Masarykova univerzita Fakulta informatiky

Masarykova univerzita Fakulta informatiky

Bakalářská práce

Kompatibilita a sdílení dat v prostředí více operačních systémů

Brno 2012

Petr Dufek

Prohlášení Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně pod vedením RNDr. Davida Nováka, Ph.D. Tímto také chci poděkovat za odbornou pomoc jemu, kolektivu iStyle Brno a dalším za trpělivost a podněty. Všechny zdroje a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením odkazu na příslušný zdroj.

Shrnutí Impulsem k vypracování této práce jsou dotazy, obavy a připomínky uživatelů osobních počítačů v mém okolí. Často se totiž setkávám s konfliktem lákadel a obav, které přináší změna operačního systému. Důvody pro přechody mezi jednotlivýni operačními systémy či pro užívání několika systémů zároveň jsou nastíněny v úvodních kapitolách práce. Následně se v textu věnuji nejčastěji zmiňovaným komplikacím, přičemž se snažím nalézt řešení, jež by mělo uspokojit většinu uživatelů, kterých se daná problematika týká. Jako součást práce jsou vypracovány internetové stránky, které mají za úkol prezentovat výsledky testování výše zmíněným uživatelům.

Klíčová slova Windows, MAC OS X, Ubuntu, dokumenty, elektronická pošta, online kancelář, sdílení.

OBSAH 1 Základ problematiky............................................................................................................5 1.1 Důvody existence a používání více operačních systémů........................................ 5 1.1.1 Výhody....................................................................................................... 5 1.1.2 Nevýhody................................................................................................... 6 1.2 Souboje producentů i uživatelů...............................................................................6 1.3 Varianty instalace různých operačních systémů......................................................7 1.3.1 Několik strojů............................................................................................. 7 1.3.2 Multiboot.................................................................................................... 7 1.3.3 Virtualizace.................................................................................................8 1.3.4 Emulace...................................................................................................... 9 1.4 Zkoumané systémy................................................................................................. 9 1.4.1 Mac OS X (1)............................................................................................. 9 1.4.2 Microsoft Windows (2).............................................................................10 1.4.3 Ubuntu (3)................................................................................................ 10 2 Ovládání systémů.............................................................................................................. 12 2.1 Přístup k často používaným funkcím a nastavením....................................12 2.2 Spolupráce systému a aplikací.....................................................................14 3 Souborové systémy a sdílení dat....................................................................................... 15 4 Dokumenty, elektronická pošta......................................................................................... 17 4.1 Microsoft Office, OpenOffice, iWork.........................................................17 4.2 Online kancelář ...........................................................................................18 4.3 Microsoft Outlook, Mozilla Thunderbird, Evolution mail, Mail................20 5 Návrh pomůcky pro řešení problému................................................................................ 23 6 Internetové zpracování...................................................................................................... 24 7 Závěr..................................................................................................................................25 8 Použitá literatura................................................................................................................26

4

1 Základ problematiky Pro účely této práce posloužily tři základní skupiny operačních systémů používané běžnými uživateli. Na mnoha internetových portálech věnujícím se především alernativním operačním systémům (tedy všem kromě Microsoft Windows) nebo konkrétním programům lze dohledat některé ze zde zmíněných oblastí. Většinou se texty věnují pouze konkrétnímu problému, který rozebírají do podrobností, případně je daná problematika rozebírána na diskuzních fórech. Toto pojetí však běžným uživatelům osobních počítačů přináší zbytečně mnoho informací o jedné oblasti, přičemž další oblast je nutné dále hledat. Proto je tato práce včetně internetového zpracování zaměřena na jednoduché a komplexní zpracování problematiky využívání více operačních systémů a v nich instalovaných programů.

1.1 Důvody existence a používání více operačních systémů Historickým vývojem v oblasti operačních systémů vznikly tři základní větve pro běžné využití osobních počítačů s největším rozšířením v domácím a pracovním nasazení. Jedná se o produkty firem Apple Inc., Microsoft Corporation a projekt linuxových distribucí s otevřeným zdrojovým kódem. Zatímco zmíněné společnosti intenzivně pracují na jedné aktuální verzi komerčního systému a dodávají podporu včetně aktualizací pro omezené množství starších variant, v oblasti linuxu je vyvíjeno několik systémů pracujících na stejném (velmi podobném) základu. Tyto operační systémy se liší hlavně grafickým uživatelským prostředím a v něm zpřístupněnými příkazy a nastaveními. Každá linuxová distribuce je také k dispozici se specifickou sadou optimalizovaného programového vybavení.

1.1.1 Výhody Zpravidla je užívání více operačních systémů jedním uživatelem dáno potřebou využívat několik různých programů, přičemž požadované funkce nejlépe splní takové programy, které nejsou implementovány pro platformu jedné větve operačních systémů. Dalším faktorem této situace je nutnost používání povolené (a často také jediné podporované) platformy v zaměstnání, a jiného systému doma. Důvodem může být požadavek na změnu - uživatel si doma nechce připadat jako v zaměstnání, nebo při volbě systému figurují jiné požadavky na funkce počítače.

5

1.1.2 Nevýhody Hlavní uživatelskou nevýhodou rozmanitosti operačních systémů je nutnost zajištění kompatibility dokumentů, prezentací, filmů, fotografií a dalších dat různých aplikací. Pro méně zkušené uživatele osobních počítačů může určité problémy způsobovat jiné ovládání různých operačních systémů. Základní používání je dnes díky aplikaci grafického rozhraní s okny, ikonami a výsuvnými nabídkami velmi podobné, avšak různá důležitá nastavení a funkce mohou zůstat bez povšimnutí ukryta. Velkou překážkou pro mnoho uživatelů je u některých operačních systémů používání příkazového řádku, respektive terminálu. Pro běžné využití osobních počítačů sice většinou potřeba není, ale některá nastavení nebo diagnostické nástroje jsou pomocí těchto pomůcek dostupné přímo z operačního systému. Někdy bývá funkčnost terminálu nebo příkazového řádku nahrazována různými doplňkovými aplikacemi z bezplatné i komerční sféry. Zásadní komplikací je také jednoduché a univerzální sdílení dat (převážně velkoobjemových souborů), které není vzhledem k různým nativním souborovým systémům triviální záležitostí.

1.2 Souboje producentů i uživatelů Celá situace kolem rozmanitosti operačních systémů však má ještě širší podtext v boji mezi výrobci jednotlivých systémů a také mezi ortodoxními skupinami uživatelů. Tento boj má za úkol získat popularitu konkrétní platformě a většinou je využito přímé srovnávání stěžejních vlastností konkrétního systému, které jsou u konkurence považovány za vedlejší. Jedná se o různé reklamní kampaně a jejich následné parodování, ale objevuje se i klamavá reklama včetně dezinformací. Při náhledu do téměř všech diskuzních fór týkajících se Windows, Ubuntu (obecně linuxu) nebo Mac OS X (obecně firmy Apple) je vidět mnoho příspěvků, které jsou úplně mimo téma a jejich jediným cílem je nesmyslné potopení či vyzdvižení určitého operačního systému respektive filozofie, která je s ním spojena. Jako příklad reklamní kampaně s účelově využitými vlastnostmi jednotlivých operačních systémů může posloužit série reklam společnosti Apple „Get A Mac“. V těchto reklamách jsou vyzdvihovány konkrétní vlastnosti počítačů a programového vybavení Apple. Jedná se vždy o přímé srovnání převážně s vlastnostmi počítačů s operačním systémem Windows, ale opominuty nezůstávají ani linuxové distribuce (většinou bez konkrétního upřesnění). K této kampani je vytvořeno mnoho parodujícího materiálu, ale také oficiální antikampaň společnosti Microsoft, ve které jsou prozměnu vyzdvihovány vlastnosti a vybavení PC s Windows a zesměšňovány komplety Apple.

6

1.3 Varianty instalace různých operačních systémů 1.3.1 Několik strojů Instalace na několik strojů je nejvíce používaná v kombinaci stolního PC v práci a druhého stroje doma. Méně časté je z důvodu financí a prostoru souběžné používání dvou PC na jednom místě. Proto jsou zde hojně využívána přenosná datová média (externí disky, CD/DVD, USB flash paměti a další), která jsou v převážné většině naformátována na univerzální systém souborů FAT32. U ostatních souborových systémů dochází k různým komplikacím, které se týkají především zápisu dat. Bohužel má FAT32 velmi omezenou velikost jednoho souboru na 4 GB, což přináší potíže například při práci s videem (import z kamery, jednovrstvých i dvouvrstvých DVD...). Tato varianta je nejméně náročná na výkon hardwaru a v případě zálohování na obou počítačích je riziko ztráty dat omezené na minimum. Určitá skupina uživatelů také využívá pro sdílení dat pevný disk připojený do lokální sítě (v mnoha případech je umožněn i přístup zvenčí), nebo některou z bezplatných či placených služeb poskytovaných prostřednictvím internetu.

1.3.2 Multiboot Multiboot řeší používání několika operačních systémů na jednom stroji. Při startu PC se zobrazí tabulka s instalovanými operačními systémy a uživatel si vybere, který systém spustí. V některých případech se automaticky spouští systém, který je nastaven jako primární, a tabulku je nutno vyvolat stiskem klávesy. Tato varianta je nenáročná na výkon počítače, avšak klade vyšší nároky na existenci a kvalitu ovladačů hardwaru a periferií pro jednotlivé systémy. Mac OS X nelze oficiálně instalovat na jiný hardware než Apple - je to dáno exkluzivním spojením Mac OS X a EFI a také licenčním ujednáním operačního systému. Existují ovšem i upravené verze označované často jako Hackintosh. Ty lze za určitých (především hardwarových) podmínek nainstalovat na běžně prodávané osobní počítače, které při zavádění systému využívají BIOS. Tento systém instalace řeší převážně občasnou potřebu spustit jiný operační systém pro nějakou konkrétní úlohu popř. rovnocenné používání oddělených systémů s potřebou využívat maximální výkony počítače.

7

1.3.3 Virtualizace Virtualizace přináší uživatelům určitého operačního systému možnost spustit jiný operační systém jako jeden z programů. Není přitom třeba dbát na potřebné systémové vybavení. Potřebné převody pro procesor, různé paměti a jiná zařízení zprostředkovává virtualizační program. Těchto programů je k dispozici několik placených, ale také bezplatných. V poslední době se v odborné i laické informatické literatuře stále častěji vyskytuje slovo virtualizace, zpravidla v souvislosti s procesory, případně s úložným prostorem. Až příliš často je virtualizace, zejména v polo-odborné literatuře, prezentována jako nový koncept, který pomůže vyřešit když ne všechny, tak velkou část praktických problémů, které jsou spojeny s nasazením počítačů. Jaká je ale realita? [1] V této práci je pojem virtualizace vnímán jako zaběhnutý koncept rozšíření funkčních možností stolních počítačů, který je přímo pozorovatelný i běžnými uživateli. Dle členění virtualizace uvedeného v již zmíněném seriálu pana profesora Luďka Matysky se jedná o paravirtualizaci. Pokud však předpokládáme, že se alespoň některé komponenty virtuálního a fyzického počítače shodují (např. virtuální počítač bude vždy nabízet stejný procesor, nanejvýš s poněkud nižším výkonem), pak můžeme odstoupit od principu plné virtualizace a pracovat s tzv. paravirtualizací. Ta se vyznačuje tím, že provádí jen částečnou abstrakci na úrovni virtuálního počítače, tj. nabízí virtuální prostředí, které je podobné tomu fyzickému, na kterém virtuální počítač provozujeme. Virtualizace v tomto případě není úplná, některé vlastnosti např. procesoru mohou být omezeny a operační systém může rozpoznat, že běží ve virtuálním prostředí. Na druhou stranu skutečnost, že virtuální a fyzický hardware se příliš neliší, umožňuje, aby virtuální počítač v maximální míře využíval vlastnosti základního fyzického prostředí (nemusíme emulovat všechny komponenty virtuálního počítače). [2]

Virtualizace je vhodná pro užívání hlavního operačního systému s potřebou rychlého spuštění programu určeného pro jiný OS. Tato situace zpravidla nastává při existenci určitého programu pouze pro jiný operační systém, než uživateli vyhovuje na zbytek počítačového „vyžití“. V případě výkonnějšího počítače je možné mít spuštěnou virtualizaci neustále. To umožní velmi rychlé přepínání systémů a jimi podporovaných programů. Virtualizace je nenáročná na souborový systém a ovladače pro simulované OS, avšak klade velké nároky na výkon systému. Častými uživateli virtualizace jsou vývojáři mutiplatformních systémů - např. webdesignéři nebo programátoři, kteří

8

se nespoléhají pouze na korektní napsání kódu, ale své produkty testují.

1.3.4 Emulace Další možností, která je podobná virtualizaci, je spouštění programů určených pro jiný operační systém za využití emulátoru. Jedná se o zjednodušený proces paravirtualizace, kde emulační program neposkytuje funkční prostředí celému operačnímu systému, ale umožňuje „přímé“ spouštění aplikací. Tato varianta je ale nejnáročnější na hardware použitého osobního počítače a jeho podporu v rámci spouštěné aplikace. Vzhledem k omezeným možnostem emulátorů se často stává, že požadované programy lze spustit, ale při jejich běhu se vyskytují nečekané chyby, nebo lze využít pouze některé funkce.

1.4 Zkoumané systémy Všechny testy probíhaly na několika přenosných počítačích: Hewlett-Packard nx6110 (r.v.2005) - Windows XP, Ubuntu, Hackintosh Apple MacBook Pro (r.v.2010) - Mac OS X, Windows XP, Windows 7, Ubuntu Asus K50 (r.v. 2009) - Windows 7

1.4.1 Mac OS X (1) Operační systém produkovaný společností Apple Inc. Historie tohoto systému sahá do roku 1999, kdy byla uvedena do prodeje jeho první verze určená pro provoz na serverech. Verze Mac OS X vznikla kombinací původního Mac OS, vývojového základu systému NeXTSTEP a různých částí unixových systémů. Systém NeXTSTEP se do společnosti Apple dostal společně s návratem Steva Jobse v roce 1996. V březnu roku 2001 byl představen systém Mac OS X pro osobní počítače s kódem v10.0 „Cheetah“. Do současné doby (podzim 2010) uvedl Apple do provozu celkem 7 generací systému, který nese jména kočkovitých šelem. Nejaktuálnější a zároveň nejvíce testovaná verze 10.6 (instalace na Apple MacBook Pro) je označována jako „Snow Leopard“. Původní operační systémy do verze 10.4 byly určeny pouze pro procesory IBM (modelová řada PowerPC). Pozdější 10.5 zachovala této architektuře podporu, ale primárně byla určena pro nově využívané procesory firmy Intel. Od verze 10.6 již nejsou procesory PowerPC podporovány. Operační systémy Mac OS X jsou vázány na hardware Apple a zaváděcí rozhraní OpenFirmware, popř. nověji EFI. V několika odstavcích této práce bude zmíněn také tzv. Hackintosh. Jedná se o jednu z

9

upravených verzí Mac OS X. Pro testování byla použita verze 10.4 od vývojáře s přezdívkou Maxxuss, která byla nainstalována na běžném notebooku Hewlett-Packard nx6110 společně s Windows XP i Ubuntu. Díky značné shodě hardwaru notebooku a testovacích počítačů pro přechod tohoto operačního systému na procesory Intel byl systém použitelný. Nedá se ale mluvit o plné funkčnosti a stabilitě. Jednalo se například o podporu síťových funkcí, kde bylo nutné využít načtení IP adresy před startem systému, nefunkční wi-fi adaptér nebo zamrznutí notebooku při zapojení zařízení standardu FireWire (IEEE 1394).

1.4.2 Microsoft Windows (2) Operační systém ve verzi XP distribuovala společnost Microsoft od roku 2001. Od konce roku 2006 je nahrzován nástupnickými systémy Windows Vista a Windows 7 (od října 2009). Vývoj Windows XP (experience) přímo navázal na verzi Windows 2000. Systém Windows XP byl do velké části nových počítačů dodáván předinstalovaný téměř 6 let bez výrazné obnovy a doplnění funkcí. Microsoft vydával tzv. Service Pack, který především opravoval závažné nedostatky systému, na které již nestačila běžná forma aktualizace. Přesto bylo vyvinuto několik funkčně odlišných verzí. Pro běžné užívání se jednalo o verze Home a Professional, kde byly rozdíly převážně v pokročilejších funkcích a možnostech správy systému. Dále byly vyvinuty specializované verze pro domácí zábavu (Media Center Edition) a pro počítače s dotykovým displejem (Tablet PC Edition). Vzhledem ke stálému rozšíření v určitých oblastech (školství, úřady, domácnosti...) je však vhodným adeptem pro tuto práci a to v provedení XP Professional. Některé testy proběhly na systému Windows 7.

1.4.3 Ubuntu (3) Bezplatná varianta vybavení osobního počítače (existuje také verze pro obsluhu serverů) operačním systémem. Jedná se o jednu z hojně rozšířených linuxových distribucí se zdařile implementovaným grafickým uživatelským prostředím. Operační systémy typu Ubuntu jsou průběžně vyvíjeny od svého představení v roce 2004. Kromě drobných aktualizací stahovaných prostřednictvím internetu přichází od vývojářů každého půl roku nová verze systému, kterou lze instalovat z optického disku nebo USB paměti. Operační systém lze z paměťového média nainstalovat, nebo pouze spustit a otestovat jeho provoz bez jakýchkoliv změn na pevném disku uživatelova počítače. Celý tento projekt je založen na bezplatných programech a je sponzorován společností Canonical Ltd., která se komerčně zabývá např. analýzou stávajících systémů, návrhy nových řešení a specializovanými školeními pro uživatele i administrátory operačních systémů

10

Ubuntu. Část finančních prostředků získává firma také přímo od výrobců používaného hardwaru. Na základní variantu systému se nabalují různé upravené či specializované distribuce označované např. Kubuntu nebo Edubuntu. Vznikají také verze s odlišnými požadavky na výkon a velikost pracovní plochy (např. pro netbooky). Pro převážnou většinu zkoumání a testování v této práci posloužila verze Ubuntu 8.10 ve verzi instalované na pevný disk popř. spouštěné přímo z CD.

11

2 Ovládání systémů Jednou z prvních komplikací při používání několika operačních systémů může být multiboot na PC - vždy je při něm použit nějaký klient - Windows používá boot.ini, Ubuntu Grub a Hackintosh Darwin. „Vítězně“ ze souboje zaváděcích klientů vychází Microsoft - pokud je instalován jako poslední, nenabídne žádný jiný operační systém. Podobně je Grub agresivnejší než Darwin a dříve nainstalovaný Hackintosh nenabídne. Možnost spustit operační systém Windows však nabízí oba konkurenční zavaděče. Záleží tedy na zvolené kombinaci použitých operačních systémů a také na pořadí jejich instalace. Grub nabízí ve své základní konfiguraci několik variant pro spuštění Ubuntu, což může být užitečné při diagnostice systému. Při běžném používání ale tyto konfigurace zřejmě zůstanou nespuštěny. Grub také umí zobrazit systém Ubuntu nainstalovaný na externím disku (opět tři varianty spuštění). Možným řešením úpravy tohoto zavaděče je doinstalování ovládacího prvku „Správce spouštění“, který není základní součástí operačního systému. Kromě editace seznamu spustitelných systémů je v nabídce i jeho grafická úprava včetně použití obrázku na pozadí. Dalším problémem je odstranění Ubuntu z disku - odinstalovat není možné a pokud se naformátuje diskový oddíl, zavaděč nahlásí chybu a zbývající systém (Windows) nelze spustit. Jediným řešením, které jsem našel je záloha dat a naformátování celého disku. Multiboot na počítačích Apple je řešen odlišně. Utilita BootCamp zprostředkuje instalaci a následné spouštění různých operačních systémů. Standardně je nastaven primární systém, který se okamžitě spouští. Pro spuštění jiného operačního systému je nutné vyvolat nabidku (přidržením klávesy Alt) a z ní si vybrat. Obdobně funguje klávesa C, která zavede operační systém (nebo jeho instalaci) z CD/DVD vloženého do mechaniky. Po instalaci Ubuntu se změnilo zobrazené jméno editovaných dokumentů ve Windows (kopií zpracovávaných souborů, které jsou označené jako skryté).

2.1 Přístup k často používaným funkcím a nastavením V každém operačním systému je jinak zpracováno nastavení ovládání i funkcí. Rozdíly jsou dány odlišným vedením vývoje spojeného s filozofií daného systému a potřebami majoritní skupiny uživatelů.

12

Windows je systém určený pro nejširší spektrum uživatelů. Jedná se o firemní zákazníky, státní instituce i domácnosti. Každá z těchto skupin má však velmi odlišné požadavky na používané funkce a nastavení. Proto je jejich organizace poměrně zmatená. Nabídky nastavení jsou rozděleny do několika různě umístěných skupin, přičemž se některá nastavení nacházejí v několika těchto skupinách. Čím je novější typ operačního systému Windows, tím je dělení do skupin „zjednodušováno“. Skupin je méně, ale sdružují často funkčně velmi vzdálená nastavení. Dále v systému lze jednoduše zapínat a vypínat mnoho služeb, jejichž pojmenování však běžnému uživateli mnoho neřekne. Snadné je také zobrazení a úpravy či odstranění tzv. „skrytých souborů“. Často se tedy stane, že uživatel ve snaze zbavit počítač zbytečných a zpomalujících procesů vypne (nebo v horším případě smaže) důležitou součást systému. V některých případech stačí danou funkci najít a znovu spustit, jindy lze pro obnovení použít nástroje spuštěné v nouzovém režimu operačního systému. Stávají se ale i případy, ve kterých nezbyde nic jiného než „Obnovení systému“ (pokud je tato funkce zapnuta) nebo kompletní nová instalace. Mnoho nastavení je zprostředkováno jednotlivými aplikacemi, které dodávají výrobci hardwaru. Tím často dochází k duplikacím nastavení nebo k jejich vzájemnému rušení, kdy má určitá klávesová zkratka dvě různé funkce. U klávesových zkratek a funkčních kláves dochází také k potížím mezi plánovaným využitím výrobcem, které předurčuje potisk kláves, a podporou softwarových ovladačů, kdy buď daný povel neznamená nic, nebo způsobí uživatelem neočekávanou akci. Mac OS X kombinuje uživatelské nastavení v grafickém prostředí s unixovým terminálem (příkazy mají ale drobné syntaktické rozdíly oproti běžně používaným např. v Ubuntu). Systém firmy Apple je zaměřen na zákazníky zpracovávající obraz a zvuk a na domácnosti. Nejběžnější uživatelská nastavení jsou přehledně shrnuta v jedné grafické nabídce či jsou přímo ovládána funkčními klávesami. Provedení některých složitějších úkonů na této úrovni může vyžadovat autorizaci uživatelským jménem a heslem správce počítače. Zásahy do systémových funkcí jsou možné pouze prostřednictvím terminálové služby, čímž jsou běžným uživatelům vpodstatě zapovězeny. Pokud ovlivňuje některá aplikace systémová nastavení, je její ovládání začleněno do standartního prostředí a formy. Jedná se například o kodeky či aplikace doplňující podporu pro další datové struktury úložišť. V případě špatného zásahu do systému a jeho zablokování lze využít originální instalační disk a problém opravit bez nutnosti starat se o jednotlivé uživatelské účty či ostatní nesystémová data na vnitřním pevném disku počítače. V bezplatném Ubuntu je opět kombinováno grafické prostředí s terminálem. Linuxové distribuce vyžadují určitou systémovou odbornost uživatelů či důslednou správu počítače odpovědným administrátorem. Uživatel má běžně k dispozici velké množství nastavení, ze kterého využije naprosté minimum- to může být zvláště pro začínajícího uživatele matoucí. Stejně jako u Mac OS X je naprostá většina nastavení integrována do systému. Pokud je do počítače

13

instalováno zařízení, které v základní instalaci není podporováno, lze pro něj pomocí doplňkového balíčku doplnit systémovou podporu. Vyskytuje se zde ale opět rozdělení na těžko identifikovatelné skupiny (Volby/Správa). V nabídkách lze využít velké míry individualizace- sytémy jednotlivých uživatelů tak mohou být nastaveny velmi rozdílně nejen vzhledově (bez použití doplňkových „skinovacích“ programů), ale také po stránce ovládání a nastavení. Výraznou změnou oproti dalším testovaným systémům je způsob přístupu k diskům. Kromě systémového oddílu (disku) jsou všechny ostatní logické i fyzické disky zobrazeny v souborovém manažeru, avšak procházení obsahu je možné až po programovém připojení disku (tzv. mounting).

2.2 Spolupráce systému a aplikací Mac OS X má integrováno mnoho propojených aplikací- jsou vytvářeny jedním týmem, případně na základě velmi přísných pravidel. To znamená, že vše funguje velmi podobně. Tomu napomáhá i grafické rozvržení systému, které umisťuje jednotlivé položky nabídek v určitém pořadí na lištu umístěnou napevno u horního okraje pracovní plochy. Operační systém Windows je díky svému hojnému rozšíření programovým cílem mnoha samostatných subjektů. Programování je jednodušší z hlediska nároků na vzhled, spolupráci s dalšími programy i integraci se systémem. Aplikace dodávané na předinstalovaných osobních počítačích, ale také dodávané v rámci samostatných instalací systému toto jen potvrzují svou jednoduchostí a individualismem. Většina výrobců jednotlivých komponenet dodává vlastní aplikace, které nahrazují a někdy doplňují funkce základních programů a ovladačů obsažených přímo v operačním systému. Ubuntu umožňuje běh mnoha bezplatných aplikací. Ty jsou ovšem ve velmi rozdílné kvalitě. Vzhledem ke mnoha linuxovým distribucím, které dělí jen detaily, je však možné, že některé tyto odlišnosti mohou danou aplikaci omezit. To se týká i hardwarové platformy.

14

3 Souborové systémy a sdílení dat Windows XP v základu umí číst i zapisovat pouze souborové systémy FAT16/32 a NTFS. Placenými nebo volně šiřitelnými programy různé úrovně lze však čtení a zápis rozšířit i na systémy běžně používané pro Apple (HFS+) a Linux (EXT2/3). Dobrý dojem na mě udělala aplikace MacDrive. Tento program je dostupný za 50 USD pro jeden počítač nebo za 60 USD pro dva stroje. Zprostředkovává čtení i zápis, kterému však lze z bezpečnostních důvodů zamezit. Kromě ikony jablíčka u disku však při práci nepoznáte, že je přístup zprostředkovaný nějakou aplikací. Je také jedno, zda používáte Windows Explorer, Servant Salamander nebo jiný souborový manažer. Bezplatnou variantou je program příznačně nazvaný HFSExplorer, který umožňuje přečíst disky v tomto formátu a exportovat (zkopírovat) data jinam, kde je uživatel může upravit a uložit. Proto je HFSExplorer vhodný spíše pro občasné použití. Mac OS X neumí při práci s výše zmíněnými souborovými systémy pouze zapisovat na NTFS disky. To lze opět doplnit jednoduchými programy. Asi nejpoužívanější je MacFuse. Linuxová distribuce Ubuntu nepodporuje zápis na disky zformátované systémem HFS+. Číst je však umí. Funkci zápisu lze doplnit zásahem do jádra systému podle návodu, který je součástí archivu stáhnutelného na webových stránkách Ardis Technologies. Uživatel však musí mít určité zkušenosti s prací v terminálu. Jak již bylo zmíněno dříve, nedochází po startu systému k automatickému připojení logických disků. Toto může způsobovat potíže v aplikacích nebo funkcích, které čerpají určitá data právě z těchto disků (např. pokud uživatel zadá obrázek pozadí z neprimárního disku, zobrazí se až po ručním připojení odkazovaného disku). Pro externí disky (CD/DVD/USB) lze automatické načítání aktivovat, pro logické oddíly pevného disku však v menu tato položka není. Toto je jedna z běžně požadovaných funkcí, na kterou je třeba použít terminál s příkazem automount. Souborový systém ext3 použitý pro nainstalované Ubuntu ignoruje při řazení souborů dle jména nepísmenné znaky v názvech souborů. Např. názvy začínající „!“ nebo „&“ jsou v seznamu abecedně zařazeny na místa podle následujícího písmene. U Windows XP vzniká problém i při zformátování na FAT32 a rozdělení na několik oddílů (tento problém se vyskytl u 2GB flash paměti). Je totiž vidět pouze jeden z těchto oddílů. Oba konkurenční operační systémy s tímto rozdělením pracují korektně na libovolném systému souborů.

15

V rámci sdílení dat mezi jednotlivými systémy na jednom počítači se vyskytuje nejvíc komplikací v režimu virtualizace. Jedná se především o nemožnost sdílení obsahu virtualizovaného systému a jeho disku, pokud je tento systém vypnutý. Virtualizační program však při běhu obou systémů umožňuje i přesun obsahu Schránky či sdílení konkrétního adresáře. Jako nejjednodušší a univerzálně použitelná varianta sdílení se mi při testování osvědčila klasická cesta přes síťovou vrstvu počítače. V tomto případě se oba systémy chovají samostatně, jako by byly každý na vlastním počítači. Nutné je ale pro hlavní i virtuální stroj připojení ke stejné počítačové síti. Při sdílení souborů ze systému Mac OS X je nutné v nastaveních zadat, že uživatel chce sdílet tzv. Windows friendly, což zabezpečí možnost přístupu k datům pro uživatele operačních systémů Windows. Přístupová práva uživatelů nebo skupin ke sdíleným souborům a složkám lze v systémech Mac OS X a Ubuntu nastavovat jednoduše ve vlastnostech každého souboru. Ve Windows XP je toto nastavení důmyslně skryto a rozděleno do několika částí, takže účinné nastavení bez nutnosti správné organizace složek je nemožné. Windows 7 mají tato nastavení pro jednotlivé soubory zjednodušena, ale na druhou stranu je zde zavedena tzv. Domácí skupina, ve které musí být počítače v síti přihlášeny. Vzhledem k neexistenci tohoto pojmu v jiných operačních systémech se jedná o uzavřenou funkci pro Microsoft Windows 7.

16

4 Dokumenty, elektronická pošta 4.1 Microsoft Office, OpenOffice, iWork Každá platforma má svůj specifický balík kancelářských programů. V základu se jedná o textový editor, tabulkový procesor a nástroj pro tvorbu prezentací. Jedná se o komerční i bezplatné verze programů a některé z nich lze provozovat na několika operačních systémech. Tab. 1: Originální instalace jednotlivých kancelářských balíků pro operační systémy kancelářský balík

Microsoft Office

OpenOffice

iWork

Windows

placený

bezplatný

-

Mac OS X

placený

bezplatný

placený

Ubuntu

-

bezplatný

-

operační systém

Firma Microsoft vyvíjí tento balík pod jménem Office a ve stejném duchu jako své operační systémy. S myšlenkou zjednodušení nových verzí jsou slučovány nebo naopak rozdělovány různé nabídky a služby. Tyto změny dělají většině stávajících uživatelů potíže a bohužel je u nových programů nelze obejít. Nepříjemnou skutečností jsou také změny některých používaných klávesových zkratek, které jsou hojně využívány hlavně v tabulkovém procesoru. Tento problém se netýká uživatelů, kteří nepoužívali předchozí verze Microsoft Office. Podporovány jsou vlastní formáty a s ostatními není práce možná či pouze velmi omezeně. Dostupné jsou verze pro systémy Windows a Mac OS X. OpenOffice je bezplatná varianta kancelářských programů, která je k dispozici pro všechny tři skupiny operačních systémů. Opět je zde upřednostňován vlastní formát dokumentů, ale obstojně lze zpracovávat i ukládat formáty používané v MS Office. Při přenosech oběma směry jsou drobné odlišnosti ve formátování a někdy v syntaxi příkazů. Většinu těchto problémů však lze poměrně rychle napravit. Pracovní prostředí se velmi podobá produktům Microsoftu. Kancelářský balík iWork firmy Apple je opět placeným programovým vybavením. Použity jsou specifické formáty souborů a použitelný je import formátů určených pro OpenOffice. Podpora souborů vytvořených pomocí MS Office je spíše nouzová vzhledem k velkému množství chyb

17

při převodech dokumentů, tabulek i prezentací. Práce s programy je však uživatelsky příjemnější vzhledem k jednotnosti s dalšími aplikacemi určenými pro operační systém Mac OS X. Jako jediný balík testovaných kancelářských programů je určen výhradně pro jeden operační systém. Tab. 2: Podpora formátů v základních instalacích programů kancelářský balík

Microsoft Office

OpenOffice

iWork

doc/docx

čtení/zápis

čtení/zápis

čtení/zápis

odt

-

čtení/zápis

-

pages

-

-

čtení/zápis

xls/xlsx

čtení/zápis

čtení/zápis

čtení/zápis

ods

-

čtení/zápis

-

numbers

-

-

čtení/zápis

ppt/pptx

čtení/zápis

čtení/zápis

čtení/zápis

odp

-

čtení/zápis

-

key

-

-

čtení/zápis

přípona souboru Textové dokumenty

Tabulky

Prezentace

4.2 Online kancelář Tento typ služeb postupně získává na oblibě uživatelů. Jedná se o služby, které jsou přístupné z internetových prohlížečů a umožňují oproti běžným kancelářským programů především možnost uložit dokument na serveru a mít ho tedy přístupný z libovolného počítače nebo sdílet zvolený dokument s dalšími uživateli, kteří se mohou podílet na změnách. OFFICE LIVE (4) Microsoft donedávna ve své službě MS Office Live Workspace neumožňoval žádnou online editaci ani vytvoření nového souboru a podporoval pouze Internet Explorer 6 a novější nebo Mozilla Firefox pro Windows a Mac. Během října 2010 došlo ke změně této online služby na Windows Live SkyDrive. Služba automaticky převedla původní dokumenty do nového pracovního prostředí, ve kterém lze sice

18

provádět úpravy, ale ty se mohou týkat pouze textu. U vložených obrázků lze pouze měnit jejich velikost nebo je smazat. Obtékání textu nebo přesouvání je nemožné. V editačním režimu je u importovaných souborů problém se zarovnáním obrázků, textu i odsazení. To se změní v režimu náhledu. Editovaný dokument je následně možné uložit ve webovém prostoru nebo otevřít v aktuální verzi aplikace Microsoft Word. Přímo ve specifikaci online služby Windows Live SkyDive Word je uvedena kombinace Intetrnet Explorer a MS Word 2003 nebo novější, případně Mozilla Firefox a MS Word 2010. IWORK.COM (5) Veřejně nepřístupná služba, jejíž registrace je umožněna až po zakoupení kancelářského balíku iWork09 (a novější). Celý systém online programů je prozatím jako betaverze. V současnosti je umožněno sdílení a komentování souborů nahraných pomocí libovolné aplikace z kancelářského balíku iWork. Přímo ve webovém rozhraní nelze soubor nijak upravit. Pro přístup k nasdílenému souboru nemusí být další uživatelé v této službě registrovaní. Přidávané komentáře jsou časově označeny, jsou aktualizovány v reálném čase a zůstávají uloženy v paměti. Registrovaný uživatel má k dispozici 1 GB úložného prostoru pro své dokumenty. GOOGLE DOCS (6) Služba je dostupná každému uživateli s účtem na serverech google. Tento účet je bezplatný pouze na registraci e-mailové adresy a umožňuje využívání různých služeb od zde zmíněných dokumentů, přes internetová fotoalba a sbírky videí po optimalizované vyhledávání internetového obsahu a další. Při načítání již napsaného dokumentu je zobrazeno vše včetně záhlaví a zápatí. Při importu je však pominuto stránkování, takže záhlaví a zápatí je vloženo pouze na začátek a konec celého dokumentu. Je zde však možnost vložit nové záhlaví a zápatí i stránkování. Pokud se však na stránce nachází různé zarovnání nebo umístění obrázků, je většinou po importu rozhozené. Díky jednoduchým editačním nabídkám lze však tento problém velmi rychle opravit. Bohužel je však omezena velikost importovaného souboru, což přidělává potíže u souborů obsahujících vložené obrázky. V této internetové kanceláři lze všechny běžné typy dokumentů také nově vytvářet, takže uživatel není vázán na instalované programy. Pokud je přihlášeno více uživatelů k jednomu dokumentu, je možné sledovat změny s drobným zpožděním - psaní textu se nezobrazuje okamžitě, ale vždy je po určité chvíli nebo po obnovení stránky načtena dávka změn. V základní bezplatné verzi Google Docs je k dispozici 1 GB úložného prostoru. Společnost Google však nabízí možnost přikoupení např. 20 GB za 5 amerických dolarů na rok. Jako maximální kapacita je nyní nabízeno 16 TB v ceně 4096 dolarů za rok. Vždy se jedná o celkovou kapacitu, kterou lze využít pro libovolný obsah podporovaný některou ze služeb rodiny serverů Google. LIVE DOCUMENTS (7) Další varianta online kanceláře, která není vázaná na žádný programový kancelářský balík.

19

Po bezplatné registraci prostřednictvím e-mailu umožňuje 100 MB úložný prostor import stávajících dokumentů a také tvorbu dokumentů nových. Dále lze importovat dokumenty přímo ze služby Google Docs. Podporovány jsou prezentace, tabulky a textové dokumenty. Přes drobné nedostatky v provedení importu (týká se hlavně umístění a obtékání obrázků) lze s dokumenty snadno a kvalitně pracovat včetně používání záhlaví a zápatí. Při tvorbě nových dokumentů lze obrázky vkládat se zvoleným stylem obtékání a také je lze drobně upravovat. Změny lze provádět jak u dokumentů, které uživatel vytvořil, tak u soborů, k nimž byl prostřednictvím elektronické pošty pozván. Všichni uživatelé, kteří chtějí se službou pracovat, musí být registrovaní a přistupují k souborům po přihlášení e-mailem a heslem. Pokud jsou k jednomu dokumentu přihlášeni dva uživatelé, změny prováděné jedním ten druhý okamžitě vidí. V tomto se jedná o nejpropracovanější z testovaných variant. Problémy vznikají pouze, pokud je jeden dokument otevřen v několika oknech pod jedním přihlášeným uživatelem. Kromě ukládání ve virtuálním prostředí lze soubory exportovat v několika formátech Microsoft Office, OpenOffice.org ale také např. v *.rtf nebo *.html. Bohužel jedinými formáty, ve kterých jsou exportované složitější dokumenty téměř shodné (kromě nastavení obrázků a vytvořeného záhlaví a zápatí), jsou formáty MS Office. Samozřejmostí je pak tisk do multiplatformního formátu *.pdf či přímo na tiskárnu. Microsoft i Apple mají svou webovou službu založenou především na sdílení dokumentů a je pevně spjatá s konkrétním kancelářským balíkem.

4.3 Microsoft Outlook, Mozilla Thunderbird, Evolution mail, Mail Každý operační systém má svůj nativní poštovní klient. Pro Windows je to Microsoft Outlook Express, pro Ubuntu Evolution Mail a pro Mac OS X se aplikace jmenuje krátce a jasně Mail. Dále je zde projekt společnosti Mozilla foundation. Jedná se o multiplatformní program Thunderbird, který slouží nejen ke správě elektronické pošty. poštovní klient

Microsoft Outlook (Express)

Mozilla Thunderbird

Evolution Mail

Mail

Windows

- v placeném balíku - zjednodušený v systému

bezplatný

-

-

Mac OS X

v placeném balíku

bezplatný

-

v systému

Ubuntu

-

bezplatný

v systému

-

operační systém

U těchto programů jsou přenosy uživatelských nastavení a dat velmi důležité. Outlook

20

Express si neporadil s mnoha adresářovými daty vyexportovanými z Thunderbirdu (některé údaje chyběly, nerozpoznal diakritiku). Obráceně proběhl import vpořádku. Co se týče vlastních e-mailů, je exportování u MS Outlook Express omezeno a je třeba využít dokonalejší poštovní klient Outlook nebo webovou službu Microsoft Exchange. Tento nedostatek ovšem dohání Thunderbird, který umí naimportovat poštu, kontakty i nastavení (serverů pro příjem a odesílání pošty) nejen ze souboru, ale přímo z programu. Navíc se nezmění žádná původní data - import pouze přidá další. Mozilla Thunderbird je svými funkcemi hodně podobná programu Microsoft Outlook Express. Na rozdíl od něho ale podporuje obrovské množství doplňkových zásuvných modulů („pluginů“). Mezi nimi lze najít například kalendář Lightning. Tím se Thunderbird dostává na úroveň MS Outlook, který je součástí placeného kancelářského balíku. Import kontaktů z MS Outlook měl potíže s českou diakritikou. Mozilla Thunderbird pro Ubuntu: import kontaktů vpořádku. Jako jediný z programů, který nabízí zobrazení místa bydliště kontaktu, zobrazil místo na mapě správně. Ostatní možnosti importování jsou vázány na běžící operační systém a v něm používané programy - poštu ani nastavení neumí Thunderbird načíst ze souboru. Stejný balík funkcí jako Microsoft Outlook nebo Mozilla Thunderbird (pošta, kontakty, kalendář, úkoly a poznámky) používá i základní poštovní klient v Ubuntu pojmenovaný Evolution Mail. Při importování je uživatel vždy dotázán na konkrétní soubor, což značně omezuje možnosti přechodu z MS Outlook Express. Při úvodních nastaveních programu nelze importovat nastavení serverů odchozí a příchozí pošty z jiných klientů. Navíc program od Microsoftu neumí vyexportovat kontakty ve formátu, který by Evolution Mail správně rozpoznal. O poznání lépe dopadl import kontaktů z Mozilla Thunderbird. Zde došlo pouze ke ztrátě křestního jména a označení účtu pro instant messaging (Mozilla neurčuje typ účtu) jako účet služby AIM nebo ICQ. V editaci kontaktu však tuto službu lze opět přiřadit. Integrovaný kalendář nevypadá na první pohled tak přehledně jako u konkurence, ale mnoho těchto uživatelských dojmů je dáno zvykem. Program Mail z počítačů Apple v tomto srovnání funkcí zaujímá mírně odlišné postavení z hlediska rozdílné filosofie v komunikaci jednotlivých programů. Import e-mailů probíhá zvolením původního programu a následně vyhledáním složky či přímo souboru s profilem poštovní schránky. Zkouška importu z MS Outlook Express i z Mozilla Thunderbird proběhl bez problémů. V rámci správy kontaktů je doplněn programem Adress Book, který u kontaktů exportovaných z MS Outlook Express nahlásí chybu v očekávané struktuře souboru. S kontakty z Mozilla Thunderbird si poradí korektně včetně přiřazení adresy (ulice, obec, stát), vynechá však údaje o internetových stránkách přiřazených ke kontaktu a o IM účtu. Uvedení internetové stránky u kontaktu je možné pouze v textových poznámkách, číslo a typ komunikačního protokolu však má u kontaktu vlastní kolonku (jednu), přičemž typ je vybíraný ze seznamu, který například nenabízí

21

Skype. K dispozici je však plně editovatelná položka detailu kontaktu, která tyto nedostatky kompenzuje. Tato aplikace také pracuje s tzv. vCard, což je formát elektronické vizitky, se kterým pracují také některé mobilní telefony (např. Nokia, Samsung). Kalendář je opět řešen samostatnou aplikací iCal, která je velmi podobná modulu Lighting v Mozilla Thunderbird. Tato podobnost je popořena také rozpoznáváním shodných formátů sdílených kalendářů.

22

5 Návrh pomůcky pro řešení problému Jako jednu z možných pomůcek jsem pomocí programu Automator, který je součástí operačního systému Apple navrhl hromadné přejmenování textových dokumentů z formátu *.odt na *.doc. Tento formát je rozšířenější a je tedy vhodnější pro přenosy mezi uživateli. Utilita je určena pouze pro operační systém Mac OS X a lze ji použít jako workflow programu Automator, nebo jako samostatnou aplikaci. V této utilitě lze pomocí mateřského programu jednoduše změnit složku, ze které se mají čerpat zdrojové soubory a také kam se mají upravené uložit. Přednastavená je systémová složka Documents v aktivním uživatelském účtu s uložením nově vzniklých souborů na plochu stejného účtu. Vzhledem k potížím s přímým ukládáním souborů *.doc nebo kopírováním obsahu v OpenOffice byla zvolena bezplatná alternativa AbiWord, která sice již nepatří na vrchol vyspělého programového vybavení, ale pro účel automatizovaného převodu dokumentů pomůže. Dle zkušenosti soubory uložené v OpenOffice ve formátu *.doc nelze otevřít v Microsoft Office 2011 a při kopírování celého obsahu stránky do nového dokumentu jsou opominuty vložené obrázky. on run {input, parameters} tell application "OpenOffice.org" activate end tell tell application "System Events" tell process "OpenOffice.org" click the menu item "Vybrat vše" of the menu "Úpravy" of menu bar 1 click the menu item "Kopírovat" of the menu "Úpravy" of menu bar 1 end tell end tell return input end run

Část zdrojového kódu utility odt2docx.workflow

23

6 Internetové zpracování Jak vyplývá ze zadání práce, nejedná se o samoúčelný text, který upadne v zapomnění. Jako jeden z výstupů je zpracována internetová podoba, která bude nadále upravována. Tato elektronická varianta nezůstane pouze jednou napsaným statickým textem, ale je možné ji nadále rozšiřovat o nová řešení a prohlubovat ta stávající. Prozatím je internetová prezentace umístěna na bezplatně registrované doméně druhého řádu www.kombinace.wz.cz. Stránka obsahuje základní údaje o porovnávaných systémech a službách. Dále jsou zde shrnuty potíže, se kterými se setkávají uživatelé osobních počítačů pracující na několika operačních systémech zároveň. Forma této prezentace není konečná a její další vývoj bude záviset jednak na mé přímé zkušenosti s kombinacemi operačních systémů, které jsem v současné době vystaven, ale nebráním se také zpracování dodaných podnětů. Jsem si vědom, že největší pozornost je a nadále bude věnována operačním systémům Microsoft Windows a Mac OS X. Vzhledem k uživatelskému zaměření internetové prezentace jsem zvolil její vytvoření v editoru iWeb. Některé drobné úpravy byly dokončeny v aplikaci TextEdit. Nevznikly tedy čistě naprogramované stránky s minimalistickým zdrojovým kódem. Dostupný webový prostor a neustále stoupající rychlosti připojení k internetu však tento nedostatek do značné míry eliminují. Stránky www.kombinace.wz.cz obsahují kromě textů převzatých z této práce také doplňující obrázky a několik souborů, na nichž byly srovnávané produkty a služby testovány. Základní rozdělení internetové prezentace odpovídá jednotlivým kapitolám a subkapitolám. Text je vzhledem ke spektru potencionálních návštěvníků upraven. Cílem bylo vytvořit webovou stránku, na které nezkušení uživatelé více operačních systémů najdou vybrané problémy z každodenního používání a k těmto problémům vždy nějakou pomoc. Zpětnou vazbu jsem se rozhodl ponechat na zasílání elektronické pošty. Některé prvky internetového zpracování pracují pouze v aktivním režimu připojení k internetu a nejsou proto v přiložené verzi stránek k dispozici.

24

7 Závěr Testování různých variant instalací operačních systémů Mac OS X, Windows a Ubuntu, jejich vzájemné srovnávání a zkoušení převážně kancelářských prací jsem se snažil shrnout přehledně a jasně hlavně pro běžné uživatele osobních počítačů. Jsou to právě oni, kdo věřím ocení menší hloubku rozebíraných problematik ve prospěch srozumitelnosti a vstřebatelnosti. Každá z testovaných variant má své výhody a nevýhody, přičemž výsledky této práce by mohly posloužit jako návrh, která varianta bude pro daného uživatele vhodnější.

25

8 Použitá literatura [1] Citace: L. Matyska. Virtualizace výpočetního prostředí. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 12120901, 2006, roč. XVII, č. 2, s. 9-11. [2] Citace: L. Matyska. Techniky virtualizace počítačů (2). Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 12120901, 2007, roč. XVII, č. 3, s. 9-12. (1)

http://www.apple.com/macosx/

(2)

http://windows.microsoft.com/en-US/windows/history

(3)

http://www.ubuntu.com

(4)

http://www.office.live.com

(5)

http://www.iwork.com

(6)

http://www.docs.google.com

(7)

http://www.live-documents.com

26

Přílohy CD :

macosx-windows-nebo-ubuntu.zip - offline archiv internetového zpracování odt2docx.workflow - utilita zpracovaná pro aplikaci Automator v rámci Mac OS X