potlačit existenci určitého neţádoucího jevu ve společnosti. (Nešpor, K., Csémy, L., 1996) V drogové problematice je to potom souhrn praktických činností, které by měly vést k menší poptávce po látkách, které povaţujeme za drogu a stejně tak i ke sníţení nabídky těchto látek. Je však důleţité chápat, ţe je pouze jedním z nástrojů určité strategie, se kterými se doplňuje. V tomto případě musíme mít na mysli všechny souvislosti, včetně cílové skupiny, pro kterou je určena. O ţádné metodě prevence tedy nemůţeme říci, ţe by stoprocentně vţdy fungovala. Avšak jisté mechanismy, pomocí kterých účelněji předcházíme zrodu drogového problému, zde jistě jsou. S ohledem na historický vývoj, musíme připustit, ţe snahy o celkové skoncování se zneuţíváním drog se nikdy nesetkají s úspěchem. 27
Stejně tak represivní pokusy se nikdy nestaly úspěšnými. Neznamená to však, ţe bychom měli represivní postupy odsuzovat, ba naopak, v boji s drogami mají svůj velký význam. Jen je důleţité uvědomit si, kde mají v rámci drogové politiky své místo. Máme-li tedy bojovat s drogami úspěšně, musíme dělat vzájemně a současně kroky jak preventivní, tak represivní. (Presl, J. 1994) Prevenci obvykle dělíme na primární, sekundární a terciální. Primární prevence uţívání drog je zacílena na osoby, které jimi dosud nebyly zasaţeny. Její provádění ovlivňuje teoretické povědomí o problematice, stejně tak jako schopnost realizátorů zúročit tyto znalosti v praxi. Zmíněná praxe primární prevence se potom vyznačuje širokým mnoţstvím pouţitelných nástrojů a velkým počtem cílových skupin, na které se dá zacílit. K realizaci lze vybrat opravdu adekvátní nástroje na základě co nejpřesnějšího definování cílové skupiny primární prevence. Přestoţe tradice drogové primární prevence jako cílevědomé strategie není příliš dlouhá a vyhodnocování její účinnosti je metodologicky sloţité, lze jiţ v současnosti nalézt a popsat její účinné i neúčinné metody, případně stanovit cílové skupiny či podmínky, za kterých je účinná. Lze ji provádět ve formě informačních kampaní, poskytováním adekvátních prostředků ochrany lidem, podporou naopak ţádoucích jevů. Stěţejním bodem primární prevence vţdy byla rodina. Je aplikována téţ formou cílených programů, např. besedy, peer programy, a jiné nespecifické aktivity. Snahou je ovlivnit chování jedince, tak aby se co nejvíce omezilo riziko vzniku drogového problému. Sekundární
prevence
je
určena
pro
ty jedince, u
nichţ
je
vysoce
pravděpodobná moţnost, ţe je daný jev postihne. Patří do ní cílené informační kampaně, zprostředkovávání ochrany, poskytování nástrojů farmaceucie, obměny zákonů, proškolování lektorů a pracovníků pohybujících se v oblasti prevence. Terciální prevence se orientuje na osoby, které uţ pod vlivem daného jevu byly, podařilo se jim ho zvládnout a nechtějí, aby mu znovu podlehli. Jejím obsahem je edukace a trénink cílové skupiny, práci s jednotlivými osobami (rehabilitace), budování příleţitostných struktur a center. Terciální prevence zahrnuje téţ postup „harm reduction“ – substituce, jenţ je pro jistou část společnosti minimálně sporný. Principem je poskytnout jedinci v příslušném zařízení látku chemicky čistou, aby přestal uţívat nečistou drogu. Na řadu tento postup přichází ve chvíli, kdy uţ všechny předchozí pokusy problém zvládnout neuspěly. Sekundární a terciální prevence se zaměřuje hlavně na osoby závislé na drogy a jedince od nich abstinující. Je vykonávána formou terénních programů a příslušných 28
center a komunit. Součástí těchto dvou prevencí je i pomoc osobám blízkým klientovy, jako jsou rodiče, partner, atd. Aby se preventivní akce dala povaţovat za úspěšnou, musí mít odezvu v chování populace, na kterou je zaměřena. (Nešpor, K. 1994)
2.3.1. Program FIT IN
„Preventivní program FIT IN vznikl v r. 1990. Je nevládní iniciativou, soustavně spolupracuje s řadou vládních institucí a organizací i se soukromým sektorem. Program byl podporován anebo spolupracuje s Radou vlády pro bezpečnost silničního provozu
(BESIP),
Výzkumným
ústavem
pedagogickým,
Komerční
bankou,
pojišťovnami, Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy ČR, Ministerstvem zdravotnictví ČR, Magistrátem hl. m. Prahy, sdělovacími prostředky i s řadou dalších organizací. Zástupce programu FIT IN byl přizván ke konzultacím se Světovou zdravotnickou organizací v Ţenevě. Anglické sloveso “fit in” znamená hodit se nebo být vhodně zasazen. Podobně program FIT IN chce nabízet preventivní aktivity jednotlivým skupinám, zejména dětem a dospívajícím a těm, kdo za ně zodpovídají, podle jejich zvláštních potřeb. Cílem programu je pozitivní zdraví. Program FIT IN nespoléhá na nahodilé a improvizované akce, o jejichţ účinnosti neexistují doklady. Směřujeme naopak k vytvoření systému prevence, v němţ má důleţité místo učitel, rodič, spolupracující vrstevník, ţurnalista, zdravotník i jiný odborný pracovník. Kaţdý z nich je na svém místě nenahraditelný a jeho práci za něj nemůţe udělat nikdo jiný lépe.“ (Nešpor, K., Provazníková, H. 1999, s. 53)
2.3.2. Peer programy
„Metoda primární prevence, zaloţená na vyuţívání osob stejného věku (při peer programech v ČR obvykle o několik let starší vrstevníci), případně stejného zázemí ke vzdělávání či jinému ovlivnění cílové skupiny. Např. výběr člena vrstevnické skupiny ve škole, který je vyškolen, aby předával protidrogové informace svým kamarádům nebo vyuţívání aktivních uţivatelů drog k vzdělávání ostatních uţivatelů v tom, jak omezit nebo sníţit uţívání drog, příp. Jak je uţívat bezpečněji. K výběru těchto „peerů“ se pouţívají různé metody, většinou ale výběr odpovídá oceňování/mínění všech členů 29
příslušné „peer“ skupiny „Peeři“ pracují tak, ţe posilují „zdravé“ normy, mínění a chování uvnitř vlastní vrstevnické /peer skupiny a odmítají ty „nezdravé“.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 106)
30
3. Pojem drogová závislost Drogová závislost je „chorobný stav spojený s nezvladatelnou touhou po opakovaném braní drogy, mnohdy s tendencí ke zvyšování dávek. Při nedostatku drogy můţe vzniknout abstinenční syndrom daný existencí psychické či fyzické závislosti. Drogová závislost je spojena s negativními důsledky pro postiţeného jedince či společnost.“ (Vokurka, M. 1995, s. 87) Závislost na návykových látkách včetně alkoholu nebo tabáku je v Mezinárodní klasifikaci nemocí definováno takto (in: Nešpor, Provazníková, 1999): „Skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichţ uţívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost neţ jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k uţívání látky po období abstinence vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, neţ je tomu u jedince, u něhoţ se závislost nevyskytuje.“ (Nešpor, K., Provazníková, H. 1999, s. 34-35) Drtilová a Koukolík (1994) uvádí, ţe „závislost na chemické látce určuje výskyt nejméně tří z níţe uvedených příznaků: 1. Látka je zneuţívána častěji a ve větších mnoţstvích, případně delší dobu, neţ postiţený zamýšlel. 2. Jeden nebo několik neúspěšných pokusů, případně trvalé přání sníţit příjem příslušné látky anebo jej dostat pod kontrolu. 3. Postiţený věnuje mnoho času tomu, aby látku získal, nebo aby se zotavil z jejich účinků. 4. V době, kdy se má postiţený věnovat plnění povinností doma, ve škole nebo na pracovišti, bývá často pod vlivem látky, případně je stiţen příznaky z jejího odnětí. 5. Zneuţívání látky vede k omezení nebo zanechání důleţitých společenských činností, včetně povolání a vyuţívání volného času. 6. Postiţený zneuţívá látku, přesto, ţe ví, ţe mu způsobuje nebo zesiluje buď trvalé nebo opakované společenské, duševní a tělesné obtíţe.
31
7. Výrazný návyk na látku, coţ znamená, ţe k vyvolání stejných účinků je nutná vyšší dávka. 8. Při odnětí látky se objeví typické příznaky. 9. Postiţený často příslušnou látku uţívá, aby zamezil vzniku příznaků doprovázejících její odnětí.“ (Drtilová, J., Koukolík, F. 1994, s. 93-94)
3.1. Etapy závislosti
Iniciální, počáteční etapa rozvoje závislosti – jedinec si začíná uvědomovat příjemné pocity z uţívání drogy. Poznává, ţe to co mu přináší pohodový stav není situace, za které drogu uţívá, ale droga samotná. Vzniká tím upřednostňování drogy na úkor jiných objektů zájmu. Narůstá mnoţství potřebné k dosaţení uspokojení, ale k nadměrnému uţívání ještě nedochází. Prodromální, varovná etapa rozvoje závislosti – subjekt je ve vyhleávání drogy aktivní. Někteří uţivatelé začínají být izolovaní vůči svému okolí a hledají spíše jedince, kteří jsou na tom podobně. Průběţně přichází nad svým stavem o kontrolu, která časem úplně vymizí. Kruciální, rozhodná etapa rozvoje závislosti – etapa, která je typická totální ztrátou kontroly nad uţíváním. Závislý si vytváří systém racionalizací, kterými obhajuje své chování před sebou i před okolím. Pouţívá nejrůznějších moţností, jak si opatřit objekt závislosti. Pokusy o abstinenci bývají pro svou nepříjemnou povahu pouţívány jako důvod k trvání závislosti. Terminální, konečná etapa rozvije závislosti – pro závislého je nemoţné být bez objektu závislosti. V případě jeho absence se dostavují abstinenční příznaky. Jeho veškerá činnost směřuje k opatření si objektu závislosti či prostředků na něj. To vede k nezájmu závislého o další dimenze ţivota. Závislý se dostává do naprosté izolace a sociálně – psychické degradace, coţ často souvisí s kriminalitou. Pokud nenastane léčba, jedinec často končí smrtí. (Hroch, P. 1996)
32
3.2. Fyzická a psychická závislost
Fyzická závislost na droze „se projevuje tělesnými potíţemi při odvykacím syndromu. Některé drogy, a to i velmi nebezpečné, jako je kokain, tělesnou závislost nevyvolávají.“ (Nešpor, K., Provazníková, H. 1999, s. 35) Psychická závislost je největším léčebným problémem u lidí, kteří jsou závislí na drogách. Na rozdíl od fyzické závislosti, má ta psychická dlouhodobý charakter. Většina ze znaků závislosti se týká právě psychické. Je paradoxem, ţe často bývá podceňována a brána za méně závaţnou neţ závislost tělesná. Mezi její symptomy patří depresivní stavy, předráţděnost, apatie, pocit úzkosti. (Nešpor, K., Provazníková, H. 1999)
3.3 Příčiny vzniku drogové závislosti
Na otázku, proč lidé berou drogy, není jednoduché odpovědět. Chceme-li se vůbec alespoň trochu přiblíţit ke skutečnosti, musíme si říct, ţe snadná odpověď neexistuje. Můţe za to celá řada faktorů, působících na daného jedince. Některé teorie si ale přeci jen uvedeme. Z pohledu analytické psychologie je závislost spojena s procesem individualizace a tedy s procesem sebeuskutečnění. O jakési komplementaritě mezi určitou drogou a určitým jedincem hovoří biologický model. Další modely označují za základní faktor vzniku závislosti určitou specifickou souhru okolností, bez níţ by závislost na droze nevznikla. A nakonec jsou zde modely, které vidí jako základ závislosti učení neţádoucích postojů. (Presl, J. 1995) Příčina vzniku závislosti na droze leţí podle Presla vţdy někde ve vzájemné kombinaci těchto okruhů: A, osobnostní charakteristiky – dědičnost B, vlivy prostředí C, přítomnost drogy a její charakteristiky
A, Osobnostní charakteristiky – dědičnost
33
„Lze říci, ţe asi neexistuje tak nešťastná kombinace osobnostních charakteristik, která by určitého jedince neodvolatelně předurčovala ke vzniku závislosti na drogách. Na druhé straně neexistuje osobnost, která by byla proti vzniku závislosti na drogách stoprocentně chráněna. Závislost lze v podstatě vypěstovat za určitých podmínek u kaţdého.“ (Presl, J. 1995, s. 49) „Dalekosáhle jsou v tomto směru zkoumány otázky dědičnosti. Je prokázáno, ţe v rodinách osob závislých na alkoholu je riziko vzniku závislosti u potomstva zvýšeno, i kdyţ jsou odstraněny jiné působící faktory.“ (Presl, J. 1995, s. 49) Otázka dědičnosti je v tomto směru asi přeceňována. Jsou zde i jiné biologické faktory:prenatální poškození plodu, které vede k narození celkově oslabeného jedince, zhoršující se ţivotní prostředí, špatná strava, alergizující faktory. Svou roli také sehrává věk matky – buď příliš nízký nebo příliš vysoký. (Presl, J., 1995) Osoby predisponované k závislosti na droze lze rozdělit do dvou skupin. Jednak jako osoby zvýšeně citlivé, zranitelné a úzkostné. Druhou skupinou jsou naopak osobnosti extrovertní, obrácené svou reaktivitou navenek. (Presl, J. 1995) B, Vlivy prostředí Podle Presla se tyto faktory podílejí na vzniku závislosti nejvíce. Do této skupiny lze zařadit vlastně působení všeho, co nás obklopuje. „Rodiče a sourozenci, vrstevníci, parta, škola, zaměstnání, vojenská sluţba, působení společnosti jako takové svými hromadnými sdělovacími prostředky (rozhlas, televize, tisk), veřejné mínění atd. jsou všechno faktory, které formují náš postoj k světu, a proto také k návykovým látkám obecně. Dále pak k osobám, které drogy berou, k prevenci, léčbě a represivnímu působení – prostě k drogám jako celku. Vytváření vlastního postoje se postupně vyvíjí, jde o proces učení.“ (Presl, J., 1995, s. 51) „Nejdůleţitějším faktorem prostředí je bezpochyby rodina. Dobrá výchova v rodině je přirovnávána k inkubátoru psychického zdraví. Má vybavit dítě správnou orientací v oblasti hodnot, volby chování v určitých situacích a také odolnosti proti svodům. Rozpad rodiny bývá mnohdy těţkým stresem pro děti a mladistvé, i kdyţ to není znát hned.“ (Riesel, P. 1999, s. 20) C, Droga a její charakteristiky „Je zřejmé, ţe pokud by kolem nás neexistovaly ţádné návykové látky ovlivňující psychiku, drogový problém by těţko vznikal. V naší civilizaci je ale taková situace vyloučena a nezdá se, ţe by v tom budoucnost mohla cokoli změnit.“(Presl, J. 1995, s. 59) 34
Pokud totiţ existuje poptávka po drogách, vznikne vţdy i nabídka. A to nezmění ani ţádná státní moc. Je potřeba si uvědomit, ţe naše společnost na tom není v souvislosti s drogovou problematikou zdaleka nejhůře. A je potřeba doufat, ţe postupnými kroky se dostaneme mezi vyspělé evropské státy. (Presl, J. 1995) „I tato skutečnost bude ale pro mnohé lidi těţko přijatelná. Nadále bude nesporně existovat tendence věřit jednoduchým a rychlým receptům, jak narůstající drogový problém vyřešit. Nebuďme naivní. Tenhle problém vyřešit nelze.“ (Presl, J. 1995, s. 59)
3.4. Abstinenční syndrom, tolerance
„Abstinenční syndrom je souhrn příznaků, které jsou důsledkem odnětí, respektive nedostatku drogy, na niţ je vytvořena závislost. Abstinenční syndrom se můţe projevovat různým způsobem s různou intenzitou. V zásadě rozlišujeme mezi abstinenčním syndromem psychickým (duševním) a fyzickým (tělesným). Psychický abstinenční syndrom se projevuje například neklidem, podráţděností, úzkostí, emoční labilitou, skleslostí, útlumem, subdepresivním aţ depresivním laděním aj. Fyzický abstinenční syndrom představuje soubor nepříjemných tělesných bolestí, jako jsou bolesti svalů a kloubů, průjem, nutkání ke zvracení, slzení, ţaludeční křeče atd. Abstinenční syndrom se projevuje různě u různých typů drogové závislosti, významnou roli hraje struktura osobnosti postiţeného, jeho tolerance vůči droze, rodinné či partnerské zázemí atd.“ (Vokurka, M. 1995, s. 14) Tolerance – „snášelivost, sniţující se nebo chybějící odpověď na určitý podnět při jeho trvalém nebo opakovaném působení. Opak: intolerance 1. tolerance léku vede k nutnosti zvýšení dávky pro dosaţení stejného účinku. Jednou z příčin tolerance je zvýšená schopnost odbourávání léku a jeho vylučování z organismu. 2. tolerance drogy je jedním z příznaků rozvoje drogové závislosti (především na opiáty). Vzrůstající tolerance na drogu znamená, ţe organismus reaguje na postupně na původně účinnou dávku méně, tj. Ke stejnému účinku je třeba zvyšovat dávku drogy. U opiátových závislostí se tolerance k droze zvyšuje významným způsobem, k dosaţení poţadovaného drogového efektu je dávka zvyšována i na deseti či patnáctinásobek dávky původní. U člověka bez zvýšené tolerance by takto zvýšená dávka znamenala velmi závaţné
předávkování
či
smrt.
U
některých drog (stimulační
drogy,
halucinogeny) se naopak tolerance v průběhu rozvoje závislosti příliš nemění. Srov.
35
zkříţená tolerance 3. imunologická tolerance – chybění odpovědi imunitního systému na určitý antigen.“ (Vokurka, M. 1995, s. 372) 3.5. Diagnostika a léčba drogové závislosti
„Diagnostika je proces stanovení diagnózy. Diagnostika návykových nemocí zpravidla zahrnuje diagnostický rozhovor, vyuţívání dotazníkových metod, vyhodnocení údajů z okolí klienta, vyšetření tělesného stavu, laboratorní vyšetření včetně toxikologického a podle potřeby i další speciální vyšetřovací metody, např. psychologické vyšetření. Výsledky uvedených vyšetření se pak porovnají se standardními diagnostickými kritérii a stanoví se diagnóza. V České republice pouţívá v současnosti Desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí WHO (MKN-10 nebo ICD). Ve Spojených státech se pouţívají kritéria Americké psychiatrické asociace (DSM-IV). Diagnostický proces nekončí stanovením diagnózy, ale prolíná se s léčbou, protoţe nezřídka aţ dlouhodobé sledování klienta umoţní stav správně posoudit. Diagnostická kritéria závislosti – Podle ICD-10 (MKN-10) je syndrom závislosti soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném uţití látky a který typicky zahrnuje následující projevy: 1. silná touha nebo pocit puzení uţívat látku (craving) 2. potíţe v kontrole uţívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo mnoţství látky 3, somatický odvykací stav, jestliţe je látka uţívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, coţ je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro danou látku nebo z uţívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky 4, průkaz tolerance jako vyţadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků, původně vyvolaných niţšími dávkami (jasné příznaky lze nalézt u jedinců závislých na alkoholu a opiátech, kteří mohou brát denně takové mnoţství látky, které by zneschopnilo nebo i usmrtilo uţivatele bez tolerance) 5, postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch uţívané psychoaktivní látky a zvýšené mnoţství času k získání nebo uţívání látky, nebo k zotavení z jejího účinku 6, pokračování v uţívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: poškození jater nadměrným pitím (depresivní stavy, vyplývající z nadměrného uţívání látek) nebo 36
toxické poškození myšlení. Je třeba snaţit se určit, zda pacient byl nebo mohl být vyšetřen a zda mohly být zjištěny příčiny a rozsah poškození. Pro diagnózu závislosti je zapotřebí přítomnosti minimálně tří z uvedených kritérií během posledního roku. Syndrom závislosti můţe být: pro specifickou látku, pro třídu látek nebo pro širší spektrum farmakologicky odlišných psychoaktivních substancí.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 29-30) Podle DSM-IV se závislost na návykových látkách popisuje jako maladiptivní model uţívání návykové látky, prokázaný výskytem minimálně tří z příznaků, které uvádím v příloze č.1, během jednoho dvanáctiměsíčního období.
3.5.1 Craving “bažení“
Je jedním z diagnostických znaků závislosti. „V roce 1955 se shodla komise odborníků Světové zdravotnické organizace na definici cravingu jako touze pociťovat účinky psychoaktivní látky, s níţ měla osoba dříve zkušenost. (Van den Brink, 1997). Isbel (1995) doporučuje odlišovat tělesné a psychické baţení a uvádí, ţe psychické baţení můţe být ochranou proti nepříjemným duševním pocitům. Toto rozlišování baţení na tělesné (vznikající při odeznívání účinku návykové látky nebo bezprostředně po něm) a psychické (objevuje se i po delší abstinenci) je správní i s ohledem na výsledky vyšetření mozku při baţení, o kterých se zmiňujeme dále. O souvislostech mezi psychickým baţením a nepříjemnými duševními stavy svědčí i novější práce – např. podněty související s traumatem vyvolávaly baţení u závislých na tabáku s posttraumatickou stresovou poruchou. (Beckham a spol. 1996). V mezinárodní klasifikaci nemocí je baţení popsáno jako „ silná touha nebo pocit puzení uţívat látku nebo látky“. Baţení ovšem souvisí i s dalšími znaky závislosti jakou jsou zhoršené sebeovládání nebo to, ţe někdo v náruţivém chování pokračuje navzdory škodlivým důsledkům, které jsou mu známé.“ (Nešpor, K., Csémy, L. 1999, s. 6)
3.5.2. Léčba drogové závislosti
„Tento pojem se pouţívá v širším významu pro odbornou, cílenou a strukturovanou práci s pacientem či klientem, která vychází z bio-psycho-sociálního 37
modelu: jako “léčbu“ tudíţ označujeme i odborné programy mimo rámec zdravotnictví. Léčení pouţívá řady metod či přístupů: farmakoterapie, psychoterapie, rodinná terapie, socioterapie. Podle typu rozlišujeme léčbu ambulantní, ústavní, rezidenční, podle délky můţe být krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 60 – 61) Rozdělení podle typu léčby: Ambulantní léčba - „prováděna bez vyčlenění klienta z původního prostředí. Při ambulantní léčbě pacient/klient dochází do zařízení, kde se léčba poskytuje, přičemţ délka
kontaktu,
frekvence
kontaktů
a
doba
docházení
je
individualizovaná,
přizpůsobená jeho potřebám a zakotvená v jeho ústní nebo písemné dohodě (kontraktu) s terapeutem nebo se zařízením.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 14) Ústavní léčba - „léčba v lůţkovém zařízení obecně (jako protiklad léčby ambulantní) nebo v uţším smyslu léčba na specializovaném oddělení nemocnice nebo psychiatrické léčebny. Podmínkou je vţdy lékařské vedení a strukturovaný program. Můţe jít, podle délky, o léčbu krátkodobou nebo střednědobou. Dlouhodobá léčba obvykle probíhá jako pobyt v terapeutické komunitě a hovoříme spíše neţ o ústavní o rezidenční léčbě. Pro ústavní léčbu v nemocnici či léčebně jsou indikováni klienti s vysokým potenciálem pro relaps, rizikovým sociálním okolím a psychickými či somatickými komplikacemi.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 114) Rezidenční léčba – „léčebné programy, při nichţ klient ţije v chráněném prostředí léčebného či rehabilitačního (resocializačního) zařízení. Tyto programy se snaţí vytvořit pozitivní prostředí bez drog, v němţ se od klientů očekává participace na individuálním poradenství a na skupinové práci, která má rozvíjet sociální a jiné ţivotní dovednosti. Pojem se nejčastěji pouţívá pro léčbu a resocializaci v terapeutické komunitě.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 93) Rozdělení podle délky léčby: Krátkodobá léčba - „pojem obvykle vyhrazený pro ústavní léčbu kratší neţ 3 měsíce (nejčastěji 4-8 týdnů). Jde o strukturovaný program, v němţ léčebné aktivity převaţují nad aktivitami rehabilitačními či resocializačními. Vhodná pro uţivatele drog motivované k léčbě, kteří nejsou schopni se uzdravit v ambulantní léčbě a jsou ohroţeni relapsem, případně vyţadují komplexní péči, protoţe vedle drogové závislosti mají jinou osobnostní poruchu nebo psychiatrické či somatické onemocnění. Nepředpokládá se výrazné ovlivnění ţivotního stylu u osob s delší drogovou kariérou, i u nich však můţe hrát krátkodobá léčba důleţitou roli jako „úvodní léčba“, po které
38
následuje jiný, střednědobý nebo dlouhodobý program péče. V ČR se provádí málo a její indikace a účinek se podceňují.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 58) Střednědobá léčba - „za střednědobou léčbu se obvykle pokládá léčba v trvání 3-6 měsíců. U nás tento typ léčby poskytují nejčastěji specializovaná oddělení psychiatrických léčeben nebo klinik, coţ umoţňuje současně se zaměřit na doprovodné somatické i psychické problémy pacienta/klienta. Ve strukturovaném programu převaţují léčebné aktivity nad aktivitami rehabilitačními či resocializačními. Dolní hranice trvání střednědobé léčby, tj. 3 měsíce, se v odborné literatuře pokládá za minimum pro dosaţení trvalejšího účinku.“(Kalina, K. a kol. 2001, s. 104) Dlouhodobá léčba - „tento pojem je vyhrazen pro léčbu ústavní či rezidenční, nikoliv ambulantní. Za “klasickou“ se pokládá dlouhodobá léčba v trvání 1 roku. Zejména u klientů závislých na heroinu se věřilo, ţe kratší léčby nejsou účinné a dlouhodobá léčba byla hodnocena jako „jediná moţná léčba“, kterou klient buď přijme nebo odmítne. Toto přesvědčení ještě mnohde (i u nás) přetrvává a dodnes se setkáváme i s programy delšími neţ 1 rok (např. 18-24 měsíců), ačkoliv výzkumy ukazují, ţe po 1 roce efektivita můţe klesat. Zároveň však existuje jasný trend léčbu individualizovat, zkracovat, klást důraz na intenzitu, na kontinuitu léčby a doléčování apod. Dlouhodobá léčba je dnes povaţována za indikovanou u klientů s výraznou sociální problematikou (značná sociální nezralost, nerozvinuté nebo ztracené sociální návyky a dovednosti, kriminální anamnéza, zcela chybějící či destruované nedrogové sociální zázemí a vztahy). Probíhá obvykle v terapeutických komunitách.“ (Kalina, K. a kol. 2001, s. 31-32) Podle Miovského (in: Kalina a kol. 2003) „podmínkou efektivnosti programu je jeho schopnost vyjít vstříc skutečným a nikoli domnělým potřebám klienta. To v praxi znamená stálé přizpůsobení programů nejen směrem ke specifické povaze samotného problému závislosti, ale především směrem měnícím se potřebám a často výrazným interindividuálním rozdílům mezi klienty. Ţádný program není všeobjímající a nemůţe beze zbytku splnit všechny poţadavky na něj kladené.“ (Kalina, K. a kol. 2003, s. 15) Léčba ale samozřejmě svůj smysl má, lidem dává víru v konečný úspěch, a kdyţ se v průběhu času dostaví i jisté výsledky, je to pro pacienta velice povzbuzující faktor. Navíc nějaké postupy se přeci jen v jisté míře osvědčily. Mohou zahrnovat tyto metody: Při léčení závislosti na drogách, probíhajících jakoukoliv formou se osvědčily některé postupy. Ne všechna zařízení ovšem vyuţívají všechny uvedené metody. Léčba můţe zahrnovat tyto metody: psychoterapii (skupinovou nebo individuální), 39
léčebný klub (větší počet lidí), relaxační technika a jóga, rodinná terapie, zlepšování tělesné kondice (cvičení, běh, turistika), rozvoj dobrých zájmů, pracovních dovedností, atd. (Nešpor, K., Mullerová, M. 1999)
1.
Tělesné vyšetření, léčbu tělesných i duševních potíţí.
2.
Psychoterapii, která probíhá individuálně nebo skupinově, coţ je obvyklejší.
Cílem je překonat ţivotní problémy, prohloubit sebepoznání i pochopení druhých. 3.
Léčebný klub je setkávání velkého počtu lidí, které spojuje snaha překonat
problém. Terapeut můţe a nemusí být přítomen. Spolupráce a přítomnost rodiny je vítána. Účastník se utvrzuje ve zdravém způsobu ţivota a zároveň pomáhá druhým. 4.
Relaxační techniky a jóga pomáhají zvládnout stres, zátěţ a únavu. Přicházení
na zdravější způsob ţivota, překonávání nepříjemných duševní stavů. 5.
U předepisování léků je důleţitá opatrnost. Některé z nich mohou pomoci
překonat odvykací příznaky, překonat toxickou psychózu nebo zvládnout duševní krizi. 6.
Rodinná terapie je kvalifikovaná spolupráce, nejčastěji s rodiči. Prokazatelně
zlepšuje léčebné výsledky. 7.
Cvičení, běh, turistika, dostatečná tělesná aktivita můţe zlepšovat náladu a
kondici. Pacient si vytváří zdravější způsob ţivota. 8.
Rozvoj dobrých zájmů, pracovních dovedností, vzdělání atd. [Nešpor, K.,
Mullerová, M. 1999)
40
4. Pojem hodnota „Hodnota je názor na to, co je ţádoucí, dobré, a co neţádoucí, zlé. Vlastnost, kterou jedinec přisuzuje určitému objektu, situaci, události nebo činnosti ve spojitosti s uspokojováním jeho potřeb, zájmů. Hodnoty se vytvářejí a později diferencují v procesu socializace. Hodnoty lze dělit na pozitivní (co je ţádoucí), negativní (neţádoucí), absolutní relativní, přímé a nepřímé. Podle obsahu: estetické, etické, logické aj. Hodnoty odráţejí kulturu společnosti.“ (Hartl, P. 1993, s. 63)
4.1
Hodnotový systém a orientace
Hodnotový systém Svůj vlastní hodnotový systém má kaţdý člověk Je jím ovlivněno jak jedinec pohlíţí na sebe samého, tak má vliv i na jeho interakci s okolím. Podle Colemana (Grác, J. 1979) existují jisté zákonitosti duševní hygieny, které souvisí s hodnotovým systémem. Hodnotový systém by měl být konzistentní s celou osobností člověka. Člověk by měl svým hodnotám věřit. Hodnotový systém by měl mít téţ realistický základ a být do určité míry pruţný. Aby se mohl přizpůsobit měnícím se podmínkám okolí jedince. Měl by také člověka dokázat uspokojit. (Grác, J. 1979)
Hodnotová orientace Hodnotová orientace je podle Broţíka (1985) „aktivní, není jen připraveností na čin, ale i zaměřenou činností, která vytyčuje cíl.“ (Broţík, V. 1985, s. 240) A také „hodnotová orientace je vrcholnou syntézou kognitivních, efektivních a činnostních komponentů.“ (Broţík, V. 1985, s. 241) Grác (1979) naproti tomu povaţuje hodnotovou orientaci za mechanizmus, který má vliv na zrod hodnotového systému. Pod pojmem hodnotová orientace chápe obtíţný proces vzniku hodnotového systému a jeho působení. Také se upozorňuje na to, ţe v psychologii se často nedělá rozdíl mezi pojmy hodnotový systém a hodnotová 41
orientace. Mnohdy jsou tyto výrazy pouţívány jako synonyma, s čímţ Grác nesouhlasí. (Grác, J. 1979)
Spranger sestavil typologii hodnotové orientace dle zaměřenosti jedinců. „Rozlišoval typ teoretický, ekonomický, estetický, sociální, politický a náboţenský. Teoretický typ je zaměřen k hledání pravdy, k uvaţování, ke kritice. Je racionální aţ intelektualistický. Typ ekonomický měří všechno uţitečností, praktičností. Je zaměřen k prosperitě a kumulování majetku. Estetický typ vidí nejvyšší hodnotu ve formě a harmonii. Tenduje k individualismu a soběstačnosti. Sociální typ je altruista, nesobecký člověk, pro kterého láska je jedinou správnou formou lidského vztahu. Politický typ hodnotí nejvýše moc. Je to „Matchtmensch“. Ve kterémkoli povolání vyhledává soutěţ, vliv, moţnost ovládat druhé. Typ náboţenský, jak ho Spranger definuje, vidí nejvyšší hodnotu v jednotě. Je zaměřen k absolutním hodnotám, hledá mystickou náboţenskou zkušenost.“ (Říčan, P. 2010, s. 106) I kdyţ Spranger uznává, ţe člověk nemusí vţdy patřit do jednoho konkrétního z uvedených typů, ţádné kombinované typy nepopisuje.
4.2. Hodnoty a droga
Spojitost mezi individuální hodnotovou orientací a rizikem vzniku závislosti je zřejmá. Týká se toho, jaké ţivotní potřeby jedinec upřednostňuje. V této práci bylo vyuţito dělení potřeb podle Maslowa. Ten je rozděluje na potřeby fyziologické, potřeby bezpečí, potřebu lásky a sounáleţitosti, potřebu uznání, kognitivní potřeby, estetické potřeby a potřeby seberealizace. (Nekonečný, M. 2003) 1. Fyziologické potřeby (potřeba potravy, tepla, vyměšování, odstranění bolesti atd.) zajišťují biologické přeţití člověka jako organismu. Vyţadují přednostní uspokojení před dalšími. 2. Potřeby bezpečí se projevují uhýbáním před vším neznámým, neobvyklým, hrozivým a hledáním jistoty. 3. Potřeby sounáležitosti a lásky vedou k touze patřit někam a k někomu, být přijímán a milován (sem patří i vztah sexuální ve své lidské podobě).
42
4. Potřeby uznání: být druhými váţen, mít v jejich očích úspěch a na základě toho být i sám sebou kladně hodnocen – jinak řečeno: jde o úctu a sebeúctu. 5. Kognitivní potřeby: získávat poznatky nejen z praktických důvodů, ale pro poznání samo, a objevovat smysl, který pro člověka poznávaná skutečnost má. 6. Estetické potřeby: potřeba objevovat a vytvářet harmonii, řád a krásu. 7. Potřeby seberealizace: stát se tím, kým se člověk můţe a má stát, naplnit své moţnosti duševního růstu a rozvoje.“ (Maslow in: Říčan, P. 2008, s. 187-188) Toto třídění se zřejmě nejlépe hodí pro vystihnutí potřeb drogově závislých. Člověk vnímá nedostatek některé z těchto potřeb podle toho, jakou hodnotu mu připisuje. Potřeba získává na hodnotě i tím, jak dlouho se ji nedaří naplnit, má neustále vzrůstající tendenci, aţ její vnímání přesáhne oblast reality. Potom jsou zcela vytrţeny z určitého ţivotního kontextu. Lehce se mohou zařadit do pseudoreligiozního rámce, který zprostředkovává závislost, tvořena obvykle podobně postiţenými jedinci. (Nakonečný, M. 1997) Vyučování kladným sociálním hodnotám je jedním ze zásadních prvků prevence vzniku drogové závislosti.
4.3. Životní styl
„Termín ţivotní styl vyjadřuje spíše individuální optimální uspořádání ţivotních forem do harmonického celku. Ţivotní styl je charakterizován jako široký komplex činností a s nimi spjatých postojů, norem, hodnot, návyků, které mají trvalý ráz a jsou pro kaţdého individuálně specifické – vystihují jeho osobitost. Ţivotní styl kaţdého jednotlivce je zasazen do širšího společenského kontextu, ovlivňuje ho historický vývoj, tradice, kulturní a ekonomická úroveň společnosti.“ (Kraus, B. 2008, s. 166-167) Znaky životního stylu: Kognitivní hodnocení sebe samého a svého postavení ve světě – základním východiskem ţivota kaţdého jedince je jeho osobní ţivotní filosofie. Způsob prožívání – lidé se navzájem odlišují kvalitou a intenzitou proţitků, snaha potlačovat přirozené emoce můţe někdy vést aţ k poruchám zdraví.
43
Vztah k práci, odpočinku a pohybové aktivitě – nejtypičtější formou regenerace duševních sil je kompenzační seberealizace, za velmi důleţitou povaţujeme dovednost účinně relaxovat Zvládání sociální interakce – pro člověka je důleţité disponovat dostatečnou sociální sítí, která mu zaručuje pocit bezpečí a jíţ můţe důvěřovat, ale zároveň by se neměl stávat citově závislým na jedné osobě a připravit se o svou citovou autonomii. Ego úroveň – ke zvládání náročných ţivotních úkolů musí být člověk dobře osobnostně vybaven.“ (Ţumárová in: Kraus, B. 2008, s. 167) „Podle povahy každodenních činností člověka odlišujeme: Aktivity orientované na práci, profesi a přípravu na ni – vzdělávání, vstup do zaměstnání, adaptace na pracovní proces, stabilizace, profesní vzestup – kariéra atd. Aktivity spojené s rodinou – vyhledávání partnera, zakládání vlastní rodiny, budování a rozvoj domácnosti, výchova potomků apod. Aktivity v oblasti zájmů – vymezování osobních zájmů, jejich pěstování a rozvoj spojený s hledáním kompromisu se zájmy ostatních členů rodiny, odpočinek, zábava, relaxace. Aktivity propojené se společenským životem – participace na společenském ţivotě, zapojování se do společenských vztahů, rozšiřování okruhu společenských styků, zastávání pozic ve společenském a politickém ţivotě. Aktivity spojené s uspokojováním biologických a hygienických potřeb.“ (Kraus, B. 2008, s. 168) Zdravý životní styl Podle Šmahela (Šmahel in: Kraus) rozumíme zdravým ţivotním stylem to, ţe se máme chovat tak, „abychom neohrozili vlastní zdraví ani zdraví našich bliţních. Ale především je třeba spojit své snahy s ostatními a chtít změnit hodnotové priority a hodnotovou orientaci lidské společnosti jako celku. (Kraus, B. 2008, s. 170) „Při naplňování zdravého způsobu ţivota musíme přemýšlet o těchto jeho základních faktorech: Životní rytmus – vhodný poměr pracovní činnosti a odpočinku, fyzické a psychické zátěţe, přiměřené mnoţství spánku. Pohybový režim – pravidelný pohyb, přiměřená psychická námaha. 44
Duševní aktivita – rozvoj kulturních zájmů, další vzdělávání, respektování zásad duševní hygieny, odreagování se od kaţdodenního napětí. Životospráva a racionální výživa – vhodný stravovací reţim, který slouţí zachování zdraví a tělesné i duševní výkonnosti. Zvládání náročných životních situací – schopnost řešit konflikty, zvládat stresové situace, překonávat frustrace.“ Pěstovat zdravý ţivotní styl znamená rozvíjet tělesné, psychické a duchovní kultury osobnosti: Tělesná kultura osobnosti zahrnuje rozvoj dovedností a návyků osobní hygieny, ţivotosprávy, stravovacích zvyklostí, ovládání touhy po škodlivých poţitcích, jako jsou drogy, kouření, alkohol, a samozřejmě přiměřený aktivní pohyb, podle zásady „vytrvalost pro srdce, pruţnost pro páteř“. Psychická kultura osobnosti je sloţitým komplexem kvalit, které se konkretizují do ţádoucích rysů, stylů, do socializovaných potřeb a hodnotových orientací. Vnaší době se klade důraz na odpovědnost, uváţlivost, sebeovládání, poznávací dychtivost, prosociální orientaci, reflexi a sebereflexi, umění efektivně se učit, být tvořivý a sociálně zdatný. Duchovní kultura osobnosti je často redukována jen na estetické, literární a vědecké zájmy a realizační dovednosti, ale v plné šíři zahrnuje především mravní vyspělost osobnosti, citlivost svědomí a smysl pro duchovní dimenzi bytí.“ (Smékal in: Kraus, B. 2008, s. 171)
5. Vlastní výzkum 5.1 Cíl výzkumu Hlavní cíle mého výzkumu: 1.
Zjistit, které hodnoty uvedené ve škále v dotazníku drogově závislí preferují, a
které jsou pro ně nejméně důleţité: láska, přátelství, sex, peníze, materiální zabezpečení, rodina, zdraví, úspěch, koníčky, politika, kultura, droga, práce, kariéra, studium. 45
2.
Zjistit, zdali drogově závislí věnují svůj volný čas převáţně činnostem, které jsou
nějak spojeny s drogou a jejím uţíváním. 3.
Zjistit, do jaké míry ovlivnila závislost na drogách vztah dotazovaného s jeho
sociálním okolím. 4.
Zjistit, zda si drogově závislí uvědomují škodlivé následky drogy na jejich zdraví,
a jak k tomuto faktu přistupují.
5.2 Hypotézy výzkumu
V návaznosti na vytyčené cíle výzkumu jsem stanovil následující hypotézy: a) Hypotéza H1: Peníze hrají významnou roli v hodnotové orientaci drogově závislých. Jejich potřeba převaţuje nad ostatními sociálními atributy. b) Hypotéza H2: Preference činností spojených s drogou vede častěji k sociálně neatraktivnímu trávení volného času nebo jinému sociálně patologickému chování. c) Hypotéza H3: Preference uţívání drogy a s ním spojená závislost negativně ovlivňuje interakce drogově závislého s jeho sociálním okolím. d) Hypotéza H4: Droga je více preferována před zdravím, i kdyţ si drogově závislí uvědomují její negativní působení na organismus. 5.3 Použité metody a jejich charakteristika Ve svém výzkumu jsem volil dotazníkovou metodu, která je charakteristická písemnou výpovědí respondentů. Dotazník obsahuje celkem 17 otázek, které mohu rozdělit na otevřené, uzavřené, polouzavřené a škálované. Dotazník obsahuje oblast, která se zabývá hodnotovou preferencí dotazovaných. Stěţejním pilířem ke zjištění hodnotových preferencí u drogově závislých je pro můj konkrétní výzkum otázka č.2 (viz příloha č.1), ta je sestavena formou škály hodnot. Důleţitým aspektem mého dotazníku byla jeho srozumitelnost, objektivnost apod., jedná se o hlavní podmínky uţité metody.
46
5.4 Charakteristika výzkumného vzorku
Šetření jsem provedl: -
v Psychiatrické léčebně – Bílá Voda u Javorníka
-
v Psychiatrické léčebně – Opava
-
v Léčebně návykových nemocí – Nechanice
-
Detox – Červený Dvůr
Do výzkumu se zapojilo 63 respondentů. 20 respondentů vyplnilo dotazník v psychiatrické léčebně v Bílé Vodě, 23 dotazovaných v psychiatrické léčebně v Opavě, 12 dotazníků bylo vyhodnoceno na základě odpovědí respondentů z Detoxu v Červeném Dvoře a 8 dotazníků odevzdali klienti léčebny návykových nemocí v Nechanicích. Výzkum byl prováděn u abstinujících drogově závislých. Dotazník je sloţen z otázek, směřujících k zjištění hodnotových preferencí abstinujících drogově závislých v době, kdy byli aktivními uţivateli drogy.
Tabulka počtu respondentů podle dosaženého vzdělání. Vzdělání
Počet
Počet v %
Nedokončené základní
0
0
Základní
13
21
Vyučen/a
24
38
Vyučen/a s maturitou
12
19
Středoškolské
14
22
Vysokoškolské
0
0
Obr. č.1
Věková kategorie dotazovaných byla 19 aţ 34 let. Z 63 celkově dotázaných dotazník vyplnilo 45 muţů a 18 ţen.
47
5.5 Interpretace výsledků výzkumu
a) Hypotéza H1: Peníze hrají významnou roli v hodnotové orientaci drogově závislých. Jejich potřeba převaţuje nad ostatními sociálními atributy. K hypotéze H1 se vztahuje otázka č. 1, 2,3, 4 (viz příloha č.1)
1) Otázka č. 1: 1. K těmto 15 pojmům přiděl pořadí od 1 do 15, podle toho, jak jsou pro Tebe v životě důležité, přičemž 1 je hodnota nejdůležitější a 15 hodnota nejméně významná.
Láska
Rodina
Kultura
Přátelství
Zdraví
Droga
Sex
Úspěch
Práce
Peníze
Koníčky
Kariéra
Mat. zabezpečení
Politika
Studium
Cílem této otázky bylo zmapovat, které z hodnot výše uvedené škály respondenti přisuzovali 1. místo. Analýzu odpovědí uvádím přehlednými grafy (viz příloha č. 2). Zabýval jsem se i průměrným umístěním těchto hodnot.
Vyhodnocení škály hodnot Pomocí přiděleného pořadí jsem zkoumala 1. místo, které jednotlivým hodnotám respondenti přiřazovali. Procentuální vyjádření a počty respondentů, kteří udělili jednotlivým hodnotám prvenství uvádím v tabulce (viz obr. č.3).
48
Tabulka hodnot obsazených na 1. místě Hodnoty
Počet
Počet v %
Láska
4
5
Rodina
0
0
Kultura
0
0
Přátelství
5
8
Zdraví
10
16
Droga
33
52
Sex
0
0
Úspěch
0
0
Práce
0
0
Peníze
8
13
Koníčky
1
2
Kariéra
0
0
Mat. zabezpečení
1
2
Politika
1
2
Studium
0
0
Obr. č. 3
Výsledky: Z celkového počtu respondentů dalo na 1. místo drogu celkem 33 dotazovaných (52%). Dalších 10 tázaných (16%) přidělilo 1. místo hodnotě zdraví. Peníze preferovalo 8 dotazovaných (13%). Hodnotě přátelství udělilo prvenství 5 dotazovaných (8%). Další 4 respondenti (4%) upřednostňují před ostatními hodnotami lásku. Pouze 1 dotázaný (2%) přidělil 1. Místo koníčkům, stejné procento získalo materiální zabezpečení a politika. Ostatním hodnotám prvenství uděleno nebylo. Jednalo se o sex, úspěch, rodinu, kulturu, kariéru, práci a studium. 49
Závěr otázky č. 1: Cílem této otázky bylo zjistit, formou škály, jakou z uvedených hodnot řadí drogově závislí na první místo. Dle umístění jednotlivých hodnot jsem zjistil, ţe na 1. pozici řadí drogově závislí nejčastěji drogu. Další prvenství získaly hodnoty v tomto pořadí: zdraví, peníze, přátelství, láska, koníčky, politika, materiální zabezpečení.
2) Otázka č. 2: 1.
Jakým způsobem jsi si obstarával(a) peníze na drogy?
(uveď 1 příklad) Touto otázkou jsem chtěl objasnit, jakým způsobem získávali drogově závislí prostředky na svoji drogu. Respondenti mohli uvést jednu z uvedených moţností, jimiţ byly práce, podpora nebo sociální dávky, rodiče a jiné způsoby získávání prostředků. Procentuální vyjádření jejich odpovědí uvádím v grafu (viz obr. č.20).
Obr. č. 4
Dotazovaní, kteří nezískávali prostředky na drogu jednou z uvedených moţností, uváděli jiné způsoby jejich finančního zisku. Kategorizací jsem vytvořil tyto skupiny: krádeţe, výroba drog a distribuce, distribuce drog, prostituce, různé nezákonné aktivity. Vzhledem k faktu, ţe podstatná část respondentů uváděla jiné způsoby získávání prostředků, upřesnil jsem výsledky v tabulce (viz obr. č. 5).
50
Tabulka jiných způsobů získávání prostředků na drogu Počet
Počet v %
Krádeže
6
10
Výroba drog a distribuce
15
24
Distribuce drog
9
14
Prostituce
2
3
Různé nezákonné aktivity
6
10
Obr. č. 5
Výsledky: Nejmenší procento dotázaných získávalo prostředky na drogu z podpory a sociálních dávek. Jde o 3 respondenty (5%) z celkového počtu dotázaných. 4 respondenti (7%) získávali peníze od svých rodičů. Prací získávalo peníze na drogy 18 dotazovaných, v celkovém počtu tvoří tato skupina 27%. Největší procento respondentů uvedlo jiné způsoby, jak získávali prostředky na drogu. Jedná se o 38 dotazovaných, coţ je 61% z 63 respondentů.
Závěr otázky č. 2: Cílem této otázky bylo zjistit, jakým způsobem drogově závislí nejčastěji získávají prostředky na drogu. Zjistil jsem, ţe jen 25 dotázaných získávalo peníze legálním způsobem (prací, z podpory nebo sociálních dávek, od rodičů). 38 drogově závislých zvolilo cestu nelegálního způsobu získávání peněz a uvedlo tyto způsoby získávání prostředků na drogu: krádeţe, výroba drog a distribuce, distribuce drog, prostituce, různé nezákonné aktivity.
51
3) Otázka č. 3: Do čeho jsi svoje peníze nejčastěji investoval? (uveď 1 příklad)
Touto otázkou jsem se pokoušel zjistit, do čeho drogově závislí nejčastěji investovali peníze. Kategorizací jejich odpovědí jsem získal 10 nejčastějších moţností. Jsou to investice jako: drogy, jídlo, alkohol, cigarety, zábavu, automaty, nájem, benzín, oblečení a ţeny. Přehledný a procentuální vyčet jejich odpovědí uvádím v grafu (viz obr. č.6).
Obr. č. 6
Výsledky: Nejvíce peněz utráceli respondenti za drogy. Jedná se o 16 dotázaných, coţ činí 26% z celkového počtu. Dohromady 9 respondentů utrácelo nejvíce za jídlo. Z celkového počtu 63 dotázaných tato skupina tvoří 14%. Stejné procento dává peníze za alkohol. Dalších 12% drogově závislých si nejčastěji kupovalo cigarety, z celkového počtu respondentů jich bylo 7. Zábavu, jako nejčastější investici uvedlo 6 dotázaných, coţ je 10%. Za automaty utrácí peníze 5 respondenti, coţ je 8%. Nájem uvedli 4 respondenti, z celkového počtu tvoří tato skupina 6%. Za oblečení utráceli 3 dotazovaní, z 63 respondentů jde o 4% a stejný počet platil nejčastěji za benzín. Pouze 1 z dotazovaných (2%) uvedl ţeny jako svou nejvýznamnější investici.
Závěr otázky č. 3:
52
Pomocí této otázky jsem zjistil, jak nejčastěji investovali drogově závislí svoje peníze. Kategorizací získaných odpovědí jsem získal 10 variant, a to v tomto pořadí: droga, jídlo, alkohol, cigarety, zábava, automaty, nájem, benzín, oblečení a ţeny. Je zřejmé, ţe 1. místo drogy, jako nejčastější investice, se dalo předpokládat.
4) Otázka č. 4: Uvědomoval/a jsi někdy potřebu pracovat na své kariéře či postavení ve společnosti? Otázka měla slouţit ke objasnění, zda-li
mají vůbec drogově závislí nějaké
ambice, zda pociťují potřebu pracovat na své kariéře či postavení ve společnosti. Moţnosti jak odpovědět byly ano, ne, neumím se vyjádřit. Jejich znázornění uvádím v grafu (viz obr. č. 7).
Obr. č. 7
Výsledky: Dohromady 16 dotázaných (26%) z celkového počtu 63, má ambice pracovat na své kariéře a postavení ve společnosti. Nezájem projevilo 31 respondentů (48%). Vyjádřit se neumělo 16 respondentů (26%).
Závěr otázky č. 4: 53
Vyhodnocením otázky jsem zjistil, ţe velké procento drogově závislých vůbec necítí potřebu budovat svou kariéru a své postavení ve společnosti. Velká část dotazovaných se dle mého soudu nad touto hodnotou ani nezamýšlela, protoţe se k této otázce neuměla nijak vyjádřit. Stejný počet drogově závislých cítí potřebu pracovat na své budoucí kariéře. Aktivity respondentů v této oblasti zkoumány nebyly.
Vyhodnocení hypotézy H1: Hypotéza H1 se potvrdila. Peníze jsou u drogově závislých podstatně důleţitější neţli budování kariéry a profesního růstu, to je patrné z umístění těchto hodnot ve škále. Jelikoţ jsem předpokládal, ţe peníze budou dotazovanými preferovány, zajímal jsem se také o to, jakým způsobem je získávají a do čeho je nejčastěji investují. Z odpovědí drogově závislých je zřejmé, ţe získávání peněţních prostředků a jejich následná investice úzce souvisí s jejich drogovou závislostí. Ta je také důsledkem nelegálních aktivit, ve kterých se tato skupina nejvíce realizuje.
b) Hypotéza H2: Preference činností spojených s drogou vede častěji k sociálně neatraktivnímu trávení volného času nebo jinému sociálně patologickému chování.
K hypotéze H2 se vztahují otázky č. 5, 6, 7 (viz příloha č. 1).
5) Otázka č.5: Která činnost nejčastěji naplňovala Tvůj denní harmonogram? (uveď 1 příklad) Touto otázkou jsem se pokusil zjistit, které činnosti nejčastěji naplňují denní harmonogram drogově závislých. Kategorizací odpovědí jsem získal 6 výsledných moţností trávení času. Jde o činnosti spojené s uţíváním drog, získávání finančních prostředků na drogu, distribuce drog, zábava, práce také spánek. Procentuální vyjádření převládajících činností v denním harmonogramu drogově závislých jsou uvedeny v grafu (viz obr. č. 8).
54
Graf převládajících činností v denním harmonogramu drogově závislých činnost spojená s 25%
užíváním drog získat prostředky na drogu distribuce drog
25% 20%
19%
17% 17%
15%
15% 7%
10%
5%
zábava práce
0%
Obr. č. 8
Výsledky: Většina z dotazovaných, a to 16 (25%) uvedlo za převládající činnost tu, která je spojena právě s uţíváním drog. Dalším 12 dotázaným (19%) vyplňuje v jejich harmonogramu výraznou část získávání prostředků, za které si opatří drogu. Z celkového počtu 63 dotazovaných uvedlo 11 (17%) distribuci a stejný počet dotázaných také zábavu. Hlavní denní činností u 9 dotázaných (15%) byla práce. Spánek je prioritou pouze pro 4 respondenty. (7%).
Závěr otázky č. 5: Otázkou, která činnost převládá v denním harmonogramu drogově závislých jsem se pokusil zjistit, co je hlavní náplní dne drogově závislých. Došel jsem k závěru, ţe převládající činností je právě ta, která je úzce spjata s poţíváním drog. Také jsem zjistil, ţe denní harmonogram této skupiny vyplňují aktivity, kterými jsou získávání prostředků na drogu, distribuce, zábava, práce a spánek. Tyto aktivity spolu s ostatními tvoří široký komplex, neboli ţivotní styl, kterým drogově závislí uspokojují své potřeby.
55
6) Otázka č. 6: Jak jsi trávil volný čas během užívání drog? (uveď 1 příklad) Úkolem otázky bylo zjistit, jakým způsobem drogově závislí tráví svůj volný čas. Odpovědi dotázaných jsem opět kategorizoval a získal tak 7 hlavních variant. Jde se o činnosti úzce propojené s uţíváním drog, zábavou, přáteli, gamblingem, poslechem hudby, sportem a cestováním. Procentuální vyjádření odpovědí dotázaných jsou znázorněny v grafu (viz obr. č. 9).
Obr. č.25
Výsledky: Celkem 21 respondentů (34%) věnuje svůj volný čas činnostmi spojenými s uţíváním drog. Dalších 15 respondentů (24%) preferuje zábavu. S přáteli vyplňuje svůj volný čas 13 drogově závislých (19%). Celkem 6 dotázaných (10%) uvedlo gambling. Poslechu hudby je hlavní se ve volném čase baví 5 dotázaných (8%). Pouze 2 respondenti (3%) vyzdvihli sport a jen 1 z celkového počtu dotázaných (2%) tráví svůj volný čas cestováním.
Závěr otázky č. 6: Otázkou jsem sledoval, zda se vůbec ve volném čase drogově závislých objevuje kvalitní trávení volného času, za coţ povaţuji tvůrčí, kulturní nebo sportovní aktivity. 56
Zjistil jsem, ţe dotázaní tráví svůj volný čas především konzumním způsobem, který je bezpochyby důsledkem jejich hodnotového systému. Jde tedy o činnosti spojené s uţíváním drog, gambling, zábavu ve stylu navštěvování restauračních zařízení či různých tanečních akcí. Se svými přáteli se ve volném čase nejčastěji bavilo 9 z dotázaných, Ti ovšem blíţe nespecifikovali jak. Tudíţ nemohu jednoznačně říci, zdali se jednalo o kvalitní zábavu či nikoliv. Jen 3 drogově závislí v dotazníku uvedli aktivity spojené se sportem nebo cestováním, které jim přinášejí pozitivní záţitky.
7) Otázka č. 7: Máš nějaké koníčky? Dotázáním na koníčky jsem chtěl zjistit, zdali mají drogově závislí nějaké koníčky. Dotázaní měli moţnost vybrat z alternativ odpovědí ano – ne. Procentuální vyjádření uvádím v grafu (viz obr. č. 10).
Obr. č. 10
Výsledky: Celkem 54 dotázaných (85%) uvedlo na tuto otázku kladnou odpověď. Pouze 9 dotazovaných (15%) se vyjádřilo, ţe nemají ţádné koníčky.
57
Závěr otázky č. 7: Touto otázkou dotazníku jsem chtěl potvrdit výsledky, které vyšly v otázkách č. 5 a č. 6, kdy respondenti měli uvést převládající činnosti v denním harmonogramu a jejich volném čase. Myslel jsem si, ţe tedy na otázku, zda mají nějaké koníčky, budou převládat především záporné odpovědi. Nicméně se tak nestalo. Zjistil jsem, ţe 54 dotázaných z celkového počtu 63 koníčky má. Pouze 15 drogově závislých nemá koníčky ţádné. Usuzuji, ţe se jim ale věnovat nemohli, neboť často uváděli, ţe v denním harmonogramu a jejich volném čase se nejčastěji věnovali činnostem, které jsou spojeny právě s uţíváním drogy. Potvrzuje to i jeden ze symptomů závislosti, při němţ dochází k zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch uţívání drogy.
Vyhodnocení hypotézy H2: Hypotéza H2 se potvrdila. Na základě provedeného výzkumu jsem došel k poznání, ţe kvalitní zábava nepředstavuje u drogově závislých v jejich denním harmonogramu a volném čase, činnost nijak zvlášť preferovanou, a to i přes to, ţe velká část dotázaných uvedla, ţe má nějaké koníčky. Z výsledků ale vyplývá, ţe se jim téměř vůbec nevěnují. Naopak je tomu u činností, které jsou spojeny s drogou, jako jsou třeba distribuce, uţívání drog, získávání prostředků na drogu, ty vyplňují většinu času drogově závislých. Mizivá část dotázaných uvedla, ţe se věnují sportu, poslechu hudby či cestování, které jim přinášejí pozitivní záţitky. Mohu tedy tvrdit, ţe příčinou těchto výsledků je ţivotní styl drogově závislých a jejich hodnotový systém.
c) Hypotéza H3: Preference uţívání drogy a s ním spojená závislost negativně ovlivňuje interakce drogově závislého s jeho sociálním okolím. K hypotéze H3 se vztahují otázky č. 8, 9 a 10.
8) Otázka č. 8: Narušovala Ti závislost sociální vztahy s Tvým okolím? Otázkou jsem se pokoušel zmonitorovat, jak závislost narušovala vztahy drogově závislých s jejich sociálním okolím. Dotazovaným jsem nabídnul 3 varianty odpovědí: vůbec, téměř vůbec, výrazně mi narušovala vztahy s okolím. Procentuální vyjádření získaných odpovědí jsem vyjádřil v grafu (viz obr. č. 11). 58
Obr. č. 11
Výsledky: Z celkového počtu dotázaných 63 uvedlo 43 respondentů (68%), ţe jim drogová závislost význačně zasahovala do vztahů s jejich sociálním okolím. 8 respondentů (18%) volilo odpověď, ţe závislost téměř vůbec neovlivnila jejich vztahy s okolím. Zbylých 6 dotázaných (14%) je přesvědčeno, ţe jejich vztahy s okolím nebyly závislost na drogách nijak neovlivnily.
Závěr otázky č. 8: Z odpovědí je zřejmé, ţe závislost značně narušuje vztahy drogově závislých s jejich sociálním okolím. Jen 8 z dotázaných uvedlo, ţe jim drogová závislost téměř vůbec nezasahovala do vztahů s okolím a zbylých 6 je přesvědčeno, ţe závislost nemá ţádný vliv na sociální vztahy.
9) Otázka č. 9: Máš partnerský vztah? Jedná se o otázku, která je doplněním předešlé otázky č. 8. Jejím účelem je zjištění výsledků konkrétně specifikované oblasti vztahů. Na základě předpokladu vycházejícího z hypotézy H3, jsem se pokoušel zmonitorovat, jaké jsou partnerské vztahy drogově závislých. Dotazovaným byly nabídnuty čtyři moţnosti odpovědí – ano, mám stálého partnera - ano, mám příleţitostné partnery - ne, ţádný nechci - ne, ale chtěl(a) bych mít. Procentuální vyjádření výsledků uvádím v grafu (viz obr. č. 12). 59
Obr. č.12
Výsledky: Celkem 22 dotázaných (35%) sdělilo, ţe mají pouze příleţitostné vztahy. Dalších 18 respondentů (28%) nejeví o partnerský vztah zájem. 14 drogově závislých (23%) partnerský vztah nemají, ale na rozdíl od předešlé skupiny jeví o vztah zájem. Poslední skupina 9 dotázaných (14%) má stálý partnerský vztah.
Závěr otázky č. 9: S ohledem na výsledky dosaţené v předešlé otázce, v níţ jsem zjišťoval, zdali dotazovaným závislost ovlivňuje vztahy s okolím, jsem se zaměřil podrobněji na oblast partnerských vztahů. Došel jsem k závěru, ţe většina respondentů vůbec partnerský vztah nemá. Tato skupina se dále dělí na ty, kteří jej nechtějí mít a na ty, kteří po partnerském vztahu touţí. Další skupina dotázaných volí raději příleţitostné známosti, coţ jako odpověď uvedla druhá největší část respondentů. Pouze 9 z dotázaných má stálý vztah. Závěrem tedy mohu tvrdit, ţe drogová závislost negativně narušuje partnerské vztahy.
60
10) Otázka č. 10: Hraje ve Tvém životě založení rodiny důležitou roli? Otázkou jsem chtěl zjistit, jak drogově závislí přistupují k zaloţení rodiny, zdali kladně či záporně. Přehled počtu dotázaných a jejich konkrétních odpovědí jsou uvedeny v tabulce (viz obr. č.13 ). Tabulka důležitosti založení rodiny Počet
Počet v %
Kladná odpověď
28
44
Záporná odpověď
35
56
Obr. č. 13
U záporných odpovědí měli dotázaní uvést konkrétní důvody,ty jsem kategorizací rozdělil do 3 skupin. Jednalo se o tyto moţnosti: nejsem rodinný typ, manţelství je hloupost, nejsem připraven. Někteří z respondentů, jenţ volili zápornou odpověď, důvod neuvedli. Moţnosti záporných odpovědí jsem upřesnil v grafu (viz obr. č. 14).
Obr. č. 14
Výsledky: Na otázku, je-li pro drogově závislé důleţité zaloţení rodiny odpovědělo 28 dotázaných (44%) kladně. Zbylých 35 dotázaných (56%) volilo odpověď zápornou. V této skupině byla nejčastějším důvodem nepřipravenost dotazovaných zaloţit rodinu, 61
který uvedlo celkem 21 dotázaných (61%). „Nejsem rodinný typ“ byl dalším argumentem, který zvolilo 5 dotázaných (14%). Další skupinu 4 drogově závislých (11%) tvoří ti, jeţ se domnívají, ţe vstup do manţelství je hloupost. Ţádný konkrétní důvod neuvedlo 5 respondentů (14%) z celkového počtu záporných odpovědí.
Závěr otázky č. 10 U této otázky jsem obdrţel poměrně vyrovnané počty kladných a záporných odpovědí. Jako nejvýznamnější důvod uvedení záporné odpovědi uváděli dotazovaní, ţe nejsou připraveni. Další početnou skupinu tvoří ti, kteří jsou přesvědčeni, ţe nejsou rodinnými typy. Stejný počet respondentů důvod neuvedl, z tohoto důvodu se domnívám, ţe se nad touto otázkou hlouběji nezamýšleli. Nejméně respondentů nahlíţí na zaloţení rodiny jako na hloupost, protoţe si ji spojují s manţelstvím, coţ pravděpodobně povaţují za nepříjemný, obávaný závazek.
Vyhodnocení hypotézy H3: Tato hypotéza se potvrdila. Výrazná část respondentů odpověděla, ţe jim závislost silně narušovala vztahy s jejich sociálním okolím, za které povaţuji rodinu, partnerské vztahy nebo přátele. Vycházím z prvenství drogy ve škále, kde ji volila polovina respondentů. Drogově závislí díky svému hendikepu často zaujímají sobecký postoj ke svému okolí, to dokazují i výsledky jejich odpovědí. Velká část respondentů nemá stálého partnera a upřednostňují pouze příleţitostné vztahy, které je tolik neomezují. Někteří povaţují manţelství za hloupost nebo se necítí být na rodinu připraveni.
d) Hypotéza H4: Droga je více preferována před zdravím, i kdyţ si drogově závislí uvědomují její negativní působení na organismus.
K hypotéze H4 se vztahují otázky č. 11, 12, 13 a 14 (viz příloha č.1)
11) Otázka č. 11: Myslíš si, že jsi svým životním stylem negativně působil na své zdraví?
62
Touto otázkou jsem chtěl zjistit, jestli si drogově závislí uvědomují negativní působení jejich ţivotního stylu na jejich zdraví. Alternativa odpovědí na tuto otázku byly ano – ne. Jejich procentuální zastoupení uvádím v grafu (viz obr. č. 15).
Obr. č. 15
Výsledky: Celkem 57 respondentů (90%) uvedlo, ţe svým ţivotním stylem ohroţovali svoje zdraví. Pouze 6 dotázaných (10%) si domnívá, ţe své zdraví neohroţovali.
Závěr k otázce č. 11: Zjistil jsem, ţe i přesto, ţe drogově závislí ohroţují své zdraví, uvědomují si negativní následky jejich ţivotního stylu. Jen 6 respondentů z celkového počtu 63 se domnívá, ţe jejich ţivotní styl jejich zdraví nijak neohroţuje.
12) Otázka č. 12: Jak ovlivňovala závislost Tvé zdraví? Touto otázkou jsem chtěl zjistit dopad závislosti dotazovaných na jejich zdraví. Respondentům byly nabídnuty 3 moţnosti odpovědí, kterými jsem se pokusil zjistit, do jaké míry drogová závislost ovlivňovala jejich zdraví. Šlo o tyto odpovědi - nijak, občas mě trochu vyčerpávala, výrazně mi škodila. Procentuální vyjádření jednotlivých odpovědí uvádím v grafu (viz obr. č. 16).
63
Obr. č. 32
Výsledky: 36 dotazovaných (57%) odpovědělo, ţe jim závislost výrazně škodila. Druhou variantu odpovědi, tzn. závislost občas trochu vyčerpávala, zvolilo 23 respondentů (36%). Jen 4 dotázaní (7%) jsou přesvědčeni, ţe závislost dopad na jejich zdraví nemá.
Závěr k otázce č. 12: Výrazný počet dotázaných si negativní dopad závislosti na jejich zdraví uvědomuje. Soudím tak díky výsledkům odpovědí, ve kterých uváděli, ţe jim výrazně škodí. Další početnou skupinu tvoří z dotazovaných, jimţ závislost ovlivňovala zdraví tak, ţe je občas trochu vyčerpávala. Poslední a zároveň nejmenší skupinou jsou ti drogově závislí, kteří se domnívají, ţe závislost jejich zdraví nijak neovlivnila.
13) Otázka č. 13: Jak intenzivně jsi drogu užíval(a)? Otázkou jsem se pokusil zjistit, jak často respondenti drogu uţívali. Kategorizací získaných odpovědí jsem vyvodil 3 moţnosti odpovědí dle pravidelnosti uţívání drogy – 4x aţ 5x týdně, 2x aţ 3x týdně, denně. Alternativy jsem zpřehlednil v procentuálním znázornění podle počtu respondentů v grafu (viz obr. č. 17).
64
Obr. č. 17
Výsledky: Denně uţívalo drogu 42 dotázaných (67%), ti tvoří nejsilnější skupinu ze všech respondentů. Dalších 16 dotázaných (26%) drogu aplikovalo 4x-5x týdně. Nejslabší skupinou je 5 respondentů (7%), kteří uvedli, ţe drogu uţívali 2x-3x týdně.
Závěr otázky č. 13: Zjistila jsem, ţe nejvíce drogově závislých uţívalo drogu denně. Tímto intenzívním uţíváním mají stále menší kontrolu nad drogou a přestávají si uvědomovat její negativní vliv na zdraví (viz kapitola 2, str. 13). Další skupinu tvoří respondenti, kteří si ji aplikují pravidelně 4x-5x týdně. Drogově závislí uţívající drogu 2x-3x týdně tvoří nejmenší skupinu ze všech dotazovaných.
14) Otázka č.14: Užil/a jsi někdy při aplikaci drogy stejnou jehlu s jiným uživatelem? Touto otázkou jsem se pokusil zjistit, zda drogově závislí jsou v době protidrogových aktivit, a to převáţně sekundární a terciální prevence, které zahrnují i výměnu injekčního materiálu nezodpovědní ke svému zdraví natolik, ţe uţívali společnou jehlu při aplikaci drogy s jiným uţivatelem. dotazovaným byly nabídnuty 3 alternativní odpovědi: ano, pouţil(a) – ne, nepouţil(a) – nepíchal(a) jsem si, jejichţ procentuální znázornění uvádím v grafu (viz obr. č. 18).
65
Obr. č. 18
Výsledky: Z grafického znázornění odpovědí je moţné vidět, ţe všechny moţnosti odpovědí jsou zastoupeny téměř stejným počtem dotázaných. Nejvíce dotázaných však uvedlo, ţe při aplikaci drogy pouţili společnou jehlu s jiným uţivatelem. Jde o 25 respondentů (39%). Při nitroţilní aplikaci drogy 20 dotázaných (31%) uvedlo, ţe pouţívalo sterilních jehel. Z celkového počtu 18 dotázaných (30%) drogu nitroţilně neaplikovalo.
Závěr otázky č. 14: Došel jsem k závěru, ţe drogově závislí výrazně riskují své zdraví, i přesto, ţe existuje terciální prevence, která zahrnuje výměnu injekčního materiálu. Na druhém místě, dle počtu dotazovaných, jsou ti drogově závislí, kteří při injekční aplikaci společnou jehlu nepouţili. Aplikaci injekční stříkačkou nevyuţívají ti z dotazovaných, kteří svým počtem tvoří nejmenší část ze všech 3 moţností odpovědí.
Vyhodnocení hypotézy H4: Také hypotéza H4 se potvrdila. I přesto, ţe převáţná část respondentů si škodlivé následky jejich ţivotního stylu i negativní vliv závislosti uvědomuje, mnoho z nich svým přístupem k uţívání drog riskovalo své zdraví. Při injekční aplikaci uţívali společnou jehlu, tudíţ riskovali mnohá infekční onemocnění jako je ţloutenka nebo například nakaţení virem HIV. Také nejčastější kaţdodenní uţívání drogy svědčí o tom, ţe je preferována před zdravím.
66
Součástí dotazníku byly i otázky č. 15 a č. 16 (viz příloha č. 1)
15) Otázka č. 15: Jaká tvrdá droga byla u Tebe nejpreferovanější? (uveď 1 příklad) Touto otázkou jsem chtěl zjistit, jakou z nelegálních drog respondenti uţívali nejčastěji. Kategorizací jsem získal 6 moţností jejich odpovědí. Jde se o pervitin, heroin,
LSD,
MDMA,
kokain
a
opium.
Jednotlivé
odpovědi
jsem
upřesnil
v procentuálním vyjádření podle počtů dotázaných v grafu (viz obr. č. 19).
Obr. č. 19
Výsledky: Pervitin jako nejčastěji uţívanou drogu uvedlo v dotazníku 38 dotázaných (58%). Heroin preferovalo 8 respondentů (13%), LSD 7 respondentů (12%), extázi uvedlo 7 dotázaných (12%). Pouze 2 dotazovaní (3%) se zmínili kokain a 1 respondent (2%) nejčastěji uţíval opium.
Závěr otázky č. 15: Z grafu preference uţívaných drog je evidentní, ţe nejčastěji uţívanou nelegální drogou je pervitin. Oproti pervitinu byly další uváděné drogy (heroin, LSD, MDMA, kokain, opium) nejčastěji uţívány výrazně menším počtem dotázaných.
67
16) Otázka č. 16: Jaký způsob aplikace drogy si preferoval/a nejčastěji? (uveď 1 příklad) Otázkou jsem chtěl zmonitorovat nejfrekventovanější způsob aplikace drogy. Dotazovaným jsem nabídnul 5 alternativ odpovědí – injekčně, kouřením, poţitím ústy, čicháním, nebo jiným způsobem. Právě u jiných způsobů aplikace drogy, měli tázaní uvést příklad. Tuto odpověď však ţádný z drogově závislých nezvolil. Výsledky jsem zaznamenal procentuálním znázorněním v grafu (viz obr. č. 20).
Obr. č. 36
Výsledky: Injekční způsob aplikace drogy preferovalo 32 respondentů (51%). Významnou skupinu tvoří 14 respondentů (22%), kteří vypověděli, ţe drogu nejčastěji čichali. 9 dotazovaných (15%) drogu poţívalo ústy a kouřením drogu uţívalo 8 respondentů (12%).
Závěr otázky č. 16: Je patrné, ţe nejčastějším ze způsobů aplikace drogy u dotazovaných je injekční aplikace drogy. Druhým nejfrekventovanějším způsobem aplikace drogy je čichání. Téměř vyrovnané jsou poslední dva způsoby aplikace, a to poţití drogy ústy a kouření.
68
6. Diskuse V této kapitole bych rád shrnul hlavní výsledky mého výzkumu. V praktické části mé diplomové práce jsem vytyčil čtyři základní cíle a navazující hypotézy, které se mi ve všech případech potvrdily. Základním cílem mé práce bylo zjistit, jaké hodnoty drogově závislí preferují, a které jsou pro ně důleţité nejméně. Dotazovaným drogově závislým byla nabídnuta škála 15 hodnot. Provedenými výpočty jsem zjistil, ţe 52% drogově závislých ve svém ţebříčku hodnot řadilo drogu na první místo. Druhým cílem bylo zjistit, jak drogově závislí nejčastěji tráví svůj volný čas. Zjistil jsem, ţe činnosti spojené s uţíváním drogy, převládají jak v denním harmonogramu (u 25% respondentů), tak i ve volném čase drogově závislých (34% respondentů). Shrnutím dalšího z cílů jsem došel ke zjištění, ţe závislost významně ovlivňuje vztah drogově závislého s jeho sociálním okolím, jak uvedlo 68 % dotázaných. Posledním cílem bylo zjistit, zdali si drogově závislí respondenti uvědomují i negativní dopad drogy na jejich zdraví. Celkem 90 % dotázaných si je vědomo negativního vlivu drogy na zdraví. Velké procento z nich (39%) však toto riziko navíc násobí pouţíváním společných jehel při aplikaci drogy. Při hodnocení hypotézy H1 jsem došel k závěru, ţe peníze jsou hodnotou preferovanější neţli kariéra. Význam této hodnoty vychází i z faktu, ţe peníze jsou také hlavním prostředkem k získání objektu závislosti, který také zapříčiňuje páchání nezákonných aktivit dotazovaných. Potvrzení hypotézy H2, v níţ jsem ověřoval, zdali činnosti spojené s drogou převaţují nad kvalitní zábavou vychází ze zjištění, ţe právě tyto činnosti tvoří ústřední náplň v denním harmonogramu drogově závislých. Hypotéza H3 potvrzuje, ţe droga a s ní spojená závislost negativně ovlivňuje vztah drogově závislého respondenta s jeho sociálním okolím. Vycházím ze získaných výsledků, kde pouhých 14% respondentů vypovědělo, ţe má stálý partnerský vztah. Nejvíc dotázaných (35%) upřednostňuje raději příleţitostné vztahy. Předpokládané výsledky u hypotézy H4 potvrdily, ţe drogově závislí preferují drogu před zdravím. Došel jsem k závěru, ţe drogově závislí znají negativní dopad jejich ţivotního stylu na jejich zdraví, ale přesto svým chováním dokazují, ţe droga je preferována i před tak důleţitou hodnotou jakou je zdraví.
69
Při výzkumu mě nejvíce překvapily výsledky otázky č. 14, kde se respondentů dotazuji, zdali někdy při aplikaci drogy uţili stejné jehly s jiným drogově závislým. Významná část dotázaných uvedla kladnou odpověď. Na základě získaných výsledků se potvrzuje má domněnka, ţe droga a s ní spojená drogová závislost negativně působí na celou osobnost postiţeného jedince. Stává se tak hlavním předmětem jejich zájmu, vše ostatní povaţují za pomíjivou a nepodstatnou součástí jejich ţivota.
70
7. Závěr Všichni máme svůj vlastní ţivotní styl. Tento způsob ţití má spojitost s potřebami a sny, které by si rád během ţivota splnil. Na základě toho si určuje ţivotní plány a cíle, ke kterým se snaţí dojít. Člověk si svou hodnotovou orientaci formuje během průběhu ţivota, ať uţ díky dispozicím, se kterými se narodil nebo vlivem různých podnětů přicházejících z vnějšího prostředí. V tomto případě se jako nejzásadnější vnější činitel ukazuje droga. Výsledky tohoto výzkumu by měly pomoci alespoň částečně zjistit hodnoty, které drogově závislí preferují. Jejich vyuţití vidím především v oblasti prevence drogové závislosti, zvláště potom v rámci prevence sekundární a terciální obsahující kromě jiného léčbu, rehabilitaci a které se také snaţí co nejvíce minimalizovat poškození. Je nutné se vyrovnat s faktem, ţe zde návykové látky jsou a vţdycky také budou. To ale neznamená, ţe by lidé měli rezignovat na řešení tohoto problému. Zvláště potom v oblasti prevence je stále kam se posunovat a hledat nové moţnosti, jak předcházet drogovému problému, či minimalizovat jeho dopad na lidskou společnost. Zlepšit se musí informovanost v této oblasti, protoţe je zde ještě stále spousty klamů a mystifikací týkajících se drog. Zaměřit by se mělo především na mládeţ, která je tomuto problému z nejrůznějších příčin nejnáchylnější. I to by mělo pomoci k tomu, aby se v budoucnu co nejméně lidí potýkalo s problémy, jako respondenti v dotazníku uvedeném v této práci.
71
Shrnutí Základním tématem této práce jsou lidé závislí na drogách a jejich hodnotová orientace. Práce se zabývala se i jejich vztahem s okolím, jejich zájmy a trávením volného času. Při výzkumu se vycházelo z teoretické části, v níţ jsou informace, které se staly opěrnými body i při sestavování dotazníku, který byl ve výzkumu pouţit. Otázky v něm poloţené byly pouţity tak, aby vedly k potvrzení hypotéz.
Summary The basic topic of this thesis is drug addict and their value orientation. Thesis is dealt with their relations with surroundings, their interests and free time aktivity. The research was based on the theoretical parts which is information that became footholds in compiling the questionnaire, who was use in this investigation. The questions asked in it were used to confirm the hypothesis.
72
Použitá literatura
BROŢÍK, V. Hodnoty a významy. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1984 s. 291. BÚTORA, Martin. Mne sa to nemoţe stať: Sociologické kapitoly z alkoholizmu. 1. vydání. Martin: Osveta, 1989. s. 334. ISBN 80-217-0076-9. DRTILOVÁ, Jana, KOUKOLÍK, František. Odlišné dítě. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 1994. s. 134. ISBN 80-7021-097-4. ESCOHOTADO, A. Přeloţil: JANDA, L. Stručné dějiny drog. 1. vydání. Praha: Volvox Globator, 2003. s. 171. ISBN 80-7207-512-8. GANERI, Anita. Drogy: Od extáze k agonii. 1. vyd. Praha: Amulet, 2001. s. 149. ISBN 80-86299-70-8. GRÁC, J. Pohlady do psychológie hodnotovej orientácie mládeţe. 1. vyd. Bratislava: Slovenské ped. nakl., 1979 s. 340 HARTL, P. Psychologický slovník. 1. vydání. Praha: Jiří Budka, 1993. s. 297. ISBN 8090 15 49-0-5. HELLER, Jiří, PECINOVSKÁ, Olga a kol. Závislost známá neznámá. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1996. 168 s. ISBN 80-7169-277-8. HROCH, P. Obecná psychologie závislostí. Olomouc: 3xP, 1996. KALINA, Kamil a kolektiv. Mezioborový glosář pojmů z oblasti drog a drogových závislostí. 1. vyd. Praha: o.s.FILIA NOVA, 2001. s. 118. ISBN 80-238-8014-4. KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky, 1. vydání. Praha: Portál, 2008. s. 215. ISBN 978-80-7367-383-3. KUDRLE, Stanislav. Závislost na alkoholu a jiných látkách, návyky. Plzeň: Doorway, 1993. NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie, Praha, str. 437, Academia nakladatelství Akademie věd České republiky, 1997. s. 437. ISBN 80-200-0625-7.
73
NAKONEČNÝ, M. Úvod do psychologie. Praha: Academia nakladatelství Akademie věd České republiky, 2003. s. 508 ISBN 80-200-0763-6. NEŠPOR, Karel, PROVAZNÍKOVÁ, Hana Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. 3. vydání. Praha: Fortuna, 1999. s. 53. ISBN 80-7071-123-X. NEŠPOR, Karel, CSÉMY, Ladislav. Baţení (craving): Společný rys mnoha závislostí a způsoby zvládání. Praha: Sportproag, 1999. s. 76. NEŠPOR, Karel, MULLEROVÁ, M. Jak přestat brát drogy. 2. vyd. Praha: Sportpropag, 1999. s. 104. NOŢINA, M. Svět drog v Čehách, Praha: KLP ve spolupráci s nakladatelstvím Livingstone, 1997. s. 94. ISBN80- 85917- 36- X. PRESL, Jiří. Drogová závislost. 2. vyd. Praha: Maxdorf, 1995. s. 88. ISBN 80-8580025-X. RÄTSCH, Christian. Konopí léčebný prostředek v dějinách lidstva. Brno: Datel, 1994. s. 159. RIESEL, Petr. Lesk a bída drog. 1. vydání. Olomouc: Votobia, 1999. s. 94. ISBN 807198-348-9. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. Praha: Portál, 2008. s. 294. ISBN 978-80-7367-406-9. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti. 6. vyd. Praha: Grada, 2010 s. 208. ISBN 97880-247-3133-9. URBAN, Eduard. Toxikománie. Praha: Avicenum, 1973. s. 294. ISBN 978-80-7367406-9. VOKURKA, Martin. Praktický slovník medicíny. 3. vydání. Praha: Maxdorf, 1995. s. 409. ISBN 80-85800-27-6. Internetové zdroje: [online][3.11.2010]Dostupné na www.sananim.cz/engine Protidrogová
politika
v ČR
[online]
[26.3.2011]
Dostupné
www.vlada.cz/cz/ppov/protidrogova-politika/protidrogova-politika-72746/
74
na
Seznam příloh Příloha č. 1
Jmenuji se Bc. Tomáš Polák a jsem studentem Pedagogické fakulty Masarykovi University v Brně. Dovoluji si Vás poţádat o pravdivé vyplnění anonymního dotazníku, který bude součástí mé diplomové práce. Čestně prohlašuji, ţe údaje Vámi vyplněné nebudou nijak zneuţity.
1.
K těmto 15 pojmům přiděl pořadí od 1 do 15, podle toho, jak jsou pro
Tebe v životě důležité, přičemž 1 je hodnota nejdůležitější a 15 hodnota nejméně významná.
Láska
Rodina
Kultura
Přátelství
Zdraví
Droga
Sex
Úspěch
Práce
Peníze
Koníčky
Kariéra
Mat. zabezpečení
Politika
Studium
2.
Jakým způsobem jsi si obstarával/a peníze na drogy? (uveď 1 hlavní příjem)
1.
prací
2.
z podpory nebo sociálních dávek
3.
od rodičů
4.
nezákonným způsobem
5.
jinak (uveď příklad) …………………………………………
3.
Do čeho jsi svoje peníze nejčastěji investoval? (uveď 1 příklad) Do ……………..
75
4.
Uvědomoval/a jsi někdy potřebu pracovat na své kariéře či postavení ve
společnosti? 1.
ano
2.
ne
3.
neumím se vyjádřit
5.
Která činnost nejčastěji naplňovala Tvůj denní harmonogram? (uveď 1 příklad) ………………………………………………………………………….
6.
Jak jsi trávil volný čas během užívání drog? (uveď 1 příklad) …………………………………………………………………………
7.
Máš nějaké koníčky?
1.
Ano
2.
Ne
8.
Narušovala Ti závislost sociální vztahy s Tvým okolím?
1.
téměř vůbec
2.
vůbec
3.
výrazně mi narušovala vztahy s okolím
9.
Máš partnerský vztah?
1.
ano, mám stálého partnera
2.
ano, mám příleţitostné partnery
3.
ne, ţádný nechci
4.
ne, ale chtěl/a bych mít
76
10.
Hraje ve Tvém životě založení rodiny důležitou roli?
1.
Ano
2.
Ne, protoţe …………………………………………………………………
11.
Myslíš si, že jsi svým životním stylem negativně působil na své zdraví?
1.
Ano
2.
Ne
12.
Jak ovlivňovala závislost Tvé zdraví?
1.
nijak
2.
občas mě trochu vyčerpávala
3.
výrazně mi škodila
13.
Jak intenzivně jsi drogu užíval/a? ………………………………………………………
14.
Užil/a jsi někdy při aplikaci drogy stejnou jehlu s jiným uživatelem?
1.
ano, pouţil/a
2.
ne, nepouţil/a
3.
nepíchal/a jsem si
15.
Jaká tvrdá droga byla u Tebe nejpreferovanější? (uveď 1 příklad) ………………………………………………………
16.
Jaký způsob aplikace drogy si preferoval/a nejčastěji? (uveď 1 příklad)
1.
injekčně
2.
kouřením
3.
poţitím ústy 77
4.
čicháním, šňupáním
5.
jinak (uveď) …………………………………………………
17.
Jaké je Tvé nejvyšší dosažené vzdělání?
1.
nedokončeného základního
2.
základního
3.
vyučen
4.
vyučen s maturitou
5.
středoškolského
6.
vysokoškolského
Pohlaví: MUŢ ŢENA Věk: ……let Děkuji
78
Příloha č. 2
Kritéria závislosti na návykových látkách podle DSM-IV
1. Tolerance, projevující se jedním z následujících úkazů: - potřeba nápadně zvýšených dávek k dosaţení intoxikace nebo ţádaného účinku - nápadně sníţený účinek při uţívání stejného mnoţství návykové látky 2. Příznaky z vysazení drogy, projevující se jedním z následujících úkazů: - abstinenční příznaky typické pro danou návykovou látku - uţití stejné nebo velmi podobné látky pro potlačení nebo prevenci abstinenčních příznaků 3. Návyková látka je často uţita ve větším mnoţství, neţ bylo zamýšleno 4. Je přítomna trvalá touha nebo neúspěšná snaha o sníţení nebo kontrolu 5. Mnoho času je stráveno při aktivitách nutných k získání nebo uţívání návykové látky nebo ke zpamatování se z jejích účinků 6. Důleţité společenské, profesní nebo rekreační aktivity nejsou vůbec provozovány nebo jsou omezovány kvůli uţívání návykové látky 7. Uţívání návykové látky nepřestává, přestoţe je známa existence trvalých nebo vracejících se fyzických či psychických problémů, pravděpodobně působených nebo eskalovaných uţitou návykovou látkou (Kalina, K. a kol., 2001, s. 30-31)
79
80