Martin DÏrgel. ÿeöenè ot zky ke zdanïnì fyzick ch osob 2014

Martin DÏrgel

ÿeöenÈ ot·zky ke zdanÏnÌ fyzick˝ch osob 2014

Publikace je zpracována podle právního stavu k 1. 10. 2014

Vzor citace: Vzor citace: Děrgel, M. Řešené otázky ke zdanění fyzických osob 2014. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, 236 s.

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Děrgel, Martin Řešené otázky ke zdanění fyzických osob 2014 / Martin Děrgel. – Vyd. 1. – Praha: Wolters Kluwer, 2014. – 236 s. „Pub. je zpracována podle právního stavu k 1. 10. 2014“ ISBN 978-80-7478-600-6 (brož.) 336.226.11 * 336.225.53 * (437.3) – daň z příjmů fyzických osob – Česko – slevy na dani – Česko – příručky 336.1/.5 – Veřejné finance [4]

Publikace je zpracována ke dni 1. 10. 2014 © Martin Děrgel, 2014 ISBN 978-80-7478-600-6 ISBN 978-80-7478-601-3 ISBN 978-80-7478-603-7 ISBN 978-80-7478-602-0

(brož.) (e-pub) (mobi) (pdf)

Seznam autorů

Ing. Milan Blatný JUDr. Ing. Ariana Bučková JUDr. Eva Dandová Ing. Martin Děrgel

Zdeněk Dušek František Kocour Ing. Petra Konderlová Ing. Tereza Köppelová

138, 148, 150, 151, 154, 155, 158, 160, 162 43 97 3, 4, 5, 6, 11, 14, 15, 17, 21, 22, 26, 30, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 44, 45, 48, 49, 50, 51, 55, 59, 60, 61, 64, 86, 94, 110, 131, 143, 144, 145, 146, 149, 156, 163, 164, 165, 166, 167, 168, 169, 170, 179, 186 106, 159 28 112, 116, 142 68, 126, 130

daňový poradce společnosti Mazars s.r.o.

Ing. Barbora Krížová Jaroslava Křížová

132, 135, 12, 13, 16, 19, 20, 23, 29, 33, 46, 47, 58, 62, 63, 65, 67, 77, 91, 172, 173, 175, 176 Ing. Ivan Macháček 90 Bc. Pavel Matějka 180 Ing. Martina Matějková 157 Ing. Zdeněk Morávek 103, 125, 177 Ing. Miroslava Nebuželská 128, 181 Ing. Jiří Nigrin 70, 71, 72, 73, 74, 76, 89, 93, 95, 96, 99, 102, 104, 109, 111, 117, 137, 140, 171, 184 Mgr. Václav Pikal 113, 183 Ing. Ivana Pilařová 69, 153 Ing. Jan Ployer 75, 115, 118, 121, 123, 133 Ing. Zuzana Pšeničková 105, 161 Ing. Vlasta Ptáčková 1, 2, 7, 8, 9, 10, 24, 25, 31, 32, 41, 52, 53, 54, 66, 100, 101, 124, 139, 141, 147, 152, 178 Josef Rajdl 18, 79, 80, 81, 87, 88, 129, 136, 174 JUDr. Marie Salačová 82, 83, 85 JUDr. Marcela Smutná 84, 92 Jana Strakošová 27 Jiří Šabata 119 Lukáš Taragel 33, 57, 78, 98, 108, 114, 120, 122, 127, 134, 182, 185 JUDr. Vlasta Víghová 102 Ing. Jiří Vychopeň 42, 56

3

Obsah

Seznam autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Zkratky a úplné názvy předpisů použitých v publikaci . . . . . . . . . . . . . . 11 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Část I Daňové slevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1 Sleva na manžela – podmínky nároku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 1 2 3 4

Peněžitá pomoc v mateřství a spolupracující osoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Základ daně a daňový bonus u nerezidenta, fyzické osoby s daňovou evidencí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Sleva na dlouhodobě nemocného manžela . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Uplatnění slevy na manželku (studentku), která má trvale bydliště jinde . . . . 21

2 Sleva na manžela – vlastní příjem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 5 6 7 8 9 10 11 12 13

Sleva na manželku s invalidním důchodem a příspěvkem na péči. . . . . . . . . 23 Sleva na manželku s rodičovským příspěvkem a malým příjmem z dohod . . 23 Daňové zvýhodnění manželů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů . . . . 25 Sleva daně poplatníka na manželku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Odpočet na manželku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Manželka na mateřské a nemocenské s příjmy za práci zdaněnými srážkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Odčitatelná položka na manželku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Vyúčtování daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

3 Sleva na manžela – uplatnění slevy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 14 15 16 17 18 19 20

Svatba a manželka v domácnosti s invalidním důchodem . . . . . . . . . . . . . . . 34 Sleva na manželku v případě jejího úmrtí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Sleva na manželku pracující jen po část roku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Prokazování nároku na slevu na manželku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Jak nepřijít o zvýhodnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Sleva na dani – samoživitelka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Sleva na manželku v případě úmrtí v průběhu roku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

4 Sleva na dítě – podmínky nároku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 21 22 23

Společná domácnost s dítětem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Daňové zvýhodnění při střídavé péči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Sleva na dani na dítě v případě přerušení podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

5

Řešené otázky ke zdanění fyzických osob 2014

24 25 26 27 28 29

Daňové zvýhodnění u samoživitelky jen s invalidním důchodem . . . . . . . . . . 43 Uplatnění slevy na jedno dítě po část roku otcem a po část roku matkou . . . 44 Sleva na dítě v případě střídavé péče obou rodičů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Podmínka společné domácnosti splněna jen po část roku. . . . . . . . . . . . . . . 46 Daňové zvýhodnění na dítě po rozvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Daňové zvýhodnění na vyživované dítě a příjmy ze zahraničí . . . . . . . . . . . . 47

5 Sleva na dítě – daňový bonus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 30 31 32 33 34

Měsíční versus roční daňový bonus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Splněna podmínka na měsíční daňový bonus, ale nikoli na roční . . . . . . . . . 49 Zaměstnankyně od prosince a daňový bonus na dvě děti za celý rok . . . . . . 51 Bonus na dítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Daňové zvýhodnění na dítě a daňové přiznání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

6 Sleva na dítě – vyživované dítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47

Podmínka vztahu poplatníka k dítěti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Další příklady „vyživovaných dětí“. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Práce syna po maturitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Práce po maturitě při pokračování na vysoké škole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Zdravotní podmínka vyživovaného dítěte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Daňové zvýhodnění na provdané dítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Vliv sňatku na daně. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Sleva na vyživovaného studenta vysoké školy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Daňové zvýhodnění na dceru pracující po maturitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Daňové zvýhodnění na děti odloučených manželů – zaměstnanců . . . . . . . . 59 Sleva na dani za studium a daňové zvýhodnění na studenta. . . . . . . . . . . . . 59 Bonus na vyživované děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Daňový bonus na vnouče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

7 Sleva na dítě – studující dítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

Dítě různě pracující o posledních prázdninách po maturitě . . . . . . . . . . . . . . 64 Postupné studium na střední škole – vyšší odborné škole – roční jazykové škole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Výdělečná činnost po maturitě při pokračování na vysoké škole . . . . . . . . . . 65 Daňové zvýhodnění při opakování maturity v září . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Omezení výše příjmu studenta vysoké školy uplatněného pro slevu na dítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Sleva na dítě studující dálkově vysokou školu při zaměstnání . . . . . . . . . . . . 68 Daňové zvýhodnění na dítě, které je jednatelem s. r. o. . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Daňové zvýhodnění na dítě pokračující po učilišti na vyšší odborné škole . . 69 Sleva na dítě, které po maturitě začalo hned pracovat. . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Daňové zvýhodnění na dítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Sleva na dítě, které studuje v zahraničí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

8 Sleva na dítě – uplatnění slevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 59 60 61 62

6

Daňové zvýhodnění jen za část roku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Jiný případ daňového zvýhodnění jen za část roku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Modelový variantní příklad uplatnění daňového zvýhodnění . . . . . . . . . . . . . 77 Potvrzení o studiu na vysoké škole pro uplatnění slevy na dani . . . . . . . . . . 78

Obsah

63 64 65 66 67 68 69

Důsledky opožděného podepsání prohlášení k dani . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Přeplatek na dani a doplatek na daňovém bonusu při ročním zúčtování . . . . 80 Sleva na děti při příjmech dle § 6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Paušální výdaje u spolupracující osoby a uplatnění slevy na dítě a slevy na poplatníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Sleva na děti při příjmech z § 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Výdaje procenty a spolupracující osoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Paušální výdaje u spolupracující osoby a sleva na dítě . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

9 Test ke slevě na manželku a dítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Část II Další témata daně z příjmů fyzických osob . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 10 Příjmy osvobozené podle § 4, 4a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 70 71 72 73 74 75 76

Podpora de minimis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Prodej podílu na s. r. o. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Dotace zemědělského podnikatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Dotace začínajícího podnikatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Náhrada od vodáren za škodní událost na nemovitosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Prodej rodinného domu fyzickou osobou – nepodnikající, osvobození od daně z příjmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Daň z příjmů za vyplacení náhrady škody od pojišťovny . . . . . . . . . . . . . . . . 96

11 Příjmy ze závislé činnosti podle § 6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92

Vyúčtování daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Vyplacená náhrada mzdy za předcházející zdaňovací období. . . . . . . . . . . 103 Roční zúčtování daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Zdanění mezd . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Příspěvek zaměstnanci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Stravenky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Cestovní náhrady při používání soukromého auta pro služební účely . . . . . 106 Odměna jednatele. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Nedoložená cestovní náhradau ubytování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Benefity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Zdanění při souběhu příjmů u téhož zaměstnavatele. . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Roční zúčtování daně z příjmu fyzických osob a účast v II. pilíři důchodového spoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Změny 2014 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Benefity od dvou zaměstnavatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Roční zúčtování daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Mzda rezidenta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

12 Příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 93 94 95 96 97 98

Fakturace manžel – manželka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Autorský honorář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Daňové přiznání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Podnikání za spolupráce manželky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Práce pro druha zadarmo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Výdaje procentem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

7


99 100 101 102 103 104 105 106

Přechod z výdajů procentem na vedení daňové evidence . . . . . . . . . . . . . . 126 Paušální výdaje u daňové evidence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Vedení daňové evidence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Nový občanský zákoník a podnikání v bytě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Nákup podniku – nestátního zdravotnického zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Autorské právo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Skladové zásoby v daňové evidenci k 31.12. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Ztráta ze sdruženého podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

13 Příjmy z kapitálového majetku podle § 8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 107 108 109 110

Zdanění příjmů z kapitálového majetku podnikatele. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Úroky z bankovního účtu vedeného v Německu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Svěřenský fond . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Srážková daň u dividend v Česku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

14 Příjmy z nájmu podle § 9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122

Odpisy u pronajatého bytu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Úroky z hypotéčního úvěru § 15 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Příjmy z pronájmu § 9 – uplatnění skutečných nákladů . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Jak postupovat správně u výdajového paušálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Úroky z úvěru na nemovitost určenou k pronajímání . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Zdanění pronájmu nemovitosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Příjmy z pronájmu a paušálně stanovené poplatky za energie . . . . . . . . . . 150 Příjmy z pronájmu bytu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Cestování za podnájemníkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Pronájem bytu a jeho daňové odpisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Pronájem nemovitostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Příjmy z pronájmu u spoluvlastníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

15 Ostatní příjmy podle § 10 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136

Prodej osobního majetku, který byl dříve v podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Zdanitelné příjmy daní z příjmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Dar od dítěte zemřelého manžela. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Prodej darovaného bytu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Zánik smlouvy o životním pojištění, dodanění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Nepeněžní plnění z prostředků spolku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Příjmy z občasného pečení v domácnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Zdanění starobního a vdovského důchodu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Prodej akcií v roce 2014 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Prodej bytu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Pozemek a DPFO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Zdanění příjmů ze soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Darování obchodního podílu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Prodej darovaného pozemku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

16 Daňové výdaje (kromě odpisů) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 137 Výprodej zásob po termínu spotřeby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 138 Generální oprava versus technické zhodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 139 Paušální výdaje za soukromý automobil společníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

8

Obsah

140 Daňová uznatelnost ochutnávek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 141 Paušální výdaj na dopravu – automobil nezahrnutý do obchodního majetku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 142 Opravy vlastních prostor nezařazených do majetku a odpočet DPH . . . . . . 178 143 Zálohy spojené účtující osobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 144 Daňové posouzení pracovních oděvů OSVČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 145 Úvěr využitý OSVČ zčásti pro soukromé potřeby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 146 Cena mezi spojenými osobami nemusí být nutně v ceně obvyklé . . . . . . . . 181

17 Hmotný majetek a odpisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164

Odpisy automobilu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Technické zhodnocení versus modernizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Výměna oken celé budovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Technické zhodnocení na pronajatém majetku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 Datum zařazení technického zhodnocení budovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Stanovení pořizovací ceny vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Nemovitost manželů v podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Zatřídění majetku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Náklady na opravy nevyužívané budovy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Neuplatněné odpisy majetku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Vstupní cena a úprava odpočtu DPH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Pojem „Vypraveno dne“ na kolaudačním souhlasu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Prodej vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Odpis solární elektrárny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 Prodej odepisované nemovitosti – zůstatková cena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Technické zhodnocení nebo náklad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Vstupní cena a úprava odpočtu DPH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 Stavba pronajatá dříve versus později než po pěti letech . . . . . . . . . . . . . . 202

18 Daňové odpočty a slevy (kromě na manželku a dítě) . . . . . . . . . . . . 203 165 Základ daně i ztráta v jednom roce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 166 Daňový odpočet úroků z úvěrů na bydlení při více účastnících úvěrové smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 167 Úvěr na koupi bytu pro jinou osobu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 168 Financování změny stavby, kterou poplatník nevlastní . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 169 Prodej rozestavěného domku financovaného z úvěru . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 170 Varianty slev na dani za studium poplatníka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 171 Odečet úroků z úvěru ze stavebního spoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 172 Sleva na dani důchodce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 173 Doložení slevy za invalidní důchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 174 Penzijní připojištění a daňový odpočet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 175 Sleva na studenta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 176 Sleva na dani zaměstnance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 177 Uplatnění daru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 178 Úroky z úvěru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

19 Jiná témata DPFO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 179 Odměna za práci pro s. r. o. versus podíly na zisku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 180 Lhůty pro kontrolu správcem daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

9


181 182 183 184 185 186

Podání daňového přiznání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Ukončení sdružení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Přerušení podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Rezident . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Rezident a nerezident v jednom období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Zálohy při souběhu všech druhů příjmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

20 Test k dani z příjmů fyzických osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 Rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

10

Zkratky a úplné názvy předpisů použitých v publikaci

daňový řád

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů

nový občanský zákoník

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nabyl účinnosti 1. 1. 2014)

pokyn GFŘ č. D-6

Pokyn Generálního finančního ředitelství č. D-6 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

starý občanský zákoník

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (byl zrušen k 1. 1. 2014)

stavební zákon

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

vyhláška o účetnictví

Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví

vysokoškolský zákon

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů

zákon o daních z příjmů

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

zákon o dani z přidané hodnoty

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

zákon o doplňkovém spoření

Zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů

zákon o důchodovém pojištění

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

zákon o nemocenském pojištění

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

11


zákon o obchodních korporacích

Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (nabyl účinnosti 1. 1. 2014)

zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

zákon o penzijním připojištění

Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

zákon o poskytování dávek Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se osobám se zdravotním zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, postižením ve znění pozdějších předpisů zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů

zákon o sociálním zabezpečení

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

zákon o stavebním spoření Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů zákon o státní sociální podpoře

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

zákon o účetnictví

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

zákon o veřejném zdravotním pojištění

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

zákon o zdravotních službách

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (zákon o zdravotních službách)

zákon o zaměstnanosti

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

zákoník práce

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

živnostenský zákon

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů

12

Zkratky a úplné názvy předpisů použitých v publikaci

a.s. DPFO DPH DPP DUZP DZD ČR EU FKSP GFŘ MPSV SJM k. s. OSVČ p.a. s. r. o. SŠ v. o. s. VŠ

akciová společnost daň z příjmů fyzických osob daň z přidané hodnoty dohoda o provedení práce datum uskutečnění zdanitelného plnění dílčí základ daně Česká republika Evropská unie fond kulturních a sociálních potřeb Generální finanční ředitelství Ministerstvo práce a sociálních věcí společné jmění manželů komanditní společnost osoba samostatně výdělečně činná per annum (ročně) společnost s ručením omezeným střední škola veřejná obchodní společnost vysoká škola

13

Úvod

V knižní edici „Otázky a odpovědi“ jsou uspořádány zodpovězené dotazy týkající se vždy jednoho ústředního tématu. Tato publikace řeší otázky ke zdanění fyzických osob roku 2014, je složena ze dvou částí – problematiky daňových slev a z dalších témat k dani z příjmů fyzických osob. V prvním případě se Vám dostává do rukou velmi příjemné téma umožňující snížit daňovou povinnost poplatníků z řad fyzických osob. Z široké a pestré palety daňových nástrojů snižujících daň z příjmů fyzických osob se přitom konkrétně zaměříme na dva poměrně hojně využívané zástupce:  sleva na dani na „vyživovanou“ manželku (manžela) ve smyslu § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů,  daňové zvýhodnění na vyživované dítě ve smyslu § 35c a 35d zákona o daních z příjmů, které může mít podobu slevy na dani nebo tzv. daňového bonusu. Takto vymezená tematika je rozčleněna do osmi kapitol věnujících se vždy převážně jedné dílčí problematice, přičemž nejprve je na počátku každé kapitoly krátký shrnující výklad, který je následně konkretizován řešenými dotazy. Je nasnadě, že v řadě případů se dotazy a zejména odpovědi na ně věcně i textově překrývají a rovněž „přetékají“ z jednoho dílčího tématu do druhého. Tazatele totiž zpravidla nezajímá jen úzce vymezená dílčí problematika, ale má zájem o komplexní řešení jeho konkrétní daňové situace. Devátá kapitola představuje test znalostí tématu slevy na manželku a dítě, kterým si čtenář může prověřit, zda těmto příznivým daňovým instrumentům správně porozuměl a umí je odpovídajícím způsobem uplatňovat. Druhá část knihy obsahuje 10 kapitol věnovaných průřezově hlavním tématům daně z příjmů fyzických osob a začíná příjemnými příjmy osvobozenými od daně, poté jednotlivě probírá všech pět možných dílčích základů daně, následují kapitoly o daňových (nedaňových) výdajích, hmotném majetku a jeho odpisech, daňových odpočtech a slevách (jiných než na manželku a dítě) a zbytková závěrečná kapitola věnující se některým dalším tématům. Stejně jako v prvně zmíněné části publikace, se i v této druhé části každá kapitola skládá z úvodního shrnutí probíraného tématu, po němž následuje větší či menší balík souvisejících dotazů a odpovědí od kolektivu autorů. Rovněž tuto druhou část uzavírá kontrolní test nabízející zájemcům ke každé z probraných 10 kapitol jednu otázku, na níž si mohou ověřit, zda danou problematiku ovládají. Tato publikace je zamýšlena a cílena k prohloubení znalostí osob, které se profesně nebo soukromě zabývají daní z příjmů fyzických osob. Najdou zde nejen daňové slevy na manželku a dítě, ale prakticky celou problematikou daně z příjmů fyzických osob. Přínosem je především značný počet řešených reálných dotazů čtenářů nakladatelství Wolters Kluwer, a. s., na které odpovídali autoři převážně z řad daňových poradců.

14

Část I Daňové slevy

1

Sleva na manžela – podmínky nároku

Jedná se o speciální druh osobní slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, na kterou má poplatník (fyzická osoba) nárok, pokud jsou současně splněny stanovené podmínky pro její uplatnění:  poplatník má manžela, resp. manželku; – manželem (manželkou) se podle § 21e odst. 3 zákona o daních z příjmů pro účely daní z příjmů rozumí také partner podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších předpisů, – tuto slevu nelze ale přiznat na druha nebo na družku,  která (který) s ním žije ve společně hospodařící domácnosti, – Společně hospodařící domácností se podle § 21e odst. 4 zákona o daních z příjmů pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.  nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč, – Co se rozumí „vlastním příjmem manžela“, si podrobně uvedeme v následující kapitole číslo 2.  nejde o spolupracující osobu, na kterou jsou v souladu s § 13 zákona o daních z příjmů rozdělovány příjmy a výdaje dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti poplatníka. Podrobnostmi způsobu uplatnění této slevy na dani se budeme zabývat v další kapitole číslo 3. Od roku 2013 přibylo omezení, resp. překážka slevy na dani u tzv. paušálistů, tedy u osob, kteří u příjmů ze samostatné činnosti nebo z nájmu (pronájmu) uplatňují tzv. paušální výdaje procentem z příjmů, jak si zpřesníme rovněž v kapitole číslo 3. Speciální dodatečné podmínky se týkají nerezidentů:  slevu na manžela mohou od roku 2014 nárokovat pouze nerezidenti Česka, kteří jsou rezidenty členského státu Evropské unie (dále jen „EU“), Norska nebo Islandu,  a to pokud úhrn jejich příjmů ze zdrojů na území České republiky podle § 22 zákona o daních z příjmů činí nejméně 90 % všech jejich příjmů s výjimkou příjmů: – které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo 6 zákona o daních z příjmů nebo – které jsou od daně osvobozeny podle § 4, 6 nebo 10 zákona o daních z příjmů nebo – z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 36 zákona o daních z příjmů). Jediným možným způsobem uplatnění této slevy na dani je u daňového nerezidenta v daňovém přiznání, nemůže to za něj komfortně udělat zaměstnavatel v rámci ročního zúčtování záloh. Výši příjmů ze zdrojů v zahraničí prokazuje poplatník potvrzením zahraničního správce daně na tiskopisu českého Ministerstva financí, který se stává novou povinnou přílohou daňového přiznání.

17


Při splnění uvedených podmínek může poplatník uplatnit osobní slevu na dani na dotyčnou „vyživovanou“ manželku (manžela) ve výši 24 840 Kč za celé zdaňovací období. Pokud je dotyčná manželka (manžel) držitelkou průkazu mimořádných výhod III. stupně (zvlášť těžké postižení s potřebou průvodce) – průkaz ZTP/P (dále jen „průkaz ZTP/P“), zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek, tedy na 49 680 Kč. Poznamenejme, že problematiku průkazu ZTP/P upravuje § 34 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru. Průkaz osoby se zdravotním postižením je veřejnou listinou.

 1 Peněžitá pomoc v mateřství a spolupracující osoba V roce 2014 jsem byla od 1. ledna do 10. března na nemocenské z důvodu rizikového těhotenství, od 11. března jsem začala pobírat peněžitou pomoc v mateřství a od října 2014 rodičovský příspěvek. Může manžel – podnikatel – rozdělit část svých příjmů a výdajů na mě jako na spolupracující osobu od dubna 2014? Odpověď: Po dobu, po kterou jste pobírala peněžitou pomoc v mateřství, nemůže manžel rozdělit část svých příjmů a výdajů na vás jako na spolupracující osobu, protože ve smyslu ustanovení § 16 písm. a) zákona o nemocenském pojištění vzniká nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství vyplácené z nemocenského pojištění pouze v případě, že po dobu pobírání peněžité pomoci v mateřství osobně nevykonává OSVČ samostatnou výdělečnou činnost. Manžel – podnikatel – může rozdělit část svých příjmů a výdajů na vás jako na spolupracující osobu nejdříve od října 2014 za níže uvedených podmínek. Podnikatel může převést na manžela/manželku či ostatní osoby žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti (tj. trvale spolu žijí a uhrazují společně náklady) pouze příjmy dosažené při samostatné činnosti s výjimkou podílů společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Podle § 13 zákona o daních z příjmů může OSVČ převést na spolupracujícího manžela/manželku maximálně 50 % příjmů a výdajů, přičemž částka, o kterou přesahují příjmy výdaje, smí činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci za celé zdaňovací období nebo 1/12, tj. 45 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce. U spolupracující osoby musí být výše podílu na společných příjmech a výdajích stejná. Pozor! Příjmy a výdaje nelze rozdělovat na manželku, je-li ve zdaňovacím období uplatněna sleva na dani na manželku podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů.

18

Sleva na manžela – podmínky nároku

Můžete si ale uplatnit z příjmů ze spolupráce stejné odčitatelné položky a slevy na dani jako OSVČ, včetně základní slevy na poplatníka ve výši 24 840 Kč za celý rok 2014 dle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Spolupracující osoba nemusí vlastnit živnostenský list, ale pokud sama nepodniká, musí se ve stanovených lhůtách zaregistrovat na finančním úřadě, u místně příslušné správy sociálního zabezpečení a zvolené zdravotní pojišťovny, protože spolupracující osoba je samostatným daňovým subjektem a je považována za samostatný subjekt sociálního a zdravotního pojištění a podává přiznání k dani z příjmů i přehled na sociální a zdravotní pojištění. Spolupracující osoba může oznámit zahájení spolupráce zpětně od 1. 10. 2014, ale s rizikem, že příslušné úřady mohou (nemusí) vyměřit pokutu za nesplnění ve stanovené lhůtě povinnosti nepeněžité povahy (tj. ve vašem případě za pozdní oznámení zahájení spolupráce). Související právní předpisy: – § 7, 13, 35ba o daních z příjmů – § 16 písm. a) zákona o nemocenském pojištění – § 48 odst. 1 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení – § 3 odst. 8 písm. c) zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

 2 Základ daně a daňový bonus u nerezidenta, fyzické osoby s daňovou evidencí Nerezident – slovenská fyzická osoba (OSVČ s daňovou evidencí) – má příjmy pouze v České republice podle § 7, které tvoří 100 % celosvětových příjmů. K nim uplatňuje výdaje 80 % a daň po uplatnění slevy na poplatníka a manželku činí 0 Kč. Má nárok na daňový bonus za tři vyživované děti, se kterými žije na Slovensku? Pro doplnění – manželka nemá žádné příjmy. Odpověď: Daňový nerezident – z členského státu EU, Norska nebo Islandu, což je v případě Slovenska splněno – může uplatnit slevu na dani za „vyživovanou manželku“ a také daňové zvýhodnění na vyživované děti žijící s ním v domácnosti pouze za podmínky, že úhrn všech jeho příjmů ze zdrojů na území České republiky (ve smyslu § 22 zákona o daních z příjmů) činí nejméně 90 % všech jeho celosvětových příjmů (viz § 35ba odst. 2 a § 35c odst. 5 zákona o daních z příjmů). Nezapočítávají se přitom příjmy, které podle zákona o daních z příjmů nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny anebo z nichž je daň vybírána tzv. konečnou srážkovou daní. Naproti tomu se započítávají příjmy ze zahraničí bez ohledu na to, zda jsou podle příslušných zahraničních daňových zákonů ve státě zdroje osvobozeny od daně nebo podléhají nějakému obdobnému režimu „konečné“ srážkové daně apod. Při splnění jinak standardních stanovených podmínek zákona o daních z příjmů si nerezidentní poplatník uplatní tyto slevy na dani a stejně tak na daňovém zvýhodnění v přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Od roku 2014 navíc bude muset k přiznání přiložit tiskopis vydaný českým ministerstvem financí, kterým prokáže (nulovou) výši příjmů ze zdrojů v zahraničí, což potvrdí slovenský správce daně. U nerezidenta může být přitom problémem, že zletilé studující dítě nebude považováno za „vyživované dítě“ ve smyslu § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů. Příprava na budoucí povolání se totiž posuzuje podle českého zákona o státní sociální podpoře. Tedy primárně jen jako studium na SŠ a VŠ v České republice, případně v cizině, pokud ovšem

19


podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR je toto studium postaveno na roveň studia v tuzemsku. Takovéto potvrzení může správce daně požadovat po poplatníkovi k prokázání nároku na daňové zvýhodnění v České republice, stejně jako prokázání existence společně hospodařící domácnosti s vyživovanými dětmi. Dodejme, že daňový nerezident uplatňuje slevu na dani za „vyživovanou“ manželku/manžela a daňové zvýhodnění na děti vždy pouze v přiznání k dani z příjmů fyzických osob, a to i když má pouze příjmy ze závislé činnosti a z jiného důvodu by přiznání podávat nemusel (§ 38h odst. 13 a § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů). Související právní předpisy: – § 35c zákona o daních z příjmů – § 38h odst. 13 zákona o daních z příjmů – § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů

 3 Sleva na dlouhodobě nemocného manžela Mám nemocného manžela, se kterým se dělím v podnikání. Od minulého roku (od května 2013) je nemocen. Do odpisu za poplatníka mám uvést alikvotní část, nebo celou částku 24 840 Kč? Odpověď: Ze zadání není jednoznačné, co tazatelka míní termínem „s manželem se dělím v podnikání“. Věcně se ale zřejmě jedná o situaci, kdy manželka podniká a její manžel je tzv. její spolupracující osobou, na kterou dotyčná podnikatelka (jeho manželka) převádí část příjmů a výdajů ze své podnikatelské činnosti v souladu s § 13 zákona o daních z příjmů. V tomto případě je ovšem irelevantní otázka na slevu na dani z titulu vyživovaného manžela s vlastními příjmy nepřesahujícími 68 000 Kč ročně [§ 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů], protože podle poslední věty § 13 zákona o daních z příjmů nelze příjmy a výdaje rozdělovat na spolupracující osobu, tedy na manžela, je-li na něj ve zdaňovacím období uplatněna tato sleva na dani. Ohledně zákazu využití slevy na dani za tzv. vyživovaného manžela přitom není vůbec podstatné, po jakou část roku spolupráce probíhala, ani jak vysoké jsou na manžela převedené podíly na příjmech a výdajích z podnikání manželky. Tato skutečnost má pochopitelně ale význam na maximální (absolutní) výši rozdílu mezi příjmy a výdaji převedenými na manžela, který v souladu s § 13 zákona o daních z příjmů může činit nejvýše 4 x 45 000 Kč, protože spolupráce trvala jen do dubna, když od května byl manžel nemocen. Manžel si může ve svém daňovém přiznání – kam zahrne na něj převedený podíl na příjmech a výdajích, uplatnit celou základní slevu na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Tuto „svou“ slevu na dani nebude nijak poměrově dělit, třebaže spolupracoval s manželkou – a tedy pobíral zdanitelné příjmy – pouze po část roku (od ledna do dubna). Jestliže by za celý rok manžel nebyl uplatněn jako spolupracující osoba a neměl přitom vlastní příjmy vyšší než 68 000 Kč za rok – ve smyslu § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů – mohla by si jeho manželka uplatnit tuto slevu za „vyživovaného manžela“ opět v plné výši 24 840 Kč. Její krácení totiž přichází do úvahy pouze tehdy, pokud v daném roce dojde ke svatbě nebo naopak k rozvodu manželství. Související právní předpisy: – § 13 zákona o daních z příjmů

20

Sleva na manžela – podmínky nároku – –

§ 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů

 4 Uplatnění slevy na manželku (studentku), která má trvale bydliště jinde Může manžel uplatnit slevu na manželku (studentku), když bydlí spolu v jedné domácnosti, avšak manželka má trvalé bydliště jinde? Odpověď: Podle § 21e odst. 4 zákona o daních z příjmů se pro účely daní z příjmů společně hospodařící domácností rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Není zde tedy podmínka společného místa trvalého pobytu, což je čistě administrativní záležitost pro účely úřední evidence obyvatel, nicméně v tomto případě bude obecně problematičtější prokázat existenci společně hospodařící alias společné domácnosti. Pokud je tedy dotyčný manžel schopen hodnověrně prokázat (postačí až na případné vyžádání správce daně), že s manželkou (studentkou) žije ve (společné) domácnosti, pak má samozřejmě nárok na osobní slevu na vyživovanou manželku bez vlastních příjmů podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Je ovšem třeba si uvědomit, že podle názoru soudů může být každý občan členem pouze jedné domácnosti, takže je vyloučeno, aby tuto manželku (studentku) uplatňovali např. ještě i její rodiče jako člena jejich (společné) domácnosti. Dodejme, že do testovaných vlastních příjmů manželky (studentky) – v rámci limitu 68 000 Kč za celý rok (zdaňovací období) – se nezahrnují pouze v citovaném ustanovení uvedené druhy příjmů. Naopak se do něj zahrnují ostatní příjmy, a to i když jsou osvobozené od daně nebo zdaňované konečnou srážkovou daní apod. Související právní předpisy: – § 21e odst. 4 zákona o daních z příjmů – § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů

21

2

Sleva na manžela – vlastní příjem

Vlastními příjmy „vyživované“ manželky (manžela) se rozumí úhrn všech vlastních příjmů dosažených „za dané“ zdaňovací období (nikoliv dosažené v kalendářním roce), nesnížených o daňové výdaje (úhrn hrubých příjmů), včetně příjmů, které podléhají srážkové dani, nebo jsou osvobozené od daně z příjmů fyzických osob, nebo nejsou předmětem této daně. Do vlastního příjmu se tedy započítává i např. důchod, nemocenské dávky, mateřská, hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání atp. Nepřihlédne se jen k příjmům uvedeným v § 3 odst. 4 písm. b) zákona o daních z příjmů (k úvěrům a zápůjčkám), k příjmům výslovně uvedeným v § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů a k výživnému, které je určeno dítěti. Do vlastního příjmu „vyživované“ manželky (manžela) se nezahrnují následující druhy příjmů, které taxativně vyjmenovává ustanovení § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů:  dávky státní sociální podpory (zákon o státní sociální podpoře), tj. přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, porodné a pohřebné,  dávky pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna,  dávky osobám se zdravotním postižením (zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením),  dávky pomoci v hmotné nouzi (zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů), jako je příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc,  sociální služby a příspěvek na péči (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) poskytovaný za účelem zajištění potřebné pomoci osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby (u příjemců příspěvku),  státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem (zákon o penzijním připojištění, a zákon o doplňkovém penzijním spoření),  státní příspěvky na doplňkové penzijní spoření (zákon o doplňkovém penzijním spoření),  státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebního spoření (zákon o stavebním spoření),  stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání,  příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, který je od daně osvobozen podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů (od daně je přitom osvobozen příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona upravujícího sociální služby, a to do výše poskytovaného příspěvku, je-li tato péče vykonávána fyzickou osobou, u níž se nevyžaduje registrace podle zákona upravujícího sociální služby; jde-li však o péči o jinou osobu než osobu blízkou, je od daně měsíčně osvobozena v úhrnu maximálně částka do výše příspěvku pro osobu se IV. stupněm závislosti podle zákona upravujícího sociální služby),

22


 u manželů, kteří mají majetek ve společném jmění manželů, se do vlastního příjmu manželky (manžela) nezahrnuje příjem, který plyne druhému z manželů (např. příjem z nájmu nemovitosti ve společném jmění, která je vložena do obchodního majetku podnikajícího manžela) nebo který se pro účely daně z příjmů považuje za příjem druhého z manželů [např. příjmy z nájmu nemovitostí ve společném jmění manželů, které se zdaňují jen u jednoho z manželů (§ 9 odst. 2 zákona o daních z příjmů), příjmy z prodeje nemovitostí nezahrnuté do obchodního majetku, které se také zdaňují jen u jednoho z manželů (§ 10 zákona o daních z příjmů) apod.].

 5 Sleva na manželku s invalidním důchodem a příspěvkem na péči Manželka pobírala ve zdaňovacím období roku 2014 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 4 000 Kč měsíčně, dále příjem z pracovního poměru za dobu od 1. 9. 2014 do 31. 12. 2014 v úhrnu 16 000 Kč hrubého a ještě příjem z důvodu péče o nemocnou matku, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, a to do výše poskytnutého příspěvku. Může její manžel nárokovat slevu na vyživovanou manželku? Odpověď: Započitatelný vlastní příjem „vyživované“ manželky pro účely uplatnění slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů za zdaňovací období kalendářního roku 2014 činí: 48 000 Kč (12 x 4 000 Kč) + 16 000 Kč, tzn. v úhrnu celkem 64 000 Kč. Protože vlastní započitatelný příjem manželky za zdaňovací období roku 2014 nepřesáhl stanovený limit 68 000 Kč, může si její manžel uplatnit po skončení roku slevu na dani na manželku ve výši 24 840 Kč. Tuto slevu na dani nemohl manžel uplatňovat v průběhu roku 2014 – i kdyby u svého zaměstnavatele měl podepsáno prohlášení k dani – ale až po jeho skončení v rámci ročního zúčtování záloh zaměstnavatelem anebo v podaném přiznání k dani z příjmů. Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů – § 38h odst. 6 zákona o daních z příjmů

 6 Sleva na manželku s rodičovským příspěvkem a malým příjmem z dohod Poplatník vyživuje v domácnosti manželku, která v roce 2014 pobírá rodičovský příspěvek 7 600 Kč měsíčně a příležitostně ještě malý příjem z dohod o provedení práce, který měsíčně nepřesáhne 5 000 Kč. Může manžel uplatnit speciální slevu na dani za manželku za rok 2014? Odpověď: Rodičovský příspěvek je dávka státní sociální podpory, která se při uplatnění slevy na dani dle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů do vlastního příjmu manželky nezahrnuje. Vlastní příjem manželky za zdaňovací období 2014 tak nepřesáhl 12 x 5 000 Kč = = 60 000 Kč, a je tedy nižší než stanovený roční limit 68 000 Kč. Proto manželovi náleží sleva na dani na „vyživovanou“ manželku za rok 2014 ve výši 24 840 Kč.

23

Řešené otázky ke zdanění fyzických osob 2014 Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů

 7 Daňové zvýhodnění manželů Chtěla bych požádat o radu ohledně daňového zvýhodnění manželů. Jsem vdaná, manžel je zaměstnán ve školství s čistým měsíčním příjmem kolem 8 200 Kč. Já jsem od října 2013 nezaměstnaná, do dubna 2014 jsem pobírala podporu v nezaměstnanosti ve výši přibližně 7 000 Kč. Od května 2014 jsem zcela bez příjmů. Chtěla bych se informovat, zda má manžel nárok za rok 2014 žádat daňové zvýhodnění na manželku a zda mu vzniká nárok na daňový bonus. Pokud ano, jakým způsobem má postupovat a co je zapotřebí k žádostem doložit? Odpověď: Podle § 35ba zákona o daních z příjmů a pokynu GFŘ č. D-6 může poplatník uplatnit slevu na dani na manželku žijící s poplatníkem ve společné domácnosti ve výši 24 840 Kč, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč. Je-li manželka držitelkou průkazu ZTP/P, zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek. Do příjmů manžela či manželky pro účely uplatnění slevy na dani se zahrnují veškeré příjmy „v hrubém“ včetně příjmů, které podléhají srážkové dani nebo jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob nebo nejsou předmětem této daně. Jedná se o příjmy:  ze závislé činnosti,  ze samostatné činnosti (podnikání),  z nájmu,  z příjmů od daně osvobozených, např. prodej nemovitosti, auta, cenných papírů,  všechny druhy důchodů,  nemocenská,  náhrada mzdy při pracovní neschopnosti,  ošetřování člena rodiny,  podpora v nezaměstnanosti,  peněžitá pomoc v mateřství (představuje dávku vyplácenou z nemocenského pojištění). Nepřihlédne se k příjmům uvedeným v § 3 odst. 4 písm. b) zákona a příjmům uvedeným v § 35ba odst. 1 písm. b) zákona, které jsou taxativně v zákoně vymezené. Konkrétně se do příjmu manžela či manželky nezahrnují tyto příjmy:  dávky státní sociální podpory (viz zákon o státní sociální podpoře),  dávky pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna,  dávky osobám se zdravotním postižením,  dávky pomoci v hmotné nouzi,  příspěvek na péči a sociální služby,  státní příspěvky na penzijní připojištění,  státní příspěvky na doplňkové penzijní spoření,  státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebnímu spoření,  stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání (soustavná příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře),

24


 příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, který je od daně osvobozen. Závěr: Pokud příjem manželky za rok 2014 nepřekročil limit 68 000 Kč (závislá činnost v hrubém, podpora v nezaměstnanosti a další její „vlastní“ příjmy kromě výslovně vyloučených), je možné uplatnit slevy na dani do výše vypočtené daně. Daňový bonus je možný uplatnit pouze na vyživované dítě za zákonem stanovených podmínek. Související právní předpisy: – § 35ba zákona o daních z příjmů – pokyn GFŘ č. D-6 – zákon o nemocenském pojištění – zákon o státní sociální podpoře – zákon o sociálním zabezpečení – zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením – zákon o penzijním připojištění – zákon o doplňkovém penzijním spoření – zákon o stavebním spoření

 8 Sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů Podnikatel, OSVČ, rozděluje část svých příjmů na svou manželku. Zároveň má příjmy ze závislé činnosti a taktéž manželka má příjmy ze závislé činnosti. Podnikání je pro oba vedlejší činností (příjmy z podnikání jsou nižší než ze závislé činnosti). V letošním roce manželka pracuje na částečný úvazek a lze předpokládat, že její příjmy včetně z podnikání nepřekročí 68 000 Kč. Bude moci manžel v přiznání za rok 2014 uplatnit slevu na manželku, i když je manželka osobou spolupracující? Odpověď: Podle § 13 zákona o daních z příjmů nelze příjmy a výdaje rozdělovat na manželku, je-li na ni ve zdaňovacím období uplatněna sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. To znamená, že pokud je manželka osobou spolupracující, nebude moci manžel v přiznání uplatnit slevu na manželku. Podnikatel by měl zvážit, zda by nebylo výhodnější, aby manželka oznámila ukončení samostatné výdělečné činnosti – spolupráce na finančním úřadě a pojišťovnách – pak by si totiž manžel mohl uplatnit slevu na dani na „vyživovanou“ manželku, a to za následujících podmínek. Podle § 35ba zákona o daních z příjmů a pokynu GFŘ č. D-6 může poplatník uplatnit slevu na dani na manželku žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti ve výši 24 840 Kč, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč. Je-li manželka držitelkou ZTP/P, zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek. Do příjmů manželky pro účely uplatnění slevy na dani se zahrnují veškeré příjmy „v hrubém“ včetně příjmů, které podléhají srážkové dani nebo jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob nebo nejsou předmětem této daně. Pozor, započítávají se i další příjmy, např. dávky z nemocenského pojištění! Konkrétně se započítávají příjmy:  ze závislé činnosti,  ze samostatné činnosti (podnikání),  z nájmu,

25


      

z příjmů od daně osvobozených, např. prodej nemovitosti, auta, cenných papírů, všechny druhy důchodů, nemocenská, náhrada mzdy při pracovní neschopnosti, ošetřování člena rodiny, podpora v nezaměstnanosti, peněžitá pomoc v mateřství (představuje dávku vyplácenou v rámci nemocenského pojištění). Nepřihlédne se k příjmům uvedeným v § 3 odst. 4 písm. b) zákona a příjmům uvedeným v § 35ba odst. 1 písm. b) zákona, které jsou taxativně v zákoně vymezené. Konkrétně se do příjmu manžela či manželky nezahrnují tyto příjmy:  dávky státní sociální podpory (viz zákon o sociální podpoře),  dávky pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna,  dávky osobám se zdravotním postižením,  dávky pomoci v hmotné nouzi,  příspěvek na péči a na sociální služby,  státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem,  státní příspěvky na doplňkové penzijní spoření,  státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebnímu spoření,  stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání (soustavná příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře),  příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, který je od daně osvobozen. Související právní předpisy: – § 13 a 35ba zákona o daních z příjmů – pokyn GFŘ č. D-6 – zákon o nemocenském pojištění – zákon o státní sociální podpoře – zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením – zákon o sociálním zabezpečení – zákon o penzijním připojištění – zákon o doplňkovém penzijním spoření – zákon o stavebním spoření

 9 Sleva daně poplatníka na manželku Podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů může poplatník uplatnit slevu daně na manželku/manžela, jestliže příjmy manželky/manžela nepřesáhly 68 000 Kč za rok. Jaké konkrétní příjmy se zahrnují do této částky? Podle mých informací jsou to veškeré zdanitelné příjmy podle zákona o daních z příjmů, dále dávky nemocenského pojištění (nemocenská, ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství) a podpora v nezaměstnanosti. Prosím o přesnější informace. Odpověď: Podle § 35ba zákona o daních z příjmů a pokynu GFŘ č. D-6 může poplatník uplatnit slevu na dani na manželku/manžela žijící/ho s poplatníkem ve společně hospodařící

26


domácnosti ve výši 24 840 Kč, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč. Je-li manželka (manžel) držitelkou průkazu ZTP/P, zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek. Do příjmů manžela či manželky pro účely uplatnění slevy na dani se zahrnují veškeré příjmy „v hrubém“ včetně příjmů, které podléhají srážkové dani nebo jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob nebo nejsou předmětem této daně. Jedná se o příjmy:  ze závislé činnosti,  ze samostatné činnosti (podnikání),  z nájmu,  z příjmů od daně osvobozených, např. prodej nemovitosti, auta, cenných papírů,  všechny druhy důchodů,  nemocenská,  náhrada mzdy při pracovní neschopnosti,  ošetřování člena rodiny,  podpora v nezaměstnanosti,  peněžitá pomoc v mateřství (představuje dávku z nemocenského pojištění). Nepřihlédne se k příjmům uvedeným v § 3 odst. 4 písm. b) zákona (tj. k příjmům z úvěrů a zápůjček) a příjmům výslovně uvedeným v § 35ba odst. 1 písm. b) zákona, které jsou taxativně v zákoně vymezené. Konkrétně se do příjmu manžela či manželky nezahrnují tyto příjmy:  dávky státní sociální podpory (viz zákon o státní sociální podpoře),  pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna,  dávky osobám se zdravotním postižením,  dávky pomoci v hmotné nouzi,  příspěvek na péči a sociální služby,  státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem,  státní příspěvky na doplňkové penzijní spoření,  státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebnímu spoření,  stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání (soustavná příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře),  příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, který je od daně osvobozen. Související právní předpisy: – § 35ba zákona o daních z příjmů – pokyn GFŘ č. D-6 – zákon o nemocenském pojištění – zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením – zákon o státní sociální podpoře – zákon o sociálním zabezpečení – zákon o penzijním připojištění – zákon o doplňkovém penzijním spoření – zákon o stavebním spoření

27


 10 Odpočet na manželku Mohu si v daňovém přiznání uplatnit slevu na manželku, která je na mateřské od 10. 1. 2014, odpočet 24 480 Kč? Nesmí mít příjem vyšší než 68 000 Kč a já nevím, zda se do příjmů manželky počítá mateřská nebo rodičovský příspěvek. Odpověď: Podle § 35ba zákona o daních z příjmů a pokynu GFŘ č. D-6 může poplatník uplatnit slevu na dani na manželku/manžela žijící/ho s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti ve výši 24 840 Kč, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč. Je-li manželka (manžel) držitelkou průkazu ZTP/P, zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek. Do příjmů manžela či manželky pro účely uplatnění slevy na dani se zahrnují veškeré příjmy „v hrubém“ včetně příjmů, které podléhají srážkové dani nebo jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob nebo nejsou předmětem této daně. Jedná se o příjmy:  ze závislé činnosti,  ze samostatné činnosti (podnikání),  z nájmu,  z příjmů od daně osvobozených, např. prodej nemovitosti, auta, cenných papírů,  všechny druhy důchodů,  nemocenská,  náhrada mzdy při pracovní neschopnosti,  ošetřování člena rodiny,  podpora v nezaměstnanosti,  peněžitá pomoc v mateřství (představuje dávku vyplácenou v rámci nemocenského pojištění). Nepřihlédne se k příjmům uvedeným v § 3 odst. 4 písm. b) ZDP (úvěry a zápůjčky) a příjmům uvedeným v § 35ba odst. 1 písm. b) zákona, které jsou taxativně v zákoně vymezené. Konkrétně se do příjmu manžela či manželky nezahrnují tyto příjmy:  dávky státní sociální podpory (viz zákon o státní sociální podpoře),  pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna,  dávky osobám se zdravotním postižením,  dávky pomoci v hmotné nouzi,  příspěvek na péči a sociální služby,  státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem,  státní příspěvky na doplňkové penzijní spoření,  státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebnímu spoření,  stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání (soustavná příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře),  příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, který je od daně osvobozen. Takže z dotazovaných příjmů manželky se do jejich „vlastních příjmů“ pro účely slevy na dani manželku započítává mateřská alias peněžitá pomoc v mateřství (což je dávka z nemocenského pojištění), zatímco rodičovský příspěvek (což je dávka státní sociální podpory) se do „vlastních příjmů“ nezapočítává.

28

Sleva na manžela – vlastní příjem Související právní předpisy: – § 35ba zákona o daních z příjmů – pokyn GFŘ č. D-6 – zákon o nemocenském pojištění – zákon o státní sociální podpoře – zákon o sociálním zabezpečení – zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením – zákon o penzijním připojištění – zákon o doplňkovém penzijním spoření – zákon o stavebním spoření

 11 Manželka na mateřské a nemocenské s příjmy za práci zdaněnými srážkou Manželka byla v průběhu roku 2014 (resp. leden až říjen) na rodičovské dovolené, od listopadu do konce roku na nemocenské (další těhotenství). Za rok 2014 si vydělala 50 000 Kč na dohody o provedení práce, z čehož zaměstnavatel odvedl srážkovou daň. Může si manžel uplatnit slevu na dani z příjmů fyzických osob na vyživovanou manželku za měsíce leden až říjen, příp. za celý rok, nebo odečet vůbec není možný? Odpověď: Jestliže byly skutečně jedinými vlastními příjmy manželky za rok 2014 příjem ze závislé činnosti 50 000 Kč a rodičovský příspěvek, pak její manžel může uplatnit slevu na dani na „vyživovanou“ manželku podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Nebude totiž překročen horní limit vlastních příjmů manželky, jelikož dávky státní sociální podpory (kam patří mj. i rodičovský příspěvek) se do testovaných vlastních příjmů manželky nezahrnují. Je ovšem třeba si uvědomit, že do vlastních příjmů manželky se zahrnují veškeré její příjmy, kromě výslovně uvedených ve zmíněném ustanovení a pak také kromě přijatých úvěrů a zápůjček (do konce roku 2013 se jednalo o „půjčky“). Do vlastních příjmů se tak zahrnují i příjmy zdaněné srážkovou daní nebo osvobozené od daně z příjmů (např. výhry, příjmy z drobného prodeje soukromého majetku, dávky z nemocenského pojištění! (jako je např. nemocenská a peněžitá pomoc v mateřství). Takže pokud – jak je v zadání uvedeno – byla manželka od listopadu 2014 tzv. na nemocenské, pak zřejmě pobírala od zaměstnavatele náhradu za dobu dočasné pracovní neschopnosti a posléze případně dále nemocenské coby dávku z nemocenského pojištění. Pokud tyto příjmy – které sice jsou osvobozeny od daně z příjmů, ale zahrnují se do vlastních příjmů manželky – přesáhly v roce 2014 částku 18 000 Kč, pak celkové vlastní příjmy manželky za rok 2014 přesáhly limit 68 000 Kč a manžel nemá nárok – a to ani zčásti, protože se vždy testují vlastní příjmy manželky za celý rok – uplatnit na manželku slevu na dani za tzv. vyživovanou manželku! Krácení celoroční slevy na „vyživovanou manželku“ by přicházelo do úvahy pouze v případě, že by v průběhu roku manželství vzniklo nebo naopak zaniklo. Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů

29


 12 Odčitatelná položka na manželku Prosíme o informaci, zda je možná tato situace: manželka byla v roce 2014 zaměstnána 2 měsíce, byly jí sráženy zálohy na mzdu. Hrubý příjem: 35 000 Kč, jiný příjem v roce 2014 neměla, žádné dotace, dávky z úřadu práce ani nic jiného. Chce si podat daňové přiznání a tam si uplatnit základní slevu na poplatníka, aby dostala zpět sraženou zálohu. Její manžel požádal v zaměstnání o uplatnění slevy na manželku s vlastním příjmem do 68 000 Kč. Účtárna mu tento požadavek odmítla s tím, že to nelze udělat, pokud si manželka podá své vlastní daňové přiznání. Odpověď: Roční zúčtování záloh provede plátce daně (zaměstnavatel), pokud o něj poplatník (zaměstnanec) písemně požádá do 15. 2. po uplynutí zdaňovacího období. K prokázaným nezdanitelným částkám podle § 15 zákona o daních z příjmů a ke slevě na dani podle ustanovení § 35ba odst. 1 písm. b) – slevě na manželku (manžela) žijící s poplatníkem v domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč [§ 38k odst. 5 písm. c) zákona o daních z příjmů] přihlédne plátce daně až právě při ročním zúčtování záloh na daň. Podle ustanovení § 38ch zákona o daních z příjmů roční zúčtování záloh a případné daňové zvýhodnění na vyživované děti neprovede plátce daně u toho poplatníka, který podá nebo je povinen podat daňové přiznání za uplynulé zdaňovací období. Pokud daňové přiznání podává manželka ze svých příjmů a jejich výše navíc nepřesahuje 68 000 Kč, není důvod poplatníkovi, který sám daňové přiznání není povinen podat ani nehodlá tak učinit, roční zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob, o které řádně požádal, neprovést a neuplatnit slevu podle § 35ba odst. 1 písm. b) uvedeného zákona. Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů – § 38ch zákona o daních z příjmů – § 38k odst. 5 písm. c) zákona o daních z příjmů

 13 Vyúčtování daně Mám zaměstnance, který chce udělat vyúčtování daně, do něhož chce zahrnout manželku, která nedosáhla příjmů 68 000 Kč za rok 2014. A zároveň si manželka ve svém zaměstnání žádá o vyúčtování daně. Může to tak být? Že on si žádá u nás o ni a ona zároveň řeší sebe u svého zaměstnavatele? Odpověď: Poplatník má nárok podle ustanovení § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů na snížení roční vypočtené daně podle § 16, o 24 840 Kč na manželku žijící s poplatníkem v domácnosti, pokud tato nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč. Vlastními příjmy manželky se rozumí úhrn všech vlastních příjmů dosažených ve zdaňovacím období nesnížených o daňové výdaje (hrubý příjem) včetně příjmů, které podléhají srážkové dani nebo jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob nebo nejsou předmětem této daně.

30


Do úhrnu vlastních příjmů se nezahrnují:

 dávky státní sociální podpory, tj. dávky poskytované v závislosti na výši příjmů jako přídavek na dítě, a ostatní dávky, jako rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné, dávky sociální péče a dávky pomoci v hmotné nouzi, státní příspěvky na penzijní připojištění se státní příspěvkem, státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření,  stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání,  sociální služby a příjem plynoucí z důvodu péče o osobu blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 38ch zákona o daních z příjmů roční zúčtování záloh na daň plátce daně neprovede a ani neuplatní slevu na manželku, pokud poplatník, tedy nikoli manželka podá, nebo má povinnost podat daňové přiznání. Skutečnost, že manželka současně žádá o provedení ročního zúčtování záloh na daň svého zaměstnavatele a uplatňuje si slevu na poplatníka, není překážkou pro uplatnění slevy na manželku u manžela v případě včasného požádání (do 15. 2. po uplynutí zdaňovacího období) o provedení ročního zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, když je splněna podmínka nižšího ročního příjmu u vyživované manželky než 68 000 Kč.

   

Související právní předpisy: – § 16 zákona o daních z příjmů – § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů – § 38ch zákona o daních z příjmů

31

3

Sleva na manžela – uplatnění slevy

Jako jediný typ osobní slevy na dani řešený v ustanovení § 35ba zákona o daních z příjmů je sleva na „vyživovanou“ manželku (manžela) výlučně roční slevou, kterou je možno uplatnit (i v případě zaměstnanců) vždy až po uplynutí zdaňovacího období v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění u zaměstnavatele (viz § 38h odst. 6 zákona o daních z příjmů) anebo v daňovém přiznání dotyčného poplatníka. Poplatníkům uvedeným v § 2 zákona o daních z příjmů (tedy fyzickým osobám) se daň vypočtená podle § 16 zákona o daních z příjmů (tj. roční sazbou daně 15 % ze základu daně za zdaňovací období), případně včetně tzv. solidárního zvýšení daně podle § 16a zákona o daních z příjmů, snížená o „podnikatelské“ slevy na dani podle § 35, 35a nebo 35b zákona o daních z příjmů (uplatnění slev na dani z titulu zaměstnávání osob se zdravotním postižením nebo z titulu tzv. investičních pobídek) za zdaňovací období snižuje dále o „osobní“ slevy na dani. Mezi ně patří nejen základní sleva na dani na poplatníka (s výjimkou starobních důchodců) ve výši 24 840 Kč, ale mj. také o slevu na manžela (manželku) 24 840 Kč, žije-li s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč. Je-li manželka (manžel) držitelkou průkazu ZTP/P, zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek, tedy na 49 680 Kč. Poplatník může uplatnit tento druh snížení daně o částku ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly podmínky pro uplatnění nároku na snížení daně splněny. Což se v daném případě týká situace, kdy v průběhu zdaňovacího období (kalendářního roku) dojde ke sňatku nebo naopak k rozvodu manželství, anebo když manželství zanikne jiným způsobem, například smrtí jednoho z manželů. Příjem vyživované manželky (manžela) se přitom posuzuje vždy za celé zdaňovací období. Např. u poplatníka, který uzavřel sňatek až v průběhu listopadu 2014, by se sleva na dani na manželku přiznala až od měsíce prosince ve výši 1 x 24 840 Kč / 12 = = 1 x 2 070 Kč za podmínky, že příjem jeho manželky v úhrnu za celé zdaňovací období 2014 nepřesáhl stanovený limit (68 000 Kč). U poplatnice, jejíž manžel zemřel v březnu 2014, by se sleva na manžela přiznala, za měsíce leden až březen, a to ve výši 3 x 2 070 Kč = = 6 210 Kč za podmínky, že příjem manžela v úhrnu za celé zdaňovací období 2014 nepřesáhl stanovený limit (68 000 Kč). Již od roku 2013 zavedl § 35ca zákona o daních z příjmů novou omezující podmínku pro uplatnění slevy na manžela (manželku), a to speciálně pro poplatníky s příjmy ze samostatné (podnikatelské) činnosti dle § 7 zákona o daních z příjmů a z nájmu (pronájmu) podle § 9 zákona o daních z příjmů, kteří uplatňují tzv. paušální neprokazované výdaje stanoveným procentem z příjmů. Podle tohoto ustanovení si totiž nemůže snížit daň o slevu na dani na manžela (manželku) poplatník, pokud:  uplatní u zmíněných dílčích základů daně tzv. paušální výdaje podle § 7 odst. 7, resp. § 9 odst. 4 zákona o daních z příjmů.

32


–

Dodejme, že se to nevztahuje na spolupracující osoby (např. na manželku) přebírající od podnikatele (zpravidla od manžela) podíl na příjmech a výdajích. Což platí i tehdy, když podnikatel paušální výdaje uplatňuje, takže na spolupracující osobu převádí podíl na svých příjmech a podíl na svých paušálních výdajích, ani pak se dotyčné spolupracující osoby omezení § 35ca zákona o daních z příjmů netýká, jak potvrdilo i GFŘ.  a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně. Jak si dále uvedeme, stejné omezení se týká rovněž možnosti uplatnění daňového zvýhodnění na dítě. PŘÍKLAD Vyloučení slevy na dani na manželku (manžela) a děti u „paušalistů“ Pan Oto je aktivní starobní důchodce žijící s mladší manželkou bez příjmů a jedním nezaopatřeným dítětem. Za rok 2014 si ve své řemeslné dílničce vydělá 600 000 Kč a za pronájem bytu utrží 200 000 Kč. Zatímco prokazatelných (skutečně vynaložených) výdajů v rámci podnikání má jen zhruba 150 000 Kč (tj. 25 % příjmů), tak zákonem umožněné paušální výdaje činí 480 000 Kč (80 % příjmů). Podobně je tomu u pronájmu, kde je schopen prokázat daňové výdaje 20 000 Kč (10 % příjmů), zatímco paušální činí 60 000 Kč (30 % příjmů). Je tedy nasnadě, že první, co pana Otu napadne, je u obou druhů příjmů využít vyšší paušální výdaje. Dobrá, v tom případě bude dílčí základ daně z podnikání 120 000 Kč (600 000 Kč – – 480 000 Kč) a z pronájmu 140 000 Kč (200 000 Kč – 60 000 Kč). Celkový základ daně tak činí 260 000 Kč, odpočty od základu daně podle § 15 a 34 zákona o daních z příjmů poplatník nenárokuje, takže 15 % DPFO za rok 2014 činí 39 000 Kč. Bohužel coby poživatel starobního důchodu (k 1. 1. 2014) nemá nárok na základní slevu na dani 24 840 Kč. A navíc, i když by jinak měl možnost uplatnit slevu na dani za „vyživovanou“ manželku 24 840 Kč ročně a také daňové zvýhodnění na vyživované dítě 13 404 Kč za rok, kvůli paušálním výdajům u 100 % základu daně, na tyto slevy nemá nárok. Pro pana Otu bude výhodnější, když oželí poněkud vyšší paušální výdaje u příjmů z pronájmu (60 000 Kč) a spokojí se s nižšími skutečnými výdaji v prokázané výši 20 000 Kč. U příjmů z podnikání přitom opět využije vyšší paušální výdaje (480 000 Kč). Dílčí základ daně z podnikání zůstane stejný 120 000 Kč (600 000 Kč – 480 000 Kč), zatímco z pronájmu povyroste na 180 000 Kč (200 000 Kč – 20 000 Kč). Celkový základ daně tak činí 300 000 Kč, odpočty od základu daně dle § 15 a 34 zákona o daních z příjmů poplatník nenárokuje, takže 15 % DPFO za rok 2014 je nyní vyšší, činí 45 000 Kč. Jako poživatel starobního důchodu (k 1. 1. 2014) nemá nárok na základní slevu na dani 24 840 Kč. Tentokrát jsou ale paušální výdaje uplatněny jen u dílčího základu daně z podnikání, který činí 120 000 Kč, což je méně než 50 % celkového základu daně 300 000 Kč. Proto si pan Oto může uplatnit slevu na dani za „vyživovanou“ manželku a daňové zvýhodnění na dítě 13 404 Kč, což mu sníží daň z příjmů za rok 2014 na 6 756 Kč. V tomto případě se tedy poplatníkovi vyplatilo nebazírovat na maximálních paušálních výdajích, protože mu vyšší vypočtenou daň bohatě eliminovaly slevy na dani, k nimž díky tomu získal přístup.

33


 14 Svatba a manželka v domácnosti s invalidním důchodem Zaměstnanec se 15. května 2014 oženil, manželka je v domácnosti a pobírá jen invalidní důchod 5 000 Kč měsíčně, tj. za rok 2014 v úhrnu 60 000 Kč (12 x 5 000 Kč). Na jakou slevu na manželku má manžel nárok? Odpověď: V případě sňatku náleží sleva na dani na tuto vyživovanou manželku žijící s poplatníkem v domácnosti až od kalendářního měsíce, na jehož počátku byly splněny podmínky pro uplatnění slevy, tj. počínaje červnem 2014. Za rok 2014 tedy náleží poplatníkovi sleva na manželku ve výši 7 x 2 070 Kč = 14 490 Kč. Související právní předpisy: – zákon o daních z příjmů

 15 Sleva na manželku v případě jejího úmrtí Poplatníkovi zemřela manželka 15. února 2014 a její příjem za celé zdaňovací období činil jen 50 000 Kč. Může si manžel nárokovat za rok 2014 alespoň zčásti slevu na dani na vyživovanou manželku? Odpověď: Pro snížení daně za rok 2014 náleží poplatníkovi sleva na manželku za kalendářní měsíce leden a únor 2014 (naposledy na počátku února byly splněny podmínky pro uplatnění slevy), tj. ve výši 4 140 Kč (2 x 2 070 Kč). Související právní předpisy: – zákon o daních z příjmů

 16 Sleva na manželku pracující jen po část roku Jsem fyzická osoba, mohu uplatnit slevu na manželku poměrnou částí? Manželka čtyři měsíce v roce nepracovala a od pátého měsíce začala pracovat a dosáhla příjmu 80 000 Kč. Je možné uplatnit slevu na manželku v daňovém přiznání fyzických osob pouze za čtyři měsíce, tj. 8 280 Kč? Odpověď: Slevu na dani z příjmů fyzických osob podle ustanovení § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů ve výši 24 840 Kč může uplatnit poplatník žijící s manželkou ve společně hospodařící domácnosti celý rok. Kdyby došlo k uzavření manželství během roku, pak by byl nárok na slevu ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc podle počtu měsíců, na jejichž počátku byla manželkou poplatníka. Podmínkou ovšem je, že manželka nemá vlastní příjmy za celý kalendářní rok vyšší než 68 000 Kč. Pro účely této slevy na dani se tedy neposuzují dílčí příjmy plynoucí vyživované manželce/manželovi během roku samostatně za jednotlivé kalendářní měsíce, zda překročily poměrnou část ročního limitu (68 000 Kč : 12 = 5 667 Kč), ale rozhodující je vždy až celková (úhrnná) částka vlastních příjmů dotyčné osoby za celý kalendářní rok.

34


Proto se i v dotazovaném případě příjem manželky neposuzuje podle počtu měsíců, kdy příjmy nepobírala, nýbrž za celé zdaňovací období (příslušný kalendářní rok). Jelikož vlastní příjmy manželky za celý rok přesáhly limit 68 000 Kč, nemá její manžel nárok na slevu na dani na „vyživovanou“ manželku, a to ani v poměrné výši. Není přitom podstatné, zda manžel podává daňové přiznání nebo požádal svého zaměstnavatele o roční zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti. Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů – § 35ba odst. 3 zákona o daních z příjmů

 17 Prokazování nároku na slevu na manželku Jak poplatník svému zaměstnavateli pro účely ročního zúčtování záloh prokáže nárok na uplatnění slevy na dani na „vyživovanou“ manželku (manžela) podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů? Odpověď: Řešení najdeme v § 38k odst. 5 písm. c) zákona o daních z příjmů a § 38l odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů, podle kterého poplatník prokazuje nárok na slevu na „vyživovanou“ manželku (manžela) při stanovení daně nebo záloh na daň plátci daně:  dokladem prokazujícím totožnost manželky (manžela) a průkazem ZTP/P, pokud je manželka (manžel) jeho držitelem,  každoročně do 15. 2. v žádosti o roční zúčtování záloh svým čestným prohlášením, že manželka (manžel) neměla (neměl) v uplynulém roce vlastní příjem přesahující 68 000 Kč ročně. Související právní předpisy: – § 38k odst. 5 písm. c) zákona o daních z příjmů – § 38l odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů

 18 Jak nepřijít o zvýhodnění Pro rok 2014 platí, že poplatníci, kteří využívají výdajové paušály, si nemohou odpočíst na děti a manželku. Jak je to ale v případě, kdy přiznají jen příjmy bez jakýchkoli výdajů, mají pak možnost si tyto úlevy uplatnit? Odpověď: Zákon o daních z příjmů v § 35ca uvádí, že slevu na manžela/manželku žijící s poplatníkem ve společné domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč, a daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti nemůže uplatnit poplatník, který uplatní u dílčího základu daně podle § 7 výdaje podle § 7 odst. 7 nebo u dílčího základu daně podle § 9 výdaje podle § 9 odst. 4 a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně. Zjednodušeně řečeno není možné daná zvýhodnění využít v případě, že část základu daně, u kterého byly využity výdaje uplatňované procentem z příjmů, tvoří více než polovinu základu daně.

35


Pokud se tedy poplatník rozhodne neuplatňovat výdaje dle § 7 odst. 7, resp. dle § 9 odst. 4, ale výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, může při splnění ostatních podmínek pro uplatnění výše uvedených daňových úlev slevu na manžela/manželku či daňové zvýhodnění na vyživované dítě využít. Je čistě na poplatníkovi, zda se rozhodne proti příjmům nějaké výdaje ve skutečné výši uplatnit. Zároveň však upozorňuji, že pro změnu způsobu prokazování výdajů, je třeba základ daně upravit dle § 23 odst. 8 písm. b) bodu 3 zákona o daních z příjmů za zdaňovací období předcházející zdaňovanému období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo. Související právní předpisy: – § 7, 9 zákona o daních z příjmů – § 23 zákona o daních z příjmů – § 35ca zákona o daních z příjmů

 19 Sleva na dani – samoživitelka Vedení daňové evidence u samoživitelky. Při paušálních nákladech 60 % – může uplatnit za rok 2014 odpočet na dvě děti? Pokud ne, má možnost jiných slev na daních? Odpověď: Uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované děti (§ 35c zákona o daních z příjmů) může poplatník, který u dílčího základu daně podle § 7 (např. příjmy z živnosti) neuplatní výdaje podle § 7 odst. 7 [např. podle § 7 odst. 7 písm. b) ve výši 60 %] vyšší než 50 % celkového základu daně z příjmů. Pokud poplatnice měla i příjmy např. ze závislé činnosti (§ 6) nebo příjmy z pronájmu (§ 9), kde neuplatnila výdaje procenty a celkový základ daně je např. 100 000 Kč a výdaje procenty byly uplatněny jen na příjmy ze samostatně výdělečné činnosti (§ 7), které činily za rok 30 000 Kč, pak je podmínka pro uplatnění daňového zvýhodnění splněna. Výdaje podle § 7 odst. 7 byly uplatněny na méně než 50 % celkového základu daně. Když ale měla poplatnice jen příjmy ze samostatně výdělečné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů a uplatnila k nim výdaje podle § 7 odst. 7 (v %), tedy na 100 % daňového základu, pak nelze daňové zvýhodnění na vyživované děti za rok 2014 uplatnit. Jiná možnost slevy na daních na vyživované děti v zákonu o daních z příjmů fyzických osob není. Související právní předpisy: – § 7 zákona o daních z příjmů – § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 35ca zákona o daních z příjmů

 20 Sleva na manželku v případě úrmtí v průběhu roku Zaměstnanec je občan ČR a za rok 2014 si bude podávat „daňové přiznání“. Může si uplatnit slevu na vyživovanou manželku, když byl ženatý již před rokem 2014? Manželka mu zemřela v průběhu května 2014. Manželka byla na rodičovské dovolené, pobírala jen rodičovský příspěvek. Jiný příjem neměla. V průběhu roku 2014, poněvadž byla vážně nemocná, požádala o invalidní důchod, a to zpětně od srpna 2013. Invalidní důchod byl v červnu 2014 přiznán se zpětnou platností od srpna 2013. Měsíční částka od

36


srpna 2013 cca 14 800 Kč a od ledna 2014 cca 15 000 Kč. Celková částka za období od srpna 2013 do května 2014 jí byla zaslána na její účet u banky na začátku června 2014. Může si zaměstnanec uplatnit slevu na manželku (5/12 roční částky), když částka vyplaceného invalidního důchodu za období od ledna 2014 do května 2014 vyplacená v červnu 2014 byla nižší než 68 000 Kč? Nebo je podstatné to, že v červnu 2014 byla vyplacena částka vyšší než 68 000 Kč, byť se vztahovala i k roku 2013? Odpověď: Nárok na slevu daně z příjmů fyzických osob podle § 35ba odst. l písm. b) zákona o daních z příjmů má poplatník, jehož manželka neměla za příslušné zdaňovací období příjem vyšší než 68 000 Kč. Příjem manželky se posuzuje vždy za celé zdaňovací období, nikoliv jenom za ty kalendářní měsíce, za které sleva na dani přichází v úvahu. Nezapočítávají se příjmy, které byly dodatečně poukázány za jiné období. Jestliže trvaly podmínky pro uplatnění nároku na slevu na dani na manželku jen po část roku, sleva se bude krátit. Sleva na dani náleží jenom za ty kalendářní měsíce zdaňovacího období, na jejichž počátku byly splněny stanovené podmínky. Sleva se přizná ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro uplatnění nároku. To znamená, že poplatník má podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů nárok na slevu na dani z příjmů na vyživovanou osobu, která byla manželkou poplatníka a žila s ním v domácnosti v uvedeném případě leden až květen 2014 a neměla příjmy za rok 2014 vyšší než 68 000 Kč, (2070 Kč x 5 měsíců) ve výši 10 350 Kč. Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů

37

4

Sleva na dítě – podmínky nároku

Slevu alias daňové zvýhodnění na dítě upravuje zejména § 35c zákona o daních z příjmů a specifika pro jeho využití v průběhu roku u příjmů ze závislé činnosti pak ještě § 35d zákona o daních z příjmů. Daňové zvýhodnění může poplatník nárokovat pouze při současném naplnění všech podmínek:  dotyčné dítě je považováno za „vyživované dítě“,  žije ve společně hospodařící domácnosti s poplatníkem, Společně hospodařící domácností se podle § 21e odst. 4 zákona o daních z příjmů pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.  na území členského státu Evropské unie („EU“), Norska nebo Islandu,  nejde o spolupracující osobu, na kterou jsou v souladu s § 13 zákona o daních z příjmů rozdělovány příjmy a výdaje dosažené při samostatné (podnikatelské) činnosti poplatníka,  poplatník neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo 35b zákona o daních z příjmů (tj. z titulu investičních pobídek). V případě dítěte jako spolupracující osoby sice zákon staví překážku opačně, ale důsledek je stejný. Je-li na dítě v některých kalendářních měsících zdaňovacího období uplatněno daňové zvýhodnění, nelze na ně v těchto měsících rozdělovat příjmy a výdaje podle § 13 zákona o daních z příjmů jako na spolupracující osobu. Daňové zvýhodnění na vyživované dítě však může rodič podnikatel bez problému uplatnit, bude-li u něj studující dítě zaměstnáno. Od roku 2013 přibylo omezení, resp. překážka uplatnění daňového zvýhodnění na dítě u tzv. paušálistů, tedy u osob, které u příjmů ze samostatné (podnikatelské) činnosti nebo z nájmu (pronájmu) uplatňují tzv. paušální výdaje procentem z příjmů, jak si upřesníme v kapitole číslo 8. Speciální dodatečné podmínky se týkají nerezidentů:

 daňové zvýhodnění mohou od roku 2014 nárokovat pouze nerezidenti Česka, kteří jsou rezidenty členského státu Evropské unie („EU“), Norska nebo Islandu,

 a to pokud úhrn jejich příjmů ze zdrojů na území České republiky podle § 22 zákona o daních z příjmů činí nejméně 90 % všech jejich příjmů s výjimkou příjmů: – které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo 6 zákona o daních z příjmů nebo – které jsou od daně osvobozeny podle § 4, 6 nebo 10 zákona o daních z příjmů nebo – z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 36 zákona o daních z příjmů). Jediným možným způsobem uplatnění této slevy na dani je u daňového nerezidenta v daňovém přiznání, nemůže to za něj komfortně udělat zaměstnavatel v rámci ročního zúčtování záloh.

38


Výši příjmů ze zdrojů v zahraničí prokazuje poplatník potvrzením zahraničního správce daně na tiskopisu českého Ministerstva financí, který se stává novou povinnou přílohou daňového přiznání. Daňové zvýhodnění na dítě může mít obecně trojí formu:

 slevy na dani (bez omezení až do výše vypočtené daně, resp. zálohy snížené o osobní slevy),

 daňového bonusu (pokud daňová povinnost poplatníkovi nevznikla, zde jsou ale jistá omezení),

 kombinace slevy a bonusu (je-li daň po osobních slevách nižší než daňové zvýhodnění). Speciálními podmínkami a omezeními formy daňového bonusu se zabývá následující kapitola číslo 5. Kdo se rozumí „vyživovaným dítětem“, si podrobně uvedeme hned ve dvou dalších kapitolách číslo 6 a 7 a podrobnostmi způsobu uplatnění této slevy na dani se pak budeme zabývat v kapitole číslo 8. Daňové zvýhodnění na jedno vyživované dítě v domácnosti v roce 2014 činí:

 13 404 Kč ročně, resp. u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti 1 117 Kč měsíčně,  26 808 Kč ročně, resp. 2 234 Kč měsíčně, jedná-li se o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P. Poznamenejme, že problematiku průkazu ZTP/P upravuje § 34 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru. Průkaz osoby se zdravotním postižením je veřejnou listinou. PŘÍKLAD Spolupráce se zletilým synem Otec podniká, z čehož za rok 2014 vykázal 2 mil. Kč příjmů a 1,2 mil. Kč daňových výdajů. Jiné zdanitelné příjmy neměl. Jeho syn (18 až 26 let) studuje a nemá žádné zdanitelné příjmy. Bylo by možno porovnat daňový režim samostatného podnikání otce a jeho spolupráce se synem? Odpověď: Pro přehlednost nebudeme uvažovat žádné odpočty od základu daně. 1) Otec (podniká samostatně):  Daňová situace u podnikajícího otce: – Základ daně = 800 000 Kč – Vypočtená daň z příjmů = 15 % z 800 000 Kč = 120 000 Kč → Sleva na dani na poplatníka 24 840 Kč → Daňové zvýhodnění na vyživované dítě formou slevy na dani 13 404 Kč

39


–

Výsledná daňová povinnost otce = 81 756 Kč

 Daňová situace u syna: –

Syn nemá žádné zdanitelné příjmy ani nespolupracuje, základ daně = 0 Kč, daň z příjmů = 0 Kč.  Na dani z příjmů za otce a syna bude odvedeno 81 756 Kč. 2) Syn je po celý rok spolupracující osobou s maximálním podílem příjmů a výdajů, tj. 30 %, resp. 180 000 Kč:  Daňová situace u podnikajícího otce: – Základ daně = 800 000 Kč – 180 000 Kč = 620 000 Kč – Vypočtená daň z příjmů = 15 % z 620 000 Kč = 93 000 Kč → Sleva na dani na poplatníka 24 840 Kč → Daňové zvýhodnění na vyživované dítě NELZE UPLATNIT! – Výsledná daňová povinnost otce = 68 160 Kč  Daňová situace u spolupracujícího syna: – Základ daně = 180 000 Kč – Vypočtená daň z příjmů = 15 % z 180 000 Kč = 27 000 Kč → Sleva na dani na poplatníka 24 840 Kč – Výsledná daňová povinnost syna = 2 160 Kč Na dani z příjmů za otce a syna dohromady bude odvedeno 70 320 Kč, což je o 11 436 Kč méně než bez spolupráce. Tato úspora na dani odpovídá rozdílu mezi nově využitou základní slevou na dani na poplatníka u syna (24 840 Kč) a ztraceným daňovým zvýhodněním na tohoto vyživovaného syna (13 404 Kč). Dodejme, že otec mohl také alternativně syna zaměstnat formou pracovní smlouvy nebo na dohodu o pracovní činnosti, případně na dohodu o provedení práce (u níž by ale mohl být problém s poměrně vysokou hodinovou odměnou, chtěli-li bychom zachovat synovi obdobný příjem). Díky tomu by otci (podnikateli) zůstalo zachováno daňové zvýhodnění na syna a vedle toho by syn jako jeho zaměstnanec mohl uplatnit osobní slevu na dani sám na sebe. Díky tzv. superhrubému zdanění příjmů ze závislé činnosti a obecně vyšším pojistným odvodům za zaměstnance by ale daňová výhoda souběhu daňového zvýhodnění otce a osobní slevy na dani jeho syna nebyla až tak výrazná. Tato varianta – zaměstnání syna místo jeho uplatnění jako spolupracující osoby – selhává v případě, že otec neuplatňuje skutečné výdaje, ale tzv. paušální výdaje ve výši stanoveného procenta z příjmů. Tehdy totiž mzda syna základ daně otce nesníží, ale představuje tak pouze další zdanitelný příjem rodiny. I když je dítě podle zákona o daních z příjmů u poplatníka považováno za vyživované, nestačí to samo o sobě pro uplatnění daňového zvýhodnění na něj. Je totiž nutno ještě naplnit také podmínku, že žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti. Společně hospodařící domácností se podle § 21e odst. 4 zákona o daních z příjmů pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Každý přitom může být příslušníkem jen jedné domácnosti. Dočasný pobyt dítěte mimo domácnost (např. na vysokoškolské koleji, v nemocnici, v cizině) nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění. Dítě může mít jiné trvalé bydliště než rodiče, rozhodující je společné hospodaření a spolužití. Nežije-li ale dítě s poplatníkem v domácnosti (např. po rozvodu manželství), daňové zvýhodnění na něj poplatníkovi nenáleží. Pro posouzení existence společně hospodařící domácnosti je vždy rozhodující skutečný (faktický) stav. To znamená hledisko společného finančního hospodaření, nikoliv např. skutečnost, kde je takové zletilé dítě hlášeno k trvalému pobytu. Což se v praxi využije i v jiných sporných případech:

40


 Pro posouzení, odkdy nežije dítě ve společně hospodařící domácnosti s poplatníkem, nemůže být rozhodující okolnost, kdy byli rodiče rozvedeni, nebo kdy rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nabylo právní moci. Stěžejní je skutečnost, kdy již před rozvodem prokazatelně zanikla „společná domácnost“ manželů, tj. odkdy dítě žije v domácnosti jen jednoho z rodičů.  Je-li dítě při rozvodu manželství sice svěřeno do péče jednomu z rodičů a druhému z rodičů je stanoveno platit výživné, ale rodiče po čase obnoví „společnou domácnost“, aniž by znovu uzavřeli spolu sňatek. Rozhodující přitom bude, odkdy dítě žije opět v domácnosti s poplatníkem, nikoliv okolnost, že k obnovení soužití rodičů došlo až po právní moci stanovení výživného.  Rovněž v době před vydáním soudního rozhodnutí o rozvodu manželství je často problematické určit, se kterým z rodičů dítě žije ve společně hospodařící domácnosti. Zejména pokud manželé spolu bydlí a ten z manželů, který se nepodílí na společné domácnosti, se odmítá vzdát práva na daňové zvýhodnění.

 21 Společná domácnost s dítětem Nezletilé dítě bylo na základě předběžného opatření soudu v dubnu 2014 umístěno do dětského domova a v listopadu 2014 na základě rozhodnutí soudu u něj byla nařízena ústavní výchova. Je možno jej po tuto dobu stále považovat za člena společné domácnosti s matkou dítěte pro účely uplatnění nároku na slevu na dani na dítě? Odpověď: Ústavní výchovu nařizuje soud tehdy, je-li výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Soud může ústavní výchovu prodloužit až na jeden rok po dosažení zletilosti dítěte, nebo zrušit, pominou-li důvody pro její nařízení. Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní výchovy, upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů k němu. Dítě, které je na základě rozhodnutí soudu svěřeno do ústavní výchovy a umístěno v zařízení kolektivní péče, může pobývat mimo toto zařízení pouze dočasně (§ 30 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Pobyt dítěte v zařízení kolektivní péče, rozhodne-li soud o nařízení ústavní výchovy, vzhledem k povaze věci nelze považovat za krátkodobý, a proto je zde vyloučena možnost, aby dítě po tuto dobu žilo v domácnosti společně se svými rodiči, případně jen jedním z nich. Trvá-li soudem nařízená ústavní péče, není splněna podmínka, že dítě žije v domácnosti s poplatníkem, a daňové zvýhodnění na něj poplatníkovi tudíž nenáleží. Související právní předpisy: – § 971 až 975 nového občanského zákoníku – § 30 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí

41


 22 Daňové zvýhodnění při střídavé péči Jak se posuzuje splnění podmínky slevy na dítě spočívající ve společné domácnosti pří střídavé péči o dítě? Odpověď: Z pojmu společně hospodařící domácnost vyplývá, že každý občan – i vyživované dítě – – může být příslušníkem jen jedné domácnosti, což potvrzují i soudní judikáty. Příslušnost k domácnosti u nezletilých dětí stanoví dohoda rodičů nebo rozhodnutí soudu. Pro posouzení existence společné domácnosti je přitom rozhodující vždy skutečný stav. Daňové zvýhodnění na dítě svěřené soudem do společné nebo střídavé výchovy obou rodičů (např. po týdnu) může v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období uplatňovat jen jeden z nich, a to ten, který bude dítě vyživovat ve své domácnosti na počátku daného kalendářního měsíce. Tzn. v případě, kdy takové dítě bude žít „střídavě“ v domácnosti jednoho z rodičů, může daňové zvýhodnění uplatňovat každý z rodičů ve zdaňovacím období jen několik kalendářních měsíců, a nebude-li mít jeden z nich zdanitelné příjmy, ze kterých by mohl při výpočtu daně uplatnit daňové zvýhodnění (bude-li např. nezaměstnaný), daňové zvýhodnění na takové dítě nebude možné využít v plné výši. Nelze přitom ovšem vyloučit dohodu rodičů, že dítě je sice svěřené soudem do společné nebo střídavé výchovy obou rodičů, ale žít bude nadále trvale v domácnosti jen s jedním z rodičů. Za těchto okolností bude tedy daňové zvýhodnění na toto dítě uplatňovat po celé zdaňovací období jen jeden z nich a druhému z rodičů daňové zvýhodnění náležet nebude, a to ani částečně. V tomto případě bude samozřejmě obtížnější prokazování. Související právní předpisy: – zákon o daních z příjmů

 23 Sleva na dani na dítě v případě přerušení podnikání Může si podnikatel, fyzická osoba, uplatnit slevu na dani na dítě za celých 12 měsíců, když k 31. 8. 2014 přerušil podnikání a do konce roku ho znovu nezahájil? Nebo může slevu uplatnit jen za osm měsíců? Odpověď: Daňové přiznání je podle zákona o daních z příjmů povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč. Poplatník v přiznání uvádí částku slevy na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění podle § 35c zákona o daních z příjmů. Uplatnění nároku na daňové zvýhodnění na vyživované dítě poplatníkem se řídí podle počtu měsíců, na jejichž počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Počet měsíců, kdy poplatník dosahoval příjmů, není pro uplatnění nároku na daňové zvýhodnění rozhodující. Daňové zvýhodnění lze uplatnit i za kalendářní měsíc, kdy se dítě narodilo, nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

42


Nutno upozornit, že daňové zvýhodnění může uplatnit v jedné domácnosti na totéž dítě ve zdaňovacím období nebo za tentýž kalendářní měsíc jen jeden z poplatníků žijících v této domácnosti. Roční výše daňového zvýhodnění na dítě žijící s poplatníkem v domácnosti činila v kalendářním roce 2014 částku 13 404 Kč. O tuto částku sníží poplatník daň stanovenou podle § 16, případně po solidárním zvýšení daně podle § 16a zákona o daních z příjmů (15%), sníženou o osobní slevy poplatníka podle § 35ba zákona o daních z příjmů (zejména základní roční sleva na poplatníka 24 840 Kč). Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Zmíněnou slevu na dani poplatník uplatní až do výše daňové povinnosti vypočtené podle zákona o daních z příjmů za příslušné zdaňovací období. Pokud je nárok na daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost po slevě, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem a poplatník ho může uplatnit jen v případě, když jeho roční příjem činil alespoň šestinásobek minimální mzdy (v roce 2014 činila minimální mzda 8 500 Kč), a daňový bonus činí alespoň 100 Kč, maximálně 60 300 Kč ročně. O výplatu daňového bonusu uplatněného v daňovém přiznání požádá poplatník místně příslušného správce daně a ten je povinen do 30 dnů po termínu pro podání daňového přiznání poslat nárokovanou částku poplatníkovi. Související právní předpisy – – – –

§ § § §

16, 16a zákona o daních z příjmů 35ba zákona o daních z příjmů 35c odst. 1, 2, 3, 4, 9, 10 a 11 zákona o daních z příjmů 38g odst. 1 a 3 zákona o daních z příjmů

 24 Daňové zvýhodnění u samoživitelky jen s invalidním důchodem Můžu zažádat finanční úřad v daňovém přiznání o slevu na 13 404 Kč? Činnost jsem z důvodu invalidního důchodu musela zrušit 12. 1. 2014 a jsem rozvedená. Odpověď: Sleva ve výši 13 404 Kč odpovídá daňovému zvýhodnění na vyživované dítě pro rok 2014 (ve stejné výši platilo také v roce 2013). Podle § 35c zákona o daních z příjmů má poplatník nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti za rok 2014 ve výši 13 404 Kč ročně, pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo 35b zákona o daních z příjmů. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Slevu na dani může poplatník uplatnit až do výše daňové povinnosti. Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost vypočtená, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, 7, 8 nebo 9 zákona o daních z příjmů alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy stanovené pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou k počátku příslušného zdaňovacího období a neupravené s ohledem na odpracovanou dobu a další okolnosti. Za rok 2014 je podmínkou pro přiznání bonusu, že poplatník měl roční hrubý příjem aspoň 51 000 Kč (6 x 8 500 Kč). Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

43


Pokud jste nedocílila v roce 2014 rozhodného příjmu, nemůžete uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Nejedná se totiž o alternativu sociální dávky podporující nízkopříjmové rodinné rozpočty, ale o daňovou pobídku určenou rodinám s vyživovanými dětmi určenou poplatníkům, kteří mají alespoň minimální zdanitelné příjmy (nejméně 51 000 Kč za rok 2014) z výdělečné činnosti, ať už jde o zaměstnání, podnikání nebo o pronájem, případně příjmy z kapitálového majetku nepodléhající srážkové dani (tedy zejména z úroků z půjček). Související právní předpisy: – § 35c zákona o daních z příjmů – § 111 zákoníku práce

 25 Uplatnění slevy na jedno dítě po část roku otcem a po část roku matkou Dotaz se týká střídání daňového zvýhodnění na vyživované dítě za splnění všech dalších podmínek. Otec uplatnil daňové zvýhodnění v únoru a v listopadu (pouze tyto měsíce byl v pracovním poměru). Může matka, která je OSVČ, uplatnit daňové zvýhodnění za zbývající měsíce v rámci svého přiznání, tj. za 10 měsíců? Může matka, která je zaměstnankyně, požádat dodatečně o uplatnění daňového zvýhodnění při ročním zúčtování za zbývající měsíce? Je nějaký způsob, aby otec již uplatněné daňové zvýhodnění zrušil (např. podal vlastní přiznání) tak, aby mohla matka uplatnit daňové zvýhodnění za celý rok? Odpověď: Podle § 35c zákona o daních z příjmů má poplatník nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti za rok 2014 ve výši 13 404 Kč ročně, pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo 35b zákona o daních z příjmů. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Slevu na dani může poplatník uplatnit až do výše daňové povinnosti. Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost vypočtená, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně. Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, 7, 8 nebo 9 zákona o daních z příjmů alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy stanovené pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou k počátku příslušného zdaňovacího období a neupravené s ohledem na odpracovanou dobu a další okolnosti, podle zákoníku práce. Za rok 2014 je podmínkou pro přiznání bonusu, že poplatník měl roční hrubý příjem aspoň 51 000 Kč (6 x 8 500 Kč). Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a nezapočítávají se ani příjmy ze zahraničí, které jsou vyjmuty ze zdanění v ČR podle § 38f zákona o daních z příjmů (tedy ať už jsou vyjmuty díky mezinárodní daňové smlouvě nebo českým zákonem). K dotazu č. 1) Matka si může při podání daňového přiznání za rok 2014 uplatnit za výše uvedených podmínek daňové zvýhodnění na vyživované dítě / daňový bonus za 10 měsíců.

44


K dotazu č. 2) Pokud matka měla příjmy ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů pouze od jednoho, anebo postupně od více plátců daně, podle § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů není povinna podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Pokud matka měla u svého zaměstnavatele podepsáno „Prohlášení k dani“, může jej do 15. 2. 2015 požádat o roční zúčtování daně. Podmínky provedení tohoto zúčtování jsou stanoveny v § 38ch zákona o daních z příjmů. Matka má nárok na uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované dítě / daňový bonus za 10 měsíců. Plátce je povinen provést vyúčtování do 31. 3. 2015. Alternativně si může matka vyžádat od zaměstnavatele potvrzení o příjmech a zálohách ze závislé činnosti a podat daňové přiznání sama, a to do 1. 4. 2015. K dotazu č. 3) Podle § 35c odst. 9 zákona o daních z příjmů, vyživuje-li dítě v jedné společně hospodařící domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich. Pokud ve dvou měsících uplatnil zvýhodnění otec, nemůže jej za tyto měsíce uplatnit současně matka. Podle § 35d odst. 6 zákona o daních z příjmů při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění dle § 38ch zákona o daních z příjmů otec na vyplacené měsíční daňové bonusy v kalendářních měsících, v nichž úhrn jeho příjmů dosáhl alespoň výše poloviny minimální mzdy, ze zákona nárok neztrácí. Podle § 35c odst. 12 zákona o daních z příjmů poplatník, kterému byly vyplaceny měsíční daňové bonusy, nárok na daňové zvýhodnění za zdaňovací období neuplatní vůbec, za daňový nedoplatek se považují částky ve výši vyplacených měsíčních daňových bonusů. V tomto případě záleží na dohodě mezi otcem a matkou, pokud otec doloží, že v rámci ročního zúčtování či v daňovém přiznání neuplatnil slevu na dítě, může si matka uplatnit slevu na dani /daňový bonus na dítě i za zbývající dva měsíce. Související právní předpisy: – § 6 až 9 zákona o daních z příjmů – § 35c zákona o daních z příjmů – § 35d, 38g a 38ch zákona o daních z příjmů

 26 Sleva na dítě v případě střídavé péče obou rodičů Náš zaměstnanec již nežije s družkou, se kterou má dvě děti, ve společné domácnosti. Odstěhovala se s dcerou. Starší syn byl svěřen do výchovy a výživy otce a dcera do střídavé péče obou rodičů. Matka je nezaměstnaná a evidovaná na úřadu práce (nemáme písemně doloženo). Dcera se vždy v lichém týdnu v roce od 1. 11. 2013 svěřuje do péče otce předáním vždy v neděli předem. Od matky mám potvrzení pro rok 2013, kdy zaměstnaná byla, že na děti neuplatňuje daňové zvýhodnění, a od 1. 1. 2014 čestné prohlášení, že jej rovněž neuplatňuje a je nezaměstnaná. Zatím daňové zvýhodnění na obě děti uplatňuji zaměstnanci (otci). Je to tak správně? Mám požadovat potvrzení z úřadu práce? Odpověď: Při svěření dítěte do tzv. střídavé péče rodičů vznikají skutečně výkladové potíže. V tomto případě se zdá, že dotyčné dítě vyhovuje definici „společné“ domácnosti jak ve vztahu s matkou, tak i s otcem. Pojem společně hospodařící domácnost totiž vymezuje § 21e odst. 4

45


zákona o daních z příjmů tak, že se jí pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Pro naplnění znaku společně hospodařící domácnosti je třeba současné splnění dvou podmínek:  trvalé spolužití a  společné uhrazování nákladů na své potřeby. Ovšem podle soudních rozhodnutí může být každý občan členem pouze jediné domácnosti. Převažující daňová praxe, pokud je mi známo, je zde taková, že je obecně umožněno uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě svěřené do střídavé výchovy (péče) u každého z rodičů. Přitom je ale potřeba zajistit, aby dítě takto nebylo ve stejném kalendářním měsíci současně daňově uplatněno u obou rodičů. V případě sporu rodičů o tento daňový nárok by daňové zvýhodnění za daný měsíc náleželo tomu, u kterého bylo dítě v domácnosti první den v kalendářním měsíci. Což odpovídá pravidlu ustanovení § 35c odst. 10 zákona o daních z příjmů. Pokud druhý z rodičů (zde matka) není zaměstnán, pak zákon o daních z příjmů nevyžaduje pro uplatnění nároku na daňové zvýhodnění zaměstnance (otce) předložení žádného potvrzení nebo prohlášení o tom, že tento nárok neuplatňuje současně. Na druhé straně je ale v dotázaném problémovém případě vhodné požádat druhého z rodičů (matku) například o písemné prohlášení o tom, že daňové zvýhodnění na dotyčné dítě neuplatňuje. Související právní předpisy: – § 21e odst. 4 zákona o daních z příjmů – § 35c zákona o daních z příjmů – § 38l odst. 3 zákona o daních z příjmů

 27 Podmínka společné domácnosti splněna jen po část roku Pokud jsou splněny podmínky společné domácnosti první den v měsíci, je možné si v tomto měsíci při splnění všech ostatních podmínek uplatnit daňové zvýhodnění na dítě, i když v druhé polovině tato podmínka splněna není? Odpověď: Poplatníkovi, který vyživuje dítě a se kterým žije ve společně hospodařící domácnosti, lze poskytnout daňové zvýhodnění za každý měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Tato podmínka je splněna i tehdy, když poplatník počínaje 2. kalendářním dnem „společnou domácnost“ opustí. Zvýhodnění tedy nemůže uplatnit např. rozvedený manžel žijící po celý měsíc mimo společnou domácnost jen z titulu placení výživného. Související právní předpisy: – § 35c odst. 10 zákona o daních z příjmů

 28 Daňové zvýhodnění na dítě po rozvodu Chtěla bych se zeptat, zda má nárok na daňové zvýhodnění na dítě zaměstnanec, který je sice rozveden, ale s manželkou i dcerou bydlí stále ve společné domácnosti. Dcera byla svěřena do péče manželky a zaměstnanci bylo vyměřeno výživné. Doposud

46


daňové zvýhodnění se souhlasem manželky uplatňoval on. Nevím, jestli v tomto případě má větší váhu, že dle soudu je dcera v péči manželky, nebo že bydlí ve společné domácnosti. Odpověď: Daňové zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c zákona o daních z příjmů může uplatnit poplatník žijící s dítětem ve společně hospodařící domácnosti. Pojem společně hospodařící domácnost totiž vymezuje § 21e odst. 4 ZDP tak, že se jí pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Ze znění vašeho dotazu je zřejmé, že poplatník je rozveden a platí výživné, nesplňuje tedy zřejmě ani definici společně hospodařící domácnosti a daňové zvýhodnění na dítě tedy nemůže uplatnit. Související právní předpisy: – § 21e odst. 4 zákona o daních z příjmů – § 35c zákona o daních z příjmů

 29 Daňové zvýhodnění na vyživované dítě a příjmy ze zahraničí Zaměstnanec (trvalým bydlištěm v ČR) má pouze příjmy ze zahraničí (Německo). Na základě potvrzení německého zaměstnavatele vyplním daňové přiznání a v něm uplatním daňové zvýhodnění na vyživované dítě za celý rok 2013. Budu toto moci udělat i v roce 2014? Odpověď: Poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště, nebo se zde obvykle zdržují, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob podle § 38g zákona o daních z příjmů je povinen podat každý, jehož příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly částku 15 000 Kč ročně, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby. V daňovém přiznání poplatník uvede částku slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů a případně daňové zvýhodnění podle § 35c a 35d zákona o daních z příjmů na vyživované děti. Jsou-li součástí zdanitelných příjmů též příjmy ze závislé činnosti (§ 6 zákona o daních z příjmů), doloží je poplatník daně dokladem vystaveným plátcem daně. Ke změnám zákona o daních z příjmů pro rok 2014 proti roku 2013 v uvedených ustanoveních nedošlo. Související právní předpisy: – § 6 zákona o daních z příjmů – § 38g, 35ba, 35c, 35d zákona o daních z příjmů

47

5

Sleva na dítě – daňový bonus

Daňové zvýhodnění formou slevy na dani není v zásadě nijak omezeno, takže má-li poplatník třeba 10 vyživovaných dětí v domácnosti, může na ně nárokovat slevu na dani 10 x 13 404 Kč = 134 040 Kč. Slevu na dani lze totiž uplatnit až do výše vypočtené daně po snížení o osobní slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů. Naproti tomu daňové zvýhodnění formou daňového bonusu (i když je případně čerpán spolu se slevou na dani) je jednak podmíněno dosažením jisté výše ročního příjmu, jednak absolutní částkou (může činit alespoň 100 Kč a maximálně 60 300 Kč ročně). Podle § 35c odst. 4 zákona o daních z příjmů může totiž daňový bonus – v jakékoli výši uvnitř uvedeného absolutního rozpětí – uplatnit pouze poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, 7, 8 nebo 9 zákona o daních z příjmů (tedy ze závislé činnosti, ze samostatné alias podnikatelské činnosti, z kapitálového majetku nebo z nájmu) alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy stanovené pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou k počátku daného roku podle § 111 zákoníku práce (její výše se neupravuje s ohledem na odpracovanou dobu a další okolnosti). Tato minimální mzda k 1. 1. 2014 činila 8 500 Kč (platí pro celý rok 2014), z čehož vyplývá podmínka minimálního příjmu poplatníka = 6 x 8 500 Kč = 51 000 Kč za celý kalendářní rok. Speciální omezení se dále týká poplatníka, který má příjmy pouze podle § 9 zákona o daních z příjmů – tedy pouze (!) z nájmu – v jeho případě nesmí výdaje převýšit tyto příjmy. Naproti tomu u příjmů ze samostatné (podnikatelské) činnosti přes 51 000 Kč za rok není výsledná daňová ztráta překážkou pro nárok na daňový bonus za vyživované dítě. Do těchto příjmů se přitom ale nezahrnují příjmy od daně osvobozené, příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 36 zákona o daních z příjmů) ani příjmy, které jsou podle § 38f zákona o daních z příjmů vyjmuty ze zdanění (tedy příjmy ze zahraničí, které jsou ze zdanění v Česku vyjmuty díky příslušné mezinárodní daňové smlouvě o zamezení dvojího zdanění anebo jde-li o příjmy ze závislé činnosti v zahraničí splňující podmínky vyjmutí ze zdanění v Česku podle speciálního ustanovení § 38f odst. 4 zákona o daních z příjmů). Obdobně je podmíněn a omezen i měsíční daňový bonus vyplácený plátcem daně (zaměstnavatelem) dotyčnému poplatníkovi (zaměstnanci). Výplata měsíčního daňového bonusu zaměstnanci je podmíněna výší jeho příjmů, a to konkrétně tím, že úhrn příjmů ze závislé činnosti vyplacený nebo zúčtovaný tímto plátcem za příslušný kalendářní měsíc musí dosahovat u poplatníka alespoň poloviny minimální mzdy, tj. v roce 2014 alespoň poloviny z 8 500 Kč = 4 250 Kč. Do těchto příjmů se opět nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. A vyplácená výše měsíčního daňového bonusu se musí vejít do rozpětí alespoň 50 Kč a maximálně 5 025 Kč měsíčně. Po uplynutí zdaňovacího období zaměstnavatel vypořádá na žádost zaměstnance jeho daňovou povinnost a rovněž celkovou částku daňového zvýhodnění (včetně daňových bonusů) v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, anebo si ji vypořádá sám poplatník ve svém daňovém přiznání.

48


Jak bylo výše uvedeno, roční daňový bonus je podmíněn dosažením ročního příjmu alespoň 51 000 Kč, zatímco pro vyplacení měsíčního daňového bonusu zaměstnavatelem postačí příjem z dané závislé činnosti 4 250 Kč měsíčně. Může se tedy v praxi stát, že poplatník sice v průběhu roku měl nárok na měsíční daňový bonus, ale nesplnil podmínky pro „roční“ daňový bonus. Při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění takovýto zaměstnanec ale za této situace na měsíční daňové bonusy vyplacené v průběhu roku nárok neztrácí – nemusí je vracet. Tzn., že zaměstnavatel jako výsledek ze zúčtování daňových bonusů u takového zaměstnance uvede nulu. Pozor ale na to, že tato výhoda neplatí, pokud by dotyčný zaměstnanec podával daňové přiznání! Pokud totiž úhrn vyplacených měsíčních daňových bonusů u poplatníka podávajícího daňové přiznání přesahuje částku daňového bonusu vypočteného za zdaňovací období, považuje se vzniklý rozdíl za daňový nedoplatek. Když by poplatník, kterému byly vyplaceny měsíční daňové bonusy, nárok na daňové zvýhodnění za zdaňovací období v daňovém přiznání neuplatnil vůbec, považují se za daňový nedoplatek částky ve výši vyplacených měsíčních daňových bonusů, tj. vyplacené měsíční daňové bonusy musí takový poplatník vrátit.

 30 Měsíční versus roční daňový bonus Zaměstnanci bylo v souladu se zákonem vyplaceno během roku 2014 na třech měsíčních daňových bonusech celkem 1 500 Kč. Po zbytek roku byl buď na úřadu práce nebo na nemocenské, a tak jeho celkové zdanitelné příjmy za rok 2014 nedosáhly 51 000 Kč. Jak má jeho zaměstnavatel postupovat při ročním zúčtování záloh? Odpověď: Zaměstnanec o vyplacené měsíční daňové bonusy již nepřijde, pochopitelně pokud byly přiznány v souladu se zákonem a s prokázanou skutečností. Výslovně to totiž uvádí § 35d odst. 6 zákona o daních z příjmů. Provádí-li zaměstnavatel výpočet daně a daňového zvýhodnění na oficiálním tiskopise ministerstva financí s označením č. 25 5460/1, uvede do řádku č. 25 jako nárok na „roční“ daňový bonus 0 Kč, měsíční daňové bonusy vyplacené v průběhu roku do řádku č. 28 (v daném případě 1 500 Kč) a do rozdílového řádku č. 29 = = řádek č. 25 – řádek č. 28 vepíše nulu. Související právní předpisy: – § 35d odst. 6 zákona o daních z příjmů

 31 Splněna podmínka na měsíční daňový bonus, ale nikoli na roční Klientka pracovala do konce dubna 2014 a vydělala si necelých 40 000 Kč (hrubá mzda), uplatňovala si odpočet na dítě a byl jí vyplacen měsíční daňový bonus v úhrnné výši 3 215 Kč. Dále již tento rok nikde nepracovala. V bývalém zaměstnání jí vystavili potvrzení o příjmech a ona mě požádala o daňové přiznání. Z důvodu, že nevydělala za tento rok 51 000 Kč, musí vrátit bonusy, anebo je nemusí vracet, když za ty měsíce, které pracovala, vydělala více jak ½ minimální mzdy? Odpověď: Podle § 35c zákona o daních z příjmů má poplatník nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti ve výši 13 404 Kč ročně. Daňové zvýhodnění může

49


poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost vypočtená, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně. Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, 7, 8 nebo 9 zákona o daních z příjmů alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy stanovené pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou k počátku příslušného zdaňovacího období a neupravené s ohledem na odpracovanou dobu a další okolnosti, podle § 111 zákoníku práce. Na základě pověření uvedeného v tomto ustanovení může upravovat výši minimální mzdy vláda svým nařízením. Čehož využila konkrétně nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě a dalších mzdových parametrů. Prozatím poslední novela tohoto nařízení vlády s účinností od srpna 2013 zvýšila minimální mzdu na 8 500 Kč. Pro účely daňového zvýhodnění, resp. daňového bonusu je přitom podstatné, že tato výše minimální mzdy platila k 1. lednu 2014 a proto je z tohoto daňového pohledu určující pro celý rok 2014. Z čehož vyplývá limit ročního výdělku pro nárok na „roční“ daňový bonus ve výši 51 000 Kč (6 x 8 500 Kč). Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené, příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, ani příjmy plynoucí ze zahraničí, které jsou podle § 38f zákona o daních z příjmů vyjmuty ze zdanění v České republice. Podle § 35d odst. 6.) zákona o daních z příjmů při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění dle § 38ch zákona o daních z příjmů poskytne plátce daně poplatníkovi slevu na dani podle § 35c maximálně do výše daně vypočtené podle § 16, případně po navýšení o tzv. solidární zvýšení daně podle § 16a zákona o daních z příjmů a snížené o nárokované „osobní“ slevy na dani dotyčného poplatníka podle § 35ba zákona o daních z příjmů. Je-li nárok na daňové zvýhodnění vyšší než vypočtená daň snížená o „osobní“ slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů, má poplatník nárok na vyplacení daňového bonusu, jen pokud úhrn jeho příjmů ze závislé činnosti od všech plátců daně v uplynulém zdaňovacím období, z nichž mu plátce daně provádí roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, dosáhl alespoň šestinásobku minimální mzdy. Jestliže poplatník nedosáhl alespoň šestinásobku minimální mzdy (tj. 51 000 Kč), na vyplacené měsíční daňové bonusy v kalendářních měsících, v nichž úhrn jeho příjmů dosáhl alespoň výše poloviny minimální mzdy (tj. 4 250 Kč), již nárok neztrácí. Závěr: V tomto konkrétním případě zaměstnankyně v období leden až duben 2014 měla vyšší příjem než 4 250 Kč měsíčně, proto nemusí za tyto měsíce vrátit vyplacené daňové bonusy, třebaže nesplnila zákonnou podmínku pro „roční“ daňový bonus spočívající v úhrnném příjmu minimálně 51 000 Kč za rok. To ovšem platí jen v případě, že nepodává daňové přiznání, tehdy by se totiž jednalo o její daňový nedoplatek. Související právní předpisy: – § 35c, 35d zákona o daních z příjmů – § 111 zákoníku práce – nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění p. p.

50


 32 Zaměstnankyně od prosince a daňový bonus na dvě děti za celý rok Pokud nastoupí zaměstnankyně v prosinci 2014 a bude mít ten měsíc hrubou mzdu 51 000 Kč a podepíše prohlášení, jak bude vypadat výpočet mzdy? Zaměstnankyně má dvě děti. Jedná se mi zejména o daňový bonus na děti. Odpověď: S ohledem na poměrně vysoký základ daně, resp. superhrubý základ pro výpočet zálohy na daň (51 000 Kč + 34 % povinného pojistného zaměstnavatele = 51 000 Kč + + 17 340 Kč = 68 340 Kč, po zaokrouhlení 68 400 Kč), vyjde dotyčné zaměstnankyni vysoká záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti. Vypočtená záloha na daň = 15 % z 68 400 Kč = 10 260 Kč. Předpokládám uplatnění pouze základní osobní slevy na poplatníka [§ 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů], takže záloha na daň po osobních slevách = 10 260 Kč – 2 070 Kč = 8 190 Kč. Daňové zvýhodnění na dvě vyživované děti v domácnosti = 2 x 1 117 Kč = 2 234 Kč. Protože záloha na daň snížená o osobní slevy (vysoce) převyšuje daňové zvýhodnění, uplatní se v souladu s § 35d odst. 3 zákona o daních z příjmů daňové zvýhodnění pouze formou měsíční slevy na dani „na dítě“. Takže logicky nárok na měsíční daňový bonus zaměstnankyni nevznikne. Její konečná záloha na daň ke sražení ze mzdy = 8 190 Kč – – 2 234 Kč = 5 956 Kč. Dále budeme předpokládat, že dotyčná poplatnice za celý rok 2014 neměla žádné jiné zdanitelné příjmy a požádala svého nového (a současně posledního v daném kalendářním roce) zaměstnavatele o roční zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti. I když neuvažujeme žádné odčitatelné položky podle § 15 zákona o daních z příjmů, tak jí ze základu daně, tentokrát zaokrouhleného na 68 300 Kč, bude vypočtena daň 15 %, tedy „pouze“ 10 245 Kč. Bez ohledu na dobu pobírání zdanitelných příjmů má poplatnice nárok na celoroční osobní slevu na dani na poplatníka 24 840 Kč, kterou tedy ani zdaleka nevyužije. A její daňová povinnost bude nulová a záloha na daň sražená za prosinec 2014 jí tedy bude celá vrácena zaměstnavatelem nejpozději do 31. března 2015. Pokud byly podmínky pro daňové zvýhodnění za obě děti splněny po celý rok 2014, vznikne poplatnici nárok na daňové zvýhodnění za tento rok ve výši 2 x 13 404 Kč = = 26 808 Kč. Tento nárok pochopitelně již nelze uplatnit formou slevy na dani (jelikož daňová povinnost je po „osobních“ slevách na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů již nulová), ale pouze formou daňového bonusu. V souladu s § 35d odst. 6 zákona o daních z příjmů je podmínkou pro daňový bonus za rok 2014, že v tomto roce měla poplatnice úhrn příjmů ze závislé činnosti (od všech plátců), z nichž jí provádí roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy. Jelikož minimální mzda k 1. 1. 2014 byla 8 500 Kč, je podmínkou daňového bonusu úhrn uvedených příjmů alespoň 6 x 8 500 Kč = 51 000 Kč. Zdůrazněme, že se testují příjmy, a nikoli dílčí (superhrubý) základ daně, tedy příjmy zvýšené o povinné pojistné zaměstnavatele. Takže dotyčná poplatnice podmínku pro daňový bonus za rok 2014 splní, jelikož její příjmy ze závislé činnosti (jiné zdanitelné příjmy nemá) činí přesně limitních 51 000 Kč. Zákon říká „alespoň“, takže skutečně stačí mít příjem ze závislé činnosti za celý rok jen 51 000 Kč a vzniká nárok na vyplacení daňového bonusu. Daňový bonus proto dotyčné zaměstnankyni bude zaměstnavatelem vyplacen v plné výši nároku na daňové zvýhodnění za obě děti = 26 808 Kč, a to opět nejpozději do 31. března 2015.

51

Řešené otázky ke zdanění fyzických osob 2014 Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů – § 35d odst. 3, 6, 7 a 8 zákona o daních z příjmů

 33 Bonus na dítě Poplatník měl příjmy za rok 80 000 Kč, výdaje 85 000 Kč – tzn. ztráta 5 000 Kč. Tento rok povede daňovou evidenci podle skutečnosti. Může si uplatnit daňový bonus na dítě? Odpověď: V případě, že nárok na daňové zvýhodnění je vyšší než daňová povinnost vypočtená za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem, Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně. Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, 7, 8 nebo 9 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy stanovené k počátku příslušného zdaňovacího období. K 1. 1. činila minimální mzda 8 000 Kč měsíčně. Šestinásobek = 48 000 Kč. Příjmy poplatníka činily 80 000 Kč, proto má možnost uplatnit v daňovém přiznání daňové zvýhodnění ve formě příslušného daňového bonusu. Uplatnil-li by poplatník u dílčího základu daně podle § 7 výdaje podle § 7 odst. 7 nebo u dílčího základu daně podle § 9 odst. 4 a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně, pak nemůže daňové zvýhodnění uplatnit. Související právní předpisy: – § 6 až 9 zákona o daních z příjmů

 34 Daňové zvýhodnění na dítě a daňové přiznání Můžu si v daňovém přiznání uplatnit daňové zvýhodnění na dvě děti, když můj příjem za rok je pouze z dohody o provedení práce za 118 400 Kč, kde jsem měla podepsané prohlášení a žádat tak o vrácení přeplatku 26 808 Kč zpět? Manžel si děti nemůže uplatnit, je invalidní a jeho příjem je jen z pronájmu cca 60 000 Kč. Odpověď: Předpokládám, že tazatelka má bydliště i příjem plynoucí z ČR. Z uvedených informací v dotazu není žádná překážka k uplatnění daňového bonusu. Výpočet daňového bonusu je vzhledem k vašemu příjmu správně uvedený ve výši 26 808 Kč za dvě vyživované děti. Tedy konkrétně z příjmu 118 400 Kč se vypočte 15% daň ve výši 17 760 Kč, která se sníží o částku 24 840 Kč podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. V tuto chvíli činí daňová povinnost 0 Kč. Následně lze uplatnit částku ve výši 26 808 Kč (§ 35c odst. 1 ZDP) ve formě daňového bonusu za dvě vyživované děti při splnění podmínek uvedených v § 35c zákona o daních z příjmů. Související právní předpisy: – § 35c zákona o daních z příjmů

52

6

Sleva na dítě – vyživované dítě

Daňové zvýhodnění může poplatník nárokovat pouze u tzv. vyživovaného dítěte. Tento ústřední pojem je třeba si náležitě objasnit, protože v praxi je nejčastějším důvodem chyb u daňového zvýhodnění. Aby se jednalo o vyživované dítě, musí být současně splněny dva typy podmínek: 1) podmínka vztahu poplatníka k dítěti a 2) podmínka stavu dítěte. Ad 1) Podmínka vztahu poplatníka k dítěti je splněna, pokud se jedná o:

 dítě vlastní (je-li tedy dotyčný poplatník tzv. biologickým otcem nebo matkou),  osvojence (osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní, jedná se o rodinně právní vztah, při němž mezi osvojitelem a osvojencem vzniká se všemi právními důsledky takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a osvojitelé pak mají všechna práva a povinnosti místo rodičů, viz § 794 až 854 nového občanského zákoníku),  dítě v péči nahrazující péči rodičů (podle metodického pokynu GFŘ č. D-6 jde o dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, o dítě, jehož rodič zemřel a dítě žije v domácnosti jiné osoby, anebo o dítě manžela, kterému bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu),  dítě druhého z manželů, tj. vyženěné nebo vyvdané (dítě žijící v domácnosti druha a družky, které mají spolu, uplatní jeden z nich za stejných podmínek jako manželé; dítě druha nebo družky, které není jejich společné, může uplatnit pouze vlastní rodič dítěte; druhý z druhů jen tehdy, pokud by mu bylo svěřeno do péče, jež nahrazuje péči rodičů, nebo kdyby ho osvojil, případně by ho vyženil),  vnuk (vnučka) nebo vnuk (vnučka) druhého z manželů žijící s poplatníkem v domácnosti, pokud jeho (její) rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění na něj uplatnit.

 35 Podmínka vztahu poplatníka k dítěti Nezletilé dítě umístěné v kojeneckém ústavu bylo na základě rozhodnutí městského úřadu svěřeno do zatímní péče budoucích osvojitelů, manželů. Mohou nárokovat daňové zvýhodnění na toto dítě? Odpověď: Podle § 829 nového občanského zákoníku dříve než bude o osvojení dítěte rozhodnuto, musí být osvojované dítě v péči osvojitele na jeho náklad, a to po dobu dostatečnou pro přesvědčivé zjištění, že se mezi osvojitelem a dítětem vytvoří takový poměr, jaký je smyslem a cílem osvojení; tato „testovací“ doba musí činit nejméně šest měsíců. Po tuto dobu je budoucí osvojitel povinen ze zákona zajišťovat dítěti výživu a nést náklady na úhradu osobních potřeb dítěte sám, místo osob, které v té době mají k dítěti vyživovací povinnost. O takovém svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, je-li dítě v ústavu, rozhoduje orgán sociálně-právní ochrany dětí.

53


Na základě těchto skutečností platí, že pro daňové účely jej lze považovat za dítě v péči nahrazující péči rodičů. Takže dotyční manželé, budoucí osvojitelé, mohou uplatnit nárok na daňové zvýhodnění na takové dítě. Související právní předpisy: – § 823 až 831 nového občanského zákoníku

 36 Další příklady „vyživovaných dětí“ Mzdová účetní řeší dva případy, kdy zaměstnanec (muž) nárokuje daňové zvýhodnění na děti, ale není si jistá, zda na něj má nárok. V prvém případě jde o manžele vyživující ve společné domácnosti tři děti – dvě jsou jejich společné a třetí je z prvního manželství manželky. Manželka je na mateřské dovolené. Ve druhém případě se jedná o nesezdaný pár – druh a družka – přičemž ve své domácnosti vyživují jedno nezletilé dítě družky z prvního manželství a druhé jejich společné. Odpověď: V prvém případě manželé vyživují ve společně hospodařící domácnosti tři děti – dvě jsou jejich společné a třetí je z prvního manželství manželky a manželka je na mateřské dovolené. Manžel může uplatnit daňové zvýhodnění na všechny tři děti. Sice není v případě třetího z dětí jeho biologickým otcem, ale přesto se z jeho pohledu považuje za „vyživované“, a to proto, že jde o dítě druhého z manželů, jak výslovně uvádí v možnostech, resp. definičně § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů. Ve druhém případě jde o situaci, kdy „ona a on“ žijí jako nesezdaný pár – druh a družka – přičemž ve své domácnosti vyživují jedno nezletilé dítě družky z prvního manželství a druhé jejich společné. Muž („on“) může uplatnit daňové zvýhodnění pouze na jejich společné dítě, které je jeho vlastní (rozumí se, že je jeho tzv. biologickým otcem). Naproti tomu na první dítě družky – které má jiného otce – dotyčný muž („on“) coby její druh (přítel) daňové zvýhodnění nárokovat nemůže. Na toto prvorozené dítě družky by mohl druh uplatňovat daňové zvýhodnění, jen pokud by jej „vyženil“, anebo pokud by mu bylo svěřeno do výchovy a výživy. Související právní předpisy: – § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů – § 12 až 15 zákona o státní sociální podpoře

Ad 2) Podmínka stavu dítěte je splněna, pokud se jedná o:

 nezletilé dítě (naposledy v měsíci, kdy dovrší 18 let věku a nepřipravuje se na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem) za předpokladu, že zletilosti nenabylo před dovršením 18 let věku sňatkem (případný rozvod ještě před dovršením 18 let věku tuto skutečnost již nemění, dítě zůstává „zletilé“),  zletilé dítě až do dovršení věku 26 let (naposledy v měsíci, kdy dovrší 26 let věku), jestliže nepobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně (do konce roku 2009 se jednalo o plný invalidní důchod) a: – soustavně se připravuje na budoucí povolání; příprava na budoucí povolání se posuzuje podle § 12 až 15 zákona o státní sociální podpoře, – nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo – z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

54


Zletilé dítě pobírající invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně (tento druh důchodu v zásadě nahrazuje plně příjem z výdělečné činnosti) je vyloučeno z okruhu vyživovaných dětí, na něž lze uplatnit daňové zvýhodnění. Toto omezení se naopak netýká dětí pobírajících invalidní důchod „pouze“ pro invaliditu prvého nebo druhého stupně. Pro daňové účely je rozhodující, zda je invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně danému dítěti skutečně vyplácen – odkdy ho pobírá. Úleva na takové dítě nenáleží poprvé za kalendářní měsíc, na jehož počátku zletilému dítěti náleží výplata takového důchodu.

 37 Práce syna po maturitě Devatenáctiletý syn vykonal úspěšně maturitní zkoušku 18. 5. 2014 a hned dne 20. 5. 2014 nastoupil do zaměstnání na dohodu o pracovní činnosti. Tuto výdělečnou činnost vykonával jen do 20. 7., od 1. 8. do 31. 8. pak pracoval na základě dohody o provedení práce za méně než 10 000 Kč, a do trvalého zaměstnání na pracovní smlouvu nastoupil až od 3. 9. 2014. Za jaké období roku 2014, resp. dokdy mohou rodiče nárokovat daňové zvýhodnění na dotyčného syna? Odpověď: Daňové zvýhodnění na takové dítě (syna) náleží i za kalendářní měsíce červen až srpen, neboť do 30. 6. 2014 trvala doba školního vyučování, v červenci nebylo dítě výdělečně činné ve smyslu § 10 zákona o státní sociální podpoře po celý měsíc a v srpnu bylo zaměstnáno pouze na základě dohody o provedení práce do 10 000 Kč (tato činnost nezakládá účast na nemocenském pojištění a tudíž se podle § 10 zákona o státní sociální podpoře nepovažuje za výdělečnou činnost, která by byla překážkou pro statut soustavné přípravy na budoucí povolání). Protože ovšem syn nepokračuje ve studiu, tak již není počínaje měsícem září 2014 považován za vyživované dítě a počínaje tímto měsícem na něj tak nelze nárokovat daňové zvýhodnění. Jestli byl v září výdělečně činný, nebo ne, není podstatné. Související právní předpisy: – § 10 zákona o státní sociální podpoře

 38 Práce po maturitě při pokračování na vysoké škole Osmnáctiletá dcera vykonala úspěšně maturitní zkoušku na střední škole dne 30. 5. 2014 a dne 1. 7. 2014 nastoupila do pracovního poměru na základě pracovní smlouvy. Dne 15. 9. 2014 se stala studentkou vysoké školy, kde studuje v rámci bakalářského studijního programu, i nadále pracuje. Za jaké období roku 2014, resp. dokdy mohou rodiče nárokovat daňové zvýhodnění na dotyčnou dceru? Odpověď: Daňové zvýhodnění na takové dítě náleží po celé zdaňovací období kalendářního roku 2014, neboť pokud se maturita konala v květnu, považuje se za soustavnou přípravu na budoucí povolání i měsíc červen. A dále podle zákona o státní sociální podpoře platí, že když ve studiu na vysoké škole dítě pokračuje v tomtéž roce, považuje se za soustavnou přípravu na budoucí povolání i doba mezi ukončením studia na střední škole a zahájením studia na vysoké škole. Jde-li o akreditovaný studijní program, tak forma studia není

55


podstatná, tj. jde-li o prezenční (denní), distanční (dálkovou) nebo kombinovanou formu studia na vysoké škole. Výdělečná činnost dítěte v tomto případě není překážkou. Související právní předpisy: – zákon o státní sociální podpoře

 39 Zdravotní podmínka vyživovaného dítěte Zletilé dítě studující na střední škole utrpělo úraz při autohavárii a léčení bude trvat podle ošetřujícího lékaře devět měsíců. Zdravotní stav mu neumožňuje chodit do školy a ani vykonávat výdělečnou činnost, proto přeruší studium a ve studiu bude pokračovat až po ukončení léčení. Mají rodiče stále nárok na daňové zvýhodnění? Odpověď: Po dobu, kdy se zletilé dítě nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání pro úraz, lze uplatnit daňové zvýhodnění na dítě pouze na základě potvrzení finančního úřadu. Potvrzení vydá správce daně na žádost rodičů nebo jiných oprávněných osob a po předložení dalších dokladů, např. posouzení zdravotního stavu od ošetřujícího lékaře a rozhodnutí ředitele školy o přerušení studia apod. Související právní předpisy: – zákon o daních z příjmů

 40 Daňové zvýhodnění na provdané dítě Dcera má 24 let a studuje vysokou školu. V létě se vdala za spolužáka, oba bydlí v domě rodičů dcery. Mladí studující manželé nemají žádné zdanitelné příjmy. Mohou si rodiče nárokovat daňové zvýhodnění na dceru? Odpověď: Vdanou 24letou studující dceru lze považovat za vyživované dítě, pokud stále sdílí společně hospodařící domácnost s rodiči, kteří si na ni hodlají uplatnit daňové zvýhodnění. Nejdříve je ale nutné zkoumat, zda manžel studující dcery může na ni uplatnit slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, a to v závislosti na jeho příjmech. Pokud tento manžel nemá příjmy, z nichž by následně mohl uplatnit slevu na dani – zpravidla proto, že jde rovněž o studenta bez výdělečné činnosti – vrací se právo uplatnění daňového zvýhodnění k rodičům studující dcery. Tito rodiče by mohli uplatnit daňové zvýhodnění v souladu s § 35c zákona o daních z příjmů, pokud s nimi studující dcera žije v domácnosti. Její dočasný pobyt na vysokoškolské koleji nebo tzv. na privátě, tj. mimo domácnost, nemá na uplatnění daňového zvýhodnění vliv. Rovněž informace o tom, že studující dcera např. sama podniká jako OSVČ, zde nemá na uplatnění daňového zvýhodnění vliv. Tato informace bude důležitá příp. až v roce řádného ukončení vysokoškolského studia – viz § 14 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře. Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů – § 35c zákona o daních z příjmů – § 14 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře

56


Poznámka autora: Daňové zvýhodnění na dítě, které uzavřelo sňatek a žije stále s rodiči (rodičem) v domácnosti, může poplatník (rodič) uplatňovat podle § 35c odst. 8 zákona o daních z příjmů jen za podmínky, že manžel/manželka dítěte nemá příjmy (tj. daň po snížení o všechny nárokové částky slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů v postačující výši, z nichž by mohl/a uplatnit také slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů na vyživovanou manželku/manžela. Obráceně, má-li manžel/manželka studujícího dítěte příjmy (tj. daň) v postačující výši k uplatnění slevy na dani na manžela/manželku, poplatník (rodič) již daňové zvýhodnění na dítě uplatňovat nemůže. To znamená, že sleva na dani druhého z manželů podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů má vždy přednost před daňovým zvýhodněním rodičů na toto dítě.

 41 Vliv sňatku na daně S přítelem jsme spolu již 10 let a začínáme uvažovat o sňatku. Každý máme své vlastní děti. Já ve své péči, přítel platí alimenty (6 000 Kč na tři děti). Mám jako samoživitelka nějaké úlevy na daních, o které bych sňatkem přišla (sociální přídavky a příspěvky nepobírám)? Odpověď: Ne, jako samoživitelka nemáte žádné zvláštní úlevy na daních, o které byste sňatkem přišla. Nadále můžete podle § 35c zákona o daních z příjmů uplatňovat nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s Vámi v domácnosti ve výši 13 404 Kč ročně, pokud neuplatňuje v rámci své případné podnikatelské činnosti slevu na dani z titulu tzv. investiční pobídky podle § 35a nebo 35b zákona o daních z příjmů. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Slevu na dani může poplatník uplatnit až do výše daňové povinnosti. Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost vypočtená, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně. Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, 7, 8 nebo 9 zákona o daních z příjmů alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy stanovené pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou k počátku příslušného zdaňovacího období a neupravené s ohledem na odpracovanou dobu a další okolnosti, podle zákoníku práce. Pro rok 2014 je relevantní minimální mzda platná k 1. 1. 2014, což bylo 8 500 Kč. V současné době je tudíž podmínkou pro přiznání bonusu, že poplatník měl roční hrubý příjem alespoň šestinásobný, tedy nejméně 51 000 Kč (6 x 8 500 Kč). Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, ani případné příjmy ze zahraničí vyjmuté ze zdanění v Česku podle § 38f zákona o daních z příjmů. Podle § 35c odst. 9 zákona o daních z příjmů vyživuje-li dítě v jedné domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich. Související právní předpisy: – § 6 až 9 zákona o daních z příjmů – § 35a až 35c zákona o daních z příjmů

57


 42 Sleva na vyživovaného studenta vysoké školy Jsme spol. s r. o., plátci DPH, vedeme účetnictví. Náš zaměstnanec dosud uplatňoval slevu na dítě – studenta vysoké školy (věk do 26 let). Poslední doložené potvrzení máme na školní rok 2013/2014. Od 1. 10. 2014 nastoupil vysokoškolský student do zaměstnání s tím, že studium přerušuje. Náleží našemu zaměstnanci – rodiči – sleva na dítě i za měsíc září 2014? Všeobecně se patrně má za to, že školní rok při studiu na vysoké škole trvá od 1. 10. do 30. 9. následujícího roku. Odpověď: Podle dotazu student přerušil od 1. 10. 2014 studium a od tohoto data vykonává výdělečnou činnost. I kdyby v daném případě došlo k přerušení studia již v průběhu měsíce září 2014, náležela by zaměstnanci i za tento měsíc (září) na tohoto studenta sleva na dani. Podle ustanovení § 35c odst. 10 zákona o daních z příjmů náleží poplatníkovi daňové zvýhodnění na vyživované dítě ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Podle ustanovení § 35c odst. 6 písm. b) bodu 1 zákona o daních z příjmů se za vyživované dítě považuje zletilé dítě až do věku 26 let, pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vysoké škole končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium. Související právní předpisy: – § 35c odst. 6 písm. b) bod 1 a odst. 10 zákona o daních z příjmů – § 14 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře

 43 Daňové zvýhodnění na dceru pracující po maturitě Náš zaměstnanec a jeho dcera jsou zaměstnáni v naší firmě. Dcera přitom v květnu 2014 ukončila střední školu maturitní zkouškou a zatím ještě neví, zda bude po prázdninách dále studovat. Můžeme jejímu otci (našemu zaměstnanci) přiznat daňové zvýhodnění i za měsíce červen – srpen 2014 a dceři za stejné období slevu na studenta? Odpověď: Daňové zvýhodnění se uplatňuje v souvislosti se zákonem o státní sociální podpoře. Dle tohoto zákona ve smyslu § 12 je definována soustavná příprava na budoucí povolání. Za soustavnou přípravu dle § 13 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře se považuje i doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia na střední škole, avšak dítě nesmí po celý kalendářní měsíc vykonávat výdělečnou činnost, a ani mu nesmí vzniknout opět za celý měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo na podporu při rekvalifikaci, anebo návazně na sebe tak, aby trvaly celý měsíc. Pokud dítě vykonává činnost pouze po část měsíce, je dítě považováno za vyživované. Po dobu od úspěšného vykonání státní maturitní zkoušky do konce období školního vyučování školního roku je dítě taktéž považováno za vyživované. A konečně dítě je považováno za vyživované od ukončení studia na střední škole do dne, kdy se dítě stalo studentem vysoké školy nebo bez přerušení v dalším studiu. Pokud poplatník uplatní nárok pozdě, nepřijde o něj. Nárok je poskytnut od uplatnění, daňové zvýhodnění je uplatněno až od měsíce následujícího po uplatnění slevy a zpětně v rámci ročního zúčtování / daňového přiznání.

58

Sleva na dítě – vyživované dítě Související právní předpisy: – zákon o státní sociální podpoře – zákon o daních z příjmů

 44 Daňové zvýhodnění na děti odloučených manželů – zaměstnanců Zaměstnávám paní, která by chtěla uplatnit zvýhodnění daně na děti. Doposud zvýhodnění uplatňoval její manžel, který již s ní nežije ve společné domácnosti (nejsou rozvedení). Mají dvě děti, jedno dítě je pouze zmíněné paní (měla jej s jiným partnerem) a druhé dítě mají společné. Zaměstnankyně přinesla čestné prohlášení od svého manžela, že nebude v roce 2014 uplatňovat zvýhodnění, ale pouze na jejich společné dítě. Jak mám postupovat? Stačí pouze toto čestné prohlášení? Domnívám se, že by měly být v prohlášení uvedeny obě dvě děti. Odpověď: Daňové zvýhodnění na vyživované dítě je podmíněno tím, že poplatník s ním žije ve (společné ekonomické) domácnosti. Pokud manžel již nežije v domácnosti s manželkou a dvěma dětmi, pak nemůže uplatnit daňové zvýhodnění na žádné z těchto dětí. Prohlášení manžela, resp. potvrzení jeho zaměstnavatele o tom, že on daňové zvýhodnění na tyto děti neuplatňuje, by tak podle mne bylo samoúčelné a nadbytečné. Riziko dvojího nároku na daňové zvýhodnění za tyto děti ve smyslu § 35c odst. 9 zákona o daních z příjmů zde totiž vůbec nehrozí. Nicméně protože jsou stále ještě manžely a oba jsou zřejmě zaměstnáni, tak by přesně podle litery zákona – viz § 38l odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů – měla matka svému zaměstnavateli předložit potvrzení od zaměstnavatele manžela, že nárok na daňové zvýhodnění současně neuplatňuje manžel. Nestačilo by tedy čestné prohlášení manžela, ale je třeba o příslušné potvrzení požádat přímo jeho zaměstnavatele, přičemž mzdová účtárna by jej podle mne mohla žádající manželce vystavit i bez případného souhlasu manžela. V potvrzení by mělo být uvedeno, že manžel neuplatňuje daňové zvýhodnění ani na jedno z obou dětí, protože v souladu s § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů se obecně považuje za „vyživované dítě“ nejen dítě vlastní, ale také dítě druhého z manželů, tedy tzv. vyženěné dítě manželky, takže teoreticky by manžel mohl nárokovat daňové zvýhodnění na obě tyto děti. Vzhledem k praktickým komplikacím a nejednoznačnosti případného dokazování manželky, že (doposud nerozvedený) manžel již netvoří (společnou ekonomickou) domácnost s ní a oběma dětmi, lze doporučit, aby si obstarala zmíněné potvrzení od zaměstnavatele manžela. Související právní předpisy: – § 35c odst. 6 a odst. 9 zákona o daních z příjmů – § 38l odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů

 45 Sleva na dani za studium a daňové zvýhodnění na studenta Lze u poplatníka snížit vypočtenou daň ze závislé činnosti o částku dle § 35ba odst. 1 písm. f) příprava na budoucí povolání a může současně jeho rodič uplatnit daňové zvýhodnění dle § 35c odst. 1 (na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti) dle zákona o daních z příjmů v případě, že poplatník studuje vysokou školu formou kombinovaného studia při zaměstnání, a to i v případě, že se jedná o policistu České republiky?

59


Odpověď: V dané věci je stěžejní vymezení pojmu „soustavná příprava na budoucí povolání“, které zákon o daních z příjmů přejímá ze zákona o státní sociální podpoře. Podle § 12 odst. 1 tohoto zákona se za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání považuje: a) studium na středních a vysokých školách v České republice,10) s výjimkou:  studia za trvání služebního poměru,  dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia na středních školách, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné podle § 10, nebo máli v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, b) teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost pro osoby se zdravotním postižením38a) prováděná podle předpisů o zaměstnanosti10a), c) studium na středních nebo vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice (...). Protože v daném případě jde o studia za trvání služebního poměru (konkrétně k Policii České republiky), nelze studium poplatníka považovat za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání, a to ani pro účely zákona o státní sociální podpoře ani pro účely daní z příjmů. Dodejme, že kombinovaná forma studia by byla překážkou pouze u studia střední školy, nikoli vysoké školy. Takže je bohužel nutno konstatovat, že ani samotný poplatník (policista–student) nemá nárok na slevu na dani za své studium podle § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů, ani jeho rodiče nemají nárok na daňové zvýhodnění, protože policistastudent není považován za vyživované dítě (§ 35c odst. 1 a 6 zákona o daních z příjmů). Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů – § 12 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře

 46 Bonus na vyživované děti Ve společné domácnosti splňuje veškeré podmínky na uplatnění daňové zvýhodnění pouze jeden z prarodičů (manželka a syn jsou OSVČ, výdaje procentem, snacha na mateřské). Prarodič má příjmy nad 48 000 Kč, výdaje skutečné. Může si tento prarodič uplatnit daňové zvýhodnění, když zákon říká, že lze uplatnit daňové zvýhodnění na vnučku, pokud rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit? Otec dítěte má příjmy (§ 7, skutečné výdaje se v žádném případě nevyplatí), ale nemůže daňové zvýhodnění uplatnit z důvodu paušálních výdajů. Lze tedy otce dítěte chápat jako osobu, která nemá příjmy, z nichž by mohl uplatnit daňové zvýhodnění na dítě a tím by nárok na daňové zvýhodnění měl prarodič? Odpověď: Podle § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů se za vyživované dítě poplatníka pro účely uvedeného zákona považuje též vnuk nebo vnučka, pokud jeho rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit.

60


Poplatník, který u dílčího základu daně podle § 7 (podnikání a samostatně výdělečná činnost) uplatní výdaje podle § 7 odst. 7 (v procentuální výši) nebo u dílčího základu daně podle § 9 (příjmy z pronájmu) výdaje podle § 9 odst. 4 (v procentuální výši) a součet dílčích základů daně, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny je vyšší než 50 % celkového daňového základu, nemůže podle § 35ca uplatnit daňové zvýhodnění, ani snížit daň podle § 35ba odst. 1 písm. b) [na manželku]. Poplatník – rodič v tomto případě dosáhl zdanitelných příjmů podle § 7, ale při překročení uplatnění výdajů podle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů vyšším než 50 % celkového základu daně je podle ustanovení § 35ca zákona o daních z příjmů od 1. 1. 2013 možnost uplatnit daňové zvýhodnění vyloučena. Není proto důvod, aby uplatnil nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě prarodič. Související právní předpisy: – § 7, 9 zákona o daních z příjmů – § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů

 47 Daňový bonus na vnouče Je možné uplatnit slevu na vnouče v rámci společné domácnosti, pokud nastala tato situace?: Matka pobírá rodičovský příspěvek a příjem na dohodu o provedení práce do 1 000 Kč za měsíc, otec (syn) je veden na úřadu práce a má také příjem pouze na dohodu o provedení práce maximálně do 1 000 Kč za měsíc. Nemají proto možnost si slevu uplatnit, slevu by uplatnila babička, která podniká v rámci svého ročního daňového přiznání (nevznikne jí daňová povinnost, takže formou daňového bonusu). Odpověď: Podle ustanovení § 35c zákona o daních z příjmů se za vyživované dítě poplatníka považuje i vnuk (vnučka), pokud jeho (její) rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit, pokud toto dítě je a) nezletilým dítětem, b) zletilým dítětem až do dovršení věku 26 let, jestliže nepobírá invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně a  soustavně se připravuje na budoucí povolání,  nemůže se připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz nebo  z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Poplatník má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě ve výši 13 404 Kč ročně. O daňové zvýhodnění poplatník sníží vypočtenou daň případně sníženou podle § 35ba (např. sleva na poplatníka). Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Slevu na dani může poplatník uplatnit až do výše daňové povinnosti vypočtené za příslušné zdaňovací období. Když je nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem.

61


Daňový bonus může poplatník uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně. Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy stanovené k 1. lednu uplynulého roku. Související právní předpisy: – § 35c zákona o daních z příjmů

62

7

Sleva na dítě – studující dítě

V praxi zdaleka nejčastějším důvodem, že je zletilé dítě považováno pro účely daňového zvýhodnění za „vyživované dítě“, je jeho soustavná příprava na budoucí povolání, neboli jednoduše řečeno – studium dítěte. Zákon o daních z příjmů sám nenabízí definici tohoto „studia“ alias „soustavné přípravy na budoucí povolání“, ale odkazuje v tomto směru na zákon o státní sociální podpoře. Podle § 12 až 15 zákona o státní sociální podpoře se za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání považuje zejména: a) Doba studia na středních a vysokých školách v České republice, s výjimkou studia za trvání služebního poměru a dále dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia na středních školách, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné podle § 10 cit. zákona nebo má-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.  Studiem na středních školách se rozumí studium na středních školách a konzervatořích zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení, na středních školách zřizovaných ministerstvy obrany, vnitra a spravedlnosti. Dále studium na vyšších odborných školách zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení.  Studiem na vysoké škole se rozumí studium na vysokých školách v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu. b) Doba teoretické a praktické přípravy pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost pro osoby se zdravotním postižením prováděná podle předpisů o zaměstnanosti. c) Doba studia na středních nebo vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice. Soustavná příprava na budoucí povolání na střední škole začíná nejdříve od počátku školního roku prvního ročníku školy (1. 9. běžného roku) a končí 31. 8. následujícího roku. Přitom se člení na období školního vyučování (do 30. 6.) a období školních prázdnin. Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také:  doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu,  doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku, v němž byla taková zkouška konána; to platí též, bylo-li v květnu nebo červnu konáno absolutorium,  doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia nebo na dobu školního vyučování (je-li maturita konána v květnu), není-li dále stanoveno jinak. Jestliže dítě nepokračuje bezprostředně v dalším studiu, dobu posledních školních prázdnin na střední škole nelze považovat za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání, jestliže:

63


 dítě vykonávalo po celý kalendářní měsíc výdělečnou činnost podle § 10 cit. zákona,  dítě mělo po celý kalendářní měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci,

 výdělečná činnost a nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci na sebe v průběhu kalendářního měsíce navazují tak, že trvají po celý kalendářní měsíc,  poslední ročník studia probíhal po dobu výkonu vojenské základní nebo náhradní služby nebo za trvání služebního poměru. Výdělečnou činností se rozumí činnost: a) v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění, b) osoby samostatně výdělečně činné ve smyslu zákona o důchodovém pojištění, c) vykonávaná v zahraničí za účelem dosažení příjmů.

 48 Dítě různě pracující o posledních prázdninách po maturitě Vyživované dítě vykonalo úspěšně maturitní zkoušku dne 18. 5. 2014 a hned 20. 5. 2014 nastoupilo do zaměstnání na dohodu o pracovní činnosti. Zde vykonávalo výdělečnou činnost jen do 29. 7. Od 1. 8. do 31. 8. 2014 pak pracovalo na základě dohody o provedení práce do 10 000 Kč a do trvalého zaměstnání nastoupilo až od 3. 9. Za jaké období roku 2014, resp. dokdy mají rodiče žijící v domácnosti s tímto dítětem nárok na slevu na dítě? Odpověď: Daňové zvýhodnění na takové dítě náleží i za kalendářní měsíce červen až srpen, neboť do 30. 6. trvala doba školního vyučování, v červenci nebylo dítě výdělečně činné ve smyslu § 10 zákona o státní sociální podpoře, po celý měsíc a v srpnu bylo jen zaměstnáno na základě dohody o provedení práce s odměnou do 10 000 Kč, tj. vykonávalo výdělečnou činnost na základě smluvního vztahu, který nezakládá účast na nemocenském pojištění. Související právní předpisy: – § 10 zákona o státní sociální podpoře

Poměrně častou variantou „soustavné přípravy dítěte na budoucí povolání“ je dále rovněž studium v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou (v Česku). Zde je ale dále stanovena podmínka, že je rozsahem a obsahem postaveno na roveň studiu na školách a uskutečňuje se v souladu s prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 19/2014 Sb.) právnickými a fyzickými osobami uvedenými v seznamu vzdělávacích institucí poskytujících jednoleté kurzy cizích jazyků s denní výukou, který vede Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Navíc se tato možnost týká pouze osob, které úspěšně vykonaly první (!) maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují toto studium (!). Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považují dále také méně častá studia:  studium uskutečňované podle zahraničních středoškolských vzdělávacích programů vzdělávacími institucemi působícími v České republice (při splnění určitých podmínek),  příprava k přijetí za člena řádu nebo obdobného společenství církve nebo náboženské společnosti registrované podle zákona o církvích a náboženských společnostech, která trvá nejméně jeden rok, nejvýše však po dobu dvou let,  vzdělávání v diagnostických třídách diagnostických ústavů.

64


 49 Postupné studium na střední škole – vyšší odborné škole – roční jazykové škole Zletilé dítě po ukončení střední školy pokračovalo ve studiu na vyšší odborné škole. Po ukončení této školy absolutoriem od září 2014 pokračovalo ve studiu, a to v jednoletém jazykovém kurzu cizích jazyků s denní výukou organizovaném jazykovou školou uvedenou v příloze příslušné vyhlášky. Jak je to se slevou na toto dítě? Odpověď: Protože dítě nezahájilo studium v jazykovém kurzu v kalendářním roce, ve kterém vykonalo první maturitní zkoušku na střední škole, ale až později (po ukončení druhé střední školy), není splněna podmínka soustavné přípravy na budoucí povolání a daňové zvýhodnění na dítě po dobu studia v jazykovém kurzu rodičům nenáleží. Související právní předpisy: – zákon o státní sociální podpoře

 50 Výdělečná činnost po maturitě při pokračování na vysoké škole Vyživované dítě vykonalo úspěšně maturitní zkoušku na střední škole dne 30. 5. 2014 a dne 1. 7. 2014 nastoupilo do pracovního poměru. Dne 15. 9. 2014 se ale stalo studentem vysoké školy (zde studuje v rámci bakalářského studijního programu) a zatím nadále pracuje. Jak mohou rodiče na toto dítě nárokovat daňové zvýhodnění? Odpověď: Daňové zvýhodnění na takové dítě náleží po celé zdaňovací období kalendářního roku 2014, neboť pokud se maturita konala v květnu, považuje se za soustavnou přípravu na budoucí povolání i měsíc červen. Protože ve studiu na vysoké škole dítě pokračuje v tomtéž kalendářním roce, považuje se za soustavnou přípravu na budoucí povolání i doba mezi ukončením studia na střední škole a zahájením studia na vysoké škole (jedná-li se o akreditovaný studijní program, forma studia není podstatná, tj. zda se jedná o prezenční, distanční nebo kombinovanou formu studia na vysoké škole). Výdělečná činnost dítěte zde není žádnou překážkou. Související právní předpisy: – zákon o státní sociální podpoře

Poznámka autora: Soustavná příprava dítěte připravujícího se na budoucí povolání studiem zaniká též:  zanecháním studia, tj. v den následující po dni, kdy bylo sdělení o zanechání studia škole doručeno,  nevykonal-li žák středního odborného učiliště v určeném termínu úspěšně závěrečnou zkoušku v učebním oboru a byla mu povolena opravná zkouška, odklad zkoušky nebo její opakování, zachovávají se mu práva a povinnosti žáka do 30. 6. roku, v němž měl vzdělání řádně ukončit,  nevykonal-li žák v určeném termínu úspěšně maturitní zkoušku nebo na střední odborné škole ve studiu kratším než čtyři roky závěrečnou zkoušku a byla mu povolena opravná zkouška, odklad zkoušky nebo její opakování, zachovávají se mu práva a povinnosti žáka do 30. 6. roku, v němž měl vzdělání řádně ukončit,

65


 zanecháním studia na vysoké škole, tj. dnem, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia,

 zánikem akreditace studijního programu na vysoké škole, tj. dnem, kdy uplynula lhůta stanovená v rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,

 odnětím akreditace studijního programu na vysoké škole, tj. dnem, ke kterému vysoká škola oznámila zrušení studijního programu,

 vyloučením ze studia na vysoké škole, tj. dnem, kdy rozhodnutí o vyloučení ze studia nabylo právní moci,

 nesplní-li student vysoké školy požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu, je okamžikem ukončení studia den stanovený studijním a zkušebním řádem,  přerušením studia na střední nebo vysoké škole (§ 66 odst. 5 školského zákona, § 54 vysokoškolského zákona).

 51 Daňové zvýhodnění při opakování maturity v září Vyživované dítě nevykonalo ve stanoveném termínu (v květnu 2014) maturitní zkoušku a opravná zkouška se konala až koncem září téhož roku. Dokdy se bude jednat o jeho tzv. soustavnou přípravu na budoucí povolání? Odpověď: Za studenta se považuje do 30. 6. 2014 a za jeho soustavnou přípravu na budoucí povolání se bude brát definičně i doba navazujících posledních školních prázdnin za podmínky, že po celý kalendářní měsíc červenec a srpen dítě nevykonávalo výdělečnou činnost ve smyslu § 10 zákona o státní sociální podpoře a nevznikl mu ani po celý měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci (daňové zvýhodnění náleží za stejných podmínek, jako kdyby dítě vykonalo úspěšně maturitní zkoušku a jednalo by se o dobu posledních školních prázdnin). Související právní předpisy: – § 10 zákona o státní sociální podpoře

Poznámka autora: Krátce se podívejme na daňové zvýhodnění na dítě, které je po dobu školních prázdnin na škole v zahraničí. Podle § 38l odst. 4 zákona o daních z příjmů zaměstnanec prokazuje nárok na daňové zvýhodnění na zletilé studující dítě na škole v cizině předepsanými průkazy, kterými jsou potvrzení o studiu vydaná zahraniční školou na určité období a v souladu se zvláštním právním předpisem o státní sociální podpoře [§ 12 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře] ještě rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, že takové studium na škole v cizině je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice. V praxi je ale potvrzení zahraničními školami vydáváno jen na určitou dobu (semestr apod.) a navíc je doba školních prázdnin na těchto školách velice často odlišná od doby prázdnin v České republice. Právní úprava soustavné přípravy na budoucí povolání je přitom vymezena v zákoně o státní sociální podpoře a Ministerstvo financí proto požádalo o stanovisko v dané věci Ministerstvo práce a sociálních věcí. Bylo sděleno, že podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře se za soustavnou přípravu na budoucí povolání považuje i studium na středních nebo vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí českého

66


Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice. Kromě zmíněného rozhodnutí o úrovni studia v zahraničí nestanoví zákon o státní sociální podpoře žádné další podmínky pro to, aby toto studium bylo považováno za soustavnou přípravu na budoucí povolání. To znamená, že se na toto studium vztahují § 13 a 14 zákona o státní sociální podpoře stejně jako na studium v České republice. To znamená, že se také za stejných podmínek jako u studia v České republice považuje za soustavnou přípravu na budoucí povolání i doba školních prázdnin souvisejících se studiem v cizině s tím, že v cizině bude často doba prázdnin v jiných termínech než v České republice. Ani tato skutečnost však není důvodem pro odlišný postup, který ani zákon o státní sociální podpoře nepředpokládá. Z uvedeného vyplývá, že pokud zaměstnanec v souladu s § 38l odst. 4 zákona o daních z příjmů u zaměstnavatele prokáže nárok na daňové zvýhodnění na vyživované zletilé dítě studující v cizině rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, tj. že takové studium na škole v cizině je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice, a dále potvrzením o studiu vydaným zahraniční školou na určité období (a není-li takové potvrzení vystaveno na celou dobu, po kterou studium trvá, opakovaně), může mu zaměstnavatel přiznat daňové zvýhodnění na zletilé dítě studující na zahraniční škole po dobu školních prázdnin na této škole, a to i když se jejich doba bude lišit od doby školních prázdnin v České republice.

 52 Omezení výše příjmu studenta vysoké školy uplatněného pro slevu na dítě Existuje limit pro výši příjmů, které má zletilé dítě, student české vysoké školy do 26 let, který se soustavně připravuje na budoucí povolání, aby si na něho mohl jeden z rodičů uplatnit daňové zvýhodnění na dítě dle § 35c odst. 1 zákona o daních z příjmů? Odpověď: Podle § 35c zákona o daních z příjmů má poplatník – rodič – nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti za celý rok 2014 (tj. za dobu všech těchto 12 kalendářních měsíců) ve výši 13 404 Kč ročně, pokud v rámci svého podnikání neuplatňuje tzv. investiční pobídku formou slevy na dani podle § 35a nebo 35b zákona o daních z příjmů. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Slevu na dani může poplatník uplatnit až do výše daňové povinnosti. Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost vypočtená, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně. Za vyživované dítě poplatníka se považuje i zletilé dítě až do dovršení věku 26 let, jestliže nepobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a soustavně se připravuje na budoucí povolání. Soustavná příprava na budoucí povolání je definována zákonem o státní sociální podpoře. U studentů vysokých škol nezáleží na formě studia (prezenční, kombinovaná). Podle § 14 detto soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vysoké škole začíná nejdříve dnem, kdy se dítě stává studentem vysoké školy, a končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium, není zde vyspecifikována forma studia. Při posuzování studia na vysokých školách se vychází z vysokoškolského zákona. Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání studiem na vysokých školách se považuje studium v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu. Je nerozhodné,

67


o jakou formu studia se jedná, zda se jedná o studium prezenční, nebo studium distanční, anebo jde o kombinaci obou uvedených forem studia. Pro účely uplatnění daňového zvýhodnění na dítě rodič doloží potvrzení školy o soustavné přípravě dítěte na budoucí povolání pro příslušný školní rok mzdové účetní, nebo jej přiloží k daňovému přiznání a může uplatnit daňové zvýhodnění na dítě. Jen připomínám, že daňové zvýhodnění si může uplatnit pouze jeden z rodičů. Pokud jsou splněny výše stanovené zákonné podmínky, může si rodič uplatnit slevu na dítě bez ohledu na výši výdělku studujícího dítěte do 26 let věku. Související právní předpisy: – § 35c zákona o daních z příjmů – § 11, 12 a 14 zákona o státní sociální podpoře – vysokoškolský zákon

 53 Sleva na dítě studující dálkově vysokou školu při zaměstnání Může poplatník uplatnit slevu na dítě dle § 35c a 35d zákona o daních z příjmů na dceru, která dálkově studuje vysokou školu a je přitom zaměstnána? Mají společnou domácnost a je do věku 26 let. Odpověď: Při posuzování studia na vysokých školách se vychází z vysokoškolského zákona. Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání studiem na vysokých školách se považuje studium v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu. Přitom není podstatné, o jakou formu studia se jedná, zda se jedná o studium prezenční, nebo studium distanční, anebo jde o kombinaci obou uvedených forem studia. Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vysoké škole začíná dnem, kdy se stává studentem vysoké školy, tj. dnem zápisu, a končí dnem, kdy ukončilo studium. Soustavnou přípravou je také doba od ukončení studia na střední škole do dne, kdy se dítě stává studentem vysoké školy – samozřejmě, jde-li o tentýž kalendářní rok. Za soustavnou přípravu se považuje kalendářní měsíc, v němž dítě úspěšně ukončilo studium na vysoké škole, a dále kalendářní měsíc následující za předpokladu, že tento měsíc dítě nevykonává po celý měsíc výdělečnou činnost a nepobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci Závěr: Ano, poplatník si může uplatnit daňové zvýhodnění na dceru, která dálkové studuje vysokou školu a zároveň je zaměstnána. Pro účely uplatnění daňového zvýhodnění na dítě poplatník doloží potvrzení školy o soustavné přípravě dcery na budoucí povolání pro příslušný školní rok mzdové účetní nebo jej přiloží k daňovému přiznání. Související právní předpisy: – § 35c o daních z příjmů – § 11, 12 a 14 zákona o státní sociální podpoře – vysokoškolský zákon

 54 Daňové zvýhodnění na dítě, které je jednatelem s. r. o. Společnost s r. o. má dva jednatele – matku a jejího syna, který studuje vysokou školu a současně pobírá příjem ze závislé činnosti za funkci jednatele ve výši 2 400 Kč

68


měsíčně. Z důvodu příjmu pod tzv. rozhodnou částku (2 500 Kč za měsíc) jednatel – – dotyčný syn – v roce 2014 nepodléhá nemocenskému pojištění a neodvádí pojistné na sociální pojištění. Má jeho matka, která rovněž pobírá příjem ze závislé činnosti jako jednatelka, nárok na daňové zvýhodnění na toto dítě? Odpověď: Podle § 35c zákona o daních z příjmů má poplatník nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti za rok 2014 ve výši 13 404 Kč ročně, pokud neuplatňuje v rámci své podnikatelské činnosti tzv. investiční pobídku formou slevy na dani podle § 35a nebo 35b zákona o daních z příjmů. Za vyživované dítě poplatníka se považuje i zletilé dítě až do dovršení věku 26 let, jestliže nepobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a soustavně se připravuje na budoucí povolání. Soustavná příprava na budoucí povolání je definována zákonem o státní sociální podpoře. U studentů vysokých škol během doby studia nezáleží na formě studia (prezenční, kombinovaná) ani na jejich případné souběžné výdělečné činnosti. Podle § 14 zákona o státní sociální podpoře soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vysoké škole začíná nejdříve dnem, kdy se dítě stává studentem vysoké školy, a končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium, není zde specifikována forma studia. Při posuzování studia na vysokých školách se vychází z vysokoškolského zákona. Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání studiem na vysokých školách se považuje studium v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu. Je nerozhodné, o jakou formu studia se jedná, zda se jedná o studium prezenční, nebo studium distanční, anebo jde o kombinaci obou uvedených forem studia. Pro účely uplatnění daňového zvýhodnění na dítě matka doloží potvrzení školy o soustavné přípravě dcery na budoucí povolání pro příslušný školní rok mzdové účetní, nebo jej přiloží k daňovému přiznání a může uplatnit daňové zvýhodnění na dítě. Související právní předpisy: – § 35c o daních z příjmů – § 11, 12 a 14 zákona o státní sociální podpoře – vysokoškolský zákon

 55 Daňové zvýhodnění na dítě pokračující po učilišti na vyšší odborné škole Dítě zaměstnance ukončilo učební obor a pokračovalo na dvouleté vyšší odborné škole, která je zapsaná v rejstříku škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Má po ukončení této školy rodič za měsíce červenec a srpen nárok na daňové zvýhodnění na dítě, pokud není v evidenci na úřadu práce a ani nenastoupí do zaměstnání? Odpověď: Za vyživované dítě poplatníka se pro účely daňového zvýhodnění podle zákona o daních z příjmů považuje zletilé dítě až do dovršení věku 26 let, jestliže nepobírá invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně a soustavně se připravuje na budoucí povolání. Příprava na budoucí povolání se přitom posuzuje podle poznámky pod čarou „14d“ ve smyslu zákona o státní sociální podpoře. Zmíněná poznámka pod čarou č. „14d“ směřuje konkrétně na § 12 až 15 zákona o státní sociální podpoře, z něhož je pro posuzovaný případ významné, že za soustavnou

69


přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje zejména studium na středních a vysokých školách v České republice,10) s výjimkou:  studia za trvání služebního poměru,  dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia na středních školách, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné podle § 10 nebo má-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Studiem na středních školách se přitom pro účely tohoto zákona rozumí studium:  na středních školách a konzervatořích39) zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení,40)  na středních školách zřizovaných ministerstvy obrany, vnitra a spravedlnosti,41)  na vyšších odborných školách42) zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení.40) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také: a) doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu, b) doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku,44) v němž byla taková zkouška konána; to platí též, bylo-li v květnu nebo červnu konáno absolutorium; c) doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia45) nebo dobu uvedenou v písmenu b), není-li dále stanoveno jinak. Výjimky z tučně zvýrazněného pravidla, že doba „posledních prázdnin“ se považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na SŠ najdeme v § 13 odst. 3 dtto. Dobu školních prázdnin uvedenou výše pod písmenem c) nelze považovat za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole, jestliže: a) dítě vykonávalo po celý kalendářní měsíc výdělečnou činnost podle § 10, b) dítě mělo po celý kalendářní měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci,4) c) výdělečná činnost uvedená v písmenu a) a nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci uvedený v písmenu b) na sebe v průběhu kalendářního měsíce navazují tak, že trvají po celý kalendářní měsíc, d) poslední ročník studia probíhal po dobu výkonu vojenské základní nebo náhradní služby nebo za trvání služebního poměru.46) Omezení uvedené v písmenech a) až c) neplatí, stalo-li se dítě studentem vysoké školy v kalendářním roce, v němž ukončilo soustavnou přípravu na povolání na střední škole. Dotazovaného dítěte se dle zadání žádná z uvedených výjimek a) až d) netýká, zůstává pro něj doba „posledních prázdnin“ po skončení studia na vyšší odborné škole soustavnou přípravou na budoucí povolání. Takže jeho rodič (zde např. zaměstnanec tazatele) má nárok na daňové zvýhodnění na toto zletilé dítě (do 26 let) studující na vyšší odborné škole i po dobu prázdnin (červenec a srpen) po řádném ukončení školy závěrečnou zkouškou, resp. absolutoriem. Související právní předpisy: – § 35c odst. 6 a 10 zákona o daních z příjmů – § 12–15 zákona o státní sociální podpoře

70


 56 Sleva na dítě, které po maturitě začalo hned pracovat Jsme společnost s r. o., náš zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění na vyživované dítě – studenta. Jako potvrzení dokládá potvrzení školy o studiu. Dítě ukončilo studium maturitou v květnu a poté nenastoupilo do zaměstnání, nepokračuje ve studiu na vyšší škole. Končí daňové zvýhodnění zaměstnanci v květnu, nebo ještě v dalších měsících do začátku dalšího školního roku? Pokud se dítě přihlásí na úřad práce, je postup stejný? Odpověď: Pro účely uplatňování nároku na daňové zvýhodnění na vyživované dítě se podle ustanovení § 35c odst. 6 písm. b) bodu 1 zákona o daních z příjmů za vyživované dítě považuje zletilé dítě až do dovršení věku 26 let, pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání. Příprava na budoucí povolání se pro tento účel posuzuje podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 13 odst. 2 tohoto zákona se za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole považuje (není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak) také:  doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování, v němž byla taková zkouška konána,  doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia. Podle okolností uvedených v dotazu by v daném případě mělo daňové zvýhodnění na vyživované dítě zaměstnanci náležet až do srpna, kdy na střední škole končí školní prázdniny. Podle ustanovení § 13 odst. 3 písm. b) zákona o státní sociální podpoře by ale za dobu školních prázdnin daňové zvýhodnění zaměstnanci nenáleželo, pokud by dítě mělo po celý kalendářní měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo na podporu při rekvalifikaci. Související právní předpisy: – § 35c odst. 6 písm. b) bod 1 a odst. 10 zákona o daních z příjmů – § 13 odst. 2 a 3 zákona o státní sociální podpoře

 57 Daňové zvýhodnění na dítě Dcera zaměstnance ukončila bakalářské studium na VŠ dne 26. 1. 2014 závěrečnou státní zkouškou. Od 10. 2. 2014 nastoupila do zaměstnání na řádnou pracovní smlouvu (zkrácený úvazek) a při tom navštěvuje jazykové kurzy na jazykové škole. Navíc má sjednánu dohodu o provedení práce. Od září by opět nastoupila na VŠ kombinované studium. Je jí 23 let. Které měsíce si rodič může uplatnit daňové zvýhodnění na dítě? Je rozhodující její příjem? Předpokládaný příjem za únor 2014 je 5 000 Kč ze zaměstnání a 1 500 Kč z DPP. Jedná se mi především o měsíc únor 2014. Do kdy je pojištěncem státu kvůli zdravotnímu pojištění? Odpověď: Podle § 35c odst. 10 zákona o daních z příjmů lze uplatnit daňové zvýhodnění za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Tedy v měsíci lednu lze bezesporu uplatnit na dceru zaměstnance daňové zvýhodnění.

71


V měsíci únoru podle uvedených informací uplatnit daňové zvýhodnění nelze. Podle § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů se za vyživované dítě považuje zletilé dítě až do dovršení věku 26 let, které se soustavně připravuje na budoucí povolání, přičemž příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře. Podle § 14 odst. 2 písm. b) zákon o státní sociální podpoře: „Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také v případě, kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole, a dále kalendářní měsíc následující po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole, pokud dítě nevykonává po celý tento měsíc výdělečnou činnost podle ani nemá po celý kalendářní měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.“ Jelikož má dcera v měsíci únoru příjem ze zaměstnání, není možné na ni uplatnit daňové zvýhodnění v tomto měsíci. Jedná-li se o jednoletý jazykový kurz, tak v následujících měsících od března do srpna nebude možné uplatnit daňové zvýhodnění na dítě. V zákoně o státní sociální podpoře (§ 11 až 15) je uvedeno, že soustavnou přípravou již není studium v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou (od školního roku 2013/2014). Výše příjmu dcery nemá v uvedené souvislosti vliv na uplatnění daňového zvýhodnění. Jakmile dcera nastoupí v září na kombinované studium VŠ, tak při splnění ostatních uvedených podmínek v § 35c zákona o daních z příjmů je možné uplatnit daňové zvýhodnění na dceru. Pojištěncem státu je dcera do měsíce ledna podle výše citovaného zákona. Související právní předpisy: – § 35c zákona o daních z příjmů – § 14 odst. 2 písm. b) zákon o státní sociální podpoře

 58 Sleva na dítě, které studuje v zahraničí Je možné si uplatnit slevu na zletilé dítě, které studuje univerzitu v rámci EU (Holandsko)? Kde je možno najít informaci, zda studium u dané zahraniční školy je postaveno na roveň studia v ČR? (zřejmě rozhodnutím ministerstva školství). Odpověď: Nárok na daňové zvýhodnění podle ustanovení § 38l, odst. 3 písm. d) zákona o daních z příjmů prokazuje poplatník plátci daně potvrzením školy, že zletilé dítě žijící s ním v domácnosti se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem. Pokud zletilé dítě, na něž poplatník uplatňuje nárok na daňové zvýhodnění podle § 35c, studuje na střední nebo vysoké škole v cizině, nárok na uplatnění daňového zvýhodnění prokáže podle § 38l odst. 4 uvedeného zákona poplatník při stanovení záloh nebo daně u plátce potvrzením o studiu vydaném zahraniční školou na určité období a v souladu se zvláštním právním předpisem o státní sociální podpoře (zákon číslo 117/1995 Sb., § 12 odst. 1 písm. c) rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, že takové studium na škole v cizině je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydá na žádost poplatníka potvrzení o rozhodnutí, že studium na té určité zahraniční škole je postaveno na roveň studia na střední nebo vysoké škole v České republice. Související právní předpisy: – § 35c zákona o daních z příjmů – § 38l odst. 4 zákona o daních z příjmů – § 38l odst. 3 písm. d) zákona o daních z příjmů – § 12 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře

72

8

Sleva na dítě – uplatnění slevy

Pokud poplatník nárokuje daňové zvýhodnění na vyživované dítě (děti) v rámci daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, nemusí přikládat žádný doklad prokazující skutečnost, že se v daném případě jedná o „vyživované dítě (děti)“. Jednoduše v Tabulce č. 2 – údaje o dětech žijících v domácnosti – uvede jména, příjmení a rodná čísla dětí, na které daňové zvýhodnění nárokuje, a také příslušný počet měsíců daného kalendářního roku, po které tak činí (případně s rozlišením měsíců, kdy se jednalo o dítě se ZTP/P). A v následujících řádcích (od řádku 72) pak v souladu s tiskopisem daňového přiznání, příp. zněním pokynů k jeho vyplnění přímo pracuje s takto zjištěným daňovým zvýhodněním za příslušné zdaňovací období. Teprve pokud by měl správce daně pochybnosti o tomto jeho tvrzení, zahájil by tzv. vytýkací řízení, resp. v řeči daňového řádu „postup k odstranění pochybností“, kde by již byl poplatník vyzván k prokázání splnění podmínek kladených na „vyživované děti“. Jak jsme si uvedli v kapitole číslo 4, speciální dodatečné podmínky se týkají nerezidentů, kteří nově od roku 2014 musejí automaticky již v daňovém přiznání prokázat výši příjmů ze zdrojů v zahraničí potvrzením zahraničního správce daně na tiskopisu českého Ministerstva financí, který se stal novou povinnou přílohou daňového přiznání. Dodejme, že nerezidenti mohou daňové zvýhodnění na děti nárokovat pouze v rámci daňového přiznání, nikoli přes svého tuzemského zaměstnavatele (ani při ročním zúčtování záloh). Dále se už nerezidenty v tomto průvodním textu (před dotazy) zabývat nebudeme. Zaměstnanci s podepsaným prohlášením k dani sníží jeho zaměstnavatel již v průběhu roku při zúčtování mzdy vypočtenou daňovou zálohu o nárokové částky měsíční „osobní“ slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů a o částku měsíčního daňového zvýhodnění (odpovídající 1/12 daňového zvýhodnění). To znamená, že vypočtenou měsíční zálohu po měsíční slevě podle § 35ba zákona o daních z příjmů sníží o kladnou částku daňového zvýhodnění – tzv. měsíční slevu na dani (a to až do výše vypočtené zálohy snížené o „osobní“ slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů). Jestliže je daňové zvýhodnění vyšší než záloha snížená o měsíční slevu na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů, vyplatí zaměstnavatel vzniklý rozdíl zaměstnanci za stanovených omezujících podmínek jako měsíční daňový bonus. Nárok na daňové zvýhodnění prokazuje zaměstnanec u zaměstnavatele takto (viz § 38l odst. 3 zákona o daních z příjmů): a) úředním dokladem prokazujícím totožnost dítěte (vlastního, osvojence nebo v péči, nahrazující péči rodičů, druhého z manželů a vnuků), b) předložením průkazu ZTP/P, pokud je vyživované dítě jeho držitelem, c) potvrzením od zaměstnavatele manželky (manžela), že nárok na daňové zvýhodnění současně neuplatňuje druhý z manželů, jsou-li oba manželé zaměstnaní, d) potvrzením školy, že zletilé dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,

73


e) potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka o tom, že vyživuje ve společně hospodařící domácnosti zletilé dítě až do dovršení 26 let věku, které nepobírá invalidní důchod pro invaliditu III. stupně a nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, f) pokud zletilé dítě, na něž uplatňuje daňové zvýhodnění, studuje na střední nebo vysoké škole v cizině,  potvrzením o studiu vydaným zahraniční školou na určité období a  rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, že takové studium na škole v cizině je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice. V některých předešlých příkladech jsme se již dotkli situaci, kdy daňové zvýhodnění na dítě nenáleží za celé zdaňovací období (kalendářní rok). Správný postup stanoví § 35c odst. 10 zákona o daních z příjmů. Jestliže poplatník vyživuje dítě ve zdaňovacím období jen jeden nebo jen několik kalendářních měsíců (nikoliv po celý rok), náleží mu daňové zvýhodnění ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Tedy v podmínkách roku 2014 ve výši 1 117 Kč na jedno dítě. Existují ale tři výjimky, podle nichž lze daňové zvýhodnění uplatnit:  již v kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo,  již v měsíci, ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání,  již v měsíci, ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů. Již od roku 2013 zavedl § 35ca zákona o daních z příjmů novou omezující podmínku pro uplatnění daňového zvýhodnění na dítě, a to speciálně pro poplatníky s příjmy ze samostatné (podnikatelské) činnosti dle § 7 zákona o daních z příjmů a z nájmu (pronájmu) podle § 9 zákona o daních z příjmů, kteří uplatňují tzv. paušální neprokazované výdaje stanoveným procentem z příjmů. Podle tohoto ustanovení si totiž nemůže snížit daň o daňové zvýhodnění na dítě (děti) poplatník, pokud: uplatní u zmíněných dílčích základů daně tzv. paušální výdaje podle § 7 odst. 7, resp. § 9 odst. 4 zákona o daních z příjmů, Dodejme, že se to nevztahuje na spolupracující osoby (např. na manželku) přebírající od podnikatele (zpravidla od manžela) podíl na příjmech a výdajích. Což platí i tehdy, když podnikatel paušální výdaje uplatňuje, takže na spolupracující osobu převádí podíl na svých příjmech a podíl na svých paušálních výdajích, ani pak se dotyčné spolupracující osoby omezení § 35ca zákona o daních z příjmů netýká, jak potvrdilo i GFŘ. a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně, Jak jsme si uvedli výše v kapitole číslo 3, stejné omezení se týká rovněž možnosti uplatnění daňové slevy na „vyživovaného“ manžela (manželku), jehož (jejíž) vlastní příjmy nepřesáhly limit 68 000 Kč za daný rok.

74


PŘÍKLAD Vyloučení daňového zvýhodnění na děti u „paušálistů“ Paní Olga podniká v řemeslné živnosti, kterou si za rok 2014 vydělá 600 000 Kč, kromě toho za pronájem bytu utrží 200 000 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti spolu s ní žije jedno vyživované dítě, na které si v souladu s podmínkami § 35c zákona o daních z příjmů může nárokovat daňové zvýhodnění v celkové výši 13 404 Kč za rok. Zatímco prokazatelných (skutečně vynaložených) výdajů v rámci podnikání má jen zhruba 150 000 Kč (tj. 25 % příjmů), tak zákonem umožněné paušální výdaje činí 480 000 Kč (80 % příjmů). Podobně je tomu u pronájmu, kde je paní Olga schopna prokázat daňové výdaje 20 000 Kč (10 % příjmů), zatímco paušální činí 60 000 Kč (30 % příjmů). Je tedy jasné, že první, co jí napadne, je u obou příjmů využít vyšší paušální výdaje. Dobrá, v tom případě bude dílčí základ daně z podnikání 120 000 Kč (600 000 Kč – – 480 000 Kč) a z pronájmu 140 000 Kč (200 000 Kč – 60 000 Kč). Celkový základ daně tak činí 260 000 Kč, odpočty od základu daně podle § 15 a 34 zákona o daních z příjmů poplatnice nenárokuje, takže 15 % DPFO za rok 2014 činí 39 000 Kč. Po snížení o základní „osobní“ slevu na dani na poplatníka 24 840 Kč zbývá daň 14 160 Kč. Za této situace ale kvůli speciálnímu omezení „paušálistů“ ustanovením § 35ca zákona o daních z příjmů nemá paní Olga možnost nárokovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě 13 404 Kč za rok 2014 (ani formou slevy na dani), protože uplatňuje tzv. paušální výdaje u plných 100 % základu daně, na tyto slevy tedy nemá nárok. Pro paní Olgu bude výhodnější, když oželí poněkud vyšší paušální výdaje u příjmů z pronájmu (60 000 Kč) a spokojí se s nižšími skutečnými výdaji v prokázané výši 20 000 Kč. U příjmů z podnikání přitom opět využije vyšší paušální výdaje (480 000 Kč). Dílčí základ daně z podnikání zůstane stejný 120 000 Kč (600 000 Kč – 480 000 Kč), zatímco z pronájmu povyroste na 180 000 Kč (200 000 Kč – 20 000 Kč). Celkový základ daně tak činí 300 000 Kč, odpočty od základu daně dle § 15 a 34 zákona o daních z příjmů poplatník nenárokuje, takže 15 % DPFO za rok 2014 je nyní vyšší, činí 45 000 Kč. Po snížení o základní „osobní“ slevu na dani na poplatníka 24 840 Kč daň klesne na 20 160 Kč, čímž to ale v tomto případě nekončí. Jelikož jsou při této variantě paušální výdaje uplatněny jen u dílčího základu daně z podnikání, který činí 120 000 Kč, což je méně než 50 % celkového základu daně 300 000 Kč, tak odpadá speciální omezení „paušálistů“ ustanovením § 35ca zákona o daních z příjmů. Proto si paní Olga může uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě 13 404 Kč, což jí dále sníží daň z příjmů za rok 2014 na 6 756 Kč. V tomto případě se tedy poplatnici vyplatilo nebazírovat na maximálních paušálních výdajích, protože ji poněkud vyšší vypočtenou daň bohatě eliminovalo daňové zvýhodnění na dítě, k němuž díky tomu získala přístup.

 59 Daňové zvýhodnění jen za část roku Zletilé dítě po ukončení střední školy maturitou v červnu 2014 nebylo přijato ke studiu na vysoké škole. Proto se rozhodlo v témž kalendářním roce dále pokračovat ve studiu v jednoletém kurzu cizích jazyků s denní výukou na jazykové škole, která je uvedena v příloze vyhlášky o dalším studiu. Studium v jazykovém kurzu započalo 1. září 2014, ovšem dítě zanechalo studia již k 20. 10. 2014. Jak se to má s daňovou slevou na toto dítě?

75


Odpověď: Na toto dítě si může rodič (příp. jiná oprávněná osoba, viz výše) nárokovat daňové zvýhodnění za měsíce leden až říjen roku 2014 včetně. Podstatné totiž je, že ještě na počátku října (k 1. 10.) byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Daňové zvýhodnění za rok 2014 tak bude činit 10 x 1 117 Kč = 11 170 Kč. Pokud dotyčné dítě začne v příštím roce studovat vysokou školu, kde bude zapsáno ke studiu např. 10. 9. 2015 a setrvá ve studiu, bude možno na něj nárokovat daňové zvýhodnění již počínaje měsícem září 2015, kdy opět započne jeho soustavná příprava na budoucí povolání. Související právní předpisy: – zákon o daních z příjmů

 60 Jiný případ daňového zvýhodnění jen za část roku Zletilé dítě po ukončení střední školy pokračovalo ve studiu na vyšší odborné škole. Po ukončení této školy absolutoriem se rozhodlo od září 2014 pokračovat dále ve studiu, a to v jednoletém jazykovém kurzu cizích jazyků s denní výukou organizovaném jazykovou školou uvedenou v příloze výše citované prováděcí vyhlášky. Dítě stále bydlí ve společné domácnosti s rodiči, kteří by si rádi (jeden z nich) nárokovali slevu na dítě, mohou? Odpověď: V daném případě je bohužel třeba si všimnout ustanovení § 12 odst. 1 písm. d) zákona o státní sociální podpoře. Podle tohoto ustanovení se za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání považuje studium v České republice, které je svým rozsahem a obsahem postaveno na roveň studiu na školách a uskutečňuje se v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a uskutečňovaných právnickými a fyzickými osobami pro osoby, které úspěšně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují toto studium. Protože podle zadání ale dotyčné dítě nezahájilo studium v jazykovém kurzu v kalendářním roce, ve kterém vykonalo první maturitní zkoušku na střední škole, ale až později (po ukončení druhé střední školy), není splněna podmínka soustavné přípravy na budoucí povolání a daňové zvýhodnění na takové dítě po dobu studia v jazykovém kurzu rodičům již nenáleží. V roce 2014 je proto možno na něj nárokovat daňové zvýhodnění naposledy za srpen, tedy do konce školních prázdnin bezprostředně navazujících na ukončení studia na střední škole. Související právní předpisy: – § 12 a 15 zákona o státní sociální podpoře

Poznámka autora: Za uplatnění daňového zvýhodnění jen po část roku lze považovat také situaci, kdy vyživuje dítě v jedné domácnosti více poplatníků, kteří se chtějí o daňové zvýhodnění na toto dítě podělit, čemuž zákon a priori nebrání. Samozřejmě ale hlídá to, aby se nejednalo o duplicitní (dvojí) nárok, pročež § 35c odst. 9 zákona o daních z příjmů výslovně stanoví, že daňové zvýhodnění může uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich. Např. vyživují-li rodiče

76


v domácnosti dvě děti, může od ledna uplatnit u svého zaměstnavatele matka daňové zvýhodnění na jedno dítě a otec u svého zaměstnavatele (nebo v daňovém přiznání) na druhé dítě. Když se rozhodnou, od června může uplatňovat otec daňové zvýhodnění na obě děti apod.

 61 Modelový variantní příklad uplatnění daňového zvýhodnění Bylo by možno na konkrétním příkladu ukázat využití všech forem uplatnění daňového zvýhodnění na dítě? Odpověď: Pan Novák je živnostník vedoucí daňovou evidenci podle § 7b zákona o daních z příjmů, který měl za rok 2014 zdanitelné příjmy pouze z podnikání, přičemž v daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2011 uplatňuje vedle základní osobní slevy na dani na poplatníka (24 840 Kč) také daňové zvýhodnění na jedno vyživované dítě. Jeho základ daně – po případném snížení o nezdanitelné částky (§ 15 zákona o daních z příjmů) a odčitatelné položky (§ 34 zákona o daních z příjmů) za rok 2014 činí alternativně: a) 300 000 Kč, b) 100 000 Kč, c) 200 000 Kč. Ad a) Vypočtená daň z příjmů fyzických osob za rok 2014 = 15 % z 300 000 Kč = 45 000 Kč. Tuto částku poplatník nejprve sníží o nárokovou základní osobní slevu na dani ve výši 24 840 Kč, takže vypočtená daň snížená o osobní slevu na dani je 20 160 Kč. Na řadu přichází daňové zvýhodnění, které činí na jedno dítě za celý kalendářní rok 2014 celkem 13 404 Kč. Protože tato částka (daňové zvýhodnění) je nižší než vypočtená daň snížená o osobní slevu (příp. slevy) na dani (20 160 Kč), uplatní se daňové zvýhodnění v plném rozsahu a pouze ve formě slevy na dani. Takže výsledná daňová povinnost pana Nováka = 20 160 Kč – 13 404 Kč = 6 756 Kč. Ad b) Vypočtená DPFO za rok 2014 = 15 % z 100 000 Kč = 15 000 Kč. Tuto částku poplatník nejprve sníží o nárokovou základní osobní slevu na dani ve výši 24 840 Kč, což je ovšem možné nanejvýš do výše vypočtené daně ve výši 15 000 Kč, takže zbývající část slevy na dani (24 840 Kč – 15 000 Kč = 9 840 Kč) nenávratně propadá. Na řadu přichází daňové zvýhodnění, které činí na jedno dítě za celý kalendářní rok 2014 celkem 13 404 Kč. Protože poplatník po snížení vypočtené daně o osobní slevu (příp. slevy) na dani nevykazuje již žádnou daň z příjmů, nelze uplatnit daňové zvýhodnění formou slevy na dani, ale pouze formou tzv. daňového bonusu,což představuje peněžité plnění ze státního rozpočtu, konkrétně vyplácené finančním úřadem. Výsledná daňová povinnost pana Nováka je tedy nulová a díky daňovému zvýhodnění se může dále těšit na daňový bonus 13 404 Kč, který mu vyplatí finanční úřad (dodatečné podmínky pro jeho vyplacení splňuje, viz výše kapitola číslo 5). Ad c) Vypočtená daň z příjmů fyzických osob za rok 2014 = 15 % z 200 000 Kč = 30 000 Kč. Tuto částku poplatník nejprve sníží o nárokovou základní osobní slevu na dani ve výši 24 840 Kč, takže vypočtená daň snížená o osobní slevu je 5 160 Kč.

77


Na řadu přichází daňové zvýhodnění, které činí na jedno dítě za celý kalendářní rok 2014 celkem 13 404 Kč. Poplatník sice vykázal nenulovou daň z příjmů po snížení o osobní slevu (slevy) na dani, ale její výše (5 160 Kč) je nižší než nárokované daňové zvýhodnění (13 404 Kč), proto se uplatní souběh obou jejich forem:  část daňového zvýhodnění do výše daně po osobních slevách, tj. 5 160 Kč se uplatní formou slevy na dani,  zbývající část daňového zvýhodnění (13 404 Kč – 5 160 Kč = 8 244 Kč) bude přiznáno jako daňový bonus. Výsledná daňová povinnost pana Nováka je nulová a díky daňovému zvýhodnění se může těšit na daňový bonus 8 244 Kč, který mu vyplatí finanční úřad (dodatečné podmínky pro jeho vyplacení splňuje, viz výše kapitola 5). Související právní předpisy: – § 15 zákona o daních z příjmů – § 34 zákona o daních z příjmů – § 35c zákona o daních z příjmů

 62 Potvrzení o studiu na vysoké škole pro uplatnění slevy na dani V souvislosti s uplatněním slevy na dani dle § 35c a 35d zákona o daních z příjmů mi rodiče dětí studujících na vysokých školách nosí potvrzení o studiu. Způsob vyplňování jednotlivých škol se liší, většinou škola potvrdí studium např. pro rok 2013/2014, setkávám se taky ale s potvrzením, kde je uvedeno např. období od 21. 9. 2013 do 12. 2. 2014, v dalším potvrzení pak 15. 2. 2014 – 30. 6. 2014, další pak bude následovat až v září 2014. Studenti studují v prezenčním studiu, bez přerušení, od září 2014 budou pokračovat v dalším ročníku. Vím, že rodič má na takovéto dítě do 26 let věku nárok na slevu na dani i v období školních prázdnin mezi jednotlivými ročníky, není ale na závadu, že doba prázdnin není uvedena v potvrzení? Odpověď: Za vyživované dítě se pro účely daní z příjmů považuje zletilé dítě až do dovršení 26 let, jestliže nepobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a soustavně se připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem. Soustavnou přípravou dítěte na budoucí povolání je podle zákona o státní sociální podpoře i studium na vysokých školách v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu, které začíná nejdříve dnem, kdy se dítě stalo studentem vysoké školy, a končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium. Pokud vysoká škola na potvrzení neuvede, že student přerušil, nebo ukončil studium, pak platí potvrzení i na dobu mezi jednotlivými ročníky. Doba školních prázdnin je v měsících červenci a srpnu jen u středoškolského vzdělávání podle školského zákona, nikoliv u studia na vysokých školách, kde platí vysokoškolský zákon, který takového prázdniny nezná. Nárok na daňové zvýhodnění při stanovení záloh nebo daně prokazuje poplatník plátci daně potvrzením školy, že zletilé dítě žijící s poplatníkem v domácnosti se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem. K předepsaným výše uvedeným dokladům přihlédne plátce daně již počínaje kalendářním měsícem, v němž budou tyto skutečnosti plátci daně prokázány.

78

Sleva na dítě – uplatnění slevy Související právní předpisy: – § 35c odst. 6 písm. b) bod 1 zákona o daních z příjmů – § 38k odst. 1 zákona o daních z příjmů – § 38l odst. 3 písm. d) zákona o daních z příjmů – § 13 odst. 3 zákona o státní sociální podpoře – § 14 zákona o státní sociální podpoře

 63 Důsledky opožděného podepsání prohlášení k dani Zaměstnanec nastoupil do firmy 1. 4. 2012, podepsal prohlášení, uplatnil daňové zvýhodnění na své děti, potvrzení od zaměstnavatele manželky přinesl. V roce 2013 opět podepsal prohlášení, uplatnil daňové zvýhodnění na své děti, při zúčtování záloh za rok 2012 přinesl čestné prohlášení manželky, že v roce 2012 neměla příjmy (rodičovská dovolená), a uplatnil na ni opět úlevu. V roce 2014 podepsal prohlášení, uplatnil daňové zvýhodnění na své děti. 15. 10. 2014 jsme od jeho manželky obdrželi oznámení, že jsou v rozvodovém řízení a že od dubna 2014 jí byly děti soudem svěřeny do péče a že nám oznamuje, že si chce uplatnit daňové zvýhodnění na děti sama. Zaměstnanci bylo na základě podepsaného prohlášení poskytnuto daňové zvýhodnění na děti při výpočtu záloh na daň leden–září 2014. Nyní nám předložil čestné prohlášení svoje a manželky, že si on bude úlevu uplatňovat za období leden–březen 2014 a žena za kalendářní měsíce duben–prosinec 2014. Jak tuto situaci řešit, je nutné za měsíce duben–září 2014 přepočítat zálohy na daň z příjmů, nebo je možné opravu provést v ročním zúčtování záloh, nebo musí zaměstnanec podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob sám? Odpověď: Poplatník neoznámil včas změnu, která se týkala uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované děti ve smyslu § 35c zákona o daních z příjmů. Skutečnost, že děti s ním nežijí v domácnosti již od dubna 2014, plátci oznámil až v říjnu 2014. Nesplnil tak povinnost vyplývající z ustanovení § 38k odst. 8 zákona o daních z příjmů, že každou změnu týkající se skutečností rozhodných pro poskytování slev na dani a daňového zvýhodnění oznámí písemně (např. změnou v prohlášení) plátci daně nejpozději poslední den kalendářního měsíce, v němž změna nastala. Plátce daně v tomto případě přepočítá zálohy na daň z příjmů a dodatečně srazí poplatníkovi částky neoprávněně získaného daňového zvýhodnění z viny poplatníka ve zdaňovacím období (za duben až září 2014), a to nejpozději do 31. března následujícího roku. Nejedná se o roční zúčtování záloh, ale o opravu daňových záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti. Daňové přiznání poplatník v uvedeném případě nepodává. Manželce můžete sdělit, že daňové zvýhodnění bylo poskytováno za období leden až březen 2014 manželovi. Související právní předpisy: – § 35c odst. 1 a 9 zákona o daních z příjmů – § 38i odst. 5 zákona o daních z příjmů – § 38k odst. 4 písm. d) a odst. 8 zákona o daních z příjmů – § 38l odst. 3 písm. c) a odst. 5 zákona o daních z příjmů

79


 64 Přeplatek na dani a doplatek na daňovém bonusu při ročním zúčtování Zaměstnanec byl nemocný šest měsíců, ale přesto dosáhl za celý rok 2014 základu daně z příjmů ze závislé činnosti v úhrnu 145 811 Kč, z toho vypočtená 15 % daň činí 21 870 Kč. Uplatňuje slevu poplatníka 24 840 Kč, doufám, že má nárok na vrácení zaplacených (sražených) záloh na daň 5 615 Kč a dále má nárok na daňové zvýhodnění 1x dítě po celý rok, tj. celkem 13 404 Kč, přičemž mu byl v průběhu roku 2014 vyplacen daňový bonus za jeden kalendářní měsíc ve výši 967 Kč. Doplatek ze zúčtování podle programu vykazuje +16 252 Kč, ale program mně nikde nezařazuje rozdíl mezi vypočtenou daní a slevou 21 870 – 24 840 = 2 970 Kč. Kam patří tato částka, anebo na ni není nárok? Odpověď: Při ročním zúčtování záloh na dani z příjmů ze závislé činnosti se vždy nejprve poplatníkovi (zaměstnanci) přizná nárok na tzv. osobní slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů. V daném případě má poplatník zřejmě nárok pouze na základní slevu na dani na poplatníka ve výši 24 840 Kč. Protože jde o slevu na dani, je samozřejmě možné ji uplatnit pouze do výše vypočtené daně. Pokud byla poplatníkovi vypočtena daň z příjmů ze závislé činnosti za rok 2014 ve výši 21 870 Kč, nevyužije tudíž v plné výši nárokovanou osobní slevu na dani (24 840 Kč), ale pouze ve výši 21 870 Kč. Zbývající část této slevy propadá, není možno ji přenést do dalšího zdaňovacího období, ani dotyčnému poplatníkovi vyplatit, ani převést např. na jeho manželku apod. Tato rozdílová částka (2 970 Kč) se nikam neuvádí ve výkaze o ročním zúčtování, ani jinde, zkrátka zaměstnanci pro daný rok propadá a není třeba se s ní dále zabývat. Teprve po uplatnění výše uvedených osobních slev na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů přichází ke slovu tzv. daňové zvýhodnění na vyživované děti žijící s poplatníkem v domácnosti podle § 35c zákona o daních z příjmů. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit třemi formami:  slevou na dani,  daňovým bonusem  kombinací slevy na dani a daňového bonusu. Protože po přiznání osobních slev na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů, které mají vždy přednost, již poplatníkovi žádná daňová povinnost nezůstala, přichází u něj do úvahy pouze forma daňového bonusu. Pro jeho přiznání stanoví § 35d odst. 6 zákona o daních z příjmů dodatečnou podmínku, a to následovně: Při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění poskytne plátce daně poplatníkovi slevu na dani podle § 35c zákona o daních z příjmů (tj. z titulu daňového zvýhodnění) maximálně do výše daně snížené o „osobní“ slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob podle § 35ba zákona o daních z příjmů. Je-li nárok na daňové zvýhodnění vyšší než takto vypočtená daň, má poplatník nárok na vyplacení daňového zvýhodnění formou daňového bonusu, jen pokud úhrn jeho příjmů ze závislé činnosti od všech plátců daně v uplynulém zdaňovacím období, z nichž mu plátce daně provádí roční zúčtování, dosáhl alespoň šestinásobku minimální mzdy (tj. 6 x 8 500 Kč = 51 000 Kč). Tuto podmínku výše příjmu poplatník s velkou rezervou splňuje téměř třikrát. Není přitom podstatné, zda tento příjem plynul za celé zdaňovací období, nebo pouze za jeho část. Protože v daném případě je úhrn částek vyplacených na měsíčních daňových bonusech (967 Kč) nižší než „celoroční“ daňový bonus (13 404 Kč), zvýší plátce daně (zaměstnavatel) o nevyplacenou částku na daňovém bonusu (tj. o 13 404 – 967 Kč = 12 437 Kč) vypočtenou částku přeplatku na dani po slevě (což je v daném případě úhrn všech záloh

80


na daň sražených v roce 2014 ve výši 5 615 Kč, protože „roční“ daň poplatníkovi vůbec nevznikla). Přeplatek na dani po slevě a doplatek na daňovém bonusu (tzv. doplatek ze zúčtování = 5 615 Kč + 12 437 Kč = 18 052 Kč), který vznikl provedením ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, vyplatí plátce daně poplatníkovi nejpozději do 31. března 2015 (protože přesahuje limitní minimální částku 50 Kč). Program tudíž provedl výpočet ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění zaměstnance správně. Související právní předpisy: – § 35ba zákona o daních z příjmů – § 35c zákona o daních z příjmů – § 35d zákona o daních z příjmů

 65 Sleva na děti při příjmech dle § 6 Manželé mají dvě děti. Podnikatel – OSVČ uplatňuje výdaje 60 % z příjmu a nemá tudíž nárok na daňové zvýhodnění na děti podle § 35c zákona o daních z příjmů. Může toto daňové zvýhodnění uplatnit manželka, která pracuje jako zaměstnanec s příjmy § 6 zákona o daních z příjmů? Odpověď: Poplatník má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti ve výši 13 404 Kč ročně, pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo 35b (poskytnutí příslibu investiční pobídky). Vypočtená daň po slevě podle § 35 (snížení daně za zaměstnance se zdravotním postižením nebo § 35ba u poplatníka, se sníží o daňové zvýhodnění podle § 35c). Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Slevu na dani může poplatník uplatnit až do výše daňové povinnosti za příslušné zdaňovací období. Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost vypočtená za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Daňový bonus může poplatník uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně. Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, 7, 8 nebo 9 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy stanovené k počátku zdaňovacího období (k 1. 1. 2013 činila minimální mzda 8 000 Kč, šestinásobek činí 48 000 Kč). Vyživuje-li v jedné domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období jen jeden z nich. Ustanovení § 35ca: „uplatní-li poplatník u dílčího základu daně podle § 7 (příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti) výdaje podle § 7 odst. 7 nebo u dílčího základu daně podle § 9 (příjmy z pronájmu) výdaje podle § 9 odst. 4 a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně, nemůže uplatnit daňové zvýhodnění…“ se vztahuje na poplatníka, nikoliv na druhého z manželů, který výdaje u svých příjmů výše uvedeným způsobem neuplatňuje. Související právní předpisy: – § 35c, 35ca zákona o daních z příjmů

81


 66 Paušální výdaje u spolupracující osoby a uplatnění slevy na dítě a slevy na poplatníka Spolupracující manželka (hlavní činnost) si s manželem rozděluje příjmy a výdaje 50/50. (Nerozdělené příjmy 1 482 000 Kč a skutečné výdaje 497 170 Kč). Manžel uplatni 60 % výdajů tj. 1/2 z příjmů = 741 000 Kč mínus 444 600 Kč = 296 400 Kč základ daně a uplatní slevu na poplatníka, neuplatní slevu na děti. Manželka uplatní slevu na poplatníka a také neuplatní slevu na děti? Pokud by manželka chtěla uplatnit slevu na dani, bude v daňovém přiznání příjem 741 000 Kč a výdej 1/2 ze skutečných nákladů, tj. 497 170 : 2 = 248 585 Kč, což je nevýhodné. Zřejmě jsem to celé špatně pochopila. Prosím o objasnění. Odpověď: Podle § 35ca zákona o daních z příjmů uplatní-li poplatník u dílčího základu daně podle § 7 zákona o daních z příjmů výdaje procentem příjmů podle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50% celkového základu daně, nemůže: a) uplatnit slevu na manželku podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákon o daních z příjmů, b) uplatnit daňové zvýhodnění na dítě podle § 35c zákona o daních z příjmů. Spolupráce manželů a ostatních členů domácnosti je upravena v § 13 zákona o daních z příjmů. Podmínkou rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující/ho manžela/manželku je společná domácnost. OSVČ může převést na spolupracujícího manžela/manželku či ostatní spolupracující osoby pouze příjmy z podnikání či jiné samostatně výdělečné činnosti podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a § 7 odst. 2 zákona o daních z příjmů. Příjmy dosažené při podnikání manželů nebo jiné samostatné výdělečné činnosti podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a § 7 odst. 2 zákona o daních z příjmů za spolupráce druhého z manželů a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, se rozdělují tak, aby podíl připadající na spolupracujícího manžela (manželku) nečinil více než 50 %; přitom částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 1/12, tj. 45 000 Kč za každý i započatý měsíc této spolupráce. U spolupracujícího manžela či manželky a ostatních spolupracujících osob musí být výše podílu na společných příjmech a výdajích stejná. Příjmy a výdaje nelze rozdělovat manželku, je-li na ní ve zdaňovacím období uplatněna sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Nelze kombinovat u sebe výdaje paušálem, u manželky výdaje skutečné z rozdělovaných příjmů. OSVČ, která převádí část příjmů a výdajů na spolupracující osobu, rozhodne, zda bude uplatňovat prokazatelné výdaje nebo výdaje procentem z příjmů. Na spolupracující osobu jsou příjmy a výdaje pouze převedeny. Spolupracující osoba tedy pouze přejímá rozdělované příjmy a výdaje a nerozhoduje o tom, zda jsou uplatněny výdaje procentem z příjmů nebo skutečné. Základ daně manželky se tedy nepovažuje za výdaje uplatňované ani paušálem ani v prokázané výši, ale jsou to výdaje převzaté rozdělené. Spolupracující manželka si může uplatnit slevu na poplatníka i na daňové zvýhodnění na děti. Úprava základu daně podle § 23 zákona o daních z příjmů (např. pohledávky, závazky, smluvní pokuty, úroky z prodlení atd.) se uplatňuje pouze u podnikatele. Související právní předpisy: – § 7 zákona o daních z příjmů – § 35ca zákona o daních z příjmů

82


 67 Sleva na děti při příjmech z § 7 Podnikatel má příjmy jen z § 7 zákona o daních z příjmů, výdaje uplatňuje paušálem. Součet základu daně je tedy stejný jako základ daně a nemá nárok na slevu na děti. Může si v takovém případě uplatnit slevu na děti manželka, která je zaměstnána a má příjmy jen z § 6 zákona o daních z příjmů? Odpověď: Již od 1. ledna 2013 je uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované děti vyloučeno u poplatníka, který vykazuje dílčí základ daně podle § 7 zákona o daních z příjmů nebo podle § 9 a výdaje uplatní podle § 7 odst. 7 nebo podle § 9 odst. 4 a součet dílčích základů, u kterých tyto výdaje byly uplatněny je vyšší než 50 % celkového základu, viz § 35ca zákona o daních z příjmů. Pokud manželka má vlastní příjmy jen ze závislé činnosti, může uplatnit za podmínek uvedených v ustanovení § 35c nárok na daňové zvýhodnění buď u svého zaměstnavatele při žádosti o roční zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti, nebo podáním daňového přiznání. Související právní předpisy: – § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 9 odst. 4 zákona o daních z příjmů – § 35c zákona o daních z příjmů

 68 Výdaje procenty a spolupracující osoba Klient plátce DPH, uplatňuje paušální výdaje. Manželka je jeho spolupracující osobou. Klient si nemůže uplatnit daňové zvýhodnění na své děti za rok 2014, protože uplatňuje výdaje %. Jak je to u jeho manželky – spolupracující osoby? Žádné jiné příjmy manželka nemá, je jen spolupracující osobou. Má ona nárok na uplatnění daňového zvýhodnění na své děti v DPFO za rok 2014 a na základě jakého paragrafu? Odpověď: Spolupracující manželka na uplatnění daňového zvýhodnění na děti nárok má. Již od 1. ledna 2013 znemožňuje § 35ca zákona o daních z příjmů uplatnit slevu na manželku a daňové zvýhodnění na vyživované děti těm poplatníkům, kteří uplatňují výdaje paušálem a součet dílčích základů, u nichž paušální výdaje uplatní, je vyšší než 50 % jejich celkového základu daně. Toto omezení se vztahuje pouze na poplatníka, který skutečně výdaje paušálem uplatňuje, tj. v tomto případě na samotného klienta. Spolupracující osoba nemá možnost způsob uplatnění přerozdělovaných výdajů ovlivnit, příjmy a výdaje jsou na ni pouze rozdělovány a není tak tím, kdo paušální výdaje ve skutečnosti uplatňuje. Proto se jí restrikce daná § 35ca zákona o daních z příjmů v tomto případě netýká a manželka klienta tak může daňové zvýhodnění na děti uplatnit. Výše uvedený závěr byl potvrzen i zástupci Ministerstva financí při jednání Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců ČR dne 20. února 2013 (příspěvek č. 392/20.02.13). Související právní předpisy: – § 35ca zákona o daních z příjmů – pokyn GFŘ D-6 k § 13 zákonu o daních z příjmů – KOOV 392/20.02.13 Změny v uplatnění paušálních výdajů od 1. 1. 2013

83


 69 Paušální výdaje u spolupracující osoby a sleva na dítě Od roku 2013 platí, že pokud uplatňujeme výdaje paušálem, nemůžeme uplatnit slevu na dítě. Podnikatelka ze svého podnikání uplatňuje skutečné výdaje. K tomu ale na ni jako na spolupracující osobu připadá poměrná část manželových příjmů a zároveň i výdajů. Manžel ale uplatňuje výdaje procentem z příjmů. Přestává mít tedy manželka z tohoto důvodu nárok na uplatnění slevy na dítě? Odpověď: Uplatní-li poplatník u dílčího základu podle § 7 nebo podle § 9 paušální výdaje a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně. Pro účely odpovědi vycházím z předpokladu, že podnikatelka neměla jiné příjmy, než právě z podnikání. Ze svého vlastního podnikání uplatňuje skutečné výdaje, zatímco manžel, se kterým spolupracuje, uplatňuje paušální výdaje. Ze stanoviska Koordinačního výboru, který řešil právě případy spolupráce ve vztahu k (ne)možnosti uplatnění paušálních výdajů spolupracujících osob, vyplývá, že spolupracující osoba neuplatňuje paušální výdaje (ale byly na ni pouze rozděleny hlavním podnikatelem, který je uplatnil), nevztahuje se na spolupracující osobu § 35ca zákona o daních z příjmů a lze souhlasit s tím, že může uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Související právní předpisy: – § 35ca zákona o daních z příjmů – stanovisko 392/20.02.13 KOOV – Změny v uplatnění paušálních výdajů

84

9

Test ke slevě na manželku a dítě

Poznáte vždy jedinou správnou odpověď z nabízených variant? (Poznámka: Není-li dále výslovně uvedeno jinak, rozumí se poplatníkem fyzická osoba, která je daňovým rezidentem České republiky.) 1) Manželka podnikatele je v domácnosti a nemá žádný zdanitelný příjem, s výjimkou příležitostných výher v číselných loteriích, které jsou ale osvobozené od daně, a drobných honorářů za příspěvky do módních časopisů, které jsou zdaňovány redakcemi srážkovou daní. Může na ni manžel uplatnit slevu na dani za „vyživovanou“ manželku? a) může, protože do vlastních příjmů manželky se nepočítají příjmy osvobozené ani zdaněné srážkou, b) nemůže, protože manželka má nějaké vlastní příjmy, byť osvobozené nebo zdaněné srážkovou daní, c) může, pokud úhrn výher a honorářů manželky v daném roce nepřesáhl 68 000 Kč. 2) Manželé jsou invalidní důchodci s důchodem 5 000 Kč měsíčně. Kromě toho mají příjem cca 500 000 Kč z pronájmu bytového domu vráceného manželovi v restituci. Mohou využít slevu na dani za „vyživovanou“ manželku (manžela)? a) ano, mohou využít slevu na manželku, protože celý příjem z pronájmu musí zdanit manžel, b) nemohou, protože dům je sice ve vlastnictví pouze manžela, ale nájemné z jeho pronájmu je příjmem spadajícím do společného jmění manželů, takže manželka má fakticky příjem z nájemného 250 000 Kč, c) ano, mohou využít buď slevu na manželku (pokud nájemné přizná ke zdanění manžel) nebo slevu na manžela (pokud nájemné zdaní manželka), vždy ale musí celé nájemné zdanit jen jeden z nich. 3) Poplatník vykázal za rok 2014 dílčí daňovou ztrátu jak ze svého podnikání, tak i z příjmů z nájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů. Jiné zdanitelné příjmy neměl. Může za tento rok nárokovat daňové zvýhodnění na své děti? a) nemůže, protože slevu na dítě lze uplatnit jen do výše daňové povinnosti, která poplatníkovi nevznikla, b) nemůže, protože v případě daňové ztráty nemá poplatník nárok ani na formu daňového bonusu na dítě, c) jelikož poplatník nemá pouze příjmy z nájmu, tak může nárokovat daňový bonus, pokud jeho zdanitelné hrubé příjmy z podnikání a z nájmu dohromady za rok činily alespoň 51 000 Kč.

85


4) Poplatníkovi pouze s příjmy z podnikání vyšla za rok 2014 daň z příjmů po snížení o základní osobní slevu na dani na poplatníka již jen ve výši 10 000 Kč. Váhá přitom, zda může nárokovat celé daňové zvýhodnění na jedno dítě. a) ano může, ale jen do výše daňové povinnosti 10 000 Kč, o zbylých 3 404 Kč nenávratně přichází, b) ano může, a to 10 000 Kč formou slevy na dani a zbývajících 3 404 Kč formou daňového bonusu, c) nemůže, protože není naplněna podmínka výše daňové povinnosti alespoň 51 000 Kč. 5) Poplatník měl v lednu až březnu roku 2014 hrubý příjem ze závislé činnosti á 15 000 Kč, pročež mu byl z titulu daňového zvýhodnění na jedno dítě vyplácen měsíční daňový bonus á 172 Kč. Zbytek roku byl v pracovní neschopnosti a pobíral tak pouze od daně osvobozené náhrady mzdy „za nemoc“ a nemocenské z nemocenského pojištění. a) protože poplatník nesplní podmínku minimálního ročního příjmu 51 000 Kč, musí mu zaměstnavatel v rámci ročního zúčtování záloh za zmíněný rok srazit vyplacené měsíční daňové bonusy ze mzdy, b) poplatník sice nesplní podmínku minimálního ročního příjmu 51 000 Kč pro „roční“ daňový bonus, ale pokud podá daňové přiznání, tak mu oprávněně vyplacené měsíční daňové bonusy zůstávají, c) poplatník sice nesplní podmínku ročního příjmu alespoň 51 000 Kč pro „roční“ daňový bonus, ale pokud požádá o roční zúčtování záloh, tak mu vyplacené měsíční daňové bonusy zůstávají. 6) Syn ve svých 27 letech stále ještě studuje, a to doktorské studium prezenční formou, přičemž trvale bydlí u rodičů (přechodně na vysokoškolské koleji). Mohou si na syna rodiče nárokovat daňové zvýhodnění? a) nemohou, protože již dovršil 26 let, takže nemůže být považován za vyživované dítě, b) mohou, pokud vlastní příjem syna nepřesáhne limit 68 000 Kč ročně, c) mohou, protože doktorské studium má výjimku „vyživovaného dítěte“ až do 28 let. 7) Dcera žijící v domácnosti svých rodičů ukončila studium na střední škole maturitou v květnu 2014, přičemž nepokračuje studiem na vysoké ani jazykové škole. Od 5. června byla v pracovním poměru, ale ve zkušební době byla již 20. července propuštěna. Po celý srpen pracovala na dohodu o provedení práce s odměnou do 10 000 Kč. Kdy naposledy si mohou rodiče nárokovat daňové zvýhodnění na vyživovanou dceru u svého zaměstnavatele? a) daňové zvýhodnění na dceru lze nárokovat pouze do měsíce května včetně, b) daňové zvýhodnění na dceru lze nárokovat naposledy za měsíc červen, c) daňové zvýhodnění na dceru lze nárokovat až do měsíce srpna včetně. 8) Zaměstnankyně je daňovým rezidentem Slovenska (a není tedy rezidentem Česka), přičemž u českého zaměstnavatele podepsala prohlášení k dani i požádala o roční zúčtování záloh. Jiné příjmy nemá. Ráda by uplatnila slevu na vyživovaného invalidního manžela žijícího na Slovensku s ročními vlastními příjmy po přepočtu 50 000 Kč.

86

Test ke slevě na manželku a dítě

a) pokud zaměstnavateli předloží prohlášení o tom, že z Česka má nejméně 90 % všech svých příjmů, může jí v rámci ročního zúčtování záloh přiznat i slevu na dani na „vyživovaného“ manžela, b) kvůli uplatnění slevy na dani na „vyživovaného“ manžela musí dotyčná zaměstnankyně podat daňové přiznání v Česku, c) zaměstnavatel sice provede na žádost roční zúčtování záloh, kde nerezidentce přizná i slevu na dani na „vyživovaného“ manžela, nicméně zaměstnankyně má stále povinnost podat daňové přiznání v Česku. 9) Poplatník byl až do poloviny roku 2014 v evidenci úřadu práce. Od 1. července nastoupil do práce, kde ihned podepsal prohlášení k dani a nárokuje daňové zvýhodnění na jedno vyživované dítě, a to na celý rok. Jaký postup je správný? a) od zálohy na daň za červenec bude plátce daně přiznávat měsíční daňové zvýhodnění á 1 117 Kč, a v rámci ročního zúčtování záloh za tento rok přizná plné „roční“ daňové zvýhodnění 13 404 Kč, b) od zálohy na daň za červenec bude přiznávat měsíční daňové zvýhodnění á 2 x 1 117 Kč, aby při ročním zúčtování záloh kvůli přiznání plného „ročního“ daňového zvýhodnění 13 404 Kč nevznikl nedoplatek, c) od zálohy na daň za červenec bude přiznávat měsíční daňové zvýhodnění á 1 117 Kč a v rámci ročního zúčtování záloh za tento rok přizná jen polovinu „ročního“ daňového zvýhodnění, tj. 6 702 Kč. 10) Dosud bezdětný poplatník se 6. června 2014 oženil s matkou dvou nezletilých dětí, které mají jiného otce. V polovině října se těmto manželům narodilo třetí dítě. Na jaké slevy a daňové zvýhodnění má poplatník nárok za tento rok? a) daňové zvýhodnění na dvě „vyženěné“ děti (mající jiného otce) od července (tj. 2 x 6 x 1 117 Kč) a od října na novorozence (tj. 3 x 1 117 Kč). Pokud manželka za celý rok neměla vlastní příjmy vyšší než 68 000 Kč, může na ni nárokovat slevu na dani od července (tj. 6 x 2 070 Kč), b) daňové zvýhodnění na dvě „vyženěné“ děti (mající jiného otce) již od června (tj. 2 x 7 x 1 117 Kč) a od října na novorozence (tj. 3 x 1 117 Kč). Pokud manželka za celý rok neměla vlastní příjmy vyšší než 68 000 Kč, může na ni nárokovat slevu na dani od června (tj. 7 x 2 070 Kč), c) daňové zvýhodnění na dvě „vyženěné“ děti (mající jiného otce) od července (tj. 2 x 6 x 1 117 Kč) a od listopadu na novorozence (tj. 2 x 1 117 Kč). Pokud manželka za celý rok neměla vlastní příjmy vyšší než 68 000 Kč, může na ni nárokovat slevu na dani za celý rok 24 840 Kč, protože tato sleva se nekrátí. Správné odpovědi: 1c), 2a), 3c), 4b), 5c), 6a), 7c), 8b), 9a), 10a).

87

Část II Další témata daně z příjmů fyzických osob

10

Příjmy osvobozené podle § 4, 4a

Zákon o daních z příjmů uvádí řadu příjmů fyzických osob osvobozených od daně (DPFO). Od roku 2014 se tato početná a příznivá skupina příjmů dále rozrostla, přičemž důvodem nebyla ani tak vstřícnost zákonodárců, jakož zejména začlenění (inkorporace) předmětu zrušené daně darovací do předmětu daně z příjmů. A protože byl zájem při tomto přesunu více méně zachovat i dosavadní rozsah osvobození od daně, bylo nutno odpovídajícím způsobem doplnit zákon o daních z příjmů. Neméně významným důvodem změn v osvobození od DPFO byla samozřejmě také rekodifikace soukromého práva v čele s novým občanským zákoníkem, zákonem o obchodních korporacích a s tím související rozsáhlé legislativní změny, jako např. ohledně bytových jednotek. Osvobození od DPFO najdeme na čtyřech místech zákona o daních z příjmů:  § 4, který je obecně určený všem poplatníkům DPFO,  § 4a zcela nové ustanovení osvobozující některé bezúplatné příjmy,  § 6 odst. 9, na něž mají nárok pouze „zaměstnanci“ s příjmy ze závislé činnosti,  § 10 odst. 3 osvobozuje některé z tzv. ostatních příjmů, zejména příležitostné a bezúplatné. Celé obsáhlé ustanovení § 4 odst. 1 zákona o daních z příjmů osvobozující řadu příjmů fyzických osob bylo od 1. 1. 2014 nahrazeno novým textem, a to hlavně kvůli terminologickému sladění s novým občanským zákoníkem a zákonem o korporacích. Ovšem nešlo jen o změny pojmů, došlo také na věcné změny. Uveďme si stručně pro praxi pět nejvýznamnějších titulů osvobození od DPFO. 1) Prodej objektů bydlení. Při splnění dosavadních podmínek – bydliště nejméně dva roky před prodejem nebo použití příjmů na uspokojení bytové potřeby, nejde o obchodní majetek ani o dřívější příjem z budoucího prodeje – je osvobozen příjem nejen z prodeje rodinného domu, ale rovněž i souvisejícího pozemku. Obdobně to platí pro jednotku ve smyslu § 1158 a násl. nový občanský zákoník, která nezahrnuje nebytový prostor, a pro s ní související pozemek. Dodejme, že na rozdíl od zrušeného zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů nový občanský zákoník definuje „bytovou nebo nebytovou“ jednotku včetně odpovídajícího podílu na příslušném pozemku. 2) Prodej jiných nemovitých věcí je osvobozen při splnění dosavadních podmínek – vlastnictví nejméně 5 let, včetně zůstavitele v řadě přímé a manžela, nejde o obchodní majetek ani o dřívější příjem z budoucího prodeje. Zde je třeba vzít v potaz nové vymezení nemovitých věcí v § 498 nového občanského zákoníku – pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Příkladem nehmotné nemovité věci je tzv. právo stavby (§ 1240 a násl. nového občanského zákoníku), u jehož prodeje ale osvobození příjmů nelze uplatnit, není-li zřízena stavba vyhovující tomuto právu stavby. 3) Prodej movitých věcí. Nové vymezení movitých věcí § 498 nového občanského zákoníku nevyhovovalo potřebám daní z příjmů, zejména proto, že zahrnuje i věci nehmotné a naopak do této právní kategorie nepatří živá zvířata, části lidského těla ani ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje (např. elektřina). Proto zákon

91


o daních z příjmů jednak dosavadní pojem „movité věci“ nahradil souslovím „hmotné movité věci“, a jednak si pro své účely do této kategorie začlenil i tři právě uvedené „komodity“ nepatřící podle nového občanského zákoníku mezi movité věci, viz § 21b odst. 1 zákona o daních z příjmů. Příjmy z prodeje hmotných movitých věcí jsou osvobozeny až na tři výjimky: cenné papíry (pro které platí speciální podmínky pro osvobození, viz dále), motorová vozidla, letadla a lodě prodané do jednoho roku od nabytí a movité věci zahrnuté v obchodním majetku v období pěti let před prodejem. 4) Prodej podílu. Obchodní společnosti a družstva získaly nové sjednocující označení – obchodní korporace. Osvobození příjmu z převodu podílu zůstává podmíněno časovým testem pět let (včetně doby před přeměnou) – nebyl-li podíl pořízen z obchodního majetku a příjem neplyne z budoucího převodu. Ovšem nově se samostatně testuje pět let od nabytí podílu odpovídajícího zvýšení podílu člena po 1. 1. 2014 plněním ve prospěch vlastního kapitálu nebo nabytím od jiného člena. Což představuje zpřísnění daňových podmínek, protože prozatím se u podílů na s. r. o. testoval pouze vstup do společnosti a nikoli případné další zvýšení podílu. Podle přechodných ustanovení se toto zpřísnění použije až v případě zvýšení podílu po 1. 1. 2014. 5) Prodej cenných papírů. Zde došlo k patrně nejvýznamnější změně v osvobození od DPFO, a to bohužel z pohledu většiny poplatníků v jejich neprospěch. Proto je významné přechodné ustanovení, podle kterého se nové (přísnější) daňové podmínky týkají až cenných papírů nabytých po 1. 1. 2014. U cenných papírů nabytých po 1. 1. 2014 se prodlužuje časový test pro osvobození příjmů z prodeje z šesti měsíců na tři roky (u kmenového listu s. r. o. na pět let). Stejný časový test tří let od nabytí nově platí bez ohledu na podíl na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech – do konce roku 2013 platila u účastí přes 5 % pro cenné papíry pravidla jako u převodu podílů dle písm. r). Těchto vyšších účastí se netýká přechodné ustanovení, takže je možno s výhodou využít nový časový test tří let i u cenných papírů nabytých před 1. 1. 2014. Je vhodné předeslat, že pokud příjmy z prodejů cenných papírů nelze osvobodit podle tohoto písm. w) – resp. u dříve nabytých cenných papírů s účastí pod 5 % podle písm. w) ve znění do 31. 12. 2013 – tak nepřesáhne-li úhrn příjmů 100 000 Kč za rok, bude jej možno osvobodit podle nového § 10 odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů, viz dále. PŘÍKLAD Prodej akcií v DPFO Drobný akcionář (podíl vždy do 5 %) prodal v dubnu 2014 akcie tří akciových společností: 1) A, nabyté v říjnu 2013, 2) B, nabyté v červnu 2013, 3) C, nabyté v lednu 2014. Je vhodné předeslat, že jelikož k dosažení příjmů z prodeje akcií došlo až v roce 2014 (duben 2014), jedná se o daňové případy až kalendářního roku 2014, které nepatří do daňového přiznání za rok 2013. Pro poplatníka je nejdůležitější přechodné ustanovení, podle něhož u akcií nabytých před 1. 1. 2014 platí pro osvobození i nadále starý krátký časový test šesti měsíců od jejich nabytí. Pokud byly akcie nabyty až po 1. 1. 2014, tak pro osvobození příjmů z jejich prodeje platí již nový dlouhý časový test tří let od jejich nabytí. 1) Akcie A, nabyté v říjnu 2013 – starý časový test šest měsíců není splněn, jde o ostatní příjem.

92


2) Akcie B, nabyté v červnu 2013 – starý časový test šest měsíců je splněn, příjem je osvobozen! 3) Akcie C, nabyté v lednu 2014 – nový časový test tří let není splněn, jde o ostatní příjem. Protože příjmy z prodeje akcií (cenných papírů) A a C nesplnily časové testy osvobození podle § 4 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů, jedná se o příjmy spadající do tzv. ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů. Ledaže by je poplatník zahrnul do obchodního majetku, pak by šlo o příjem ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů, což je ale v praxi výjimečné. Přičemž v § 10 odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů je od roku 2014 nový „záchranný“ titul osvobození těchto příjmů, pokud jejich úhrn (příjmů a ne zisku!) u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím období 100 000 korun. Důchodcům by nemělo uniknout příznivé přechodné ustanovení (článek II, bod 8, zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb.): „Pro zdaňovací období let 2013 až 2015 se nepoužije ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb. v účinném znění.“. Což prakticky řečeno znamená, že v letech 2013, 2014 a 2015 se neuplatní diskriminace výdělečně činných důchodců spočívající ve zdanění důchodů, pokud součet příjmů ze závislé činnosti a dílčích základů daně ze samostatné činnosti a z nájmu v daném roce přesáhne limit 840 000 Kč. S ohledem na zrušení daně dědické a daně darovací byl od roku 2014 předmět daně z příjmů rozšířen o bezúplatné příjmy. Protože byl zájem zachovat poměrně široce pojaté osvobození fyzických osob od zmíněných zrušených daní, dostala se většina titulů do nového § 4a zákona o daních z příjmů osvobozující některé bezúplatné příjmy (další najdeme v § 10 odst. 3 zákona o daních z příjmů). Osvobozeny jsou zejména veškeré příjmy z dědictví nebo odkazu (výnos daně dědické byl velmi nízký a jeho výběr neekonomický), a také většina darů, které byly osvobozeny od daně darovací. Z osvobození se jako doposud vylučují dary přijaté v souvislosti s výkonem závislé činnosti (§ 6 zákona o daních z příjmů) nebo se samostatnou činností (§ 7 zákona o daních z příjmů). Zachována byla výjimka osvobozující bezúplatné příjmy poplatníka z EU – nově i Norska a Islandu – provozujícího zařízení pro péči o toulavá nebo opuštěná zvířata nebo pro péči o jedince ohrožených druhů živočichů, je-li bezúplatný příjem použit k provozu tohoto zařízení. Naopak zaniklo obdobné osvobození darů poskytovatelů zdravotních služeb, jelikož bylo soukromými lékaři zneužíváno – těžili přitom z toho, že když se navzájem obdarovali, tak uplatnili odpočet za dary, které ale měli osvobozené. Zachováno zůstalo osvobození bezúplatných příjmů použitých prokazatelně na zvýšení nebo změnu kvalifikace, studium, léčení, úhradu sociálních služeb a zakoupení/poskytnutí pomůcky pro zdravotně postižené.

 70 Podpora de minimis OSVČ se zúčastnila bezplatného kurzu pořádaného subjektem, který obdržel dotaci ze strukturálních fondů EU a státního rozpočtu ČR. Po absolvování kurzu OSVČ obdržela potvrzení o přijetí podpory de minimis v rozsahu 27 925 Kč (reálně OSVČ samozřejmě žádné peněžní příjmy neobdržela, částkou 27 925 Kč je oceněna hodnota bezplatného kurzu v rámci veřejné podpory).

93


Musí OSVČ částku 27 925 Kč zdanit nebo bude tato částka osvobozena od daně z příjmů? Pokud se částka 27 925 Kč nemusí danit, dle jakého paragrafu zákona postupujeme? Odpověď: Podle zákona o daních z příjmů § 4 odst. 1 písm. t) jsou dotace ze státního rozpočtu a dotace, granty či příspěvky z prostředků EU od daně z příjmů osvobozeny. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů

 71 Prodej podílu na s. r. o. Společník s. r. o., založené v roce 1991 – původní podíl 25 % na společnosti. V roce 2003 přikoupil dalších 25 % po zemřelém společníkovi a v roce 2010 dalších 25 % od dalšího odstupujícího společníka. V roce 2014 svůj celý podíl 75 % prodal poslednímu společníkovi. Podle § 4 odst. 1 písm. r) zákona o daních z příjmů by měl být tento prodej osvobozen od daně z příjmů fyzických osob, protože doba od nabytí podílu je delší než pět let. Je to tak? V případě že ano, musí se i na příjem osvobozený od daně podat daňové přiznání? Odpověď: Ano, je to tak. Osvobození se však nevztahuje na příjmy z převodu účasti na obchodních společnostech, pokud byly pořízeny z obchodního majetku poplatníka, a to do pěti let po ukončení jeho podnikatelské činnosti. Pokud poplatník má příjmy osvobozené od daně, nemá povinnost z tohoto důvodu daňové přiznání podávat, neboť tyto příjmy se v něm neuvádějí. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. r) zákona o daních z příjmů – § 38g zákona o daních z příjmů

 72 Dotace zemědělského podnikatele Dává se dotace na zemědělství podnikateli do daňového přiznání a musí se zdanit jako příjem anebo se tam vůbec nezahrne? Odpověď: Zákon o daních z příjmů v § 4 odst. 1 písm. t) uvádí, které dotace jsou od daně z příjmů osvobozeny. Tyto dotace tedy dani nepodléhají a nemusí se do daňového přiznání uvádět. Současně je však třeba upozornit, že výdaje vynaložené na příjmy, které nejsou předmětem daně nebo které jsou od daně osvobozeny, nejsou daňovým výdajem. Uvedené lze tedy shrnout následovně:  pokud bude přijatá dotace osvobozena od daně z příjmů, nebudou výdaje z této částky hrazené daňovým výdajem, a naopak  pokud bude přijatá dotace zahrnuta jako zdanitelný příjem, budou i výdaje z této dotace hrazené daňovým výdajem, s výjimkou pořízení hmotného majetku, jehož vstupní cena se snižuje o poskytnutou dotaci.

94

Příjmy osvobozené podle § 4, 4a Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů – § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů – § 29 zákona o daních z příjmů

 73 Dotace začínajícího podnikatele OSVČ získala v roce 2014 dotaci z úřadu práce pro začínajícího podnikatele, pořídila z ní vybavení kanceláře, vede daňovou evidenci. Je tato dotace a rovněž výdaje vynaložené na tyto příjmy zahrnovaná do základu daně? Obdobnou dotaci z úřadu práce (na mzdové náklady na nově zřízené pracovní místo) získala v roce 2014 s. r. o. Jsou tyto výnosy a k tomu odpovídající náklady předmětem daně z příjmu právnických osob? Pokud ne, je nutné vyloučit z nákladů celou mzdu zaměstnance (získaná dotace je nižší než superhrubá mzda zaměstnance)? Odpověď: Zákon o daních z příjmů v § 4 odst. 1 písm. t) uvádí, které dotace jsou od daně z příjmů osvobozeny. Současně je však třeba upozornit, že výdaje vynaložené na příjmy, které nejsou předmětem daně nebo které jsou od daně osvobozeny, nejsou daňovým výdajem. Dotace z úřadu práce mezi osvobozené dotace nepatří a budou tedy zahrnovány do zdanitelných příjmů, proto také výdaje hrazené z těchto dotací budou daňově uznatelné. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů

 74 Náhrada od vodáren za škodní událost na nemovitosti Jak postupovat s přijatou zálohou od vodáren za škodní událost (prasklý řád pod domem – způsobil podmáčení domu a znemožnil sklepní prostory pronajímat, čímž došlo ke škodě na majetku a na zisku). Vodárny prostřednictvím své pojišťovny zaslaly zálohu ve výši 400 000 Kč v roce 2014 – z toho 150 000 Kč za ušlý zisk a zatím 250 000 Kč na provedení izolace. Izolace se bude provádět až v roce 2015. Musí se v roce 2014 zdanit celá přijatá částka zálohy nebo jen ta za ušlý zisk? Odpověď: Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů je od daně z příjmů osvobozeno plnění z pojištění majetku, kromě plateb přijatých náhradou za ztrátu příjmu a plateb přijatých jako náhrada za škody způsobené na majetku, který byl zahrnut do obchodního majetku pro výkon a podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti v době vzniku škody, nebo přijatých jako náhrada za škody způsobené na majetku sloužícím v době vzniku škody k pronájmu. Škodní událost vznikla v roce 2014, proto i přijatá náhrada je zdanitelným příjmem roku 2014. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů

95


 75 Prodej rodinného domu fyzickou osobou – nepodnikající, osvobození od daně z příjmů Prodej rodinného domu, ve kterém měl občan bydliště po dobu kratší než dva roky před uskutečněním prodeje, – prokazatelné náklady 1,1 mil. Kč (z toho 700 000 Kč pozemek, 400 000 Kč náklady na projekt a dům), prodejní cena 2 mil. Kč. Základ pro výpočet daně z příjmů bude 900 000 Kč. Občan použije v průběhu následujícího jednoho roku částku 900 000 Kč k úhradě ceny stavebního pozemku na základě smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Částku 900 000 Kč je občan povinen uhradit při podpisu smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Podmínka zahájení stavby do čtyř let bude splněna. Teprve po kolaudaci stavby bude uzavřena kupní smlouva na stavební pozemek a proveden vklad pozemku do katastru nemovitostí. Může občan v popsaném případě uplatnit osvobození od daně z příjmů dle § 4 odst. 1 zákona o daních z příjmů? Odpověď: Podmínky pro osvobození příjmů z prodeje rodinného domu od daně stanovuje zákon o daních z příjmů v § 4 odst. 1. Příjem je osvobozen pokud:  doba vlastnictví domu přesáhla pět let, nebo  prodávající měl v rodinném domu bydliště bezprostředně před prodejem po dobu delší než dva roky, nebo  prodávající použije získané prostředky na uspokojení bytové potřeby. Z dotazu vyplývá, že první dvě podmínky nebyly splněny, proto v úvahu přichází pouze osvobození dle § 4 odst. 1 písm. u), které umožňuje osvobodit příjem z prodeje rodinného domu včetně souvisejícího pozemku v případě, že získané prostředky budou použity na uspokojení bytové potřeby. Pojem „uspokojení bytové potřeby“ upravuje zákon o daních z příjmů v § 15 odst. 3. Dle uvedeného ustanovení se za uspokojení bytové potřeby považuje také výstavba a koupě rodinného domu nebo koupě pozemku pro výstavbu domu. Pokud mají být splněny podmínky pro osvobození příjmu z prodeje, musí být nová nemovitá věc pořízena nejpozději do jednoho roku následujícím po roce, ve kterém poplatník příjem obdržel. V případě, že byla uzavřena pouze smlouva o smlouvě budoucí, nejsou podmínky pro osvobození příjmu splněny a poplatník bude mít povinnost příjem uvést na daňové přiznání a zisk z prodeje zdanit. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů – § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů

 76 Daň z příjmů za vyplacení náhrady škody od pojišťovny V dubnu 2010 jsem jako podnikající fyzická osoba koupila osobní automobil, který byl zařazen do obchodního majetku. Bylo odepsáno zrychleně během dvou let (v té době to bylo možné) tzn. v dubnu 2011. K 30. 6. 2012 byla ukončena činnost podnikající fyzické osoby a vozidlo bylo převedeno na nepodnikající fyzickou osobu. V prosinci 2013 došlo k autonehodě s totální škodou na vozidle. V lednu 2014 byla vyplacena pojišťovnou zůstatková hodnota vozidla. Je nutné zaplatit 15% daň z příjmu za škodu od pojišťovny?

96


Odpověď: Zákon o daních z příjmů stanoví, že od daně z příjmů je osvobozeno plnění z pojištění majetku a plnění z pojištění odpovědnosti za škody, kromě plateb přijatých jako náhrada za škody způsobené na majetku, který byl zahrnut do obchodního majetku pro výkon nebo jiné samostatné výdělečné činnosti v době vzniku škody. Vzhledem k tomu, že škoda vznikla v době, kdy již poplatník ukončil podnikání, nebo bylo poškozené vozidlo v době škody v obchodním majetku poplatníka, z tohoto důvodu je uvedená náhrada od pojišťovny od daně z příjmů osvobozena. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů

97

11

Příjmy ze závislé činnosti podle § 6

Zdaňovacím obdobím všech fyzických osob – včetně zaměstnanců – je kalendářní rok. Ovšem z důvodu průběžného plnění veřejných rozpočtů jsou příjmy zaměstnanců ze závislé činnosti (dále také jen „mzdy“) zdaňovány pravidelně každý měsíc, protože roční interval mezi daňovými přiznáními by byl příliš neprakticky dlouhý. A navíc kvůli tomu nemusejí ani zaměstnanci houfně spěchat s „měsíčním daňovým přiznáním“ na finanční úřad, protože vše ohledně zdanění mezd za ně komfortně, bez starostí a na vlastní odpovědnost musí zařídit jejich zaměstnavatel. To má značnou výhodu i pro správce daně (zejména finanční úřady), protože zaměstnavatelů (plátců daně) je podstatně méně než zaměstnanců (poplatníků daně). Navíc se zaměstnavatelé v daních zpravidla lépe orientují než povětšinou laičtí zaměstnanci a je rovněž snazší je zkontrolovat a případně postihnout nějakou tou „výchovnou“ daňovou sankcí. Samozřejmě, že zaměstnavatelé mají na věc jiný názor… Pro zdanění mezd je – s výjimkou dohod o provedení práce (DPP) – určující, zda zaměstnanec u daného zaměstnavatele podepsal Prohlášení k dani nebo ne. Obecně lze říci, že podepsání Prohlášení k dani je pro zaměstnance vždy výhodné a nemůže na něm nikdy prodělat. Pozor ale na to, že na stejné období kalendářního roku (na kalendářní měsíc) jej lze podepsat nejvýše pouze u jednoho zaměstnavatele! Podepsané prohlášení k dani zaměstnanci umožňuje, aby již během zdaňovacího období (kalendářního roku) uplatňoval pro snížení daňového zatížení osobní slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů a daňové zvýhodnění na vyživované děti dle § 35c a 35d zákona o daních z příjmů. Samozřejmě za předpokladu, že splňuje stanovené věcné podmínky. Zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec podepíše prohlášení k dani, se v praxi označuje jako tzv. hlavní zaměstnavatel, přičemž jej může v průběhu kalendářního roku změnit. Zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec nepodepíše prohlášení k dani, se pro odlišení metodiky zdanění mezd označuje jako tzv. vedlejší zaměstnavatel. Režim zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků se může ubírat třemi cestami:

Poznámka: * U hrubé mzdy převyšující 4násobek průměrné mzdy (tj. pro rok 2014 od 103 768 Kč) se uplatní tzv. solidární zvýšení daně u záloh o 7 %, tyto případy si pro přehlednost upřesníme dále samostatně.

98


1) Při zdanění zaměstnance s podepsaným Prohlášením k dani postupuje zaměstnavatel ve dvou krocích.  Při zúčtování mezd za daný měsíc nejprve z úhrnu příjmů ze závislé činnosti zvýšených o povinné pojistné placené zaměstnavatelem (tedy z tzv. superhrubé mzdy) vypočte zálohu na daň 15 %.

 Ve druhém kroku se zaměstnavatel podívá do Prohlášení k dani zaměstnance a podle něj vypočtenou zálohu sníží o měsíční „osobní“ slevy na dani dle § 35ba zákona o daních z příjmů a poté o měsíční daňové zvýhodnění na děti. Je-li zvýhodnění vyšší než záloha na daň snížená o slevy na dani, pak za podmínek § 35d zákona o daních z příjmů (úhrn zdanitelných příjmů alespoň 4 250 Kč) přizná a vyplatí zaměstnanci měsíční daňový bonus.

2) Zdanění zaměstnance bez Prohlášení k dani „vedlejším“ zaměstnavatelem proběhne jen v jednom kroku. Ovšem výjimečný postup se týká příjmů z dohod o provedení práce do 10 000 Kč za příslušný kalendářní měsíc – které v souladu s pojistnými předpisy nepodléhají pojistnému na sociální ani zdravotní pojištění.  Takové příjmy bez „superhrubého“ navýšení podléhají zdanění zvláštní sazbou tzv. srážkové daně 15 % [§ 6 odst. 4 a § 36 odst. 2 písm. p) zákona o daních z příjmů]. Srážkovou daň nelze snížit o žádné slevy na dani.  Dodatečně může poplatník srážkové zdanění zvrátit a změnit na zálohové zdanění. Což je ale možné jen v rámci ročního zúčtování záloh u dotyčného zaměstnavatele (u žádného jiného plátce daně).  Zvrátit jinak konečné zdanění srážkovou daní lze od roku 2014 i tak, že takto zdaněné příjmy poplatník zahrne do přiznání k DPFO, sraženou daň si pak započte na úhradu daně – a přeplatek mu bude vrácen.

3) Zdanění zaměstnance bez Prohlášení k dani „vedlejším“ zaměstnavatelem v ostatních případech (tj. kromě DPP do 10 000 Kč) proběhne rovněž v jednom kroku, ale tentokrát formou zálohového zdanění.  Z úhrnu příjmů ze závislé činnosti za daný měsíc zvýšených o povinné pojistné zaměstnavatelem (z tzv. superhrubé mzdy) se vypočte záloha na daň 15 %, kterou tentokrát nelze snížit o žádné slevy na dani.

99


Pokud zaměstnanec nemusí podávat daňové přiznání k DPFO, pak se o zdanění svých příjmů z mezd prakticky vůbec nemusí starat, což byl hlavní důvod přenesení těžiště břemene zdanění mezd na zaměstnavatele. Po skončení zdaňovacího období (kalendářního roku) pak má takovýto poplatník obecně tři možnosti: 1) Nebude dělat nic:  Pak je sraženými zálohami nebo srážkovými daněmi jeho daňová povinnost za uplynulý rok splněna. 2) Podá daňové přiznání:  Odměnou za tuto práci navíc je možnost uplatnit nezdanitelné částky podle § 15 zákona o daních z příjmů, celoroční „osobní“ slevy na dani (§ 35ba zákona o daních z příjmů) a celoroční daňové zvýhodnění na děti (§ 35c, 35d zákona o daních z příjmů). 3) Požádá zaměstnavatele o roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění (§ 38ch zákona o daních z příjmů):  Tuto možnost mají přirozeně pouze zaměstnanci, a je podmíněna tím, že poplatník není povinen podat daňové přiznání, ani jej nepodává dobrovolně; nicméně po ročním zúčtování jej přesto podat může.  Tímto se poplatník vyhne práci s přiznáním, přičemž má nárok na stejné tři typy daňových úlev, jako by přiznání podával. Vše za něj komfortně propočítá zaměstnavatel, který mu vyplatí i přeplatek na dani. Jak jsme avizovali, nyní upřesníme tzv. solidární zvýšení daně postihující „bohaté“ zaměstnance. Solidární zvýšení daně z příjmů bylo zavedeno od roku 2013 a „bohaté“ zaměstnance a podnikatele potrápí minimálně do konce roku 2015. Třebaže nedošlo k legislativní změně, tak se kvůli vazbě na průměrnou mzdu od ledna 2014 změnil výpočet solidárního zdanění. Hovorově a v mediích se často velmi zjednodušeně hovoří o tzv. milionářské dani, což vychází ze skutečnosti, že se toto zvýšení daně počítá jako 7 % ze součtu „čistých“ příjmů, resp. dílčího základu daně z „podnikání“, a hrubých příjmů ze „zaměstnání“ přesahujícího částku 1 245 216 Kč, což je pouze o 2 784 Kč více, než tomu bylo loni. Navíc u zaměstnanců s měsíčním příjmem přes 103 768 Kč (o 232 Kč více než loni) je nutno solidárně zvyšovat již zálohy na daň během roku. Ač nemilé, tak jistou logiku solidární zvýšeni daně přeci jen má, začíná totiž působit až tam, kde se naopak přestává platit pojistné na sociální pojištění. Pro rok 2014 přitom platí následující limitní hodnoty:  Maximální vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení = 48 x průměrná mzda = 1 245 216 Kč.  Maximální vyměřovací základ pro pojistné na zdravotní pojištění (72 x průměrná mzda) se pro roky 2013 až 2015 neuplatní, viz § 3d zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění  Roční limit, od něhož se počítá solidární zvýšení daně = 48 x průměrná mzda = = 1 245 216 Kč.  Měsíční limit, od něhož se počítá solidární zvýšení daně u zálohy = 4 x průměrná mzda = 103 768 Kč.

100


Posledně zmíněný měsíční limit se týká jen zaměstnanců, v jejichž případě se solidární zvýšení daně o 7 % provádí již během roku u záloh, a to z části (hrubého) příjmu přesahující uvedený limit (§ 38ha zákona o daních z příjmů). Takto postižení „bohatí“ zaměstnanci navíc musejí vždy podat přiznání k dani z příjmů podle § 38g odst. 4 zákona o daních z příjmů. Schéma přibližuje zálohové zdanění příjmů zaměstnance podléhajícího solidárnímu zvýšení daně.

PŘÍKLAD Solidární zvýšení daně „bohatých“ zaměstnanců Paní Lenka je manažerkou se mzdou 150 000 Kč (HM) a uplatňuje jen základní slevu na dani. Jak bude odvodově zatížena před dosažením maximálního „ročního“ vyměřovacího základu pro sociální pojištění?: Pojistné: Sociální pojištění: zaměstnavatel = 37 500 Kč (25 % z HM), zaměstnanec = = 9 750 Kč (6,5 % HM). Zdravotní pojištění: zaměstnavatel = 13 500 Kč (9 % z HM), zaměstnanec = = 6 750 Kč (4,5 % HM.) Záloha na daň z příjmů: Záloha ze základu pro výpočet zálohy = 15 % ze (HM + 37 500 Kč + 13 500 Kč) = = 30 150 Kč. Solidární zvýšení daně u zálohy = 7 % ze (HM – 103 768 Kč) = 3 236,24 Kč. Vypočtená záloha zaokrouhlená na celé koruny nahoru = 30 150 Kč + + 3 236,24 Kč = 33 387 Kč. Záloha po slevě (ke sražení ze mzdy) = 33 387 Kč – 2 070 Kč = 31 317 Kč.

101


Čistá mzda = 150 000 Kč – 9 750 Kč – 6 750 Kč – 31 317 Kč = 102 183 Kč. I když paní Lenka má „pouze“ tyto zdanitelné příjmy, bude muset podat přiznání k DPFO za rok 2014 a zaměstnavatel jí proto nemůže provést roční zúčtování záloh. Jestliže by její roční úhrn příjmů ze závislé činnosti nepřesáhl (roční) limit 1 245 216 Kč, vykázala by přeplatek na dani minimálně z titulu sraženého solidárního zvýšení daně u záloh. O jeho vrácení může standardně požádat rovnou na poslední straně tiskopisu přiznání. Dodejme, že po dosažení limitu maximálního „ročního“ vyměřovacího základu přestane zaměstnavatel platit a srážet pojistné na sociální pojištění. V ostatním bude výpočet solidárního zvýšení daně u zálohy stejný. Daňovou nevýhodou zaměstnanců, resp. příjmů ze závislé činnosti je, že u nich nelze daňově uplatnit žádné související výdaje vynaložené dotyčným zaměstnancem na dosažení, zajištění a udržení těchto zdanitelných příjmů. Naproti tomu výhodou těchto poplatníků je dosti značný rozsah nezdanitelných příjmů, a to jednak u příjmů, které nejsou předmětem zdanění (nejznámější jsou cestovní náhrady tzv. do limitu platícího pro veřejný sektor, a dále například náhrady za použití majetku zaměstnanců pro potřeby zaměstnavatele), a jednak příjmů osvobozených od daně (pro praxi nejvýznamnějších 10 titulů stručně shrnuje následující tabulka). Z těchto nezdanitelných příjmů se přitom navíc neplatí ani pojistné na sociální a zdravotní pojištění. „Významné“ příjmy zaměstnanců osvobozené od DPFO Pořadí

Pracovní označení příjmu

§ 6 odst. 9 Základní vymezení ZDP a omezení

1

Odborný rozvoj

písm. a)

Pouze nepeněžní plnění

2

Stravování

písm. b)

Různé druhy závodního stravování

3

Nápoje nealko

písm. c)

Ke spotřebě na pracovišti

4

Volný čas

písm. d)

Rekreace až 20 000 Kč ročně

5

Nerezidenti do 183 dnů v roce

písm. f)

Jen mzdy od zahraničních firem

6

Nepeněžní dary

písm. g)

Dle vyhlášky o FKSP do 2 000 Kč

7

Přechodné ubytování

písm. i)

V obci mimo bydliště do 3 500 Kč

8

Příjmy žáků a studentů

písm. l)

Z praktického vyučování a přípravy

9

Penzijní a životní pojištění

písm. p)

V úhrnu nejvýše 30 000 Kč ročně

10

Náhrada mzdy za „nemoc“

písm. t)

Do výše minimálního nároku

 77 Vyúčtování daně Zajímalo by mne, jestli mohu naší zaměstnankyni, která odešla k 31. 10. 2014 do předčasného starobního důchodu a od 1. 11. 2014 do 31. 12. 2014 pracovala u nás na dohodu o provedení práce, udělat vyúčtování za rok 2014 a použít celoroční slevu na dani na poplatníka tj. 24 840 Kč?

102


Odpověď: Roční zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti dle § 38ch zákona o daních z příjmů lze provést zaměstnankyni, která pobírala mzdu pouze od jednoho zaměstnavatele a podepsala u něj prohlášení poplatníka podle § 38k odst. 4 a 5 a do 15. února po uplynutí roku požádala písemně o jeho provedení. Do základu pro výpočet ročního zúčtování záloh se zahrnují veškeré zúčtované nebo vyplacené příjmy za uplynulý kalendářní rok, tedy i odměny z dohod o provedení práce, ze kterých byly sraženy zálohy na daň. Pokud byla z některých příjmů sražena daň vybíraná srážkou sazbou daně podle § 36 odst. 2 ve smyslu § 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů, při nepodepsání prohlášení poplatníka a výši příjmu do 5 000 Kč, pak se tyto příjmy do ročního základu nezahrnují. Vypočtená daň se sníží o slevu na dani ve výši 24 840 Kč a další prokázané slevy (např. pobírání invalidního důchodu). Nárok na plnou roční slevu podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů má poplatnice, která k 1. lednu nepobírala starobní důchod z důchodového pojištění nebo zahraničního povinného pojištění stejného druhu. Nic na tom nemění ani to, když začala pobírat starobní důchod během roku a třeba i zpětně. Související právní předpisy: – § 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů – § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů – § 38k odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů

 78 Vyplacená náhrada mzdy za předcházející zdaňovací období Zaměstnanci na základě rozhodnutí soudu bude vyplacena náhrada mzdy za předcházející zdaňovací období a současně i náhrada mzdy za rok 2014. Vztahuje se na příjem ze závislé činnosti předcházejících zdaňovacích období dodatečné daňové přiznání fyzických osob? Odpověď: Podle § 5 odst. 4 zákona o daních z příjmů jsou příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky (§ 6 zákona o daních z příjmů) vyplacené poplatníkovi nebo obdržené poplatníkem nejdéle do 31 dnů po skončení zdaňovacího období, za které byly dosaženy, považovány za příjmy vyplacené nebo obdržené v tomto zdaňovacího období. Příjmy vyplacené nebo obdržené po 31. dni po skončení zdaňovacího období jsou příjmem zdaňovacího období, ve kterém byly vyplaceny nebo obdrženy. Jestliže tedy ve vašem konkrétním případě dojde k vyplacení náhrady mzdy zaměstnanci za některá z předcházejících zdaňovacích období v rozmezí 1. 2. 2014 – 31. 1. 2015, bude tento příjem patřit do zdaňovacího období za rok 2014. Není tedy nutné podávat dodatečné daňové přiznání za předchozí zdaňovací období. Související právní předpisy: – § 5 odst. 4 zákona o daních z příjmů

103


 79 Roční zúčtování daně Může zaměstnavatel provést roční zúčtování daně zaměstnanci, který u něj pracoval od 1. 7. – 31. 12. 2014. když v době od 1. 1. – 30. 6. 2014 byl zaměstnanec evidován na úřadu práce? Zaměstnanci by tak vznikl větší přeplatek na dani z příjmů. Odpověď: Dle § 38ch odst. 1 zákona o daních z příjmů poplatník, který ve zdaňovacím období pobíral mzdu pouze od jednoho nebo od více plátců daně postupně a podepsal u těchto plátců prohlášení k dani, může požádat písemně o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění posledního z uvedených plátců daně, a to nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění neprovede plátce u poplatníka, který podá nebo je povinen podat přiznání k dani. Splňuje-li zaměstnanec výše uvedené podmínky – v průběhu roku 2014 pracoval pouze pro jednoho zaměstnavatele, a v případě výkonu práce pro více zaměstnavatelů se tyto nekryjí; písemně požádal o roční zúčtování do 15. 2. a nemá povinnost podat přiznání, pak zaměstnavatel roční zúčtování provede. Evidence zaměstnance na úřadu práce není překážkou pro provedení ročního zúčtování, přičemž je v pořádku, že zaměstnanec bude mít vyšší přeplatek na dani, protože teprve při ročním zúčtování efektivně využije základní slevu na poplatníka za celý rok. Související právní předpisy: – § 38ch odst. 1 zákona o daních z příjmů – § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů

 80 Zdanění mezd Pro rok 2014 se zvedá hranice, z níž se počítá srážková daň, na částku 10 000 Kč. Přijímám na výpomoc na dohodu o provedení práce pracovníky, kteří mají svoje hlavní zaměstnání, kde mají podepsané prohlášení, u mě měli příjem 7 000 Kč, aniž by podepisovali prohlášení, srážela jsem jim zálohu na daň, kterou si pak ve svém podaném daňovém přiznání vypořádali, v rámci přiznání uplatňovali slevu z titulu hypotečních úroků, penzijního apod., tedy se dostávali i do situace, že jim část zálohy na daň byla vrácena. V roce 2014 zavedením srážkové daně do 10 000 Kč už srážkovou daň z případné dohody o provedení práce (opět by měsíční příjem byl cca 7 000 Kč) nebudou moct v daňovém přiznání vypořádat? Mají pro rok 2014 u mě podepsat prohlášení s tím, že jim nebudu uplatňovat základní nezdanitelnou částku, ale z dohody 7 000 Kč budu počítat zálohovou daň? Může vůbec poplatník podepsat prohlášení pro dva plátce s tím, že u jednoho uplatňuje nezdanitelnou částku a u druhého nikoli? Nebo můžete doporučit jiný postup, aby bylo možné daň z dohody uplatnit v rámci daňového přiznání za rok 2014? Odpověď: Předně uvádím, že dle § 38k odst. 6 zákona o daních z příjmů může poplatník podepsat prohlášení k dani na stejné období kalendářního roku pouze u jednoho plátce. Nicméně možnost zúčtování daně sražené z dohody o provedení práce v roce 2014 řeší zákon v § 36 odst. 7 zákona o daních z příjmů: „Zahrne-li poplatník příjmy uvedené v § 6 odst. 4 nebo § 7 odst. 6 do daňového přiznání, započte se daň sražená z těchto příjmů na jeho daň.“

104


Od roku 2014 mají tedy poplatníci daně z příjmů fyzických osob možnost vypořádat svou roční daňovou povinnost podáním daňového přiznání i v případě příjmu ze závislé činnosti zdaněného zvláštní sazbou daně. Související právní předpisy: – § 36 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 38k odst. 6 zákona o daních z příjmů

 81 Příspěvek zaměstnanci Pracovník společnosti má onemocnění cukrovkou. Vedení rozhodlo, že tomuto zaměstnanci chtějí přispívat na glykemickou pumpu a její doplňky 3 000 Kč měsíčně. Jedná se o peněžní plnění, které musí být u zaměstnance zdaněno daní z příjmů a odvedeno z tohoto plnění zdravotní a sociální pojištění? A pokud by zaměstnavatel provedl úhradu zdravotnickému zařízení, jednalo by se o nepeněžní plnění zaměstnanci, které by od daně bylo osvobozené? Odpověď: Pokud se jedná o peněžní plnění – příspěvek zaměstnavatele zaměstnanci na zdravotnické potřeby, musí být hodnota tohoto příspěvku na straně zaměstnance součástí vyměřovacích základů pro odvod pojistného na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a daň. V případě, že je výdaj na zdravotnické potřeby dohodnut nebo sjednán jako pracovněprávní nárok (vyplývá z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní či jiné smlouvy), je tento výdaj na straně zaměstnavatele daňově uznatelným nákladem. Další možností je využití ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů, dle kterého jsou od daně osvobozena nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve formě možnosti používat zdravotnické zařízení. Tento příjem pak není součástí vyměřovacích základů pro odvod zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení. Jak však vyplývá z daného ustanovení, na straně zaměstnavatele se jedná o nedaňový náklad. Ještě doplňuji, že výkladově byla tato problematika řešena na Koordinačním výboru Ministerstva financí a Komory daňových poradců ČR z 26. 1. 2005 se závěrem, že používáním zdravotnických zařízení se rozumí čerpání zboží a služeb poskytovaných zdravotnickými zařízeními uvedenými v Registru zdravotnických zařízení vedeném Ústavem zdravotnických informací a statistiky České republiky. Související právní předpisy: – § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů – § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. j) zákona o daních z příjmů – § 25 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů – § 3 odst. 1 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění p. p. – zápis z jednání Koordinačního výboru Ministerstva financí a Komory daňových poradců ČR z 26. 1. 2005.

105


 82 Stravenky V případě, že zaměstnavatel hradí za zaměstnance stravenky v plné výši, může část 45 %, která není daňově uznatelná, odepsat na úkor zisku po zdanění (případně na vrub za tímto účelem vytvořeného fondu)? Bude tato část pro zaměstnance osvobozena od daně z příjmů nebo ji musí v rámci své mzdy zaměstnanci zdanit? Odpověď: Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona o daních z příjmů, se zahrnují do daňově uznatelných nákladů maximálně 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) při pracovní cestě 5 až 12 hodin, tj. do výše 70 % z 80 Kč, tedy do výše 56 Kč. Cena stravenky není v dotazu uvedena. Z uvedeného vyplývá, že protože tedy maximální částka stravného stanovená v § 176 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, potažmo vyhlášky MPSV č. 435/2013 Sb. činí 80 Kč, je částka představující 55 % z této sazby 44 Kč, a to je tedy nejvyšší možný limit pro daňový účel z ceny stravenky přiznané zaměstnavatelem svým zaměstnancům – k tomu bude případně připočten ještě poplatek za zprostředkování nákupu. Zbývajících 45 % bude zaměstnavatel hradit část z fondu kulturních a sociálních potřeb nebo ze zisku po zdanění. Celý příspěvek zaměstnavatele na závodní stravování bude na straně zaměstnance od daně osvobozen podle § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů. Související právní předpisy: – § 24 odst. 2 písm. j) zákona o daních z příjmů – § 176 odst. 1 písm. a) zákoníku práce

 83 Cestovní náhrady při používání soukromého auta pro služební účely Jednatel a zaměstnanec firmy používá pro služební účely své soukromé auto. Nájemní smlouva mezi firmou a zaměstnancem na používání auta sjednána není. Zaměstnanec i jednatel proto účtují během roku kilometrovné zálohově. Automobily jezdí na naftu. Jaká byla průměrná cena pohonných hmot v roce 2013, nedošlo v průběhu roku 2013 ke změně a jaká je stanovena cena pro rok 2014? Také prosím o informaci, jak vysoké je tzv. kilometrovné pro zúčtování cestovních náhrad za rok 2013 a jak vysoké bude pro rok 2014? Jsou tyto ceny stanoveny zákonem nebo vyhláškou? Je rozdíl v cestovném mezi zaměstnancem a podnikatelem – OSVČ, když v obou případech je používáno auto nezařazené do podnikání? Odpověď: V úvodu je třeba zdůraznit, že dotaz je velmi zmatečný a nejasný. Předpokládá se, že jednatel a zaměstnanec jsou dvě rozdílné osoby. Na zaměstnance se pro poskytování cestovních náhrad automaticky uplatňuje od 1. 1. 2007 platná právní úprava obsažená v sedmé části zákoníku práce. Pokud se týká jednatele, záleží na tom, zda výkon funkce jednatele vykonává na základě mandátní smlouvy (ve smyslu § 66 odst. 2 zrušeného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (poskytování cestovních náhrad by muselo být sjednáno v mandátní smlouvě) nebo od 1. 1. 2012 na základě pracovní smlouvy podle § 66d odst. 1 novely zmíněného obchodního zákoníku.

106


Jednatel, i když by vykonával funkci jednatele na základě zmíněné mandátní smlouvy, by byl daňově v postavení zaměstnance. Tyto smluvní vztahy platí nadále (tj. i po 1. 1. 2014) i přesto, že citovaný obchodní zákoník byl zrušen novým občanským zákoníkem, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, a to vzhledem k jeho ustanovení § 3053, kde je stanoveno, že právní vztahy a vnitřní právní poměry právnických osob vyvíjejících podnikatelskou činnost, které se řídí do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dřívějšími právními předpisy podle § 767 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají nezměněny a nadále se řídí právními předpisy, podle nichž byly zřízeny. Od 1. 1. 2014 je nutno uzavírat smluvní vztahy podle příslušných ustanovení nového občanského zákoníku. Na používání soukromého silničního motorového vozidla při pracovních cestách není třeba žádná smlouva uzavíraná mezi zaměstnancem a firmou (určitá smlouva je potřebná pokud zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci služební vozidlo současně pro služební i soukromé účely podle § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů, protože za takové situace má zaměstnanec vždy určené soukromé vozidlo jako způsob dopravy pro pracovní cestu podle § 153 odst. 1 shora citovaného zákoníku práce. Podle § 157 odst. 3 téhož zákoníku práce pak platí, že použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele (soukromé) silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem (kterým je OSVČ), přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Sazba základní náhrady je každoročně stanovena příslušnou vyhláškou MPSV – pro kalendářní rok 2013 to byla vyhláška č. 472/2012 Sb. a zde byla stanovena sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla ve výši 3,60 Kč/km a průměrná cena u motorové nafty 36,50 Kč; pro kalendářní rok 2014 je to vyhláška č. 435/2013 Sb. a zde je stanovena sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla ve výši 3,70 Kč/km a průměrná cena u motorové nafty 36,00 Kč. Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu se počítá podle § 158 odst. 2 až 4 téhož zákoníku práce, a to za pomoci údajů o spotřebě uvedených ve velkém technickém průkazu použitého vozidla. Při poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách je důležité respektovat rozdíly, které platí při poskytování zaměstnancům a podnikatelům – OSVČ. Rozdíl spočívá v tom, že na zaměstnance se plně a bez výjimky vztahuje platná právní úprava sedmé části shora citovaného zákoníku práce, ale na podnikatele – OSVČ se vztahuje tato úprava prostřednictvím shora citovaného zákona o daních z příjmů, tj. konkrétně prostřednictvím jeho ustanovení § 24 odst. 2 písm. k) body 1 až 4 (prakticky to znamená, že body 1 až 4 zmíněného ustanovení stanoví přesně odchylky platné pro podnikatele ve srovnání se zaměstnanci, tyto odchylky nelze přehlížet). Související právní předpisy: – § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 zákona o daních z příjmů – § 153 odst. 1 zákoníku práce – § 157 odst. 3 zákoníku práce – § 767 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění p. p.

107


 84 Odměna jednatele Od 1. 1. 2014 máme nového jednatele – Čech pracující na smlouvu o výkonu funkce jednatele. Postupovali jsme správně?: přihlásila jsem na zdravotní pojištění (kódem P) a na sociální pojištění (pod druhem činnosti S). Ve smlouvě o výkonu funkce jednatele je vypsaná měsíční odměna v eurech – budu přepočítávat kurzem na Kč poslední pracovní den v měsíci. Ve smlouvě o výkonu funkce jednatele je domluvena platba za nájem za pražský byt – v této hodnotě budu odvádět sociální a zdravotní pojištění a daň jako z nepeněžního plnění. Z odměny (bude nad 2 500 Kč) odváděno zdravotní a sociální pojištění a daň (i solidární) a bude moci být na základě podepsaného prohlášení poplatníka daně použita základní sleva na dani na poplatníka a daňové zvýhodnění na nezletilé dítě. Budu přičítat 1 % pořizovací ceny vozu, protože bude mít vůz i k soukromým účelům. Můžeme jednateli přidávat na penzijní připojištění a dávat stravenky? Jak je to s náhradou mzdy při pracovní neschopnosti (četla jsem, že prvních 14 dnů zaměstnavatel náhradu neplatí, protože se odměna měsíční nekrátí v době nemoci – není ve smlouvě)? Je ještě nutné něco mzdově nadstandardního? Odpověď: Jednatel je podle § 194 odst. 1 zákona o obchodních korporacích statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným (dále jen „společnost“). Odměna jednatele je příjmem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o daních z příjmů. Podle tohoto ustanovení příjmy ze závislé činnosti jsou odměny orgánu právnické osoby. Podle § 6 odst. 2 poplatník s příjmy ze závislé činnosti je dále označen jako „zaměstnanec“, plátce příjmu jako „zaměstnavatel“. Zákon o daních z příjmů tedy pohlíží na odměnu jednatele jako na příjem ze závislé činnosti a podle výše uvedené legislativní zkratky jednatele (jako orgán právnické osoby) zahrnuje pod pojem „zaměstnanec“ a společnost jako plátce odměny je v této souvislosti považována za „zaměstnavatele“. Na jednatele se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona o daních z příjmů o zaměstnancích včetně ustanovení o nepeněžním plnění. Podle § 6 odst. 3 příjmy podle odstavce 1 se rozumějí příjmy pravidelné nebo jednorázové bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok či nikoli, zda je od zaměstnavatele dostává zaměstnanec nebo jiná osoba a zda jsou vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance nebo v jeho prospěch. Použití vozidla společnosti jednatelem jak pro služební účely, tak i pro soukromé jízdy se posuzuje jako nepeněžní plnění a zdaňuje se podle § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Na jednatele se také vztahuje § 6 odst. 7, v němž jsou uvedeny příjmy, které se nepovažují za příjmy ze závislé činnosti a nejsou předmětem daně a také § 6 odst. 9, v němž jsou uvedeny příjmy od daně osvobozené. Podle § 6 odst. 9 písm. b) je od daně osvobozena hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů. Podle § 6 odst. 9 písm. p) je od daně osvobozena platba zaměstnavatele v celkovém úhrnu nejvýše 30 000 Kč ročně jako:  příspěvek na penzijní připojištění se státním příspěvkem poukázaný na účet jeho zaměstnance u penzijní společnosti, příspěvek zaměstnavatele na doplňkové penzijní spoření poukázaný na účet jeho zaměstnance u penzijní společnosti,  příspěvek na penzijní pojištění poukázaný ve prospěch jeho zaměstnance na penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění, na základě smlouvy uzavřené mezi zaměstnancem a institucí penzijního pojištění, nebo na základě jinak sjednané účasti zaměstnance na penzijním pojištění, za podmínky, že byla sjednána výplata plnění

108


z penzijního pojištění až po 60 kalendářních měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let, a dále za podmínky, že právo na plnění z penzijního pojištění má zaměstnanec, a v případě smrti zaměstnance jiná osoba, kromě zaměstnavatele, který hradil příspěvek na penzijní pojištění, nebo  příspěvek na pojistné, které hradí zaměstnavatel pojišťovně za zaměstnance na jeho pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti nebo dožití, nebo na důchodové pojištění, a to i při sjednání dřívějšího plnění v případě vzniku nároku na starobní důchod, nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nebo v případě, stane-li se zaměstnanec invalidním ve třetím stupni podle zákona o důchodovém pojištění, nebo v případě smrti (dále jen „soukromé životní pojištění“). Podle výše uvedených ustanovení jsou příspěvky zaměstnavatele na penzijní připojištění a na soukromé životní pojištění osvobozeny od daně v úhrnné výši maximálně 30 000 Kč ročně. Až do této výše se z těchto příspěvků neodvádí pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Pro společnost je odměna jednatele daňově účinným nákladem. Daňová uznatelnost zaměstnaneckých výhod poskytnutých jednateli se posuzuje obdobně, jako kdyby šlo o zaměstnance v pracovněprávním vztahu (vzhledem k výše uvedenému § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů). Daňové řešení příspěvků společnosti jednateli na penzijní připojištění, popřípadě na soukromé životní pojištění podléhá stejně jako u zaměstnavatele obecnému režimu daňově uznatelných nákladů na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 zákona o daních z příjmů. Tyto výdaje jsou daňově uznatelné, pokud jsou vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy. Podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 jsou výdaji (náklady) také výdaje vynaložené na provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin, nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň tři hodiny. U jednatele je příspěvek společnosti na penzijní připojištění, popřípadě na soukromé životní pojištění do výše 30 000 Kč v úhrnu ročně vždy osvobozen od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Na straně zaměstnavatele – společnosti je však tento příspěvek (bez ohledu na jeho výši) daňově uznatelným výdajem (nákladem), pokud byl stanoven vnitřním předpisem nebo sjednán ve smlouvě. V daném případě by pravděpodobně přicházelo v úvahu sjednání poskytování příspěvku či příspěvků ve smlouvě o výkonu funkce, popřípadě v písemném dodatku k této smlouvě. Společnost může jednateli poskytovat příspěvek na závodní stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů ve formě stravenek. Bez ohledu na to, zda a kolik jednatel na cenu stravenky přispívá, se jedná o nepeněžní plnění, které je u jednatele osvobozeno od daně. U společnosti se však bude jednat o daňově uznatelný výdaj (náklad) jen za výše uvedených podmínek stanovených v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona o daních z příjmů. Daňově uznatelný je jen příspěvek do výše 55 % ceny jednoho hlavního jídla za jednu směnu a musí být splněna podmínka přítomnosti zaměstnance – jednatele na pracovišti během této směny aspoň tři hodiny. Jednatel je považován za zaměstnance pro daňové účely, ale nevztahuje se na něj zákoník práce, tedy ani ustanovení o pracovní době. Pro daňové účely je však nutné, aby společnost prokázala, že

109


v den, kdy byla jednateli poskytnuta stravenka, byla splněna podmínka jeho přítomnosti na pracovišti alespoň tři hodiny. Proto by bylo třeba za tím účelem vést evidenci přítomnosti jednatele na pracovišti. Vzhledem ke zvýšené odpovědnosti jednatele ve vztahu ke společnosti, kterou upravuje zákon o obchodních korporacích, pro úplnost upozorňuji na to, že zákon o daních z příjmů v § 25 odst. 1 písm. d) výslovně uvádí jako daňově neúčinný výdaj (náklad) pojistné uhrazené za jednatele společností z titulu odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti při výkonu funkce. Jednatel je účasten nemocenského pojištění podle § 5 písm. a) bodu 16 zákona o nemocenském pojištění. Účast na důchodovém pojištění vyplývá z § 5 odst. 1 písm. n) ve vazbě na § 8 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k tomu je jednatel plátcem pojistného na sociální pojištění podle § 3 odst. 1 písm. b) bodu 14 zákona o sociálním zabezpečení podle § 3 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Jednatel je plátcem pojistného na zdravotní pojištění, což vyplývá z § 5 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění, podle něhož je pojištěnec plátcem pojistného, pokud je zaměstnancem; za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění považuje fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle zvláštního právního předpisu (tímto zvláštním právním předpisem je zákon o daních z příjmů). Jednatel je považován za zaměstnance jak z hlediska pojistného na sociální pojištění, tak i z hlediska pojistného na zdravotní pojištění. V daném případě tedy společnost i v této oblasti postupuje správně. Ještě jednou zdůrazňuji, že z příjmů, které nejsou považovány za příjmy ze závislé činnosti a nejsou předmětem daně a z příjmů, které jsou od daně osvobozeny, (§ 6 odst. 9) se pojistné neodvádí. Jak již bylo uvedeno, na jednatele se nevztahuje zákoník práce, jeho odměna poskytovaná na základě smlouvy o výkonu funkce není mzdou. Nelze proto ani použít ustanovení § 192 až 194, která upravují poskytování náhrady mzdy (platu, odměny z dohody) v době prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti. Související právní předpisy: – § 194 zákon o obchodních korporacích – § 5 odst. a) zákon o nemocenském pojištění – § 3 zákon o sociálním zabezpečení – § 5 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění – § 5 odst. 8 zákona o důchodovém pojištění – § 5 odst. a) zákonao veřejném zdravotním pojištění – § 192–194 zákoníku práce

 85 Nedoložená cestovní náhradau ubytování Zaměstnanec jel na služební cestu a přespal u rodičů. Neprokáže tedy cestovní náhradu. (1) Může (2) Musí mu zaměstnavatel poskytnout náhradu za ubytování v jím uznané výši, např. v obvyklé výši ve smyslu § 185 zákoníku práce? Nejde o ztracenou fakturu z hotelu. Obdobně, lze takto postupovat i u jiných náhrad a proč? Odpověď: Podmínky pro poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách zaměstnanců, jejich jednotlivé druhy a výši upravuje od 1. 1. 2007 sedmá část zákoníku práce.

110


Náhradu výdajů za ubytování upravuje konkrétně § 162 citovaného zákoníku práce a hned první věta odstavce 1 tohoto ustanovení přesně a jasně stanoví, že zaměstnanci přísluší náhrada výdajů za ubytování, které vynaložil v souladu s podmínkami pracovní cesty, a to ve výši, kterou zaměstnavateli prokáže. To prakticky znamená, že zaměstnavatel je oprávněn uhradit zaměstnanci z pracovní cesty výdaj za ubytování jedině a pouze na základě prokázaného výdaje, tj. účetního dokladu z ubytovacího zařízení, který bude obsahovat veškeré náležitosti účetního dokladu, tak jak stanoví § 11 zákona o účetnictví. Pokud zaměstnanec tento doklad ztratí, je povinen si na vlastní náklady obstarat duplicitní doklad. Ustanovení § 185 citovaného zákoníku práce je určeno pouze pro situaci, kdy zaměstnanec nemůže prokázat vzniklý výdaj z pracovní cesty z objektivního důvodu (ne proto, že je neschopný si ho pohlídat a ztratí ho nebo se ubytuje u příbuzných či známých). V daném případě zaměstnanec nebyl ubytován v ubytovacím zařízení, a proto také nemá potřebný doklad (ubytoval se u rodičů, kteří nemají patřičné oprávnění k poskytování ubytovacích služeb) a nelze mu proto žádnou náhradu za ubytování poskytnout (žádný výdaj za ubytování mu nevznikl). Pokud se týká ostatních náhrad podle příslušných ustanovení citovaného zákoníku práce, platí obdobná pravidla, totiž lze v zásadě poskytovat pouze náhradu prokázaného výdaje (mimo náhrady, které jsou přímo zákonem stanovené v určité výši). Související právní předpisy: – § 162, 185 zákoníku práce – § 11 zákona o účetnictví

 86 Benefity Žádáme o sdělení daňového režimu u zaměstnavatele a zaměstnance s uvedením odkazu na konkrétní zákonné ustanovení u následujících benefitů: 1) vánoční večírek a vánoční dárek poukázka do supermarketu 500 Kč pro současné a bývalé zaměstnance, 2) rekvalifikace pro současné zaměstnance, zaměstnance ve výpovědní lhůtě a bývalé zaměstnance, 3) vakcína proti žloutence u zaměstnanců montérů billboardů v městském prostředí (není pracovně-smluvní nárok) a proti chřipce u toho, kdo projeví zájem, 4) poplatky u lékaře za vstupní a další lékařskou prohlídku pro potenciální a stávající zaměstnance, 5) zvýhodněné obědy pro bývalé zaměstnance, 6) zahraniční cestovné u vyslání s ohledem na KOOV (jen na cestu tam a zpět nebo i na pobyt?), 7) u věcného daru k narozeninám zaměstnance (je důvod dle FKSP) za 5 000 Kč včetně. DPH se zdaní jen 3 000 Kč nebo celých 5 000 Kč? A jak to prakticky provést u bývalého zaměstnance? Odpověď: ad 1) Vánoční večírek pro zaměstnance: daňově neúčinný výdaj (náklad) zaměstnavatele na reprezentaci, případně z titulu nepeněžního plnění ve formě příspěvku na kulturní pořady podle § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů. U zaměstnanců – současných i bývalých – buď vůbec nejde o „příjem“ nebo zřejmě bude možno uplatnit osvobození od daně dle § 6 odst. 9 písm. b) až d) zákona o daních z příjmů.

111


Nákupní poukázka využitelná u prodejce „Globus“ 500 Kč. Poukázkami se obecně zabýval Koordinační výbor č. 228/12.03.08 – Problematika poukázek na nepeněžní plnění na odběr služeb případně jiných plnění a vymezení účelu poukázek na nepeněžní plnění, Autor: Ing. Dana Trezziová, datum vydání: 19. 4. 2008. Zde bylo mimo jiné potvrzeno, že poukázky na služby příp. jiná plnění jsou považovány za nepeněžní plnění ve smyslu § 6 odst. 9 písm. d) a § 25 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů. Takže se jedná o nepeněžní plnění. Věcně přitom jde o poskytnutí (nepeněžního) daru, což pro zaměstnavatele není daňově účinné opět kvůli § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů. Z pohledu dotyčného zaměstnance u darů k Vánocům nelze uplatnit osvobození od daně podle § 6 odst. 9 písm. g) zákona o daních z příjmů, jelikož nejsou splněny předpoklady – relevantní důvody – obdarování zaměstnance vymezené ve Vyhlášce č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů, které v těchto případech musejí naplnit rovněž podnikatelské subjekty. Z Tohoto vyplývá, že se jedná o zdanitelný příjem dotyčného zaměstnance. Zejména u bývalých zaměstnanců tak ovšem samozřejmě vzniká praktický problém, že nelze z tohoto nepeněžního příjmu srazit zálohu na daň. Podle mne by měl zaměstnavatel tedy uhradit zálohu na daň navíc ze svého a tuto částku uplatňovat jako pohledávku za dotyčným zaměstnancem. Doporučuji proto raději tyto benefity neposkytovat. ad 2) Rekvalifikace pro zaměstnance: pokud souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, tak se jedná o daňově účinný výdaj (náklad) zaměstnavatele podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 zákona o daních z příjmů, jinak se jedná o daňově neúčinné plnění ve formě možnosti používat vzdělávací zařízení dle § 25 odst. 1 písm. h) bodu 2 zákona o daních z příjmů. U zaměstnanců se jedná (bez podmínek) o nepeněžní příjem osvobozený od daně podle § 6 odst. 9 písm. a) zákona o daních z příjmů. ad 3) Nepovinné očkování proti žloutence a chřipce: daňově neúčinný výdaj (náklad) zaměstnavatele ve formě možnosti používat zdravotnická zařízení podle § 25 odst. 1 písm. h) bodu 2 zákona o daních z příjmů. U zaměstnanců se jedná (bez podmínek) o nepeněžní příjem osvobozený v souladu s ustanovením § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů. ad 4) Poplatky u lékaře za vstupní a další lékařskou prohlídku: Podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 2 zákona o daních z příjmů jsou považovány za daňově účinné výdaje (náklady) výdaje na péči o zdraví zaměstnanců vynaložené na:  pracovnělékařské služby poskytované poskytovatelem těchto služeb v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy (podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách) a nehrazeném zdravotní pojišťovnou,  lékařské prohlídky a lékařská vyšetření stanovená zvláštními předpisy. Podle § 58 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách přitom zaměstnavatel hradí pracovnělékařské služby poskytované podle tohoto zákona, až na určité výjimky. Speciální úprava je v § 59 dtto stanovena pro vstupní lékařskou prohlídku, kterou je obecně povinna hradit osoba ucházející se o zaměstnání – bez jejího vykonání se považuje za osobu zdravotně nezpůsobilou. Zaměstnavatel hradí vstupní lékařskou prohlídku, pokud uzavře s uchazečem o zaměstnání pracovněprávní nebo obdobný vztah. Z pohledu zaměstnance žádný zdanitelný příjem nevzniká.

112


ad 5) Zvýhodněné obědy pro bývalé zaměstnance: nebude splněna daňová podmínka přítomnosti v práci aspoň tři hodiny stanovená v § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona o daních z příjmů, proto příspěvek na stravování nebude pro zaměstnavatele daňově účinný. Ovšem z pohledu dotyčného (byť bývalého) zaměstnance půjde o nepeněžní příjem osvobozený od daně podle § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů. ad 6) Zahraniční cestovné u vyslání zaměstnance. Podle § 42 odst. 1 zákoníku práce se pracovní cestou rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním, přičemž v souladu s § 154 zákoníku práce se zahraniční pracovní cestou se rozumí cesta konaná mimo území České republiky. V případě zahraniční pracovní cesty je podle § 166 zákoníku práce zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci cestovní náhrady obdobně jako u tuzemských pracovních cest. Odchylka se týká zejména náhrady zvýšených stravovacích výdajů, které se poskytují v cizí měně (coby tzv. zahraniční stravné), a to v souladu s prováděcí vyhláškou č. 394/2013 Sb. (pro rok 2014), a dále je možno zaměstnanci přiznat kapesné, které je daňově účinné až do 40 % zahraničního stravného (před příp. krácením). Náhrada cestovních výloh se přirozeně poskytuje za celou dobu zahraniční cesty, tedy nejen za cestu tam a zpět, ale i po dobu pracovního pobytu v zahraničí, přirozeně za předpokladu, že zaměstnanci takto vznikly výdaje s pracovní cestou. Pouze zahraniční stravné a od něj odvislé kapesné závisí jen na čase a neprokazuje se. ad 7) Věcný dar k narozeninám zaměstnance za 5 000 Kč – připomeňme, že věcnou podmínkou dle § 14 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů je, že jde o tzv. kulaté nebo půlkulaté narozeniny počínaje 50. Pro zaměstnavatele se jedná o daňově neúčinný výdaj (náklad) na reprezentaci, včetně darů podle § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů. U zaměstnanců – současných i bývalých – jde v souladu s § 6 odst. 9 písm. g) zákona o daních z příjmů o nepeněžní příjem osvobozený od daně až do úhrnné výše 2 000 Kč za rok, z čehož poměrně jednoznačně vyplývá, že z vyšších darů bude osvobozena pouze částka 2 000 Kč a přesahující hodnota představuje zdanitelný příjem dotyčného zaměstnance – a to v měsíci poskytnutí daru. Tento výklad potvrzuje metodický Pokyn GFŘ č. D-6 k jednotnému postupu při uplatňování zákona o daních z příjmů – „K § 6 odst. 9 písm. g)“ – viz Finanční zpravodaj č. 7/2011. Praktická potíž se zdaněním nepeněžních darů u bývalých zaměstnanců už byla zmíněna u otázky ad 1). Související právní předpisy: – § 6 odst. 3, 7, 9 zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. j) a zh) zákona o daních z příjmů – § 25 odst. 1 písm. h) a t) zákona o daních z příjmů – § 42, 154, 166 zákoníku práce – § 14 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění p. p.

113


 87 Zdanění při souběhu příjmů u téhož zaměstnavatele Jak správně zdanit příjmy u poplatníka, který za měsíc leden 2014 obdrží u téhož zaměstnavatele odměnu za práci jednatele ve výši 20 000 Kč, mzdu na základě pracovního poměru ve výši 80 000 Kč a má k dispozici manažerské auto v hodnotě 700 000 Kč? Jako zaměstnanec podepsal prohlášení k dani a uplatnil pouze slevu na poplatníka. Odpověď: Z § 38h odst. 1 zákona o daních z příjmů vyplývá, že záloha na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (dále jen „záloha“) se vypočte ze základu pro výpočet zálohy. Základ pro výpočet zálohy vychází z úhrnu příjmů ze závislé činnosti zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období s výjimkou některých příjmů, jichž se však dotaz netýká (např. některé příjmy z dohod o provedení práce tvořících samostatný základ daně či příjmy, které nejsou předmětem daně). Příjmy ze závislé činnosti jsou také dle § 6 odst. 1 písm. c) odměny orgánu právnické osoby, tedy i odměna jednatele. Za příjem ze závislé činnosti se dle § 6 odst. 6 považuje také 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla v případě, že zaměstnavatel poskytl zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely. V tomto případě žádný z příjmů uvedených v dotazu netvoří samostatný základ, všechny příjmy se tedy sečtou v jednom základu pro výpočet zálohy. Pro názornost uvádím příslušné výpočty přímo u jednotlivých kroků postupu. Úhrn příjmů ze závislé činnosti započítaných do základu pro výpočet zálohy = 20 000 + + 80 000 + 1 % * 700 000 = 107 000. Tyto příjmy se snižují o částky, které jsou od daně osvobozeny, a zvyšují o „povinné pojistné“, což je částka odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z daných příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Povinné pojistné = 34 % * 107 000 = 36 380. Základ pro výpočet zálohy = 107 000 + 36 380 = 143 380. Dle § 38h odst. 2 se záloha vypočte ve výši 15 % ze základu pro výpočet zálohy zaokrouhleného na 100 Kč nahoru. Zaokrouhlený základ pro výpočet zálohy = 143 400. Je však třeba mít zároveň na paměti ustanovení § 38ha, které zálohu zvyšuje o solidární zvýšení daně u zálohy, které v tomto případě činí 7 % z kladného rozdílu mezi: a) příjmy zahrnovanými do základu pro výpočet zálohy a b) 4násobkem průměrné mzdy stanovené podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení (pro rok 2014 částka 103 768). Solidární zvýšení daně u zálohy = 7 % * (107 000 – 103 768) = 226,24. Záloha se následně vypočte ze zaokrouhleného základu pro výpočet zálohy a solidárního zvýšení daně u zálohy. Dle § 38h odst. 3 se vypočtená záloha zaokrouhluje na koruny nahoru. Záloha před zaokrouhlením = 15 % * 143 400 + 226,24 = 21 736,24. Záloha = 21 737. Nyní již je třeba uplatnit jen daňová zvýhodnění, v tomto případě jde jen o slevu na poplatníka. Dle § 38h odst. 4 vypočtenou daň plátce, u kterého poplatník podepsal prohlášení, sníží o prokázanou částku měsíční slevy na dani dle § 35ba a následně o prokázanou částku měsíčního daňového zvýhodnění (dále jen „záloha po slevě“). V tomto případě se bude jednat o 1/12 slevy na poplatníka ve výši 2070.

114


Záloha po slevě = 21 737 – 2070 = 19 667. Související právní předpisy: – § 6, 35ba, 38h, 38ha zákona o daních z příjmů

 88 Roční zúčtování daně z příjmu fyzických osob a účast v II. pilíři důchodového spoření Dočetla jsem se v odborném mzdovém časopise, že zaměstnanec, který je účasten II. pilíře důchodového spoření, je povinen si sám provést roční zúčtování daně z příjmu ze závislé činnosti. Když jsem se na to zeptala na školení, přednášející nic o této skutečnosti nevěděl a tvrdil, že roční zúčtování může na žádost zaměstnance provést jeho zaměstnavatel. Má tedy zaměstnanec povinnost sám si udělat roční zúčtování daně, nebo jej na žádost zaměstnance může provést jeho zaměstnavatel? Odpověď: Podmínky povinnosti podat daňové přiznání, resp. práva požádat zaměstnavatele o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, jsou obsaženy v zákonu o daních z příjmů, účast ve II. pilíři důchodového systému tj. v důchodovém spoření však mezi ně nepatří. Pro úplnost dodávám, že dle § 38ch odst. 1 zákona o daních z příjmů může poplatník, který ve zdaňovacím období pobíral mzdu pouze od jednoho nebo od více plátců daně postupně a podepsal u těchto plátců prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5, může požádat písemně o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění posledního z uvedených plátců daně, a to nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění neprovede plátce u poplatníka, který podá nebo je povinen podat přiznání k dani. Zákon dále mimo jiné definuje v § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů, že daňové přiznání je povinen podat poplatník, který má mimo příjmů ze závislé činnosti od jednoho nebo postupně od více plátců daně (kde podepsal u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani) také jiné příjmy podle § 7 až 10 zákona o daních z příjmů vyšší než 6 000 Kč, nejedná-li se o příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je vybírána daň srážkou. Splňuje-li tedy zaměstnanec výše uvedená ustanovení, nemůže mu zaměstnavatel odmítnout provést roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění jen proto, že je zaměstnanec účasten důchodového spoření. Související právní předpisy: – § 7–10 zákona o daních z příjmů – § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů – § 38ch odst. 1 zákona o daních z příjmů

 89 Změny 2014 Zůstává v roce 2014 u dohody o pracovní činnosti a zaměstnání malého rozsahu stejná výše rozhodného příjmu, a to 2 500 Kč? A jak je to s daní z příjmů? Odpověď: Pokud jde o daň z příjmů, tak zákon o daních z příjmů v § 6 odst. 4 stanoví, že jedná-li se o příjmy plynoucí na základě dohody o provedení práce, jejichž úhrnná výše u téhož

115


plátce nepřesáhne za kalendářní měsíc částku 10 000 Kč, a zaměstnanec u tohoto plátce daně nepodepsal prohlášení, jsou tyto příjmy samostatným základem daně pro zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně. Jestliže je v měsíci zúčtován příjem menší než 2 500 Kč, pak se sociální pojištění neodvádí a pokud jde o zdravotní pojištění, je rozhodující, jde-li o pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti. V případě pracovního poměru se zdravotní pojištění odvádí vždy a u dohody o pracovní činnosti jen v případě, že odměna v kalendářním měsíci dosáhla alespoň 2 500 Kč. Související právní předpisy: – § 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů

 90 Benefity od dvou zaměstnavatelů Jsem zaměstnanec souběžně ve dvou společnostech. Limity pro zájezd [20 000 Kč ročně § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů], pojištění [30 000 Kč ročně § 6 odst. 9 písm. p)] a další benefity § 6, 7–9 se posuzují zvlášť pro každého zaměstnavatele? Nebo se limitně omezené benefity posoudí v součtu pro zaměstnance ze všech jeho pracovních poměrů, ať již byly realizovány souběžně nebo postupně během roku? Jak se to řeší prakticky při změně zaměstnavatele během roku? Odpověď: K § 6 odst. 9 písm. p) zákona o daních z příjmů – od daně z příjmů u zaměstnance je osvobozena platba zaměstnavatele v celkovém úhrnu nejvýše 30 000 Kč ročně jako příspěvek na penzijní připojištění, na penzijní pojištění a na soukromé životní pojištění. Hovoří se zde o platbě zaměstnavatele. Z toho vyplývá, že pokud má zaměstnanec dva zaměstnavatele anebo během kalendářního roku změní zaměstnání a každý zaměstnavatel mu přispívá na výše uvedená pojištění, pak půjde u zaměstnance o osvobození částky 30 000 Kč od každého zaměstnavatele (počítáno samostatně). K § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů – v případě nepeněžního plnění poskytovaného zaměstnavatelem jako příspěvek na rekreace – se v tomto ustanovení uvádí, že jde-li o poskytnutí rekreace včetně zájezdů, je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění od daně osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč za kalendářní rok. Z dikce „u zaměstnance ......osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč ....“ usuzuji, že v případě, že má zaměstnanec více zaměstnavatelů, a každý mu poskytne příspěvek na rekreaci, bude u zaměstnance osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč za rok. Prozatím jsem v odborných článcích nenašel žádný výklad daňových odborníků k problematice tohoto ustanovení zákona v případě, že zaměstnanec má více zaměstnavatelů. Související právní předpisy: – § 6 odst. 9 písm. p) zákona o daních z příjmů – § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů

 91 Roční zúčtování daně Je možné provést roční zúčtování daně zaměstnanci, který u nás byl zaměstnaný 15. 1. – 31. 12. 2014, (1. 1. – 14. 1. na úřadu práce) a podepsal prohlášení k dani na měsíce únor až prosinec?

116


Odpověď: Za příjem podléhající dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti se nepovažuje příjem získaný ve formě plnění z uplatnění nástrojů státní politiky zaměstnanosti podle zákona o zaměstnanosti, a který je podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů, od daně osvobozen. V uvedeném případě o roční zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti podle § 38ch zákona o daních z příjmů může poplatník nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období písemně požádat, když pobíral mzdu jen od jednoho plátce a u tohoto plátce podepsal na běžné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů. (Musí být splněna podmínka, že poplatník nepodá nebo není povinen podat přiznání k dani). Pokud bylo prohlášení podepsáno do 30 dnů od nástupu do zaměstnání, je lhůta dodržena od nástupu do zaměstnání. Výpočet daně a roční zúčtování záloh provede plátce daně nejpozději do 31. března z úhrnu mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi kromě příjmů, které jsou od daně osvobozeny. Poplatníkovi, který neuplatňuje daňové zvýhodnění na vyživované děti, vrátí plátce daně jako přeplatek kladný rozdíl mezi zálohově sraženou daní a daní vypočtenou podle § 16 a sníženou o slevu na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů, a to nejpozději při vyúčtování mzdy za březen, činí-li tento rozdíl více než 50 Kč. Související právní předpisy: – § 4 ods.1 písm. h) zákona o daních z příjmů – § 38h, 38ch zákona o daních z příjmů – § 35ba zákona o daních z příjmů

 92 Mzda rezidenta Jaké povinnosti vůči orgánům sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění a úřadu práce čekají naši firmu při zaměstnání rezidenta na pracovní smlouvu – občan Rumunska, tedy občan z EU? Odpověď: Vzhledem k tomu, že nebyly doplněny další údaje, vychází odpověď z předpokladu, že zaměstnanec – občan EU – vykonává práci u zaměstnavatele se sídlem na území ČR pouze na území ČR (místo výkonu práce je na území ČR), je daňovým rezidentem ve smyslu § 2 odst. 2 zákona o daních z příjmů a není zaměstnán u zaměstnavatele v jiném státě. Informační povinnost zaměstnavatele. Státní příslušník jiného členského státu EU (občan EU) a jeho rodinný příslušník mají podle § 3 zákona o zaměstnanosti stejné právní postavení v právních vztazích upravených tímto zákonem jako občan České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak. V případě občanů EU platí pravidlo o volném pohybu pracovníků. Tyto osoby včetně rodinných příslušníků nepotřebují povolení k zaměstnání a ani jejich zaměstnavatel nepotřebuje povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí. To se týká i občana Rumunska. Zaměstnavatel má informační povinnost vůči krajské pobočce Úřadu práce. Nastoupí-li do zaměstnání občan Evropské unie, jeho rodinný příslušník (§ 3 odst. 2), je zaměstnavatel

117


podle § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti povinen o této skutečnosti písemně informovat příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce, a to nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce. Písemná informace obsahuje údaje vedené v evidenci, kterou je zaměstnavatel povinen vést podle § 102 odst. 2. Každou změnu těchto údajů je zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, která uzavřela smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, na jejímž základě byly tyto osoby vyslány na území České republiky k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy, povinen nahlásit nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne, kdy změna nastala nebo kdy se o ní dověděl. Vzor tiskopisu lze nalézt na internetových stránkách MPSV. Každý zaměstnavatel je dále povinen vést evidenci občanů Evropské unie a všech cizinců, které zaměstnává nebo kteří jsou k němu vysláni k výkonu práce zahraničním zaměstnavatelem. Evidence povinně obsahuje tyto údaje:  identifikační údaje občana EU nebo jeho rodinného příslušníka,  adresu v zemi trvalého pobytu a adresu pro doručování zásilek,  číslo cestovního dokladu a název orgánu, který jej vydal,  druh práce, místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno,  pohlaví zaměstnance,  zařazení dle odvětvové (oborové) klasifikace ekonomických činností,  nejvyšší dosažené vzdělání,  vzdělání požadované na výkon povolání,  den nástupu a skončení zaměstnání nebo vyslání k výkonu práce zahraničním zaměstnavatelem. Sociální pojištění: Příslušnost k právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení je upravena na třech úrovních koordinačními předpisy Evropské unie (nařízení EU), dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení, vnitrostátní předpisy. Dvoustranné smlouvy jsou nadřazeny vnitrostátním předpisům a nařízení EU jsou nadřazena vnitrostátním předpisům a dvoustranným smlouvám. Ve vztahu k zemím Evropské unie se od 1. 5. 2010 aplikují pravidla upravená v nových koordinačních nařízeních, kterými jsou:  nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení,  nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Koordinační pravidla určují, že sociální zabezpečení migrující osoby se řídí právními předpisy jednoho členského státu. Vychází se přitom ze zásady, že platí právní předpisy státu, v němž je osoba zaměstnána. Na občana Rumunska, který uzavře pracovní smlouvu se zaměstnavatelem se sídlem na území ČR, v níž místo výkonu práce bude sjednáno na území ČR, se vztahují právní předpisy ČR, za předpokladu, že vykonává práci pouze v tomto jednom členském státě EU. Zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění při splnění podmínek stanovených v § 6 zákona o nemocenském pojištění. Ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) a § 8 odst. 1 zákonao důchodovém pojištění, je účasten důchodového pojištění. Zaměstnavatel je povinen oznámit místně příslušné správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na pojištění, a to do 8 kalendářních dnů ode dne nástupu do zaměstnání (§ 94 odst. 1 zákona). Stejně jako u ostatních zaměstnanců je povinen vést evidenci, která

118


musí obsahovat údaje stanovené v § 95 zákona a plní i další povinnosti v oblasti nemocenského pojištění. Vede evidenční list důchodového pojištění, záznamy a plní další úkoly stanovené v § 35a a násl. zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zaměstnavatel odvádí za sebe a za zaměstnance pojistné podle zákona o sociálním zabezpečení Zdravotní pojištění Podmínky účasti osob z EU na zdravotním pojištění jsou stanoveny výše citovanými nařízeními EU 883/2004 a 987/2009. Opět obecně platí základní pravidlo, že v kterékoliv době se na pojištěnou osobu z EU vztahují právní předpisy jen jednoho členského státu a že je pojištěna v té zemi, kde vykonává výdělečnou činnost. Zaměstnanec – občan Rumunska je za výše uvedených podmínek účasten zdravotního pojištění ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) (podle tohoto ustanovení jsou zdravotně pojištěny osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky) a § 5 písm. a) pojištěnec je plátcem pojistného, pokud je zaměstnancem; za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění považuje fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle zákona o daních z příjmů, zákona o veřejném zdravotním pojištění. Zaměstnavatel je povinen splnit oznamovací povinnost podle § 10 zákona o veřejném zdravotním pojištění a nejpozději do osmi dnů oznámit nástup zaměstnance do zaměstnání zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil a odvádět pojistné na zdravotní pojištění. Pokud si zaměstnanec sám nezvolí zdravotní pojišťovnu, plní český zaměstnavatel oznamovací povinnost u místně příslušné pobočky VZP ČR. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti a při zaměstnávání cizinců používají čeští zaměstnavatelé převážně následující kódy: Kód „E“, který se použije pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu, občana EU. Do místa vyčleněného pro číslo pojištěnce se uvede pohlaví (M, Z) a datum narození. Má-li zaměstnanec nezaopatřené rodinné příslušníky (manželka, děti), upozorní jej zaměstnavatel na povinnost jejich přihlášení ke zdravotnímu pojištění. Kód „A“ se používá při druhém a dalším nástupu do zaměstnání u zaměstnance ze země EU. Související právní předpisy: – § 3, 87, 102 zákona o zaměstnanosti – § 6, 94–98 zákona o nemocenském pojištění – § 35a–39 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení – § 2, 5, 10 zákona o veřejném zdravotním pojištění – nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení – nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení

119

12

Příjmy ze samostatné činnosti podle § 7

„Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti“ byly od roku 2014 přejmenovány na „příjmy ze samostatné činnosti“. Rovněž bylo výslovně doplněno, že sem nepatří příjmy spadající mezi příjmy ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů, což usnadní potírání tzv. švarcsystému, který (zne)užívá hlavně stavební sektor, ale také podnikatelé v IT a administrativě. Věcné vymezení se prakticky nezměnilo, pouze již nejsou vyjmenovávání znalci, tlumočníci, insolvenční správci apod., jelikož spadají mezi „jiné podnikání“. Příjmem ze samostatné činnosti, pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6, je:  příjem ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,  příjem ze živnostenského podnikání,  příjem z jiného podnikání,  podíl společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku,  příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv a podobně,  příjem z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku,  příjem z výkonu nezávislého povolání. Dílčím základem daně z příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů jsou tyto příjmy snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (s výjimkou podílu společníka v. o. s. a k. s. na zisku nebo ztrátě). Ohledně způsobu uplatnění těchto daňových výdajů mají „podnikatelé“ na výběr ze tří možností:  Skutečné, které prokáže účetnictvím (vedeném dobrovolně, případně povinně podle účetních předpisů),  Skutečné, které prokáže tzv. daňovou evidenci ve smyslu § 7b zákona o daních z příjmů,  Paušální (neprokazované) jako procento z příjmů (a dále už nic): – 80 % příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z řemeslných živností, – 60 % příjmů z ostatních (neřemeslných) živností, – 30 % z příjmů z nájmu obchodního majetku ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů (maximálně však 600 000 Kč), – 40 % příjmů z jiného podnikání a zbývajících druhů příjmů podle § 7 zákona o daních z příjmů (maximálně 800 000 Kč). Velké změny od roku 2014 postihly zdanění autorských honorářů srážkovou daní. Neomezují se již pouze na odměny za příspěvky do médií, ale týká se obecně všech příjmů autorů ze zdrojů v Česku. Měsíční limit příjmů od jednoho plátce se zvýšil na 10 000 Kč a nově lze i takto zdaněné příjmy zahrnout do přiznání, uplatnit související výdaje a sraženou daň započítat na celkovou daň – pak ale příjmy podléhají pojištění OSVČ.

120


Obdobně jako příjmy ze závislé činnosti rovněž příjmy ze samostatné (podnikatelské) činnosti podléhají solidárnímu zvýšení daně o 7 % z částky dílčího základu daně podle § 7 zákona o daních z příjmů – případně spolu s (hrubými) příjmy ze závislé činnosti – převyšujícího 48násobek minimální mzdy (pro rok 2014 jde o částku 1 245 216 Kč). Příjmy a výdaje ze samostatné činnosti je v souladu s § 13 zákona o daních z příjmů možno rozdělit na spolupracující manželku (manžela), případně na další spolupracující osoby ve společně hospodařící domácnosti. Při spolupráci manželů je umožněno maximální přerozdělení až ve výši 50 %, maximálně však 45 000 Kč „zisku“ za měsíc. Při podnikání obou manželů s jejich společným jměním se mohou o společné výdaje podělit podle § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů. Vyjde-li v přiznání daň po slevách vyšší než 30 000 Kč, musí poplatník platit zálohy na příští daň. Pokud poslední daň nepřesáhla 150 000 Kč, platí se dvě pololetní zálohy á 40 % poslední daně, při vyšší dani se platí čtvrtletní zálohy á 25 % poslední daně. Ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů se pro tyto účely nezapočítávají a při souběhu s příjmy ze závislé činnosti (kde sráží zálohy zaměstnavatel) se výše zálohy placená poplatníkem krátí.

 93 Fakturace manžel – manželka Koncem roku 2013 začal podnikat (jako fyzická osoba) manžel – nakoupil zboží, vybavení prodejny a jelikož neměl žádné příjmy, v daňovém přiznání za rok 2013 vykázal daňovou ztrátu. V roce 2014 byl nucen podnikání převést na manželku. Bylo mi sděleno, že fakturace manžel – manželka není možná. Jakým způsobem se takováto situace řeší? Manželka má příjmy ze zboží, které nakoupil manžel. Manžel si nemá z čeho odečíst ztrátu. Odpověď: Především je třeba uvést, že právní předpisy se otázkou fakturace mezi manžely nezabývají, což znamená, že fakturace mezi manžely není přímo zakázána. Pokud manželé mají zúžené společné jmění manželů, mohou mezi sebou fakturovat, přičemž musí pouze respektovat § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, což znamená, že by měli při vzájemné fakturaci používat ceny obvyklé. Pokud by i v dotazovaném případě byly skutečně použity ceny obvyklé, bylo by možné uvedený postup obhájit, neboť v uvedeném případě by v žádném případě nedošlo k daňovému zvýhodnění či ke zkrácení daňové povinnosti. Jde však o řešení s poněkud nejistým výsledkem. Zcela legální možností dle zákona o daních z příjmů je, že v případě ukončení činnosti na straně manžela má manžel za povinnost, v souladu s ustanovením § 23 odst. 8 písm. b) zákona o daních z příjmů, dodanit v roce 2014 nespotřebované zásoby a pohledávky, přičemž na druhé straně by mohl do výdajů uplatnit hodnotu evidovaných závazků ke dni ukončení činnosti. Proti tomuto zvýšení základu daně by mohl ztrátu z roku 2013 uplatnit. Manželka by pak tyto zásoby zahrnula do svého obchodního majetku, ovšem nemohla by jejich hodnotu uplatnit do daňových výdajů. V úvahu by přicházelo vykázat za rok 2014 výdaje procentem z dosažených příjmů dle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Související právní předpisy: – § 23 odst. 7 a 8 zákona o daních z příjmů

121


 94 Autorský honorář Potřebuji si ujasnit návaznosti na autorský honorář (relace v rádiu, smlouva s divadlem) pokud je do 7 000 Kč a pokud je nad 7 000 Kč, dle § 7 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů. Příjem do 7 000 Kč daní ten, co autorský honorář vyplácí, a mělo by to být uvedeno i ve smlouvě. Pokud tam zdanění uvedeno není, je to chyba? Je možné, že např. divadlo zmíněné částky nedaní. Měl by se o to příjemce zajímat nebo je dokazování na divadle? Daňové přiznání tedy příjemce honorářů nepodává, ale pokud má osoba pouze tento příjem, není nikde jinde zaměstnána, jak je to se sociálním a zdravotním pojištěním? Zdravotní pojištění platit musí, ovšem v jaké výši? Pokud je příjem vyšší než 7 000 Kč musí si příjemce autorského honoráře podávat daňové přiznání. Stává se tak OSVČ? V jaké výši platí sociální a zdravotní pojištění? Pokud má sice příjem nad 7 000 Kč, ale např. za celý rok dosáhne pouze na částku do 20 000 Kč, je tuto částku možné pojmout jako nahodilý příjem a daňové přiznání se podávat nemusí? Prosím o zpracování vzorových příkladů. Odpověď: Ohledně zdanění autorských honorářů došlo ke třem podstatným změnám od 1. 1. 2014: Měsíční limit příjmů podléhajících srážkové dani se ze 7 000 Kč zvýšil na 10 000 Kč. Režimu srážkové daně kromě autorských honorářů za příspěvky do médií podléhají nově také obecně všechny příjmy autorů z užití a poskytnutí autorských práv a práv příbuzných. Srážkovou daní zdaněné autorské honoráře může poplatník zahrnout do daňového přiznání (v brutto výši), uplatnit daňové výdaje a sraženou daň si započíst na svou daňovou povinnost. Nezměnilo se, že autorské honoráře stále patří mezi příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů, třebaže se označení celé kategorie těchto příjmů změnilo z dosavadního „příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti“ nově na stručnější „příjmy ze samostatné činnosti“. Proto se nemůže jednat o kategorii ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů, jak jasně vyplývá ze začátku jeho prvního odstavce: „Ostatními příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjmy podle § 6 až 9, jsou zejména…“. Tudíž ani nelze uplatnit osvobození ostatních příjmů – z příležitostné činnosti – do limitu 30 000 Kč za rok (nový limit platí rovněž od roku 2014).

PŘÍKLAD Pozor na příležitostné autorské honoráře Paní Pavla je zaměstnána jako průvodkyně u cestovní kanceláře, díky čemuž zavítá do řady zajímavých zahraničních míst. Oslovila proto nakladatelství s nabídkou dodání tematické řady fotografií se záměrem vydání velkoformátového obrazového kalendáře. Nakladateli se záměr líbil, takže s paní Pavlou sepsal licenční smlouvu o právu na užití jejího fotografického díla, za což jí byl vyplacen v roce 2013 autorský honorář 20 000 Kč. I když se jednalo o ojedinělou záležitost, tak tyto příjmy nespadají mezi ostatní příjmy z příležitostné činnosti podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, které by byly až do 20 000 Kč za rok osvobozeny od daně. Jedná se o příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů, kde není podmínkou ani nějaké

122


oficiální úřední povolení k činnosti (není ostatně ani zapotřebí) ani soustavnost nebo další podmínky. Proto i jakkoli příležitostný autorský honorář zůstane uvězněn v příjmech podle § 7 zákona o daních z příjmů. Paní Pavla tak bude muset podat daňové přiznání, protože její zdanitelné příjmy (vyjma ze zaměstnání) převyšují tolerovanou částku 6 000 Kč (§ 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů). 1) Autorský honorář do 7 000 Kč, od 1. 1. 2014 do 10 000 Kč) za měsíc od jednoho plátce příjmů podléhá automaticky ze zákona tzv. srážkové dani, přesněji řečeno je samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně 15 % podle § 7 odst. 6, § 36 odst. 2 písm. t) zákona o daních z příjmů, což znamená, že zdanění je plně na bedrech plátce těchto příjmů, který se tomu nemůže nijak vyhnout a vůbec nezáleží na tom, že se to případně dotyčnému autorovi (poplatníkovi) nelíbí. Proto není podstatné, že tento režim zdanění není výslovně uveden v autorské smlouvě, kde se ostatně mohou řešit jen soukromoprávní vztahy a nikoli ty veřejnoprávní (daňové). Pokud šlo o příjem do konce roku 2013, pak takto autorské honoráře zůstaly definitivně zdaněné srážkovou daní a poplatník je neuváděl do daňového přiznání (ani neoznamoval svému zaměstnavateli pro účely ročního zúčtování záloh). Od roku 2014 má nově možnost je zahrnout do přiznání, k čemuž si bude muset od plátce příjmu vyžádat příslušné potvrzení, které přiloží k přiznání. Autorské honoráře zdaněné „konečnou“ srážkovou daní nepodléhají pojistnému na sociální ani zdravotní pojištění OSVČ, proto bude i po 1. 1. 2014 obvykle výhodnější nechat je být a neuvádět do přiznání – díky čemuž by se staly předmětem pojistných odvodů. Jestliže dotyčná osoba má pouze tento příjem a není nikde jinde zaměstnána, tak není důchodově pojištěna (ledaže by se pojistila dobrovolně). Ovšem před zdravotním pojištěním coby český občan neuteče a tak záleží, zda je za ni plátcem pojistného stát (např. proto, že jde o studenta nebo důchodce). Pokud tomu tak není, je v kategorii tzv. osob bez zdanitelných příjmů a musí si platit pojistné na zdravotní pojištění ze svého. Vyměřovacím základem je minimální mzda (8 500 Kč), takže pojistné činí 1 148 Kč měsíčně (13,5 %). 2) Pokud je autorský honorář vyšší než 7 000 Kč, od 1. 1. 2014 vyšší než 10 000 Kč, tak již nepodléhá srážkové dani a zdaňuje si jej poplatník sám v daňovém přiznání jako příjem podle § 7 zákona o daních z příjmů, přičemž si může uplatnit jako daňové výdaje buď skutečné (prokázané) výdaje na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů, anebo paušální (neprokazované) výdaje 40 % z příjmů. Jedinou výjimkou by byla situace, když by poplatník neměl žádné jiné zdanitelné příjmy a předmětný jednorázový autorský honorář nepřesáhl 15 000 Kč. Pak by v souladu s § 38g odst. 1 zákona o daních z příjmů nemusel podávat daňové přiznání, a tak by de facto příjem nezdanil. Z pohledu pojistných zákonů jsou autorské honoráře – nepodléhající srážkové dani – příjmem z činnosti OSVČ, obdobně jako třeba příjmy ze živnostenského podnikání. Pojistné se počítá z vyměřovacího základu, kterým je zpravidla polovina dílčího základu daně (ze „samostatné činnosti“) podle § 7 zákona o daních z příjmů, a to pojistnou sazbou 29,2 % u sociálního pojištění (bez účasti na dobrovolném nemocenském pojištění) a 13,5 % u zdravotního pojištění. Podstatnou komplikací ovšem je, že jak u zdravotního, tak i sociálního pojištění jsou obecně nastaveny limity minimálního vyměřovacího základu, přičemž ale jsou zvýhodněny určité skupiny osob (tzv. státní pojištěnci, resp. není-li samostatná činnost hlavním zdrojem příjmů a jde-li o vedlejší činnost).

123


PŘÍKLAD Pojistné z autorských honorářů Pan Roman je zaměstnán u softwarové firmy, a vedle toho občas přispívá do počítačových časopisů. Za rok 2014 činily jeho autorské honoráře celkem 100 000 Kč, z nichž 20 000 Kč bylo zdaněno srážkovou daní. Kvůli honorářům nezdaněným srážkovou daní (tj. 80 000 Kč) se pan Roman stal OSVČ, pročež by se měl registrovat u své OSSZ a zdravotní pojišťovny jako OSVČ. Uplatňuje tzv. paušální výdaje 40 % příjmů, takže jeho dílčí základ daně podle § 7 zákona o daních z příjmů = 80 000 Kč – 32 000 Kč = 48 000 Kč. Z titulu svého souběžného zaměstnání přitom bude v těchto povinných pojistných systémech jistým způsobem zvýhodněn, a to následovně:  daňový základ OSVČ (48 000 Kč) nedosáhl rozhodné částky (62 121 Kč), proto není povinně účasten důchodového pojištění OSVČ, což znamená, že nebude platit žádné pojistné na sociální pojištění OSVČ,  zdravotnímu pojištění sice neunikne, ale pojistné 13,5 % nebude však platit z minimálního vyměřovacího základu (155 304 Kč), ale ze skutečně dosaženého vyměřovacího základu, kterým je polovina daňového základu OSVČ, tedy jen z částky 24 000 Kč. Na pojistném tak uhradí 13,5 % z 24 000 Kč = 3 240 Kč.

 95 Daňové přiznání OSVČ zemědělská činnost, je plátce DPH, vede daňovou evidenci. Bude uplatňovat náklady 80 % půjdou do příjmů základy daně nebo i částky s daní? Odpověď: Pokud je poplatník plátcem daně z přidané hodnoty, je jeho zdanitelným příjmem částka bez DPH. Související právní předpisy: – zákon o daních z příjmů

 96 Podnikání za spolupráce manželky Podnikatel chce ke svým příjmům použít paušální výdaje. Ve výdajích se však jedná o skupiny s možností uplatnění paušálu ve výši 80 % a 60 % z příjmů. S ohledem na vysokou odbornost je zřejmé, že část výdajů ve výši 80 % z příjmů může zajišťovat jen podnikatel a manželka, která nemá pro takovou práci způsobilost, se nemůže v žádném případě na příjmech a tedy i na výdajích podílet. Je možné, aby byly rozděleny příjmy a výdaje manželky jako spolupracující osoby jen z části, která se týká výdajů ve výši 60 % příjmů? Příklad: podnikatel bude uplatňovat z 20 % příjmů paušální výdaje ve výši 80 % a z 80 % příjmů paušální výdaje ve výši 60 %. U svého základu daně by použil z 20 % příjmů paušální výdaje ve výši 80 % a ze 40 % příjmů paušální výdaje ve výši 60 % výdaje. K manželce jako spolupracující osobě by převedl ze svých 40 % příjmů též paušální výdaje ve výši 60 %.

124


Odpověď: Je třeba uvést, že zákon nestanoví podmínku pro spolupracující osobu, aby měla nějaké odborné znalosti, ani nemusí mít žádné oprávnění. Rozhodující je, že nějakým způsobem spolupracuje. To znamená, že zcela nekvalifikovaná osoba může spolupracovat i v jinak velice odborné oblasti. Jinak je zcela lhostejné jaké příjmy a v jaké výši poplatník na spolupracující osobu uplatní. Musí však být splněn limit stanovený § 13 zákona o daních z příjmů, že částka připadající na spolupracující manželku, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýš 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 45 000 Kč za každý i započatý měsíc této spolupráce. Související právní předpisy: – § 7, 13 zákona o daních z příjmů

 97 Práce pro druha zadarmo Podnikatel OSVČ, může mu pomáhat zadarmo jeho druh v podnikání? Nejsou registrovaní partneři. Pokud ne, jak postupovat, aby se nejednalo o nelegální práci? Odpověď: Spolupráce je upravena v § 13 zákona o daních z příjmů. OSVČ – podnikatel může převést na spolupracující osobu – svého druha část svých příjmů a výdajů z podnikání či jiné samostatně výdělečné činnosti podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a § 7 odst. 2 zákona o daních z příjmů. Spolupracující osobou může být osoba, která žije s poplatníkem ve společné domácnosti. Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Dříve tuto definici obsahoval § 115 starého občanského zákoníku obecně pro všechny zákony. Nyní nový občanský zákoník pojem domácnost nedefinuje, a proto zákon o daních z příjmů stanoví v § 21e odst. 4, že společně hospodařící domácností se pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Podle zákona o daních z příjmů je proto pro spolupráci osob zásadní podmínkou jejich společná domácnost. Pokud to podnikatel a jeho druh splňují, pak nic nebrání v tom, aby příjmy rozdělili. Podle výše citovaného § 13 může poplatník převést na spolupracujícího manžela/manželku maximálně 50 % příjmů a výdajů, přičemž částka, o kterou přesahují příjmy výdaje, smí činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci za celé zdaňovací období nebo 1/12, tj. 45 000 Kč za každý měsíc spolupráce. To by v daném případě bylo možné, kdyby partneři byli registrovanými partnery. U ostatních spolupracujících osob žijících ve společné domácnosti je možné uplatnit nejvýše 30 % z příjmů a výdajů, přičemž částka, o kterou přesahují příjmy výdaje, smí činit nejvýše 180 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 1/12, tj. 15 000 Kč za každý započatý měsíc spolupráce. Z uvedeného vyplývá, že podnikatel může převést na svého druha maximálně 30 % z příjmů a výdajů, znovu opakuji – pokud s ním žije ve společné domácnosti. Spolupracující osoba, v tomto případě druh, nemusí vlastnit živnostenský list, pokud sám nepodniká. Spolupracující osoba má však povinnost oznámit zahájení spolupráce svému místně příslušnému správci daně (finančnímu úřadu) do 30 dnů od zahájení spolupráce. Dále pak je spolupracující osoba povinna oznámit zahájení spolupráce s OSVČ své místně příslušné okresní (pražské) správě sociálního zabezpečení a své zdravotní pojišťovně.

125


Daňové přiznání a Přehledy o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti na pojišťovny (sociální a zdravotní) je spolupracující osoba po skončení zdaňovacího období povinna podat stejně jako podnikatel. Související právní předpisy: – § 13, 21e zákona o daních z příjmů – zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení – zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění p. p.

 98 Výdaje procentem Mám klienty, kteří v roce 2014 v období leden-červenec podnikali samostatně. V předchozích letech uplatňovali výdaje procentem, protože jejich druh podnikání nepřinášel skoro žádné náklady. Jednalo se převážně o zahraniční osoby. Od srpna vstoupili k jednomu dalšímu podnikateli do sdružení více fyzických osob, kde se ale uplatňují skutečné výdaje. Jak postupovat při sestavování daňového přiznání za rok 2014? Musím pro celý rok použít jen skutečné výdaje, i když za tu samostatnou část podnikání vlastně žádné neměli? Platí i při této změně během roku pravidlo, že ke všem příjmům podle § 7 uplatníme výdaje podle skutečnosti anebo výdaje procentem, že tedy nemůžeme kombinovat a uplatnit pro jedny příjmy procento a pro druhé příjmy výdaje podle skutečnosti? Paušál buď na všechno, nebo na nic. Odpověď: Daňové přiznání se podává za celé zdaňovací období. Podle § 7 odst. 8 se v případě uplatnění výdajů stanovených procentem z příjmu má za to, že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje za zdaňovací období poplatníka. O tyto výdaje tedy nelze navýšit další prokazatelné výdaje. V rámci příjmů z podnikání podle § 7 není možné dané výdaje kombinovat, je nutné uplatnit za celé období buď prokazatelné výdaje, nebo výdaje stanovené procentem z příjmu podle § 7 odst. 7. Z dotazu není jasné, zda – li účastníci sdružení mají rovný podíl na příjmech a výdajích. Pokud nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi účastníky sdružení rovným dílem, mohou účastníci sdružení uplatnit výdaje na ně připadající pouze v prokazatelné výši. Související právní předpisy: – § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 7 odst. 8 zákona o daních z příjmů – § 12 zákona o daních z příjmů

 99 Přechod z výdajů procentem na vedení daňové evidence Zaměstnanec podniká i jako OSVČ, neplátce DPH, má ve svém domě malou prodejnu. Do roku 2011 vedla daňovou evidenci, v tomto roce také dodanila zásoby evidované k 31. 12. 2011 a od roku 2012 uplatňovala výdaje procenty. Za rok 2014 je pro OSVČ výhodnější opět vést daňovou evidenci, jak to bude se zásobami evidovanými k 31. 12. 2013? Na co máme dát pozor při přechodu na daňovou evidenci?

126


Odpověď: Při přechodu z výdajového paušálu k daňové evidenci, na rozdíl od postupu opačného, nedochází ke snížení základu daně o závazky. Současně je pak v ustanovení § 25 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů stanoveno, že výdaje spojené s úhradou závazku, vzniklého ve zdaňovacím období, ve kterém poplatník uplatňoval výdaje procentem z dosažených příjmů, nelze uplatnit jako výdaje daňové, a to ani v případě, že k úhradě dojde ve zdaňovacím období, kdy poplatník uplatňuje výdaje v prokazatelné výši. Výjimkou jsou pouze závazky vzniklé z důvodu pořízení hmotného majetku (§ 26), jejichž hodnota se bez ohledu na okamžik úhrady promítne v období uplatňování skutečných výdajů ve formě odpisů ze vstupné ceny majetku. V období uplatňování paušálních výdajů jsou příslušné odpisy již zahrnuty ve výdajovém paušálu. Vzhledem k tomu, že poplatník, který uplatňuje výdaje paušálem, je podle § 7 odst. 10 zákona o daních z příjmů, povinen vést pouze záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s podnikatelskou nebo jinou samostatnou činností, mohou při přechodu k vedení daňové evidence nastat některé problémy, které nejsou v daňových předpisech vůbec obsaženy. Jedním z problémů, které bude muset poplatník při přechodu z paušálu na skutečné výdaje řešit, je skutečnost, že na konci zdaňovacího období, za které naposledy uplatňoval výdaje paušálem, nebude mít dostatečné podklady pro správné vyčíslení ceny nespotřebovaných zásob, o kterou je povinen zvýšit základ daně (dílčí základ daně). Zákon o daních z příjmů mu totiž po dobu uplatňování paušálních výdajů povinnost vedení žádné evidence neukládá. Při zjišťování ceny nespotřebovaných zásob je proto třeba vycházet z ustanovení § 7b odst. 3 zákona o daních z příjmů, které stanoví, že zásoby se pro účel vedení daňové evidence oceňují:  pořizovací cenou, pokud byly pořízeny úplatně,  vlastními náklady, pokud byly pořízeny ve vlastní režii,  cenou zjištěnou pro účely daně dědické nebo darovací u majetku, který byl bezplatně. Samostatným problémem, který s tímto souvisí, je pak obsahové vymezení pojmu „nespotřebované zásoby“, který není v zákoně o daních z příjmů ani v účetnictví žádným způsobem definován. Do kategorie nespotřebovaných zásob však rozhodně nebude patřit drobný dlouhodobý hmotný majetek, tedy movité věci s pořizovací hodnotou do 40 000 Kč, který je v používání a k jehož evidenci není poplatník při uplatňování paušálních výdajů povinen. Související právní předpisy: – § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů – § 25 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů

 100 Paušální výdaje u daňové evidence Nejsem si jistá, jestli u vedení daňové evidence (kadeřnické práce, truhlářské práce) jsou paušální výdaje 60 % anebo 80 %? Odpověď: Podle přílohy č. 1 k zákonu č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů mezi živnosti řemeslné patří kadeřnictví i truhlářství. Proto můžete uplatnit výdaje ve výši 80 % z příjmů podle § 7 odst. zákona o daních z příjmů.

127


Podle § 7 odst. 8 uplatní-li poplatník výdaje procentem z příjmů, má se za to, že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti. Poplatník, který uplatňuje výdaje procentem z příjmů, je povinen vždy vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti. Povinnost vést daňovou evidenci podle § 7b zákona o daních z příjmů je pouze v případě, že uplatňujete skutečné výdaje. Související právní předpisy: – § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 7 odst. 8 zákona o daních z příjmů – § 7b zákona o daních z příjmů

 101 Vedení daňové evidence Třetím rokem uplatňujeme paušální výdaje procentem. V kalendářním roce 2014 je pro nás výhodnější přejít k vedení daňové evidence skutečnými výdaji. Je to možné, a pokud ano, zda je možné v dalších letech opět přejít k paušálním výdajům? Odpověď: Ano je možné provést přechod z paušálu na skutečné výdaje a obráceně. Podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů při změně způsobu uplatnění výdajů se upraví základ daně (dílčí základ daně) za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo. Poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo. Úprava základu daně se provede podle § 23 odst. 8 písm. b) zákona o daních z příjmů následovně: V případech, kdy poplatník uplatňuje výdaje procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů nebo podle § 9 odst. 4 zákona o daních z příjmů a přechází na daňovou evidenci, tj. bude uplatňovat skutečné výdaje, se upraví základ daně o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů. Za výdaje pro daňové účely nelze uznat podle § 25 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů výdaje spojené s úhradou dluhu, s výjimkou dluhu vzniklého z důvodu pořízení hmotného majetku, vzniklého ve zdaňovacím období, ve kterém poplatník uplatňoval výdaje procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 nebo 9 odst. 4 zákona o daních z příjmů a výdaje spojené s úhradou dluhu, o jehož hodnotu byl snížen rozdíl mezi příjmy a výdaji za minulá zdaňovací období. Pokud poplatník vede daňovou evidenci a přechází na uplatňování výdajů procentem z příjmů, upraví základ daně o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem (s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů a hodnotu dluhů, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou přijatých a zaplacených záloh, o cenu nespotřebovaných zásob a o zůstatky vytvořených rezerv. Přitom úplata z finančního leasingu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, nebo do ukončení

128


nájmu. Do základu daně se zahrne při dalším prodeji nespotřebovaných zásob již zahrnutých do základu daně pouze rozdíl, o který převyšuje cena, za kterou byly nespotřebované zásoby prodány. Související právní předpisy: – § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů – § 25 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů

 102 Nový občanský zákoník a podnikání v bytě Podnikatel – OSVČ má tzv. volné povolání a pracuje v terénu. Sídlem firmy je tedy jeho byt, resp. jeho část. Podle živnostenského zákona měl povinnost označit místo podnikání vč. IČO, což bývá především u panelových domů, kde bydlí víc podnikatelů, problém. Mění v tomto smyslu něco nový občanský zákoník? Pokud ano, v jakých paragrafech to zjistím? Bude možné, aby si podnikatel podle nového občanského zákoníku uplatňoval do výdajů část nájmu a služeb (např. v bytě 3+1 má jednu místnost k podnikání? Odpověď z hlediska práva Nová právní úprava účinná od 1. 1. 2014 již nepoužívá termín „místo podnikání“ a nahrazuje jej fakticky termínem „sídlo“. Nový občanský zákoník upravuje sídlo podnikatele v ustanovení § 429. Podle § 429 odst. 1 ustanovení platí, že: „Sídlo podnikatele se určí adresou zapsanou ve veřejném rejstříku. Nezapisuje-li se fyzická osoba jako podnikatel do veřejného rejstříku, je jeho sídlem místo, kde má hlavní obchodní závod, popřípadě kde má bydliště.“ Domnívám se tedy, že nová právní úprava umožňuje, aby podnikatel (OSVČ) měl své sídlo i v bytě (resp. v bydlišti). Další podrobnosti týkající se označování sídla upravuje živnostenský zákon. Podle § 31 odst. 2 živnostenského zákona platí, že: „Podnikatel je povinen viditelně označit obchodní firmou, popřípadě názvem, nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem objekt, v němž má sídlo, liší-li se od bydliště (§ 5 odst. 2), ….. Podnikatel je povinen na žádost živnostenského úřadu prokázat právní důvod pro užívání prostor, v nichž má na území České republiky sídlo ….. Podnikatel nemusí prokazovat právní důvod pro užívání prostor, v nichž má v České republice umístěno sídlo, má-li sídlo totožné se svým bydlištěm (§ 5 odst. 2), s výjimkou případů, že bydliště je na adrese sídla ohlašovny, zvláštní matriky nebo na adrese sídla správního orgánu, který úředně zrušil údaj o místu hlášeného pobytu na území České republiky.“ Pro úplnost je možné poznamenat, že v bytě je možné mít za podmínek uvedených v § 17 odst. 3 živnostenského zákona též provozovnu pro výkon příslušné živnosti. Nemělo by tím ale samozřejmě docházet k porušení veřejnoprávních omezení týkajících se stanovení účelu, k němuž je možné byt stavebně užívat. Odpověď z hlediska daně z příjmů Podnikatel – fyzická osoba má z hlediska uplatňování výdajů dvě možnosti, pokud pomineme tu třetí, tedy vedení účetnictví. Jednak je možné vykazovat výdaje procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů, aniž by musel cokoliv dalšího dokládat. V daném případě by se jednalo nejspíše o výdaje ve výši 40 % z dosažených příjmů.

129


Druhou možností je pak vedení daňové evidence podle § 7b zákona o daních z příjmů. V tomto případě se může poplatník rozhodnout, zda majetek, který využívá ke své samostatné činnosti, vloží do obchodního majetku či nikoliv, v souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Byt (podle nového zákona jednotka) je pro účely zákona o daních z příjmů hmotným majetkem. Význam to má v tom, že podle § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů nemůže poplatník daňově uplatnit výdaje na opravu, údržbu nebo technické zhodnocení majetku sloužícího k podnikání, pokud není tento majetek zařazen do obchodního majetku. Poplatník může do obchodního majetku zařadit i byt, přičemž při jeho ocenění bude vycházet z ustanovení § 29 zákona o daních z příjmů. Je třeba zdůraznit, že příslušný majetek musí být vložen celý a může se i odpisovat ze stanovené vstupní ceny, ovšem odpisy mohou být uplatňovány pouze v poměru, v jakém je majetek používán pro podnikání. V daném případě lze tak stanovit podle poměru využívaného prostoru k podnikání k celkové ploše bytu. V každém případě, tedy i v případě nevložení bytu do obchodního majetku, může poplatník uplatňovat výdaje na energie, telefon a podobně, ale vždy musí postupovat buď podle skutečných výdajů (pokud má např. naistalovány samostatné měřiče) nebo opět podle stanoveného kritéria, např. podle příkonu jednotlivých spotřebičů a jejich doby využívání apod. Daňově nelze uplatnit výdaje na osobní spotřebu poplatníka. Související právní předpisy: – § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů – § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 29 zákona o daních z příjmů – § 429 nového občanského zákoníku – § 5 odst. 2 živnostenského zákona – § 31 odst. 2 živnostenského zákona

 103 Nákup podniku – nestátního zdravotnického zařízení Začínající soukromý lékař, daňová evidence, koupil od staršího kolegy (rovněž daňová evidence) odcházejícího do důchodu vybavení ordinace (kartotéka, stůl, židle, lůžko atd.) a především databázi pacientů. V kupní smlouvě toto kompletní přenechání nestátního zdravotnického zařízení je nazváno: nákup podniku – nestátního zdravotnického zařízení. Ceny jednotlivého drobného majetku nejsou specifikovány, existuje jen soupiska. Kupní cenu (několik sto tisíc Kč) tvoří především databáze pacientů. Jak postupovat v daňové evidenci kupujícího lékaře? Je databáze pacientů nehmotným majetkem, a jak postupovat při jejím odepsání do nákladů? Odpověď: Protože se jedná o poplatníka, který vede daňovou evidenci v souladu s § 7b zákona o daních z příjmů, je z hlediska ocenění takto pořízeného majetku nutné vycházet z ustanovení § 7b odst. 3 zákona o daních z příjmů, který tyto situace řeší. Ten stanoví, že v případě úplatného pořízení majetku a dluhů za jednu pořizovací cenu, se cena jednotlivých složek majetku stanoví v poměrné výši k ceně jednotlivých složek majetku oceněných podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon o oceňování majetku, s výjimkou peněz, cenin, pohledávek a dluhů. Je-li v případě úplatného pořízení majetku a dluhů rozdíl mezi pořizovací cenou a oceněním tohoto majetku podle zákona o oceňování majetku, zvýšeným o hodnotu peněz, cenin, pohledávek včetně daně z přidané hodnoty, a snížený o hodnotu dluhů, záporný, postupuje se obdobně jako v případě záporného

130


oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závodu, tedy postupem podle § 23 odst. 15 zákona o daních z příjmů. Záporný oceňovací rozdíl při koupi obchodního závodu je částkou zvyšující výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji rovnoměrně během 180 měsíců, a to v poměrné výši připadající na počet měsíců v příslušném zdaňovacím období. V praxi to tak bude znamenat, že jednotlivé složky pořizovaného majetku budou oceněny poměrem dle aktuálních cen obvyklých, přičemž nejjednodušším způsobem bude ocenění znalcem, ale není to podmínkou, pokud se i tak bude postupovat v intencích zákona o oceňování majetku. Co se týká databáze pacientů, tedy zdravotnické dokumentace, postup při jejím předání upravuje zákon o zdravotních službách. Z § 59 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že poskytovatel zdravotních služeb, který ukončuje jejich poskytování, předá zdravotnickou dokumentaci vedenou o pacientech, kteří včas nepředložili žádost o předání zdravotnické dokumentace jinému poskytovateli, osobě pokračující v poskytování zdravotních služeb. Pokud taková osoba není, předá zdravotnickou dokumentaci a její soupis příslušnému správnímu orgánu. Domnívám se tedy, že samotná zdravotní dokumentace musí být předána bezplatně, jako tomu ostatně bylo za platnosti předchozí právní úpravy, tedy zákona o péči o zdraví lidu. Podle mého názoru tak bude nutné tuto nehmotnou složku obchodního závodu – nestátního zdravotního zařízení – vymezit a definovat jinak a tím odůvodnit výši stanovené ceny za prodej tohoto obchodního závodu. Pro úplnost k celé problematice pouze doplňme, že v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. zn) zákona o daních z příjmů se za daňové považují výdaje na pořízení nehmotného majetku nebo jeho technického zhodnocení u poplatníků s příjmy podle § 7 nebo 9 zákona o daních z příjmů, pokud nevedou účetnictví. To tedy znamená, že kdyby součástí pořizované lékařské praxe byl nějaký nehmotný majetek, potom jej lékař, který vede daňovou evidenci, uplatní v plné výši do nákladů a nebude jej daňově odpisovat. Související právní předpisy: – § 7b zákona o daních z příjmů – § 59 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů – zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů

 104 Autorské právo Jak zdanit příjem autora, fyzické osoby, v roce 2014? Autor si sám namaluje, textem popíše, a na vlastní náklad vytiskne knihy nebo kalendáře, které následně rozprodává. Objednatel, např. nějaká právnická osoba, si u autora objedná kalendáře za 9 000 Kč. Rozumím správně novému znění zákona, že by tento objednatel měl autorovi zaplatit jen 85 % a 15 % poslat na účet finančního úřadu jako srážkovou daň? V internetových diskuzích jsem se dokonce dočetla, že ani není podstatné, zda autor má či nemá živnostenský list, protože podstatné je to, že jeho „díla“ podléhají autorskému právu. Takže i ten autor, který má na „něco“ živnostenský list, by se měl řídit pouze autorským zákonem, a vše, co tomuto zákonu podléhá (tj. bez ohledu na živnostenský list, či smlouvu o dílo a jiné varianty řešení), nově mít zdaněné do 10 000 Kč/měsíc srážkovou daní u objednatele, a nad 10 000 Kč/měsíc vystavit fakturu, odvést DPH, daň z příjmů, sociální a zdravotní pojištění. Chápu to správně?

131


Odpověď: Ano, je to tak. Příjem podle autorského zákona je příjmem podle § 7 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů a není rozhodující výše příjmu ani četnost. Příjem, jehož úhrn nepřesáhne u téhož plátce v kalendářním měsíci částku 10 000 Kč, je samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně u zdroje příjmů. V tomto případě nemá poplatník povinnost podávat daňové přiznání a tento příjem nepodléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění ani se tento příjem nezahrnuje do DPH. Poplatník se však může rozhodnout, že tento příjem v hrubé výši „překlopí“ do daňového přiznání, v souladu s § 36 odst. 7 zákona o daních z příjmů a pak sražená srážková daň, která se obecně považuje za definitivní, se započte na celkovou daňovou povinnost. V případě příjmu nad 10 000 Kč se zvláštní sazba nepoužije a příjemce je povinen podat daňové přiznání a daň odvádí sám. V těchto případech již uvedený příjem odvodům na sociální a zdravotní pojištění podléhá. Plátce DPH pak musí rovněž z této částky odvést daň. Související právní předpisy: – § 7 odst. 2 zákona o daních z příjmů – § 7 odst. 6 zákona o daních z příjmů – § 36 odst. 7 zákona o daních z příjmů

 105 Skladové zásoby v daňové evidenci k 31.12. Podnikatel, fyzická osoba, plátce DPH, vede daňovou evidenci, dostal zakázku a od září 2014 pracuje na stavbě, která má datum předání díla 31. 3. 2015, kdy dojde i k vydání faktury za provedené práce a dodaný materiál. Od září 2014 nakupuje průběžně materiál, eviduje jej ve skladových zásobách a vydává ze skladu na stavbu výdejkou. Jak bude účtovat o tomto vydaném materiálu v roce 2014 k 31. 12., když je vydaný, ale není vyfakturovaný? Jak to ovlivní stav zásob k 31. 12. 2014? Odpověď: Daňová evidence se vede za účelem zjištění základu daně z příjmů, kterým je v případě poplatníků, kteří nevedou účetnictví, rozdíl mezi příjmy a výdaji. V daňové evidenci se „účtuje“ o příjmech a výdajích a o majetku a závazcích. O nákupu materiálu budete účtovat v peněžním deníku jako výdaj daňově uznatelný, a zároveň budete tento materiál evidovat ve skladové evidenci na základě příjemky na sklad. Jakmile dojde k jeho vydání ze skladu a spotřebě, tak vystavíte výdejku ze skladu, jak píšete, a opět tuto výdejku zaevidujete do skladové evidence jako ponížení evidovaného materiálu. Ke konci zdaňovacího období byste měli mít ve skladové evidenci pouze takový materiál, který máte fyzicky na skladě. K ověření tohoto skutečného stavu je potřeba provést inventuru k poslednímu dni zdaňovacího období. O výdejce ze skladu se v peněžním deníku neúčtuje, protože tam se zahrnují pouze skutečné pohyby finančních prostředků. Nicméně zákon o dani z příjmů říká, že obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci se přejímá z vyhlášky k zákonu o účetnictví, kde kromě materiálu je definovaná i nedokončená výroba, což jsou produkty, které prošly jedním nebo několika výrobními stupni a nejsou již materiálem, ale ani hotovým výrobkem. Tato položka rovněž obsahuje nedokončené činnosti, při nichž nevznikají hmotné produkty. Pokud tedy máte k 31. 12. 2014 nějakou nedokončenou výrobu ve smyslu vyhlášky k zákonu o účetnictví, musíte ji také zavést do evidence majetku, do nějaké další knihy

132


majetku – zásob nazvané např. Kniha nedokončené výroby. Tato nedokončená výroba musí být oceněna ve výši vlastních nákladů (definice uvedena v § 25 zákona o účetnictví), což jsou přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i část nepřímých nákladů, která se vztahuje k výrobě nebo jiné činnosti. V následujícím roce, jakmile vystavíte fakturu za provedenou práci, jste povinni ji zaevidovat v knize pohledávek a teprve až bude uhrazené, „zaúčtujete“ tento příjem do peněžního deníku jako zdanitelný příjem. Samozřejmě v období předání díla musíte z Knihy nedokončené výroby „vyskladnit“ nedokončenou výrobu, která se této zakázky týká. Daňová evidence neobsahuje akruální princip, tzn. věcná a časová souvislost nákladů a výnosů, tak jak to požaduje zákon o účetnictví. To znamená, že ve vámi popsaném případě budete mít v daňovém přiznání roku 2014 v základu daně obsaženy i náklady na zakoupený materiál a až v roce 2014 budete mít v základu daně obsažen příjem z provedené zakázky. Skutečný stav zásob (materiálu a nedokončené výroby) vedle dalších údajů z daňové evidence pouze vykážete v příloze č. 1 Přiznání k dani z příjmů fyzických osob bez vlivu na výši základu daně. Související právní předpisy: – § 7b zákona o daních z příjmů – § 23 odst. 2 zákona o daních z příjmů – § 25 odst. 5 písm. c) zákona o účetnictví – § 9 vyhlášky o účetnictví

 106 Ztráta ze sdruženého podnikání Fyzická osoba vedoucí podvojné účetnictví – OSVČ – za loňský rok dosáhla zisku 1 mil. Kč. Kromě tohoto podnikání je společníkem sdruženého podnikání, kde má 40% podíl. Za loňský rok ve sdruženém podnikání byly příjmy 1 630 000 Kč, výdaje 1 700 000 Kč, tj. celkem ztráta 70 000 Kč. Lze tyto výdaje a příjmy ze sdruženého podnikání proúčtovat např. takto MD 548/D 491, MD 491/D 648? A lze tím vlastně ponížit celkový zisk ke zdanění vykázaný na řádku č. 104 přiznání k dani z příjmů fyzické osoby na částku 930 000 Kč již za rok 2013? Odpověď: Výsledek hospodaření společníků sdružených ve společnosti je vhodné zejména s přihlédnutím ke „Sdělení o účtování ve sdružení bez právní subjektivity čj. 281/36 980/94“ vypořádat zvláštním účetním dokladem s uvedením poměrné výše nákladů a výnosů připadající na jednotlivé společníky, včetně uvedení položek upravujících základ daně ve smyslu ustanovení § 23 zákona o daních z příjmů a poskytnutých darů pro uplatnění nezdanitelné části základu daně podle § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů rovněž v poměru odpovídajícím rozdělení nákladů a výnosů mezi jednotlivými společníky. Připadající podíl na zisku nebo ztrátě upravený o položky zvyšující a snižující základ daně zjištěný na základě zvláštního dokladu o rozdělení příjmů a výdajů (výnosů a nákladů) sdružení mezi společníky uvede poplatník v případě zisku do řádku 105 a v případě ztráty do řádku 106 oddílu č. 1 přílohy č. 1 daňového přiznání a s uvedením popisu této úpravy základu daně v tabulce E oddílu č. 2 uvedené přílohy daňového přiznání. Případný podíl na poskytnutém daru, který lze podle § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně, zahrne poplatník do řádku č. 46 daňového přiznání.

133


Na účtech účtová třídy 49 – Individuální podnikatel se v souladu s Českým účetním standardem pro podnikatele č. 018 bodu 3.5.1. účtuje o vkladech a výběrech individuálního podnikatele se souvztažným zápisem na účtech účtové skupiny 21–Peníze nebo 22–Účty v bankách a při otevíraní účetních knih, kdy se na ně převádí hospodářský výsledek předcházejícího účetního období. O závazcích či pohledávkách v případě vzniku, ztráty či zisku společníků sdružených ve společnosti by bylo účtováno na účtech účtové skupiny 36–Závazky ke společníkům nebo 35–Pohledávky za společníky se souvztažným zápisem na účtech účtové skupiny 49-Individuální podnikatel. Není na škodu také připomenout ustanovení § 1 odst. 2 písm. g) zákona o účetnictví, podle kterého fyzická osoba podnikající se společníky sdruženými ve společnosti, z nichž alespoň jeden vede účetnictví, je povinna vést účetnictví; což se zcela automaticky vztahuje také na způsob zjištění základu daně za společníky sdružené ve společnosti. Související právní předpisy: – § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů – § 23 zákona o daních z příjmů – § 1 odst. 2 písm. g) zákona o účetnictví

134

13

Příjmy z kapitálového majetku podle § 8

Tyto příjmy jsou sice v praxi poměrně časté, ovšem poplatníci z řad fyzických osob se jejich zdaněním obvykle nemusejí příliš zabývat. Zpravidla se totiž o něj postará již plátce příjmu, načež k řešení v přiznání DPFO jim zbývají leda tak úroky z poskytnutých zápůjček a případné příjmy z kapitálového majetku ze zdrojů v zahraničí. Tomu ostatně odpovídá i pouhé jediné políčko daňového přiznání, které je pro tyto příjmy určeno. Z podstaty věci představují příjmy z kapitálového majetku takové příjmy, které plynou z titulu držby kapitálového majetku, například z držby akcií a jiných majetkových podílů ve firmách firem, z peněžitých vkladů v bance, z cenných papírů. Naopak zde definičně nepatří příjmy z prodeje daného kapitálového majetku. Za příjmy z kapitálového majetku se pro účely DPFO považují zejména následující typy příjmů: 1) Podíly na zisku z majetkového podílu na a. s. nebo s. r. o. 2) Podíly na zisku z členství v družstvu. 3) Podíly na zisku tichého společníka z účasti na podnikání. 4) Úroky z peněžních prostředků na účtu, který není určen k podnikání. 5) Výnos z jednorázového vkladu a z vkladu jemu na roveň postaveného. 6) Dávky penzijního připojištění a dávky doplňkového penzijního spoření. 7) Plnění ze soukromého životního pojištění. 8) Úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a zápůjček (do konce roku 2013 se jednalo o „půjčky“). 9) Úroky z prodlení a poplatek z prodlení. 10) Úrokové a jiné výnosy z držby směnek (např. diskont z částky směnky nebo úrok ze směnečné sumy). PŘÍKLAD Co je příjmem z kapitálového majetku Pan Tomáš podniká jako advokát a utržené peníze z valné části investuje na kapitálovém trhu. Na burze koupil akcie, které mu vedle průběžného zhodnocování každoročně přinášejí dividendy, dále drží několik státních a bankovních dluhopisů, z nichž inkasuje úrokové příjmy, známému poskytl peněžní zápůjčku s přátelským úrokem a nějakou část peněz ponechal na termínovaném účtu. Od klienta, který mu včas neuhradil odměnu za právní služby, dostal po soudní tahanici také úrok z prodlení. Všechny tyto příjmy pana Tomáše patří do příjmů z kapitálového majetku. Nic na tom nezmění, ani když by zdroje těchto kapitálových příjmů zahrnul do obchodního majetku, tedy kdyby o nich účtoval nebo je evidoval v daňové evidenci pro účely podnikání (§ 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů). Příjem z kapitálového majetku má totiž přednost před příjmy ze samostatné činnosti alias z podnikání (vyjma podílu na zisku

135


společníka v. o. s. a komplementáře k. s.). Související výhodou proto je, že z těchto příjmů se neplatí pojistné na sociální a zdravotní pojištění OSVČ. PŘÍKLAD Co není příjmem z kapitálového majetku Jana studuje ekonomickou VŠ a aby si v praxi ověřila školní znalosti, koupila 50 kusů akcií ČEZ, a.s., které po dvou měsících s mírným ziskem prodala. Protože nejde o příjem z držby finančního majetku ale z jeho prodeje, nespadá mezi příjmy z kapitálového majetku, ale jedná se o ostatní zdanitelné příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů. Pouze pokud by akcie zahrnula do obchodního majetku pro účely svého podnikání, šlo by o příjem dle § 7 zákona o daních z příjmů. Obdobně ani příjmy z prodeje jiných cenných papírů – podílových listů, dluhopisů, směnek…anebo z majetkové účasti Jany na s. r. o. nepatří mezi příjmy z kapitálového majetku (§ 8 zákona o daních z příjmů), ale opět buď do příjmů ostatních (§ 10 zákona o daních z příjmů) či z podnikání (§ 7 zákona o daních z příjmů), nejsou-li osvobozeny od daně podle § 4 zákona o daních z příjmů. Naproti tomu, když by Jana např. státní nebo bankovní dluhopis neprodávala a počkala si na jeho splatnost, byl by příjem od emitenta dluhopisu v kategorii příjmů z kapitálového majetku. Nešlo by zde totiž o příjem z převodu cenného papíru, ale o poslední příjem plynoucí z jeho držby. Ohledně zdanění příjmů fyzické osoby z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů zaznamenáme dvě výrazná specifika, která citelně snižují daňové starosti poplatníků spojené s tímto druhem příjmů: naprostá většina příjmů podléhá konečnému zdanění formou tzv. srážkové daně, přesněji zvláštní sazbě daně 15 % podle § 36 zákona o daních z příjmů, kterou má na starosti plátce příjmů; poplatník tyto příjmy již neuvádí do přiznání k DPFO, ani neoznamuje zaměstnavateli při ročním zúčtování záloh na daň ze závislé činnosti, pro přiznání tak zůstávají zejména úroky z vkladů určených pro podnikání (což je dnes obvykle 0 Kč), úroky z úvěrů a zápůjček a případné příjmy plynoucí ze zahraničí (kde zdanění v ČR komplikují, ale také zmírňují mezinárodní smlouvy); druhým specifikem přitom je, že nelze uplatnit žádné související daňové výdaje.

 107 Zdanění příjmů z kapitálového majetku podnikatele Podnikám jako OSVČ a pro účely daně z příjmů vedu daňovou evidenci. Také mám (pasivní) účast v s. r. o., která mi tak posílá nějaké podíly na zisku. Volné peněžní prostředky z firmy jsem uložil na spořicí účet, na který mi z nich banka připisuje úroky. Určitou částku z firemních peněz jsem také půjčil zmíněnému s. r. o. se symbolickým úrokem 1 %. Příležitostně dostanu od pozdě platících odběratelů úrok z prodlení podle obchodní smlouvy. A ještě mi plyne drobný příjem běžného účtu, který využívám k podnikání. Jak mám tyto příjmy zdanit? Odpověď: Přestože vyjmenované uváděné typy příjmů mají svůj základ v příjmech z podnikání, s kterým rovněž některé z nich také věcně souvisejí (úroky z prodlení), nejedná se u nich

136


o příjmy ze samostatné činnosti alias z podnikání, ale o jiný druh příjmů – z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů. Jak budou tyto příjmy zdaněny: 1) Podíl na zisku ze s. r. o.:  I když bude mít poplatník podíl případně vyšší než 10 %, nemůže být coby fyzická osoba v postavení tzv. mateřské společnosti, proto se nejedná o příjem osvobozený od daně. Příjem podléhá srážkové dani z příjmů 15 %, která je v tomto případě konečným zdaněním a je plně starostí jen plátce příjmů (s. r. o.). Poplatník tak obdrží až čistý příjem po zdanění, který nebude poplatník uvádět do přiznání k DPFO. 2) Úroky z běžného účtu určeného bankou pro podnikání:  Tyto příjmy nepodléhají srážkové dani, poplatník si je zdaní sám v daňovém přiznání, přičemž je nesmí snížit o žádné výdaje. Nejedná se o příjmy z podnikání podle § 7 zákona o daních z příjmů! 3) Úrok ze spořicího účtu, který podle podmínek banky není určen k podnikání:  Příjem podléhá konečné srážkové dani z příjmů 15 %, kterou sráží a odvádí plátce příjmů (banka). Poplatník tak obdrží až čistý příjem po zdanění, který nebude poplatník uvádět do přiznání k DPFO. 4) Úrok z prodlení od odběratele za pozdní úhrady:  Přestože jde o příjem související s podnikáním dotyčného poplatníka, nejde o příjem ze samostatné činnosti (§ 7 zákona o daních z příjmů), ale z kapitálového majetku (§ 8 zákona o daních z příjmů) zahrnovaný do přiznání (nesnížený o výdaje). 5) Úrok ze zápůjčky poskytnuté vlastní společnosti s ručením omezeným:  Obdobně jako v předešlém případě se i tentokrát jedná o příjem z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů patřící do přiznání (nesnížený o výdaje), a to i kdyby šlo o zápůjčku peněz z obchodního majetku OSVČ. Související právní předpisy: – § 8 zákona o daních z příjmů

PŘÍKLAD Žádné výdaje u příjmů z úroků za půjčku Pan Vykuk poskytl zadluženému sousedovi zápůjčku (do konce roku 2013 šlo o půjčky) 100 000 Kč s úrokem 15 % p.a. , ovšem za tímto účelem si musel sám zapůjčit tyto peníze od banky s úrokem 5 % p.a. Může pan Vykuk uplatnit úrok ze zapůjčených peněz zaplacený bance (5 %) u příjmů z úroků od souseda za zápůjčku? Přijaté úroky z poskytnuté zápůjčky jsou u fyzické soby zdaňovány v rámci příjmů z kapitálového majetku, a to konkrétně podle § 8 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů. Tyto příjmy nepodléhají srážkové dani, kterou by zaopatřil plátce příjmů (v daném případě tedy zadlužený soused), ale patří do přiznání k DPFO poplatníka – pana Vykuka. Obecně sice platí, že základem daně z příjmů je rozdíl příjmů a výdajů, a to dle § 5 odst. 1 zákona o daních z příjmů:  „Základem daně je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období, za které se pro účely daně z příjmů fyzických osob považuje kalendářní rok, přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud dále u jednotlivých příjmů podle § 6 až 10 není stanoveno jinak.“

137


Ovšem problémem je tučně zvýrazněná možnost upravit výpočet dílčích základů daně odlišně, čehož daňový zákon právě využívá mj. i v § 8 odst. 5 zákona o daních z příjmů (uvedena jen relevantní část ustanovení):  „… a příjmy uvedené v odstavci 1 písm. g) a h) nesnížené o výdaje jsou základem daně (dílčím základem daně), s výjimkou úroků a jiných výnosů ze směnky vystavené bankou k zajištění pohledávky vzniklé z vkladu věřitele, které jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36).“ Takže do daňového přiznání k DPFO, resp. do základu daně z příjmů poplatníka – – pana Vykuka – je nutno zahrnout veškeré úroky od souseda z titulu poskytnuté zápůjčky, které přijal – ať už hotově nebo na účet, případně formou vzájemného zápočtu – v průběhu příslušného zdaňovacího období, a to bez ohledu na jejich časové rozlišení. Přičemž nemůže daňově uplatnit výdaje související s těmito příjmy, tedy úroky zaplacené bance za zapůjčení peněz, které dále poskytl jako sousedskou zápůjčku. Jelikož ohledně zjištění dílčího základu daně z příjmů podle § 8 zákona o daních z příjmů není v zákoně uvedeno, že se použijí ustanovení § 23 až 33 zákona o daních z příjmů – na rozdíl od dílčích základů daně ze samostatné činnosti a z nájmu – je značně nejisté uplatnění § 23 odst. 4 písm. e) zákona o daních z příjmů. V tomto ustanovení se přitom uvádí, že se do základu daně nezahrnují částky příjmů související s dřívějšími daňově neuznanými výdaji, a to až do výše těchto výdajů.

Pokud příjmy z kapitálového majetku plynou rezidentovi Česka ze zdrojů v zahraničí, jsou nesnížené o výdaje základem daně a poplatník je musí uvést do přiznání k DPFO v ČR. Podle očekávání mají daňovou výhodu příjmy ze států, s nimiž má Česko smlouvu o zamezení dvojího zdanění, která sice zpravidla umožňuje zdanění těchto příjmů již u zdroje příjmů v zahraničí, ale při jejich zdanění poté i v ČR – u důvodu daňové rezidence poplatníka – umožňuje uplatnit metodu prostého zápočtu daně zaplacené v zahraničí. Jednodušší situace přitom bývá u úroků, které obvykle smlouvy umožňují zdanit jen státu rezidence poplatníka.

PŘÍKLAD Příjmy FO z dividend ze zahraničí Paní Hana je rezidentkou ČR, která v roce 2014 měla kromě příjmů ze zaměstnání po tzv. superhrubém navýšení o povinné pojistné zaměstnavatele 600 000 Kč ještě dividendy z akcií francouzské firmy v hrubé výši 10 000 EUR. Dividendy obecně podléhají ve Francii srážkové dani u zdroje dle tamních předpisů, předpokládejme sazbu francouzské daně z příjmů 25 %. Ovšem podle Smlouvy mezi ČR a Francií (Sdělení č. 79/2005 Sb.m.s.) má česká rezidentka nárok na zvýhodněnou sníženou (maximální) sazbu francouzské daně z dividend jen 10 %. Přesto bude muset francouzská a. s. srazit plných 2 500 EUR, takže se paní Hana může těšit jen ze 7 500 EUR. Problém je totiž v tom, že Francie uplatňuje tzv. refundační systém, kdy nejprve je nerezidentovi vždy sražena plná daň podle francouzského práva, bez ohledu na Smlouvu. Teprve poté může nerezident prokázat rezidenci ve smluvním státě vyplněním oficiálního formuláře potvrzeného správcem

138


daně. Je-li vše v pořádku, poukáže francouzský daňový úřad poplatníkovi přeplatek na sražené dani, zde by tedy vyplatil 1 500 EUR. Ze Smlouvy vyplývá, že tento příjem se může v Česku zahrnout do základu daně rezidenta, přičemž se česká daň sníží o francouzskou daň, kterou umožňuje Smlouva, tedy jen 10 % tj. 1 000 EUR, nejvýše však o takovou část české daně, která poměrně připadá na příjmy zdaněné ve Francii. Jde tak o prostý zápočet francouzské daně na českou daň, k čemuž se využije příloha č. 3 přiznání k DPFO. Do přiznání paní Hana zahrne celkovou hrubou výši dividendy před zdaněním ve Francii, tedy 10 000 EUR, samozřejmě po přepočtu na českou měnu, k čemuž může uplatnit buď obvyklá účetní pravidla (aktuální či pevný kurs ČNB) nebo jednoduše tzv. jednotný kurs, což je podle § 38 odst. 1 zákona o daních z příjmů průměr kursů ČNB vypočtený za celý rok, který je zveřejňován po skončení roku ve Finančním zpravodaji. Poplatnice využije přepočet jednotným kursem za rok 2014 (vyjde ve Finančním zpravodaji č. 1/2015), který například bude 27,60 Kč/EUR. Paní Hana bude muset kvůli dividendě ze zahraničí podat přiznání k DPFO za rok 2014, kde např. uplatňuje nezdanitelné částky 46 000 Kč a pouze základní osobní slevu na dani poplatníka 27 840 Kč.  základ daně = 600 000 Kč (zaměstnání v ČR) + 246 000 Kč (dividenda z Francie) = 846 000 Kč  snížený základ daně = Základ daně – Nezdanitelné částky = 846 000 – 46 000 = = 800 000 Kč  vypočtená daň v ČR (před slevami a před zápočtem daně) = 15 % z 800 000 Kč = = 120 000 Kč  podíl zahraničních příjmů na celkových příjmech (před odpočty) = 246 000 / / 846 000 = 29,08 %  v zahraničí (Francii) zaplacená daň k zápočtu (podle Smlouvy jen 1 000 EUR !) = = 27 600 Kč  maximální zápočet = Podíl zahraničních příjmů x Vypočtená daň v ČR = 0,2908 x x 120 000 = 34 896 Kč, přičemž k zápočtu daně v ČR se uplatní nižší z obou částek 27 600 Kč versus 34 896 Kč  daň v ČR po zápočtu francouzské daně = 120 000 Kč – 27 600 Kč = 92 400 Kč  konečná daň v ČR = Daň po zápočtu – Slevy na dani = 92 400 – 24 840 = = 67 560 Kč

Určitou možnost daňové optimalizace skýtá také § 8 odst. 8 zákoníku práce týkající se zdanění příjmu z kapitálového majetku plynoucího do společného jmění manželů. Pokud totiž zdroj těchto příjmů:  je vložen do obchodního majetku jednoho z manželů, zdaňuje se jen u tohoto manžela,  není vložen do obchodního majetku žádného z manželů, zdaňuje se jen u jednoho z nich (poznámka: záleží na dohodě manželů, který tyto příjmy zdaní, a mohou se třeba každý rok střídat). Druhé možnosti lze využít, například když manžel podniká, zatímco manželka je v domácnosti bez příjmů. Pak je vhodné, aby úroky přiznala ke zdanění manželka, přičemž nepřesáhnou-li částku 165 600 Kč za celý rok 2014, tak díky základní osobní slevě na dani 24 840 Kč na poplatníka zůstane daňová povinnost manželky prakticky nulová. 15 % DPFO ze základu daně 165 600 Kč totiž činí právě 24 840 Kč, které anuluje sleva na dani. A jestliže spolu s jinými vlastními příjmy manželky nebude překročen limit

139


68 000 Kč příjmů za rok, může si na ni manžel uplatnit osobní slevu na dani za tzv. vyživovanou manželku (manžela) 24 840 Kč.

 108 Úroky z bankovního účtu vedeného v Německu Fyzická osoba používá pro podnikání jeden z bankovních účtů, účet vedený v Německu. OSVČ vede účetnictví. Úroky z tohoto účtu uvádí v § 8 zákona o daních z příjmů. Kam se promítne daň sražená v německé bance z těchto úroků? Odpověď: Německo patří mezi státy, které provádějí automatickou výměnu informací o příjmech úrokového charakteru. Úrokové příjmy obdržené s automatizovanou výměnou informací nejsou při její výplatě zdaněny. Platební zprostředkovatel (banka v Německu) je povinen o výplatě úroků podávat svému místně příslušnému správci daně oznámení ve formě hlášení. Hlášení se provádí za zdaňovací období ve lhůtě nejpozději do 15. dne třetího měsíce po skončení zdaňovacího období. Příslušné informace jsou doručeny následně správci daně do ČR, který obratem provede kontrolu zdaněných úrokových příjmů. Český rezident (fyzická osoba) má povinnost připočítat úrokové příjmy ze zahraničí k ostatním zdanitelným příjmům a své celosvětové příjmy zdanit prostřednictvím daňového přiznání. Příjmy úrokového charakteru, jak správně uvádíte, se zahrnou do dílčího základu daně z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů. Související právní předpisy: – § 8 zákona o daních z příjmů – § 38fa zákona o daních z příjmů

 109 Svěřenský fond Prosím o základní informace v souvislosti se zdaňováním svěřenského fondu, a to jak z pohledu zakladatele (fyzické i právnické osoby), tak i obmyšleného a správce svěřenského fondu. Odpověď: Podle novely zákona o daních z příjmů má svěřenský fond postavení poplatníka daně z příjmů právnických osob. Práva a povinnosti bude za svěřenský fond vykonávat svěřenský správce. Příjmy svěřenského fondu z vyčlenění majetku do svěřenského fondu a ze zvýšení majetku nebudou u svěřenského fondu předmětem daně. Obmyšlení realizují příjem až v souvislosti s plněním ze svěřenského fondu, tento příjem bude podle § 10 odst. 1 písm. m) zákona o daních z příjmů ostatním příjmem, který však bude za splnění podmínek uvedených v § 10 odst. 3 písm. d) od daně osvobozen. Rovněž tak bezúplatný příjem obmyšleného z majetku, který byl do fondu vyčleněn pro případ smrti nebo zvýšil majetek fondu pro případ smrti, bude podle § 4a odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů od daně osvobozen. V případě plnění ze zisku svěřenského fondu po zdanění se na straně příjemce jedná podle § 8 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů o příjem z kapitálového majetku. Základ daně vykázaný svěřenským fondem bude podléhat dani z příjmů právnických osob. Svěřenský fond bude mít povinnost vést účetnictví. Vzhledem k tomu, že vyčlenění

140


majetku do svěřenského fondu a zvýšení majetku fondu není předmětem daně, nelze tento vyčleněný majetek při jeho použití uplatnit do daňových nákladů. Pokud jde o příjem svěřenského správce, ten by měl být posuzován podle své povahy buď jako příjem dle § 7 nebo 10 zákona o daních z příjmů. V této souvislosti je třeba upozornit na § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, pokud bude odměna svěřenského správce přiznána spojenou osobou, případně budou správci hrazeny pouze výdaje spojené se správou fondu. Na závěr je třeba uvést, že se zřízením svěřenského fondu vyvstala v daňové oblasti řada problémů, které je třeba ještě vyjasnit. Tyto problémy byly zpracovány do příspěvku na Koordinační výbor Generálního finančního ředitelství a Komory daňových poradců. Související právní předpisy: – § 4a zákona o daních z příjmů – § 10 zákona o daních z příjmů – § 17 odst. 1 zákona o daních z příjmů – § 19b odst. 2 zákona o daních z příjmů – § 21c zákona o daních z příjmů – § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 27 odst. j) zákona o daních z příjmů – § 30 odst. 10 písm. m) zákona o daních z příjmů

 110 Srážková daň u dividend v Česku Dne 10. 6. 2014 rozhodla valná hromada firmy Obchodníci, a. s., že akcionářům vyplatí na dividendách 2 mil. Kč, což při 1 000 kusech akcií (o stejné jmenovité hodnotě) představuje dividendu 2 000 Kč na jednu akcii. Pan Novák (český rezident) drží 100 kusů akcií, zbývajících 90 % akcií drží mateřská společnost Investor, s. r. o. Jak a kým budou tyto příjmy zdaněny a dokdy je nutno zaplatit případnou srážkovou daň? Odpověď: Dividendy plynoucí mateřské společnosti (Investor, s. r. o.) jsou osvobozeny od daně, tudíž nepodléhají ani srážkové dani. Tomuto akcionáři a.s. vyplatí dividendu bez zdanění 900 akcií x á 2 000 Kč = 1 800 000 Kč. Naproti tomu dividenda pro pana Nováka (fyzickou osobu) podléhá zvláštní sazbě daně 15 %. Jakožto plátce příjmů jsou Obchodníci, a. s. plátcem srážkové daně. Pokud jde o první platbu podléhající srážkové dani, je tato firma povinna se registrovat jako plátce daně vybírané zvláštní sazbou daně u svého správce daně jako plátce daně z příjmů vybírané. Za tímto účelem podle § 39b zákona o daních z příjmů musí podat přihlášku k registraci do 8 dnů ode dne, kdy jí vznikla povinnost vykonávat tímto zákonem stanovené úkony plátce daně (viz dále). O zdanění těchto příjmů z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů se pan Novák starat nemusí, ani je neuvádí v přiznání k DPFO. Základ daně pro zvláštní sazbu daně 15 % se stanoví v souladu s § 36 odst. 3 zákona o daních z příjmů samostatně za jednotlivé cenné papíry (akcie), a to i u cenných papírů stejného druhu od jednoho emitenta, a zaokrouhlí se na celé haléře dolů. Srážková daň z dividendy připadající na jednu akcii se vypočte 15 % z 2 000 Kč = 300 Kč a samostatně se nezaokrouhluje. Na celé koruny dolů by se zaokrouhlila až celková částka daně sražená plátcem daně ze všech dividend plynoucích jednomu poplatníkovi (panu Novákovi) z účasti v jedné a.s. Celková srážková daň z dividend činí 100 akcií x 300 Kč = = 30 000 Kč. Akcionář se tak může těšit na čistou dividendu 170 000 Kč.

141


Srážku daně (30 000 Kč) musel plátce daně provést (zaúčtovat) při výplatě dividendy, nejpozději však:  nejde-li o zaknihované akcie – do konce září 2014 (konec 3. měsíce po rozhodnutí valné hromady v červnu),  jde-li o zaknihované akcie – do konce července 2014 (konec 1. měsíce po červnové valné hromadě),  což jsou výše avizované dny vzniku povinnosti plátce daně, od nichž se počítá lhůta pro registraci. Sraženou daň 30 000 Kč poté musí plátce daně (a. s.) odvést svému místně příslušnému správci daně do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém musel provést srážku. Související právní předpisy: – § 8, 36 a 38d zákona o daních z příjmů

142

14

Příjmy z nájmu podle § 9

Od 1. 1. 2014 byl v celém zákonu o dani z příjmů nahrazen pojem „pronájem“, který soukromé právo nezná, pojmem „nájem“. Dále bylo nutno do zákona o dani z příjmů promítnout skutečnost, že nový občanský zákoník nedefinuje „nemovitosti“ ale jen „nemovité věci“. A protože právo používá výkladový princip od většího k menšímu (a maiori ad minus), podle kterého platí-li něco pro celek, pak to tím spíš platí i pro část, došlo k vypuštění výslovné zmínky o nájmu části nemovité věci a části bytu. Do společných ustanovení § 21c odst. 4 zákona o dani z příjmů se dostalo pravidlo, že tam kde se hovoří o nájmu, myslí se tím i další novinka nového občanského zákoníku – pacht – pokud výslovně nestanoví zákon o dani z příjmů jinak. Přičemž stejně jako nájem je pacht úplatným přenecháním věci k užití jinému, kdy na rozdíl od nájmu je jeho předmětem nejen právo předmět pachtu užívat, ale též požívat. V případě pachtu obchodního závodu (dosud nájem podniku) ovšem bylo zvláštní ustanovení nezbytné, protože obchodní závod je v souladu s § 2349 a násl. nového občanského zákoníku možné pouze propachtovat a nikoli najmout. Věcnou novinkou 2014 také bylo – jak již léta platí u příjmů ze samostatné činnosti alias z podnikání – že nově ani u příjmů z nájmu podle § 9 zákona o dani z příjmů nebude možno zpětně změnit paušální výdaje na skutečné. Naproti tomu opačná změna ze skutečných na paušální v dodatečném přiznání možná je. U fyzických osob mohou příjmy z nájmu patřit do tří různých dílčích základů daně:  Příjmů ze samostatné činnosti alias z podnikání podle § 7 zákona o dani z příjmů, a to ve dvou případech: – poplatník má na pronájem příslušné živnostenské oprávnění, nebo – pronajímaný majetek zahrnul do obchodního majetku pro účely svého podnikání (§ 4 odst. 4 zákona o dani z příjmů); – Daňové výdaje (náklady) může poplatník uplatňovat:  ve skutečné výši prokázané účetnictvím nebo daňovou evidencí,  v paušální (neprokazované) výši 30 % z příjmů, nejvýše však do částky 600 000 Kč.  Ostatních příjmů podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o dani z příjmů, (nejde-li o příjem podle § 7 zákona o dani z příjmů), jde-li o: – příjem z příležitostného nájmu movitých věcí. – Tyto příjmy jsou až do ročního úhrnu 30 000 Kč osvobozeny od daně z příjmů. – Proti zdanitelným příjmům lze uplatnit daňové výdaje na jejich dosažení (až do výše příjmů).  Příjmů z nájmu podle § 9 zákona o dani z příjmů v ostatních případech, kam tedy patří především: – příjem z nájmu nemovitého majetku (včetně bytů a nebytových prostor), nejde-li o příjem z podnikání, – příjem z nájmu movitých věcí, nejde-li o příležitostný pronájem. – Daňové výdaje (náklady) může poplatník uplatňovat:  ve skutečné výši prokázané účetnictvím nebo záznamy o příjmech a výdajích,

143


 v paušální (neprokazované) výši 30 % z příjmů, nejvýše však do částky 600 000 Kč.

PŘÍKLAD Souběh různých režimů zdanění příjmů z nájmu Pan Novák má následující tři druhy příjmů z pronájmu: Příjem z nájmu různých movitých věcí (např. návěsů, přívěsů, lodí, sekaček trávy), který provozuje na podkladě živnostenského oprávnění pro volnou živnost obor č. 59 „Pronájem a půjčování věcí movitých“: Protože kategorie příjmů z podnikání podle § 7 zákona o dani z příjmů má přednost před kategorií příjmů z nájmu podle § 9 zákona o dani z příjmů, patří tento příjem mezi příjmy z podnikání podle § 7 zákona o dani z příjmů. Jakožto příjmy z podnikání vstupují do vyměřovacích základů pro účely výpočtu pojistného na sociální a zdravotní pojištění OSVČ, neboli z nich bude muset podnikatel zaplatit pojistné na tato pojištění. Tyto příjmy, resp. dílčí základ daně převyšující „roční limit“ podléhá solidárnímu zvýšení daně. Příjem z nájmu nemovitého majetku (např. rodinného nebo bytového domu, pozemku, bytu, dílny, nebytového prostoru), který pan Novák nezahrnul do svého obchodního majetku pro účely podnikání: Není podstatné, zda jde o příležitostný nájem, a jelikož nejde o příjem z podnikání, resp. z nájmu obchodního majetku, jedná se o příjem z nájmu podle § 9 zákona o dani z příjmů. Z těchto příjmů se neplatí pojistné na sociální ani na zdravotní pojištění. Tyto příjmy, resp. dílčí základ daně nepodléhá solidárnímu zvýšení daně. Příjem 5 000 Kč za týdenní nájem soukromého (rodinného) auta známému, který měl to své v opravně: Zřejmě nebude pochyb, že šlo pouze o příležitostný nájem, a jelikož předmětem nájmu byla movitá věc (automobil) – které se živnost poplatníka netýká – jedná se tzv. ostatní příjem dle § 10 zákona o dani z příjmů. Pokud úhrn příjmů z příležitostných činností pana Nováka včetně příležitostných nájmů movitých věcí (které pochopitelně nespadají mezi příjmy z podnikání) nepřesáhne za celý kalendářní rok 2014 limit 30 000 Kč, bude se jednat o příjem osvobozený od daně z příjmů podle § 10 odst. 3 písm. a) zákona o dani z příjmů. Z ostatních příjmů, ať už osvobozených nebo zdanitelných, se pojistné na sociální a zdravotní pojištění neplatí. Tyto příjmy, resp. dílčí základ daně nepodléhá solidárnímu zvýšení daně. Poplatník uplatňující u příjmu z nájmu podle § 9 zákona o dani z příjmů skutečné (prokazované) výdaje nemá povinnost vést účetnictví (může jej však vést dobrovolně) ani daňovou evidenci, ale vede podle § 9 odst. 6 zákona o dani z příjmů:  záznamy o příjmech a výdajích v časovém sledu,  evidenci odpisovaného hmotného majetku,  evidenci o tvorbě a čerpání daňových rezerv na opravu majetku,  evidenci pohledávek a dluhů ve zdaňovacím období, v němž dojde k ukončení nájmu,  mzdové listy, pokud vyplácí mzdy. Uplatňuje-li paušální výdaje, vede jen evidenci příjmů a pohledávek vzniklých v souvislosti s nájmem.

144


Podstatné je, že poplatník s příjmy z nájmu nemá obchodní majetek, ať už uplatňuje paušální výdaje, vede zmíněné záznamy o příjmech a výdajích, ani když dobrovolně vede podvojné účetnictví. Proto odpisovaný hmotný majetek není považován za obchodní majetek ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o dani z příjmů, takže při pozdějším prodeji takového majetku lze uplatnit osvobození za podmínek § 4 zákona o dani z příjmů bez omezení existencí obchodního majetku. I pro poplatníky s příjmy z nájmu platí povinnost případné úpravy základu daně při ukončení či přerušení nájmu nebo při změně způsobu uplatňování výdajů paušální versus prokázané podle § 23 odst. 8 zákona o dani z příjmů. Veškeré příjmy, které plynou manželům z nájmu majetku, jenž je součástí společného jmění manželů, se v režimu § 9 zákona o dani z příjmů zdaňují jen u jednoho z manželů – kteréhokoli a z roku na rok se ale mohou např. střídat.

PŘÍKLAD Jak zdvojnásobit limit paušálních výdajů u pronájmu Pan Honza provozuje jako OSVČ obchodní činnost (neřemeslná živnost), kde dosahuje ročních příjmů 5 mil. Kč, a dále má příjmy z nájmu bytových domů a komerčních staveb rovněž 5 mil. Kč ročně. Pokud ponechá příjmy z nájmu standardně v režimu § 9 zákona o dani z příjmů, bude muset paušální výdaje (30 % z 5 mil = 1,5 mil) omezit absolutním limitem 600 000 Kč. Výhodnější varianta by byla, pokud by pronajímané stavby, z nichž má zhruba polovinu příjmů, vložil do obchodního majetku (dále jen „OM“). Kvůli tomu by musel vést daňovou evidenci – pročež by ale nemohl využít paušální výdaje – anebo účetnictví, které paušálním výdajům nebrání. Pan Honza tedy začne vést účetnictví, a to o živnosti a o části pronajímaných staveb v OM. Dílčí základy daně tak budou:  ze samostatné činnosti alias z podnikání podle § 7 zákona o dani z příjmů: – z neřemeslné živnosti = příjmy – paušální výdaje (60 % příjmů) = 5 mil – 3 mil = = 2 mil – z pronájmu OM = příjmy – paušální výdaje (30 % příjmů) = 2,5 mil – – 600 000 Kč (limit) = 1,9 mil  z pronájmu dle § 9 zákona o dani z příjmů = příjmy – paušální výdaje (30 % příjmů) = 2,5 mil – 600 000 Kč (limit) = 1,9 mil. Při tomto postupu bude základ daně Honzy nižší o 600 000 Kč, které odpovídají druhému absolutnímu limitu paušálních výdajů u příjmů z nájmu majetku zařazeného v OM, a zdaňují se v rámci § 7 zákona o dani z příjmů. Pozor na to, že u příjmů z nájmu nelze oba způsoby uplatnění výdajů kombinovat! Platí totiž, že buď se uplatňují u všech těchto příjmů podle § 9 zákona o dani z příjmů poplatníka v daném roce skutečné výdaje, nebo u všech paušální výdaje.

PŘÍKLAD Režim výdajů u pronájmu nelze kombinovat Paní Božena měla v daném roce dva druhy příjmů z nájmu svého nemovitého majetku:  Z nájmu bytu, který zdědila po otci a do budoucna s ním počítá pro svou dceru: – skutečné příjmy 100 000 Kč,

145


– skutečné (prokázané) výdaje 20 000 Kč, – paušální (neprokazované) výdaje 30 000 Kč.  Z nájmu rekreační chaty, kterou si se zesnulým manželem postavili svépomocí: – skutečné příjmy 100 000 Kč, – skutečné (prokázané) výdaje 50 000 Kč, – paušální (neprokazované) výdaje 30 000 Kč. Je jasné, jaká kombinace režimu daňových výdajů by byla pro paní Boženu optimální:  z nájmu bytu paušální ve výši 30 % příjmů, tj. 30 000 Kč,  z nájmu chaty skutečné (odpovídající 50 % příjmů), tj. 50 000 Kč. Pak by její dílčí základ daně z příjmů z nájmu byl pouze = 70 000 Kč + 50 000 Kč = = 120 000 Kč. Takovouto kombinaci způsobu uplatnění výdajů ale bohužel zákon o daních z příjmů nedovoluje. U příjmů z nájmu v rámci jednoho zdaňovacího období nemůže poplatník kombinovat paušální a skutečné výdaje. Musí se rozhodnout a vybrat si pro všechny příjmy z nájmu jen jeden způsob uplatnění výdajů. Jaké možnosti tedy paní Božena má ohledně zdanění příjmů z nájmu za příslušný kalendářní rok: U všech příjmů z nájmu uplatní skutečné výdaje: Příjmy z nájmu bytu a chaty = 100 000 Kč + 100 000 Kč = 200 000 Kč. Skutečné výdaje u všech těchto příjmů = 20 000 Kč + 50 000 Kč = 70 000 Kč. Dílčí základ daně z nájmu = Příjmy – Výdaje = 130 000 Kč. U všech příjmů z nájmu uplatní paušální výdaje: Příjmy z nájmu bytu a chaty = 100 000 Kč + 100 000 Kč = 200 000 Kč. Paušální výdaje u všech těchto příjmů = 30 % z příjmů = 0,30 x 200 000 Kč = = 60 000 Kč. Dílčí základ daně z pronájmu = Příjmy – Výdaje = 140 000 Kč. Pro paní Boženu je výhodnější uplatnit skutečné výdaje u příjmů z nájmu, kdy bude mít nižší daň, přičemž meziroční změna způsobu uplatňování výdajů – skutečné versus paušální – je sice možná, ale provázejí jí nezbytné úpravy základu daně za rok předcházející změně v souladu s § 23 odst. 8 písm. b) zákona o dani z příjmů.

 111 Odpisy u pronajatého bytu Podnikatel (doktorka) má kromě příjmů z lékařské činnosti také příjmy z pronájmu (§ 9) soukromého bytu. V roce 2013 nájemce odešel (nezůstaly žádné nezaplacené nájmy k 31. 12. 2013). Pronajímatel uplatňoval u § 9 skutečné výdaje a to vč. odpisu bytu, který zakoupil. Protože v roce 2014 nebyl byt nikým obsazený (nepodařilo se sehnat nájemce), nemá paní doktorka žádné příjmy z pronájmu za rok 2014. Může i přesto uplatnit odpis z bytu za rok 2014? Pomohlo by jí to, protože ztrátu z § 9 by si mohla započíst s příjmy z podnikání. I nadále je byt k dispozici k pronájmu, majitel zde nebydlí, zatím je ale stále prázdný. Odpověď: Zákon o daních z příjmů v § 9 odst. 3 stanoví, že základem daně z příjmů (dílčím základem daně) jsou příjmy z nájmu snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Mezi tyto výdaje patří podle § 24 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů

146


také odpisy hmotného majetku. Daňové odpisy se nevztahují, na rozdíl od odpisů účetních, na skutečnou využitelnost hmotného majetku. Zákon o daních z příjmů pouze omezuje uplatnění daňových odpisů v plné výši, pokud je hmotný majetek využíván k zajištění zdanitelného příjmu pouze částečně. Je třeba uvést, že v současné době byl tento problém diskutován a názory nejsou zcela jednoznačné. Podle mého názoru, však lze daňově odpisovat hmotný majetek, který je ve vlastnictví poplatníka a který slouží k samostatné činnosti nebo pronájmu, přestože z něho momentálně neplynou žádné příjmy. U právnických osob by v podobném případě o uplatnění daňových odpisů nebylo pochyb, jelikož obchodním majetkem u právnických osob se pro účely zákona o daních z příjmů rozumí veškerý majetek, který této osobě patří. Související právní předpisy: – § 9 odst. 3 zákona o daních z příjmů – § 24 zákona o daních z příjmů – § 28 odst. 6 zákona o daních z příjmů

 112 Úroky z hypotéčního úvěru § 15 Otec a syn si koupili společně jako investici do vlastnictví byt a pronajímají ho. Na byt si vzali úvěr. Na splátku úvěru používají příjem z pronájmu. Oba jsou účastníci úvěrové smlouvy. V daňovém přiznání chce otec uplatnit k příjmu skutečné výdaje. Domnívám se, že v popisovaném případě nelze využít § 15 zákona o daních z příjmů, řádky č. 47 DPFO (odečet úroků). Bylo by možné úroky zařadit jako výdaj z příjmů v § 9? Může otec použít úroky jako výdaj do § 9 zákona o daních z příjmů celý nebo jen 50 %, když syn je vedlejším účastníkem úvěru jen z důvodu, že otec měl pro získání úvěrů nedostatečné příjmy? Je možno považovat za výdaj v § 9 splátku úvěru – – část odpovídající jistině bez úroků? Odpověď: § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů skutečně použít nelze, protože byt je pronajímán a neslouží tedy k bytovým potřebám poplatníků otce a syna. Ano, úroky lze uznat jako daňový výdaj dle § 9 zákona o daních z příjmů, a to ve výši skutečně zaplacených úroků v daném roce v poměru vašeho spoluvlastnického podílu. Jestli tedy byt máte se synem přesně napůl, tak ve výši 1/2 zaplacených úroků za daný rok. Otec i syn jsou spoluvlastníci, oba tedy musejí podat daňové přiznání a zdanit své příjmy z pronájmu, každý tedy ve výši 50 % dle spoluvlastnických podílů a pak se takto podělit i o náklady, tzn. i úroky každý uplatní z 50 %, odpisy bytu, opravy bytu. Pouze příjmy z nájmů u manželů je možné zdanit jen u jednoho z nich, u otce a syna to možné není. Splátka jistiny úvěru v žádném případě není daňový výdaj, jedná se jen o zpětné vrácení půjčené částky. Daňovým výdajem u úvěru jsou poplatky spojené s tímto úvěrem a úroky. Související právní předpisy: – § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů

147


 113 Příjmy z pronájmu § 9 – uplatnění skutečných nákladů Fyzická osoba nepodnikající má příjmy z pronájmu dle § 9, uplatňuje náklady ve skutečné výši. Osoba pronajímá dva rodinné domy, na které získala hypotéční úvěr. Protože nevyužívá rodinné domy pro bytové potřeby, neodečítá úroky z hypotéčního úvěru dle § 15, tzn. může si úroky z hypotečního úvěru uplatnit jako daňově uznatelný výdaj. Prosím o sdělení, zda si – když jeden rodinný dům pronajímá od 1. 6. 2014 a jeden rodinný dům od 1. 7. 2014 – může fyzická osoba uplatnit zaplacené úroky z hypotéčního úvěru za celý rok 2014 (leden 2014 – prosinec 2014), nebo pouze za měsíce od doby pronájmu nemovitostí (1 rodinný dům 7 měsíců, 1 rodinný dům 6 měsíců, na každý rodinný dům je samostatná smlouva o hypotéčním úvěru, potvrzení od banky je o zaplaceném ročním úroku). Dále pak v případě při společném jmění manželů, zda lze rozdělit příjmy podle rodinných domů mezi manžele (jsou dvě samostatné smlouvy o nájmu rodinných domů), nebo zda je závazný pokyn GFŘ č. D-6? Odpověď: Z vašeho dotazu předpokládám, že úroky nejsou součástí ocenění hmotného majetku. Za výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku nelze ve smyslu § 25 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů uznat úroky z úvěrů spojených s jejich pořízením, jsou-li součástí jejich ocenění. Úroky z úvěru od banky na pořízení nemovitosti, které poplatník nezahrnul do ocenění nemovitosti, jsou ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů daňovým výdajem. Přitom je nutno předpokládat, že nemovitost v plném rozsahu slouží k podnikatelské činnosti poplatníka, resp. v tomto případě k nájmu a nikoli např. pro bydlení či rekreaci. Pokud by tedy v uvedeném období před zahájením nájmu např. byly prováděny opravy nemovitostí, popř. nemovitosti byly nabízeny k nájmu, je podle mého názoru možné si tyto zaplacené úroky zahrnout do daňových výdajů. Příjmy z nájmu nemovitých věcí plynoucí manželům ze společného jmění manželů, se zdaňují u jednoho z nich, a to i v případě, že plynou z více pronajatých nemovitostí nebo movitých věcí, a to i rozdílného charakteru (např. dům, byt, chata, garáž, pozemek). Tento postup je tedy nutno dodržet. Související právní předpisy: – § 9 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů – § 24 zákona o daních z příjmů – § 25 odst.1 písm. a) zákona o daních z příjmů – § 29 zákona o daních z příjmů

 114 Jak postupovat správně u výdajového paušálu Klient – provozuje řemeslnou činnost a užíval 80 % výdajový paušál z kadeřnických příjmů. Jiné příjmy až do roku 2014 neměl. V roce 2014 si pronajal provozovnu a pronajímá zařízená křesla – výdajový paušál 30 %, ale jak postupovat s přijatými platbami od nájemnic za energie? Jsou součástí příjmů? V jaké výši použít paušál 60 % jako živnost s živnostenským listem nebo souvisí s nájemným a tedy 30 %? A jak s vráceným přeplatkem za energie – je rovněž příjmem a s jakým procentem paušálu?

148


Odpověď: Jestliže pronajímatel přeúčtovává služby související s nájmem přesně podle konečných vyúčtování dodavatelů těchto služeb, oddělí se příjmy z nájemného od úhrad za služby (energie) související s nájmem. Zdanitelným příjmem pronajímatele je pouze nájemné, které v tomto případě přizná jako příjem z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů. Příjmy na úhradu služeb souvisejících s nájmem nejsou zdanitelným příjmem tohoto pronajímatele, který je pouze přeposílá (s určitým časovým zpožděním) dodavatelům daných služeb. Proto tyto příjmy ani s nimi související výdaje (zasílání peněz dodavatelům) neuvádí v záznamech o příjmech a výdajích podle § 9 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Pronajímatel tak zdaňuje pouze samotné nájemné v dílčím základu daně podle § 9 zákona o daních z příjmů, proti kterému standardně uplatní výdaje na jeho dosažení, zajištění a udržení. Související právní předpisy: – § 9 zákona o daních z příjmů

 115 Úroky z úvěru na nemovitost určenou k pronajímání Občan si vzal u banky úvěr na koupi nemovitosti určené k pronájmu. Nemovitost jako občan zakoupil (nemá ji tedy v obchodním majetku). Nemovitost pronajímá a daní příjmy dle § 9 zákona o daních z příjmů. Jak je to s úroky z hypotečního úvěru? Jsou pro něj daňovým výdajem, kterým postupně snižuje příjmy ke zdanění v průběhu roku při jejich platbách, nebo si úroky z úvěru uplatňuje až v DPFO na řádku č. 47 oddílu č. 3? Odpověď: Odpočty úroků z hypotéčního úvěru uváděné na řádku č. 47 daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob se týkají pouze úvěrů na uspokojování vlastní bytové potřeby případně bytové potřeby rodinných příslušníků. Z tohoto důvodů není možno úroky z úvěru na pořízení bytu k pronájmu uplatňovat jako odečitatelnou položku dle § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů. Úroky plynoucí z úvěru na pořízení nájemního bytu jsou výdajem sloužícím k dosažení a zajištění příjmů z pronájmu. Z toho důvodu je může pronajímatel odečíst jako daňový výdaj od příjmů z pronájmu, pokud neuplatní výdaje paušálem ve výši 30 % z příjmu. Související právní předpisy: – § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů

 116 Zdanění pronájmu nemovitosti Chtěla bych vědět, jak je to se zdaněním nemovitosti u soukromé osoby. Zaměstnanec na hlavní pracovní poměr, OSVČ jako vedlejší činnost + pronajímá byt jako soukromá nepodnikající osoba. Byt jsem zakoupila před šesti lety za cca 1,8 mil. Kč na hypotéku. Z důvodu přestěhování začnu nyní byt pronajímat. Jako fyzická nepodnikající osoba v pronájmech můžu byt za 1,8 mil. Kč odepsat v rozmezí 30 let a každý rok použít tu 1/30 jako výdaj na dosažení příjmů? Z hypotéky mi přišel výměr zaplacených úroků za daný rok – cca 80 000 Kč. Můžu to také celé použít jako výdaje na dosažení příjmů? Lze tedy např. příjmy z pronájmu 96 000 Kč – 1/30 odpisů z bytu

149


(cca 40 000 Kč) – 80 000 Kč úroky z hypotéky= -24 000 Kč ztráta. Daň nulová? V DPFO vyplním příjmy ze zaměstnání + můžu u podnikání použít paušál a u pronájmu ty skutečné výdaje? Nebo to musí být jednotné, buďto u obojího paušál, nebo skutečné výdaje. Odpověď: Podle § 9 zákona o daních příjmů můžete uplatňovat u pronájmu nemovitosti skutečné výdaje nebo výdaje paušálem, které už jsou omezeny do výše max. 600 000 Kč ročně. Nic nebrání ani tomu, abyste uplatnila z podnikání výdaje paušálem a u pronájmu nemovitosti výdaje skutečné. Odpisy se stanovují ze vstupní ceny, pokud doba mezi nabytím a začátkem odepisování majetku je kratší než pět let. U vás je to už bohužel let šest, takže tam bude nutné nechat byt ohodnotit znalcem a jako vstupní cenu stanovit tu, kterou ve svém ocenění uvede. Pak si můžete vybrat způsob odepisování, tj. rovnoměrné nebo zrychlené odpisy, podívejte se na § 31 a 32 zákona o daních z příjmů. I u rovnoměrného odpisu se stanoví první odpis v 5. odpisové skupině roční sazbou 1, 4, další roky pak 3, 4. Takže první rok odepisování bude odpis ve výši např. 1 800 000/100 *1,4= 25 200 Kč a další roky (2-30) pak 1 800 000/100 * 3,4 = 61 200 Kč. Vycházím zde z vaší ceny, ale cena znalce bude pravděpodobně jiná. V DPFO tedy vyplníte příjmy ze zaměstnání dle potvrzení zaměstnavatele, příjmy z podnikání, kde odečtete výdaje paušálem, a dále příjmy z pronájmu bytu a od nich odečtete skutečné náklady (odpisy, úroky z úvěrů vztahující se k tomuto bytu, další výdaje spojené s provozem bytu). Do daňového základu vám tedy bude vstupovat dle § 6 základ daně ze závislé činnosti, základ daně z podnikání dle § 7 a základ daně z pronájmu dle § 9 zákona o daních z příjmů. Pokud z pronájmu vznikne daňová ztráta, můžete si ji odečíst ze základu daně z podnikání, ale nikdy ne ze zaměstnání. Související právní předpisy: – § 9 zákona o daních z příjmů

 117 Příjmy z pronájmu a paušálně stanovené poplatky za energie Fyzická osoba eviduje příjmy z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů. Svým nájemníkům účtuje spolu s nájemným také energie, které jsou ale stanoveny paušálně a již se nezúčtovávají. Bude do příjmu zahrnovat i vyinkasované energie od nájemníků formou paušální platby? Bude se nějak lišit postup, pokud bude uplatňovat skutečné výdaje nebo výdaje procentem z příjmů ve výši 30 %? Názory se bohužel liší a GFŘ č. D-6 mluví pouze o zálohách, které jsou zúčtovány, popřípadě službách, které poskytuje pronajímatel sám. Případ, že by nebyly energie zúčtovány, zde řešen není. Existuje nějaké oficiální vyjádření z Ministerstva financí případně z koordinačního výboru k dani z příjmů? Odpověď: Z Pokynu GFŘ č. D-6 však vyplývá, to co je již v dotaze uvedeno, že do zdanitelných příjmů pronajímatele se nezahrnují zálohy za ceny služeb, které pronajímatel po uplynutí roku zúčtuje se skutečnými výdaji za tyto služby. Z uvedeného lze tedy odvodit, že pokud pronajímatel zúčtování neprovádí, budou tyto platby zahrnovány do zdanitelných příjmů pronajímatele včetně záloh za služby, které poskytuje sám pronajímatel. Ze všech těchto příjmů pak bude moci pronajímatel uplatnit výdaje podle § 9 odst. 4 zákona o daních

150


z příjmů, tedy ve výši 30 %. Pokud by pronajímatel uplatňoval skutečně výdaje, byly by daňovým výdajem i veškeré platby, které by pronajímatel hradil v souvislosti s dosahovanými příjmy. Související právní předpisy: – § 9 zákona o daních z příjmů

 118 Příjmy z pronájmu bytu Poplatník bydlící v jižních Čechách dostal v roce 2014 darem byt v Praze. Tento byt před zahájením pronájmu musel zařídit a začal ho pronajímat cizincům. V roce 2014 chce použít skutečné výdaje. Příjem je lukrativní, ale nájemník má vyšší požadavky na zařízení. Poplatník zakoupil od příbuzného starší, ale zachovalý nábytek. Jedná se o jednotlivé kusy, nikoliv obývací stěnu a ložnici ze skříní a postelí. Je možno tyto věci dát do výdajů jako jednotlivé kusy, když nepřesahují každá z nich 15 000 Kč nebo je nutno zařadit jako soubor věcí movitých? Lze jako výdaj pro nájemníka použít nákup ledničky, pračky, obrazů, když by bez tohoto zařízení nájemník o pronájem neměl zájem? Je možno darovanou nemovitost odepisovat? Pokud ano, je nutný znalecký posudek? Poplatník během roku navštívil Prahu z důvodu jednání s nájemníkem a na kontrolu bytu. Může jako výdaj použít spotřebu pohonných hmot, když jel svým soukromým automobilem? Odpověď: Náklady na vybavení bytu samostatnými kusy nábytku je možné uplatnit do nákladů samostatně. Pokud cena jednoho kusu nepřesáhne částku 40 000 Kč, nemá poplatník povinnost nábytek odepisovat a výdaje vynaložené na jeho pořízení budou přímo snižovat základ daně. Zákon o daních z příjmů nelimituje daňové výdaje na pořízení ledničky, pračky a obrazů. Pokud poplatník prokáže, že se jednalo o výdaje vynaložené na dosažení příjmů z pronájmu, jsou vynaložené náklady na vybavení bytu daňově relevantní. To platí též na náklady na cesty spojené se správou najatého bytu. Jako daňový výdaj je možné uplatnit jak výdaje na pohonné hmoty, tak i výdaje za amortizaci soukromého vozidla ve výši 3,6 Kč za kilometr. Zákon o daních z příjmů vylučuje uplatnění daňových odpisů u darovaného hmotného majetku, pokud darování bylo od daně darovací osvobozeno. Darované nemovitosti je možno odepisovat pouze, pokud dar podléhal darovací dani. V tomto případě je základem pro výpočet odpisů znalecký posudek vypracovaný pro stanovení daně darovací, případně posudek vypracovaný k datu zahájení pronájmu – pokud od nabytí uplynulo více než pět let. Související právní předpisy: – § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů – § 27 odst. ch) zákona o daních z příjmů

151


 119 Cestování za podnájemníkem Poplatník, který nepodniká, pronajímá byt mimo své bydliště. Jezdí do bytu provádět kontroly stavu nemovitosti a kontrolu chování nájemníka. K cestám používá své soukromé vozidlo. Výdaje z § 9 používá skutečné, do výdajů uplatňuje kilometrovné podle zákona. Podléhají cesty autem, které není vloženo do podnikání a je to jen auto soukromé, silniční dani za dny, kdy je uplatněno ve výdajích cestovné k § 9 zákona o daních z příjmů? Musí vést poplatník knihu jízd, když není plátcem DPH? Odpověď: Zákon o dani silniční uvádí, v ustanovení § 2 odst. 1, ve znění platném jak do 31. 12. 2013, tak ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, mimo jiného, že předmětem daně jsou vozidla používaná k samostatné činnosti (k podnikání). Samostatnou činností (podnikáním) se pro účely tohoto ustanovení rozumí, že jsou vozidla použita k činnostem fyzických osob, jejichž příjmy jsou zdaňovány dle ustanovení § 7 – Příjmy ze samostatné činnosti (do 31. 12. 2013 – § 7 – Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti). Příjmy z nájmu (pronájmu) nemovitostí nebo bytů jsou zdaňovány dle ustanovení § 9 zákona o daních z příjmů, proto vozidla používaná fyzickými osobami pouze k této činnosti nikoliv k jiné výdělečné činnosti dle ustanovení § 7 zákona o daních z příjmů, nejsou předmětem silniční daně. Uplatňování „výdajů z § 9“ neznamená, že za vozidla používaná k příjmům z nájmu by se měla platit silniční daň. Za předpokladu, že tazatel „uplatňováním kilometrovného“ a „ cestovného k § 9 zákona o daních z příjmů“ myslí ustanovení § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3 zákona o daních z příjmů, může toto ustanovení použít, a to ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Není také třeba, aby k vozidlům poplatník daně z příjmů u příjmů z nájmu dle ustanovení § 9 zákona o daních z příjmů, který není plátcem DPH, vedl „ knihu jízd“. Terminologické změny v ustanovení § 2 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, účinné od 1. 1. 2014 nemění věcný obsah tohoto ustanovení, reagují jen na novou terminologickou a legislativně technickou úpravu příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů a nového občanského zákoníku. Související právní předpisy: – § 7, 9 zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. k) zákona o daních z příjmů – § 2 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění p. p.

 120 Pronájem bytu a jeho daňové odpisy Vlastním byt v soukromém vlastnictví (nabytí koupí), který pronajímám dle § 9. K příjmu z pronájmu uplatňuji skutečné výdaje. Nejsem si jistá, jestli jsem neudělala chybu, když v roce 2013 byl byt pronajat po dobu 1. 1. – 30. 9. 2013 a odpis bytu jsem uplatnila za rok 2013 v plné výši. V roce 2014 byl byt pronajat pouze v období 1. 8. – 31. 10. 2014, pak nájemník odešel a nevím, zda mohu za rok 2014 uplatnit odpis opět v plné výši, když jsem zatím dosud nenašla nového nájemce a byt bude určitě ještě v březnu roku 2015 prázdný. Žádný dluh na nájemném nemám, vše bylo uhrazeno v termínu. Vzhledem k tomu, že podnikám, ztráta z pronájmu (díky vyššímu odpisu než je příjem z pronájmu) mi pomáhá snížit celkový základ daně a tím celkovou roční daň.

152


Odpověď: Vámi uvedený postup za zdaňovací období 2013 je správný. Ve zdaňovacím období 2014 lze postupovat obdobně. Doba pronajaté nemovitosti ve zdaňovacím období nemá vliv na výši daňového odpisu. Uplatníte tedy plný odpis, jak uvádíte, dle odpisové sazby v rámci zvoleného způsobu odpisování – rovnoměrný (§ 31 zákona o daních z příjmů) nebo zrychlený (§ 32 zákona o daních z příjmů). Pokud výdaje na nemovitost převýší její příjmy, pak lze uplatnit ztrátu u dílčího základu daně podle § 9 zákona o daních z příjmů. Pokud současně máte příjmy z podnikání podle § 7 zákona o daních z příjmů, pak lze o danou ztrátu z pronájmu snížit celkový základ daně. Související právní předpisy: – § 9 zákona o daních z příjmů

 121 Pronájem nemovitostí Náš klient A (fyzická osoba, občan) vlastní dům, na který platí už několik let hypotéku (na rozsáhlou rekonstrukci ukončena před rokem 2013). Nyní v roce 2014 začal 1/4 domu pronajímat jinému občanovi B za 7 000 Kč/m2. Klient po nás požaduje, abychom mu do daňového přiznání – § 9 uznali jako daňové výdaje celé měsíční splátky úvěru ve výši 5 000 Kč/m2. Splátka se skládá z jistiny, úroku, poplatku za výpis z hypotečního účtu a poplatku za správu úvěru. Myslíme si, že je to jeho soukromý výdaj, ale nejsme si úplně jisti. Změnila by se nějak situace, kdyby byl nájemce fyzická osoba/OSVČ? Odpověď: Vlastník vynaložil výdaje na rekonstrukci domu. Výdaje na rekonstrukci zvýší vstupní cenu majetku a tím i výši daňových odpisů. Pokud by vlastník domu uplatnil do daňových výdajů i splátky jistiny hypotéčního úvěru, uplatnil by výdaje duplicitně. Nejprve výdaj na odpisy ze zvýšené ceny a následně splátky jistiny úvěru. U splátek úvěru lze do daňových výdajů uplatnit pouze úroky a bankovní poplatky za správu úvěru a to v poměru, v jakém slouží na dosahování zdanitelných příjmů. Tazatel neuvádí, k jakému účelu jsou užívány zbývající ¾ domu. V případě, že slouží pro soukromé účely vlastníka, lze do daňových nákladů uplatnit pouze ¼ odpisů, úroku a poplatků bance. Pokud zbývající ¾ jsou určeny pro ekonomickou činnost (nájem, případně podnikání), ale vlastník teprve nájemce hledá, případně prostory dokončuje, lze výdaje na odpisy, úroky a poplatky uplatnit v plné výši. Skutečnost, že nájemce je soukromá osoba nebo je podnikatel, nemá na daňové výdaje vlastníka domu žádný vliv. Související právní předpisy: – § 28 odst. 6 zákona o daních z příjmů

 122 Příjmy z pronájmu u spoluvlastníků Dva spoluvlastníci mají v katastru nemovitostí zapsaný bytový dům tak, že každý z nich vlastní ½ – dle tohoto poměru také budou zdaňovat své příjmy a výdaje, tzn. každý zdaní 50 % příjmů a odečte 50 % výdajů. Jeden ze spoluvlastníků má ve výhradním vlastnictví také byt (umístěný v jiné nemovitosti), který dále pronajímá.

153


U tohoto bytu chce uplatnit výdaje procenty z příjmů (30 %) – domnívám se, že musí výdaje procenty z příjmů uplatnit i u příjmů ze spoluvlastnického podílu. Je toto možné bez ohledu na to, jakým způsobem bude zdaňovat příjmy a výdaje druhý spoluvlastník? Tedy je možné, aby jeden ze spoluvlastníků uplatnil prokazatelně vynaložené výdaje a druhý pak výdaje procenty z příjmů? Jak by se postupovalo v případě, kdyby se spoluvlastníci rozhodli na základě smlouvy rozdělit své příjmy a výdaje v jiném poměru, než jak je uvedeno v katastru nemovitostí – např. 80 % příjmů a výdajů u jednoho a 20 % příjmů a výdajů u druhého? Případně v úplně odlišném poměru příjmů a výdajů – 80 % příjmů a 20 % výdajů u jednoho a 20 % příjmů a 80 % výdajů u druhého z nich. Jsou tyto varianty vůbec možné?. Odpověď: Pokud poplatník pronajímá více nemovitostí a má tedy více druhů příjmů z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů, musí se rozhodnout, jaké výdaje uplatní na všechny příjmy v rámci dílčího základu daně podle § 9 zákona o daních z příjmů. Využívat u jedné nemovitosti výdaje procentem z příjmu podle § 9 odst. 4 zákona o daních z příjmů a u druhé nemovitosti výdaje v prokazatelné výši není možné. Ve svém daňovém přiznání si poplatník může podle zákona o dani z příjmu vybrat, jestli své příjmy sníží o výdaje procentem z příjmu podle § 9 odst. 4 zákona o daních z příjmů nebo výdaje v prokazatelné výši a to bez ohledu na jiného poplatníka (spoluvlastníka). Dále je nutné sledovat § 11 zákona o daních z příjmů, kde je uvedeno, že příjmy dosažené společně dvěma poplatníky z titulu spoluvlastnictví k věci nebo ze společných práv a společné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se rozdělují mezi poplatníky podle jejich spoluvlastnických podílů. Plynou-li příjmy z užívání věci ve spoluvlastnictví na základě písemné smlouvy uzavřené všemi spoluvlastníky jen určitým spoluvlastníkům nebo jinak, než odpovídá jejich spoluvlastnickým podílům, rozdělují se tyto příjmy a výdaje na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů podle této smlouvy, přičemž výdaje musí být rozdělovány ve stejném poměru jako příjmy. Pokud nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi spoluvlastníky podle spoluvlastnických podílů, mohou spoluvlastníci uplatnit výdaje na ně připadající pouze v prokázané výši. Související právní předpisy: – § 9, 11 zákona o daních z příjmů

154

15

Ostatní příjmy podle § 10

„Ostatní“ příjmy je přiléhavé označení, protože skutečně platí, že do této poslední páté kategorie druhu příjmů fyzických osob patří až příjmy, které nelze zařadit do žádné jiné ze čtyř předcházejících kategorií:  příjmy ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů,  příjmy ze samostatné (alias podnikatelské) činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů,  příjmy z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů,  příjmy z nájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů. Výslovně to uvádí návětí § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů, v němž si zvýrazníme tři stěžejní pojmy, které si přiblížíme:  „ostatními příjmy,  při kterých dochází ke zvýšení majetku,  pokud nejde o příjmy podle § 6 až 9,  jsou zejména“: Třebaže tedy § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů pod písmeny a) až n) a dále ještě § 10 odst. 9 písm. a) až c) zákona o daních z příjmů uvádějí pestrou a obsažnou paletu příjmů spadajících do této kategorie příjmů, nejde o úplný (taxativní) výčet ale pouze o nejčastější příklady. Což vyplývá ze slovíčka – „zejména“ – před vyjmenovanými příklady. § 10 odst./ Stručný popis příjmu písm. 1/A Z příležitostných činností 1/B

Z převodu věcí (včetně akcií)

1/C

Z převodu s. r. o., k. s. a družstva Ze zděděných práv Výživné, důchody apod. Podíl na likvidačním zůstatku

1/D 1/E 1/F

1/G 1/H 1 / CH

Vypořádací podíl Výhry v loteriích a sázkách a z reklamních soutěží Ceny z různých soutěží

Srážková daň Možné Významná specifika podle § 36? osvobození? ——§ 10 odst. 3 Roční úhrn do 30 000 je osvobozen ——§ 4 odst. 1 Roční úhrn příjmů a § 10 odst. 3 z prodeje cenných papírů do 100 000 Kč je osvobozen ——§ 4 odst. 1 ——————Ano

Ano Ano Ano

——§ 4 odst. 1 ——-

————U nepeněžních plnění se zdaní i přesah tržní hodnoty nad účetní

——§ 4 odst. 1 ——a § 10 odst. 3 § 4 odst. 1 U profesionálních sportovců podle § 7

155

Řešené otázky ke zdanění fyzických osob 2014 § 10 odst./ Stručný popis příjmu Srážková daň Možné Významná specifika písm. podle § 36? osvobození? 1/I Z převodu účasti ve v. o. s. ————Plynou-li příjmy od třetí osoby 1/J Z převodu jmění, ——————z vypořádání 1/K Jednorázová náhrada práv Ano § 4 odst. 1 ——1/L Příjem z výměnku ——§ 10 odst. 3 Výkladově osvobozeno u příbuzných 1/M Příjem obmyšleného ——§ 4 odst. 1 Osvobození se týká jen ze svěřenského fondu a § 10 odst. 3 majetku vloženého do fondu, nikoli ze zisku 1/N Bezúplatný příjem ——§ 4a, Osvobozeno hlavně mezi a § 10 odst. 3 příbuznými, jinak příležitostné „dary“ do 15 000 9/A Výsluha a odbytné vojáků Ano ————atp. 9/B Plat a náhrady prezidenta ——————9/C Renta bývalého prezidenta ——————-

Poznámka: * Tzv. srážková daň, resp. samostatné zdanění zvláštní sazbou daně 15 % podle § 36 zákona o daních z příjmů, je starostí plátce příjmů (alias plátce daně) a netýká příjmů ze zdrojů v zahraničí, které tak tvoří dílčí základ daně. Zjištění dílčího základu daně z ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů provázejí specifická pravidla:  Vůči příslušnému příjmu lze uplatnit pouze výdaje na jeho dosažení, ne už výdaje na zajištění či udržení příjmu, jako je tomu u příjmů z podnikání nebo z nájmu. Což fakticky vylučuje např. odpisy. V § 10 odst. 5 až 7 zákona o daních z příjmů jsou vyjmenovány nejtypičtější výdaje uplatnitelné u jednotlivých typů příjmů.  Výdaje spojené s jednotlivým druhem příjmu lze daňově uplatnit pouze do výše úhrnu příjmů tohoto jednotlivého druhu plynoucích poplatníkovi v jednom zdaňovacím období (tj. v jednom kalendářním roce). Neboli nelze daňově uplatnit ztrátu z jednotlivého druhu příjmu, a to ani za celý dílčí základ daně podle § 10 zákona o daních z příjmů. Ovšem v rámci jednotlivého druhu příjmu lze kompenzovat dílčí ziskové a ztrátové transakce. Co se rozumí „jednotlivým druhem příjmu“ upřesňuje výkladový pokyn GFŘ č. D-6 v části k § 10 odst. 4 (byl zveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 7/2011):  „Jednotlivým druhem příjmu se rozumí např. příjem z prodeje nemovitostí, příjem z prodeje movitých věcí, příjem z prodeje cenných papírů, příjem z příležitostných činností a příjem z příležitostného pronájmu movitých věcí, dále příjmy z převodu účasti na společnosti s ručením omezeným a další druhy podle § 10 odst. 1 zákona.  Pro stanovení toho, zda jsou výdaje na dosažení spojené s jednotlivým druhem příjmu uvedeným v § 10 odst. 1 zákona vyšší než příjem, se posuzuje každý jednotlivý druh příjmů samostatně.“ Obdobně jako byly do konce roku 2013 osvobozeny od daně darovací dary mezi příbuznými, tak je nově osvobozen od daně z příjmů fyzických osob bezúplatný „ostatní“

156


příjem od příbuzného a od osoby, s níž poplatník žil nejméně rok ve společně hospodařící domácnosti. Dále pak ještě § 10 odst. 3 písm. d) zákona o daních z příjmů od daně osvobozuje bezúplatné „ostatní“ příjmy nabyté příležitostně do hodnoty 15 000 Kč. Je třeba si uvědomit, že tato osvobození se týkají jen „ostatních příjmů“ podle § 10 zákona o daních z příjmů, kam nepatří bezúplatné příjmy uvízlé přednostně v jiném dílčím základu daně § 6 až 9, zejména ze závislé a samostatné činnosti! Což se ale netýká daru účelově poskytnutého na pořízení hmotného majetku, o který se sníží vstupní cena majetku.

PŘÍKLAD Darování bytu dceři V roce 2014 se rodiče přestěhovali do nového rodinného domku a byt ve městě darovali dceři. Dceři tímto sice vznikl „ostatní“ bezúplatný příjem dle § 10 odst. 1 písm. n) zákona o daních z příjmů v hodnotě darem nabytého bytu, resp. bytové jednotky. Ale jelikož jde o bezúplatný příjem od příbuzného v linii přímé (od rodičů) – který je osvobozen od daně z příjmů fyzických osob ustanovením § 10 odst. 3 písm. d) bodem 1 zákona o daních z příjmů – nečeká ji žádná daň z příjmů, ani nebude o tomto příjmu osvobozeném od daně informovat svého správce daně ani zaměstnavatele. Dodejme, že podle návrhu jednoho z bodů chystané novely zákona o daních z příjmů by od roku 2015 mělo být nutno správci daně oznamovat příjmy osvobozené od daně přes 5 mil. Kč, a to pod sankcí zdanění nepřiznaného příjmu.

PŘÍKLAD Pozor na dary související s podnikáním Pan Novák končí se svým podnikáním a v jeho stopách pokračují jeho dva potomci – dcera Agáta a syn Bedřich. Aby je do začátku podpořil, daroval jim pro účely jejich podnikání: Agátě mírně ojetý dodávkový automobil a Béďovi zásoby zboží a materiálu. Jaké to bude mít daňové dopady u obou obdarovaných? Tentokrát již nebude možno uplatnit osvobození bezúplatných „ostatních“ příjmů od příbuzného v linii přímé, protože se nebude jednat o zbytkovou kategorii „ostatních“ příjmů podle § 10 odst. 1 písm. n) zákona o daních z příjmů. Tam nás totiž nepustí hned úvodní věta prvého odstavce, která uvádí, že ostatními příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů jsou pouze takové příjmy, které nelze zařadit do jiné kategorie příjmů, tedy které nepatří mezi příjmy podle § 6 (ze závislé činnosti), § 7 (ze samostatné činnosti), § 8 (z kapitálového majetku) ani § 9 zákona o daních z příjmů (z nájmu). A tak tomu v daném případě není, jelikož je z titulu daru jednoznačná souvislost se samostatnou (podnikatelskou) činností obou obdarovaných potomků. Proto se jedná přednostně právě o jejich příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů, kde žádné osvobození bezúplatných příjmů nenajdeme. Jelikož nevedou účetnictví ale daňovou evidenci, případně paušální výdaje, uplatní se přitom § 7 odst. 3 spolu s § 23 odst. 3 písm. a) bodem 16 zákona o daních z příjmů, podle nichž se v těchto případech rozdíl mezi příjmy a výdaji ze samostatné činnosti zvyšuje o hodnotu bezúplatného příjmu poplatníka.

157


Dcera Agáta bude moci začít darem nabytý automobil daňově odpisovat jako nově pořízený hmotný majetek, a to ze zdaněné hodnoty určené znalcem, případně autobazarem v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů ke dni nabytí. Nebude pokračovat v odpisování započatém otcem (dárcem). V případě syna Bedřicha se uplatní § 23 odst. 3 písm. c) bod 8 zákona o daních z příjmů, podle kterého lze rozdíl příjmů a výdajů snížit o hodnotu bezúplatného příjmu poplatníka, který byl podle výše uvedeného ustanovení zdaněn, pokud je využit k dosažení, zajištění a udržení příjmů a nebylo o něm účtováno v nákladech. Proto bude moci snížit dílčí základ daně ze samostatné činnosti o prve zdaněnou hodnotu darem nabytých zásob zboží při jejich prodeji a zásob materiálu při jejich využití v rámci jeho podnikatelské činnosti (např. při stavebních zakázkách).

PŘÍKLAD Nový důvod osvobození prodeje akcií Pan Jiří v dubnu 2014 prodal akcie tří akciových společností, které nikdy neměl v obchodním majetku:  H, a. s. za 20 000 Kč nabyté v prosinci 2013 za 15 000 Kč, jeho účast v této a. s. nikdy nepřesáhla 5 %,  I, a. s. za 200 000 Kč nabyté v prosinci 2011 za 150 000 Kč, jeho účast v této a. s. přesahovala 5 %,  J, a. s. za 10 000 Kč nabyté v lednu 2014 za 40 000 Kč, jeho účast v této a. s. přesahovala 5 %. Akcií H se díky příznivému přechodnému ustanovení poslední novely zákona o daních z příjmů týká ještě „starý“ šestiměsíční časový test osvobození od daně, zatímco akcií I a J již nový tříletý časový test (výhodnější ale než dřívější pětiletý). „Minoritní“ akcie H, nabyté v prosinci 2013 – starý časový test šest měsíců není splněn, jde o ostatní příjem. „Majoritní“ akcie I, nabyté v prosinci 2011 – nový časový test tří let není splněn, jde o ostatní příjem. „Majoritní“ akcie J, nabyté v lednu 2014 – nový časový test tří let není splněn, jde o ostatní příjem. Příjmy z prodejů akcií nesplnily časové testy osvobození, jedná se tak o příjmy spadající do ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů. Již samotný příjem z prodeje akcií I (200 000 Kč) přitom převyšuje limitní podmínku pro uplatnění nového typu osvobození dle § 10 odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů – roční úhrn příjmů z (neosvobozených) prodejů cenných papírů za zdaňovací období nepřesáhne 100 000 Kč. Proto pan Jiří nemůže využít ani toto osvobození. Jedinou útěchou poplatníka tak může být alespoň § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů, podle kterého je umožněno v rámci jednotlivého druhu příjmů – v daném případě z prodeje cenných papírů – vzájemně kompenzovat dílčí ztrátové a ziskové zdanitelné obchody. Daňově neuznatelná je až případná úhrnná „ztráta“, kdy výdaje převyšují příjmy. Dílčí základ daně z ostatních příjmů pana Jiřího se proto vypočte následovně: úhrn příjmů (tj. součet prodejních cen všech akcií) – úhrn výdajů (tj. součet nabývacích cen prodaných akcií, které jsou zde zosobněny jejich pořizovacími cenami + případné výdaje související s prodejem, které ale neuvažujeme) = (20 000 Kč +

158


+ 200 000 Kč + 10 000 Kč) – (15 000 Kč + 150 000 Kč + 40 000 Kč) = 230 000 Kč – – 205 000 Kč = 25 000 Kč.

 123 Prodej osobního majetku, který byl dříve v podnikání OSVČ účtující v podvojném účetnictví koupila PC do 40 000 Kč. Nákup účtovala na nákladový účet č. 501. Po roce tento počítač převedla do osobního vlastnictví. O tomto převodu vyhotovila zápis. Ve stejném roce tento počítač již jako občan prodal. Musí tento prodej danit v DPFO v § 10 – tj. byl tento PC považován za obchodní majetek dle § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů, a tudíž nebyl prodej osvobozen v souvislosti s § 4 odst. 1 písm. c) bodem 3? Odpověď: Zákon o daních z příjmů stanovuje v § 4 odst. 1 písm. c) bodu 3 pětiletou lhůtu pro osvobození příjmů z prodeje movitých věcí. Lhůta počíná běžet od vyřazení z obchodního majetku. Pokud podnikatel prodává počítač, který byl zahrnutý v obchodním majetku dříve, než po uplynutí uvedené lhůty, má povinnost příjem z prodeje zdanit jako ostatní příjem dle § 10 zákona o daních z příjmů. Dnem vyřazením majetku z obchodního majetku poplatníka se dle § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů rozumí den, kdy poplatník o tomto majetku naposledy účtoval, případně majetek uváděl v daňové evidenci. Pro úplnost možno dodat, že příjem zdaňovaný dle § 10 zákona o daních z příjmů nepodléhá sociálnímu ani zdravotnímu pojištění. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. c zákona o daních z příjmů – § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů

 124 Zdanitelné příjmy daní z příjmů Zaměstnanec s hrubou mzdou 120 000 Kč za rok poskytl příležitostně konzultaci za 19 000 Kč a dále pak provedl 4x do roka úklid nebytových prostor v součtu za 5 800 Kč. Dá se považovat konzultace za příjem osvobozený od daně z příjmů (§ 10 odst. 3) a dále pak úklid za příjem, který podléhá zdanění, ale je nižší než 6 000 Kč za rok, takže nemá zaměstnanec povinnost podat daňové přiznání (§ 38g odst. 2)? Je výše uvedený příjem za konzultaci a příjem za úklid osvobozen i od platby sociálního a zdravotního pojištění? Lze považovat konzultaci za osvobozený příjem i v případě, že má poplatník daně z příjmů živnostenský list (dále jen „ŽL“) na nákup a prodej zboží za účelem jeho dalšího prodeje? Jde o to, že v dnešní době už jsou ze strany živnostenského úřadu vystavovány ŽL na všechny živnosti volné a na ŽL není uvedena konkrétní zřizovaná živnost. Nebude tedy takový příjem ze strany finančního úřadu považován za příjem z podnikání a ne za příjem osvobozený? Odpověď: Podle § 10 zákona o daních z příjmů jsou ostatními příjmy i příjmy z příležitostných činností, pokud nejde o příjmy podle § 6 až 9 zákona o daních z příjmů. Pojem „příležitostný příjem“ však není v zákoně o daních příjmů ani v žádném jiném právním předpise vymezen. Zpravidla se jedná o jednorázové příjmy, na které není třeba

159


živnostenský list. Pokud příležitostný příjem nese znaky živnosti, pak se zdaňuje podle § 7 zákona o daních z příjmů. Dále je třeba posoudit, zda činnost nemá znaky „závislé činnosti“, které jsou vymezeny v § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Ministerstvo financí vydalo „Pokyn č. D-285 k aplikaci § 6 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů, ve kterém je vymezení tzv. závislé činnosti“. Účelem tohoto pokynu je vymezit hranice pro správné stanovení způsobu zdanění příjmů daní z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve spojitosti s uzavřenými jinými než pracovněprávními vztahy. Nejčastějšími znaky závislé činnosti fyzické osoby jsou následující:  plátce příjmu přímo či nepřímo ukládá úkoly, řídí a kontroluje fyzickou osobu a nese odpovědnost související s její činností,  fyzická osoba má ve vztahu k plátci příjmu obdobné postavení jako zaměstnanec,  odměna za práci je vypočítána na základě délky pracovní doby nebo obdobným způsobem běžným při odměňování osoby v pracovně-právním vztahu,  vztah mezi plátcem příjmu a fyzickou osobou je dlouhodobý anebo soustavný. V tomto konkrétním případě bych příjem za příležitostnou jednorázovou konzultaci považoval za příjem podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, který v roce 2013 je osvobozen od daně z příjmů, pokud jejich úhrn u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím období 20 000 Kč. Od 1. 1. 2014 je limit zvýšen na 30 000 Kč. Tento příjem není předmětem sociálního ani zdravotního pojištění K vašemu druhému dotazu sděluji, že budete muset podle § 38g zákona o daních z příjmů podat daňové přiznání k dani z příjmů. Pokud poplatník má příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky podle § 6 zákona o daních z příjmů pouze od jednoho anebo postupně od více plátců daně a podepsal u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k zákona o daních z příjmů, pak vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň zvláštní sazbou daně podle § 36 zákona o daních z příjmů, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 zákona o daních z příjmů vyšší než 6 000 Kč, není povinen podat podle § 38g odst. 2) zákona o daních z příjmů daňové přiznání. To znamená, že v případě přivýdělku k závislé činnosti je osvobozen příjem pouze do 6 000 Kč ročně. Vaše příjmy podle § 7 až 10 zákona o daních z příjmů jsou vyšší než 6 000 Kč. Příjmy od daně osvobozené jsou vymezeny v § 4 zákona o daních z příjmů, kam nepatří konzultační činnost. Osvobození je z titulu jednorázové příležitostné činnosti do 20 000 Kč, nikoli z titulu předmětu činnosti. Příjem za úklid bude zdaněn podle § 7 zákona o daních z příjmů a podléhá platbám sociálního a zdravotního pojištění. Související právní předpisy: – § 6–10 zákona o daních z příjmů

 125 Dar od dítěte zemřelého manžela Manžel měl děti z předchozího manželství. Během nového manželství nebyly osvojeny, byly již zletilé. Poté co manžel umřel, dědictví bylo vyřešeno, tak děti darovali manželce (nevlastní „matce“) nemovitý dar. Je to vedlejší linie, uplatní se osvobození, nebo ne? Je i po úmrtí manžela možno říct, že to jsou děti manžela?

160


Odpověď: Bezúplatný příjem, kterým se rozumí i dar, představuje u poplatníka fyzické osoby ostatní příjem podle § 10 odst. 1 písm. n) zákona o daních z příjmů, jedná se o součást změn souvisejících s podřazením příjmů z darování a z dědění pod daň z příjmů a zrušení daně dědické a daně darovací. Osvobození vybraných bezúplatných příjmů je uvedeno v § 10 odst. 3 písm. d) zákona o daních z příjmů a z této úpravy, mimo jiné, vyplývá, že osvobozeny jsou bezúplatné příjmy od příbuzného v linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítěte manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů. V tomto případě se tedy jedná o situaci, že bezúplatný příjem byl poskytnut dítětem manžela, a uplatní se proto osvobození tohoto příjmu ve smyslu § 10 odst. 3 písm. d) bod 1. zákona o daních z příjmů. Související právní předpisy: – § 10 odst. 1 a 3 zákona o daních z příjmů

 126 Prodej darovaného bytu Potřebovala bych poradit s daňovými povinnostmi, které nastanou v následujícím případě: Matka darovala svým třem synům bytovou jednotku s garáží v celkové hodnotě (dle znaleckého posudku) 1 924 720 Kč, a to 11. 9. 2013. Každý syn vlastní 1/3 nemovitosti. Dne 25. 7. 2014 všichni tři synové prodali nemovitost za kupní cenu 2 050 000 Kč (podíl každého syna z kupní ceny opět 1/3). Jak správně tento případ vypořádat v daňovém přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2014 u každého z nich? Odpověď: V daném případě je dobré ze všeho nejdříve zjistit, zda se alespoň u některého ze synů nejedná o příjem osvobozený od daně. V souladu s § 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona o daních z příjmů lze příjem z prodeje nemovitosti od daně osvobodit, pokud prodávající:  nemovitost vlastnil déle než pět let, nebo  alespoň dva roky bezprostředně před prodejem v nemovitosti bydlel, nebo  v nemovitosti bezprostředně před prodejem bydlel po dobu kratší dvou let a příjmy použije na uspokojení vlastní bytové potřeby dle § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů (výstavbu, koupi či rekonstrukci rodinného domu/bytu, splacení úvěru na bytové potřeby apod.). Pakliže příjem z prodeje bytu nelze osvobodit, je třeba jej zdanit v daňovém přiznání, a to jako ostatní příjem dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Každý z bratrů uvede jako svůj zdanitelný příjem 1/3 kupní ceny, za kterou byla nemovitost prodána a oproti tomuto příjmu uplatní vynaložené výdaje. V případě prodeje darované nemovitosti je daňově uznatelným výdajem cena nemovitosti dle znaleckého posudku ke dni darování – stejně jako u příjmu uplatní každý z bratrů jako výdaj 1/3 celkové hodnoty dle posudku znalce. Kromě toho lze uplatnit i další vynaložené výdaje související s prodejem nemovitosti jako např. zaplacenou daň z převodu nemovitostí, cenu za vypracování znaleckého posudku pro účely daně z převodu nemovitostí, poplatky realitní kanceláři, honorář advokáta za sepsání kupní smlouvy a případné další výdaje související s uskutečněním prodeje. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona o daních z příjmů – § 10 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů – § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů – § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů

161


 127 Zánik smlouvy o životním pojištění, dodanění Podle kterého písmene § 10 zákona o daních z příjmů se „dodaňuje“ částka uplatněná v dřívějších obdobích ke snížení základu daně v případě předčasného zániku smlouvy o životním pojištění? Jde mi především o to, si potvrdit, že neplatí v tomto případě osvobození do 20 000 Kč (§ 10 odst. 3). Odpověď: Při řešení této problematiky je nutné sledovat § 15 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Zde je uvedeno, že od základu daně lze při splnění určitých podmínek odečíst zaplacené pojistné na soukromé životní pojištění. V druhé části § 15 odst. 6 zákona o daních z příjmů je následně upřesněno, jak postupovat v případě porušení daných podmínek. Konkrétně je zde uvedeno: „Při nedodržení těchto podmínek z důvodu zániku pojištění nebo dodatečné změny doby trvání pojištění nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné části základu daně zaniká a příjmem podle § 10 ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, jsou částky, o které byl poplatníkovi v příslušných letech z důvodu zaplaceného pojistného základ daně snížen…“ Zjednodušeně řečeno, tato část textu poukazuje na to, že v případě porušení podmínek z důvodu zániku pojištění je nutné zvýšit dílčí základ daně o příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů. Není tedy nutné hledat v § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů, podle kterého písmene je nutné danou částku zahrnout do dílčího základu daně podle § 10, protože tato povinnost je dána již v § 15 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Jak správně uvádíte, osvobození podle § 10 odst. 3 zákona o daních z příjmů se na tuto problematiku nevztahuje. Související právní předpisy: – § 10 odst. 3 zákona o daních z příjmů – § 15 odst. 6 zákona o daních z příjmů

 128 Nepeněžní plnění z prostředků spolku Prosím o objasnění dopadu nepeněžního plnění pro členy spolku do daně z příjmů. Konkrétně se jedná o sportovní organizaci, která bude v průběhu roku 2014 pořizovat „na své“ pro trenéry a děti (všichni jsou členy spolku) sportovní pomůcky, oblečení, obuv. Podléhá toto dani z příjmu fyzických osob? Je nějaký rozdíl, pokud spolek pořizuje vybavení z dotací nebo z vlastních zdrojů? A je možné použít pro příjemce osvobození podle § 10 odst. 3 písm. d) bodu 4? A má toto nějakou souvislost s novým § 4 odst. 1 písm. k) bodem 2? Odpověď: V případě, že spolek trenérům a dětem věci (sportovní pomůcky, oblečení, obuv) pouze nepůjčí, ale skutečně daruje, pak jde ze strany spolku o poskytnutý dar a ze strany fyzické osoby (trenéra, dítěte) jde o přijatý dar, tedy přijaté bezúplatné plnění. Od 1. 1. 2014 již bezúplatné plnění nepodléhá dani darovací, která byla k 31. 12. 2013 zrušena, ale podléhá dani z příjmů. Fyzická osoba musí v případě přijetí daru, tedy nabytí bezúplatného plnění, postupovat v souladu se zákonem o daních z příjmů. V zákoně o daních z příjmů přibylo několik částí věnujících se osvobození bezúplatně nabytých příjmů, pro fyzické osoby jde zejména o § 4a a úpravy v § 4 a 10. Zmíněné ustanovení v § 4 odst. 1

162


písm. k) bodu 2 osvobozuje příspěvky, tedy bezúplatně nabytá plnění od nadací, nadačních fondů a spolků, nicméně nesmí jít o zakladatele, členy, zaměstnance a jiné osoby blízké. Výjimkou u osob blízkých je pouze poskytnutí příspěvku na kompenzaci zdravotního postižení nebo sociálního vyloučení, což musí být dobře prokazatelné. Jiný příspěvek osobám blízkým, tedy i členům, nelze podle tohoto ustanovení osvobodit. V tomto případě, kdy fyzická osoba, člen spolku, nabývá od spolku bezúplatné plnění, lze využít ustanovení § 10 odst. 3 písm. d), které upravuje obecná osvobození při přijetí bezúplatného plnění. V dotazu zmíněný bod 4. lze pro tento případ určitě použít, je třeba si pouze hlídat částku poskytnutého plnění. To, zda spolek nabyl movitý majetek (vybavení) z dotace nebo jej pořizuje z vlastních prostředků pro zdanění na straně fyzické osoby, příjemce plnění, nerozhoduje. To je důležité pouze na straně spolku, která s tím podle finančního zdroje příslušně zachází ve svém účetnictví a ve svých daňových povinnostech. Související právní předpisy: – § 4, 4a, 10 zákona o daních z příjmů

 129 Příjmy z občasného pečení v domácnosti Jak zdaňovat příjmy a uplatňovat výdaje z občasného pečení v domácnosti? Ve volném čase žena (jinak zaměstnanec a OSVČ vedlejší) peče dorty, chleby atd. pro zájemce. Lze příjmy z tohoto prodeje zahrnout pod § 10 zákona o daních z příjmů? Odpověď: Důležitou informací je, zda má v dotazu uvedená osoba k dané konkrétní činnosti živnostenské oprávnění, v odpovědi dále předpokládám, že tomu tak není. Dle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů spadají pod ostatní příjmy mimo jiné příjmy z příležitostných činností, které nejsou provozovány podnikatelem. Že je daná osoba osobou samostatně výdělečně činnou přitom neznamená, že se musí dané příjmy automaticky řadit pod příjmy ze samostatné činnosti dle § 7 zákona o daních z příjmů. Pokud daná osoba nemá podnikatelské oprávnění k provedení dané činnosti (v tomto případě pravděpodobně k řemeslné živnosti „pekařství, cukrářství“), spadají dané příjmy pod ostatní příjmy dle § 10. Pod § 10 by tyto příjmy byly zařazeny i v případě, kdy by se jednalo o neoprávněné podnikání. Důležitá je v tomto případě existence oprávnění k výkonu dané činnosti, což potvrzuje jak judikatura (např. rozsudek ze dne 21. 9. 2007, č. j. 5 Afs 148/2006-50, publikovaný pod č. 1396/2007 Sb. NSS) i daňová praxe (viz pokyn GFŘ č. D-6 – čj. 32320/11-3 – k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona o daních z příjmů). V případě činnosti dle § 10, odst. 1, písm. a), lze uplatnit výdaje prokazatelně vynaložené na tyto příjmy. Jsou-li výdaje vyšší než příjmy, ke ztrátě se nepřihlíží, dílčím základem daně je nula (nikoli ztráta). Nepřesáhnou-li příjmy ve zdaňovacím období (rok 2014) v úhrnné výši 30 000 Kč (za rok 2013 částku 20 000 Kč), jsou od daně osvobozeny a není nutné je v přiznání uvádět. Pominu-li ostatní povinnosti vyplývající např. z hygienických a zdravotních požadavků, může být důležitá otázka, zda se občasné pečení může dostat do rozporu s živnostenským zákonem, tj. v případě, pokud by byla naplněna definice živnosti dle § 2 živnostenského zákona („Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“). Ostatní podmínky jsou pravděpodobně naplněny, je však třeba posoudit,

163


zda je činnost pečení dortů apod. provozována soustavně. Tyto podmínky jsou posuzovány individuálně vzhledem k charakteru dané činnosti. Obecně je však za soustavnou činnost považována činnost, dochází-li k jejímu opakování, dále činnost, která vyžaduje k provedení delší dobu. I přestože se jedná o občasné pečení, není možné automaticky usuzovat, že se jedná o jednorázovou či nahodilou činnost. Pokud dochází k vykonávání činnosti opakovaně, samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku, bude nutná pro výkon činnosti registrace na živnostenském úřadě. Naplnění definice soustavnosti není jednoduché určit, vždy je nutné na daný případ nahlížet individuálně, v případě nejasností lze doporučit konzultaci přímo na živnostenském úřadě. Související právní předpisy: – § 7, 10 zákona o daních z příjmů – § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění p. p. – pokyn GFŘ č. D-6 – čj. 32320/11-3 – k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona o daních z příjmů – Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. 5 A 98/2001-36 ze dne 12. 12. 2003 – Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. 5 Afs 148/2006 – 50 ze dne 21. 9. 2007

 130 Zdanění starobního a vdovského důchodu Starobní důchodkyně pobírá v ČR starobní důchod ve výši 10 500 Kč. Dostává ještě z Německa dva vdovské důchody po manželovi. Výše každého vdovského důchodu je cca 11 000 Kč. Celkově za rok má příjem z důchodů cca 366 000 Kč. Jiný výdělek nemá, není zaměstnaná, nepodniká. Musí zdanit v daňovém přiznání fyzických osob částku přesahující 288 000 Kč, nebo se vdovské důchody nezapočítávají do příjmů (pro daň z příjmu fyzických osob)? Odpověď: Podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů jsou od daně z příjmů osvobozeny dávky z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění včetně plnění ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu. V případě pravidelně vypláceného důchodu, kam spadají i důchody vdovské, je ale od daně osvobozena v souhrnu nejvýše částka odpovídající 36 násobku minimální mzdy. Převyšující částka je zdanitelným příjmem. Starobní důchodkyně tedy musí část vyplácených důchodů zdanit v daňovém přiznání, a to jako příjem spadající pod § 10 – ostatní příjmy. V roce 2013 se bude jednat o částku převyšující 288 000 Kč. V roce 2014 však už jen o částku převyšující 306 000 Kč, jelikož došlo k navýšení minimální mzdy z 8 000 Kč na 8 500 Kč. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů

 131 Prodej akcií v roce 2014 Jsem drobný akcionář, vždy do 5 % účasti. Prodal jsem 5. 2. 2014 akcie: (1) A, nabyté 10/2013, zisk 10 000 Kč, (2) B, nabyté 10/2013, ztráta 5 000 Kč, (3) C, nabyté 2/2013, zisk 50 000 Kč, (4) D, nabyté 2/2013, ztráta 200 000 Kč, (5) E, nabyté 1/2014, zisk 50 000 Kč, příjem 150 000 Kč, (6) F, nabyté 1/2014, ztráta 20 000 Kč, příjem

164


40 000 Kč. Jak se aplikuje osvobození dle časového testu 6M/3Y, jak se offsetují zisky a ztráty (jen u nesplňujících časový test a bez rozdílu nabyté 2013/2014?. 100 000 Kč, osvobození na příjmy se vztahuje jen na akcie nabyté 2014 nebo bez ohledu na datum nabytí (a na nesplňující časový test nebo všechny příjmy?), u mých příjmů nad 100 000 Kč v roce 2014 se zdaní celá částka nebo jen nad limit 100 000 Kč? Odpověď: Je vhodné předeslat, že jelikož k dosažení příjmů z prodeje akcií došlo až v roce 2014 (5. 2. 2014), jedná se o daňové případy až kalendářního roku 2014, které nepatří do daňového přiznání za rok 2013. Pro tazatele je nejdůležitější přechodné ustanovení novely zákona o daních z příjmů, která nabyla – ohledně relevantních změnových bodů – účinnosti 1. 1. 2014. Jedná se o novelu zákonem č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dané přechodné ustanovení (první část, čl. II, bod 2) zní: „U osvobození příjmů z prodeje cenných papírů nabytých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle § 4 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Toto přechodné ustanovení prakticky řečeno znamená, že u akcií nabytých před 1. 1. 2014 platí pro osvobození příjmů z prodeje i nadále v roce 2014 starý krátký časový test šesti měsíců od jejich nabytí. Pokud byly akcie nabyty až po 1. 1. 2014, tak pro osvobození příjmů z jejich prodeje platí již nový dlouhý časový test tří let od jejich nabytí [§ 4 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů ve znění k 1. 1. 2014]. Poznámka: Je na obsáhlou odbornou diskuzi, zda starý krátký časový test (6 měsíců) neplatí ještě také u akcií (cenných papírů) nabytých v roce 2014. Citované přechodné ustanovení jej totiž váže na nabytí účinnosti předmětného zákona (novely), k čemuž dojde až 1. 1. 2015. Pouze vybrané změnové body – včetně zrušení krátkého a zavedení dlouhého časového testu osvobození příjmů z prodeje cenných papírů – nabyly účinnosti již 1. 1. 2014. Ovšem příslušný zákon č. 458/2011 Sb., nabude účinnosti až 1. 1. 2015 (případně ještě později). Osobně bych ale na tento značně odvážný právní výklad moc nesázel, protože úmysl zákonodárců byl zřejmý… Jestliže příjmy z prodeje akcií (cenných papírů) nesplní tyto časové testy osvobození příjmů od daně z příjmů fyzických osob, jedná se obecně o zdanitelné příjmy spadající do kategorie tzv. ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů. Kde ale přibyl od roku 2014 nový „záchranný“ titul možného osvobození těchto příjmů, nejsou-li až tak významné. Najdeme jej v § 10 odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů a týká se příjmů z prodeje jakýchkoli cenných podílů (včetně akcií) – samozřejmě pokud již nejsou osvobozeny od daně na základě zmíněných časových testů – ať už byly nabyty před nebo po 1. 1. 2014 (výjimkou by byl prodej akcií zahrnutých do obchodního majetku poplatníka pro účely jeho samostatné alias podnikatelské činnosti, což ale s ohledem na zadání neuvažujeme): „Od daně jsou, kromě příjmů uvedených v § 4 osvobozeny (…) příjmy z prodeje cenných papírů a příjmy z podílů připadající na podílový list při zrušení podílového fondu, pokud jejich úhrn u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím období 100 000 korun.“ Zde je nejdůležitější správně rozumět formulaci podmínky osvobození od daně. Tato nestojí tak, že jsou osvobozeny příjmy z prodeje cenných papírů až do 100 000 Kč za rok, takže nejde o obdobu nezdanitelné částky příjmů z prodeje „akcií“. Ale tato podmínka stanoví, že příjmy z prodeje cenných papírů jsou osvobozeny, pouze pokud jejich úhrn v daném roce nepřesáhne limit 100 000 Kč. Jestliže příjem – pozor, tedy nikoli „zisk“ ani

165


kumulovaný zisk ze všech prodejů při zohlednění dílčích ztrát – z prodeje cenných papírů nedosáhne daný limit, jsou příjmy osvobozeny. Když ale (hrubé) příjmy z prodejů cenných papírů daný limit přesáhnou – stačí byť jen o pouhou jednu korunu – pak nemá na tento typ osvobození od daně nárok, a to ani zčásti, zkrátka na něj může zapomenout a zdanitelnými ostatními příjmy zůstávají veškeré jeho příjmy z prodejů cenných papírů (které nejsou osvobozeny časovými testy). Takže pokud bude příjem (!) z prodeje akcií – neosvobozených na základě časových testu šesti měsíců versus tří let – činit 100 001 Kč (nebo více) za celý rok 2014, zůstává celý zdanitelným ostatním příjmem podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů (neodpočítává se žádné nezdanitelné minimum 100 000 Kč). U takto zjištěných zdanitelných ostatních příjmů pak poplatník může v souladu s § 10 odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů uplatnit výdaje vynaložené prokazatelně na jejich dosažení. Výhodou je, že zjišťuje dílčí základ daně z úhrnu všech zdanitelných prodejů cenných papírů uskutečněných v daném roce, takže dochází ke kompenzaci dílčích ziskových a ztrátových obchodů. Ovšem výsledkem může být minimálně nulový dílčí základ daně, nikoli dílčí daňová ztráta. Stěžejním výdajem samozřejmě budou nabývací ceny jednotlivých akcií (pouze těch, jejichž příjem je zdanitelný, výdaje týkající se osvobozených příjmů uplatnit nelze), a dále prokázané výdaje související s uskutečněním jejich prodeje a platby za obchodování na trhu s cennými papíry při pořízení předmětných akcií. A konečně, jestliže takto vypočtený dílčí základ daně z ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů za rok 2014: Nepřesáhne 6 000 Kč a poplatník má jinak jen zdanitelné příjmy z jedné závislé činnosti (zaměstnání), pak nemusí podávat daňové přiznání a tyto ostatní příjmy tak fakticky nezdaní. V ostatních případech (vyšší příjmy, příjmy z podnikání, z nájmu, souběh více zaměstnavatelů atd.), zkrátka bude-li podávat daňové přiznání, pak do něj zahrne i tento dílčí základ daně. Nyní konkrétně k daňové situaci jednotlivých dotazovaných akcií prodaných v únoru 2014:  Akcie A, nabyté v říjnu 2013, zisk 10 000 Kč – starý časový test šest měsíců není splněn, jde o ostatní příjem,  Akcie B, nabyté říjnu 2013, ztráta 5 000 Kč – starý časový test šest měsíců není splněn, jde o ostatní příjem,  Akcie C, nabyté v únoru 2013, zisk 50 000 Kč – starý časový test šest měsíců je splněn, příjem je osvobozen!  Akcie D, nabyté v únoru 2013, ztráta 200 000 Kč – starý časový test šest měsíců je splněn, příjem osvobozen!  Akcie E, nabyté v lednu 2014, zisk 50 000 Kč, příjem 150 000 Kč – nový časový test tří let není splněn, jde o ostatní příjem,  Akcie F, nabyté v lednu 2014, ztráta 20 000 Kč, příjem 40 000 Kč – nový časový test tří let není splněn, jde o ostatní příjem. V případě akcií A a B sice neznáme (hrubý) příjem z jejich prodejů – protože právě ten je rozhodný pro posouzení nároku na osvobození od daně podle § 10 odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů – ale to zde není až tak podstatné. Protože je zřejmé, že ostatní příjmy (!) z prodejů akcií E (150 000 Kč) a F (40 000 Kč) již limit osvobození 100 000 Kč přesáhly, tím spíše byl tento limit pochopitelně překročen po započtení příjmů i z prodejů akcií A a B. Takže příjem z prodejů akcií A, B, E a F zůstává zdanitelným ostatním příjmem poplatníka za rok 2014.

166


Jsou-li daňově uznatelné výdaje související s těmito prodeji stanoveny poplatníkem správně, pak jeho dílčí základ daně z ostatních příjmů za rok 2014 (prozatím) činí = + 10 000 Kč (zisk A) – 5 000 Kč (ztráta B) + 50 000 Kč (zisk E) – 20 000 Kč (ztráta F) = 35 000 Kč. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů – § 10, 38g zákona o daních z příjmů

 132 Prodej bytu V roce 2014 budu prodávat byt, ve kterém jsem neměla napsaný trvalý pobyt. V daňových zákonech jsem se dočetla, že tento byt budu muset dát do příjmů § 10 – ostatní příjmy. Tzn. daň 15 % (+ daň z převodu nemovitosti 4 %). Pokud bych začala stavět a peníze vložila do nového domu, budu muset příjem z bytu zdanit 15% daní? Při prodeji bytu budu muset zdanit i pozemek, pod kterým se byt nachází – 21 %? Odpověď: Příjmy z prodeje bytu, který nezahrnuje nebytový prostor, a souvisejícího pozemku, které použijete na uspokojení bytové potřeby, je možné osvobodit od DPFO, jenom pokud jste v bytě měla, bezprostředně před jeho prodejem, bydliště. Může se přitom jednat o bydliště po dobu kratší, než jsou dva roky před prodejem, prakticky po jakoukoliv dobu. Bydlištěm se pro tyto účely rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. V pokynu GFŘ č. D-6 je stálý byt definován jako byt, který je poplatníkovi kdykoliv k dispozici podle jeho potřeby, ať již vlastní či pronajatý. Tento byt může být poplatníkem pronajat jiné osobě formou, která umožňuje podle potřeby poplatníka obnovení jeho užívání poplatníkem bez prodlevy (tedy ne běžný nájem s výpovědní lhůtou). Úmysl poplatníka zdržovat se trvale ve stálém bytě se posuzuje vzhledem k okolnostem jeho osobního a rodinného stavu, tj. žije-li v něm rovněž např. s manželkou, dětmi, rodiči, či zda byt je využíván v návaznosti na jeho ekonomické aktivity (podnikání, zaměstnání apod.). Je tedy zřejmé, že trvalý pobyt v prodávaném bytě není podmínkou pro osvobození příjmů z jeho prodeje od DPFO. Protože mi nejsou známy další a nezbytné informace týkající se případu, stručně a obecně popíšu možné varianty postupu: 1) V bytě jste měla bydliště bezprostředně před jeho prodejem (dle kritérií viz výše). Dále je potřeba prozkoumat, zda nejsou naplněny okolnosti, které vylučují osvobození příjmů od daně. Jedná se o případy uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) bodu 1–3 zákona o daních z příjmů. Z osvobození je např. vyloučen prodej bytu, pokud je nebo byl zahrnutý do obchodního majetku pro výkon samostatně výdělečné činnosti, a to do dvou let od jeho vyřazení z obchodního majetku. Pokud osvobození není vyloučeno, je potřeba zjistit, zda jsou finanční prostředky, získané prodejem původního bytu, vynaložené pro uspokojení bytové potřeby. Bytová potřeba je definována v § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů a patří sem i výstavba rodinného domu, nebo změna stavby (rekonstrukce). 2) V bytě jste neměla bydliště bezprostředně před jeho prodejem (dle kritérií viz první odsek). Pokud jste v bytě bezprostředně před jeho prodejem bydliště neměla, příjem z prodeje je osvobozen od DPFO jenom v tom případě, přesáhne-li doba mezi nabytím

167


vlastnického práva k bytu a jeho prodejem dobu pěti let. Upozorňuji, že i v tomto případě jsou stanoveny podmínky vylučující osvobození od DPFO, viz § 4 odst. 1 písm. b) bod 1–4 zákona o daních z příjmů. 3) Byt není možné osvobodit podle žádného z výše uvedených ustanovení. Pokud nejsou splněny žádné z podmínek pro osvobození příjmů z prodeje bytu od DPFO, příjem zdaníte podle § 10 zákona o daních z příjmů. Od hrubé tržby z prodeje si můžete odpočítat výdaje na jeho dosažení, podle § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů, a to zejména pořizovací/zůstatkovou cenu bytu, výdaje prokazatelně vynaložené na technické zhodnocení, opravu a údržbu bytu a další výdaje souvisejících s jeho prodejem. Od příjmu je také možné odpočítat daň z nabytí nemovitých věcí (od 1. 1. 2014 nahrazuje daň z převodu nemovitostí) zaplacenou poplatníkem, nebo nově i ručitelem. Daň 15 % se počítá z rozdílu příjmů a výdajů podle § 10 zákona o daních z příjmů (základ daně), případně sníženého o odpočitatelné položky. Od výsledné daně je možné odpočítat slevy na dani. Podle § 21b odst. 4 zákona o daních z příjmů se obdobně postupuje také u „starých“ bytů (nabytých do 31. 12. 2013) a rovněž u souvisejících (spojených) podílů na společných částech domu a pozemku. To znamená, že podle bodu 3 zdaníte i prodej spojeného pozemku, a to sazbou daně 15 % ze základu daně. Obecně, pokud byt a související pozemek prodáváte jako soukromá osoba, případně jako podnikatel/pronajímatel – neplátce DPH, dani z přidané hodnoty tento prodej nepodléhá. V opačném případě je potřeba nejdříve postupovat podle § 56 zákona a o dani z přidané hodnoty, tzn. prozkoumat možnosti osvobození tohoto převodu od DPH. Pro účely DPH byt (jednotka) vždy zahrnuje podíl na společných částech domu a pozemku, pokud je s nimi vlastnictví spojeno. Daňový režim souvisejícího pozemku proto vždy závisí na daňovém posouzení bytu. Obojí je od DPH osvobozeno, pokud k prodeji bytu dojde po uplynutí pěti let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo ode dne, kdy bylo započato první užívání stavby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Neosvobozený prodej bytu pro sociální bydlení, viz § 48a zákona a o dani z přidané hodnoty, včetně podílu na společných částech domu a pozemku, podléhá 15% sazbě DPH. Související právní předpisy: – § 2 odst. 4 zákona o daních z příjmů – § 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona o daních z příjmů – § 21b odst. 4 zákona o daních z příjmů – § 2 odst. 1 písm. a) zákona a o dani z přidané hodnoty – § 4b odst. 3 zákona a o dani z přidané hodnoty – § 48a zákona a o dani z přidané hodnoty – § 56 zákona a o dani z přidané hodnoty

PŘÍKLAD Daňové řešení vypořádacího podílu ABC, s. r. o. má tři společníky (fyzické osoby A, B a C), z nichž po dohodě nyní dva odcházejí (B a C), pročež jim v souladu s obchodním zákoníkem náleží vypořádací podíly 500 000 Kč (B) a 200 000 Kč (C). Vypořádací podíl při zániku účasti společníka v s. r. o. sice představuje ostatní příjem podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů, ovšem tento nespadá do dílčího základu daně podle § 10 zákona o daních z příjmů, ale podléhá samostatnému zdanění tzv. srážkovou daní 15 %, jak vyplývá z § 10 odst. 8 a § 36 odst. 2 písm. e)

168


zákona o daních z příjmů, přičemž základem pro tuto zvláštní sazbu daně je vypořádací podíl snížený o nabývací cenu podílu prokázanou dotyčným společníkem. Výpočet nabývací ceny podílu stanoví § 24 odst. 7 zákona o daních z příjmů. U společníka B je situace prostá, jelikož nabyl svůj obchodní podíl za peněžitý vklad 100 000 Kč, což je přímo výše nabývací ceny jeho podílu na ABC, s. r. o. V jeho případě tak vychází samostatný základ daně = 500 000 Kč – 100 000 Kč = 400 000 Kč, z čehož vyplývá srážková daň = 15 % ze 400 000 Kč = 60 000 Kč a společníkovi B tak bude vyplacen čistý podíl 440 000 Kč. Společník C před třemi lety vstoupil do s. r. o. tak, že od jednoho z jejich zakladatelů koupil obchodní podíl za dohodnutou převodní cenu 250 000 Kč, což je v souladu s § 24 odst. 7 zákona o daních z příjmů výše nabývací ceny jeho podílu na ABC, s. r. o., takže u něj vychází matematicky samostatný základ daně = 200 000 Kč – – 250 000 Kč = – 50 000 Kč, ovšem jelikož nabývací cena podílu může pouze „snížit příjmy“, využije se prakticky pouze do výše nároku na vypořádací podíl. Ztráta u daňově samostatně řešených příjmů podle § 36 zákona o daních z příjmů tak tedy vzniknout nemůže. Samostatný základ daně u společníka C proto činí 0 Kč, z čehož vyplývá srážková daň = 15 % z 0 Kč = 0 Kč, a proto společníkovi C bude vyplacen (čistý) vypořádací podíl bez jakéhokoli zdanění ve výši 200 000 Kč. Ztrátu z investice do obchodního podílu ABC, s. r. o. ve výši 50 000 Kč nemůže poplatník C nijak daňově uplatnit. Vypořádací podíly obou společníků B a C byly zdaněny samostatně zvláštní sazbou 15 % tzv. srážkové daně podle § 36 zákona o daních z příjmů – na čemž nic nemění ani skutečnost, že díky nulovému samostatnému základu daně u společníka C byla srážková daň nulová. Proto již nejsou předmětem „obecného“ zdanění těmito poplatníky v rámci jejich dílčích základů daně z ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů. Takto srážkovou daní zdaněné – resp. tomuto samostatnému způsobu zdanění podléhající – příjmy už ani nebudou uvádět do svých přiznání k DPFO.

 133 Pozemek a DPFO Fyzická osoba nepodnikatel dostala v roce 2012 darem od rodiče pozemek, který nezahrnula do obchodního majetku a v roce 2014 jej prodala. Jednalo se o ornou půdu a pro účely daně darovací nebyl potřeba odhad. Jakou cenu pozemku může uplatnit jako výdej v daňovém přiznání, je potřeba udělat dodatečně dohad nebo se dá cena stanovit jiným způsobem? Odpověď: Příjem z prodeje z pozemku, který nebyl zahrnutý do obchodního majetku, bude zdaňován dle § 10 zákona o daních z příjmů jako ostatní příjem. U příjmů z prodeje nemovitých věcí je výdajem cena, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl, a jde-li o věc zděděnou nebo darovanou, cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku ke dni nabytí. Zákon zde neukládá povinnost, aby cenu stanovoval znalec znaleckým posudkem. Cenu může stanovit kdokoliv, kdo má dostatečné odborné znalosti a bude schopen v případě pochybností správce daně výpočet ceny obhájit. Související právní předpisy: – § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů

169


 134 Zdanění příjmů ze soutěže Povoláním fotograf, fyzická osoba, zaměstnanec, vyhrál se svojí fotografií soutěž a obdržel peněžitou odměnu přesahující 10 000 Kč. Byl pořadatel soutěže povinen srazit srážkovou daň dle § 36 písm. l) zákona o daních z příjmů nebo se jedná o jiný příjem a fyzická osoba ho uvádí do daňového přiznání? O jaký druh příjmu se jedná? Odpověď: V tomto případě se jedná o peněžitou odměnu přesahující 10 000 Kč, nelze tento příjem tedy osvobodit podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů, jedná se tedy o zdanitelný příjem podle § 10 odst. 1 písm. ch) zákona o daních z příjmů. Podle § 38d odst. 1 zákona o daních z příjmů odvede srážkovou daň plátce soutěže, kterým je v tomto případě provozovatel soutěže. Je-li daň odvedena srážkou podle § 36 odst. 2 písm. l) zákona o daních z příjmů v ČR, nevstupuje tento příjem poplatníka do daňového přiznání k DPFO. Související právní předpisy: – § 36 odst. 2 písm. l) zákona o daních z příjmů – § 38d odst. 1 zákona o daních z příjmů

 135 Darování obchodního podílu Může otec (jednatel a společník s. r. o.) darovat svůj obchodní podíl v s. r. o. synovi? Bude darování obchodního podílu podléhat nějaké dani, případně nějakému časovému testu? Bude darován obchodní podíl, který otec nabyl cca před rokem. Odpověď: S účinností od 1. 1. 2014 byla daň darovací zrušena a příjmy z darování jsou předmětem daně z příjmů. Pokud plynou fyzické osobě, zdaňují se jako ostatní příjmy, podle § 10 zákona o daních z příjmů. Tak jako úplatné příjmy, i bezúplatné příjmy plynoucí z převodu obchodního podílu jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob, podle odst. 1 písm. r) zákona o daních z příjmů, tj. po uplynutí časového testu 5 let mezi jeho nabytím a převodem. V případě bezúplatných příjmů je dále možné uplatnit osvobození od daně podle § 10 odst. 3 písm. d), dle kterého jsou od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny také bezúplatné příjmy od příbuzného v linii přímé a v linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítěte manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů. Darování obchodního podílu otcem synovi bude proto od daně z příjmů osvobozeno. Osvobozené příjmy se do daňového přiznání neuvádějí. Související právní předpisy: – § 3 zákona o daních z příjmů – § 4 odst. 1 písm. r) zákona o daních z příjmů – § 10 odst. 3 písm. d) zákona o daních z příjmů

170


 136 Prodej darovaného pozemku Na základě darovací smlouvy v roce 2010 fyzická osoba nabyla pozemek od svého otce. Na darovací smlouvě není uvedena cena, ani nebyl vypracován znalecký posudek. V roce 2014 byl tento pozemek prodán. Příjem za prodaný pozemek bude zdaněn v § 10 zákona o daních z příjmů. Jakým způsobem mám stanovit výdaje k tomuto příjmu, když nemám k dispozici znalecký posudek z roku 2010? Odpověď: Daňově uznatelným výdajem v případě prodeje darované nemovité věci je dle § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů také cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku ke dni nabytí. Není důležité, že v současné době znalecký posudek z roku 2009 nemáte, můžete si jej nechat vypracovat i nyní, podstatné je, že se bude jednat o odhad ceny ke dni darování. Upozorňuji také, že daňově uznatelné jsou též ostatní související výdaje typu služeb realitní kanceláře, nákladů na právníka atd. Související právní předpisy: – § 10 odst. 1 a 5 zákona o daních z příjmů

171

16

Daňové výdaje (kromě odpisů)

Poplatníci DPFO mohou u příjmů ze samostatné činnosti (alias z podnikání) podle § 7 zákona o daních z příjmů a z příjmů z nájmu dle § 9 zákona o daních z příjmů daňově uplatnit prokázané výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Samozřejmě pouze v případě, že nevyužijí jednodušší alternativy – paušálních výdajů, které nemusejí prokazovat a jejichž výši stanoví přímo zákon o daních z příjmů jako určité procento (od 30 do 80) podle druhu předmětného příjmu. V řadě případů ale jsou konkrétní daňové výdaje jistým způsobem regulovány například stanovením dodatečných podmínek pro jejich uznání (např. požadavek na časové rozlišení úplaty u finančního leasingu), stanovením maximální výše daňově účinné částky (např. u paušálních výdajů na dopravu) nebo vyloučením z daňově uznatelných výdajů (např. poskytnuté dary). Z praktického hlediska zde platí pět základních pravidel: 1) Výdaje uvedené v § 24 odst. 2 zákona o daních z příjmů jsou za zde stanovených podmínek daňově účinné (například odpisy, školení, stravenky a cestovní náhrady zaměstnanců, náklady exekuce hrazené věřitelem), 2) výdaje uvedené v § 25 zákona o daních z příjmů nejsou daňově účinné – až na výjimky dle § 24 a 25 zákona o daních z příjmů (např. sankce správce daně za různé daňové prohřešky, zdravotní a sociální pojištění OSVČ, poskytnuté dary), 3) jiné výdaje jsou daňově uznatelné v prokázané výši, pokud souvisejí se zdanitelnými příjmy (např. mzdy zaměstnanců, příprava podkladů pro výběrová řízení, všemožná odborná poradenství atd.), 4) na základě § 24 odst. 2 písm. zc) zákona o daních z příjmů se i původně nedaňové výdaje mohou stát daňovými, a to do výše s nimi přímo souvisejícími příjmy (např. když podnikateli nahradí daňový poradce penále za správcem daně odhalené chyby v daňovém přiznání, které zpracovával dotyčný poradce), 5) v určitých případech platí pro uplatnění daňových výdajů speciální pravidla (např. ukončení nebo přerušení činnosti, prodej obchodního závodu, předčasné ukončení finančního leasingu či nájmu). K bodu 1) dodejme příznivou zprávu, že v pokynu GFŘ č. D-6 uznává jako daňové výdaje vymezené v § 24 odst. 2 zákona o daních z příjmů bez ohledu na skutečnost, zda slouží k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů; na rozdíl od zde výslovně neřešených položek daňově uplatňovaných jen v souladu s obecným § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. U neúčtujících fyzických osob nebývá v praxi s daňovými výdaji moc problémů, daňová evidence o samostatné činnosti podle § 7b zákona o daních z příjmů, stejně jako záznamy o příjmech a výdajích z nájmu jsou totiž a priori určeny ke zjištění dílčích základů daně z příjmů a nemají „vyšší“ účetní cíle. Komplikace pravidelně provázejí zejména nepeněžní typy výdajů – např. vzájemné zápočty pohledávek, směny, paušální výdaje na dopravu – nebo takové, kde pro daňový účinek nestačí jednoduše výdaj uskutečnit (dodavateli zaplatit), ale je nutno splnit další podmínky (např. příspěvek na závodní stravování zaměstnanců, prodej podílů, pohledávek nebo pozemků).

172


Neúčtující fyzické osoby přirozeně nemají „účetní problém“ s tím, že daňová účinnost určitých položek je podmíněna úhradou, protože bez úhrady stejně žádný výdaj ani nemají. Někdy ale poplatníci přehlednou nebo zapomenou na dodatečné podmínky uplatnění určitých typů daňových výdajů. Jako třeba u finančního leasingu, kde z daňového hlediska nezáleží na režimu placení ani na plnění tohoto dluhu, neboť daně zde přebírají účetní princip rovnoměrného časového rozlišení celkové úplaty. Navíc je ale nutno splnit podmínky ohledně minimální doby trvání leasingu a na konci je nutné předmět leasingu zahrnout do obchodního majetku poplatníka – jinak vznikají daňové problémy. Zmiňme také podmínku vyúčtování u záloh poskytnutých spřízněné právnické osobě. Jednodušší zdanění fyzických osob dále souvisí s tím, že na rozdíl od právnických osob nevstupují do právně a návazně i daňově zapeklitých obchodů. Také málokdy do obchodního majetku zahrnují akcie, podíly v s. r. o. nebo pozemky, jelikož to je pro ně obvykle daňově výhodnější tyto ponechat v soukromé části majetku.

 137 Výprodej zásob po termínu spotřeby Jak je to s daňovou uznatelností nákupní ceny v případě, že zboží (zásobu) prodám za nižší cenu z důvodu buď blížící se spotřeby, nebo s prošlým datem minimální trvanlivosti? Lze do daňově uznatelných nákladů uplatnit celou nákupní cenu přesto, že bylo nutné prodej uskutečnit za cenu nižší? Je vzniklá ztráta daňově uznatelná? A v případě, že se zásoba vůbec neprodá, jakým způsobem je možné jí odepsat, aby ztráta byla daňově uznatelná? Konkrétně se mi jedná o potravinářské výrobky a cukrovinky. Odpověď: Ano, je tomu tak. Pokud poplatník nakoupené zboží prodá, je daňovým výdajem pořizovací cena tohoto zboží bez ohledu na skutečnost, za jakou cenu bylo zboží prodáno. Daňově uznatelným výdajem je tedy cena, za kterou bylo zboží pořízeno, i když vznikne z této transakce ztráta. Daňově uznatelným výdaje je pořizovací cena zboží včetně výdajů vzniklých v důsledku prokazatelně provedené likvidace zásob. V tomto případě však musí být splněny náležitosti uvedené v § 24 odst. 2 písm. zi) zákona o daních z příjmů. Související právní předpisy: – § 24 zákona o daních z příjmů

 138 Generální oprava versus technické zhodnocení Platí, že generální oprava zařízení, automobilu apod. je vždy technickým zhodnocením, pokud přesáhne částku 40 000 Kč? Jak posuzovat, co eventuálně v případě generální opravy je a co není technické zhodnocení? Odpověď: Generální opravy právní předpisy neupravují (obecně závazně byly generální opravy upraveny například vyhláškou č. 92/1965 Sb., o financování reprodukce základních prostředků). Firma si může samozřejmě vymezit interním předpisem generální, střední a běžné opravy z hlediska technické náročnosti a časové periodicity, případně z hlediska jiných konkrétních potřeb.

173


Z hlediska účetních předpisů a odvozeně i daňových předpisů je oprava definována v § 47 odst. 2 písm. a) vyhlášky o účetnictví tak, že opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu, kterým se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. V otázce jsou uváděny movité věci, takže z hlediska technického zhodnocení přichází v úvahu rekonstrukce a modernizace, které jsou v § 33 zákona o daních z příjmů definovány takto:  rekonstrukcí se rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů,  modernizací se rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku. V obou případech platí, že výdaje na dokončené rekonstrukce nebo modernizace převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období částku 40 000 Kč. Oprava není limitována výší ceny a jejím povedením se ocenění majetku z účetního a daňového hlediska nemění, kdežto technickým zhodnocením se výší vstupní (pořizovací) cena majetku. Například vyklepání a nastříkání karoserie havarovaného auta za 100 000 Kč je opravou, kdežto dovybavení stávajícího auta katalyzátorem nebo handesfree za 41 000 Kč je technickým zhodnocením. Pokud by pořizovací cena auta činila 1 mil. Kč, tak provedením opravy za 100 000 Kč zůstává z účetního a daňového hlediska cen auta 1 mil. Kč, kdežto provedením technického zhodnocení za 41 000 Kč se cena auta zvýší na 1 041 000 Kč. Při určení, zda v konkrétním případě jde o opravu nebo technické zhodnocení nelze vycházet z formálního označení prací ve smlouvě nebo na faktuře, ale z jejich faktického a nezastřeného věcného obsahu, jak je popsáno výše v definicích. Související právní předpisy: – § 33 vyhlášky o účetnictví – § 47 odst. 2 písm. a) vyhlášky o účetnictví

 139 Paušální výdaje za soukromý automobil společníka Společník s. r. o. vlastní soukromé vozidlo, které 100 % využívá ve svém podnikání. Může si místo skutečných nákladů za pohonné hmoty a parkovné uplatnit paušální výdaje ve výši 5 000 Kč/měsíc? Je k tomu potřeba nějaké čestné prohlášení společníka o tom, že vozidlo užívá pouze v souvislosti s podnikáním? Odpověď: V tomto případě nelze využít paušálního výdaje na dopravu. Pokud společník (stávající majitel) využívá automobil pro potřeby společnosti (s. r. o.), náleží mu za použití soukromého vozidla náhrady jízdních výdajů podle § 156 až 172 zákoníku práce. U společníka (zaměstnance) jde o příjem nepodléhající dani z příjmů ani pojistnému. Vyplacené cestovné zaměstnancům v souladu se zákoníkem práce je pro s. r. o. daňově účinné. Pokud by společník jako vlastník auta pronajal auto s. r. o., musel by se s. r. o. uzavřít nájemní smlouvu, ve které by bylo sjednáno nájemné za cenu, která se sjednává mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Nelze-li určit cenu tímto způsobem, použije se cena určená podle zákona č. 151/1997 Sb., oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.

174


Je to obdoba operativního leasingu, tj. kdy se po skončení nájemní smlouvy najatý majetek vrací pronajímateli. Přijaté nájemné by společník musel zdanit v rámci svého daňového přiznání jako příjem z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů. Společnost s r. o. by v souladu s § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o daních z příjmů mohla uplatnit paušální výdaj na dopravu ve výši 5 000 Kč měsíčně, a vedle něho také ostatní výdaje spojené s provozem vozidla v prokázané výši, a to pouze pokud vyplývá z nájemní smlouvy, že tyto výdaje bude platit nájemce (např. výdaje na opravy a údržbu vozidla). Podmínkou paušálního výdaje na dopravu je, aby najaté vozidlo nebylo ani po část příslušného kalendářního měsíce přenecháno k užívání jiné osobě. Takže pokud by toto vozidlo kdokoli ze zaměstnanců (i společník) použil pro soukromé účely, tak by byla tato podmínka porušena a nebyl by nárok na uplatnění paušálního výdaje na dopravu. Podle § 25 odst. 1 písm. zp) zákona o daních z příjmů v případě uplatnění paušálního výdaje na dopravu nebudou daňově účinné výdaje na spotřebované pohonné hmoty ani výdaje na krátkodobé parkovací služby poskytované parkovacími místy v souvislosti s používáním vozidla na pracovních cestách ani u nájemce ani u pronajímatele. Související právní předpisy: – § 9 zákona o daních z příjmů – § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o daních z příjmů – § 25 odst. 1 písm. zp) zákona o daních z příjmů – § 156–172 zákoníku práce

 140 Daňová uznatelnost ochutnávek Firma, která se zabývá dovozem potravinářských výrobků, při uvádění nových produktů pořádá příležitostně ochutnávky nebo svým odběratelům poskytuje bezplatné vzorky. Jak je to s daňovou uznatelností takových vzorků nebo výrobků poskytnutých na ochutnávku? Jsou náklady na tyto výrobky daňově uznatelné? Jaké musí být případně splněny podmínky pro daňovou uznatelnost? Odpověď: Poskytování vzorků a ochutnávky nových výrobků uskutečňované v rámci propagace či zavádění těchto výrobků na trh se bude posuzovat podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Vzorek je třeba posuzovat jako součást nákladů na podnikání a nelze ho považovat za dar. Cílem těchto akcí je podpora prodeje nových výrobků. Předpokladem daňové uznatelnosti je zdokladování provádění těchto akcí, zejména uvést místo a datum konání ochutnávkové akce, velikost rozdávaného vzorku, počet spotřebovaných výrobků. V případě poskytování vzorků obchodním partnerům je třeba prokázat, že uvedené vzorky byly skutečně předány. Vzhledem k tomu, že nelze předpokládat, že by jednotliví obchodní partneři podepisovali předávací protokoly, postačí, podle mého názoru, prokázat, např. pomocí seznamu účastníků, jejich přítomnost. Související právní předpisy: – § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů

175


 141 Paušální výdaj na dopravu – automobil nezahrnutý do obchodního majetku Jsem fyzická osoba, vedu daňovou evidenci. Nemám do obchodního majetku vložený osobní automobil. Silniční daň platím. Vedu knihu jízd. Můžu si do daňových výdajů uplatnit paušál na dopravu 4 000 Kč/měsíc plus sazbu základní náhrady 3,70 Kč/km podle počtu ujetých kilometrů k podnikatelským účelům? Lze stejně postupovat i u nákladního auta nevloženého do obchodního majetku? Odpověď: Ano, můžete si uplatnit paušální výdaj na dopravu u osobního vozidla, pokud ho používáte pro účely samostatné výdělečné činnosti i pro soukromou potřebu ve výši 4 000 Kč podle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o daních z příjmů. Protože používá-li poplatník silniční motorové vozidlo, u něhož uplatňuje paušální výdaj na dopravu, pouze zčásti k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu tj. k podnikání a zčásti pro soukromou potřebu, lze na takové silniční motorové vozidlo uplatnit pouze část paušálního výdaje na dopravu ve výši 80 % této částky tj. 4 000 Kč (tzv. „krácený paušální výdaj na dopravu“). V tomto případě pro všechny další uplatňované skutečné výdaje platí povinnost krácení o 20 %, tedy i opravy vozu a odpisy, nepřihlíží se k tomu, v jakém skutečném poměru bylo vozidlo používáno pro soukromou potřebu. Vymezení pojmu silniční motorové vozidlo je uvedeno v § 2 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“). Paušální výdaje na dopravu lze tedy použít u silničních motorových vozidel kategorie L, M a N, které jsou vymezeny v příloze zákona č. 56/2001 Sb., tj. u vozidel:  kategorie L – motorová vozidla zpravidla s méně než čtyřmi koly,  kategorie M – motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu osob,  kategorie N – motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu nákladů. Stanovená výše paušálního výdaje na dopravu a kráceného paušálního výdaje na dopravu je jednotná pro kterékoliv výše uvedené silniční motorové vozidlo, tedy platí jak pro motocykl, osobní automobil, autobus i nákladní automobil. Můžete si tedy uplatnit paušální výdaj na dopravu i nákladní vozidlo podle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o daních z příjmů ve výši 5 000 Kč, pokud je používáno plně pro účely podnikání. Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o daních z příjmů, jestliže se jedná o vozidlo:  vlastní zahrnuté do obchodního majetku,  vlastní nezahrnuté do obchodního majetku a to včetně vozidla ve společném jmění manželů,  v nájmu formou operativního nebo finančního leasingu,  pokud poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů,  a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě,  a pokud zároveň nebyly uplatněny skutečné výdaje na dopravu silničním motorovým vozidlem podle písmene § 24 odst. 2 písm. k) bodu 4 zákona o daních z příjmů, to znamená, že nelze uplatnit výdaje za pohonné hmoty a parkovné ani skutečně vykázané daňovým dokladem ani nelze použít průměrnou cenu pohonných hmot podle

176


Vyhlášky MPSV, kterou se každoročně pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot. Paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit:  pokud poplatník uplatňuje výdaje procentem z příjmů tzv. paušál podle § 7 odst. 8 zákona o daních z příjmů, protože se má za to, že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti,  za vozidlo bezplatně vypůjčené. Pojem parkovné zahrnuje výdaje na krátkodobé parkovací služby v souvislosti s používáním vozidla na pracovních cestách. Nájemné za dlouhodobý pronájem parkovacích míst či garáží se nezahrnuje do paušálního výdaje na dopravu a je možné ho uplatnit jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 24 odst. 2 písm. h) zákona o daních z příjmů. Za přenechání vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje používání automobilu ve společném jmění manželů druhým z manželů, protože manželé jsou považováni za rovnocenné vlastníky. Paušální výdaj je možné uplatnit nejvýše za tři vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo za vozidla v nájmu za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání. Ano, můžete si současně uplatnit i základní náhradu podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3 zákona o daních z příjmů jako daňové výdaje, za předpokladu, že automobil nebyl zahrnut v obchodním majetku ani nebyl předmětem finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci poplatník je skutečným vlastníkem vozidla. Podle „Vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 435/2013 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad“ sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí u osobních silničních motorových vozidel 3,70 Kč. Podle § 157 odst. 5 zákoníku práce základní náhrada u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů přísluší ve výši dvojnásobku sazby osobních silničních motorových vozidel, tj. 7,40 Kč/km. Z hlediska paušálního výdaje na dopravu nemusíte vést knihu jízd, proto byl vlastně institut paušálního výdaje na dopravu zaveden. Ale pokud uplatňujete základní náhradu za 1 km, evidenci ujetých km vést musíte. Plátci DPH uplatňující odpočty na pohonné hmoty též musí vést deník jízd. Silniční daň platíte správně, protože podle § 2 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silniční dani), ve znění p. p. předmětem daně silniční jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná v České republice, provozovaná na území České republiky, jsou-li používána poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů. Podle § 3 zákona o silniční dani předmětem daně silniční jsou vždy vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice. Související právní předpisy: – § 7 odst. 8 zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. k) zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o daních z příjmů – § 157 odst. 5 zákoníku práce – § 2, 3 zákona o dani silniční

177


 142 Opravy vlastních prostor nezařazených do majetku a odpočet DPH Fyzická osoba, OSVČ, plátce DPH zakoupil starší domek, kde si zřídil provozovnu – – auto-lakýrnictví. Trvalé bydliště má ve vedlejším městě. Domek nemá v majetku firmy a neodepisuje ho. Do nákladů dává dosud pouze spotřebu plynu a elektrické energie. Nyní potřebuje prostory upravit pro zabudování nově zakoupené stříkací komory. Může uplatnit náklady za úpravy a opravy do nákladů a uplatnit odpočet DPH? Odpověď: Pokud není majetek (starší domek) zařazen v obchodním majetku, není možné opravy, údržbu nebo technické zhodnocení tohoto majetku uznat jako daňově účinné dle § 25 odst. 1 písm. u) Po vložení majetku do obchodního majetku je možné daňově uznat tyto náklady a následně uplatňovat odpisy staršího domku vč. případného technického zhodnocení. Pokud se Vám jedná pouze o daňovou uznatelnost stříkací komory, pak pokud se jedná o nějaký samostatný majetek, tak ji samozřejmě odepisovat samostatně můžete, i si z ní nárokovat DPH. Ale bohužel už ne z úprav prostor v domku, dokud tento nebude zařazen v obchodním majetku. Související právní předpisy: – § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů

 143 Zálohy spojené účtující osobě Společník s. r. o. podniká také samostatně jako fyzická osoba (OSVČ) s daňovou evidencí, přičemž některé obchody provádí i mezi oběma firmami. Je zde kromě „ceny obvyklé“ ještě nějaké další daňové riziko? Odpověď: Ano, kromě sjednané ceny mohou být problémem rovněž zálohy na dodání zboží či poskytnutí služby zaplacené poplatníkem s daňovou evidencí (OSVČ) spojené osobě (dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů), která vede účetnictví. A to v případě, že nedojde k vyúčtování daného plnění do konce roku úhrady zálohy. Tato povinnost „dodanění“ se týká pouze záloh, které jsou daňovým výdajem daného poplatníka (OSVČ). Výjimkou, na kterou „dodanění“ nedopadá, jsou zálohy z titulu úplaty alias nájemného u finančního leasingu, kde je bez ohledu na zaplacení stanoven i pro daňovou evidenci režim rovnoměrného zahrnování hodnoty leasingu do daňových výdajů. Toto protispekulativní daňové omezení najdeme poněkud skryté v § 5 odst. 10 písm. b) zákona o daních z příjmů, přičemž zamezuje dříve dosti časté optimalizaci daní tím, že OSVČ daňově uplatní jako výdaj zálohu vyplacenou zpravidla svému s.r.o., které přijatou zálohu nemusí zdaňovat, protože nefiguruje v účetních výnosech. V období, kdy dojde k zúčtování předmětné zálohy, se naopak základ daně sníží, byl-li předtím základ daně zvýšen (tj. jde vlastně o posun daňové účinnosti zálohy u poplatníka s daňovou evidencí až do období zúčtování celého závazku. Pro názornost dodejme ilustrativní příklad: Živnostník Pepa vedoucí daňovou evidenci uhradí 12. 12. 2014 zálohu 50 000 Kč na dodání zboží ve prospěch svého s. r. o. (kde má 100% majetkovou účast). V lednu 2015 bude zboží dodáno, načež OSVČ doplatil zbylých 20 000 Kč z celkové ceny 70 000 Kč (DPH pro jednoduchost neuvažujeme). Záloha uhrazená v prosinci ve výši 50 000 Kč

178


bude v roce 2014 daňovým výdajem v rámci daňové evidence. V souladu s § 5 odst. 10 písm. b) zákona o daních z příjmů je však nutné o ni zvýšit základ daně za tento rok, přesněji řečeno rozdíl příjmů a výdajů ze samostatné činnosti. Jde o to, že záloha přijatá účtujícím dodavatelem zboží (s. r. o.) není jeho zdanitelným výnosem roku 2014, přičemž mezi těmito spojenými osobami mohla být záloha dohodnuta v zájmu tzv. daňové optimalizace. Naproti tomu v roce 2015, kdy dojde k zúčtování zálohy – díky čemuž s. r. o. coby dodavatel zboží vykáže zdanitelný výnos z tohoto prodeje zboží – naopak bude zase o těchto 50 000 Kč snížen dílčí základ daně ze samostatné činnosti živnostníka Pepy za tento rok. Dalším jeho daňovým výdajem roku 2015 samozřejmě bude doplatek kupní ceny zásob, tj. 20 000 Kč, a to již standardně jako daňový výdaj v rámci daňové evidence OSVČ. Související právní předpisy: – § 5 odst. 10 a 11 zákona o daních z příjmů – § 7b zákona o daních z příjmů – § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů

 144 Daňové posouzení pracovních oděvů OSVČ Soukromý podnikatel má živnostenský list na „špinavé“ řemeslné práce, a proto si koupil pracovní oděvy (montérky, bundu, vestu, boty, rukavice), může si tyto nákupy zahrnout do daňových výdajů? Odpověď: Názory na tuto problematiku se v praxi liší a rozdílná stanoviska zaujímají také jednotliví správci daně. Pracovní oblečení samotných OSVČ zákon o daních z příjmů v § 24 ani 25 konkrétně neřeší, jako ostatně většinu výdajových položek. Proto jde obecně u podnikajících občanů (OSVČ) o poměřování dvou hledisek:  do jaké míry jde prokazatelně o výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a  nakolik se jedná o předmět osobní (soukromé) spotřeby dotyčné osoby. V případě řemeslníků provozujících „špinavé“ řemeslo je situace přeci jen ale poněkud „bezpečnější“ než třeba u advokátů. Protože asi jen málokterý správce daně zpochybní daňovou účinnost výdaje za klasické pracovní montérky a pracovní obuv, zatímco se pochopitelně často zdráhají uznat výdaje za obleky, košile a společenskou obuv advokátů. Soukromé využití tohoto „pracovního oblečení“ je totiž v případě advokátů reálnější, než u řemeslníků, i když samozřejmě advokáti budou namítat, že montérky lze lehce využívat doma, na zahradě či na chatě, tedy opět i pro soukromou – a proto a priori daňově neuznatelnou – osobní spotřebu. Takže pracovní oblečení a obuv si řemeslník jistě může uplatnit do daňových výdajů. Otázkou ovšem je, v jakém rozsahu. Paušálně lze v tomto směru těžko doporučit jediné zaručené „bezpečné“ řešení pro všechny řemeslníky. Rozhodně neplatí, že co projde u jednoho, to musí projít i jinému. Záleží na rozsahu zakázek a „špinavosti“ reálně vykonávaných činnosti, resp. na prokazatelné míře opotřebení oděvů a obuvi. Zatímco tedy například zedník, který je denně v terénu zřejmě nebude mít problém s daňovou účinností jedné sady pracovního oblečení za čtvrt roku, tak například u revizního technika, „projdou“ zřejmě nejvýše jedny montérky za rok.

179


Zmíněné námitce možného soukromého využití pracovního oblečení lze v zásadě čelit dvěma přístupy. Zaprvé výrazným reklamně – marketingovým potiskem, takže pracovní oděv navíc bude sloužit také pro potřeby reklamy firmy dotyčné OSVČ – a současně se tím a priori omezí chuť využívat jej při práci doma na zahrádce apod. Zadruhé pouze částečným zahrnutím těchto výloh do daňových výdajů, a to v návaznosti na § 24 odst. 3 zákona o daních z příjmů, podle kterého lze výdaje související se zdanitelnými příjmy z podnikání jen částečně zahrnout do daňových výdajů rovněž jen v odpovídající poměrné části (prakticky vždy jde o více méně přesný odhad, např. že pracovní oděv živnostník pro své podnikání využije z 80 % a ve zbytku pro své soukromé (osobní) potřeby. Obecně lze pak nejen pro tyto případy v daních doporučit zdravý rozum a nic nepřehánět. Snaha o přehnané zahrnutí všech oděvů do daňových výdajů (od spodního prádla po klobouk) se totiž obvykle nevyplácí. Správci daně je totiž třeba být schopen prokázat souvislost s podnikatelskou činností, resp. se zdanitelnými příjmy. Je sice jasné, že nahatý řemeslník moc zakázek nezíská – ledaže by zákazníkům šlo o poněkud osobité „řemeslo“ – ovšem vždy je třeba poměřovat, zda převažuje soukromý osobní zájem nebo ten podnikatelský. Související právní předpisy: – § 24 odst. 1 a 3 zákona o daních z příjmů – § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů

 145 Úvěr využitý OSVČ zčásti pro soukromé potřeby OSVČ má úvěr poskytnutý proti obratu. Tento úvěr, respektive bankovní účet, ze kterého se čerpá, používá i pro osobní potřebu. Jsou vždy splátky, poplatky a úroky tohoto úvěru daňovým výdajem poplatníka? Odpověď: Obecně platí, že daňově účinnými jsou výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Přičemž jsou-li takto využity příslušné výdaje pouze zčásti – a ve zbylé části například pro osobní potřebu dotyčného poplatníka – pak je nutno daňovou uznatelnost výdajů odpovídajícím způsobem poměrově krátit. Jak plyne z § 24 odst. 1 a 3, spolu s § 25 odst. u) zákona o daních z příjmů. V dotazovaném případě je bankovní úvěr částečně čerpán také pro osobní potřebu poplatníka – pozn. je vhodné ověřit si u příslušné banky, zda tímto nedochází k porušení podmínek čerpání úvěru. Je tedy zřejmé, že výdaje vynaložené za takovýto úvěr – tedy zejména úroky, případně související bankovní poplatky – není možné uplatnit do daňových výdajů souvisejících se samostatnou činností alias s podnikáním v plné výši. Je nutno zohlednit částečně soukromé využití cizího majetku (jistiny z titulu úvěru), obdobně jako by nebylo možno uplatnit do daňových výdajů celé nájemné (případně leasingové splátky) za auto využívané zčásti i soukromě. Vcelku nasnadě je, jakou část výdajů souvisejících s daným úvěrem (úroky, poplatky apod.) může poplatník zahrnout do daňových výdajů snižujících jeho dílčí základ daně ze samostatné činnosti (podnikání). Půjde o poměr částí úvěrů využitých pro samostatnou činnost (pro podnikání) versus pro osobní potřebu. Protože s tím vznikají administrativní potíže – přičemž správce daně zřejmě bude pečlivě zkoumat, jestli vypočtený poměr krácení daňové účinnosti výdajů s úvěrem odpovídá jeho skutečnému využití – lze doporučit, aby poplatník raději úvěr od banky plně využíval pouze pro svou samostatnou činnost (podnikání), a pro své soukromé potřeby si raději s bankou dohodnul další úvěr (čímž také odpadne riziko porušení úvěrové smlouvy).

180


Ještě raději dodejme, že o daňové účinnosti je možno uvažovat samozřejmě pouze u úroků a bankovních poplatků, v žádném případě u splátek jistiny úvěru (jak zřejmě omylem uvádí tazatel). Jde o to, že v souladu s § 3 odst. 4 písm. b) zákona o daních z příjmů přijetí úvěru nebylo předmětem daně z příjmů u tazatele (úvěrového dlužníka), a proto ani jeho vrácení nemůže nijak ovlivnit jeho základ daně z příjmů – podobně je tomu u přijatých vracených zápůjček (do konce roku 2013 šlo o půjčky). Podle § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů nejsou daňově účinné výdaje vynaložené na příjmy, které nejsou předmětem daně. Daňově účinné ale pochopitelně mohou být výdaje hrazené z čerpaného úvěru, pokud z těchto peněz budou třeba koupeny zásoby zboží (u poplatníka s daňovou evidencí). Související právní předpisy: – § 24 odst. 1 a 3 zákona o daních z příjmů – § 25 odst. 1 písm. i) a u) zákona o daních z příjmů

 146 Cena mezi spojenými osobami nemusí být nutně v ceně obvyklé Podnikám ve stavební činnosti a bratr má vlastní živnost na půjčování stavebních strojů. Často jeho bagry využívám při zakázkách. Nejde přitom o sdružení bez právní subjektivity, ale o standardní subdodávky jednoho podnikatele vůči druhému, zákazníkovi fakturuji obvykle vše pouze já, přičemž samozřejmě do ceny zahrnu i nájemné za bagr zaplacené bratrovi. Nyní nás při kontrole správce daně upozornil na riziko dodanění do ceny obvyklé mezi „spojenými“ osobami. Je přitom skutečně nutno jít vždy na cenu obvyklou? Odpověď: Nejznámějším daňovým dopadem existence spojených osob – kam patří i osoby blízké (např. bratři) – je úprava jejich základů daně o rozdíl mezi cenou sjednanou a „cenou obvyklou“ podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů:  Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami – v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a – není-li tento rozdíl uspokojivě doložitelný, – upraví se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl.  Nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi nespojenými osobami – v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, – použije se cena určená podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. Citované ustanovení nenařizuje spojeným osobám, aby ve vzájemných obchodech vždy uplatnili „ceny obvyklé“, mají totiž možnost sjednat „neobvyklé“ ceny, ovšem musejí být schopny prokázat a doložit důvod tohoto cenového rozdílu, kterým samozřejmě nemůže být „daňová optimalizace“ nebo že se tak zkrátka dohodli. Je potřeba argumentovat zejména ekonomicky podloženými důvody, pro které byla dohodnuta cena mezi spojenými osobami nižší nebo naopak vyšší, než jaká by byla sjednána mezi nezávislými nespojenými osobami. Logiku hledání hodnověrných důvodů se pokusíme přiblížit následujícím ilustrativním příkladem: Dvě „spojené osoby“ – pronajímatel A, nájemce B – uzavřely smlouvu o nájmu bagru za 10 000 Kč měsíčně. Správce daně při kontrole tuto nájemní smlouvu napadl, protože

181


v rámci svého šetření zjistil, že jiným (nezávislým) osobám pronajímá firma A obdobnou techniku za nájemné cca 30 000 Kč měsíčně. Vyzval proto pronajímatele (A), aby uspokojivě doložil ekonomický důvod rozdílu cen za nájem bagru mezi spojenou osobou (B) a jinými (nespojenými) osobami. Pokud by poplatník toto nesplnil a neprokázal tak hodnověrně důvod cenového rozdílu, správce daně by mohl zvýšit jeho základ daně o zjištěný rozdíl, tedy o cca 20 000 Kč měsíčně. Pronajímatel (A) ovšem správci daně zdůvodnil rozdíl ve výši nájemného tím, že se v daném případě jedná o značně poruchové vozidlo, s jehož pronajímáním byly trvalé potíže, což doložil výpisem z evidence pronajímání svého vozového parku, z čehož je zjevné, že daný bagr byl pronajímán nejméně, ale nejčastěji u něj nájemci uplatňovali reklamace z důvodu jeho poruch a návazný požadavek na smluvně zavázané bezplatné přistavení náhradního stroje. Nájemce B o tomto špatném technickém stavu vozidla věděl a akceptoval jej. Mj. i z důvodu, že jej bude využívat jen poměrně málo a navíc si tato firma bude drobné závady odstraňovat sama svépomocí a nebude tak požadovat náhradní vozidlo, což je uvedeno i v nájemní smlouvě. Dále pronajímatel (A) argumentoval tím, že zatímco nájemné v průměru 30 000 Kč měsíčně se týká vesměs jen krátkodobých nájemních vztahů nepřesahujících dva týdny (a to jen ve stavební sezóně od května do září) a zbytek roku o ně obvykle není zájem, tak nájemní smlouva se spojenou osobou B je dlouhodobá na tři roky. Správce daně uznal argumentaci poplatníka (A) a základ daně mu z titulu nižšího nájemného nenavýšil. V případě pochybností o obvyklosti ceny sjednané mezi spojenými osobami, lze požádat správce daně o tzv. závazné posouzení způsobu tvorby ceny (§ 38nc zákona o daních z příjmů), tento správní úkon je ale zpoplatněn 10 000 Kč. Související právní předpisy: – § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 38nc zákona o daních z příjmů

182

17

Hmotný majetek a odpisy

Podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů nejsou daňově účinné výdaje na pořízení hmotného majetku. Důvodem je, že jde o velké, drahé a jednorázově pořizované majetkové položky, které se nespotřebovávají okamžitě, ale využívají se pro podnikání či nájem po řadu let. Proto by jednorázové daňové uplatnění jednak neodpovídalo jejich ekonomické realitě, a jednak by tyto velké výdaje citelně snižovaly výnos z daní z příjmů. Proto zákon umožňuje pouze postupné rozpouštění pořizovací (vstupní) ceny hmotného majetku do daňových výdajů formou zpravidla ročních odpisů [§ 24 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů], případně skrze zůstatkovou cenu (= rozdíl vstupní ceny a úhrnu odpisů), to ovšem jen za stanovených podmínek [§ 24 odst. 2 písm. b), § 24 odst. 2 písm. c) zákona o daních z příjmů]. Věcné vymezení hmotného majetku najdeme v § 26 odst. 2 zákona o daních z příjmů (zestručněno):  samostatné movité věci, popř. soubory movitých věcí se samostatným technickoekonomickým určením, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok,  budovy, domy a jednotky nezahrnující pozemek,  stavby, s výjimkou: – provozních důlních děl, – drobných staveb pro lesní školky nebo myslivost se zastavěnou plochou do 30 m2 a výškou do 5 m, – oplocení (sloužícího k zajišťování lesní výroby a myslivosti, které je drobnou stavbou),  pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než tři roky, a to: – ovocné stromy na pozemku o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 90 stromů na 1 ha, – ovocné keře na pozemku o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 1 000 stromů na 1 ha, – chmelnice a vinice,  dospělá zvířata a jejich skupiny, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč,  jiný majetek, kam patří: – technické zhodnocení, pokud nezvyšuje ocenění hmotného majetku (například, pokud jej hradil nájemce věci), – výdaje na otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť, – technické rekultivace (pokud zvláštní zákon nestanoví jinak), – výdaje hrazené uživatelem (tvořící podle účetních předpisů součást ocenění hmotného majetku, který je předmětem finančního leasingu, přesahují-li v úhrnu se sjednanou kupní cenou u movitého majetku 40 000 Kč. Pokud není hmotný majetek vyloučen z daňového odpisování podle § 27 zákona o daních z příjmů (např. nabytý darem, který byl osvobozen od daně), je možno jej odpisovat, přičemž zákon o daních z příjmů rozlišuje několik metod daňového odpisování hmotného majetku:

183


 Dobrovolně volitelné způsoby odpisování, z nichž si může poplatník vybrat: –

Rovnoměrné odpisování:  Doba odpisování se stanoví podle zařazení hmotného majetku do jedné z šesti odpisových skupin (vymezených přílohou č. 1 zákona o daních z příjmů), a to od minimálních tří let (pro 1. skupinu) do maximálních 50 let.  Všechny roční odpisy po celou dobu odpisování jsou stejné, výjimkou je pouze první rok, kdy je odpis zhruba na poloviční výši. – Zrychlené odpisování:  Doba odpisování se stanoví opět podle zařazení hmotného majetku do jedné z šesti odpisových skupin, je tedy stejná jako u rovnoměrné metody, od minimálních tří let do maximálních 50 let.  Roční odpisy po celou dobu odpisování postupně klesají, výjimkou je zase první rok, kdy se odpis pohybuje mezi 75 % a 50 % nejvyššího odpisu, který je hned vzápětí, v druhém roce odpisování. – Mimořádné odpisování:  Bylo omezeno pouze na nový hmotný majetek v odpisové skupině 1 a 2 pořízený od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010.  Doba odpisování byla pro 1. skupinu jen 12 měsíců, pro druhou 24 měsíců, odpisy nešlo přerušit.  Pro spíše jen ojedinělé případy jsou stanoveny povinné způsoby odpisování: – Technologická část fotovoltaických elektráren:  Od zdaňovacího období započatého v roce 2011 platí speciální zpřísněný jednotný režim daňového odpisování technologické části hmotného majetku využívaného k výrobě elektřiny ze slunečního záření.  Odpisy jsou stanoveny jako měsíční rovnoměrné po 240 měsíců, tj. 20 let bez možnosti přerušení. – Pokračování v odpisování započatém původním vlastníkem:  Je stanoveno pro určité způsoby nabytí hmotného majetku, kdy nejde o koupi nebo darování.  Například u nepeněžitých vkladů, u zděděného majetku, u vkladů tichého společníka, u majetku dříve tzv. vyřazeného z firmy občana a nyní do ní opět vloženého nebo u jeho manželky atd.  Nový, resp. staronový vlastník musí pokračovat v odpisování započatém jeho předchůdcem, nesmí tedy měnit vstupní cenu majetku ani způsob odpisování (odpisuje tak, jako by ke změně nedošlo). – Časové odpisování:  Týká se otvírek nových lomů, pískoven, hlinišť a technické rekultivace (nejsouli součástí ocenění jiného hmotného majetku), dočasných staveb a důlních děl, a dalšího hmotného majektu, jehož životnost nebo doba trvání je stanovena obecně závazným předpisem nebo orgánem na základě zmocnění ve zvláštním zákoně.  Roční odpis se zde stanoví jako podíl vstupní ceny a stanovené doby trvání. – Výkonové odpisování:  Je stanoveno pro matrice, zápustky, formy, modely a šablony.  Roční odpis se stanoví jako podíl vstupní ceny a stanovené doby použitelnosti nebo stanoveného počtu vyrobených odlitků nebo výlisků. – Technické zhodnocení provedeného na nemovité kulturní památce:  Roční odpis se stanoví ve výši jedné patnáctiny vstupní ceny.

184


Komplikací na poli hmotného majetku od roku 2014 byla převratná právní zásada nového občanského zákoníku, podle níž je stavba zpravidla součástí pozemku, zatímco pro účely daní z příjmů se i nadále posuzují odděleně. Zatímco stavbu obvykle lze odpisovat, pozemek nikoliv a navíc je při jeho prodeji u fyzických osob daňově uznána pořizovací cena pouze do výše příjmů z prodeje (u staveb je při prodeji zůstatková cena daňovým výdajem bez omezení). Navazujícím účetně daňovým problémem je nutnost samostatného ocenění stavby a „holého“ pozemku. Praktik namítne, že to přece není problém, holt se účastníci kupní smlouvy domluví zvlášť na části kupní ceny za stavbu a za „holý“ pozemek. Tak prosté to ale není, protože kupní cena je jen jedna za pozemek včetně stavby – i když existují názory, že by to snad možné bylo. Bezpečnější postup je prozatím ten, že si poplatník obstará znalecké ocenění obou položek a podle tohoto poměru mezi ně rozdělí kupní cenu.

PŘÍKLAD Ocenění nabytí více složek majetku při odlišném znaleckém ocenění Pan Jiří koupil pozemek s komerční stavbou za jednu (celkovou) kupní cenu 7 mil. Kč, pročež nyní řeší problém, jak tuto jednu částku (celkovou pořizovací cenu) rozdělit mezi dvě daňově samostatně posuzované složky nabytého majetku, které musí evidovat s jejich individuálním oceněním. Za tímto účelem si obstaral následující individuální znalecké ocenění obou složek nabytého majetku:  komerční stavba 8 mil. Kč,  „holý“ pozemek bez stavby 2 mil. Kč. Je jasné, že kupující nemůže tyto znalecké (expertní) hodnoty složek majetku – – v úhrnu 10 mil. Kč – převzít pro své daňové účely jako jejich pořizovací ceny, jelikož celkové ocenění musí samozřejmě odpovídat skutečné pořizovací (kupní) ceně 7 mil. Kč. Je tudíž zapotřebí „nějak“ vyřešit cenový rozdíl 3 miliony. Nehledejme v tom nic komplikovaného, následující rozpočítání kupní ceny by asi napadlo každého.  Komerční stavba: – Na celkovém znaleckém (expertním) ocenění 10 mil. Kč se stavba podílí 80 % (8 mil. / 10 mil.). – Proto se stejnou měrou podílí také na celkové pořizovací ceně 7 milionů Kč. – Ocenění podílem na celkové pořizovací ceně = 80 % ze 7 mil. Kč = = 5 600 000 Kč.  „Holý“ pozemek bez stavby: – Na celkovém znaleckém (expertním) ocenění 10 mil. Kč se pozemek podílí 20 % (2 mil. / 10 mil.). – Proto se stejnou měrou podílí také na celkové pořizovací ceně 7 mil. Kč. – Ocenění podílem na celkové pořizovací ceně = 20 % ze 7 mil. Kč = = 1 400 000 Kč. Někdy ale poplatníci DPFO řeší problém s daňovým oceněním hmotného majetku – – vstupní cenou – poněkud jiného druhu. Toto ocenění sice obvykle vychází z účetního ocenění (pořizovací cena, vlastní náklady), které ovšem v určitých případech upravuje – a to zejména u nemovitého majetku a u poplatníků z řad fyzických osob.

185


Např. koupený majetek se sice obvykle ocení pořizovací cenou (tj. cenou, za kterou byl majetek pořízen zvýšenou o náklady s jeho pořízením souvisejícími), ovšem s těmito výjimkami podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů: a) Při odkoupení najatého majetku, u něhož nájemce odpisoval technické zhodnocení, je součástí vstupní ceny i zůstatková cena tohoto technického zhodnocení. b) Nejsou-li při bezprostředním odkoupení majetku po ukončení nájemní smlouvy nebo smlouvy o finančním leasingu dodrženy daňové podmínky uvedené v § 24 odst. 4 nebo 5 zákona o daních z příjmů – pročež se stává nájemné zpětně daňově neúčinné – lze do vstupní ceny zahrnout daňově neuznané nájemné. c) U nemovitého majetku, který poplatník – fyzická osoba – pořídil úplatně v době delší než pět let před jeho vložením do obchodního majetku nebo v době delší než pět let před zahájením nájmu, je vstupní cenou reprodukční pořizovací cena určená podle zákona o oceňování majetku. d) U nemovitého majetku, který poplatník – fyzická osoba – pořídil úplatně v době kratší než pět let před vložením do obchodního majetku nebo v době kratší než pět let před zahájením nájmu, se pořizovací cena zvyšuje o náklady prokazatelně vynaložené na jejich opravy a technické zhodnocení. e) U movitého majetku, který poplatník – fyzická osoba – pořídil úplatně v době delší než jeden rok před vložením do obchodního majetku, je vstupní cenou reprodukční pořizovací cena určená podle zákona o oceňování majetku, s výjimkou majetku nabytého formou finančního leasingu.

PŘÍKLAD Automobil vložený do podnikání fyzickou osobou až po roce Pan Novák si 1. května 2013 koupil osobní automobil za 250 000 Kč pro soukromé využití, neboť byl v té době jen zaměstnancem. Dne 1. dubna 2014 začal podnikat jako živnostník ve stavebnictví, pročež využíval podle potřeby i onen automobil. O svých příjmech a výdajích povede daňovou evidenci. Jak do ní promítne automobil? Pokud vozidlo do obchodního majetku nezahrne, nemůže do daňových výdajů ani zčásti zahrnovat jeho odpisy, opravy a údržbu, ani pojištění apod. To se panu Novákovi moc nezamlouvalo, a rozhodl se proto auto vložit do obchodního majetku jako hmotný majetek. Ovšem na otázku, jaká bude tato vstupní cena je nutno dopovědět, kdy automobil vložil do obchodního majetku:  když to bylo nejpozději 2. května 2014, tak vstupní cenou zůstane pořizovací cena automobilu, tedy zejména jeho kupní cena (250 000 Kč), případně zvýšená o související výlohy, což v těchto případech není obvyklé,  jestliže to ale bylo až rok po koupi (počítáno ode dne následujícího), tedy až 3. května 2014 nebo později, tak již kupní cena nebude nic platná, protože vstupní cenou bude reprodukční pořizovací cena určená podle zákona č. 151/1997 Sb., oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů., což bude zajisté méně než původní kupní cena.

186


 147 Odpisy automobilu Firma koupila v lednu 2014 automobil za 350 000 Kč + DPH. Automobil zařadila do majetku. V dubnu 2014 automobil prodala za 220 000 Kč + DPH. V roce 2014 si nemůže uplatnit daňové odpisy. Zůstatková cena automobilu při prodeji je 350 000 Kč. Může firma celou zůstatkovou cenu uplatnit do nákladů, nebo jen do výše příjmů z prodeje? Odpověď: Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů nejsou od daně z příjmů osvobozeny příjmy z prodeje movitých věcí, které jsou nebo byly zahrnuty v obchodním majetku v období pěti let před prodejem. Tedy ve Vašem případě prodej automobilu podléhá dani z příjmů. V souladu s § 24 odst. 2 písm. b) bodem 2 zákona o daních z příjmů je v případě prodeje hmotného majetku (který lze daňově odpisovat) daňovým výdajem jeho aktuální daňová zůstatková cena podle § 29 odst. 2 zákona o daních z příjmů (tj. rozdíl vstupní ceny a uplatněných odpisů). Celá daňově uznatelná zůstatková cena prodaného automobilu sníží základ daně z příjmů, případně zvýší daňovou ztrátu za zdaňovací období prodeje automobilu. Případnou daňovou ztrátu je možno uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně po dobu následujících pěti zdaňovacích období. Vzhledem k tomu, že automobil byl zařazen do obchodního majetku, příjem z prodeje ve výši 220 000 Kč uplatníte podle § 7 zákona o daních z příjmů jako zdanitelný příjem a oproti němu uplatníte zůstatkovou cenu ve výši 350 000 Kč do daňových výdajů, a tím dojde ke snížení dílčího základu daně z příjmů fyzických osob podle § 7 zákona o daních z příjmů o 130 000 Kč. Ztráta by nebyla daňově uznatelná u fyzické osoby, u které by byl příjem zdaňován jako ostatní příjem dle § 10 zákona o daních z příjmů, tj. ve dvou případech:  automobil si pořídila soukromá osoba a doba mezi nabytím a prodejem nepřesáhla jeden rok nebo  doba od vyřazení z obchodního majetku do prodeje nepřesáhla pět let. Dílčí základ daně podle § 10 zákona o daních z příjmů může být maximálně nulový, nikdy nemůže skončit ztrátou. Související právní předpisy: – § 4 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů – § 7, 10 zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů

 148 Technické zhodnocení versus modernizace Ve firmě jsme začali opravovat budovu (dříve kravín), který budeme přestavovat na kanceláře. Tuto budovu odpisujeme. Investice do budovy se bude pohybovat kolem 150 až 300 000 Kč. Jedná se o technické zhodnocení? Šla by tato částka dát přímo do nákladů? Např. zvlášť elektrika, rozvody vody, omítky, lino atd.? Prosím o příklad na technické zhodnocení a modernizaci. Odpověď: V otázce se mimo jiné uvádí, že stávající kravín se přestavuje na kanceláře. Tuto přestavbu nelze považovat za opravu – tedy provozní náklad (daňový náklad běžného období),

187


protože opravou se stručně a zjednodušeně rozumí odstranit na stavbě částečně fyzické opotřebení a poškození a uvést ji tak do předešlého funkčního stavu. V uváděném případě se však neprovádějí práce, aby se kravín uvedl do předešlého stavu, ale aby se zásadně změnil jeho účel a funkce. Podle § 126 stavebního zákona jde v uváděném případě o změnu v užívání stavby, která mimo jiné musí být v souladu se záměry územního plánování, s veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy. Další související náležitosti v tomto směru stanoví § 127 tohoto zákona a vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 33 odst. 2 zákona o daních z příjmů se v uváděném případě jedná o technické zhodnocení, konkrétně rekonstrukci, jíž se rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů. O technické zhodnocení se zvýší vstupní cena majetku a odpisy se provádějí ze zvýšené vstupní ceny. Podle konkrétních podmínek by bylo účelné posoudit, zda v důsledku přestavby kravína na kanceláře nepůjde o změnu zatřídění stavby a tím o její přeřazení do administrativních budov v 6. odpisové skupině. Z hlediska účetních a odvozeně i daňových předpisů je účelné mít na paměti zejména tři věci: 1) Hodnota technického zhodnocení zahrnuje veškeré práce a dodávky, aby budova byla způsobilá obvyklému užívání a splňovala technické funkce a povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy pro užívání. Zahrnuje tedy i uváděné elektroinstalace, vnitřní rozvody vody a kanalizace, vnější i vnitřní omítky, malování, nátěry, lino, úklid po stavebních a montážních pracích apod. Do hodnoty technického zhodnocení také patří bourací práce a odvoz suti na skládku včetně poplatku za uložení odpadu. 2) Součástí vstupní ceny jsou náklady související s pořízením jako náklady na stavební řízení, na projektovou dokumentaci včetně rozpočtu, správní a místní poplatky, provize, doprava, zkoušky apod. 3) Technické zhodnocení se ve věcném a hodnotovém vyjádření zaznamená na inventární kartu budovy. Příkladů na uváděnou otázku technického zhodnocení a modernizace by bylo možné uvést mnoho. Technické zhodnocení (§ 33 zákona o daních z příjmů) zahrnuje stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace. Rekonstrukcí je například předmět otázky a tedy přestavba kravína na kanceláře, nebo změna benzinového motoru na bioplyn (změna technických parametrů). Modernizací je třeba následná instalace autorádia nebo handsfree do automobilu, nebo následné zavedení osobního výtahu do stávajícího obytného domu. Stavební úprava je podle § 2 odst. 5 stavebního zákona změna stávající stavby. Může jít třeba o vybourání stavebních příček v obytném domě a související stavebně technické úpravy na velkoplošnou kancelář nebo nějakou provozovnu. Související právní předpisy: – § 33 odst. 2 zákona o daních z příjmů – § 127 stavebního zákona

 149 Výměna oken celé budovy V daňových předpisech k problematice zařazení výměny oken se v pokynu GFŘ č. D-6 uvádí, že za změnu technických parametrů podle zákona o daních z příjmů se nepovažuje jen samotná záměna použitého materiálu, a to i v případě výměny oken

188


s dřevěným rámem za okna s rámem plastovým, pokud zůstanou zachovány původní rozměry oken a počet vrstev skel. Jestliže v daném případě jsou nová okna vybavena funkcí mikroventilace (+ bezpečnostním čepem) a původní okna tuto funkci neměla, může správce daně argumentovat, že se nejedná o „samotnou záměnu použitého materiálu“? Jako opravu by tuto výměnu bylo možné charakterizovat tehdy, pokud by (za podmínky, že byly zachovány původní rozměry oken a počet vrstev skel) se stávající okna bez mikroventilace již nevyráběla a daňový poplatník tuto skutečnost je schopen doložit. Pak by ze strany správce daně byly akceptovány technicky nejbližší výrobky. V případě, že na trhu existuje možnost výroby, dodávky a instalace oken bez mikroventilace, může správce daně uvedenou výměnu oken posoudit jako technické zhodnocení? Bylo možno ze strany daňového poplatníka doložit, že původní i nově zabudovaná okna byla a jsou opatřena mikroventilací – původní i nově zabudovaná okna byla bez funkce mikroventilace. V těchto třech případech jsou zřejmě uvedená řešení bez daňového rizika. Představuje jakékoli jiné řešení daňové riziko? Odpověď: V souladu s § 47 odst. 2 písm. a) vyhlášky o účetnictví se opravou odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. A to i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. Naproti tomu technickým zhodnocením se podle § 33 zákona o daních z příjmů rozumí výdaje na dokončené:  nástavby, – dosavadní stavbu zvyšují,  přístavby, – půdorysně rozšiřují stavbu, přičemž jsou vzájemně provozně propojeny s dosavadní stavbou,  stavební úpravy, – zachovávají vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby (patří zde např. i zateplení pláště stavby),  rekonstrukce, – jedná se o zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů,  modernizace, za kterou se považuje rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti, – majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období částku 40 000 Kč. Podle vstřícného stanoviska Generálního finančního ředitelství – viz pokyn GFŘ č. D-6, část k § 33 zákona o daních z příjmů (byl zveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 7/2011) – – se pro účely posouzení technického zhodnocení za změnu technických parametrů nepovažuje jen samotná záměna použitého materiálu, a to i v případě oken s dřevěným rámem za okna s rámem plastovým, pokud zůstanou zachovány původní rozměry oken a počet vrstev skel oken. Pokyn GFŘ č. D-6 již ale neřeší otázku výrazného vylepšení tepelně izolačních, zvukových a bezpečnostních parametrů oken před versus po výměně. Je přitom nasnadě, že osazení obvyklých vysoce izolačních skel a rámů znatelně vylepší technické parametry celé budovy, což hovoří ve prospěch posouzení výměny oken coby technického zabezpečení. Za stěžejní v dotazovaném případě považuji zodpovězení otázky, proč došlo k výměně oken v celém objektu a co tímto zásahem do majetku bylo primárně sledováno? Přitom je třeba posuzovat vliv na celý dotčený majetek – na celou budovu – a nikoli

189


porovnávat změny parametrů izolovaně u každého vyměněného okna zvlášť. Obvykle je v podobných případech v praxi snahou majitele stavby nikoli opravit poškozená a vyžitá okna za jejich funkční a těsnící obdobu, ale zejména výrazné vylepšení tepelně izolačních vlastností celé budovy. Okny totiž zbytečně uniká často až cca třetina energie na vytápění, resp. jsou naopak hlavním důvodem přílišného přehřívání objektu v létě (a tedy vyšších výloh za klimatizaci). A pokud stará okna měla koeficient prostupu tepla (skla, rámu i celého okna) cca 2, zatímco ta nová třeba jen cca 0,5, tak se – při posouzení za celou budovu – zajisté významně změnil podstatný technický parametr – izolace. V dotaze uváděná mikroventilace navíc rovněž výrazně vylepšuje obnovu vzduchu v budově bez nutnosti řízeného větrání a není třeba ani mrhat drahocennou energií na topení, resp. chlazení pravidelným větráním otvíráním oken. Dále tazatelem zmiňovaný „bezpečnostní čep“ patrně zvýšil bezpečnost oken. Když to shrnu, tak provedená výměna oken nepochybně vykazuje významnou změnu (vylepšení) podstatných technických parametrů celého objektu stejně jako změnu jeho užitných vlastností. Mám tedy za to, že věcně nešlo o opravu, ale o technické zhodnocení dané budovy. Dodejme, že v pochybnostech může poplatník v souladu s § 33a zákona o daních z příjmů požádat správce daně o závazné posouzení skutečnosti, zda je konkrétní zásah do majetku technickým zhodnocením. Toto správní rozhodnutí je sice bezpečným právním názorem, ale je zpoplatněno správním poplatkem 10 000 Kč. Související právní předpisy: – § 33, 33a zákona o daních z příjmů – § 47 odst. 2 písm. a) vyhlášky o účetnictví

 150 Technické zhodnocení na pronajatém majetku V roce 2013 jsme se souhlasem vlastníka budovy začali odepisovat technické zhodnocení budovy (jako nájemci). V roce 2014 jsme provedli další technické zhodnocení této budovy. Máme navýšit zůstatkovou cenu původního technického zhodnocení a v odepisování pokračovat? Nebo máme nově zatřídit a odepisovat každé technické zhodnocení zvlášť? Jedná se stále o stejnou budovu a je předpoklad, že i budoucnosti budeme provádět další technické zhodnocení. Vlastníkem budovy je naše dceřiná společnost. Odpověď: Podle otázky bylo technické zhodnocení budovy provedeno opakovaně, resp. je technicky zhodnocena budova (opětovně), která již předtím byla technicky zhodnocena. Při rovnoměrném odpisování se opětovně zvýší vstupní cena a nadále se použije maximální roční odpisová sazba pro zvýšenou vstupní cenu. Při zrychleném odpisování se při opětovném technickém zhodnocení postupuje obdobně jako u prvního technického zhodnocení, takže v roce zvýšení vstupní ceny je odpis roven podílu dvojnásobku zvýšené zůstatkové ceny a koeficientu stanoveného pro zvýšenou vstupní cenu. V dalších zdaňovacích obdobích je odpis roven podílu dvojnásobku zůstatkové ceny a koeficientu pro zrychlené odpisování sníženého o počet let, po které bylo již odpisováno z nově zvýšené zůstatkové ceny. Ve výpočtovém vzorečku se tedy mění čitatel i jmenovatel. Provedené technická zhodnocení se ve věcném a hodnotovém vyjádření zaznamenají na inventární kartě budovy. Další technické zhodnocení téhož majetku se tedy zvlášť (samostatně) neeviduje a neodpisuje.

190

Hmotný majetek a odpisy Související právní předpisy: – zákon o daních z příjmů

 151 Datum zařazení technického zhodnocení budovy Mám dotaz ke správnému datu zařazení technického zhodnocení – zateplení budovy, projekt, na který bylo vydáno stavební povolení (i když v tomto případě to nebyla povinnost), byl ukončen fakticky 30. 11. Doklad na provedený stavební dozor byl vystaven až s DUZP 31. 12. 2014. Žádost o kolaudační souhlas nebyla dosud podána. Můžeme majetek uvést do užívání k datu 30. 11.? Postačí doložení protokolem o předání stavby od dodavatele, zápisem ve stavebním deníku? Nebo musí být splněno i datum dokladu na fakturaci stavebního dozoru? Má vliv (ne)vydání kolaudačního souhlasu? Odpověď: Zateplení pláště stavby se považuje podle § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona za stavební úpravu, takže se podle § 33 zákona o daních z příjmů jedná o technické zhodnocení. Podle účetních a daňových předpisů lze zvýšit o technické zhodnocení vstupní cenu majetku a odpisovat jej ze zvýšené vstupní ceny uvedením technického zhodnocení do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splněním technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání. Kromě dokončenosti a technické funkčnosti musí být tedy také splněny povinnosti stanovené příslušnými právními předpisy, které přicházejí v konkrétním případě v úvahu, například stavební, bezpečností, požární apod. Pokud by v daném případě nebyla kolaudace nutná, nebyla by ani podmínkou pro zahrnutí technického zhodnocení do majetku. V opačném případě by však kolaudace spadla do povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání a tím povinnosti stanovené stavebním zákonem, protože podle jeho ustanovení § 122 je kolaudační souhlas dokladem o povolení užívání stavby. Z uvedeného je patrné, že pro uvedení technického zhodnocení do užívání není uváděný protokol o předání stavby od dodavatele postačující a datum fakturace od stavebního dozoru není důležitý. Z hlediska účetních a daňových předpisů je účelné alespoň stručně připomenout dvě věci: 1) Součástí hodnoty technického zhodnocení jsou náklady související s pořízením, jako náklady na projektovou dokumentaci, stavební řízení, správní a místní poplatky, provize apod. 2) Technické zhodnocení se ve věcném a hodnotovém vyjádření zaznamená na inventární kartu budovy. Související právní předpisy: – § 33 zákona o daních z příjmů – § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona – § 122 stavebního zákona

191


 152 Stanovení pořizovací ceny vozidla Fyzická osoba, neplátce DPH. V srpnu 2014 zakoupila vozidlo (použité). Hodnota vozidla 499 999 Kč. Klient zaplatil 160 000 Kč z vlastních zdrojů. Zbytek částky byl uhrazen z poskytnutého úvěru – 339 999 Kč. Úvěr byl sjednán na 60 měsíců a splátka včetně úroků činila 11 299 Kč měsíčně. Během následujícího měsíce klient vyhodnotil poskytnutou finanční službu jako krajně nevýhodnou a začal pracovat na jejím ukončení. S úvěrovou společností se dohodl na předčasném ukončení uvěrové smlouvy k 31. 12. 2014. Do této doby zaplatil z úvěru 4 splátky = celkem 45 197 Kč, z toho činila jistina 9 968,13 Kč a úroky 35 228,87 Kč. K datu ukončení úvěrové smlouvy vystavila klientovi úvěrová společnost fakturu na částku 521 911 Kč, kdy 330 030,87 Kč je zbývající jistina z úvěru a 191 880,13 Kč je položka nazvaná „Vypořádání související se správou úvěru v důsledku ukončení smlouvy“. Tuto fakturu klient uhradil hotově 31. 12. 2014. Můžete mi prosím poradit, jak mám stanovit pořizovací cenu vozidla? Odpověď: Stanovení pořizovací ceny zřejmě chcete kvůli odpisování. V této souvislosti bych vás upozornila na skutečnost, že odpisovat lze pouze za předpokladu, že nájemce neuplatňoval leasingové splátky do daňových nákladů. Pořizovací cena je tvořená kupní cenou a poplatkem za předčasné ukončení leasingové smlouvy. Podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, že: „(…) nejsou-li při bezprostředním odkoupení hmotného majetku po ukončení nájemní smlouvy nebo smlouvy o finančním leasingu dodrženy podmínky uvedené v § 24 odst. 4 nebo odst. 5 zákona o daních z příjmů, lze do vstupní ceny zahrnout veškeré nájemné a úplatu u finančního leasingu, které byly uhrazeny do data ukončení smlouvy a nebyly výdajem (nákladem) podle § 24 zákona o daních z příjmů, přitom u poplatníka, který nevede účetnictví, lze do vstupní ceny zahrnout i zálohy na nájemné nebo zálohy na úplatu u finančního leasingu uhrazené do data ukončení smlouvy (…).“ Smluvní pokuta není součástí ocenění pořízeného majetku. Související právní předpisy: – § 24 zákona o daních z příjmů – § 29 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů

 153 Nemovitost manželů v podnikání Manželé vlastní nemovitost, která je součástí společného jmění manželů. Manželka podniká a celou nemovitost využívá výlučně ke svému podnikání. Nemovitost nemá vloženou v obchodním majetku. Je možné uplatnit do daňově uznatelných nákladů výdaje spojené s provozem nemovitosti – energie, telefon apod.? Je možné, aby manžel, který nepodniká, pronajímal tuto nemovitost manželce a nájem byl u manželky uznatelný náklad? Odpověď: Pokud má vlastník – manželka vloženou nemovitost do obchodního majetku, nemůže si jí zároveň pronajímat. I v případě, kdy by však nemovitost do obchodního majetku vložena

192


nebyla, nebyl by nájem od manžela možný, neboť manželka je stejně tak vlastníkem jako manžel a nájem vlastní věci ztrácí smysl. I když je nemovitost ze 100 % používána právě k podnikání manželky, z důvodu, že není vložena do obchodního majetku, není možné do nákladů zahrnout výdaje na opravu a údržbu této nemovitosti. U stavby zařazené do obchodního majetku přichází jako daňově účinné v úvahu nejen náklady na opravu a údržbu, ale i odpisy, je však třeba s ohledem na způsob nabytí nemovitosti správně zvolit vstupní cenu v souladu s § 29 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Spotřeby energií, tepla, vody jsou samozřejmě při podnikatelském způsobu využití nemovitostí taktéž daňově účinné, stejně tak hovorné (to již s nemovitostí nesouvisí, jedná se o klasický provozní náklad). Související právní předpisy: – § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů – § 29 odst. 1 zákona o daních z příjmů

 154 Zatřídění majetku Do jaké skupiny zatřídím hmotný majetek ve výši 140 000 Kč – dispečerské zařízení na vypínání fotovoltaické elektrárny při přetížení energie? Skupina odpisová 2 – SKP 31.62 (2-49) – Ostatní elektrické zařízení jinde neuvedené – signalizační zařízení ochranná, zabezpečovací, návěstní apod.? Odpověď: Dispečerské zařízení na vypínání fotovoltaické elektrárny při přetížení energie uváděné v otázce lze stručně a zjednodušeně charakterizovat jako součást operativního řízení, které záleží v kontrole provozu a při větších odchylkách od plánovaného provozního stavu ve výběru nového provozního stavu při respektování provozní spolehlivosti, kvality elektrické energie a hospodárnosti. Pro dispečerské zařízení je v otázce uváděn kód SKP 31.62 a odpisová skupina (2-49) – Ostatní elektrická zařízení jinde neuvedená. V úvahu by také přicházel kód SKP 31.20 – Elektrická rozvodná a spínací zařízení, který se odpisuje rovnoměrně bez přerušení po dobu 240 měsíců podle § 30b odst. 1 zákona o daních z příjmů. Podle konkrétního posouzení v uváděném případě lze zvážit, zda by nemohlo jít o kód SKP 31.20 a odpisovou položku (3-36) – Elektrická rozvodná, řídící a spínací zařízení (kromě rozvaděčů a rozvodných panelů pro napětí 1 000 V a nižší). Související právní předpisy: – § 30b odst. 1 zákona o daních z příjmů

 155 Náklady na opravy nevyužívané budovy Naše firma vlastní hotel, v kterém již několik let neprovozuje žádnou činnost – tedy neplynou žádné tržby. Budova hotelu je v dezolátním stavu. Firma hodlá provést v budoucnu rekonstrukci budovy, na kterou jsou již projekty a stavební povolení, ale zahájení stavby rekonstrukce je zatím odsunuto na pozdější dobu. Veškeré náklady spojené s přípravou rekonstrukce jsou účtovány na nedokončené investici – účet č. 042. Na této budově jsou ale nyní prováděné nutné zajišťovací práce např. opravy

193


padající omítky, balkonů, opravy okapů, zajištění budovy proti vniknutí atd. Můžeme výdaje na tyto opravy uplatnit do nákladů na účty č. 511, nebo jsou součástí budoucí nedokončené investice? Odpověď: Podle otázky je na neprovozovaný hotel v dezolátním stavu vypracována projektová dokumentace rekonstrukce (v účetním a daňovém pojetí technického zhodnocení) a vydáno stavební povolení. Rekonstrukci však chce firma zahájit až později. V této souvislosti lze stručně uvést příslušná ustanovení stavebního zákona, v kterých se mimo jiné uvádí:  po nabytí právní moci stavebního povolení zašle stavební úřad stavebníkovi jedno vyhotovení ověřené projektové dokumentace spolu se štítkem obsahujícím identifikační údaje o povolené stavbě,  stavební povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena do dvou let ode dne, kdy nabylo právní moci,  vlastník stavby je povinen uchovávat stavební deník dokumentující prováděné práce pod dobu 10 let od vydání kolaudačního souhlasu. Podle otázky jsou na hotelu zatím prováděny zajišťovací práce, jako třeba u padající omítky, v případě balkonů, okapů, zajištění proti vniknutí apod. Je zřejmé, že jsou-li určité práce zahrnuty ve schváleném projektu a rozpočtu stavby (rekonstrukce), nelze je považovat za opravu. Definici opravy stanoví § 47 odst. 2 vyhlášky o účetnictví. Zajišťovací a zabezpečovací práce, pokud by šlo nejspíše o podepření balkonů trámy, natažení ochranné sítě před padající omítku, uchycení uvolněných okapů, zatlučení oken prkny proti vniknutí apod., nejsou-li součástí projektu a rozpočtu stavby, by se účtovaly na účet č. 548-Ostatní provozní náklad. Tyto uváděné práce nemají v podstatě charakter opravy, jejímž základním znakem je uvedení věci do předchozího stavu. Pokud by však nezpochybnitelně došlo k souběhu technického zhodnocení a oprav, byla by nutná oddělená evidence na základě věcného vodítka např. projektanta nebo zhotovitele apod. Je účelné pamatovat, že součástí hodnoty technického zhodnocení jsou i bourací práce a dovoz suti na skládku včetně poplatku za uložení odpadu podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V zájmu konkrétního posouzení situace a zamezení případných budoucích nesrovnalostí je účelné mít fotodokumentaci technického stavu hotelu před prováděním prací a po jejich dokončení. Související právní předpisy: – § 47 odst. 2 vyhlášky o účetnictví

 156 Neuplatněné odpisy majetku Převzala jsem si daňovou evidenci nového klienta. Při inventarizaci majetku jsem zjistila, že nemá v evidenci majetku vůz, který pořídil v roce 2010 v pořizovací ceně cca 650 000 Kč, ale minulá účetní mu ho nezařadila do evidence majetku. Tedy ani neuplatnila žádné daňové odpisy. V nákladech roku 2011, 2012, 2013, 2014 jsou doklady související s provozem vozidla. Řádně byla hrazena i silniční daň. Klient se chystá tento vůz prodat. Mohu na základě provedené inventury vůz zařadit do majetku? V jaké hodnotě? Mohu na vůz uplatnit odpis pro rok 2014, z jaké hodnoty? Jak postupovat při prodeji v lednu 2015? Do výnosů přijde prodejní cena vozu, ale lze v daňové evidenci uplatnit zůstatkovou cenu majetku, tedy neuplatněné odpisy?

194


Odpověď: V souladu s § 8 odst. 3 daňového řádu obecně platí, že v daních je určující skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní. Takže pokud fakticky bylo předmětné vozidlo zahrnuto do obchodního majetku poplatníka (OSVČ) pro účely jeho podnikání – jak bylo zřejmě jeho záměrem – ale pouze o tom není příslušný zápis v jeho daňové evidenci, pak by se podle mne mělo na vozidlo nahlížet tak, že v daňové evidenci je. Problém ale samozřejmě bude s dokazováním, které je v daních alfou a omegou. Pro tyto účely ale může být poplatníkovi nápomocna řada podpůrných skutečností. Zejména je třeba se podívat na to, jakým způsobem poplatník daňově uplatňoval provozní výlohy spojené s vozidlem, kde je ve vazbě na § 24 odst. 2 písm. k) zákona o daních z příjmů, rozdíl, jestli se jedná o vozidlo v obchodním majetku (prokázané výdaje za pohonné hmoty) nebo nikoliv (základní náhrada + náhrada za pohonné hmoty). Tento nepřímý důkaz by ovšem spadl pod stůl, pokud poplatník využil tzv. paušální výdaje na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o daních z příjmů, které jsou využitelné jak u vozidla v obchodním majetku, tak i u nezahrnutého v obchodním majetku. Dalším nepřímým důkazem o zahrnutí vozidla do OM může být uplatňování jeho oprav a údržby do daňových výdajů, což u majetku nezahrnutého do obchodního majetku a priori vylučuje ustanovení § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů. Naproti tomu úhrada silniční daně vůbec nezávisí na tom, zda předmětné vozidlo je v obchodním majetku nebo není, rozhodující je totiž jiná skutečnost – jestli je používáno k podnikání, registrováno v Česku a také zde provozováno. Daňové odpisování je sice možné pouze u majetku zahrnutého do obchodního majetku (neuvažujeme-li o příjmech z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů), ovšem není povinné. § 26 odst. 5 zákona o daních z příjmů pouze stanoví podmínky, kdy lze nejdříve daňové odpisy zahájit, a pokud se tak stane, tak ustanovení § 26 odst. 8 zákona o daních z příjmů umožňuje kdykoli započaté odpisování přerušit, s jistým omezením v době uplatňování paušálních výdajů. Takže skutečnost, že předmětné vozidlo nebylo odpisováno, opět a priori nic nevypovídá o tom, zda bylo, resp. je v obchodním majetku nebo nikoli. Pokud vozidlo (hmotný majetek) bylo zahrnuto do obchodního majetku, ale nebylo daňově odpisováno, tak jeho aktuální zůstatková cena se rovná jeho vstupní (zpravidla pořizovací) ceně. Což není problémem při jeho prodeji, kdy se v souladu s § 24 odst. 2 písm. b) bodem 2 zákona o daních z příjmů uplatní jako daňový výdaj celá zůstatková (= vstupní) cena vozidla, a to bez omezení a nezávisle na výši prodejní ceny. V takovémto případě bude příjem i výdaj součástí dílčího základu daně z podnikání podle § 7 zákona o daních z příjmů, pročež ovlivní také pojistné vyměřovací základy. Jestliže fakticky vozidlo nebylo zahrnuto do obchodního majetku a nebrání tomu ani dřívější uplatnění provozních výloh s ním spojených (viz výše), pak doporučuji nezahrnovat jej do obchodního majetku ani nyní. Odpadnou tak starosti s oceněním vstupní cenou na bázi reprodukční pořizovací ceny alias ceny zjištěné podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů (nemusí jít o znalce, postačí posudek autobazaru) ve smyslu § 29 odst. 1 písm. a) a d) zákona o daních z příjmů. Přičemž příjem z jeho prodeje již bude v souladu s § 4 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů osvobozen od DPFO. Související právní předpisy: – § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů – § 7b zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. b), k), zt) zákona o daních z příjmů – § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů – § 26 odst. 5 a 8 zákona o daních z příjmů – § 29 odst. 1 zákona o daních z příjmů – § 8 odst. 3 daňového řádu

195


 157 Vstupní cena a úprava odpočtu DPH Zařadili jsme v květnu 2014 majetek (ojetý automobil), kvalifikovaný odhad 65 % služebně km, neuplatněných 35% DPH do vstupní ceny (viz Pokyn GFŘ č. D-6, k § 29). Ke konci roku 2014 zjistíme 80 % služebně km a vyrovnáme DPH (z celé ceny). Máme odpovídajícím způsobem opravit vstupní cenu auta (a d. odpisy za 2014)? A máme opravovat vstupní cenu další roky (vždy 1/5 pokud koeficient se liší o víc než 10 % od 80 %) nebo rozdíly z vypořádávání DPH rovnou do nákladů/výnosů? Odpověď: Z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty k vašemu dotazu uvádím, že na kartě dlouhodobého hmotného majetku může být uvedena pořizovací cena včetně DPH v případě, kdy v daném okamžiku osoba povinná k dani není plátcem DPH. Pokud osoba povinná k dani je plátcem DPH, na kartu dlouhodobého hmotného majetku uvádí pořizovací cenu tohoto majetku bez DPH. Skutečnost, že nárok na odpočet daně na vstupu byl u pořízeného dlouhodobého hmotného majetku uplatněn pouze v částečné, resp. v poměrné výši ve smyslu § 75 zákona o dani z přidané hodnoty, neovlivní výši vstupní ceny tohoto majetku. Jinými slovy, neuplatněná výše DPH se do vstupní ceny nepromítá. Problematiku odpisů dlouhodobého hmotného majetku je třeba řešit z hlediska zákona o daních z příjmů. Související právní předpisy: – zákon o daních z příjmů – § 75 zákona o dani z přidané hodnoty

 158 Pojem „Vypraveno dne“ na kolaudačním souhlasu Řeším okamžik správného zahájení odpisování stavby s vydaným kolaudačním souhlasem. Kdysi kolaudační rozhodnutí obsahovalo nabytí právní moci a od tohoto okamžiku byla stavba způsobilá k užívání. V současné době existuje nové rozhodnutí s názvem „kolaudační souhlas“, které ale nabytí právní moci již neobsahuje, naopak kolaudační souhlas často obsahuje nový pojem „Vypraveno dne“. V odborné literatuře jsem se dočetla, že podle § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu se vydáním rozhodnutí rozumí „Vypraveno dne“, což je předání stejnopisu k doručení. Má se tedy okamžik zahájení odpisování (samozřejmě po splnění dalších podmínek) odvíjet právě od data „Vypraveno dne“, a nikoliv od data uvedeném na kolaudačním souhlasu? Odpověď: V § 122 odst. 3 stavebního zákona se ve stručnosti (s ohledem k danému problému) stanoví, že stavební úřad vydá kolaudační souhlas, který není správním rozhodnutím. Otázkou je, zda rozhodným dnem je datum „vypraveno dne“ nebo datum na kolaudačním souhlasu. Je třeba řešit otázku vydání, právní moci a vykonavatelnosti souhlasu a analogicky aplikovat příslušná ustanovení správního řádu. V otázce nabytí právní moci je třeba vycházet z § 73 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je rozhodnutí v právní moci, pokud bylo oznámeno a nelze proti němu podat odvolání. Právní moc se tak nabude, pokud marně uplyne lhůta pro odvolání nebo se jediný účastník vzdá práva podat odvolání anebo pokud se účastníci vzdají práva podat odvolání či vezmou podané odvolání zpět, jinak až v okamžiku, kdy rozhodnutí o odvolání

196


nabude právní moci. Lze tedy dovodit, že vykonavatelnost nastává – zejména § 73 a 75 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů – pokud byl souhlas oznámen. Související právní předpisy: – zákon o daních z příjmů – § 73, 75 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění p. p. – § 122 odst. 3 stavebního zákona

 159 Prodej vozidla Fyzická osoba si pořídila motorové vozidlo, které zařadila do obchodního majetku, avšak využívala je pro podnikání z padesáti procent. Proto již při nákupu uplatnila nárok na DPH jen z poloviny pořizovací ceny, také uplatňovala poloviční odpisy a taktéž náklady vztahující se k provozu vozidla zahrnovala v poloviční výši. Nyní vozidlo bude prodávat, znamená to, že odvede DPH také v poloviční výši a zdaní jen polovinu prodejní ceny? Odpověď: Z dotazu tazatele vyplývá, že při uplatnění DPH na vstupu postupoval podle ustanovení § 75 zákona o dani z přidané hodnoty a uplatnil nárok na odpočet daně v poměrné výši, a že v průběhu užívání dlouhodobého majetku nedošlo v jednotlivých letech ke změně poměru užívání majetku pro účely uskutečňování ekonomických činností, u nichž má plátce nárok na odpočet daně a užívání majetku po jiné účely. Tazatel neuvádí počet let užívání majetku od jeho pořízení do následujícího prodeje a období, ve kterém byl dlouhodobý majetek pořízen. V uvedeném případě je nutné vzít v úvahu rozdílný postup řešení z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty v případech, kdy byl majetek pořízen do data 31. 3. 2011 a po datu 31. 3. 2011. Pro srozumitelnost řešení dotazu bylo vycházeno z ukázkově zadaných hodnot: Automobil byl pořízen v listopadu roku 2011 a bude prodán v roce 2014. Pořizovací cena 400 000 Kč bez DPH, DPH ve výši 80 000 Kč, cena při prodeji 100 000 Kč bez DPH, DPH ve výši 21 000 Kč. Celkem odpisy 281 500 Kč, z toho v rámci daňově uznatelných uplatněno 140 750 Kč. Prodejní cena 100 000 Kč bez DPH, DPH ve výši 21 000 Kč. Řešení z pohledu zákona o dani z příjmů: V případě prodeje hmotného majetku, který poplatník využíval zčásti k zajištění zdanitelných příjmů, a tudíž ve smyslu ustanovení § 28 odst. 6 zákona o daních z příjmů uplatňoval v rámci daňových výdajů pouze poměrnou část odpisů, se postupuje podle ustanovení § 23 odst. 4 písm. e) zákona o daních z příjmů. Podle uvedeného ustanovení se do základu daně nezahrnují příjmy, které souvisejí s daňově neuznatelnými výdaji předchozích zdaňovacích období, a to až do výše souvisejících daňově neuznatelných výdajů. V případě tazatele pak poměrná část daňově neuznatelných odpisů. Příjem z prodeje automobilu před zahrnutím do základu daně sníží o poměrnou část odpisů neuplatněných v rámci daňově uznatelných nákladů, maximálně však do hodnoty 0. V rámci daňově uznatelných výdajů uplatní poplatník podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) bodu 2 zákona o daních z příjmů zůstatkovou cenu prodaného majetku. Z výše zadaných údajů bude postup následující. Příjem z prodeje automobilu – neuplatnitelná poměrná část odpisů 100 000 – 140 750 = – 40 750

197


Do základu daně se z dosaženého příjmu zahrne 0. Zůstatková cena = vstupní cena – odpisy 400 000 – 281 500 = 118 500 Do výdajů se zahrne 118 500 Celkové ovlivnění základu daně: 0 – 118 500 = – 118 500 Řešení z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty: V případě prodávaného hmotného majetku byl pořizovatelem při jeho pořízení proveden odpočet daně v poměrné výši. Pokud byl takový majetek prodán ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně, kterou je v případě osobního automobilu období pěti let, postupuje poplatník podle ustanovení § 78 písm. d) zákona o daních z příjmů. Podle uvedeného ustanovení provede jednorázové vypořádání, které se v případě tazatele vypočítá podle § 78a odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty a vynásobí počtem let zbývajících do konce let pro úpravu odpočtu daně. V případě tazatele se jednorázová úprava odpočtu daně vypočítá ve výši jedné pětiny součinu částky daně na vstupu prodaného majetku (80 000 Kč) a rozdílu ukazatele nároku při prodeji majetku a ukazatele nároku na odpočet, který byl původně uplatněn (100 % – 50 %) a jejím vynásobením počtem roků zbývajících do lhůty pro odpočet daně (5-3). 80 000 x (100 % – 50 %) / 5 x (5-2) = 8 000 x 2 = 16 000 Prodávající má v uvedeném případě nárok na úpravu odpočtu daně ve výši 16 000 Kč. Související právní předpisy: – § 23 odst. 4 písm. e) zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů – § 28 odst. 6 zákona o daních z příjmů – § 75 zákona o dani z přidané hodnoty – § 78 odst. d) zákona o dani z přidané hodnoty – § 78a odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty

 160 Odpis solární elektrárny OSVČ má nainstalovánu solární elektrárnu na svém rodinném domě, na faktuře od dodavatele jsou rozepsány: solární moduly + inventor 220 000 Kč = 3. odpisová skupina – odpis 10 let, zvlášť je naúčtovaná konstrukce a montáž v celkové ceně 44 528 Kč, kterou bychom měli zaúčtovat jako technické zhodnocení rodinného domu, který není zařazen do majetku, není odepisován. Jakým způsobem máme zaúčtovat odpisy této konstrukce – jako montáž? Znamená to, že zařadíme konstrukci včetně montáže do odpisové skupiny 4? Jak bychom měli správně postupovat se zaúčtováním a odepisováním? Odpověď: Podle § 30b zákona o daních z příjmů, a to jak ve znění platném do roku 2014, tak po tomto datu, se dále stanovený hmotný majetek pro výrobu elektřiny ze slunečního záření odpisuje rovnoměrně bez přerušení po dobu 240 měsíců do 100 % vstupní ceny nebo zvýšené vstupní ceny. Tímto stanoveným hmotným majetkem se podle dřívějšího znění zákona rozuměl majetek zatříděný ve Standardní klasifikaci produkce pod kódem 31.10, 31.20 nebo 32.10, kdežto podle současného znění zákona se jím rozumí majetek zatříděný v klasifikaci produkce CZ-CPA označený kódem 27.11, 27.12 a 26.11.22. V obou

198


případech jde v podstatě o movité věci, zejména panely nebo moduly sestavené z fotovoltaických článků, generátory, elektromotory, inventory (měniče) apod. Stavební úpravy střechy pro instalaci elektrárny, nosná konstrukce pro fotovoltaické panely a kabeláž pro rozvod elektřiny, případně další nutné zásahy vyvolané konkrétními podmínkami, se považují za součást domu zatříděného v Klasifikaci stavebních děl (CZ-CC). Při odpisování se všechny tyto úpravy odpisují v rámci domu, jehož vstupní cena je zvýšena o hodnotu těchto úprav. Dům by byl zřejmě zatříděn v Klasifikace stavebních děl (CZ-CC) pod kódem 11 – Budovy bytové a odpisován v 5. odpisové skupině. Součástí vstupní ceny fotovoltaické elektrárny jsou náklady spojené s pořízením, například náklady na projektovou dokumentaci, na stavební řízení, dopravu, montáž, správní a místní poplatky apod. Související právní předpisy: – § 30b zákona o daních z příjmů

 161 Prodej odepisované nemovitosti – zůstatková cena Podnikatel, fyzická osoba. Byl odepisovaný majetek, který podnikatel v roce 2014 prodal. Za rok 2014 tedy uplatní odpis ve výši 1/2 ročního odpisu. Jak zaúčtuje zůstatkovou cenu tohoto majetku? Uplatní jako daňově uznatelný výdaj na snížení daně z příjmů? Odpověď: V případě prodeje dlouhodobého majetku, který dle zákona o daních z příjmů lze odepisovat, je jeho zůstatková cena, tj. pořizovací cena snížená o uplatněné daňové odpisy, výdajem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů. V případě daňové evidence se v roce prodeje jedná o nepeněžní výdaj, který není uveden v peněžním deníku, a proto je třeba ho vyčíslit na řádku č. 106 Přiznání k dani z příjmů fyzických osob a v příloze E. Úpravy. Stejně tak jsou na tomto řádku vykázány daňové odpisy dlouhodobého majetku. V případě prodaného hmotného majetku se uplatňuje pouze poloviční výše ročního odpisu tak, jak uvádíte. Související právní předpisy: – § 24 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů – § 26 odst. 7 zákona o daních z příjmů

 162 Technické zhodnocení nebo náklad Již několik let jsem OSVČ, plátce DPH, vedu daňovou evidenci. Podnikám v oboru stavebních prací. Necelý rok mám v osobním vlastnictví nemovitost, část této nemovitosti jsem nyní vložil (za odhadní cenu) do podnikání. Mezi koupí a vkladem do podnikání jsem nemovitost opravil po stavební stránce. Na to nemám doklady do účetnictví, takže neznám navýšení vstupní ceny majetku. Nyní v této části nemovitosti rozjíždím kavárnu jako další druh podnikání. Postupně jsem kavárnu zařídil lednicí, sporákem, barovým pultem, klimatizací, křesílky, stoly, chladícími vitrínami, svítidly, dal nové dveře atd. Na jednotlivé nákupy mám daňové doklady. DPH uplatním. Jedná se o technické zhodnocení nebo o tzv. pořizovací náklady nebo to mohu dát do nákladů? Pořizovací náklady jako celek se odepisují v jaké skupině? Nebo to musím rozložit do různých skupin?

199


Odpověď: Meritem otázky je zřejmě přestavění (změna) stávající stavby, případně nebytových prostor na kavárnu. V textu otázky se mimo jiné uvádí provedení klimatizace a zřejmě také elektroinstalace, vnitřních rozvodů vody a vytápění a rovněž asi jde o bourací práce, vnitřní omítky a podobně, obecně o stavební práce. Ve smyslu stavebního zákona jde zřejmě o změnu účelu stavby a ve smyslu daňové legislativy o rekonstrukci kombinovanou se stavebními úpravami a tedy o technické zhodnocení podle § 33 zákona o daních z příjmů. Aby se z věcného hlediska předešlo případným budoucím nesrovnalostem, je účelné věnovat pozornost příslušným ustanovením vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Součástí hodnoty technického zhodnocení jsou náklady související s pořízením jako náklady na projektovou dokumentaci, na dopravu, montáž, správní a místní poplatky apod. K těmto nákladům také patří odvoz vybouraného materiálu (suti) na skládku a poplatek za uložení odpadu. O hodnotu technického zhodnocení se zvýší vstupní cena stavby, která se odpisuje z této zvýšené vstupní ceny. Odpisování lze zahájit podle § 26 odst. 5 zákona o daních z příjmů uvedením pořízeného technického zhodnocení do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání (zejména hygienickými, bezpečnostními, požárními apod.). Pokud jde o movité věci, zejména nábytek uváděný v otázce, jako stoly, křesílka apod., a tedy věci netvořící nedílnou součást stavby (jako třeba vnitřní rozvody klimatizace a vody), je v principu možný dvojí postup: 1) jednotlivě (samostatně) evidovat a odpisovat movité věci odpovídající hodnotovému a časovému limitu pro samostatné movité věci podle § 26 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Movité věci neodpovídající těmto limitům zahrnout do spotřeby, 2) ze všech movitých věcí (jak splňujících, tak nesplňujících stanovený hodnotový a časový limit) vytvořit soubor movitých věcí se samostatným technickoekonomickým určením ve smyslu citovaného ustanovení zákona o daních z příjmů. Soubor se eviduje jako jeden inventární předmět, na jehož inventární kartu se ve věcném a hodnotovém vyjádření uvedou všechny agregované části (komponenty) do souboru. Soubor se odpisuje jednou sazbou (koeficientem). Movité věci, resp. soubor movitých věcí lze samozřejmě konstruovat i v jiné než uvedené konfiguraci podle konkrétních potřeb poplatníka v evidenci a ochraně majetku. Související právní předpisy: – § 26 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů – § 26 odst. 5 zákona o daních z příjmů – § 33 zákona o daních z příjmů

 163 Vstupní cena a úprava odpočtu DPH Zařadili jsme v květnu 2014 majetek (ojetý automobil), kvalifikovaný odhad 65 % služebně km, neuplatněných 35 % DPH do vstupní ceny (viz pokyn GFŘ č. D-6, k § 29). Ke konci roku 2013 zjistíme 80 % služebně km a vyrovnáme DPH (z celé ceny). Máme odpovídajícím způsobem opravit vstupní cenu automobilu (a d. odpisy za 2014)? A máme opravovat vstupní cenu další roky (vždy 1/5 pokud koeficient se liší o víc než 10 % od 80 %) nebo rozdíly z vypořádávání DPH rovnou do nákladů/výnosů? Prosíme o zdůvodnění a zaúčtování.

200


Odpověď: DPH na vstupu je obecně součástí pořizovací a tedy i vstupní ceny pořizovaného majetku. Což platí plně v případě, že dotyčný poplatník není plátcem DPH nebo sice je plátcem DPH, ale buď nemá (žádný, tedy ani částečný) nárok na odpočet daně na vstupu, anebo se dobrovolně rozhodne možnost odpočtu daně nevyužít. Tento přístup potvrzuje metodický Pokyn GFŘ č. D-6 v části K § 29 pod bodem 5 (Finanční zpravodaj 7/2011). A pak je tady druhá varianta, že se jedná o plátce DPH, který splňuje podmínky nároku na odpočet daně na vstupu a hodlá této možnosti aktivně využít. Není přitom až tak podstatné, jestli má nárok na odpočet daně plný nebo jen částečný (počítaný s pomocí poměrného nebo krátícího koeficientu, případně jejich kombinací). V těchto případech je možno neuplatněnou DPH na vstupu vykázat jako daňový výdaj (náklad) v kategorii „ostatní daně“ v souladu s § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů. Což potvrzuje zmíněný Pokyn GFŘ č. D-6 v části K § 24 odst. 2 pod bodem 5: Ostatními daněmi podle § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů (tj. daňově účinným výdajem) jsou také:  a. DPH, pokud tato daň souvisí s daňovými výdaji a – aa. kterou je povinen plátce DPH odvést při změně režimu podle § 79 odst. 4 až 7 zákona o dani z přidané hodnoty v souvislosti se zrušením registrace plátce daně, nebo – ab. na kterou neuplatnil plátce daně nárok na odpočet daně podle zákona o dani z přidané hodnoty,  DPH nebo její část, kterou nemůže plátce daně uplatnit jako odpočet daně podle zákona o dani z přidané hodnoty,  DPH, kterou je plátce daně povinen odvést v souvislosti s organizováním reklamních soutěží a propagačních akcí. Výjimku z daňové účinnosti DPH související s daňovými výdaji podle písm. a) stanoví bod 6 dtto:  DPH uvedená pod písm. a) je daňovým výdajem, pokud poplatník nezvýší o tuto daň: – vstupní cenu hmotného a nehmotného majetku v souladu s právními předpisy upravujícími účetnictví; přitom při zrušení registrace plátce DPH postupuje podle tohoto pokynu k § 29 odst. 2 [tj. stanoví tzv. změněnou vstupní (zůstatkovou) cenu a pokračuje v započatém odpisování dle § 29 odst. 7 zákona o daních z příjmů], hodnotu zásob, vede-li účetnictví. DPH je vždy součástí vstupní ceny hmotného a nehmotného majetku a hodnoty zásob nemá-li plátce daně nárok na odpočet podle zákona o dani z přidané hodnoty. Načež bod 7 dtto dodává: Podle bodů 5 a 6 se postupuje obdobně i v případě úpravy odpočtu daně podle § 78 až 78c zákona o dani z přidané hodnoty a vyrovnání odpočtu daně podle § 77 zákona o dani z přidané hodnoty, pokud je snižován nárok na odpočet daně, a to ve zdaňovacím období, kdy o úpravě nebo vyrovnání odpočtu bylo účtováno nebo evidováno v daňové evidenci. Částečný odpočet DPH na vstupu je náplní bodu 5 písm. b) vyznačeného tučně, takže se na něj nevztahuje výjimka bodu 6, čímž je podle mne otevřená cesta k jednoduchému výsledkovému účtování korekcí odpočtu DPH na vstupu do daňově uznatelných účetních nákladů (např. MD 548/D 343) a není třeba se tak trápit změnami účetní pořizovací, resp. daňové vstupní (zůstatkové) ceny cenu předmětného hmotného majetku. Opačnou situaci – kdy je korekcemi naopak zvyšován původně uplatněný nárok na odpočet DPH na vstupu, řeší zmíněný metodický pokyn GFŘ č. D-6 v části k § 23 odst. 6 pod body 4 až 6. Přičemž pod bodem 5 je uvedena pouze možnost (nikoli povinnost) poplatníků snížit od odpovídající část DPH vstupní cenu předmětného hmotného majetku.

201


Takže lze postupovat opět jednodušeji cestou výsledkového účtování korekcí odpočtu DPH na vstupu do zdanitelných účetních výnosů (např. MD 343/D 648). Související právní předpisy: – § 23 odst. 6 zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů – § 29 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 72–78d zákona o dani z přidané hodnoty

 164 Stavba pronajatá dříve versus později než po pěti letech Pan Novák v roce 2009 koupil rekreační chatu za 1 mil. Kč pro soukromé využití své rodiny a známých. Od května 2014 se rozhodl začít rekreační chatu pronajímat, pročež jí hodlá daňové odpisovat. Bude stavbu odpisovat z pořizovací ceny 1 mil. Kč nebo si musí obstarat znalecký posudek o aktuální hodnotě? Odpověď: Daňovou „vstupní“ cenou koupené stavby je sice obvykle pořizovací cena, ale v určitých případech tomu tak není, jak stanoví § 29 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Dotazované situace se konkrétně týkají tyto výjimky: U nemovitého majetku, který poplatník – fyzická osoba – pořídil úplatně v době delší než pět let před jeho vložením do obchodního majetku nebo v době delší než pět let před zahájením nájmu, je vstupní cenou reprodukční pořizovací cena určená podle zákona o oceňování majetku. U nemovitého majetku, který poplatník – fyzická osoba – pořídil úplatně v době kratší než pět let před vložením do obchodního majetku nebo v době kratší než pět let před zahájením nájmu, se pořizovací cena zvyšuje o náklady prokazatelně vynaložené na jejich opravy a technické zhodnocení. Proto na otázku, jaká bude vstupní cena chaty, musí tazatel dopovědět, kdy přesně zahájil její nájem: Když to bylo dříve než pět let od její koupě, zůstane vstupní cenou pořizovací cena chaty, tedy kupní cena (1 mil. Kč), případně zvýšená o související výlohy (např. za zprostředkování, právníka, poplatek za vklad). Tuto pořizovací cenu lze navýšit o prokázané výdaje na opravy a technické zhodnocení předmětné chaty. Jestliže to ale bylo později než pět let po koupi (počítáno ode dne následujícího od vkladu do katastru), tak kupní cena už nebude nic platná, protože vstupní cenou musí být reprodukční pořizovací cena určená podle zákona o oceňování majetku, což může být v závislosti na údržbě, zhodnocení a lokalitě více i méně než kupní cena. S ohledem na odbornou náročnost se to neobejde bez znalce v oceňování staveb. Související právní předpisy: – § 29 odst. 1 zákona o daních z příjmů

202

18

Daňové odpočty a slevy (kromě na manželku a dítě)

Úvodní schéma se značným zjednodušením naznačuje, jak obecně probíhá výpočet DPFO.

203


PŘÍKLAD Souběh více druhů příjmů Paní Lenka je zaměstnána u jedné firmy, od níž dostává pravidelný příjem ze závislé činnosti. Vedle toho drobně podniká jako pojišťovací zprostředkovatel, za což dostává od pojišťoven provizi, která je příjmem z podnikání alias ze samostatné činnosti. Část vydělaných peněz uložila na termínový účet u kampeličky, z něhož v podobě úroků získává příjem z kapitálového majetku. Zděděný byt po otci opravila a pronajímá studentům, přičemž z pronájmu vykázala daňovou ztrátu (výdaje byly vyšší než příjmy). A konečně ještě paní Lenka měla v roce 2014 také příjem z prodeje automobilu, který rovněž zdědila po svém tatínkovi, což představuje ostatní příjem. Rozhodne-li se poplatnice u příjmů ze samostatné činnosti a z nájmu uplatňovat skutečné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, a tyto výdaje převýší příjmy, vznikne z jednoho nebo obou těchto druhů příjmů dílčí daňová ztráta. O tuto dílčí daňovou ztrátu (případně ztráty) pak může snížit úhrn zbývajících dílčích základů daně – s jedinou výjimkou dílčího základu daně ze závislé činnosti (zaměstnání).

Jak je patrné ze schématu, celkový základ daně (úhrn dílčích základů daně – dále jen „DZD“) lze snížit o:  Nezdanitelné částky podle § 15 zákona o daních z příjmů: – za poskytnuté dary (minimálně 1 000 Kč, maximálně 15 % základu daně) – zaplacené úroky z úvěrů na bydlení (až 300 000 Kč za celou domácnost) – zaplacené příspěvky na penzijní připojištění/pojištění (v úhrnu až 12 000 Kč) – zaplacené pojistné na životní pojištění (až 12 000 Kč) – zaplacené členské příspěvky „odborům“ (max. 1,5 % úhrnu „mezd“, resp. 3 000 Kč), – zaplacené úhrady za zkoušky ověřující vzdělávání (max. 10, 13 nebo 15 000 Kč).  Odčitatelné položky podle § 34 zákona o daních z příjmů: – daňová ztráta z podnikání nebo z pronájmu z minulých nejvýše pět let – odpočet na podporu výzkumu a vývoje – odpočet na podporu odborného vzdělávání Z takto sníženého a na celá sta dolů zaokrouhleného základu daně se vypočte daň 15 %, kterou případně zvýší solidární zvýšení daně dle § 16 zákona o daních z příjmů. Zvýšení daně činí 7 % z částky, o kterou součet – příjmů ze závislé činnosti a DZD ze samostatné činnosti – převyšuje 48násobek průměrné mzdy (1 245 216 Kč pro rok 2014). Vypočtená daň se zaokrouhlí na koruny nahoru, a když poplatník splňuje podmínky, může ji snížit o tyto slevy:  „Podnikatelské“ slevy na dani podle § 35 až 35b zákona o daních z příjmů: – za zaměstnávání osob se zdravotním postižením (60 000 Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením, 18 000 Kč za každého s jiným zdravotním postižením) – z titulu tzv. investičních pobídek (což je ale podmíněno hodně velkými investicemi)  „Osobní“ slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů: – základní sleva na poplatníka (24 840 Kč), jen pokud nepobírá starobní důchod k 1. 1., Nález Ústavního soudu č. 162/2014 Sb. toto omezení starobních důchodců k 4. 8. 2014 zrušil, přičemž se podle informací Finanční správy ČR zveřejněné na jejich internetových stránkách do té doby neuplatněná základní sleva na dani těmto poplatníkům vrátí při ročním zúčtování záloh na rok 2014 zaměstnavatelem

204


nebo v daňovém přiznání za rok 2014. Dodejme, že jiným svým rozhodnutím Ústavní soud již také označil za protiústavní odebrání základní slevy na dani starobním důchodcům rovněž za rok 2013, u níž ale prozatím Finanční správa ČR hledá optimální způsob praktického řešení (nápravy). – sleva na „vyživovanou“ manželku/manžela s příjmy do 68 000 Kč ročně (24 840 Kč), na níž ale nemají nárok „paušálisté“ uplatňující paušální výdaje u více než 50 % základu daně – základní sleva na invaliditu, za invalidní důchod 1. nebo 2. stupně (2 520 Kč) – rozšířená sleva na invaliditu, za invalidní důchod 3. stupně (5 040 Kč) – sleva na držitele průkazu ZTP/P (16 140 Kč) – sleva na studenta, resp. studium poplatníka do 26, případně 28 let (4 020 Kč ročně)  Daňové zvýhodnění za vyživované děti poplatníka podle § 35c zákona o daních z příjmů: – 13 404 Kč za každé nezletilé nebo studující dítě do 26 let žijící v domácnosti, na níž ale nemají nárok „paušálisté“ uplatňující paušální výdaje u více než 50 % základu daně – pokud je daňové zvýhodnění vyšší než daň po slevách, má formu daňového bonusu, který (při splnění podmínek) dostane vyplacen poplatník od správce daně (jako „zápornou daň“).

 165 Základ daně i ztráta v jednom roce Pan Novák je zaměstnancem jedné firmy se stálou měsíční hrubou mzdou řádově 20 000 Kč. Vedle toho od roku 2014 drobně podniká jako živnostník. V tomto prvním roce podnikání bude mít o zhruba 200 000 Kč více výdajů než příjmů, v dalším roce již očekává malý zisk z podnikání cca 100 000 Kč. Protože o ztrátu z podnikání nesmí snížit příjmy ze zaměstnání, bude mít tedy za rok 2014 současně základ daně i ztrátu? Odpověď: Ano skutečně v těchto případech poplatník vykáže za jedno zdaňovací období kladný základ daně – který tvoří tzv. superhrubá mzda – a současně daňovou ztrátu ze samostatné činnosti, kterou bude moci uplatnit v následujících pěti letech jako položku snižující základ daně (opět kromě příjmů ze závislé činnosti).  Rok 2014: – DZD z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů: 12 x (Hrubá mzda + Povinné pojistné zaměstnavatele ve výši 34 % hrubé mzdy) = 12 x x (20 000 Kč + 6 800 Kč) = 321 600 Kč. – Dílčí daňová ztráta z příjmů z podnikání podle § 7 zákona o daních z příjmů: Příjmy – Výdaje = – 200 000 Kč. – Proti DZD ze zaměstnání nelze uplatnit dílčí daňovou ztrátu z podnikání. Takže pan Novák v tomto přiznání dále dopočítá standardně daň z příjmů ze základu daně odpovídajícímu DZD podle § 6 zákona o daních z příjmů (tj. sníží jej o nezdanitelné částky, vypočte DPFO a uplatní slevy), a současně vykáže ztrátu z podnikání.  Rok 2015: – DZD z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů: 12 x (Hrubá mzda + Povinné pojistné zaměstnavatele ve výši 34 % hrubé mzdy) = 12 x x (20 000 Kč + 6 800 Kč) = 321 600 Kč.

205


– –

–

Dílčí základ daně z příjmů z podnikání podle § 7 zákona o daních z příjmů: Příjmy – Výdaje = + 100 000 Kč. O loňskou dílčí daňovou ztrátu z podnikání (200 000 Kč) může snížit letošní DZD z podnikání (100 000 Kč), a to pochopitelně maximálně na nulu, takže do dalších let zůstává zbytek dílčí daňové ztráty z roku zahájení podnikání ve výši 100 000 Kč, který opět nelze uplatnit proti DZD ze zaměstnání. Pan Novák v tomto přiznání opět standardním způsobem vypočítá daň z příjmů ze základu daně odpovídajícímu DZD podle § 6 zákona o daních z příjmů (tj. sníží jej o nezdanitelné částky, vypočte DPFO a uplatní slevy).

Související právní předpisy: – § 5 odst. 1 až 3 zákona o daních z příjmů – § 34 odst. 1 zákona o daních z příjmů – § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů

 166 Daňový odpočet úroků z úvěrů na bydlení při více účastnících úvěrové smlouvy Účastníky úvěrové smlouvy od stavební spořitelny na rekonstrukci družstevního bytu jsou čtyři osoby: rodiče, kteří jsou členy bytového družstva a z tohoto titulu také nájemci předmětného bytu, a jejich děti jako uživatelé bytu (mají zde trvalé bydliště) – – zletilý syn a nezletilá dcera. Kdo a jak může nárokovat nezdanitelnou částku z titulu úroků zaplacených z uvedeného úvěru na financování bydlení? Odpověď: V daném případě existují čtyři varianty uplatnění zaplacených úroků z úvěru na financování bytové potřeby. Přičemž tyto možnosti jsou omezeny výlučně na zletilé osoby, takže nezletilá dcera – i kdyby nakrásně měla zdanitelný příjem a měla tak zájem na nezdanitelné částce – nemůže tento odpočet od základu daně uplatnit samostatně ani poměrově spolu s ostatními účastníky úvěrové smlouvy. Avizované 4 varianty jsou následující:  veškeré zaplacené úroky uplatní jako daňový odpočet pouze otec,  veškeré zaplacené úroky uplatní jako daňový odpočet pouze matka,  veškeré zaplacené úroky uplatní jako daňový odpočet pouze zletilý syn,  zaplacené úroky uplatní jako daňový odpočet otec, matka a zletilý syn, z nichž každý 1/3. Související právní předpisy: – § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů

 167 Úvěr na koupi bytu pro jinou osobu Otec použil úvěr ze svého stavebního spoření na koupi bytu, který ale do svého osobního vlastnictví nabyla jeho zletilá studující dcera. Kdo si může uplatnit daňový odpočet úroků z tohoto úvěru, otec nebo dcera? Odpověď: Dcera není účastníkem úvěrové smlouvy, nepřichází tak vůbec do úvahy, že by si mohla uplatnit nezdanitelnou částku z titulu úroků z úvěru. Ovšem ani otec nemá nárok na odpočet úroků od základu daně, protože nesplní daňovou podmínku vlastnictví k předmětné

206


bytové potřebě (bytu), jehož vlastníkem je podle zadání výhradně (pouze) dcera zapsaná jako vlastník bytu v katastru nemovitostí. Pokud by ale otec byl jakkoli drobným (menšinovým) podílovým spoluvlastníkem bytu, a takto byl zapsán v katastru nemovitostí, mohl by si odpočet úroků uplatnit v plné výši, i když byt bude užívat ke svému trvalému bydlení výhradně jeho dcera. Související právní předpisy: – § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů

 168 Financování změny stavby, kterou poplatník nevlastní Rodiče vlastní domek, ve kterém bydlí i s jejich synem a s jeho manželkou (snachou). Jelikož mladí manželé čekají dítě, chtějí provést přístavbu (nebo nástavbu, příp. půdní vestavbu apod.) tohoto domku. Tuto změnu stavby budou financovat syn se svou manželkou ze svých úvěrů ze stavebního spoření. Budou si moci mladí manželé uplatnit daňový odpočet úroků z úvěrů, i když domek nevlastní? Odpověď: V případě přístavby (nástavby, vestavby apod.) domku pro potřeby trvalého bydlení mladých manželů se jedná o financování bytové potřeby formou změny stavby rodinného domu ve smyslu § 15 odst. 3 písm. e) zákona o daních z příjmů. Daňový odpočet zaplacených úroků z úvěrů na straně syna a jeho manželky (snachy), kteří domek využívají pro své trvalé bydlení, zde přitom není podmíněn jeho vlastnictvím (spoluvlastnictvím). Úroky z úvěru skutečně zaplacené mladými manžely proto mohou uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně. Zpravidla budou účastníky úvěrové smlouvy oba manželé, takže se mohou pro účely této nezdanitelné částky o zaplacené úroky buď podělit rovným dílem (každý polovinu) nebo si je všechny uplatní jen jeden z nich. Související právní předpisy: – § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů

 169 Prodej rozestavěného domku financovaného z úvěru Pan X prodal v červnu 2014 rozestavěný rodinný dům, který financoval druhým rokem z hypotečního úvěru. Může si úroky z úvěru zaplacené v roce 2014 alespoň v poměrné výši uplatnit jako daňový odpočet? Odpověď: Pokud poplatník rozestavěný dům prodal, nesplní zákonnou podmínku využití předmětné bytové potřeby k trvalému bydlení po splnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem pro užívání staveb (zpravidla po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí). Z tohoto důvodu nemůže odpočet od základu daně za rok 2014 uplatnit, a to ani zčásti. Ale nejen to, pokud uplatňoval daňový odpočet již v minulých letech, musí podat dodatečná daňová přiznání a uplatněnou nezdanitelnou část základu daně zpětně vyloučit (tzv. dodanit). Související právní předpisy: – § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů

207


 170 Varianty slev na dani za studium poplatníka Poplatník ve věku 19 let ukončil studium na střední škole maturitou v květnu 2014 a dál ve studiu nepokračoval. Od září 2014 začne podnikat. Jiné druhy příjmů mít nebude. Jaké si může uplatnit slevy na dani? Odpověď: Pro účely slevy na dani na studenta je určující vymezení „soustavné přípravy na budoucí povolání studiem“ v případě střední školy podle § 13 zákona o státní sociální podpoře. „(2) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také a) doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu, b) doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku, v němž byla taková zkouška konána; to platí též, bylo-li v květnu nebo červnu konáno absolutorium, c) doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studiu nebo dobu uvedenou v písmenu b), není-li dále stanoveno jinak. (3) Dobu školních prázdnin uvedenou v odstavci 2 písm. c) nelze považovat za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole, jestliže a) dítě vykonávalo po celý kalendářní měsíc výdělečnou činnost podle § 10, b) dítě mělo po celý kalendářní měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, c) výdělečná činnost uvedená v písmenu a) a nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci uvedený v písmenu b) na sebe v průběhu kalendářního měsíce navazují tak, že trvají po celý kalendářní měsíc, (…)“ Omezení uvedené v písmenech a) až c) neplatí, stalo-li se dítě studentem vysoké školy v kalendářním roce, v němž ukončilo soustavnou přípravu na povolání na střední škole. V přiznání k DPFO za rok 2014 si dotyčný mladý muž bude moci uplatnit:  základní slevu na dani na poplatníka v plné (roční) výši 24 840 Kč, není podstatné, že zdanitelné příjmy pobíral jen část roku, jde fakticky o nezdanitelné minimum – vyjma starobních důchodců a  slevu za studium od ledna až do srpna ve výši 2 680 Kč, tj. 8 × 335 Kč (započítávají se měsíce, na jejichž počátku byl studentem, a poslední prázdniny, jelikož během nich nebyl výdělečně činný). Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 a 3 zákona o daních z příjmů – § 10 a 13 zákon o státní sociální podpoře

 171 Odečet úroků z úvěru ze stavebního spoření Dcera získala v restituci rodinný dům obývaný dvěma nájemníky. Po úmrtí jednoho z nich si dcera vzala na základě smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření úvěr na změnu, modernizaci, rekonstrukci a přestavbu tohoto rodinného domu s tím, že opravený dům bude užívat k vlastnímu trvalému bydlení. Situace se

208


bohužel změnila a dcera jeden byt v tomto domě i nadále pronajímá a druhý zatím užívá pouze příležitostně pro své soukromé účely, trvalé bydlení zde nemá. Úvěr i nadále splácí. Může úroky z úvěru uplatnit jako fyzická osoba nebo částečně jako výdaje u příjmů z pronájmu? Odpověď: Pokud by poplatník uvedenou bytovou potřebu používal jak pro uspokojení vlastní potřeby, tak k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti nebo z nájmu, lze odečet úroků po dobu užívání bytové potřeby k uvedeným účelům uplatnit pouze v poměrné výši. Pokud však poplatník uvedenou bytovou potřebu nepoužívá v souladu s § 15 odst. 4 zákona o daních z příjmů, tedy k vlastnímu trvalému bydlení nebo trvalému bydlení uvedených rodinných příslušníků, nemůže odpočet úroků uplatnit vůbec. Pokud však poplatník využívá bytovou potřebu k nájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů, může zaplacené úroky uplatnit jako daňový výdaj na dosažení uvedených příjmů. V případě, že částečně slouží i k osobní potřebě, lze do daňových výdajů uplatnit rovněž pouze poměrnou část. Související právní předpisy: – § 9, 15 zákona o daních z příjmů

 172 Sleva na dani důchodce Chtěla bych se zeptat, jak to bude, když zaměstnanec nastoupí do důchodu v polovině února 2014, jestli bude mít slevu na dani za únor? A jak to bude další měsíce? Odpověď: S platností od 1. ledna 2013 je rozhodující pro snížení daně z příjmů fyzických osob podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, aby poplatník nepobíral starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního pojištění stejného druhu k 1. lednu zdaňovacího období. Jestliže tedy zaměstnanec začne pobírat starobní důchod v průběhu roku, neovlivní to nárok na snížení daně z příjmů podle výše uvedeného ustanovení zákona o daních z příjmů ani v dalších měsících celého zdaňovacího období. Proto starobnímu důchodci, pobírajícímu starobní důchod od poloviny února, bude snižována daň z příjmů o 1/12 roční slevy na dani, to je o 2 070 Kč i za únor ale i další měsíce roku. Změna pro rok 2014 proti roku 2013 nenastala. Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů

 173 Doložení slevy za invalidní důchod Při uplatňování slevy na dani u invalidního důchodce musí zaměstnanec doložit rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a každoročně doklad o výplatě důchodu. Co se rozumí pod pojmem „doklad o výplatě důchodu“?

209


Odpověď: Dokladem prokazujícím nárok na poskytnutí slevy na dani z příjmů podle ustanovení § 35ba odst. l písm. c) nebo d) zákona o daních z příjmů, při stanovení daně nebo záloh je rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a každoročně nejpozději do 15.2. Doklad o výplatě důchodu, uplatňuje-li poplatník slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) nebo d) zákona o daních z příjmů z důvodu, že pobírá invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně nebo invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně. Průkazem je doklad o výplatě důchodu – např. potvrzení pošty, která důchod vyplácí, nebo peněžního ústavu, kam je důchod zasílám poplatníkovi na účet, nebo přímo potvrzením místně příslušné správy sociálního zabezpečení. Účelem každoročního předkládání potvrzení o výplatě invalidního důchodu je ověření, že výplata invalidního důchodu nadále trvá. Jestliže poplatník pobírá jiný důchod z důchodového zabezpečení, u něhož jednou z podmínek přiznání slevy je, že je invalidní ve 3. stupni, nebo že mu zanikl nárok na invalidní důchod pro invaliditu 1., 2. nebo 3. stupně z důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního a starobního důchodu, anebo je-li poplatník invalidní ve 3. stupni, avšak jeho žádost o invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní ve 3. stupni, průkazem je potvrzení správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka, a proto každoročně žádný další doklad o výplatě důchodu nepředkládá. Související právní předpisy: – § 35ba odst. 1 písm. c) a d) zákona o daních z příjmů – § 38l odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů

 174 Penzijní připojištění a daňový odpočet Za rok 2014 jsem zaplatila na své penzijní připojištění se státním příspěvkem 18 000 Kč. Přišlo mi potvrzení o platbách pro účely daňového odpočtu. Dle § 15 odst. 5 mohu uplatnit odečet těchto příspěvků snížený o 12 000 Kč, tedy 6 000 Kč? Dále jsem na důchodové pojištění zaplatila za rok 2014 – 7 992 Kč a na soukromé životní pojištění 4 800 Kč. Tyto dvě částky mohu uplatnit do výše 12 000 Kč? Odpověď: Možnost odpočtu příspěvků zaplaceného poplatníkem daně na penzijní připojištění je řešena v § 15 odst. 5 písm. a). Z principu vlastností tohoto produktu zde nejsou žádné speciální podmínky z hlediska parametrů. Pokud jste na zdaňovací období roku 2014 zaplatila 18 000 Kč, můžete si odečíst ze základu daně 6 000 Kč, protože dle znění tohoto odstavce částka, kterou lze takto odečíst, se rovná úhrnu příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem na zdaňovací období sníženému o 12 000 Kč. Odpočet pojistného zaplacené poplatníkem ve zdaňovacím období na jeho soukromé životní pojištění je řešen v § 15 odst. 6. Celkový odpočet za všechny smlouvy soukromého životního pojištění může činit za zdaňovací období maximálně 12 000 Kč. Při celkovém zaplaceném pojistném ve výši 12 792 Kč (7 992 + 4 800) lze tedy uplatnit maximálně 12 000 Kč. Protože smlouvy životního pojištění mohou mít různé parametry, jsou definovány podmínky, kdy je možné odpočet provést tak, aby smlouva co nejvíce odpovídala účelu daného ustanovení. V prvé řadě se musí jednat o „soukromé životní pojištění“, což je termín definovaný v § 6 odst. 9 písm. p) bodu 3., tj. pojištění pro případ dožití nebo pro

210


případ smrti nebo dožití, nebo důchodové pojištění. Osoba pojistníka musí být shodná s osobou pojištěného a výplata pojistného plnění musí být sjednána až po 60 měsících od uzavření smlouvy a současně nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu dosáhne poplatník věku 60 let. V případě důchodového pojištění či kapitálového pojištění je také důležitá podmínka, že u pojistné smlouvy s pevně sjednanou pojistnou částkou pro případ dožití činí tato pevně sjednaná částka alespoň 40 000 Kč v případě, kdy pojistná doba je od 5 do 15 let včetně, resp. alespoň 70 000 Kč v případě pojistné doby nad 15 let. U důchodového pojištění se za sjednanou pojistnou částku považuje odpovídající jednorázové plnění při dožití. Uvedené pojistné částky platí, pokud je nějaká pevná částka pojistného plnění pro případ dožití sjednána, nejedná se tedy o sjednanou částku jen pro případ smrti, resp. případy, kdy pevná částka pojistného plnění pro případ dožití není sjednána. Související právní předpisy: – § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů – § 15 odst. 5 a 6 zákona o daních z příjmů

 175 Sleva na studenta Student ukončil studium na vysoké škole práva, nastoupil do zaměstnání a zároveň začal opět studovat na vysoké škole jiný obor – veřejná práva. Přinesl doklad o studiu, může zaměstnavatel u výpočtu mzdy uplatňovat slevu na studenta dle § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o dani z příjmů ve výši 4 020 Kč? Odpověď: Slevu na dani z příjmů podle ustanovení § 35ba odst. 1 písm. f) ve výši 4 020 Kč ročně může uplatňovat poplatník po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, a to až do dovršení věku 26 let nebo po dobu prezenční formy studia v doktorském studijním programu, který poskytuje vysokoškolské vzdělání až do dovršení věku 28 let. Dobou soustavné přípravy na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem se rozumí doba uvedená podle zvláštních právních předpisů pro účely státní sociální podpory. Podle zákona o státní sociální podpoře v § 14 – za soustavnou přípravu na budoucí povolání na vysoké škole považuje také doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole, nejdéle však doba tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole. Zaměstnavatel na základě předložených dokladů o studiu uzná nárok na slevu na dani. Snížení daně podle § 35ba odst. 1 písm. f) bude ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro uplatnění nároku snížení daně. To znamená: dvanáctina ze 4 020 Kč x počet měsíců studia (i když v těchto měsících nebyl zaměstnancem) = snížení daně za rok podle § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů. Související právní předpisy: – § 38ba zákona o daních z příjmů – § 14 zákona o státní sociální podpoře

211


 176 Sleva na dani zaměstnance Zaměstnanec uplatňuje u zaměstnavatele slevu na poplatníka a na invaliditu 1. nebo 2. stupně. V průběhu roku se stane poživatelem starobního důchodu. Prosím, na jaké slevy má nárok letos od okamžiku pobírání starobního důchodu a na jaké slevy má nárok v příštím roce? Předpokládám, že v letošním roce se nic měnit nebude a v příštím roce již nebude mít nárok na žádnou slevu, protože k 1. 1. bude poživatelem starobního důchodu. Odpověď: Zaměstnanec má nárok na slevu na dani z příjmů podle ustanovení § 35ba zákona o daních z příjmů, pokud u zaměstnavatele podepíše prohlášení poplatníka do 15. 2. běžného roku a potom nejpozději do konce kalendářního měsíce, pokud se změnily rozhodující skutečnosti pro poskytnutí měsíční slevy na dani během roku. Sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) ve výši 2 520 Kč ročně přísluší poplatníkovi, který pobírá invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění. Tuto skutečnost prokazuje zaměstnanec rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu a každoročně nejpozději do 15. 2. dokladem o výplatě důchodu. Jestliže zanikl zaměstnanci nárok na invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně z důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu a starobního důchodu, prokáže nárok na slevu podle § 35ba odst. l písm. c) uvedeného zákona potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka. Nárok na slevu podle § 35ba odst. 1, písm. a) ve výši 24 840 Kč má poplatník, který k 1. 1. zdaňovacího období nepobíral starobní důchod z důchodového pojištění nebo zahraničního povinného pojištění stejného druhu. V roce 2013 bude mít uvedený zaměstnanec nárok na roční slevu na dani ve výši 24 840 Kč, i když se stal starobním důchodcem a pobíral starobní důchod v průběhu roku. Slevu z titulu invalidity získá i pro dobu souběhu invalidního důchodu se starobním důchodem, když předloží zaměstnavateli o tom potvrzení správce daně. Ve zdaňovacím zdaňovací období roku 2014 musí váš zaměstnanec počítat s tím, že sleva na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) uvedeného zákona o daních z příjmů se na něj, jako poživatele starobního důchodu k 1. 1. 2014 nebude vztahovat, ale pokud se prokáže potvrzením správce daně, že invalidní důchod samostatně nepobírá, ale že došlo k souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu pro 1. nebo 2. stupeň a starobního důchodu, přizná se mu nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. l písm. c) ve výši 2 520 Kč ročně. Měsíčně sleva činí 210 Kč za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro uplatnění nároku na snížení daně.: Související právní předpisy: – § 35ba zákona o daních z příjmů

212


 177 Uplatnění daru Je rozhodující pro možnost daňového uplatnění poskytnutého peněžitého daru jeho jednotlivá hodnota nebo jejich součet? Neboli – je totéž, jestli poskytnu jeden dar např. za 5 000 Kč nebo 10 darů po 500 Kč? Nebo 10 darů po 500 Kč nelze uznat, protože jednotlivý dar nepřekročil hranici 1 000 Kč? Odpověď: Jiná úprava se vztahuje na fyzické osoby a jiná na právnické osoby. Nejdříve k poplatníkům fyzickým osobám, kam nejspíše míří i otázka. Jak vyplývá z § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů, podmínkou pro uplatnění daru, nyní označovaného jako bezúplatné plnění, je skutečnost, že úhrnná hodnota bezúplatných plnění ve zdaňovacím období přesáhne 2 % ze základu daně anebo činí alespoň 1 000 Kč. Z těchto dvou podmínek postačí splnění alespoň jedné z nich, o čemž svědčí spojka „nebo“. A rozhodující je, že tyto podmínky, tj. nad 2 % ze základu daně nebo alespoň 1 000 Kč, jsou stanoveny pro úhrnnou hodnotu bezúplatných plnění, tedy pro jejich součet. To tedy znamená, že 10 darů po 500 Kč lze uznat, protože úhrnná hodnota překročila 1 000 Kč. V případě právnických osob je situace jiná. Jak vyplývá z § 20 odst. 8 zákona o daních z příjmů, podmínkou pro uplatnění daru jako odpočitatelné položky od základu daně je skutečnost, že hodnota bezúplatného plnění činí alespoň 2 000 Kč. V tomto případě se tedy posuzuje hodnota jednotlivého daru (bezúplatného plnění) a výše uvedeným způsobem by u poplatníka právnické osoby postupovat nešlo. Jak jsem ale uváděl, dotaz byl s největší pravděpodobností směřován na případ poplatníka fyzické osoby, takže úprava pro právnické osoby je uvedena pouze pro úplnost. Související právní předpisy: – § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů – § 20 odst. 8 zákona o daních z příjmů

 178 Úroky z úvěru Manžel je vlastník nemovitosti. Manželka si vzala úvěr na opravu této nemovitosti. Manžel je spoludlužník, ručí zmíněnou nemovitostí. Manželé mají rozdělené společné jmění manželů. Kdo si může v ročním zúčtování uplatnit úroky z úvěru v daňovém přiznání? Odpověď: V tomto případě se postupuje podle § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Od základu daně se odečte částka, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření podle zákona o stavebním spoření, úrokům z hypotečního úvěru poskytnutého bankou, sníženým o státní příspěvek poskytnutý v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotečním úvěrem, a použitým poplatníkem na financování bytových potřeb, pokud se nejedná o bytovou výstavbu, údržbu ani o změnu stavby bytového domu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor, bytu ve vlastnictví prováděnou v rámci činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti nebo z nájmu.

213


Za účastníky smlouvy o úvěru se považují osoby, které jako dlužníci nebo spoludlužníci přejímají práva a povinnosti uvedené ve smlouvě o úvěru, jakož i osoby, které přestože nejsou uvedeny ve smlouvě o úvěru, závazek z úvěru převzaly nebo k závazku z úvěru přistoupily na základě následně uzavřené smlouvy o převzetí dluhu nebo o převzetí závazku. Nepatří sem ručitelé. Není rozhodující, v jaké výši se na úhrnu zaplacených úroků podíleli jednotliví účastníci smlouvy o úvěru. Pojem „oprava“ není v zákoně uveden, ale pojem „změna stavby“ je uveden v § 15 odst. 3 písm. a) i písm. e) zákona o daních z příjmů. Bytovými potřebami se rozumí podle § 15 odst. 3 písm. a) výstavba bytového domu, rodinného domu, bytu nebo změna stavby, § 15 odst. 3 písm. e) údržba a změna stavby bytového domu, rodinného domu, bytu v nájmu nebo v užívání nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor. Základní podmínkou pro možnost uplatnění odpočtu úroků z úvěru od základu daně je v obou případech podle § 15 odst. 4 zákona o daních z příjmů, že poplatník je účastníkem smlouvy o úvěru, použil úvěr na financování svých bytových potřeb a užíval k vlastnímu trvalému bydlení nebo trvalému bydlení druhého z manželů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou manželů. Jde-li o předmět bytové potřeby uvedený v § 15 odst. 3 písm. a) až c) zákona o daních z příjmů, může být základ daně snížen pouze ve zdaňovacím období, po jehož celou dobu poplatník předmět bytové potřeby i vlastnil. Tyto podmínky jsou dále upřesněny v pokynu GFŘ č. D-6, podle kterého poplatník může uplatnit nárok na odpočet úroků ze základu daně za předpokladu, že je účastníkem smlouvy o úvěru a v případě bytové potřeby uvedené v § 15 odst. 3 písm. a) až c) zákona o daních z příjmů též jejím vlastníkem (spoluvlastníkem). Podle § 38l odst. 1 písm. e) zákona o daních z příjmů nárok na nezdanitelnou část základu daně prokazuje poplatník plátci daně:  v případě úvěru poskytnutého na účely uvedené v § 15 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů stavebním povolením nebo ohlášením stavby a po dokončení stavby výpisem z listu vlastnictví,  v případě úvěru poskytnutého na účely uvedené v § 15 odst. 3 písm. e) zákona o daních z příjmů výpisem z listu vlastnictví, jde-li o bytový dům, rodinný dům nebo jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor, nebo byt ve vlastnictví podle zákona upravujícího vlastnictví bytů, anebo  nájemní smlouvou, jde-li o byt nebo o jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor, v nájmu, anebo dokladem o trvalém pobytu, jde-li o byt v užívání. Z výše uvedeného lze dovodit, pokud se jedná o rozsáhlejší opravu vyžadující stavební povolení nebo ohlášení stavby je nutnou podmínkou i vlastnictví. Z dotazu vyplývá, že oba manželé mají v nemovitosti trvalé bydliště, ale mají rozdělené společné jmění manželů a výhradním vlastníkem nemovitosti je manžel. Pokud se jedná o opravu, na kterou bylo potřeba provést ohlášení stavby, eventuálně získat stavební povolení, potom u manželky není tedy splněna podmínka vlastnictví, aby mohla uplatnit úroky z úvěru ve svém daňovém přiznání. Pokud je ve smlouvě o úvěru uveden manžel jako spoludlužník a ručí svojí nemovitostí, tak splňuje všechny tři podmínky k uplatnění úroků z úvěru nezdanitelné části ve svém daňovém přiznání. Pokud by si chtěla uplatnit úroky z úvěru manželka, potom by manžel musel na manželku převést formou darovací smlouvy část nemovitosti, stala by se tedy spoluvlastníkem, není nutné 50 %, protože není rozhodující, jak velká část na ni bude převedena. Další možností řešení je společné jmění manželů formou notářského zápisu.

214


Pokud se jedná o opravu charakteru údržby, nevyžadující stavební povolení nebo ohlášení stavby není podmínkou vlastnictví, v tom případě si může uplatnit úroky z úvěru buď jeden z manželů (manželka nebo manžel) anebo oba. Podle ustanovení § 15 odst. 4 zákona o daních z příjmů platí, že úhrnná částka úroků, o které se snižuje základ daně ze všech úvěrů poplatníků v téže společně hospodařící domácnosti, nesmí překročit 300 000 Kč. Při placení úroků jen po část roku nesmí uplatňovaná částka překročit jednu dvanáctinu této maximální částky za každý měsíc placení úroků. Použije-li se bytová nebo její část k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti nebo z nájmu, úroky z hypotečního úvěru lze uplatnit jako daňově uznatelný výdaj podle § 24 zákona o daních z příjmů. Použije-li se bytová potřeba k samostatné činnosti nebo k nájmu jen částečně, tato část bude uplatněná jako daňový výdaj podle § 24 zákona o daních z příjmů a část sloužící k bydlení jako nezdanitelná část základu daně podle § 15 zákona o daních z příjmů. Kritériem je poměr podlahové plochy v procentech využívaný pro účely nájmu a k vlastnímu bydlení. Související právní předpisy: – § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů

215

19

Jiná témata DPFO

Daně z příjmů fyzických osob, to nejsou pouze příjmy osvobozené, pět dílčích základů daně s pestrou paletou daňového posouzení výdajů včetně odpisů hmotného majetku, nějaké ty odpočty a slevy na dani. Více či méně se tato oblast týká řady dalších témat, která si přiblížíme hlavně formou dotazů a odpovědí v této kapitole. Dostane se tak ke slovu problematika daňové rezidence poplatníka, kterou je v praxi nutno vyřešit vždy jako první v pořadí, protože i v DPFO platí, že „cizinec není našinec“. Definici daňového (ne)rezidenta najdeme v § 2 zákona o daních z příjmů; u smluvních států ovšem rozhoduje znění příslušné Smlouvy o zamezení dvojího zdanění:  Rezident přiznává ke zdanění v ČR všechny celosvětové příjmy, jde o fyzickou osobu, která na území ČR: – má bydliště nebo – se obvykle zdržuje (tj. pobývá zde alespoň 183 dnů v daném roce).  Nerezident přiznává ke zdanění v ČR jen příjmy plynoucí ze zdrojů na našem území, které vyjmenovává § 22 zákona o daních z příjmů (nestanoví-li mezinárodní daňová smlouva jinak), jde o fyzickou osobu, která na území Česka: – není rezidentem (tj. nemá na území ČR bydliště ani se zde obvykle nezdržuje), nebo – se na území ČR zdržuje pouze za účelem studia nebo léčení, anebo – je nerezidentem podle Smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

PŘÍKLAD Význam určení daňové rezidence Pan Ignác žije na slovensko-česko-polském pomezí, kde má rozsáhlou rodinu na všech třech stranách hranic. Střídavě bydlí u příbuzných a známých tady i tam, jako spisovateli „na volné noze“ mu vyšla kniha v Česku. Jak bude zdaněn autorský honorář 100 0000 Kč v závislosti na jeho daňové rezidenci. Při rezidenci v:  ČR – poplatník podá daňové přiznání v České republice, kde rovnou sazbou 15 % zdaní celý honorář.  SR – daňová smlouva mezi ČR a SR neumožňuje Česku „kulturní“ licenční poplatek vůbec zdanit, redakce proto vyplatí honorář bez zdanění v ČR, autor v SR podá přiznání, kde uplatní slovenskou daň z příjmů.  Polsku – daňová smlouva mezi ČR a Polskem umožňuje Česku licenční poplatky zdanit ale maximálně 10 %, proto redakce srazí českou daň 10 %, autor v Polsku podá přiznání, kde polskou daň sníží o českou daň.

V probraných kapitolách nezbylo místo ani na zálohy placené samotnými poplatníky DPFO dle § 38a zákona o daních z příjmů. Zálohy se platí v průběhu tzv. zálohového

216

Jiná témata DPFO

období, které zpravidla začíná dnem následujícím po termínu pro podání přiznání k DPFO (tj. obvykle od 2. 4. nebo 2. 7.) a končí dnem termínu podání přiznání v dalším roce. Při stanovení výše a periodicity záloh se vychází z poslední známé daňové povinnosti, a pokud tato byla:  do 30 000 Kč včetně – zálohy se neplatí;  od 30 001 Kč do 150 000 Kč – platí se „pololetní“ zálohy á 40 % poslední daně do 15. 6. a 15. 12.,  od 150 001 Kč – platí se „čtvrtletní“ zálohy á 25 % poslední daně do 15. 3., 15. 6., 15. 9. a 15. 12. Pro účely výpočtu zálohové povinnosti se nezapočítává dílčí základ daně z ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů, což jsou zpravidla jednorázové druhy příjmů. A aby nebyly placeny zálohy duplicitně, je stanoven speciální režim jejich výpočtu u fyzických osob s příjmy ze závislé činnosti. Činí-li dílčí základ daně podle § 6 zákona o daních z příjmů, z něhož měly být sráženy zálohy na daň zaměstnavatelem podle § 38h zákona o daních z příjmů (nikoli srážková daň):  méně než 15 % ® platí se zálohy v plné vypočtené výši z celkového základu daně,  15 % a více, avšak méně než 50 % ® platí se zálohy v poloviční výši,  50 % a více z celkového základu daně ® zálohy se neplatí. PŘÍKLAD Zálohy při souběhu příjmů ze závislé činnosti a z podnikání Pan Jiří v roce 2013 vedle svého stálého zaměstnání také drobně podnikal, a to s těmito výsledky:  dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů byl 400 000 Kč (jedná se o tzv. superhrubou mzdu zahrnující i povinné pojistné hrazené zaměstnavatelem), z něhož český zaměstnavatel počítal zálohy na daň, přičemž není podstatné, že např. kvůli vysokým slevám na dani nebyly fakticky žádné zálohy sraženy,  dílčí základ daně z příjmů z podnikání dle § 7 zákona o daních z příjmů činil 600 000 Kč (příjem po odpočtu daňových výdajů). Poplatník musel standardně podat daňové přiznání k DPFO za rok 2013, a to v základním termínu do 1. 4. 2014. Poslední známou daňovou povinnost pro účely záloh na daň vypočte poplatník standardně z celkového základu daně, tedy ze součtu dílčích základů daně podle § 6 a 7 zákona o daních z příjmů = 1 000 000 Kč. Přičemž si uplatní nárokované nezdanitelné části podle § 15 zákona o daních z příjmů, odčitatelné položky podle § 34 zákona o daních z příjmů, slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů a daňové zvýhodnění na děti dle § 35c zákona o daních z příjmů. Nakonec mu vyjde DPFO za rok 2013 například 96 756 Kč. Jelikož je „poslední známá daňová povinnost“ – pro účely záloh v zálohovém období od 2. 4. 2014 do 1. 4. 2015 – mezi 30 000 Kč a 150 000 Kč, měl by poplatník platit dvě pololetní zálohy 40 %, tj. á 38 702,40 Kč. Protože ale dílčí základ daně podle § 6 zákona o daních z příjmů (ze závislé činnosti podléhající „záloze na daň ze mzdy“) činí 40 % z celkového základu daně (před snížením o nezdanitelné částky a odčitatelné položky), bude platit pololetní zálohy pouze v poloviční výši. Tedy nikoli á 38 702,40 Kč, ale á 19 351,20 Kč, resp. po zaokrouhlení na celé stokoruny nahoru (!) á 19 400 Kč. A to v aktuálním zálohovém období do 15. 6. 2014 a 15. 12. 2014.

217


Již jsme se sice několikrát v probraných kapitolách setkali s daňovým přiznáním k DPFO, prozatím ale nezaznělo, kdy je poplatník povinen trápit se tímto „papírem“, přičemž potěšení s tímto tiskopisem není upřeno ani zaměstnancům bez jakýchkoli jiných příjmů. Stěžejní pravidla najdeme v § 38g zákona o daních z příjmů. Statisíce českých rezidentů pobírá nejrůznější druhy příjmů z nejroztodivnějších končin světa. Sice obecně musejí u nás přiznat ke zdanění všechny své celosvětové příjmy, ovšem přes 80 mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění právo na zdanění České republice více či méně omezuje. Poznamenejme, že zpravidla se v těchto smlouvách uplatňují pouze dvě metody zamezující dvojímu (druhému) zdanění v Česku, a to: Vynětí příjmů ze zahraničí s výhradou progrese, které v našich podmínkách rovné (jednotné) sazby daně prakticky znamená úplné vynětí; přičemž GFŘ č. D-6 potvrdilo, že nemají vliv ani na tzv. solidární zvýšení daně. Prostý zápočet zahraniční daně na českou daň je pracnější, protože je nutno vypočíst z poměru příjmů zahraničních vůči celkovým maximálně možnou částku započitatelné daně, která samozřejmě nesmí být vyšší než daň skutečně zaplacená v zahraničí. V praxi obvykle postačí dbát Pokynů k vyplnění přiznání. Alespoň letmo je třeba zmínit téma povinné registrace poplatníků k DPFO, která se nově od roku 2014 omezuje prakticky pouze na samostatnou (podnikatelskou) činnost. Podle § 39 zákona o daních z příjmů je nutno podat správci daně (obvykle podle bydliště) do 15 dnů od započetí „podnikání“ nebo od přijetí prvého příjmu z této činnosti. Čímž se dostáváme do sféry procesního daňového práva, na které dbá především speciální zákon daňový řád. Tento zákon spořádaná drtivá většina poplatníků prakticky ani znát nemusí. Kromě „pravidel boje“ mezi daňovými subjekty a správci daně se zde dočteme například o tom, že lhůta pro stanovení (a doměření) daně je obvykle tříletá, což ale komplikuje celá řada výjimek. Najdeme zde rovněž pravidla pro odvolání proti rozhodnutím správců daně, ale také výčet možných sankcí za daňové prohřešky.

 179 Odměna za práci pro s. r. o. versus podíly na zisku Společník a současně jednatel s. r. o. pobíral od společnosti v roce 2014 odměnu za práci celkem cca 2 mil. Kč, pročež jej citelně postihlo tzv. solidární zvýšení daně o 7 % z nadlimitních příjmů. Je nějaká jiná alternativa, jak by letos mohl přibližně stejnou částku legálně dostat ze své s. r. o., aniž by musel platit vyšší daň? Odpověď: Pestrou paletu možných příjmů nepodléhajících solidárnímu zvýšení daně skýtají příjmy z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů, a to právě zejména v případě, že dotyčná osoba podniká formou s. r. o. nebo a. s., např.:  Podíly na zisku (dividendy) z majetkové účasti v s. r. o. nebo v a. s.  Podíly na zisku tichého společníka z účasti na podnikání  Úroky z poskytnutých zápůjček a úvěrů  Nájemné z nájmů nemovitých věci, automobilů, strojů apod. Společník s. r. o. se totiž může poměrně volně rozhodovat nejen co do výše své odměny za práci pro s. r. o. – která je daňově a pojistně zatížena obdobně „přespříliš“ jako běžný pracovní poměr – ale také ohledně druhu příjmu odčerpávaného ze zisku, resp. příjmu obchodní společnosti. Podíly na zisku sice podléhají dvojímu (ekonomickému) zdanění – poprvé na úrovni společnosti dani z příjmů právnických osob (19 %) a při výplatě ještě srážkové dani z příjmů (15 %) – ale naproti tomu neplatí se z nich pojistné

218

Jiná témata DPFO

a nepodléhají solidárnímu zvýšení daně. Předpokladem vyplacení podílů na zisku je ale samozřejmě vytvoření dostatečného zisku. Odčerpávání peněz z obchodní společnosti formou úroků zase vyžaduje dostatečný prvotní peněžní kapitál, který by společník dočasně přenechal své firmě. Navíc je zde řada protispekulativních daňových překážek, jako je zejména nutnost sjednat úrok v „obvyklé“ výši (§ 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů) a tzv. test nízké kapitalizace, kvůli němuž úroky z jistiny převyšující čtyřnásobek vlastního kapitálu nejsou daňově účinné [§ 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů]. Příjmy z úroků si zdaňuje věřitel sám v rámci přiznání k DPFO, přičemž nepodléhají pojistnému. Porovnejme si odvodové zatížení příjmu 2 mil. Kč za práci jednatele (společníka) s. r. o. s podíly na zisku, kde předpokládáme splnění právní podmínek pro vyplacení. Uvažujeme pouze základní slevu na dani.  Odměna za práci pro s. r. o. 2 mil. Kč (úhrn za celý rok 2014): – Pojistné:  Sociální pojištění (jen z maximálního „ročního“ vyměřovacího základu 1 245 216 Kč): zaměstnavatel = 311 304 Kč (25 % z 1 245 216), zaměstnanec = 80 939 Kč (6,5 % z 1 245 216 Kč)  Zdravotní pojištění (pro rok 2014 neplatí žádný maximální vyměřovací základ): zaměstnavatel = 180 000 Kč (9 % z 2 000 000 Kč), zaměstnanec = 90 000 Kč (4,5 % z 2 mil. Kč) – Daň z příjmů:  Daň ze základu daně = 15 % z (2 mil. Kč + 311 304 Kč + 180 000 Kč) = = 373 695 Kč  Solidární zvýšení daně = 7 % z (2 mil. Kč – 1 245 216 Kč) = 52 835 Kč  Daň po slevě na dani na poplatníka = 373 695 Kč + 52 835 Kč – 24 840 Kč = = 401 690 Kč – Čistá odměna = 2 mil. Kč – 80 939 Kč – 90 000 Kč – 401 690 Kč = 1 427 371 Kč – Náklady zaměstnavatele (s. r. o.) = 2 mil. Kč + 311 304 Kč + 180 000 Kč = = 2 491 304 Kč  Podíl na zisku s. r. o. 2 mil. Kč: – Pojistné:  Sociální pojištění (tento příjem pojištění nepodléhá) = 0 Kč  Zdravotní pojištění (tento příjem pojištění nepodléhá) = 0 Kč; při trvalému pobytu v ČR je ale dotyčná osoba povinně účastna českého veřejného zdravotního pojištění a není-li za ni plátcem pojistného stát, pak si coby osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné sama (1 148 Kč měsíčně) – Daň z příjmů:  „Srážková“ daň ze základu pro zvláštní sazbu daně = 15 % z 2 000 000 Kč = = 300 000 Kč  Solidární zvýšení daně (tento příjem solidárnímu zvýšení daně nepodléhá) = = 0 Kč  Daň (slevu na dani u „srážkové“ daně uplatnit nelze) sražena s. r. o. = = 300 000 Kč – Čistý příjem z podílu na zisku = 2 000 000 Kč – 300 000 Kč = 1 700 000 Kč – Náklady s. r. o. = 2 mil. Kč + 19 % DPPO s. r. o. z vyplaceného zisku 2 mil. Kč = = 2 380 000 Kč Související právní předpisy: – § 6 odst. 12 zákona o daních z příjmů – § 8 odst. 1 a 3 zákona o daních z příjmů – § 16a zákona o daních z příjmů

219


 180 Lhůty pro kontrolu správcem daně Nejsem si jista, zda počítám správně lhůty dle § 38 r odst. 2 zákona o daních z příjmů. Poplatník měl v roce 2009 ztrátu. Daňové přiznání podal v roce 2010. Další roky vč. roku 2013 má zisk. Část ztráty uplatnil v roce 2010 při podání daně z příjmů v roce 2011, za rok 2011 ztrátu neuplatnil a zbytek ztráty uplatnil v dani z příjmů roku 2012, které podal v roce 2013. Je správná domněnka, že je na uplatnění ztráty pět let, tedy do 31. 12. 2014 a bez ohledu na to, které roky byla ztráta uplatněna, může správce daně kontrolovat všechny roky 2009 až 2014 včetně kdykoliv do 31. 12. 2017 (tříletá lhůta od 1. 1. 2015)? Které nejstarší období může správce daně kontrolovat daň z přidané hodnoty (u měsíčního plátce), když nejsou s poplatníkem žádné problémy, žádné výzvy, daně platí řádně a k vysokým výstupům nemá na DPH skoro žádný vstup? Odpověď: Lhůtu pro stanovení daně stanoví § 148 odst. 1 daňového řádu. Daň tak nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Tato lhůta počíná běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení. V případě daně z přidané hodnoty se jedná o zdaňovací období, které je kratší než 1 rok a řádné daňové tvrzení se podává do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období (§ 136 odst. 4 daňového řádu). Například řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2012 byl plátce povinen podat do 27. 5. 2012, neboť 25. 5. 2012 připadlo na sobotu a posledním dnem lhůty tak byl nejblíže následující pracovní den. Dnem, v němž uplynula lhůta pro podání zmíněného řádného daňového přiznání, byl den 27. 5. 2012. V tomto dni počala běžet lhůta pro stanovení daně ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 daňového řádu, která uplyne dne 27. 5. 2015. Výše uvedeným postupem bychom došli též k tomu, že lhůta pro stanovení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2011 uplyne dne 25. 2. 2014. Ustanovení § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů stanoví, že lze-li uplatnit daňovou ztrátu nebo její část ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od základu daně, lhůta pro vyměření jak pro zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně s lhůtou pro vyměření za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit. Vznikla-li tedy daňová ztráta za zdaňovací období kalendářního roku 2009, může si ji daňový subjekt uplatnit jako odčitatelnou položku od základu daně nejpozději v daňovém přiznání za zdaňovací období kalendářního roku 2014. Lhůta pro stanovení daně z příjmů za zdaňovací období kalendářních let 2009 až 2014 uplyne až ke dni, kdy uplyne lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období kalendářního roku 2014, tj. dne 2. 4. 2018, neboť 1. 4. 2018 bude neděle. Související právní předpisy: – § 38r zákona o daních z příjmů – § 136, 148 daňového řádu

220

Jiná témata DPFO

 181 Podání daňového přiznání Občan má sjednán pracovní poměr jako zaměstnanec a jako vedlejší činnost podniká – tedy § 6 a 7. Za rok 2014 měl příjmy z podnikání jen 1 800 Kč. Musí podávat daňové přiznání? Odpověď: Jestliže měl zaměstnanec příjmy v roce 2014 ze závislé činnosti podle § 6 pouze od jednoho anebo postupně od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců, podepsal u všech těchto plátců na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani a nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než 6 000 Kč, není povinen podávat daňově přiznání. V souvislosti s tímto dotazem bych rád upozornil na častou chybu, kterou uvedu na následujícím příkladu. Zaměstnanec měl za zdaňovací období příjmy podle § 6 a současně měl příjmy z vedlejší činnosti podle § 7. Příjmy podle § 7 činily 8 000 Kč, výdaje 6 000 Kč, tedy bylo dosáhnuto zisku ve výši 2 000 Kč. V tomto případě je zaměstnanec povinen podat daňové přiznání a to z důvodu, že příjmy převyšují stanovený limit 6 000 Kč. Související právní předpisy: – § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů

 182 Ukončení sdružení Sdružení dvou fyzických osob s podílem 50 % každý. Dne 14. 1. 2014 jeden z účastníků sdružení zemřel. Bude nutné vypořádat sdružení. Pohledávky a závazky, musím zvýšit daňový základ o pohledávku, která je přihlášena v konkursním řízení? Tato pohledávka byla přijata a uznána, konkurs zatím nebyl ukončen a vypořádán. O ostatní pohledávky zvýším daňový základ a u závazků snížím daňový základ (nevím jen u těch v konkurzu). Dále mají v majetku tři automobily. Jeden je odkoupen za 1 000 Kč zůstatkovou hodnotu po leasingu, který skončil 11. 10. 2010, auto je rok výroby 2001 – toto vozidlo bylo již v prosinci předáno do bazaru k odprodeji, zatím se neprodal. Další auto bylo pořízeno 3. 10. 2010 pořizovací cena byla 131 668 Kč a odpisy k 31. 12. 2013 – 121 135 Kč zůstatková cena k 31. 12. 2013 – 10 533Kč, třetí automobil pořízen 9. 5. 2011 pořizovací cena byla 255 902 Kč odpisy k 31. 12. 2013 – – 183 979 Kč, zůstatková hodnota k 31. 12. 2013 – 71 923 Kč, tyto dva automobily jsou financovány úvěrem, který není splacen. Jakým způsobem vypořádat automobily? Jak ocenit z důvodu vypořádání sdružení? Odpověď: Z pohledu ukončení činnosti sdružení je nutné vědět, zda smlouva o sdružení platí v případě úmrtí jednoho z účastníků sdružení také pro jeho dědice. Pokud ano, sdružení úmrtím jednoho z účastníků nezaniká. V tomto případě by nedošlo k vypořádání sdružení. Prakticky by to znamenalo, že v činnosti zůstavitele pokračuje dědic. K této problematice se vyjadřoval i Nejvyšší soud, z jehož rozsudku vyplývá, že ne vždy úmrtím jednoho ze dvou účastníků sdružení dochází k jeho rozpuštění, viz Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 21 Cdo 1331/2011, ze dne 28. 5. 2013. Doporučujeme konzultovat s právním odborníkem na tuto problematiku.

221


Pokud budeme předpokládat, že k ukončení činnosti sdružení a jeho rozpuštění skutečně z právního hlediska dojde, pak je třeba vypořádat daňově sdružení a následně upravit základ daně u zemřelého poplatníka. Pro vypořádání sdružení platí obecná tři pravidla: a) Vrácení dříve vložených jednotlivě určených věcí (například automobily) – nemá vliv na základ daně. b) Vrácení dříve vložených druhově určených věcí – do výše spoluvlastnického podílu nevstupuje do základu daně. c) Vypořádání podílu na majetku, který byl získán činností společnosti – do výše spoluvlastnických podílů neovlivní základ daně. K daňovým dopadům při zániku sdružení tak dojde, pokud se bude majetek dělit jinak, než podle spoluvlastnických podílů. S majetkem se dělí přiměřeně také závazky. Z dotazu není jasné, zda automobily byly do sdružení vloženy nebo pořízeny z činnosti sdružení. Zároveň je důležité posoudit smlouvu o sdružení a to ve vztahu k § 835 starého občanského zákoníku. Pokud měli účastníci sdružení ve smlouvě o sdružení omezení závazků (například při nákupu automobilu na leasing musí být podepsáni oba účastníci), pak by automobil nemusel být automaticky pořízen v rámci sdružení, ale byl by majetkem pouze jednoho z účastníků a nebyl by předmětem vypořádání. Pokud však byly automobily na úvěr pořízeny v rámci sdružení a staly se tak spoluvlastnictvím obou účastníků sdružení, součástí majetku jsou také závazky z úvěru. Při vypořádání se tedy bude dělit daňová zůstatková cena po zohlednění zůstatku úvěru. Obecně při ukončení činnosti poplatníka vedoucí daňovou evidenci se o pohledávky zvyšuje základ daně [§ 24 odst. 8 písm. b) bod 2]. Výjimku tvoří pohledávky, u kterých například soud zrušil konkurs [dle § 24 odst. 2 písm. y) bod 1]. Z toho vyplývá, že také o pohledávku, která je sice přihlášena v konkursním řízení, ale soud zatím konkurs neuzavřel, je nutné zvýšit základ daně. Související právní předpisy: – § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 8 písm. b) zákona o daních z příjmů – § 835 starého občanského zákoníku

 183 Přerušení podnikání Fyzická osoba, vede daňovou evidenci, výdaje 60 % paušálně z příjmů. Podnikala do 31. 12. 2013. Přerušení podnikání je od 1. 1. 2014 do 31. 5. 2014. K 31. 12. 2013 zůstávají v evidenci nezaplacené pohledávky ve výši 20 000 Kč, uhrazeny byly až v lednu 2014. Chápu to správně, že pokud nepřerušila činnost v roce 2013, tak v daňovém přiznání za rok 2013 neprovádím úpravu základu daně o neuhrazené pohledávky a tyto úpravy provádím až v daňovém přiznání za rok 2014, pokud by se fyzická rozhodla prodloužit přerušení podnikání a zůstaly by jí neuhrazené pohledávky k datu 31. 12. 2014? Odpověď: Rozdíl mezi příjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období předcházející dni ukončení podnikatelské činnosti se u poplatníků uvedených v § 2 zákona o daních z příjmů, fyzických osob, pokud vedou daňovou evidenci, resp. uplatňují výdaje podle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů, upraví o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem (s výjimkou pohledávek uvedených

222

Jiná témata DPFO

v § 24 odst. 2 písm. y zákona o daních z příjmů). Obdobně se postupuje i v případě, pokud výše uvedení poplatníci v průběhu zdaňovacího období přeruší činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že v případě uvedeném v dotazu došlo k přerušení činnosti ve zdaňovacím období roku 2014 (z dotazu vyplývá, že k přerušení činnosti nedošlo v roce 2013), nedojde podle mého názoru k úpravě v roce 2013 (termín pro podání daňového přiznání k 31. 3. 2014). Vzhledem k tomu, že jak je uvedeno v dotazu, k ukončení přerušení činnosti dojde v roce 2014 a současně bude pohledávka uhrazena, bude v tomto roce zdanitelným příjmem. Pokud by k ukončení přerušení podnikání (podnikání přerušeno k 1. 1. 2014) nedošlo a pohledávka nebyla uhrazena, potom by dle mého názoru mělo být podáno dodatečné daňové přiznání za rok 2013 a upraven rozdíl mezi příjmy a výdaji o hodnotu těchto pohledávek. Související právní předpisy: – § 2 zákona o daních z příjmů – § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů – § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů – § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů

 184 Rezident Občan ČR, má bydliště v ČR, ale dlouhodobě pobývá v Austrálii. V Austrálii má i občanství, podniká tam. V ČR si pořídil nemovitosti a pronajímá je. Na základě § 2 odst. 2 zákona o daních z příjmů – má veškeré příjmy danit v ČR a na základě smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Austrálií 5/1996 Sb. – příjmy z Austrálie vyloučit? Tzn. mít potvrzení z Austrálie o příjmech a zaplacené dani? Může si pak uplatnit na české příjmy nezdanitelnou část na poplatníka podle § 35 ba) zákona o daních z příjmů? Odpověď: Zákon o daních z příjmů stanoví, že daňovým rezidentem České republiky je poplatník, pokud má na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Dle pokynu GFŘ č. D-6 se úmysl poplatníka zdržovat se trvale ve stálém bytě posuzuje vzhledem k okolnostem jeho rodinného stavu, tj. žije-li v něm s manželkou, dětmi či zda je využíván s ohledem na jeho ekonomické aktivity. V dalším budeme vycházet ze skutečnosti, že se jedná o rezidenta ČR. V tomto případě má poplatník daňovou povinnost v České republice, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, tak i na příjmy plynoucí ze zahraničí. Daňové přiznání bude tedy poplatník podávat v ČR, kde doloží příjmy dosažené v zahraničí a sraženou daň, která se započte na celkovou daňovou povinnost, aby se tím zamezilo dvojímu zdanění. Přitom se postupuje podle příslušných ustanovení smluv o zamezení dvojího zdanění. Pokud jde o uplatnění slevy na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů, může poplatník tuto slevu pochopitelně uplatnit. Související právní předpisy: – § 2 odst. 2 zákona o daních z příjmů – § 38f, 35ba zákona o daních z příjmů

223


 185 Rezident a nerezident v jednom období Fyzická osoba, občan ČR, má příjem ze zaměstnání (závislá činnost) v období 1/2014. Od 1. 3. 2014 zaměstnán v DE, kde má stálý byt a trvale se zde zdržuje. Od 1. 7. 2014 se přestěhovala za poplatníkem celá rodina. Došlo tedy u poplatníka ke změně v rozsahu povinnosti vůči České republice v průběhu zdaňovacího období v důsledku změny bydliště, měl by se jeho statut za příslušné části roku posuzovat samostatně. Nicméně, v období 6/2014 obdržel od původního zaměstnavatele „prémie“. Na příjmy za období leden až červen – má poplatník potvrzení o zdanitelných příjmech. Je od 1. 7. 2014 není pochyb o tom, že se stal rezidentem DE, ale pokud se zde zdržoval již od 1. 3. 2014 a byt zde využíval v návaznosti na zaměstnání, ale neměl zde ještě rodinu, splňoval by podmínku rezidenta v DE? Pokud by to tak bylo, tak příjem od tuzemského zaměstnavatele za období 6/2013 by se měl v daňovém přiznání vypořádat již v DE, když byl rezidentem tam? Nebo naopak, pokud by byl rezidentem až od 1. 7. 2014, tak příjmy z DE za období od března do června 2014 by se vypořádávalo v daňovém přiznání v tuzemsku? Má poplatník nárok na daňový bonus, může čerpat daňovou úlevu z titulu penzijního a životního pojištění, darů v tuzemsku? Poplatník nemá žádné jiné příjmy. Odpověď: Podle formulovaného dotazu je zřejmé, že v dané problematice máte určitý přehled, proto přeskočím určení daňového rezidentství podle základních kritérií v souvislosti s § 2 zákona o daních z příjmů, který je v tomto případě nedostatečným nástrojem pro určení rezidentství. Definici rezidentství dále modifikuje pokyn GFŘ č. D-6, ve kterém je uvedeno: 1) Stálým bytem se rozumí byt, který je poplatníkovi kdykoliv k dispozici podle jeho potřeby, ať již vlastní či pronajatý. Tento byt může být poplatníkem pronajat jiné osobě formou, která umožňuje podle potřeby poplatníka obnovení jeho užívání poplatníkem bez prodlevy. Úmysl poplatníka zdržovat se trvale ve stálém bytě se posuzuje vzhledem k okolnostem jeho osobního a rodinného stavu, tj. žije-li v něm rovněž např. s manželkou, dětmi, rodiči, či zda byt je využíván v návaznosti na jeho ekonomické aktivity (podnikání, zaměstnání apod.). 2) Dojde-li u poplatníka ke změně v rozsahu povinnosti vůči České republice (§ 2 odst. 2 nebo odst. 3 zákona) v průběhu zdaňovacího období v důsledku změny bydliště, posuzuje se jeho statut za příslušné části roku samostatně. V případě vzniku neomezené daňové povinnosti v České republice (§ 2 odst. 2 zákona) v důsledku skutečnosti, že se zde poplatník obvykle zdržuje, uplatní se tento statut pro celé zdaňovací období. V tomto případě není pochyb o tom, že občan byl daňovým rezidentem do 1. 3. a to z důvodu, že měl stálý byt v ČR, ve kterém měl úmysl se trvale zdržovat. Jak správně uvádíte, od 1. 7. se občan stal daňovým nerezidentem v ČR, jelikož měl stálý byt v DE, respektive je zde úmysl poplatníka zdržovat se v tomto bytě vzhledem k rodinnému stavu a byt je využíván v návaznosti na jeho zaměstnání. Nyní je nutné vyřešit problematiku rezidentství v období mezi 1. 3. a 1. 7. Pokud jde o rezidentství, je ve smlouvě určeno standardně – v případě pochybností, resp. možnosti obou rezidentství se toto určí dle místa, kde má osoba „stálý byt“. Má-li ho v obou státech, kritérium je „středisko životních zájmů“. Stále nám z toho tedy plyne, že občan má de facto volnost určit si, kde chce být rezidentem (kde je středisko jeho životních zájmů

224

Jiná témata DPFO

– v ČR měl rodinu, v DE práci, může to být tedy v ČR i DE). Zdaňovací období se tedy občanovi roztrhne na dvě samostatně posuzované části a bude tedy:  daňovým rezidentem od 1. 1. do 1. 3. a zbytek období se stane daňovým nerezidentem nebo;  daňovým rezidentem od 1. 1. do 1. 7. a zbytek období se stane daňovým nerezidentem. V případě, že je daňový rezident, přiznává občan v českém daňovém přiznání své „celosvětové“ příjmy, tedy příjmy plynoucí z území ČR i příjmy plynoucí z DE. Daňový nerezident přiznává pouze příjmy plynoucí z území ČR. (§ 2 zákona o daních z příjmů) Zda-li má poplatník nárok na snížení základu daně v souvislosti s poskytnutými dary a životního a penzijního připojištění, je nutné sledovat v případě daňového nerezidenta § 15 odst. 9 zákona o daních z příjmů. Zde je uvedena podmínka, že úhrn příjmu ze zdrojů na území ČR činí nejméně 90 % všech jeho příjmů s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny nebo příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou. Obdobná podmínka platí pro daňový bonus, která je uvedena v § 35c odst. 5 zákona o daních z příjmů. Související právní předpisy: – § 2 zákona o daních z příjmů – § 15 odst. 9 zákona o daních z příjmů – § 35c odst. 5 zákona o daních z příjmů

 186 Zálohy při souběhu všech druhů příjmů Pan XY měl za rok 2014 všech pět dílčích základů daně z příjmů, přičemž v zaměstnání si vydělal zhruba stejně jako v podnikání. Daň mu vyšla přes 30 000 Kč. Při stanovení záloh má vyloučit příjmy ze závislé činnosti a ostatní podle § 10 zákona o daních z příjmů nebo také více méně nahodilé příjmy za kapitálového majetku? Odpověď: Při výpočtu poslední známé daňové povinnosti pro účely stanovení záloh na daň z příjmů se nepřihlíží pouze k ostatním příjmům a výdajům podle § 10 zákona o daních z příjmů. Ostatní dílčí základy daně, případně dílčí ztráty se započítávají, a není podstatné, že příjmy z kapitálového majetku se u poplatníka v dalším roce zřejmě již nebudou opakovat. Dvojí zálohování příjmů ze závislé činnosti je ošetřeno jinak, a to případným snížením vypočtené zálohy na daň. Pokud se dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů podílí na celkovém základu daně poplatníka: a) z 50 % a více, pak zálohy platit nemusí (zálohově zdaněna – zaměstnavatelem – tak zůstane pouze dominantní závislá činnost), b) z 15 % a více, ale z méně než 50 %, tak platí zálohy jen v poloviční vypočtené výši, c) z méně než 15 %, pak platí zálohy v plné vypočtené výši. Pro ilustraci konkrétní číselný příklad. Poplatník dosáhl za rok 2013 těchto dílčích základů daně:  200 000 Kč ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů (jedná se o roční úhrn tzv. superhrubé mzdy),  200 000 Kč z podnikání podle § 7 zákona o daních z příjmů (pozn. od roku 2014 přejmenováno na „samostatnou činnost“),  10 000 Kč z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů,

225


 190 000 Kč z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů (pozn. od roku 2014 přejmenováno na „nájem“),

 50 000 Kč z ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů (např. z prodeje akcií po méně než 6 měsících od nabytí). Pro účely záloh na daň poplatníka tedy nezajímá celková daňová povinnost vypočtená z celkového základu daně, ale „fiktivní“ poslední známá daňová povinnost, která se pro účely záloh na daň vypočte pouze ze součtu dílčích základů daně podle § 6 až 9 zákona o daních z příjmů (tedy bez ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů), který se pak standardně dále sníží. Předpokládejme, že dotyčný poplatník uplatňuje následující odpočty a slevy na dani:  základ daně o nezdanitelné části dle § 15 zákona o daních z příjmů (např. 12 000 Kč za penzijní připojištění a 8 000 Kč za dary),  základ daně o odčitatelné položky dle § 34 zákona o daních z příjmů (např. daňová ztráta z podnikání 30 000 Kč z roku 2012),  vypočtenou daň o slevy na dani dle § 35ba zákona o daních z příjmů (např. jen základní slevu na poplatníka 24 840 Kč), a  takto sníženou daň dále sníží o daňové zvýhodnění na děti dle § 35c zákona o daních z příjmů (např. jedno dítě, tj. 13 404 Kč). „Fiktivní“ poslední známá daňová povinnost za rok 2013 čistě pro účely výpočtu záloh na daň:  Úhrn dílčích základů daně podle § 6 až 9 zákona o daních z příjmů = 200 000 + + 200 000 + 200 000 = 600 000 Kč.  Úhrn dílčích základů daně snížený o nezdanitelné a odčitatelné částky = 550 000 Kč.  Vypočtená daň ze sníženého úhrnu dílčích základů daně = 15 % z 550 000 Kč = 82 500 Kč.  Vypočtená daň snížená o slevy a daňové zvýhodnění = 82 500 – 24 840 – 13 404 = = 44 256 Kč. Poplatník by měl tedy obecně platit pololetní zálohy na daň ve výši á 0,4 x 44 256 = = 17 702,40 Kč, resp. po zaokrouhlení na celé stokoruny nahoru á 17 800 Kč. Protože ale jeho dílčí základ daně podle § 6 zákona o daních z příjmů (ze závislé činnosti) činí 33,33 % z úhrnu všech základů daně (bez ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů) = 200 000 Kč / 600 000 Kč, bude platit pololetní zálohy pouze v poloviční výši. Tedy nikoli á 17 800 Kč, ale á 8 900 Kč. Související předpisy: – § 38a zákona o daních z příjmů

226

20

Test k dani z příjmů fyzických osob

Ke každé z deseti probraných kapitol DPFO je v testu jedna otázka. Poznáte vždy jedinou správnou odpověď z nabízených variant? (Poznámka: Není-li dále výslovně uvedeno jinak, rozumí se poplatníkem fyzická osoba, která je daňovým rezidentem České republiky.) 1) Řemeslník uplatňující paušální výdaje 80 % z příjmů si hlavně pro potřeby podnikání koupil ojetý automobil, ovšem kvůli značné poruchovosti vůz po roce a půl prodal. Jak zdaní příjem z prodeje? a) Protože vozidlo sloužilo pro podnikání, bude příjem z jeho prodeje rovněž příjmem z podnikání. b) Automobil nebyl v obchodním majetku poplatníka, jde tudíž o ostatní zdanitelný příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů. c) Automobil nebyl vložen do obchodního majetku, proto je příjem z prodeje po roce osvobozen od daně. 2) Společník a jednatel malého s. r. o. pobírá od firmy měsíční odměnu jen 8 000 Kč. Jak bude zdaněna? a) Jedná se o příjem ze závislé činnosti podléhající zálohám na daň sráženým zaměstnavatelem (s. r. o.). b) Pokud poplatník v s. r. o. nepodepsal prohlášení k dani, bude odměna zdaněna tzv. srážkovou daní. c) Jde o příjem ze samostatné činnosti poplatníka, který si jej musí zdanit sám v daňovém přiznání. 3) Paní Helga provozuje dvě živnosti, v každé si vydělala 1 mil. Kč. U řemeslné živnosti umí prokázat daňové výdaje ve výši poloviny příjmů, u živnosti obchodní má doklady (výdaje) na 75 % příjmů. Jaká volba způsobu uplatnění výdajů bude pro poplatnici nejlepší s ohledem na dílčí základ daně? a) Optimální bude, když podnikatelka uplatní u živnosti řemeslné vyšší paušální výdaje (80 % z příjmů), zatímco u živnosti obchodní vyšší prokázané výdaje, které převyšují možné paušální (60 % z příjmů). b) Co je výhodnější, není podstatné, způsob uplatnění výdajů – skutečné versus paušální – byl jednou provždy totiž určen původní volbou při zahájení samostatné činnosti. Zvolený způsob již nelze změnit. c) Pro paní Helgu vycházejí výhodněji (vyšší) paušální výdaje, které za řemeslo činí 800 000 Kč (80 %) a za živnost obchodní 600 000 Kč (60 %), zatímco výdajů prokazatelných má 500 000 Kč + 750 000 Kč.

227


4) Petr je společníkem s. r. o., kterému zapůjčil peníze na provoz. Jak budou zdaněny úroky ze zápůjčky? a) Úroky jsou příjmy z kapitálového majetku, a zdaní je vydlužitel (s. r. o.) formou tzv. srážkové daně. b) Úroky ze zápůjčky jsou příjmem z kapitálového majetku, který zdaňuje samotný zapůjčitel v přiznání. c) Úroky ze zápůjčky sloužící pro podnikání dlužníka jsou příjmem ze samostatné (podnikatelské) činnosti věřitele, proto musí přijaté úroky zdanit pan Petr v přiznání jako příjmy ze své samostatné činnosti. 5) Manželé Novákovi dlouhodobě pronajímají byt, který zdědila manželka, a příležitostně chatu v jejich společném jmění. Jaké mají manželé možnosti zdanění těchto příjmů z nájmů? a) Manželka nebo manžel zdaní příjem z nájmu bytu jako příjem z nájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů a nezávisle na této volbě zdaní manželka nebo manžel nájem chaty jako příjem ostatní podle § 10 zákona o daních z příjmů. b) Buď manželka, nebo manžel musejí zdanit oba nájmy, a to zásadně jako příjem z nájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů. c) Buď manželka zdaní oba nájmy, nebo jen nájem bytu a manžel nájem chaty; vše je příjem dle § 9 zákona o daních z příjmů. 6) Slečna Olívie v květnu 2014 koupila akcie ČEZu za 100 000 Kč a v říjnu 2014 je prodá za 120 000 Kč. O Jaký příjem se bude jednat? a) Protože příjem z prodeje přesáhl roční limit 100 000 Kč, jde o zdanitelný ostatní příjem dle § 10 zákona o daních z příjmů. b) Jelikož zisk z prodeje nepřesáhl roční limit 100 000 Kč, jedná se o ostatní příjem osvobozený od daně. c) Od daně z příjmů je osvobozena pouze část příjmu ve výši ročního limitu 100 000 Kč, zatímco zbývajících 20 000 Kč představuje zdanitelný ostatní příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů patřící do přiznání. 7) Živnostník s daňovou evidencí pro své podnikání využívá vlastní automobil zhruba z poloviny ujetých kilometrů, jinak slouží osobní potřebě. Může u něj uplatnit paušální výdaje na dopravu 5 000 Kč? a) Podmínkou pro uplatnění paušálních výdajů na dopravu je zahrnutí vozidla do obchodního majetku. b) Ano, paušální výdaje na dopravu jsou možné, ale pouze v poloviční výši, tj. 2 500 Kč měsíčně. c) Ano, paušální výdaje na dopravu jsou možné, a to ve výši krácené na 80 %, tj. 4 000 Kč měsíčně. 8) Manželé Pokorní už v roce 2011 koupili starší rodinný dům za 1 mil. Kč, který v dalších dvou letech zrenovovali a opravili za 500 000 Kč. Letos paní Pokorná začala podnikat ve vedení účetnictví a v domě si zřídila kancelář a sklad. Aby mohla v poměrné části daňově uplatňovat jeho odpisy, opravy a údržbu, zahrnula domek do obchodního (podnikatelského) majetku, ovšem v jaké vstupní ceně? a) Vstupní cenou zůstává původní pořizovací cena 1 mil. Kč, z níž se budou počítat daňové odpisy.

228

Test k dani z příjmů fyzických osob

b) Vstupní cenou bude pořizovací cena zvýšená o technická zhodnocení a opravy domu (1,5 mil. Kč). c) Vstupní cenou bude aktuální cena domu určená znalcem k datu jeho vložení do obchodního majetku. 9) Pan Jan koupil na úvěr ze stavebního spoření pro dceru byt, kde trvale bydlí dcera s přítelem a jejich malým dítětem. Účastníkem úvěrové smlouvy jsou sice všechny tři zmíněné dospělé osoby, ale splácí jej pouze pan Jan. Kdo může uplatnit zaplacené úroky z úvěru jako nezdanitelnou část základu daně? a) Úroky si může daňově uplatnit buď kterýkoli ze tří zletilých účastníků úvěrové smlouvy nebo všichni tři rovným dílem (tj. každý 1/3), přičemž vůbec nezáleží na tom, kdo konkrétně úvěr splácí. b) Úroky si daňově může uplatnit pouze pan Jan, který stavební spořitelně splácí úvěr a hradí úroky. c) Pan Jan v bytě nebydlí, proto si úroky mohou samostatně nebo napůl uplatnit jen dcera s přítelem. 10) Paní Ingrid pracuje jako kuchařka v zimní a letní sezóně na horské chatě v Rakousku pro tamního zaměstnavatele a jinak v Česku pro zdejší firmu. Musí u nás podat přiznání k DPFO? V Česku, kde trvale bydlí, si takto za rok vydělá 200 000 Kč, v Rakousku dvakrát tolik, jiné příjmy nemá. a) Daňové přiznání v ČR paní Ingrid podávat nemusí, protože příjmy ze zaměstnání v Rakousku se v souladu s § 38f odst. 4 zákona o daních z příjmů u nás vyjímají ze zdanění a příjmy z Česka zdanil zdejší zaměstnavatel. b) Poplatnice musí podat daňové přiznání v Česku, protože nemá – pouze (!) – příjmy ze zahraničí vyjmuté ze zdanění u nás, ale má také ještě další zdanitelné příjmy z tuzemska. c) Jelikož příjem z Rakouska je vyšší, považuje se paní Ingrid za daňovou rezidentku Rakouska, pročež bude podávat přiznání k rakouské dani z příjmů. V Česku přiznání k DPFO podávat nemusí. Správné odpovědi: 1c), 2a), 3c), 4b), 5c), 6a), 7c), 8b), 9a), 10b).

229

Rejstřík

A automobil 96, 106-108, 144, 151-158, 174-177, 186-188, 194, 198, 204, 218, 221-222, 227 autor – honorář 120, 122-124 – právo 131-132 B benefity 111-113, 116 C cena – pořizovací 130, 173, 185, 192, 202 D daň – darovací 93, 151, 169 – solidární 160-162, 144, 218, 219 – srážková 29, 99, 122-123, 141, 169, 170 daňová evidence 36, 126, 128, 132, 133, 179 daňové odpisy 146-147, 152-153, 183-202 daňová povinnost 40, 61, 77, 161, 163, 217, 223, 226 daňové přiznání 28, 30, 34, 26, 42-44, 49, 52, 73, 94, 100, 103-104, 115, 121, 124, 137, 170, 218, 221 daňové zvýhodnění manželů – při rozvodu 41, 43, 46, 47, 54, 59, 79 – střídání daňového zvýhodnění 42, 44, 45 daňový bonus 19, 39, 43-45, 48-52, 60-62, 80-81, 205, 224 daňový nerezident 17, 19-20, 38, 73, 138, 216, 224-225 daňový rezident 117, 138-139, 216, 223-227 dar 93, 111, 113, 151, 157-158, 160-161, 169, 170-171, 213 dotace 93-95, 162, 163

230

dohody – dohoda o pracovní činnosti 40, 55, 64, 115 – dohoda o provedení práce 23, 29, 52, 55, 61, 64, 98-99, 104 důchod – invalidní důchod 23, 34, 36, 43, 55, 209, 210, 212 – starobní důchod 33, 93, 102, 115, 164, 209, 212 M majetek – hmotný 147, 148, 157, 183-191 – kapitálový 135-142, 225 – nehmotný 130, 131 – obchodní 91, 92, 96, 130, 169, 176-177 N náhrada – cestovní 106-107, 110-111, 177 – mzdy 103 – škody 95, 96-97 nemovitost (nemovitá věc) 23-28, 95-96, 148-154, 161, 168, 192-193, 199, 206, 213-214, 223 O odměna 108-110, 218-219 odpisy 146-147, 150, 152-153, 184-187, 190, 191, 194-195, 198-199, 221 osoba – fyzická 19, 34, 96, 140, 148, 150, 153, 160, 224 – samostatně výdělečně činná 44, 56, 60, 81, 93, 124, 125, 136, 178, 179-180, 198 – spolupracující 18-19, 20, 33, 38, 82, 83-84, 125

Rejstřík

P paušální výdaje (výdaje procenty) 17, 32-33, 36, 38, 40, 74-75, 83-84, 120, 124, 126-127, 143-146, 157, 172-176, 205, 227-228 peněžitá pomoc v mateřství 18, 28, 29, 54, 60 podpora de minimis 93 přerušení – podnikání 42-43, 222-223 – studia 58, 63, 66, 70 příjmy – kapitálového majetku 135-142 – ostatní příjmy 91, 92, 93, 122, 136, 143, 155-171, 225 – osvobozené 91-97,102, 112, 137, 144, 155-156, 157, 159, 161, 165, 166, 170 – z podnikání (ze samostatné činnosti) 120-134, 136, 143, 144, 204 – z prodeje nemovitostí (nemovitých věcí) 91, 96, 161, 167, 169 – z pronájmu (z nájmu) 33, 36, 52, 75, 143-154 – ze závislé činnosti 25, 48, 98-119, 217 příspěvek – na péči 22, 23 – rodičovský 22, 23, 28, 29, 36, 61 R rezident daňový 17, 117-119, 138, 139, 141, 216, 223-225 rozvod 41, 46-47, 79 S samoživitel 26, 43, 57 sdružení 126, 133, 221-222 sleva na dítě – dítě, které uzavřelo sňatek 56-57 – držitele průkazu ZTP/P 39, 73 – podmínky nároku 38-47 – studující dítě 63-72

– vyživované dítě 53-62 – uplatnění slevy 73-84 sleva na manželku (manžela) – podmínky nároku 17-21 – uplatnění slevy 32-37 – vlastní příjem 22-31 sleva na poplatníka 19, 43, 61, 82, 204, 212 společné jmění manželů 23, 145, 148, 192, 213 společná domácnost 17, 21, 24, 38, 41-42, 45-46, 54, 68 střídavá péče 42, 45 stravenky 106, 108, 109, 172 svěřenský fond 140-141, 156 T technické zhodnocení 173-174, 183, 187-191, 199 trvalé bydliště 21, 178, 206 U úmrtí 34, 160, 208, 221 úroky 135-140, 147, 149, 206, 213-215 V výdaje – daňové 143, 153, 172-182 – procenty (viz paušální výdaje) Z zahraničí 47, 72, 138, 140, 218 základ daně 139, 145-146, 166, 169, 205, 207, 217, 222, 225, 226 zaměstnanec 30, 34, 44, 45, 51, 59, 73, 80, 98-100, 110, 212, 221 zaměstnavatel 30, 49, 51, 73, 98-100, 104, 105, 108, 110, 112, 115, 116, 211, 217 zdaňovací období 23, 30, 32, 34, 57, 81, 8, 103, 153, 220, 225

231

Doporučujeme nové publikace Wolters Kluwer Harmonizace daňových systémů zemí Evropské unie 4., aktualizované a doplněné vydání Danuše Nerudová Publikace zpracovává velmi aktuální téma, jež je zajímavé pro všechny, kdo se zabývají evropskou integrací. Podává komplexní a velmi přehledný obraz o daňovém prostředí, které vytváří Evropská unie. Ve svém čtvrtém vydání se kniha jako jediná na trhu nejen podrobně zabývá pravidly návrhu směrnice o společném konsolidovaném základu daně, ale také upozorňuje na jeho nejasnosti a úskalí. Čtvrté vydání v reakci na světovou ekonomickou a finanční krizi a její dopady do daňové politiky Evropské unie navíc přináší kapitolu mapující nejnovější vývoj v oblasti možnosti jednotného zdaňování finančního sektoru v Evropské unii a dále kapitolu pojednávající o novém nástroji pro výměnu informací – FATCA. V kontextu aktuálního globálního boje daňových správ s daňovými úniky věnuje kniha pozornost i problematice BEPS.

Vnitřní a vnější kontrola z pohledu managementu Vladimír Králíček, Jan Molín Kniha poskytuje manažerům v podnikatelské sféře návod, jak postupovat v oblasti kontroly, jak identifikovat a řídit rizika spojená s odhalením či naopak s neodhalením nedostatků v rámci specifických kontrol. Jednotlivé kapitoly pak popisují velmi rozmanité oblasti, jakými jsou především – corporate governance, – externí a interní audit, – daňová kontrola, kontrola vykonávaná NKÚ, – praní špinavých peněz, korupce, – vnitřní a vnější podvodná jednání, – účel a struktura vnitropodnikových směrnic a mnohé další. Publikace je průřezovým dílem autorů z katedry finančního účetnictví a auditingu Vysoké školy ekonomické v Praze. Tím je do značné míry determinován pohled, který v knize převažuje, tedy pohled účetní, daňový a právní.

Když si musíte být jistí

Osvobození od DPH – vybrané oblasti Olga Holubová Autorka v knize rozebírá nejčastěji uplatňovaná ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, která se týkají osvobození od daně. Srovnává text zákona s evropskými předpisy, upozorňuje na jejich vzájemné odlišnosti a shrnuje závěry souvisejících rozhodnutí Soudního dvora EU, což mohou plátci využít při praktické aplikaci zákona o DPH nebo ve sporech se správcem daně. Každé téma je doplněno příklady z praxe.

Meritum daň z příjmů 2014 Ivan Brychta, Ivan Macháček, Ivana Pilařová, Jiří Strouhal Oblíbená publikace obsahuje z hlediska praktického využití srozumitelný výklad problematiky daní z příjmů a je koncipováno jako každodenní pomůcka pro všechny, kteří se chtějí v této oblasti orientovat. Je přehledně rozdělena do čtyř částí: – daň z příjmů fyzických osob, – daň z příjmů právnických osob, – daňové výdaje, – majetek a zásoby. Nově je do publikace zařazen přehled novinek pro rok 2014 s výčtem novel a změn, které se dané oblasti týkají. Výklad je doplněn o přílohy – veškeré tiskopisy týkající se daně z příjmů s konkrétními příklady vyplnění formulářů, přehled cestovních náhrad, tabulka zahraničního stravného a v neposlední řadě zařazení majetku do odpisových skupin – a je zpracován ve znění právních předpisů k 1. 1. 2014, včetně novinek souvisejících s rekodifikací soukromého práva novým občanským zákoníkem. Výhodou meritum je přehledná a praktická struktura textů, které odpovídá i grafické odlišení jeho jednotlivých částí.

Kompletní nabídku knih a pohodlný online nákup najdete na

www.wolterskluwer.cz/obchod

ÿeöenÈ ot·zky ke zdanÏnÌ fyzick˝ch osob 2014 Martin Děrgel Vydalo nakladatelství Wolters Kluwer, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3 v roce 2014 jako svou 1777 publikaci. Odpovědná redaktorka Blanka Jetmarová Vydání první Stran 236 P Sazba Monika Svobodová Tisk Serifa® Jinonická 80, 150 00 Praha 5 www.wolterskluwer.cz e-mail: [email protected] tel.: 246 040 436 fax: 246 040 401

Martin DÏrgel. ÿeöenè ot zky ke zdanïnì fyzick ch osob 2014

Recommend Documents